Roudnice nad Labem. Shrnutí stavebního vývoje hradu a zámku. David Mikoláš 2016

Roudnice nad Labem Shrnutí stavebního vývoje hradu a zámku David Mikoláš © 2016

Nejstarší známé vyobrazení roudnického hradu od strahovského opata Kryšpína Fuka, 1642-1644.

2

Na levém břehu Labe, v místě brodu, kde řeku překračovala stará cesta z Prahy na Litoměřice, existovalo osídlení již od mladší doby kamenné. V prvních písemných zprávách je však Roudnice přímo zaznamenána až k rokům 11671 a 11762, kdy zde sídlili arcijáhnové Berchtold a Přibyslav. Předpokládaný hospodářský dvůr s trhovou osadou náležel pražskému biskupství, které mělo eminentní zájem o rozmnožování a scelování svých pozemků v regionu. A cenný majetek bylo třeba zajistit opevněným feudálním sídlem…

Základní kámen položen Jako stavitel hradu se uvádí pražský biskup a později též český kníže Jindřich Břetislav (†1197), syn Jindřicha, bratra krále Vladislava II., a jeho manželky Markéty. Domníváme se tak, neboť v jedné jeho listině z roku 1184, pojednávající o směně biskupských statků s Jiřím z Milevska prostřednictvím Heřmana, arcidiákona bechyňského, se Roudnice připomíná slovy „curia nostra Rudenitz“3, v další listině z roku 1194 již podruhé a mnohem určitěji jako „curia episcopalis, que dicitur Rudnice“4. Latinský název curia se obvykle překládá jako dvorec, avšak tímto názvem se také běžně označují císařské falce.

Stavba roudnického hradu byla zahájena v 80. letech 12. století. Více méně se na této dataci shodovali jak Dobroslav Líbal5 a Dobroslava Menclová6, tak i náš předčasně zesnulý přední kastelolog Tomáš Durdík7. Slůvkem „snad“ o této době uvažuje i František Alexander Heber8. Dosavadní odhady jmenovaných badatelů navíc v nedávné době podpořil dendrochronologický rozbor zbytků výdřev křížových kleneb, provedený Ing. Tomášem Kynclem9. Z jeho závěrů vyplývá, že stromy, které byly zpracovány na prkna výdřev, byly smýceny v roce 1189 či 1190.

Podoba hradu Hrad byl vystavěn v pozdně románském slohu. Stavba navazovala buď na architekturu jižní Francie, nebo byla provedena „more Latinorum civitatum“10, tedy po způsobu latinských měst. Jejím vzorem byla nejpravděpodobněji soběslavská přestavba Pražského hradu11. Podobu roudnického hradu známe díky dvěma pramenům, a to jednak na základě jeho zbytků pojatých do architektury severního křídla barokního 1

RBM I, s. 138-139, 319/1167: „Bertholdus de Rudnic“. RBM I, s. 157-158, 357/1176: „Pribizlaus archidiaconus Rudnicensis“. 3 RBM I, s. 171, 381/1184. 4 RBM I, s. 188, 418/1194. 5 ANDĚL 1984, s. 404. 6 MENCLOVÁ 1976, s. 82. 7 DURDÍK, 2000, s. 482. 8 HEBER 2006, s. 350. 9 Přípis Michala Cihly. 10 Viz DURDÍK 2005, s. 40. 11 DURDÍK 2000, s. 483. 2

3

zámku, jednak podle tří dochovaných plánů hradu z konce 16. a z 2. poloviny 17. století a jedné skici z 1. poloviny 17. století. Nejstarší zachovaný půdorysný plán z roku 159012, jenž byl nalezen v třeboňském archivu a jenž byl nepochybně pořízen pro Viléma z Rožmberka, zachycuje první patro hradu, mající půdorys obdélníka. V rozích a na dvou stranách vybíhalo sedm věžic, které procházely celým prvním poschodím. Polohopisný plán města Roudnice od Francesca Carattiho z roku 165313 znázorňuje stejnou půdorysnou dispozici. Plán Antonia Porty z roku 166814 již zachycuje stavbu z velké části odbouranou - zbyly tři věžice, východní část hradu chybí. Na druhou stranu přízemní velký sál byl zakreslen ještě v neporušeném stavu. Skicu hradu15 v pohledu od severu přes řeku pořídil mezi lety 1642-1644 opat premonstrátského kláštera na Strahově Kryšpín Fuk, když se zabýval přípravnými pracemi na úpravu dolního toku Vltavy.

Lokace a dispozice hradu Jindřicha Břetislava Hrad byl postaven na opukovém svahu asi 20 m nad hladinou řeky Labe. Na západě ho chránila přirozená roklina, jíž sestupovala cesta dolů k říčnímu brodu. Na východě odděloval staveniště hluboký příkop, spadající na severní straně dnešního zámku dolů k řece.

Hrad obdélného půdorysu o rozměrech 39,10 x 15,00 m byl svou delší stranou situován od východu k západu. Jak opukové zdi, tak u oken pískovcové kvádry na sebe byly vázány velmi kvalitní maltou. Síla zdí dosahovala v základech 1,90 m, u zdí do dvora 1,45 m, u zbývajících 1,75 m.16

Všechna čtyři nároží byla zpevněna třičtvrtěkruhovými věžicemi o průměru 6,80 m, dvě půlkruhové věžice se tyčily v severním průčelí a jedna půlkruhová věžice v západním průčelí. Věžice východního průčelí není doložena.17 Věžice byly ve spodní části zesíleny ústupky, minimálně do prvního poschodí vyzděny kamennými kvádry 40 až 50 cm vysokými, 50 až 70 cm dlouhými a uvnitř vylity směsí kamení a malty bez vynechání jakékoli vnitřní dutiny.18 V koruně byly opatřeny cimbuřím. Jedna z věžic (dle půdorysného plánu z roku 1590) pojala i drobnou kapli s půlkruhovou apsidou.19 Jednopatrový objekt hradu byl krytý pravděpodobně sedlovou střechou.

12

SEDLÁČEK 1891, s. 186. HLAVÁČKOVÁ 2006, s. 27. 14 SEDLÁČEK 1891, s. 176. 15 PAŘEZ 2002, s. 435. 16 ANDĚL 1984, s. 404. 17 Tamtéž. 18 MENCLOVÁ 1976, s. 81. 19 Viz DURDÍK 2000, s. 482; srovnej MENCLOVÁ 1976, s. 81. 13

4

V západních dvou třetinách přízemí se nacházel částečně podsklepený velký sál, 27 m dlouhý a 11,50 m široký, v podélné ose rozčleněný na dvě lodi čtyřmi 1,59 m vysokými sloupy se střídavě oblými a osmihrannými dříky, krychlovými hlavicemi a obráceným krychlovým hlavicím podobnými patkami, které nesly půlkruhové klenební pásy, zpevňující deset polí křížové klenby a opírající se ve zdech o ploché úseky říms.20 Klenby byly vyzděny z lomového kamene do šalovaných skruží a zality kvalitní maltou, v níž po odstranění šalování zůstaly na klenebních prsou otisky prken. Sál byl osvětlován šesti úzkými pravoúhlými okénky s široce dovnitř rozevřenými špaletami.21

V prvním patře lze předpokládat obdobný slavnostní sál. Obytné místnosti byly umístěny v přízemí i v prvním patře východní třetiny budovy.

Podle síly zdí a situování věžic byl hrad namířen proti možným útokům ze severu od řeky. Na jihu předpokládáme hospodářská stavení. Celý areál byl chráněn buď kamennou hradbou, nebo alespoň dřevěným ohrazením v podobě palisády či plotu. Zdroj pitné vody v podobě do skály vysekané studny v severní části nádvoří je písemně doložen až k 17. století22, lze se však opodstatněně domnívat, že zde mohl být již mnohem dříve.

Stavební akce pod taktovkou gotiky Za biskupa Jana IV. z Dražic (†1343) byl hrad směrem k východu rozšiřován francouzskou (avignonskou) stavební hutí mistra Viléma o gotické přístavby.23 Labe překlenul kamenný most (1333-1338), toho času třetí v Čechách.

Snad arcibiskup Arnošt z Pardubic (†1364) započal se stavbou věže kruhovitého půdorysu o průměru 15 m a síle zdí 3 m, která na východě ukončovala nyní už 64 m dlouhou stavbu hlavního paláce. Hrad byl obehnán novou, jistě kamennou hradbou24, jejíž jižní průběh byl přibližně uprostřed přerušen v půdorysu mírně zešikmenou čtverhrannou bránou s padacím mostem, který přemosťoval příkop vyhloubený na jižní a východní straně hradeb.25

20

ANDĚL 1984, s. 404.; MENCLOVÁ 1976, s. 80. 22 SEDLÁČEK 1891, s. 165. 23 ANDĚL 1984, s. 405. 24 Arcibiskup nově opevnil nejen hrad, ale i město. Stalo se tak v roce 1362, jak uvádí kronikář Beneš Krabice z Weitmile (FRB IV, s. 530): „Oppida sue ecclesie, videlicet Brodam Boemicalem, Tynhorssoniensem et Rudnicz muris minuvit.“ 25 ANDĚL 1984, s. 405. 21

5

Arnoštův nástupce Jan Očko z Vlašimi (†1380) dokončil budování hradních přístaveb. Nově vybavil komnaty, dobudoval roku 1367 velkou věž26, v níž roku 1371 zřídil kapli, zasvěcenou Máří Magdaléně, sv. Vítu, Václavu, Vojtěchu a Zikmundovi27. Z kaple pochází votivní obraz Jana Očka z Vlašimi od neznámého mistra patřícího do okruhu pražského dvorského umění, pořízený kolem roku 1370 či 1371. Za úřadu Jana Očka z Vlašimi byla v podstatě ukončena stavební epocha hradu, jenž v rukou pražských arcibiskupů zůstal do roku 1421, respektive 1431, kdy ho v tu dobu již deset let z církve exkomunikovaný, zadlužený a spíše na Helfenburku u Úštěka pobývající Konrád z Vechty zastavil i se zbývajícím panstvím za 4 000 kop grošů českých28 Janu Smiřickému ze Smiřic. Po několika porážkách katolické Jednoty zelenohorské (1467), v jejímž čele stál Zdeněk ze Šternberka, švagr a následný správce statků popraveného Jana Smiřického, přešel pobořený hrad do majetku českého krále. Ten ho často zastavoval příslušníkům šlechty.29

Veskrze jen nejnutnější opravy Nezbytné stavební rekonstrukce hradu30 byly zahájeny v roce 1471, kdy jej v zástavě držel Ješek Svojanovský z Boskovic a na Roudnici31. Ve stejném duchu pokračovali po roce 1504 také Břetislav, Jindřich, Vilém a Václav Švihovští z Rýzmberka, kteří opravili věžice, pokoje, zdi a jiné stavební části32, a po roce 1540 také Karel Dubanský z Duban a na Liběšicích, jemuž král povolil prostavět 500 kop míšeňských33.

V roce 1552 povolil král knížeti Janu Kryštofu z Tarnova prostavět 3 000 kop. Tato suma však byla do roku 1556 překročena o 2 904 kop. Hrad byla opraven opět jen v nejnutnější míře. Na východní straně hradního nádvoří vznikla kromě menších staveb jednopatrová budova s renesančními arkádami v poschodí („štok s pavlačí“)34, čítající 22 pokojů35. Podle Carattiho plánu navazovala pravoúhle na věž starého hradu a směřovala k jihu.

26

FRB IV, 536: „Et turrem magnam in Rudnicz per dominum Arnestum, suum predecessorem, inceptam ipse consumavit.“ 27 FRB IV, 544: „Item post hec die XV mensis eiusdem consecravit capellam novam in magna turri in castro suo Rudnicz in honore beate Marie Virginis et sanctorum patronorum ecclesie Pragensis: Viti, Wenceslai, Adalberti atque Zigismundi.“ 28 PAPROCKÝ 1602, O stavu panském, s. 313. 29 SEDLÁČEK 1891, s. 183. 30 ANDĚL 1984, s. 406. 31 AČ IV, s. 77. 32 SEDLÁČEK 1891, s. 183. 33 Tamtéž. 34 Týž, s. 184. 35 ANDĚL 1984, s. 406.

6

Renesanční éra pána červené růže Roku 1575 získal hrad do skutečného vlastnictví Vilém z Rožmberka (1535-1592), přestal být tedy královskou zástavou. Starou stavbu začal postupně upravovat.36 Exteriér nechal v duchu renesance ozdobit vížkami, arkýři, členěnými a profilovanými štíty, na věž u vstupní brány byl umístěn orloj37. K bráně vedl nejprve pevný a pak zvedací most. Největší Vilémovou stavební investicí bylo vybudování velkých sklepů jako základů pro plánovanou novou budovu na západní straně nádvoří. Přestává se užívat název hrad, napříště se uvádí jako zámek.38 Nechyběla zde ani alchymistická laboratoř, v níž pracoval Claudius Sirri.39

Lobkowiczká zakázka u italských barokních architektů Paní Polyxena z Pernštejna (1566-1642), vdova po Vilému z Rožmberka, se v listopadu 1603 znovu provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z chlumecké linie Lobkowiczů (1568-1628). Věnem mu mimo jiné jmění přinesla Roudnici. V letech 1611-1614 vystavěli manželé nad někdejšími rožmberskými sklepy nákladem 3 006 kop jednopatrovou budovu o patnácti pokojích s malovanými stropy a velkém dvořanském sále v přízemí.40

V průběhu 1. poloviny 17. století získal zámek čtyřkřídlou podobu, uzavírající lichoběžné nádvoří. Východní křídlo tarnovské nasedalo kolmo na nejstarší křídlo severní, západní křídlo rožmberské směřovalo šikmo k nejkratšímu křídlu jižnímu, které bylo téměř rovnoběžné s křídlem severním a které bylo prolomeno bránou s fortnou pro pěší, nebo spíše průjezdní branskou věží, jak by vyplývalo z Carattiho plánu. Hluboký příkop před bránou byl překlenut dřevěným mostem, jehož první část spočívala na zděných pilířích. Druhá část byla pochopitelně zvedací.41

Polyxenin jediný syn Václav Eusebius z Lobkowicz (1609-1677) učinil rozhodnutí přebudovat rodinné sídlo. Nejprve uvažoval pouze o přestavbě staré zámecké budovy. V roce 1652 pověřil Václav Eusebius úpravami italského stavitele Pietra Colomba.42 Smluvený roční plat 300 zl. pobíral Colombo jen do 15. června, kdy byl propuštěn, jelikož kníže s ním nebyl spokojen.43 Ještě téhož roku povolal architekta Francesca Carattiho, jenž nejdříve pokračoval v renovacích, ale současně pracoval na dvou velkých plánech - jeden podle

36

SEDLÁČEK 1891, s. 186. Týž, s. 174. 38 ANDĚL 1984, s. 407. 39 Týž, s. 408. 40 Tamtéž. 41 SEDLÁČEK 1891, s. 176. 42 Týž, s. 190. 43 DVOŘÁK-MATĚJKA 1907, s. 9. 37

7

skutečného stavu a druhý jako návrh, jak by celé město mělo být přestavěno a upraveno.44 Caratti tak vlastně vytvořil první regulační plán Roudnice. Nový zámek navrhl jako čtyřkřídlou budovu s arkádami v nádvoří. Obytné místnosti tvořilo 91 panských pokojů v prvním patře, 40 pokojů a komor pro služebnictvo a 52 pokojů pro potřebu žen.45 Z Carattiho plánu byla zrealizována jen malá část. Vedle dosavadního zámeckého areálu byly směrem k východu vybudovány pouze hluboké klenuté sklepy s dvěma podlažími46, které byly roku 1665, kdy Caratti roudnickou službu opustil47, provizorně zastřešeny krytinou ze slámy. V Carratiho práci pokračoval další Ital Carlo Orsolini.48 Přepracoval plány a započatou stavbu, jež se stala základem východního křídla budoucího nového zámku, spojil pravoúhle se starou gotickou věží. Tím vznikla východní část severního křídla projektovaného zámku. Orsolini dále žádal v jednom z dopisů knížete, aby rozhodl, zda „proti Labi vystupující celá facciata a (severovýchodní) altana, která beztoho na starou stojící zeď se postaví, se tak líbí, zda naproti při druhém rohu též taková postaviti se má“. Na základě Orsoliniho dotazu můžeme předpokládat, že všechny hlavní zdi severního křídla minimálně ve spodním patře skutečně stály, avšak nebyly dokončeny. Okrouhlá věž měla být uvedena do rovnosti s průčelím.49

V březnu 1668, téměř rok po Orsoliniho smrti, přichází do Roudnice architekt Antonio Porta, který Václavu Eusebiovi předložil další projekt zámku.50 Jako poradce si Porta přizval dalšího známého císařského architekta Carla Luraga.51 V únoru 1669 předložil model nového zámku.52 Definitivní rozhodnutí o jeho podobě však padlo až v roce 1672. Jelikož si Václav Eusebius přál, aby se knížecí pokoje nacházely v patře severního křídla, neboť je odtud nejkrásnější vyhlídka na Labe, a aby jich zde bylo co nejvíce, musely být hlavní schody, původně navržené doprostřed křídla a přerušující komunikaci mezi pokoji, přeloženy jinam, konkrétně v podobě dvou pravých a levých schodů proti sobě, blíž koutů v postranních křídlech. Kaple prostupující dvě patra obsadila pravou stranu východního křídla proti kapucínskému klášteru, do něhož vedl přístup po schodech vpravo od zámecké brány. Sál s předsíní (antisala) a příslušným pokojem přišel do západního křídla přiléhajícímu k městu. Dostal rákosový strop s klenbovou štukaturou. V suterénu západního křídla navrhoval Porta konírny, což ale kníže odmítl. Galerie nad branou se 24 sloupy byla opatřena stříškou, čtverhranná věž byla zakončena osmihranem, „altana“ měla být kryta měděným plechem, aby déšť nenarušoval klenby, a pokládána modřínovými prkny. Stropy hlavních pokojů si kníže přál štukované, u méně významných místností se měla výzdoba stropů omezit na minimum. Uprostřed dvora byla plánována půvabná fontána, s jejíž realizací se však nemuselo spěchat, původní kašna byla

44

SEDLÁČEK 1891, s. 190. DVOŘÁK-MATĚJKA 1907, s. 10. 46 ANDĚL 1984, s. 408. 47 DVOŘÁK-MATĚJKA 1907, s. 10. 48 SEDLÁČEK 1891, s. 190. 49 DVOŘÁK-MATĚJKA 1907, s. 11. 50 Titíž, s. 12. 51 ANDĚL 1984, s. 408; rovněž DVOŘÁK-MATĚJKA 1907, s. 13. 52 DVOŘÁK-MATĚJKA 1907, s. 12. 45

8

přeložena ke zdi poblíž kuchyně. Zámecký dvůr měl být o sáh snížen a vyzískanou zeminou měla být zasypána skála při křídle proti Labi, kde se počítalo se založením květinové zahrady.53

Roku 1677 Václav Eusebius zemřel, dokončení stavby se tedy nedočkal. Pokračoval v ní jeho syn Ferdinand August z Lobkowicz (1655-1715).54 Zasloužil se o vnitřní vybavení 182 zámeckých místností a sálů a založení zámeckého parku. V 80. letech 17. století nechal provést štukovou výzdobu stropů některých salónů a kaple, jejíž klenba, rozčleněná na 16 polí, byla vyzdobena freskami, ilustrujícími první věty modliteb Otče náš a Zdrávas Maria. Fresky i další obrazy v kapli maloval Ital Francesco Marchetti. Slavnostní sál byl vyzdoben štukami a snad i nástropní freskou, kterou známe ze skic malíře Jana Jiřího Pitzy. Interiérové zařízení pak dokončil kníže Filip Hyacint z Lobkowicz (1680-1737). Do roku 1697 vystavěl Porta v zámeckém areálu ještě jízdárnu, špýchar a pivovar. 55

Nový monumentální lobkowiczký zámek měl tři obytná křídla, postavená kolem téměř čtvercového dvora s kašnou o rozměrech 58,5 x 54,0 m, spjatá na jižní straně spojovacím krčkem se schodišti zvnějšku krytými a do nádvoří prolomenými arkádami. V ose jižního křídla je vstupní brána, nad níž se zvedá dole čtyřboká a nahoře osmiboká věž ukončená lucernou. Mohutná bloková obytná křídla mají rustikované sokly a fasádu členěnou vysokým pilastrovým řádem s červenobílým koloritem.56 K oběma severním a k jihozápadnímu nároží přiléhají celkem tři terasy, jejichž balustrády byly kdysi zdobeny vázami a sochami.57 Valbové a sedlové střechy jsou zvenčí podepřeny mohutnými volutovými konzolami. Obytná křídla mají čtyři podlaží, přičemž východní a západní je podsklepeno.58 Sklepy pod východním křídlem jsou přístupny ze severní strany pilastry rámovaným a překlenutým stlačeným obloukem, ve svorníku majícím plastický sud s hrozny. Jednoduchý vchod do sklepa pod západním křídlem, původně Portou plánovaný jako konírna, se nachází v terase na jihozápadním rohu zámku.59 Architektonicky nejreprezentativnější je severní první patro, kde byly knížecí pokoje, a ve východním křídle kaple a v západním slavnostní sál. Obě tyto prostory výškově prostupovaly druhým patrem až ke krovu.60 Dvůr byl snížen asi o 1,8 m, vyzískanou zeminou byl zasypán severní svah, na němž byl zřízen sad, stejnou úpravou pravděpodobně prošel i svah západní.61 Příkop na jižní straně, pro nějž ještě Caratti chystal zdvihací most, překlenul kamenný most o jediném oblouku bez chodníků.62

53

DVOŘÁK-MATĚJKA 1907, s. 13. Tamtéž. 55 ANDĚL 1984, s. 409. 56 ANDĚL, 1984, s. 408. 57 DVOŘÁK-MATĚJKA 1907, s. 21. 58 ANDĚL 1984, s. 408. 59 DVOŘÁK-MATĚJKA 1907, s. 20. 60 ANDĚL 1984, s. 408. 61 DVOŘÁK-MATĚJKA 1907, s. 20. 62 Titíž, s. 21. 54

9

Během válek o rakouské dědictví (1742) byl zámek zpustošen pruskými vojsky, ve válce sedmileté (17561763) byl do něj umístěn špitál císařské armády a východní křídlo zachvátil požár. Knížete Josefa Františka Maxmiliána z Lobkowicz (1772-1816) tak koncem 90. let 18. století čekalo nové zařizování a upravování místností. Vybudoval i zámecké divadlo.63

Pohnuté 20. století Lobkowiczové zámek v Roudnici nad Labem vlastnili až do roku 1948, kdy byl zestátněn. Dlužno ještě říci, že v době okupace byl obsazen nacisty, kteří sem umístili školu Hitlerjugend, a v roce 1945 byl využíván jako internační tábor a velení posádky Rudé armády. Sbírky a ostatní mobiliář byly po roce 1951 převezeny na tři desítky různých památkových objektů v Čechách. V letech 1958-2009 sídlila na zámku Vojenská hudební škola Víta Nejedlého (od roku 1991 Vojenská konzervatoř), kam se přestěhovala po předchozím pětiletém působení v Liberci.

Významnějších oprav se zámek dočkal v letech 1957-1964, kdy došlo k opravě fasád a k instalaci energetických rozvodů. V 90. letech 20. století, po restitučním řízení, kdy byl zámek opět navrácen Lobkowiczům, prošla opravou střecha, v roce 2004 věž a v roce 2008 byly místnosti stavebně upraveny do původního stavu a celý zámek vymalován. Rekonstrukce a úpravy zámku pokračují i v současnosti a pro veřejnost je objekt přístupný v návštěvních hodinách.

63

ANDĚL 1984, s. 409-410.

10

Shrnutí stavebního vývoje Biskupský hrad (falc) v Roudnici nad Labem byl vybudován v pozdně románském slohu Jindřichem Břetislavem po roce 1189. Po Přimdě a Praze je třetím nejstarším kamenným hradem u nás a zároveň nejstarším českým hradem, jenž nevznikl stavební činností českého panovníka. Pozn.: Přimda je sice nejstarším, v torzu dochovaným hradem na území České republiky, nicméně v pomezním hvozdu jej dal vystavět v rozporu s tehdejším řádem markrabě sousední severní marky a pán Chebska Děpold II. z Vohburgu. Nejednalo se tedy o příslušníka české šlechty.

Ve 14. století byl hrad rozšířen o gotické přístavby a velkou kruhovou věž s kaplí. Za arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi byla jeho středověká stavební epocha v podstatě ukončena. V rukou pražských arcibiskupů setrval do roku 1431, kdy ho Konrád z Vechty zastavil Janu Smiřickému ze Smiřic. Roku 1467 dobyl hrad na vůdci Jednoty zelenohorské Zdeňkovi ze Šternberka český král Jiří z Poděbrad. Až do roku 1575, kdy jej odkoupil Vilém z Rožmberka, pak byl královskou zástavou.

V 2. polovině 15. a v 1. polovině 16. století byl hrad pouze v nejnutnější míře udržován a opravován. Za polského knížete Jana Kryštofa z Tarnova vznikla po polovině 16. století na východní straně hradního nádvoří, kromě menších staveb, jednopatrová budova s renesančními arkádami v poschodí.

Vilém z Rožmberka nechal hrad renesančně ozdobit vížkami, arkýři, členěnými a profilovanými štíty, na věž u vstupní brány nechal umístit orloj. Největší Vilémovou stavební investicí bylo vybudování velkých sklepů jako základů pro plánovanou novou budovu na západní straně nádvoří.

V prvním desetiletí 17. století vystavěli manželé Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz a Polyxena z Pernštejna nad někdejšími rožmberskými sklepy jednopatrovou budovu o patnácti pokojích s malovanými stropy a velkém dvořanském sále v přízemí. Jejich syn Václav Eusebius učinil definitivní rozhodnutí směsici starší zástavby - až na zbytky románských sklepů, přízemí s věžicemi a dolní část okrouhlé gotické věže - strhnout a na jejím místě v letech 1652-1684 vybudovat monumentální trojkřídlý raně barokní zámek se spojujícím schodišťovým krčkem na jižní straně. V dalších desetiletích se Lobkowiczové soustřeďovali na výzdobu a výbavu interiérů.

11

Použité prameny a literatura AČ IV: Archiv český čili Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích a cizích IV, Palacký, F. (ed.). Praha 1846.

ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 404-410.

DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002, s. 482-483.

DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 40-41.

DVOŘÁK, Max a Bohumil MATĚJKA. Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), str. 1-33, cit dle: http://depositum.cz/knihovny/pamatky/strom.clanek.php?clanek=5933 (2015).

FRB IV: Fontes rerum Bohemicarum IV, Kronika Beneše z Weitmile, Emler, J. (ed.). Praha 1884.

HEBER, Franz Alexander. České hrady, zámky a tvrze. II. díl. Severní Čechy. Praha: Argo, 2006, s. 350.

HLAVÁČKOVÁ, Miroslava. Roudnice nad Labem a okolí. Roudnice n. L.: KZM, 2006, s. 9-61.

MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 79-82.

PAPROCKÝ, Bartoloměj z Hlohol a Paprocké Vůle. Diadochos, id est successio, jinak posloupnost knížat a králův českých, biskupův i arcibiskupův pražských a všech třech stavův slavného Království českého, to jest panského, rytířského a městského, krátce sebraná a vydaná. Praha, Národní knihovna České republiky, sig. III 007727.

PAŘEZ, Jan. Náčrty na březích dolního toku Vltavy a na Labi od strahovského opata Kryšpína Fuka. In Castellologica Bohemica 8. Praha: Archeologický ústav AV ČR a Společnost přátel starožitností, 2002, s. 421-440.

RBM I: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II, Léta 600-1253, Erben, K. J. (ed.). Praha 1855.

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. VIII. díl. Rakovnicko a Slansko. Praha: František Šimáček, 1891, s. 164-196.

12

Obrazová příloha

Obr. 1: Perspektivní rekonstrukce románské falce.

Obr. 2 (nahoře): Zachovaná část románské falce, přízemí.

Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 81.

Obr. 3 (dole): Situace hradu podle plánu Francesca Carattiho z počátku 2. poloviny 17. stol. Na severu románská falc rozšířená k východu v polovině 14. stol., s hospodářskými budovami v předhradí. Zastavěná plocha dnešního zámku vyznačena tečkováním.

Obr. 4: Situace zámku se zbytkem falce a jejím rozšířením v polovině 14. stol. V podhradí kostel sv. Václava (1310) s Mosteckou branou a kamenným mostem (po 1333) podle plánů a zaměření Ing. Břetislava Tolmana z roku 1909. Most stržen 1634, mostecká věž byla zbořena 1652. Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 80.

Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 80.

13

Obr. 5: Půdorys bývalého hradu roudnického dle kresby v archivu třeboňském, nepochybně z doby Viléma z Rožmberka. Plán byl vykreslen některým italským stavitelem, o čemž svědčí vlašské orientační přípisky: ponto, verso laqua, ponent, leuant, mezo di, plaza cortil a entrata. Dle poznámky napsané na zadní straně Ihs. † Chrs. Raudnicze zamek yak by oprawen biti miel - byl tento návrh zhotoven k tehdy chystané obnově starého středověkého hradu. Zdroj: Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), s. 3.

14

Obr. 6: Situace hradu a jeho okolí na plánu z 2. poloviny 17. stol., do něhož je vkreslen plán severního křídla z roku 1590. Čárkovaně obrys dnešního zámku, gotického mostu přes Labe a uvažované úpravy zástavby před hradem.

Obr. 7: Zbytek plné věžice v jihozápadním nároží biskupské falce.

Obr. 8: Románský sloupek ve velké přízemní síni biskupské falce.

Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 81.

Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 81.

Zdroj: DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002, s. 483.

15

Obr. 9: Kresebná rekonstrukce pravděpodobné podoby roudnického zámku v 1. polovině 17. století podle Romana Sirovátky. Pohled ze západu

16

Obr. 10: Romantická představa roudnického hradu podle Františka Kučery, pořízená na konci 19. století.

Obr. 11: Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi, před rokem 1371, Národní galerie v Praze.

Zdroj: HLAVÁČKOVÁ, Miroslava. Roudnice nad Labem a okolí. Roudnice n. L.: KZM, 2006, s. 11.

17

Obr. 12: Veduta města Roudnice nad Labem od neznámého autora, 1712. Zdroj: HLAVÁČKOVÁ, Miroslava. Roudnice nad Labem a okolí. Roudnice n. L.: KZM, 2006, s. 11.

18

Obr. 13: Řez východního křídla roudnického zámku, část 7. listu Wolffovy řady mědirytecké. Zdroj: Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), s. 16.

19

Obr. 14 (nahoře): Pohled na roudnický zámek od jihu, dle 2. listu Wolffovy řady mědirytecké. Obr. 15 (dole): Pohled na roudnický zámek od severu, dle 8. listu Wolffovy řady mědirytecké. Zdroj: Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), s. 14 a 15.

20

Obr. 16: Půdorys prvního patra roudnického zámku, dle 11. listu mědirytecké řady pohledů a rysů vydané od Jeremiáše Wolffa v Augspurku. Zdroj: Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), s. 17.

21

Velký sál v přízemí biskupské falce, stav v květnu 2010 Foto 1 (vlevo nahoře): Otisky prken na klenebních prsou, které na nich po odstranění šalování zůstaly. Foto 2 (vlevo dole): Půlkruhový pás klenebního pole, opírající se ve zdi o plochý úsek římsy. Foto 3 (uprostřed nahoře): Čtvercové klenební pole. Foto 4 (uprostřed dole): Sloupek s oblým dříkem a krychlovou hlavicí. Foto 5 (vpravo nahoře): Sloupek s osmihranným dříkem, krychlovou hlavicí a obrácené krychlové hlavici podobnou patkou. Foto 6 (vpravo dole): Jedna ze dvou lodí velkého přízemního sálu osvětlovaná úzkým pravoúhlým okénkem s široce dovnitř rozevřenými špaletami. Autor fotografií: David Mikoláš

22

Lokace zbytků románské biskupské falce v tělese zámku, stav v létě 2005 a v prosinci 2009 Foto 1 (vlevo nahoře): Západní křídlo zámku v pohledu z Hlásky. Foto 2 (vpravo nahoře): Balkon s terasou ukrývající pozůstatky biskupské falce. Foto 3 (vlevo dole): Balkon s terasou ukrývající pozůstatky biskupské falce v pohledu od náměstí. Foto 4 (vpravo dole): Část severního křídla a balkon s terasou ukrývající pozůstatky biskupské falce v pohledu od mostu. Autor fotografií: David Mikoláš

23

Zámecká budova, stav v prosinci 2009 Foto 1 (vlevo nahoře): Pohled na zámek od jihu přes park Maxe Dvořáka. Vpravo nároží zámecké jízdárny, dnes galerie. Foto 2 (vpravo nahoře): Jižní arkádové schodišťové křídlo s věží. Foto 3 (vlevo dole): Mohutné volutové konzole, zvenčí podpírající střechy. Foto 4 (vpravo dole): Znak Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz umístěný nad hlavním vchodem v zámecké věži. Původně byl kolorován. Autor fotografií: David Mikoláš

24

Zámecká budova, stav v květnu 2010 Foto 5 (vlevo): Zámecká věž opravená v roce 2004. Foto 6 (vpravo): Vchod v ose severního křídla. Původně měl být hlavním vchodem, v průběhu stavby však došlo k rozhodnutí umístit dvě hlavní schodiště do bočních křídel a nenarušovat tak obytný trakt v prvním patře. O tom, že vchod měl být významný, svědčí i výzdoba portálu sloupky s hlavicemi, které nesou bustu ženy a muže. Autor fotografií: David Mikoláš

25

Historické snímky Foto 1 (vlevo): Barokní baldachýn nad studnou na zámeckém dvoře. Foto 2 (vpravo): Pohled na dvůr se severním a východním křídlem. Zdroj: Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), s. 24 a 26.

26

Historické snímky Foto 3 (vlevo): Empírová kamna v tabulnici prvního patra. Foto 4 (uprostřed): Empírová kamna v saloně prvního patra. Foto 5 (vpravo): Empírová kamna v saloně prvního patra. Zdroj: Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), s. 24 a 26.

27