Rovnost a diskriminace: Všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější? Maxim Tomoszek, Právnická fakulta UP 1. Otázky k diskusi Co je to diskriminace? Proč potřebujeme rovnost? Proč má být diskriminace zakázána? Mohou si vůbec lidé být absolutně rovni? Setkali jste se vy sami nebo někdo ve vašem blízkém okolí na vlastní kůži s diskriminací? Jak jste se cítili? Chováte se sami diskriminačně? 2. Právní úprava Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, publikována pod č. 209/1992 Sb. Čl.14 - Zákaz diskriminace Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení. Listina základních práv a svobod, publikována pod č. 2/1993 Sb. Čl.1 Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Čl.3 (1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) § 1 - Předmět úpravy (1) Tento zákon… blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech a) práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, c) pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování, f) sociálního zabezpečení, h) přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování,
i) přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, j) přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování. §2 (3) Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. §3 (1) Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. §4 (1) Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování související s důvody uvedenými v § 2 odst. 3, a) jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí, nebo b) které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů. (2) Sexuálním obtěžováním se rozumí chování podle odstavce 1, které má sexuální povahu. § 6 - Přípustné formy rozdílného zacházení (3) Diskriminací není rozdílné zacházení ve věcech práva na zaměstnání, přístupu k zaměstnání nebo povolání, ve věcech pracovních, služebních poměrů nebo jiné závislé činnosti, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. Diskriminací z důvodu pohlaví není rozdílné zacházení ve věcech přístupu nebo odborné přípravě k zaměstnání nebo povolání, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. (6) Diskriminací z důvodu pohlaví není rozdílné zacházení při poskytování služeb, které jsou nabízeny v oblasti soukromého a rodinného života a úkonů prováděných v této souvislosti. (7) Diskriminací z důvodu pohlaví není výlučné nebo přednostní poskytování veřejně dostupných zboží a služeb, pokud je výlučné nebo přednostní poskytování zboží a služeb osobám určitého pohlaví objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
§7 (1) Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru ve věcech uvedených v § 1 odst. 1 písm. f) až j), pokud je toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. (2) Za diskriminaci se nepovažují opatření, jejichž cílem je předejít nebo vyrovnat nevýhody vyplývající z příslušnosti osoby ke skupině osob vymezené některým z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 a zajistit jí rovné zacházení a rovné příležitosti. (3) Ve věcech přístupu k zaměstnání nebo povolání nesmí opatření podle odstavce 2 vést k upřednostnění osoby, jejíž kvality nejsou vyšší pro výkon zaměstnání nebo povolání, než mají ostatní současně posuzované osoby. 3. Právní aspekty diskriminace Přímá a nepřímá diskriminace Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to na základě některého ze zakázaných důvodů (tedy např. z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry nebo dalších). Konkrétní výčet těchto důvodů se v různých právních předpisech liší. Historicky zákaz diskriminace vznikl jako prostředek k zajištění rovnosti, zejména ve vztahu k některým utlačovaným skupinám obyvatel (např. černošské obyvatelstvo v USA). Zákaz přímé diskriminace bylo ovšem možné obcházet tak, že zakázané kritérium (např. barva pleti) se nahradilo kritériem jiným (např. požadavkem vzdělání), které umožňovalo dosáhnout stejného výsledku. Proto Nejvyšší soud USA (a později i jiné soudy, třeba Evropský soud pro lidská práva) zakázaly také diskriminaci nepřímou. Ta spočívá v jednání, kdy na základě zdánlivě neutrálního kritéria je z některého ze zakázaných důvodů osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací však není, pokud toto kritérium je objektivně odůvodněno legitimním cílem (např. ochrana veřejného pořádku nebo bezpečnosti) a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. Vertikální a horizontální vztah V největší míře se zákaz diskriminace uplatňuje ve vertikálním vztahu jednotlivec – stát, kde brání státní moci, aby zaváděla nerovná opatření vůči občanům. V určitých oblastech (zaměstnání, vzdělávání, zdravotní péče, poskytování služeb) se zákaz diskriminace uplatní i v horizontálním vztahu mezi soukromými osobami (lékař-pacient, zaměstnanec-zaměstnavatel), ale tam se vyskytuje více přípustných výjimek.
Rovnost příležitostí a rovnost výsledků - pozitivní diskriminace V některých situacích nestačí, když se všem vytvoří stejné podmínky, protože některé skupiny obyvatel, nejčastěji ty, které byly v minulosti nebo stále jsou diskriminovány nebo jinak znevýhodněny, by stejně nedosáhly srovnatelného výsledky. Když postavíme vozíčkáře na start běžeckého se zdravými sportovci, stejně prohraje. K odstranění těchto situací jsou přípustná pozitivní opatření, tzv. pozitivní diskriminace, kdy se znevýhodněným skupinám poskytne určitá výhoda nebo přednostní zacházení, aby se jejich znevýhodnění kompenzovalo a měly možnost dosáhnout stejných výsledků jako osoby, které žádným znevýhodněním netrpí. Případová studie (podle BOBEK, M., BOUČKOVÁ, P., KÜHN, Z. (eds.) Rovnost a diskriminace. Praha: C. H. Beck, 2007) V letech 1996-1998 bylo 20 dětí romského etnika z krajského města X zařazeno do zvláštních škol v X. Zařazení proběhlo na základě rozhodnutí ředitele školy jakožto správního orgánu, na základě vyšetření pedagogicko-psychologické poradny se souhlasem rodiče. Rozhodnutí ředitele školy obsahující poučení o odvolání bylo řádně doručeno. Žádný z rodičů se neodvolal. Školský zákon platný v roce 1998 definoval zvláštní školu jako školu pro žáky s takovými rozumovými nedostatky, které neumožňují vzdělávání na základní škole. Vyhláška o speciálních školách nazývá děti navštěvující zvláštní školu žáky s mentálním postižením – učební osnovy zvláštních škol byly přibližně 2 roky pozadu oproti učivu, probíranému ve stejném ročníku na základních školách. Absolventi základních škol také nemají přístup ke střednímu vzdělávání; mohou se vzdělávat pouze ve zvláštních odborných učilištích, kde nemohou získat ani stejnou kvalifikaci jako učni řádných odborných učilišť. Z přijetí na střední školy je školský zákon až do své novelizace v roce 2000 výslovně vylučoval. Ze statistických zjištění provedených na školách v X vyplývá, že: - z celkového počtu 1 360 žáků na 8 zvláštních školách v X je 762 Romů, což je více než 56% - z celkového počtu 33 372 žáků navštěvujících 69 základních škol v X je 753 Romů, což činí 2,26% - zatímco zvláštní školy navštěvuje pouze 1,8% ze všech neromských žáků v X, je v těchto školách 50,3% ze všech romských žáků v X. Podíl romských žáků navštěvujících zvláštní školy v X převyšuje podíl neromských žáků ve zvláštních školách v X v poměru více než 27 : 1 - poté, co se o kauzu začala zajímat média, rozeslal školský úřad rodičům dopis s informací o tom, že mohou odvolat svůj souhlas a navrhnout přeřazení dětí do základní školy, rodiče však takový krok neučinili. Jedná se v tomto případě o diskriminaci? Pokud ano, o jaký typ? Jaké jsou důsledky této praxe? Jak významná je skutečnost, že rodiče se zařazením dětí do zvláštních škol souhlasili?
Jak by měla být nastavena politika státu v oblasti zvláštních škol? Příklady k diskusi Posuďte, zda se v následujících příkladech jedná o diskriminaci: 1. Zákon zakotvuje odlišný věk pro odchod do důchodu pro muže a ženy. 2. Pojišťovna při výpočtu pojistného u životního pojištění stanoví odlišnou výši pro muže a ženy. 3. Zaměstnavatel se při pohovoru ptá uchazečky o zaměstnání, zda je těhotná a kdy plánuje mít děti. 4. Úřad přiznal žadatelce příspěvek na bydlení, ovšem po zjištění, že za tyto peníze nakoupila kromě jiného i alkohol a cigarety, jí dávku odebral. 5. Na diskotéku konanou každý pátek v jedné restauraci bylo vstupné 100 Kč s dodatkem „ženy a dívky zdarma“. 6. Pan Luboš se ucházel o místo maséra, avšak poté, co zaměstnavatel zjistil, že je pan Luboš homosexuál, byl na toto místo přijat někdo jiný. 7. Majitel restaurace si na dveře umístil ceduli se sdělením „Romy neobsluhujeme“. 8. Zastupitelstvo města rozhodne, že bude městské byty pronajímat pouze nekuřákům. 9. V nemocnici na pohotovosti odmítne lékař ošetřit bezdomovce s odůvodněním, že se nejedná o akutní stav a že může počkat do rána a dostavit se ke svému ošetřujícímu lékaři. Všechny ostatní pacienty však ošetřil. 10. Žadatel odkázaný na invalidní vozík požádal o přiznání příspěvku na dopravu, ale úřad mu jej odmítl přiznat s tím, že jeho finanční situace je dobrá, a proto tento příspěvek nepotřebuje. 11. Majitel firmy provádějící výkopové práce nechce zaměstnávat Romy, proto při přijímání nových zaměstnanců stanoví podmínku, že musí mít maturitu. 12. Řidič autobusu vyloučí z přepravy slepeckého psa (a tedy i slepce) s odůvodněním, že v autobuse jsou již přepravováni dva psi a více psů podle přepravního řádu v autobuse nemůže být přepravováno.
