LUDMILA VESELOVSKÁ
ROZŠÍŘENÁ VERBÁLNÍ PROJEKCE V ČEŠTINĚ: Tři druhy slovesa být 1.
Vývoj struktury verbální fráze
V tomto referátu budu předpokládat současnou verzi minimalistické verbální fráze, která vychází ze studií autorů jako Pollock (89), Larson (89), nebo Chomsky (95) a rozkládá verbální projekci do několika hlav. Důvodů pro takovou analytičnost je několik a všechny je lze aplikovat na češtinu.. Za prvé je to existence analytických verbálních tvarů, kterou ilustrují příklady (1) a (2). Všimněte si, že pozice jednotlivých elementů českého verbálního komplexu není volná a při jejím popisu je třeba definovat jednotlivé komponenty samostatně. Za druhé je to variabilní pozice českého verba ve vztahu k nominálním a adverbiálním komplexům, kterou ilustruje příklad (3). (28)
Já jsem/bych včera viděl
(28)
(a) (b) (c)
Ty bys určitě býval někoho viděl. Býval bys asi viděl všechno. *Viděl bys asi býval všechno.
(28)
(a) (b)
Emil (??čitelně) bude (?čitelně) psát dopis (čitelně). Bude Emil psát dopis?
Dalšími důvody pro analytickou verbální projekci je přítomnost bohaté verbální morfologie (analýza jejího zdroje) a teoretické předpoklady paralelní/univerzální povahy kategorií. Minimalistická verbální struktura je schematicky zachycená ve (4) a obsahuje čtyři hlavy: dvě v predikačním (tematickém) jádru verbální projekce: V a (lehké) v*, a dvě v rovině (doméně) finitní/větné: T a C. Chomsky (1995) označuje hlavy V a T za "lexikální" a hlavy C a v* za hlavy "funkční." (28)
Minimalistická/holá větná struktura s transitivním slovesem [CP C [TP T
[vP v [VP V
C-T ...... funkční doména věty v-V ...... predikační/tematické jádro
Jednotlivé hlavy komplexní verbální projekce jsou zdrojem strukturních i lexikálních pádů podle (5) a (6). Pád přitom reflektuje shodu, do které vstupují konkrétní verbální hlavy obsahující rys <+D> a nominální element v dostupné doméně. (28)
(28)
Strukturní
(a)
NOM je výsledkem shody Tfin a +D (ve SPEC(v*))
(b)
ACC is výsledkem shody v* a +D (ve SPEC(V))
Lexikální pád je výsledkem shody s pád udělující hlavou (V, P…)
2
2.
Rozdíly mezi pozicí ve funkční vs. tematické doméně
Pokud se z hlediska výše naznačené komplexní projekce podíváme na české sloveso být, musíme vzít v úvahu skutečnost, že toto sloveso vzkazuje celou řadu odlišných vlastností podle toho, ve které konkrétní funkci je použito. Nejodlišnější se přitom jeví vlastnosti préteritového (a kondicionálového) auxiliáru ve srovnání s ostatními.1 Příklad (7) ukazuje odlišnou možnost redukce 2. osoby singuláru "jsi" na vázaný morfém "-s". Varianta (a) ilustruje, že taková redukce je možná u préteritového auxiliáru, zatímco u např. pasivního auxiliáru, spony, anebo existenčního být v příkladech (b) možná není. (28)
(a) (b)
(i)
Proč jsi
často chválil Petra?
(ii)
Proč-s
často(-s) chválil(-s) Petra?
(i) (ii)
Proč jsi často chválen/unavený/studentem/doma? * Proč-s často(-s) chválen(-s)/unavený(-s)/studentem/doma?
Příklad (8a) ilustruje, že préteritový auxiliár má v češtině distribuci syntaktické klitiky (viz blíže např. Franks & King (2000), Toman (2000)), zatímco (b) pasivní auxiliár/spona/existenční být má distribuci standardně uvolněnou. (28)
(a) (b)
(i)
Chválil / unavil jsem
Petra
(ii)
*Jsem chválil / unavil Petra.
(i) (ii)
Chválen/Unavený/Studentem/Doma jsem stále. Jsem stále chválen/unavený/studentem/doma.
Příklad (9) ukazuje, zatímco (b) pasivní auxiliár/spona/existenční být mají schopnost nést negační prefix při větné negaci, u (a) préterita je prefix ne- připojován zásadně k participiu a nikoliv k auxiliáru. (28)
(a) (b)
Já jsem ne-chválil / (a’) *Já ne-jsem chválil Já ne-jsem chválen/-unavený/-student/-doma.
Příklad (10) ukazuje, že v eliptickém kontextu není (a) préteritový auxiliár schopen zastupovat celý verbální tvar, zatímco (b) pasivní auxiliár/spona/existenční být tuto schopnost mají. (28)
1
(a) (b)
Jsi chválen často? Chválil jsi Petra?
- Ano, jsem. / *Ano, chválen. - *Ano, jsem. / Ano, chválil.
Následující kritéria vycházejí především ze známých studií Kopečného (1962) a Komárka (1978). V generativním rámci viz Toman (1980), Veselovská (1995, kapitola 4), Veselovská & Karlík (2004, kapitola 3).
Tabulka (11) schamticky ilustruje výskyt parenthetického j- v paradigmatu slovesa být, které odlišuje oba sledované tvary, podobně jako je odlišuje možnost užití hovorových "moravismů", ilustrované v tabulce (12). Všimněte si také existence nulového morfému pro préteritový auxiliár ve 3sg. (28) j- a nulový morfém: Standardní/primární j- and příznakové (j-) / 0 AUX3S Prét. : (j-), Ø3 Pas./Kop.: j-, *Ø3 (a) Já (j)sem chválil. (a’) Já jsem chválen. (b) Ty (j)si chválil. (b’) Ty jsi chválen. (c) On *je/Ø chválil. (c’) On je/*Ø chválen. (28) (a) (b)
Moravské dialektové formy Prét. : (j-), Ø3 Já jsem/*(j)su chválil Ty-s chválil
(c)
Ty jsi/*seš chválil
Pas./Kop.: j-, *Ø3 (a’) Já (j)su chválen / -zlý / -studentem / (b’) *Ty-s chválen/ -zlý / -studentem / -doma (c’) Ty seš chválen / -zlý/ -studentem / -doma
Již v tabulce (11) byl připomenut nulový morfém 3sg u préteritového auxiliáru. Kromě toho, jak ukazuje tabulka (13), existuje také nulový morfém v 1sg préterita, pokud je licensován přítomností overtního zájmena. Podobná komplementarita není možná v žádné osobě u pasivního auxiliáru/spony/existenčního být. (28) (a) (b) (c)
Komplementarita AUX / zájména Prét. : (j-), Ø3 Pas./Kop.: j-, *Ø3 (a’) Já jsem chválen od Petra Já jsem chválil Petra (b’) Chválen jsem od Petra Chválil jsem Petra (c’) *Já chválen od Petra Já chválil Petra
Tabulka (14) ukazuje, že paradigma préteritového auxiliáru je omezeno na prézentní tvary, zatímco pasivní auxiliár/spona/existenční být mají tvary ifinitivu, imperativu a opisného futura. Následující příklad (15) ukazuje také ou schopnost nést aspektuální sufix: préteritový auxiliár tuto schopnost nemá případný aspekt musí nést participium. (28)
Morphologické paradigma: Imperativ / Infinitiv / Futurum Prét. : (j-), Ø3 Pas./Kop.: j-, *Ø3 IMP (a) *Chválil buď! (a’) Chválen buď! INF (b) *(Musel) být chválil. (b’) (Musel) být chválen/-zlý/-studentem/ FUT (c) *Já budu chválil. (c’) Já buduchválen/-zlý/-studentem/-doma. (28)
(a) (b)
Já jsem/bý-vá-m chválen/-chválíván/-zlý/-studentem/-doma. Já jsem / *bý-vá-m chválil/chválí-va-l
Výše ubvedené charakteristiky (7)-(15) jsou podrobněji ilustrovány ve studii Vese-
lovská & Karlík (2004, kapitola 3), kde na jejich základě navrhujeme odlišné místo pro generování příslušného slovesného tvaru. Jak ukazují schémata (16), pro préteritový auxiliár navrhujeme bázovou pozici v lexikální hlavě funkční/větné domény, tj. v T, které lze v češtině nejlépe ztotožnit s rovinou větné modality.2 (28)
(a)
Prét. AUX
(b)
TP T
Pas. AUX aj. TP
NegP
T
<+D/N>
NegP
<+D/N>
Neg
v*P v*
Neg VP
v* [±NEG] [±TEMP] [±ITER]
V v* [±NEG, ±ASP]
jsem (ne-) schválil
v*P
Já
--
jsem/su
VP V [±ASP] chválena
Dislokace rysů v analytické verbální/větné projekci je sama o sobě schopna vystihnout rozdíly mezi préteritovým auxiliárem a dalšími tvary slovesa být v češtině. Vědomí odlišného kategoriálního zařazení (korelující s odlišnou pozicí) je také příčinou možných rozdílů v morfologickém paradigmatu. 3.
Dva druhy sponového slovesa být
Při sledování charakteristik slovesa být v (7)-(15) jsou formy pasivního auxiliáru, kopuly a existenčního být uváděny jako stejné, ve vztahu ke kontrastovanému préteritovému auxiliáru. V této části studie chci ukázat, že stejné nejsou, a že také některé rozdíly mezi nimi lze nejlépe vysvětlit za předpokladu analytické verbální projekce navržení ve (4). Vlastnosti, na které chci upozornit se týká známých rozdílů mezi sponou být, která může být doplněna predikátem v nominativu anebo v instrumentálu. Chci tvrdit, že jsou dvě příčiny rozdílů mezi strukturami být + NPNOM a být + NPINSTR: (a) různost slovesa být a (b) odlišná charakteristika predikátu. Rozdílem mezi strukturami obsahujícícmi spony býtNOM a býtINSTR se tradičně zabývala 2
Ačkoliv uzel T je označen podle kategorie Temporální (Tense), podle schématu (16) nepředpokládáme, že v češtině je tato hlava T pozicí pro generování časového rysu. Pokud takový rys čeština vůbec má, lze jej lokalizovat na doméně v*/VP. Pokud jde o pozici negace v češtině, viz také např. Kosta (2001).
celá řada lingvistů také proto, že jde o jev vyskytující se ve většině slovanských jazyků. Pokud jde o autory pracující v soudobém generativním rámci, příklad (17a) ukazuje ruské struktury ze studie Ludmily Geistové (1997). K této práci budu odkazovat jako k (GR) = Geistová, 1997, pro ruštinu. Příklad (17b) ukazuje stejné struktury v polštině, jak je uvádějí David Adger a Gillian Ramchandová (2001). (28)
(a)
(b)
GR:
polština:
(i)
Sergej byl žurnalistomINSTR
(ii)
Sergej byl žurnalistNOM
(i) (ii)
Ewa jest studentkąINSTR Ewa jest studentkaNOM.
Rozdíly mezi sponami býtNOM a býtINSTR hledají (a nalézají) autoři v několika oblastech. Příklad (18) ukazuje na rozdílnou schopnost fokalizace. Podle GR (Geistová, 1997, pro ruštinu) sponu býtNOM nelze fokalizovat, zatímco spona býtINSTR je schopna nést větný důraz. Jak ukazuje česká verze možných odpovědí na tvrzení Karel asi není učitel/učitelem, rozdíl není v češtině tak ostrý a většina respondentů akceptuje obě možnosti.3 (28)
(a) (b)
(i)
Ale ne, Karel je učitel.
(ii)
?Ale ne, Karel učitel je.....................(GR*)
(i) (ii)
Ale ne, Karel je učitelem. Ale ne, Karel učitelem je.
Příklad (19) ukazuje možnost vnímání děje jako průběhu, jako děje opakovaného, počitatelného. Zdá se, že (a) býtNOM nemá schopnost průběh/opakovanost vyjádřit, zatímco (b) býtINSTR tuto schopnost má. Stejný závěr o schopnosti vyjádřit vid lze vyvodit z kontrastu v příkladu (20), který ilustruje kompatibilitu obou spon s fázovými slovesy.4 (28) .(28)
(a)
? Karel byl dvakrát/každý den učitel. ...................(GR*)
(b)
Karel byl dvakrát/každý den učitelem
(a) (b)
? Karel přestal být učitel ......................................(GR*) Karel přestal být učitelem.
S dějovostí vs. stavem predikátu souvisí i následující rozdíl ve schopnost lokalizace, tj. s rozdílnou kompatibilitou spony a adverbiálního určení (VP adjunkt). Příklad (21) ukazuje, že (a) býtNOM tuto schopnost na rozdíl od (b) býtINSTR ztrácí. 3
Dotazníkem bylo zjištěno hodnocení u vzorku neinformovaných 100 studentů FF. Hodnocení nebylo nikdy jednoznačné. U níže uvedených příkladů ? označuje vyšší výskyt odmítnutých hodnocení. 4 Označení (*GR) zde i jinde znamená, že v ruštině je podle Geistové struktura agramatická. Kontrast v hodnocení je i zde ostřejší v ruštině, než u českých respondentů.
(28)
(a) (b)
Karel byl (?v Berlíně) učitel (v Berlíně)....................(GR*) Karel byl (v Berlíně) učitelem (?v Berlíně)
Následující příklad (22) ukazuje další známou charakteristiku spon: ve strukturách, v nichž je spona v přechodníku, je preferovaným tvarem predikát v instrumentálu. (28)
(a) (b)
(GR*) ?Jsa učitel, připojil se Karel ke stávce. Jsa učitelem, připojil se Karel ke stávce.
Hodnocení české varianty (22) je opět méně výrazné, než u ruštiny. Podstatně silnější jsou preference mluvčích u dvou následujících příkladů, které neuvádí Geistová, ale Vladimír Šmilauer (1966). Jak naznačuje (23), většina mluvčích preferuje predikát v instrumentále po sponě ve tvaru infinitivu. Ještě silnější prefernece se týká případů, v nichž je podmět vyjádřen vztažným zájménem, jako např ve (24), kde téměř všichni mluvčí upřednostňují (24b). (28) (28)
(a)
Chtěl být hrdinou.
(b)
?Chtěl být hrdina.
(a) (b)
*Ten sloup, který/jež je milník na cestě do vesnice... Ten sloup, který/jež je milníkem na cestě do vesnice...
Jak Geistová, 1997, tak Adger & Ramchandová (2001) podrobně rozebírají sémantickou charakteristiku obou spon podle níž je spona býtNOM tzv. I-predikát (individual level predicate), který predikuje individuu nějakou atomickou vlastnost. Na druhé straně, spona býtINSTR je tzv. S-predikát (stage level predicate) a jako takový je schopen aserce existence události určitého typu.5 Na základě výše zmíněných kontrastů autoři konstatují, že spony předsatvují přes svou fonetickou identitu dvě odlišné lexikální jednotky a např. Geistová pro jejich generování navrhuje dvě odlišné struktury naznačené v (25). (28)
5
(a) Spona býtNOM se vyskytuje ve struktuře jednoduché, obsahující tři verbální hlavy T, Neg, Pr1. BýtNOM je generováno v pozici T, hlava primárního predikátu Pr1 obsahuje nulovou kategorii e (typická struktura tzv. malé věty). (b) Spona býtINSTR má strukturu komplexnější, obsahující projekce šesti hlav: T, Neg, Pr1, Asp, V a Pr2. BýtINSTR je generováno v pozici V (prochází Pr1), a nulovou kategorii e obsahuje sekundární predikát Pr2.
Pokud jde o podrobnější diskusi termínů a jejich uplatnění na spony, odkazuji čtenáře na citovaná díla a na další autory/studie v nich uvedené.
4.
Komplexní tranzitivní predikát
Pro tuto studii je podrobnější analýza stromů navrhovaných Geistovou (podobně viz také např. Franks, 1995) nepodstatná. Podstaný je její návrh na umístění spony býtNOM v pozici T, protože v této pozici jsem v (16) umístila český préteritový auxiliár. Minimalistická analytická projekce verbální fráze ve (4) obsahuje nad pozicí T pouze pozici komplementizéru, tj. neobsahuje žádnou další hlavu, kam by bylo možno český auxiliár umístit, pokud bychom také českou sponu generovali v pozici T a chtěli zdůvodnit rozdíly ilustrované v (7)-(15) strukturně. Chci zde proto upozornit na další charakteristiky ruských spon, které uvádí ve své studii Geistová. První z nich je pozice negačního prefixu. Jak jsem ukázala v příkladu (9), český préteritový auxiliár není schopen nést negační prefix. Následující příklad (26) ukazuje, že tuto vlastnost sdílí s ruskou sponou býtNOM. (28)
(GR)
(a) (b)
Sergej (ne) byl (ne) žurnalistom a fotografom. Sergej (*ne) byl (ne) žurnalist a fotografom.
Příklad (27) dále ukazuje, že ruská spona býtNOM. má ve svém paradigmatu standardní nulový morfém pro přítomný čas (absence shody signalizované auxiliárem kompenzuje přítomnost overtního subjektu), zatímco spona býtINSTR takový nulový morfém nená. (28)
(GR)
(a) (b)
* Sergej žurnalistom Sergej žurnalist.
Přítomnost nulového morfému není v češtině doložena u spon, ale je charakteristikou préteritového auxiliáru, jak ukazují příklady (11) a (13). Příklady (26) a (27) signalizují podobnost ruské spony a českého préteritového auxiliáru. Současně upozorňují na skutečnost, že uváděné charakteristiky různých druhů slovesa být nejsou pouhým odrazem sémantických posunů (česká a ruská spona jsou si nepochybně sémanticky blízké, což neplatí o ruské sponě a českém auxiliáru), ale spíše nepřímým následkem strukturní pozice. Diskutované shody a rozdíly také podporují hypotézu o typologicky zásadním významu funkčních/gramatických kategorií, kterou navrhuje Jamal Ouhalla (1991). Autor tvrdí, že specifikace funkčních elementů a rozdělení množin rysů do jednotlivých funkčních hlav jsou jazykově specifické stejně jako repertoár lexikálních jednotek., který tyto rysy vyjadřuje.6
Na rozdíl od ruštiny, jejíž analýzu přenechávám Geistové (1997), tedy navrhuji generovat obě české spony v tématické doméně věty. Podle (4) tato doména obsahuje dvě hlavy (v* a V) a umožňuje tak vyjádřit rozdíly mezi sponami 6
Klasickým příklad pro existenci jazykově specifických lexikálních jednotek pro zde diskutovaný jev nám poskytuje např. španělština, která české/ruské sémantické rozdíly mezi dvěmi jinak homonymními sponami vyjadřuje pomocí dvou odlišných lexémů: 'ser/estar'. (i) (a) Soy un/*el loco. ('Jsem blázen.'.. vlastnost trvalého charakteru) (b) Estoy ?un/*el loco. ('Jsem blázen.'.. přechodně, momentálně)
pozičně. Můj návrh struktur viz níže. (28)
(a) pád udělující lexikální ”V” TP
(b)
lehké slovesa ”v*”
Neg
T
TP
v*P
T
<+D/N>
Neg v*P
<+D/N> SP(v*)
v*P
SP(v*)
NOM
NOM v*
V
VP
v*
XP
v* SP(V0) INSTR
PetrNOM jeV viz (5a)
v*P
učitelem INSTR viz (6)
V0 tV
Petr NOM je viz (5a)
učitelNOM -Pád?
Všimněte si, že povrchová realizace (28a) a (28b) je odhlédneme-li od pádu stejná a mluvčí proto musí mít důvod volit komplexnější variantu (28a). Předpokládám, že jedním z důvodů takové volby jsou idiosynkratické sémantické vlastnosti spony býtINSTR. Umístění spony býtINSTR v pozici lexikální hlavy V implikuje její specifickou interpretaci (platnost dočasná/omezená, vlastnost ne podstatná , viz Šmilauer, 1966). Jako lexikální hlava musí být tato spona přítomna v primární numeraci, a díky tomu je také podle (6) schopna udělit lexikální pád INSTR. Přítomnost v primární numeraci usnadňuje její fokalizaci, jak naznačuje (18), schopnost nést sémantickou charakteristiku vidu, viz (19)/(20) a dvojitá projekce V-v* poskytuje také vhodnout pozici pro temporální adverbiále, viz (21). Zdá se však, že idiosynkratická interpreatce spony není pro českého mluvčího zásadní a proto je spona býtINSTR. v moderní češtině nahrazována ekonomičtější variantou býtNOM.. Skutečnost, že tomu tak není vždy, mě vede k tvrzení, že důvodem k volbě komplexnější struktury (28a) s býtINSTR nemusí být vždy jen interpretace. Jde konkrétně o příklady (22) a (23), které naznačují, že komplexní projekce V-v* může být také zdrojem kompletního verbálního paradigmatu, včetně tvarů přechodníku a infinitivu. Nesmírně zajímavá by mohla být analýza příčin preference pro býtINSTR u (24), pro nedostatek místa ji však ponechám na jindy. Struktura (28b) s býtNOM generovaném v pozici lehkého v* naznačuje sémantickou omezenost (stálá, podstatná vlastnost, zařazení do skupiny, viz Šmilauer, 1966). Jde o element gramatický, pouze s conceptuálními interpretovatelnými rysy, který nemusí
být přítomen v primární numeraci. Tato (derivační) ekonomičnost však vede ke ztrátě možnosti udělovat vlastní sémantické (theta) role. Tato spona není schopna udělit strukturní ani lexikální pád, zato však umožňuje licensovat predikát vztahem shody.7 Připomínám, že třetím typem slovesa být v češtině je préteritový auxiliár býtPRET/KOND generovaný podle (16a) v pozici T. Tato lexikální jednotka je ryze gramatickým elementem bez jakýchkoliv interpretovatelných verbálních rysů, tj. je volným ekvivalentem “flexe”. 5.
Závěr
Ve svém referátu jsem ukázala, že v češtině existují tři druhy slovesa být, : (i) auxiliár opisného préterita, (ii) spona vyžadující predikát v nominativu a (iii) spona vyžadující predikát v instrumentálu.8 Ukázala jsem, že tato slovesa se liší v celé řadě vlastností na všech sledovaných rovinách jazykového systému a korelace těchto charakteristik ukazuje na komplexní propojenost formálního jazykového systému. V rámci diskuse jsem uplatnila model verbální a větné struktury užívaný v soudobé verzi transformační generativní gramatiky (Minimalismu), abych dokázala, že jej lze uplatnit i u jazyka jako je čeština. Ukázala jsem, že uplatnění tohoto modelu umožňuje korelace jinak neusouvztažněných jevů, generalizace a objasnění specifických vlastností lexikálních jednotek, které by bez tohoto modelu nebyly možné anebo zjevné.
BIBLIOGRAFIE ADGER, DAVID & RAMCHAND, GILLIAN (2001) Prediation and Equation. University of York. FRANKS, STEVEN & KING TRACY HOLLOWAY (2000) A Handbook of Slavic Clitics. Oxford University Press. FRANKS, STEVEN (1995) Parameters of Slavic Morphosyntax. Oxford University Press, New York Oxford. GEIST, LUDMILA (1997) 'Russisch byt: zwei Kopulae, zwei Kasus, ein integrierter Ansatz.' In Kosta & Frasek (Eds) Current Approaches to Formal Slavic Linguistics. Peter Lang, Frankfurt am Main 2002. (169-178). CHOMSKY, NOAM (1995) The Minimalist Program. Cambridge, MA: MIT Press. KOMÁREK, MIROSLAV (1978) Příspěvky k české morfologii. Praha, SPN. KOPEČNÝ, FRANTIŠEK (1962) Základy české skladby. Praha, SPN. KOSTA, PETR (2001): 'Negace a větná struktura v češtině.' In: Hladká, Z. – Karlík, P. 7
Analýza struktur shody se sponou býtNOM vychází z předpokladu deficience predikátu jako nominálního komplexu. Podrobnější popis subjekt predikátové shody viz Veselovská (2002) a u struktur se sponou viz připravovaná písemná verze referátu Veselovská (2003). 8 Tyto tři možnosti nevyčerpávají všechny varianty českého být. Další možnosti poskytuje kategoriální variabilita komplementu slovesa být., která vede k potřebě různých druhů shody.
(eds.), Čeština-univerzália specifika, 3, Brno: Masarykova univerzita. (117138). LARSON, RICHARD (1988) 'On the Double Object Construction.' Linguistic Inquiry 19:1988. (335-391) OUHALLA, JAMAL (1991) Functional Categories and Parametric Variation. Routledge, London. POLLOCK, JEAN-YVES (1989) Verb Movement, Universal Grammar, and the Structure of IP. Linguistic Inquiry 20:1989. (365-424) ŠMILAUER, VLADIMÍR (1966) Novočeská skladba. Státní pedagogické nakladatelství, Praha. TOMAN, JINDŘICH (1980) 'Weak and Strong: Notes on be in Czech.' In Brettschneider, G. and Lehmann, Ch. (eds.) Wege zur Universalien Forschung, Sprachwwissenschaftliche Beitrage zum 60 Geburstag von Hansjacob Seiler. Gynter Narr Verlag Tubingen. TOMAN, JINDŘICH (2000) 'Prosodické spekulace o klitikách v nekanonickch pozicích.' In Hladká, Zdeňka a Karlík, Petr (ed.) Čeština – univerzália a specifika 2. Brno. VESELOVSKÁ, LUDMILA (1995) Phrasal Movement and X-Morphology: Word Order Parallels in Czech and English Nominal and Verbal Projections. PhD diss. Palacký University, Olomouc. VESELOVSKÁ, LUDMILA (2002) 'Struktura subjekt-predikátové shody,' In Hladká & Karlík (eds) Čeština-univerzália specifika 4, Masarykova univerzita, Brno. (199-212) VESELOVSKÁ, LUDMILA (2003) 'Extended verbal Projection in Czech,' referát na konferenci FDSL, Lipsko, listopad 2003. Abstract In this study I proposed that the verb be in Czech can be analysed as three structurally distinct elements. Showing a number of contrasting characteristics I argued that the verb be used as Czech simple past periphrastic auxiliary is best analysed as generated in the position of T in the analytic verbal projection (C-T-v-V). referring to the analzsis of Russian copulas I then demonstrated several distinctions between two kinds of Czech copulas. I showed that the copula followed by Nominative predicate represents a light verb v, while the semantically more specific copula followed by a predicate in Instrumental represents a lexical verb V. The use of the Minimalist verbal projection allowed me to correlate a number of various characteristics in a revealing and explanatory way, showing thus that the modern Minimalist framework can be used for Czech. Ludmila Veselovská, KAA, FF UP Olomouc,
[email protected]
