ROZVÍJENÍ SOUCITNÉ MYSLI Přístup Paula Gilberta
Petr Moţný
Paul Gilbert (kytarista) (Racer X, Mr. Big)
prof. Dr. Paul Gilbert, PhD. Profesor klinické psychologie a vedoucí výzkumu na Univerzitě v Derby (VB). Vystudoval ekonomii (1973), experimentální psychologii (1975), získal PhD v klinické psychologii (1980). V roce 2003 byl prezidentem Britské Asociace kognitivní a behaviorální psychoterapie (BACBP). Napsal a editoval 18 knih a více než 100 článků a kapitol. Původně se zabýval výzkumem studu a jeho role v různých psychopatologiích V posledních 10 letech se zaměřil na soucit (laskavost) (compassion) a její rozvíjení v rámci Compassion Focused Therapy, aktuálně zkoumá terapeutickou účinnost tohoto přístupu u různých psychických poruch, především úzkostných poruch a u deprese, ale i u psychóz. Původně chtěl být rockovým kytaristou. Je ženatý, má dvě děti.
Terapie zaměřená na soucit (Compassion Focused Therapy, CFT) Je součástí KBT přístupu ke zvládání psychických potíţí a problémů a můţe tvořit samostatnou součást terapeutického procesu. vytvořena pro lidi, kteří mají problémy se studem a kteří jsou nadměrně sebekritičtí. Tyto postoje vůči okolí a vůči sobě jsou důsledkem raných ţivotních záţitků a tvoří osobnostní rys. Metoda kognitivní restrukturalizace není u těchto pacientů účinná, protoţe u nich dochází ke změně jen na racionální, nikoli na emocionální úrovni. Hlavním cílem CFT je rozvíjení a podpora postoje soucitu a laskavosti vůči sobě samotnému. Teorie CFT vychází z poznatků evoluční biologie a psychologie. Praxe CFT výrazně vyuţívá prvků imaginace a všímavosti (mindfulness), vychází z budhistické tradice.
Teorie CFT Náš mozek se evolučně skládá ze tří hlavních částí: 1) „Plazí mozek“ – řídí automatické procesy v těle a jeho cílem jsou tzv. „4 F“ – boj (fight); útěk (flight); obţiva (feeding ) a sex (reproduction). Nezahrnuje emoce a vztahy. 2) „Savčí mozek“ – zahrnuje emoce a vztahy, péči o potomky, kognitivní procesy, ale ty jsou nevědomé, konkrétní a značně rigidní (řízené pudy). Řídí „archetypální“ chování a proţívání.
Tyto dvě části tvoří tzv. „starý mozek/mysl“ a jsou dokonale funkčně propojeny. Uplatňují se ve stresu a jsou velmi rychlé, ovšem vůlí jen málo ovlivnitelné. 3) „Lidský mozek“- umoţňuje „reflexi“ a „imaginaci“ – přemýšlet o sobě samotném, vţívat se do druhých, představovat si věci, které nejsou, ale mohly by být. Je zdrojem vědomí a je pomalý, lze jej ovšem vůlí ovlivnit. Také se označuje jako „nový mozek/mysl“ a se „starým mozkem“ není dosud zcela dokonale funkčně propojen, coţ můţe být příčinou řady psychických potíţí, ale i sociálních problémů.
Starý a nový mozek/mysl Lidský mozek/mysl Sources of behaviour Nový mozek/mysl: mozek/mysl: představivost, edstavivost, sebesebe-reflexe, plá plánová nová ní, uvaž uvažová ování, přemí emítá ní Starý mozek/mysl: mozek/mysl: Emoce, archetypá archetypální lní chová chování, vytvá vytváření ení vztahů vztahů, pé péče o potomky, „4 F“ F“
Obě části mozku se navzájem ovlivňují. Riziko nastává v okamţiku, kdy se schopnosti „nového mozku/mysli“ dostanou pod nadvládu „starého mozku/mysli“. „Cílem evoluce je přeţití a reprodukce, nikoli štěstí.“
Tři hlavní emoční systémy mozku Emoce jsou součástí „starého mozku/mysli“. Proto jsou vůlí přímo neovlivnitelné. I. „Systém ohroţení a sebeobrany“ (serotonin) Detekuje nebezpečí Reakce „útok – útěk – strnutí“ Emoce: strach, úzkost, vztek, nechuť, pohrdání, deprese Mobilizuje výdej energie II. „Systém chtění a získávání“ (dopamin) Detekuje dostupnost zdrojů (potrava, sex, moc) Reakce: Chtění –získávání – konzumace Emoce: touţení, rozjaření, radost, euforie, frustrace, deprese Mobilizuje výdej energie II. „Systém uspokojení a bezpečí“ (endorfiny) Detekuje uspokojení potřeb/bezpečí Reakce: uvolnění, klid, odpočinek, spánek Emoce: spokojenost, blaţenost, láska, soucit Energii získává
Tři hlavní emoční systémy mozku SYSTÉMY OHROŢENÍ A CHTĚNÍ jsou v naší společnosti chronicky přebuzené, hyperaktivní – viz sdělovací prostředky, konkurence, pocit trvalého ohroţení a neuspokojení potřeb. SYSTÉM USPOKOJENÍ/BEZPEČÍ je nedostatečně aktivní – neumíme si dostatečně váţit toho, co máme; být spokojeni se stávajícím stavem („chudý je ten, komu nestačí to, co má; bohatý je ten, komu to stačí“) Optimální fungování mozku/mysli je zajištěno při VYVÁŢENOSTI VŠECH TŘÍ SYSTÉMŮ. V naší společnosti to znamená zaměřit se na podporu „systému uspokojení/bezpečí“. Jednotlivé emoční systémy se navzájem ovlivňují a fungují jako „mody“, tj. přecházejí jeden do druhého podle potřeby, automaticky. Člověk je vţdy pod vlivem jednoho z těchto emočních systémů.
Soucit „Soucit je citlivost na utrpení své i druhých, spojené s přáním a odhodláním toto utrpení zmírnit“.
Význam soucitu/laskavosti Člověk je sociální ţivočich – jsme závislí jeden na druhém. Člověk se rodí bezmocný – novorozenec je závislý na péči dospělých, jak fyzicky, tak emočně. Pokud novorozenec nezíská pocit bezpečí/jistoty, je jeho psychický vývoj trvale narušen (Bowlby). Základním zdrojem aktivizace a rozvíjení emočního systému „bezpečí/uspokojení“ jsou pozitivní mezilidské vztahy.
Stejně jako člověku psychicky prospívá, kdyţ dostává lásku a soucit od druhých, tak mu prospívá, kdyţ tuto lásku a soucit projevuje druhým a především sám sobě. Rozvíjení soucitu a laskavosti vůči sobě samému a vůči druhým lidem je hlavním cílem „Terapie zaměřené na soucit“.
Předpoklady rozvíjení soucitu odhodlání (motivace) vnímavost vůči vlastním pocitům i pocitům
druhých tolerance a akceptace vlastních pocitů i pocitů druhých empatie vůči vlastním pocitům i pocitům druhých nesouzení a neodsuzování sebe i druhých Soucit vůči sobě i druhým je prospěšný psychickému zdraví. Lze jej rozvíjet podobně jako lze rozvíjet tělesnou zdatnost – pravidelným cvičením. Člověk by to měl dělat proto, ţe mu to prospívá, ne proto, zda si to zaslouţí (ovoce také jíme proto, ţe je zdravé, a ne proto, zda si jej zaslouţíme).
Vnější a vnitřní reprezentace podnětů Sex Ohrožení, kritika Potrava Sex Potrava
Ohrožení Kritika
PÉČE, VŘELOST, LASKAVOST
SOUCIT
Limbický systém USPOKOJENÍ BEZPEČÍ Slinění, kručení v žaludku, žaludeční šťávy
Vzrušení
Strach Deprese
Metody rozvíjení soucitné mysli NÁCVIK VŠÍMAVOSTI Všímavost - věnovat pozornost současné chvíli, úmyslně a bez hodnocení. Postoj nehodnotícího pozorovatele, který se o nic nesnaží. Postoj otevřené zvědavosti – „Cokoli se děje, je to v pořádku.“ Všímavé dýchání. „Pokud se vám myšlenky zatoulají, uvědomte si to, laskavě se v duchu usmějte a opět se zaměřte na své dýchání.“ Všímavé zkoumání pocitů v těle. Všímavé jedení, všímavá chůze.
Metody rozvíjení soucitné mysli NÁCVIK LASKAVÝCH PŘEDSTAV Představa bezpečného místa Vyuţít přitom všechny smysly. Mít laskavý úsměv ve tváři, být uvolněný. Uţít si pocit, ţe jsem na tomto bezpečném místě. Vţdy na několik minut, ale opakovaně. Pouţívat ve chvílích stresu. Vytvoření představy laskavého vnitřního já - představit si, jaké vlastnosti bych měl mít jako laskavý člověk. Poté se do této představy vţít jako se herec vţívá do své role – výraz ve tváři, myšlenky, emoce. Vţdy na několik minut, ale opakovaně.
Metody rozvíjení soucitné mysli Vytvoření představy laskavosti vůči druhým. Vzpomínka na někoho, koho jsme měli opravdu rádi a vůči komu jsme pociťovali laskavost (můţe to být i zvíře). Poté proţití pocitu, ţe nám záleţí na tom, aby tento člověk byl co nejšťastnější a představa toho, co pro něj můţeme udělat. Rozšíření tohoto pocitu i na další lidi, na všechny lidi: „Ať se vám daří dobře. Ať jste šťastní. Ať vaše utrpení zmizí.“ Vytvoření představy laskavosti druhých vůči sobě. Vzpomínka na to, jak byl někdo laskavý vůči nám. Představa jak se tvářil, co řekl, jakým tónem, co udělal. Proţití pocitu laskavosti, spojeného s touto představou. Vytvoření dalších vzpomínek na laskavé chování druhých.
Metody rozvíjení soucitné mysli Vytvoření představy ideálního laskavého objektu V duchu si vytvoříme představu objektu (člověka či nadpřirozené bytosti), který je ideálně moudrý, vřelý, přijímající, laskavý a záleţí mu na nás. Představíme si, jak tento laskavý objekt vypadá, jaký má výraz v obličeji, tón hlasu, jaký má vztah k nám a jaký vztah máme my k němu. Představíme si, jak na nás tento objekt laskavě hledí a přeje si, abychom byli spokojení, šťastní a abychom netrpěli. Proţijeme plně tento pocit zájmu, přijetí a laskavosti.
Metody rozvíjení soucitné mysli PSANÍ LASKAVÝCH DOPISŮ - laskavé dopisy můţeme psát sami sobě z pozice „laskavého já“ či „ideálního laskavého objektu“. V dopise sami sebe oceňujeme, povzbuzujeme a utěšujeme. - laskavé dopisy můţeme psát také lidem z naší minulosti, kteří nám ublíţili, abychom jim vyjádřili pochopení a smíření. LASKAVÉ JEDNÁNÍ - kdykoli si plánujeme něco dělat, zaměříme se na to, abychom přitom byli laskaví na sebe i na druhé lidi. - při zvládání obávaných situací se zaměříme na to, abychom se přitom povzbuzovali a oceňovali.
Constable & Robinson London, 2010 € 9,65
www.compassionatemind.co.uk
