Rozhodovací praxe Evropského soudního dvora ve věcech nekalé soutěže

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodnìho práva

Diplomová práce

Rozhodovací praxe Evropského soudního dvora ve věcech nekalé soutěže Marie Zavoralová 2010/2011

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Nekalá soutěž v rozhodovacì praxi Evropského soudnìho dvora zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informacì, které jsem použila k sepsánì této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury―.

dne 28. června 2011 v Pařìži

…………………………………… Marie Zavoralová

-2-

Obsah

-3-

Úvod

-5-

1.Vývoj práva EU ve směru úpravy nekalé soutěže

-6-

1.1. Maximální a minimální harmonizace

-8-

2.Směrnice 2005/29/ES 2.1. Struktura směrnice

-9-9-

2.1.1.

Generální klauzule ..................................................... - 9 -

2.1.2.

Obchodní praktika ................................................... - 10 -

2.1.3.

Profesionální péče ................................................... - 10 -

2.1.4. Způsobilost podstatně narušit chování průměrného spotřebitele .......................................................................... - 11 2.1.5.

Průměrný spotřebitel ............................................... - 11 -

2.2. Judikatura Soudního dvora EU ke kapitole

- 12 -

2.2.1.

Kauza Gut Springenheide ......................................... - 12 -

2.2.2.

Kauza Clinique ........................................................ - 13 -

2.2.3.

Kauza Lifting ........................................................... - 14 -

2.2.4.

Kauza Plus Warenhandelsgesellschaft mbH ............... - 15 -

2.2.5.

Kauza „Österreich“-Zeitungsverlag ........................... - 18 -

2.2.6.

Kauza Ving Sverige.................................................. - 19 -

2.3. Shrnutí kapitoly 3.Srovnávací reklama a klamavá srovnávací reklama

- 21 - 22 -

3.1. Kdy je srovnávací reklama klamavá

- 22 -

3.2. Judikatura

- 22 -

3.2.1.

Kauza Toshiba Europe ............................................. - 22 -

3.2.2.

Kauza Pippig Augenoptik ......................................... - 24 -

3.2.3.

Kauza Lidl Belgium .................................................. - 25 -

3.2.4.

Kauza O2 ................................................................ - 27 -

3.2.5.

Kauza De Landtsheer............................................... - 28 -

3.2.6.

Kauza Lidl SNC, France ........................................... - 29 -

3.3. Shrnutí kapitoly

- 30 -

-3-

4.Ochranné známky v právu EU a judikatuře soudniho dvora EU - 32 4.1.1.

Kauza Gerolsteiner Brunnen GmbH & Co .................. - 32 -

4.1.2.

Kauza L’Oréal .......................................................... - 34 -

4.1.3.

Kauza Gillette ......................................................... - 36 -

4.1.4.

Kauza Adidas .......................................................... - 39 -

4.1.5.

Kauza Google .......................................................... - 41 -

4.2. Shrnutí kapitoly

- 43 -

Závěr

- 45 -

Résumé en français

- 46 -

Zdroje:

- 49 -

-4-

Úvod Vliv práva Evropské unie (dále EU) v oblasti nekalé soutěže a reklamy je rok od roku vìce než znatelný a stále vzrůstá. Již z logiky věci vlastnìho poslánì EU je jasné, že zákonné úpravy i v této oblasti by měly být jednìm z prioritnìch bodů správného fungovánì celého společenstvì. Je jasné, že chceme-li mìt jednotný trh, je třeba mìt též i jeho jednotná pravidla. Jistě nenì možné, aby nekalé jednánì tržnìch subjektů bylo v některých zemìch jednoduše přehlìženo nebo akceptováno, zatìm co v jiných zemìch by bylo trestáno a nebo naopak. To by potom nahrávalo nepřìmo těm zemìm a hlavně těm jejìm subjektům, kde se benevolence vůči nekalým praktikám v obchodnìm právu umožňuje a kteřì ji uplatňujì, čìmž by byli zvýhodňovánì před ostatnìmi subjekty. Cìlem této práce je zachytit rozhodovacì praxi v judikatuře Soudnìho dvora EU v doméně nekalé soutěže a konkrétně zjistit, jakým způsobem Soudnì dvůr EU vykládá jednotlivé otázky, předevšìm ustanovenì směrnic 2005/29/ES1 a 2006/114/ES2. Diplomová práce je obsahově členěna do čtyř kapitol. V prvnì kapitole této práce je v krátkosti shrnut vývoj úpravy nekalé soutěže v právu EU. V druhé kapitole je nastìněna struktura směrnice 2005/29/ES a rozhodnutì, která vykládajì určité pojmy, se kterými se v této směrnici operuje. Hlavnì tendence a myšlenky shrnu poté v závěru této kapitoly. V třetì kapitole uvedu směrnici 2006/114/ES, rozeberu jednotlivě judikaturu, která vysvětluje předevšìm pojem srovnávacì reklamy a co do tohoto pojmu spadá a celou kapitolu opět shrnu v přehledném závěru hlavnìch myšlenek Soudnìho dvora EU, které se mi podařilo z těchto rozhodnutì zachytit. V závěrečné kapitole se budu věnovat vybraným rozhodnutìm Soudnìho dvora EU ve věcech týkajìcìch se ochranných známek, která se úzce prolìná se srovnávacì reklamou a s použitìm ochranných známek v nì. 1

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES z 11. května 2005 o nekalých obchodnìch praktikách podnikatelů vůči spotřebitelům na vnitřnìm trhu. Dále v textu jen „směrnice 2005/29/ES 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES z 12. prosince 2006 a klamavé a srovnávacì reklamě. Dále v textu jen „směrnice 2006/114/ES―

-5-

Hlavnìm podkladem pro tvorbu této práce byla logicky předevšìm jednotlivá rozhodnutì Soudnìho dvora EU, stanoviska k nim a přìslušné odborné články.

1.

Vývoj práva EU ve směru úpravy nekalé soutěže Prvnìm průzkumným krokem ES v oblasti nekalé soutěže se dá chápat

vydánì směrnice 84/450/ES.3 Tato směrnice se dotýká klamavé reklamy a byla posléze doplněna směrnicì 97/55/ES4 o srovnávacì reklamě, kde hlavnìm cìlem této směrnice bylo vnést společná kritéria v posuzovánì klamavosti srovnávacì reklamy a konkrétně určit kritéria, pro která je srovnávacì reklama povolena v právu EU.5 Evropská

společenstvì

taktéž

disponujì

i

možnostì

kontroly

specifických produktů a specifických sektorů společného trhu. Připomeňme směrnici 2001/37/ES6, která harmonizuje úpravu členských států týkajìcìch se vysìlánì reklamy o výrobě, prezentaci a prodeji tabákových výrobků. Potýká se s varovnými nápisy na krabičkách cigaret, které signifikujì, co může spotřebitele tabákových výrobků čekat při pravidelném užìvánì tabáku a také předkládá návod na koho se obrátit v přìpadě rozhodnutì s kouřenìm přestat. Na to dále navazuje směrnice 2003/33/ES7, která harmonizuje pravidla jednotlivých

3

The Regulation of Unfair Commercial Practices under EC Directive 2005/29: New Rules and New Techniques, Stephen Weatherill, Ulf Bernitz, Hart Publishing, OXFORD AND PORTLAND, OREGON, 2007. ISBN-10: 1-84113-699-9, str. 3 4 Směrnice Evropského Parlamentu a rady 97/55/ES ze dne 6. řìjna 1997, kterou se měnì směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě tak, aby zahrnovala srovnávacì reklamu. Dále v textu jen „směrnice 97/55/ES― 5 The Regulation of Unfair Commercial Practices under EC Directive 2005/29: New Rules and New Techniques, Stephen Weatherill, Ulf Bernitz, Hart Publishing, OXFORD AND PORTLAND, OREGON, 2007. ISBN-10: 1-84113-699-9, str. 3 6 Směrnice Evropského parlamentu A Rady 2001/37/ES ze dne 5. června 2001 o sbližovánì právnìch a správnìch předpisů členských států týkajìcìch se výroby, obchodnì úpravy a prodeje tabákových výrobků 7 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/33/ES ze dne 26. května 2003 o sbližovánì právnìch a správnìch předpisů členských států týkajìcìch se reklamy na tabákové výrobky a sponzorstvì souvisejìcìho s tabákovými výrobky

-6-

členských vlád o prezentovánì reklamy v tisku a jiných hromadných sdělovacìch prostředcìch.8 Směrnice 89/552/EHS9 s názvem „Televize bez hranic―, která primárně přinášì odstraněnì obstrukcì ve vysìlánì a dává prostor k svobodnému vysìlánì národnìch televiznìch stanic i za hranice svého členského státu. Nicméně i to s sebou přinášì určitá úskalì, kdy tedy musì být regulován obsah toho, co tato televize smì a nesmì vysìlat. V této směrnici se zakazujì všechny formy televizní reklamy a teleshoppingu na cigarety a další tabákové výrobky, zakazuje sponzoring tabákovými výrobci a také kontroluje reklamu a sponzoring farmaceutickými podniky a výrobci alkoholických nápojů.10 Dìky tomu je vidět, že je zde velmi silná tendence regulovat a harmonizovat tzv. „reklamnì právo Evropského společenstvì― V roce 2002 proběhla poměrně plodná diskuze o silnějšì harmonizaci soutěžnìho práva a o změně jeho konceptu úpravy. Tato diskuze ukázala poměrně silnou podporu pro přijetì určitého pracovnìho rámce, který bude budoucì směrnice upravovat. V červnu roku 2003 následovalo vydánì pracovnì verze směrnice komisì, která upravovala zákaz nekalých obchodnìch praktik tzv. „Bussines-to-Consumer―, tedy obchodnìch praktik, které jsou směřovány ze strany podnikatele k spotřebiteli.11 Návrh byl přijat v podpůrném legislativnìm řìzenì Evropským parlamentem v dubnu 2004 a v květnu téhož roku vyslovila svůj politický souhlas s připravovanou směrnicì Rada EU. V listopadu roku 2004 byl vysloven souhlas s přijetìm hotového dokumentu směrnice Radou EU a návrh k přijetì směrnice byl předložen Evropskému parlamentu. Směrnice 2005/29/ES O nekalých obchodnìch praktikách mezi obchodnìky a spotřebiteli na vnitřnìm trhu byla definitivně přijata Evropským parlamentem a Komisì

8

The Regulation of Unfair Commercial Practices under EC Directive 2005/29: New Rules and New Techniques, Stephen Weatherill, Ulf Bernitz, Hart Publishing, OXFORD AND PORTLAND, OREGON, 2007. ISBN-10: 1-84113-699-9, str. 3 9 Směrnice Rady ze dne 3. řìjna 1989 o koordinaci některých právnìch a správnìch předpisů členských států upravujìcìch provozovánì televiznìho vysìlánì (89/552/EHS) 10 The Regulation of Unfair Commercial Practices under EC Directive 2005/29: New Rules and New Techniques, Stephen Weatherill, Ulf Bernitz, Hart Publishing, OXFORD AND PORTLAND, OREGON, 2007. ISBN-10: 1-84113-699-9, str. 4 11 The Regulation of Unfair Commercial Practices under EC Directive 2005/29: New Rules and New Techniques, Stephen Weatherill, Ulf Bernitz, Hart Publishing, OXFORD AND PORTLAND, OREGON, 2007. ISBN-10: 1-84113-699-9, str. 4

-7-

v květnu roku 2005. Členským státům dávala povinnost účinně ji transponovat do svých právnìch řádů do 12. prosince 2007.12 Vztahy mezi soutěžiteli (tzv. Bussines-to-bussines13 ) pak upravuje směrnice 2006/114/ES. Při transponovánì práva státy nesmì použìvat tvrdšìch ani mìrnějšìch hodnocenì, než je stanoveno ve směrnici. Proto je v této doméně tolik důležité, jakým způsobem se jednotlivé pojmy a ustanovenì ve směrnicìch vykládajì.

1.1. Maximální a minimální harmonizace Obě nové směrnice, tedy jak 2005/29/ES tak z části směrnice 2006/114/ES, jsou směrnice, které majì maximálně harmonizovat právo reklamnìch praktik v členských zemìch. V přìpadě směrnice 2006/114/ES se tato maximálnì harmonizace týká srovnávacì reklamy, ve zbytku tato směrnice poskytuje minimálnì harmonizaci, tzn., že státy se od nì mohou odchýlit ve smyslu zpřìsněnì hodnocenì klamavé reklamy.15 Diskutována je maximálnì harmonizace předevšìm u směrnice 2005/29/ES, která upravuje nekalé obchodnì praktiky soutěžitele ve vztahu k spotřebiteli a tìmto se dotýká i spotřebitelského práva. Do této doby se použìval v této oblasti předevšìm princip minimálnì harmonizace, tedy že směrnice uváděla určité minimálnì normy a standardy, které bylo nutné implementovat do právnìch řádů členských zemì, nicméně tyto země se mohly od úpravy odchýlit ve prospěch spotřebitele.16 Oproti tomu směrnice 2005/29/ES odstartovala nový trend ve světě spotřebitelského práva EU a to princip plné harmonizace, tedy členské země se nesmì nijak odchýlit od směrnice a jejich zákonná úprava musì být plně vykládána v souladu se

12

The Regulation of Unfair Commercial Practices under EC Directive 2005/29: New Rules and New Techniques, Stephen Weatherill, Ulf Bernitz, Hart Publishing, OXFORD AND PORTLAND, OREGON, 2007. ISBN-10: 1-84113-699-9, str. 4 13 Prováděnì, uplatňovánì a prosazovánì směrnics 2006/114/ES a 2005/29/ES [citováno dne 26. června 2011] Dostupný z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:046E:0026:0030:CS:PDF 15 Augenhofer S., Unfair Competition Law. [citováno dne 24. června 2011] Dostupné z: http://www.ipr2.org/storage/Presentation_day_1_Euroe_and__Germany.Augenhofer832.pdf 16 Proposition de résolution relative aux droit des consommateurs. [citováno dne 24. června 2011]. Dostupné z: http://www.senat.fr/rap/l10-292/l10-2921.html

-8-

směrnicì17. Což může znamenat pro mnohé spotřebitele, předevšìm z původnìch členských zemì, že jejich práva budou omezenějšì, než tomu bylo doposud. To, že s tìmto faktem majì některé členské země problém, dokládajì předevšìm rozhodnutì Soudnìho dvora EU, která rozebìrám v následujìcì kapitole.

2.

Směrnice 2005/29/ES

2.1. Struktura směrnice 2.1.1. Generální klauzule Ústřednìm bodem celé směrnice 2005/29 je generálnì klauzule, kterou obsahuje článek 5 odst. 1., který zakazuje nekalé obchodnì praktiky. Je generálnì klauzulì v tom smyslu, že pokud se skutková podstata obchodnì praktiky nedá podřadit pod jednu ze speciálnìch skutkových podstat obsažených v přìloze I. Směrnice a ani pod články pojednávajìcì o klamavé a agresivnì reklamě, použije se tato generálnì klauzule.18 Článek 5 odst. 2., stanovì, že obchodnì praktika je nekalá, pokud je jednak v rozporu s požadavky „náležité profesionální péče―, a jednak je schopná podstatně narušit ekonomické chovánì spotřebitele.19 Odstavec 4 stanovì, že obchodnì praktiky jsou nekalé zejména tehdy, jsou-li klamavé (upravujì články 6 a 7) nebo agresivnì (upraveno v článcìch 8 a 9). A dále v odstavec 5 odkazuje na Přìlohu I, kde je výčet obchodnìch praktik, které jsou považovány za nekalé za všech okolnostì. To znamená, že v přìpadě, že obchodnì praktika spadá do výčtu skutkových podstat v Přìloze I., nezkoumá se již jejì soulad s generálnì klauzulì ani jejì klamavost, ale je za všech okolnostì považována za nekalou. Pokud nespadá do výčtu v Přìloze I., je třeba posuzovat to, zda nenì agresivnì nebo 17

Spotřebitelské úvěry a nová směrnice – záchrana z EU? [citováno dne 24. června 2011] Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/spotrebitelske-uvery-a-nova-smernice-zachrana-zeu-55498.html 18 STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY VERICI TRSTENJAK přednesené dne 3. 9. 2009 ve věci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH 19 STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY VERICI TRSTENJAK přednesené dne 3. 9. 2009 ve věci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH

-9-

klamavá. Pokud ani zde nenajdeme shodu, postupujeme v kvalifikaci na poslednì stupeň, který nám poskytuje generálnì klauzule a zkoumáme tedy jednak jejì schopnost „podstatně narušit― ekonomické chovánì spotřebitele a jednak zkoumáme, zda je toto chovánì v rozporu s „profesionálnì péčì―.20

2.1.2. Obchodní praktika Definici obchodnìch praktik nalezneme ve článku 2 pìsmena d.) směrnice, kde je definována skutečně velice širokou formulacì jako „jednánì, opomenutì, chovánì nebo prohlášenì, obchodnì komunikacì včetně reklamy a uvedenì na trh ze strany obchodnìka přìmo souvisejìcì s propagacì, prodejem nebo dodánìm produktu spotřebiteli―.21

2.1.3. Profesionální péče V článku 2 pìsm. h) směrnice najdeme vysvětlenì pojmu „profesionálnì péče― a jak jì máme chápat v kontextu této směrnice. Profesionálnì péčì se tedy rozumì „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od obchodníka ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti obchodníkovy činnosti“.22 Pojem poctivé obchodní praktiky je pojmem poměrně neurčitý a v různých členských státech se proto může jeho výklad lišit. Záležì na kulturnìch, morálnìch a obchodnìch zvyklostech na územì konkrétnìho státu. Ač členským zemìm nepřìslušì měnit, zpřìsňovat, či naopak zmìrňovat podmìnky pro hodnocenì nekalosti obchodnìch praktik, zde je jim ponechán malý prostor na to, aby samy posoudily, co je a co již nenì poctivou obchodnì praktikou dle jejich zvyklostì. 20

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY VERICI TRSTENJAK přednesené dne 3. 9. 2009 ve věci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH 21 Rozsudek Soudnìho dvora EU z 14. ledna 2010, věc C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH 22 STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY VERICI TRSTENJAK přednesené dne 3. 9. 2009 ve věci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH

- 10 -

Toto samo je ve směrnici uznáno u sedmého bodu odůvodněnì směrnice, kde se pravì tato směrnice neupravuje právní požadavky na vkus a slušnost, které jsou v jednotlivých členských státech značně rozdílné, proto tìmto dává nepřìmo možnost zakázat i takové praktiky, které by třeba v jiném státě byly uznané jako obchodnì praktiky v souladu a to i těch, které přìmo neomezujì svobodnou volbu spotřebitelů. Zde generálnì advokátka dává za přìklad pouličnì prodej, který nikterak nemusì omezovat svobodnou volbu spotřebitelů, nicméně lze jej na základě této směrnice také zakázat.23

2.1.4. Způsobilost podstatně narušit chování průměrného spotřebitele Druhá podmìnka generálnì klauzule má svůj výklad v článku 2 pìsm. e) a je třeba ji chápat jako „použití obchodní praktiky, která významně zhoršuje schopnost spotřebitele učinit informované rozhodnutí, což vede k tomu, že učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil―.24 Tedy toto rozhodnutì je stěžejnì ve smyslu účelu celé směrnice, která má chránit spotřebitele před nekalými praktikami obchodnìků, a proto toto ustanovenì chránì svobodu rozhodovánì průměrného spotřebitele.

2.1.5. Průměrný spotřebitel Otázka

pojmu

―průměrný

spotřebitel―

byla

řešena

v mnoha

předchozìch kauzách, z těch nejnovějšìch jmenovitě např. v kauze Lidl Belgie25, kdy se soudnì dvůr vyjádřil v definici průměrného spotřebitele, jako o spotřebiteli běžně informovaném, přiměřeně pozorném a obezřetném.

23

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY VERICI TRSTENJAK přednesené dne 3. 9. 2009 ve věci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH 24 STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY VERICI TRSTENJAK přednesené dne 3. 9. 2009 ve věci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH 25 Rozsudek Soudnìho dvora EU z 19. Zářì 2006, Věc C-356/04, Lidl Belgium GmbH & Co. KG v. Etablissementen Franz Colruyt NV

- 11 -

2.2. Judikatura Soudního dvora EU ke kapitole 2.2.1. Kauza Gut Springenheide26 V tomto rozhodnutì se Soudnì dvůr EU vypořádával se možnostì sloganu uvedeného na balenì výrobků klamat koncového spotřebitele. Společnost, která prodávala vejce, použìvala na balenì těchto vajec slogan:―šest zrn – deset čerstvých vajec.―, což podle německých soudů mohlo mást spotřebitele a uvádět ho v omyl, že krmenì pro chované slepice pro snůšky vajec jsou krmeny speciálnìm krmenìm složeným výhradně ze šesti zrn a z toho důvodu tyto vejce majì mìt lepšì vlastnosti, než vejce ostatnì. Krmenì pro slepice se ovšem sestávalo z šestizrnné směsi pouze do 60 % a ve zbytku obsahovala jiné přìměsi. 1.

Jak má být zjišťováno, jestli jsou údaje schopné spotřebitele uvést

v omyl? Má si soud opatřit znalecké posudky, nechat provádět průzkumy mezi spotřebiteli (tedy empirický model), nebo má vycházet z objektivního, ryze právně interpretovaného pojmu kupce (normativní model)? 2.

Má-li soud vycházet z empirického modelu, a.) má vycházet z pojetí vzdělaného průměrného spotřebitele, nebo letmého spotřebitele? b.) lze stanovit procentuální hranici, které je třeba dosáhnout, aby bylo možné označit jednání určité skupiny spotřebitelů za relevantní pro zjištění klamavosti?

3.

Pokud mají soudy vycházet z normativního pojmu spotřebitele, jak má být

tento pojem vymezen?

26

Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 16. července 1998, ve věci C-210/96, Gut Springenheide GmbH, Rudolf Tusky vs. Oberkreisdirektor des Kreises Steinfurt — Amt für Lebensmittelüberwachung. Dále jen „Gut Springenheide―

- 12 -

Toto rozhodnutì je významné předevšìm proto, že se zde poprvé definoval termìn průměrného spotřebitele, ze kterého vycházì poté i směrnice 2005/29/ES. Soud jej zde definoval jako spotřebitele, který je v rozumné míře informovaný, pozorný a opatrný. Při posuzovánì, zda je dané reklamnì označenì způsobilé oklamat spotřebitele je potřeba vycházet proto z této definice průměrného spotřebitele. Směrnice dále k této definici doplňuje, že průměrný spotřebitel nenì statistickým pojmem, proto záležì na úvaze soudu a to bez podpůrných společenských průzkumů či statistik. I když jejich použitì ve zvláštnìch přìpadech nevylučuje (viz. nìže rozebraná judikatura).

2.2.2. Kauza Clinique27 Francouzská

kosmetická

společnost

s názvem

Clinique

začala

distribuovat své kosmetické výrobky na územì Německa. Pod stejným názvem distribuovala své výrobky i v jiných členských zemìch, avšak v Německu zaznamenala problém se svým názvem, které se foneticky dá zaměnit s německým termìnem pro nemocnici. A tedy spotřebitel by mohl být uveden v omyl, že kosmetické výrobky značky Clinique majì lékařské účinky, které ale prokazatelně nemajì. Německé soudy proto rozhodly o úplném zákazu distribuce kosmetiky na územì Německa pod označenìm Clinique. Soudnì dvůr EU se opět vypořádával s termìnem průměrného spotřebitele, jako v předchozìm rozhodnutì. Při rozhodovánì vzal v potaz distributorská mìsta, kde je produkt k dostánì, tedy v tomto přìpadě šlo o parfumerie či drogerie a nikoliv lékárny, tudìž ve svém konečném rozhodnutì Soudnì dvůr konstatoval, že v tomto přìpadě pouhá souvislost slova „Clinique― se slovem „Klinik― nenì dostatečná, aby zmátla spotřebitele. Zde můžeme sledovat tendenci soudnìho dvora podporovat volný trh a svobodu volby spotřebitele. Spotřebitele samotného považuje za dostatečně inteligentnìho na rozlišenì výrobků.

Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 2. února 1994, ve věci C-315/92, Verband Sozialer Wettbewerb eV v Clinique Laboratoires SNC et Estée Lauder Cosmetics GmbH. Dále jen „Clinique― 27

- 13 -

Podle mého názoru zde také začìná však být vidět problematika prostředì evropského volného trhu jakožto mìsta, kde se střetávajì různé kultury, jazyky ( a jistě též zájmy), což s sebou přinášì řadu nedorozuměnì a špatného pochopenì. Soudnì dvůr byl proto nucen rozhodnout, tak jak rozhodl, protože v opačném přìpadě by mohlo jeho rozhodnutì rozpoutat lavinu speciálnìch požadavků a zákazů v různých členských zemìch, jìmž by byla narušena samotná podstata volného trhu a celá legislativa by se stávala těžko srozumitelnou a přehlednou a vůbec celý princip volného obchodu by postrádal funkčnost. Soud tedy vhodně postavil svoji argumentaci na prodejnìm mìstě dotčeného výrobku, kde je zřejmé, že kupujìcì spotřebitelé značky Clinique nepřišli do parfumérie či drogerie za účelem nákupu medicìnských prostředků, ale kosmetických, tudìž takový efekt nemohou čekat od spotřebnìho zbožì v rámci sortimentu parfumerie.

2.2.3. Kauza Lifting28 V tomto rozhodnutì se opět na scénu dostávajì kosmetické společnosti. Konkrétně jde o francouzskou společnost Estée Lauder a Lancaster. Společnost Lancaster přišla na trh s novým výrobkem a v marketingové propagaci tohoto výrobku použìvala slovo „lifting―. Konkurenčnì společnost Estée Lauder podala žalobu proti společnosti Lancaster, protože propagovánì výrazem „lifting― považuje za zavádějìcì, neboť ve spotřebiteli může vyvolat mylný dojem, že užìvánìm těchto výrobků může docìlit podobného efektu, jako po chirurgickém zákroku, tzv. „liftingu―. Německý soud vznesl u Soudnìho dvora EU předběžnou otázku.29 Soud se opět vypořádává s otázkou průměrného spotřebitele, tak jako např. v předchozì kauze Clinique. V tomto rozhodnutì již je Soudnì dvůr EU poněkud opatrnějšì a uznává, že by takové označenì, které užìvá společnost 28

Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 13. ledna 2000, ve věci C-220/98 Estée Lauder Cosmetics GmbH & Co. OHG vs. Lancaster Group GmbH. Dále jen „Lifting― 29 [….]vnitrostátnì soud v zásadě táže, zda články 30 a 36 Smlouvy o ES a směrnice č. 76/768 vylučujì vnitrostátnì legislativu která, jak je vykládáno z judikatury přìslušné země, bránì dovozu a uváděnì na trh konkrétnìho kosmetického prostředku, jehož název zahrnuje výraz „lifting―, pokud použitì tohoto výrazu může uvádět spotřebitele v tomto státu v omyl, pokud jde o trvánì účinku produktu, pokud je stejný produkt uváděn na trh zákonně a bez napadenì pod stejným názvem v dalšìch členských státech. [..]

- 14 -

Lancaster, mohl uvést spotřebitele v mylný dojem, že skutečně výsledky dosažené použìvánìm kosmetických přìpravků značky Lancaster dosáhne stejného efektu, jako po chirurgickém zákroku. Zde tedy Soudnì dvůr podceňuje rozlišovacì

schopnost

evropského

průměrného

spotřebitele?.

Konečné

rozhodnutì nechá na posouzenì vnitrostátnìho soudu a nebránì mu ve vypracovánì znaleckého posudku za účelem vyjasněnì problematiky chápánì výrazu „lifting― u průměrného spotřebitele. Vyhlazením vrásek ke zjemnění dopadu reklamy na spotřebitele. Zde opět můžeme vidět efekt multikulturnìho a multilingválnìho prostředì trhu. Pro anglofonnì trh by nejspìš výraz „lifting― neznamenal vyvolánì mylného dojmu, ovšem pro neaglofonnì země, které znajì lifting téměř výhradně ve spojitosti s chirurgickým zákrokem, je situace diametrálně odlišná. Soud se s otázkou vypořádal dobře, je skutečně pravdou, že hrozì-li záměna mezi kosmetickým krémem a operacì, je to většì rozdìl, než mezi krémy připravovanými běžnou kosmetickou společnostì a společnostì lékárenskou či medicìnskou (viz. rozhodnutì Clinique). Výklad označenì „lifting― chápe ve smyslu chirurgického zákroku většina evropské populace (oproti Clinique – Klinik v německy mluvìcìch zemìch). A v přìpadě, že kosmetický přìpravek v průměrném evropském neanglofonnìm spotřebiteli vzbuzuje dojem, že po jeho použitì se dostavì efekt jako po podstoupenì „liftingu― v chirurgické ordinaci, tak jde o označenì klamavé. Navìc zde nejde pouze o fonetickou záměnu, ale o přìmou konfrontaci těchto výrazů. Proto by bylo vhodné, aby výrobce, pokud chtěl užìt termìn vyhlazení (vrásek) nebo jeho obdobu, použìval v každé jazykové oblasti jeho ekvivalent přeložený do tamnìho jazyka.

2.2.4. Kauza Plus Warenhandelsgesellschaft mbH 30 Společnost Plus Warenhandelsgesellschaft mbH ve svých obchodech nastartovala obchodnì kampaň s názvem Ihre Millionenchance (Vaše milionová šance). Tato akce vázala spotřebitele, který nakupoval v obchodnìm řetězci Plus 30

Rozsudek Soudnìho dvora EU z 14. ledna 2010, věc C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH. Dále jen „Plus―

- 15 -

zbožì, kde za každou útratu 5 EUR v obchodě dostal jeden bod. Pokud nasbìral 20 bodů, mohl se bezplatně účastnit slosovánì v německé loterijnì společnosti Deutscher Lottoblock (sdružujìcì 16 loterijnìch společnosti) konaného ve dnech 6. listopadu 2004 a 27. listopadu 2004. Wettbewerbzentrale shledala toto chovánì jako nekalé dle německého soutěžnìho práva a obrátila se na německé soudy s tìm, aby se obchodnì řetězec zdržel

tohoto

protiprávnìho

jednánì.

V poslednìm

možném

opravném

prostředku, tzv. Revision, byla podána předběžná otázka k Soudnìmu dvoru EU, neboť v té době již byla platná a účinná směrnice 2005/29/ES. Německé právo přìmo zakazuje obchodnì praktiky, které vážou nákup určitého zbožì s účastì v loterijnì soutěži. Ovšem tato obchodnì praktika nenì zahrnuta v seznamu zakázaných obchodnìch praktik dle Přìlohy I směrnice 2005/29/ES. Nesplňuje ani znaky agresivnì nebo klamavé soutěže. Nicméně dle generálnì advokátky by tento přìpad mohl naplňovat znaky jednánì nekalé soutěže proto, že svým způsobem omezuje svobodu rozhodovánì průměrného spotřebitele, kde tìmto vázánìm na hazardnì hru může obchodnìk zneužìt jeho slabosti pro hru a tedy zneužìt jeho snìženého racionálnìho rozhodovánì ovlivněného hráčskou vášnì31. Soudnì dvůr EU se vyjádřil předevšìm k německé úpravě a jejìmu vztahu ke Směrnici a k plné harmonizaci komunitárnìho práva. Německá úprava zakazuje takové obchodnì praktiky, které spojujì nákup s hazardnì hrou a priori (až na výjimku povolené soutěže, kdy se soutěžì o ceny, které jsou z povahy věci spojené s předmětem nákupu) a zahrnuje do výčtu skutkových podstat, kde již nenì třeba zkoumat jejich nekalost. V tomto Soudnì dvůr EU jasně dává návod k výkladu Směrnice, kdy nejprve se má hodnotit zvláštnì Přìloha I., která poskytuje taxativnì výčet 31 skutkových podstat, kde se již nezkoumá jejich „nekalost―, ale jsou nekalé za každých okolnostì. Pokud daná praktika mezi tento výčet nespadá, je třeba ji posuzovat ve srovnánì s generálnì klauzulì. Rozpor mezi vnitrostátnì úpravou je ten, že vnitrostátnì úprava bez zkoumánì „nekalosti― zakazuje toto soutěžnì jednánì samo o sobě, což je v rozporu se

31

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY VERICI TRSTENJAK přednesené dne 3. 9. 2009 ve věci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH

- 16 -

Směrnicì a takto by mohlo docházet k rozdìlným kvalifikacìm skutkových podstat. Tak, jak je stanoveno v článku 4 směrnice, členské země nesmì přijmout žádné jiné opatřenì v rozporu s touto směrnicì, ani zpřìsňujìcì ani omezujìcì tuto směrnici – tedy v přìpadě aplikovatelnosti směrnice jde o tzv. princip maximálnì harmonizace. V podstatě podobné otázky ohledně vztahu směrnice a vnitrostátnìch úprav nekalé soutěže řešì i rozhodnutì VTA-VAB.32 Můj pohled: Tento trend sám o sobě přinášì mnoho otázek ve světle zákonné úpravy spotřebitelských práv. Princip minimálnì harmonizace je nahrazen principem maximálnì harmonizace, což znamená pro některé státy, že spotřebitel bude od platnosti nové směrnice požìvat menšìch práv, než tomu měl doposud. Úplná harmonizace přinese jistě většì jistotu pro zahraničnì obchodnìky, ovšem princip ochrany toho slabšího a zranitelnějšího v těchto vztazìch se na úkor sjednocovánì a úplné harmonizace dostává do ústranì. Pravda je, že generálnì klauzule je natolik obecná, že by měla pokrýt veškeré jednánì nekalé soutěže, nicméně každý stát je svým způsobem specifický a dìky kulturnìm odlišnostem docházì k rozdìlným výkladům smyslu toho, co je a co nenì v rozporu se soutěžnìm právem a co je klamavé a co ne a každé společenstvì je citlivé jiným způsobem na určité otázky obchodnìch praktik, než jiná země EU. A proto najdeme různé skutkové podstaty v různých právnìch řádech, které korespondujì s těmito kulturnìmi odlišnostmi. Ovšem, jak jsem uvedla již v úvodu: společný trh si žádá i společná pravidla. To pro jednoduchost, zpřehledněnì, zajištěnì stejných standardů všem občanům členských zemì EU.

32

Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 23. dubna 2009, spojené věci C-261/07 a C-299/07 VTB-VAB NV proti Total Belgium NV (C-261/07) a Galatea BVBA proti Sanoma Magazines Belgium

- 17 -

2.2.5. Kauza „Österreich“-Zeitungsverlag33 Denìk Österreich ve dnech 25. Listopadu až 6. Prosince 2007 organizoval volbu „fotbalisty roku― a nabìzel svým čtenářům na svých stránkách předtištěný kupón, který si mohli vystřihnout a jeho vyplněnìm hlasovat v této soutěži. Dalšìm způsobem poté byla možnost hlasovat i přes internet. Jeden z vylosovaných čtenářů potom mohl vyhrát společnou večeři s fotbalistou roku. Společnost Mediaprint se proti jednánì denìku Österreich ohradila před rakouským soudem. Postupně se přìpad dostal až k poslednì soudnì instancì v Rakousku, která následně podala k Soudnìmu dvoru EU předběžné otázky. Předběžné otázky se týkaly konformity rakouské úpravy a směrnice 2005/29/ES. A dále, pokud ustanovenì nenì v souladu se směrnicì, požadovalo vyřešenì otázky, zda takové jednánì ze strany denìku Österreich by se dalo kvalifikovat jako nekalá obchodnì praktika dle této směrnice. Soudnì dvůr EU nejprve vyřešil prvnì otázku, co do souladu rakouské úpravy se směrnicì 2005/29/ES. Argumentace byla podobná jako v předchozìm rozhodnutì Plus34, které jsem rozebìrala výše. Co je však nutné zde podotknout je to, že denìk Österreich se hájil tìm, že rakouská úprava se týká pouze soutěžitelů a tudìž nenì možné řešit jejì konformnost se směrnicì 2005/29/ES, která upravuje vztahy soutěžitelů vůči spotřebitelům. Soud se s tìmto argumentem vypořádal podobně jako v předchozìm rozhodnutì a to tak, že směrnice, ač je primárně tzv. B-2-C35, tak v bodě 8 této směrnice je specifikován i jejì personálnì dopad na ostatnì soutěžitele, tedy B-2-B36, neboť i tìmto se upravujì spravedlivé podmìnky hospodářské soutěže.

33

Rozsudek Soudnìho dvora EU z 9. listopadu 2010, Věc C-540/08, Mediaprint Zeitungs- und Zeitschriftenverlag GmbH & Co. KG proti „Österreich―-Zeitungsverlag GmbH. Dále jen „Österreich―-Zeitungsverlag 34 Rozsudek Soudnìho dvora EU z 14. ledna 2010, věc C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH 35 Stanovisko generálnì advokátky Verici Trstenjak přednesené dne 24 března 2010 ve věci C540/08, Mediaprint Zeitungs- und Zeitschriftenverlag GmbH & Co. KG proti "Österreich"Zeitungsverlag GmbH. 36 Stanovisko generálnì advokátky Verici Trstenjak přednesené dne 3. 9. 2009 ve věci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH

- 18 -

Soudnì dvůr EU se zabýval otázkou správného transponovánì směrnice 2005/29/ES podobně, tak jako ve věci Plus37. Výše uvedená praktika se dle rakouského práva nacházì přìmo ve výčtu nepovolených obchodnìch praktik a právě toto tedy nenì v souladu se směrnicì 2005/29/ES, protože tatáž skutková podstata nenì ve výčtu skutkových podstat v Přìloze I. Směrnice 2005/29/ES. A tedy restriktivnì povaha rakouské právnì úpravy se odlišuje od směrnice 2005/29/ES. Přìmo k přìpadu se Soudnì dvůr vyjádřil tak, že vázaná nabìdka účasti v soutěži o ceny s koupì novin nemůže být považována za nekalou obchodnì praktiku dle směrnice, jenom z důvodu, že by mohla být pro část spotřebitelů rozhodujìcìm motivem pro koupi novin. Velmi podobný přìpad řešil také Soudnì dvůr pro EU ve věci polských telekomunikacì38.

2.2.6. Kauza Ving Sverige39 Zcela jiný typ a jinou situaci, než předchozì dvě představuje kauza Ving Sverige. Švédský letecký přepravce zveřejnil reklamu v tisku, kde na nejviditelnějšì mìsto umìsťuje text s nápisem:„New York od 7820 korun“, pod tìm na menšìm pìsmem:„Lety z Arlandy s British Airways a dvě noci v hotelu Bedford – Cena za osobu ve dvoulůžkovém pokoji včetně letištních poplatků. Další noc od 1320 korun. Týká se vybraných cest od září do prosince. Omezený počet míst“. A vedle toho odkaz na webové stránky společnosti Ving Sverige a jejì telefonnì čìslo. Švédský ombudsman spatřuje v tomto jednánì „výzvu ke koupi― podle článku 2 pìsm. i. směrnice 2005/29 a podává žalobu proti společnosti Ving Sverige žalobu. Jelikož soud měl za to, že jeho rozhodnutì závisì na výkladu směrnice, vznesl předběžné otázky u Soudnìho dvora EU týkajìcì se článků 2. pìsm. i) směrnice a hlavně článku 7 odst. 4. směrnice o klamavých praktikách a mimo jiné:

37

Rozsudek Soudnìho dvora EU z 14. ledna 2010, věc C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH 38 Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 11. března 2010, ve věci C-522/08 Telekomunikacja Polska SA w Warszawie v. Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej 39 Rozsudek Soudnìho dvora EU z 12. května 2011, věc C-122/10 Konsumentombudsmannen proti Ving Sverige AB. Dále jen „Ving Sverige―

- 19 -

6)

Jedná-li se o výzvu ke koupi, je třeba čl. 7 odst. 4 písm. a) směrnice

[2005/29] vykládat v tom smyslu, že postačuje, jsou-li uvedeny pouze některé hlavní znaky produktu, jestliže obchodník ve zbývající části odkazuje na svou internetovou stránku za podmínky, že na této internetové stránce jsou uvedeny podstatné informace o hlavních znacích produktu, ceně a ostatních podmínkách v souladu s požadavky uvedenými ve [zmíněném] čl. 7 odst. 4? 7)

Je třeba čl. 7 odst. 4 písm. c) směrnice [2005/29] vykládat v tom

smyslu, že k tomu, aby se mělo za to, že požadavky na uvedení ceny jsou splněny, postačuje, aby byla uvedena výchozí cena?“ Čl. 2 odst. i.) směrnice 2005/29/ES uvádì, že výzvou ke koupi se rozumì zvláštnì forma reklamy, se kterou je spojena zesìlená informačnì povinnost na základě čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/29/ES.40 Soud dále rozvádì podmìnky takové výzvy a tvrdì, že aby obchodnì praktika byla kvalifikována dle této směrnice jako výzva ke koupi, stačì, aby informace ohledně inzerovaného produktu a jeho ceny byla dostatečná na to, aby se spotřebitel mohl rozhodnout k obchodní transakci, a nenì nutné, aby taková výzva ke koupi obsahovala konkrétnì nástroj (třeba obchodnì formulář, předepsanou objednávku atd.). Dále uvedený článek směrnice 2005/29/ES stanovuje, že „musí být uvedena cena produktu vhodným způsobem odpovídajícím prostředku použitému pro obchodní komunikaci“41. Soudnì dvůr EU tedy uvádì, že v určitých situacìch může být obtìžné stanovit cenu produktu u všech jeho variant. V přìpadě Ving Sverige nenì možné stanovit do malého reklamnìho rámečku v novinách veškeré cenové varianty pobytu v New Yorku. Konečný závěr k výkladu podmìnky uvedenì ceny u výzvy ke koupi je takový, že podmìnka uvedenì ceny je splněna i když je v takové výzvě uvedena pouze výchozì cena, tedy nejnižšì cena a produkt je možno zakoupit i v dražšìch variantách, které přìmo uvedeny nejsou. Co se týká výkladu článku 7 této směrnice, soud při výkladu došel k názoru, že nevadì, pokud jsou ve „výzvě ke koupi― opomenuty určité hlavnì znaky produktu – zde je třeba zkoumat kontext a proč tomu tak bylo (malá reklamnì plocha v novinách, malý reklamnì banner na internetu), jestliže 40

Stanovisko generálnì advokáta Paola Mengezziho přednesené dne 3. Února 2011 ve věci C-122/10, Konsumentombudsmannen KO proti Ving Sverige AB 41 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES z 11. května 2005 o nekalých obchodnìch praktikách podnikatelů vůči spotřebitelům na vnitřnìm trhu.

- 20 -

obchodnìk dále odkazuje napřìklad na svoji internetovou stránku, kde všechny informace o hlavnìch znacìch produktu, ceně a i dalšìch atributech uvádì. Tedy samotné uvedenì nejnižšì ceny ze škály nabìdky produktu nenì nutně klamavé, pokud obchodnìk dále odkazuje na nějaký dalšì informačnì zdroj, který dále upřesňuje cenové a jiné atributy produktu a také, lze toto „opomenutì― omluvit tìm, že samotná povaha sdělovacìho prostředku neumožňovala jednoduše zobrazit veškeré informace. Jak také generálnì advokát podotýká ve svém vyjádřenì, v těchto přìpadech se dávajì před cenu uvedenou ve „výzvě ke koupi― předložky typu „od―, aby spotřebiteli bylo jasné, že zbožì existuje ve vìce variantách a může se cenově (či jinak) lišit. 42

2.3. Shrnutí kapitoly Zpočátku judikatura Soudnìho dvora EU rozvìjì pojem průměrného spotřebitele. O průměrném spotřebiteli se mluvì jako o spotřebiteli bežně informovaném a přiměřeně pozorném a obezřetném, což bylo řečeno např. v rozhodnutì Gut Springenheide. Dále se soudnì dvůr zabývá otázkou obchodnì výzvy a jejì náležitosti, aby se obchodnì praktika dala kvalifikovat podle směrnice. V takové výzvě nenì klamavé, když se opomenou některé z vlastnostì produktu, důležité je, aby byly v dalšìm kroku lehce zjistitelné (Ving Sverige). Velmi důrazně se zabývá Soudnì dvůr EU plnou harmonizacì směrnice o nekalých obchodnìch praktikách VTA-VBT, Plus, Ostereich. Vyjadřuje se k aplikaci směrnice a způsobu provedenì zkoumánì jednotlivých praktik a jejich hodnocenì. Tedy, že nejprve se má zkoumaná obchodnì praktika srovnat s výčtem skutkových podstat, v přìpadě že se neshoduje s žádnou z nich, má se srovnat s články 6 až 9 směrnice, zda jde o klamavou či agresivnì reklamu. A pokud ani pod tyto články nelze obchodnì praktiku podřadit, až na úplný závěr se má posuzovat tato praktika s generálnì klauzulì. Problémem jednotlivých zemì byla neochota transponovat směrnici do svých právnìch řádů a tak se často stávalo, že zákonná úprava v určitých zemìch byla přìsnějšì a odchylovala se takto od směrnice 2005/29/ES.

42

Stanovisko generálnì advokáta Paola Mengezziho přednesené dne 3. Února 2011 ve věci C-122/10, Konsumentombudsmannen KO proti Ving Sverige AB

- 21 -

3.

Srovnávací reklama a klamavá srovnávací reklama

3.1. Kdy je srovnávací reklama klamavá Nenì srovnávacì reklama jako srovnávacì reklama. V evropském právu může být za určitých podmìnek srovnávacì reklama dovolena. Tuto problematiku řešil Soudnì dvůr EU v několika svých rozhodnutìch. Jak již několikrát uvedl a je uvedeno i v nové úpravě srovnávacì reklamy 2006/114/ES, srovnávacì reklama je žádoucì, je užitečná pro spotřebitele a proto by měly existovat určité hranice, za kterých reklama srovnávacì je a za kterých nenì dovolená. Směrnice sjednocuje a nahrazuje tìmto předchozì směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě a jejì doplňujìcì směrnici 97/55/ES o srovnávacì reklamě. Soudnì dvůr EU se ve svých rozhodnutìch předevšìm soustředì na vymezenì pojmu srovnávacì reklama, kdy o srovnávacì reklamu jde a kdy o srovnávacì reklamu nejde. Tak jako předchozì směrnice, i tato je založena na principu plné harmonizace, tedy členské země se od úpravy kodifikované touto směrnicì nesmì odchýlit ve smyslu, který jsem popsala již výše. Opět, tak jako v přìpadě směrnice 2005/29/ES, je zde velmi důležitý výklad jednotlivých ustanovenì, který právě provádì Soudnì dvůr EU ve svých rozhodnutìch. Již samotný pojem, co je srovnávacì reklama vykládá poměrně široce a hovořì o něm v několika svých rozhodnutìch. Dalšìm směrem, kterým se ubìrajì rozhodnutì Soudnìho dvora EU je potom logicky vymezenì hranic mezi srovnávacì reklamou dovolenou a nedovolenou.

3.2. Judikatura 3.2.1. Kauza Toshiba Europe43 Toshiba je výrobcem elektronických zařìzenì, mimo jiné kopìrek a náhradnìch dìlů k nim. Společnost Katun prodává náhradnì dìly do kopìrek, které 43

Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 25. řìjna 2001, ve věci C-112/99 Toshiba Europe GmbH v. Katun Germany GmbH, dále jen „Toshiba―

- 22 -

mohou být použity také v modelech společnosti Toshiba. V katalogu sortimentu společnosti Katun nalezneme rozdělenì zbožì do kategoriì podle jednotlivých modelů Toshiba a uvádì se k nìm i originálnì čìsla produktu tak, jak jsou označeny originálnì náhradnì dìly značky Toshiba. Ceny, které měl Katun uvedené v katalogu, byly doprovázeny hesly:“můžete snížit náklady, bez snížení kvality nebo výkonu― a jiné. S čìmž Toshiba nesouhlasila a tvrdila, že jde o klamavou reklamu, neboť Katun uvádì spotřebitele v omyl, že výrobky majì stejnou kvalitu a také uvedenìm stejných čìsel neoprávněně těžì z dobrého jména společnosti Toshiba. Soudnì dvůr EU nejprve zkoumal otázku, zda v přìpadě sporného katalogu společnosti Katun došlo o srovnávacì reklamu a zda je povolená. Podle článku 4 směrnice 97/55/ES, který stanovì, kdy je srovnávacì reklama povolená, by mohlo vypadat, že je to jen v přìpadě, že došlo k označenì jiného soutěžitele a ke srovnávánì se s nìm (nebo jeho zbožìm) a potom za splněnì dalšìch podmìnek ohledně tohoto srovnanì, které jsou v tomto článku vyčteny. Čili v přìpadě, že k přìmému srovnánì nedošlo, měla by to být srovnávacì reklama zakázaná. Ovšem toto je dle Soudnìho dvora EU poněkud kostrbatý výklad a je třeba si ve výkladu pomoci článkem 2 té samé směrnice, který stanovì, že srovnávacì reklama je taková, která ať přìmo či nepřìmo označì jiného soutěžitele (či jeho zbožì, služby…). Soudnì dvůr EU argumentoval při výkladu, že je třeba podmínky kladené na srovnávací reklamu vykládat nejpříznivějším způsobem pro tuto reklamu a dospěl tedy k tomu, že jde o srovnávacì reklamu, kterou je možno posuzovat podle článku 4 směrnice 97/55/ES. Dalšì otázkou bylo to, jestli použitì originálnìch čìsel konkurenčnìho výrobce by se dalo vykládat jako protiprávnì těženì z dobré pověsti ochranné známky. Směrnice o ochranných známkách připouštì použitì obchodnì známky v obchodnì komunikaci za splněnì několika podmìnek a jednou z nich je ta, že takové použitì nesmì hrozit nebezpečìm záměny obou konkurentů nebo nesmì působit dojmem, že spolupracujì. K takovému zhodnocenì je nutno brát na zřetel hledisko průměrného jedince, který je cìlovou skupinou dané reklamy a který by jì mohl být oklamán. V tomto přìpadě tìmto jedincem byli obchodnìci, tedy specialisté, kteřì problematiku náhradnìch dìlů do tiskáren znajì a rozumì jì, a tedy nebezpečì záměny zde nehrozì podle Soudnìho dvora EU.

- 23 -

Rozhodnutì předevšìm nastartovalo tendenci ve výkladu Soudnìho dvora EU a to takovou, že při určovánì, zda došlo ke srovnávacì reklamě či ne, se má směrnice vykládat v co nejpřìznivějšìm duchu pro srovnávacì reklamu. Tedy v tomto přìpadě povoluje výklad článku 4 v rozšìřenì jeho působnosti. Zde se nevyskytuje termìn průměrný spotřebitel, ale naopak profesionálnì obchodnìk, kterého Soudnì dvůr EU nadal většì mìrou obezřetnosti a schopnosti odolat klamným dojmům. K problematice ochranných známek ve srovnávacì reklamě se věnuji v samostatné kapitole.

3.2.2. Kauza Pippig Augenoptik44 Společnost Pippig Augenoptik provozuje v rakouském městě Linec sìť třì obchodů zaměřených na prodej ze sortimentu brýlì a optiky. Prodává brýle a optiku asi 60 výrobců. Společnosti Hartlauer je obchodnìm řetězcem, který v rámci svého sortimentu prodává také brýle a optiku, ovšem méně známých značek, a pokud prodává renomovanějšì značky, tak k jejich nákupu nepoužìvá běžné distributory, jako ostatnì prodejny optiky, ale dovážì je ze zahraničì. Na začátku zářì 1997 společnost Hartlauer začala distribuovat reklamnì letáky, kde porovnávala ceny asi 52 brýlì a upozornila na celkový finančnì rozdìl v průběhu let mezi nákupem u Hartlauer a jiných optik. Dále tvrdì v letáku, že na čočkách Zeiss majì optici až 717% marži. Dále leták obsahuje přìmé srovnánì značkových brýlì od Pippig a brýlì stejné značky prodávané v obchodech Hartaluer. Kromě cenového rozdìlu, který zdůrazňuje, je však rozdìl také v tom, že porovnávané brýle od Pippig majì dražšì čočky Zeiss a brýle od firmy Hartaleur čočky značky Optimed. Tato reklama byla také vysìlána v rakouské televizi a v rozhlase. Soudnì dvůr EU v této kauze řešil několik otázek. Prvnì z nich byla povaha směrnice o srovnávacì a nekalé reklamě. Soudnì dvůr EU připomenul, že ta část směrnice, která pojednává o srovnávacì reklamě je založena na principu maximálnì harmonizace, a tedy nedovoluje právnìm řádům členských zemì se od nì jakkoliv odlišovat. Oproti tomu v ostatnìch částech směrnice je dovoleno 44

Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 8. dubna 2003 ve věci C-44/01, Pippig Augenoptik GmbH & Co. KG et Hartlauer Handelsgesellschaft mbH, Verlassenschaft nach dem verstorbenen Franz Josef Hartlauer. Dále jen „Pippig―

- 24 -

užìvat i přìsnějšì vnitrostátnì úpravu. Dalšì otázka se týkala užitì ochranných známek – Soudnì dvůr EU opět potvrdil, že užìt ochrannou známku v obchodnìm sdělenì je možné za určitých podmìnek a je na uváženì soutěžitele, zda ji uvede, či ne. Ovšem je na úvaze vnitrostátnìho soudu, zda v přìpadech, kdy značka uvedena nenì a toto neuvedenì známějšì značky nemůže podstatně ovlivnit výběr zákaznìka (v tomto přìpadě rámečky stejné známé značky, nicméně zatajenì faktu, že v jednom přìpadě byly čočky známé značky a v druhém nikoliv). Nicméně v ostatnìch otázkách soud pokračuje v tendenci započaté předchozìm rozhodnutìm Toshiba Europe45 a tedy dává soutěžitelům široký prostor na uplatněnì srovnávacì reklamy. Potvrdil, že samotné srovnánì cen se nemůže vysvětlovat, jako znevažovánì konkurenta, který stanovuje vyššì ceny. A nenì podstatné, z jakých prodejnìch zdrojů ten či onen prodejce zbožì zìskal.

3.2.3. Kauza Lidl Belgium46 V roce 2003 společnost Colruyt zasìlala svým klientům dopis, ve kterém uváděla, kolik mohli klienti ušetřit ve srovnánì s konkurencì.47 Srovnávala několik supermarketů, hypermarketů i diskontů a odvolávala se na to, že denně srovnává 18 000 cen.48 Podobný vzkaz měla i předtištěný na zadnì straně pokladnìch účtenek, kde navìc tvrdila, že výrobky označené etiketou BASIC jsou za nejnižšì cenu na trhu. Podle společnosti Lidl, která byla také na seznamu

45

Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 25. řìjna 2001, ve věci C-112/99 Toshiba Europe GmbH v. Katun Germany GmbH 46 Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 19. Zářì 2006 ve věci C-356/04, Lidl Belgium GmbH & Co. KG v. Etablissementen Franz Colruyt NV. Dále jen „Lidl, Belgie― 47 […]Na základě našeho indexu průměrných cen v uplynulém roce jsme vypočìtali, že rodina, která utratì týdně 100 eur u Colruyt: – ušetřila mezi 366 a 1 129 eury tìm, že nakupovala u Colruyt, a nikoli v jiném supermarketu (napřìklad Carrefour, Cora, Delhaize atd.); – ušetřila mezi 155 a 293 eury tìm, že nakupovala u Colruyt, a nikoli v ,hard discounter‘ nebo ve velkoobchodu (Aldi, Lidl, Makro) […] 48 […]Abychom mohli zaručit trvale nejnižšì ceny, srovnáváme každý den osmnáct tisìc cen v ostatnìch obchodech. [..] na tomto základě vypočìtáváme každý měsìc rozdìl v cenách mezi Colruyt a ostatnìmi obchody. Ten nazýváme našìm cenovým indexem, který je certifikován Quality Control, nezávislým institutem pro kontrolu kvality.

- 25 -

jmenovaných supermarketů je reklama klamavá, neověřitelná a neobjektivnì a obrátila se na soud. Soudnì dvůr EU rozlišuje v tomto přìpadě dvě kategorie reklamy. V jedné jde o srovnávacì reklamu, kde Colruyt tvrdì, že ve srovnánì s ostatnìmi prodejci na základě určitého srovnávacìho indexu cen mohl jejich klient ušetřit v určitém finančnìm rozmezì. V druhé srovnávacì reklamě jde o to, že tvrdì, že jejich zbožì označené „BASIC― je absolutně nejnižšì na belgickém trhu – i toto kvalifikuje jako srovnávacì reklamu, kde nepřìmo označuje ostatnì soutěžitele. Soudnì dvůr EU interpretuje článek 3a odst. 1 pìsm. b) směrnice 97/55,tak, že pokud se srovnávacì reklama vztahuje hromadně na celý určitý sortiment výrobků běžné spotřeby prodávaných dvěma soutěžìcìmi řetězci velkých obchodů a nikoli na jednotlivé výrobky prodávané těmito řetězci, může splňovat podmìnku srovnání zboží nebo služeb, jež slouží stejným potřebám nebo jsou zamýšleny pro stejný účel stanovenou uvedeným ustanovenìm. Sem se může i vztahovat stanovenì částky, kterou může spotřebitel ušetřit, nakupuje-li takové zbožì (které sloužì stejným potřebám nebo pro stejný účel a je zaměnitelné) u jednoho řetězce ve srovnánì s druhým řetězcem. Dále také soud došel k tomu, ž v pìsmenu c.) stejného článku nenì nutné, aby při takovém srovnánì musel soutěžitel uvádět přesně seznam zbožì a cen, kterých se srovnánì týká. Stačì, že taková možnost je dohledatelná, nicméně nemusì být přìmo uvedena v dotčené reklamě. A na závěr také potvrzuje, že cena, či obecná cenová hladina jsou obecně ověřitelným rysem. Soudnì dvůr EU stanovil podmìnky, za kterých okolnostì může být srovnávacì reklama mezi obchodnìmi řetězci klamavá. Je to v přìpadě, že soutěžitel provede srovnánì určitého vzorku cen a přitom tento fakt nezmìnì (zamlčì tedy skutečnost, že šlo o srovnánì vzorků, aby si spotřebitel myslel, že se srovnánì týká všech cen) nebo při srovnánì neidentifikuje, kterých výrobků se srovnánì týká či neuvede zdroj nebo způsob, kde se dá takový seznam srovnávaných výrobků dohledat. A dále mohou být klamavé srovnávacì reklamy, které obsahují hromadný odkaz na rozpětí částek, které může ušetřit spotřebitel, který nakupuje u zadavatele reklamy, a nikoli u jeho soutěžitelů, aniž by individualizovalo obecnou úroveň cen uplatňovaných každým z uvedených soutěžitelů a částku, kterou lze ušetřit při nákupech u zadavatele reklamy, a nikoli u každého z těchto soutěžitelů. - 26 -

3.2.4. Kauza O249 Společnosti O2 a H3G jsou dva konkurenčnì mobilnì operátoři působìcì na anglickém trhu s mobilnìmi technologiemi. O2 vlastnì ochrannou známku na vyobrazenì svého loga na modrém pozadì s bublinami. Symbol bublin na modrém pozadì je jasným symbolem společnosti O2. Společnost H3G v roce 2004 nechala v televizi odvysìlat reklamu na své služby, kde mimo jiné použila jméno O2 na černobìlém bublinovém pozadì a srovnala ceny O2 a H3G, přičemž z reklamy vyplývalo, že služby H3G jsou levnějšì nežli služby O2. Společnost O2 se obrátila na anglický soud a v poslednì instanci soud vznesl předběžné otázky u Soudnìho dvora EU. Předběžné otázky se týkaly předevšìm ochranné známky a jejich použitì ve srovnávacì reklamě. Soudnì dvůr EU tedy odpověděl, že o srovnávacì reklamu jde: jestliže je tedy použití označení podobného ochranné známce soutěžitele inzerenta reklamy ve srovnávací reklamě vnímáno průměrným spotřebitelem jako odkaz na tohoto soutěžitele nebo na zboží a služby, které nabízí, jako je tomu ve věci v původním řízení, jedná se o srovnávací reklamu ve smyslu čl. 2 bodu 2a směrnice.50 Zdůraznil, že srovnávacì reklama je za určitých daných podmìnek dovolená a to i za použitì ochranných označenì či ochranných známek jiného soutěžitele. Tìmto je třeba nalézt rovnováhu mezi právy soutěžitelů, majitelů ochranných známek a spotřebitelů, kteřì majì právo na to být co nejlépe informovanì o službách a výhodách a to i v přìpadě srovnávacì reklamy, která je povolená. Soudnì dvůr zopakoval jednu z podmìnek, za kterých srovnávacì reklama přìpustná nenì a tou je situace, kdy srovnánìm s použitìm značenì soutěžitele by hrozilo nebezpečì vyvolánì záměny u spotřebitele.51 Dalšì podmìnkou je to, že takové užitì musì být prováděno v obchodnìm styku. Což v tomto přìpadě beze sporu bylo. A také bez souhlasu majitele ochranné známky, což zde také bylo splněno.

49

Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 18. Června 2008, ve věci C-533/06, O2 Holdings Limited a O2 (UK) Limited v. Hutchison 3G UK Limited. Dále jen „O2― 50 Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 18. Června 2008, ve věci C-533/06, O2 Holdings Limited a O2 (UK) Limited v. Hutchison 3G UK Limited 51 rozsudek ze dne 6. prosince 2005, Medion, C.120/04

- 27 -

Pro ujasněnì pojmu, co je to nebezpečí záměny, Soudnì dvůr EU citoval ze svých dřìvějšìch rozhodnutì. Čili, jde o situaci, kdy se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Což v tomto přìpadě nebylo, neboť na průměrného spotřebitele, dle vyjádřenì anglického soudu, takto reklama nepůsobila. Soudnì dvůr EU zde předevšìm zdůraznil to, že srovnávacì reklama je přìpustná a je užitečná předevšìm pro spotřebitele a proto směrnice regulujìcì srovnávacì a klamavou reklamu stanovujì také podmìnky, kdy je taková reklama v souladu s právem. Dále odůvodnil omezenì práv vlastnìků ochranných známek právě ve prospěch takové oprávněné srovnávacì reklamy. Dle mého názoru se logice rozhodnutì nedá nic vytknout. Souhlasìm s tìm, že v přìpadě, kdy soutěžitel neznevažuje ochrannou známku konkurence, či ji jiným nekalým způsobem neužìvá v reklamě či v jiném obchodnìm styku, je jistě taková srovnávacì reklama pro spotřebitele zajìmavým informačnìm zdrojem nejen o cenách, ale i o jiných vlastnostech produktů.

3.2.5. Kauza De Landtsheer52 Společnost De Landtsheer vyrábì na územì Belgie piva pod ochrannou známkou Malheur. V roce 2001 uvedla na belgický trh pivo pod názvem Malheur Brut Réserve, které je vyráběno speciálnìm postupem, který vycházì ze způsobu výroby šumivého vìna. Jelikož se jedná o speciálnì postup při výrobě piva, chtěla na to veřejnost náležitě upozornit, proto na lahvi a letáku připojeném k lahvi a na kartónovém obalu byly mimo jiné uvedeny výrazy BRUT RÉSERVE, La première bière BRUT au monde53, Bière blonde à la méthode traditionnelle54 a Reims-France“. Při marketingové prezentaci tohoto výrobku společnost použìvala výraz Champagnebier a dále popisovala způsob výroby jako méthode champenoise55. Konkurenci tato série označenì přišla v rozporu se 52

Rozsudek Soudnìho dvora EU z 19. dubna 2007, věc C-381/05 De Landtsheer Emmanuel SA v. Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne, Veuve Clicquot Ponsardin SA. Dále jen De Landtsheer― 53 prvnì BRUT pivo na světě 54 světlé pivo vyrobené tradičnìm způsobem 55 Šampaňská metoda

- 28 -

zákonem a obratila se na soud. V poslednì instanci Belgický soud vznesl Soudnìmu dvoru EU předběžné otázky k výkladu směrnic 84/450/EHS a 97/55/ES. Co se týká výkladu pojmu srovnávacì reklama, co je a co již nenì srovnávacì reklamou. V tomto přìpadě Soudnì dvůr EU vykládá čl. 2 bod 2a,tak, že i odkaz na druh výrobku a nikoliv přìmo na určitý podnik či výrobek lze považovat za srovnávacì reklamu. Čili v tomto přìpadě stačilo označit produkt určitými uznávanými jakostnìmi výrazy a produkt se již srovnával s ostatnìmi produkty, které toto označenì také použìvajì. Tato srovnávacì reklama je dovolena, pokud protiprávně netěží z pověsti ochranné známky, obchodní firmy nebo jiných rozlišovacích znaků a nebo z označení původu konkurujících výrobku. Tedy v přìpadě sporu De Landtsheer se jedná o zkoumánì, zda protiprávně netěžì z označenì původu nebo jiných rozlišovacìch znaků. Soudnì dvůr EU došel výkladem směrnice k závěru, že srovnávat zbožì s označenìm původu se zbožìm bez označenì původu lze a to např. vyzdvihnutìm kvality výrobku, které má označenì původu. Ovšem v přìpadě, kdy zbožì bez označenì původu neoprávněně těžì z označenì původu, tedy v přìpadě, kdy užìvá nějaká označenì, k nimž nemá právo, nebo nesplňuje podmìnky k takovému označenì, je srovnávacì reklama nedovolená.

3.2.6. Kauza Lidl SNC, France 56 V roce 2006 společnost Vierzon Distribution nechala otisknout ve francouzském denìku kopie účtenek s 34 položkami v hodnotě 46,3 EUR z obchodu E. Leclerc provozovaného touto společnostì a vedle toho účtenku z obchodu Lidl v hodnotě 51,4 EUR a u toho slogan:―Ne každý může být E. Leclerc! Nízké ceny: důkaz, že E. Leclerc je stále nejlevnější“ a „anglicky se říká ‘hard discount’; francouzsky ‘E. Leclerc’“. Soudnì dvůr EU řešì opět podobnou otázku, co u sporu Lidl Belgium, nicméně zde přicházì Lidl s tìm, že výrobky nejsou zaměnitelné, neboť se jedná

56 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 18. Listopadu 2010 ve věci C-159/09, Lidl SNC proti Vierzon Distribution SA. Dále jen „Lidl, Francie―

- 29 -

o potravinové výrobky, které majì různou chuť a tedy se lišì jejich poživatelnost nebo potěšení je konzumovat. Komise i francouzský soud, který tento spor řešil a který přednesl předběžnou otázku, tvrdì, že výrobky jsou zaměnitelné (viz. judikatura předchozìho rozhodnutì Lidl - Belgium), ovšem chce se ujistit, zda jejich potravinový charakter a tudìž chuť a potěšenì je konzumovat, nebránì v posouzenì jako zaměnitelné. Soud uvedl, že nelze podmìnit srovnávánì dvou potravinových výrobků jejich absolutnì totožnostì, neboť tìm by se vytratila účelnost povolené srovnávacì reklamy, která je jinak sloužì ku prospěchu spotřebiteli a jeho lepšì informovanosti. Takovým zákazem by byl de facto zákaz veškeré srovnávacì reklamy v potravinovém průmyslu. Soudnì dvůr došel k závěru, že cenově srovnávacì reklama může být klamavá, pokud v běžném spotřebiteli vyvolá dojem, že rozdìl mezi tìmto vzorkem produktů zmìněným ve sporné reklamě vykresluje zároveň celkový rozdìl cenové hladiny obchodů a že dosáhnou zhruba takových úspor, jaké jsou vyzdvihovány uvedenou reklamou tím, že budou pravidelně nakupovat zboží běžné spotřeby u zadavatele reklamy spíše než u uvedeného soutěžitele, nebo dokonce v mylné víře, že všechny výrobky zadavatele reklamy jsou levnější, než výrobky jeho soutěžitele, a nebo, pokud mezi cenově srovnávanými výrobky je takový rozdìl, který nenì zmìněn. K argumentu rozdìlnosti chuti se soudnì dvůr vyjádřil:―pouhá okolnost, že se potravinářské výrobky liší z hlediska jejich poživatelnosti a požitku spotřebitele je konzumovat, v závislosti na podmínkách a místě jejich výroby, jejich ingrediencích a výrobci, nemůže vyloučit, že srovnání takových výrobků může splňovat požadavek stanovený v uvedeném ustanovení, podle kterého mají tyto výrobky sloužit stejným potřebám nebo mají být zamýšleny pro stejný účel, to znamená, že se mají vyznačovat dostatečnou mírou vzájemné zaměnitelnosti.“

3.3. Shrnutí kapitoly Soudnì dvůr EU a jeho rozhodovánì se nese v duchu podpory soutěže. Rozhoduje často ve prospěch srovnávacì reklamy, jakožto nástroje užitečného předevšìm pro spotřebitele. V otázkách, které v této souvislosti rozhoduje, - 30 -

poměrně široce vykládá působnost této směrnice. Nezáležì na tom, zda docházì přìmo ke srovnánì mezi výrobky či službami, stačì, pokud ukazuje v jakékoliv formě, přìmo či nepřìmo, na jiného soutěžitele (Toshiba). V dalšì kauze (De Landtsheer) došel k tomu, že nemusì být ani jmenován konkrétnì podnik, ani služba, ani zbožì, stačì, když se výrobce odkazuje na pouhý druh zbožì a i tìmto docházì ke srovnánì s ostatnìmi, které takové druhové označenì také použìvajì. Základnì zásada, podle které se majì vykládat podmìnky pro určenì, zda jde o srovnávacì reklamu, se majì vykládat co nejpřìznivějšìm způsobem pro tuto reklamu (Toshiba) a to právě proto, že taková reklama může být pro spotřebitele přìnosná informačně a zároveň podporovat soutěž, což je pro spotřebitele ve výsledku také výhodné. Co do srovnánì zbožì, záležì na soutěžiteli, dle jakých vlastnostì bude zbožì srovnávat, kolik srovnánì provede. Srovnánì se může týkat ceny jakožto objektivnì vlastnosti zbožì (Lidl, Belgie). Srovnávat se může i zbožì nakoupené z různých distribučnìch zdrojů (Pippig) Důležitým faktorem však při srovnánì musì být objektivita srovnánì. Objektivita však neznamená vyčerpávajìcì seznam všech výrobků, které by se srovnávaly – to se týká předevšìm obecné cenové hladiny (Lidl, Belgie). V přìpadě srovnávánì výrobků tyto výrobky nemusì být úplně totožné, ale musì být zaměnitelné, sloužit ke stejným potřebám a pro stejný účel. Nerozhodujì v něm takové partikulárnì věci jako chutnost (Lidl, Francie). Ke klamavosti reklamy se Soudnì dvůr EU vyjádřil tak, že klamavá srovnávacì reklama může být taková, kdy se srovnánì uskutečnilo s nějakého vzorku a přičemž může působit tak, že se to týká všech výrobků nebo se neuvádì, dle čeho firma srovnávala, či zdroj informacì, nebo možnost dohledat, jak k takovému srovnánì došlo – např. seznam zbožì, které se srovnávalo. Seznam všeho zbožì, které se srovnávalo, nemusì být přìmo uveden v reklamnìm sdělenì, ale musì být dostupné v přìpadě dotazu, aby se mohla ověřit jeho správnost (Lidl, Belgie). Srovnává-li se zbožì opatřené ochrannou známkou dobrého jména a zbožì neznačkové, toto srovnánì může být klamavé, pokud soutěžitel tento fakt zamlčì (Pippig). Srovnávacì reklama je také klamavá, pokud vyvolává nebezpečì záměny mezi jednotlivými soutěžiteli (O2).

- 31 -

4.

Ochranné známky v právu EU a judikatuře soudniho dvora EU V souvislosti s rozhodovacì praxì Soudnìho dvora EU ve věcech nekalé

soutěže je jistě důležité zmìnit i některou judikaturu Soudnìho dvora EU v souvislosti s ochrannými známkami. Soutěžnì právo a právo duševnìho vlastnictvì se právě v těchto otázkách velmi úzce prolìnajì a proto je důležité zmìnit směrnici 89/104/EHS57, která také částečně upravuje tuto oblast. Co se týká rozhodovacì praxe, z vyčtené judikatury jsem si vyvodila názor, že Soudnì dvůr se spìše snažì uvolňovat soutěž, co nejméně bránit soutěžitelům v soutěži a to někdy na úkor majitelů ochranných známek, což plně koresponduje s trendem směrnice 2006/114/ES, která podporuje srovnávacì reklamu za určitých podmìnek, jakožto nástroje užitečného předevšìm pro spotřebitele.

4.1.1. Kauza Gerolsteiner Brunnen GmbH & Co63 Společnost Gerolsteiner Brunnen GmbH & Co. je stáčìrnou minerálnìch vod a nápojů na bázi minerálnì vody s ovocnou přìchutì, kterou prodává na územì Německa pod názvem Gerri,. Od poloviny roku 1990 přišel na trh nový distributor Putsch minerálnìch vod, který na územì Německa začal prodávat minerálnì vody stáčené v Irsku, které nesou název „Kerry Spring―. Tato minerálnì voda je stáčena v hrabstvì Kerry a z pramene, který nese právě název Kerry Spring. Kerry, Gerri – znì to podobně. Jedná se zde o klamavou reklamu? Německý soud v poslednì instanci, který spor rozhodoval, vznesl k Soudnìmu dvoru EU předběžné otázky: 1. Je článek 6(1)(b) směrnice 89/104/EHS aplikovatelný též v případě, kdy třetí osoba užívá výše uvedený údaj jako ochrannou známku?

57

Prvnì směrnice Rady 89/104/EHS z 21. prosince 1988 o aproximaci právnìch předpisů členských států v oblasti ochranných známek. Dále v textu jen „směrnice 89/104/EHS― 63 Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 7 ledna 2004, ve věci C-100/02, Gerolsteiner Brunnen GmbH & Co., na straně jedné, a společnostì Putsch GmbH. Dále jen „Gerri―

- 32 -

2. Pokud ano, musí být užívání takového údaje jako ochranné známky bráno v úvahu při posuzování, podle poslední věty článku 6(1) směrnice 89/104/EHS, zda toto užívání bylo v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě?64 ESD konstatoval, že omezenì práv konstatovaných v článku 5 článkem směrnice 89/104/EHS se snažì sladit základnì zájmy, které směřujì k ochraně ochranných známek s požadavkem na volný pohyb zbožì a služeb na společném trhu65. Předevšìm článek 5 směrnice 89/104/EHS má za úkol umožnit majiteli známky dožadovat se zákazu všem třetìm osobám v použìvánì jakéhokoliv označenì totožného nebo podobného, nebo které by hrozilo nebezpečìm záměny u veřejnosti s ochrannou známkou pro zbožì a služby v obchodnìm styku. V článku 6 odst. 1 b) směrnice 89/104/EHS se potom pravì, že vlastnìk takové ochranné známky však nenì oprávněn bránit třetìm osobám v užìvánì v obchodnìm styku údajů týkajìcìch se, mezi jinými, zeměpisného označenì původu zbožì, v přìpadě, že jej ona třetì osoba užìvá v souladu s poctivými zvyklostmi. Soudnì dvůr EU uvedl, že ochranná známka Gerri nemá žádný zeměpisný význam, kdežto označenì Kerry Spring označuje zeměpisný původ vody, tedy pramen ze kterého je čerpáno při výrobě dotčených minerálnìch vod a nápojů. Dále soudnì dvůr si pokládá otázku, zda nebezpečì záměny mezi slovnì známkou a zeměpisným označenìm původu výrobku opravňuje majitele ochranné známky zakázat dále použìvat označenì zeměpisného původu. Soudnì dvůr EU si odpověděl předevšìm v kritériìch stanovené článkem 6 odst. 1 b.). směrnice 89/104/EHS a to, zda je toto označenì užìváno v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu a obchodě. Pouhá skutečnost, že je zde reálná hrozba fonetické záměny mezi ochrannou známkou a zeměpisným označenìm, dle ESD, nestačì k posouzenì, zda v rozporu s poctivými zvyklostmi. Tedy, je na národnìch soudech, aby provedly celkové posouzenì věci a všech relevantnìch skutečnostì. Tedy nejen fonetickou záměnu, ale i tvary lahvì, etikety, aby se dalo

64

Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 7 ledna 2004, ve věci C-100/02, Gerolsteiner Brunnen GmbH & Co., na straně jedné, a společnostì Putsch GmbH 65 Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 23. února 1999, ve věci C-63/97, Bayerische Motorenwerke AG (BMW) and BMW Nederland BV v. Ronald Karel Deenik

- 33 -

vyčìst z jednánì výrobce, zda skutečně jeho jednánì bylo nepoctivé a za účelem napodobit značku německého výrobce a tedy vlastnìka ochranné známky. Soudní dvůr brání pluralitu trhu Souhlasìm s tìm, že pouze fonetická podobnost v tomto přìpadě nestačì k posouzenì, zda šlo o nekalou soutěžnì praktiku ze strany irského výrobce. Společenstvì je různorodé a vzhledem k různým jazykům, kterými se uvnitř společenstvì hovořì, je zřejmé, že k různým podobnostem z hlediska fonetického bude docházet často. Pokud by si každý stát takto nárokoval výlučnost z hlediska fonetického překladu konkurenčnìch výrobků dovezených ze zahraničnìch zemì, celé by to vneslo do společného trhu značnou nejednotnost a nejistotu a výrazně by to narušovalo volný pohyb zbožì a služeb uvnitř společenstvì. Souhlasìm s tìm, že aby se fonetická podobnosti dala posuzovat jako nekalá obchodnì praktika, je třeba zkoumat i dalšì chovánì soutěžitele v daném přìpadě a to předevšìm to, zda svým jednánìm skutečně primárně směřuje k narušenì soutěže – tedy, že kromě názvu je shoda i v dalšìch (např. vizuálnìch) prvcìch výrobku. Tedy, jak sám soudnì dvůr uvedl, možnost zakázat takové označenì může držitel ochranné známky vyžadovat dle článku 5 směrnice pouze tehdy, pokud užìvánì názvu zeměpisného označenì druhou stranou nenì v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu a obchodě.

4.1.2. Kauza L’Oréal66 Společnost L’Oréal je vlastnìkem ochranných známek k parfémům Trésor, Miracle a dalšìch, ochranná známka spočìvá nejen v jejìm slovnìm vyobrazenì, ale i v tvaru flakónu parfému a krabičky. Společnost Bellure vyrábì parfémy, které se až nápadně tvarem flakónu a krabičkami podobajì výše uvedeným výrobkům společnosti L’Oréal a které distribuuje na územì Velké Británie ve spolupráci se společnostmi Malaika a Starion. L’Oréal se proto

66 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 18. Června 2009 ve věci C-487/07, L'Oréal SA a dalšì v. Bellure NV a dalšì. Dále jen „L’Oréal―.

- 34 -

obrátil na anglické soudy, přičemž spor se dostal až před Soudnì dvůr EU formou předběžných otázek. Soudnì dvůr se vypořádával s otázkou výkladu směrnice o ochranných známkách 89/104/EHS (o které se rozepisuji dále ve své práci) a konkrétně jejìho článku 5 odst. 2 směrnice. V tomto článku se zabýval výkladem existence protiprávnìho těženì z dobrého jména ochranné známky, kdy žalovanì parazitovali na pověsti a renomé luxusnìch parfémů společnosti L´Oréal. Soud přednesl,

že

výše

uvedený

článek

má

být

vykládán

tak,

že

ke

konstatovánì protiprávnìho těženì z rozlišovacì způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nepotřebujeme naplnit ani existenci nebezpečì záměny ani nebezpečì újmy ochranné známce či jejìmu majiteli. Tedy, že stačì pouhý fakt, že někdo parazituje na pověsti ochranné známky, těžì z jejìho dobrého jména, obchodnìho úsilì majitele a veškerých prostředků, které majitel ochranné známky vložil k jejì prezentaci a kvality. Tedy i když flakón přesně nenì imitacì originálu. Dále v tomto rozhodnutì soud vyjádřil své stanovisko, že inzerent, který ve srovnávacì reklamně výslovně zmiňuje, že výrobek, který nabìzì je napodobeninou jiného výrobku nesoucìho velmi známou ochrannou známku se dá kvalifikovat stále jako „reprodukce― či napodobenina, a prospěch, který takovou srovnávacì reklamou zìskává, má být považován za protiprávně zìskaný ze spojitosti s dobrým jménem produktu pod ochrannou známkou. Černí pasažéři na trhu s parfémy Rozhodnutì je spravedlivé dle mého názoru, soud zde stanovuje limity pro to, co je oprávněná srovnávacì reklama a co již ne. Zde ve srovnánì dvou výrobků docházì k situaci, kdy jeden těžì z pověsti druhého. Jeden z výrobců vložil jistě nemalé náklady do vývoje parfému, do dobrého jména značky a do marketingové prezentace výsledného produktu a druhý výrobce pouze využije dobrého jména svého konkurenta při srovnánì jednoho atributu (v tomto přìpadě vůně parfému) a tìmto bezplatně vůči dotčenému soutěžiteli neoprávněně těžì ze jména výrobce. Je vìce než pravděpodobné, že kdyby nedošlo k takovému srovnánì s ochrannou známkou, tak by byl výrobek žalovaného jen velmi špatně prodejný. Domnìvám se, že srovnánìm obou výrobku jeden výrazně zvýšì svojì - 35 -

výslednou prodejnost v očìch spotřebitele bez téměř jakýchkoliv vynaložených nákladů a těžì z marketingové strategie, kterou financuje věhlasnějšì výrobce parfémů. I na českém trhu jsem se setkala s podobným srovnánìm s luxusnějšìmi parfémy o jejichž spornosti jsem uvažovala, zda takové srovnávánì s věhlasnějšì značkou již nenì v rozporu se soutěžnìm právem. Předevšìm mne zaujaly parfémy společnosti FM Group, které sice nekopìruji ani flakon ani krabičku (a pokud, tak jen nepatrně, ale jejich internetový distributor vždy upozornì spotřebitele, aby si tento parfém nezaměňoval právě např. s výše zmiňovaným parfémem Miracle. Jinými slovy, spojì čistě nenápadný parfém se známým jménem výrobce a tìmto jej upozornì, že „by mohlo― jìt o jeho napodobeninu. 67 Domnìvám se, že i v tomto přìpadě se jedná o podobné neoprávněné těženì z dobré pověsti a jména jiných soutěžitelů, přesto, že se tvářì jako varovánì spotřebitele s možnou záměnou produktů. Zdánlivě jde o upozorněnì spotřebitele, že uvedený parfém má natolik podobné vlastnosti s parfémem věhlasného výrobce, že si je spotřebitelé mohou zaměnit. Tìmto nabìzì výrazně levnějšì parfémy, které imitujì i výše jmenované parfémy a těžì tìm z jejich dobrého jména. Samotné parfémy majì jen kódové označenì, nepodobajì se vůbec označenì chráněnému ochrannou známkou. To, že obrovskou část jejich „prodejnosti― tvořì právě srovnánì se známou značkou, dokazuje i fakt, že jsou prodávány na internetu – tedy se snìženou dostupnostì vzorků a jednìm z několika atributů každého parfému tohoto výrobce je výše uvedené srovnánì (resp. varovánì) s věhlasnou značkou. Čili parfémy netěžì z vlastnì invence, ale z invence někoho jiného.

4.1.3.

Kauza Gillette 68

Společnost LA-Laboratories prodává ve Finsku holicì strojky skládajìcì se z násadky a vyměnitelné čepelky. Tyto holicì strojky, a předevšìm jejich 67

Svět vůnì řada inspirace dámská - Parfémy FM Group - špičková kosmetika a parfémy za skvělou cenu. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z: http://www.parfemylevne.us/parfemy-fm-group/rada-inspirace/damska 68 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 17. Března 2005 ve věci C-228/03, The Gillette Company a Gillette Group Finland Oy v. LA-Laboratories Ltd Oy. Dále jen „Gillette―.

- 36 -

vyměnitelné čepelky, se velmi podobajì těm, které prodává Gillette Group Finland. Tyto čepelky se prodávajì pod ochrannou známkou Parason Flexor a na jejich obalu je umìstěn štìtek „všechny násadky Parason Flexor a Gillette Sensor jsou kompatibilnì s touto čepelkou―. Gillette Company má ve Finsku zapsané ochranné známky Gillette a Sensor. Společnost Gillette podala žalobu u finského soudu prvnìho stupně v Helsinkách proti LA-Laboratories za to, že poškodila jejì zapsané známky Gillette a Sensor. Podle nì vytvářì chovánì LA-Laboratories u veřejnosti dojem, že tyto dvě společnosti spolu spolupracujì resp. že mezi nimi existuje nějaké propojenì, či že LA-Laboratories má povolenì na základě licence od Gillette vyrábět náhradnì čepele pro jejì strojky. Avšak ve skutečnosti to tak nenì. Soudnì dvůr EU se nejprve musì vypořádat s interpretacì článku 6 směrnice 89/104/EHS70. Podle Soudnìho dvora je užitì ochranné známky třetì osobou možné, pokud v praxi představuje jedinou možnost, jak veřejnost srozumitelně informovat o účelu výrobku. Tedy v tomto přìpadě prostě uvézt název „Gillette― a „Sensor― na etiketu svého výrobku bylo jedinou možnostì, jak informovat spotřebitele, že hlavice strojku jsou kompatibilnì i s rukojetì strojku Gillette. Interpretace článku 6 odst. 1 pìsm. c.) tytéž směrnice Soudnì dvůr EU vykládá tak, že toto užitì se nevztahuje pouze na přìslušenstvì a náhradnì dìly výrobku - tento přìpad je ve směrnici citováno demonstrativně, ale i na jiné kategorie možných účelů výrobků. Termìn „poctivé zvyklosti―, který se vyskytuje v článku 6 odst. 1 pìsm. c) směrnice chránì oprávněné zájmy držitele ochranné známky. Užìvánì této známky třetì osobou nesmì být v rozporu s těmito zvyklostmi zejména tehdy, pokud je činěno takový způsobem, že může vzbuzovat domněnku, že mezi třetì osobou a majitelem ochranné známky existuje nějaké spojenì. Nebo pokud protiprávně těžì z jejì rozlišovacì způsobilosti či dobrého jména, nebo oslabuje ochrannou známku či ji hanobì a nebo pokud třetì osoba představuje svůj 70

Článek 6 uvedené směrnice s názvem Omezení účinků ochranné známky stanovì: „1. Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetì osobě užìvat v obchodnìm styku: […]c) ochrannou známku, je-li to nezbytné k označenì účelu zbožì nebo služby, zejména v přìpadě přìslušenstvì nebo náhradnìch dìlů, pokud ji užìvá v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.

- 37 -

výrobek jako reprodukci nebo jako napodobeninu výrobku s ochrannou známkou. Pouhá informace, že se užije ochranná známka pro informovánì spotřebitele, že je jeho výrobek kompatibilnì s výrobkem, na který se vztahuje ochranná známka ještě samo o sobě nemusì znamenat porušenì těchto poctivých zvyklostì – záležì tedy přìpadu od přìpadu a na posouzenì soudu, zda toto sdělenì mělo pouze informativnì charakter pro spotřebitele, a nebo pokud toto mělo za cìl oklamat spotřebitele a vyvolat v něm na přìklad záměnu mezi výrobky. Samotná informace o kompatibilitě ani nesrovnává kvalitu těchto výrobku, netvářì se tak, že třetì strana prodává výrobek stejných vlastnostì jako je tomu o výrobku chráněného. Tìmto rozhodnutìm Soudnì dvůr EU upřednostňuje dle mého názoru svobodnou volbu spotřebitele mezi výrobky a podporuje většì výběr výrobků na trhu a tedy širšì výběr pro spotřebitele. Soudnì dvůr EU tak na úkor ochrany zájmů vlastnìků ochranné známky rozhodl ve prospěch spotřebitele a menšìch soutěžitelů, kteřì vyrábì nejen náhradnì dìly. V tomto přìpadě přispěl fakt, že na obalu náhradnìch hlavic strojku byla etiketa, kde nejprve byl zmìněn strojek třetì strany a poté stroje společnosti Gillette, vše stejným pìsmem bez snahy napodobovat ochrannou známku Gillette. Srovnání s rozhodnutím L’Oréal72 Rozhodnutì ve mne nutně vzbuzuje nutkánì srovnat jej s rozhodnutìm L’Oréal, které jsem rozebìrala výše. V obou přìpadech nešlo o vyloženou snahu vyvolat nebezpečnou záměnu v očìch spotřebitele mezi výrobci. Ale v obou přìpadech se užìvá ochranná známka protistrany k informovánì spotřebitele o určitých vlastnostech výrobku. V tomto přìpadě šlo o informaci o kompatibilitě obou výrobku, ve věci L’Oréal šlo o informaci o podobnosti vůnì parfému. Co v jednom přìpadě soudnì dvůr posoudil jako parazitovánì (tzv. free-riding) na dobrém jméně, v tomto přìpadě posoudil jako nezbytnou informaci. Rozhodným prvkem v tomto sehrával fakt, že zatìmco v druhém přìpadě šlo o situaci, kdy se zbožì tvářilo, že má stejné vlastnosti jako originál, v přìpadu Gillette výrobce konkurenčnìho zbožì prezentoval svůj produkt jako v prvé řadě náhradnì hlavici 72

Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 18. Června 2009 ve věci C-487/07, L'Oréal SA a dalšì v. Bellure NV a dalšì

- 38 -

svých holicìch strojků s tìm, že jsou kompatibilnì i s výrobky společnosti Gillette. Tedy snaha těžit z pověsti ze jména Gillette zde nebyla primárnìm účelem sdělenì, cìlem bylo informovat spotřebitele o dalšìm možném využitì výrobku, a tedy mu v zásadě poskytnou širšì výběr sortimentu na trhu. A právě v tomto duchu rozhodl soud.

4.1.4.

Kauza Adidas73

Společnost Adidas AG je poměrně častým účastnìkem soudnìch stánì před Soudnìm dvorem EU, téměř vždy se jedná o jejì ochranné známky.

74 75

Vybrala jsem si poslednì rozhodnutì Soudnìho dvora EU ve věci týkajìcì se ochranných známek, ve kterém figuruje tato společnost. Adidas, která je držitelem obrazové ochranné známky mimo jiné na tři vertikálnì pruhy všité do bočnì strany rukávu u oděvu určeného pro sport a volný čas, které jsou barevně výrazně odlišené od zbytku oděvu. Některé společnosti jako H&M, Marca Mode, C&A a Vendex, začaly prodávat oblečenì pro sport a volný čas, které mělo všité podobné pruhy do rukávu, avšak jenom dva – a údajně pouze za účelem grafické dekorace. Adidas se proti takovému jednánì ohradila před nizozemskými soudy s tìm, že byla porušena jeho práva z ochranné známky. Napadené společnosti argumentovaly přìlišnou obecnosti obrazových motivů. Spor se dostal až před kasačnì soud, který vznesl předběžné otázky u Soudnìho dvora EU. Podstata těchto otázek se týkala právě obecnosti označenì, kam až může sahat hranice ochranné známky, aby na druhé straně neomezovala práva ostatnìch soutěžitelů k dostupnosti obecných dekoračnìch motivů. Generálnì advokát ve svém stanovisku zmiňuje německou doktrìnu o veřejném zájmu při zápisu ochranných známek tak, aby nebyly neoprávněně narušeny zájmy ostatnìch spotřebitelů.77 Kromě toho směrnice dále stanovuje, že

73

Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 10. dubna 2008 ve věci C-102/07, adidas AG a adidas Benelux BV v.Marca Mode CV a dalšì. Dále v textu jen „Adidas―. 74 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 22. června 2000 ve věci C-425/98, Marca Mode 75 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU a ze dne 23. řìjna 2003 ve věci C-408/01, Adidas-Salomon AG a Adidas Benelux. 77 Stanovisko generálnìho advokáta Dámasa Ruiz-Jaraba Colombera přednesené dne 16. ledna 2008 ve věc C-102/07 Adidas AG a Adidas Benelux BV proti Marca Mode CV, C&A Nederland, H&M Hennes & Mauritz Netherlands BV a Vendex KBB Nederland BV

- 39 -

majitel ochranné známky může být omezen ve svých právech, pokud se stala jeho ochranná známka v oblasti obchodu označenìm natolik běžným.78 Tento článek byl ve směrnici zakomponován v důsledku rozhodovacì praxe Soudnìho dvora EU, kde právě řešil spory mezi majiteli ochranných známek s ostatnìmi soutěžiteli a rozhodoval v duchu co nejsvobodnějšì soutěže.79 Nicméně pokud označenì nabylo během svého působenì takových rozlišovacìch schopnostì, nelze poté tìmto argumentovat. A to je právě přìpad společnosti Adidas, která použìvá sice relativně obecná označenì, ale je pod tìmto označenìm natolik známá v pomyšlenì veřejnosti, že k nì toto označenì natolik přilnulo, že jej nejde vykládat jako obecný vzor. Čím víc proužku tím víc Adidas? Přestože rozhodnutì ve věci Gillette80, které jsem rozebìrala výše, uvolnilo vìce trh společenstvì a dotklo se až práva vlastnìků ochranných známek, tìmto rozhodnutìm Soudnì dvůr EU dále tento trend neposunul. Ač se domnìvám, že i zde by to bylo vhodné a správné! Na jednu stranu je pravda, že označenì třì pruhů je sice obecné, ale natolik konkrétně spjaté s firmou Adidas, že argumentovat pouhou obecnostì značenì nenì možné. Tři pruhy prostě neodmyslitelně patřì ke značenì společnosti Adidas a pod tìmto označenìm se veřejnosti vybavì právě jméno této společnosti. Nicméně na druhou stranu samotné společnosti Adidas se právě velmi dobře podařilo prezentovat toto třìpruhové označenì na svých výrobcìch jako nedìlné označenì výrobků Adidas, že se domnìvám, že v široké veřejnosti je známá podmìnka, že pruhů musì být tři a teprve potom se jedná o originálnì oblečenì Adidas. Takže v přìpadě, kdy konkurence použìvá pouze pruhy dva, nehrozì, že by si někdo mohl takové oblečenì zaměnit s původnìm oblečenìm zn. Adidas. A nebála bych se tvrdit, že dvoupruhová dekorace na oblečenì právě naopak upozorňuje spotřebitele, že o 78

čl. 12 odst. 2 pìsm. a) směrnice 89/104/EHS stanovuje, že majitel ochranné známky může být zbaven svých práv, jestliže se známka po zápisu v důsledku činnosti, nebo nečinnosti majitele stala v oblasti obchodu označenìm obvyklým pro zbožì nebo služby, pro které je zapsána. 79 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 27. dubna 2006 ve věci C-145/05, Levi Strauss 80 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 17. Března 2005 ve věci C-228/03, The Gillette Company a Gillette Group Finland Oy v. LA-Laboratories Ltd Oy

- 40 -

značku Adidas nejde. Argumentaci, že šlo pouze o dekorativnì charakter oblečenì je poměrně uvěřitelná zvláště u těch zmiňovaných společnostì, které se specializujì na výrobu spìše konfekčnìho společenského oblečenì a nejsou vyloženě specializované na sportovnì oblečenì, které vyrábějì, pokud již, pouze okrajově. V jejich provozovnách zabìrajì sportovnì doplňky poměrně malé mìsto ve srovnánì s ostatnìmi druhy oděvu. Dále se domnìvám, že ony proužky na sportovnìm oblečenì se staly jakýmsi symbolem sportu a sportovnìho oblečenì obecně – a nejen firmy Adidas, která se však na tomto trendu jistě výrazně podìlela. Tedy tìm chci řìct, že těmito pruhy spìše bylo snahou výrobců upoutat pozornost spotřebitele, že nabìzené oblečenì je určené pro sport a že jde o sportovnì oblečenì jako takové, spìš než že by si jej mohl zaměnit se zbožìm značky Adidas. Společnost Adidas se dìky své obrovské reklamnì kampani a širokému sponzoringu sportu jednoduše dostala do povědomì široké veřejnosti natolik, že jejì ochranná známka je natolik spjata se sportem a sportovnìmi soutěžemi, že se stala nejen symbolem společnosti Adidas, ale sportu samotného.

4.1.5. Kauza Google81 Společnost Google je majitelem notoricky známého internetového vyhledávače nesoucìho stejný název. V průběho svého vývoje spustil i novou reklamnì službu na svých stránkách s názvem AdWords. Jde o způsob reklamy přìmo cìlené na spotřebitele a jeho okruh zájmů. Svým způsobem revolučnì ve světě reklamy, protože snáze filtruje reklamu, která spotřebitele nezaujme a cìleně se mu snažì nabìzet reklamu, která by ho mohla zaujmout. Systém vyhledávače je takový, že uživatel internetového vyhledávače zadá nějaké klìčové slovo a na základě tohoto mu vyhledávač zobrazì seznamy stránek, kde se tato slova vyskytujì a seřazené podle množstvì výskytu, mezi odkazy jsou tzv. „placené odkazy―, které funguje reklamnì systém „AdWords―, na základě vámi zadaného klìčového slova vám poskytne reklamu takovou, která se s vašìm klìčovým slovem shoduje. Výrobci, kteřì chtějì reklamy AdWords využìt si zvolì 81

Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ve spojené věci C-236/08 až C-238/08, Google France SARL A Google Inc. v. Louis Vuitton Malletier SA a dalšì. Dále v textu jen „Google―.

- 41 -

jednotlivá klìčová slova, pod kterými chtějì být u uživatelů portálu „vyhledáni― a za tuto službu také společnosti Google platì. Byla jen otázka času, kdy se tato služba nestane také předmětem nekalého soutěžnìho jednánì. Společnost Luis Vuitton se obrátila na pařìžský soud prvnì instance s žalobou proti Googlu. Luis Vuitton je výrobce luxusnìch kabelek, které jsou často předmětem imitacì a padělánì. Pokud jste zadali do vyhledávače Google klìčové slova „Luis Vuitton―, Google vám mezi placenými odkazy také nabìzel odkazy na stránky prodejců padělků této značky, což se samozřejmě firmě Luis Vuitton nelìbilo. Spor se dostal až před kasačnì soud, který následně vznesl předběžné otázky k Soudnìmu dvoru EU vztahujìcì se k výkladu směrnice. Soudnì dvůr EU posuzoval tuto věc ve spojenì s dalšìmi otázkami, kdy proti společnosti Google stal poskytovatel zájezdů a také poskytovatel poradny pro manželské páry, v jejich přìpadě AdWords ukazoval na konkurenci, zde tedy se žalobci domnìvajì, že jde o srovnávacì reklamu. Soudnì dvůr EU v tomto rozhodnutì došel k několika názorům. Zhodnotil, že majitelé ochranných značek majì skutečně právo požadovat zdrženì se jednánì třetìch stran při výběru klìčových slov do systému AdWords. Tedy že AdWords svým způsobem je schopna narušovat práva soutěžitelů a provádět srovnávacì reklamu nebo nabìzet napodobeniny atd. Nicméně co se týká společnosti Google, tak nelze řìct, že by z jejì strany došlo k nedovolenému „užìvánì― značek žalobců. Google sice dává možnost jiným soutěžitelům užívat jména dotčených značek, nicméně sám neužìvá jejich jména ve smyslu směrnice 89/104/EHS. A dále ani nenì zodpovědný za to, která klìčová slova si navolì klienti AdWords. Dotčené společnosti, které shledajì tedy porušenì práv soutěže, mohou požadovat po Googlu, aby takové spojenì klìčového slova odstranil ze své databáze, nicméně kvůli porušenì práv ze soutěže či práv majitele ochranné známky se musì obrátit přìmo na zadavatele reklamy. Dlouhá cesta v boji proti padělkům S rozhodnutìm souhlasìm, nenì možné, aby vyhledávač byl zodpovědný za klìčová slova, které si jeho klienti zvolì. Znamenalo by to, že by totiž sám - 42 -

osobně musel prověřovat pravost takových údajů, kontrolovat zbožì a sklady jednotlivých zadavatelů, zda skutečně odpovìdajì zadaným klìčovým slovům a to nelze po Googlu spravedlivě chtìt. Na druhou stranu je tento rozsudek velmi nepotěšujìcì pro držitele ochranných známek známých značek, které jsou častými oběti imitacì. Situace je pro ně horšì s přìchodem AdWords, který je dìky masové oblibě vyhledávače Google použìván po celém světě 83 a to znamená, že k takovým porušenìm práv bude docházet velmi často a že vinìci často budou jen stěžì dohledatelnì dìky anonymnosti internetu a nebo dìky geograficko-politickým obtìžnostem při vymáhánì svých práv z duševnìho vlastnictvì, neboť tito imitátoři často pocházejì ze zemì východnì Asie.84 Na toto rozhodnutì ohledně použìvánì ochranné známky v klìčových slovech, která zadává inzerent při systému AdWords nebo v jeho obdobách, bylo dále řešeno v rozhodnutì Eis.de.85 A dále je toto téma upřesněno v rozhodnutì Portakabin, kde jde obdobný systém reklamy, přičemž ale jako klìčová slova jsou voleny slovnì ochranné známky s mìrnými záměnami v pìsmenech „chybami―.86

4.2. Shrnutí kapitoly Co se týká užitì ochranných známek konkurenta ve srovnávacì reklamě, soudnì dvůr takové užitì připouštì. Zejména, je-li takové srovnánì nezbytné předevšìm pro informovánì spotřebitele o využitì výrobku (Gillette87). Ba co vìc,

83StatCounter Global Stats - Browser, OS, Search Engine including Mobile Market Share[citováno dne 26. Června 2011]. Dostupný z: http://gs.statcounter.com/#search_engineww-monthly-201010-201012 84 Velkou tržnicì plnou asijských padělků se stává celá ČR - Ústecký denìk [citováno dne 26. Června 2011]. Dostupný z: http://ustecky.denik.cz/zlociny-asoudy/20100211_ro_trznice_asijate_padelky_cela_republika.html 85 Usnesenì Soudnìho dvora ze dne 26. března 2010 ve věci C-91/09, Eis.de GmbH v. BBY Vertriebsgesellschaft mbH 86 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 8. Července 2010 ve věci C-558/08, Portakabin Ltd, Portakabin BV proti Primakabin BV 87 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 17. Března 2005 ve věci C-228/03, The Gillette Company a Gillette Group Finland Oy v. LA-Laboratories Ltd Oy

- 43 -

samotné neuvedenì ochranné známky někdy může mìt klamavý charakter (Pippig88). Oproti tomu se ale stanovì jisté hranice užitì ochranné známky při srovnávacì reklamě, např. v kauze (L´Oréal89), kdy tato reklama se považuje za protiprávnì v přìpadě, kdy uvede prodejce přìmo či nepřìmo informaci, že jde o imitaci výrobku či imitaci jejì charakteristické části, a výrazně tak těžì z dobré pověsti chráněné známky. Vlastnìkům ochranné známky dobrého jména tak přisuzuje zvýšenou ochranu (Adidas). Zadavatel internetové reklamy také překračuje dovolené hranice srovnávacì reklamy užitìm ochranné známky (Google90) nebo jejì zkomoleniny (Portakabin)91 v klìčových slovech v reklamnìch systémech internetových vyhledávačů, přičemž vyhledávač za uskutečněnì takové reklamy nenese žádnou odpovědnost vůči dotčeným vlastnìkům, nicméně je povinen takovou reklamu odstranit na žádost dotčeného vlastnìka ochranné známky (Google92). V přìpadě kolize ochranné známky s označenìm původu, se nejedná o nekalou soutěžnì obchodnì praktiku, ovšem pokud s tìm nebylo sledováno záměrné vyvolávánì nebezpečì záměny (Gerri93).

88

Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 8. dubna 2003, ve věci C-44/01 Pippig Augenoptik GmbH & Co. KG et Hartlauer Handelsgesellschaft mbH, Verlassenschaft nach dem verstorbenen Franz Josef Hartlauer 89 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 18. Června 2009 ve věci C-487/07, L'Oréal SA a dalšì v. Bellure NV a dalšì 90 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ve spojené věci C-236/08 až C-238/08, Google France SARL A Google Inc. v. Louis Vuitton Malletier SA a dalšì 91 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 8. Července 2010 ve věci C-558/08, Portakabin Ltd, Portakabin BV proti Primakabin BV 92 Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ve spojené věci C-236/08 až C-238/08, Google France SARL A Google Inc. v. Louis Vuitton Malletier SA a dalšì 93 Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 7 ledna 2004, ve věci C-100/02, Gerolsteiner Brunnen GmbH & Co., na straně jedné, a společnostì Putsch GmbH

- 44 -

Závěr Každou soutěž charakterizuje jejì výhra. Výhra je jejìm hybatelem, motorem, motivacì soutěžìcìch a jejich stimulacì. V přìpadě soutěžnìho práva ve smyslu obchodnìho souboje o zákaznìky na trhu, je výhrou přìzeň onoho zákaznìka. Obecně lze řìci, že v závislosti na obtìžnosti souboje v soutěži se odvìjì také vztah soutěžìcìho ke své výhře. Čìm náročnějšì, ale férovějšì boj kdo podstoupil, o to vìce si své výhry potom vážì. Regulacì takové soutěže nejen stanovujeme pravidla samotného souboje, ale v důsledku toho ovlivňujeme vztah takových soutěžitelů ke svému zákaznìkovi. A v podobném duchu se odvìjì i legislativa EU. Dává poměrně širokou možnost soutěžitelům střetávat se ve srovnávacì reklamě a tìmto výrazně podporuje konkurenčnì boj, který je v mnoha přìpadech skutečně velmi tvrdý a na hranicìch sil různých majetkových práv ostatnìch soutěžitelů. Nicméně stanovì limity, které se nesmì překročit, aby zase naopak těm soutěžitelům, co nehrajì „čistou hru― neulehčili neúměrně takovou soutěž. V konečném důsledku však ten, kdo by z něho měl nejvìce profitovat, bude spotřebitel, který bude mìt možnost srovnánì a rozumného výběru, ke kterému ze soutěžitelů se nakonec přiklonì. V této práci jsem se předevšìm věnovala novému trendu regulace soutěže v měřìtku evropského práva a hlavně jeho výkladu Soudnìm dvorem EU. Soutěžnì právo se štěpì do dvou hlavnìch směrů, kterým dominujì předevšìm dvě směrnice, jedna zaměřená na vztah soutěžitele se spotřebitelem a druhá na vztah mezi soutěžiteli. V obou přìpadech plně harmonizujì právo členských zemìch (v přìpadě druhé zmìněné je to pouze do otázek harmonizace srovnávacì reklamy) a proto výklad Soudnìho dvora EU sporných nebo méně jasných pojmů směrnic je v tomto světle o to vìce důležitějšì. Celkově rozhodovacì praxi Soudnìho dvora dominuje myšlenka, co nejvìce poskytnout soutěžitelům prostoru při srovnávacì reklamě. Základnìm principem však zůstává, tak jako ostatně v celé této právnì disciplìně, aby tato soutěž byla čistá, nepoškozovala neoprávněně nejen práva ostatnìch soutěžìcìch, ale hlavně i práva spotřebitele. Aby spotřebitel dostal co nejlepšì možné informace, avšak tyto informace nesmì být zavádějìcì a klamné. A aby si na - 45 -

základě těchto informacì mohl svým úsudkem vybrat toho nejlepšìho soutěžìcìho, ke kterému se přiklonì.

Résumé en français Dans ce mémoire, j’ai voulu découvrir les nouvelles tendances de régulation de la concurrence déloyale dans le droit européen, et plus particulièrement l’interprétation qu’en fait la Cour Européenne de justice. Le droit de la concurrence est divisé en deux axes principaux, dirigés eux-mêmes par deux directives. La première directive désigne les relations entre les concurrents et le consommateur (2005/29/CE), l’autre s’attache à la relation entre les concurrents (2006/114/CE). Dans les deux cas, les directives ont pour but d’harmoniser au maximum le droit dans les Etats membres. Dans la directive 2006/114/EC, on parle d’harmonisation maximale uniquement dans les articles concernant la publicité comparative. Dès lors, l’interprétation de la Cour des expressions qui peuvent paraître ambiguës de la directive est essentielle.

Directive 2005/29/CE

Dans le cas des relations entre consommateurs et concurrents, la Cour de justice de l’UE a précisé l’interprétation de l’expression « consommateur moyen ». Dans l’arrêt Gut Springenheide, elle le définit ainsi comme étant un consommateur bien informé et raisonnablement attentif et avisé. Dans les arrêts « Osterreich » Zeitung, Plus, et VTA-VBT, la Cour de justice de l’UE répond aux questions concernant l’harmonisation maximale. Elle décide ici comment examiner les pratiques commerciales au sens de la directive. Tout d’abord, les Etats membres doivent examiner si ces pratiques se trouvent dans la liste des pratiques interdites. Si elles ne s’y trouvent pas, ils étudient alors la conformité aux articles 7 et 8 de la directive qui se rapportent à la publicité agressive et trompeuse. S’ils n’ont toujours pas trouvé la solution à la fin de ce processus d’examination, ils doivent alors comparer ces pratiques à la clause générale de la directive.

- 46 -

Le problème qui se pose ici est que les Etats membres ne savent généralement pas comment transposer la directive dans leurs ordres juridiques et utilisent un droit beaucoup plus restrictif que celui appliqué dans la directive elle-même.

Directive 2006/114/CE La directive 2006/114/CE désigne les relations entre les concurrents. La Cour de l’UE décide souvent en faveur de la publicité comparative car elle trouve que c’est un moyen particulièrement utile pour les consommateurs. Les réponses aux questions posées par les Etats membres dans ce contexte expliquent assez largement la portée de la directive 2006/114/CE. Dans l’arrêt Toshiba, il apparaît qu’il n’est pas essentiel de savoir s’il y a une comparaison directe entre les produits ou les services en quelque forme que ce soit (direct ou indirecte) Dans l’arrêt De Landtsheer, la Cour de l’UE a conclu que pour que la publicité soit comparative, il suffit de désigner le domaine des marchandises. Ici, le fait de nommer un domaine d’activité d’un produit ou un service est suffisant pour que la publicité comparative soit reconnue. Il apparaît ainsi que la Cour de l’UE dans ces décisions (arrêt Toshiba) soit en faveur de la publicité comparative car selon elle, elle est plus bénéfique pour les consommateurs en tant que moyen informationnel. La Cour précise que les concurrents peuvent choisir le nombre de produits qui vont être comparés. Elle dit que la comparaison sur le prix est permise car le prix est une caractéristique objective. (Arrêt Lidl-Belgique) Mais dans tous le cas, il faut maintenir l'objectivité lors de cette comparaison. L’objectivité ne signifie pas une liste exhaustive de tous les produits, qui sont comparés – nous pouvons également comparer au niveau des prix (arrêt Lidl - Belgique). Si les produits sont comparés, il n’est pas nécessaire qu’ils soient complètement identiques, mais ils doivent être interchangeables, servir aux mêmes besoins et pour les mêmes buts. Dans cette comparaison n’intervient pas la notion de goût particulier (arrêt Lidl - France). D’après le Cour de l'UE, la publicité comparative est trompeuse lorsqu’on compare des échantillons et que l’on laisse penser au consommateur - 47 -

qu’il s’agit d’un produit entier. Il faut également pouvoir prouver la source d’information d’après laquelle on effectue la comparaison (la liste des marchandises comparées). La liste des produits comparés ne doit pas être indiquée dans la publicité directement mais doit être mise à la disposition du consommateur pour qu’il soit en mesure de vérifier (arrêt Lidl-Belgique). La publicité comparative est trompeuse si elle cause un risque de confusion entre les concurrents (arrêt O2).

Directive 89/104/CEE La directive 89/104/CEE concerne l’utilisation des marques protégées des concurrents dans la publicité comparative. La Cour autorise l’utilisation des marques protégées lorsqu’elles peuvent être utiles à l’information du consommateur (arrêt Gilette). Elle désigne également les limites fixées dans l’utilisation des marques protégées dans l’arrêt l’Oréal lorsqu’elle considère comme illégal le fait que le vendeur utilise dans la publicité, directement ou indirectement le produit ou une imitation de ses caractéristiques. Dans ce cas, il peut bénéficier de la réputation de la marque protégée de façon illégale. Les propriétaires de marques connues disposent d’une protection particulière (arrêt Adidas). Le concurrent dépasse aussi les limites permises pour la publicité comparative lorsqu’il utilise des marques comme des mots clés dans le système de la publicité de type AdWords (arrêt Google) ou lorsqu’il utilise des marques avec certaines modifications ou avec des fautes orthographes (arrêt Portakabin). Par contre, la Cour précise que les moteurs de recherche qui font la réalisation de cette publicité n'ont aucune responsabilité envers les propriétaires des marques protégées. Il sera toutefois obligé de retirer la publicité à la demande du propriétaire de la marque (arrêt Google). Dans le cas d’une utilisation de la prononciation phonétique d’une marque protégée d’origine, la Cour a précisé qu’il faut examiner si cette utilisation n’a pas été créée dans le but de créer la confusion chez les consommateurs ou encore de béneficier d’un nom reconnu d’un concurrent (arrêt Gerri).

- 48 -

Zdroje:

Monografie: 

The Regulation of Unfair Commercial Practices under EC Directive 2005/29: New Rules and New Techniques, Stephen Weatherill, Ulf Bernitz, Hart Publishing, OXFORD AND PORTLAND, Oregon, 2007. ISBN-10: 184113-699-9



Droit de la concurrence interne et européen, Marie Malaurie-Vignal. Sirey, Francie, 2011. ISBN: 978-2-247-10671-4



Droit de la concurrence : les pratiques anticoncurrentielles en droit interne et communautaire, Linda Arcelin, Véronique Sélinsky. Presses universitaires de Rennes, Francie, 2010. ISBN: 978-2-7535-0877-4



Droit communautaire de la concurrence, Catherine Grynfogel. Librairie générale de droit et de jurisprudence, Francie 2008. ISBN: 978-2-27503230-6



Droit de la concurrence : droit interne et droit de l'Union européenne, André Decocq, Georges Decocq. Librairie générale de droit et de jurisprudence, Francie, 2008. ISBN: 978-2-275-03302-0

Právní předpisy: 

Směrnice Evropského Parlamentu a rady 97/55/ES ze dne 6. řìjna 1997, kterou se měnì směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě tak, aby zahrnovala srovnávacì reklamu



Prvnì směrnice Rady 89/104/EHS z 21. prosince 1988 o aproximaci právnìch předpisů členských států v oblasti ochranných známek



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES z 11. května 2005 o nekalých obchodnìch praktikách podnikatelů vůči spotřebitelům na vnitřnìm trhu



Směrnice Evropského parlamentu a rady 2006/114/ES z 12. prosince 2006 a klamavé a srovnávacì reklamě - 49 -



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se měnì směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právnìch a správnìch předpisů členských států upravujìcìch provozovánì televiznìho vysìlánì.



Směrnice Evropského Parlamentu a rady 2008/95/ES ze dne 22. řìjna 2008, kterou se sbližujì právnì předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované zněnì)



Směrnice Rady ze dne 3. řìjna 1989 o koordinaci některých právnìch a správnìch předpisů členských států upravujìcìch provozovánì televiznìho vysìlánì (89/552/EHS)



Směrnice Evropského parlamentu a rady 2001/37/ES ze dne 5. června 2001 o sbližovánì právnìch a správnìch předpisů členských států týkajìcìch se výroby, obchodnì úpravy a prodeje tabákových výrobků



Směrnice Evropského parlamentu a rady 2003/33/ES ze dne 26. května 2003 o sbližovánì právnìch a správnìch předpisů členských států týkajìcìch se reklamy na tabákové výrobky a sponzorstvì souvisejìcìho s tabákovými výrobky

Rozhodnutí Soudního dvora EU 

Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 7 ledna 2004, ve věci C-100/02, Gerolsteiner Brunnen GmbH & Co., na straně jedné, a společnostì Putsch GmbH



Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 23. února 1999, ve věci C-63/97, Bayerische Motorenwerke AG (BMW) and BMW Nederland BV v. Ronald Karel Deenik



Rozsudek Soudnìho dvora EU z 12. května 2011, věc C-122/10 Konsumentombudsmannen proti Ving Sverige AB,



Rozsudek Soudnìho dvora EU z 14. ledna 2010, věc C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH



Rozsudek Soudnìho dvora EU z 19. Zářì 2006, Věc C-356/04, Lidl Belgium GmbH & Co. KG v. Etablissementen Franz Colruyt NV - 50 -



Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 16. července 1998, ve věci C-210/96, Gut Springenheide GmbH, Rudolf Tusky vs. Oberkreisdirektor des Kreises Steinfurt — Amt für Lebensmittelüberwachung



Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 13. ledna 2000, ve věci C 220/98 Estée Lauder Cosmetics GmbH & Co. OHG vs. Lancaster Group GmbH



Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 23. dubna 2009, spojené věci C261/07 a C-299/07 VTB-VAB NV proti Total Belgium NV (C-261/07) a Galatea BVBA proti Sanoma Magazines Belgium



Rozsudek Soudnìho dvora EU z 9. listopadu 2010, Věc C-540/08, Mediaprint Zeitungs- und Zeitschriftenverlag GmbH & Co. KG proti „Österreich―-Zeitungsverlag GmbH



Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 7 ledna 2004, ve věci C-100/02, Gerolsteiner Brunnen GmbH & Co., na straně jedné, a společnostì Putsch GmbH



Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 23. února 1999, ve věci C-63/97, Bayerische Motorenwerke AG (BMW) and BMW Nederland BV v. Ronald Karel Deenik



Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 17. Března 2005 ve věci C-228/03, The Gillette Company a Gillette Group Finland Oy v. LA-Laboratories Ltd Oy



Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 10. dubna 2008 ve věci C-102/07, Adidas AG a adidas Benelux BV v.Marca Mode CV a dalšì



Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 22. června 2000 ve věci C 425/98, Marca Mode



Rozhodnutì Soudnìho dvora EU a ze dne 23. řìjna 2003 ve věci C 408/01, Adidas Salomon AG a Adidas Benelux.



Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 27. dubna 2006 ve věci C 145/05, Levi Strauss



Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ve spojené věci C-236/08 až C-238/08, Google France SARL A Google Inc. v. Louis Vuitton Malletier SA a dalšì



Usnesenì Soudnìho dvora ze dne 26. března 2010 ve věci C-91/09, Eis.de GmbH v. BBY Vertriebsgesellschaft mbH

- 51 -



Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 8. Července 2010 ve věci C-558/08, Portakabin Ltd, Portakabin BV proti Primakabin BV



Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 18. Června 2009 ve věci C-487/07, L'Oréal SA a dalšì v. Bellure NV a dalšì



Rozhodnutì Soudnìho dvora EU ze dne 18. Listopadu 2010 ve věci C159/09, Lidl SNC proti Vierzon Distribution SA,



Rozsudek Soudnìho dvora EU z 19. dubna 2007, věc C-381/05 De Landtsheer Emmanuel SA v. Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne, Veuve Clicquot Ponsardin SA



Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 19. Zářì 2006 ve věci C-356/04, Lidl Belgium GmbH & Co. KG v. Etablissementen Franz Colruyt NV



Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 6. prosince 2005, Medion, C-120/04



Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 25. řìjna 2001, ve věci C-112/99 Toshiba Europe GmbH v. Katun Germany GmbH



Rozsudek Soudnìho dvora EU ze dne 8. dubna 2003, ve věci C-44/01 Pippig Augenoptik GmbH & Co. KG et Hartlauer Handelsgesellschaft mbH, Verlassenschaft nach dem verstorbenen Franz Josef Hartlauer

Stanoviska: 

Stanovisko generálnì advokáta Paola Mengezziho přednesené dne 3. Února 2011 ve věci C-122/10, Konsumentombudsmannen KO proti Ving Sverige AB



STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY VERICI TRSTENJAK přednesené dne 3. 9. 2009 ve věci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV v. Plus Warenhandelsgesellschaft mbH



Stanovisko generálnì advokátky Verici Trstenjak přednesené dne 24 března 2010 ve věci C-540/08, Mediaprint Zeitungs- und Zeitschriftenverlag GmbH & Co. KG proti "Österreich"-Zeitungsverlag GmbH.



Stanovisko

generálnìho

advokáta

Dámasa

Ruiz-Jaraba

Colombera

přednesené dne 16. ledna 2008 ve věc C 102/07 Adidas AG a Adidas Benelux BV proti Marca Mode CV, C&A Nederland, H&M Hennes & Mauritz Netherlands BV a Vendex KBB Nederland BV - 52 -

Elektronické publikace: 

Prováděnì, uplatňovánì a prosazovánì směrnic 2006/114/ES a 2005/29/ES [citováno

dne

26.

června

2011]

Dostupný

z

http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:046E:0026:0030:C S:PDF 

Augenhofer S., Unfair Competition Law. [citováno dne 24. června 2011] Dostupné

z:

http://www.ipr2.org/storage/Presentation_day_1_Euroe_and__Germany.Auge nhofer832.pdf 

Proposition de résolution relative aux droit des consommateurs. [citováno dne 24. června 2011]. Dostupné z: http://www.senat.fr/rap/l10-292/l10-2921.html



Spotřebitelské úvěry a nová směrnice – záchrana z EU? [citováno dne 24. června 2011] Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/spotrebitelskeuvery-a-nova-smernice-zachrana-z-eu-55498.html



Svět vůnì řada inspirace dámská - Parfémy FM Group - špičková kosmetika a parfémy za skvělou cenu. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z: http://www.parfemy-levne.us/parfemy-fm-group/rada-inspirace/damska



StatCounter Global Stats - Browser, OS, Search Engine including Mobile Market

Share[citováno

dne

26.

Června

2011].

Dostupný

z:

http://gs.statcounter.com/#search_engine-ww-monthly-201010-201012 

Velkou tržnicì plnou asijských padělků se stává celá ČR - Ústecký denìk [citováno dne 26. Června 2011]. Dostupný z: http://ustecky.denik.cz/zlocinya-soudy/20100211_ro_trznice_asijate_padelky_cela_republika.html



Evropské ius commune a náš vstup do EU v oblasti známkového práva | PRAVNIRADCE.IHNED.CZ - Občanské právo [citováno dne 26. Června 2011].

http://pravniradce.ihned.cz/c1-13669020-evropske-ius-commune-a-

nas-vstup-do-eu-v-oblasti-znamkoveho-prava 

Adidas vyhral boj o pásiky | HNonline.sk [citováno dne 26. Června 2011]. http://hnonline.sk/2-24004830-k00000_d-a7



Česká právnì úprava klamavé a srovnávacì reklamy v kontextu komunitárnìho práva | PRAVNIRADCE.IHNED.CZ - Téma [citováno dne 26. Června - 53 -

2011].http://pravniradce.ihned.cz/c1-38392630-ceska-pravni-upravaklamave-a-srovnavaci-reklamy-v-kontextu-komunitarniho-prava

- 54 -