Jak čelit vzrůstající agresivitě a šikaně v dětském kolektivu

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o. Čelákovice

Absolventská práce

Obor sociální práce

Jak čelit vzrůstající agresivitě a šikaně v dětském kolektivu

Vedoucí práce: PaedDr. Marcela Stará Vypracovala: Kateřina Květoňová

2010

Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala své rodině za podporu a pomoc při studiu, PaedDr. Marcele Staré a Bc. Martině Szöllösyové za vedení a cenné informace při zpracovávání mé absolventské práce.

PROHLAŠUJI, Že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírovaní cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

Neratovice, 2010-02-10

Podpis

1

Obsah ÚVOD............................................................................................................................... 4 1 CÍLE ........................................................................................................................ 6 1.1 HLAVNÍ CÍLE ............................................................................................................6 1.2 DÍLČÍ CÍLE.................................................................................................................6 2 TEORETICKÁ ČÁST............................................................................................. 7 2.1 OBECNÉ POZNATKY O ŠIKANĚ ......................................................................7 2.1.1 Teasing ..............................................................................................................7 2.1.2 Definice šikany...................................................................................................8 2.1.3 Formy šikany....................................................................................................10 2.2 VÝVOJOVÁ STÁDIA ŠIKANY.............................................................................12 2.3 OSOBNOST AGRESORA A OBĚTI......................................................................15 2.3.1 Osobnost agresora ...........................................................................................15 2.3.2 Osobnost oběti..................................................................................................17 2.3.3 Příčiny vzniku agrese a násilí...........................................................................18 2.3.4 Problém médií a počítačů.................................................................................19 2.3.5 Tlak společnosti................................................................................................21 2.4 NÁSLEDKY ŠIKANOVÁNÍ....................................................................................21 2.5 ŠIKANA, NÁSILÍ A TRESTNÍ PRÁVO .................................................................23 2.5.1 Odpovědnost pedagogického pracovníka.........................................................24 2.5.2 Odpovědnost dětského útočníka ......................................................................25 2.5.3 Trestní řízení ve věcech mladistvých ...............................................................25 2.5.4 Výchovnými opatřeními jsou ...........................................................................26 2.5.5 Řízení ve věcech dětí do 15 let.........................................................................26 2.6 KYBERŠIKANA.......................................................................................................27 2.6.1 Formy kyberšikany...........................................................................................27 2.6.2 Rozdíl mezi kyberšikanou a šikanou................................................................28 2.6.3 Profil původce kyberšikany..............................................................................28 2.6.4 Původci.............................................................................................................28 2.6.5 Oběti kyberšikany ............................................................................................29 2.7 KYBERŠIKANA A MOBILNÍ TELEFONY ...........................................................29 2.7.1 Volání, SMS .....................................................................................................29 2.7.2 Řešení při zneužití............................................................................................30 2.7.3 Fotky, videa, posílání MMS.............................................................................30 2.7.4 Prevence ...........................................................................................................31 3 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................... 33 3.1 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ...........................................................................................33 3.1.1 Vymezení cíle..................................................................................................33 3.1.2 Stanovení hypotéz a metod výzkumu..............................................................33 3.1.3 Harmonogram postupu....................................................................................34 3.1.4 Charakteristika souboru....................................................................................34 3.1.5 Průběh dotazníkového šetření ..........................................................................34 3.2 VÝSLEDKY DOTAZNÍKOVÉHO VÝZKUMU.....................................................36 3.3 ZÁVĚR VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ.......................................................................47 4 DISKUZE.............................................................................................................. 49 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 51 RÉSUMÉ ........................................................................................................................ 53 2

BIBLIOGRAFIE............................................................................................................ 54

ÚVOD Násilí, agrese, šikana, velmi drsná slova. Bohužel toto nejsou pouhá slova, je to drsná realita všedního dne, se kterou se setkáváme na každém kroku. Je jisté, že násilí nevzniklo náhle, samo od sebe, vzniklo s příchodem člověka na tento svět. Je tedy staré jako lidstvo samo. Určitě jste někdy slyšeli přirovnání „ chová se jako zvíře „. Jenže omyl, je zde podstatný rozdíl. Zvíře na rozdíl od člověka neublíží z nudy, z rozmaru, jen tak, aby si zvedlo sebevědomí, aby se pobavilo. Neublíží pro zábavu svou nebo ostatních, nebo pro peníze. Zvíře se jako člověk nikdy nechová. Človíček se narodí a je na tento svět vybaven jistou dávkou genů, dárek od rodičů, prarodičů, prapraprarodičů…, s tím nic neuděláme, příbuzné si nevybíráme. Tato zásoba určité dědičnosti může do jisté míry ovlivňovat nejen to, jak vypadáme, ale i to, jakou budeme mít povahu, jak se na věci kolem sebe budeme dívat, jak se budeme chovat k lidem kolem nás. Některé věci budeme mít v sobě zakódované a jen těžko je budeme moci ovlivnit. Podstatnou část osobnosti člověka však ovlivnit můžeme my rodiče, společnost, škola. Jak již bylo řečeno, rodiče si nevybíráme, nevybíráme si ani místo, kam se narodíme. Ten malý človíček co se narodí, je potom v rukou lidí, kteří ho ovlivňují, vychovávají, jsou mu vzorem. Bohužel ne vždy v pozitivním slova smyslu. Ne každé dítě má štěstí být ovlivněno svým okolím pouze pozitivně a mít kolem sebe samé kladné vzory. Kdyby to tak bylo, neměla bych zde o čem psát. Dnes pracuji jako učitelka v praktické škole, kde jsem také načerpala většinu svých zkušeností pro psaní své práce. Zúčastnila jsem se několika přednášek a kurzů na toto téma, spolupracuji s odborem právní ochrany dětí a mládeže, s městskou policií, státní policií a dalšími institucemi zabývající se touto problematikou. Když jsem nastoupila do praktické školy jako asistent učitele, byla to pro mě skvělá příležitost načerpat praxi a zkušenosti ke studiu na VOŠ. Sledovala jsem a stále sleduji dění ve třídách, děti a jejich postavení ve škole, v rodině, ale i postavení učitele na tomto typu školy. Můj první dojem zde byl poněkud šokující. Začala jsem pracovat 4

s dětmi ve čtvrté a páté třídě. Děti na mě působily nezkrotitelné, neschopné se čemukoli naučit, agresivní a pozadu oproti svým vrstevníkům na běžných školách. Velmi rychle jsem si ale uvědomila, jaký vlastně tyto děti mají největší problém. Je to jistě otázka poruchy učení a inteligence, která samozřejmě hraje svou nezastupitelnou roli v jejich výchově a vzdělávání, ale především se jedná o otázku rodinného zázemí, které dětem ve velké většině chybí. Učitel má před sebou většinou žáka s problematickým psychologickým posudkem. Jedná se i o například děti s ADHD, se specifickými poruchami učení, lehčí mentální retardací, atd. Pokud si k těmto znaleckým posudkům každého dítěte přičteme ještě sociálně slabou rodinu, rodinu nefungující, násilnického otce, nebo nechtěné dítě, tak je toho na jednoho malého tvora od narození více než dost. Prakticky každé dítě trpí některým typem deprivace. Když sledujete děti v mé třídě, zjišťujete, že zdravé sebevědomí desetiletého dítěte nemá prakticky ani jedno z nich. Stále se podceňují, chválu neznají, pravidla jsou jim naprosto cizí. Pokud jim vytknete, že dělají něco špatně, je jim to jedno, pokud dostanou poznámku, je jim to jedno, pokud neprospívají, je jim to jedno. Jejich odpovědi jsou stejně negativistické, jako ty, které většinou slyší doma, pokud vůbec nějaké slyší. Jejich rodiče ve většině případech totiž ani nereagují na výzvy školy a o prospěch svých dětí se nezajímají. Není proto divu, že takováto třída se přímo nabízí jako úrodná půda proto, aby agresivita a šikana u dětí jen kvetla. Zaměřila jsem se na děti, které jednoznačně vykazují známky agresivity. Rozhodla jsem se proto svou práci napsat na téma „ Jak čelit vzrůstající agresivitě a šikaně v dětském kolektivu „ , vysvětlit zde několik pojmů a pokusit se zde nastínit jak je v tomto případě důležitá rodina, škola i společnost.

5

1

CÍLE

1.1 HLAVNÍ CÍLE -

zpracovat obecné poznatky o šikaně

-

vysvětlit a definovat termíny šikana, agrese a uvést její formy

-

zaměřit se na osobnost agresora i na osobnost oběti

-

zkoumat otázku příčiny vzniku agrese a násilí

1.2 DÍLČÍ CÍLE -

zpracovat práva oběti

-

popsat odpovědnost útočníka

-

zjistit jaká existují veškerá výchovná, ochranná a trestní opatření

-

vysvětlit nový termín a nebezpečí kyberšikany

-

rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou

6

2

TEORETICKÁ ČÁST 2.1

OBECNÉ POZNATKY O ŠIKANĚ

2.1.1

Teasing

Někdy je velmi těžké rozeznat agresivní a vulgární chování. Pedagogové i veřejnost se často mýlí, když běžné dětské potyčky, klukovské šarvátky, dívčí provokace a hádky označují za šikanu. Toto chování zdánlivě šikanu může připomínat. V odborné terminologii ho označujeme jako teasing. Jde tedy o běžné nevinné škádlení mezi dětmi, kdy si chlapci dokazují svou sílu, dívky se provokují, škádlí a chodí žalovat. Tento jev je zcela normální. Zažili jsme ho všichni v dětském kolektivu a k dětskému věku a hrátkám patří. Ve všech skupinách, i v těch, kde se nešikanuje, existuje jedinec, který je méně oblíbený, má nejméně kamarádů, pokud vůbec nějaké má. Může se stát, že se jeho okolí směje při jeho neúspěších a jeho neúspěchy se také očekávají. Je nutné si uvědomit, že takový jedinec je v každé skupině. Takovýto jedinec si dispozice pro zaujetí této pozice může nést již v sobě, nebo na něho takovéto místo prostě zbude. Jedná se o tak zvaný boj o sociální hierarchii. Tento boj proběhne většinou velmi rychle, nemilosrdně a zpravidla platí, že pravidla sociální hierarchie jsou jednoznačná. Pro slabšího jedince, který se nachází na takzvaném chvostu skupinu, to jistě může být nepříjemná situace, nicméně, to ještě není šikanování. Je nutné se proto vyvarovat před častým používáním slova „šikana“, stalo se módním v poslední době užívat tohoto slova téměř v jakékoli situaci, aniž by mnohdy jejich uživatele znali přesný termín tohoto slova. Obzvláště děsivě slovo „šikana“ zní, pokud ho používáme před rodiči a je jedno zda se jedná o rodiče oběti, nebo agresora. Je tedy dobré být shovívavý, ale zároveň obezřetný při sledování dětských hrátek, je jisté, že pomyslná hranice mezi tesingem a šikanou může být tenká.

7

2.1.2 Definice šikany Šikana- „ Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá spolužáka, nebo spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci.“ [ Kolář, 1997, s. 20] Přestože agresivita dětí narůstá a šikana na školách již dnes není nic nového, stalo se ale jistým trendem kdykoli se objeví spor, mezi dětmi mluvit hned o šikaně. Čím více děti sleduji, tím více si uvědomuji, jak je pro ně komunikace mezi sebou složitější. Dělá jim problémy vyřešit si třeba jen malicherný konflikt. Neumí mezi sebou mluvit, neumí se pohádat a neumí se usmiřovat. A právě většinou děti, které doma nepoznaly jiný druh komunikace, než křik a násilí, většinou bez rozmýšlení svůj sebemenší spor vyřeší stejně, jako jejich násilnický otec nebo matka a to pěstí a tak to většinou bohužel začíná. Proto si myslím, že je třeba se zamyslet, kdy mluvit o šikaně a kdy mluvit o nevyřešeném dětském sporu. Myslím si, že za šikanu nemůžeme označit agresivní chování dítěte v mateřské školce, ani dítěte ve škole na prvním stupni. Tady si myslím, že je potřeba se rychle zamyslet, proč se dítě chová agresivně a snažit se mu co nejrychleji pomoci vyřešit jeho problém. Jestli se totiž tak nestane a my dítě v první třídě trestáme sprchou poznámek, výtek a završíme to třídní důtkou, tak se právě domnívám, že z něj vychováme onoho agresora, který si pak na druhém stupni již cíleně a úmyslně bude zvedat své sebevědomí na svých slabších spolužácích. A toto pak již směle můžeme nazvat šikanou. Uvědomuje si vůbec dítě v první nebo ve druhé třídě, co znamená třídní, nebo ředitelská důtka, co je dvojka z chování? Obvykle si důsledky takového trestu neuvědomuje. Pouhá slova na papíře, která mu stejně nedávají smysl. Ví jen, že stále dělá něco špatně, stále slyší kolem sebe jen výtky a slova o jeho neschopnosti se mu sypou na hlavu ze všech stran, doma, ve škole… Vydržel by tohle dospělí? Těžko! Dospělí, pokud ho ponižují takto v práci a neustále poukazují na jeho neschopnost, mluví o něm jako o někom, kdo je úplná nula a vše dělá špatně, dá v práci často výpověď. Zde je rozdíl, dospělí má na výběr, dítě ne. Dítě je odkázané na nás dospělé a my dospělí máme vždy pravdu, když někdy ne sodnou pro další vývoj dítěte. A co teprve pokud dítě nemá podporu ani doma, táta pije, nebo se chová hrubě a násilně, nebo rodina je rozvrácená, máma nemá práci a kolem další tři sourozenci, není toho už trochu moc? Dospělí má opět několik 8

možností, většinou je také využije, rodinu buď opustí, nebo začne pít, nebo obojí. Dítě má také pár možností, buď se uzavře do sebe, do svého světa, nebo si začne zvedat své sebevědomí, které je pod bodem mrazu. Pokud tedy máme mluvit o šikaně musí toto chování splňovat základní podmínky. Jedná se vždy o převahu síly nad obětí. Nemusí se vždy jednat o sílu fyzickou, to znamená, že fyziky silnější jedinec trápí jedince slabšího. Tak tomu často bývá, ale ne vždy. Může se totiž jednat o převahu ve formě psychické síly. I tyto případy nebývají řídké. Agresor si vybere oběť, která je pak terčem urážek, výhrůžek, žertů, ponižování. Oběť je nucena silnějšímu sloužit, nechá se jím vydírat. Také se může stát a pedagogovi lehce uniknout souvislosti mezi tímto zdánlivě banálním sporem, že agresor zcela záměrně „hraje“ na citlivou strunku spolužáka – říká mu přezdívkou, kterou oběť nenávidí, vysmívá se jeho rodině apod. Třída také slabšího spolužáka může provokovat. Některé dítě to nemusí unést, může se agresivně bránit a je pak označen za agresora. Ve školním prostředí a obzvláště na středních školách se také můžeme setkat s převahou mentální síly. Jde o jev, kdy intelektově zdatnější jedinci trápí intelektově méně zdatné jedince. Je omyl si myslet, že na výběrových školách, kde studují inteligentní lidé nemůže dojít k šikaně, naopak. Čím je člověk inteligentnější, tím je šikana promyšlenější a tím hůře může být odhalena. Specifickou kategorií jsou mentálně a tělesně postižené děti. Je trendem v dnešní době integrace postižených dětí do běžných tříd. Tato integrace je jistě velmi prospěšná a důležitá. Je velmi užitečné, aby se děti naučili žít a pomáhat postiženým lidem a stejně tak postižený jedinec by se měl naučit žít v tzv. zdravém prostředí a být samostatný. Je ovšem důležité, mít pro tuto integraci podmínky, to znamená, že takový jedinec, který je přijat do třídy minimálně 25 dětí, kterou má na starost jedna paní učitelka, musí mít vytvořené zázemí, prostředí a nutně asistentku, která se bude starat o jeho veškeré potřeby, vzdělávání a pomůže překonat jistou bariéru mezi jím a ostatními dětmi. Pokud se tak nestane, není divu, že se takovéto dítě stane v kolektivu terčem posměchu, pobavení, násilí, šikany. Integrace je tedy nutná s rozmyslem.

9

„Šikanování říkáme tomu, když jedno dítě nebo skupina dětí říká jinému dítěti ošklivé a nepříjemné věci, bije je, kope, vyhrožuje mu, zamyká je v místnosti a podobně. Tyto incidenty se mohou často opakovat a pro šikanované dítě je obtížné, aby se samo ubránilo. Jako šikanování mohou být označeny také opakované posměšky nebo ošklivé poznámky o rodině. Jako šikanování však obvykle neoznačujeme rvačku nebo hádku přibližně stejně fyzicky vybavených soupeřů.“ [Říčan, 1995, s. 26] (ŘÍČAN, P., 1995) 2.1.3 Formy šikany

Jak jsem se již zmiňovala, šikana může být nejen fyzická, ale i psychická. Co se týká brutality a psychických následků, které si oběť odnáší většinou po celý život, není mezi těmito formami šikany rozdíl. Jaká tedy může být fyzická agrese? Může se jednat například: -

o bití pěstmi do obličeje, do břicha

-

anonymní hromadné bití

-

předstírání, že oběť bude vyhozena z okna

-

škrcení

-

mlácení různými předměty

-

bodáním kružítkem

-

svazování

-

nasazování igelitového pytlíku na hlavu

-

přikládání zápalek k různým částím těla

-

bodáním nožem do hýždí, nohou, ušní boltce.

-

polévání dotyčného různými páchnoucími látkami, limonády, oběti jsou za košili vysypány brambůrky…

-

věšení na lustr a mnoho další

Toto je jen zlomek příkladů, jakými se agresoři mohou „bavit„ , aby svou oběť co nejvíce ponížili.

10

Psychologická agrese, jak jsem se již zmiňovala, má stejný psychický dopad na oběť, jako šikana fyzická. Nejprimitivnější formou takovéto agrese jsou: -

nadávky,

-

oběti je vyhrožováno zabitím, mučením, násilím

-

oběť je urážena, zesměšňována urážkami

-

stejně deprimující může být ponižující přezdívka

-

vtipkování na úkor oběti

-

oběti může být vyhrožováno i anonymně, např. po telefonu

-

oběť je zastrašována zbraněmi: nožem, plynovou pistolí, skutečnou pistolí,

Mezi propracované formy psychologické agrese patří násilné a manipulativní příkazy. Oběť je například nucena štěkat na vypínač, své trapič je nucena vždy zdravit a pokleknout, líbat jim boty či ruce, lézt po čtyřech a hrát psa, plnit zadané příkazy a mnoho dalších. Často se také stává, že oběť je učitelům udávána pro neexistující přestupky proti školnímu řádu, nebo musí pikat za přestupky, které spáchal někdo jiný. Není výjimkou a velmi časté jsou krádeže, ničení věcí, jako jejich rozřezávání, pálení, nebo polévání ničivými látkami. ( KOLÁŘ, M., 1997, s. 23) ( Wikipedia Prevence [online]. [cit. 2009-08-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Prevence)

11

2.2

VÝVOJOVÁ STÁDIA ŠIKANY

Šikana může být i krátkodobým aktem, ale většinou se však vyvíjí po určitých stádiích, která PaedDr. Zdeněk Martínek rozdělil do pěti skupin. OSTRAKISMUS: jedná se o první fázi, v které agresoři neubližují oběti fyzicky „pouze„ oběť vyčlení z kolektivu, nikdo se s ní nebaví, nikdo jí neodpovídá na pozdrav. Na adresu oběti jsou poznamenávány neustále hanlivé poznámky a oběť je postupně vytěsňována z kolektivu. Mistryněmi v ostrakismu jsou hlavně děvčata. Každý zná ze své praxe, kdy sám chodil do školy, když se několik dívek domluvily na jednu méně oblíbenou spolužačku, kterou dokázaly pomlouvat a znemožňovat před celým kolektivem. Oběť najednou pozná, že není nikdo kdo by s ní chtěl sedět, každý jí odmítá, ponižuje a uráží. Ze začátku se oběť pochopitelně brání a proto se můžou vyskytnou také známky agresivity. Vrací spolužákům nadávky, brání se vztekem i pěstmi. Agresoři však vidí, že jejich pomluvy fungují a svůj tlak zvyšují. Oběť pozná, že odpor je zbytečný a začne se stahovat do sebe, snaží se být z dosahu agresorů, sedí sama, nemá již sil vyhledávat jakékoliv přátele ve třídě. Ve většině případů se u ní začnou objevovat tři charakteristické znaky. První známkou ostrakismu u oběti je fakt, že se z ničeho nic horší prospěch. S tím souvisí i náhlé zhoršení schopnosti soustředit se. Mluvíme o dětech, které před tím se soustředěním, ani s pozorností žádný problém neměly a teď se uzavírají do sebe, přemýšlejí o vlastní vině, proč je třída odmítá. Na reakci učitele většinou reagují úlekem. Třetím charakteristickým jevem je, že dítě začne navštěvovat spolužáky mladších ročníků, kde nachází děti, které se s ním baví. Je zde také nebezpečí, že zde oběť může svým mladším spolužákům ubližovat. Může si zde vybíjet vztek, který se v ní hromadí, za to co se děje u ní ve třídě. FYZICKÁ AGRESE A PSYCHICKÁ MANIPULACE: obětí se většinou stává již dříve ostrakizovaný jedinec. Nejčastěji tato fáze nastane, když se třída dostane do 12

nějakého stresového napětí – čtvrtletí, pololetí, konec roku, když se píší písemné práce. Agresoři si potřebují tento tlak vykompenzovat a oběť je v tomto případě vhodným prostředkem. Toto však nemusí být jediný model. Šikanující chování muže být způsobeno i konkurenčním bojem, to bývá časté ve sportovních třídách. V některých případech agresoři oběti ubližují proto, že se nudí a utrpení oběti pro ně je zábava a vytržení z nudy. Je také potřeba si uvědomit fakt, že agresor si na oběti kompenzuje své snížené sebevědomí, pocit neúspěšnosti atd. Zde již začíná bití oběti, kopání, velmi silné slovní urážky, oběť začíná být nucena k drobným úsluhám agresorům – nošení svačiny, tašek atd. Poměrně často se stává terčem útoku i majetek oběti. Agresor se stává do určité míry závislým na ubližování oběti, často oběti vyhrožuje. Oběť začíná mít v tomto případě nepředstavitelný strach. Přirozenou reakcí v tomto případě je útěk od strachu. Útěk se v tomto případě může projevit v různých podobách. Od klasického záškoláctví, po předstírání choroby. V každém případě je prospěch ve škole téměř katastrofální, stejně tak docházka. Oběť bývá často kritizována svým okolím za své chování. VYTVÁŘENÍ JÁDRA: jestliže dospělí včas nezasáhnou u předchozích stádií, agresoři si začnou uvědomovat, že mají jasnou převahu nad obětí, mohou si s ní dělat co chtějí a nikdo na to nepřijde. Agresoři také začínají silně ovlivňovat celý kolektiv – buď budete na naší straně, nebo se také stanete obětí. Ostatní spolužáci ubližování oběti přihlížejí, nikdo se jí však nezastane. Agresoři si v tomto období vyhledávají i tzv. hlídače, kteří sledují pohyb učitelů po chodbách a v případě blížícího se dospělého, okamžitě varují agresory. Z toho vyplívá, že nejčastějším místem šikany bývá samotná třída. V této fázi je již celý kolektiv do jisté míry zodpovědný za chování které vůči oběti ve třídě probíhá. Všichni o ubližování vědí, nenajde se však nikdo, kdo by se oběti zastal. VYTVÁŘENÍ NOREM: toto stádium nastává ve chvíli, kdy ani třetí stádium není odhaleno. Oběť je stále více tlačena do podřízené úlohy, třída se začíná jasně 13

rozdělovat na „vládnoucí třídu„ a „poddané“. Psychika oběti je již tak zasažena, že i ona se stane na šikanujícím chování závislá, přijme svou roli jako normální, nebrání se ubližování, v některých případech začne i své trýznitele obdivovat. Poměrně často u oběti dochází k naprosto paradoxnímu chování – oběť začne ve třídě vyrušovat, šaškovat, dělá vše proto, aby se agresorům zavděčila. Charakteristickým znakem čtvrtého stádia je i fakt, že se ve třídě objeví slovník nadřazenosti a podřazenosti např.- otrokáři a otroci, jednotka SS a muklové atd. Terapeuticky se třetí a čtvrté stadium většinou řeší metodou vnějšího nátlaku. Nutno však konstatovat, že tato stádia škola nemůže vyřešit sama. Je zde nutná aktivní pomoc orgánů činných v trestném řízení – tzn. Policie.ČR. odbor sociální péče, vhodná je pomoc etopeda. TOTALITA: jedná se v podstatě o neřešitelné stádium, normy jsou jasně nastaveny, v kolektivu vládnou agresoři, ostatní je poslouchají na slovo, všichni agresory brání, včetně oběti. Ve školním prostředí nemá učitel žádnou šanci. Celá třída poslouchá jen hlavní agresory, kteří mnohdy nemluví, ale pouze vysílají neverbální signály, které však jsou pro třídu čitelné. Pro kolektiv třídy je již ubližování zcela běžné, aktivně se na něm podílí, oddaně pomáhá hlavním agresorům. Jediným řešením tohoto stádia je rozpuštění kolektivu. Agresoři většinou končí v diagnostických zařízeních, oběť se s velkou pravděpodobností dostává do rukou psychiatrů a psychologů, kde je nutná velice intenzivní terapeutická péče. Ovšem „šrámy“ na duši, které jí byly způsobeny si mnohdy nese po celý život. (KOLÁŘ, M., 1997)

14

2.3

OSOBNOST AGRESORA A OBĚTI

2.3.1

Osobnost agresora

Když jsem sledovala děti agresory kolem sebe, vypadaly drsně, spokojené sami se sebou, tak, že se jich hned tak něco nedotkne. Drsně se chovaly, drsně mluvily, měly drsné názory. Pocit nadřazenosti a touha nadvlády z nich jen čišela. Když jsem se k nim více přiblížila mohla jsem pozorovat člověka s velmi nízkým sebevědomím, který se vyznačuje se sobeckou a sebestřednou orientací. Vždy takový jedinec působí jako velmi silná osobnost, která umí skrývat svůj strach a na svou oběť působí

mnohdy mnohem silnějším dojmem než je ve skutečnosti. Jeho nízké

sebevědomí je právě příčinou touhy po moci, lidé jsou pro něj pouhým materiálem k využití získání moci. Šikanování je ideálním zdrojem dodávání energie pro takového člověka, potřebuje rozpustit svůj strach ve strachu jiného člověka. Vytváří si tak falešný pocit bezpečí a jistoty. Pro agresora je pocit empatie cizí, není schopen vcítit se do potřeb druhých, vnímat své okolí, jeho duchovní vývoj ustrnul na kojenecké úrovni. V jeho případě dochází k uvolňování negativním pocitům, k touze po senzaci, utrpení, bolesti, takový člověk ochraňuje pouze své sebestředné zájmy. Při popisu agresora jsem se již zmiňovala o tom, že vystupování takového člověka navenek působí většinou velmi sebejistě a sebestředně. Ovšem uvnitř vlastní hodnota takového člověka je velmi nízká. Čím nižší je hodnota, nižší je sebevědomí, tím více se takový člověk bude předvádět, vytahovat, bude mít potřebu ne sebe upozorňovat a také mít sklony k násilí. Svůj vlastní pocit strachu, nebo ohrožení si nejsou ochotni přiznat. Vzhledem k tomu, že tito lidé nejsou schopni, ani ochotni respektovat hranice jiných lidí, mají potíže pochopit sami sebe, své vlastní hodnoty, kde jsou jejich vlastní hranice. Při bližším prozkoumání zjistíme, že tito lidé sami o sobě pochybují. Nevydrží přímý pohled do očí, v tomto případě se cítí většinou velmi nejistě. ( Kolář

15

Většinou nedokáží myslet na budoucnost, přemýšlet o svých plánech. Žijí ze dne na den a pokud mají vidět svou budoucnost, vidí ji většinou velmi pesimisticky. Zajímavá pro mě byla anketa ve formě otázek, kterou jsem položila dětem v osmé třídě. V této třídě praktické školy je bohužel šikana již na čtvrtém stupni. Děti zde pochází většinou ze sociálně slabých, neúplných, nebo rómských rodin. Rozdala jsem dětem anonymní listy s otázkami, kde se měly vyjádřit o svých hodnotách v životě, měly říci, jaká mají přání do budoucna. Byla jsem velmi překvapená, když jsem četla odpovědi těchto patnáctiletých dětí. Čekala jsem totiž typická přání patnáctiletých dětí v pubertálním věku, která se opírají většinou o materiální hodnoty. Zaskočilo mě, když jsem četla přání jako: rodina, láska, děti, domov, přátelství, hodnou ženu, hodného muže, zázemí….Smutné ovšem bylo, když téměř do jednoho se nakonec shodli na tom, že tato jejich přání je pouhá utopie. Jim se podle nich nic takové stejně vyplnit nemůže. Trochu se mi to k těm drsným postojům a rádoby drsnému chování nehodilo, ale přesvědčilo mě to jednoznačně o tom, že pokud dětem nedáme to základní a nejdůležitější a to já láska, rodina, zázemí, nemůžeme pak po nich chtít úsměv na tváři a plnou náruč citů. „Základním zdrojem morální slepoty agresorů je jejich sobeckost a egocentričnost. Tito „siláci“ se považují za střed světa a z tohoto titulu si upravují mravní normy podle svých potřeb. Úcta k člověku je jim cizí a porozumět utrpení a bolesti bližního je nad jejich možnosti. Používají lidí jako věcí, které lze využít a jejich zúžený pohled skutečně vnímá šikanování jako „ zábavnou legraci“. [ Kolář, 1997, s. 49] Podobný projekt na téma „Přátelství„ jsme uskutečnily s mou kolegyní v nižších ročnících na prvním stupni. Bylo úžasné vidět děti jak společně pod našim vedení spolupracují. Projekt byl zaměřen na téma hledání si kamaráda, správná komunikace mezi sebou, umění řešit spory bez násilí a agrese. Následně pak v samostatné spolupráci mezi dětmi, která spočívala v realizaci projektu, výtvarné činnosti a neméně právě v komunikaci mezi sebou.

16

Bylo naprosto zřejmé, že děti spolu vycházely a byly k sobě nesmírně slušné, tak jak to vyžadovala pravidla projektu a následně i my. Ovšem ve chvíli, kdy děti začaly pracovat samostatně a my jsme se staly pouhými pozorovateli, tak se jejich komunikace změnila. Mohly jsme sledovat neschopnost dětí řešit spory, neschopnost mezi sebou komunikovat, pakliže nad sebou nemají vedení. Děti se mezi sebou začaly hádat a pochvíli bylo zřejmé, kdo ve třídě má hlavní slovo. Děti, které jsou tiché a nedovedou se prosadit , se stáhly do ústraní a velení převzaly děti o kterých bylo známo, že násilí, ani agrese jim není cizí. 2.3.2 Osobnost oběti V podvědomí veřejnosti je šikanované dítě vždy dítě s nějakým handicapem. Ovšem ne vždy obětí šikany musí být dítě s nějakou vadou tělesnou, nebo duševní. Šikanované dítě může být intelektově, emočně i hodnotově zralejší než jeho spolužáci, má však sníženou sebedůvěru. Může se jednat o dítě, které bylo často nemocné, nevyniká ve sportech, drží se stranou kolektivu, není průbojné. Také se může jednat o děti, kterým je rodiči kladen důraz na to, že prát se není správné, tyto děti se neperou ne proto, že by to nezvládly, ale proto, že rodiče jasně nastavili pravidla, že prát se je primitivní. Takovéto děti jsou považovány v kolektivu za „divné“. Většinou je pak takovéto dítě pomlouváno svými spolužáky, ti se mu pak posmívají a přestávají s ním mluvit. Oběť také může být například vlivem své rodiny bojácný slabý jedinec s velmi nízkým sebevědomím, který si v kolektivu nedokáže prosadit své místo. Takovýto člověk se liší od skupinových norem Je tedy jisté, že obětí šikany se může stát kdokoliv. Může jím být dítě, které má vysokou inteligence, je nadané, přemýšlivé, nebo dítě s handicapem, nebo se prostě jen nějak odlišuje například svou tělesnou hmotností, barvou pleti, jinou národností a podobně. Když se nad tím zamyslíme, tak si uvědomíme, že každý z nás se nějakým způsobem odlišujeme, stejně tak i naše děti jsou každé jiné a právě tuto odlišnost si agresoři berou jako záminku ke zvyšování svého sebevědomí. (ŘÍČAN, P., 1995) 17

2.3.3 Příčiny vzniku agrese a násilí Je jisté, že každá doba má svou podobu násilí. S agresí a jistou podobou násilí se setkali i naše babičky i dědečkové. Vzpomínáme na známou větu z dětství, kterou snad slyšely všechny generace: „ To máme dnes mládež, to za našich mladých let nebývalo ! „ Je však téměř jisté, že dnešní starší generace může s jistotou říci, že násilí, které je pácháno dnešními dětmi a mladými lidmi, za jejich mladých let skutečně nebývalo. Co je příčinou narůstající agrese, násilí, averze a stresu mezi lidmi? Myslím, že s jistou můžeme říci, že je to například: - rychle se měnící se životní prostředí -

problémy v naší společnosti, jako je nezaměstnanost, chudoba

-

nesprávný sociální vývoj, vzrůstající soc. rozdíly mezi lidmi

-

přemíra technických informací

-

život na stále těsnějším prostoru

Myslím si ale, že nejčastější příčinou násilí, které děti kolem sebe páchají nejen ve škole, ale i na ulici, je jistě to, že mnohé rodiny nejsou svým dětem dostatečnou oporou. Mohou to být rodiny, které mají problémy finanční, kde pro rodiče najít si práci je velký problém. Otec může být nezaměstnaný, nebo alkoholik. V rodině může být několik sourozenců a o živobytí se musí starat matka. Velmi drsné pak je, pokud v rodině dochází k zneužívání dětí, nebo k domácímu násilí. Když jsem se zamýšlela v jaké žije prostředí dítě – agresor a naopak dítě – oběť, většinou mi vyšla stejná rovnice. Je téměř jisté, že pokud žije dítě v kritizování, učí se odsuzovat, pokud žije v nepřátelském prostředí, učí se útočit. Je-li dítě zesměšňované, ponižované a zahanbované, učí nejistotě a pocitům viny a pochopitelně naopak žije-li v láskyplném a důstojném prostředí, učí se mít rád, vážit si lidí kolem sebe a vážit si života vůbec. Oporou svým dětem není, ale ani rodina velmi dobře finančně zabezpečená, pokud rodiče veškerý svůj čas tráví budováním své kariéry a prací. Své dítě zahlcují materiálnem a uklidňují sami sebe myšlenkou, že pokud své dítě obklopí drahými věcmi, mohou vykompenzovat svou nepřítomnost, lásku, oporu a veškeré city, které jejich dítě potřebuje. 18

Je tedy jisté, že v obou případech rodiče mají velmi málo času věnovat se svým dětem, naslouchat jim a jim tedy zákonitě chybí představa co je správné a co nesprávné. Děti jsou tedy ponechány samy sobě. Ony samy si vybírají zábavu, určují „správnou“ výživu, rozhodují o tom na co se budou dívat v televizi, jaké budou hrát hry na počítači, jací budou jejich přátelé. Taková „demokracie“ může mít u nezralých jedinců negativní dopady na rozvoj jejich osobnosti Velmi rychle zjistí, že si jich v podstatě nikdo nevšímá, což je pro ně velmije tak frustrující. Většinou se tedy snaží upoutat na sebe

nějaký způsobem

pozornost

ostatních. Často se právě na sebe pozornost přitahují tím, že kolem sebe páchají různé formy násilí. Může to být násilí v podobě slovních urážek, ponižování, ničení majetku, nebo násilí na zvířatech a lidech.

2.3.4 Problém médií a počítačů Touha po mužnosti doprovázela asi každého chlapce během jeho dětství. Chlapci si dokazovali mezi sebou své schopnosti lezením na stromy, rychlou jízdou na kole, ale i bitkami mezi sebou. Problém dnešní doby je ale jinde, proč si dnešní děti také nedokazují své schopnosti venku na hřišti a hraním si na vojáky? Stále častěji se setkáváme spíše, než hraním si na vojáčky, se sledováním, hraním si a idealizování si různého filmového hrdiny, který je skutečnosti vzdálen. Čím drsnější a krvavější, tím lepší. Dnešní dítě většinu svého volného času tráví sledováním na TV, na DVD. Zde sleduje nejlépe brutální a krvavé filmy, kterých je na našem trhu nepřeberné množství. Bylo dokázáno, že sledování násilných činů trvale mění náš postoj k násilí – svádí k lehkomyslnosti. Obzvláště pak pro děti, pro ty je totiž těžké rozlišovat mezi filmem a skutečností. Dítě naivně sleduje, jak oběť násilí ve filmu (obzvláště pak v kresleném) vesele vstane a hraje dál. Silnější triumfuje, kdo chce něčeho dosáhnout, musí kolem bít nekompromisně pěstmi. Dítě pak žije v představách, že bez brutality to nikam nedosáhneš, kdo projevuje soucit, je ztracen, to se přeci nedělá. Z toho vyplývá, že děti velmi rychle ztrácí schopnost vcítit se do pocitů druhých a schopnost vnímat utrpení. 19

Pouhé pošťuchování nemá cenu, smysl má jen tvrdý boj zblízka a naprosté zničení protivníka. Stejně tak pak tráví spoustu času u svého počítače, kde se jednoduše stylizují do role nesmrtelného zabijáka a spolu sní pak i několik hodin denně zabíjí, mlátí, mučí tím nejdrastičtějším způsobem. Hrdina je pochopitelně opět nesmrtelný, vstává z mrtvých, ruce a nohy mu dorůstají, brutální údery do hlavy jsou maličkostí. Úžasný způsob trávení volného času. Není potom divu, dítě nejen že nemá a nezná hodnotu života, ale ani není schopno odhadnou skutečnou realitu života od pouhé počítačové iluze. Samo se pak dostává do imaginárních představ vlastní nepřemožitelnosti a nesmrtelnosti. Jak jsem již zmiňovala, někteří mladí lidé žijí v rodinách, které jsou sociálně slabé, nebo je rodina psychicky, tělesně, či sexuálně zneužívá. Někteří mohou být také vystaveni tlaku své party, nemohou projevovat své pocity, názory, mají prostě pocit, že jsou „vyvrhelové“ společnosti. Nevěří si, podceňují se, mají pocit, že nic pro ně nemá cenu. Zde nastupují právě filmy nebo počítačové hry, které jim poskytují neustálý pocit jakéhosi

blahobytu, kterým by se chtěli obklopovat. Pomáhá jim to zvedat ono

ztracené sebevědomí. Dostanou se pak do stádia, kdy je těžké je přesvědčit, že kdo si chce koupit auto, drahé věci, tak si na ně musí vydělat prací a také ušetřit. Právě pro děti ze sociálně slabých rodin může být sledování televize velmi nebezpečným nepřítelem, a nemusí jít o sledování pouze jen o násilně zaměřené filmy. Každý program nám nabízí s naprostou samozřejmostí nesčetné množství reklam a pořadů, kde vystupují mladé rodiny obklopené luxusními výrobky, žijící v luxusním domě, před kterým je zaparkované luxusní vozidlo. Toto vše se děje s takovou samozřejmostí, že je jasné, že takto skvěle si žije každý občan naší republiky. To vše vyvolává přání mít to také, ale hlavně to vyvolává představu, že je to naprosto normální a je to všední výbava každého občana. Z televize není zřejmé, že pokud chci nějakou z těchto věcí, musím si na ni vydělat tvrdou prací a že to v normálním životě může trvat také mnoho let, než si člověk našetří. Těžko se pak dětem ze sociálně slabých rodin vysvětluje, že se musí nejdříve vyučit nějakému řemeslu a pak musí chodit do práce, aby si našetřily peníze na věci, které by si chtěly koupit. Takovéto děti na vás budou koukat velmi nechápavě, proč pracovat, 20

když si auto můžu ukrást, nebo si peníze vydělat na Hlavním nádraží mnohem rychleji jako prostitut.

2.3.5 Tlak společnosti Když jsem se nad tímto tématem zamýšlela, uvědomila jsem si, že za tuto situaci může také atmosféra ve škole a v rodinách. Na mnohé děti je v poslední době vyvinut extrémní nátlak, co se týká dosahování jejich výsledků a výkonů. Jsou chváleni jen pokud nosí ze školy dobré známky, oceňovány jsou pouze za výkon. Pokud se nebere zřetel, zda dítě veškeré nároky svého okolí je schopno zvládat, může to mít právě ony katastrofální následky, které začínají právě ztrátou sebevědomí a končí brutálním násilím. Mohou tedy i nepřiměřeně vysoké nároky rodičů, ale i školy být jedním z důvodů, kdy se dítě uzavírá samo do sebe, přestává si věřit a dostává se tak na okraj společnosti, stává se „divným“ a proto také jednoduchým terčem posměchu a šikany. Nebo také naopak, své nedostatky, které mu jsou vytýkány ze strany rodičů, pocit selhání a neustálý tlak, který je na něj vyvinut, si musí vykompenzovat na někom jiném. Nejlépe na svých spolužácích. Sám je ponižován a proto ponížení někoho jiného je právě to, co mu ono ztracené sebevědomí dodá.

2.4 NÁSLEDKY ŠIKANOVÁNÍ „Pozdní následky nejbrutálnějších šikan se podobají syndromu vyhlazovacích táborů. Jejich

hlavní

znaky

jsou

nápadně

podobné:

chronické

depresivní

stavy,

sebedestruktivita, poruchy přizpůsobivosti a narušený vývoj osobnosti. Oběti zakoušejí kvalitativně stejné pocity – strach o život, krajní ponížení a zbavení práv.“ [Kolář, 2005, s. 101] Strach z následků bývá tak silný, že děti nebo i dospívající si své utrpení nechávají pro sebe i několik let. V případě dospívajících se situace komplikuje jejich uzavřeností. Mladí lidé často v pubertě přestávají komunikovat s rodiči. Ti se nad tím nepozastavují a tak jim může trápení dítěte uniknout. Dopad na psychiku může být krátkodobý nebo 21

dlouhodobý, záleží na druhu a razanci šikany, na tom jestli byla jednorázová nebo se opakovala a jak dlouho, kdo byl agresorem, nejvíce na oběti samotné, jak se se situací dokáže vyrovnat a jaké na ní zanechá následky. Jestliže se oběť nedokáže s agresí vyrovnat nastává tzv. traumatická psychóza. Může k ní dojít až po několika dnech, týdnech i měsících po traumatickém zážitku. Šikana ovlivní život šikanovanému, ale i jeho rodině a blízkým. Důležité je jak se oni zachovají, jestli zjištěnou šikanu budou řešit nebo nechají oběť, ať si to vyřeší sama. Někdy rodiče situaci zlehčují a podceňují. Mnohdy dochází také k tomu, že se lidé sami obviňují z toho, že kdyby něco udělali jinak nemuselo by k této situaci vůbec dojít. Mají strach, že by se stejná nebo podobná situace mohla opakovat, a ten brání normálnímu životu rodiny. Nejhorší varianta je nepřipustit si, že k šikaně na našem blízkém došlo, zapírat pomoc sobě i oběti. To se stává například u obětí sexuální agrese, pokud je agresorem někdo z rodiny. Matka nevěří své dceři, která za ní přijde s obviněním, že její nevlastní otec nebo matčin přítel ji osahává či nutí k sexu. Myslí si, že je to jen pokus o vypuzení muže s rodiny nebo nechce věřit, protože jinak by se cítila jako spolupachatelka.Vždyť to byla ona, kdo muže do rodiny a ke své dceři přivedla. Rodiče mívají po zjištění šikany na svém dítěti pocit, že se člověku, který se takového jednání dopustil, musí pomstít, také mu způsobit bolest či „pocuchat“ jeho psychiku. Rodičovská pomsta by však byla nezákonným jednáním. Jedinou možností, jak se pomstít, je promluvit si a řešit problém s rodiči a školou agresora či dovolávat se spravedlnosti u soudu (u trestných činů). Podotýkám, že pokud se agrese týká vydírání, sexuálního obtěžování dětí i dospělých, či znásilnění, je občanskou povinností osoby, která o takovémto činu ví, nahlásit ji na příslušných orgánech (policii, státním zastupitelství), jelikož se jedná o trestné činy. Navíc tak zabráníme možnému opakování a pachatel bude za své jednání po zásluze potrestán. Aby došlo k co nejmenšímu narušení psychiky postiženého, je důležité mu pomoci. Málokdo se s šikanou dokáže vyrovnat sám. Pokud má člověk pocit, že se má o koho opřít, že se může někomu svěřit, cítí snahu okolí mu usnadnit nepříjemnou situaci, potom se lépe vrátí k normálnímu životu nebo nebudou následky tak katastrofální. 22

Bohužel umění utěšit druhého člověka v tísni nezvládá každý a mnohdy se lidé dopouští chyb, kterými nechtěně šikanovanému ubližují. Dítě ani dospělého nesmí nikdo k vyprávění o traumatizující situaci nutit. Pokud se nechce svěřit, což se pochopitelně stává například z důvodu studu, musí člověk vyčkávat dokud postižený nepřijde sám. Rodič by se měl snažit s dítětem mluvit o jiných věcech, aby dítě mělo pocit, že o jeho vyprávění matka nebo otec stojí a bude mu naslouchat. Pokud se dítě zpovídá, nesmí dát rodič najevo přehnané emoce. Hysterický rodič, který celou situaci ještě víc dramatizuje, není příliš nápomocen, spíše celou situaci ještě zhorší, stejně jako rodič lhostejný. Chybu také dělají pokud ze strachu z opakování šikany svého potomka či partnera neustále kontrolují hlídají, sledují každý jeho krok. Setkáme se i s případy, kdy se lidé k nepříjemným tématům a rozhovorům o nic vracejí ještě hodně dlouho po jejich spáchání a to vede k tomu, že oběť, která se již s činem vyrovnala se zase vrací vzpomínky a myšlenky na něj. Někdy se rozhodne rodina rozhodne k razantnímu kroku (stěhování), aby předešla případným poznámkách, lítostem či výsměškům okolí. V případech, kdy dochází k zhoršování psychického stavu, se považuje za nutné vyhledat odbornou pomoc psychologů, psychiatrů nebo pracovníků specializovaných pracovišť, které se danou problematikou zabývají. Odborník poskytne různé rady, jak se po traumatické situaci zachovat, jak mají s obětí jednat rodinný příslušníci, vyslechne oběť, předepíše uklidňující léky atd. (pozn.: adresy a kontakty na odborné pracovníky a webové stránky s danou tématikou se nacházejí na internetu, v časopisech, brožurách nebo odborných knihách řešících problematiky agrese u dětí a dospělých).

2.5 ŠIKANA, NÁSILÍ A TRESTNÍ PRÁVO „Šikanování je těžkou poruchou vztahů ve skupině. Tato porucha má systémový charakter a zasahuje celou skupinu. V tomto smyslu šikanování nepoškozuje pouze oběti, ale i agresory, další členy skupiny a skupinu jako celek. Bolest šikanování se však nezastavuje na hranicích postižené skupiny. Řetězovitě pokračuje dál. První na řadě bývá rodina oběti...“

[Kolář, 2005, s. 99] 23

Jak zde již bylo řečeno, pojem šikany je velmi široký, protože se šikana může projevovat mnoha způsoby. V současné době neexistuje žádný právní předpis, který by se speciálně zabýval otázkou šikanování mezi dětmi. Vzhledem k tomu, že šikana se děje především ve škole a v jejím okolí, měli by to být především učitelé a pedagogičtí pracovníci, kteří by se měli otázkou šikany zabývat. Měli by dohlížet, aby k šikaně nedocházelo, popřípadě, aby se vzniklý problém co nejrychleji řešil. K tomuto účelu mohou být použita pravidla stanovena školním řádem, který je závazný pro každého žáka školy a při jeho porušení musí předpokládat řádem stanovené důsledky. Pokud rodiče poškozeného žáka nebudou zcela spokojeni s přístupem konkrétního učitele k řešení problému šikany, mohou požádat o řešení situace: ředitele školy, krajský úřad, respektive Českou školní inspekci, až ministerstvo školství. Pokud stání správy zjistí pochybení, mohou sankcionovat školu jako takovou. Škola jako právnická osoba, případně její zřizovatel, nese občanskoprávní odpovědnost za případnou způsobenou škodu. Jestliže ke škodě dojde mimo školu, odpovídají za ni rodiče agresora, popřípadě agresor sám.

2.5.1 Odpovědnost pedagogického pracovníka V případě, že se zjistí, že pedagogický pracovník v souvislosti se šikanou zanedbal svou povinnost, přichází především v úvahu odpovědnost pracovněprávní. Zanedbání povinnosti pak řeší zaměstnavatel pracovníka podle pracovněprávních předpisů, například

snížením

mzdy,

nebo

ukončením

pracovního

poměru

ze

strany

zaměstnavatele. Ve zvláště závažných případech může být pedagogický pracovník i trestně stíhán. Může se ták stát například v případě, kdy agresor vážně ublíží jinému žákovi a pedagogický pracovník v rámci svých možností tomu mohl zabránit a neučinil tak. Může sám být trestně stíhán za nedbalostí trestní čin podle - 223 nebo 224 trestního 24

zákona. Pokud jednání agresivního dítěte naplňuje znaky trestného činu a pedagogický pracovník tomuto dítěti pomáhá, může jeho jednání být posuzováno jako nadržování.

2.5.2 Odpovědnost dětského útočníka Odpovědnost za šikanování a násilí nesou samozřejmě i samotní agresoři. Tato odpovědnost je jistí, i když agresorem je dítě. Je však nutné rozlišovat, zda v době, kdy bylo násilí pácháno, tyto děti útočníci dosáhly již věku patnácti let, nebo dokonce osmnácti let, či nikoliv. Mladiství, kteří dosáhli osmnácti let, jsou posuzování bez jakýchkoliv výjimek podle trestního zákona. U mladistvých patnáct až osmnáct let již je také dána trestní odpovědnost podle trestního zákona, avšak s některými omezeními, z nichž asi nepodstatnější je omezený výčet trestných opatření a snížení sazeb některých trestních opatření na polovinu oproti trestům ukládaným dospělým pachatelům. V případě nezletilých pachatelů (mladších patnácti let) se nejedná o klasickou trestní odpovědnost, přesto se jednáním takovýchto pachatelů orgány činné v trestním řízení zabývají a soud pak za ně může uložit zákonem stanovená výchovná opatření, a to od pouhého dohledu až po ochranou výchovu vykonávanou v příslušném ústavu. (KOLÁŘ, M., 1997)

2.5.3 Trestní řízení ve věcech mladistvých Pro osoby mladší osmnácti let, které se dopustily trestného činu, platí zvláštní režim. Ten je upraven v zákoně o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže – zákon číslo 218/2003 Sb. Tento zákon rozlišuje mezi mladistvými – tj. osobami, které dosáhly věku 15 let, ale ještě nedovršily 18. roku věku – a dětmi mladšími patnácti let. Trestné činy mladistvých se nazývají provinění. Aby se jednalo o provinění, za které by měl být mladiství stíhán, musí toto provinění vykazovat míru společenské nebezpečnosti vyšší než malou. Mladiství musí mít vždy obhájce a do vazby jej lze vzít jen výjimečně. Podle zákona projednávají trestní věci mladistvých soudy pro 25

mládež. V praxi to vypadá, že trestní kauzy mladistvých řeší specializovaní soudci obecních soudů. Je-li mladiství soudem shledán vinným, neukládá se mu trest, ale tak zvané opatření. Zákon zná tři druhy opatření: výchovná opatření, ochranná opatření a trestní opatření. Soud rovněž může upustit ( popřípadě podmíněně ) od uložení opatření.

2.5.4 Výchovnými opatřeními jsou dohled probačního úředníka probační program – jedná se o programy sociálního výcviku, psychologického poradenství, vzdělávací či rekvalifikační programy výchovné povinnosti – např. povinnost bydlet s rodičem, nahradit způsobenou škodu, vykonat společensky prospěšnou činnost, podrobit se léčení závislosti apod. výchovná omezení – např. zákaz návštěvy určitých akcí, zákaz styku s konkrétními osobami, zákaz užívání návykových látek apod. napomenutí s výstrahou – soudce nebo v případě státní zástupce mladistvému důrazně vytkne protiprávnost jeho činu a upozorní ho na důsledky, které mu hrozí, pokud by se v budoucnu dopouštěl další trestné činnosti. 2.5.5 Řízení ve věcech dětí do 15 let Děti do patnácti let nejsou trestně odpovědné, tj. nemohou být stíhány za spáchání trestného činu. Pokud se dopustí jednání, které jinak nese znaky trestného činu, koná se řízení podle občanského soudního řádu (tedy nikoliv podle trestního řádu). V tomto řízení musí mít dítě opatrovníka (zpravidla jím je advokát). Pokud soud neupustí od uložení opatření, může dítěti uložit •

dohled probačního úředníka

•

zařazení

do

terapeutického,

psychologického

výchovného programu ve středisku výchovné péče •

ochrannou výchovu

26

nebo

jiného

vhodného

2.6 KYBERŠIKANA Nová doba sebou také nese nové možnosti a způsoby šikany. Především je to v poslední době obrovský rozvoj počítačové techniky. Dnes si již nedokážeme představit život bez mobilního telefonu a ni bez pomoci počítače. Je to vymoženost dnešní doby, která nám velmi usnadňuje naši práci, pomáhá nám, ale na druhé straně se může stát i naším nepřítelem. Většina mladých lidí, kteří se v posledních letech čím dál více uchylují do pozadí virtuálního světa a nechávají se unášet nereálnými možnostmi, které jim nabízí počítačová technik, se často dostávají do situací, kdy si často v reálném světě nejsou schopni poradit s běžnými nástrahami všedního života, s běžnými situacemi a konflikty. Svůj život si idealizují a chtějí se čím dál více podobat svým vysněným virtuálním hrdinům z kybernetického světa. Rodiče často nemají ani zdání, že by mohlo hrozit jejich dětem nějaké nebezpečí. Vždyť jejich děti si jen hraji, pracují na internetu, chatují, z tepla svého domova, co by se jim mohlo stát. A právě v poslední době se čím dále více rozšířil fenomén tak zvané kyberšikany, slovo převzaté z angl. slova cyberbullying. Kyberšikana nečíhá jen na děti, které pravidelně vysedávají u počítačů a mohou tak narazit na nebezpečného pedofila, kterému hravě na letí. Ke kyberšikaně jsou zneužívány informační a komunikační technologie (mobilní telefony, internet) a tato činnost má někoho záměrně vyvést z rovnováhy, uškodit mu. Chování agresora je zaměřeno zejména na psychický teror oběti – útlak, zesměšňování, vydírání a další formy psychické šikany. Technologie samy o sobě nebezpečné nejsou. Jsou pouze zneužívány k nebezpečným účelům. A pomocí komunikačních technologií jde vše snáze než v reálném životě.

2.6.1 Formy kyberšikany • zasílání výhrůžných a krutých SMS zpráv, e-mailů, • výhrůžné a obtěžující telefonáty (často i v noci, několikrát – desítky či stovky – denně), • obtěžování přes CHAT, 27

• vytváření webových stránek, které různými způsoby (verbálně, graficky, zvukově…) oběť uráží a zesměšňují, • úpravy profilů jedince na různých portálech (lidé, seznamka, facebook…) • posílání obrázků, fotografií a video nahrávek spolužákům online – kde je oběť zesměšňována a karikována, • vyvěšení pornografických fotografií s tváří oběti na internetu, • případy, kdy agresoři získají hesla a identifikační údaje oběti a pod jeho/jejím jménem zasílají ostatním vulgární, obtěžující zprávy, fotografie, videa 2.6.2 Rozdíl mezi kyberšikanou a šikanou Kyberšikana je o to více nebezpečná, protože se s ní můžeme setkat kdykoli a kdekoli a to i jinak na bezpečných místech, kde by jsme žádné hrozby nečekaly a tím je pokojný klid našeho domova, škola, knihovna atd. Může mít velmi početné publikum a útočník bývá většinou anonymní. Co se týká jeho profilu, zde nezáleží na jeho věku, pohlaví, fyzické ani psychické síle, sociálnímu statutu útočníka ani oběti. Útočník nemívá zpětnou vazbu, nemá tedy odhad, kdy přestřelil. Oběť dlouho nepovažuje útoky agresora za šikanu, dlouho odolává. Ve většině případů .se také neumí útokům bránit a hlavně také mívá pocit, že nesmí zkazit legraci. Jisté je, že kyberšikanan nebolí, nejsou po ní, šrámy ani modřiny.

2.6.3 Profil původce kyberšikany Je jisté a dokázané, že původcem kyberšikany jsou častěji chlapci než dívky. Je to i tím, že tráví více času na internetu a mají větší znalosti internetových aplikací. Dále to mohou být děti, které jsou samy oběťmi tradičního šikanování, nebo samy pachateli tradiční šikany

2.6.4 Původci Původce kyberšikany můžeme rozdělit do několika typů: • 1. typ - hrubý primitivní jedinec 28

– – –

s kázeňskými problémy narušeným vztahem k autoritě, zapojený do gangů páchajících trestnou činnost, šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost,

• 2. typ - velmi slušný, kultivovaný –

narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný

–

někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu,

–

šikanování nabírá forem cíleného rafinovaného mučení, spíše beze svědků

• 3. typ - „srandista“ –

optimistický, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou,

–

výmluvný, oblíbený a vlivný

–

šikanuje pro pobavení sebe i ostatních

2.6.5 Oběti kyberšikany Obětí kyberšikany bývají častěji dívky. Oběť bývá často závislá na internetu, mívá méně kamarádů právě v reálném životě, proto si je vyhledává v životě virtuálním. Na internetu často navazuje anonymní kontakty a pochopitelně riskuje. (WikipediE. Kyberšikana. [online]. [akt. 2009-08-03], [cit.2009-08-03]. Praha. Dostupné na WWW:

.)

2.7 KYBERŠIKANA A MOBILNÍ TELEFONY 2.7.1 Volání, SMS Volání a posílání SMS jsou základní službou, kterou nám mobilní telefony poskytují a bez kterých si již dnešní život nedovedeme představit. Není nic divného, že mobilní telefon je běžnou pracovní pomůckou každého z nás a přiznejme si, že většina z nás jsme se stali na mobilním telefonu do jisté míry závislým a představa, že vyjdeme z domu a svůj telefon nebudeme mít po ruce , byť jdeme pouze na nákup, nepřipadá v úvahu. Není tedy ani divné, že mobilní telefon dnes vlastní i malé děti a pro ty větší je 29

naprostou samozřejmostí. Málokdo si však uvědomuje, že i mobilní telefon je velmi snadno zneužitelný prostředek, který může způsobit nemalé škody. •

Příklady zneužití:

–

nemravné telefonáty, vyhrožování, zastrašování, obtěžování,

–

neustálé prozvánění (i v nočních hodinách),

–

zpráva útočníka nás může zastihnout kdekoli a kdykoli,

–

sexuální podtext, výhružky, zastrašování nebo obtěžování.

•

Prevence:

–

považovat telefonní číslo za součást osobních údajů,

–

pokud poskytnu číslo- Zákonem o ochraně osobních údajích, č. 101/2000 Sb.

2.7.2 Řešení při zneužití


Požádat útočníka, aby útoků zanechal




Zablokovat přijímání volání nebo SMS z daného telefonního čísla či využít

blokování čísla mobilním operátorem - tzv. ignore-list, black-list, popř. vyměnit SIM kartu


Požádat o pomoc rodiče, školu, popř. Policii ČR




Uchovat si přijaté, nepřijaté hovory, SMS zprávy jako důkazní materiál!!!

2.7.3 Fotky, videa, posílání MMS • Příklady zneužití: – pořizování, sdílení ponižujících materiálů, – vyhrožování, zastrašování, obtěžování. • Prevence: –

není možnost se nějak účinně bránit, upravit lze ve Školním řádu apod.

–

nedávat neznámým lidem své osobní fotografie a videa (intimní apod.)Ń

–

pozor na to, s kým realizujete videorozhovor popř. videokonferenci 30

• Řešení –

zablokovat přijímání obtěžujících zpráv z daného tel. čísla přímo v mobilním

tel., popř. požádat o blokování čísla mobilního operátora 2.7.4 Prevence Prevence je soustava opatření, která by měla předcházet nežádoucímu jevu, například nemocem, drogovým závislostem, zločinům, nehodám, neúspěchu ve škole, sociálním konfliktům, násilí, ekologickým katastrofám a podobně.

Jedna z nedůležitějších věcí, jak ochránit své děti , ale i sebe před kyberšikamou je prevence. Děti by se měly naučit na internetu pohybovat s takovou samozřejmostí bezpečnosti, jako je to učíme na ulici, hřišti, v lese, ve škole apod. Měly by se naučit dodržovat pravidla bezpečného užívání internetu, pravidla etického chování v souvislosti s mobilními telefony. Měly by znát právní odpovědnost (hlavně ty starší)! Rodiče by v žádném případě neměli podceňovat nebezpečí, které může skrývat právě kyberšikana. Měli by vnímat své děti.Mluvit s nimi a sledovat, k čemu internet používají. Nepodceňovat riziko nebezpečí internetu. Uchovávat případný důkazní materiál – SMS zprávy, e-maily, rozhovory z chatu apod. Spolupracovat se školou, Policií. V neposlední řadě je také velmi důležitá škola, neboť právě i zde děti tráví většinu svého času. Škola by proto také měla této problematice věnovat nemálo svého času. Učitelé by měli děti naučit

bezpečně zacházet s internetem. Mít vytvořený plán

prevence proti šikaně (viz. Metodický pokyn MŠMT). V případě výskytu kyberšikany podpořit oběť, poradit další postup. Prošetřit a pokud možno vyšetřit případy kyberšikany, pokud se týkají školy. Potrestat viníky. Spolupracovat s rodinou, Policií apod.

Důležité je také vědět, kam se obrátit o pomoc • Rodina • Škola • Odborná pomoc – psycholog, psychiatr • Policie ČR 158 • Linka bezpečí

800 155 555 31

– www.internethelpline.cz • online asistenční služba pro děti a dospívající • poskytuje dětem a dospívajícím první pomoc formou psychologické a sociální asistence při práci s internetem • www.e-bezpeci.cz • http://www.saferinternet.cz

32

3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1

VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ

Výzkumná část mé diplomové práce se zabývá šikanou na základních školách. 3.1.1

Vymezení cíle

Cílem mého výzkumného šetření bylo zmapovat výskyt šikany na základních školách. Zjistit, jak moc jsou děti s tímto fenoménem seznámeny, zda si pod tímto pojmem dokážou představit také určité činy. K získání potřebných informací a ke splnění stanoveného cíle jsem použila techniku metodu pozorování a dotazníkovou metodu. Data jsem sbírala na základních školách v okolí mého bydliště. 3.1.2

Stanovení hypotéz a metod výzkumu

Pomocí dotazníkového šetření byla zjišťována znalost daného problému ze strany žáků, zda rozumějí pojmu „šikana“, zda byli někdy svědky nebo účastníky agresivního chování. Předmětem výzkumného šetření byly tyto hypotézy: Hypotéza č. 1: Většina dětí na základních školách se setkala se šikanou. Hypotéza č. 2: Čím vyšší věk žáků, tím více agresivních útoků. Hypotéza č. 3: Se šikanou se více setkávají chlapci než dívky. Hypotézy analyzuji v rámci dotazníkového šetření a osobních pohovorů s některými žáky jednotlivých škol a vyhodnocením osobních pohovorů s odborníky (pedagogy, výchovnými poradci).

33

3.1.3

Harmonogram postupu

Před začátkem výzkumu jsem se setkala s řediteli základních škol a domluvila s nimi podmínky, za kterých budu výzkum provádět, např. anonymita dotazníků, pouze v hodinách občanské a výtvarné výchovy…aj.  studium dokumentace  debaty s dětmi na téma „šikana“  osobní pohovory s pedagogy a výchovnými poradci  přímé pozorování žáků ve škole během dozoru na chodbě a vyučování, při různých akcích školy (sportovní den, Vánoční besídka, Vánoční trhy)  tvorba dotazníků  dotazníkové šetření  vyhodnocení dotazníkového šetření  prezentace výsledků 3.1.4 Charakteristika souboru Výzkum byl proveden ve školním roce 2009/2010 na třech základních školách ve Středočeském kraji. Výzkumným vzorkem byli žáci základních škol od 3. až do 9. ročníku. 3.1.5 Průběh dotazníkového šetření Navštívila jsem tři základní školy ve středočeském kraji. Jedna základní škola byla ve větším městě a dvě základní školy se nacházejí v menším městě. Na dvou základních školách měl nižší stupeň (žáci 1. až 5. ročníku) a vyšší stupeň (žáci 6. až 9. ročníku) každý svůj vlastní pavilon. Na jedné základní škole byli žáci vyššího i nižšího stupně v jedné budově, kde byla uprostřed velká hala, ve které se tito žáci během dne potkávali. S řediteli škol jsem se domluvila, že budu své dotazníkové šetření provádět v hodinách občanské a výtvarné výchovy. Dále jsem se musela představit a domluvit s učiteli těchto vyučovacích předmětů. S učiteli jsem se domluvila, že přijdu asi tak 15 minut před koncem hodiny.

34

Práce s dětmi: V domluveném čase jsem přišla do třídy a byla jsem pedagogem představena dětem. Vysvětlila jsem dětem, kdo jsem a důvod mé návštěvy. Chvíli jsme se bavili na téma „šikana“. Ve zbylém čase jsem dětem vysvětlila, jak budou dotazník vyplňovat, zdůraznila jsem, že dotazník je naprosto anonymní a proto se na dotazník nikdo nebude podepisovat. Atmosféra ve třídě byla přátelská, děti bez problémů spolupracovaly a bylo na nich vidět, že je toto téma zajímá.

35

3.2

VÝSLEDKY DOTAZNÍKOVÉHO VÝZKUMU

Víš co je šikana? a) ano b) ne Tabulka č. 1: Kolik procent žáků ví, co je šikana. věk

9

10

11

12

13

14

15

ano ne

45 % 55 %

10 % 0%

100 % 100 % 100 % 83,34 % 0% 0% 0% 16,66 %

100 % 0%

Graf č. 1: Kolik procent žáků ví, co je šikana. 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

ano ne

9

10

11

12

13

14

15

věk

Na tuto otázku většina žáků odpověděla ano. Nejvíce záporných odpovědí se vyskytovalo u žáků třetích ročníků. Učitelé a výchovní poradci by se tedy měli na tuto skupinu žáků zaměřit a informovat je formou hry.

36

A je šikana? a) fackování spolužáka, záměrné strkání do spolužáků, tahání za vlasy a jiné záměrné fyzické ubližovaní b) nadávky, urážky, posmívání se spolužákům c) lepení žvýkaček do vlasů, čmárání po spolužácích, braní pomůcek spolužákům bez dovolení d) žalování na spolužáky Tabulka č. 2: Kolik procent žáků si myslí, že šikana je: věk

9

10

11

12

13

14

15

odpověď A odpověď B odpověď C odpověď D

100% 100% 100% 0%

60% 60% 80% 0%

57,14% 57,14% 42,86% 0%

100% 0% 0% 0%

66,67% 50% 66,67% 0%

83,33% 50% 66,67% 16,67%

100% 80% 40% 40%

Graf č. 2: Kolik procent žáků si myslí, že šikana je: 100% 90% 80% 70% 60% odpověď A

50%

odpověď B

40%

odpověď C

30%

odpověď D

20% 10% 0% 9

10

11

12

13

14

15

věk

Žáci ve valné většině případu považují za šikanu vyloženě fyzické násilí, naopak lepení žvýkaček do vlasů, čmárání po spolužácích, braní pomůcek spolužákům bez dovolení považuje část respondentů za neškodlivý jev. U žáků druhého stupně ukázal výzkum, že mají šikanu spojenou hlavně s fyzickým násilím; od dvanácti let klesá počet kladných odpovědí u ostatních variant.

37

Ubližoval ti někdy někdo ve škole? a) ano b) ne c) občas Tabulka č. 3: Kolik procent žáků zažilo, že jim ve škole někdo ubližoval. věk

9

10

11

12

ano ne občas

15% 55% 30%

0% 60% 40%

14,29% 50% 57,14% 50% 28,6% 0%

13

14

15

16,67% 0% 20% 33,33% 66,67% 60% 50% 33,33% 20%

Graf č. 3: Kolik procent žáků zažilo, že jim ve škole někdo ubližoval. 70% 60% 50% 40% ano

30%

ne

20%

občas

10% 0% 9

10

11

12

13

věk

Většina respondentů se s šikanou setkala.

38

14

15

Co je ponižování? a) nadávky, posmívání se, urážky b) chvála, přátelské jednání c) nikdo se s tebou nebaví Tabulka č. 4: Kolik procent žáků si myslí, že ponižování je: věk

9

odpověď A 100% odpověď B 0% odpověď C 0%

10

11

12

13

14

15

80% 0% 20%

57,14% 0% 42,86%

100% 0% 50%

100% 83,33% 100% 0% 16,67% 0% 16,67% 0% 40%

Graf č. 4: Kolik procent žáků si myslí, že ponižování je:

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

odpověď A odpověď B odpověď C

9

10 11 12 13 14 15 věk

Většina respondentů si správně myslí, že ponižování jsou nadávky, posmívání se, urážky. Zajímavé je, že 16, 67 % čtrnáctiletých žáků si myslí, že ponižování je chvála a přátelské jednání. V tomto případě by opět měli zasáhnout pedagogové a vysvětlit žákům pravý význam tohoto slova.

39

Ponižoval tě někdy někdo ve škole? a) ano b) ne c) občas Tabulka č. 5: Kolik procent žáků zažilo ponižování ve škole? věk

9

10

11

12

ano ne občas

0% 0% 100%

0% 60% 40%

14,29% 50% 71,42% 0% 14,29% 50%

13

14

15

16,67% 16,67% 20% 66,67% 50% 40% 16,67% 33,33% 40%

Graf č. 5: Kolik procent žáků zažilo ponižování ve škole?

100% 80% 60% ano ne občas

40% 20% 0% 9

10 11 12 13 14 15 věk

Většina respondentů uvedla, že se s ponižováním ve škole setkala.

40

Byl jsi někdy svědkem agresivního chování? a) ano b) ne Tabulka č. 6: Kolik procent žáků bylo svědkem agresivního chování. věk

9

10

11

12

13

14

15

ano

0%

40%

57,14% 100%

66,67% 66,67% 60%

ne

100%

40%

42,86% 0%

33,33% 33,33% 40%

Graf č. 6: Kolik procent žáků bylo svědkem agresivního chování.

100% 80% 60% 40%

ano ne

20% 0% 9

10 11 12 13 14 15 věk

Se vzrůstajícím věkem se zvyšuje pravděpodobnost, že se žáci setkají s agresivním chováním. Více jak polovina žáků druhého stupně se setkala s agresivním chováním.

41

Pomohl jsi někdy oběti šikany? a) ano b) ne Tabulka č. 7: Kolik procent dětí pomohlo oběti šikany. věk

9

10

11

12

13

ano ne

80% 20%

60% 20%

71,43% 60% 28,57% 40%

14

15

83,33% 83,33% 60% 16,67% 16,67% 40%

Graf č. 7: Kolik procent dětí pomohlo oběti šikany.

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

ano ne

9

10

11

12

13

14

15

věk

Více jak polovina respondentů uvedla, že někdy pomohla oběti šikany.

42

Setkal ses někdy se šikanou mimo školu? a) ano b) ne Tabulka č. 8: Kolik procent dětí se setkalo se šikanou mimo školu. věk

9

10

11

12

ano ne

100% 0%

60% 40%

42,86% 50% 57,14% 50%

13

14

15

50% 50%

33,33% 20% 66,67% 80%

Graf č. 8: Kolik procent dětí se setkalo se šikanou mimo školu.

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

ano ne

9

10

11

12

13

14

15

věk

Podle výsledků se s šikanou mimo školu setkávají hlavně děti mladšího školního věku.

43

Kde ses ve škole setkal se šikanou? a) ve třídě b) na záchodě c) v šatně d) jinde….. Tabulka č. 9: Místa, kde se děti ve škole setkávají se šikanou nejčastěji. Vyjádření v procentech. věk

9

10

11

12

13

14

15

ve třídě na záchodě v šatně jinde

10% 10% 0% 0%

0% 20% 0% 0%

14,29% 42,86% 14,29% 28,57%

80% 20% 0% 50%

33,33% 33,33% 0% 16,67%

33,33% 66,67% 16,67% 16,67%

20% 10% 0% 60%

Graf č. 9: Místa, kde se děti ve škole setkávají se šikanou nejčastěji. Vyjádření v procentech.

80% 70% 60% 50% ve třídě

40%

na záchodě

30%

v šatně

20%

jinde

10% 0% 9

10

11

12

13

14

15

věk

Nejčastěji se děti se šikanou setkávají na toaletě. Toalety jsou místem, kde se pravidelně vyskytuje větší množství žáků bez pedagogického dozoru. Dalším místem, kde se žáci setkávají se šikanou nejčastěji, je třída.

44

Šikanoval jsi někdy někoho? a) ano b) ne Tabulka č. 10: Kolik procent dětí už někdy někoho šikanovalo. věk

9

10

11

12

13

14

15

ano ne

0% 100%

0% 100%

0% 100%

0% 100%

16,67% 33,33% 20% 83,33% 66,67% 80%

Graf č. 10: Kolik procent dětí už někdy někoho šikanovalo. 100% 80% 60% ano

40%

ne

20% 0% 9

10

11

12

13

14

15

věk

Všichni žáci mladšího školního věku shodně odpověděli, že nikdy nikoho nešikanovali. K šikaně se přiznaly až děti staršího školního věku.

45

Souhlasíš se šikanou? a) ano b) ne Tabulka č. 11: Kolik procent dětí se šikanou souhlasí. věk

9

10

11

12

13

14

15

ano ne

20% 80%

0% 100%

0% 100%

0% 100%

0% 100%

0% 100%

20% 80%

Graf č. 11: Kolik procent dětí se šikanou souhlasí. 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

ano ne

9

10

11

12

13

14

15

věk

Naprostá většina respondentů s šikanou nesouhlasí, přestože část z nich v předchozí otázce přiznala, že se šikany aktivně zúčastnili.

46

3.3 ZÁVĚR VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Na základě zhodnocení výzkumného šetření, ve kterém došlo k analýze výsledků dotazníkového průzkumu a osobních pohovorů s odborníky, byly vyhodnoceny vytyčené hypotézy. Hypotéza č. 1: Většina dětí na základních školách se setkala se šikanou. Podle výsledků šetření se hypotéza ukázala správnou. Většina dětí se během školní docházky setkala s projevy šikany. Hypotéza č. 2: Čím vyšší věk žáků, tím více agresivních útoků. Nejvíce se s agresivitou setkávají žáci kolem 12 let. Tento jev bychom si mohli vysvětlit tak, že se setkávají s útoky ze strany starších žáků. Následně s přibývajícím věkem klesá počet vnímaných aktů agrese. Otázkou však je, zda počet útoků klesá absolutně nebo zda pouze klesá jejich vnímání. Hypotéza nebyla tedy potvrzena. Hypotéza č. 3: Se šikanou se více setkávají chlapci než dívky. Pro ověření této hypotézy jsem využila strukturované osobní rozhovory s odborníky. Položila jsem jim otázku: Jsou šikanou ohroženy častěji dívky nebo chlapci? Většina respondentů se shodla, že na pohlaví moc nezáleží. Obětí šikany se stávají jak dívky, tak chlapci. Hlavní rozdíly jsou ve způsobu šikanování. Dívky se stávají častěji oběťmi psychické šikany, chlapci zase fyzické formy šikany. Fyzická forma šikany je zjištěna daleko častěji než psychické týrání. Možná proto se daleko více dozvídáme o šikaně mezi chlapci než o šikaně mezi dívkami. Hypotéza nebyla potvrzena.

47

Je smutné, že se s šikanou setkává stále větší počet dětí a že se šikana dostala už i na první stupeň základní školy. Děti se s šikanou setkávají nejčastěji na toaletách a ve třídách. Je tedy potřeba posílit pedagogický dozor o přestávkách tak, aby byla více zajištěna bezpečnost žáků. Většina dětí považuje za šikanu pouze fyzické násilí a neuvědomují si, že i různé posmívání se spolužákům může být určitá forma šikany. Žáci se brání tím, že to byla legrace. Zapomínají však na to, že legrace je to jen do té míry, dokud se to líbí všem zúčastněným. Během rozhovorů s odborníky jsem zjistila, že jedním z problémů při řešení šikany je nedostatek odborníků. Lidé, kteří tomuto tématu opravdu rozumí a umí ho spolehlivě řešit, mají velmi často zaplněné diáře až na dva roky dopředu. Pedagogové a ředitelé škol si tedy musí poradit sami. Bohužel neodborná pomoc velmi často situaci ještě zhorší a účastníci šikany jsou svědky dalšího agresivního chování. Z uvedeného tedy vyplývá, že je třeba zvýšit osvětu a vzdělávání jak u dětí, tak u osob s nimi pracujících. Řešení šikany by se mělo zařadit jako samostatný seminář na pedagogických fakultách vysokých škol.

48

4 DISKUZE Ve své práci jsem se rozhodla zamyslet se nad důvody vzniku agresivity, šikany a násilí v dětském kolektivu. Došla jsem ke zjištění, že zcela jednoznačně velmi záleží na prostředí v jakém, dítě vyrůstá a jaké ho obklopuje. Jistě také velkou roli hrají rodinné dispozice a geny, které se dědí. Temperament, který máme každý z nás již daný a povahové vlastnosti, které máme tak vrozené. Dokázané však je, že i temperament se dá výchovou a pozitivním příkladem velmi ovlivnit a během dětského vývoje změnit. Mnoho povahových vlastností se tak dá jak pozitivně, ale bohužel i negativně potlačit. Během psaní své práce jsem sledovala děti ve školách, děti z různých sociálních skupin a všimla jsem si, že mnohem více mají k násilí skony děti nevyrovnané, psychicky labilní a děti které mají potřebu si něco dokazovat. Většinou to bývají děti, které samy doma zažívají násilí nebo nezájem svých rodičů. Ve svém výzkumném šetření jsem došla k závěru, že se šikanou se setkávají děti již na prvním stupni. Čím jsou děti starší, bývá strategie násilí, ponižování a zákeřného ubližování promyšlenější , důmyslnější a skrytější před zraky dospělých. Proto se na šikanu také často přichází až v rozvinutých stádií a také mnohdy, když už bývá pozdě. Dotazníkové šetření, které jsem prováděla na školách ukázalo, že šikana není jednoznačně pouze je doménou chlapců, ale i v nemalé míře se vyskytuje i mezi děvčaty. Šikana se nejčastěji děje na záchodech a v šatnách. Jisté ale je, že pokud si agresor vyhlídne svou oběť a rozhodne se pro násilí, není pro něj problémem najít si k šikaně jakékoli místo a ztrácí jakékoli zábrany. Forem šikany jak popisuji ve své práci je nesčetně a ponížit a zničit svou oběť může agresor hned několika způsoby. Ve své práci se také zmiňuji o zcela novém fenoménu, který přináší moderní doba a tím je kyberšikana. Ukázalo se, že kyberšikana začíná být velmi závažným problémem, který bychom neměli podceňovat. Vzhledem k tomu, že mnoho dětí v dnešní době tráví většinu svého volného času u svých počítačů a vlastní mobilní telefony, jsou tou ohroženou skupinou právě ony. Přičteme-li k tomu sklony k násilí a radost z ubližován í a ponižování, máme zde poměrně velkou ohroženou skupinu. Během svého dotazníkového šetření jsem zjistila, že je velmi málo odborníků, kteří tomuto tématu rozumí a dokáží včas rozpoznat, kdy se jedná o šikanu a hlavně jak takový problém řešit, jak správně zasánou a jak dětem pomoci. Nejedná se zde o pomoc 49

pouze oběti násilí , ale i o pomoc agresorovi, dále pak o pomoc rodinám těchto dětí a soustavnou práci s nimi. Jisté je, že je to práce velmi náročná a vyžaduje odborné znalosti

50

ZÁVĚR Šikana je velmi závažný problém, který se týká nás všech. Se šikanou se můžeme setkat prakticky kdekoli – ve škole, na ulici, na pracovišti, ale i doma. Je proto velmi důležité ji nepodceňovat a ani nepřehlížet a myslet, že nám se nic podobného nemůže stát i nám. Není to pravda. Mnohdy se obětí stávají i velmi inteligentní a sebevědomí lidé. PaedDr Zdeněk Martínek říká: Šikana má s inteligencí společné pouze to, že čím je člověk inteligentnější, tím promyšlenější a skrytější je šikana.

Důležitá je tedy prevence a jistě včasné řešení případné šikany. O tomto tématu je nutné mluvit a nezavírat před ním oči, neboť následky, které šikana způsobuje si člověk odnáší mnohdy na celý život.

Když jsem se nad tématem šikany zamýšlela, uvědomila jsem si, jak je důležitá komunikace. Komunikace v rodině, ve škole, na pracovišti, zkrátka všude tam, kde pracujeme s lidmi. Jestliže budeme se svými dětmi mluvit a naslouchat jim, máme velkou šanci šikaně předejít, nebo ji zavčasu zastavit. Je jisté a dokázané, že tolerance učí trpělivosti a pokud děti budeme chválit a podporovat, učíme je sebedůvěře a uznávat druhé a naopak pokud my budeme uznávat děti učit je uznáni, učíme je mít rádo samo sebe.

V knihách které jsem četla, ale i na různých seminářích, které jsem navštívila se odborníci víceméně shodují , že jisté předpoklady k agresivitě a násilí si člověk sebou nese již ve svých genech. Nicméně velká část našeho „já“ je velmi

ovlivněná

prostředím ve kterém jsme vychováváni, ve kterém vyrůstáme, školou, ale také nemalým tlakem médií, které nás již od mala velmi ovlivňují.

Je mnoho faktorů, které posilují agresi. Může jím být falešná mužnost, často uměle vyvolávaná a podporovaná cílevědomými otci, nebo přílišné a časté tresty, nebo stresy, které mohou mít mnohé příčny. Jedním z nich může být i nedostatek tělesného pohybu. Většina agresivních dětí nesportuje, tudíž se nemají jak fyzicky vybít. Dalším posilujícím faktorem může být neporozumění dospělých, neúspěchy, zlehčování problémů dětí, náročné životní situace, nebo odlišnost jakéhokoliv druhu, kdy děti řeší jako velký problém například značkové věci, kvalitu mobilních telefonů atd. 51

Proto, jestliže se šikanou a agresí setkáme, nehledejme vinu jen u jednoho viníka, ale zamysleme, proč se tak člověk chová, jaké je prostředí okolo něj a zda by se nedalo něco změnit.

52

RÉSUMÉ How to face growing aggression and bullying in children’s collective For my graduation work I chose a topic of bullying, violence and aggression in children’s collective, which is ever more pressing today. Motivation for my graduation work is my job. I have been working as a teacher in practical school for several years. I have been dealing with socially deprived children from underprivileged families, who are being brought up in the street rather than by their parents. It is not surprising that the children who experienced violence and lack of interest from parents do not know how to solve their conflicts in another way but violence. In my work I focus on explaining the definition of bullying, i.e.: ‘One or more pupils purposely and repeatedly harass their fellow pupil or pupils and in doing so use aggression and manipulation.’ In my work I also explain all of forms of bullying. I also focus on description of both an aggressor and a victim of bullying. Bullying is an ideal source of energy for an aggressor who needs to dissolve his or her own fears in the fear of another person. That is how he creates a false sense of safety and security. The final part of my work is dedicated to the issue of cyber-bullying which has been spreading a lot recently. Cyber-bullying means abusing telecommunication technologies to commit a criminal offence. A lot of children and young spend their free time at their computers. They do not realize that even in their homes they can be in danger such as paedophiles or an abuse of personal data. Key words: bullying, aggression aggressor, cyber-bulling, victim

53

BIBLIOGRAFIE 1. ELLIOTOVÁ, M. Jak ochránit své dítě. 2. vyd. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-419-2. 2. ERB, H. Násilí ve škole a jak mu čelit. 1. vyd. Praha : Amulet, 2000. ISBN 80-86299-22-8 3. GOLDMANNOVÁ, J. Jak si nenechat ublížit. 1.vyd., Praha : Portal, 1995, ISBN 80-7178-090-1 4. KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-123-1. 5. KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. 2. vyd. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-014-3. 6. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha : Grada, 2004. ISBN 80-247-0818-3 7. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 3. vyd. Praha : Portál. 2009. ISBN 978-80-7367-568-4 8. LOVASOVÁ, L. Šikana. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. ISBN 80-86991-65-2 9. MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíce potřebují. 1.vyd., Praha : Portál, 1995, ISBN 80-7367-272-0 12.MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-226-2 13. PÖTHE, P. Dítě v ohrožení. 1. vyd. Praha : Zde a nyní, 1996. ISBN 80-901896-5-2 14. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vyd. Praha : Portál, 1995. ISBN 80-7178-049-9

54

Seriálové publikace 1.ŠTURMA, J. Šikana a šikanování jako pedagogický problém. Učitelské listy č.9/01-02, s. 7-10, I. část, č. 10/01-02, s. 12-15, II. část. 2.Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení - Č.j. 24 246/2008-6 3.Metodický pokyn MŠMT ČR k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Č.j. 14514/2000-51

Elektronické zdroje: 1.Center for Safe and Responsible Internet Use [online].[cit. 2009-12-10]. Dostupné na WWW: http://www.cyberbully.org/about/bio.php&ei=7xh8SpPiGIPFsgbYlMjlAg&sa= X&oi=translate&resnum=2&ct=result&prev=/search%3Fq%3Dnancy%2Bwill ard%2Bcyberbullying%26hl%3Dcs%26lr%3D 2.ČERNÝ, M. Hledání etického rozměru internetu I [online]. [cit. 2009-07-10]. Dostupné na WWW: http://www.lupa.cz/clanky/hledani-etickeho-rozmeruinternetu-i/ 3.E-Bezpečí. Kyberšikana a prevence [online]. [cit. 2009-09-10]. Dostupné na WWW: http://cms.e-bezpeci.cz/content/view/29/63/lang,czech/ 4.E-Bezpečí. České děti a mobilní telefony (výsledky výzkumu E-Bezpečí) [online]. [cit. 2009-07-23]. Dostupné na WWW: http://cms.ebezpeci.cz/content/view/94/22/lang,czech/ 5. HANDL, J. Kyberšikana na vzestupu [online]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné na WWW: http://www.lupa.cz/clanky/kybersikana-na-vzestupu/ 6. Minimalizace šikany [online]. [cit. 2009-09-10]. Dostupné na WWW: http://www.minimalizacesikany.cz/tiskove-zpravy/3-tiskove-zpravy/163-telefonica-o2-ziskalaprestizni-oceneni-za-projekt-mis7. NYKODÝMOVÁ, H. Kde končí legrace a začíná kyberšikana [online].[cit.2010-01-28]. Dostupné na WWW: http://www.lupa.cz/clanky/kdekonci-legrace-a-zacina-kybersikana/

8. Občanské sdružení proti šikaně [online].[cit.2009-04-28]. Dostupné na WWW: <www.sikana.cz>. 55

9. Protišikaně.cz. Šikana a kyberšikana [online].[cit.2009-04-28]. Dostupné na WWW: http://proti-sikane.saferinternet.cz/sikana-a-kybersikana 10.pomoconline.cz [online]. [cit. 2009-09-10]. Dostupné na WWW: http://www.internethelpline.cz/

11. RYLICH, J. Děti i rodiče podceňují rizika na Internetu [online]. [cit. 200909-10]. Dostupné na WWW: http://www.lupa.cz/clanky/deti-i-rodice-podcenuji-rizikana-internetu/

12. Společenství proti šikaně [online]. [cit. 2009-09-02]. Dostupné na WWW: http://www.sikana.org/ 13. SEQUENS, R. Děti proti šikaně [online]. [cit. 2009-11-10]. Dostupné na WWW: http://sequens.blog.idnes.cz/c/51820/Deti-proti-sikane.html 14. TeachToday [online]. [cit. 2010-01-27]. Dostupné na WWW: http://cs.teachtoday.eu/cs.aspx 15. WALLEROVÁ, R. Facebook se stává prostorem pro šikanu. Děti se napadají po síti [online].[cit.2009-12-08]. Dostupné na WWW: http://zpravy.idnes.cz/facebook-se-stava-prostorem-pro-sikanu-deti-senapadaji-po-siti-pv1-/media.asp?c=A091203_210840_media_vel 16. WALLEROVÁ, R. Učitele si s kyberšikanou nevědí rady, děti v ní umí lépe „chodit“ [online].[cit.2009-12-08]. Dostupné na WWW: http://zpravy.idnes.cz/ucitele-si-s-kybersikanou-nevedi-rady-deti-v-ni-umilepe-chodit-pbn-/studium.asp?c=A091204_094304_studium_jw 17. Wikipedie. Kyberšikana [online]. [cit. 2009-09-10]. Dostupné na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyber%C5%A1ikana

56