Vydání 10. • Listopad 2014 • Vydavatel: Smile by horse o.p.s. • tisk: Tiskárna Kyjov • Neprodejné
přináší úsměv
Tak nějak Jak vítr jenž rozverně čechrá krásné hlavy růžím a voní jejich poselstvím......... Jak stříbrné tváře měsíce jenž třpytí se v ohybech šatů mrazivých vod horských potoků... Jak rodící se dítě jenž sudičky vzaly v přízeň… Jak pocit touhy jenž se rodí ze zvuků mávajících křídel... Jak vůni nedělního poledne jenž line se ze šťastných domovů... Jak vyplašené zachráněné zvíře... ...tak nějak Tě miluji.
Rozhovor: Petra Hřebíčková
2
smile úvodník
smile Srdcaři
Milí čtenáři, těšíme se z krásného podzimu a doufáme, že v jeho nádherných barvách nacházíte potěšení i vy. Pár krásných chvil jsme prožili s „našimi“ dětmi na Hubertove jízdě na Ranči Podluží v Moravské Nové Vsi, rozloučili jsme se pro tento rok s rybami, posbírali všechny houby v lese a začali jsme plánovat další benefiční koncert, kterého výtěžek bude použit na aktivity „našich“ dětí, které v příštím roce rozšíříme i o pravidelné rybaření našich malých kamarádů. Určitě se půjdeme podívat na neoveské Podzimní otevřené sklepy a těšíme se na prosincové rozsvěcování vánočního stromečku v Moravské Nové Vsi, kde kromě vynikající zabijačky od Music Zone o.s., nabídnou děti z Dětského domova Hodonín vynikající cukroví a jiné sladké dobrůtky. Jste rovněž srdečně zváni.
Náš nejmladší koňák Honzík, zdroj: Antonín Hejč
Vaše Smile by horse o.p.s.
Pro tentokrát řád velkého srdce udělujeme majitelům Ranče Podluží, kteří již tradičně na všechny své akce zvou „naše“ děti, vymýšlejí pro ně smysluplné aktivity a naprosto nezištně se starají i o jejich poníka. Za to jim patří velký dík. A ještě jedna srdcařka nám zkřížila cestu. S dětmi začínáme i rybařit, a úžasná paní majitelka ze společnosti Carpfanatics nám nejen, že poskytla něco do základní výbavy, ale začala se o naši činnost i blíže zajímat a vymýšlet, jak by nám mohla ještě pomoci!!! Děkujeme moc
Jezdec Michal, zdroj: Ama Da Le Foto
3
smile Osobnosti naši historie
Tomáš Garrigue Masaryk 28. října 2014 uplynulo 96. let od vzniku samostatného Československa… následně Národním shromážděním byl československý stát prohlášen republikou a Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prezidentem… (na obrázku je zachycen prezident Masaryk při návštěvě našeho města, kdy je vítán v Poštorné před školou…)
zdroj: archiv Břeclav – Lundenburg a okolí
Václav Havel Se 17. listopadem bude navždy spojený další Československý a následně Český prezident Václav Havel, který byl ústřední postavou Sametové revoluce.
zdroj: Circuit Rider
4
smile Koně
Hubertova jízda
Svátek svatého Huberta, patrona jezdců a lovců, připadá každoročně na 3. listopad. Ale již od konce září se konají v různých jezdeckých stájích Hubertovy jízdy, jako připomínka parforsních honů. Je to vlastně takové vyvrcholení a zároveň ukončení jezdecké sezony. Přátelské počasí i barvy podzimu tuto jezdeckou událost ještě více umocňují. Před samotným začátkem Hubertovy jízdy, může být lot jezdců rozdělen do několika skupin podle svých jezdeckých dovedností. Trasa je připravena vždy dopředu a některé stáje mají v zásobě různé varianty ať už pro začátečníky či pokročilé. Tradiční lišku nyní představuje jezdec, který má většinou připnutý liščí ohon na kabátu a symbolizuje tak dávnou tradici honu. Jezdívá v čele lotu společně s Mastrem, kterého by měl představovat nejzkušenější jezdec či pořadatel Hubertovy jízdy. Ten dohlíží na všechny prohřešky během jízdy, pečlivě si je zaznamenává a na konci dne u hubertovského soudu odsoudí případné hříšníky za všechny možné i nemožné přestupky. Po slavnostním zahájení a pronesení úvodní řeči, kde jsou jezdcům připomenuta i pravidla Hubertovy jízdy přijde na řadu stužkování jezdců a v některých případech i odměna pro koně v podobě
nabídnuté hrsti ovsa. Trasa Hubertovy jízdy vede obvykle krásnou podzimní krajinou, vyhýbá se pokud možno komunikacím a během jízdy jsou překonávány pevné překážky. Koně, které nejsou navyklé na skákání, mohou překážku obejít. Obvykle na půli trasy bývá nachystáno občerstvení. Jezdci i koně si tak mohou odpočinout a posilnit se na další úsek tratě. Pokud pořadatel zajistí přepravu diváků, mohou být i tito přítomni na občerstvení či u některých zajímavých úseků na trati. Poslední fází Hubertovy jízdy bývá obvykle hon na lišku tzv. Halali. Ten spočívá v ukořistění liščího ocasu, který se buď připevňuje na lano nad trať závěrečného Halali, nebo jej Liška odhodí na zem či jej jezdci mohou strhnout z jejího kabátu. Vítězem lovu se pak stává ten jezdec, kterému se podaří tuto vzácnou trofej ukořistit. Večerní soud pak zasedne v čele s Mastrem a odsouzení hříšníci musí většinou svůj prohřešek splatit nějakým tím mokem. Na Ranči Podluží v Moravské Nové Vsi Hubertka vyvrcholila rychlostními disciplínami. Mezi diváky byly i „naše“ děti z Dětské domova Hodonín. zdroj: www.distanc.cz, foto: Antonín Hejč
5
smile Přírodní lékárna
Rozmarýn lékařský nebo Rosmarinus officinalis
Andrea Dušinská
20 12
...“Když jsem já šel kolem panské zahrady, zavoněl mě rozmarýnek zelený“...... ano ano, že se u nás rozmarýnu vždy dařilo a hojně se používal i v minulosti, je vidět i na lidových písničkách. Kdo by neznal tenhle aromatický vždy zelený keřík? Vyrůstá kolem 20 až 40 centimetrů, má šedozelené tenké lístečky a fialovomodré květy. Má rád sluníčko, půdu bohatou na živiny a nevadí mu zima. Nesnáší ale průvan. Kvete v červenci a srpnu. Rozmarýn měl významné místo už v staroegyptských i starořeckých rituálech. V minulosti se pěstoval na vesnicích téměř při každém domě a vždy mu patřilo čestné místo v domácnosti. Byl považován za květ lásky a věrnosti. Čerstvé rozmarýnové proutky jsou od pradávna slavnostní ozdobou svatebčanů. V kuchyni se jako koření využívá čerstvý i usušený list. Přidáváme jej v malém množství do polévek, brambor a zeleniny, taky do kynutého těsta na chléb nebo ciabbatu. Perfektně se hodí k masu pečenému i grilovanému a jehněčí si bez chuti a vůně rozmarýnu snad nedovedeme ani představit. Řeci ho používají dodnes na prošpikování velikonočního jehňátka a svazek z čerstvého rozmarýnu jako „mašlovačku“ pro jeho potírání olivovým olejem s citronem, troškou mořské soli a oregana (po našem dobromyslí) při rožně-
ní. Můžete ho přihodit přímo do ohně, svou vůní vám vykouzlí krásnou atmosféru. Jako jedna z mála rostlin zvyšuje krevní tlak, zlepšuje krevní oběh. Rozmarýnové víno je lékem na slabé srdce. Připravíme ho vylouhováním 50 g drogy ve ¾ litru suchého bílého vína. Působí na vylučování žluče, protikřečově, močopudně a protizánětlivě, čím chrání játra. Kyselina rozmarýnová je silný antioxidant. Doporučuje se na léčbu zánětu žlučníku, střevních kvasinek, bolestivé menstruace, otoků a celkové tělesné slabosti. Lokálně se aplikuje na otoky, pohmožděniny a revmatismus, ale také jako desinfekční ústní voda na výplachy ústní dutiny a ucpaného nosu. Čaj z rozmarýnu vás zbaví pocitu plného žaludku, zároveň podpoří apetit a trávení. Plnou hrst rozmarýnových větviček zalijte 250 ml pálenky a nechte vylouhovat alespoň 3 týdny, směsí naplňte malé lahvičky, vydrží vám roky a na problémy s trávením 3x denně nakapejte rozmarýnové kapky na cukr. Čaj má povzbuzující a regenerační účinek, čím přispívá k léčbě dnes tak rozšířené vyčerpanosti, nervozitě, nespavosti a migréně, pocitu strachu a astmatu. Vypijte 3 hrníčky 3x denně a uvidíte, že se budete cítit mnohem líp, jak vám uklidní mysl. Nedoporučuje se pít těhotným ženám (může vyvolat porodní bolesti), při epilepsii a vysokém krevním tlaku. Na závěr ještě jeden recept na 100% ekologický přírodní repelent, který funguje, třebaže neobsahuje žádné chemikálie. Budete na něj potřebovat jenom 1 sáček rozmarýnu, který koupíte v lékárně, 1 litr vody a 1 polévkovou lžíci bílého vinného octa. V hrnci svaříte vodu, odstavíte, přisypete rozmarýn a necháte vylouhovat do vychladnutí odvaru, pak ho přecedíte, přidáte vinný ocet a přelijete do lahvičky s rozprašovačem. Uskladníte ho v ledničce. Až se budete chystat na houby, nebo jen tak na procházku se psem, postříkejte si celé tělo, hlavně nohy a komáři i klíšťata od vás budou doslova utíkat, protože těm rozmarýn nevoní. Krásny voňavý podzim vám přeje
Pivovar Moravský Žižkov
P M
6
smile rozhovor
Blonďatá Thálie z Hodonína Petra Hřebíčková se narodila před 35 lety v Hodoníně. Po absolvování Obchodní akademie v rodném městě vystudovala herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde v roce 2002 absolvovala rolí Taťány z Puškinova Oněgina v dramatizaci a režii Martina Čičváka. Tato „školní“ inscenace slavila velké úspěchy na divadelních festivalech, byla převzata do repertoáru Činoherního studia v Praze a Městského divadla ve Zlíně. Petra pak po několik let působila v brněnském generačním divadle Polárka, od roku 2003 do roku 2009 byla herečkou Městského divadla ve Zlíně. Za roli Maryši ve stejnojmenném dramatu bratří Mrštíků (režie Martin Františák) získala prestižní Cenu Thálie za nejlepší ženský herecký výkon roku 2008. Dnes je členkou Švandova divadla v Praze, ale mohli se s ní setkat také diváci ve Státní opeře (muzikál Kudykam) nebo v Divadle na Fidlovačce. Výrazný debut na filmovém plátně prožila v adaptaci Hrabalovy prózy Obsluhoval jsem anglického krále (režie Jiří Menzel, postava Jarušky). Následovaly další role ve filmu (např. Kawasakiho růže, Muži v naději aj.) a postupně se výrazně prosadila i v televizních seriálech, naposledy v hlavní roli Svateb v Benátkách. Petra Hřebíčková není jen krásná, ale je také pokorná a skromná ve vztahu k hereckému umění. A hlavně skvělá herečka. Talent, který se poctivě vypracoval od studentských let přes skromné podmínky malého divadla a mnoho velkých rolí na zlínské scéně do pražského angažmá, kam šla za hledáním živé divadelní výpovědi v pojetí režiséra Doda Gombára. Jaká byla Tvoje první role – ve školce, ve škole? Myslím, že mé první představení proběhlo v obýváku na Silvestra. Bylo mi asi tak šest, moje sestra Monika zorganizovala domácí kabaret pro rodiče. Naši si sedli na pohovku a my tři děti, ještě s bráškou Tomášem, jsme předváděly různé zpěváky a taneční kousky. Hlavně jsme měly spoustu převleků, což náš bavilo nejvíc. Taková rodinná sranda. Krásná vzpomínka.
Jako Saly v muzikálu Kabaret, zdroj: Zdeněk Němec, Městské divadlo Zlín
Co Tě přivedlo k hodonínským ochotníkům? Tak trochu paradoxně Obchodní akademie v Hodoníně. Můj pedagog František Procházka založil s kolegou Vaškem Syrovým autorské Divadlo Skleněných Bublin a hledali nové nadšence. Jednou se při výuce zmínil a se spolužačkou Aničkou Šuhajovou jsme na sebe mrkly, že do toho půjdeme. A já se našla. Kdy Tě napadlo přihlásit se ke studiu herectví na JAMU? Věřila sis? Právě díky Vaškovi a Františkovi. Oni mi dali hodně síly a podpory k tomu, dát si přihlášku na JAMU. Nevěřila jsem si. A bez nich by mě to ani nenapadlo. Šla jsem se podívat, jak takové přijímačky
vypadají, abych se už příští rok dobře připravila. A ono to vyšlo napoprvé. Jsme jim za to celoživotně vděčná. Možná ani netuší, jak důležitou roli v mém životě sehráli. Děkuju. Vím, že ve vašem hereckém ročníku hrál zvláštní roli hodonínský „vagon“… To ani ne. Hodonínský vagón je spíš naše rodinná záležitost. V ročníku jsme o něm jen mluvili. Nesehrály se tam žádné ročníkové večírky. Ale spolužáci si ze mě někdy utahovali, že su „holka z vagónu“. Na zahradě totiž nemáme chajdu, ale naši koupili vagón, teď už má střechu, vestavěnou koupelnu, a je to srdce naší rodiny. Na co nejradši vzpomínáš ze zlínského divadla? Těžká otázka, když má být člověk stručný. Šest skvělých let. Úžasní lidé, krásné role, velmi dobrý soubor, příroda, klid, sport, večírky, mládí … Cena Thálie je nejvyšší ocenění, jaké může česká herečka získat. Nakolik je to výhoda a nakolik závaží? Jako závaží jsem tuhle cenu nikdy necítila. Je to příjemný pocit, že se v životě člověka poštěstí
7
smile rozhovor
Dramatická Dora Idesová v Žítkovských bohyních, zdroj: Zdeněk Němec, Městské divadlo Zlín dostat hmatatelný důkaz toho, že jednou udělal něco dobře. Ale opravdu funguje i velká dávka štěstí. Kdybych neměla skvělé spoluhráče, režii, roli, tak to nejspíš dopadne jinak. Čím jsem starší, tím víc si toho genia loci vážím. Zpočátku jsem si nesla velkou zodpovědnost tzv. obhajovat, ale tento pocit je zbytečný. S cenou nebo bez ní - chcete dělat práci, která vás baví, nejlépe jak umíte, a potřeba něco obhájit, být za každou cenu „dobrý“ nebo nedej bože „líbivý“, ji jen brzdí. Je to pravda, že v Praze je draze? Nemyslím jen na nájemné. Podle mě to trochu pravda je. Ale taky pořád platí pravidlo: „Jaké si to uděláš, takové to máš.“ V novém prostředí jen trvá déle, než se to člověk naučí. Pro mě je největší daní vzdálenost od rodiny. Jinak jsem v Praze spokojená.
Petro, na čem momentálně pracuješ? Dostaneš se vůbec na jih Moravy? Právě že málo. Teď mám po premiéře ve Švandově divadle hry Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa. Beru to jako herecký dárek od Doda Gombára, kdy celou inscenaci postavil na dvou herečkách, dal nám tři různé příběhy, tři odlišné žánry a jednu ryzí improvizaci, a tak se s kolegyní můžeme nadmíru vyřádit a hodně se naučit. Čeká mě ještě natáčení seriálu. Jinak hraji osm titulů ve Švandově divadle a jsem moc ráda za možnost hostovat v Žítkovských bohyních opět ve Zlíně. Ptal se Mirek Plešák
SUCHÉ STAVBY - SÁDROKARTONOVÉ PRÁCE KVALITNĚ - SPOLEHLIVĚ - S CERTIFIKÁTEM
www.sadrokartony-suchy.4fan.cz +420 608740309
8
smile Historie
Sirotčí hrádek
Sirotčí hrádek, zdroj: Ondřej Žváček: Minule jsme dobývali hrad Děvičky, dnes přeskočíme pár kopečků a podíváme se na další půvabnou zříceninku, Sirotčí hrádek. Nachází se nad obcí Klentnice v severní části Stolové hory, kopce s plochým, téměř rovným vrcholem. Svou podobu Stolová hora získala pravděpodobně působením příboje pravěkého moře. Pohledem z Mušlova, osady na kopci mezi Mikulovem a Sedlecem, vypadá „nejstolověji“. Leč zpátky k hradu. Sirotčí hrádek, též Růžový hrádek, ještě dříve Rosenburg, Rosenstein či Weisenstein, byl založen asi v polovině 13. století rodem Sirotků, což byla odnož švábského rodu Wehingenů. Když počátkem 14. století smrtí Siegfrieda Sirotka rod
vymřel, získal hrad nakrátko český panovník Václav III. Ten byl roku 1306 v Olomouci zavražděn a hrad přešel do rukou rodu Lichtenštejnů. V 16. století jej pak získali Ditrichštejnové a tehdy je již hrad uváděn jako pustý. V některých pramenech se můžeme dočíst, že byl, podobně jako hrad Děvičky, poničen Švédy za Třicetileté války. Kdoví, možná ho jen „dorazili“, tak nějak pro jistotu... Hrad byl vystavěn na dvou vápencových skaliscích, oddělených hlubokou roklí a jeho předhradí bylo ohrazeno valem a palisádou. Na severní skále stála velká hranolová strážní věž, ze které se do dnešní doby zachovaly pouze nepatrné fragmenty. Věž byla přes rokli mostem spojena s jižní částí, ze které se dochovala
8 metrů vysoká zeď s oknem, pozůstatek obytné části paláce a zbytek oblé štíhlé věže, z jejíhož okna můžeme shlížet dolů na malebnou loučku. U hradu je rovněž zachovalá cisterna, nádrž na vodu připomínající studnu, vytesaná do skály. Stojíme-li na loučce pod hradem, zdá se nám, jako kdyby byl se skálou srostlý a stál tam odjakživa. Ten pohled stojí za to a proto jej i přikládám na obrázku. O atraktivitě hradu svědčí jeho časté zobrazování na starých pohlednicích, nejčastěji z obce Klentnice, která je na „svůj“ hrad jistě pyšná dodnes. Pokud by vás zajímalo, jak asi hrad mohl vypadat v době, kdy byl „celý“, můžete navštívit stránky www. putujme.cz, kde lze nalézt zajímavé pokusy o rekonstrukci hradů a zřícenin, jak mohly vypadat v té či oné době. Na louce pod hradem se odedávna konala různá setkání a hrad se stával svědkem dramatických událostí. Koncem 30. let pod ním pořádali srazy Henleinovci – příslušníci Sudetoněmecké strany, kteří zde deklarovali svou touhu rozbít Československo a „vrátit se“ do Říše. O stěny starého hradu se odrážela zlověstná slova, z nichž mnohá došla svého tragického naplnění pro oba národy, které do té doby po staletí žily vedle sebe, bohužel zdaleka nejen pro ně... Dnes už se po hradě i pod ním procházejí naštěstí jen turisté, a to nejrůznějších národností. Atraktivní prostředí Sirotčího hrádku párkrát přilákalo i filmaře, byly zde natáčeny například horolezecké scény pro dětský film Třetí skoba pro Kocoura. Navštívili jsme dva staré, dávno opuštěné hrady na poměrně malém území Pálavy. Existoval zde však ještě jeden hrad, na který by bylo škoda zapomenout, i když po něm zbylo velmi málo, skoro nic. A o něm si povíme zas někdy příště. Filip Šumbera
Tomáš Kosík - přeprava a doprava osob
+420 776 256 156 Jeďte s Kosem ! za svým nosem
e-mail:
[email protected], facebook.com/PrincExpres
9
smile Povídání
Povídání javorové „Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě“, zpívá Václav Neckář v jedné
ze svých nezapomenutelných písní. A hned v následující sloce nám pak sděluje, že kytara rostla v jistém lese a jenom vítr na to dřevo hrál... Ano správně, byl to javorový les. Javor, krásný velký strom, jehož semínka se na podzim snášejí k zemi jako malé vrtulníčky a podle listů jej pozná asi každý. A kdyby přece nepoznal, stačí se podívat na kanadskou státní vlajku.. U nás můžeme potkat nejčastěji tři druhy javorů, které se liší vzrůstem, tvarem listů i jinými znaky. Javor horský neboli klen je nejvyšší, až 30 metrů vysoký a od jiných javorů jej rozeznáme podle šedivé, v šupinách se odlupující kůry. Javor mléč má z našich javorů listy největší, „nejjavorovitější“ a při poranění mladých větviček, listů a květů mléčí, odtud jeho název. Pro oblast našich jihomoravských lužních lesů je z javorů nejvýznamnější javor babyka, který má nejmenší listy, dorůstá nejskromnějších rozměrů, na druhé straně má však nejtvrdší a nejhouževnatější dřevo. Poměrně dost je u nás rozšířený i javor jasanolistý, pocházející z Ameriky a ze Slovenska by k nám severním okrajem svého rozšíření mohl zasahovat ještě javor tatarský. Javory v době květu příjemně voní a patří mezi stromy, které poskytují bohatou pastvu včelám, což je moc dobře. Kromě dřeva je jejich nejvýše ceněným produktem cukr. Získává se ze stromů javoru cukrového, který roste v Severní Americe a je to právě ten, jehož list je zobrazený na kanadské vlajce, což jistě svědčí o vážnosti, kterou tento strom požívá. Avšak dávno před tím, než nějaká Kanada vznikla a než na půdu Nového světa vkročila noha Evropana, „těžili“ z javorů jeho sladký dar Indiáni, a ti s ním pak seznámili evropské novousedlíky. Javorový cukr se získává navrtáním kmenů a stáčením mízy do připravených nádob. Mízy se odebírá jen takové množství, aby se strom zbytečně nevysílil. Míza se pak zahřívá a odpařením se zhušťuje na cukrový sirup, takže ze 40 litrů mízy zbude asi jeden litr kvalitního tekutého cukru. Javorový cukr je velice zdravý, má nenapodobitelnou chuť a lze jej zakoupit v prodejnách zdravé výživy. Je dosti drahý a často se falšuje, narazíte-li na nějaký podezřele levný, raději ho nekupujte. Dřevo javoru patří mezi nejsvětlejší z dřev, je velmi tvrdé, pevné a houževnaté. Javor babyka se tvrdostí může směle měřit s habrem. Jinak se dřevo javoru špatně štípá, je těžké a velmi výhřevné. Velmi dobře se lepí a moří, buď do tmavého odstínu ebenu nebo se naopak bělí, nejčastěji peroxidem vodíku nebo čpavkem. V lexikonu dřev z roku 1939 se dozvídáme, že dřevo javoru nachází využití při výrobě deštníků, dýh, hlaviček dýmek z kořenic, hoblíků, hraček, v nábytkářství, kolářství, letectví, výrobě parket, pažeb pušek a hudebních nástrojů, kde se vlnkovaný javor využívá na zadní desky a luby houslí, viol a kytar. A tak se mohla zrodit píseň, kterou jsem zmínil v úvodu. Na obrázku je nádoba z javoru klenu, mírně „chycená“ hnilobou, což jí dává pestrý vzhled a na funkci to nemá vliv... V našem blízkém okolí můžeme nalézt řadu krásných památných javorů. Veliký javor babyka roste u železničního přejezdu ve Valticích a patrně nejmohutnější svého druhu na světě, rovněž babyka, se nachází v oboře Soutok. Tímto se s javorem rozloučíme, ale aby mu to nebylo líto, můžeme prohrábnout struny na „jeho“ kytaře a vesele si zazpívat: „Jak můžeš bejt tak krutá...“ Filip Šumbera
Javor mléč, zdroj: dumy.cz
10
smile Music zone
Stručná historie elektrické kytary - amerického vynálezu, který změnil hudbu. Bez ní by nebyl rokenrol. Bez ní by nebyl rock. Nebylo by nic. Bylo to nějak takhle. "Hraje to pěkně, ale není to slyšet"
Sotva někdy kolem roku 1800 vznikla moderní kytara ("španělka"), už se začaly objevovat pokusy o zesílení jejího zvuku. Stále totiž narůstala velikost hudebních těles, v nichž se na ni hrálo, a zatímco taková tuba, trumpeta nebo jiný žesťový nástroj nemá problém se prosadit, klasická španělka je na tom hůř. Velký posun pro zesílení zvuku kytary představoval například vynález kovových strun. Dále se experimentovalo s konstrukcí kytary. Zásadní význam pro vývoj kytar používaných v moderní populární hudbě měl původně německý kytarář C. F. Martin, který roku 1833 přesídlil do USA a postupně vyvinul nový typ kytary. Ten, stejně jako značka Martin, přežil až do dnešní doby. Cestu k elektrické kytaře nicméně vytyčil jiný chlápek. Jmenoval se Orville Gibson a na rozdíl od Martina, který se učil od nejlepších vídeňských kytarářů své doby, byl samoukem. Snad proto ho napadla šílená myšlenka opustit "placatý" tvar ozvučné desky a použít tvar klenutý, tak jak ho známe u houslí a dalších smyčcových nástrojů. Gibson tímto způsobem začal vyrábět mandolíny i kytary (tzv. lubovky) a světe div se - zaznamenal obrovský úspěch. Důvod? Asi tím nejdůležitějším byla právě větší hlasitost, které se s těmito nástroji dalo dosáhnout Elektrická pánev pana Rickenbackera Ve dvacátých letech dvacátého století se
ale zesilování zvuku kytary akustickou cestou dostalo na své hranice. Kytaráři začali ještě víc makat na myšlence, jež nebyla nová, ale právě nyní nastal její čas. Totiž využít k zesílení zvuku kytary elektřinu. Kolem roku 1931 George Beauchamp spolu s Adolphem Rickenbackerem z americké "National Guitar Corporation" vymysleli nový typ snímače, který geniálně jednoduchým způsobem využil jevu elektromagnetické indukce. Jejich snímač byl vlastně prachobyčejná cívka. Co udělá vibrující kovová struna v blízkosti magnetu (cívky)? Ano, vytvoří proud! Ten se pošle do reproduktoru, kde rozechvěním membrány vytvoří zvukový signál. A je to! Problémem prvních elektrických kytar používaných jazzovými kytaristy na začátku třicátých let byl fakt, že se snímači nejprve začaly osazovat tradiční akustické nástroje. Tak došlo ke křížení akustického a elektrofonického principu, a to dělalo neplechu. Nástroje chytaly zpětnou vazbu, docházelo k různému zkreslování zvuku. Byli to právě Beauchamp s Rickenbackerem, kdo si uvědomili, že vzniká-li zvukový signál elektromagnetickou indukcí, je rezonanční dutina nástrojetak trochu zbytečná. V roce 1931 tedy navrhli svou proslulou "pánev", kytaru bez funkční rezonanční dutiny. Byla z hliníku a svým tvarem opravdu připomínala pánev. Kombinací cívkového snímače a "plného" korpusu kytary Rickenbacker stvořil z funkčního hlediska elektrikou kytaru, jak jí rozumíme dnes, a je právem považován za jejího otce. Všechno další už byly jen "kosmetické" úpravy. "Tak to je kytara jak poleno" Rickenbackerova pánev se začala prodávat v létě 1932. Postupně vznikaly i další kytary s plným korpusem, ale ještě dlouhá léta jim konkurovaly duté kytary osazené snímači. Snad neslavnější kytara té doby nesla nám už dobře známou
značku Gibson a jmenovala se ES 150 (tedy "elektro-španělka za 150 dolarů"). Byla vybavená jediným single snímačem nazývaným "snímač Charlieho Christiana" podle jazzového kytaristy, který si tento nástroj oblíbil a vlastně definoval jazzovou hru na elektrickou kytaru. V roce 1940 na scénu vstupuje další velikán, který se zapsal do historie elektrické kytary. Jmenoval se Les Paul a velice svérázně vyřešil problém, jak elektrické kytaře zachovat zaoblený, plný tvar a zároveň se zbavit nežádoucí zpětné vazby a dalších rušivých jevů vyplývajících z duté konstrukce. Připevnil prostě mechaniky, snímače a struny na kus dřevěného hranolu, k němuž nahoře a dole přimontoval horní a dolní polovinu korpusu z lubové kytary Epiphone. Kusy lubovky byly takříkajíc jen pro parádu, funkci nástroje plnil toliko kus dřeva osazený snímači. Proto se taky kytaře říkalo The Log – poleno. V roce 1952 pak Gibson po Les Paulovi pojmenoval svou nejslavnější kytaru a zároveň jednu z nejikoničtějších kytar historie. Legendární Gibson Les Paul už byli svým designem víceméně normální elektrická kytara, jak ji známe dnes, a vývoj nového nástroje byl v podstatě u konce. Historky z opravny radií na břehu Pacifiku V roce 1938 si elektrotechnik Leo Fender otevřel v kalifornském Fullertonu opravnu rádií a zesilovačů. Brzy ho ale napadlo, že zajímavější než ty elektrické krámy opravovat by bylo je vyrábět. Dal se dohromady s několika opravdu talentovanými lidmi, například hudebníkem Freddie Tavaresem, ale hlavně marketingovým géniem Donem Randallem, a společně vytvořili elektrickou kytaru, která měla brzy patřit k povinné výbavě kalifornské mládeže stejně jako hot rody, surfovací prkna nebo desky Beach Boys. Jako první sériově vyráběné elektrické kytary se výrobky značky Fender rychle rozšířily nejen v Kalifornii, ale postupně i ve zbytku Států a nakonec po celém světě. Fender jako by uhádl, kudy se budou dějiny hudby ubírat, a vytvořil nástroj, bez něhož si nelze dost dobře představit Jimyho Hendrixe, Erica Claptona ani třeba Kurta Cobaina. Nástroj, který krom toho, že dobře hraje, taky po čertech skvěle vypadá. Roman Suchý Příkazský
11
smile Akce
Vydavatel: Smile by horse o.p.s. Anenská 551, 691 55 Moravská Nová Ves
[email protected] www.smilebyhorse.cz
Akce
IČ: 29369541 ev.č.: MK ČR E 21411
Dobrá zpráva pro všechny milovníky dobré-
ho vína
Redaktor: Regina Lanová
Už všem dobře známá vinárna, která nabízí pouze vína vlastní výroby z Vinařství SCHÖLLER, v příhraničním Schrattenbergu vás zve k pohodové návštěvě, plné gurmánských zážitků. V nabídce krásná plná suchá vína ročníku 2013 a jak jinak, než skvělá kuchyně. Otevřeno až do 14. prosince, vždy od čtvrtka do neděle od 16ti hodin. A ještě jedno mimořádné pozvání, a to na originální degustaci s vánočním menu, která se uskuteční 7.12.2014. Zde je rezervace ale nutná . Rádi vás budeme informovat na tel.č. 725113100.
[email protected] tel: +420 725 113 100
tisk: Tiskárna Kyjov Pište nám Vyhrazeno právo na úpravu textu. Neprodejné
Městské muzeum a galerie Břeclav www.muzeumbv.cz vernisáž - 13.11.2014 v 17:00 13.11.2014 - 25.1.2015
Olga Mikulášková „Paličkovaná krajka“ výstava
29.11.2014
10. ročník Adventní inspirace charitativní akce
vernisáž - 27.11.2014 27.11.2014 – 18.1.2015 vernisáž v 18:00 2.12.2014 -7.12.2014
Betlémy – od Podluží k Vysočině výstava
6. ročník Patchworku výstava – textilní práce
Z celého srdce děkujeme:: SHEAN s.r.o., Tiskárna Šiki Kyjov, František Žák, Jezdecká stáj Ranč Podluží, vinaři z Moravské Nové Vsi
... vždy něco navíc! . • slo h y . . i
sy
FSETOV ÉHO TIS KU HAŘSKÉ ZPRACO VÁNÍ
p vy • t i s k o á r zp
je • výroční a d
ZNÍ KNI
a, 697 0 1 Tel.: 518 Kyjov 614 14 GSM E-mail: i brána: 702 291 3 nfo@tis 7 karnaky 34 jov.cz
y
y • kat h i n K a
•
Grafické studio
Digitáln í tisk k ale n d á ř
Havlíčk ova 182 /33
e
A PRECI
• z p rav o
EXKLUZ IVNÍ KVALIT BAREVN A ÉHO O
Ofsetov ý tisk
gy • l e t á k
lo
Knihařs k zpracov é ání
