Rozhodčí řízení v České republice

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Irena Kudrhaltová

Rozhodčí řízení v České republice Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Smolík, Ph. D. Katedra: Občanské právo Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 13.3.2015

1

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne

13. 3. 2015

Irena Kudrhaltová

2

Tímto si dovoluji poděkovat JUDr. Petru Smolíkovi, Ph.D., za velmi trpělivé vedení mé diplomové práce, především za správné nasměrování ohledně jejího vypracování, a dále za rady a postřehy. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za trpělivou podporu při mém studiu.

3

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 6 1. Obecná charakteristika rozhodčího řízení..................................................................... 8 1.1. Teoretické koncepce rozhodčího řízení ................................................................. 8 1.2. Základní dělení rozhodčího řízení ........................................................................ 10 1.2.1. Obecné a zvláštní ........................................................................................... 10 1.2.2. Ad hoc a institucionální ................................................................................. 11 2. Arbitrabilita ................................................................................................................. 14 3. Rozhodčí smlouva....................................................................................................... 16 3.1. Náležitosti rozhodčí smlouvy ............................................................................... 16 3.1.1. Konsenzus...................................................................................................... 17 3.2. Obsah rozhodčí smlouvy ...................................................................................... 18 3.3. Neplatnost rozhodčí smlouvy............................................................................... 19 4. Osoba rozhodce........................................................................................................... 21 4.1. Požadavky na osobu rozhodce ............................................................................. 23 4.1.1. Mlčenlivost .................................................................................................... 23 4.1.2. Nepodjatost .................................................................................................... 25 4.1.3. Nezávislost, nestrannost ................................................................................ 26 4.2. Jmenování rozhodce ............................................................................................. 28 4.3. Odměňování rozhodců ......................................................................................... 30 4.4. Vyloučení rozhodce ............................................................................................. 32 5. Procesní úprava rozhodčího řízení .............................................................................. 34 5.2. Zahájení rozhodčího řízení ................................................................................... 36 5.3. Žaloba ................................................................................................................... 38 5.4. Dokazování .......................................................................................................... 39 6. Rozhodnutí .................................................................................................................. 41 6.1. Náležitosti rozhodnutí .......................................................................................... 42 6.1.1. Rozhodčí nález .............................................................................................. 42 6.1.2. Smír ............................................................................................................... 44 6.1.3. Usnesení ........................................................................................................ 45 6.2. Právní moc a vykonatelnost ................................................................................. 46 7. Přezkum rozhodčího nálezu ........................................................................................ 48

4

8. Zrušení rozhodčího nálezu .......................................................................................... 50 8.1. Důvody zrušení rozhodčího nálezu soudem ........................................................ 51 8.2. Pokračování v řízení před soudy a v rozhodčím řízení ........................................ 53 9. Výkon rozhodčího nálezu ........................................................................................... 55 10. Telekomunikační spory............................................................................................. 57 Závěr ............................................................................................................................... 58 Seznam použité literatury a pramenů .............................................................................. 60 Abstrakt ........................................................................................................................... 65 Abstract ........................................................................................................................... 66 Key words ....................................................................................................................... 68

5

Úvod Tématem této diplomové práce, jak již je jasné z jejího názvu, je právní úprava rozhodčího řízené v České republice. Toto zadání jsem si vybrala, jelikož umožňuje pojmout řízení jako celek a nezaměřuje se pouze na jednotlivě separované instituty. Mým cílem bude k němu i tak přistupovat a podat komplexní obraz od jeho počátku až po skončení, resp. výkon. Právě pro široký záběr jsem se rozhodla, že se cíleně některým okruhům právní úpravy vyhnu, výslovně rozhodování sporů, jež spadají do spolkové samosprávy rozhodčích komisí spolků podle části sedmé ZRŘ, jelikož je pouze obdobou obecného rozhodčího řízení a zahrnovat ho do diplomové práce. Stejně tak jsem se rozhodla u historie arbitráže, která je velmi bohatá a zajímavá, ale název práce, jež obsahuje „Česká republika“ rozbor do středověku v podstatě vylučuje. Ze stejného důvodu zde rovněž není zmíněna úprava mezinárodní, ani mezinárodní prvky v rozhodčím řízení dle ZRŘ. Problematika spotřebitelských sporů a jejich rozhodování je rozpracována v případě, že se nabízí vhodně porovnání s obecnou úpravou. V první kapitole popíšu rozhodčí řízení jako řízení odlišně jednak od metod ADR a jednak od řízení soudního. Dále chci pokrýt základní dělení rozhodčího řízení a teoretické doktríny, z nichž vychází. V následující kapitole budu pojednávat o arbitrabilitě, která bude následována rozpracováním rozhodčí smlouvy, včetně jejích náležitostí, uzavírání a problematikou neplatnosti. Obsahem čtvrté kapitoly bude osoba rozhodce, jež mě osobně zajímá nejvíc, jednak kvůli probíhajícím diskuzím ohledně zavedení povinného právnického či jiného minimálního vzdělání, problematikou zachování mlčenlivosti a záruky rozhodce jakožto nestranné a nezávislé osoby, jež spor z vůle stran bude projednávat. Kapitoly pět a šest budou obsahovat průběh rozhodčího řízení od jeho zahájení až po jeho konec. Důraz bych chtěla dát na druhy rozhodnutí v rozhodčím řízení: rozhodčí nález, usnesení a na jejich specifické vlastnosti. Dále je mým cílem se věnovat i schválení smíru. V sedmé kapitole chci nastínit problematiku jediného institutu, který je obdobou řádného opravného prostředku z řízení před obecnými soudy, tedy přezkumu rozhodčího nálezu rozhodci. Rozhodčí nález a jeho zrušení soudem by dle mého plánu mělo být

6

součástí kapitoly osmé. V deváté kapitole bych chtěla lehce nastínit výkon rozhodnutí, hlavně postup obrany před již nařízeným výkonem rozhodnutí v případě, že povinná strana neuplatnila návrh na zrušení rozhodčího nálezu u soudu. V poslední kapitole bych ráda, pokud bude ještě prostor, zmínila arbitrabilitu telekomunikačních sporů, kterou patrně chtěl zákonodárce novelou z roku 2012 ulehčit ČTÚ jeho práci. V závěru se pokusím zhodnotit, nakolik se mi podařilo mé plány a představy naplnit.

7

1. Obecná charakteristika rozhodčího řízení „Rozhodčí řízení (arbitrážní řízení, arbitráž) je postup vedoucí k závaznému řešení právního sporu rozhodnutím jedné nebo více soukromých osob vybraných stranami sporu.“1 Je alternativním řízením k řízení soudnímu. Soudní a rozhodčí řízení se však hned v několika podstatných charakteristikách rozchází. Zejména v okruhu sporů, které mohou být projednávány a rozhodovány v rozhodčím řízení, který je užší než u soudního řízení, dále je rozhodčí řízení zpravidla jednoinstanční, soudní dvouinstanční. Následujícím příkladem může být rozdílné pojetí participace stran na průběhu sporu – rozhodce, ačkoliv jeho volbu mohou strany ovlivnit, např. nemá na rozdíl od soudce ve sporu žádné donucovací pravomoci. Dalším zásadním rozdílem je neveřejnost rozhodčího řízení. Všechny tyto rozdíly budou podrobněji mimo jiné předmětem zpracování následujících kapitol. Jak již bylo řečeno, jelikož může rozhodčí řízení být alternativou soudního řízení, bývá řazeno do kategorie ADR (alternative dispute resolution), česky alternativní řešení sporů. ADR je jednak v literatuře vymezeno jako všechny způsoby řešení sporů, které jsou odlišné od soudnictví státního2 a jednak jako množina metod (např. renegociace, mediace, konciliace, miniproces, a právě rozhodčí řízení) jejichž hlavním odlišovacím znakem od státního soudnictví je dobrovolnost. O tom, že do první definice ADR rozhodčí řízení patří, není pochyb. Druhé pojetí je ale pro svůj široký záběr poněkud zavádějící, protože rozhodčí řízení se ze skupiny vyčleňuje zejména podstatným faktem: jeho cílem není vedení jednání nebo dialogu pro rozporný názor či dobrovolné uzavření dohody. Jeho cílem je vydání rozhodčího nálezu, který bude následně vykonatelný, což v případě ostatních metod není možné.

1.1. Teoretické koncepce rozhodčího řízení Paralelní existence rozhodčího a soudního řízení zavdává k otázce, jaký je vlastně jejich vztah rozhodčího řízení uvnitř právního řádu? Nakolik je na něm závislé a co z něj odvozuje? Na jakém základě rozhodci vykonávají svou pravomoc? Právní teorie

WINTEROVÁ, Alena a MACKOVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 7. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2014, 567 s. ISBN 978-807-2019-403. 2 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 21 s. ISBN 978-80-7478-004-2. 1

8

rozeznává čtyři koncepce: (i) jurisdikční doktrínu, (ii) smluvní doktrínu, (iii) smíšenou doktrínu a (iv) autonomní doktrínu.3 Pro (i) jurisdikční doktrínu je základem státní moc, kterou stát na svém území vykonává, tedy stát skrz svůj národní právní řád spravuje své vnitřní záležitosti. Institut rozhodčího řízení neexistuje dle této doktríny nezávisle na národním právním řádu, je na něm založen, ba přímo z něj odvozen. Ačkoli strany stále musí projevit vlastní vůli k tomu, aby byl spor řešen arbitrárně, taková vůle nebude sama o sobě bez zákonného rámce relevantní pro vznik zamýšlených procesněprávních vztahů. Rozhodci vykonávají svou pravomoc na základě zákonné delegace, jež je v případě České republiky obsažena v LZPS4. Právní řád zastřešuje veškeré elementy včetně rozhodčí smlouvy. Projev nadřazenosti státní jurisdikce můžeme konkrétně v České republice spatřit v možnosti zrušení rozhodčího nálezu soudem jakožto orgánem státu5. Ve Velké Británii je v souladu s jurisdikční doktrínou dokonce možné nechat rozhodčí nález přezkoumat státním soudem, tedy soud bude projednávat a rozhodne o opravném prostředku.6 Na druhé straně potom stojí (ii) doktrína smluvní, která staví autonomii vůle stran nad právní řád, jež má pouze sekundární, doplňovací úlohu. Jeho vliv na průběh rozhodčího řízení se tím minimalizuje. Základním pilířem je rozhodčí smlouva jakožto projev vůle a od ní se odvozuje i pravomoc rozhodců. Kombinováním prvků dvou předešlých doktrín je jádrem (iii) doktríny smíšené. Její základní východisko je sice rozhodčí smlouva, která zakládá pravomoc rozhodce, ale tím její vliv na rozhodce končí a po založení této pravomoci jsou již rozhodci plně autonomní.7 Poslední v pořadí je (iv) doktrína autonomní, která ve srovnání s předchozími doktrínami z řady naprosto vybočuje, protože arbitráž pojímá jako individuální a nezávislý systém.

RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003, 231 s. ISBN 80864-7351-1. 4 ustanovení čl. 36 odst. 1 LZPS. 5 ustanovení § 31 ZRŘ. 6 CHLEBCOVÁ, Radka. Odraz doktrín rozhodčího řízení v národní legislativě. [online]. 2009. Dostupné z https://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2009/files/prispevky/rozhodci_rizeni/Chlebcova_Radka__ 1050_.pdf. 7 LISSE, Luděk. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, 2012, 41 s. ISBN 978-807-2018-741. 3

9

Ústavní soud se k problematice právní povahy arbitráže vyjádřil poprvé ve svém usnesení z roku 20028, kde posoudil několik otázek. Zaprvé konstatoval, že rozhodčí soud není orgánem veřejné moci a tedy ani rozhodčí nález není rozhodnutím orgánu moci veřejné. Zadruhé, že pravomoc rozhodovat je odvozena od rozhodčí smlouvy: charakter rozhodčí činnosti je založený smlouvou delegující vůli stran a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku a jako takový je též závazný. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Ohledně úlohy rozhodce při rozhodování sporů se usnesl, že rozhodce právo tvoří, případně narovnává závazkový vztah v zastoupení stran, ale nenalézá. Rozhodce tedy nenalézá právo jako soudce, jelikož činnosti soudu lze souhrnně označit za nalézání práva,9 ale naopak tvoří. Když ale rozhodce není orgánem veřejné moci a právo nenalézá, jak má rozhodnout a jak takový nález bude vykonatelný? Navíc „tvoření“ práva je typické spíše pro metody ADR, kde je cílem mezi stranami pomocí vyjednávání uzavřít, tedy „vytvořit“ dohodu. V nálezu10 z roku 2011 lze sledovat odklon od smluvní doktríny, když shledává, že rozhodčí řízení je alternativou soudnímu řízení. Podle Bělohlávka11 tímto Ústavní soud potvrdil jurisdikční základ rozhodčího řízení. Rozehnalová,12 jež rovněž není zastánkyní smluvní doktríny, obdobně vyzdvihuje tento nález pro jeho odklon od této doktríny, zároveň ale konstatuje, že v současné době se nálezy opět kloní zpět k původnímu pojetí z roku 2002.

1.2. Základní dělení rozhodčího řízení 1.2.1. Obecné a zvláštní Novela ZRŘ z roku 2012 přinesla mimo jiné specifickou úpravu pro případ, že jednou stranou rozhodčího řízení je spotřebitel13 (tzv. spotřebitelské spory). Spotřebitel 8

usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 174/02 ze dne 15. 7. 2002. WINTEROVÁ, Alena a MACKOVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 7. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2014, 39 s. ISBN 978-807-2019-403. 10 nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3227/07 ze dne 8.3.2011. 11 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 53 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 12 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 79 s. ISBN 978-80-7478-004-2. 13 ustanovení § 419 NOZ. 9

10

jako slabší strana podléhá speciální ochraně, která je především zakořeněna v silné regulaci práva EU a konstantní judikatuře Soudního dvora EU. Až do novely zákon neposkytoval spotřebiteli žádnou zvláštní ochranu, navíc široká autonomie vůle, kterou strany v rozhodčím řízení disponují, nahrávala ke zhoršování postavení spotřebitele a potenciální ztrátě důvěry v institut rozhodčího řízení jako celku. Zákonodárce zvažoval několik metod úpravy, od „nulové“, tedy žádné, přes vyloučení spotřebitelských sporů z rozhodčího řízení vůbec, až po umožnění řešení spotřebitelských sporů v rozhodčím řízení pouze po vzniku sporu.14 Nakonec se upřednostnilo přijetí konkrétních opatření k ochraně spotřebitele přímo v ZRŘ, ačkoliv v odborné veřejnosti panují i odlišné názory, které se přiklání k oddělení řízení.15 S ohledem na obsah novelizace můžeme úpravu rozhodčího řízení rozdělit na dvě větve – obecnou a zvláštní. V obecném rozhodčím řízení se užije obecných pravidel a ve zvláštním se musí přihlížet ke zpřísněné úpravě pro spotřebitelské spory.16 Zpřísněná pravidla platí zejména pro informační povinnost vůči spotřebiteli, rozhodčí smlouvu, širší právo obrátit se na soud v případě, že byl rozhodčí nález vydán v rozporu s hmotným právem rozhodným pro spor a kvalifikační požadavky na rozhodce. Vzhledem k rozsahu speciální úpravy pro spotřebitelské spory se jí v této práci budu zabývat pouze okrajově a to v případě, že se bude nabízet komparace s úpravou obecného rozhodčího řízení.

1.2.2. Ad hoc a institucionální Historie rozhodčího řízení v České republice sahá až do středověku, kdy spory rozhodovali rozhodci jako jednotlivé osoby nebo skupina osob. Rozhodčí soudy jako instituce rozhodčího řízení začaly vznikat až později, a počátek jejich rozmachu můžeme počítat od první republiky, kde existovaly rozhodčí soudy např. hornické, burzovní či

Důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku č. 371/2011 [online]. Bod 2.1, 11-14 s. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=71343&pdf=1. 15 MAREK, Karel. K řešení sporů a rozhodčímu řízení. [online]. 2015. Dostupné z http://www.bulletinadvokacie.cz/k-reseni-sporu-a-rozhodcimu-rizeni. 16 WINTEROVÁ, Alena a MACKOVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 7. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2014, 575 s. ISBN 978-807-2019-403. 14

11

bratrských pokladen.17 Dle současné zákonné úpravy mohou být stále rozhodčí soudy zřízeny pouze zákonem, popřípadě když to jiný zákon výslovně připouští.18 Oba druhy rozhodčího řízení mají své výhody a jsou vhodné pro určité typy sporů. Mezi největší výhody institucionálního řízení nepochybně patří tradice a zkušenost, jež u potenciálních stran vzbuzuje důvěru, společně s dobrým administrativním zázemím a personálním zajištěním, jehož služeb je možno využít při uzavírání rozhodčí smlouvy nebo rozhodčí doložky. Naopak rozhodčí řízení ad hoc je pružnější a strany si mohou řízení pro konkrétní spor nechat „lépe ušít na míru“. Tato možnost ale na druhou stranu vyžaduje jejich větší spolupůsobení a celkovou obezřetnost ve sporu. K handicapům institucionální arbitráže patří především delší lhůty projednávání sporů. Stále rozhodčí soudy mohou vydávat statuty a řády, které podléhají zveřejňovací povinnosti v Obchodním věstníku, kdežto ad hoc řízení logicky žádná katalogová pravidla nemá. Teoreticky neexistuje důvod, proč by ad hoc arbitráž nemohla být vedena pod statutem stálého rozhodčího soudu, ale nepovažuje se to za vhodné, protože takové statuty jsou obvykle vypracovány k použití v institucionálním rámci.19 Ad hoc rozhodčí řízení nemá stejné zázemí jako stálé rozhodčí soudy, ať už personální nebo technické, proto lze doporučit užívání statutů pouze, pokud je možno výše zmíněné zajistit. Stálé rozhodčí soudy jsou upraveny v § 13 ZRŘ. Ve čtvrtém odstavci, který byl přidán novelou 2012, je upravena oblast tzv. arbitrážních či rozhodčích center – jsou to instituce, které nejsou založeny zákonem nebo jiným právním předpisem, který by jejich založení připouštěl, ale pro svoje označení jsou schopny vyvolat klamavou představu, že tomu tak je. Výjimkou pro používání takového názvu jsou oprávnění podle právního předpisu nebo mezinárodní smlouvy. Dále je v §29 odst. 1 ustanovena povinnost stálých rozhodčích soudů uschovat rozhodčí nález a všechny listiny prokazující průběh řízení po dobu 20 let od právní moci nálezu. V současnosti jsou v České republice zřízeny tři stálé rozhodčí soudy: Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha a.s. a Rozhodčí soud při

SCHELLE, Karel a SCHELLEOVÁ, Ilona. Rozhodčí řízení: historie, současnost a perspektivy. Vyd. 1. Praha: EUROLEX Bohemia, 2002, 36 s. ISBN 80-864-3219-X. 18 ustanovení § 13 odst. 1 ZRŘ. 19 POUDRET, Jean-François, BASSON, Sebastian, BERTI, Stephen a PONTI Annette. Comparative law of international arbitration. 2nd ed. updated and reviewed. London: Sweet, 2007, 68 s. ISBN 04-2193210-4. 17

12

českomoravské komoditní burze Kladno. Nejrozsáhlejší agendu spravuje první zmíněný stálý rozhodčí soud, a to kolem tří tisíce sporů ročně.20

ZUSKOVÁ, Šárka. Změny v úpravě rozhodčího řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. [online]. 2012. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/zmeny-v-uprave-rozhodciho-rizeni-pred-rozhodcim-soudem-prihospodarske-komore-ceske-republiky-a-agrarni-komore-ceske-republiky-86199.html 20

13

2. Arbitrabilita Předpokladem pro projednání a rozhodnutí sporu v rozhodčím řízení je jejich arbitrabilita.21 Podmínky arbitrability vymezuje ZRŘ následovně: musí se jednat o (i) majetkový spor, (ii) o předmětu sporu by mohl být uzavřen smír a (iii) k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo to stanoví zvláštní zákon22. Aby byl spor arbitrabilní a mohla být uzavřena rozhodčí smlouva, je nutné, aby byly všechny tři podmínky splněny bezvýhradně a najednou. V současné době neexistuje zákonná definice (i) majetkového sporu. V NOZ lze pouze v § 9 odst. 1 dohledat, že soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem. Absentující definici vyplnila až soudní praxe a odborná literatura. V roce 2010 Nejvyšší soud definoval majetkový spor právní větou usnesení sp. zn. 20 Cdo 476/2009 ze dne 23. 9. 2010, jako spor, který se svým předmětem přímo odráží v majetkové sféře stran a týká se subjektivních práv, s nimiž mohou účastníci disponovat. Navozuje se otázka, zda se arbitrabilita vztahuje i na určovací žaloby, kde je předmětem sporu, zda právo nebo právní vztah je či není, tedy zda jsou i takové spory majetkové povahy? Zastávám kladný názor, jelikož v § 2 odst. 1 ZRŘ zákonodárce z majetkových sporů výslovně vyjímá pouze spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenční spory. Výkladem a contrario dovozuji, že do kategorie majetkových sporů, která tudíž bude velmi široká, určovací spory patří. Klein a Doleček rovněž souhlasí s jejich zahrnutím, zdůrazňujíce dopad určovacích žalob na majetkovou sféru.23 Dále je arbitrabilita podmíněna (ii) smírem; § 99 odst. 1 OSŘ stanoví, že účastníci jím mohou skončit řízení, připouští-li to povaha věci. Tou se rozumí věci, v nichž jsou účastnici v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony.24 Smír tedy nelze uzavřít ve všech nalézacích řízeních. Je vyloučeno jej uzavírat ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu, ve věcech statusových a osobních a také ve věcech, v nichž to hmotné právo nepřipouští.

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 105 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 22 ustanovení § 1 písm. a), resp. § 2 odst. 1 a 2 ZRŘ. 23 KLEIN, Bohuslav a DOLEČEK, Martin. Rozhodčí řízení. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2007, 8 s. Meritum. ISBN 978-807-3572-648. 24 DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jan a kol. Občanský soudní řad I, II Komentář. 1. vydaní. Praha: C.H. Beck, 2009, 411 s. ISBN 978-80-7400-107-9. 21

14

Problematiku uzavírání smíru můžeme pojmout ještě z jedné roviny. Abychom zjistili, zda je spor způsobilý pro uzavření smíru, pomůže nám rozdělení nalézacího řízení na sporné a nesporné. Soudní smír je charakteristický institut pouze pro sporné řízení a nikoli pro nesporné, kde přípustný není.25 Ačkoliv v ZZŘS můžeme najít ustanovení, které obsahuje, že soud vede účastníky k nalezení smírného řešení26, rozhodně jej nelze považovat za možnost uzavření smíru ve smyslu § 99 OSŘ. Po vyloučení nesporných řízení u zbylých sporných posoudíme, zda neodporují povaze věci, a pakliže ne, kvalifikují se pro uzavření soudního smíru a tedy i pro projednání v rozhodčím řízení. Zvláštní kategorií sporů jsou z hlediska arbitrability pracovněprávní spory. Aby mohly být pracovněprávní spory řešeny před rozhodčím soudem, musí naplňovat obě výše zmíněné podmínky (tj. majetkové spory, ve kterých lze uzavřít smír). Mezi nejčastější spory patři spory o neplatnost skončení pracovního poměru, které zaměstnanci zahajují proti zaměstnavatelům, protože dle jejich názoru byl jejich pracovní poměr ukončen v rozporu se zákonem. V souladu s převládajícím názorem ale tyto spory být rozhodovány v rozhodčím řízení nemohou.27 Dle § 1 písm. b) jsou rovněž arbitrabilní spory, jež vyplývají ze sporných záležitostí náležejících do spolkové samosprávy podle NOZ. Spory rozhodují rozhodčí komise podle části sedmé ZRŘ. Platí, že rozhodčí komise spolku není stálým rozhodčím soudem.28

WINTEROVÁ, Alena a MACKOVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 7. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2014, 342 s. ISBN 978-807-2019-403. 26 ustanovení § 9 ZZŘS. 27 PICHRT, Jan. Alternativní způsoby řešení sporů v pracovněprávních vztazích – minulost, současnost a budoucnost. Právní rozhledy. Praha: C.H.Beck, 2013, č. 21, 729 s. ISSN 1210-6410. 28 WINTEROVÁ, Alena a MACKOVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 7. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2014, 592 s. ISBN 978-807-2019-403. 25

15

3. Rozhodčí smlouva Rozhodčí smlouva je ujednání, které přesunuje pravomoc k rozhodnutí existujícího nebo v budoucnu vzniklého sporu, resp. sporů na rozhodce (nebo stálý rozhodčí soud).29 Úprava rozhodčí smlouvy je v ZRŘ obsažena v § 2 a § 3. V zákonném rozdělení rozhodčí smlouvy na smlouvu o rozhodci a rozhodčí doložku je klíčem, zda spor již mezi stranami vznikl. Pokud ano, jedná se o první zmíněnou, přičemž se bude logicky týkat pouze jednotlivého sporu. V opačném případě půjde o rozhodčí doložku, která bude zahrnovat všechny spory, které by v budoucnu mohly z určitého právního vztahu nebo vymezeného okruhu vzniknout.30 Rozhodčí doložku můžeme s ohledem na její povahu řadit mezi smlouvy s převážně procesně právními účinky, ale pro takové smlouvy nemá český právní řád speciální úpravu. Nastává tedy situace, kdy se bude muset posuzovat podle hmotného práva. Jestliže se strany sporu dohodnou na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení, pak se zásadně nejedná o rozhodčí smlouvu. Tento druh smluv, které jsou uzavírány podle § 19 odst. 1 ZRŘ, je označován jako ujednání o rozhodčím řízení či rozhodcovská smlouva a jejich obsahem je regulace rozhodčího řízení.

3.1. Náležitosti rozhodčí smlouvy Strany smlouvy musí projevit vůli k uzavření rozhodčí smlouvy. Pokud nabídka a její přijetí nejsou na stejných listinách, uzavření rozhodčí smlouvy to jakkoli nebrání. Rovněž není na překážku, pokud jsou učiněny na dálku (viz níže). Rozhodčí smlouva musí být uzavřena svobodně, s určitým obsahem, vážně a srozumitelně.31 Zákon vyžaduje pro uzavření rozhodčí smlouvy písemnou formu pod sankcí neplatnosti, z čehož vyplývá, že pro její změnu nebo zrušení bude rovněž písemná forma vyžadována. Rychlý rozvoj komunikačních technologií a skutečnost, že většina komunikace v současnosti probíhá dálkově, znemožnily omezení pojmu „písemná forma“ na jeho klasickou podobu – tedy listinu, na níž je projev vůle zachycen buď tiskem, nebo rukopisně. Rozhodčí smlouva může být uzavřena i elektronickými prostředky, jež ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 124 s. ISBN 978-80-7478-004-2. 30 ve smyslu § 2 odst. 3 ZRŘ. 31 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 139 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 29

16

umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly, tedy nejčastěji e-mailem, a dále telegraficky či dálnopisem, což budou minoritní případy.32

3.1.1. Konsenzus Smlouva vzniká souhlasným projevem vůle smluvních stran (konsensem).33 Jak již bylo řečeno, rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně. Aby bylo právní jednání učiněné v písemné formě platné, vyžaduje se podpis jednajícího, který může být nahrazen mechanickými prostředky, pokud je to obvyklé,34 z čehož vyplývá, že podpis nemusí být vlastnoruční. Zákon dále nestanovuje další specifika podpisu, tudíž ani požadavek zaručeného elektronického podpisu. Použití zaručeného elektronického podpisu umožňuje ověřit, že zprávu podepsala osoba uvedená na kvalifikovaném certifikátu.35 Tento závěr podporuje i právní věta rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při IAL SE sp. zn. 222/2009 ze dne 22. 10. 2009, která stanoví, že nelze bez dalšího učinit závěr, že rozhodčí doložka sjednaná prostředky elektronické komunikace, zejména emailem, bez zaručeného elektronického podpisu ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, je neplatná. Výjimkou z výše zmíněného je rozhodčí doložka jako součást podmínek, kterými se řídí smlouva hlavní. V takovém případě stačí akceptace způsobem, z něhož je patrný souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Taková rozhodčí doložka se především objevuje na internetu, kde strana projeví svůj souhlas tím, že zaškrtne vymezené políčko. Výrazné odchylky a zpřísněnou úpravu najdeme u rozhodčích smluv pro řešení spotřebitelských sporů. Na rozdíl od předchozího odstavce, kde zmiňují výjimečný postup při akceptaci rozhodčí doložky jakožto součást podmínek, ve spotřebitelských sporech zásadně takto existovat nesmí a musí být sjednána samostatně, jinak by taková doložka byla neplatná. Ustanovení je nejspíše reakcí na praxi podnikatelů, která nezřídka zneužívala spotřebitelovu neznalost institutu rozhodčího řízení nepřehlednými listinami s umně ukrytými neoznačenými doložkami psanými drobným písmem. Ačkoliv to

ustanovení § 3 odst. 1 ZRŘ. HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, 1044 s. Beckovy odborné slovníky. ISBN 978-80-7400-059-1. 34 ustanovení § 561 odst. 1 NOZ. 35 ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. 32 33

17

v zákoně není výslovně uvedeno, samostatnost doložky spočívá nejen v samostatném ujednání a uzavření, ale dle mého názoru i v umístění na samostatnou listinu. V souladu s principem ochrany slabší strany a výslovným připuštěním, aby doložka byla součástí podmínek v nespotřebitelských sporech, se tento závěr zdá evidentní. Další odlišností je informační povinnost podnikatele vůči spotřebiteli, které v podobě náležitého vysvětlení musí být spotřebiteli dáno s dodatečným předstihem, aby byl schopen posoudit důsledky jejího uzavření. Dle mého názoru je ustanovení vágní, ať už v časovém vymezení, nebo v obsahu náležitého vysvětlení. Aby spotřebitel opravdu mohl posoudit všechny následky, podnikatel musí své povinnosti dostát dříve než při podpisu doložky. Co by mělo být obsahem náležitého vysvětlení odvozuji z ustanovení § 3 odst. 5 ZRŘ: pravdivé, přesné a úplné informace o rozhodci a jeho odměně nebo stálém rozhodčím soudu, místu, způsobu zahájení a formě vedení rozhodčího řízení, nákladech řízení, o způsobu doručení rozhodčího nálezu a jeho vykonatelnosti. V praxi se můžeme setkat s předem vypracovanými dokumenty, které jednoduše a srozumitelně popisují následky rozhodčí doložky.36 Následkem uzavření rozhodčí smlouvy je vznik závazku strany předložit spor v otázkách, na které dopadá k rozhodčímu řízení a zároveň založení pravomoci rozhodce k rozhodování sporu vymezeného ve smlouvě. U obecného soudu, který by byl příslušný k řešení sporu, kdyby nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, je pravomoc derogována. Rozhodčí smlouva je rovněž relativní překážkou řízení. Žalovaný má právo namítnout (nejpozději při prvním úkonu ve věci samé), že má spor být v souladu s rozhodčí smlouvou projednáván v řízení před rozhodci, soud dále nemůže věc projednávat a následuje zastavení řízení. Prohlásí-li účastníci, že na rozhodčí smlouvě netrvají, soud věc projedná37.

3.2. Obsah rozhodčí smlouvy Rozhodčí smlouva nemusí vyjadřovat podrobný výčet všech potenciálních sporů, které by mohly vzniknout, jelikož v § 2 odst. 4 ZRŘ je jmenováno, že se vztahuje jak na

např. ROZHODČÍ SOUD PŘI IAL SE. Zápis z vysvětlení následků uzavření rozhodčí doložky [online]. Dostupné z: http://www.rozhodcisoud.net/upload/ck/files/Dolozkycz/Z%C3%A1pis%20z%20vysv%C4%9Btlen%C3%AD%20n%C3%A1sledk%C5%AF%20uzav%C5%9 9en%C3%AD%20rozhod%C4%8D%C3%AD%20dolo%C5%BEky.docx. 37 ustanovení§ 106 OSŘ. 36

18

přímo vznikající práva, tak na jejich platnost a také na práva související. Toto ustanovení je dispozitivní a tudíž platí, že jej strany mohou v rozhodčí smlouvě vyloučit. To ovšem neznamená, že by strany mohly uzavřít smlouvu pro neurčitý počet sporů; stačí okruh, ale musí být dostatečně konkrétní. Literatura uvádí jako příklad tzv. rámcové smlouvy (zpravidla větší číslo kupních smluv či smluv o dílo), na jejichž základě jsou uzavírány jednotlivé dílčí smlouvy.38 Strany mohou ve smlouvě vyloučit vázanost svých právních nástupců. V souladu s ochranou spotřebitele jako slabší strany je úprava pro spotřebitelské spory ohledně obsahu rozhodčí doložky mnohem konkrétnější. Výčet obligatorních informací, jejichž absence bude stižena neplatností rozhodčí doložky, je obsažen v § 3 odst. 5 písm. a) – f) ZRŘ. Tyto informace musí být pravdivé, přesné a úplné. Příčinou zevrubného výčtu je dle důvodové zprávy fakt, že se spotřebitel podpisem rozhodčí doložky vzdává určitých práv do budoucna, je důležité, aby věděl, jaké následky to pro něj může mít. Podstatou je, aby na samostatné listině byly uvedeny důležité informace, které spotřebitel potřebuje znát k tomu, aby se rozhodl, zda rozhodčí doložku uzavře či nikoliv.39 V případě, že bude spor rozhodovat stálý rozhodčí soud, postačí, aby v rozhodčí doložce byl odkaz na jeho statut a řád podle §13 odst. 2. Statuty a řády stálých rozhodčích soudů jsou propracované a díky jejich zveřejňování v Obchodním věstníku i lehce dostupné. Informační povinnost ve vztahu ke spotřebiteli se v zákoně objevuje ještě jednou, a to v úpravě týkající se osoby rozhodce, o níž pohovořím v následující kapitole.

3.3. Neplatnost rozhodčí smlouvy Rozhodčí doložka vystupuje jako součást smlouvy hlavní. Co se tedy stane v případě, že smlouva hlavní bude neplatná? Bude rozhodčí doložku následovat stejný osud? Jednou ze základních zásad NOZ je, že se dává přednost relativní neplatnosti právního jednání před absolutním, a ta bude respektována i v případě posuzování platnosti, resp. neplatnosti doložky v případě neplatnosti smlouvy hlavní. Patrně by se na problematiku dalo vztáhnout ustanovení, které obecně upravuje institut smlouvy - § 1727 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 139 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 39 Důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku č. 371/2011 [online]. Bod 2. zvláštní části, 20 s. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=71343&pdf=1. 38

19

NOZ, který stanoví, že každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. V případě, že by hlavní smlouva byla stižena absolutní neplatností podle § 580 NOZ, tedy byla by v rozporu s dobrými mravy, odporovala by zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadoval a pokud by bylo plnění nemožné, kloním se k názoru, že i rozhodčí doložka by byla neplatná. V literatuře i judikatuře jasně převažuje názor, že k posuzování platnosti rozhodčí doložky se bude postupovat v souladu se zásadami tzv. autonomie doložky, nebo také jinak separace obou smluv. Separace znamená, že platnost rozhodčí doložky musí být posuzována odděleně od hlavní smlouvy – nebo právního vztahu – jejichž je součástí.40 Tomu přisvědčuje i konstantní judikatura Nejvyššího soudu, např. v rozsudku sp. zn. 29 Odo 1222/2005 ze dne 19. 12. 2007, jež praví, že platnost rozhodčí smlouvy, i když má podobu jen rozhodčí doložky, je tak nutno vždy posuzovat jako smlouvu zcela samostatnou, jen technicky vloženou do textu jiné smlouvy.

POUDRET, Jean-François, BASSON, Sebastian, BERTI, Stephen a PONTI Annette. Comparative law of international arbitration. 2nd ed. updated and reviewed. London: Sweet, 2007, 133 s. ISBN 04-2193210-4. 40

20

4. Osoba rozhodce Obecně je rozhodcovská způsobilost podmíněna občanstvím České republiky, dosažením zletilosti, bezúhonností a neomezenou svéprávností. Tyto podmínky, které musí být splněny, aby rozhodcovská způsobilost vůbec vznikla, musí trvat po celou dobu rozhodčího řízení. Požadavek rozhodcovské způsobilosti je zapotřebí limitovat vydáním rozhodčího nálezu, a nikoliv skončením řízení, tj. právní mocí rozhodčího nálezu nebo doručením usnesení,41 zejména pro případ eventuálního přezkumu, kdy všechny podmínky již být splněny nemusí. Jedině fyzická osoba může být rozhodcem. Vylučuje se tím možnost ustanovit rozhodcem právnickou osobu, tedy například vědecký ústav, vysokou školu, atd.42 V případě stálého rozhodčího soudu, jež je právnickou osobou, platí, že i přes jeho formu rozhodují zásadně fyzické osoby mající rozhodcovskou způsobilost. Ačkoli § 4 odst. 1 ZRŘ stanoví podmínku občanství, i cizinec může být rozhodcem, a to za předpokladu, že je způsobilý k právnímu jednání dle právního řádu státu, jehož je občanem. V případě, že toto nesplňuje, postačuje způsobilost k právnímu jednání podle českého práva.43 Podmínka bezúhonnosti, kterou nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliže se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen44, byla do ZRŘ zavedena novelou v roce 2012. Z důvodové zprávy vyplývá, že inspirací pro negativní vymezení bezúhonnosti byl zákon o soudech a soudcích45, kde je problematika upravena obdobně. Takové opatření jistě sleduje vyšší kvalitu osoby rozhodce, ale vzhledem k tomu, že jedním z hlavních atributů rozhodčího řízení je právě volba rozhodce, může se jednat zároveň o opatření omezující (strany si chtějí zvolit uznávaného odborníka, který byl ovšem odsouzen za nedbalostní trestný čin, který není nijak v souvislosti s výkonem jeho rozhodcovské funkce). Neslučitelnost funkce rozhodce není ustanovena přímo v ZRŘ, nýbrž v zákonech upravujících zvláštní činnosti. Jedná se o neslučitelnost s výkonem funkce soudce, vyplývající z § 80 odst. 5 písm. b) ZSS a o neslučitelnost s výkonem funkce státního

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 305 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 42 SCHELLE, Karel a SCHELLEOVÁ, Ilona. Rozhodčí řízení: historie, současnost a perspektivy. Vyd. 1. Praha: EUROLEX Bohemia, 2002, 50 s. ISBN 80-864-3219-X. 43 ustanovení § 118 ZMPS. 44 ustanovení § 4 odst. 2 ZRŘ. 45 ustanovení § 60 ZSS. 41

21

zástupce, vyplývající z § 24 odst. 2 písm. e) zákona o státním zastupitelství.46 Obě ustanovení obsahují shodnou úpravu - stanoví, že dotyčný nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu. Poněkud jinou koncepci má ustavení o neslučitelnosti s funkcí ústavního soudce ve smyslu ustanovení § 4 odst. 3 zákona o Ústavním soudu47, kde je zahrnuta jako „jiná placená funkce“ do obecné klauzule neslučitelnosti výkonu funkce. Otázka inkompatibility funkce rozhodcovské a soudcovské je řešena v právních řádech evropských států rozlišně, od benevolentního nizozemského zákona o arbitráži48, kde se soudci výslovně dovoluje funkce arbitra přijmout, po např. německý49 a chorvatský50, kde je tato možnost omezena, až po český. Charakteristika obou funkcí lehce svádí k závěru, že kdo splňuje podmínky soudcovské funkce, automaticky splňuje i podmínky pro rozhodce, ale ne naopak (rozhodci nemusí splňovat podmínky podle § 60 ZSS), tudíž je neslučitelnost v tomto případě nadbytečná. Dle mého názoru právě rozsáhlé odborné znalosti rozhodce v jiných oborech než právo mohou být podstatným důvodem pro upřednostnění rozhodčího řízení před nalézacím. V případě, že by se strany neshodly na jmenování rozhodce, toho následně jmenoval soud a byl by jím právě soudce, jeví se mi jako vhodné, aby v takovém případě strany musely k takovému jednání dát souhlas. Novela z roku 2012 zakotvila v § 4 odst. 3 ZRŘ přísnější podmínky pro osobu rozhodce ve spotřebitelských sporech. Takovým rozhodcem může být pouze osoba, která je zapsaná v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti. Mimo výše zmíněné obecné podmínky je třeba, aby osoba získala vysokoškolské vzdělání v oboru právo, nebyla v posledních 5 letech na základě rozhodnutí ministerstva vyškrtnuta ze seznamu a uhradila správní poplatek.51 Účel zakomponování povinného právního vzdělání má jasný účel – zajistit určitou úroveň rozhodčího řízení. V důsledku také znamená, že se funkce rozhodce přiblížila funkci soudní. Myslím, že jde spíše o krok správným směrem. Důvodem je hlavně ochrana spotřebitele a zabezpečený standard zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 48 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 206 s. ISBN 978-80-7478-004-2. 49 ustanovení § 40 německého zákona o soudnictví, Spolková sbírka zákonů část I. [online]. 713 s. Dostupné z http://www.gesetze-im-internet.de/englisch_drig/englisch_drig.html#p0210 50 ustanovení článku 10 odst.2 chorvatského zákona o rozhodčím řízení, Úřední věstník č. 88/2001. [online]. 4 s. Dostupné http://www.vsrh.hr/CustomPages/Static/HRV/Files/Legislation__LawArbitration-RC.pdf 51 ustanovení § 40b odst. 1 ZRŘ. 46 47

22

řízení v případě že se sjednává rozhodčí doložka pro v budoucnu vzniklé spory. Daná úprava se tedy vztahuje pouze na rozhodčí doložky, přičemž neplatí pro druhý typ rozhodčích smluv, a sice smlouvy o rozhodci. Na rozhodce určeného smluvními stranami smlouvou o rozhodci, která se vyznačuje tím, že se uzavírá na jednotlivý případ a až po vzniku sporu, se tedy uvedené svazující omezení nevztahuje.52 Spotřebitel potom v případě jednotlivého již vzniklého sporu může souhlasit s projednáním před rozhodcem, na nějž nespadá přísnější režim.

4.1. Požadavky na osobu rozhodce 4.1.1. Mlčenlivost Rozhodci jsou ze zákona povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce. Této povinnosti mohou být rozhodci zproštěni.53 Pojetí mlčenlivosti soudce je velmi široké, vztahuje se na všechny informace, jež se rozhodce při výkonu funkce dozví. Může se jednat o skutečnosti zjištěné seznámením se s obsahem spisu a listin, prohlášením účastníků nebo výpověďmi svědků. Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje jen na otázky přímo související s řízením či předmětem sporu, nýbrž i na veškeré okolnosti a informace, o kterých se rozhodci v průběhu řízení dovědí.54 Povinnost musí zůstat zachována i v případě, že získané informace v řízení nebyly uplatněny, či pokud jsou informace, o kterých se rozhodce v rámci své činnosti doví pro řízení irelevantní. Povinnost mlčenlivosti počíná od zahájení rozhodčího řízení, tedy od podání žaloby. V případě, že by rozhodce byl informován o skutečnostech souvisejících s řízením před jeho zahájením, vztahuje se povinnost samozřejmě i na tyto skutečnosti. Co se pak týče konce vázanosti povinností mlčenlivosti, zákon tento okamžik nijak neupravuje a je

52

SALAJKA, Radek, NOVOTNÝ, Petr. Novela zákona o rozhodčím řízení přináší nové požadavky kladené na osobu rozhodce. [online]. 2012. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/novela-zakonao-rozhodcim-rizeni-prinasi-nove-pozadavky-kladene-na-osobu-rozhodce-81803.html. 53 ustanovení § 6 odst. 1 ZRŘ. 54 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 343 s. ISBN 978-80-7179-342-7.

23

to i logické, neboť povinnost mlčenlivosti trvá v čase a nemá žádné konečně časové limity, neboli nikdy nekončí.55 Povinnost mlčenlivosti úzce souvisí se zásadou neveřejnosti jednání v rozhodčím řízení. Neveřejnost jednání je jedním z jeho charakteristických znaků a je v přímém protikladu k § 116 OSŘ, který stanoví, že u řízení nalézacího je jednání veřejné. Zaručuje ochranu skutečností, o kterých si strany nepřejí, aby se dostaly do podvědomí širší veřejnosti (know-how), či citlivých skutečností. Rozhodce mohou mlčenlivosti zbavit strany.56 Zákon nevyžaduje pro takové zproštění zvláštní formu, dále nezakazuje zprostit rozhodce mlčenlivosti pouze částečně (tedy například jen pro jednotlivou skutečnost nebo pro skutečností vícero). Pojem „strana“ A. J. Bělohlávek57 vykládá úzce, tj. ve smyslu stran řízení dle ZRŘ, zatímco L. Lisse prosazuje širší pojmové pojetí, které přiznává právo zproštění i jiným osobám, a to jak subjektům v řízení (svědci, tlumočníci), tak i osobám, které personálně zabezpečují průběh rozhodčího řízení (zapisovatelé). Důvodem by podle Lisseho měl být především fakt, že když strany nebudou takovým subjektům rozhodčího řízení deklarovat, že v rozsahu jimi sdělených informací nezprostí rozhodce mlčenlivosti bez jejich souhlasu, sotva se od nich dočkají konstruktivní participace na rozhodčím řízení.58 Osobně se kloním spíše k Bělohlávkovu pojetí, jelikož konstruktivní participace na řízení by podle mě měla být u zaměstnanců soudu, popřípadě u osob, jež složily profesní slib součástí jejich pracovní náplně per se. Pokud ke zproštění nedojde stranami, o zproštění mlčenlivosti z vážných důvodů rozhodne předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce trvalý pobyt. V případě, že rozhodce trvalý pobyt v České republice nemá nebo jej nelze zjistit, rozhodne předseda okresního soudu, v jehož obvodu byl vydán rozhodčí nález. Pokud je místo vydání nálezu nezjistitelné, popřípadě nález nebyl vydán v České republice, tak rozhoduje předseda Obvodního soudu pro Prahu 1.59 Osoba rozhodující o zproštění by

LISSE, Luděk. Mlčenlivost rozhodce. [online]. 2011. Dostupné z http://www.elaw.cz/clanek/mlcenlivost-rozhodce. 56 ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 ZRŘ. 57 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 348-349 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 58 LISSE, Luděk. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, 2012, 219 s. ISBN 978-807-2018-741. 59 ustanovení § 6 odst. 2 ZRŘ. 55

24

měla být zárukou důvěryhodnosti a vysoké profesní úrovně, zákonodárcem byl zvolen nikoli řadový soudce či předseda senátu, ale předseda okresního, resp. obvodního soudu. Vzhledem k tomu, že postup při rozhodnutí o zproštění mlčenlivosti neupravuje OSŘ, ani jiný zvláštní právní předpis, nýbrž jej upravuje pouze ZRŘ, půjde o rozhodnutí čistě podle tohoto zákona. Jde o pravomoc sui generis, která vyplývá výlučně z ZRŘ.60 Z výše zmíněného lze dovodit, že rozhodnutí není rovněž rozhodnutím správním. Aktivní legitimací k žádosti o zproštění je nadán kdokoliv, kdo je schopen prokázat existenci vážného důvodu, pro který má být rozhodce zproštěn mlčenlivosti. Pojem „vážný důvod“ dále zákon ani odborná literatura neupřesňují, bude se tedy muset posuzovat u každé žádosti samostatně s ohledem ke všem okolnostem případu. Rovněž okruh osob není nijak omezen, nemusí jít pouze o subjekt rozhodčího řízení, ale např. o rozhodce samotného, orgány činné v trestním řízení včetně Policie České republiky, orgány státní správy, apod.

4.1.2. Nepodjatost Nepodjatost rozhodce je upravena v ZRŘ v § 8, § 11 a § 12. Následkem důvodné pochybnosti o nepodjatosti je vyloučení soudce, popřípadě zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavené nařízení výkonu rozhodnutí podle § 31 písm. c) ZRŘ. Vzhledem k rozsahu institutu vyloučení jsem se rozhodla vyčlenit pojem nepodjatosti do samostatné podkapitoly a vyloučení se věnovat v podkapitole 4.3. Rozhodce, třebaže může být jmenován stranou (stranami) je z povahy své funkce osoba, která zásadně nevystupuje jako zástupce stran a na výsledku řízení nemá žádný vlastní zájem. Jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům existuje důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci.61 Zákonné ustanovení bylo přejato z OSŘ, jež obsahuje identickou úpravu pro soudce a přísedící.62 Základem, bez kterého nejde dále uvažovat, je samotná existence poměru ke skutečnostem, jež by mohly zakládat pochybnost o nepodjatosti. Poměr musí být skutečný, jeho povaha jasná a intenzita taková, že strana, jež žádá vyloučení rozhodce, je

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 346 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 61 ustanovení § 8 odst. 1 ZRŘ. 62 ustanovení § 14 odst. 1 OSŘ. 60

25

z něho schopna podjatost dokázat. Žádný poměr sám o sobě bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem nezakládá podjatost a každý musí být posuzován samostatně. Zákon se z předeslaných důvodu k byť jen taxativnímu výčtu poměrů neuchyluje. I bez výslovných vodítek lze vymezit okruhy, které mají potenciál pochybnosti vzbuzovat: rozhodce a strana sporu ve vztahu osoby blízké 63 nebo pracovní poměr rozhodce a strany sporu. Vzhledem k poměrně propojenému profesnímu právnímu prostředí v České republice není neobvyklé, že rozhodci jsou zároveň advokáty nebo mezi nimi existuje různý stupeň a rozsah spolupráce, jsou zapsáni v seznamech několika rozhodčích institucí, apod. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 3150/2012 ze dne 30. 9. 2014, který se touto problematikou zabýval v dovolacím řízení, vyslovil názor, že běžná profesní spolupráce nemusí sama o sobě znamenat okolnost, která by vzbuzovala důvodné pochybnosti o poměru rozhodce z řad advokátů a k jinému advokátovi zastupujícího účastníka řízení. Za důvodnou pochybnost ale už označuje dlouhodobou spolupráci, jako je působnost ve stejné advokátní kanceláři.

4.1.3. Nezávislost, nestrannost Základy nezávislosti a nestrannosti soudců jsou položeny v čl. 82 odst. 1 Ústavy, jež stanoví, že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat, resp. v čl. 36 odst. 1 LZPS, které stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Požadavek nezávislosti a nestrannosti je aplikovatelný nejen ve funkci soudcovské ale i rozhodcovské – v souladu s dikcí § 10 odst. 1 ZRŘ, který podtrhuje povinnost soudu přihlížet k předpokladům rozhodce pro jeho nezávislé a nestranné

rozhodování

při jeho jmenování.

Nejvyšší

soud

došel

ve výše

zmíněném rozsudku sp. zn. 23 Cdo 3150/2012 ze dne 30. 9. 2014 ke stejnému závěru, ale jinou cestou: „Za přiměřeného použití občanského soudního řádu podle § 30 ZRŘ lze dospět k závěru, že princip nezávislého a nestranného rozhodování, jež je určující pro rozhodování soudců, se uplatní i pro rozhodování rozhodců.“ Zásada nezávislosti a nestrannosti je tedy základním elementem jak soudcovské, tak i rozhodčí činnosti.

63

ustanovení § 22 NOZ.

26

Nezávislost znamená nepodřízenost soudce při rozhodování komukoliv jinému, nestrannost je zabezpečována zákazem ovlivňování ze strany kohokoliv.64 Zatímco nezávislost soudcovská bude záviset především v nezávislosti na ostatních složkách státní moci, pro nezávislost rozhodce bude stěžejní nezávislost ekonomická (nesledovat majetkový prospěch žádné ze stran), subordinační (neexistence podřízení se jiné osobě, např. vztah zaměstnavatele a zaměstnance) a osobní.65 Styčný bod můžeme shledat v institutu neslučitelnosti funkcí, ať již jsou pro rozhodce i soudce odlišné. Naopak nestrannost chápeme, že rozhodce nebude ani jednu stranu jakkoliv zvýhodňovat, resp. znevýhodňovat v závislosti na svých subjektivních názorech a pocitech. Prokázat, že rozhodce cítí ke straně např. sympatie či antipatie, a tedy že je jeho nestrannost ohrožena, je prakticky nemožné. Předpoklad nestrannosti je obzvláště důležitý v případech, kdy spor projednává a rozhoduje pouze jeden rozhodce. Nelze jinak než souhlasit s tvrzením, že největší garancí soudcovské nezávislosti je soudce sám,66 a že úplně stejně platí i pro plnění rozhodcovské funkce. Do této podkapitoly jsem se rozhodla zařadit i informační povinnost rozhodce ve spotřebitelských sporech, která zahrnuje rozhodcovu povinnost stranám sdělit, zda v posledních 3 letech vydal rozhodčí nález/podílel se na jeho vydání nebo je rozhodcem v dosud neskončeném řízní ve sporu, jehož účastníkem byla či je některá ze stran. Lhůta se počítá od skončení rozhodčího řízení, které má být předmětem informační povinnosti do data rozhodčího řízení, v němž povinnost vzniká.67 Novela z roku 2012 se mimo jiné snaží zabránit, aby pouze vybraný rozhodce rozhodoval jednomu podnikateli všechny jeho spotřebitelské spory.68 Ačkoliv je v zákoně zařazena pod úpravu nepodjatosti, zastávám názor, že úprava má za cíl zabránit tendenčnímu rozhodování sporů v případě, že by byl rozhodce jmenován ve více sporech jedné ze stran, a jeho nestrannost by tedy mohla být ovlivněna.

DOBIÁŠ, Petr et. al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeněk., 2013, 19 s. ISBN 80-738-0468-9. 65 RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2004, 112-113 s. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-7179873-8. 66 WINTEROVÁ, Alena a MACKOVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 7. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2014, 64 s. ISBN 978-807-2019-403. 67 ustanovení § 8 odst. 3 ZRŘ. 68 ONDŘEJ, Jan a kolektiv. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, 189 s. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-4469. 64

27

4.2. Jmenování rozhodce Konkrétní (i) osoby rozhodců, jejich počet nebo (ii) způsob jejich určení má zpravidla obsahovat rozhodčí smlouva. Určit osobu rozhodce může i stranami (iii) dohodnutá osoba, způsob určení může být ustanoven v (iv) pravidlech pro rozhodčí řízení. V případě, že rozhodčí smlouva (v) neobsahuje žádné ustanovení ohledně určení osob a počtu rozhodců, bude se postupovat dle § 7 odst. 2 ZRŘ. Určení (i) osoby rozhodce v rozhodčí smlouvě musí být konkrétní – musí obsahovat dostatečné identifikační údaje. Můžeme spekulovat, zda je tento typ volby rozhodce pro rozhodčí smlouvu vhodný - potenciální spor ještě nevznikl a bez znalosti charakteristik budoucího sporu bude vybrat vhodnou osobu rozhodce obtížné, ba nemožné. Naopak vzhledem k povaze rozhodčího řízení ad hoc, kde již spor existuje, je to způsob příhodný. To, že je rozhodce určen individuálně sice znamená, že se na osobě strany dohodly, ale podstatně je přijetí rozhodcovské funkce podle § 5 ZRŘ. V souladu se zásadou rovnosti stran je podstatné, aby nedošlo k nepřípustnému vychýlení ve prospěch jedné ze stran – je v pořádku, pokud v rámci uzavírání rozhodčí smlouvy navrhne rozhodce jen jedna strana, ale druhé straně musí být dána rovná příležitost k tomu, aby sdělila svou volbu. Co se stane v případě, jestliže k přijetí funkce nedojde (osoba označená nepřijme nebo ztratí rozhodcovskou způsobilost)? Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Odo 135/2006 ze dne 31. 8. 2008 stanoví, že nepřijme-li tato osoba funkci rozhodce, funkce se vzdá nebo ji nebude moci vykonávat, nebude tu podle rozhodčí doložky nikdo, kdo by jejich spor v rámci rozhodčího řízení projednal a rozhodl. Za takového stavu se platně sjednaná rozhodčí smlouva stává obsolentní a zaniká. ZRŘ stanoví, že kterákoli strana nebo rozhodce mohou dát návrh soudu, aby jmenoval rozhodce nového, a to v případě, jestliže se jmenovaný rozhodce funkce vzdal nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat.69 Tento postup ale nelze uplatnit, jelikož se vztahuje výhradně na postup dle §7 odst. 2 ZRŘ, tedy na případ, že rozhodčí smlouva ustanovení o určení osoby rozhodce neobsahuje (a každá strana potom volí rozhodce, a tito zvolí rozhodce předsedajícího). Zákon ovšem nevylučuje možnost stran si v rozhodčí smlouvě ujednat osobu, která bude figurovat jako náhradní rozhodce, aby se eliminoval zánik rozhodčí smlouvy podle výše zmíněného. 69

ustanovení § 9 odst. 2 ZRŘ.

28

Rozhodčí smlouva může obsahovat i (ii) způsob, jak počet a osoby rozhodců stanovit. Takovým způsobem může být například losování z dohodnutého seznamu za přítomností státního notáře, losování ze seznamu stálého rozhodčího soudu za přítomnosti notáře nebo dalších podobných mechanismech, které si strany dohodnou.70 Strany si mohou sjednat, aby pro ně (iii) dohodnutá osoba (tzv. appointing authority) rozhodce zvolila. Aby byla zachována zásada rovnosti stran, je důležité, aby dohodnutá osoba byla nepodjatá a na stranách nezávislá, a tedy aby byla zajištěna i nepodjatost samotného rozhodce. I kvůli tomu není výjimkou, že jako „appointing authority“ vystupuje stálý rozhodčí soud, který pak nerozhoduje spory pod svým jménem a svou odpovědností, ale působí právě jen jako dohodnutá osoba, tedy ustavující v případě sporu rozhodce do funkce.71 Rozhodce může být stanoven i (iv) způsobem uvedeným v pravidlech pro rozhodčí řízení, a to za podmínky, že musí být přiložena k rozhodčí smlouvě. Postup neplatí, pokud se strany rozhodnou pro statut či řád stálého rozhodčího soudu, který ze zákona podléhá povinnému zveřejnění v Obchodním věstníku, a tudíž se k rozhodčí smlouvě přikládat nemusí. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý, což je požadavek pro případ, že by se rozhodčí fórum rozdělilo na dvě názorově rozdílné strany. Toto ustanovení je kogentní a tedy bude-li rozhodčí smlouva obsahovat sudý počet rozhodců, bude toto ustanovení neplatné. V případě, že si strany mezi sebou neujednaly (v) žádná ustanovení o tom, jaký rozhodce, popř. kolik jich bude spor řešit, každá ze stran jmenuje jednoho rozhodce a ti zvolí předsedajícího rozhodce. Z tohoto bodu vyplývá, že smluvní ustanovení určující osobu či způsob ustanovení rozhodce není podstatnou náležitostí rozhodčí smlouvy. Ustanovení § 9 odst. 1 ZRŘ stanoví, že když je strana v prodlení se jmenováním svého rozhodce (stejně tak když se rozhodci nedohodnou na osobě předsedajícího rozhodce), druhá strana jí doručí výzvu a od jejího doručení počíná běžet lhůta 30 dnů. S ohledem na širokou autonomii vůle stran, a že jejich dohoda má přednost před zákonem, je ustanovení 30 denní lhůty dispozitivní a strany jej mohou upravit ve smlouvě odlišně.

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 218 s. ISBN 978-80-7478-004-2. 71 LISSE, Luděk. Rozhodčí soud vs. Arbitrážní centrum. [online]. 2011. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/rozhodci-soud-vs-arbitrazni-centrum-69770.html. 70

29

Uplyne-li lhůta 30 dnů marně, jmenuje soud rozhodce nebo předsedajícího rozhodce, přičemž přihlíží k jeho nezávislosti a nestrannosti. Aktivně legitimovány k podání návrhu jsou strany, ale i každý již jmenovaný rozhodce. Místní příslušnost soudu je rozšířena o sídlo nebo bydliště navrhovatele anebo odpůrce, jestliže v ČR nelze zjistit místní příslušnost soudu.72 Tato úprava má za úkol předejít cíleným obstrukcím, ať již ze strany rozhodců, nebo přímo stran. Typicky žalovaná strana nebude plnit svou jmenovací povinnost a bude se snažit svou nečinností řízení blokovat. Pokud rozhodce či rozhodci, kteří jsou určení v rozhodčí smlouvě či jsou jmenováni, se svým jmenováním souhlasí, musí formálně svou funkci přijmout a vykonávat ji v souladu se zákonem i dalšími předpisy. Zákon pro přijetí stanoví písemnou formu.73 I po přijetí je možné, že nakonec jmenovaný rozhodce vykonávat svou funkci nebude a vzdá se jí: pokud k takovému jednání dostane souhlas stran nebo pokud k tomu má závažný důvod. K vzdání se funkce, které je právním úkonem jednostranným, třeba říci, že k němu lze přikročit jen v těch skutečně nejextrémnějších situacích a případech a rozhodně není jakýmsi všeobecným pravidlem, které by rozhodci umožňovalo vzdát se rozhodování ve věci kdykoliv a bez uvedení nadmíru závažných důvodů, které jsou objektivního rázu.74 Jestliže opravdu dojde k tomu, že se rozhodce svojí funkce vzdá, a rozhodčí smlouva nestanoví něco jiného, resp. strany mezi sebou nemají ujednané jiné mechanismy pro tento případ, nijak se to neodrazí v právu stran na to jmenovat rozhodce nového stejným způsobem. Právo strany na jmenování rozhodce totiž ve vztahu ke konkrétnímu sporu není jakkoliv konzumováno tím, že jednou je toto právo vykonáno.75

4.3. Odměňování rozhodců Protože je oblast odměňování rozhodců je v ZRŘ zmíněna pouze velmi okrajově, je nutné položit si otázky, jak se sjedná odměna a v jaké výši, a kdo o jejím přiznání rozhodne? Vzhledem ke sporadické úpravě, která pouze výslovně zmiňuje dvě oblasti prvním je povinnost pod sankcí neplatnosti uvést odměnu rozhodce v rozhodčí doložce, ustanovení § 43 ZRŘ. ustanovení § 5 ZRŘ. 74 LISSE, Luděk. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, 2012, 207 s. ISBN 978-807-2018-741. 75 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 337 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 72 73

30

jež byla uzavřena pro spor ze spotřebitelské smlouvy, 76 druhou je právo stálého rozhodčího soudu určit odměny rozhodců ve svých statutech nebo řádech77 - je primárně žádoucí, aby si strany sjednaly odměnu rozhodce samy, a to v rozhodčí smlouvě, popřípadě v rozhodcovské smlouvě. Aby se předešlo zbytečným nejasnostem, měla by obsahovat její výši (popř. způsob výpočtu) a splatnost. Raban, argumentujíc absencí zákonné úpravy, pomocí analogie dovozuje, že by se měl na vztah aplikovat občanskoprávní režim.78 Vztáhnu-li tedy na tuto problematiku příkazní smlouvu, dle § 2438 NOZ vychází, že odměna se poskytne, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá.79 Odměnu pro rozhodce jistě za obvyklou pro charakter rozhodcovské činnosti považovat můžeme. Stejného názoru je i Rozehnalová, která se přiklání ke stanovisku, že placení provedení rozhodčího řízení je zvyklostní normou, široce rozšířenou a přijímanou obchodní či jinou komunitou.80 Výše odměny může být různá. Sazebníky stálých rozhodčích soudů, které jsou veřejně přístupné, mohou dát přibližné vodítko, ale je třeba brát v potaz, že náklady instituce, které mají zaběhnutý personální a administrativní aparát budou určitě vyšší, než v případě ad hoc sjednaných rozhodců. Literatura zmiňuje neakceptování odměny, ať už rozhodcem nebo stranou, jako závažný důvod pro vzdání se výkonu funkce rozhodce dle § 5 odst. 3 ZRŘ. 81 Ohledně své odměny je dle judikatury rozhodce oprávněn rozhodnout v rozhodnutí. Nejvyšší soud ve svém usnesení sp.zn. 20 Cdo 168/2005 ze dne 22.9.2005 uvádí, že zákon č. 216/1994 Sb. nebo jiný obecně závazný právní předpis nezakazuje o takovém vedlejším (nemeritorním) plnění rozhodčím nálezem nebo usnesením rozhodnout. Není ojedinělým názorem, že odměna rozhodce může mít negativní vliv na nestrannost jeho rozhodování, a že pod tíhou ekonomického vztahu může být příslibem odměny ovlivněn. K tomu se vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. III ÚS 1208/2010 ze dne 30. 6. 2010, ve kterém podezření jako takové samo o sobě odmítl a stanovil: Pokud stěžovatelka napadá celkový systém

ve smyslu ustanovení § 3 odst. 5 písm. c) ZRŘ. ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 ZRŘ. 78 RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2004, 122 s. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-717-9873-8. 79 ustanovení § 2438 odst. 1 NOZ. 80 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 227 s. ISBN 978-80-7478-004-2. 81 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 332 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 76 77

31

výběru rozhodců ze seznamu vedeného Asociací leasingových společností České republiky z důvodu, že rozhodci z ekonomických důvodů mají rozhodovat tendenčně, a to ve prospěch leasingových společností, pak by mohly vznikat (obecně) pochybnosti o nepodjatosti rozhodců až v případě, že by zde existovaly konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly této hypotéze.

4.4. Vyloučení rozhodce Pokud jsou naplněny důvody pochybnosti o nepodjatosti rozhodce podle § 8 odst. 1 ZRŘ, tedy se zřetelem na rozhodcův poměr k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům, rozhodce je vyloučen z projednávání věci. V první řadě musí svou nepodjatost zvážit sám rozhodce. Jestliže shledá, že existují okolnosti pro jeho vyloučení, musí je bezodkladně sdělit stranám nebo soudu, a zde proces vyloučení končí. Zákon pamatuje v § 11 i na možnost, že okolnosti vyjdou najevo až dodatečně, v tom případě musí rozhodce postupovat obdobně jak v předešlém případě a svou podjatost oznámit a funkce se vzdát82. Je otázkou co se stane, když rozhodce jistý poměr vnímá jako okolnost pro své vyloučení, kdežto strany, jimž to oznámí, stejného názoru nejsou. Kdyby šlo o rozhodce, kterého si strany společně ujednaly, jistě měly zájem na tom, aby právě on spor rozhodoval. Kdyby se strany shodly, že předmětnou okolnost na rozdíl od rozhodce neshledávají za důvodnou pro jeho podjatost, přikláním se k názoru, že by mohl ve své funkci setrvat. Vycházím ze zásady autonomie vůle stran sporu, která prostupuje celým rozhodčím řízením jako jeho hlavní atribut. Když rozhodce nesezná žádný důvod, který by zakládal jeho povinnost se své funkce vzdát, popřípadě sezná, ale vzdát funkce se odmítá, nastupuje postup podle § 12 odst. 2 ZRŘ. Kterákoli strana může podat návrh, aby o vyloučení rozhodce rozhodl soud. Lhůta, ve které by se měl návrh uplatnit, není stanovena, ale dá se vyvodit, že v rámci zachování plynulosti a rychlosti řízení by to mělo být co nejdříve od doby, kdy se strana o okolnosti dozví. Zabránilo by to situacím, kdy se strana rozhodne vyčkávat, jak se řízení vyvine, a v případě hrozícího neúspěchu zkoušet jako záchranu uplatňovat návrh na vyloučení. Městský soud v Praze se ke lhůtě námitek vyjádřil, že uplatnění námitky

82

ustanovení § 12 odst. 1 ZRŘ.

32

podjatosti rozhodců až po vyhlášení mezitímního rozhodčího nálezu (tj. později, než rozhodci začali jednat ve věci samé, je třeba posuzovat jako opožděné.83 V případě řešení sporu u stálého rozhodčího soudu může být (a obvykle i je) postup stanovený v rozhodčím řádu.84

LISSE, Luděk. Přehled judikatury ve věcech rozhodčího řízení. Praha: Wolters Kluwer, 2011, 201 s. ISBN 978-807-3576-455. 84 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 222 s. ISBN 978-80-7478-004-2. 83

33

5. Procesní úprava rozhodčího řízení Procesní postup rozhodčího řízení je upraven v části třetí, čtvrté a části osmé ZRŘ. Strany mají v rozhodčím řízení širokou možnost volby, podle jakého postupu bude jejich řízení probíhat. Strany se mohou dle § 19 odst. 1 ZRŘ dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Tato dohoda není jakkoli limitována, ale dá se dovodit, že určitě nesmí porušit kogentní ustanovení ZRŘ a musí zachovávat rovnost stran. V případě, že strany nebo v případě rozhodčího fóra všichni rozhodci zmocní předsedajícího rozhodce, může rozhodovat otázky řízení. Rovněž je možné, aby strany určily postup v pravidlech pro rozhodčí řízení dle odst. 4 výše zmíněného ustanovení. Použití řádu nebo statutu stálého rozhodčího soudu dle § 13 odst. 2 tím není dotčeno. Pakliže ani jedna z těchto variant nenastoupí, budou rozhodci v řízení postupovat způsobem, který považují za vhodný ve smyslu odst. 2. V takovém případě není vyloučené, že by se řízení mohlo řídit třeba dokonce přiměřeně OSŘ, pokud to rozhodce bude považovat za vhodné. Vzhledem k tomu, že ZRŘ rozhodně neupravuje veškerou procesněprávní problematiku, ustanovení § 30 ZRŘ zahrnuje podpůrnou úlohu OSŘ. Ustanovení vymezuje, že se na řízení před rozhodci užije přiměřeně ustanovení OSŘ, pokud zákon nestanoví jinak. Dikce „přiměřeně“ znamená prakticky neomezenou volní diskreci rozhodců, kteří tak mohou ustanovení OSŘ buď vůbec neaplikovat, nebo je aplikovat stejně, jak je aplikuje soud, nebo aplikovat obdobně, anebo jich užít jen zčásti.85 Zároveň ale znamená, že aplikace nebude probíhat automaticky, ale s přihlédnutím ke specifickým zásadám rozhodčímu řízení vlastním. Rovněž se dá uvažovat o přiměřené aplikaci dalších zákonů, např. zákona o soudních poplatcích.86 Na první pohled podobné ustanovení § 44 může být lehce matoucí. Stanoví, že se ustanovení OSŘ se použijí pro řízení před soudem dle ZRŘ obdobně, nestanoví-li jinak. To se ale nevztahuje na pravidla rozhodčího řízení, nýbrž na postup státního soudu ve věcech podle ZRŘ (příkladem vyloučení rozhodce, zrušení rozhodčího nálezu soudem). Takovým řízením ovšem zásadně není řízení ve věci zproštění mlčenlivosti rozhodce podle § 6 odst. 2, jelikož řízení nespadá pod pravomoc obecného soudu, nýbrž pouze předseda okresního soudu, resp. předseda Obvodního soudu pro Prahu 1.

LISSE, Luděk. Přiměřená aplikace o.s.ř. v rozhodčím řízení. [online]. 2013. Dostupné z http://www.elaw.cz/clanek/primerena-aplikace-osr-v-rozhodcim-rizeni. 86 zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 85

34

5.1. Zásady rozhodčího řízení Rozhodčí řízení je, stejně jako sporné řízení, ovládáno zásadou dispoziční. To znamená, že je dáno do rukou stran, aby samy nakládaly s řízením. Dispozitivnost rozhodčího řízení oproti spornému je však širší; od styčných bodů obou řízení – např. strany dávají podnět k zahájení řízení žalobou – až po specifické elementy rozhodčího řízení, jako právo stran vybrat osobu rozhodce, nebo dohoda na postupu, kterým rozhodci povedou řízení. Její prvky jsou obsaženy v § 17 ZRŘ, které zmiňuje oprávnění stran vybrat si místo, kde bude řízení probíhat a dále v § 19 ohledně postupu v řízení. Další zásadou je zásada rovnosti stran. Její důležitost podtrhuje i její samostatné zařazení v § 18, který konstatuje, že strany jsou v rovném postavení a musí jim být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv. Rovnost stran znamená, že ani jedna strana nesmí být zvýhodněna, resp. znevýhodněna a postup rozhodce musí být ke všem stranám stejný ve všech fázích řízení. To zahrnuje např. přístup do spisu, doručování podání protistraně, poučovací povinnost rozhodce apod. Pro zachování rovnosti stran hovoří i ustanovení § 25 odst. 3, které ukládá rozhodcům povinnost řídit se vždy právními předpisy na ochranu spotřebitele. V souvislosti se zásadou rovnosti stran je často zmiňována tzv. poučovací povinnost dle § 118a OSŘ, tedy vyvstává otázka, zda je přiměřeně aplikovatelná dle § 30 ZRŘ i na rozhodčí řízení. Týká se případů, kdy účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo je nevylíčil úplně, a soudce ho proto vyzve, aby svá tvrzení doplnil. Při takovém postupu je ale třeba uvažovat, jestli by se nejednalo o pomoc jedné straně sporu a jaký vliv by to mělo na rozhodcovskou nestrannost. S ohledem na takové jednání by potom jedna ze stran mohla vznést námitku podjatosti.87 Dle mého názoru by takový procesní postup v případě rozhodčího řízení výrazně narušil rovnost stran. Rozhodčí řízení je ovládáno zásadou projednací. Skutkový stav bude zjišťován na základě tvrzení a důkazů předložených stranami. Zásada projednací je úzce spojena se zásadou formální pravdy, která je spojována se subjektivní pravdou stran. Ve sporu bude úspěšná ta strana, která dokáže soud o své pravdě přesvědčit.88 Není stanovena zákonná síla důkazních prostředků, ale důkazy hodnotí soudce podle svého uvážení, tedy můžeme hovořit o zásadě volného hodnocení důkazů. DOBIÁŠ, Petr et. al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeněk., 2013, 43-44 s. ISBN 80-738-0468-9. 88 WINTEROVÁ, Alena a MACKOVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 7. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2014, 81 s. ISBN 978-807-2019-403. 87

35

V § 19 kromě již výše zmíněné zásady dispoziční najdeme i zakotvení zásady neformálnosti rozhodčího řízení. Menší formálnost ve srovnání se soudním řízením před obecnými soudy zaručuje jeho větší flexibilitu. Dále v ustanovení § 19, konkrétně jeho třetím odstavci najdeme zakotvenou zásadu ústnosti jednání, kterou ovšem mohou strany dohodou vyloučit a smluvit si pouze písemný styk. Věta druhá stanoví, že jednání je vždy neveřejná. Toto je zřetelně největší odchylka od řízení před obecnými soudy, kde je jednání až na výjimky zásadně veřejné. Spočívá nejen v tom, že rozhodce nesmí podávat žádné informace o probíhajícím řízení, ale i v nepřítomnosti kohokoliv dalšího při jednání. Zákon nezakazuje odlišné ujednán stran, tudíž dovozuji, že pokud k tomu všechny strany svolí, lze připustit přítomnost dalších osob při jednání. Zásadu rychlosti a hospodárnosti lze opět srovnat se soudním řízením u obecných soudů. Rychlost rozhodčího řízení je jedna z jeho hlavních výhod a pro svou jednoinstančnost (v případě vyloučení možnosti přezkumu podle § 27 ZRŘ) je stranami preferováno před řízením klasickým.

5.2. Zahájení rozhodčího řízení Rozhodčí řízení se bezvýjimečně zahajuje žalobou, nikoliv uzavřením rozhodčí smlouvy. Oficiálně je řízení zahájeno ke dni, ve kterém je žaloba doručena buď stálému rozhodčímu soudu, nebo rozhodci (pakliže je určen, tak předsedajícímu a když není, tak libovolnému jmenovanému rozhodci).89 V prvním případě se bude doručovat do sídla instituce a v případě druhém pravděpodobně do místa bydliště rozhodce. V případě, že bude zásilka náležitě označena a nebude pochyb, že je určena rozhodci v rozhodčím sporu, je možné mu ji doručit i na místo podnikání, např. do sídla advokátní kanceláře. V případě, že by žaloba došla nesprávnému rozhodci, popř. jinému stálému rozhodčímu soudu, takové doručení bude nicotné.90 Výše zmínění poté na žalobě vyznačí den, kdy byla doručena, což bude den počátku rozhodčího řízení. Dle §15 odst. 1 ZRŘ po doručení žaloby žalobci dle zákona začnou zkoumat svou pravomoc. Tato zákonná povinnost nezaniká po přezkoumání žaloby, ale trvá po dobu

ustanovení § 14 odst. 1 a 2 ZRŘ. BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 501-503 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 89

90

36

celého rozhodčího řízení. Vzhledem k probíhajícímu postupu řízení a dokazování může nastat situace, kdy se názor na problematiku změní. V případě, že shledají nedostatek pravomoci ve věci, vydají usnesení. Ačkoliv na něj nejsou zákonem kladeny žádné obsahové náležitosti (kromě podpisu, odůvodnění a doručení jako rozhodčího nálezu), v praxi obsahuje výrok, který stanoví nedostatek pravomoci rozhodců/stálého rozhodčího soudu odůvodněním a dále výrok o zastavení řízení ve smyslu ustanovení § 23 písm. b).91 V takovém případě je potom strana chráněna zachováním promlčecí, resp. prekluzivní lhůty a to v případě, že nárok uplatní do 30 dnů od doručení usnesení o nedostatku rozhodcovské pravomoci, a to u příslušného orgánu (obecný či stálý rozhodčí soud, rozhodci, popř. jiný orgán). Strany mohou uplatnit námitku nedostatku pravomoci zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy (nikdy ne z důvodu nemožnosti smlouvu uzavřít). Taková námitka ale musí být uplatněna nejpozději při prvním úkonu řízení ve věci samé.92 Toto časové vymezení je důležité hlavně ve spojení s ustanovením o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu soudem z důvodů uvedených v § 31 písm. b) a c).93 Když je námitka uplatněna později, než bylo řečeno, obecný soud, u nějž by probíhalo řízení o zrušení rozhodčího nálezu, zamítne návrh na jeho zahájení právě z důvodu opožděnosti námitky. Obsahovými náležitostmi námitky ve spojení s návrhem na zrušení rozhodčího nálezu dle § 33 se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2406/2011 ze dne 27. 3. 2013, ve kterém vyslovil názor, že včas vznesená námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy má za důsledek, že z hlediska ustanovení § 33 ZRŘ se tato námitka vztahuje i na jiné důvody neplatnosti rozhodčí smlouvy, než které byly případně v této námitce skutkově popsány. Dovolatelka vznesla námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy, ačkoliv později vyšlo najevo, že dokonce vůbec rozhodčí smlouva nevznikla, ale i přesto bylo rozhodnuto o zachování námitky. Z toho vyplývá, že i když je na základě nicotné rozhodčí smlouvy vydán nález, je možné se bránit pomocí institutu jeho zrušení soudem. K námitkám

LISSE, Luděk. Oprávnění rozhodců zkoumat svoji pravomoc. [online]. 2011. Dostupné z http://www.elaw.cz/clanek/opravneni-rozhodcu-zkoumat-svoji-pravomoc. 92 ustanovení § 15 odst. 2 ZRŘ. 93 §31 písm. b) „rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje“; § 31 písm. c) „ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem“. 91

37

nedostatku pravomoci rozhodců je nakonec třeba zmínit, že nic z výše zmíněného neplatí pro spotřebitelské spory. Na okraj ještě zmiňuji, že samozřejmě zahájení jednání vyvolává jak procesněprávní – překážku litispendence, perpetuatio fori, kosumace strany volit příslušný orgán k uplatnění nároku a povinnost orgánu provést řízení i bez dalších návrhů - tak i hmotněprávní účinky – promlčení a prekluzivní lhůty neběží – stejně, jako je tomu v občanskoprávním řízení před obecnými soudy.94

5.3. Žaloba Jak již bylo zmíněno v předešlém oddílu, žalobou se zahajuje rozhodčí řízení. Formální ani obsahové náležitosti nejsou v ZRŘ nijak zmíněny, tudíž přiměřeně aplikujeme OSŘ, konkrétně § 42 pro náležitosti obecné a § 79 pro náležitosti návrhu na zahájení řízení zvláštní. Žaloba musí být podána písemně, a to v listinné nebo elektronické podobě (do 3 dnů doplněna originálem, nebo s uznávaným elektronickým podpisem). Listina obsahující žalobu musí být podepsána a datována. V obecných náležitostech je rovněž stanoveno, že musí být v požadovaném počtu vyhotovení, což je u řízení před obecnými soudy jeden pro soud a po jednom pro každého účastníka řízení. V případě rozhodčího řízení lze uvažovat o stejnopisu pro všechny strany sporu (samozřejmě vyjma strany podávající žalobu), v případě stálého rozhodčího soudu jeden stejnopis, v případě rozhodců pro každého jeden, jelikož se nemusí být zaštítění společnou institucí jako rozhodci stálých rozhodčích soudů. Zvláštní náležitosti zahrnují přesnou identifikaci ostatních stran sporu - jméno, příjmení a místo bydliště/sídlo podnikání a rodné číslo nebo datum narození/identifikační číslo – dále popis skutkových okolností a vymezení předmětu sporu, označení důkazů a nárok, tedy to, čeho se strana podávající žalobu domáhá. V souladu s přiměřeným užitím OSŘ se k posuzování žaloby také promítne zásada, že každý úkon se neposuzuje podle formy, ale zásadně podle svého obsahu.95 Dále to také bude postup při odstraňování vad žaloby, ke kterému bude strana vyzvána,

WINTEROVÁ, Alena a MACKOVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 7. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2014, 330-331 s. ISBN 978-807-2019-403. 95 ustanovení § 41 odst. 2 OSŘ. 94

38

pokud žaloba nedostojí náležitostem. V případě, že by obsahovala vady neodstranitelné, popř. by strana nedoplnila náležitosti, řízení zahájeno nebude. Náležitosti žaloby mohou být dále předmětem dohody o postupu řízení ve smyslu § 19 odst. 1 ZRŘ, rozhodčích pravidel ve smyslu odst. 4 téhož ustanovení a řádů či statutů stálých rozhodčích soudů dle § 13 odst. 2. Řád rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře české republiky kromě výše zmíněných vyžaduje ještě následující: jestliže je žaloba v cizím jazyce, vyžaduje důvod jeho použití, odůvodnění pravomoci rozhodčího soudu, hodnotu předmětu sporu, jméno a příjmení rozhodce, jež má být jmenován, popř. žádost o jeho jmenování předsedou rozhodčího soudu.96

5.4. Dokazování Tématu dokazování se v ZRŘ věnuje § 20, a protože je to úprava víceméně skoupá, opět přiměřeně užijeme ustanovení OSŘ, jež se dokazování týkají. Rovněž můžeme sledovat uplatnění široké autonomie stran, která se zrcadlí v poskytování důkazů a výběru osoby rozhodce. V rozhodčím řízení totiž může rozhodce provést pouze takové důkazy, které strany samy navrhnou. Rozhodce sám o sobě nemá žádnou pravomoc, jíž by mohl strany, svědky, či znalce donutit k výpovědi, rovněž nemá žádnou pravomoc vynucovat plnění ediční povinnosti. Jestli na takovém důkazu strana trvá, potom záleží pouze na její schopnosti důkaz poskytnout, např. v příkladu svědka zabezpečit jeho fyzickou přítomnost na jednání, kde bude výslech probíhat. V řízení před obecným soudem mohou nastat trestněprávní následky spojené s křivou výpovědí.97 Dle dikce § 346 TZ98, jež obsahuje skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, není ovšem mezi výčtem orgánů uveden rozhodce, tudíž dovozuji, že taková výpověď v rozhodčím řízení nikdy nebude způsobilá skutkovou podstatu křivé výpovědi naplnit. Dle mého názoru tedy svědecká výpověď v rozhodčím řízení o hodně ztrácí na důvěryhodnosti oproti výpovědi v řízení před soudy obecnými. Právě výslech svědků, znalců a stran je přímo uveden ve zmíněném ustanovení, ale můžeme dovodit, že stejně jako v řízení před obecnými soudy je to pouze výčet demonstrativní. Za důkazní prostředek může sloužit vše, díky čemuž lze zjistit skutkový Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky [online]. 2012. § 17. Dostupné z: http://www.soud.cz/rady/rad-rozhodciho-soudu-01-07-2012. 97 ustanovení § 126 odst. 2 OSŘ. 98 ustanovení § 346 TZ. 96

39

stav.99 Prostřednictvím důkazních prostředků pak rozhodci zjišťují skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu. Dokazování může probíhat díky poměrně větší neformálnosti od řízení před obecnými soudy odlišně, a to hned z několika důvodů. Za prvé v ZRŘ není nikde stanoveno, kdy přesně k provádění důkazních prostředků během řízení dochází, tudíž rozhodce sám dle svého uvážení rozhodne, jaký důkaz a kdy provede. Za druhé je to fakt, že strany mohou zvolit takového rozhodce, jež bude odborníkem na oblast, pod níž spor spadá. Takový rozhodce svými znalostmi může nahradit znalce, popřípadě znalecký posudek bude moci posoudit i z odborného hlediska, což je pro strany výhodné. Ohledně důkazů, jež rozhodci nemohou provést, je možno obrátit se na obecný soud pomocí institutu dožádání. O dožádání nejsou oprávněny požádat strany, zásadně pouze rozhodci, a to na základě přípisu soudu, jež bude obsahovat jmenovací dekret nebo jinou listinu, jež bude sloužit jako osvědčení, že rozhodce přijal funkci pro konkrétní řízení.100 Věcnou a místní příslušnost dožádaného soudu odvodíme z § 42 ZRŘ, tedy příslušný bude okresní soud, v jehož obvodu má být proveden požadovaný úkon. Pakliže nejde o procesní úkon podle zákona nepřípustný, obecný soud je povinen za učinění veškerých potřebných rozhodnutí dožádání vyhovět (v tomto případě se ale nejedná o samostatné řízení před obecným soudem). Dožádaný soud nikdy neposuzuje platnost rozhodčí smlouvy nebo snad pravomoc rozhodců, ale pouze přípustnost důkazu v rámci zákona. Vzhledem k neveřejnosti rozhodčího řízení je záhodno položit si otázku, zda tato neveřejnost zahrnuje i úkony dožádaného soudu. Vzhledem k tomu, že neveřejnost je tak signifikantní atribut rozhodčího řízení a strany se pro ně samy projevem své vůle rozhodly a navíc institut dožádání nezakládá u obecného soudu samostatné řízení, domnívám se, že by se měla vztahovat i na dožadované procesní úkony. V případě, že provedení důkazního prostředku v rámci dožádání stála překážka (obtíže, neúčelné a zvýšené náklady, nemožnost provést), provede jej na dožádání jiný obecný soud.101 Náklady dožádání ponese stálý rozhodčí soud nebo rozhodci. V praxi to bude často znamenat, že je uhradí jedna ze stran v rámci nákladů rozhodčího řízení.

DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jan a kol. Občanský soudní řad I, II Komentář. 1. vydaní. Praha: C.H. Beck, 2009, 884 s. ISBN 978-80-7400-107-9. 100 LISSE, Luděk. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, 2012, 446 s. ISBN 978-807-2018-741. 101 ustanovení § 39 odst. 1 a 2, resp. § 122 odst. 2 OSŘ. 99

40

6. Rozhodnutí Pro vydání rozhodnutí musí rozhodci shledat, že byl ve věci zjištěn skutkový stav potřebný pro rozhodnutí sporu. V procesu rozhodování se řídí právem hmotným, které je pro konkrétní spor rozhodné102, z čehož vyplývá, že si jej strany mohou zvolit. Neprovedou-li volbu, bude rozhodné předpisy právního řádu České republiky. Strany mají kromě volby rozhodného práva ještě jednu možnost, kterou mohou ovlivnit rozhodování, a to vybrat si rozhodování podle zásad spravedlnosti, nebo-li ex aequo et bono. Tato volba musí být provedena výslovně. Pokud je v rozhodčí smlouvě obsažena „ekvitální klauzule“, je rozhodce oprávněn odchýlit se při rozhodování od platné kogentní úpravy a při respektování ordre public spor rozhodnout podle zásad, které považuje na daný konkrétní případ aplikovatelné jako zásady „spravedlivé.103 To ale neznamená, že rozhodce může jednat plně dle své libovůle. Kdyby se rozhodce rozhodl odchýlit od zákonné úpravy, jistě bude nezbytné, aby takové kroky jasně a dostatečně v odůvodnění rozhodnutí popsal a vysvětlil. V praxi bude rozhodce zejména přihlížet k obchodním zvyklostem, proto je volba rozhodování sporu dle zásady spravedlnosti vhodná především pro dlouhodobě spolupracující strany, které vyžadují větší míru flexibility rozhodování svých sporů, popř. když právo nenabízí uspokojující komplexní úpravu sporu. Koncept rozhodování podle zásad spravedlnosti můžeme rovněž vztáhnout na nepovinné právní vzdělání rozhodce; i tím, že nebude omezen pouze právním rámcem, bude jeho rozhodování stát na komplexnějším uchopení situace a dojde tak k změkčení některých normativních tvrdostí. Při rozhodování dle zásad spravedlnosti musí rozhodce dodržovat následující zásady: každý spor musí posuzovat konkrétně s ohledem na jednotlivosti, musí rozhodnout spravedlivě, musí případ posuzovat v širokém kontextu zvyklostí, praxe a pravidel, jež se na něj vztahují, rozhodovat efektivně a rychle, ale zároveň transparentně za zachování zásady rovnosti stran.104 V případě, že se jedná o spotřebitelský spor, musí rozhodci dbát právních předpisů na spotřebitelskou ochranu. Vzhledem k tomu, že tato povinnost je zahrnuta v poslední

ustanovení § 25 odst. 3 ZRŘ. LISSE, Luděk. Euronovela zákona o rozhodčím řízení 2012. [online]. 2012. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/euronovela-zakona-o-rozhodcim-rizeni-2012-82291.html. 104 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 944-945 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 102 103

41

větě ustanovení § 25 odst. 3 ZRŘ, které dává stranám možnost výběru rozhodování ex aequo et bono, dá se dovodit, že pro spotřebitelské spory taková volba nebude možná a rozhodčí nález vydaný na takové základě by byl způsobilý pro zrušení soudem dle § 31 písm. g). Shledají-li rozhodci skutkový stav za dostatečně zjištěný, vydají rozhodnutí (dle § 23 ZRŘ to je buď rozhodčí nález, nebo usnesení, zákon jiný typ rozhodnutí výslovně nepřipouští), čím se řízení ve věci samé ukončuje. K ukončení rozhodčího řízení může dojít i jinou cestou – usnesení o nedostatku pravomoci rozhodců, dohodou stran o předmětu sporu, zpětvzetím žaloby a následným zastavením řízení.105 Na návrh některé ze stran lze dle § 22 ZRŘ nařídit předběžné opatření, ale pouze v případě, že by mohl být ohrožen výkon budoucího rozhodčího nálezu. Toto předběžné opatření dle § 74 a násl. OSŘ ovšem zásadně nenařizuje rozhodce či stálý rozhodčí soud, ale obecný soud, jež je k podání návrhu věcně a místně příslušný a pouze z výše uvedeného důvodu.

6.1. Náležitosti rozhodnutí 6.1.1. Rozhodčí nález Úprava rozhodčího nálezu je v ZRŘ skrovná, neobsahuje jeho definici, pouze vybrané náležitosti, jež musí rozhodčí nález povinně splňovat. I na okruh úpravy rozhodčího nálezu můžeme tedy aplikovat OSŘ. Obecně řečeno, je nezbytné, aby bylo rozhodčím nálezem rozhodnuto o všech nárocích, jež byly spornými stranami vymezeny. Ale i v rozhodčím řízení může nastat situace, kdy bude vydán rozhodčí nález, který toto splňovat nebude. Může tomu tak být u nálezu mezitímního, kdy je rozhodnuto jen o základu sporu, nebo u nálezu částečného, kde logicky nebude rozhodnuto o všech nárocích, ale pouze jejich části.106 ZRŘ v § 25 odst. 1 stanoví, že rozhodčí nález musí být usnesen většinou rozhodců. V praxi jistě nebude ojedinělý případ, kdy bude mít při hlasování jeden nebo více

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 314 s. ISBN 978-80-7478-004-2. 106 ve smyslu ustanovení § 152 odst. 2 OSŘ upravující mezitímní a částečné rozsudky. 105

42

rozhodců odlišný názor od většiny, tzv. separátní votum.107 Ačkoliv nemá vůči rozhodčímu nálezu žádné účinky, zákon nevylučuje jeho přítomnost v jeho odůvodnění. To bude příhodné zejména v případech, že se řeší zajímavý problém, na který neexistuje jednotný právní pohled. Hlasování rozhodců na rozdíl od řízení před obecnými soudy nepodléhá povinnosti protokolace.108 Rozhodčí nález musí být vyhotoven písemně a podepsán alespoň většinou rozhodců. Pakliže se zastánci odlišného názoru odmítnou pod rozhodčí nález podepsat, nezpůsobí to jeho neplatnost. Otázkou je, co se stane, když jediný rozhodce zemře po skončení projednávání sporu, ale dříve, než stačí vydat rozhodčí nález. Dle § 23 písm. a) končí rozhodčí řízení až právní mocí rozhodčího nálezu. Tím, že nemá kdo ho vynést, bude třeba jmenovat nového rozhodce stejným způsobem, jako rozhodce zemřelého, a rozhodce nastoupiv převezme jeho funkci. Ohledně obsahových náležitostí využijeme opět podpůrně úpravu rozsudku v OSŘ.109 V rozhodčím nálezu budou označeny strany sporu, rozhodce či rozhodci, popřípadě stálý rozhodčí soud, označení projednávané věci, výrok a odůvodnění. Odůvodnění není obligatorní součástí nálezu v případě, že se tak strany dohodnou. V odůvodnění bude zahrnuto, z čeho se odvozuje pravomoc rozhodců, popis jejich jmenování, hodnocení důkazů a myšlenkový postup, kterým bylo dosaženo rozhodnutí. Odůvodnění musí být přesvědčivé, důraz na pádnost je vyžadována především v případech, kde si strany zvolily rozhodování podle zásad spravedlnosti. Další fakultativní složkou je poučení o právu podat návrh na zrušení nálezu soudem. Ve spotřebitelských sporech musí být v rámci ochrany spotřebitele neopominutelnou součástí nálezu. Výslovně je v ZRŘ upraven výskyt zřejmých nesprávností v rozhodčím nálezu a to v § 26. Zřejmá nesprávnost (včetně chyb v psaní a počtech) je taková nesprávnost, která vznikla překlepem, omylem v součtech, nepozorností či neúmyslnou chybou při vyhotovování nálezu. Takové nesprávnosti rozhodce, popř. stálý rozhodčí soud opraví na návrh jakékoli strany, návrh není omezen žádnou lhůtou. V řízení před obecnými soudy

HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, 1150 s. Beckovy odborné slovníky. ISBN 978-80-7400-059-1. 108 ve smyslu ustanovení § 40 odst. 7 OSŘ. 109 ustanovení § 157 odst. 1 a 2 OSŘ. 107

43

jsou opravy prováděny jak na základě návrhu stran, ale i z úřední povinnosti.110 V případě, že by se tomu tak stalo i v rozhodčím řízení, a nález byl usnesením, splňujícím zákonné požadavky podpisu a doručení, opraven i bez návrhu stran, bude takové usnesení dle mého mínění platné. Nutno podotknout, že taková oprava rozhodně není přezkumem rozhodčího nálezu ve smyslu § 27, o kterém budu hovořit v kapitole 7.

6.1.2. Smír Rozhodce má na strany sporu působit takovým způsobem, aby bylo dosaženo smírného vyřešení sporu. Cílem rozhodčího řízení ale není nahrazovat ADR metody a rozhodce není mediátorem, ani vedoucím diskuze nad jádrem sporu. Aby byla zachována rovnost stran, při procesu smírného řešení sporu nesmí sdělovat stranám své názory na spor, ani naznačovat, jak by v případě vydání rozhodčího nálezu postupoval. Nesplnění této povinnosti dle mého úsudku nebude následováno žádnou sankcí. Obzvláště v případě, že strany sporu nebudou vyjednávání o smíru nakloněny, bude plnění této povinnosti rozhodce ztíženo. To ale nebude bránit dalšímu projednávání sporu, které bude pokračovat i bez působení rozhodce a k jeho skončení dojde jinak, než uzavřením smíru. Smír může být uzavřen v rámci rozhodčího řízení, i mimo něj a působení rozhodce, např. zpětvzetím návrhu žaloby. Smír je možné uzavřít o celém předmětu řízení, o jeho části nebo jen o základu. Smír může svým obsahem i překročit rámec předmětu řízení, musí se však týkat právního vztahu, který byl předmětem řízení, a musí být z něho patrno, jak byly uspořádány nároky, jež byly předmětem řízení.111 S překročením rámce předmětu řízení nesouhlasí Bělohlávek, který prosazuje, že smír musí přesně odpovídat žalobnímu návrhu. Jeho překročení by připadalo v úvahu jen v případě, že by byl s návrhem smíru spojen návrh na změnu petitu žaloby a rozhodce by takový postup připustil.112 V případě, že návrh smír nebude odporovat právním předpisům, bude jasný a srozumitelný a především se na něm všechny strany shodly, soudím, že by rozhodce měl návrhu vyhovět. Bělohlávek sice DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jan a kol. Občanský soudní řad I, II Komentář. 1. vydaní. Praha: C.H. Beck, 2009, 1120 s. ISBN 978-80-7400-107-9. 111 SCHELLE, Karel a SCHELLEOVÁ, Ilona. Rozhodčí řízení: historie, současnost a perspektivy. Vyd. 1. Praha: EUROLEX Bohemia, 2002, 89 s. ISBN 80-864-3219-X. 112 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 904 s. ISBN 978-80-7179-342-7. 110

44

nesouhlasí s překročením žalobního návrhu, ale dále uvádí podmínky, za kterých by uzavření smíru mohlo být uskutečnitelné, tudíž také staví do popředí vůli stran. Uzavření smíru nenabývá automaticky formu rozhodčího nálezu, o to musí strany požádat. V případě, že rozhodce nebo stálý rozhodčí soud žádosti vyhoví, stává se smír rozhodčím nálezem ve smyslu § 23 písm. a) ZRŘ a vztahují se na něj všechny náležitosti rozhodčího nálezu, včetně nabytí právní moci a vykonatelnosti. V případě, že uzavřený smír nabyde vykonatelnosti, je takto uzavřený smír samozřejmě exekučním titulem dle § 40 odst. 1 písm. c) EŘ.

6.1.3. Usnesení Usnesení se dle § 23 písm. b) vydává ve všech případech, kdy se nevydává rozhodčí nález, tedy nevydává se ve věci samé. Jeho náležitosti jsou upraveny stejně jako u rozhodčího nálezu, tedy musí být podepsáno, odůvodněno a doručeno. Doručením usnesení rozhodčí řízení končí, na rozdíl od toho, když je vydán rozhodčí nález, jež ukončuje řízení jeho právní moc. Z dikce § 28 odst. 1, které pojednává o doložce právní moci, vyplývá, že se vztahuje pouze na rozhodčí nález a nikoli na usnesení. Zákon výslovně zmiňuje usnesení v § 15 odst. 1, když není dána pravomoc rozhodců a oni o tomto faktu rozhodnou usnesením, dále u opravy zřejmých nesprávností v rozhodčím nálezu v § 26, a usnesení o zastavení dle §23 písm. b). Konkrétně upravuje případ, když strana podá žalobu u stálého rozhodčího soudu, ale je vzata zpět ještě dříve, než byl ustanoven rozhodčí senát. Tehdy usnesení o zastavení řízení vydává a podepisuje předseda stálého rozhodčího soudu. K vykonatelnosti usnesení v rozhodčím řízení se vyjádřil Nejvyšší soud v již zmíněném usnesení sp. zn. 20 Cdo 168/2005 ze dne 22. 9. 2005, kde zhodnotil, že dle § 40 odst. 1 písm. c) EŘ je exekučním titulem rozhodčí nález, který se stal vykonatelným a dále jestliže rozhodčím nálezem, jenž meritorně řeší majetkový spor, bylo rozhodnuto také o odměně a náhradě nákladů rozhodčího řízení, je nepochybné, že i v této části, jež má povahu usnesení, jde o způsobilý podkladový titul. Pak ovšem také usnesení, jímž se ve smyslu § 23 ZRŘ končí rozhodčí řízení (bez meritorního rozhodnutí majetkového sporu), je také podle písmene c) ustanovení § 40 odst. 1 EŘ, ukládá-li povinnost plnit způsobilým titulem, nabylo-li vykonatelnosti. Usnesení o zastavení rozhodčího řízení je

45

tedy dle názoru Nejvyššího soudu exekučním titulem, obsahuje-li povinnost zaplatit rozhodci odměnu. Exekučním titulem je dle § 40 odst. 1 písm. c) vykonatelný rozhodčí nález. V § 28 odst. 2 ZRŘ se ovšem dočteme, že účinku pravomocného soudního rozhodnutí a soudní vykonatelnosti může nabýt výlučně rozhodčí nález. Je tedy otázkou, jak může vykonatelnosti nabýt usnesení? Usuzuji, že nemůže, a proto ani není způsobilé se stát exekučním titulem. Jako další argument můžeme použít znění § 30 ZRŘ, které sice dovoluje přiměřené užití ustanovení OSŘ na řízení před rozhodci (znamená na procedurální postupy), ale se nevztahuje na rozšíření výčtu rozhodnutí, jež mohou nabýt vykonatelnosti a stát se exekučními tituly.113 Dalším argumentem proti může být i skutečnost, že v řízení dle části čtvrté ZRŘ o zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí je pouze způsobilý rozhodčí nález a nikoliv usnesení.114

6.2. Právní moc a vykonatelnost Podmínkou pro to, aby rozhodčí nález mohl být opatřen doložkou právní moci, je doručení stranám. Novela ZRŘ z roku 2012 přinesla změnu ohledně momentu ukončení rozhodčího řízení - do té doby to bylo vydáním rozhodčího nálezu, po novele je to právě jeho doručením. Před účinností novely zastával konstantně Nejvyšší soud názor, že strany si strany nemohou upravit doručování odlišně od § 45 a násl. OSŘ, jelikož doručování rozhodčího nálezu nespadá pod postup, kterým rozhodci vedou řízení.115 Změna časového vymezení ukončení řízení z vydání rozhodčího nálezu na doručení má za následek, že se již nemusí ohledně doručování striktně postupovat podle § 45 a násl. OSŘ, jak tomu bylo do účinnosti novely.116 Také vyplývá, že si strany nyní mohou upravit způsob doručování v rozhodčí smlouvě a stálé rozhodčí soudy je mohou upravit ve svých řádech a statutech dle § 13 odst. 2 ZRŘ.

VRCHA, Pavel. Usnesení vydané rozhodcem jako exekuční titul? Právní rádce. ISSN 1210-4817 [online]. 2007. Dostupné z http://pravniradce.ihned.cz/c1-20421980-usneseni-vydane-rozhodcem-jakoexekucni-titul. 114 POHL, Tomáš. Otazníky v řízení před rozhodci. Právní rádce. ISSN 1210-4817 [online]. 2010. Dostupné z http://pravniradce.ihned.cz/c1-43823670-otazniky-v-rizeni-pred-rozhodci 115 KOCINA, Jan. Vykonatelnost a doručování rozhodčích nálezů. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora v Praze, 2012, č. 4, 31 s. ISSN 1210-6348. 116 Důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku č. 371/2011 [online]. Bod 12 zvláštní části, 22 s. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=71343&pdf=1. 113

46

Vyloučení užití § 45 a násl. OSŘ pro doručování vnesly změny provedené do ZRŘ zákonem č. 303/2013 Sb., konkrétně nové ustanovení § 19a117. V něm zákonodárce stanovil řetězec doručovacích adres: primárně rozhodce písemnost doručuje na adresu datové schránky, není-li možné, tak na elektronickou adresu, jež adresát sdělil rozhodci nebo ji uvedl v rozhodčí smlouvě. Pokud ani to nelze, písemnost se bude doručovat na adresu, kterou rozhodci sdělil nebo ji uvedl v rozhodčí smlouvě. K problematice doručování do datových schránek se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 26 Cdo 282/2014 ze dne 19. 3. 2014, kde uvedl, že k doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky adresáta však může přistoupit jen tehdy, pokud o to tento adresát požádal. Není-li takové žádosti, tento způsob doručení se v rozhodčím řízení neuplatní. Důvodem je, že stálé rozhodčí orgány nebo rozhodci nejsou orgány veřejné moci ve smyslu zákona o elektronických úkonech118 V případě, že není možno nechat rozhodčí nález přezkoumat dle § 27 ZRŘ, nebo taková možnost byla, ale k žádosti o takový přezkum marně uplynula lhůta, nabývá rozhodčí nález dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.119 Zákon dále formální ani obsahové náležitosti doložky právní moci nespecifikuje. Okamžik nabytí právní moci a vykonatelnosti u rozhodčího nálezu splývá, resp. vykonatelnost nastává jako důsledek právní moci. Podle § 32 odst. 2 nemá návrh na zrušení rozhodčího nálezu k obecnému soudu na vykonatelnost odkladný účinek, výjimkou je kdyby neodkladným výkonem nálezu hrozila závažná újma nebo je takový návrh na zrušení patrně důvodný. V případě spotřebitelských sporů zkoumá soud výjimky z pravidla neodkladnosti výkonu rozhodčího nálezu ex offo.

NEVRKLA, Luboš. Doručování do datových schránek v rozhodčím řízení. [online]. 2014. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/dorucovani-do-datovych-schranek-v-rozhodcim-rizeni-94704.html. 117

118 119

zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. ustanovení § 28 odst. 2 ZRŘ.

47

7. Přezkum rozhodčího nálezu Rozhodčí řízení je, na rozdíl od řízení před soudy obecnými, jednoinstanční a institut opravných prostředků, jako procesních úkonů, kterým se účastník může domáhat přezkoumání soudního rozhodnutí120, ve stejné podobě nikde ZRŘ nezakotvuje. Jediným institutem, který splňuje roli, jež opravné prostředky v soudním procesu hrají, je přezkum rozhodčího nálezu podle § 27 ZRŘ. Nelze jej však považovat za identický opravný prostředek ve smyslu odvolání dle OSŘ121 nemůžeme posuzovat. Odvoláním může být napadeno rozhodnutí soudu vydané v prvním stupni, za podmínky, že to zákon výslovně nevylučuje. Institut přezkumu, kdy je rozhodčí nález přezkoumáván jinými rozhodci, může být založen výhradně dohodou stran, zpravidla v rozhodčí smlouvě. I když je rozhodčí smlouva uvedena přímo v předmětném ustanovení, neznamená, to že by to byl jediný způsob, jak se na přezkumu dohodnout; v úvahu přichází i dohoda uzavřená po vydání rozhodčího nálezu. Je ale samozřejmě otázkou, zda by strana, jež spor vyhrála, měla zájem takovou dohodu vůbec uzavřít. Zahájení řízení o přezkumu nastává podáním žádosti a to buď jedné strany, nebo obou. V případě, že si nesjednaly vlastní lhůtu, zákon nabízí podpůrně lhůtu 30 dní, která plyne od doručení rozhodčího nálezu straně. Do té doby musí strana návrh druhé straně zaslat. Přezkum se týká pouze rozhodčích nálezů ve smyslu § 23 písm. a) a nikoliv usnesení dle písm. b). Na rozdíl od řízení před obecnými soudy přezkum rozhodčího nálezu nemá charakter samostatného řízení, což je odvoditelné z poslední věty výše zmíněného paragrafu.122 Tím pádem se i přezkumné řízení bude řídit stejným postupem, jež upravoval vedení řízení při vydání rozhodčího nálezu, který má být přezkoumán. Přezkum probíhá po skutkové i právní stránce věci. Je třeba položit si otázku, zda je možné přezkum omezit, resp. zda je nutné rozhodčí nález přezkoumávat celistvě. V případě, že přezkoumávaný rozhodčí nález obsahuje několik oddělitelných výroků, bude možné přezkoumávat jen jeden, nebo některé z nich.

WINTEROVÁ, Alena a MACKOVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 7. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2014, 503 s. ISBN 978-807-2019-403. 121 ustanovení § 201 a násl. OSŘ. 122 „Přezkoumání rozhodčího nálezu je součástí rozhodčího řízení a platí o něm ustanovení podle tohoto zákona.“ 120

48

Rozhodčí nález musí být přezkoumán jinými rozhodci, než se na něm usnesli. Jak již bylo řečeno, pro přezkumné řízení platí stejná ustanovení, jako pro řízení, na jehož základě byl rozhodčí nález vydán. To znamená, že rozhodci jsou limitováni co se do formy i způsobu rozhodnutí týče: rozhodnou rozhodčím nálezem a to buď tak, že zastanou stejný názor jako původní rozhodci či rozhodčí senát, nebo v opačném případě rozhodnou opět rozhodčím nálezem odchylně. Usnesením rozhodnou ve všech ostatních případech. Kromě následků, které jsou společné i pro prvotní řízení, jako stavení běhu promlčecích a prekluzivních lhůt je třeba zaměřit se na osud doložky právní moci a vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodčího nálezu. V případě, že je v řízení před obecnými soudy podáno odvolání, prvoinstanční rozhodnutí právní moci vůbec nenabude. V případě podání žádosti o přezkum rozhodčího nálezu je řízení znovu otevřeno, a tudíž původní rozhodčí nález ztrácí vlastnosti, které z právní moci a vykonatelnosti vyplývaly. To zahrnuje i výkon rozhodnutí, který mohl být zahájen během lhůty, jež byla sjednaná stranami k uplatnění žádosti o přezkum, tedy musel by být zastaven.123 V případě, že by po skončení přezkumného řízení došlo k tomu, že by byl podán návrh na jeho zrušení soudem podle §31 ZRŘ, musí návrh směřovat na rozhodčí nález vydaný nově a nikoliv na ten původní.

LISSE, Luděk. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, 2012, 528 s. ISBN 978-807-2018-741. 123

49

8. Zrušení rozhodčího nálezu Třebaže je rozhodčí řízení řízením samostatným a na soudním řízení nezávislém, stát si nad ním uchovává kontrolní mechanismus, a to právě pravomocí zrušit rozhodčí nález, pakliže jsou splněny zákonné předpoklady. Na rozdíl od přezkumu (viz kapitola č. 7) jej provádí odlišný subjekt – soud, a aby mohl být uplatněn, není podmíněno dohodou stran. Ustanovení ohledně zrušení rozhodčího nálezu je kogentní a nelze se ho např. ve smlouvě do budoucna platně vzdát, i kdyby bylo součástí postupu vedení řízení či pravidel ve smyslu § 19 odst. 1 a odst. 4, jelikož řízení o zrušení rozhodčího nálezu není součásti rozhodčího řízení; je to řízení naprosto samostatné. Také jej nelze považovat za opravný prostředek. Otázkou, zda je soud oprávněn přezkoumávat právní i věcnou stránku rozhodčího nálezu se zabýval i Nejvyšší soud, který ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2675/2007 ze dne 30. 10. 2009 vyslovil názor, že vzhledem k povaze rozhodčího řízení a k taxativně určeným důvodům pro které může dojít ke zrušení rozhodčího nálezu lze dovodit, že úmyslem zákonodárce bylo vyloučit soudní přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu, tj. správnosti skutkových zjištění a právního posouzení věci; měl-li by soud v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu přezkoumávat jeho věcnou správnost, pozbyla by smyslu právní úprava rozhodčího řízení. Judikatura Nejvyššího soudu je v tomto směru konstantní, dále lze zmínit usnesení sp. zn. 23 Cdo 1396/2012 ze dne 29. 7. 2013, kde opětovně uvedl, že soud nesmí přezkoumávat správnost ani provedených důkazů, ani správnost skutkových zjištění. Novelou ZRŘ z roku 2012 byla v rámci implementace ochrany spotřebitele připojena do § 31 písm. g) a h). Konkrétně písm. g) která dává možnost stranám ve spotřebitelských sporech podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu v případě, že bylo rozhodnuto v rozporu s právními normami určenými k ochraně spotřebitele, dobrými mravy či veřejným pořádkem. Možnost věcného přezkumu tedy pro spotřebitelské spory vyplývá přímo ze zákona, ale je zúžen pouze na tři výše zmíněné oblasti. 124 Tím se řízení o zrušení rozhodčího nálezu rozpadá na dvě množiny, tedy na nespotřebitelské a spotřebitelské. Ve věcech spotřebitelských lze dokonce uvažovat o tom, že novela má za 124

LISSE, Luděk. Věcný přezkum rozhodčího nálezu soudem a přezkum platnosti rozhodčí doložky v aktuální judikatuře. [online]. 2014. Dostupné z http://www.elaw.cz/clanek/vecny-prezkum-rozhodcihonalezu-soudem-a-prezkum-platnosti-rozhodci-dolozky-v-aktualni-judikature.

50

následek v podstatě trojinstanční řízení. První instancí je samo rozhodčí řízení, druhou řízení před obecným soudem a poslední v případě odvolacího řízení, což popírá samotný smysl rozhodčího řízení a znamená ztrátu jeho hlavních přívlastků, efektivnosti a rychlosti.125 Způsobilým zrušení soudem není jen rozhodčí nález, ale také smír uzavřený v souladu s § 24 odst. 2 ZRŘ, ale vzhledem ke své povaze jej lze zrušit jen z vybraných důvodů. Pouze strany mají právo podat návrh k soudu. Návrh musí obsahovat označení stran, příslušného soudu, skutečnosti, jež zakládají jeden z taxativně vymezených důvodů pro návrh v § 31, důkazy, dataci a podpis. Samotný rozhodčí nález by patrně bylo vhodné připojit jako přílohu. Věcná příslušnost bude dána dle § 41 ZRŘ, místní dle § 43. Lhůta k podání návrhu činí 3 měsíce od doručení rozhodčího nálezu té straně, která jej podává. Protože řízení o zrušení rozhodčího nálezu nenalezneme v taxativním výčtu nesporných řízení,126 je řízením sporným a tedy důkazní břemeno bude muset unést ta strana, která návrh podala.

8.1. Důvody zrušení rozhodčího nálezu soudem Důvodem skýtajícím se v § 31 ZRŘ pod písm. a) je skutečnost, kdy ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, byl přece jen vydán rozhodčí nález, jde tedy v podstatě o nedostatek arbitrability. Otázka arbitrability je rozvedena v kapitole č. 2. Ačkoli je takový akt nicotný, v rámci principu právní jistoty lze přistoupit k soudnímu zrušení nálezu.127 Případ neplatnosti rozhodčí smlouvy, jejího zrušení nebo fakt, že se na dohodnutou věc nevztahuje, je uveden v písm. b). Pod tuto skupinu lze podřadit i situaci, kdy rozhodčí nález vytvoří překážku res iudicata, ale následně je vydám ve věci další rozhodčí nález. Užije se fikce, že arbitrabilita sporu zanikla a překážku věci rozsouzené bude možno podřadit pod tuto kategorii.128 Pokud nebyla mimo spotřebitelský spor JENERÁL, Jaroslav. Malé zamyšlení nad současným zněním zákona o rozhodčím řízení. [online]. 2012. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/male-zamysleni-nad-soucasnym-znenim-zakona-orozhodcim-rizeni-87223.html. 126 ustanovení § 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. 127 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 349 s. ISBN 978-80-7478-004-2. 128 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, 1090 s. ISBN 978-80-7179-342-.7. 125

51

stranou uplatněna námitka nejpozději, než začala jednat ve věci samé, soud takový návrh bez dalšího zamítne (to platí i o následujícím důvodu). Dle písm. c) lze rozhodčí nález zrušit v případě, že ve věci rozhodl nepovolaný rozhodce, ať už z rozhodčí smlouvy nebo jinak, nebo neměl způsobilost být rozhodcem. To může znamenat např. omezení svéprávnosti rozhodce v rozsahu, jež je pro výkon funkce nutný, nebo že v případě spotřebitelských sporů rozhodl rozhodce, který není zapsán v seznamu rozhodců vedeným Ministerstvem spravedlnosti. Pod tento důvod ovšem nespadá podjatost rozhodce, jak také konstatoval Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn.. III ÚS 2266/2009 ze dne 22. 10. 2009, protože smyslem ustanovení je postihnout pouze případy, kdy je rozhodce nezpůsobilý k výkonu své funkce ve smyslu § 4 ZRŘ a kdy nebyl povolán rozhodčí smlouvou. Pro případ, že by rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodů se bude postupovat v souladu s písm. d.) Dalším důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu je dle písm. e), když straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat. V takovém případě by totiž byl narušen princip rovnosti stran. V praxi se bude jednat především o nedostatky v doručování. Ohledně problematiky poučovací povinnosti dle §118a OSŘ, již jsem zmiňovala již v podkapitole č 5.1., ale je třeba ji zmínit i nyní. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I ÚS 3227/2007 ze dne 8. 3. 2011 vyvodil, že i rozhodce, jež plní rozhodovací roli místo soudu, je vázán poučovací povinností a že musí pečovat o předvídatelnost rozhodování. Ustanovení § 118a OSŘ se tedy bude přiměřeně aplikovat i na rozhodčí řízení ve smyslu ustanovení § 30 ZRŘ. Jak jsem již vyjádřila ve výše zmíněné kapitole, s tímto závěrem nesouhlasím kvůli zachování zásady rovnosti zbraní, ale i z důvodu, že strany mají samy dbát svých procesních povinností. Závěrem pro problematiku poučovací povinnosti lze uvést, že ačkoli ústavní soud rozhodl ve prospěch její aplikace na specifické případy, nelze uvažovat, že by se poučovací povinnost začala automaticky obecně v rozhodčím řízení prosazovat.129 Jestliže rozhodčí nález obsahuje povinnost plnit nemožné, nedovolené nebo to, co nebylo oprávněným žádáno, strany mají možnost využít ustanovení § 31 písm. f) ZRŘ. Plnění, jež nebylo žádáno, bude takové plnění, jež rozhodce přiznal, aniž by pro něj byla opora v nároku stran. Pokud má být plněno něco nemožného, jednání je podle § 580 NOZ

DOBIÁŠ, Petr et. al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeněk., 2013, 4244 s. ISBN 80-738-0468-9. 129

52

neplatné. Je-li plnění nemožné od počátku, jak právně nebo fakticky, bude vždy důvodem pro absolutní neplatnost právního jednání. Následná nemožnost nastane, pokud povinnost ze závazku není možné splnit.130 Příkladem může být, když rozhodce v rozhodčím nálezu usnese stranu k plnění v čase, který již uplynul. Taková nemožnost bude následná a důsledkem bude zánik závazku.131 Ustanovení písm. g) a h) dávají možnost podat návrh na zrušení ve spotřebitelských sporech, jestliže rozhodce rozhodoval v rozporu s právními předpisy na ochranu spotřebitele, veřejným pořádkem a dobrými mravy, nebo pokud zanedbal informační povinnost ve smyslu § 3 odst. 5 ZRŘ. Je-li takový nález soudem zrušen, pravomocné rozhodnutí o jeho zrušení se doručuje Ministerstvu spravedlnosti, pokud v řízení vystupoval rozhodce zapsaný v jeho seznamu.132 Jestliže jsou dány důvody, pro které lze žádat o obnovu řízení dle § 228 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, lze návrh podat dle § 31 písm. i) ZRŘ.

8.2. Pokračování v řízení před soudy a v rozhodčím řízení Jestliže soud vyhoví návrhu strany a rozhodčí nález zruší z důvodů § 31 písm. a), b), g) nebo h)133 a rozsudek je v právní moci, je možnost pokračovat v projednávání této věci před obecným soudem. V prvních dvou případech jde o spor, který kvůli nedostatku arbitrability vůbec neměl být projednáván v rozhodčím řízení, ve druhých dvou se jedná o spotřebitelské spory. Důvodem, proč se zákonodárce uchýlil k takové úpravě, bude zřejmě fakt, že nechtěl, aby v prvním případě nedošlo k odmítnutí spravedlnosti v případě nicotné, neplatné, zrušené rozhodčí smlouvy, nebo smlouvy, která se na projednávanou věc nevztahovala. U spotřebitelských sporů to bude ochrana slabší strany. Aby toto řízení mohlo proběhnout, musí jej iniciovat alespoň jedna strana návrhem. Soud, který rozhodoval o zrušení rozhodčího nálezu, ve věci rozhodne (takové rozhodnutí potom samozřejmě podléhá řádným i mimořádným opravným prostředkům dle OSŘ). Taková věc logicky z povahy věci již není způsobilá být předmětem rozhodčího řízení.

DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří a ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 201 191 s. ISBN 978-807-4783-265. 131 POHL, Tomáš. Otazníky v řízení před rozhodci. Právní rádce. ISSN 1210-4817 [online]. 2010. Dostupné z http://pravniradce.ihned.cz/c1-43823670-otazniky-v-rizeni-pred-rozhodci. 132 ustanovení §34 odst. 3 ZRŘ. 133 ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 ZRŘ. 130

53

Po zrušení rozhodčího nálezu soudem může v případech § 31 c) až f) nebo i) pokračovat novým rozhodčím řízením, a to na návrh některé ze stran. Rozdílem oproti předchozímu odstavci je, že rozhodčí smlouva v těchto případech stále existuje, je platná a lze podle ní vést rozhodčí řízení, včetně způsobu jmenování rozhodců. Ohledně jmenování rozhodců se mohou strany dohodnout i jinak a zvolit tedy způsob odlišný. Jestliže jde o důvod, kdy se věci účastnil nezpůsobilý nebo nepovolaný rozhodce, takový bude z nového řízení vyloučen, nedohodnou-li se strany jinak. V případě, že by i po vydání nového rozhodčího nálezu strany zvažovaly podání návrhu na jeho zrušení soudu podle § 31 ZRŘ, již to nesmí být ze stejného důvodu, pro nějž byl původní rozhodčí nález zrušen. Tento postup nelze zaměňovat s přezkumem rozhodčího nálezu dle § 27 ZRŘ, jelikož v tomto případě se jedná o rozhodčí řízení naprosto nové a nově ustanovení rozhodci nemají přístup k předchozí dokumentaci.134

LISSE, Luděk. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, 2012, 634 s. ISBN 978-807-2018-741. 134

54

9. Výkon rozhodčího nálezu Dle ustanovení § 1 písm. c) ZRŘ upravuje i výkon rozhodčích nálezů. Rozhodčí nález je soudně vykonatelný v případě, že byl řádně doručen a že ho nelze přezkoumat ve smyslu § 27 ZRŘ. V případě, že by byl postup přezkumu možný, ale již uplynula lhůta pro podání návrhu, je vykonatelný rovněž. Nedojde-li ke splnění povinnosti uvedené v rozhodčím nálezu dobrovolně, oprávněný má právo podat návrh na výkon rozhodnutí. Oprávněný má na výběr, zda zvolí výkon rozhodčího nálezu dle OSŘ, nebo dle EŘ: v OSŘ spadá rozhodčí nález pod jiná vykonatelná rozhodnutí, schválené smíry a listiny, jejichž soudní výkon připouští zákon,135 v EŘ je výslovně uveden ve výčtu v § 40 odst. 1 písm. c). Dle § 275 odst. 1 OSŘ rozhodčí nález, jakožto exekuční titul, opatří potvrzením o vykonatelnosti rozhodce, popř. stálý rozhodčí soud. Oprávnění soudu přezkoumávat správnost tohoto potvrzení vyplývá přímo z odst. 2, tudíž soud je oprávněn zkoumat např. podmínky, za kterých byl rozhodčí nález doručen.136 Na základě toho si můžeme položit otázku, zda má soud právo přezkoumávat i obsah rozhodčího nálezu z hlediska správnosti? Odpověď dovozuji právě z dikce druhého odstavce, který výslovně zmiňuje přezkum správnosti u potvrzení o vykonatelnosti, ale o obsahové stránce se vůbec nezmiňuje. V usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2012/2003 ze dne 27. 10. 2004 rovněž bylo stanoveno, že soud k takovému přezkumu oprávněn není, naopak je obsahem vázán a je povinen z něj vycházet. V případě, že již existuje nařízení o výkonu rozhodnutí, povinný má možnost se mu bránit. Jednak cestou uvedenou v § 268 OSŘ, jež zde nebudu pro obsáhlost podrobněji rozvádět, a jednak zvláštní úpravou v ZRŘ. V případě, že povinná strana nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu podle § 31, lze bez ohledu na lhůtu tří měsíců137 od doručení rozhodčího nálezu postupovat dle § 35 a podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí dle důvodů odst. 1 písm. a) – d). Návrh lze podat v případě, že je rozhodčí nález, jehož výkon je nařízen, je stižen některou vadou uvedenou v § 31 písm. a), d), nebo f), tedy nedostatek arbitrability, nebyl usnesen většinou rozhodců nebo je žádané plnění nemožné, nedovolené, nebo nebylo ustanovení § 274 odst. 1 písm. h) OSŘ. KOCINA, Jan. Vykonatelnost a doručování rozhodčích nálezů. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora v Praze, 2012, č. 4, 30 s. ISSN 1210-6348. 137 ustanovení § 32 odst. 1 ZRŘ. 135 136

55

žádáno. V případě spotřebitelských sporů opět sledujeme zvýšenou ochranu spotřebitelů, pro něj to jsou všechny důvody písm. a) – h), v případě písm. g) když neobsahuje poučení o právu podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem. Další důvody zahrnují případy, kdy nebyla v řízení strana zastoupena zákonným zástupcem, ač ho mít měla anebo stranu zastupoval zástupce, jenž k tomu nebyl zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno, čímž bylo narušeno právo stran na projednání sporu. Jestliže povinná strana návrh z některého výše uvedeného důvodu podá, soud probíhající výkon rozhodčího nálezu přeruší a uloží, aby strana podala u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu dle §31 ZRŘ. Problematiku uznání výkonu cizích rozhodnutí upravuje Newyorská úmluva, jež pomáhá prolomit překážky v právních řádech ostatních států, které by mohly zabránit uznání a výkonu rozhodčích nálezů, jež byly vydány na základě právních řádů cizích států.138

FRK, Patrik. Konkurence soudního řízení a rozhodčího řízení podle Newyorské úmluvy. [online]. 2010. Dostupné z http://www.elaw.cz/clanek/konkurence-soudniho-rizeni-a-rozhodciho-rizeni-podlenewyorske-umluvy. 138

56

10. Telekomunikační spory Arbitrabilita telekomunikačních sporů byla zavedena novelou ZRŘ v roce 2012, přesněji změnou §2 odst. 1, který nyní stanoví, že jeden nebo více rozhodců či stálý rozhodčí soud mohou rozhodovat i majetkové spory, o nichž to stanoví zvláštní zákon. V případě telekomunikačních sporů to bude zákon o elektronických komunikacích.139 Telekomunikační spory můžeme rozdělit na dvě skupiny, na spory mezi osobami vykonávající komunikační činnost ve smyslu § 127 ZEK a na spory účastnické dle § 129 ZEK140. Před novelou spory obojí kategorií ČTÚ rozhodoval sám jakožto správní orgán dle správního řádu141. Pokud některá strana shledá, že byla rozhodnutím ČTÚ dotčena na svých právech, může podat návrh podle části V OSŘ. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, která vyplývá ze vztahů soukromého práva a pokud rozhodnutí ČTÚ jako správního orgánu nabyde právní moci, je tato věc dle § 244 odst. 1 OSŘ způsobilá k tomu být projednána na návrh v občanském soudním řízení. Novelou byla implementována ustanovení § 127 odst. 6, resp. § 129 odst. 5, které pro obojí druh sporů umožňují sjednání rozhodčí smlouvy podle ZRŘ, pokud jde o spory o plnění povinnosti k peněžitému plnění – čímž splňuje požadavek majetkového sporu. V roce 2013 ČTÚ zahájilo přes 104 tisíc řízení, přičemž přes 355 tisíc napadlo do roku 2013 z minulých let, a pouze v 50 tisíci vydalo rozhodnutí.142 To samozřejmě znamená, že převis nevyřešených sporů je obrovský a že možnost projednávat tyto spory v rychlém a efektivním řízení je více než žádoucí. Otázkou ale zůstává, o kolik se zvýší počet návrhů na zrušení rozhodčího nálezu soudem podle § 31 ZRŘ a zda tím pádem nehrozí, že místo zamýšleného ulehčení budou obecné soudy návrhy přetíženy. Komplikace mohou vzniknout i ze skutečnosti, že správní řád nezná pojem litispendence vůči řízením, jež nejsou zahájeny před správním orgánem. Teoreticky tedy není nemožné, že dojde k souběhu řízení před ČTÚ, ačkoliv byla ve věci uzavřena smlouva a že oba orgány vydají ve věci rozhodnutí.143

zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. „spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé“ ve smyslu § 129 odst. 1 ZEK. 141 zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. 142 Statistika sporů dle § 129 ZEK [online]. Dostupné z: http://www.ctu.cz/otevrena-data/katalogotevrenych-dat-ctu.html?category_id=7. 143 CARBOL, Karel. Zamyšlení nad řešením spotřebitelských sporů v rozhodčím řízení aneb co přinesla novela zákona o rozhodčím řízení. Právní fórum. ISSN 1214-7966. [online]. 2012. Dostupné z 139 140

57

Závěr V této kapitole se nyní pokusím zhodnotit, jak se mi podařilo dostát úvodním plánům a zda-li se mi podařilo naplnit po obsahové stránce to, co jsem si vytyčila. Zaprvé bych chtěla poznamenat, že ačkoliv jsem tušila, že předmět mé diplomové práce bude široký, musím skromně přiznat, že rozsah byl ještě větší, než jsem předpokládala. Zejména se jedná o přiměřenou aplikaci OSŘ na rozhodčí řízení. Právě ona přiměřenost nutí zkoumat každou aplikaci dopodrobna a do důsledků. Také jsem se ze začátku potýkala s problémem jak téma uchopit, ale věřím, že přes počáteční těžkopádnost jsem nalezla vhodný způsob vyjadřování. Zadruhé si dovolím zmínit, že se mi podařilo dodržet vymezení obsahové stránky, tedy že jsem skutečně zmínila vše to, co jsem si předsevzala. Uznávám, že konkrétně kapitoly ohledně přezkumu a zrušení by si pravděpodobně zasloužily podrobnější rozpracování. Rovněž lituji, že jsem kvůli termínu odevzdání diplomové práce nestihla zakomponovat nový komentář od autorského týmu Olík, Meisner, Pokorný, Málek, Janoušek. Činnost na diplomové práci hodnotím pozitivně. Téma je samo o sobě zajímavé, a jestliže zrovna někdy nebudu stranou rozhodčího sporu, popř. právním zástupcem nebo rozhodcem, asi bych se nikdy, v souladu se zásadou neveřejnosti jednání, tak podrobně s úpravou rozhodčího řízení nesetkala.

http://www.pravnickeforum.cz/archiv/dokument/doc-d39104v49096-zamysleni-nad-resenimspotrebitelskych-sporu-v-rozhodcim-rizeni

58

Seznam zkratek ADR

alternative dispute resolution

LZPS

zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

ZRŘ

zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů

NOZ

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

OSŘ

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

ZZŘS

zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních

ZMPS

zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém

ZSS

zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích

EŘ

zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád

ZEK

zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád

Novela 2012

zákon č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

ČTÚ

Český telekomunikační úřad

Newyorská úmluva

Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřená dne 10.6.1958 v New Yorku

59

Seznam použité literatury a pramenů Knihy BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7179-342-7. DOBIÁŠ, Petr et. al. Současné́ trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeněk., 2013. ISBN 80-738-0468-9. DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jan a kol. Občanský soudní řad I, II Komentář. 1. vydaní. Praha: C.H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-107-9. DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří a ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. ISBN 978-807-4783-265. HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009. Beckovy odborné slovníky. ISBN 978-80-7400-059-1. KLEIN, Bohuslav a DOLEČEK, Martin. Rozhodčí řízení. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2007. Meritum. ISBN 978-807-3572-648. LISSE, Luděk. Přehled judikatury ve věcech rozhodčího řízení. Praha: Wolters Kluwer, 2011s. ISBN 978-807-3576-455. LISSE, Luděk. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, 2012. ISBN 978-807-2018-741. ONDŘEJ, Jan a kolektiv. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-446-9. POUDRET, Jean-François, BASSON, Sebastian, BERTI, Stephen a PONTI Annette. Comparative law of international arbitration. 2nd ed. updated and reviewed. London: Sweet, 2007. ISBN 04-219-3210-4. RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2004. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-717-9873-8. ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. ISBN 978-80-7478-004-2. RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003. ISBN 80-864-7351-1. SCHELLE, Karel a SCHELLEOVÁ, Ilona. Rozhodčí řízení: historie, současnost a perspektivy. Vyd. 1. Praha: EUROLEX Bohemia, 2002. ISBN 80-864-3219-X.

60

WINTEROVÁ, Alena a MACKOVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 7. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2014. ISBN 978-807-2019-403.

Články v tištěných periodicích KOCINA, Jan. Vykonatelnost a doručování rozhodčích nálezů. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora v Praze, 2012, č. 4. ISSN 1210-6348. PICHRT, Jan. Alternativní způsoby řešení sporů v pracovněprávních vztazích – minulost, současnost a budoucnost. Právní rozhledy. Praha: C.H.Beck, 2013, č. 21. ISSN 1210-6410.

Elektronické prameny

CARBOL, Karel. Zamyšlení nad řešením spotřebitelských sporů v rozhodčím řízení aneb co přinesla novela zákona o rozhodčím řízení. Právní fórum. ISSN 1214-7966. [online]. 2012. Dostupné z http://www.pravnickeforum.cz/archiv/dokument/docd39104v49096-zamysleni-nad-resenim-spotrebitelskych-sporu-v-rozhodcim-rizeni Důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku č. 371/2011 [online]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=71343&pdf=1 FRK, Patrik. Konkurence soudního řízení a rozhodčího řízení podle Newyorské úmluvy. [online]. 2010. Dostupné z http://www.elaw.cz/clanek/konkurence-soudniho-rizeni-arozhodciho-rizeni-podle-newyorske-umluvy. CHLEBCOVÁ, Radka. Odraz doktrín rozhodčího řízení v národní legislativě. [online]. 2009. Dostupné z https://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2009/files/prispevky/rozhodci_rizeni/Chl ebcova_Radka__1050_.pdf. Chorvatský zákon o rozhodčím řízení, Úřední věstník č. 88/2001. [online]. Dostupné http://www.vsrh.hr/CustomPages/Static/HRV/Files/Legislation__Law-ArbitrationRC.pdf JENERÁL, Jaroslav. Malé zamyšlení nad současným zněním zákona o rozhodčím řízení. [online]. 2012. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/male-zamysleni-nadsoucasnym-znenim-zakona-o-rozhodcim-rizeni-87223.html. LISSE, Luděk. Euronovela zákona o rozhodčím řízení 2012. [online]. 2012. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/euronovela-zakona-o-rozhodcim-rizeni-201282291.html LISSE, Luděk. Mlčenlivost rozhodce. [online]. 2011. Dostupné z http://www.elaw.cz/clanek/mlcenlivost-rozhodce

61

LISSE, Luděk. Oprávnění rozhodců zkoumat svoji pravomoc. [online]. 2011. Dostupné z http://www.elaw.cz/clanek/opravneni-rozhodcu-zkoumat-svoji-pravomoc. LISSE, Luděk. Přiměřená aplikace o.s.ř. v rozhodčím řízení. [online]. 2013. Dostupné z http://www.elaw.cz/clanek/primerena-aplikace-osr-v-rozhodcim-rizeni LISSE, Luděk. Rozhodčí soud vs. Arbitrážní centrum. [online]. 2011. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/rozhodci-soud-vs-arbitrazni-centrum-69770.html LISSE, Luděk. Věcný přezkum rozhodčího nálezu soudem a přezkum platnosti rozhodčí doložky v aktuální judikatuře. [online]. 2014. Dostupné z http://www.elaw.cz/clanek/vecny-prezkum-rozhodciho-nalezu-soudem-a-prezkumplatnosti-rozhodci-dolozky-v-aktualni-judikature MAREK, Karel. K řešení sporů a rozhodčímu řízení. [online]. 2015. Dostupné z http://www.bulletin-advokacie.cz/k-reseni-sporu-a-rozhodcimu-rizeni Německý zákon o soudnictví, Spolková sbírka zákonů část I. [online]. Dostupné z http://www.gesetze-im-internet.de/englisch_drig/englisch_drig.html#p0210 NEVRKLA, Luboš. Doručování do datových schránek v rozhodčím řízení. [online]. 2014. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/dorucovani-do-datovych-schranekv-rozhodcim-rizeni-94704.html POHL, Tomáš. Otazníky v řízení před rozhodci. Právní rádce. ISSN 1210-4817 [online]. 2010. Dostupné z http://pravniradce.ihned.cz/c1-43823670-otazniky-v-rizeni-predrozhodci Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky [online]. 2012. Dostupné z: http://www.soud.cz/rady/rad-rozhodcihosoudu-01-07-2012 SALAJKA, Radek, NOVOTNÝ, Petr. Novela zákona o rozhodčím řízení přináší nové požadavky kladené na osobu rozhodce. [online]. 2012. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/novela-zakona-o-rozhodcim-rizeni-prinasi-novepozadavky-kladene-na-osobu-rozhodce-81803.html Statistika sporů dle § 129 ZEK [online]. Dostupné z: http://www.ctu.cz/otevrenadata/katalog-otevrenych-dat-ctu.html?category_id=7. VRCHA, Pavel. Usnesení vydané rozhodcem jako exekuční titul? Právní rádce. ISSN 1210-4817 [online]. 2007. Dostupné z http://pravniradce.ihned.cz/c1-20421980usneseni-vydane-rozhodcem-jako-exekucni-titul. Zápis z vysvětlení následků uzavření rozhodčí doložky [online]. Dostupné z: http://www.rozhodcisoud.net/upload/ck/files/Dolozkycz/Z%C3%A1pis%20z%20vysv%C4%9Btlen%C3%AD%20n%C3%A1sledk%C5%AF %20uzav%C5%99en%C3%AD%20rozhod%C4%8D%C3%AD%20dolo%C5%BEky.d ocx

62

ZUSKOVÁ, Šárka. Změny v úpravě rozhodčího řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. [online]. 2012. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/zmeny-v-uprave-rozhodciho-rizenipred-rozhodcim-soudem-pri-hospodarske-komore-ceske-republiky-a-agrarni-komoreceske-republiky-86199.html

Judikatura nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3227/07 ze dne 8. 3. 2011 usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III ÚS 1208/10 ze dne 30. 6. 2010 usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2266/2009 ze dne 22. 10. 2009 usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 174/02 ze dne 15. 7. 2002 rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3150/2012 ze dne 30. 9. 2014 rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2406/2011 ze dne 27. 3. 2011 rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1222/2005 ze dne 19. 12. 2007 rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2675/2007 ze dne 30. 10. 2009 rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 135/2006 ze dne 31. 8. 2008 usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 168/2005 ze dne 22. 9. 2005 usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 476/2009 ze dne 23. 9. 2010 usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1396/2012 ze dne 29. 7. 2013 usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 282/2014 ze dne 19. 3. 2014 usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2012/2003 ze dne 27. 10. 2004 rozhodčí nález Rozhodčího soudu při IAL SE sp. zn. 222/2009 ze dne 22. 10. 2009

Právní předpisy zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních

63

zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

64

Abstrakt Tématem této diplomové práce je rozhodčí řízení v České republice. V úvodní kapitole je rozhodčí řízení obecně popsáno, spolu s popisem jeho charakteristik v kontrastu s metodami ADR a soudnímu řízení před obecnými soudy. Jsou představeny čtyři základní koncepce v rozhodčím řízení. Dále je rozhodčí řízení rozděleno na obecné a zvláštní a dále na institucionální a ad hoc. Ve druhé kapitole je popsána problematika arbitrability – konkrétně podmínky jejího vzniku. Třetí kapitola se zaměřuje na rozhodčí smlouvu, a to od uzavření, přes obsah až po případy, kdy bude rozhodčí smlouva neplatná. Rozhodce, včetně požadavků na jeho osobu, jakožto mlčenlivost, nezávislost a nestrannost, je upraven ve čtvrté kapitole. Ta také obsahuje jmenování rozhodce a jeho odměnu. Pátá kapitola se zabývá konkrétním průběhem rozhodčího řízení. Jsou nastíněny základní principy, které ovládají rozhodčí řízení, včetně zahájení řízení skrz žalobu, včetně dalších úkonů a provádění důkazů. Šestá kapitola se zaměřuje na rozhodnutí v rozhodčím řízení a jeho specifické formy: rozhodčí nález a usnesení. Rovněž je zmíněna možnost schválení smíru rozhodcem či stálým rozhodčím soudem. Dále se kapitola věnuje právní moci a vykonatelnosti výše zmíněných rozhodnutí. Tato kapitola se také zabývá doručováním. Sedmá kapitola popisuje postup přezkumu rozhodčího nálezu rozhodci, jež plní účel odvolání, což je zvláštní prvek rozhodčího řízení. Osmá kapitola je zaměřena na úlohu soudu v řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Také obsahuje výčet a popis důvodů, pro něž mohou strany podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Devátá kapitola se zaměřuje na výkon rozhodčího nálezu. Zmiňuje možnost postupovat podle OSŘ. Rovněž je zde upravena obrana proti již nařízenému výkonu rozhodnutí v případě, že se strana nebránila zrušením rozhodčího nálezu, jež byl zahrnut v kapitole osmé. Desátá a poslední kapitola se zabývá přenesením sporů z Českého telekomunikačního úřadu na rozhodce či stálé rozhodčí soudy.

65

Abstract The topic of this thesis is arbitration proceedings in the Czech Republic. In the introductory chapter arbitration is generally described, with definition of its characteristics in comparison with the ADR methods and regular court proceedings. Four basic theoretical standpoints concerning the arbitration proceedings are introduced. Arbitration is divided into general and specific arbitration as well as institutional and ad hoc. In the second chapter the issue of arbitrability is described- specifically the conditions of its formation. The third chapter focuses on the arbitration agreement, beginning from the inception, including its content and ending with cases when the agreement is void. Arbitrator, including requirements concerning the person, such as confidentiality, independence, and impartiality, is contained in the fourth chapter. It also includes arbitrator’s appointment and remuneration. The fifth chapter deals with the arbitration proceedings in concreto. Basic principles governing the arbitration are outlined, following with initiation of legal action including further motions and evidence. The sixth chapter is aimed at arbitration decision and its specific forms: the arbitration award and the resolution. A possibility of settlement approved by an arbitrator or a permanent arbitration court is also mentioned. The chapter regards the issue of legal force and enforceability of the above mentioned decisions. This chapter also deals with their delivery. The seventh chapter describes the mechanism of reviewing an arbitration award by the arbitrators, which serves as an appeal – a specific element in arbitration. The eighth chapter is focused on the role of the court within the annulation process of arbitration awards. Also contains a list and description of the reasons that may be the reason for the parties to file for such action. The ninth chapter focuses on the enforcement of an arbitral award. It mentions the possibility of enforcement via the Civil Procedure Code. Also indicates a possible defence if the motions regarding enforcement have already been filed, however the party did not use the annulation process, which was discussed in chapter eight.

66

The tenth and last chapter deals with the transfer of the Czech Telecommunication Office disputes towards arbitrators or permanent arbitration courts.

67

Key words Název diplomové práce v českém jazyce: Rozhodčí řízení v České republice

Název diplomové práce v anglickém jazyce: Arbitration proceedings in the Czech Republic Klíčová slova: Rozhodčí řízení Rozhodčí smlouva Rozhodčí nález

Key words: Arbitration proceedings Arbitration agreement Arbitration award

68