Ročník VII. - číslo 23 Občasník primariátu H

Ročník VII. - číslo 23 Občasník primariátu H

ÚVODNÍK, OBSAH Posel...., pro někoho jen slovo s obyčejným významem. Pro nás, kteří máme vazbu na Psychiatrickou léčebnu v Opavě, a to buď jako její klient – pacient, nebo jako personál, má toto slovo i jiný význam. Znamená pro nás vítaný časopis, přinášející nám všem aktuální informace, reportáže, zamyšlení, rozhovory se zajímavými lidmi, a především tvorbu pacientů. Pokaždé, když se mi nové číslo dostane do ruky, už se těším, co nového tam najdu. A žasnu nad tvorbou pacientů, nad šířkou jejich talentu, který vybojoval vítěznou bitvu, a přes jejich hendikep - nemoc, se v plné šířce projevil. Zatím jsem byla jen čtenářkou, pozorovatelkou, nyní se mi dostalo té cti stát se členkou redakční rady - doufám, že platnou. Přeju Vám hezké počtení. Jarmila Frenclová Jana Surovcová

OBSAH: Úvodník, vtípky Téma Tvorba pacientů Reportáž – Denní stacionář Sochy, Program inspiruje DOTYK Tvorba pacientů Abeceda Oddělení 17 C očima klientů Črta Ing. Pe-Py Zpráva o životě – 3. díl Recenze knihy

2 3 5 6 8 9 10 11 13 16 18 19

VTÍPKY Z DÍLNY DOKTORA TATARKA Policista zastaví auto, které řídí medvěd. Začne nadávat spolujezdci: "Člověče, vy jste se zbláznil, necháte to zvíře řídit?" A odpověď: "Co já - já jsem stopař!" Pepíček přiběhne na pumpu a volá: "Rychle 10 litru benzínu, ale rychle!" Pumpař: "Copak někde hoří?" "No, škola ale už dohasíná potvůrka!" odpovídá Pepíček. Paní učitelka ve škole se ptá: Jak dělá pejsek: Haf, haf... Jak dělá kočička: mňau, mňau.... A liška? Na těchto základech můžete stavět.... Víte, proč muž nemůže být hezký a chytrý zároveň? Protože by to byla ženská! Nepije to, nejí to a přesto to roste. Co je to? Ceny! Stojí dvě blondýnky na peronu a jedna se ptá: „Pane výpravčí, doveze mě tenhle vlak do Prahy?” „Ne,” zklame ji výpravčí. „Ten vás tam rozhodně nedoveze.” Zezadu se vynoří druhá blondýnka: „A mě jo?”

VII/23

2

TÉMA – ROZHOVOR Rozhovor s vrchní sestrou rehabilitace Ivou Chaloupkovou o tom, co by Vás mohlo zajímat

odpoutají od starostí, které je tíží. V neposlední řadě je zde i efekt režimový. 4. CO KLIENTY NEJVÍC BAVÍ? Nyní je populární práce s papírem – různé košíky, obaly na květináče apod. Klienti i my máme radost, když se výrobek podaří.

1. IVO, MYSLÍM, ŽE V PSYCHIATRICKÉ LÉČEBNĚ PRACUJEŠ CELÝ ŽIVOT, MĚLA JSI I JINÉ PROFESNÍ PLÁNY? Ano, pracuji v psychiatrické léčebně už 40 let. Zpočátku to bylo proto, že jsem chtěla mít delší dovolenou (zaměstnanci psychiatrické léčebny mají totiž o týden více dovolené). Nakonec jsem tady ale zůstala. Začínala jsem na dětském oddělení – jsem vystudovaná dětská sestra. Tam jsem pracovala 6 let. Doplnila jsem si vzdělání o studium rehabilitace a nastoupila jsem jako rehabilitační pracovník na léčebný tělocvik. Postupně jsem si ještě doplňovala vzdělání. 2. CO VŠE ZAHRNUJE POJEM REHABILITACE? Prioritou v rehabilitaci v psychiatrické léčebně je pracovní terapie – tedy různé dílny. Máme zde i rozmanité formy sportovní terapie. Doplňkově zde funguje vodoléčba, která zahrnuje masáže a vodoléčebné procedury. Zmíním projekt LVS – léčebná výchova k soběstačnosti, která se nám velmi osvědčila. 3. PROČ JE REHABILITACE DŮLEŽITÁ? Důležitá je sama aktivizace pacientů jako taková. Vede k většímu uvolnění i ke zklidnění. Vidíme posun k zlepšení v hrubé a jemné motorice. Rovněž vnímáme u klienta větší subjektivní spokojenost. Aktivní činností se

VII/23

5. NA CO KLADETE V REHABILITACI DŮRAZ? Důraz klademe zejména na zaměstnávání klienta. Uvítali bychom možnost individuálního přístupu a větší možnosti cílenosti v léčbě. Bohužel v současnosti toto není možné. 6. JAKÁ JE NÁVAZNOST REHABILITAČNÍ PÉČE? Klienti se zde ledacos naučí. Zjistí, že jsou schopni činnosti, ze kterých měli dříve obavy a netroufali si na ně. Tím získávají přirozené sebevědomí. Do domácích podmínek pak přenášejí aktivizaci jako takovou a získané dovednosti. Jsou tedy lépe nastartováni do běžného života. Velice důležité jsou dovednosti, které klient získá v LVS. Zde se buďto učí nebo znovu nabývá ztracené dovednosti praktického života. Například vařit, prát, nakupovat a plánovat běžný režim dne. Po propuštění od nás mohou klienti využít nabídky následných zařízení, kterých je v současnosti dost. O nabídce může nejlépe informovat psychiatr v místě bydliště.

3

TÉMA – ROZHOVOR

Když lhář píše básně František Lučan Když lhář píše básně činí mi tím bolest ač slova znějí krásně píše tak jen pro lest

7. MOHLA BYS ZHODNOTIT PRÁCI REHABILITAČNÍHO ODDĚLENÍ S PERSPEKTIVY 30 LET PRAXE? Hodně se změnily aktivity. Dříve se hodně šilo a pletlo. Nyní je práce kreativnější. Je větší nabídka aktivit. Bohužel stále častěji se setkáváme s tím, že některé ženy nezvládnou ani přišít knoflík. Jsme schopni to napravit a vše co je třeba doučit. Mrzí mě, že se rehabilitace, byť je žádaná a potřebná ze strany pacientů, dostává čím dál tím více na vedlejší kolej. 8. CO BYS UVÍTALA? Jsem si vědoma, že psychiatrické léčebny jsou v ale kvalitní rehabilitace by si větší ekonomickou podporu. zkvalitnit nabídku aktivit.

finanční možnosti této době omezené, rozhodně zasloužila Mohli bychom pak

9. IVI, CO BYS JAKO “STARÝ PRAKTIK” PORADILA V SITUACÍCH, KDY SE ČLOVĚK NECÍTÍ DOBŘE? Navázala bych asi na to, co tady bylo dřív jednoduše se snažit o jakoukoliv aktivitu. Třeba umýt okna nebo se projít, ale hlavně se tomu nepoddávat a neuzavírat se. Důležité také je, že nikdy není pozdě na to, učit se novým věcem.

K čemu slova z perleti k čemu slova lživá když jsi jako v zajetí když do uší je zpívá Krásným hlasem z medu znějí Ti vždy krásně slova plná jedu slova lživé básně Když lhář píše básně činí mi tím bolest ač slova znějí krásně Jak víš? Že nejde o lest I když píše pořád a prostředky všemi pravda o které zpívá hnije dávno v zemi K čemu je ta přetvářka byť v překrásném hávu když víš, když víš že už dávno nejsi v právu Když lhář píše básně činí mi tím bolest ač slova znějí krásně chtějí Tě jen podvést.

Děkuji za rozhovor a do budoucna přeji naději na lepší pracovní podmínky. Text: Eva Klimešová

VII/23

4

TVORBA PACIENTŮ

Dva osudy Petr Hadámek Mému otci září oči ač je šedesát let stár strom ten poznáš po ovoci zdraví, to je velký dar. Mé oči jen temně planou prý nemohu chtít víc jsem veden snahou marnou hezkou světu nastavovat líc. Půl století kráčel hrdě otci práce vždy se dařila nemoc oběma nám tvrdě slunce naše zkalila Osud mi dal do vínku trpět tiše a pracovat otci trpkou rozinku nemoci se z mých úspěchů radovat. Vždyť copak stojí za řeč co malé dítě levou rukou zvládne uvařit jídlo navodí mi až křeč vyšší ambice už nemám žádné.

Moje cesta do Holandska Iveta Porubová Když jsem při mém posledním pobytu v PL Opava zašla na popud kamaráda do Animy na st. 13, kde mi dali kontakt na občanské sdružení Iskérka v mém městě Rožnově. Netušila jsem, že se od 1. návštěvy v tomto sdružení po 8 měsících podívám na pracovní cestu do Holandska. Byli jsme ubytováni v psychiatrické léčebně s názvem GGzE ve městě Eindhoven. Prostředí v léčebně na mne působilo uklidňujícím dojmem, všude zeleň. Před domkem, ve kterém jsme spali, byl malý rybníček s kačenami. Ojediněle bylo vidět vránu, ne jak v Opavě. Asi druhý den pobytu jsem zjistila, že po celém areálu poskakují skupinky zajíců, kteří nejsou plaší. Ještě jsem zapomněla napsat, že jsme se sem podívali v rámci mezinárodního projektu mezi Iskérkou a De Boei. Součástí léčebny byly v minulosti i 2 přírodní koupaliště, jelikož se tam hodně lidí utopilo, byly zrušeny. V areálu léčebny je i zvířecí farma, kde pacienti pomáhají. O kousek dál se nachází větší skleník, ve kterém také mohou pacienti přijít při práci na jiné myšlenky. Vše co se zde vypěstuje nebo vyrobí, jde buď do kuchyně restaurace v areálu, nebo do obchůdku, kde jsme si mohli nakoupit. V léčebně funguje pánské a dámské kadeřnictví a butik s nošeným oblečením, kde se za babku můžou hodit pacienti do gala. De Boei vydává pravidelně časopis, do kterého jsem přispěla anglickou básničkou. Časopis je černobílý. Celkově na mě působila léčebna příjemně. Počasí nám vyšlo. Ještě dlouho budu vzpomínat na ranní vyjížďky na kole po areálu léčebny…

Prázdné zvuky mají mé struny jsem uschlá větev na stromě života doktor, který mi rozumí léčí vlastně dona Quijota. Tak jak? Páni vědátoři je to nemoc nebo zdraví naděje na bujném přijde oři jak nám Bible praví. Až se jednou uzdravím z radosti se opiju nemoc se zas vrátí však já už to přežiju. Jedno si však přeji přeji si to velice ať se to táta živý dozví za to bych dal tisíce.

Marian Gruszczyk

VII/23

5

REPORTÁŽ – Denní stacionář Denní stacionář pro psychoterapii psychóz 20C PL Opava ...je doléčovací ambulantní zařízení, určené pro klienty po ukončené lůžkové hospitalizaci, nebo pro klienty, kteří psychotickou ataku zvládli za pomoci psychiatrických ambulancí a medikace bez nutnosti hospitalizace.

sebevědomí člověka a dosud silná společenská bariéra tento zásah ještě navíc negativně prohlubuje. Nejedná se přitom pouze o klienta samotného, ale i o zásah do celého jeho nejbližšího okolí, rodiny, intimních vztahů. Člověk nežije sám, lidé blízcí jsou jeho problémy velmi silně zasaženi také, všichni společně se musí s danou situací vyrovnat a nalézt další cestu. A tyto cesty jsou, je jen nesmírně důležité, aby všichni dostali čas a prostor je hledat. A aby je mohli hledat, musí mít místo, kde naleznou pomocnou ruku a čas. Kde se nepospíchá a naslouchá… Snažíme se, aby stacionář DS 20C tímto místem byl.

Veronika Štěpánová Poskytuje zdravotní péči na hranici zdravotní a sociální. Slouží k tomu, aby se klient co nejdříve a nejblíže dostal do stavu a výkonnosti před propuknutím nemoci. Zjednodušeně řečeno slouží k tomu, aby porozuměl nemoci, která jej na přechodnou dobu zbavila schopnosti správně rozumět a orientovat se v realitě a dostal další průběh pod svou kontrolu. Nikoliv, aby psychóza „ovládala“ jeho. Poskytuje oporu v řešení složitých otázek a situací, které souvisejí s návratem do běžného života (např. pokračovat ve studiu, kdy, jak...., budu schopen se vrátit do práce…, jak reagovat na dotazy okolí…, atd..), vyrovnat se skutečností a zkušeností, že jsem onemocněl. Často je právě poslední zmiňovaná nutnost, to je vyrovnat se s psychotickou zkušeností, klíčová pro celý další život člověka. Je pochopitelné, že tato zkušenost velmi zasáhne do sebehodnocení, sebepojetí a následně VI/22

Veronika Štěpánová V opačném případě se přirozeně nakupí nevhodné, nejčastěji uspěchané kroky, které v konečném důsledku přinesou více škod než užitku. 6

REPORTÁŽ – Denní stacionář Zjednodušeně si lze tento proces představit jako obdobu komplikované zlomeniny nohy - po sundání sádry je noha slabá, ochablá, hubená, bolí. Nelze podnikat dlouhé túry, ani sportovat… Je několik možností řešení: a) položíme ji na štokrle a šetříme ji, dojde postupně k nezvratným změnám a hybnost se již neobnoví b) rozběhneme se a jdeme hned sportovat, nebudeme na ni brát ohled, zlomíme ji znovu a ještě komplikovaněji c) nebo přemůžeme lenost a budeme chodit na rehabilitaci a postupně ji pod vedením odborníků rozcvičovat, zakoupíme trekkingové hole a postupně začneme chodit na procházky, smíříme se s tím, že dlouhé túry po horách již bez jejich opory nejsou vhodné podnikat a budeme si užívat života a procházek jako dříve… Kterou z těchto variant si člověk vybere je na jeho rozhodnutí. Pravdou však zůstává, že ve fázi odeznívající ataky psychózy potřebuje pomoci a podpořit, neboť rozhodnout se bývá obtížnější, vůle i ostatní složky psychiky jsou oslabené, utlumené.

Veronika Štěpánová Závěrem ještě několik konkrétních údajů: V současné době probíhá stacionář 2x týdně v dopoledních a odpoledních hodinách, v odůvodněných případech se lze dohodnout i individuálně. Klient zůstává v péči svého obvodního psychiatra, ten mu také píše léky a vypisuje PN. O přijetí do stacionáře rozhoduje na doporučení obvodního psychiatra, psychiatra lůžkového zařízení nebo po dohodě s pacientem zaměstnanec DS (nejčastěji klinický psycholog), ale vždy se jedná o dobrovolnou léčbu, hrazenou pojišťovnou, kterou klient může kdykoliv ukončit. V kombinaci s programem stacionáře lze absolvovat rekvalifikační kurzy na ÚP, využívat služby následné sociální péče, chodit pracovat na zkrácený úvazek nebo do chráněných dílen. Délka péče je individuální, pokud však má bát smysluplná a vést k úspěchu, je třeba počítat nejméně s 3 měsíční docházkou. Autor: PhDr. Strossová Ivana

Denní stacionář PL Opava PhDr. Strossová Ivana Telefon: 553 436 435

Veronika Štěpánová VI/22

Pavlína Janusová

7

------- Sochy ------- Program inspiruje ------Sochařka, která na stránkách časopisu POSEL prezentuje své dílo, se jmenuje Veronika Štěpánová. Má za sebou studium Střední průmyslové a umělecké školy v Opavě, na oboru tvorby hraček a dekorativních předmětů. V současné době studuje sochařství v ateliéru prof., akad. Sochaře Maria Kotrby, pod vedením Mgr. Jaroslava Koléška. S jejími realizacemi se můžete setkat ve vstupní hale Dětského domova v Opavě, na zídce Areálu opavské školky Sluníčko a jinde. Sochy Veroniky Štěpánové vás doprovázejí celým časopisem POSEL.

Program inspiruje, navádí Léčba psychotických onemocnění ve fázi rehabilitační a doléčovací zahrnuje pestrý program. Ten se odehrává nejen v prostorách oddělení, ale často i jinde. Tak se setkáváme s arteterapií v parku léčebny, se sportovním dnem na hřištích, s vycházkami do města za kulturou, sportem i s návštěvami následných organizací, kam chodí klienti po ukončení hospitalizace. Je vcelku méně důležité, co z toho nazývat psychoterapií v terénu a co má spíše podpůrný charakter léčby s převahou vzdělávání či relaxace. Tyto aktivity nejsou určeny jen pro dobu hospitalizace. Měly by ponouknout k vhodnému naplňování času v době pozdější, udržovat v dobré fyzické i psychické kondici. Nyní se více zaměřím na vycházky, které bývají pravidelně zařazovány do programu. Je tak příležitost se na několik hodin podívat do okolí léčebny. Někomu se zpočátku nechce. "Je to povinné?" a "Co tam budeme dělat?". Cílem bývá buď příroda sama, nebo nějaká akce ve městě. Na cestě zpět již převažuje spokojenost a druhý den na komunitě pozitivní hodnocení související s novými zážitky i s absolvovaným "turistickým" výkonem. Vycházka tak může nastartovat zájem o různé zajímavosti a přírodu v okolí bydliště klientů. Je možno se vypravit pěšky, na kole, hromadnou dopravou na místa, kde jste ještě nebyli nebo dlouho nebyli a která jsou blízko a stojí za to. Přeji vám objevování takových míst a příjemné zážitky nejen z vycházek ale též z dalších doporučovaných aktivit. PhDr. Václav Kutnohorský

VII/23

8

NÁVŠTĚVA – Jak to bylo s DOTYKEM Jak to bylo s DOTYKEM DOTYK pro naši rodinu vlastně začal fungovat v okamžiku, kdy se syn se svými problémy vydal na cestu k lékaři – psychiatrovi. Znamenalo to zahájení léčby a velkou úlevu u nás doma. Byl to příjemný a motivující začátek následující dlouhé cesty. Samozřejmě, že již tomuto momentu předcházela systematická práce, aby se to zdařilo. Když jsme chtěli překonat synovo tvrdošíjné odmítání, že s ním není něco v pořádku, a že potřebuje pomoc, nevěděli jsme jak začít. V téhle chvíli jsme začali prozkoumávat český zdravotnický a sociální systém. Našli jsme poznání, že vlastně podpora pro nás neexistuje, že se s tím musíme poprat sami. Přišly tedy na řadu knihy, brožury a jiné čtivo, a také návod jedné starší moudré paní, jejíž moudrost vyplývala z toho, jak dokázala vnímat život. Ta nám pověděla, abychom si přečetli něco o životě australských domorodců, afrických kmenů, indiánů a seznámili se s pozitivní životní filozofií Ježíše Krista a pak si s námi o tom bude povídat. Důsledkem pro nás bylo pochopení, co a jak musíme doma změnit, aby se náš syn vydal k lékaři dobrovolně na základě vlastního rozhodnutí. Od tohoto bodu zvratu se pomaloučku náš vztah ke schizofrenii lepšil. Časem jsme začali přemýšlet jak zjištění a zkušenosti předávat dál, aby byly k užitku těm, kterým nemoc zaklepala na dveře nebo již překročila práh. Zajímali jsme se o chráněnou dílnu, zkoušeli jsme rodinnou skupinu, zřídili jsme informační internetové stránky. Potom jsme se společně s paní MUDr. Martou Holanovou rozhodli, že uskutečníme myšlenku přímé podpory nemocných a jejich rodin formou služby. Uvažovali jsme, že finance získáme prostřednictvím podání projektu na tuto činnost na MPSV. Tenkrát jsme nepřemýšleli o nějaké sociální službě. Chtěli jsme zjistit, je-li naše představa o pomoci schizofrenikům a jejich rodinám vůbec přijatelná pro ty, kteří peníze rozdělují a pak pro ty, kteří by službu v budoucnu měli užívat. V případě, že by se projekt ukázal jako životaschopný, neskromně jsme si představovali,

že bychom se snažili ho co možná nejvíce rozšířit i do celé ČR. Tento okamžik byl právě čas, kdy jsme požádali paní Mgr.Moniku Höklovu, aby pro nás projekt sestavila a podala pod hlavičkou své firmy. V hrubých rysech jsme ho připravili a čekali na grantovou výzvu MPSV. Dlouho nic. Myslím, že to bylo víc než rok. Najednou se na druhém konci telefonní linky ozvala paní Mgr.Monika Höklová, že je šance podat projekt na MŠMT. Stalo se a s úspěšným výsledkem. Úředníci však požadovali pro realizaci trochu jiné ekonomické a kapacitní rozměry než v původním znění. Následující fáze přípravy uplatňování projektu v praxi se vyznačovala jednou zásadní skutečností, kterou navrhovala a doslova za ni vzala záruku MUDr. Marta Holanová – asistenti budou stabilizovaní schizofrenici. Projektový tým o věci vedl rozhovor a přijal ji, přestože to původní záměr vůbec nebyl. …To ostatní už všechno znáte… Josef Svoboda

KONTAKT: www.dotykbrno .cz Pracovníci v pobočce v Opavě: telefon: 608 030 329 (Bc. Ivona Országová) 602 741 304 (Ivana Džemlová)

Veronika Štěpánová VII/23

9

Tvorba pacientů JARO Záplava jabloňových květů Vzduch voní jako ze sametu Marně se Topolánek s Paroubkem kasá Mým politickým koněm navždy bude pravda a krása. Marně se řečníci na pódiích předhánějí Slova much a včel pravdivěji znějí Radši poslouchám jarní přírodu Než bazar lží a vylhaných slibů. Pokorně smekám před modrou oblohou Její čistoty lidé dosáhnout nemohou Hřejivé Slunce jako zrak Boží Pravých si váží, nepravé souží. Snad přijde ten den, kdy řvouni odzbrojí A lidé tiší k pravdě se spojí.

Náruč plná lásky

POZVÁNKY DO ČAJOVNY V očích utkvěla ti dneska Tahle reklamní freska Čajovnice Nina Byla balerína Čajovnice Ester Říká, že chceš ještě Čajovnice Helenka Pravých citů sestřenka Spěchej k nám do čajovny Jsi-li čistý a hodný Vem sebou i kamarády Hlas srdce computer ti nenahradí.

V srdci chovám lásku, je to krásný cit, život je s ní krásný, nedá se bez ní žít. Jednoho dne poznáš, co to láska je, nikdy se před ní neschováš, v každém kapka je. Srdce ti svírá, železná páska, není to nemoc, je to láska Láska je dar, který nepřijde okamžitě, musíš ji pochopit, a šťastný býti v životě. Konečně jsi pochopil, co jsi vlastně hledal, a když si to našel, už ses toho nevzdal. Bylo ti to divné, co to vlastně je, nakonec si přišel, že ten chvějící pocit láska je.

2x Radek Bohuš ARNÍ, NETRHEJ POŘÁD TY KOŠILE, KDO TO MÁ STÁLE ZAŠÍVAT!

Veronika Štěpánová VII/23

10

ABECEDA POVOLÁNÍ Automechanik Automechanik nám s chutí auta opravuje poškozené součástky znova vyměňuje se vším si vždy poradí, i když je to těžký jinak bychom museli asi chodit pěšky Botanik Botanik se každou chvíli hrabe na zahrádce co obnáší jeho páce, to vám povím krátce botanikův oděv často nese stopy od hlíny s botanickým klíčem v ruce rozpoznává rostliny. Cestář Díra – lata, díra – lata, cestář spěšně díry látá asfalt, štěrk a kamení, brzy příjde znamení že paní Zima už se blíží tak ať si cestou neublíží. Četník Četníci či policisté, příslušníci Bezpečnosti všechno je to vlastně totéž – služba lidské společnosti chytat vrahy, podvodníky, před zloději bránit heslo dnešní policie: „Pomáhat a chránit.“ Doktor Nekouřit, nepít a jíst jen zdravě káže mi doktor o zdravé stravě více prý sportovat, nebo hrát kuželky jako bych slyšel slova svý manželky. Elektrikář Elektrikář s elektřinou jak nevěsta s ženichem není dnes v moderním světě vůbec žádným přepychem nikdy děti nestrkejte do zásuvky hřebíky je v ní schován veliký drak, udělá vám bebíky.

VII/23

Fotograf Fotograf nám umí zvěčnit naše tváře navěky škoda že to tehdy neznal člověk jménem pravěký nebudu se však tím trápit, zabývat se steskem koupím foťák značky Fuji k tomu ještě s bleskem.

Judista Judo, jedno z mnoha prvků bojového umění časem pilné mladé kluky na svalovce promění no tak přece dělej něco, nestůj tady jako kůl tvoje tělo potřebuje denně cvičit jako sůl.

Geolog Geologové nám všechno přesně zaměřili abychom se v širém světě nikde neztratili pomocí přístrojů, rysek, zakresluji do mapy domy, lesy, pole, louky – pro ženský i pro chlapy.

Kominík Kominík nám se svou štětkou komín pěkně vyčistí nemějte strach, že by spadl, on se vždycky pojistí prý je nositelem štěstí právě černý kominík kdo ho potká, šáhne na něj a chytá se za knoflík.

Hasič Hasič jako rytíř s drakem proti ohni bojuje hrdinství a houževnatost s odvahou je spojuje když se stane zapalovač v rukou dětí zábavou nedivte se, až přijdete o svou střechu nad hlavou.

Lyžař Lyžař nasadí si brýle, sevře pevně hůlku sotva se však rozjede, oči mu lezou z důlku v očích smrt a bledé tváře, v koutku duše naděje že na konci prudké stráně zachrání ho závěje.

Chirurg “Skalpel, prosím!” zvolá chirurg a rozřízne břicho rozběhla se operace a zavládlo ticho slepé střevo kolem sebe bílou hůlkou mlátí šmik – a už jde radši ven, než se někde ztratí.

Malíř Malíř zvesela si zpívá, mává štětkou sem a tam pavouk v koutě hrůzou dýchá, kampak se jen schovat mám pokojíček zeleňoučký jako lesní palouček v koutě sedí uplakaný zeleňoučký pavouček.

Indián Indiáni, Indiáni, v tomhle kraji nežijou ani kojot, ani šakal po nocích tu nevyjou u táborového ohně, který hřeje, září jenom tam lze spatřit dneska spoustu rudých tváří.

Novinář Novinář jak tajnej agent všechno ostře sleduje co se děje, co se šustne, hnedle všechno spisuje a už zítra dočteme se v zemědělských novinách jak nám mandelinky slastně vegetují v plodinách.

11

ABECEDA POVOLÁNÍ Opilec Jdou opilci po kolejích a jeden z nich nadával kdo daleko od sebe ty schody takhle blbě dal druhý na to odpovídá, schody jsou mi ukradlí mě spíš pěkně vytočilo tohle nízký zábradlí.

Šlapka Šlapka šlape sem a tam, vystrkuje vnady pane pojďte, já vám dám třeba teď a tady jo vy máte jenom drobný, za to vám tak radu dám za ty drobný si to klidně udělejte radši sám.

Vyšetřovatel Vzpomínáš na chvíle prožité v base? Kdepak jsi včera byl v tomhletom čase? Dobře si rozmysli, řekneš-li pravdu – lež nemáš-li alibi, no tak se hochu těš!

Psychiatr Psychiatr otáže se: “Máte hlasy – bludy?” Že byste chtěl do vesmíru a nevíte kudy? Pár tabletek na zklidnění, ty vám teďka pomůžou hned Vás pošlu do léčebny, tam vám cestu ukážou.

Traktorista Traktorista v traktoru celé pole zoře nemá strach, že při práci těžce něco zvoře jezdí tam a jezdí zpátky, s pluhem se tu vyřádí až to všechno pooře, tak brambory tu vysadí.

Zdravotní sestra Sestřička je prodlouženou pravou rukou lékaře obvoďáka, psychiatra, chirurga či zubaře nemají to vůbec lehké, proto jako jedničky budou za všech okolností u mě vždycky sestřičky.

Rybář Rybář se svým prutem do chladných vod kroky podniká takže často se svým zjevem připomíná vodníka v ruce prut, na konci háček a na háčku návnada pro ryby nic netušící smrtelná to potrava.

Údržbář Údržbář nám udržuje všechny věci v chodu když je třeba spraví trubky, kapající vodu zkontrolujte těsnění a sem tam šroubek dotáhne po šichtě se na kanapi unavený natáhne.

Žokej Žokej musí denodenně pilně tvrdě trénovat spoustu svého času musí svému koni věnovat dostih Velké pardubické velmi silnou výzvou je jen ten, kdo je připravený, těžký dostih vyhraje.

Řidič Oči musí pořád míti jak se říká na stopkách sledovat silniční provoz, zastavovat na stopkách vlevo, vpravo, kruháč, přejezd, semafor a přechody pro chodce jsou bezpečnější už dnes asi podchody. Simulant Juva, juva, toto bolí, mám veliké bebíčko mám bouličku na čelíčku, spadlo na mě nebíčko těžký úraz, musím stonat, mám z toho i horečku nedej bože, abych k tomu ještě dostal rýmečku.

VII/23

Abecedu připravila: Jiřina Koudelová

Marian Gruszczyk

12

Oddělení 17c očima klientů Stanice 17c Stanice 17 C je založena na léčbu akutních psychóz a schizofrenie. Na tomto oddělení jsou muži i ženy, což je pro nás velice příjemné, že spolu trávíme spoustu společného času. Na stanici je více mužů než žen.

Dalším přínosem k naší léčbě jsou vycházky po okolí Opavy. Velice se nám líbila vycházka do Otic a Slavkova, kterou jsme trávili převážně v přírodě. Také jsme navštívili poutní místo sv. Anny a chráněnou dílnu FOKUS Opava. Na naší stanici jsme spokojeni s personálem, který nám poskytuje veškerou potřebnou péči s ubytováním a stravou. Každý večer uzavíráme kulturní terapií, kde se dovíme spoustu zajímavých věcí. Tak to vidí pacienti ze 17 C, na kterém by nic neměnili. Milovat, být milován je jako být řetězem přikován! Láska je krásná a platonická! Vztah je křehký jako nit, když skončí, nemá se na žal pít! Tomáš Fusík Jsme spokojeni jak s denním režimem, tak i s léčbou psychoterapie. Jsme rozděleni do třech skupin – C1, C2, C3 a každá z nich má určen svůj program. Skupina C1 má intenzivní psychoterapie 12 hodin týdně, C2 9 hodin týdně, C3 3 hodiny týdně. Tyto terapie absolvujeme ve velmi příjemném prostředí, což má na nás dobrý vliv. Na naší stanici trvá léčba 6 týdnů, záleží na psychickém stavu pacienta a jeho stabilitě. Jednou měsíčně provádíme rodinnou komunitu s rodinnými příslušníky. Je velice dobré, kdy se setkají rodinní příslušníci jak s lékařem, psychologem i prostředím, a tak se doví něco bližšího o naší nemoci. Díky tomu jsou schopni vypozorovat příznaky naší nemoci. VII/23

13

Oddělení 17c očima klientů Asertivita Asertivita je vlastně forma lidské domluvy vždy je velmi důležité, jak se lidé domluví na tomhle tom oddělení vytyčen je hlavní cíl aby za všech okolností pacient se domluvil.

Informace Důležitých informací spoustu tady získáš pravdou je, že první dny si tady trochu stýskáš do života odnášíš si info o své nemoci na rozlučku získáš také kartu první pomoci.

Budoucnost Budoucnost že vidíš černě, pak jsi tady správně jak si kterou cestu zvolit učí se tu hlavně celý život provází tě křižovatky cest záleží jen na tobě, kterou dáš se vést.

Jídelna V jídelně se podává třikrát denně strava bývá správně vyvážená, aby byla zdravá v lednici je zakázáno jídlo druhým loupit máš-li hlad, tak v kantýně si můžeš něco koupit.

Cíl Načerpáš zde energii a dostatek síly co tě bude doprovázet k vysněnému cíli aby jsi byl spokojený, žes naplno žil zpátky spadne do depresí ten, kdo nemá cíl.

Komunita Na komunitu se ráno všichni sejít musejí seznámí se s programem a pak si všichni zapějí do měsíce bývá také komunita rodinná pro rodinné příslušníky, není ale povinná.

Časopis Posel Máš-li v sobě nadání, umíš skládat básně nebo píšeš povídky či kreslit umíš krásně? Pak tu právě pro tebe jest „časák“ jménem Posel každý něco zná a umí, nikdo není osel.

Lékař Lékař MUDr. Tatarko na starost to tady má nemusíš se obávati, dohromady tě tu dá všechno rovněž projednává i s primářem Tarabou společnými silami tě z té nemoci vyhrabou.

Dílny Jen se válet pod peřinou, to je názor mylný proto v léčbě součástí jsou také různé dílny muži mají dřevo, kovo, ženy šálu upletou nebo kolem sedmnáctky listí všichni zametou.

Místnosti Po příjmu tě odvedou hned do tvého pokoje sestřička pak provede tě a ukáže kde co je chodba, WC, denní místnost, ale také koupelna jídelna a také kuchyň, ošetřovna, sesterna.

Energie Máš-li hodně energie, protančil bys střevíce? Energie pro život je důležitá velice. Když pak se ti nedostává, slepě padáš do pasti ale tady pomůžou ti vylézt z temné propasti.

Nácvik Často se tu setkáváme, že pacient v nemoci nedokáže korigovat sílu svojich emocí proto se tu učí, jak to všechno dobře zvládnout aby ty zlé emoce nemohly nad ním vládnout.

Farmakoterapie Farmaka jsou vlastně léky, jež ti v boji pomůžou za pomocí terapií tu zlou nemoc přemůžou Zeldox, Questax, Zyprexa, to je přesně ono Rivotril i Fluanxol či Depakine chrono.

Ochota Pacienti musí léčbu dodržovat hlavně aby mohla probíhat úspěšně a správně ochota se léčit velmi důležitá tady je komu na tom záleží tak na sobě pracuje.

Generální úklid Hadry, kýble, smetáky už jste rozděleni kdo co bude uklízet na tomhle oddělení? Že se nudíš, nevíš coby, vyvede tě z neklidu připravený pestrý výběr generálních úklidů.

Psychodrama Život není peříčko a je to někdy drama tyto různé problémy pak řeší psychodrama nácvik různých situací, které táhnou životem aby si byl schopný zvládat život venku „za plotem“.

Halucinace Halucinace a bludy psychózu když provází těžko se pak člověk snaží dostat rychle z nesnází na tomhle tom oddělení pomoci se dostane pocit, že nic nelze zvládnout, pak tě trápit přestane.

Rozcvička Každé ráno v sedm hodin na řadě je rozcvička abychom si protáhnuli svoje ztuhlá tělíčka venku naber do svých plic ranní čerstvý vzduch pamatuj, že v zdravém těle sídlí zdravý duch.

Chyby Pokud přestaneš brát léky, dopouštíš se chyby nepřemýšlej nad otázkou, co by bylo kdyby... žiješ teď a právě tady, tak vše pro to udělej pokud jenom je to možný, žádné chyby nedělej.

Řád Jako v každé instituci platí i zde řád o se musí dodržovat, v kolik chodit spát žádné drogy, alkohol či návykové látky v uzavřené oddělení jinak půjdeš zpátky.

VII/23

14

Oddělení 17c očima klientů Skupina Na stanici 17c : muži, ženy společně těžké břímě nemoci tu nesou všichni statečně každý má své řádné místo v přidělené skupině které může důvěřovat jako vlastní rodině. Šílenství Zůstaneš-li opuštěný sám ve svoji nemoci nelze zvládnout stav psychózy bez odborné pomoci šílenství pak omotá tě do pavoučích sítí kde tě velký černý pavouk bez problému chytí. Tým Pomoc rovněž nabízí terapeutický tým kde se můžeš také svěřit se svým těžkým trápením psycholog a terapeut - to jsou odborníci kteří rovněž nachází se na této stanici. Úsměv Úsměv, třeba se to nezdá, je zázrakem v léčení smutnou nebo zamračenou tvář když náhle promění někdy je to věru těžké, zlá nemoci - čert tě vem ! Zkusme tedy, pokud to jde, život bráti s úsměvem.

KŘÍŽOVKA – stanice 13 V tajence najdete dokončení citátu L. A. Senecy:

Hlad naučil lidi vymýšlet….. 1 2 3 4 5 6 7 8

Vizita Stejně jako v nemocnici, tak i vizity jsou zde kde se doktor nebo primář táže, jak to vlastně jde jestli se stav nějak zlepšil nebo došlo k zhoršení je-li třeba, tak se zase léky různě pomění. Zdraví Zdraví máme jenom jedno, a tak si ho važme naplno žít každý den se proto hlavně snažme i když máme každý různě svoji duši bolavou zkusme vnímat krásy kolem, třeba nebe nad hlavou.

9 10 1 - Dlužní úpis, 2 – Zpěvný pták, 3 –

Stavební dílo, 4 – Zvukový signál, 5 – obal plodu, 6 – Den v týdnu, 7 – Kázeňský postih, 8 – Sladidlo, 9 – Fotka, 10 – Rivalka

Život Život je jak písek v přesýpacích hodinách kolik času ještě zbývá než-li překročíme práh nechtějme to vědět, nestav z písku žádné hrady dostali jsme možnost, proto žijme teď a tady ! SHRNUTÍ: To je zhruba asi všechno, co jsem chtěla říci o tom, jak to vlastně chodí na téhle stanici uzavřené oddělení není vstupní bránou už můžeš přijít rovnou „z venku“ ať si žena nebo muž. Spoustu různých akcí tohle oddělení mívá sportovky i kulturky a taky se tu zpívá jezdí se tu do Holčovic a na různé výlety je to tady hodně lepší než to bylo před lety. Jednou měsíčně je tady velká chvíle sváteční pro pacienty se koná Klub zábavy taneční všichni se tu dobře baví, všem to taky sluší a nakonec chci vám popřát ze srdce klid v duši. Autor abecedy: Jiřina Koudelová

Veronika Štěpánová VII/23

15

TVORBA PACIENTŮ – ČRTA Ing. Pe-Py Klaunství, šaškovství a sebeironie. Přel bych se s Vaším názorem, pane Werichu, že klaunů je málo, ale šašků těch je. Je to v jiném pojetí šaškovství a klaunství. Podle mého je klaun za své výkony, umění placen a do té či oné míry uznáván. Šašek může být ve stejné roli, ovšem může se vysmívat i sám sobě, zesměšňovat se a prosazovat svou sebeironií. Klaun předpokládá publikum, auditorium. Šašek nikoli, ten může blbnout před zrcadlem či jen před svou manželkou. Navíc šašek se může sám sebou bavit, též pochopitelně i klaun. Klaun v cirkuse či klaun - herec - bavič je tu především pro druhé, šašek mnohdy se jen usmívající sám sobě je tu pro sebe. Snad to šaškovství souvisí i s bláznovstvím, kdy se člověk směje sám sobě z příčiny, kterou zná jen on sám. Divil byste se, pane Werichu, kolik je dnes placených, přesto naprosto dobře bezduchých, levných klaunů, kterým publikum vychází vstříc na ty nejtrapnější kousky. Ale tak to zřejmě bylo vždy. Šašků českých je po hospodách stále plno, možná díky vůbec za ně, ale i těch ubývá a škála jejich ubohosti a trapnosti, ukecanosti v naprostém pivním je uvolnění bezbřehá v tom špatném slova smyslu. Bavení se sama sebou, tím co mi přichází na mysl, samozřejmě závisí na osobnosti, ale Veronika Štěpánová VI/22

opravdu, podle Vašeho vzoru by mělo být aspoň minimálně sofistikováno. Humor prožívá pod vlivem médií všude na světě velkou krizi. Stále méně se dotýká hodnot a života. Předem vykalkulovaný efekt humoru se obvykle u průměrného diváka nemíjí účinkem. Není ani tak zarážející tento fakt, který byl snad vždy, ale jeho masovost a vliv tedy na obrovskou spoustu lidí. Ještě k sebeironii. Ta může být hrubší i subtilnější. Můžu sám sebe shodit před sebou, tak, že si to budu ještě dlouho pamatovat. Ale mohu si sám se sebou s humorem pohrávat, lechtat sám sebe na duši, a pak upadat ve smích sama nad sebou či snad jen v jemné pousmání. Víte je to velké umění odlišit sebeironii řečenou druhým tak, aby se Vám nevysmívali, hrubě Vás neponižovali, ale naopak Vás brali s porozuměním, pochopením ba i láskou. Děkuji Vám, i když píši stejně jako skoro každý ze sebe, za sebe a o sobě. Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA Petr Hadámek Moje milá dala si módní přeliv na vlasy a já z toho trnu co přinese domů. Mé oči jen trnou s každou její vlnou jedna vlna stovku žrádlo pro psa Žofku. Z výdajů budu muset ukrojit milá nás chce vydojit je tvrdá jak trilobit.

16

Zpráva o životě - ANNA WERONIKA VOŠTENAK V minulém čísle Posla jste měli možnost si přečíst 1. díl ZPRÁVY O ŽIVOTĚ. Dnes vám nabízíme pokračování.

DÍL DRUHÝ PÁD Převoz sanitkou do Opavy jsem vůbec nevnímala. Až pohovor na příjmu mě donutil vrátit se do reality. Kruté reality, že jsem přežila. Ptali se mě, jaký je den, kterého je, jak se jmenuji... Znala jsem odpovědi, nejsem přece šílená! Pak mě odvedli na uzavřené oddělení. Další šok. Ocitla jsem se náhle mezi skutečně nemocnými lidmi ve velmi těžkém stavu. Adaptaci mi ulehčily dvě věci. Našla jsem si tam kamarádku a chodila jsem z oddělení pryč na psychologické testy. Cítila jsem se alespoň částečně normální díky těmto rozhovorům s normálními lidmi. Naštěstí jsem byla na uzavřeném oddělení jen dva dny, pak jsem byla přeložena na polouzavřené oddělení. Doufala jsem, že už se na uzavřené oddělení nikdy nevrátím, ale budoucí osud mi byl vyměřen jinak. Ještě víckrát jsem byla nucena strávit několik dní v tomto děsivém prostředí. Na polouzavřeném oddělení to bylo docela snesitelné. Trávila jsem hodně času se svou kamarádkou, po jisté době jsme spolu chodily i na procházky po areálu léčebny. Velice jsme si rozuměly. Obě jsme obhajovaly své právo na svobodnou volbu dne své smrti. Obě jsme stále chtěly zemřít, umírání bylo pro nás přirozené jako nádech a výdech. Hovořily jsme o tom, jak jsme svou smrt připravovaly a jak jsme se rozhodly ji vykonat. Kamarádka šla brzy domů a já jsem se svou touhou po smrti zůstala sama. Po týdnu na polouzavřeném oddělení mě přeložili na otevřené oddělení a začala má „převýchova“ na normálního člověka. Myšlenka na smrt ovšem zcela ovládla celou mou bytost a já jsem jí podřídila veškeré své jednání. Proto jsem byla častým hostem na uzavřeném oddělení. Nakonec pan primář rozhodl, že mi pomohou elektrické šoky. Říká se tomu spánková léčba. Ve skutečnosti to bylo vymazávání mozku. Elektrický šok rušil krátkodobou paměť a dával tak člověku šanci na normální život. Má touha po smrti však vymazána nebyla.

VI/22

Po půl roce v psychiatrické léčebně jsem se vrátila domů pevně přesvědčena, že se opět pokusím zabít. Tatam byly mé studijní úspěchy. Má mysl se zcela převrátila naruby. Nebyla jsem schopna normálního života. Užívala jsem silné léky, přesto jsem nijak nepokročila k normálu. Nechtěla jsem to. Chtěla jsem jen smrt. Chodila jsem po ulicích a viděla jsem lidi, jak se smějí. Nevěřila jsem jim ten smích, nedokázala jsem si představit, že by se někdo mohl upřímně smát. V té době jsem začala také kouřit. Z výšin úspěchu jsem dopadla na úplné dno lidské bídy. Musím chodit na pravidelné kontroly na psychiatrii. Ano, musím, ne chci. Je mi to protivné. Neříkám pravdu, neříkám vlastně téměř nic. Paní primářka se mi snaží plně věnovat, zve mě dvakrát týdně. Je mi to protivné. Já přece nejsem blázen! Mám jakousi diagnózu – schizoafektivní porucha s depresivní fází. Nevím, co to znamená, a nechci se ptát. Nechci nic vědět. Co chci? Zemřít, jen zemřít! Léky už mám nachystané, zbývá už jen jeden poslední krok. Nebojím se, jsem slabá. Je mi stále moc zle. Dnešní den jsem téměř celý proležela a prospala. Nevím, jak bych jinak ten den vydržela. Mí blízcí se na mě zlobí, Jana Klčovská že jsem nevrlá a mám špatnou náladu. Zlobí se na mě právem. Nezasloužím si žít. Spolykat všechny ty léky je pro mě jediné řešení. Nemám to ani komu říct, nemám komu nechat dopis na rozloučenou. Všichni se na mě zlobí. Moc mě to mrzí. PROČ? - protože jsem sama, - protože nedokážu unést nemoc své sestry, - protože nedokážu snést sama sebe, - protože mé IQ lže a já jsem ve skutečnosti hloupá.

17

Zpráva o životě - ANNA WERONIKA VOŠTENAK Má lékařka je dobrá. Snaží se mě donutit něco se sebou dělat. Ale já už nemůžu. Nejspíš opět nezemřu, ale alespoň to zkusím. Chci na sebe upozornit.Je to sobecké a zlé, ale taková jsem já. Sobecká a zlá. To, co jsem spolykala mě nezabije, jen uspí. Chci spát a všechno to zaspat.

mnoho námahy. Už nepatřím k elitě naší skupiny. Pád do nižších pozic bolí mou pýchu, ale já jsem přesvědčena, že studium dokončím. Nevzdávám se. První zkouškové období. Skončila éra jedniček napoprvé. Začala éra trojek s tahákem a často i napotřetí.

Probudila jsem se opět na JIPce. Tentokrát jsem byla dva dny v bezvědomí. Prý mi dokonce filtrovali krev. Asi to se mnou bylo hodně zlé. A opět do Opavy. Tam už mě nemůže nic překvapit. Tentokrát mě Opava překvapila. Jako bych náhle prohlédla a má touha po smrti zmizela. Chci žít, chci se vrátit do školy a opět žít normální život.

Mrzí mě, že nedokážu to, co dřív. Mrzí to můj intelekt, či mou pýchu? Nevím. Přesto věřím, že školu dokončím. Nezáleží na známkách. Teď už mi na nich skutečně nezáleží.

VZLET Z každodenní nudy mě vytrhla pouť do Kostelního Vydří. Můj život dostal opět smysl. Setkali se tam karmelští terciáři a několik z nich skládalo sliby. Velice na mě zapůsobila jejich svoboda a štěstí, které z nich vyzařuje. Poznala jsem spoustu krásných lidí a pochopila jsem, že i já mohu být taková – krásná. Musím jen chtít. Toužit po životě. Věřit, že život je možný, že je možné být šťasten, že je možné i nemožné. Vzpomněla jsem si na své začátky na univerzitě. Výšin jsem dosáhla snahou a pílí. Snahou a pílí mohu dosáhnout i normálního života. Snahou o otevřenost a pílí v plnění doporučení mé lékařky. Život je možný. Chci ho žít. Vrátila jsem se do školy. Měla jsem z toho návratu obavy, bála jsem se samoty. Také se necítím dobře pro to neznámé, co mě čeká. Můj strach byl naštěstí planý. Našla jsem staré i nové kamarády a opět jsem zapadla do toho úžasného kolotoče přednášek a seminářů. Jdu na sebe zostra, napsala jsem si velké množství předmětů a čeká mě i mnoho zkoušek. Jsem zvyklá na vysoké nároky, vždy jsem je skvěle zvládala. Věřím, že vše bude dobré. První zápočtový týden. Poněkud jsem přecenila své síly a neúměrné množství předmětů mě začíná děsit. To, co jsem dřív zvládala bez většího úsilí, pouze s velkým nadšením a plným nasazením, to mě teď stojí VI/22

Pomalu jsem opět ve své kůži. Učení mi jde a pomalu se dostávám opět na špičku. Studuji kromě běžných předmětů také kvantovou chemii a učím se programovat v jazyce Fortran. Už loni jsem si domluvila diplomovou práci z oblasti kvantové chemie (opustila jsem svou teorii relativity a černé díry) a nyní na ní poctivě a s nadšením pracuji. Práce mi činí radost. Nejde to tak lehce jako v prvních ročnících, stojí mne to mnohem více námahy, ale o to jsou výsledky mé práce cennější. Poslední zkouškové období. Jsem opět na špičce. Se samými jedničkami a se všemi hned napoprvé se cítím jako v prvním ročníku. Věda mě opět fascinuje a jsem rozhodnuta pokračovat ve studiu doktorátem na VŠCHT. ………..konec druhého dílu. A. W. Voštenak

Pokušení Petr Novotný Znám pokušení, o nichž bych mohl vyprávět…. pokušení vykouzlit úsměv, udělat radost, podpořit v nouzi. A největší z pokušení, pokušení milovat, i kdyby mohlo velmi zranit….

18

RECENZE KNIHY Paul Watzlawick

Úvod do neštěstí Jestliže Strašákem viktoriánské doby byly zákazy ohledně sexuality a náboženství, tyranií našeho dnešního Strašáka bychom mohli shrnout ve větě: „Musíš být šťastný!“. Televize, posel konzumních hodnot a morálky průměrnosti, na nás neustále chrlí obrazy těch, kterým se to podařilo a my, konfrontování s krásnými modelkami a úspěšnými mladými podnikateli se cítíme minimálně nejistě. Paul Watzlawick (1921 - 2007), autor naší knihy, jeden z nejvýznamnějších představitelů terapeutické školy v kalifornském Palo Altu, která vytvořila komunikační teorii v psychoterapii, nás chce vést úplně jiným, neprobádaným směrem, vskutku proti proudu většinovým tendencím. Uvádí nás tak do disciplíny neštěstí, kterou zvládneme díky jednoduchým návodům autora, které snaživý adept neštěstí hravě rozpracuje a vybuduje si tak vlastní styl cestou k nešťastnému životu.

Autor nás naučí, jak hrdě odmítnout i to, co se nám samým zdá jako nejlepší pro nás, jak objevit neomezený rezervoár zármutku nad idealizovanou „krásnou“ minulostí, jak dosáhnout toho, aby levá ruka nevěděla, co dělá pravá, dále pak jak najít obrovské nebezpečí a obavy z každodenních, běžných situací, a také jak člověk plný obav předvídáním něčeho, co se určitě stane dovede situaci k tomu, že se to nakonec doopravdy stane, rovněž jak se ujistit, že s tím, kdo nás miluje není něco v pořádku, a konečně jak zjistit, že život není hra, ale smrtelně vážná věc a udělat tak ze života nekonečnou hru, která se hraje až do smrti. Kdybychom přeci jen, možná hlouběji, zatoužili po šťastném životě (zjistili, slovy autora, že situace je zoufalá, nikoliv však vážná), vzali bychom si ponaučení z citovaného autorem F. M. Dostojevského, který říká: „Člověk je nešťastný, protože neví, že je šťastný. Jenom proto. (…) Komu to dojde, hned se stane šťastným, hned, v tom okamžiku…“. Shodně s vhledy komunikační školy v psychoterapii bychom mohli říct, že skutečnost, šťastná či nešťastná, je jen výsledek naší komunikace. Mgr. Marian Gruszczyk

Sociální reforma- změny v r. 2012 Od 1. 12. 2011 se změnil zákon o veřejném zdravotním pojištění a o změně regulačního poplatku za jeden den hospitalizace ze 60,-Kč na 100,-Kč. Od všech poplatků jsou osvobozeni: pojištěnci v hmotné nouzi, pojištěnci umístěni v dětských domovech anebo školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, občané kterým soud nařídil ochrannou léčbu, občané kteří se musí léčit zvláštním opatřením z důvodu ochrany veřejného zdraví (léčení některých infekčních onemocnění, nařízená izolace, karanténní opatření apod.).

Další změnou je vyplácení sociálních dávek Od 1. 1. 2012 se sjednocuje proces výplaty sociálních dávek. Jediným orgánem, kde se podávají žádosti, jsou místně příslušné Úřady práce ČR. Sociální pracovnice Simona Slaná

VII/23

19

Sponzoři časopisu

PhDr. Mgr. Karlický Michal

REDAKČNÍ RADA Bc. Ivona Országová PhDr. Václav Kutnohorský Mgr. Libor Kundrata Ivana Džemlová Eva Klimešová Jarmila Frenclová Ing. Michal Ország Dagmar Šimerová Simona Slaná

Toto číslo bylo dáno do tisku 30. 1. 2012 a vychází v únoru. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Obálka : Veronika Štěpánová © Opava