1
Nemocenské pojištění platí vždy zaměstnanci, a to se sazbou 6,5 % z úhrnu příjmů, přičemž velká část z těchto procent jde na důchodové pojištění. V zákoně není tento údaj definován. Výjimku tvoří příjmy z dohod o provedení práce, a to do výše 10 000 Kč včetně a ze zaměstnání malého rozsahu. Má-li zaměstnanec více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele, tak se pro účely pojištění sčítají. Dále do nemocenského přispívá zaměstnavatel, a to ve výši 2,3 % z úhrnu příjmů všech zaměstnanců. U osob samostatně výdělečně činných (dále OSVČ), kteří si chtějí platit nemocenské pojištění je sazba 2,3 % a jsou zde stanoveny minimální a maximální limity pro vyměřovací základy. V těchto mezích si pak výši vyměřovacího základu stanovuje OSVČ sama. Minimální vyměřovací základ OSVČ se stanoví jako dvojnásobek rozhodné částky pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění; ten tedy činí 5 000 Kč (Rozhodná částka je 2 500 Kč). Maximální limit je určen, jako průměrný měsíční vyměřovací základ pro důchodové pojištění za kalendářní rok na naposledy podaném přehledu o příjmech a výdajích. Rozhodným obdobím jsou pro zaměstnance kalendářní měsíce a pro OSVČ je to kalendářní rok.
2
Pokud lékař potvrdí dočasnou pracovní neschopnost, máme nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele, která je vyplácena od 4. pracovního dne nemoci až do 14. dne, přičemž náhradu dostáváme pouze za pracovní dny. První tři dny trvání pracovní neschopnosti nemáme právo na náhradu mzdy, s výjimkou nařízené karantény nebo když nám náhradu zaměstnavatel poskytne například v podobě benefitů (indispoziční volno, sick days). Výši této náhrady upravuje zákoník práce. Během trvání dočasné pracovní neschopnosti či nařízené karantény je zaměstnavatel povinen omluvit zaměstnance z práce.
3
Od 15. dne pracovní neschopnosti čerpají zaměstnanci nemocenskou. Tuto dávku již nevyplácí zaměstnavatel, ale Okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ). Také její výše se již nepočítá dle zákoníku práce, ale podle zákona o nemocenském pojištění. Maximální doba, kdy můžeme dávku pobírat, tzv. podpůrčí doba, je 380 kalendářních dnů. Do podpůrčí doby se započítávají i dny dřívější dočasné pracovní neschopnosti, jestliže byly v období 380 dnů před vznikem současné dočasné pracovní neschopnosti. Jestliže však v období mezi dočasnými pracovními neschopnostmi vykonávala osoba pojištěnou činnost alespoň 190 dnů, dny předchozí pracovní neschopnosti se nezohledňují. Po uplynutí podpůrčí doby, může pojištěnec zažádat o prodloužení pracovní doby. Pro názornost bude na dalším slidu znázorněna časová osa a uvedeny možné varianty řešení. Po skončení pojištěné činnosti běží zaměstnanci ochranná lhůta. Její maximální délka je 7 dní. Jestliže dojde ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti během této doby, má osoba nárok na nemocenské dávky, i když již nevykonává pojištěnou činnost. Jak bylo uvedeno výše, zaměstnavatelé nemohou ukončit pracovní poměr se zaměstnancem, který má smlouvu na dobu neurčitou a pobírá nemocenskou dávku. Výpověď je tedy možná pouze ze strany zaměstnance nebo dohodou.
4
Ve speciálních případech pojištěnec má nárok jen na poloviční výši nemocenské, nebo nárok zcela zaniká. Polovinu nemocenské dostane např. tehdy, jestliže si dočasnou pracovní neschopnost způsobil při rvačce nebo v opilosti. Bez dávky se pak ocitne např. v případě, kdy si sám způsobil dočasnou pracovní neschopnost.
4
Zde se pokusíme na příkladech ukázat podpůrčí dobu: 1) Jak bylo již zmíněno, délka podpůrčí doby je maximálně 380 dnů. Jako první příklad se tedy vybízí situace, kdy bod 0 - vznik dočasné pracovní neschopnosti. Prvních 14 dnů (období a) není vyplácena nemocenská, ale náhrada mzdy, a nepočítá se do podpůrčí doby. Od bodu T1 již osoba dostává nemocenskou, maximálně po dobu 380 dní (období b) – abstrahujeme od možnosti prodloužení. V období c pak již nedostává žádné dávky. Teoreticky by přicházelo v úvahu zjistit si podmínky pro invalidní důchod. Pro další situace abstrahujeme od prvních 14 dnů a budeme-li mluvit o vzniku dočasné pracovní neschopnosti (DPN), myslíme již 15. den. 2) Osoba je v období a v DPN 200 dnů, poté (období b) je 100 dnů zdravá a od bodu T2 se opět dostane do DPN. V období 380 dnů před vznikem DPN již byla 200 dnů na nemocenské (v podpůrčí době), proto jí zbývá pouze 180 dní podpůrčí doby. 3) Osoba je v období a v DPN 290 dnů, poté (období b) je 150 dnů zdravá a od bodu T2 se opět dostane do DPN. V období 380 dnů před vznikem DPN již byla 230 dnů na nemocenské (230 dní nemoc + 150 dní zdraví = 380 dnů celkem), proto jí zbývá pouze 150 dní podpůrčí doby. 4) Osoba je v období a v DPN 200 dnů, poté (období b) je 400 dnů zdravá a od bodu T2 se opět dostane do DPN. V období 380 dnů před vznikem DPN nečerpala žádné dny z podpůrčí doby a má tedy celých 380 dní. 5) Osoba je v období a v DPN 100 dnů, poté (období b) je 200 dnů zdravá a od bodu T2
5
se opět dostane do DPN. Během období b byla stále zaměstnána a tedy vykonávala pojištěnou činnost. V bodě T2 se opět dostala do DPN. Ačkoli v uplynulých 380 dnech čerpala 100 dnů z podpůrčí doby, nepřihlíží se k nim, neboť splnila podmínku 190 dnů vykonávání pojištěné činnosti. Osobě tedy zbývá 380 dní podpůrčí doby.
5
Posuzování zdravotní ho stavu je v kompetenci ošetřujícího lékaře. V době trvání dočasné pracovní neschopnosti mají „zúčastněné strany“ svá práva a povinnosti stanovené výše zmíněným zákonem. Jako příklad lze uvést: nemocný má povinnost dodržovat režim dočasně pracovně neschopného, zaměstnavatel má právo udělat kontrolu u nemocného zaměstnance aj.
6
Ošetřovné je zvláštní nárok dávky v nemoci a používáme jej v té situaci, pokud nemůžeme pracovat z důvodu ošetřování nemocného člena rodiny nebo se staráme o dítě mladší deseti let z důvodu uzavření školského zařízení. Důvodem pro uzavření školského zařízení mohou být různé situace, například epidemie, havárie, infekce, atd. Od nemocenské se liší počátkem vyplácené dávky, a to tak, že je vypláceno od prvního dne ošetřování. Platí zde maximální doba vyplácení, která činí 9 kalendářních dnů u rodičů, kteří žijí společně a 16 kalendářních dnů u samoživitelů. V devítidenní lhůtě se mohou manželé střídat v péči, ale maximální doba je neměnná. O vzniku a zániku zde rozhodují např. lékař, školské zařízení, orgán ochrany veřejného zdraví – hygienická stanice. Od zmíněných orgánů dostáváme potvrzení, které předáváme zaměstnavateli, a ten je povinen nám dát na potřebnou dobu volno.
7
Graf výše zobrazuje výdaje z nemocenského pojištění za roky 2006 až 2015. V úvahu bereme pouze údaje za nemocenské a ošetřovné, tedy součet těchto dvou proměnných není roven výdajům celkem. Tento rozdíl představuje vyplacené peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávací příspěvky v těhotenství a mateřství. Od roku 2007 pozorujeme klesající trend u všech proměnných. Tento pokles můžeme přiřadit k omezení výplaty náhrady mzdy, a to tak, že v minulosti byly placeny i první tři dny nemoci, což v současnosti neplatí. V roce 2012 dosáhly výdaje z nemocenského pojištění svého minima, ve výši necelých 11,5 mld. Kč. Od roku 2013 se výdaje mírným tempem zvyšují.
8
Tento graf je pouze ilustrativní pro představu, kolik se vyplatilo na nemocenské a ošetřovné v různých krajích. Rozdíl mezi výdaji celkem a nemocenské + ošetřovné opět představují výdaje na peněžitou pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.
9
Rozhodné období je doba, za kterou se určí výše vyměřovacího základu/průměrného výdělku. - Podrobnějším stanovením rozhodného období se bude zabývat následující slide. Vyměřovací základ je třeba rozdělit dle typu pojištěnce. U zaměstnanců je zjištěn jako součet měsíčních vyměřovacích základů na důchodové pojištění za měsíce spadající do rozhodného období. Započítávají se sem i ty vyměřovací základy, ze kterých nebylo, z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu, pojistné odvedeno. U OSVČ se pak sčítají pouze ty měsíční vyměřovací základy, ze kterých pojistné odvedeno bylo. U náhrad v nemoci se pak jedná o zúčtované mzdy/platy v rozhodném období. Pro výpočet nemocenské/ošetřovného je poté nutno zjistit denní vyměřovací základ. Ten se vypočte jako vyměřovací základ za rozhodné období vydělený počtem dnů v tomto rozhodném období. Množství těchto dnů je potřeba upravit o tzv. vyloučené dny. To jsou dny, za které osoba nemá příjem, ze kterého by se odvádělo pojistné. Když z nich tedy neplyne příjem/pojistné, nebylo by správné, aby se započítávaly do celkového počtu dnů a snižovaly tak denní vyměřovací základ. Mezi tyto dny patří například: dny omluvné nepřítomnosti, za které osoba nedostává plat/mzdu; dny, kdy osoba pobírala nemocenské, peněžitou pomoc v mateřství nebo ošetřovné; dny, kdy OSVČ nebyla účastna pojištění. Náhrada platu/mzdy v nemoci se na rozdíl od nemocenské/ošetřovného nepřepočítává
10
na denní bázi, ale na hodinovou. Mzda/plat za rozhodné období se tedy dělí množstvím hodin, za které zaměstnanci náleží právě tato výše mzdy/platu. Takto stanovené denní vyměřovací základy a průměrné hodinové výdělky je nutno dále upravit dle redukčních hranic. To jsou zákonem 3 stanovené meze, které limitují a snižují výše vypočtené denní vyměřovací základy a průměrné hodinové výdělky, kdy se z každého pásma bere v potaz určité procento. Výpočet redukčních hranic je uveden v zákoně č. ∙ 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. První redukční hranice se spočítá jako: , kde VVZ je všeobecný vyměřovací základ; t je rok pro který zjišťujeme redukční hranice; PK je přepočítací koeficient. Druhá redukční hranice je poté 1,5 násobek první a třetí redukční hranice je 3 násobek první. Pro výpočet náhrady mzdy je však ještě nutné tyto hranice vynásobit koeficientem 0,175. Důvodem je, že vypočtené hranice jsou pro denní vyměřovací základy, zatímco průměrný výdělek je hodinový. Výše hranic a procenta, která se z nich počítají, jsou následující: Pro nemocenskou Pro náhradu mzdy Procento 1. RH 901 157,67 90 2. RH 1 351 236,42 60 3. RH 2 701 472,67 30 Z částky přesahující 3. RH se nezapočítává nic. Výše denní nemocenské pak odpovídá 60 % takto upraveného denního vyměřovacího základu. Náhrada mzdy je taktéž 60 % z průměrného výdělku. Je nutné tedy zjištěný upravený průměrný hodinový výdělek vynásobit množstvím hodin odpovídajícím jednomu pracovnímu dni a z toho vzít 60 %.
10
Pro stanovení délky rozhodného období, tedy období, za které se načítá vyměřovací základ, je nutno znát dva časové údaje. Vznik pojištění a sociální událost zakládající nárok na dávku. Pojištění u zaměstnance vzniká dnem, kdy začal vykonávat práci pro zaměstnavatele. Zjednodušeně lze říci, že dnem uzavření pracovní smlouvy. U OSVČ se za vznik považuje ten den, který uvedla v přihlášce k účasti na pojištění. U zaměstnanců je také nutno zmínit, že v případě, kdy bezprostředně po skončení jednoho pracovního poměru uzavře u téhož zaměstnavatele nový pracovní poměr, nebere se tato událost jako zánik starého a vznik nového pojištění. Předpokládejme, že sociální událost nastala v bodě T (ve třináctém měsíci). 1) Pojištění vzniklo dříve než 12 měsíců počátkem 13. měsíce – tedy v měsíci „0“ a dříve. Rozhodným obdobím je v takovém případě 12 měsíců předcházejících měsíci, kdy nastala sociální událost. V našem příkladu tedy měsíce 1 – 12. 2) Pojištění vzniklo v období 12 měsíců před počátkem 13. měsíce – např. v průběhu 4. měsíce. V tomto případě je rozhodné období doba od vzniku pojištění do konce měsíce předcházejícího před měsícem, kdy nastala sociální událost. V našem případě tedy od některého dne ve 4. měsíci (vznik pojištění) do konce 12. měsíce. 3) Pojištění vznikne v průběhu 13. měsíce, avšak dřív, než nastane bod T. Zde, za předpokladu, že zaměstnání trvalo do konce měsíce, je rozhodným obdobím období
11
od vzniku pojištění do konce měsíce – tedy necelý 13. měsíc. V případě kdy není splněn předpoklad, je rozhodným obdobím období od vzniku pojištění do ukončení zaměstnání. Zákon dále specifikuje, jak postupovat v případě, kdy během rozhodného období není započitatelný příjem, nebo je zde méně než 7 dnů, kterými by se dělil vyměřovací základ. K dotazu při prezentaci: Při prezentaci byl vznesen dotaz, jak se řeší situace, když by se budoucí matka domluvila se zaměstnavatelem, že pár měsíců před plánovaným odchodem na mateřskou s ním uzavře jiný pracovně právní vztah s vyšší sjednanou odměnu, za účelem zvýšení vyměřovacího základu pro stanovení výše peněžité pomoci v mateřství. Platí zde pravidlo napsané výše. Tedy bude-li se jednat o stejného zaměstnavatele a pracovní vztahy na sebe budou bezprostředně navazovat, nemá tato událost vliv na rozhodné období. Vše se posuzuje jako jedno pojištění, rozhodné období bude pravděpodobně určeno podle pravidla uvedeného v bodě 1 (případně 2) a do vyměřovacího základu vstoupí „starší“, nižší, a zároveň „novější“, vyšší, mzdy/platy. K tomu případu se váže i podmínka na vyplacení peněžité pomoci v mateřství, která stanovuje, že budoucí matka musí být účastna na pojištění alespoň 270 dní v předcházejících 2 letech + další omezující podmínky pro OSVČ (viz prezentace ve 3. týdnu výuky). Z toho vyplývá, že pokud by si budoucí matka chtěla zvýšit vyměřovací základ skrz jiného zaměstnavatele (nebo u stávajícího, pakliže pracovní vztahy na sebe nebudou bezprostředně navazovat), musí toto nové zaměstnaní trvat alespoň 270 dnů (zhruba 9 měsíců). Zde je vidět obtíž tohoto plánování. Chvíli potrvá, než žena zjistí, že je těhotná a je pak malá pravděpodobnost toho, že stihne být pojištěna 270 dnů. Nemluvě o situaci, když by v tomto na poslední chvíli sjednaném zaměstnání nastalo období, které by se do těchto dnů nepočítalo. Dále se pravděpodobně málokterému zaměstnavateli bude chtít zaměstnávat osobu za vyšší plat, než je obvyklé, po takto relativně dlouhou dobu. Teoreticky by se budoucí matka mohla domluvit se zaměstnavatelem ještě před početím dítěte. V takovém případě se zaměstnavatel vystavuje riziku, neboť neví, jak dlouho bude muset tuto zvýšenou mzdu/plat vyplácet. Z tohoto důvodu se domníváme, že na takovouto situaci nepřistoupí. Všechny tyto úvahy jsou samozřejmě podmíněny tím, že zaměstnavatel nemá osobní zájem a prospěch z toho, když budoucí matka bude mít vyšší vyměřovací základ (např. by se mohlo jednat o podnik s jediným vlastníkem, který by takto zaměstnal svou ženu). Podobné spekulace na nemocenské dávky jsou teoreticky nemožné, neboť nemoc (respektive dočasná pracovní neschopnost) většinou není plánovanou událostí. Z tohoto důvodu zde nemusí být stanoven limit, jako je tomu u peněžité pomoci v mateřství.
11
V celém tomto modelovém příkladu se předpokládalo, že zaměstnanec v uplynulém období nebyl nemocný, nedostával žádné příplatky a nebyly zde ani žádné jiné výkyvy. Náhrady v nemoci: Za účelem zjištění pracovních dnů, a tedy hodin byly spočteny dny v říjnu až prosinci 2015 (abstrahovalo se od svátků – šlo pouze o zjištění počtu dnů tak, aby aspoň trochu odpovídaly realitě). První měsíc bylo takto zjištěno 22 pracovních dnů, druhý 21 a ve třetím měsíci 23 dnů. Celkem tedy 66 dnů, což při běžném pracovním úvazku 40 hodin týdně (8 denně) činí 528 odpracovaných hodin. Průměrný hodinový výdělek tedy činí: 170,4545. Takto vypočtený průměrný výdělek upravíme dle výše zmíněných redukčních hranic. Do první RH bereme 90 % z částky, dostáváme tedy 0,9 * 157,67 = 141,9. Do rozmezí mezi první a druhou RH spadá už jen částka 12,78455, z té vezmeme 60 %, což činí 7,67. Upravený a zaokrouhlený průměrný výdělek činí 150 Kč. Z toho 60 % je 90 Kč, což činí náhradu mzdy za neodpracovanou hodinu. Při osmihodinové pracovní době to pak činí 720 Kč za pracovní den. Nemocenská: Obdobným způsobem se vypočítá výše nemocenské. Vyměřovací základ se vydělí počtem dnů. V našem případě tedy 987. Z první redukční hranice dostaneme
12
0,9 * 901 = 810,9, z druhého pásma 0,6 * 86 = 51,6. Přepočtený denní vyměřovací základ je tedy (po zaokrouhlení) 863 Kč. Nemocenská dávka je z něj 60 %, tedy 518 Kč na den. Poslední nutný výpočet je čistá mzda, kterou by dostal zaměstnanec bez dočasné pracovní neschopnosti. Od hrubé mzdy 30 000 Kč, bylo odečteno pojistné sražené zaměstnanci (VZP – 1350 Kč a SZ = 1950 Kč), daň 6030 Kč a uplatněná základní sleva na dani 2070. Měsíční čistý příjem tak vyšel na 22 740 Kč, což na jeden pracovní den (v našem příkladu 22 pracovních dnů), vychází na 1 033,63 Kč.
12
Tento graf již zobrazuje porovnání příjmu zaměstnance v situaci, kdy by byl zdravý a kdy nemocný. Fialové sloupce představují příjem zdravého zaměstnance, tedy každý pracovní den (1 = pondělí) roste, zatímco o víkendu se nemění. Oranžové sloupce zobrazují příjmy nemocného. První tři dny se nevyplácí nic. Po dalších 11 dnů dostává náhradu mzdy (pouze za pracovní dny) a od patnáctého dne mu vzniká nárok nemocenskou za každý den.
13
Druhý graf zobrazuje stejná čísla jako minulý, ale v jejich relativním porovnání. Tedy jako ří ří
!
"#$
%&'( ý
∗ 100 %. Jak je vidět, 6., 7., 13. a 14. den (víkendy) se poměr nemění,
neboť neplyne nárok ani nárok na mzdu/plat, ani nárok na nemocenskou. Na rozdíl od toho, 20., 21., 27. a 28. den (opět víkendy), tento poměr skokově roste, neboť plyne nárok na nemocenskou (roste čitatel) ale neplynula by mzda (jmenovatel se nemění).
14
Výpočet pro OSVČ, je velmi podobný tomu předchozímu, proto ho vezmeme ve stručnosti. OSVČ nemá nárok na náhrady mzdy od zaměstnavatele, proto tato problematika nemusí být vůbec řešena. Pro výpočet nemocenské dávky je nejprve nutno zjistit vyměřovací základ . Jak bylo uvedeno výše, OSVČ si ho stanoví sama v zákonných mezích. Pro náš výpočet bylo stanoveno, že VZ zvolila ve výši 50 % z DZD z příjmu ze samostatné činnosti. ZD po odečtení 60 % výdajů dosahuje výše 12 000 Kč, vyměřovací základ je tedy 6 000 Kč za , ∗ každý měsíc. Denní vyměřovací základ je poté 198 Kč ( ). Celá tato částka spadá pod první redukční hranici a upravený denní vyměřovací základ po zaokrouhlení je tedy 179 Kč (198*0,9). Výše nemocenské na den 108 Kč (0,6 * 179). Čistý příjem byl spočítán na 28 110 Kč za měsíc. ZD byl 12 000 Kč, z toho daň, která činila 1800 Kč, pokryla základní sleva. VZ, jak je napsáno výše je 6 000 Kč, pojištění celkem tedy bylo 1 890 Kč z toho 138 Kč na nemocenské pojištění. Pro další výpočet jsme předpokládali, že OSVČ může pracovat i o víkendu, proto jsme je nezohledňovali. Za tohoto předpokladu připadá na jeden den příjem 937 Kč.
15
Tento graf představuje obdobu předminulého grafu, tentokrát pro OSVČ. Jak je vidět, rozdíl mezi příjmy v nemoci a ve zdraví je podstatně větší. Příčin lze najít hned několik. Jednou z nich je, že vypočtený čistý příjem OSVČ byl větší než u zaměstnance. Dalším faktorem je, že OSVČ nedostává prvních 14 dnů žádnou náhradu mzdy; v případě nemoci tak nemá nárok na žádné peníze. Třetím důvodem je rozdílná výše vyměřovacího základu, kdy v uvedeném případě měla OSVČ podstatně nižší vyměřovací základ a tím pádem následně nižší nemocenské dávky
16
Na tomto grafu opět vidíme procentní vyjádření poměru příjmů v nemoci ku příjmům ve zdraví.
17
Na tomto grafu je vidět, jak dlouho by naše OSVČ musela být nemocná, aby se jí na nemocenských dávkách vrátila její investice do pojištění. Modrá křivka znázorňuji výši zaplaceného pojištění za uplynulých 12 měsíců. Přesněji to je 1 656 Kč (12*138). Oranžová křivka pak představuje kumulovaný příjem v nemoci. Do 30. dne se OSVČ nevyplatilo přispívat do nemocenského pojištění, neboť na něm zaplatila více, než čerpala skrz dávky. Od 30. dne dále však dávky převýšily zaplacené pojistné. Toto však nebude platit pokaždé. Vždy záleží na výši zvoleného vyměřovacího základu. Velkou roli zde hrají redukční hranice. Ilustraci tohoto příkladu nám nabízí fialová a červená křivka (příjem byl zvolen ve výši 200 000 Kč za měsíc), kdy vidíme, že se přímky protnou později, než ve třicátý den.
18
Poslední graf navazuje na předchozí a v obecnější podobě nám ukazuje výši přijatých dávek a zaplaceného pojistného v závislosti na výši vyměřovacího základu. V tomto konkrétním zobrazení se vychází z vyměřovacího základu 30 000 Kč (100 %) a délce pobírání dávek 25 dnů (celkem tedy 39 dnů nemoci). Čím více se nachází oranžová křivka nad modrou, tím je OSVČ ve výhodnější pozici (čerpá více než platí). Jakmile se oranžová křivka dostane pod modrou, OSVČ již na pojistném zaplatila více než z něj čerpala (při zvolených parametrech).
19
20
Možné otázky do testu: 1) Z jakých příjmů (zaměstnance) se neplatí pojistné na důchodové pojištění? 2) Uveďte alespoň 3 rozdíly mezi náhradou mzdy a nemocenskou dávkou. 3) Co jsou to vyloučené dny?
21
22
23
