ROZHOVOR: VÁCLAV LINKOV PAROUBEK: JÁ VÁS NAUČÍM!!!

ČASOPIS STUDENTŮ FAKULT Y SOCIÁLNÍCH STUDIÍ MU

HALAS

2 14

BŘEZEN 2006

SLOVÁCI NA FSS

JAK TO VIDÍ ZAMĚSTNANCI / ROZHOVOR: VÁCLAV LINKOV PAROUBEK: JÁ VÁS NAUČÍM!!!

EDITORIAL

Milí čitatelia, v redakcii koluje taký interný vtip: pomaly sa z nás stáva ročenka. Vzhľadom k tomu, že nedávame do roka číslo jedno, ale dve, je tento humor trošku nemiestny (pretože sme až o 100 percent lepší), ale o mnohom vypovedá. Halas opäť raz prekonal jednu z ťažších kríz vo svojej existencii. Tentoraz sa mu už síce pomaly strojila pohrebná hostina, písali sa smútočné e-maily a korektori vraj pripravovali zbierku na pamätnú dosku, ale napriek tomu – ešte stále sme nažive. Keď sa pozriem, čo všetko som nasľuboval v ostatnom čísle, som celkom rád, že vyšlo už pred piatimi mesiacmi a nikto si naňho nespomína. I tak ale, časopis sme úspešne resuscitovali a veľkú časť sľubov splníme. Výhledově. Určite tomu napomôže nová šéfredaktorka a nový editor. Začali sme totiž od podlahy a vymenili vedenie. Halasácky nestor, Silvia Filipová, povýšila na titul ‚kráľovná matka‘, ja pre dobro kolektívu odchádzam tiež. A tak zabudnite na minulosť, Halas je tu, nový a skvelý, vychádzať bude pravidelne, možno i s predstihom. Vážne. A personálne zmeny mu pomôžu i obsahovo. Už v tomto čísle si máte možnosť prečítať čo-to o Slovákoch na FSS, výborný je špeciál o zamestnancoch našej fakulty, ktorí iba nezapisujú písmená do ISu, ale robia aj niečo užitočné. A exkluzívne a vo veľkom štýle sa lúči Kika a s ňou i Kikénko a Mikénko. Skúste to teda s nami ešte raz. Maratón s názvom časopis študentov FSS totiž pokračuje. Krásnu jar (pre všetky prípady i leto:-) želá Dušan Mikušovič ([email protected])

[email protected]

hAlasteam

Šéfredaktorka: Doubravka Plášilová Editor: Dušan Mikušovič RedAkce: Zuzana Fojčíková, Alexandr Průša, Jiří Ševčík, Tereza Hronová, Lenka Juřenová, Klára Slivoňová, Věra Kontríková, Květa Gebauerová, Gabriela Šilhánová, Vladimír Vacátko, Jitka Mertlíková, Nikola

2 hAlas

OBSAH ČÍSLA 3 Nucené stěhování z Vinařek / Anketa: Stipendia na FSS 4 Krádeže: Fakulta platí daň za svou otevřenost 5 Horká brambora / Akademické mistrovství v debatování 6 Slováci v Brně - nemáte jich už dost? 7 Michal Vašečka / Halušky se ke kofole nehodí 8 Slovenské pohledy: Co se změnilo za pět let? 9 Mluvit s Čechy je zábava 10 Zasláno: Kouření na FSS / Méně keců, více handričiek 11 Kluci mají penis... / Nás je víc, my jsme normální 12 Jak to vidí zaměstnanci: knihovník, uklízečka, vrátný 14 Václav Linkov: Láká mě se přihlásit, co to udělá 15 Pro chytré hlavy: Halasměrka 16 Pel-Mel: Jaroslav Dušek / Paragliding 17 Slovenská revue: Kikénko a Mikénko 18 Cizinci na FSS / Nuda v Brně 19 NAHLAS: FSS je bez peněz! 20 NAHLAS: Odhalení! Paroubek bude učit na FSS

Dětský koutek FSS (místnost 142) je otevřen každý všední den od 10 do 18 hodin. Místo pro svého potomka si můžete rezervovat na internetu http://fss.muni.cz/detko nebo telefonicky na 549 49 3606 (pouze v otevírací době). Dotazy posílejte na [email protected].

Halas 3/14 V květnovém čísle najdete

Téma: Ženy na fakultě Rozhovor s Václavem Moravcem Poslední úvodník editora D.M. Krejčířová, Karolína Kučerová, Lenka Sedmíková, Vladimír Vacátko. Foto: Nikola Krejčířová, Doubravka Plášilová, Alexandr Průša, Ondra Ženka, sif Ilustrace: sif Korektury: Jiří Ševčík Sazba, grafika, ilustrace: sif, V*mir Tisk: Vydavatelství MU

Obsah článků se může i nemusí shodovat se stanoviskem RedAkce. Děkujeme Nadačnímu fondu studentů FF MU za finanční podporu.

FAKULTNÍ ZPRAVODAJSTVÍ

Nucené stěhování z Vinařek: stojí za problémy studenti, nebo univerzita? Kvůli organizaci Českých akademických her v létě roku 2006 připravila Správa kolejí a menz Masarykovy univerzity (SKM) některým studentům horké chvilky. Zhruba 400 studentů z koleje Vinařská A2 má jen několik možností. Buď se ve zkouškovém období na deset dní kompletně vystěhují ze svých pokojů nebo si prý SKM „najde způsob jakým studenty přimět, aby uvolnili své pokoje“. V prvním případě dostanou studenti zřejmě i odškodnění a mohou se přestěhovat na jiné koleje. V případě druhém si lze jen těžko domyslet, jak SKM přinutí studenty ke stěhování. Právo je nejspíš na straně studentů. Kdo je na vině? Za vším zřejmě stojí nezvládnutá organizace Českých akademických her pořádaných Masarykovou univerzitou. Otázka ubytování sportovců, kteří se budou her účastnit, by se měla vyřešit právě nuceným stěhováním jiných studentů z kolejí Vinařská A2. Studenti se ale bez boje vzdát nechtějí a odvolávají se na podepsané ubytovací smlouvy. Odmítají se stěhovat a věří, že SKM nemá na vystěhování právo. Obě strany střídavě navrhují kompromisní řešení. Dohoda ale není zdaleka jednoduchá. Studenti pochopitelně vyžadují dostatečnou kompenzaci za nucené stěhování právě ve stresujícím období

zkoušek jarního semestru. Vedení SKM zase neustupuje snadno a tvrdí, že všichni účastníci Českých akademických her musí být ubytováni na jednom místě kvůli zjednodušení organizačních záležitostí her samotných i kvůli dostupnosti stravování (v menze Vinařská). V minulém týdnu už se ale přeci jen začalo rýsovat několik možných variant přijatelných pro studenty i SKM. Studenti zřejmě dostanou finanční odškodnění a bude jim odpuštěno kolejné za jeden měsíc. Většina by se nejraději stěhovala v rámci kolejí Vinařská. Tohoto komfortu si ale nejspíš neužijí všichni. Počet volných lůžek v jiných blocích Vinařek je rozhodně menší než počet vystěhovaných z bloku A2. Někteří studenti plánují, že se na koleje vůbec nevrátí a raději se přestěhují na privát. Nabízí se otázka, jestli mají studenti doplácet na neschopnost SKM obstarat s dostatečným předstihem adekvátní ubytovací prostory pro organizování svých vedlejších aktivit. Hlavním úkolem SKM by totiž mělo být starat se ubytování vlastních studentů. Nikoliv organizovat na jejich úkor jiné akce..

Krátce Nový proděkan. Od nového roku došlo ke změně na postu proděkana pro rozvoj a vnější vztahy. Profesora Iva Možného vystřídala doktorka Markéta Pitrová z Katedry Mezinárodních vztahů a evropských studií. „Proděkan Možný chtěl v této funkci skončit, proto ta změna. Děkan Rabušic mu na adventním večírku oficiálně poděkoval za odvedenou práci a od 1. ledna nastoupila doktorka Pitrová,“ sdělila Halasu asistentka děkana Šárka Chlupová. Buzková a Sobotka na FSS. Ve čtvrtek 24. března navštívili naši fakultu ministryně školství Petra Buzková a ministr financí Bohuslav Sobotka. Sobotka si prohlédl knihovnu, společně s Buzkovou pak čajovnu u Krmítka a na závěr absolvovali tiskovou konferenci v prostorách FSS. Politické reje. V pondělí 10. dubna měli studenti možnost besedovat o zákulisí evropského parlamentu s europoslancem Liborem Roučkem na FSS, o den později pak přijel premiér Jiří Paroubek na PrF. O obou návštěvách budeme obšírněji informovat v květnovém čísle Halasu.

Nikola Krejčířová

Ve středu před Velikonoci patřilo atrium FSS celé odpoledne dětem, zajícům, vajíčkům, hravosti, barvám, jaru... Foto Ondřej Ženka

!!! Čtěte SEVER !!! Píše o všem, co vás zajímá!

www.sever.cz Vinařky se bouří, přístup SKM ke studentům je podivný.

hAlas 3

KAUZA

Krádeže: Fakulta platí daň za svou otevřenost S přestěhováním do nové budovy se fakulta setkává v daleko větší míře než dosud s nepříjemným fenoménem, jakým jsou krádeže ve fakultních prostorách. Na toto téma jste si ostatně mohli přečíst i článek v minulém čísle Halasu. O vyjádření k tomuto problému jsme požádali Vojtěcha Moštěka, tajemníka FSS. Nárůst krádeží na fakultní půdě podle tajemníka souvisí s přestěhováním fakulty do centra města a také s tím, že se zvětšením prostor došlo k nárůstu anonymity. Co však činí FSS nejvíce zranitelnou, je fakt, že se snaží být otevřenou fakultou. „Lékařská fakulta, která zde sídlila před námi, měla tuto budovu rozdělenou na takové samostatné malé pevnosti. Když jsem se, jako teprve budoucí uživatel budovy, potřeboval dostat do kterékoliv místnosti, volně přístupné bylo pouze schodiště. Po jeho stranách vždy následovaly dveře s celou řadou tlačítek, na která jsem mohl zazvonit a požádat někoho, aby mi přišel otevřít. Byla to velmi aktivní a zřejmě účinná ochrana. Už tenkrát jsem si říkal, že naše fakulta musí být jiná – průchozí a otevřená. Avšak za tento přístup pomalu začínáme platit svou daň,“ říká Vojtěch Moštěk. Fakulta se tak při snaze o řešení krádeží nachází ve zvláštní situaci. Musí být tak trošku chytrou horákyní – otevřenou i zavřenou. Každého jistě jako jedna z možností napadne povolit přístup do budovy přes ISIC, jak je tomu například v Celouniverzitní počítačové studovně. Podle tajemníka však toto řešení pro prostory FSS nelze dost dobře použít. „Řešení přístupů pomocí turniketů vyzkoušela filozofická fakulta. V současné době jsou sice tato zařízení v jejím vestibulu namontována, ale nevím o tom, že by opravdu aktivně sloužila. Navíc, náš vestibul je velmi stísněný a nainstalování turniketů by jej doslova „zabilo“,“ uvedl Moštěk. Dodal také, že fakulta sociálních studií v současné době hostí ve svých prostorách i studenty lékařské fakulty, čímž se frekvence pohybu „oprávněných“ lidí na fakultě ještě zvětšu-

4 hAlas

je. „Omezit takovýto počet lidí turnikety u vchodu, by znamenalo zneprůchodnění vestibulu, “ uvedl.

Jedinou šancí, jak si tedy uhájit své cennější věci, je tedy opravdu mít tyto věci neustále pod osobním dohledem.

Také kamerový systém není podle tajemníka samospasitelný. „Osobní věci musí mít kdokoliv na fakultě stále pod dohledem. Žádný kamerový systém toto neošetří. Není pro nás v tuto chvíli ani technicky ani finančně možné mít všude kamery. A ani je všude mít nechceme – to už by naše fakulta až příliš připomínala Vyvolené, “ řekl Vojtěch Moštěk.

A závěrem jedno „skandální odhalení“. Také si myslíte, že zloději na fakultě kradou pouze notebooky, monitory nebo mobilní telefony? Omyl. Fakultní nenechavci nepohrdnou ani toaletními papíry, papírovými utěrkami, klikami ode dveří, a dokonce ani osvětlením na záchodech. „Zatím takto mizející věci opravujeme a doplňujeme. Nechceme trestat uživatele naší fakulty za něco, na čem se v drtivé většině případů nepodílí. Ovšem je možné, že pokud tyto krádeže budou příliš zatěžovat fakultní rozpočet, sáhneme i po tom, že prostě doplňovat a opravovat nebudeme,“ říká tajemník FSS Vojtěch Moštěk. Zuzana Fojčíková [email protected]

V minulém čísle Halasu jsme také psali o poměrně nešťastně řešeném přístupu do centrálních šaten ve vestibulu fakulty. Šatny jsou v současné době již opět odemknuty a volně přístupné. „Řešení, že studenti budou jednotlivě chodit žádat pracovníky na recepci o odemčení šaten,bylo pouze dočasné a šlo jej aplikovat pouze v „mimokabátové sezóně,“ uvedl Moštěk. Pokud by v tomto režimu šatny došlo k výraznému nárůstu krádeží v jejích prostorách, zvažovala by podle tajemníka fakulta další kroky. Další dobrou zprávou je, že věci ve skřínkách jsou pojištěny proti krádeži vypáčením, protože by se jednalo od odcizení věci z uzavřeného prostoru, který fakulta vlastní. Avšak pozor. Musí se jednat o věci přiměřené hodnoty a věci obvyklé pro tento druh úschovy. Jinými slovy, norkový kožich vám pojišťovna nejspíš neuhradí, byť by byl v sebelépe zamčené skřínce. Stejně jako notebook.

Jak současná česká společnost vnímá problematiku neonacismu? diskuse k výstavě fotografií z neonacistického pochodu 1. máje 2005

24. dubna 2006, 18:00 kavárna Spolek, Orlí 22 Účast přislíbili Miroslav Mareš (odborník na problematiku pravicového extremismu, FSS MU) a Anna Šabatová (zástupkyně ombudsmana).

FAKULTNÍ ZPRAVODAJSTVÍ

Krádeže na fakultě Když jsem krátce po otevření krásné nové budovy naší fakulty uviděl rozvěšené plakátky s nabídkou odměny pro člověka, který poskytne informace o ukradeném notebooku, dost jsem se naštval. Už ani na akademické půdě nemůže mít člověk klid od zlodějů. Důsledek pro mé osobní jednání je jasný, snažím se dávat věci do uzavřených kapes a zamykám kancelář, i když jdu na záchod. Nemyslím si ale, že by celý tenhle problém měl být dáván za vinu prostředí nové fakulty. Samozřejmě, že větší počet studentů zvyšuje i pravděpodobnost výskytu zlodějů. Blízkost liduplného centra může znamenat i větší počet potencionálních lapků zvenku. Nemělo by se ale zapomínat na to, že věci se ztrácely i ve staré budově (jeden kolega z politologie takhle přišel i o peněženku a doklady z kanceláře) a že naše škola není

Horký brambor

vu přihne z plácačky dobré slivovice, je už eticky problematičtější. Nicméně za sebe bych časem byl pro pokrytí chodeb, přednáškových místností a dalších společných prostor fakulty (samozřejmě s výjimkou toalet apod.). Neřesti by se pak mohly dít v kancelářích, kam by bdělé oko kamery dohlédnout nemělo. Miroslav Mareš, katedra politologie

jedinou institucí v ČR, kterou by něco podobného potkalo. Co s tím? Jedna rada je dávat si větší pozor, ale stačit to asi úplně nebude. Jako člověk zodpovědný za obor Bezpečnostní a strategická studia musím nastolit klasické postmoderní dilema „svoboda versus bezpečnost“. Byli bychom pro komplexní monitoring vnitřních prostor kamerovými systémy? Zachycení zloděje kamerou je dobrá věc. Odhalení pedagoga, který si při náročné přednášce v nachlazeném sta-

Příště: PhDr. Iva Šmídová, katedra sociologie (dětský koutek)

Studentská sekce IIPS plánuje Konec dubna - promítání dokumentu o předvolební kampani v UK Začátek května - beseda o anarchofeministkách, spolupráce s gender centrem Konec května - přednáška Marka Čejky o letošních volbách v Izraeli, promítání dokumentu.

Akademické mistrovství v debatování se vrátilo do Brna Brno – O ptačí chřipce, zrušení lustrací nebo o dánských karikaturách Mohameda debatovali soutěžící na šestém ročníku česko-slovenského mistrovství v debatování, které se uskutečnilo o víkendu na Fakultě sociálních studií v Brně. V turnaji se utkaly týmy z České i Slovenské republiky, aby mezi sebou soupeřily podle pravidel britské parlamentní debaty.

„Oživením celého turnaje byla jistě i účast asi desítky středoškolských studentů,“ řekl Matej Kurian, hlavní organizátor celé akce. „Jejich skvělé výkony pro mě byly největším překvapením,“ dodal Kurian, který byl zároveň jedním z devíti rozhodčích. O co vlastně v debatě jde? „Britský formát akademického debatování vychází z jednacích tradic tamního parlamentu,“ vysvětlil hlavní rozhodčí Jiří Paták.

Na letošní mistrovství se přihlásilo čtyřiadvacet dvoučlenných týmů z Prahy, Brna, Bratislavy, Nitry a dalších měst. Většinou se mistrovství účastní převážně vysokoškolští studenti z různých fakult - právníci, ekonomové, ale také fyzikové a informatici.

V soutěži se tak utkávají dva vládní a dva opoziční dvoučlenné týmy, které se snaží během několika minut přesvědčit rozhodčí o správnosti svého stanoviska a naopak uvést důvody, proč nepodpořit tvrzení soupeřících týmů. Ostatní týmy přitom mají možnost řečníkovi znepříjemňovat jeho projev otázkami a připomínkami. Vyhrává jen jeden tým, a tak je potřeba porazit „kolegiální“ vládní či opoziční tým. Témata odrážejí aktuální otázky lidské společnosti. V letošním mistrovství soutěžící debatovali například o ptačí chřipce, zrušení lustrací nebo o dánských karikaturách Mohameda. Soutěžící se téma debaty dozví pou-

hých patnáct minut před jejím začátkem, během nichž se musí dohodnout na svých projevech, strategii, vyzdvihnutí silných argumentů i potenciální obraně argumentů slabých. „Debatování pomáhá odstraňovat schematické myšlení, svět tak dostává více barev než jen černou a bílou,“ uvedl Kurian. „Jde o analýzu problému z obou stran, obhájení svého názoru. Řečník uplatní svoje rétorické schopnosti a umění přesvědčovat,“ potvrdil Kurianova slova jeden z rozhodčích Tomáš Doležel. Celou akci zakončila finálová debata, ve které „vláda“ preferovala technické vzdělání, zatímco opozice se přikláněla na stranu humanitních studií. „Jen škoda, že finálové zastoupení není genderově vyvážené. Jak je známo, ženy dobře vládnou jazykem,“ posteskl si děkan Fakulty sociálních studií Ladislav Rabušic nad tím, že do finálového klání se dostaly jen dvě zástupkyně něžného pohlaví. V záverečném ceremoniálu byl vyhlášen vítězný tým celého turnaje, jímž se za velkého potlesku všech přítomných stala „domácí“ dvojice Irena Zatloukalová a Martin Poliačik. Indivuduální cenu Nejlepší řečník získal Kubo Mačák z Karlovy univerzity. Jiří Ševčík

hAlas 5

TÉMA: SLOVÁCI NA FSS

Slováci v Brně - nemáte už jich dost? Slováků je v Brně jako hub po dešti. Čísla se rok od roku zvyšují. Co je k tomu vede? Levnější studium? Kvalitnější univerzity? Větší výběr škol a možných specializací? Nebo lepší možnost pracovního uplatnění po studiích? Příchod slovenských studentů se v posledních letech stal fenoménem, který lze pozorovat po celé České republice. Jejich počet se mezi lety 2000 a 2001 zvýšil až čtyřnásobně a v dalších letech se tyto počty zvyšují přibližně dvojnásobně.

hé studenty výhodnější studium v České republice. Podle nich je to levnější a kvalita českých škol je podstatně na vyšší úrovni. Jak jsou spokojení se studiem sami slovenští studenti? Ohlasy byly velmi pozitivní. Buď jsme nenatrefily na lidi s negativními názory, anebo jsou jednoduše všichni spokojení. Většina si na studium nestěžuje a nejvíce jim vyhovuje infor-

ale to je len veľmo zriedkavé. Všade existujú zlí aj dobrí ľudia.” A s jakými názory se setkávají ze strany profesorů? “Berú nás normálne, nemáme žiadne výhody a nevýhody.” “U mňa je to podobné, ale pri štúdiu jazykov nám odporúčajú štúdium češtiny kvôli bakalárskym prácam. No neberiem to ako diskrimináciu, je to pre nich praktickejšie.”

Většina studentů slovenského původu nastoupila na vysokou školu v tomto roce ihned po ukončení střední školy. Jsou to většinou ročníky 1985 a 1986 a právě tato generace mladých lidí je na Slovensku považována statisticky za nejpočetnější. I to je důvodem, proč je jich tento rok ještě o něco víc. Zajímavé také je, že počet studentů, kteří nepostoupí dále do magisterského studia se zvyšuje podobným tempem. Tito lidé zde studují jen po určitou dobu a po dokončení bakalářského studia se vrací zpět domů, aby popřípadě dokončili školu na Slovensku. Je pravda, že kam na FSS šlápne Slovák, Jedním z dalších důvodů je také bohužel fakt, že studium v cizí zemi je přeci jen finančně mační systém a přístup k informacím náročnější a některým studentům nezbu- všeobecně. de nic jiného, než začít pracovat na plný úvazek a tím pádem přerušit studium. “Niekedy mávame problémy so zháňaním skrípt, ale tento problém je asi všaKaždý Slovák má svůj důvod, proč ode- de.” “Páči sa mi možnosť e-learningu.” šel studovat do České republiky. Většina “Škola zatiaľ splňuje moje očakávania, oslovených studentů reagovala podobně ale mám menšie problémy s ISom.” “Za– na Slovensku jim schází odpovídající tiaľ sme sa nestretli s nepriateľstvom. Ľuúroveň škol. Obzvlášť u těch, kteří studu- dia si nás väčšinou nevšímajú. S obzvlášť jí cizí jazyky, jsme se setkaly s názory, že veľkým ohlasom sa stretávame u chlapu nich není dostatek kvalitních cizojazyč- cov.” “Nemala som žiadne problémy aj ných lektorů. Právě to je podle nich při v škole využívam slovenčinu. Mohla by studiu jazyka to nejdůležitější. som povedať, že si tu na nás už zvykli. Občas sa mi stane, že si navzájom neVelká většina uvádí finanční důvody. rozumieme a potom nastávajú úsmevné V současné době hrozí Slovensku zpo- príhody a menšie nedoruzumenia. Nieplatnění vysokých škol. Proto je pro mno- kedy sa stretnete s negatívnou reakciou,

6 hALAS

tam deset let tráva neroste? I přístup českých studentů je velmi pozitivní. Mnohým se slovenština jako jazyk líbí a dalo by se tvrdit, že si na Slováky již zvykli. Neberou je často už vůbec jako cizince. Nemají je za rivaly a jejich přítomnost jim nevadí. Ze strany učitelů je to obdobné. Slovenštinu mnozí z nich považují za rovnocenný jazyk. Podle nich nezáleží na řeči, původu a národnosti. Jde jim o výkon a schopnosti studenta, aby co nejlépe prezentoval školu. Tina a Zuzana

AKADEMICKÝ RUCH TÉMA: SLOVÁCI NA FSS

Slovenský učitel na české škole - Michal Vašečka Studoval v Bratislavě, Brně i New Yorku. Od roku 2002 učí na katedře sociologie. Člověk se dvěma životy, slovenským i českým. Michal Vašečka.

vou. To jen umocňuje její vynikající postavení. Dalším velkým plus akademické půdy na FSS je také její příjemná atmo-

Jako mladý nebyl spokojen s tím, jak to vypadá s výukou sociologie na Slovensku. A proto odešel do Brna. Školy byly nekvalitní, politická situace nepříznivá. Studium v Česku pro něj, jak sám říká, nebylo ničím nepřirozeným – v mládí prý přečetl mnohem více knih v češtině než ve slovenštině. Dalším důvodem jeho nynějšího působení na FSS je samozřejmě její prestižní postavení - jak v republice, tak ve světě. Díky profesoru Možnému si výuka sociálních věd v Brně dokázala udržet svoji úroveň i v komunistické éře, což dokazují i pozitivní ohlasy akademiků z americké New School of Social Research.

sféra, která přispívá ke všeobecné pohodě všech.

S lidmi z Masarykovy univerzity mají jen nejlepší zkušenosti. „V New Yorku Brno znají“, říká Michal Vašečka. FSS neustále pokračuje v duchu budování velké fakulty sociálních věd, která je nyní velká i budo-

Kromě katedry sociologie působí Vašečka také na Institutu pro výzkum reprodukce a integrace společnosti, kde se zaměřuje na problematiku etnicity, národnostních menšin, sociální koheze, exkluze, migra-

Mluvit s Čechy, to je zábava, říká Lenka Lenka bydlí ve slovenském městě Levice. Chodila zde na gymnázium a během posledních dvou let studia se rozhodla, že by chtěla studovat mezinárodní vztahy. Roky se rychle překulily a nastalo rozhodování, kam jít. Co to zkusit doma na Slovensku? A co do Česka? To by byla teprve zkušenost. Lenka si dala přihlášku do Brna. Přijímací řízení a pak obálka s přijetím. Pak už ani nebylo o čem rozhodovat, Lenka šla do Brna na FSS. Vůbec sice netušila, jak to tu bude vypadat. „V Brně jsem byla poprvé až na zápise.“ Zalíbilo se jí Brno jako město i fakulta sama o sobě. „Nejraději mám tramvaje – a úplně nejvíc tu naši 4.“ Líbí se jí přátelské prostředí, také to, že nikomu nepřijde zvláštní, odkud pochází. Také oceňuje přístup univerzity. Práce může psát ve slovenštině a nemá s tím problémy. Naučila se tu chodit do hospůdek a je to docela fajn. Na kolejích je celkem veselo a už si zvykla i na hluk, dokonce

Michal Vašečka

i na vrzající postele. Sice se nedá moc učit, ale aspoň tam pořád někdo je. A co vztahy s českými studenty? Mluvit s lidmi z Česka, to je zábava. „Mám takový pocit, že vždy když se s někým bavím, tak se to zvrtne k tomu, že si vysvětlujeme jaká slova máme jiná, a pak se tomu smějeme.“ Lenka si myslí, že kdyby zůstala na Slovensku, nepoznala by tu změnu studovat v jiném prostředí. Takhle je to o to zajímavější a zábavnější. V Brně by ráda dostudovala. A co pak? Možná vyrazit do světa. Jitka Mertlíková

ce a jejích dopadů, občanské společnosti, procesů globalizace a jiných kratších i delších pojmů ze Slovníku cizích slov. Vašečkovým nejoblíbenějším předmětem, který právě učí, je sociologie antisemitismu. A aby měl dokonalou představu o workoholismu pana asistenta skutečně každý: napsal už přes šedesát knih. Inu, volný čas je přežitkem doby, že. Když už si ale přece jenom najde chvilku, zajede si do Tater nebo zahrát tenis. Michal Vašečka může díky svým zkušenostem se studenty u nás i na Slovensku srovnávat. Ti brněnští jsou prý velmi sečtělí a mají mnoho znalostí, oproti tomu studenti na Slovensku sice možná nejsou největšími vědci, ale zato jsou patřičně draví a v dobrém slova smyslu drzí. Mají schopnost improvizovat (i když to je často dáno spíše nepřízní podmínek), která právě Čechům někdy chybí. Dalo by se už jen polemizovat nad tím, co a kdo je lepší. V Halasu převládá názor, že nejlepší jsme my. Nikola Krejčířová

Stipendia na FSS: zájem není enormní, informace prý ale nechybějí Zeptali jsme se studentů: Máte zkušenosti se zahraničním stipendiem? Plánujete ho do budoucna? Myslíte si, že na FSS MU je o těchto stipendiích dostatečná informovanost? Lenka Kociánová, 23 let, Hradečná - Osobně nemám zájem někam jezdit, protože už končím studium. Ale mám pocit, že pro ostatní je informací dost, jsou rozesílány e-maily a podobně. Kdo opravdu chce studovat v zahraničí, ten si vše důležité jistě najde. Jiří Vilím, 23, Pardubice Zatím nemám žádné zkušenosti s výměnnými pobyty, ale uvažuji, že bych to někdy mohl vyzkoušet. Informace bych asi hledal na ISu, kde je dostatek nabídek a všeho kolem stipendií. Iveta Staňková, 22, studentka, Brno Ne, asi ne. Neovládám cizí jazyky, takže by mohl být problém se někde dostat. Klára Slivoňová

HALAS 7

TÉMA: SLOVÁCI NA FSS

Dvě Slovenky, dva pohledy. Co se změnilo za pět let? Zeptali jsme se dvou slovenských stu- do slovenštiny. Například se mi stalo, že dentek, jak se jim žije v Brně. Dobu, kdy se mi vyučující u zkoušky snažil pomonastoupily na MU, od sebe dělí pět let. ci a poradil mi termín slovensky. Vůbec jsem netušila, co to česky znamená. Veronika Čellárová (22), 5. ročník LF MU, Prešov

Cítila jsi, že studuješ „v zahraničí“? Je to jiné, než kdybys studovala na Slovensku?

Proč ses rozhodla studovat v České republice? Ani moc ne. Samozřejmě to byla velká změna, pryč od rodiny, nikdo mě nehlíChtěla jsem odejít někam ven, poznat dal, vracet se domů nad ránem. nový kraj, nové lidi, vypadnout z prostředí, ve kterém jsem celý život vyrůstala. Ale viditelný rozdíl je po materiální stránBrno jsem si vybrala, protože se mi zalíbi- ce. To vybavení se nedá srovnávat. Třeba lo, když jsem tu byla na přijímačkách. jen když jsem byla poprvé v budově na Komenského na záchodech. Takové záJaký byl první rok studia tady v Brně? chody jsem u nás na školách nikdy nezažila. Nemluvě o výbavě laboratoří. Když Výborný! V Brně je to úplně jiné než jsem se byla podívat na lékařské fakulty u nás, přece jenom na východě Slovenska u nás nebo v Praze, tak to byla o hodně se stále ještě dodržují různé tradice, asi je horší úroveň! Navíc je tu v Čechách mnoto i tím, že na Slovensku je více věřících hem vyšší kvalita studia. Na Slovensku je než u vás. Když jsem přišla do Brna, byla většina vysokých škol zkorumpovaných. jsem skutečně velice mile překvapená. Známý, který je proděkanem na univerziOd spolužáků, kteří odešli do Prahy, jsem tě, tvrdil, že by své děti na Slovensku stuslyšela, jak se tam k nim chovali, studen- dovat nenechal. ti i učitelé, jak jim dávali najevo, že jsou Slováci. V Brně to ale bylo úžasné, hlavně Stýskalo se ti v prvních letech po Slolidi. Bylo moc příjemné, když za mnou vensku? chodili spolužáci a naléhali na mě, abych jim něco řekla slovensky. Ani ne. Chyběla mi rodina, ale to by mi chyběla i u nás. Navíc jsem hned v prvTakže čeští spolužáci byli fajn? ním semestru začala chodit se svým nynějším přítelem. Ano, perfektní. Akorát jsem si tu ještě stále nenašla někoho tak důvěrného, jako A jak se tu cítíš teď po těch čtyřech lejsem měla kamarády na gymplu. Lidé tech? jsou zde víc soběstační a nevytváří se tu takové kolektivy, na jaké jsem byla zvyklá. Mám to tu už jako druhý domov, všechno Ale mám tu dobré kamarádky. mi tu přijde známé, je to tu fajn. Měla jsi problémy s češtinou? Myslím Vnímáš ještě vůbec rozdíly mezi češtihlavně při studiu, odborné texty... nou a slovenštinou? Ani ne, to díky příbuzným ze severu Čech, kteří k nám jezdili na prázdniny. Měli dva malé kluky, a aby to pro ně nebyl takový jazykový šok, přes prázdniny jsme vždy mluvili česky. Bylo to takové srandovní, kdyby nás někdo slyšel, asi by se smál. Při studiu moc problémy nemám, protože většina pojmů a textů je v latině. Některé názvy jsou ale různé v češtině a slovenštině, tak to mi trvalo zprvu trochu déle se je naučit. Momentálně mám ale spíš opačný problém, převést tyto pojmy z češtiny

8 hAlas

Ne. Často se mi stává, že na mě někdo mluví a já si pak nedokážu vybavit, jestli hovořil česky nebo slovensky. Nebo si například čtu český text v učebnici, a pak přejdu na slovenský časopis a až po chvíli si uvědomím, že se mi ten časopis čte nějak snáz. Problémy mám spíš obráceně, že mi nerozumí Češi. Hlavně ten první rok. Teď už si moji spolužáci zvykli, ale zase mám potíže s mladšími dětmi. Na ty musím mluvit opravdu velice pomalu anebo přejít do češtiny. U nás se například většina filmů dabuje česky, takže my vašemu

jazyku aspoň trochu rozumíme, ale obráceně to neexistuje. Zdá se ti, že tu v Brně přibylo za ty čtyři roky více studentů-Slováků? Mnohonásobně!! Když jsem zde začala studovat, byli jsme vlastně první větší vlna slovenských studentů. A někteří na nás koukali nevraživě. Hlavně co vím z té Prahy. A jak vidíš svoji budoucnost? Myslíš, že zůstaneš zde nebo se vrátíš na Slovensko? Kdyby přítel hodně naléhal, tak bych tu asi zůstala, ale zatím jsme domluvení, že on pojede se mnou na Slovensko. Co se ti zdá lepší na Slovensku a co u nás? Ta materiální stránka bije do očí. Hlavně v nemocnicích. Dá se tvrdit, že je u vás dokonce větší šance na přežití. Kdyby byl někdo z mých příbuzných nebo známých vážně nemocný, určitě bych ho raději poslala na léčení do Česka, i když by si to musel zaplatit. Ale chybí mi tu příroda, ty naše kopečky a hory.

Jana Matečná (19), 1. ročník PrF MU, Trenčín Proč ses rozhodla studovat v České republice? Kvůli Brnu. Když jsem byla v Brně, moc se mi tu líbilo. Dávala jsem si přihlášky i na Slovensku, ale studovat tady v Brně byl můj sen. A když jsem se sem dostala, řekla jsem si, že to zkusím. Navíc se to už teď víc toleruje, že Slováci studují v Čechách a Češi na Slovensku. Byla jsi už někdy před tím v Česku? Jaké byly tvoje první dojmy? Byla jsem tu několikrát, ale spíš tak na otočku. Jeden víkend jsem strávila v Praze a moc se mi tam líbilo. Je to velké město a bylo to zase něco nového. Co první semestr v Brně?

TÉMA: SLOVÁCI NA FSS První dojmy mám z kolejí a těmi jsem byla mile překvapena, vzhledem k tomu, co všechno se traduje, jak to na kolejích vypadá. Jinak jsem tu samozřejmě byla v úplně novém a hlavně cizím prostředí, což bylo po devatenácti letech strávených doma něco jiného. Ale to, že jsem v Čechách, jsem příliš nepociťovala. Máš problémy s češtinou? V běžném hovoru ne, jenom když se na přednáškách občas hovoří odbornou terminologií, tak mi to dělá potíže, ale naštěstí to není tak často. Jinak si normálně čtu i česky psané knihy a sleduji české

televizní programy, tak mi to moc problémy nedělá.

ještě cestovat, ale v Čechách se zatím usadit nechci.

Vnímáš, že jsi v Čechách jako „v zahraničí“?

A co se ti zdá lepší tady a co na Slovensku?

Ani ne. Spíš je to tím novým prostředím. Myslím, že kdybych studovala někde v Bratislavě, bylo by to stejné. Na každé nové prostředí je potřeba si zvyknout.

Uvedu ti jeden příklad, na který jsem si právě vzpomněla. Jsou to autobusy a doprava. Když vím, že šalina má jet v ten a ten čas, tak opravdu jede, a pokud by mi ujela, tak za deset minut jede další. Doma jede třeba až za dvacet minut a navíc má desetiminutové zpoždění. Ale to je kvůli tomu, že bydlím v menším městě.

Jak vidíš momentálně budoucnost? Myslíš, že tu zůstaneš nebo že se vrátíš? Teď si myslím, že tu dostuduji a vrátím se na Slovensko. Možná pak budu ještě dál studovat, ale u nás. Neříkám, že pak už na Slovensku zůstanu napořád, chtěla bych

Zuzana Pavelková

Proti: Halušky se ke kofole nehodí Producírují se po České, pijí české pivo a českou kofolu. Jako promenáda jim nemůže sloužit ulice Slovákova, neboť by se na ni nevešli. Ano, tím chci říct, že je jich tady spousta. Mluvím o našich milých Slovácích! Zatímco na Slovensku studuje Čechů minimum, v ČR je situace opačná. U nás totiž studuje Slováků maximum. Použila jsem mezní hodnoty – minimum a maximum, abych ukázala obrovský množstevní nepoměr. A tento nepoměr je značně problematický. Ptáte se proč?! Ubozí Češi nemůžou studovat na svých vlastních univerzitách, protože ty jsou plné Slováků. Berou nám studijní místa, tím pádem symbolické procento vysokoškolsky vzdělaných občanů

tohoto státu. Uvědomme si, kdo vzdělání platí. Daňoví poplatníci, kteří své těžce vydělané peníze odevzdávají s dobrou vírou v to, že za jejich finance je na univerzitách vychovávána nová inteligence. Myslí si, že investují do budoucnosti, ale škaredě se mýlí. Velmi volně mi to asociuje kukačku, která naklade vajíčka do hnízda zpěvného ptáka. Ten kukaččí mládě vychovává spolu se svými potomky, které mladá kukačka postupně vytlačuje z hnízda, až nakonec zadusí i svého pěstouna.

že slovenská gymnázia jsou značně jednodušší než česká, takže zmíněný průměr 1,1 není těžké získat. A Čechům, kteří se na LF nedostali z kapacitních důvodů (kvůli komu asi?) byl nabídnut nultý ročník medicíny, za skromný poplatek 100 000 Kč. Roztomilé...této nabídky kupodivu nikdo z mých známých nevyužil, a místo své vysněné medicíny šli studovat chemii na VUT. Naše halušky Slovákům prý nechutnají. Asi proto, že k nim popíjejí kofolu. Není nic snazšího... Jezte je denně doma! Karolína Kučerová

Totálního šílenství situace dosáhla na Lékařské fakultě, kam mají Slováci do průměru 1,1 vstup volný! Nutno také dodat,

Pro: Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere Slyšíme ji prakticky na každičkém rohu – ve studovnách, na chodbách, na kolejích, v hospodách. Slovenština se rozléhá v podstatě všude. Slovenští studenti jsou naši spolužáci, spolubydlící a kamarádi. Přesto si neustále mnoho lidí stěžuje na jejich přítomnost u nás. A důvody? Bohužel žádné pádné nejsou. Mnoho lidí si naříká, že zabírají českým studentů místa na vysokých školách. Z jistého úhlu pohledu je to vlastně pravda, ale na druhou stranu musí být všem jasné, že všichni mají stejné podmínky pro své přijetí – vždyť přeci máme jednotné přijímací zkoušky. V době, kdy se celá Evropa spojuje v jeden samostatný celek, nechápu jediný argument, proč by zrovna Slováci nemohli studovat u nás. Většina z nás má touhu

studovat v zahraničí (co třeba taková Anglie, není to snad sen každého z nás?), vyzkoušet si něco nového, studovat na kvalitnějších školách. Zajímalo by mě, jak by se pak tihle rýpající Češi cítili, kdyby se kdekoliv v cizině podobným způsobem chovali k nim. Nebudeme přece měřit dvojím metrem... tyhle doby jsou snad už s konečnou platností dávno pryč. Čím ještě někteří zakomplexovaní Čecháčci argumentují proti Slovákům? Studují tu za peníze z daní našich rodičů, dostávají ubytovací stipendia, čímž obírají „chudé“ české studenty, zabírají místa na kolejích. Není to náhodou trošku pozérství a arogance? Vezměte si v potaz třeba jen kurz české a slovenské měny. V podstatě investují do svého studia víc než Češi. Vždyť vše,

co zde zaplatí, co si koupí, je stojí pokaždé o „něco“ víc než nás. A navíc: komu z toho všeho platí daně? Podle odborníků všechny peníze vynaložené „námi všemi“ na slovenské studenty oni sami odvedou zpátky do státní pokladny. A to nejdůležitější nakonec. Nesmíme vidět jen přítomnost, ale dívat se i do budoucnosti. Uvědomme si, že určitá část Slováků po ukončení studia zůstává v naší vlasti a zkvalitňuje tak úroveň české společnosti. Když si Slovensko nechává utíkat část své inteligence k nám, tak nebuďme hloupí. Kdyby jsme takovou nabídku z otevřenou náručí nepřijali, tak by nás museli mít všichni za blázny. Jiří Ševčík

hAlas 9

REAKCE

Ad Kouření na FSS - Nepomáhejme nezodpovědným lidem v jejich zlozvyku! V minulém čísle Halasu v příspěvku „Vedení fakulty varuje – kouření vážně poškozuje zdraví“ se Jirka Ševčík pokusil srovnávat zbudování dětského koutku s vybudováním kuřárny. Autor se pozastavuje nad tím, že byl v nové budově FSS zřízen koutek, který podle něj bude využívat sotva pět dětí, zatímco prostory pro kuřáky, kterých je na fakultě nespočet, v budově nejsou. Tento postoj mne nepřekvapuje, podobně uvažuje naprostá většina lidí. Kritérium využitelnosti je však poněkud zavádějící. Založení dětského koutku především znamená podání pomocné ruky rodičům z řad zaměstnanců a studentů. Zkusme si, my bezdětní, představit, co znamená studovat či pracovat ve vědě a přitom se starat o děti. Když už nic jiného, měli bychom alespoň uznat, že takoví lidé to mají

o dost těžší . Zřízení dětského koutku je jen způsob, jak jim alespoň trochu vyjít vstříc. Rodiče z FSS již nemusejí obvolávat veškeré příbuzenstvo či si platit paní na hlídání pokaždé, když potřebují zůstat déle v práci, když potřebují zajít do knihovny, na studijní, konzultaci nebo na přednášku. Jak uvedla iniciátorka koutku PhDr. Iva Šmídová, Ph.D., jde jen o odstranění určité bariéry, o to, že na fakultě vůbec tato možnost existuje. Z podobných příčin se dnes v každé budově zřizují bezbariérové přístupy pro vozíčkáře a nikoho ani nenapadne počítat, kolik lidí je využívá, protože je to nesmysl. Použijme tedy kritérium prospěšnosti! Zřízením koutku tedy pomáháme lidem, kteří se rozhodli vychovávat děti, i když

vykonávají časově náročné povolání nebo se na ně teprve připravují. (Přiznávám, že tyto lidi obdivuji za to, jak to zvládají.) Komu vyjdeme vstříc zřízením kuřárny? Lidem, kteří si dobrovolně ničí své zdraví. Otevřením kuřárny bychom jim to ještě usnadňovali. Skutečně to chceme? Naprostý zákaz kouření na fakultě naopak chápu jako snahu, jak kuřákům jejich zlozvyk co nejvíce znepříjemnit. Osobně bych se přimlouvala za to, aby se této snaze dostalo podpory v podobě zákona, který by zakazoval kouření ve všech veřejných institucích či prostorách. Martina Šmídtová členka organizačního týmu Dětského koutku FSS, která s menší přestávkou kouřila devět let.

Viděno dvěma

Ad: Méně keců, více handričiek! Kolega Průša (Halas 1/XIV, Alexandr Průša) zatiaľ asi nepochopil rozdiel medzi terapeutickou krčmovou debatou a tou akademickou. Zatiaľ čo v krčme vyhráva ten najtriezvejší, ktorý je schopný aspoň trocha uvažovať, v akademickej debate je víťazom každý, kto sa zapojí.

Víťazom preto, lebo sa naučí systematicky podávať svoje názory, prezentovať ich prijateľnou formou pre publikum a reagovať na protiargumenty. Nadovšetko debata odstraňuje predsudky a núti kriticky pristupovať k faktom. Akademickí debatéri sú zvyčajne ľudia s vysokou občianskou zodpovednosťou, ktorým nie je ľahostajný osud verejných vecí. Čo debata naučí je rozhodne pristupovať k protivníkovi s úctou. Debatéri nepotrebujú používať farbisté slová za účelom zhadzovania súpera (tláchaní, pseudointelektuál) – presviedčať dokážu silou svojich argumentov. To, že Okrášľovací spolok pracuje na skrásnení fakulty je určite záslužná činnosť, ale debatéri dávajú prednosť obsahu pred formou. Pre nás je fakulta v prvom rade miestom intelektuálneho dobrodružstva, ktorému sa snažíme napomá-

10 hAlas

hať. Osobne si myslím, že toto Okrášlovací spolok ponúknuť nedokáže. Pán Průša, prosím, navštívte nás niekedy v stredu od 18.00 v U53 – a možno prídete na to, čo vie každý dobrý debatér – že bez dôkladnej prípravy prednesené argumenty za veľa nestoja. Vaša príprava za veľa nestála. Ak si aspoň raz zadebatujete, snáď Vás zbavíme náchylnosti k predpojatosti, demagógii a ponižovania súperov. A môžeme si podebatovať aj o médiách a informáciách, ktoré ponúkajú, či dôvodoch, prečo nepotrebujeme spoločnú spolkovú miestnosť. Tešíme sa na Vás, Matej Kurian Debatní klub studentů FSS [email protected] Pan Průša rozdíl pochopil, čímž u něj stoupla v kurzu hospodská debata. Ta je alespoň ze života, žádný laboratorní pokus. K čemu budou řečníkovi systematicky podané argumenty, když nedostane svých pět či kolik minut prostoru? Život nám je

nikomu nedá, každý si je musíme vydupat. Nehledě na to, že akademické debatování není jedinou cestou, jak se naučit argumentovat. Debatéři (ti akademičtí) možná neuráží barevnými slovy, oni pro změnu uráží slovy demagogie, předpojatost... To já si raději hraji se barevnými slovy. Pane Kuriane, myslím, že okrašlovací spolek příliš podceňujete. Vymyslet a vytvořit něco hezkého – tomu říkám intelektuální dobrodružství! A konečně, já si zkrátka nemyslím, že debatéři dávají přednost obsahu před formou. A to je to, co se mi na nich nelíbí.

Alexandr Průša

NÁZORY

Kluci mají penis, holky vagíny... …a s tím holt nic neuděláme. Pravda, bylo zde pár jedinců, kteří si vyzkoušeli obojí, ale o tom možná až někdy jindy. A jelikož mají kluci penis, chodí se obsluhovat k pisoárům, zatímco ženy, vybavené vagínami, navštěvují záchody. I zde by se chtělo dodat, že ani s tím nic neuděláme, ale není to pravda.

chutný přežitek, kterého se musíme urychleně zbavit? Jestli ano, čeho se budeme zbavovat potom? Snad ne penisu samotného… A jestli ne, tak proč tento staletími osvědčený způsob měnit? Já na záchodě nehledám novinky ani zábavu, ale úlevu. A ta vestoje přijde nejrychleji… Proč chtít za každou cenu měnit všechny rozdíly? Nejde jen o to, že u žen se tvoří fronty a u mužů ne, tak proč jim to taky neosladit…?

Pár jedinců, a je s podivem, že pár jedinců s vagínami (píšu to takto, protože „jedinek“ či „jedinkyň“ je češtinářský nesmysl; ona i ta čeština je potvora šovinistická), se to pokoušelo změnit, alespoň na naší fakultě. A mě napadají tři varianty jak na to, některé zbytečné, jiné jako ze zlého snu.

Naučme ženy na pisoáry! Ženy dnes boxují, skáčou na lyžích, vzpírají, proč by nemohly chodit na pisoáry? Ať se zařídí, jak chtějí. Přiznám se, že je mi to jedno. Nicméně, nevím, jak by se tvářila ona většina, odpusťte mi to slovo, „normálních“ žen, kdyby místo záchodu našla pisoár. Mně osobně ta snaha vyrovnat se mužům i na záchodech přijde směšná, ale což, kdo chce kam, pomozme mu tam.

Naučme muže na záchody! Proč? Nebo je už snad dnes ulevování si vestoje ne-

Všichni společně! Poslední řešení, které mě napadá, je, že by si ženy vesele dál

chodily na záchody a muži si vesele dál chodili na pisoáry, jen by se to všechno odbývalo v jedné místnosti. Sice by mohlo docházet k zajímavým sociálním kontaktům, ale stále nechápu, proč nás některé ženy tak moc touží vidět u těch pisoárů. Že by nevěřily, že se bez nich obejdeme? Anebo jim jde o to, aby pak mohly zase o něco víc nadávat, jaká to jsme prasata? Či pod tlakem příliš individualizovaného studia na FSS chtějí odindividualizovat jiné lidské záležitosti? Nebo prostě jen chtějí zlepšit atmosféru tím, že zpřístupní ženské záchody mužům a naopak? No, nevím… Naštěstí, naše alma mater vše vyřešila za nás. Kdo si chce dále ulevovat segregovaně, nechť využívá záchodů na všech patrech od prvního do pátého, kdo touží po společném zážitku, ať navštíví patro šesté… Alexandr Průša

Nás je víc, my jsme normální Vyprávět vám tady o tom, že mezi námi žijí homosexuálové a je třeba brát je takové, jací jsou, mi ještě před pár týdny přišlo trochu zpátečnické. I když možná to bude tím, že mě rodiče vychovávali v liberálním a tolerantním pohledu na svět kolem sebe. Pak se mi shodou náhod ale stalo to, že jsem se zcela neplánově připletla k několika akcím, které právě postoj k homosexuálům řešily. A tehdy jsem pochopila, že psát o tomto tématu pořád vyvolává velkou vlnu diskusí o tom, co je a co není normální. První takovou akci byla diskuse o registrovaném partnerství na FSS, která se nakonec proměnila až ve vášnivou hádku. A přitom šlo jen o to vybrat si mezi slovy ANO a NE. To, které zvítězilo na fakultě bylo ano, to které již pár let vyhrává v parlamentu nejen České republiky, ale např. i našich blízkých sousedů Slováků, je ne. Kde je pravda? Konzervativní poslanci by vám vysvětlili, že manželství rovná se žena a muž plus děti. Ano, manželství vzniklo jako státní výmysl, který zaručuje, že v dané zemi bude stále žít dostatek oby-

vatel, prostě taková malá továrna na děti. Ale není už tento základní kamen trochu zastaralý? Kolik je dnes manželství, které nemůžou nebo jednoduše nechtějí děti?

žlutá gumová kachnička, která symbolizuje období života, kdy se ještě děti nedělí na holčičky a chlapečky, podle toho jestli si hrají s panenkami, nebo auty.

A tady na scénu přichází společný život homosexuálů. O co míň je jiný, než vztah muže a ženy? Na tyto otázky si každý budete muset najít vlastní odpověď, ale já to vidím jednoduše. Všechno vězí v principu, na kterém funguje celý svět kolem nás. Nás je víc, my jsme normální. Kdy ale pochopíme, že kvalita je občas víc než kvantita, a dva muži nebo dvě ženy se občas mohou milovat daleko více a žít v daleko krásnějším vztahu než žena a muž?

Strach z toho svěřit dítě páru gayů nebo leseb, mají někteří lide proto, že by dítěti v dospívání chyběl vzor druhého pohlaví. Ale co se běžně děje v rozvedených rodinách, kde děti vychovává matka a ve škole paní učitelky? To samé, vychovává je jediné pohlaví a tyto děti jsou stejně normální, tedy splývají s většinou. Tak kde je pravda?

Druhým podnětem k tomuto článku byl festival gay a lesbických filmů Mezipatra, který proběhl v Brně od 4. do 12. listopadu a poté se přesunul do Prahy. Jeho ústředním tématem letos bylo dětství jako období bez předsudků a rodinné vztahy a rodičovství gayů a leseb. Právě gay a lesbické páry, které vychovávají děti, jsou podle organizátorů festivalu pro většinovou společnost dosud velké tabu. Hlavním motivem festivalu se navíc stala

STISK - zpravodajství studentů FSS

V letošním roce se na brněnskou část festivalu přišlo podívat asi 3000 návštěvníků. Když jsem si procházela statistiku z loňska, zjistila jsem, že Mezipatra navštívilo přibližně 8000 lidí, z čehož 50% uvedlo, že jsou homosexuálové, a 40% heterosexuálové. Kterých tedy bylo víc a kteří jsou normální? A kdy už přestaneme měřit svět na kvantitu místo na kvalitu? Doubravka Plášilová

stisk.fss.muni.cz hAlas 11

JAK TO VIDÍ ZAMĚSTNANCI

Knihovník, uklízečka, vrátný. Jak se jim pracuje na FSS? Minule jsme vám přinesli články o tom, co si o nové fakultě myslí studenti. A aby naše mozaika názorů byla kompletní, zabrousili jsme tentokráte mezi ty, kteří sice nemají před i za jménem řadu akademických hodností, přesto by bez nich fakulta nemohla žít. Jsou to lidé, kterých si mnohdy ani nepovšimneme, přesto i oni jsou důležitou součástí fakultní půdy. Vrátný, uklízečka, knihovník. Lidé z CIKTu či studentky z Krmítka. Jak se zabydleli v nové budově? Líbí se jim na Joštově? A těší je vlastně práce na naší škole?

Jan Treu, vrátný FSS změnila svoji image. Jak byste tuto změnu ohodnotil? Líbí se vám nová budova? Po stavební stránce je to budova krásná, akorát mám vážné obavy, aby tak krásná zůstala.

raneček na záda, nepoznáte ho, vetře se tady a potom je zle. A co soudíte o studentech FSS? Jak se vám jeví? Tak co se týká studentů, uvedu vám příklad. Ráno zametu vajglíky a studenti poté, co dokouří, cigaretu zašlápnou a nechají ležet na chodníku, i když tam jsou košíky, kde je mohou zahodit. A při tom to k němu mají dva tři kroky. To se mi opravdu nelíbí.

Narazil jste už na něco, co vám tady na fakultě vadí nebo vám nesedí?

Já jsem nekuřák, na jedné straně tvrdím, ať klidně studenti kouří, ať z toho má stát peníze, ale osobně kouření nepodporuji.

Jakub Koláčný, CIKT

Mně se fakulta líbí, já jsem rád mezi lidmi, rád jim pomůžu, ale na druhou stranu očekávám od toho druhého, že bude dodržovat určitá pravidla. Pokud je vyjádřením svébytnosti, že upustím, kde co mohu, s tím opravdu spokojen nejsem.

Proč myslíte? Sleduji, co se tady děje. Na WC už jsou demontovaná kování a nejenom to. Podle mě je to otázka toho, že když chcete, aby zůstalo něco krásné, tak se k tomu musíte umět chovat. Jinak je to tu opravdu všechno hezké, líbí se mi tady. Je to zajímavá historická budova, daná do nového kabátu, v rámci možností, které byly reálné. Je něco, co byste fakultě přesto všechno vytknul? Mně se třeba konkrétně nelíbí recepce, protože není vhodně umístněná. Kdyby vypukl požární poplach, tak nevím... Navíc jsem zastáncem toho, aby na této fakultě byly turnikety. Jen si uvědomte, co se stalo s centrální šatnou. Uložíte si tam věci, poté přijdete a zjistíte, že zámek je vypáčený a věci pryč. Kdo nemá oprávnění ke vstupu do budovy z titulu zaměstnance nebo studenta, musí projít přes vrátnici, kde se zapíše a tím pádem už je přehled o lidech, kteří tady byli. To znamená, že potencionální pachatel už je v omezeném množství lidí a dá se snáze vypátrat, protože to vůbec nemusí být někdo ze studentů. Někdo si prostě vezme

12 HALAS

Setkáváme se vesměs s pozitivními ohlasy od studentů, s negativními pouze v tom smyslu, že jsou tady poprvé a že se zde těžko orientují a hledají kde a co je. Když to pak najdou, už je to v pořádku.

Michal Juránek, knihovna

Vyloženě mně na fakultě nevadí nic. To bych asi musel déle přemýšlet. Nic mně zatím nenapadá.

Jak se vám pracuje na nové fakultě? Nemůžu si stěžovat, je to tady perfektní. A jak se díváte na novou budovu jako takovou? Líbí se vám? Myslím si, že budova je moderně vybavená, je to opravdu dobré. Vím, že hodně studentů si stěžuje, že tady není ta správná atmosféra, ale mně to takhle celkem vyhovuje.

Nová budova, nový interiér, nová knihovna. Jak byste toto nové pracovní prostředí ohodnotil? Jistě, knihovna se přestěhovala do nových prostor, z hlediska vybavení a prostoru se to vůbec nedá se starou fakultou srovnávat. Kdybych to měl zhodnotit na stupnici 1 až 10, s jedničkou jako nejhorší, tak bych dal 9 bodů. A co nová budova fakulty jako taková? Myslím si, že celá fakulta je dobře zpracovaná jak designově, tak prostorově. Rozhodně je tady více místa, než bylo na staré fakultě. Je to určitě příjemnější pro práci. Jaké jsou ohlasy studentů na knihovnu?

Je něco, co vás tady zaujalo ze všeho nejvíce? Docela zajímavé mi přijde třeba atrium. A co informační systém univerzity? S jakými ohlasy se nejčastěji setkáváte? Někteří studenti si ho pochvalují, někteří s ním mají problémy. Já osobně v tom nevidím nic špatného. Myslím, že je to daleko lepší, než vstávat ve tři hodiny a jít si vystát řadu, abyste se vůbec zapsali na zkoušky, jak to ještě někdy funguje na jiných školách. Je v tom obrovská výhoda.

JAK TO VIDÍ ZAMĚSTNANCI FAKULTA Luisa Pospíšková, studijní oddělení

nadšen, ale třeba takoví humanitní environmentalisté, ti z toho musejí být špatní a rozčarovaní. Já bych k atriu zaujala zatím neutrální postoj, nevadí mi, ale nejsem z něho zas v nějaké euforii.

te třeba nějakou pikantnost „shora“?

Olga Vadinová, uklízečka

Šárka Trunkátová, Krmítko

Každý den se pohybujete po nové FSS. Jak se vám v novém prostředí pracuje?

Myslíš si, že se proměna budovy Joštova 10 podařila?

Práce se mi tady líbí, byla jsem zvyklá i na horší podmínky. Fakulta je skvělá, na té staré jsem ale nepracovala, takže to nemůžu porovnat.

Nová budova se mi opravdu nelíbí, přijde mi špatně architektonicky zpracovaná.

Je něco, co vám tady ztěžuje práci nebo vám vadí?

Krmítko? Tak to ještě horší. O tom se ani nemá cenu bavit, stačí se podívat.

No, možná ten stále plný výtah...

Jaké jsou vůbec ohlasy z řad studentů?

A jak se díváte na místní studenty? Máte s nimi často problémy?

S přímými reakcemi jsem se zatím osobně nesetkala. Jasně, lidé si stěžují, ale pouze známí mi řeknou, že je to hnusné.

Tak to opravdu nevím, musím říct, že tam je vesměs pořádek. Nevím o nikom, kdo by nějak vybočoval.

Setkala jste se s nějakými problémy, co se týče stěhování nebo přechodu do jiné budovy? Ze začátku, když jsme sem přišli, určitě tu bylo něco, co se nám nelíbilo, ale tím, že jsme neměli čas na nic se soustředit, se to nějak překrylo a vyšumělo. Jediné, co mně snad teď vadí, že všichni kuřáci nám kouří tady před okny, protože to je jediné místo, kde mohou kouřit. A já bych je vykázala až na druhou stranu ulice. Všichni jsme tu nekuřáci. Jedna cigareta, to tu necítíme, ale když se sejde třeba dvacet kuřáků, tak to už mi dost vadí. Někdy bych je vyhnala až na Špilberk. A kdybyste měla srovnat starou a novou budovu? Srovnání... rozhodně je to tady lepší, určitě jo. Se studenty se setkáváte každý den. Jakou s nimi máte zkušenost? Studenti jsou podle mě stále více a více asertivní, někdy to je až na pomezí slušného chování. Někdy přijdou a být to moje dítě, tak by jednu utržilo, což tady samozřejmě nejde:). Ale to jsou spíše výjimky. Většina studentů, musím říci, je slušná. Spíš oni něco potřebují, mají nějaký problém, takže přijdou vždy tak trošku jakoby s prosíkem. A jaký je váš názor na atrium? Tak na to nemám ani u sebe sama nějaký ucelený názor. Na jedné straně se mi líbí, na druhé straně vím, že prostě nenahradí ten starý známý dvoreček. Já jsem dvoreček sice nikdy moc nevyužívala, ale vím, že jsem studentům záviděla to, jak mohli při výuce ležet na trávě. To jsou úplně dvě diametrálně odlišné věci. Nemůžeme totiž srovnávat zelenou trávu s tímto. Nějaký architekt z toho určitě musí být

Studenti... tak těžko říct, to bude stejně všechno o jedincích. Někteří jsou čuňátka, to jo. A nezměnil se třeba váš názor na vysokoškoláky? To nevím, já jsem na ně měla vždycky stejný názor.

Jaká je vaše reakce na nové Krmítko?

Text: Hana Trčková Foto: Alexandr Průša Kdo je váš nejoblíbenější zaměstnanec fakulty? A koho byste tady raději už nechtěli potkat? Napište nám na halas@fss. muni.cz

A co třeba ty pověstné ubrousky na záchodech? Ubrousky na záchodech? Tak to mi přijde jako takový detail, i když by mohli být trošku ohleduplní, ale spíše sami k sobě. Když tam bude taková ta hromada u dvou umyvadel, tak se špatně umývá jenom jim. Přijdeme dvakrát za den, uklidíme a jdeme odtud pryč. My to nepoužíváme. Ale co mi opravdu vadí, je rozlité pití a jídlo. Zejména to, že je lidem jedno, že po sobě nechají hromadu odpadků a nepořádek. Pohybujete se často i tam, kam se my, obyčejní studenti, nedostaneme. Nezná-

HALAS 13

ROZHOVOR

Linkov: Láká mě se přihlásit, co to udělá Václav Linkov jako kandidát na rektora. Václav Linkov jako kandidát na generálního ředitele ČT. Václav Linkov jako 134. největší Čech. Proč to ale všechno dělá? Je to opravdu jen recese? Vašku, proč pořád na něco kandiduješ? Protože už jsem si na to zvykl a docela mě to baví. Pro mě je to vždycky taková výzva. Láká mě se přihlásit, co to udělá. Jaká byla tvoje první kandidatura? Nejsem si tím úplně jistý, ale asi to byla kandidatura do akademického senátu na Přírodovědecké fakultě v roce 2001. Do senátu jsme kandidovali akorát dva. Já a kamarád, kterého jsem navrhl. Domluvili jsme se, že uděláme dva typy plakátů: já budu mít recesistický a on nějaký reálný program a zkusíme, kdo dostane více hlasů. Dělali jsme dojem, že se proti sobě vyhraňujeme a vystupujeme proti sobě. Ale většinu jsem lepil já.. Chodili jsme s oběma typy plakátů po fakultě a polepovali jsme všechny hlavní nástěnky plakáty s našimi obličeji. Když jsem měl možnost o rok později, na Fakultě sociálních studií, tak jsem se znovu přihlásil. Co bylo dál? V Mladé frontě jsem objevil inzerát na generálního ředitele České Televize. Požadovali vysokoškolské vzdělání, které jsem zrovna čerstvě měl. Tak jsem se přihlásil. Taky se mi líbilo, jak požadovali spoustu byrokratických nesmyslů typu lustrační osvědčení, že jsem nebyl agent STB a podobně. Řekl jsem si, že jim to tam všechno pošlu. Věnoval jsem tomu tak tři dny času. Napsal jsem přihlášku, vykreslil ji barevnými fixy a poslal. Když jsem to pak ukazoval lidem, mělo to úspěch. Asi po devíti měsících jsem si to zopakoval na ředitele ČT Brno. To už jsem si s programem vyhrál. Ještě před tím než jsem kandidoval na rektora jsem byl osloven, abych kandidoval na děkana. Jako senátor jsem kandidovat nechtěl, chtěl jsem děkana vybírat. Navrhl jsem Petra Posoldu na roli toaletního papíru, protože se mi líbila představa, jak bude role toaletního papíru skladována mezi oficiálními dokumenty fakulty. Bylo mi navrženo, abych kandidoval na rektora. Zorganizoval jsem si kampaň, na-

14 hAlas

Václav Linkov, enfant terrible FSS psal si program a bylo to strašně úspěšné. Psaly mi fanynky a fanoušci. Pak jsem kandidoval na ředitele hřbitova. To už tak úspěšné nebylo, ale mohl jsem se na tom vyžít víc než na tom rektorovi. Mohl by jsi nějak stručně shrnout, kde všude jsi dále kandidoval? V červenci jsem se navrhl na Státní cenu za literaturu. Pak jsem si poslal přihlášku do výběrové řízení na ředitele lesů České republiky. Dále jsem se navrhl na Největšího Čecha. Nedávno jsem napsal do Vatikánu, že by mě mohli zvolit papežem. Uvažoval jsem o kandidatuře na předsedu ČMFS, ale to bohužel nemůžu, protože bych musel přesvědčit čtyři okresní fotbalové svazy, což by mě stálo spoustu (možná zbytečné) energie. Po dědovi jsem sice zdědil průkaz předsedy brněnského fotbalového svazu, ale už je neplatný. I kdybych přelepil fotku, na valnou hromadu mě s tím nepustí.

Odpovídají ti? Například na toho papeže mi neodpověděli, ale jinak mi většinou odpovídají. Na ředitele lesa mi dokonce zavolali a pozvali mě na pohovor, ale za ty tři stovky za cestu do Prahy mi to nestálo, takže jsem to vzdal. V čem jsou pro tebe ty kandidatury přínosné? Usnadňuje mi to seznamování se s lidmi. Dost za mnou chodí lidi sami. Myslím, že v tom to mám trochu lehčí. Taky se mi stává, že když někde něco potřebuji, tak mě tam znají a víc se mi věnují. Navíc mi občas dojde něco hezkého. Třeba loni mi poslal předseda recesistického sdružení z Prahy hrníček s tím, že si ho zasloužím víc než on. To jsem cítil jako velké zadostiučinění. Bohužel hrníček nepřežil Českou poštu: došel v pěti kusech. Tak mám uložených pět kusů. Hezké taky bylo, když mi zavolal jeden

ROZHOVOR z členů rady ČT, že můj projekt vtipně vystihuje situaci v televizi a že mi fandí. Nebo když se mi ozval student z USA, že má zájem o angažmá na katedře erotických studií, a udělal si tričko s mým jménem. Spousta lidí ale musí reagovat i negativně. Nemáš i takové zkušenosti? Dostal se ke mně dopis, kde jeden člověk z PřF navrhoval, aby na mě vedení univerzity podalo trestní oznámení za šíření jaderného nebezpečí, protože jsem napsal do životopisu, že jsem se snažil prodat atomovky Fidelovi. Tomu jsem mimochodem fakt napsal, poslal jsem to na adresu Fidel Castro, Havana, Cuba, stálo to 11 Kč. Pozval jsem ho taky na streetparty, co jsem organizoval na Svoboďáku, bohužel nepřijel. Ani popel Che Guevary na hnojení kytek mi neposlal. Před sedmi lety na mě poslanec Severa podal trestní oznámení za šíření toxikomanie, tak jsem byl na policii, kde se mě ptali: „Kouříte? Pěstujete? Prodáváte? Vyrábíte drogy? Tak si to projdeme ještě jednou pane Linkov.“ Tak mi s tím jaderným trestním oznámením bylo skoro líto, že to fakt nepodali a neptali se mě pak: „Máte doma uran? A co plutonium? Jaderné hlavice, kolik jich máte? Tak znovu!“ Máš z toho nějaké vážnější problémy? Měl jsem problémy s některými lidmi, ale to bylo spíš, že mě neměli rádi kvůli něčemu jinému. Pár výhrůžek se objevilo, protože jsem se těmto lidem připomínal. Nevnímáš to někdy, jakože si děláš ostudu? Trochu ano. Teď si třeba hledám práci… Píšeš si to do životopisu? Myslíš, že by ti tyhle zkušenosti mohly k něčemu být při hledání práce? Napsal jsem si jako praxi, že jsem organizoval demonstrace, happeningy a street party. To může být pozitivní, že mám zkušenosti s jednáním s úřady a organizacemi. Když to po mně bude nějaký zaměstnavatel chtít, dokážu zorganizovat happening na Svoboďáku.

Co jsi se na těch kandidaturách naučil? Naučil jsem se, jak získávat některé dokumenty. Třeba výpis z trestního rejstříku jsem dříve nepotřeboval. Nebo z konkursu na generálního ředitele ČT vyřadili asi pět lidí, protože ti kandidáti nevěděli, že na potvrzení o českém státním občanství je potřeba zvláštní papír a nestačí jen ofocená občanka. Já jsem měl štěstí, potkal jsem někoho, kdo mi to poradil. Které kandidatury si nejvíce vážíš? A nejméně?

na ředitele hřbitova. To se už lidem moc nelíbilo. Co chystáš dál? Teď si hledám práci. Takže nechci být v této souvislosti moc vidět. Myslíš, že to, že děláš tyto kandidatury ovlivňuje, že jsi povahou exhibicionista a extrovert? Já jsem přeučený introvert. Magdalena Černá foto: Silvie Filipová

Asi té kandidatury na rektora. Nejméně

Halasměrka Najděte všechny pojmy z legendy. Pozor, ch jsou dvě písmena. Tajenku tvoří 22 nevyškrtaných políček. Čtena po řádcích skrývají výrok prof. Možného, zakladatele FSS. P T A V S N E D D I G S C Y H A L E A D

Z R N O Z A K I L K E U E P T E R K E D

D U E A Á A L J E Í R B V I I E I T X Y

V S P D H S E D D J U A A C K T C M A A

S Ý I I U C O V O L S L R N O S Í I R V

T T Z S L N R R M I S Y O I L S Ř M P E

A E Ř K L E D A L B U S M R E K E P Í Š

T N L E U Z Č A P A A É K P J L V L N Y

I R K T D M E Z N Í S I T U A C E I L T

M Í R A A A E I Ě C K Á Č I F T V V Á S

R A L N R R L J E S E A E E T Ř I L I R

O I R E E A S A L A H T S I X A Í E D O

F A A N Š I M E G B N R K A E R K K E T

N T G I Ě E L E N A E O Á M T A P A M R

O Á E I M O N A L S T T D N N M O K R O

K V L D P T E Í O Z T N O F O R K I M K

H I O R U A T O M A S H V N K C E R O B

C R K R T N E M E L E E N I L D A E H H

B P A L B A M Á N Ó T A A R U T A M R A

B L J D R O B N Ý Ě R Ý S Ý N E Ž A M S

Legenda: alien, agentura, Amerika, Ankara, anomie, Apač, ARD, armatura, atlet, BBC, beton, borec, Cejl, Csaba Szaló, Česká, dekret, disketa, Dita, drobný, element, esej, Etna, fičák, Giddens, Halas, HDP, head line, hra, hrad, Imre, karamel, kasat, klika, kolega, kolej, konformita, kontext, krakatit, Krpole, kufřík, lead, lemra, lešení, lokaj, lomený, mapa, marně, mediální praxe, mezní situace, mikrofon, míra, model, mokro, Moravec, nerez, nezmar, noc, nóta, nosí, obrovo, Omán, osel, otrok, palba, parchant, pití, principy, privát, ráno, redundance, saldo, samota, Saussure, sémiotika, šípek, slovo, smažený sýr, středa, sylabus, sympatie, šalina, špice, test, tikot, Torst, trus, Ural, Vasil, vatra, Veveří, vinš, vlek, vlny, vodák, výzkum, záhul, zdali, zdroj, zrno. Vladimír Vacátko

hAlas 15

PEL-MEL

Jaroslav Dušek: Štěstí, že si ze všeho dokážu vzít poučení Naši fakultu navštívil ve čtvrtek 23. března Jaroslav Dušek, populární herec, režisér, moderátor, improvizátor a hlavně přítel vedoucího katedry psychologie Zbyňka Vybírala a prý celé „Filosofické fakulty“ – přestože byl důrazně opravován již před třemi lety, kdy poprvé přišel besedovat se studenty FSS. Vybíral mu věnoval fakultní trička, jenže Dušek by nápis „Fakulta sociálních studií“ potřeboval spíš před očima než na hrudi :)

pohotové reakce na dotěrné otázky. A že nakonec bylo o čem mluvit. Jaroslav Dušek není jednoduchá osobnost, je to člověk se širokým rozhledem a během besedy narazil na spoustu zajímavých témat, někdy i kontroverzních, která vzbudila další hlubší dotazy nebo nesouhlasná vrtění hlavou.

Strávil se studenty celý den, od rána byl k dispozici magisterským studentům psychologie na první části dvoudenního workshopu a od pěti hodin měl v aule FSS besedu. Zarazila mě poměrně nízká účast. Ve tři čtvrtě na pět postávalo jen pár osob přede dveřmi auly. Když se člověk zamyslí, není divu, čtvrtek večer, velké množství lidí už bylo na cestě z Brna domů. Postupně se ale místa celkem slušně obsadila a organizátoři ani host se tak nemuseli cítit trapně. Po rozpačitém začátku bez větší frekvence ukázek se hlásilo čím dál víc odvážlivců a došlo i na diskuze. Herec tak ukázal, že umí vést dlouhou dobu monolog, jednalo se o historky z mládí, z gymnázia a studií, ale o ty tu přece nešlo. Podstatnější byly

Líbí se mu současná doba – posun rolí u žen a mužů, ti mohou víc dávat najevo své emoce, jen jim to ženy nesmí mít za zlé a brát to jako slabost. Obdivuje inteligenci delfínů a tzv. indigové děti – pamatují si, co bylo před jejich narozením i početím, mají víc vědění než my obyčejní, víc nadání a přišly spasit svět…

Vykládal nám o svém přístupu k životu a hraní - nic nepovažuje za svou životní chybu, všechno to jsou zkušenosti. Zajímá se o sánskrt a aramejštinu, odlišné ja-

I létání má pevná pravidla Když jsem spatřila poprvé na obloze paraglidingové křídlo, napadlo mě, že to musí být nádhera létat si volně jako pták. A v představě, že to přece nemůže být žádná věda, jsem se přihlásila do kurzu.

hlavu a rozeběhnout se z kopce je jen část toho, co musíte zvládnout, aby se z vás mohl stát správný paraglidista s pilotním průkazem. Ano, na tenhle sport je třeba průkaz stejně jako na to auto, ale musí vám být víc než patnáct.

Na týdenním kurzu se létat naučíte asi Aby člověk tenhle kus papíru získal, abstejně jako v autoškole řídit auto, ale do- solvuje podobné zkoušky jako na řidičák. zvíte se tam, že umět zvednout padák nad Kromě prohlídky u lékaře musíte úspěšně složit praktickou a teoretickou zkoušku a pak už opravdu můžete létat volně jako pták, tedy alespoň v rámci pravidel.

16 hAlas

zykové struktury nám mohou poskytnout jiné a třeba i lepší způsoby, jak uchopit realitu. Čekali byste toto od zombie-myslivce z Choking hazardu (2004)? A jak se dívá na své další role například nacisty (Musíme si pomáhat, 1999) a komunistů (Kouř, 1990; Pelíšky, 2000)? Nesympatizuje s nimi, ani mu to nijak nevadilo. Jak dotočí film, je daná role daleko za ním, dnes už i jeho poslední ve filmu Ještě žiju s věšákem, plácačkou čepicí, 2005.

Praktická část se skládá z toho, jak umíte nejen létat, ale hlavně startovat a přistávat. Přistáváním se myslí doletět na onu louku, na které se oficiálně přistává. Ne na soukromé pole o pět kilometrů vedle, kde vás bude honit far-

Nakonec musel zakročit Zbyněk Vybíral. Když vedle Duška už dlouho významně postával, herec přestal odpovídat na otázky a rozloučil se. Bylo to příjemné setkání. S Jaroslavem Duškem totiž nemusíte souhlasit, dokonce mu nemusíte ani věřit, ale rozhodně je zajímavé si ho poslechnout. Věra Kontríková Foto: Alexandr Průša

mář s vidlemi. Popřípadě do lesa, kde se budete dvě hodiny houpat na stromě, než vás někdo sundá. Kromě praxe by měl každý letec, a to nejen na paragliding, zvládat teoretické znalosti z meteorologie a pravidel leteckého provozu. Proto od té chvíle, kdy se začnete zajímat o paragliding, budete doslova chodit s hlavou v oblacích a neustále koukat na oblohu. Taky zjistíte, že zdaleka nesmíte jen tak volně létat v oblastech kolem letišť a hranic a oficiální výška, do které maximálně smíte, je tři tisíce metrů nad mořem. Když tohle vše zvládnete, už vám skutečně nic nebrání vzít si potřebné vybavením vylézt na jeden z letových kopců a rozeběhnout se a letět, budou-li k tomu vhodné povětrnostní podmínky. Pak už se s radostí můžete smát všem těm mravencům běhajícím pod vámi a pořád trochu závidět ptákům kolem vás, že oni umí létat, i když zrovna nefouká ten správný vítr. Doubravka Plášilová

SLOVENSKÁ REVUE

kikénko

Unisex toaleta – koniec gendrových nepokojov

Kde bolo, tam bolo, žil raz jeden Sigmund Freud a ten povedal, že ženy mužom závidia penis. Odhliadnuc od debaty prečo by sme mali, si dovoľujem tvrdiť, že my ženy by sme mali mužom závidieť v prvom rade močový mechúr. Keby ženy mali taký močových mechúr ako muži, nemuseli by tak často chodiť na toaletu. Skrátka by vydržali oveľa dlhšie sedieť, chodiť, lyžovať, šoférovať alebo riadiť veľkú firmu.

nina politická vôľa, a žena voľky-nevoľky musí na toaletu. Je pochopiteľné, že na tú toaletu neodchádza sama, lebo to sa nepatrí.

Problém žien je v tom, že si kedysi počas doby kamennej odskočili – a už nikdy tento krok nemohli odčiniť. Zatiaľ, čo ženy drepeli v neolitickom kriačí, muži v ich neprítomnosti zrušili matriarchát. Keď sa ženy po vykonaní potreby vrátili do zasadačky, bolo už po všetkom. Muži na seba strhli moc a šli sa tiež vymočiť. Darmo im už bolo do čurákov nadávať. (Na tomto mieste by som rada odkázala na etymologickú spriaznenosť slov moč a moc, v žiadnom prípade sa nemôže jednať o náhodu.) A odvtedy sa tento problém vlečie. Žena sedí na plenárnom zasadaní a aj by vybehla na toaletu, ale nechce o nič prísť. Zanedlho je však príroda silnejšia než že-

mikénko Konečne téma hodná chlapa. Ak sa o unisex toaletách môžu baviť feministky i šovinisti, ak o nej živo diskutujú redaktorky skutočnej kikénko-mikénkovskej biblie, teda Cosmopolitanu, ak o nej môže písať Sáša Průša, dozrel čas aj na môj názor. Pretože i muži chcú spoločné WC. A nejde tu o pokus spolu umelo socializovať to, čo ani socializovať nejde. Ja iba dúfam, že unisex toalety prinesú zásadnú odpoveď na zásadnú otázku: čo do prčic ženy na tých záchodoch robia? Ak si myslíte, že Kika už čo-to naznačila, nedajte sa zmýliť. Poznám ju a viem, že to podstatné si nechala pre seba. Konšpiračnými teóriami o konšpiračných mítingoch mňa neopije. Neviem čo sa tam deje, neviem prečo tam chodia minimálne štyri, neviem, čo na tom trvá štvrťhodiny a neviem, prečo sa tam musí ísť zásadne vtedy, keď sa niekam ponáhľame: ale musí ísť o niečo veľké. Veď len všetko k tomu

Aby sme však len neočierňovali mužov z toho, že vykonávajú moc zatiaľ čo ženy moč(ia), treba do popredia uviesť aj problematiku gendrovo separovanej konšpirácie. Ako už bolo uvedené, ženy nechodia na toaletu samy. Lebo sa to nehodí. Samozrejme na tomto mieste nemôžem podrobne uviesť, čo všetko sa odohráva na dámskych toaletách. Je to praveké tajomstvo, ktoré sme pochytili z telky a Cosmopolitanu.

sa tam tak, ako v Ally McBealovej. Muži, ženy, chlapci, dievčatá – všetci potrební. Dosť bolo otázok „Čo tam na tom hajzli stvárate?!“. Každý bude mať možnosť presvedčiť sa na vlastné oči – a zapojiť sa. Bude to isto dlhý boj, počas ktorého nejeden rúž spadne do pisoáru, ale výsledok bude prekvapivý. Špeciálna výzva Halasu: posielajte nám vaše návrhy technickej realizácie spoločnej toalety. Víťazný návrh obdrží unisex toaletný papier s podpismi členov redakcie. Kristína Poljaková (Kika) [email protected]

Ničmenej, áno, ženy na toaletách konšpirujú. Maľujú sa, ohovárajú a trvá im to celú večnosť. Muži však konšpirujú tiež. Dokonca očití svedkovia potvrdili, že dochádza k porovnávaniu ústrojenstva. Demaskujme podstatu: To, čomu sa tak vznešeno hovorí teória dvoch kultúr, nie je nič iné, než prax dvoch záchodov. A preto, hovorím vám: PREČ S PRIEČKOU. Odteraz už len jeden záchod. Na ten záchod všetci zajdeme a stretneme potrebné sa tajne prenáša v kabelkách, ktoré sú väčšie ako moja cestovná taška. Až si budeme chodievať odskočiť unisex, túto záhadu odhalíme. K celému projektu je ale vhodné navrhnúť niekoľko pripomienok. Po prvé: som za to, aby na označení našich budúcich spoločných záchodov nestáli chlapec a dievča len tak vedľa seba. Akoby nič. Minimálne by sa mali držať za ruku. Liberálnejšie verzie nášho nového unisex loga by ale mohli ponúknúť i oveľa zaujímavejšie polohy. Po druhé: celkový dizajn nových miestností by sa mal viac-menej podobať dnešným dámskym toaletám. Pretože na pánskych to poznám. Predpokladám síce, že sú ochudobnené o pisoáry, určite ale disponujú iným vybavením. Väčšími zrkadlami, fajnovejšími mydlami, pohodlnými pohovkami, na ktorých môžu dámy poohávarať polovicu známych, ale i milou babičkou, ktorá im k tomu uvarí kafe s mliekom. Vzhľadom k tomu, že ženy chodia na potrebu skupinovo, prepokladám, že dámske WC je navyše zariadené

kabínkami, v ktorých sa nachádza o dve či tri záchodové misy viac. Tejto vymoženosti som ale ochotný sa za určitých podmienok vzdať (nemusím mať všetko, že). A za tretie: nie že by som bol šovinista, ale muži by mali mať na spoločných záchodoch prednosť. Pri pohľade na tie neskutočné rady pred dnešnými segregovanými ženskými toaletami na každej významnejšej kultúrno-športovej udalosti, je to logické. Pred mužskými záchodmi rady nie sú a teda ženy si za to môžu samy. Buď si to dovtedy nejako vyriešia alebo budú jednoducho na naše nové záchody chodiť návštevníci prvej a druhej triedy. Pretože unisex WC napriek genialite tejto myšlienky nevyriešia, že sme iní. Ako som minule sľúbil, zrejmé je to na príklade mužského a ženského konzumovania jablka v župane. Keď sme raz s Kikou boli na obede, ona zjedla len cesto (teda župan) a ja zase len vnútro (teda jablko). A čo to znamená? Že ženám ide len o obal a o povrch. A že muži sa chcú už od začiatku dostať čo najďalej. Dušan Mikušovič [email protected]

hAlas 17

CIZINCI NA FAKULTĚ

Nejlepší je stejně becherovka! „Jasne ze te pomuzu, pro me to také hrozne zajimavo tak se muzem sejit kolem 12 pod hodinami, estli se te to hodi.“ Tohle je sms, kterou mi poslala jedna moje kamarádka. Přijde vám, že píše poněkud zvláštně? Jmenuje se ANNA DEMCHUK (19) a v Brně bydlí půl roku. Téměř šestnáct let žila na Ukrajině ve městě Lvov. Začala tam studovat všeobecné gymnázium. Maturitu však složila v Lybii, kam musela odjet s rodiči. Ti na Blízkém východě zůstali pracovat jako lékaři, ale Anna se po roce vrátila domů. Zabydlela se u sestry a pomáhala hlídat její dcerku. Po několika měsících se rozhodla, že obohatí stůj životopis o vysokoškolské vzdělání, v rodné Ukrajině ale určitě studovat nechtěla. Proč? „Kdybych chtěla studovat na Ukrajině, musela bych mít hodně peněz. Celá země je prolezlá korupcí a platit se musí za vše. Pro mě bylo skutečně příjemné překvapení, když paní ze studijního, která mi zařizovala kolej, nechtěla žádný úplatek.“ A proč si vybrala zrovna naši malou republiku? „Vybrala jsem si Česko, protože

Nuda v Brně?!?

jste naši bratři – Slované!“ pohotově odpovídá. Nejdřív rok přebývala v Ostravě. Bez rodiny a hlavně bez přátel. Proto po prvním semestru úspěšně ukončila studium ekonomie a managementu a začala dělat vše pro to, aby mohla studovat v jiném městě. „Brno mám moc ráda, nechtěla jsem do Prahy,“ říká.

18 hAlas

ART a ART – FILMOVÝ KLUB BRNO (Cihlářská 19) jsou kina zaměřená především na nekomerční lahůdky. Žánrové nadšence jistě potěší tématicky komponované večery. Vstupné 40-70,- Kč. FLÉDA (Štefánikova 24) uvádí nové i klasické skvosty kinematografie. Vstup 80,- Kč

Bez znalosti českého jazyka se pustila do četby knížek psychologie, politologie a jiných. Zpočátku překládala každé slovo podle slovníku, nenechala se však odradit a teď umí naši řeč tak dobře, že si zamilovala Erbenovu Kytici. Její čeština se lepší každým dnem, stále jí však některá slova rozesmívají, například jídlo, letadlo nebo zmrzlina, nejvtipnější je prý stejně uprchlík. Zkoušky na Fakultu sociálních studií složila úspěšně, ale na prezenční formu studia neměla dostatek bodů, proto nyní studuje dvouobor Mezinárodní vztahy a Evropská studia kombinovaně. Může chodit pouze na dva povinné předměty a k nevíře nás všech navštěvuje i přednášky, na které nebyla zapsána. Snaží se naučit dobře česky, největší strach má totiž ze psaní esejů. Když jsem se jí zeptala, zda se jí líbí na naší fakultě, dostala jsem několikaminutovou odpověď týkající se především interiéru budovy. Strašné horko v počítačové studovně. Kafe za 20 Kč v malém Krmítku. Všude chladné bílé místnosti. Ale studium jí prý velmi baví. Anna si zamilovala Brno. Obdivuje svobodu mladých lidí v oblasti módy i rozhodování, pro Ukrajince je to zatím jen sen. Našla zde spoustu přátel, paradoxně především z Ostravy. Ráda chodí do hospody nebo jen tak někam ven. „Byli jsme na Špilberku, podzim je v Brně fakt krásný.“ Na Ukrajině je zvykem koupit si večer pivo v láhvi a posedět v parku. Ale nejlepší pití je prý stejně Becherovka.

Anna za časů SSSR...

Začátek jara. Sice se postupně otepluje, ale i tak člověk ještě občas zatouží po akci a zábavě v závětří. Nebaví vás už vysedávat doma u obrazovek počítačů? Co takhle zajít do kina? Že nevíte kam? Tak tady je malý přehled!

Tereza Hronová

JASMÍN – KINOKAVÁRNA (Kotlanova 7) promítá úspěšné filmy. Novinky tady rozhodně nehledejte. Pokud chcete vidět na větším plátně film, který máte na DVD už několik měsíců, určitě sem zavítejte. Vstupné 80,- Kč LUCERNA (Minská 19) vás pozve na filmy asi měsíc po premiéře, ale i na filmy starší, úspěšné i umělecky hodnotné. Vstupné 60-90,- Kč MAGNET (Kolejní 2, VŠ koleje Pod Palackého vrchem) promítá většinou v pondělí a ve středu. Pro opravdové filmové nadšence je tu Večerní filmová škola. Často se promítají filmy, na které v kině jen tak nenarazíte. Vstupné 30-60,- Kč SCALA (Moravské náměstí 3) je kino nejblíže FSS a je tu opravdu co vybírat. Za zmínku stojí Kino vzpomínek – odpoledne se starými filmy, které není jen tak možné zhlédnout v kině. Vstupné 60-80,- Kč SVRATKA (Veslařská 56). Zde můžete vidět filmy jeden až dva měsíce po uvedení do kin. Vstupné 60-80,- Kč PALACE CINEMAS OLYMPIA (U Dálnice 777) a VELKÝ ŠPALÍČEK (Mečova 2) jsou klasická multikina s předraženou kolou a jinými pochutinami. Pokud chcete vidět film co nejdříve po uvedení, je zde Palace Cinemas jenom pro vás. Studentské vstupné je 115,- Kč. Ve Špalíčku doporučuji zlevněné pondělky a středy (99,- Kč). Klára Slivoňová

NAHLAS ...my vám to vytmavíme!

FSS je bez peněz? Studenti, makejte!!! Brno - FSS nemá pro tento semestr dost peněz, studenti jsou nuceni sloužit na neplacených brigádách.

Vedení fakulty se po několikahodinové debatě shodlo v sobotu 1. dubna na způsobu řešení stávající finanční krize, vzniklé různými neplánovanými investicemi do nové budovy Joštova 10. Proto jsou nyní studenti prezenční formy studia upozorňováni e-maily na své nové povinnosti. „V univerzitní poště se mi minulý týden objevilo oznámení, že mám dnes ‚brigádu zdarma‘,” říká studentka, která nechce být jmenována. „Nejdřív jsem si myslela, že to je asi vtip, ale když ty maily přišly více mým známým, uvěřila jsem.“ A co že je náplní práce fakultních brigádníků? „Záleží na tom, v kolik hodin se tu máte objevit. Já jsem dnes na fakultě od šesti ráno (?! – pozn. redakce). Vytřela

KRÁTCE A JASNĚ Z politiky. Před blížícími se volbami se již zdálo, že premiér Jiří Pakaštánek vyčerpal všechny možnosti, jak vyvolat spor s prezidentem Vacvalem Aplausem. Premiér však nezklamal, začal se učit tenis a chystá se prezidenta vyzvat na souboj. Na otázku, jak zvládá pravidla hry, nám řekl: „Jaká pravidla? Ty tady určuju já! Ve všem!! A běda, jak nenapíšete, že jsem hrál dobře!!! A jestli mě staroušek porazí, zatrhnu mu velikonoční nadílku!!! A teď kušujte…“ Krimi. Zmatený policista zastavil dopravu na letišti v Ruzyni, když se pokoušel pokutovat letadlo za rychlou jízdu. Ze světa módy. Z módy vyšla modro-fialová, pro letošní jaro bude v kurzu fialovo-modrá.

jsem první dvě podlaží, teď v těchto patrech umývám WC. Padla mám za chvíli, v deset.“ Asi vás taky napadá, že je to opravdu nevítané trávení volného času. Jenže podle oslovené studentky: „Kdo by odmítl takto přispět k blahu své alma mater, hrozí mu prý až podmínečné vyloučení ze studia.“

Novodobé galeje nyní čekají studenty FSS. Skandál!!!

Jedinou cestou, jak se nepříjemné povinnosti vyhnout, je ihned po obdržení toho ‚povolávacího‘ e-mailu přinést na studijní oddělení omluvenku od lékaře, že jste k němu zrovna na ten čas objednáni. „Případně potvrzení lékaře o vaší alergii na práci,“ usmívá se brigádnice. Z kultury. Americká hvězda Roy Voss byla převezena do nemocnice Chicago Hope v těžkém sebevědomí. Z fakulty. Vedení univerzity se rozhodlo pro naši fakultu přikoupit červený kostelík, stojící nedaleko nové budovy. Účel této koupě ovšem zatím zůstává nejasný. Původní plán využívat kostela jako reprezentativnější auly naráží na odpor klerikální kliky na fakultě. Se svým návrhem přii Gender centrum – navrhuje kostel využít jako rozšířený dětský koutek a především jako fakultní porodnici. „Naše studující matky nemají pořádně kam

šlo

Co nám tedy zbývá, nechceme-li se dočkat strašlivého e-mailu nutícího nás vstávat kdoví v kolik hodin ráno a pak se po fakultě producírovat s mopem? Přece doufat, že tento text je jen vtip… Lenka Juřenová uklidit své ratolesti. Stávající dětský koutek je příliš malý, žádné z obou matek nevyhovuje. A porodnice bude velmi praktická. Těhotné studentky nemají čas lítat po doktorech. Prostě půjdou do školy, mezi přednáškami si odrodí, dítě uklidí do kouta, tedy do koutku, a coby promované si ho vyzvednou,“ rozvyprávěla se nám o využití kostelíka jedna z gender specialistek, Jolana Převrátilová. S touto variantou prý souhlasí i klerikální klika, pouze požaduje, aby se děti hned po porodu křtily. S tím naše feministky nemají problém, a tak je tedy o využití nového majetku univerzity prakticky rozhodnuto. Alexandr Průša

nahlaS 19

...my vám to vytmavíme!

K: IS ST

NAHLAS

Šokující odhalení:

Paroubek bude učit na MU! Zuzana Paroubková již před měsícem předeslala, že její manžel, nevyhraje-li volby, změní povolání: ,,Když se to nepovede, odejde muž z politiky.“ Ač tehdy její slova mírnil, nyní politický Buldozer přitakává: ,,Skutečně tomu tak je – než abych se flákal v parlamentní lavici a trpěl z poslanecké almužny, radši se vrátím do normálního, snesitelného života a přestanu s tím asketismem, co s sebou veřejná funkce nutně přináší.“

(jedná se o současného děkana fakulty, ale jméno podle zásad serióznosti neprozradíme, aby nebyla porušena jeho anonymita) však po delším naléhání poskytl exkluzivní informaci: vzhledem k nejnovějším předvoleb-

Paroubek se na odpočinek zdaleka nechystá: ,,Myslím, že by byla škoda, aby všechny mé zkušenosti, co jsem ze léta v politice nasbíral, padly vniveč – zahájil jsem proto intenzivní jednání s nejlepší českou vysokou školou, kde bych mohl přednášet mně nejvíce odpovídající předmět.“ Podle informací, které se podařilo Stisku zjistit, nemá jít o nic menšího, než o naši univerzitu, ba VyVolenou má být přímo tato fakulta! Tajemník FSS Vojtěch Moštěk je v otázce poněkud zdrženlivý: ,,Takové téma tu bylo, ovšem nejsem si úplně jistý třeba tím, která katedra by si pana Paroubka, jakožto vyučujícího, vzala takříkajíc ,na triko‘,“ zůstává Moštěk opatrný. Sdílnějším než tajemník se ukázal být proděkan pro studium, docent Jan Holzer: ,,Skutečně byla zahájena jednání o Paroubkově působení zde na fakultě,“ potvrdil a vzápětí, pod podmínkou krví podepsané přísahy mlčení (za jejíž porušení se Stisk tímto s politováním oficiálně omlouvá) dodal, že by našeho nynějšího premiéra nejradši poslal přednášet na obor Gender studies. Náš tajný zdroj

20 nahlas

nejvíce: posluchačů katedry mediálních studií a žurnalistiky. Vedení fakulty by podle našich zjištění mělo Paroubkovi připravit obě největší posluchárny spojené telemostem, neboť zájem je očekávatelně velký. ,,Myslím, že to bude stát za to: přednášky pana premiéra, kterého si vážím pro jeho mimořád-

Zachraň se, kdo můžeš! Buldozer se chystá zbořit FSS!!!

ním průzkumům se zdá být jisté, že bude Paroubek již tento podzimní semestr vyučovat předmět, který zaštítí nikoliv katedra politologie, nýbrž mediální studia a žurnalistika. Jednat by se mělo o kurs Demagogie (kód ZUR666), skládající se vždy z jedné přednášky a jednoho semináře, v rámci něhož by se probíraly praktické ukázky, například záznamy schůzí komunistů, či předvolebních mítinků sociální demokracie. Premiér nám údaj odmítl potvrdit, nicméně se ho ani nepokusil vyvrátit a tak studenti s největší pravděpodobností předmět Demagogie ve studijním katalogu pro podzim 2006 naleznou. Stisk se pochopitelně vydal nasbírat názory těch, kterých se tato novinka týká

lada.cz

Senzace možná čeká studenty Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně (FSS): v případě, že premiérský Buldozer nezválcuje v červnových volbách protivníky podle svých představ, chystá se právě na FSS odstartovat svou zářnou pedagogickou kariéru.

né morální kvality, si nenechám ujít,“ svěřil se student Míša Kakao, student druhého ročníku specializace digitální média. Zcela proti premiérovu pedagogickému působení se staví Marek Malytopol: ,,Já sice nepochybuji, že by nám pan Paroubek udělal z fakulty RaJ,“ ironická glosa studenta prvního ročníku má potenciál nasadit vedení školy brouka do hlavy, ,,ale myslím, že nám, studentům žurnalistiky, může dát lekci tak leda z mediálního exhibicionismu. Vždyť jak by, kdyby byl opravdu dobrý demagog, mohl ty volby prohrát!?“ Tereza Holá, STISK STISK - cvičné internetové médium www.stisk.fss.muni.cz