Holické Novin Číslo 3.
Ročník IV.
Červen 2004
Vesmír je náš svět Lidičky, zamyslete se nad světem, v němž žijeme. Začněme nejdál. VESMÍR je nekonečný. Jsme jeho částečkou jako něco nicotného v něm. Mezi galaxiemi jsme v Mléčné dráze. Naše SLUNCE je oproti jiným sluncím jen bílý trpaslík mezi obry. Svítí a hřeje pro celou svou planetární soustavu. Matkou je pro nás planeta ZEMĚ, náš svět. Nejblíže máme Měsíc, našeho spolupoutníka na cestě kolem Slunce. Technicky nekonečně daleko je pro lidi na Mars nebo na Venuši. Když pan astronom Grygar hovoří o cestách lidí vesmírným prostorem, přirovnává Zemi k pingpongovému míčku a Měsíc k makovému zrníčku dva milimetry nad jeho povrchem. Jen k němu jsme se my, pánové tvorstva, zatím svými raketami dostali. Ohně hvězd, které vidíme na setmělé obloze, k nám letí miliony světelných let. Pro představu, světelný rok je dálava, kterou uletí světlo zajeden rok rychlostí 330 000 kilometrů za vteřinu. Je to zhruba deset bilionů kilometrů. Nejbližší slunce v naší galaxii, Proxima Centauri, je vzdálené 4,3 světelných let. Vzdálenější hvězdy mohou být jen klam, mohly vyhasnout a jejich světlo k nám poletí jako pozdravještě miliony let. Na naší planetě žijeme na světadíle Evropa. V jejím středu je položen malý lístek Česko. Na Moravě je uprostřed roviny Hané naše krajské město Olomouc, na jeho jižním okraji je Holice. Já budu tvrdit, že středem Holice je kostel Svatého Urbana, někdo jiný třeba že je to hospoda Na Statku. No a tady možná bude pupek světa. To astronomické pojednání jsem uvedl, abychom si uvědomili, kde ajak žijeme a jak jsme ve vesmíru malí. Žejsme částí Evropy, ať chceme nebo nechceme, a také součástí celého lidského světa. A hlavně si zapamatujme, že Zeměje opravdu naše matka, která nás živí a na které žijeme. Tak trochu pokory před ní přátelé! Ono totiž není vše samozřejmé a naše děti možná už ani nevědí, že chléb se rodí na polích. Že jsme součástí přírody, a jak se k ní budeme chovat, taková vůči nám bude. Vždyť už si pomalu ničeho nevážíme. Mnozí uznávají citát: „Mše je jen
prostředkem k uspokojování našich potřeb.“ My, nejvyšší živočichové ze savců, lidé moudří, zemi vysáváme a sami šiji ničíme pod nohama. Chemií, odpadky a smogem a někteří z nás ji devastují svévolně. Naši předkové z nás určitě radost nemají. Ti si přírody jednak vážili a také se báli božího trestu. My se můžeme bátjen sami sebe. Z a m y s le te se, prosím, nad světem. Ne nad obrázek p. Toman - Potok tím n e p o c h o p ite ln ý m vesmírem, ale nad tím naším malým nejbližším Hladiny světem, který se dotýká nás a my jeho. Je pro Zrcadla mraků, stromů, ptáků děti našich dětí. Vždyť co jim zanecháme? Slunce, měsíce a hvězd Krásný zelený svět pro život, nebo smetiště? Tisíce zrcadlení Chci, abyste zvážili memento: „Narodilijsme se Do snů mohou duši vést s prázdnýma rukama a ^emreme s K tichému zamyšlení prázdnýma rukama. “ Nic si s sebou nevezmeme. Zanecháme po sobě svět tak, jak Přírodní lidé jsme se o něj starali. Tak snažme se ho zlepšit a zkrášlit. Stůj tiše Nevidím budoucnost negativně. Snad vesmír dýchá si dáme říci. Patříme k sobě se vším všudy. naslouchej hvězdám Těšme se ze zeleně kolem nás, že zase kvetou toto místo kolem jsem stvořil pro tebe lípy, že večer lampy prosvětlují jejich zeleň a nepochopil-li jsi jeho řád voní jaro. Běžte se podívat, jak zase pokvete nejsi v něm nic vzhlédni dům v ulici Emy Destinové, a vezměte si hvězdy vypráví příklad. Kolem nás je tolik malých krás a co dělal tvůj rod radostí, jen si jich všimněte. Nebuďte slepí! lidé přicházeli a mizeli Pohleďte k nebi ke hvězdám a pak skloňte v zemi na které stojíš hlavu, k té zemi, která nás nosí. skloň se před ní Ať jsou vaše dny krásné. Já sám si země dýchá nesmírně vážím toho, že to vše mohu vidět a uvědomovat si to. A jako si já vážím i vás, važte Nebe si druhých a jejich práce. Přeji vám pohodu a zdraví, nádherně rozmarné léto, dětem dlouhé Bůh stvořil nebe Abychom při pohledu prázdniny a rodičům pěknou dovolenou. Na jeho velikost pochopili Na závěr ne vtípek jako obvykle, ale Jak jsme malí část básně o vlasti: A při střídání ...Prosím tě, matka toá, braň si mě synu, Východů a západů slunce poznali opustíš-íi mě nezahynu, opustíš-íi mě, Jak rychle plyne čas zahyneš! A jak málo ho máme Na vnímání krásy kolem nás VášPŠ
-1-
v
MY!
KVETEN
koncentračních táborech, ne snad proto, abychom vyložili nám svá utrpení, ale proto, abychom se mohli znovu bránit, až oni začnou svoji „očišťovací kampaň". Neboť na válku z let 1939 až 1945 se nesmí nikdy zapomenout! A konečně přijdou opět, aby od očisťování přešli k útoku. Bude to nová generace, která opět spojí útok a pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďme na ten útok připraveni a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná jako v politice. A proto bude nutno podržet našim odpůrcům z let 1938 až 1945 před očima to, co svět zjejich rukou zažil v Osvěntimi, Mathauzenu, Osnabrůku a stovkách jiných německých mučíren. My Češi a Slováci máme na to plné právo. Toto prohlášení (z 14.12.1945) Dr. Edvarda Beneše, je aktuálnídodnes! Jak ostudné, že máme takové zástupce, kteří při projednávání zákona „Dr. Edvard Beneš se zasloužil o náš národ a stát" hlasovali proti.
Mám smíšené pocity, když si promítám události, které byly nejen pro náš národ tak významné právě v měsíci květnu. Co jsme se natěšili a jaké nadšení jsme všichni občané této republiky prožívali v roce 1945, kdy jsme se dočkali osvobození od fašistického Německa. Dnes po 59 létech od skončení války se zapomíná, jak by za naši svobodu nezaplatilo tolik lidských životů, jakoby nás to už nezajímalo. Říká se, že národ, který nectí svých hrdinů nemá nárok být národem. Oslavy konce války a osvobození se odbudou tak, že to spíše připomíná doby protektorátu, kdy k nařízeným svátkům byli naši občané zcela lhostejní. Naši mládež škola nevede k lásce k vlasti, jako by to byl už přežitek. Jací vlastně jsme jako národ? Je nesporné, že úroveň vzdělání našich občanů je na předním místě ve světě, ale cos tím, když začíná působit „bacil" odnárodňování za pomoci „našeho" tisku, který je v rukou cizinců. Ono tvrzení, že tisk je sedmá velmocje opravdu výstižné. Tisk ovlivňuje veřejné mínění tak silně, že si to ani neuvědomuje. Pomalu ajistě nás formují tak, jak to vyhovuje těm, co vlastní tisk, a nakonec i naší vládě, protože připustila rozprodej sdělovacích prostředků. Takové rozhodnutí snad hraničí s vlastizradou. Nikde ve světě není takový stav, aby cizinci ovládali tisk a tím veřejné mínění. Říká se, že máme svobodu, ale zkuste napsat něco, co se nelíbí těm, co jsou u moci. Jistě vás nebudou stíhat, ale prostě to neotisknou, nedostane se do televize a je to. Přece cenzura neexistuje! Nadarmo se neříká co se neobjeví v televizi prostě neexistuje. Zato ale dostávají volno různí pisatelé a překrucovači historie, na kterou si ještě my starší pamatujeme. Květen, měsíc, který nám připomíná události před 59 léty. Dnešní mladé, kteří se narodili až po té strašné válce, kdy byla ohrožena existence našeho národa, to nezajímá právě díky trvalému vlivu sdělovacích prostředků. Květen je také 120. výročí narození Dr. Edvarda Beneše, našeho druhého prezidenta budovatele, který se zasloužil nejen o náš stát, ale i o záchranu našeho národa před likvidací ze strany Německa. Dr. Edvard Beneš hned po skončení války prohlásil že: máme všechno zaznamenat a povědět, co jsme zažili ve svých vězeních a
NEZAPOMEŇTE,jak híasouaíi naši zvolenízástupci ČSSD ani jeden hlas proti ODS 8 hlasů proti KSČM ani jeden hlas proti KDU-ČSL ani jeden hlas PRO DEL) anijeden hlas PRO Jak výmluvné a ostudné pro náš národ. Nestačí, že máme mezi sebou dosti lidí ochotných a prodejných, kteří pomáhají našim sousedům proti vlastnímu národu. Tito mají rozhodně více prostoru v našem tisku a sdělovacích prostředcích, než občan s vlasteneckým cítěním. My staří máme povinnost připomínat našim následníkům skutečné události a skutky a nesmíme se smířit s překrucováním naší historie. Nemůžeme myslet jen na dnešní generaci, musíme myslet na příští generace, aby nezapomínaly, aby se nestalo to, co prohlásil pan Pehe, politolog, že se jako národ rozpustíme v Evropské unii jako kostka cukru v
šálku hnědé kávy. Zahradník Ladisíao
PAMĚTI OBCE HOLICE Po intenzivních přípravách a svědomité práci se holičtí občané konečně také dočkají publikace PAMĚTI OBCE HOLICE. Téměř všechny okolní městské části již své paměti mají. A tak se i KMČ č. 4 rozhodla paměti své městské části vydat. O zpracování textové části jsme požádali pana Miroslava Koudelu pracovníka Státního archivu v Olomouci. Jak se své práce zhostil, můžete posoudit sami po přečtení PAMĚTÍ. V publikaci je použita řada dobových fotografií, které poslali holičtí občané, dále i řada fotografií nových, které pořídili pracovníci firmy SIGNUM, kteří mají na starosti grafickou úpravu celé publikace. Publikace je vydávána pod záštitou MMO. Náklady na vydání budou hrazeny z prostředků KMČ č. 4 a ze sponzorských darů, které poskytli holičtí podnikatelé a obchodníci. Všem jim touto cestou za poskytnuté příspěvky děkuji. PAMĚTI OBCE HOLICE vyjdou v měsíci červnu a budou zdarma k dispozici všem zájemcům na detašovaném pracovišti MMO (vedle pošty), vždy v pondělí od 13.00 do 17.00 hod. Přesný termín výdeje bude ohlášen rozhlasem. Silvestr Tomášek - Předseda KMČ č. 4
-2-
v
Čtenáři nám píší Vážená redakce Holických novin! Dostalo se mi do rukou několik čísel Holických novin a protože sám něco velmi podobného vydávám (bez jakékoliv podpory) a protože mě mnohé ve vašich HN zaujalo, píši vám několik řádků. Pocházím z Velkého Týnce, tam dodnes celkem pravidelně přispívám doTýneckých listů, a tak jsou mi některé události týkající se Holice blízké. Dovolte, abych se z mého hlediska vyjádřil k některým v Holických novinách otištěným materiálům. Samozřejmě, že nemám žádný patent na neomylnost, jde jen o názor. "Žili mezi námi" MUDr. Hudec v č.2 z dubna 2002. Autor pan Tomášek má o Dr. Hudcovi mnoho informací, těžko s nimi polemizovat, přesto si neodpustím na základě svých poznatků ze zcela přístupných archivních materiálů některé údaje poopravit. Především nebyl společný obvod obcí Holice a Hodolany, tento obvod se skládal z obcí Holice, Velký Týnec, Vsisko, Grygov, Krčmaň, Nový Dvůr-osada, dále byl závodním lékařem podniků a živností na těchto katastrech se nacházejících. V číslech to znamenalo cca 2250 pacientů v Holiči samé a okolí a dalších 2800 stálých pacientů v dalších obcích. Při veškerém pochopení pro tehdejší úroveň lékařské péče nelze ale opomenout vyjádření tehdejších úředních míst (lze je rovněž doložit), že dr. Hudec byl sice možná lidumil atd., nicméně jako lékař dosti často selhával, měl naprostý chaos v dokumentaci nebo ji vůbec nevedl. Někdy neprováděl nařízené prohlídky zemřelých, tyto neevidoval nebo velmi nepřesně a diagnózu úmrtí si nechal dokládat od hrobníků nebo kostelníka. Ti také vedli tzv. knihy zemřelých a nahlédnutí do nich je „zážitek". Opakované stížnosti na nedostatečné výkony Dr.Hudce vedly v r.1891 k žádosti o časově neomezenou dovolenou, které „bylo s uspokojením a pochopením zdravotním radou vyhověno" (citát). Až v roce 1891 Dr.Hudec opět začal ordinovat a neustále přibývalo žádostí o vynětí z jeho zdravotního obvodu a přidělení jinam. Což se v roce 1920 podařilo a byla rovněž v samé Holiči činnost Dr. Hudce omezena pouze na akutní zákroky. Klientely mu ubývalo a on obviňoval z toho židovsko německé spiknutí, údajně zaměřené na jeho osobu, neb „komplot tento baží po mém majetku". Já vím, něco jiného je oparem minulé doby milosrdně zastřená minulost a něco jiného jsou v mém případě ještě velmi ohleduplná a milosrdná fakta historikova. Nic autorovi nevytýkám, pouze konstatuji. Holická Amerika Téměř vyčerpávajícím způsobem podané studie skvěle zpracovaná, v č. 5/2003. Ktomu bych snad mohl dodat osobní vzpomínku na r. 1945. Na podzim tohoto roku bylo týneckým rolníkům nabídnuto velkostatkem Nový Dvůr tzv. dělání za skrojky. Rolník s rodinou sklidil určitý úsek pole cukrovky a za odměnu si mohl odvézt domů řepné skrojky, tedy listí s částí bulvy. V poválečné nouzi se do této akce zapojila i naše rodina z V. Týnce. Tehdy jsem poprvé poznal Holickou Ameriku. Dva ohrazené rybníky se stojatou vodou a především při příjezdu ze silnice Olomouc - Přerov dělo. Opravdové proti letadlové dělo, zvané Acht-acht, tedy Kanón
Osm-osm. Kanón stál na betonovém podstavci, volně přístupný. Závěr byl vyňat a tak se dalo hlavní hledět do oblak nebo zaměřovat. Otáčívali jsme jak náměrovým kolem, tak azimutovým čili odměrovým a hráli si. Ne dlouho, práce čekala i na nás sotva desítileté. Dalším objektem byl ohořelý stihač tanků poblíž potoka u bývalého letiště. Průzorem jsme nahlíželi dovnitř a snažili se v obrněnci rozeznat postavu úplně spáleného německého tankisty, z jehož hlavy průvanem padaly shořelé vlasy... Pamatuji se také na domky Bulharů obklopené hradbami z bedniček na zeleninu i na to, že v řepném porostu se daly najít spousty nábojnic i celé kulometné pásy, poházené kapesní obvazy a další „poklady". Snad ještě jen to, že s kanónem 8,8 cm jsem se za deset let setkal na vojně v Kežmaroku, ale to užjako miřič. Úplně nakonec, když už jsem v tom psaní, ještě vzpomínka mého pradědečka na válku v roce 1866 v Holiči. Byl tehdy určen jako vojenská přípřež pro armádu. To znamenalo, že se na rozkaz dostavil s povozem a dvěma koňmi na seřadiště v pevnosti Olomouc. Byl přidělen do kolony šesti vozů pro převážení válečných zásob mešního vína. Na vozy byly naloženy soudky a láhve, vše obloženo slámou, vedoucí vozukočí a velitel vozu-průvodčí (oficiální tituly) byli vzati do přísahy a vyrazilo se na frontu. Z Olomouce dojeli do Holice ke kostelu. Na pokyn důstojníka farář kostel „odsvětil" a víno bylo složeno dovnitř. Vozy s osádkami čekaly na návsi tři dny. Pak se znovu nakládalo a tak dojeli až do Břeclavi. Znovu uložení vína a po pár dnech bylo již po válce. Převoz vína se vracel do Olomouce. Někde u Napajedel byli zastaveni snad polskými hulány. Po zjištění totožnosti mohli pokračovat a huláni uctivě zdravili povozy s „nábožným nákladem". Příštího dne potkali zase uherské husary a ti po kontrole nákladu bez váhání, ať je to víno mešní nebo ne, část nákladu zabavili a na místě popíjeli. Vůdci kolony dali papír s potvrzením pro armádní velitelství v Olomouci a bylo to psáno velmi rozmáchle a maďarský. V Olomouci se příslušný důstojník velmi zlobil, ale na své spojence a navíc po prohrané válce neměl „gebíry". A to ještě nesplnili vzkaz velitele husarů olomouckému arcibiskupovi, že děkují a že víno „šlo pít" a neshledanou v
příští vál cel Už píši přes normu a tak nakonec ještě prosbu: velmi mne zaujaly verše pana Petra Šafránka. Jednak ve svém Lomnickém občasníku mám zavedenou stránku pro poety a rád bych něco přetiskl a pak jste otiskli báseň o řece Moravici. O té by se dalo uvažovat do chystaného sborníku Sdružení obcí Slezská Harta, bylo by to určité osvěžení obsahu. Neznám žel adresu p. Šafránka, ani tel. číslo, po té idiotské územní reorganizaci na kraje už nemáme v telefonních seznamech Olomoucko, ale místo něj třeba Český Těšín a Třinec. Tak bych prosil, pokud možno, o předání tohoto vzkazu panu Šafránkovi, aby případný souhlas s otištěním třeba jen stručně zavolal na tel. 554 271103 kdykoliv. S pozdravem Jaroslav Chytil Lomnice 20, 793 0 5 Moravský Beroun
-3-
v
o
v
CO SE VŠECHNO MUŽE STÁT V naší rodině byli odjakživa v domě psi a kočky. Až poslední dobou jsme dávali přednost jen psům a kočky byly u nás jen výjimečně. Rád vzpomínám na krásné přátelství našeho Dana irského teriéra a kocoura Šmurdy. Kocoursice nebyl čistokrevný, ale vydařil se. Příroda si na něm dala záležet. Nejen že byl veliký, ale krásně mourovatý s výraznými pruhy, no jako malý tygr. Jen barevně byl šedočerný. Však to znáte, jaké jsou u koček barvy. Tak tihle dva měli mezi sebou jakousi dohodu, že pokud se pohybuje kocour po bytě a dvorku, je všechno v klidu. Ale jak překročil tu pomyslnou hranici mezi dvorkem a zahrádkou, byl ihned zahájen bleskový útok. Co dovedou teriéři, ví každý, kdo je zná. Jinak po domě a dvorku bylo mezi kocourem a Danem všechno v pořádku. To, že se svorně krmili ze svých misek a že spolu spávali, to jen dokresluje jejich vzájemný vztah. Že kocour byl rošťák, to předváděl s velkou oblibou. V letních měsících se vyhřívali spolu na sluníčku, a když Dan spal, tak kocour Šmurda se lenivě zvedl a nedbale odkráčel k zahrádce, totiž mezi dvorkem a zahrádkou nebylo oplocení. Jak se však přiblížil k zahrádce, Dan byl okamžitě ve střehu vyrazit. A kocour se zase ledabyle obrátil nazpět a bylo po útoku. A to praktikoval náš Šmurda dosti často a vrcholem bylo, že se přiblížil k Danovi a slastně se o něj otíral. Bylo to zcela jasně prováděno vědomě k velké zábavě celé naší rodiny. Přeškoda, že jsme o Šmurdu přišli. Doplatil zřejmě na své toulky za kočkami. Však to znáte, kocoura doma neudržíte, když přijdou na něj ty jeho choutky. Dlouhá léta jsme pak kocoury neměli, jen psi byli našimi společníky. Až jednou se k nám zatoulalo koťátko, které někdo vyhodil; no lidé jsou různí k jejich škodě. A tak se u nás zabydlil tříbarevný kocourek, Matýsek jsme mu říkali. Vyrostl z něho statný macek, však měl z čeho. Jako každý kocour i on byl tulák, ale s tím se nedá nic dělat: příroda je příroda. Kastraci neuznávám, to je zvrhlost. Naše rodina, syn s manželkou a děda s vnukem, každý měl
svoje úkoly a zájmy. Jednou jela snacha do města a na cestě blízko benzinové pumpy zahlédla přejetého kocoura. Hned z první telefonní budky volala domů, jestli je Matýsek doma. No nebyl a tak se jel syn podívat, jestli je to náš kocour. Podle syna byl to náš Matýsek. Já jsem byl tenkrát na zahradě, kterou máme mimo dům, kde mně sdělil tu smutnou zprávu, že Matýsek je přejetý. Tak jsem vzal prostěradlo a jel jsem k tomu nešťastnému místu. Také podle mě to byl náš kocourek. Tak jsem ho zabalil do prostěradla a odvezl na zahradu, kde jsem vykopal hrob a našeho milého kocourka jsem pochoval. Nestydím se i za těch pár slzí. Až do večera jsem byl na zahradě a pak s těžkým srdcem jsem jel domů. Otevřu vrata a vjedu do dvora autem a Matýsek mi šel naproti. Byl to šok, ale věřte krásný šok. Moji mladí bydlí v poschodí, a tak jsem šel za mojí snachou, že Matýsekje živý, že mě přivítal, jak jen on to uměl. No byl na mě zřejmě divný pohled, protože mě snacha povídá: "Dědo co je vám, není vám zle, nebo jste si popil?" Tak se na mě podepsalo to překvapení. Tak jsem na zahradě pochoval jiného kocoura, protože náš kocourek Matýsek byl obyčejný kocour, jakých je plno, ale byl náš. Tak život připraví překvapení, které by si mnohý nemyslel. Závěr ale byl nakonec přece jen smutný. Za týden jsem našel našeho Matýska s prostřelenou hlavou. Kdo to udělal, nevím, ale byla to doba prázdnin a mládež se zřejmě nudila, v obci se potloukali nějací výrostci podle řeči zřejmě Pražáci. Měli vzduchovou pistoli, ale co to bylo platné, dokázat tu surovost nebylo možné. Našeho Matýska by nám stejně nikdo nevrátil. Tak jen ta vzpomínka na něho nám zůstala. Jsou to jen zvířátka, ale věřte, že péči a lásku, kterou jim dáte, vám mnohonásobně vrátí. Ladislav Zahradník
rRECEPTYi K o u z e ln á v ý l o h a Karlova zelňačka Suroviny: 1 kg kysaného zelí, 1/2 kg brambor, 2 velké mrkve, 1 petržel, 1/2 celeru, domácí klobása nebo 25 dkg uzeného, 1 šlehačka, 1 větší cibule, polévkové koření, sůl. Postup: Kysané zelí se dá vařit, n a s tr o u h á m e k o řen o v o u zeleninu a přidáme uzené nebo klobásu. V druhém hrnci uvaříme na kostičky nakrájené brambory. Poté vše slejeme dohromady, uzené vyjmeme a nakrájíme na kostičky. Zalij eme šlehačkou a rozkvedlaný mi vejci. Osolíme a přidáme trochu polévkového koření.
Holičtí občané kteří chodí nakupovat do DROGERIE paní LESKOVJANSKÉ si už jistě zvykli na dvě věci. Ta prvníjsou kouzelné veršovánky, kterými paní „Jaruška", jak jíznámí říkají, nabízí zboží, které si uní můžete zakoupit. Druhou věcí, kterou všichni obdivujeme, je její výloha. Je opravdu kouzelná. Střídá se v ní historie i zvyky lidí, kteří v městské části Holice žijí. Na Vánoce zde můžete zhlédnout výstavu betlémů ve všech různých podobách. Jindy zase výloha zve ke zhlédnutí starých fotografií, které ukazují, jak vypadala Holice před 100 lety. Současně si můžete prohlédnout i věci, které tehdy lidem sloužily nebojím zkrášlovaly domovy. Ani nevím, kde paní Jaruška vše shání, ty staré mlýnky, odměrky, formy na pečení, žehličky nebo i věci, které dnes už jen těžko poznáváme. Pozadí obvykle tvoří nástěnné závěsy, které vytvořily šikovné ruce našich babiček. Přejeme si, aby ta KOUZELNÁ VÝLOHA kouzlila ještě hodně dlouho, aby se naši noví spoluobčané a jejich děti mohli seznámit s historií místa, kde nyní žijí. A paní Jarušce za to vše patři nas vřelý dik.
S.T.
-4-
Výsledky přijímacího řízení na střední školy připravenost na zkoušky, bylo navštěvování nepovinných předmětů cvičení z českého jazyka a z matematiky, které naše škola každoročně nabízí žákům devátého ročníku. Většina žáků, kteří absolvovali písemné přijímací zkoušky, se úkolu zhostila statečně.
Nastalo dlouho očekávané období přijímacích řízení na SŠ. Letošní deváťáci před sebou měli nelehký úkol. Premiéru totiž měly jednotné tzv. scio-testy, které pro žáky představují novou zkušenost. Žáci škol, které přistoupily k jednotným přijímacím zkouškám (a těch byla většina), v průběhu dne absolvovali sadu tří náročných testů: šedesátiminutový test obecných studijních předpokladů (60 otázek) a čtyřicetipětiminutové testy z matematiky (30 příkladů) a českého jazyka (55 otázek). Na výběr byly vždy dvě až pět odpovědí, mezi nimiž byla právě jedna správná. Za špatnou odpověď se část bodu (a v případě výběru ze dvou možností odpovědi dokonce celý bod) strhávala. Mezi jednotlivými testy byla vždy patnáctimunutová přestávka. Žáci devátých tříd měli možnost testy tohoto typu psát už v lednu jednou ve škole v rámci celokrajského projektu testování, podruhé individuálně v rámci Národních srovnávacích zkoušek pořádaných firmou Scio. Další možností, jak zlepšit svoji
Atady už jsou výsledky přijímacího řízení v číslech: 9. ročník: - na gymnázia se hlásilo 6 žáků, přijato bylo 5, - na střední školy se hlásilo 15 žáků, přijato bylo 16 (1 ze zájemců o gymnázium), - na střední odborná učiliště byli na maturitní obory přijati 3 žáci a 8 na tříleté studijní obory. Umístění posledních dvou žákyň se řeší v těchto dnech a zřejmě nebude problémem. 5. ročník: - 2 žáci byli přijati na víceletá gymnázia. IŠ
Paragraf 11/55: 3. místo v oblastním kole Holické vítězné družstvo postupové školní soutěže Paragraf 11/55 se 6. dubna v Domě dětí a mládeže v Olomouci zúčastnilo oblastního kola. Utkalo se s nejlepšími týmy zbývajících škol olomoucké oblasti, které byly do projektu zapojeny (ZŠ Mozartova, ZŠ Svatý Kopeček, Horka nad Moravou, Tršice, Štěpánov). Žáci soutěžili v disciplínách, které byly obdobou školních kol a rovněž se zaměřovaly na zvýšení povědomí nezletilých o nutnosti dodržování vy hlášek a zákonů (se zvláštním důrazem na zákon, jenž vymezuje hranici pro prodej tabákových výrobků až po dosažení 18 let). Náš tým žáků 9. ročníku v sestavě Marcela Moudrá, Renáta Štefanová, Alexandr Popa, Petr Kočíř a Martin Ťuik, soutěžící opět v barvě modré, si počínal dobře hned od začátku.
Pohyboval se na předních místech až do samého závěru, přestože ztratil pádem věže ve 3. kole možnost vytvořit si potřebný náskok a zajistit si vítězství. Štěstí přálo jiným, ZŠ v Tršicích a v Horce nad Moravou, a tak jsme se ztrátou 4 bodů obsadili pěknou bronzovou pozici. Nutno podotknout, že i ostatní družstva prokázala svou bojovnost a sílu a medailovým týmům šlapala na paty až do posledníchchvil.Uspětvtaksilnékonkurencinebylovůbeclehké. Za perfektní výkony byla oceněna všechna družstva, ale pouze dívčí kvintet ZŠ Tršice dostal šanci prokazovat své vědomosti, znalosti a schopnosti v kole krajském a v případě dalšího vítězství zakončit svou úspěšnou cestu v Senátu Parlamentu ČR v klání se soupeřem, vítězným družstvem Libereckého kraje, Mgr. Zuzana Doořákouá
Otázky padly na úrodnou půdu
Střípky ze základní školy
V minulém čísle HOLICKÝCH NOVIN jste si jistě přečetli článek: HOLOBYTY A CO DÁL. Byl napsán na základě kritiky občanů, kteří bydlí na Holické ulici v blízkosti holobytů. Kritizovali hlavně nepořádek v okolí tohoto domu, který vítr zanášel do jejich zahrádek a před jejich domy. V závěru článku jsem položil otázku, zda seještě dlouho budeme stydět za to, že jsou postaveny právě v městské části Holice. Odpověď mi dal ve velice krátké době Magistrát města Olomouce, který ve spolupráci s Technickými službami zajistil přistavení dvou kontejnerů na odvoz odpadu, který se zde nacházel. Dík za to patří PHDr. Marcele Hanákové, náměstkyni primátora, panu Ing. Pokornému náměstkovi primátora, a PhDr. Pavle Nachtmanové, pracovníci odboru sociálních služeb a zdravotnictví a pracujejako poradce pro národnostní menšiny. Je sice pravda, že úklid byl prozatím proveden jen ze dvou třetin, poněvadž by bylo třeba přistavit ještě jeden kontejner, aby zmizel nepořádek i za domem. To však již bude záležet jen na obyvatelích tohoto domu. Ze strany MMO bylo učiněno maximum a za to patří všem zainteresovaným dík. S.T.
V tělocvičně byla provedena v květnu rekonstrukce podlahy - vadná místa byla opravena, parkety byly několikrát přebroušeny, byly provedeny barevné nátěry a značení a vše bylo přelakováno. Zahrada školy byla převedena do majetku Magistrátu města Olomouce. K tomuto kroku jsme přistoupili, protože vzhledem k její rozlehlosti a vzdálenosti od budovy školy nebylo v našich silách ji dále udržovat. Pro žáky byly rovněž velmi demotivující časté vykrádání a ničení úrody. Š k o la z ř í d i l a své w e b o v é s t r á n k y : www.volnv.cz/zsholice. Jsou zde zveřejněny všeobecné informace, historie, informace pro rodiče, dokumenty i fotogalerie z některých školních akcí. Po řadě jednání je zřízení školního hřiště na dobré cestě, zahájení výstavby předpokládáme v červnu nebo červenci tohoto roku. Velký dík patří panu Tomáškovi (KMČ) a panu Chytilovi (ZŠ), bez jejichž obětavosti i důslednosti mohlo vše IŠ skončit i neúspěchem celé akce.
-5-
NAŠI JUBILANTI ZPRÁVY zjednání KMČ č. 4 Holice V měsíci červnu a červenci blahopřejeme našimjubilantům František KNÁPEK Anna KROUTILOVÁ Ludmila KRATOCHVÍLOVÁ Antonín DVOŘÁK Květoslava STEJSKALOVÁ Marie ZDRÁHALOVÁ Ludmila SEDLÁČKOVÁ Vladimír ZAPLETAL Ludmila STOLIČKOVÁ Irena MULEROVÁ
DUBEN 2004 Bylo projednáno: - zpráva o činnosti Mě Policie v holickém rajónu - došlá pošta - připomínky občanů: - sběrová sobota (druhý rok termín na „Bílou sobotu") - velká hlučnost vlivem automobilového provozu na Přerovské ul. - hlučnost při fotbalovém tréninku na hřišti - projednání zrušení školní jídelny při ZŠ a MŠ a zajištění obědů pro seniory BŘEZEN 2004 - pravidelná zpráva M2 Policie o holickém rajónu - došlá pošta - majetko - právní záležitosti - připomínky občanů: záležitost o dopr. obslužnosti při otevření kulturního centra OLYMPIA - hluk na Keplerově ulici ze šrotiště - černá skládka u potoka na Keplerově ulici - dotaz na provizorní opravu ulic Na dílkách a Na Zábraní
Anna ŠOLCOVÁ Obzvláště krásného životního jubilea se dožívá paní Božena DOSTÁLOVÁ (90 roků). Všem jubilantům přejeme pevné zdraví, optimismus a mnoho let prožitých v kruhu svých nejmilejších.
PRANOSTIKY ČERVEN Jaká parna se v červnu dostaví, tak se i prosincové mraky postaví. Na Boží tělo den jasný celý rok šťastný. Když na Medarda prší, těžko se seno suší. Déšť na Víta špatná budou žita. Čím dříve před svátým Janem hřiby rostou, tím dříve před Vánocemi sněží.
POBOČKA MĚSTSKÉ KNIHOVNY Jak možná někteří z vás již zaregistrovali pobočka Městské knihovny v Holiči se přestěhovala do nových místností. Od 27. 5. 2004 má své nové místnosti v bývalých jeslích. Půjčovní doba zůstává stejná. Věříme, že i když při návštěvě knihovny budete muset zdolat pár schodů, zůstanete ji i nadále věrní. Příjemné prostředí nových prostor vám jistě tuto malou nepříjemnost vynahradí. Do uvolněných prostor bývalé knihovny se přestěhují naši důchodci, kteří tak získají útulnější prostory pro svou činnost a do jejich bývalé klubovny budou umístěny školní dílny holické základní školy. S.T.
OBĚDY PRO OBČANY Vstup do EU mnohdy zasahuje i nepříjemně do různých oblastí nás občanů. Protože kuchyně holické základní školy nevyhovuje přísným normám EU a na její rekonstrukci nejsou v městské pokladně peníze, bylo rozhodnuto, že se obědy pro žáky a personál školy budou vozit z kuchyní škol, které těmto normám vyhovují. Důsledek toho však měl negativní dopad na všechny ty, kteří si do školní kuchyně chodili pro obědy: maminky s malými dětmi, někteří zaměstnanci okolních podniků, občané, kteří žijí sami a důchodci. Na popud paní učitelky J. Horské se KMČč. 4 pustila do zjišťování, zda by nebylo možné pro tyto lidi něco udělat. A řešení se našlo. V bývalé budově jestli je kuchyňka vhodná pro výdej stravy do jídlonosičů a vývařovna ve Velké Bystřici je ochotna obědy dovážet. O spolupráci jsme požádali MMO odbor sociálních služeb, který nám přislíbil pomoc. Dnes už je situace jasnější, obědy se budou vydávat asi od srpna za velice příznivou cenu 43,- Kč (100 g porce masa + doprava). Takže když vše dobře půjde občané Holice se opět dočkají možnosti chodit si pro obědy a přejemejim, aby chutnaly stejně dobře, jako ty ze školníjídelny.
S.T.
Je-li od Petra až do Vavřince parno, bývá v zimě dlouho studeno.
ČERVENEC Jaký červenec, takový leden.
CVIČENÍ S MÉĎOU BÉĎOU pro rodiče s dětmi oe očku 1 - 5 íet
Navštívení Pany Marie čisté, přináší ovoce jisté. Prší-li na Medarda a Prokopa, shnije mandel i kopa. Zapláče-li Markyta, bude dešťů dosyta. Je-li na svátou Maří Magdalénu vítr, jde dobře každý obchod.
oznamuje změnu termínu
MAŠKARNÍHO REJE 23. 6. 04 od 16.30 hod. v tělocvičně ZŠ Holice Všechny děti srdečně zveme. Vstupné 20,- Kč a dáreček do tomboly. Bližší informace pro zájemce na tel.: 585 316 420 nebo 604 339 220
O svaté Anně sedlák si žita nažne.
-6-
i
Holičtí hasiči slavili 120 let založení sboru něm bylo povinností každého pracujícího občana. Ten náš byl úplně jiný. Měl nám ukázat, že hasičská jednota má opravdu místo v naší společnosti, a holičtí občané nám dávali najevo, že jsme jim připravili příjemnou podívanou, především dětem.
Dne 8. května náš sbor slavil 120. výročí založení Hasičského spolku v Holiči u Olomouce a vyjste byli u toho. Především nás překvapila hojná účast občanů. Amerika totiž praskala ve švech. Zhruba 500 občanů jsme nenechali hladovět a žíznit a pochopitelně jsme jim nabídli maximální program složený z ukázkových cvičení. Naším cílem bylo také soustředit a do prezentací zapojit složky Integrovaného záchranného systému. Již 120 let náš sbor žije a jeho činnost zapadá do tradic obce, protože jako jediný spolek jsme její stálou součástí. Jestliže se poohlédneme do kronik, zjistíme, že děním oslav byla zahrada Hanáckého pivovaru. Poslední slavnost v tomto areálu proběhla v roce 1963. Po té se pivovarská zahrada včetně rybníku navždy uzavřela a zůstala jen v paměti starších holických občanů. Poslední slavnost takovýchto rozměrů se konala u příležitosti 100. výročí založení spolku, ovšem jak my říkáme „na sucho11, v prostorách tehdejšího obecního dvoru a před školou na návsi Svobody. Jelikož se naše jednotka specializuje na vodnízáchranářství, byli jsme nuceni hledat patřičný areál s dostatečnou vodní plochou. Amerika plně vyhovovala našim představám a díky panu Ing. Fuksovi jsme mohli realizovat ukázky naší bohaté činnosti.
Předvojem takovýchto oslav má být slavnostní průvod. Jistě si připomenete období minulého režimu, kdy prvomájový průvod se považoval za ukázku síly dělnické třídy a účast v
Tento průvod odstartoval začátek klání „Hasičské show" aneb našeho rčení „My slavíme, vy oslavujte s námi". Slavnostní průvod s dechovkou Přikázanka byl ukončen v areálu Amerika, kde naši občané měli možnost zhlédnout ukázkové cvičení složek Integrovaného záchranného systému. Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje předvedl ukázku výstavby norné stěny, 75. Záchranná a výcviková základna prezentovala potápěče a ukázky na motorovém člunu. Hasičský záchranný sbor Českých drah simuloval ropnou havárii a její likvidaci. Pestrou podívanou nám předvedla Městská policie Olomouc s ukázkami práce psovodů, sebeobrany a zadržení pachatele. Závodní hasičský záchranný sbor Setuza ukázal hlavně dětem stříkání na plechovky vysokotlakým čerpadlem z cisternového auta. Na závěr naše jednotka předvedla činnost a prostředky vodního záchranářství, a hlavně předvedla, co umíme,
Jedny noviny o nás napsaly, že tato slavnost byla velmi pestrá a byla „pastvou pro oči“. Totiž už svým záměrem byla tak trochu netradiční. Závěrem bych chtěl tímto poděkovat všem jednotkám, které se zde prezentovaly a hlavně děkujeme především holickým občanům, kteří se na nás přišli podívat a drželi nám palce, ať nám to vyjde. Perfektní počasí bylo u sv. Floriána patrona hasičů poctivě vymodlené. JaroslavŠponar
-7-
REKONSTRUKCE NÁVSI SVOBODY III. ETAPA
V ZP O M ÍN Á N Í NA JEDNOCENÍ ŘEPY J. LESKOVJANSKÁ
Firma SKANSKA DS vyhrála ve výběrovém řízení i tře tí etapu rekonstrukce návsi Svobody. A je to tak správně, když si něco rozdělali, tak ať si to i dokončí. Koncem června by práce na rekonstrukci měly být zahájeny a předpokládá se dokončení v měsíci říjnu. Cesta kolem pošty bude provedena stejně jako v první a druhé etapě. Jen v prostoru přechodu mezi školami bude vybudován široký zpomalovací pruh, aby byla zajištěna bezpečnost žáků. V rámci tře tí etapy bude také dokončeno celkové ozelenění návsi tj. výsadba nových strom ků a keřů. Současně bude provedeno rozmístění laviček a odpadových košů. Souběžně s rekonstrukcí bude probíhat vybudování kanalizační přípojky holické základní školy a výstavba nového sportovního areálu v prostoru školy. Až v říjnu SKANSKA DS dokončí svou práci, získají holičtí občané nejen krásnou náves, ale holické děti se dočkají pěkného sportoviště, kde se budou moci do sytosti vydovádět. A KMČ č. 4 se bude moci snažit o získání dalších financí na rekonstrukce dalších ulic v městské části Holiči.
S.T.
Vzácný člověk 11. května oslavil holický rodák, pan Bohuslav Smejkal, osmdesáté narozeniny. Je knihovník, publicista a bibliofil. Působil napřed v knihovně Obchodní a živnostenské komory, později až do důchodu ve Státní vědecké knihovně (univerzitní) jako vedoucí knihovnických služeb i jako zástupce ředitele knihovny. V důchodu pro olomoucké arcibiskupství a zpracovával a uspořádal jeho literární fond. Má bohaté znalosti ze svého oboru i z dalších, např. z historie a umění. Významná je i jeho rozsáhlá činnost přednášková a osvětová, publikuje také v regionálním tisku. Přejme tom uto vzácnému rodákovi hodně zdraví a mnoho další inspirace v jeho bohulibé činnosti. PŠ
Kouzlo noci Petr Šafránek Jasmíny voní opojně Vůně proudí oknem do pokoje Láká mě k volnosti Vínem verše píši znepokojen Noc plná temných vůní Nabízí krásnou inspirací Tajemství dávných lásek Náhle se z dáli časů vrací. Noc v šatě čaroděje Snem svatojánským nese do světa Ztrácí se skutečnost Má duše jako slavík k tobě odlétá
Při okopávání na zahradě Vzpomenu si na dobu Kdy cukrovka zemědělcům Přinášela úrodu. Cukrovka si vyžádala Hodně ruční práce Neboť při jednocení Se neosvědčila mechanizace. S motykou buď pěšky Ale hlavně na kole Časně ráno během května, Vzhůru na pole. Husté řádky cukrovky Pojedná přetrhat, (správný název vyjednotit) A ještě okopat. Kolíky se vyměřily řádky Až za obzor mířící, Které se pak spočítaly Na míru jménem měřici. Z měřic byly hektary A těch nejvíce Překonávaly tyto družstevnicePaní Foltýnová, paní Srostlíková, Paní Kočí, paní Kluková, Paní Pospíšilová a další paní... Dej jim Pán Bůh lehké spaní. Zato s paní Ondrážkovou Bylo o řepě dlouhé povídání. Zaplevelená pole přivítala s díky I mimodružstevní brigádníky. Pod žhavým sluncem Na listech řepy Krůpěje potu byly znát Vždyť ještě jednou v červnu Se řepa musela okopat. Přesto vzpomínám na šumění větrů, Kukačku, jež počítala mi řádky, I na polní tišinu rušenou Jen ozvěnou někde z dálky. Peníze za řepu, deputátní cukr, Má tehdejší linie, to už tu dávno není. A doba jednocení cukrovky Upadá navždy v zapomnění.
HOLICKÉ NOVINY Vydává: Statutární město Olomouc KMČ č. 4 Holice, IČO: 299 308 Redakční rada: Silvestr Tomášek, Helena Šišková, Mgr. Jarmila Horská Grafické zpracování a tisk: reklamní agentura NEW SIGNUM, s.r.o. Olomouc Vychází jednou za dva měsíce. Toto číslo vyšlo v červnu 2004.
