Ročník XI. - číslo 27. Občasník primariátu H

Ročník XI. - číslo 27

Občasník primariátu H

ÚVODNÍK, OBSAH Změňte život! Znáte ten pocit, jako když se stále točíte v kruhu? Opakující se vzorce ve vztazích, penězích, zdraví? A stále se to snažíme změnit, čteme moudré knihy, pracujeme na sobě, často bojujeme s vlastní disciplínou a vůlí, snažíme se více, lépe , jinak. A ono nic…… situace se vrací po kruhu zpět. Jak to změnit? A je vůbec změna možná? Převážnou část života jsem se v tomto světě pohyboval s přesvědčením, že věci se prostě dějí. Netušil jsem proč – nevěděl jsem, proč jednám tak, jak jednám, a co by se s tím případně dalo dělat. Jednal jsem, reagoval, činil rozhodnutí , prožíval negativní emoce a jejich důsledky a věřil jsem, že tak to prostě na světě chodí. Naštěstí jsem dospěl do bodu, kdy jsem pomalu začal přebírat odpovědnost za svůj život. Uvědomil jsem si, že mě utvářely zážitky z minulosti. Pochopil jsem, že za negativní zážitky sice nenesu vinu, ale mám za ně odpovědnost. Pár prvních let po osobním prozření jsem věděl, že se chci změnit, chovat se jinak než dřív a činit lepší rozhodnutí – ale netušil jsem jak. Naštěstí jsou-li otázky hodně naléhavé a touha dost silná, odpovědi se dostaví. V mém případě se zjevily v podobě jedné věty z knihy, kterou jsem právě tenkrát četl: „ Aby člověk žil život v míru a harmonii s veškerenstvem i sám se sebou a svým nitrem, aby skutečně pochopil sám sebe a věděl, co smí, co může, co vlastně chce a co nemůže a nesmí, musí si uvědomit, kam patří, znát svoje místo v propastech kosmu, v lůně živoucí přírody i pospolitosti lidstva a musí také poznat sám sebe.“ Pochopil jsem, že chci-li ve svém životě něco změnit, že musím zejména poznat sám sebe a své omezující názory, a to jak reálné, tak nereálné . Všichni se chceme změnit, ale podvědomá touha ne vždy určuje směr plavby. Pokud se nedokážeme napojit na změnu po níž toužíme, buď k ní nedojde, nebo budeme mít pocit, že jsme si ji museli těžce vybojovat. Neustále se potácíme mezi touhou po jistotách – ve snaze uchovat věci tak, jak jsou – a touhou po růstu a změně. Změna patří mezi velké životní pravdy. Mg r. Libor Kundrata

XI/27

OBSAH: Úvodník, obsah Tvorba pacientů Téma - Rozhovor s MUDr. Hollým Sociální okénko Práce pacientů Reportáž - BONA. Pohled na PL Duchovní okénko Tvorba pacientů Proč to děláme Tvorba pacientů Střípky Recenze - FIALOVÝ POUSTEVNÍK Otázky a odpovědi Oddychový koutek Tvorba pacientů – Ing. Pe-Pa Tvorba pacientů

2 3 4 6 9 10 11 13 15 16 17 18 19 20 21 22 23

Celým dnešním číslem časopisu POSEL nás budou provázet fotografie Tomáše Sagana.

2

PRÁCE PACIENTŮ PF 2014

Početí

Poděkování

Vratislava Musilová

Zdeněk Demčík

Zdeněk Demčík

Popadla mě padoucnice Prudce Potřásla mi pravicí Potom Pozvala mě na tanec Prý Pojď! Polka Povalila mě na podlahu Příšerně krásně jsme tančily ... Potom Pomalu potichu odešla Probudila jsem se Překvapená publikem

Leden tuhý Na návrší Mrznou stromy Kolem nás Tlusté zdi Zahřáté domy Domy naše Skrývají nás Před tím mrazem Na kopcích Tiše dopadá Lehký sníh Na zem My choulíme se K sobě Jeden druhému Vzpínáme paže Hřeje nás láska Pocity štěstí Ba že? Tiskneme se k sobě Jak holátka v kleci Nemáme smutek Ani tíseň V plecích Ještě kousek Za kouskem dnů A blíží se jaro krásné My světu dali jsme Nový život Už je to jasné

Dala jsi Dala Sílu mi velkou Až já Užaslý Oněměl Dala jsi Dala Sílu mé duši Ať jí to sluší Dala jsi dala Dárek mi velký A ten jsi ty Jenom ty Že dýcháš Že jsi!!

Podivná protivná potřeba Předvádět se ... Tomáš Jeřábek

XI/27

Přání Zdeněk Demčík Miluji S otázkou Ty jsi má Jediná Nebo snad ne? To mě tu sžírá Nabízí otázky Mé Jestli ty jediná Pro mě tu jsi Postavím Pro tebe Dům Hráz Celé vsi Abych tě měl Jen pro sebe Pro lásku Mou Bezednou

3

ROZHOVOR REFORMA A JEJÍ DOPADY MUDr. Martin Hollý je psychiatrem a sexuologem. Absolvoval psychoterapeutický výcvik v individuální i skupinové psychoterapii a řadu akreditovaných psychoterapeutických workshopů, publikoval v monografii a odborných časopisech, přednáší na domácích i zahraničních konferencích. V roce 2008 byl jmenován ředitelem PL Bohnice. Od roku 2013 je předsedou České psychiatrické společnosti a jedním z hlavních představitelů reformy psychiatrické péče v ČR.

zřejmé, že jenom komplexním přístupem můžeme dosáhnout toho základního cíle. Jak se idey promítnou v praxi? Asi nejviditelnější změnou by měl být vznik Center Duševního Zdraví, které by měli reprezentovat komplexní a dostupnou péči o duševně nemocné. Měli by poskytovat zdravotně sociální servis pro pacienty s vážnou duševní poruchou, sloužit jako základna pro mobilní týmy a také plnit funkci krizových center. Kdy může pacient pocítit chystané změny? Předpokládám, že první pilotní projekty by se mohli rozběhnout někdy během roku 2016. Z jakých zemí nebo koncepcí ČR čerpá? Nemáme žádný konkrétní vzor, snažíme se naplňovat koncept vyvážené péče, jak ho popsal Thornicroft. Jak byste si představil ideální model psychiatrické péče?

Ve své ambulantní praxi se věnuje psychiatrické, sexuologické a psychoterapeutické práci. Hlavní léčebnou metodou je kombinace farmakoterapie a podpůrné, dynamicky orientované psychoterapie. Dále působí jako externí lektor poradenských a vzdělávacích firem, specializuje se na trénink komunikace a týmové spolupráce.

Dle mého názoru by měl být silně koordinovaný a zároveň nabízet diferencované služby. Důležité je, aby si pacient mohl zvolit mezi alternativami, aby měl v tomto rozhodování dostatečnou podporu a aby mu systém vycházel vstříc. Klasický koncept zdravotnictví totiž nízkou aktivitu pacientů přisuzuje jejich lenosti, v psychiatrii je to obvykle příznak nemoci.

Mohl by jste nás seznámit s cíli reformy v psychiatrii? Hlavním cílem reformy je zlepšit kvalitu života lidí s duševním onemocněním. Pod tímto cílem se, jak všichni víme skrývá mnohé. Snažili jsme se právě tu mnohovrstevnatost problematiky vyjádřit sedmi základními strategickými úkoly. Ty se týkají změny systému poskytovaných psychiatrických služeb, destigmatizace, kvality péče, časné diagnostiky a konsiliární péče, (znovu) začleňování duševně nemocných do společnosti, meziresortním spolupráci a v neposlední řadě humanizaci prostředí. Je XI/27

4

ROZHOVOR Myslíte si, že se podaří reformní kroky integrovat do stávajícího systému? Je to naší základní snahou. Nechceme apriorně rušit stávající systém. Na to doplácejí pacienti. Jde o to využít maximum toho, co současný systém nabízí, doplnit chybějící služby a předem danou metodikou vyhodnocovat vývoj. Posléze můžeme dělat další regulační kroky. Nemáte pocit, že v praxi se péče o psychiatrické pacienty stále zhoršuje a dostává stále více na okraj zájmu? Bohužel Vám tento dojem nemůžu vyvracet. Cítím to podobně. Je však potřeba říct, že nic z toho co se děje, není důsledkem reformy. Ta je skutečně prozatím jenom na papíře. To co teď prožíváme, je přirozený vývoj systému. A to mně přesvědčuje o tom, že reformní koncepce přichází v poslední chvíli. Jenom doufám, že bude naplňovaná. Na otázky odpo vídal: MUDr. Martin Hollý, ředitel PL Bohnice, Praha Rozhovor připravily: Mgr. Ivona Országová, Bc. Eva Klimešová

Čas lásky Barbora Válečková Čas lásky mávne kouzelným proutkem; štěstí dal Čas lásky se stal nevýslovným bludem který se z komnat smutku ozýval. Čas lásky, ať už je jaký chce chtěl by dobro krást Čas lásky je tím čím budem a nebude nás už ničím mást Tak pohni se osude srdce už slabě dýše, tak ukaž nám světlo své, a vyveď z té ztrouchnivělé chýše Jen člověk věří a tápe po věcech cenných dál Jen člověk kroniku lidstva drápe i píše ale pozor : Neudělat z ní seriál

Kapka rosy Barbora Válečková

Láska Barbora Válečková Láska je něco, čeho se není obávat láska je slovo, které se ve skrytu duše musí dokázat. Láska je znamení, pochopení Tebe Láska je prachem cest, vírou čistého nebe. Láska je opium, i fialka která nevoní, láska je obálka s psaníčkem, které domovem Ti zavoní Láska je lidský cit, který Tě oslepí Láska je morálka, která jest i není

XI/27

Z krůpěje deště naprší moře lány ze zahrad, z potoků přikrývky budou rozestlány Na cestě žížala hledá si z domovu cestu zpátky proč ona chudina tak trpět musí Vždyť žížaly mají život krutý a tak „ mizerně“ krátký Na trávě po dešti kapka rosy se směje, kouká se na lidi, Ach jak ten pocit krásy těší a u srdce hřeje. Vše je tak čisté, a umyté převlečeno do čisté kůže, pročpak jen člověk zlobí vždyť život je krátký a co kdo proti tomu zmůže

5

SOCIÁLNÍ OKÉNKO Ubytování v zahradnickém domě v PL Opava Co je nového v Psychiatrické nemocnici v Opavě? Od 6. ledna je zprovozněna ubytovací jednotka v zahradnickém domě pro pacienty Denního stacionáře 20C. Pacienti (již propuštění z hospitalizace!) mají klasickou smlouvu na ubytovnu, která je vázána na péči v DS a není striktně časově limitována. Zatím je na půl roku, posléze je možno ji prodloužit. Jedná se o překlenovací ubytování pro pacienty, kteří se dostali do sociálně obtížné situace, nebo nejsou zatím schopni samostatného fungování bez pomoci. Poskytovaná péče a podpora - docházka do DS 1 - 4x týdně + nejméně 2x týdně odpoledne docházejí sociální pracovníci Fokusu a pomáhají řešit to, co klienti potřebují: sociální a terénní aktivity (dávky na ÚP, registrace u lékařů, nákupy, nácvik vaření atd..), postupně, dle schopností klienta, budou spolu s ním vyhledávat trvalé bydlení. Jde o zařízení PN Opava, péči zajišťují pracovníci DS 20C. Bližší informace vám sdělí: • PHDr. Strossová, tel. 553 695 436 • Mgr. Valíková, tel. 553 695 436 • Kapacita 4 - 6 lůžek • Cena 3 800,- Kč / lůžko / týden V dalším čísle, které vydáme na podzim, vás seznámíme s novinkami bydlení.

Empatie Tomáš Sagan Přítel, o kterém nevíte mnoho let nebo si ho neuvědomujete… … a pak jako blesk z čistého nebe… … miliardy informací za sekundu. Strach, bolest, štěstí, láska a jiné emoce, které člověk produkuje. Avšak ne jednoho člověka, ale jednotek, desítek, stovek lidí kolem vás… … váš mozek přestává stíhat… … vaše hlava se bude chtít rozletět… … a pak jako blesk z čistého nebe… … křišťálově průzračné nic bez kazu. Žádné návaly úzkosti, strachu a beznaděje… … ale nebojte, přátelé se vrací…

Ivana Džemlová

SUDOKU – Každé číslo se musí vyskytnout pouze a jen jednou v každém sloupci, každém řádku a v každém čtverci Hodně zdaru při luštění

XI/27

6

SOCIÁLNÍ OKÉNKO Azylové domy v Moravskoslezském kraji II. Ostrava Armáda spásy v ČR Armáda spásy, Centrum sociálních služeb pro ženy a matky s dětmi Gen. Píky 2980/25, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava telefon: 596 611 962 596 626 028 [email protected] [email protected] web: www.armadaspasy.cz Charita Ostrava Charitní dům sv. Františka - azylový dům Sirotčí 683/41, Vítkovice, 703 00 Ostrava telefon: 599 527 496 e-mail: [email protected] Statutární město Ostrava Azylový dům pro rodiny s dětmi Na Liščině 338/2, Hrušov, 711 00 Ostrava telefon: 596 245 502 e-mail: [email protected] web: www.slezska.cz Občanské sdružení Nová šance Azylový dům Nová šance Podsedliště 73, Koblov, 711 00 Ostrava telefon: 596 239 418 e-mail: [email protected] web: www.koblov.cz Centrum sociálních služeb Poruba, příspěvková organizace Domov pro matky s dětmi Dělnická 386/30, Poruba, 708 00 Ostrava telefon: 596916028 fax: 596944360 e-mail: [email protected] web: http://www.cssporuba.cz Centrum sociálních služeb Ostrava, o.p.s. Azylový dům pro muže Palackého Palackého 980, Moravská Ostrava, 701 00 Ostrava telefon: 599 455 161 web: www.css-ostrava.cz e-mail: [email protected] XI/27

Armáda spásy v ČR Armáda spásy, Centrum sociálních služeb U Nových válcoven 1571/9, Hulváky, 709 00 Ostrava telefon: 596 620 650 e-mail: [email protected] web: www.armadaspasy.cz/ostrava Diakonie ČCE - středisko v Ostravě Azylový dům Debora Karpatská 1091/40, Zábřeh, 700 30 Ostrava telefon: 596 787 437 e-mail: [email protected] web: http://www.diakonie.cz http://www.ostrava.diakonie.cz Centrum sociálních služeb Ostrava, o.p.s. Domov pro matky s dětmi Budečská 1373/3, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava telefon: 599 455 101 fax: 599 455 115 e-mail: [email protected] web: www.css-ostrava.cz Centrum sociálních služeb Poruba, příspěvková organizace Azylové zařízení Vřesinská 2230/5, Poruba, 708 00 Ostrava telefon: 596 911 611 e-mail: [email protected] web: www.cssporuba.cz

Orlová Slezská diakonie HANNAH Orlová, azylový dům Klášterní 367, Město, 735 11 Orlová telefon: 731 682 235 e-mail: [email protected] web: www.slezskadiakonie.cz

Studénka - Butovice Charita Studénka Byt pro matky v tísni Malá strana 216, Butovice, 742 13 Studénka telefon: 556401726 e-mail: [email protected] 7

SOCIÁLNÍ OKÉNKO Třinec Centrum sociální pomoci Třinec, příspěvková organizace Azylový dům pro matky Čapkova 708, Staré Město, 739 61 Třinec telefon: 558 993 752 e-mail: [email protected] web: www.stacionartrinec.cz Slezská diakonie SÁRA Třinec, azylový dům Hraniční 280, Kanada, 739 61 Třinec SÁRA Třinec, byt č. 1 Komenského 682, Staré Město, 739 61 Třinec telefon: 558 990 401 telefon: 733 142 420 e-mail: [email protected] web: www.slezskadiakonie.cz

Slezská diakonie BETHEL Třinec, azylový dům Frýdecká 191, Staré Město, 739 61 Třinec BETHEL Třinec, azylový dům, byt 13 Lidická 542, Lyžbice, 739 61 Třinec BETHEL Třinec, azylový dům, byt 49 Lidická 542, Lyžbice, 739 61 Třinec BETHEL Třinec, azylový dům, byt 30 Lidická 543, Lyžbice, 739 61 Třinec BETHEL Třinec, azylový dům, byt 61 Lidická 545, Lyžbice, 739 61 Třinec BETHEL Třinec, azylový dům, byt 5 Kysucká 1822/10, 737 01 Český Těšín telefon: 558 334 861 fax: 558 334 861 e-mail: [email protected] web: www.slezskadiakonie.cz

Bc. Simona Slaná

VTÍPKY Z DÍLNY DOKTORA TATARKA V samoobsluze tlačí mladý otec vozík s potravinami a vřískajícím děckem. Muž téměř něžně opakuje: "No tak, Alberte, klid. Klid a žádné scény. Uklidni se, Alberte..." Nachomýtne se k tomu psycholožka a s uznáním povídá: "To je dobré, že s tím dítětem mluvíte jako s dospělým. Takhle Albert vyroste v sebevědomého a vyrovnaného člověka." Otec na to: "Paní, mýlíte se. Já jsem Albert!"

Dvě známé se baví, jak dopadly jejich děti v život ě. Jedna říká: "Dcera se vdala dobře, manžel hodně vydělává, dcera sedí doma, nechodí do práce, zajde si zacvičit, n anehty a večer ji manžel pozve do restaurace, dcera totiž nevaří! Ale chudák syn, ten dopadl... Ta jeho nepracuje, b ěhá si jen po posilovnách a kamarádkách, a když přijde domů uhoněný z práce tak ji musí brát n a večeři do restaurace. Je to chudák!" Maminka budí syna do školy, a syn říká: "Mami, já tam nejdu, holky se mi smějí, kluci mě nemají rádi, učitelé se po mně vozí." Ale matka na to: "Jednou jsi ředitel, tak musíš!" Novomanželé jdou na oběd do restaurace. Žena se dív á do jídelního lístku a ptá se manžela: "Co si dáš miláčku?" Manžel na to: "Však víš, co mám nejraději!" Manželka se začervená: "No jo... ale jíst se taky m usí!" Nový ředitel se prochází psychiatrickou léčebnou. P otká ho ošetřovatel a ptá se: "Kdopak vy jste, ještě jsem vás tu neviděl?" "Já jsem nový ředitel zdejší léčebny." A ošetřovatel na to: "Tak tohle ti tady brzo vytluč eme z hlavy!" XI/27

8

PRÁCE PACIENTŮ Odměna Jana Surovcová Toulá se žebrák ulicemi města, jeden z miliónů lidiček bez domova, človíček odstrčený, jeden ze sta. Vyhublou svou vztahuje dlaň, k boháčům chodícím kol něj, hledícím opovržlivě naň, prosí marně o penízek drobný, nemá nikdo soucit s žebrákem chudobným. Přišel večer, všude sníh vítr sviští, štípe mráz do vyhublých lící človíčka bez domova, bloudícího po zasněžených ulicích. Nastala noc, na černém nebi hvězdy svítí, vyšel už měsíc, ledově se sníh v jeho jasu třpytí, drobná postava však toulá se dál, vítr mrazivý její stopy ve sněhu už svál. Domov nemám, střechu nad hlavou, vzdychá chudák, padá, skolen těžkou únavou. Oči jeho bloudí marně tmou, náhle však zlatá záře zastře vyčerpaný zrak. Vidí kraje, louky nádherné, květy pestré, různobarevné, krásu, jakou nikdy nespatřil. Někdo k němu z dálky přichází, zjevuje se anděl půvabný v oslnivé záři, kyne mu rukou, oznamuje zvěst. „Pojď k nám do nebeských krajů, to odměna za těžký život od Boha samého pro Tebe jest.“ Žebráček s radostí žasne, otvírá se před ním nebe překrásné, odměna tato největší za těžký život na něj čeká, nikdy, nikdy neskončí. Bůh všemocný tak odměňuje jenom duše ty, které bolestný očistec si vytrpěly v pozemském životě v slzavém údolí.

XI/27

Každý člověk může být dobrý když má k tomu podmínky Jarek Michal Martin Podle mého názoru může být člověk dobrý i když je ze špatného vrhu. Popírám, že každý může bý t dobrý když má k tomu podmínky. Psychická nemoc si bere svou daň i u elitářských a dobře fungujících rodin. Psychicky narušený jedinec, pak může být zlý i když bydlí u nejlépe fungující rodiny.Na vině u dob ra a zla je genetika a spouštěče i těžší porod dítěte. Volba mezi dobrem a zlem je jen na nás samotných a každý má hranice dobra i zla úplně jiné. Záleží zde na výchově a dědičnosti a neméně na zkušenostech člověka které za svůj život nasbíral. Je to individuální - někdo by se pro druhé rozdal a někdo je například narcista, zahleděný pou ze do sebe. Těžko soudit, zda-li narcisové byli dobrý mi lidmi. Já osobně se za dobrého považuji až nyní, neboť peklo co jsem dělal dobré nebylo, ale při při jetí nemoci jsem se změnil a stal se ze mě vnímavý, empatický člověk, což u mě dříve nebývalo. Pokud vezmu za dobré podmínky léčbu psychicky nemocného jedince pomocí medikamentu, pak ano věřím, že může být za nějaký čas dobrým a vést kvalitnější život. Psychické nemoci jsou různé a zrádné proto záleží na tom, jaké podmínky máme na mysli. Mě napadá rodina, zázemí, přátelé a kouzelné pilulky. Podle mého názoru lze i na největším psychopatovi světa objevit i kus dobra.

9

BONA KDOPAK BY SE LIDÍ BÁL aneb ASERTIVNĚ DO ŽIVOTA ANIMA VIVA o.s. je dlouholetým a zavedeným poskytovatelem sociálních služeb pro osoby s chronickým duševním onemocněním. Díky podpory Nadace BONA mohli v období od září 2013 navštěvovat pacienti resocializačních oddělení Psychiatrické nemocnice v Opavě Centrum ANIMA Opava, kde se rámci služby sociální rehabilitace mohli zapojit do nové aktivity realizované ve spolupráci s Primariátem H. Aktivita „Kdopak by se lidí bál aneb asertivně do života“ byla určena pro osoby s duševním onemocněním, konkrétně psychotického okruhu, aktuálně hospitalizované na rehabilitačním a doléčovacím oddělení PN v Opavě. Program byl zaměřen na trénink asertivity a nácvik relaxačních technik. Nedílnou součástí však bylo navázání sociálních vztahů, podpora vzájemné komunikace, začlenění do skupiny s cílem zlepšení možností účastníků projektu při jejich návratu do běžného života po ukončení hospitalizace. Co bylo konkrétní náplní této aktivity? „Náplň jednotlivých setkání tvořily seznamovací techniky, asertivní práva, způsoby komunikace, komunikační zlozvyky, umění říct NE, umění požádat o laskavost, pochvala a ocenění, konstruktivní kritika, sociální vnímání, asertivní řešení problémů a konfliktů, jak zacházet s agresivitou, nácvik různých druhů relaxací. “ odpověděla Mgr. Ivona Országová, která spolu s kolegyní Ivanou Džemlovou tuto aktivitu připravovaly a vedly. Pracovníci přímé péče v ANIMĚ si dobře uvědomují, že neodmyslitelnou součástí práce sociálního pracovníka s psychotickým pacientem je komunikace. Ta bývá zcela odlišná v období akutní fáze nemoci, v remisi či s přítomností chronických projevů nemoci. Proto aktivita se zapojením odborných zdravotnických pracovníků vzešla naprosto přirozeně na základě XI/27

dlouholeté spolupráce s MUDr. Petrem Tarabou a jeho týmem. „Velice si ceníme ochoty spolupráce odborných pracovníků Primariátu H, kteří jsou schopni aktivně reagovat na podněty z naší praxe v sociálních službách a dokážou je propojit se svými odbornými zkušenostmi. Takovéto propojení zdravotní péče a sociální podpory je přínosné, žádoucí a v souladu s trendy v oblasti péče o osoby s duševním onemocněním.“ sdělila ředitelka ANIMA VIVA o.s., Bc. Hana Brňáková. Další výhodou této aktivity byla možnost pokračovat v nastartovaném psychoterapeutickém procesu mimo nemocniční prostředí a to v prostorách následné organizace. Tato skutečnost mimořádně pomohla i samotným pacientům při vyvazování z chráněného nemocničního prostředí a podpořila jejich samostatnost a integraci v běžném životě. Jelikož byl projekt realizovaný s podporou Nadace BONA časově omezený, nelze tvrdit, že účastníci projektu po zhruba čtyřech měsících budou asertivně a bez problémů zvládat své potíže, ale rozhodně díky realizaci této aktivity došlo k posílení jejich sebevědomí a dalších schopností potřebných pro zvládání života s psychózou. Nelze než si přát, že s touto „vlaštovkou“ potřebné a prospěšné spolupráce PN Opava s následnou organizací ANIMA VIVA o.s., ale i s ostatními poskytovateli sociálních služeb na území Opavy i celého Moravskoslezského kraje, přiletí „celé hejno“ smysluplných a prospěšných projektů, které pomohou a podpoří kvalitu života osob s psychickým onemocněním. Bc. Hana Brňáková, statutární zástupkyně ANIMA VIVA o.s.

10

POHLED NA PL Stáž na stanici 17BC Na konci své roční stáže v Psychiatrické nemocnici v Opavě, jsem měla možnost podívat se na oddělení 17BC, kde jsem strávila dva týdny. Celé oddělení působilo domácím a přátelským dojmem. Po seznámení se s prostředím a přivítání s personálem ze mě opadly obavy z nového a neznámého. Po pár dnech jsem pochopila, že tohle oddělení je trošku jiné než ty ostatní.

Oddělení 17BC je rehabilitační a doléčovací oddělení pro lidi trpící psychózou. Pacienti jsou zde připravování na přechod do běžného života a personál oddělení se snaží je co nejvíce na tento přechod připravit. Během pracovního týdne je na oddělení pacientům nabízen pestrý program. Pacienti jsou rozdělení do menších skupin a podle svým možností a schopností se snaží svůj čas naplnit vhodnou aktivitou. Každé ráno začíná komunitou, kde si pacienti krom jiného řeknou, co je za den, jestli je v něčem výjimečný, připomenou si, co dělali včera a svůj den si zhodnotí. Řeknou si program na aktuální den a každá komunita je zakončena společnou písní. Tento "start" do nového dne dokáže člověka příjemně naladit, aktivovat i motivovat. V průběhu dne se pacienti zúčastňují různých aktivit. Někteří navštěvují LVS (léčebný výcvik soběstačnosti) v rámci areálu Psychiatrické nemocnice, kde se mohou zapojit do nácviku různých činnosti v rámci sebeobsluhy, například vaření, vyzkouší a naučí se různé recepty, které si mohou pak sami doma uvařit. Dále mohou navštěvovat různé dílny (kovodílnu, keramickou XI/27

dílnu) a naučit se i zde něco nového. Další skupina pacientů se zúčastňuje skupinové psychoterapie. V rámci své skupiny pak mohou řešit svou nemoc, své potíže, starosti i radosti. Mají možnost srovnat svou situaci a své problémy s jinými a přesvědčit se, že i lidé okolo nich mohou prožívat nebo řešit podobné věci jako oni. Kromě psychoterapie si mohou pacienti své zkušenosti prožít a uvědomit při psychogymnastice, kde je kladen důraz na vyjadřování svých pocitů a prožitků tělem, beze slov. Nebo při psychodramatu, kde si mohou vyzkoušet různé životní situace a pomoci ostatních spolupacientů a odborného týmu si nacvičit jak je zvládat. Další formy psychoterapeutické práce, které pacienti využívají, jsou například arteterapie, muzikoterapie, ale i trénink kognitivních funkcí. Měla jsem možnost zúčastnit se všech těchto aktivit a bylo to pro mě velice přínosné a zajímavé. S většinou z nich jsem měla zkušenost již z dřívějška, ale některé byly pro mě nové a o t o obohacující, že byly vedeny profesionálním týmem. K dalším aktivitám z programu pro pacienty, kterých jsem se mohla zúčastnit, patří sportovní hry, kde si mohou pacienti zasportovat dle svých představ, zahrát si různé sportovní hry, posilovat, ale i relaxovat. Dále edukační video, kdy mohou sledovat buď poučné pořady o jejich problematice, nebo příběhy lidí, kteří prožili těžkou životní situaci nebo podobné situace jako oni a mohou sledovat, jak se s tím vypořádali a co jím pomohlo. Každý večer si jeden z pacientů připravuje krátkou besedu na vlastní zvolené téma, které ho zajímá a které by chtěl představit svým spolupacientům. Pacienti se také zúčastňují různých výstav, koncertů nebo kulturních programů i mimo areál Psychiatrické nemocnice. Každý pacient má na oddělení své povinnosti a musí dodržovat určitý řád. V řadě výše popsaných činností se musí pacienti aktivně angažovat. Ať už je to příprava komunity nebo večerních besed, aktivita na všech druzích terapie nebo snaha pracovat na sobě a poznání své nemoci. Už jenom to dá člověku zabrat! A do toho má ještě další povinnosti týkající se chodu a čistoty oddělení, různé služby, úklidy… Tím vším se ale pacienti znovu učí začít fungovat v běžném životě a převzít za sebe znovu zodpovědnost. 11

POHLED NA PL Jedna z možností, jak si tyto dvě věci vyzkoušet jsou víkendy. Pacienti mohou dostat propustku, kdy stráví víkend doma a mohou zažít své fungování v běžném životě na vlastní kůži. Nebo zůstávají v nemocnici a musí projevit vlastní iniciativu v naplánování svého dne. A to nemusí být pro někoho tak jednoduché. I úspěšné zvládnutí víkendu, může být známkou dobré léčby. Další důležitou činnost, kterou toto oddělení zajišťuje, je denní stacionář, kde mohou docházet nejen bývalí pacienti a zúčastňovat se celodenního programu. Také díky ochotě a aktivitě pracovního týmu, si mohou pacienti před propuštěním domluvit spolupráci v různých chráněných dílnách, organizacích nebo centrech pro duševně nemocné lidi. Tam jim poskytnou např. sociální rehabilitaci nebo podporu při získávání návyků a dovednosti v běžném životě. Tyto aktivity oddělení vidím jako obrovskou pomoc pro pacienty, která jim dodává větší jistotu k návratu do běžného života.

Ráda bych touto cestou poděkovala za vřelé přijetí, za čas, který mi byl věnován i ochotu celého personálu mě aktivně zapojit do chodu oddělení a celodenního programu. Dále bych chtěla vyzvednou skvělý tým odborníků, který zde pracuje, ať už jde o lékaře, terapeuty, zdravotnický personál nebo psychology, jejich vzájemnou spolupráci, opravdový zájem o pacienty a snahu jim pomoci. A v čem, že je toto oddělení jiné? Asi právě v tom, že je rehabilitační a doléčovací. Je to takový můstek mezi nemocí a zvládnutím s touto nemocí běžně fungovat. K tomuto mostu vede dlouhá a náročná cesta a někteří, i když ho přejdou, se vrac í zase zpět. Ale neztrácejí naději, že jim bude opět podána pomocná ruka, která jim pomůže krok po kroku tento můstek znovu přejít. Bylo by třeba postavit těchto mostu víc a hlavně se o ně dobře starat. Protože jsou velkým přínosem pro naše pacienty. Mgr. Jana Bitomská Psycholog RÚ Chuchelná

Tomáš Jeřábek XI/27

12

DUCHOVNÍ OKÉNKO Pro časopis POSEL byli oslovení dva duchovní a bylo jim položeno několik otázek. Na otázky odpovídal Michal František Jadavan a P. Marcin Kier as z římskokatolické církve. Co pro Vás znamená víra? MFJ: Víra pro mě znamená umění dívat se na věci tak, jak je vidí Bůh a ne tak, jak se jeví jenom na první pohled nám lidem. Věci jsou prostě takové, jaké je vidí Bůh, a já se snažím vidět je stejně. Věřit pro mě znamená přijímat věci ne proto, že si je ověřím, ale pro autoritu někoho jiného, pro autoritu samotného Boha. PMK: Víra je pro mě „vzduch“. Prostor, ve kterém jsem. Všechna má přátelství vyrostly na půdě víry a Církve. To je prostě můj svět, který mám rád, kterému důvěřuji. Víra přesahuje také tento svět. Vnímám, že to co je zde, co vidíme, že to není všechno. Jsou věci, které se nedají uchopit naším rozumem. Jsem rád, že Bůh je mi blízko od mého mládi. Proč jste si vybral toto poslání a kdo Vás při výběru ovlivnil? MFJ: Myslím, že tady se spíše hodí Ježíšova slova: „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás.“ Je to asi tak, že v průběhu života se člověk ptá, kam tento svůj život zaměřit a je to otázka nesmírně vážná, protože je přeci jen pravda, že život je jenom jeden. A myslím, že mnoho věřících kluků napadne, že by mohli být kněžími a je dobré se s tou otázkou poprat. I mě několikrát napadla, ale často jsem si ji zodpověděl negativně, ale i tak byla stále aktuální. No a jednoho dne mě dostihla v celé své nahotě a tak jsem na ni poprvé odpověděl: „Ano.“ A vnímal jsem v tu chvíli, že to byla odpověď správná. I teď po letech se mi někdy zpochybňuje, ale v důsledku bych na ni stále odpověděl stejně. No, a jestli mě někdo ovlivnil? Odpověď je velice jednoduchá. „Ano.“ Byli to v prvé řadě skvělí kněží z Ostravy a mezi nimi na prvním místě můj pan farář, otec Josef Gazda, bez něj by asi ona otázka, zda mám či nemám být knězem, byla čistě akademická. PMK: Vždy jsem chtěl být blízko lidi a jejich problémů. Je to služba, která dává člověku radost. Jsem stále obklopen lidmi, dětmi, mládeži. Při výběru mě nikdo neovlivňoval. Mám už v rodině kněze, a od dětství měl jsem stálý kontakt z Církví . To prostředí a také asi ten Boží hlas v srdci udělaly nejvíc pří volbě. XI/27

Jak nahlížíte na současnou společnost, čeho by se měli lidé držet, aby byli spokojeni sami se sebou? MFJ: „Stvořil jsi nás pro sebe [Bože] a nepokojné je srdce naše, dokud nespočine v Tobě!“ toto říkal svatý Augustin a myslím si, že má pravdu. Lidé by se neměli bát odpovídat na otázku, v čem vidí smysl svého života, pro co by byli ochotni umřít, a jestliže ve svém životě nic takového nenajdou, pak by se asi měli zamyslet, jestli se jejich život netočí jenom kolem nich samotných, pak se nedivím, že nemohou být šťastni. Ještě žádná generace před námi se neměla tak dobře a zdá se, že ještě žádná generace před námi si nekladla otázky jak vyjít z beznaděje. Myslím, že by se lidé neměli bát těžkostí a obětí, že by se neměli bát dělat někdy věci těžké a nepříjemné, že by se neměli mít se rádi i když nás láska něco stojí. PMJ: Každý člověk by měl zachovávat řad. To znamená držet se nějakých moudrých hodnot a realizovat je životem. Dnes žijeme v době chaosu. Lidem se plete to co je dobré s tím co je zlé, nevidí následky svých rozhodnuti. Pak lituji toho, když je už pozdě a život je zničený. Myslím si, že evangelium je nadčasové a tady by lidé mohli najit pomoc. Může nějak církev pomoci v boji s duševní nemocí? A setkal jste se ve své praxi s ní? MFJ: Je to zvláštní, ale skoro v každé farnosti najdete někoho duševně nemocného, a já jsem si nedávno uvědomil, jak je to dobře, jak je dobře, že tito lidé vnímají, že u křesťanů se jim nikdo smát nebude; oni jsou totiž ti maličtí, o kterých mluvil Ježíš: „Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.“ To, co jim církev může nabídnout, tak to je bezpodmínečné přijetí, protože Bůh nás všechny přijímá bezpodmínečně, 13

DUCHOVNÍ OKÉNKO jako Otec své děti, no a kde jinde má být takhle láska hmatatelná než právě v církvi. S touto praxí přijetí jsem se setkával a setkávám často. Nicméně církev není plná odborníků na duševní choroby a asi to po nás Bůh ani nechce, moc dobře si asi v církvi uvědomujeme, že když máme zlomenou nohu, tak jdeme k lékaři, že když máme hřích, tak jdeme za Bohem a když trpíme duševní nemocí, tak jdeme odborníkovi – je zvláštní, že se stydíme za duševní nemoc, ale vlastně není za co se stydět, protože za ni můžeme asi tak, jako za zlomenou nohu, prostě to není naše vina; to jediné, za co je třeba se stydět je jen a jen hřích a právě církev v í, jak ho člověka zbavit. PMK: Když někdo pravidelně využívá Boží nabídku tzn. svátosti – například zpověď, ten většinou nespadne do nějakých duševních potíží. Když pravidelně občerstvuji svou duši a varuji se zlého a hříchu tak člověk je stále v dobré duševní kondici. Hodně duševních nemoci se bere z neuspořádaného života, špatných rozhodnuti, špatného společenství, rodiny. Vím, také že věřící s duševními potížemi skrze víru snadněji procházejí nemoci. Jaký máte názor na modernizaci v kostele (zpěv, práce s mládeží aj.)? MFK: Jsem rád, že jsem součástí společenství, které na tomto světě nemá obdoby, je nejstarším společenstvím na planetě a nic se jí v mých očích na světě nevyrovná, jako křesťan jsem součástí církve, která si s sebou nese svou dvoutisíciletou identitu, a nemůže se jí vzdát, protože by přestala být sama sebou a zároveň si s sebou církev nese naději a pohled dopředu dějin, protože, jak nám, křesťanům, slíbil náš Mistr a Pán, tak církev tu bude až do konce světa, proto je důležité to, co církev je a to, čemu a komu věří přinášet do dvacátého prvního století tak, aby to lidé ve dvacátém prvním století pochopili. Proto už na ně asi dnes nebudeme mluvit latinsky, ale jejich rodným jazykem, proto je dobré, že v kostele dostávají prostor nové písně a nové hudební styly… Hrozí vždy dvě nebezpečí: 1) že církev „zatuhne“ a bude pro svět nesrozumitelná, tak by se, myslím, zpronevěřila svému poslání hlásat Boha a proměňovat svět; 2) že církev zapomene na svůj původ, že bude chtít být zajímavá a atraktivní pro mladé lidi za každou cenu, a tím by své poslání zpronevěřila ještě více. XI/27

PMK: Myslím si, že v této oblasti se už hodně změnilo. Mnozí lidé v Česku mají představu o Církvi starou padesát let, ze svého dětství, tehdy všechno bylo jinak. Dnes stačí zajit v neděli na mši sv. a hned se zjistí, že je to úplně o něčem jiném. Bohužel mnozí se drží svých starých předsudků a boji se, že kostel na ně spadne, když do něj vstoupí. Pro příklad, v mé farnosti, působí výborně schola – pěvecký soubor, který už natáčí své páté CD, každý pátek na faře se scházejí děti, vyučuje se náboženství, jezdíme na tábory, výlety. Je toho hodně moc a pomáhá to rodičům pří výchově. V čem je pro Vás inspirací nový papež František? MFK: Papež František je úžasný; od prvního okamžiku, kdy se objevil na veřejnosti jako papež a pozdravil nás všechny: „Buona sera,“ – „Dobrý večer,“ a následně požádal nás všechny o modlitbu, na mě osobně zapůsobil silným dojmem muže, který miluje lidi i Boha, muže který je skutečný pastýř. Jsem rád, že naše církev má takové muže, jakým je svatý otec František a dokonce má takového muže ve svém čele. Myslím si, že papež František je člověk, který zná lidi, a ví, jak si je získat a užívá toho k jejich dobru. Jestli se ptáte, zda je mi inspirací, tak jednoznač ně ano a asi by bylo možné říci, že je mi inspirací v tom, jak mám prožívat své kněžství, jak vnášet evangelium do života svého i těch, kteří mi byli svěřeni. PMK: Hm ☺ někdy mám dojem, že to co říká papež František, já už dělám několik let. Jeho otevřenost a přistup lidem, je mi blízký. Slova o chudobě Církve jsou správná. Podívejte se na naše farnosti u nás. Žádná není bohatá. Jen media v souvislosti s restitucemi trochu nám dělají zmatek v hlavě, ale pravda je úplně jinde. To, že se něco v Církvi děje dobrého, že kostely se opravuji, je to výsledek nasazení farníků a kněží, kteří se snaží všemi způsoby získat pomoc pro své účely. Takže duch, který dnes vládne v Církvi, je nám moc blízký. Ale vždy nejvíc o Církvi hovoří ti, kteří za celá svůj život nevstoupili do kostela. Rozhovor vedly: Mgr. Ivona Országová Bc. Eva Klimešová

14

TVORBA PACIENTŮ Dítě z ulice

Marek Zajac

Tomáš Adametz Jednoho dne zrána přišla špatná zpráva ztratil jsem pod nohama pevnou zem padám na zem venek na mě volá pojď domů doma běž ven ulice je můj dům jak dům 3 24 hodin na ulici ve dne i v noci zimou se třepu brrrr zima se neptá jak ti je chodím všude kolem abych nezmrzl ty vole venek na mě volá pojď domů doma běž ven blíží se noc jdou do lesa pokousaní od hlavy až k patě volám rodiče srdce vám uteklo o dům dál venek na mě volá pojď domů doma na mě běž ven tohle vám nezapomenu nikdy. Ref: Děkuji ti můj anděli strážný za pomocnou dlaň padám na zadek za to že jsi a že tě mám. Otevřu ti oči do reality ulice inspirace dost a nikdy více nevíš co je hlad žádný tak si ho hlaď popelnice volá pojď papat přesně tak otevřu ti oči do reality ulice inspirace dost a nikdy více naházené cigarety a už zase dým nás nese v čase otevřu ti oči do reality ulice inspirace dost a nikdy více skvoteři na každém rohu neukazuj si na ně prstem můžeš to byt i ty a spadneš na tvrdou zem a bude s tebe bezdomovec otevřu ti oči do reality ulice inspirace dost a nikdy více udělej si rozpočet a bude nám dobře naděje je jistota s pevnou strechou. Ref: Děkuji ti můj anděli stražný za pomocnou dlaň padám na zadek za to že jsi a že tě mám.

O milosti Barbora Válečková Smutno je čas Smutno je půlnoční hodina smutnou je ticho v nás Kde láska naděj otvírá Půl bolesti zanechalo ránu v srdci Otevřít dveře v sobě samé je těžké přeci Za poslední hodinu bojuji s vírou a pokorou v srdci mám S nadějí a vírou přeci Tobě své srdce otvírám XI/27

Řeka Barbora Válečková Život je jako řeka tekoucí, která má nejisté břehy žene ji proud vody horoucí ach kolik vášně a něhy jen lidé se bojí nejistých vod kde duše skomírá avšak řeka plyne o závod nic jiného jí nezbývá Snad když stojíme před propastí, kde vládne prázdnota a strach tu člověk sám pocítí, ten proudu řeky tah. Až jednou vstoupíš do té řeky a napiješ se z ní Zkus vypít i trochu té řeky a napiješ se z ní zkus vypít i trochu té něhy a smutek náhle odezní Zkus tu řeku milovat, která život nosí zkus proti peklu bojovat blízké to plné citu slovo Láska 15

PROČ TO DĚLÁME? Proč to děláme? Již před časem /23/2012/jsme se zmínili v souvislosti s vycházkami o časté první reakci pacientů :“ A co tam budeme dělat?“ Týká se to i různých aktivit, které tuto otázku vyvolávají. Jde o „kulturku“, „sportovku“ ,zpěv na komunitě, rukodělné činnosti a další. Někdy jde o činnosti kolektivní, jindy je v takzvané pozici alfa jednotlivec, který vede komunitu, hraje na hudební nástroj, přináší na komunitě aktuální zprávy. I rozdávání textů písní, chystání všeho potřebného ke zdárnému průběhu rodinné komunity má svůj význam. Ti, kteří jsou v souvislosti se svou nemocí plni obav, nejistoty a pasivity, se postupně osmělují, získávají více odvahy, samostatnosti a obnovují dřívější dovednosti. Ty nepřijdou samy od sebe ihned po ukončení hospitalizace v psychiatrické nemocnici. Začít je třeba již dříve n a rehabilitačním a doléčovacím oddělení, kde jsou pro tuto činnost vytvářeny podmínky.

A čas tomu věnovaný se nedá zkracovat. Jinak hrozí brzké opakované zhoršení zdravotního stavu. Někomu se mohou výše uvedené činnosti zdát příliš snadné nebo příliš vzdálené jeho zájmům, zaměření, vzdělání. Avšak nejsou vybrány náhodně. Osvědčily se. A právě tak jako například po zlomenině ruky trénujeme jemnou motoriku přebíráním hrášku nebo skleněných kuliček, i když to není zrovna naše hobby a ani v zaměstnání to nepotřebujeme, tak po atace psychózy trénujeme vedle postřehu a pozornosti i výše uvedené sociální dovednosti. Někdy je to překvapivě až moc těžké. Přeji Vám najít si k rehabilitačním aktivitám pozitivní vztah. Vyplatí se to. PhDr. Václav Kutnohorský P.S. Na stručnou otázku, proč to děláme nabízím stručnou odpověď: Abychom se s tím naučili žít.

Křížovku pro vás připravily stážistky odd. 17bc XI/27

16

LÁSKY ČAS Reakce na film LÁSKY ČAS Po zhlédnutí filmu Lásky čas byl dán prostor pacientům k napsání vlastní recenze.... Oficiální recenze filmu Tim je naprosto obyčejný nesmělý jednadvacetiletý Brit, který má starostlivou matku, potrhlou sestru, úžasného otce a žádnou holku. To se má brzy změnit, jelikož Tim právě dozrál do věku, kdy mu tatínek prozradí rodové tajemství. Všichni mužští členové tohoto rodu totiž mohou tak trochu cestovat v čase. „Tak trochu" v tomto případě znamená, že se můžou vracet jen do minulosti, k událostem, které oni sami prožili. Stačí zajít do nějakého tmavého koutu, zavřít oči, sevřít pěsti a jste tam, kde jste si př áli být. Tim se okamžitě rozhodne využít téhle dovednosti k tomu nejdůležitějšímu, co člověk jeho věku potřebuje. Tedy k holce - pokud možno hezké, chytré, hodné a lačné po sexu. Ta Timova se jmenuje Mary a jejich vztah je dokonalý, protože všechny nedokonalosti Tim pokaždé napraví. Ovšem ani s takovou schopností nemůžete život obehrávat donekonečna, zvlášť když je to prevít, který vám připravuje jedno nelehké dilema za druhým. S každým návratem totiž přijdete o všechno, co jste do té doby prožili. A to někdy hodně mrzí.

Lásky čas anonym Na začátku filmu se hlavní hrdina dozví, že v jeho rodině mají muži schopnost cestovat časem do své minulosti. S touto vědomostí začne experimentovat pro vlastní zisk. Brzy se zamiluje do jedné slečny a kvůli cestováním časem zjistí jak jsou věci, které bereme za dané, křehké a snadno o ně můžeme přijít. Zamilovaný se pustí do pronásledování svého snu o lásce. S časem se naučí jistá pravidla, které cestování s časem má. Nakonec se musí naučit, že jsou věci, které nejdou napravit do podoby jak bychom si přáli. Lásky čas Andrea Zemanová Tento film ve mně vyvolal smíšené pocity. A ptám se proč? Film založený na lásce, kdy náhoda neznamená jen náhodu. Ale možná i osud. Řídíme si ho sami nebo nám někdo z vyšší moci určuje naše kroky. Věřím na osud, ale není to jen o tom. Každý je strůjcem svého štěstí. V tomto filmu se hlavní hrdina vrací do minulosti. Pokaždé se nabízí různé možnosti různých událostí. Nejlepší varianta pro tuto osobu vyhrává. Ale otevírá se otázka. Která varianta je správná? Asi ta, kterou si člověk ze srdce přeje. Když si člověk naprogramuje mozek na pozitivní mysl, kdy se rozhodne změnit život od základu. Je na dobré cestě. Hlavní motto je: Pokud miluješ, máš rád. Řekni to dané osobě hned, příště třeba už nebudeš mít možnost...

Mrtvé listy poezie Barbora Válečková

Marek Zajac XI/27

Na skládce duševního pokroku leží spíš upálen je básníkův cizý svět. Očima všech bídníků a proroků umí mnohé odpouštět, Ach lidé, prosím bděte za co však lidem odpouštět, proč jen sbírka nudných i nebezpečných listů i věcí kvete ta sbírka – momentální svět 17

STŘÍPKY KLUB NETRADIČNĚ při příležitosti 125. výročí založení Psychiatrické nemocnice v Opavě a nedožitých 80 let primářky MUDr. Ireny Strossové - zakladatelky opavského systému.

26. června 2014 Celodenní program Odborná konference v dopoledních hodinách Hudební vystoupení MICHAL TUČNÝ REVIVAL pod širým nebem Divadelní vystoupení st. 9 Podrobnější program bude upřesněn.

Slezská diakonie pomáhá lidem s duševním onemocněním Střediska Slezské diakonie, a to RÚT Krnov a RÚT Bruntál, zaměřující se dlouhodobě na sociální rehabilitaci, přišla s nabídkou v regionu nové sociální služby pro lidi s duševním onemocněním. Střediska otevřela během roku 2013 svá centra pro podporu psychicky nemocných. Diakonie tak reagovala na absenci podobných služeb v oblasti Krnovska a Bruntálska a vytvořila tak prostor pro setkávání osob s duševním onemocněním, sdílení jejich zkušeností, a edukaci nejen v oblasti psychických poruch, ale i dalších oblastech podle zájmů klientů. Skupinová setkávání jsou pro klienty obohacením jejich společenského života, podporují jejich sociální dovednosti a mohou tak přispět k smysluplnému naplnění jejich denního programu. Náplň činnosti center je dána především zájmy a potřebami uživatelů – klienti mj. sami plánují společné výlety, návštěvy

XI/27

kulturních a sportovních zařízení atd. Dle potřeby je také možné využít individuální sezení s terapeutem. Centra jsou přístupná i rodinným příslušníkům a dalším blízkým lidem klientů. Smyslem center je provázet klienty obdobím, kdy nepotřebují rezidenční léčbu, jsou se svou nemocí v domácím prostředí a chtějí pro sebe něco udělat, být aktivní, nepodlehnout pasivitě a určité izolaci , která tyto nemoci provází. Přijďte se za námi podívat, pokud jste motivovaní nezůstávat doma a udělat ve svém životě změnu. Nejlépe hned po ukončení pobytu v nemocnici. Kontaktní údaje: Centrum „Na cestě“ Krnov, Hlubčická 18 (v areálu Flemmichovy vily) Pondělí, středa, čtvrtek od 14 do 17 hod., navíc ve čtvrtek od 11 do 14 hod. možnost individuálních návštěv bez předchozí domluvy. email: [email protected] telefon: 733 142 404, 731 128 448 Klub „V parku“ Bruntál, Kavalcova 7 (4. patro) pondělí a čtvrtek od 14 do 16 hod., ale možno upravit dle potřeb klientů email: [email protected] telefon: 730 169 551

18

RECENZE Fialový poustevník Ota Pavel Společné vydání povídkových knih Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby. Oba cykly spojuje humorně kritický obdiv syna ke svému vzácnému, ale složitému tatínkovi, láska k rybám, vodě a přírodě vůbec, vzpomínky na šťastné dětství před válkou a pozdější hořký okupační úděl smíšené židovské rodiny. Společné je i literární pojetí, kde základem mistrného vyprávění v první osobě jsou reálné vzpomínky, působivé nikoli uměleckou stylizací, ale vnímavou, velmi poetickou evokací zážitků vlastních i rodinných. Ctíme autorovu moudrost, lidskost, jemně nostalgický humor, tedy to, co v povídkách poutá i dojímá. Jazyk prózy je živý, hovorový. Zkušený reportér neměl obavy z nespisovného výrazu či tvaru tam, kde jazyková norma „šustila papírem“. CITÁTY Z KNIHY: Chtěl jsem se stokrát zabít, když už jsem nemohl dál, ale nikdy jsem to neudělal. Snad jsem v podvědomí toužil ještě jedenkrát políbit na rty řeku a chytat stříbrné ryby. To rybařina mě naučila trpělivosti a vzpomínky mi pomáhaly žít.

Epilog – Ota Pavel: Fialový poustevník "Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha z Alp. Potkal jsem tam jednoho pána a pro mě to byl čert se vším všudy, měl kopyta, chlupy a rohy a staleté vykotlané zuby. Šel jsem pak zapálit do hor nad Innsbruck selské stavení. Přál jsem si, aby se rozsvítilo veliké světlo a zahnalo mlhu. Když jsem vyváděl krávy a hřebce z chléva, aby neuhořeli, dorazila rakouská policie. Dali mi želízka a vedli mě do údolí. Nadával jsem jim, strhl jsem si boty a šel jsem sněhem bos jako Kristus, kterého vedou na kříž. Poslali mě přes Dvořiště pražským lékařům. Tohle první období nebylo strašné pro mne, ale bylo strašné pro ty, kteří mě pozorovali a měli mě rádi. Mně bylo vlastně blaze a vše jsem vykonával vášnivě a z přesvědčení. Dokonce to XI/27

bylo někdy příjemné, je krásné být žehnajícím Kristem. Nejhorší je, když vás pomocí prášků dostanou do stavu, ve kterém si uvědomíte, že jste blázen. Oči se potáhnou smutkem a vy už víte, že nejste Kristus, ale ubožák, kterému chybí zdravý mozek, co dělá člověka člověkem. Dají vás za vylepšené mříže, ačkoliv jste nikoho nezabili a nikomu jste neublížili. Nebyl nad vámi soud a jste vyřízeni. A lidi venku si žijou a vy jim začnete závidět. Může vás zachránit jenom zázrak. Čekal jsem na zázrak pět let. Sedíš samotný na židli týdny, měsíce, roky. Nemohu tvrdit, že jsem zkoušel jako zvíře, protože žádný člověk neví, jak trpí zvíře, i když o tom často vypráví a píše. Vím jenom, že jsem zkoušel strašně, nejde to ani vypovědět. A pak by tomu ani nikdo ani nevěřil, lidé nechtějí slyšet o této nemoci, protože se jí moc bojí. Když mi bylo líp, myslel jsem na to, co bylo v životě nejkrásnější. Nemyslel jsem na lásku ani na to, jak jsem se toulal po světě. Nemyslel jsem na noční lety přes oceány, ani jak jsem hrál kanadský hokej v pražské Spartě. Chodil jsem znovu k potokům, řekám, rybníkům a přehradám na ryby, uvědomil jsem si, že právě to bylo to nejkrásnější, co jsem na světě prožil..." Připravila: Mgr. Ivona Országová

19

OTÁZKY A ODPOVĚDI - právnické okénko Odpovědi na otázky pacientů primariátu H Mohu s přiznaným plným invalidním důchodem 3.stupně uzavřít pracovní smlouvu na tzv. Plný úvazek? Občan s přiznaným ID 3.stupně může uzavřít pracovní poměr na plný úvazek. Je zde však reálné nebezpečí, že v rámci jeho přezkumu může být ID odebrán ČSSZ z důvodu ověření schopnosti občana pracovat na plný úvazek. Doporučení: uzavřít pracovní poměr v rozsahu vyplývajícím z rozhodnutí ČSSZ o přiznání ID ( např. Pokud Občan má 70 % pokles pracovní schopnosti, doporučení uzavřít pracovní poměr ve zbývajícím rozsahu t.j.30 % )

Na koho se může pojištěnec obrátit v případě pokud není spokojen s poskytnutou zdravotní péči? Dle ustanovení § 11 odst.2 z.č.48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v platném znění má pojištěnec tyto možnosti: − podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení (např. řediteli PN v Opavě) nebo jeho zřizovateli (Ministerstvu zdravotnictví ČR), − obrátit se na Českou lékařskou komoru, Českou stomatologickou komoru nebo Českou lékárnickou komoru, týkají-li se nedostatky odborného nebo etického postupu lékaře nebo lékárníka, anebo jinou profesní organizaci, pokud byla zřízena, týkají-li se uvedené nedostatky jiného zdravotnického pracovníka, − obrátit se na zdravotní pojišťovnu, jejímž je pojištěncem, zejména odmítne-li zdravotnický pracovník provést zdravotní výkon spadající do hrazené péče, − obrátit se na příslušný orgán státní správy, který provedl registraci zdravotnického zařízení tj. v případě PNO Krajský úřad pro Moravskoslezský kraj.

XI/27

Mohu s invalidním 3. kategorie podnikat ?

důchodem

Ano, občan s plným invalidním důchodem může podnikat bez omezení.

Musí občan s invalidním důchodem 3. kategorie platit sociální a zdravotní pojištění v případě, že podniká? Výše výdělku není u invalidního důchodu třetího stupně nikterak omezena. V případě, že jste OSVČ, nebudete muset platit sociální pojištění, pokud vaše roční příjmy po odečtu výdajů budou nižší než 62 121,- Kč (platí pro rok 2014). V případě, že tuto částku překročíte, budete muset pojištění hradit. Zdravotní pojištění v případě podnikání hradit budete, pouze v prvním roce podnikání nemusíte platit zálohy. Na otázky odpovídal: JUDr. Karel Kraus

Tomáš Jeřábek 20

ODDYCHOVÝ KOUTEK Rubrika o rozdílech zdánlivě podobných věcí…

BĚŽKY x SJEZDOVKY Běžky

X

Nemusí být moc sněhu a jede to Pořád se kolem tebe něco mění Pokud se neztratíš, nic moc adrenalin Povozíte se málo, hlavně se odrážet Restaurace je pořádně daleko

1:0 2:0 2:1 2:2

2:3

Sjezdovky Musí nasněžit a někdo musí pustit vlek Nahoru, dolů, nahoru, dolů... Každá jízda to je věc Z kopce to fíčí, do kopce frčí Bufet je na každém rohu

Takže berem lyže a hurá do terénu, nebo alespoň zapnout sjezd v televizi…

Připravil: Artur Ország

VTÍPKY Z DÍLNY DOKTORA TATARKA

Byla jedna kalkulačka. František Lučan

Jaký je rozdíl mezi mrazem a traktorem? Když vám po zádech přejde mráz, dá se to vydržet. ˝Nasedli už všichni?˝ ptá se řidič autobusu. ˝Ano.˝ ˝Tak si vystupte, protože autobus se porouchal!˝ Jak se hodnotí víno? Nejlepší: dá se Špatné: nedá se Nejhorší: dá se pražákům...

Blondýnka na pláži: "Mám plnou hlavu písku." Tmavovláska: "Zajímavé, mně se to dostalo jen do vlasů." Policajt vyzve mladou slečnu k tanci a ptá se jí: "Slečno, vy si taky myslíte, že jsou policajti blbí?" "Ne, ale na hymnu jsem ještě netancovala..." Víte jak se řekne čínsky fotbalista? Ťan. A víte jak se řekne čínsky špatný fotbalista? Spar-Ťan.

XI/27

Byla jedna kalkulačka. Našla si kalkulačku a měli spolu tři malé kalkulačky. Počítali výborně. Uměli skoro všechno sčítat, odečítat, dělit, násobit. Jenom nevěděli, na co je jakési X. Ať počítali jak počítali toho X se dopočítat nemohli. Nevěděli, že onoho X se dopočítat nemohli. Neudělali, že onoho X není možné dopočítat, že je to otázka bytí a citu, že to X, je pouze a jenom pro živé bytosti. Cosi jako vyšší funkce. Jednou dopočítali, a skončili na skladišti výpočetní techniky a ono X jim zůstalo navždy utajeno. Ono X, díky kterému se rodíme a umíráme. Ono X, díky kterému všichni tolik trpíme, aby jsme jej nalezli. Co to je? Nevím. Vyšší princip? Bůh? Láska? Vesmír? Vím jenom tolik, že je smyslem života každého člověka.

21

TVORBA PACIENTŮ - Ing. Pe-pa Standard a norma – vychýlení Bývá zdůrazňováno, že není dobré prodlévat v myšlenkách v minulosti. Souhlasím. Přesto si myslím, že revize dřívějšího života je občas dobrá. Vzpomínky se musí brát i s rizikem fabulace a jejich nepřesnosti. Promítnout si vlastní život a zejména svou nemoc až kam má vlastní paměť sahá. Vytýčit si rozhodující body a chvíle v životě, kdy se nemoc projevovala. Je dokázáno a domnívám se, že tomu můžeme věřit, že naše nemoci jsou zděděné. Můžeme si pro zajímavost nalézt mezi svými předky toho či ty, kteří jsou v nemoci našimi předchůdci. Samozřejmě mnohdy se nám to nepodaří. Vrozená nemoc se jistě projevovala odlišnostmi již v raném a pozdějším dětství. Ať se nám to může zdát jakkoli nepravděpodobné. Obvykle v období puberty a mládí se kryptogenní stav projeví, nemusí jít o stav, kterého si okolí všimne. Stav může zůstat po různě dlouhou dobu kryptogenní až nějakým způsobem manifestovaný. Až se nemoc nějakým způsobem plně manifestuje, je dobré se ihned začít léčit, ale obvykle již i tak bývá pozdě. Manifestovaná nemoc, diagnostikovaná je nejmodernějšími léky a psychoterapií jistě léčitelná, ale jistě i nevyléčitelná. Ale zázraky se dějí. Čím dříve získáme na svou nemoc sebe náhled, tím lépe. Pak už je jen krůček k správnému sebehodnocení a možné sebekritice.. Ono se to mnohdy lehce píše ,ale vše toto může trvat velmi dlouhou dobu. K otázce stressorů - je zde názor, že kdyby se nevyskytly, nemoc by se nemusela projevit či názor druhý, že by se vyskytly jiné a nemoc by se stejně projevila. Jsem zastáncem druhého pohledu. Nemoc může přinést i pozitiva - například dříve neprojevené umělecké nadání, dostatek volného času na invalidním důchodě i jiné a při získání potřebného odstupu a zralosti pocit třeba i trvalé spokojenosti a štěstí. Jsou i věci, které nemoc neomezuje. Osobní charakter, identitu, možnost volby cesty a přístupu k životu. Hovoří se někdy zcela chybně o schizofrenii jako o rozpadu osobnosti. Nemoc a naše vlastní osobnost jsou zcela rozdílné věci. XI/27

Za ideál bych považoval ani ne tak nemoc zcela vyléčit,což zřejmě není dost dobře možné, ale integrovat nemocného tak, aby byl schopen relativně plnohodnotného života. Velmi obtížnou se jeví i sociální problematika postižených a tlak na výkon zaměřené společnosti. Obrana postižených, kteří mají obvykle dost starostí sami se sebou a tím se téměř úplně nuluje možnost společného prosazování zájmů. Jsme jen malou menšinou a navíc většinou obtížně pochopitelnou, když mnohdy jsme i obtížně to své vůbec schopni artikulovat. Pochopení, chápaní našich problémů ze strany většinové společnosti je zřejmě běh na dlouhou trať. Ovšem dívejme se především sami na sebe, na to jak dokážeme rozdílnost mezi postiženými a normálními jedinci chápat a vyjadřovat z naší strany. Jde o schopnost sebevyjádření a sebereflexe a z toho vyplývající pohled na další věci. Ing. Pe-Pa

Pierot Barbora Válečková Kde jsou ty kroky a úsměv toho který tolik své umění rozdával byl to právě Kašpar, který za oponou svých obav tiše a mlčky postával Kolik komediantů a klaunů viděl ve svém milovaném divadélku hrát zatímco on procházel zkouškami ran a kopanců byť chtělo se mu i plakat Přepadl vás žal, či něco zarmoutilo navštivte prosím malé Funambules kde každý večer, hraje pro Vás smutný i veselý, plachý i přátelský Velký herec Deburao

22

PRÁCE PACIENTŮ SKŘÍPE Vratislava Holčáková Toulám se dnem Jak prázdným říčním korytem Písek Skřípe Mezi zuby Mezi prsty Prosívá se Prosím Zase Zase hledám To co dávno nemám Nemám hledat Toulám se prázdným dnem Prázdná hlava Řeka dravá Všechno odplavila Jenom žízeň zbyla A písek Mezi zuby skřípe Písek Žízeň Skřípe to skřípe Prázdná jsem

Jana Surovcová

Marek Zajac XI/27

23

Psychiatrická nemocnice v Opavě ODDĚLENÍ H pro doléčování, rehabilitaci a resocializaci pacientů především s psychotickým onemocněním

Je levnější předcházet onemocnění, než jej léčit! Na koedukovaném odd. 17BC se provádí systematická psychoterapie psychóz nejdéle v celé republice, a to od r. 1962. Vypracoval se tzv. „Opavský systém“, který klade důraz na: - koedukovanost a otevřenost v terapeutické komunitě - optimální sociální atmosféru oddělení - terapeutický vztah - celotýdenní psychoterapeutický program se skupinami využívající přístupy interakční, biografické, nozografické, psychogymnastické, arteterapeutické, muzikoterapeutické a psychodramatické. - rozšířování sociálních dovedností

KONTAKTY odd. 17bc, prim. H www.pnopava.cz e-mail: [email protected] Prim. MUDr. P. Taraba 553 695 400 Lékař MUDr. J. Tatarko 553 695 403 Vrchní sestra J. Luzarová 553 695 404 Psycholog Mgr. L. Kundrata 553 695 401 Psycholog PhDr V. Kutnohorský 553 695 248 Psychoterapeutka Bc. E. Klimešová 553 695 396 Psychoterapeutka Mgr. I. Orszagová 553 695 396 Psychoterapeutka I. Džemlová 553 695 401 Sociální sestra H. Hemzalová 553 695 399 email: [email protected] 553 695 389

LVS - Je léčebná výchova k soběstačnosti, která se provádí ve vyčleněných prostorách mimo oddělení a trvá zpravidla 3 týdny.Zaměřuje se na sociální rehabilitaci a rozvoj osobnosti duševně nemocných, jejich zájmů, znalostí i tvořivých schopností. Denní stacionář - Je dobrovolná - ambulantní forma léčení, kdy pacient je během dne v zařízení cca 6 hodin a je zapojen do programu na oddělení.

Po domluvě nabízíme příjem přímo na primariát H ke kratšímu resocializačnímu pobytu s cílem prevence návratu onemocnění.

REDAKČNÍ RADA

Sponzor časopisu POSEL

Mgr. Ivona Országová PhDr. Václav Kutnohorský Mgr. Libor Kundrata Ivana Džemlová Bc. Eva Klimešová Ing. Michal Ország Bc. Simona Slaná Toto číslo bylo dáno do tisku 1. 3. 2014 a vychází v březnu. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Obálka: Eva Knoppová © Opava