Ročník III Číslo 9 Říjen 2015 SZŠ 5. května 51 Milé čtenářky a čtenáři, kromě barevného listí v ulicích nám příchod podzimu věstí i další číslo našeho školního listu. Po prázdninách jsou Drobky zpět, aby vás informovaly o tom, co se v naší škole dělo, děje a dít bude! Ačkoliv nás čeká skoro celý školní rok, už teď můžeme říci, že jako škola máme za sebou docela slušný rozjezd. Kdybychom byli bulvárem, určitě by se na našich stránkách mohly objevit tyto titulky: „Navzdory turniketům aktivní střelec v budově!“ nebo „Žákyně SZŠ okouzleny smrtí a testosteronem v uniformách“. Ale protože se snažíme být seriózním médiem, jsou naše titulky umírněné a hlavně
pravdivé. Snad i díky tomu máme čtenáře s vybraným vkusem, jak je zdokumentováno na poslední straně tohoto čísla. Nepíšeme lži, nešíříme sci-fi. Až na jednu výjimku ovšem. Mr T. Shirt tentokrát útočí nejen nekompromisním slovem, ale i svádí hudbou budoucnosti – slibuje nám schody do nebe! Vše má ale svůj čas, takže do doby, než se necháte v září 2016 eskalovat do oblak, čeká vás v naší škole hodně událostí, zážitků a akcí, které si nenechají ujít ani Drobky. Zachovejte nám proto přízeň a pusťte se do čtení! Pavlína Vočková
Pohádkový vstup do života na střední A máme tady nový školní rok, kdy na naši školu přicházejí noví žáci. Je to doba, která je plná seznamování, a to nejen mezi sebou, ale i s třídními učiteli a ostatními vyučujícími. Aby to pro naše žáky nebylo tak těžké, připravili si pro ně výchovné poradkyně spolu s třídními učiteli adaptační den. Účelem této akce je pomoci žákům zapojit se lépe do kolektivu, navzájem se respektovat a poznat se z jiného pohledu než z lavic při běžném vyučování. Tento rok jsem se této akce mohla zúčastnit osobně, a sice jako třídní učitelka prvního ročníku oboru kosmetické služby. Celý den začal příchodem do krásného vyšehradského parku, kde se to všechno konalo. Ze začátku se děvčatům do her moc nechtělo, ale nakonec se všechny aktivně zapojily a připravených her se s chutí zúčastnily. Asi nejvíce je zaujala hra na tichou poštu, která měla ukázat, jak funguje komunikační šum ve třídě, což se v čistě ženském kolektivu opravdu hodí :-) Celé slunné dopoledne bylo zakončeno divadelním představením, kde se děvčata statečně „poprala“ se scénkou z pohádky O veliké řepě. Pak se šlo domů. Teď už mi nezbývá nic jiného než vám, moje milé studentky, popřát hodně úspěchů a společných zážitků, kterých nás čeká opravdu dost. Monika Lžičařová, třídní učitelka 1. KA Byl krásný slunný den a nás, jako všechny žáky prvních ročníků, čekalo adaptační dopoledne na Vyšehradě, na které jsme se už dlouho těšili. Účelem tohoto dopoledne bylo více se seznámit a spřátelit se svými novými spolužáky. Plnili jsme několik úkolů a my vám některé z nich popíšeme. Tím prvním bylo nakreslit náš společný dům. Byli jsme rozděleni na dvě skupiny. Každá skupina nakreslila na velký papír vše, co by ve svém domě chtěla mít. Spolužačka chtěla vířivku, ale na papír napsala ve slově vířivka tvrdé „y“. Když to naše třídní profesorka Brychcínová uviděla, tak se zděsila. Někteří spolužáci si zapomněli nakreslit postel, takže by se ve svém domečku moc dobře nevyspali. Ale jinak byly naše vysněné domečky krásné. Později jsme si naše výtvory pověsili ve své třídě na nástěnku. Dalším úkolem bylo zahrát pohádku. My jsme měli Pyšnou princeznu. Hlavní postavy ztvárnili Ivuška s Michalem. Moc krásně předvedli scénu se zpívající kytičkou. Ostatní první ročníky také měly představit nějakou pohádku a úkolem ostatních tříd bylo uhádnout, o kterou pohádku se jedná. Díky těmto kolektivním hrám jsme se všichni sblížili. Adaptační dopoledne skončilo společnou fotkou každé třídy. Celé dopoledne se nám moc líbilo. Natálie Legnerová a Karolína Vagenknechtová, 1. ZC
Dobrá rada nad zlato (včetně té studentské) Ve čtvrtek 24. září 2015 se uskutečnila první studentská rada tohoto školního roku. Probraly se základní informace o organizaci školního roku a řešil se maturitní ples, který se uskuteční 9. ledna 2016 v Lucerně. Velkou novinkou je, že školu bude jednou za 14 dní navštěvovat psycholog, kterého mohou žáci plně využívat od 8:00 do 10:45 v kabinetě výchovných poradců. Pokud budete mít potřebu, neváhejte a služby psychologa určitě využijte, protože jak všichni víme „dobrá rada nad zlato“. Jitka Mindlová, 3. LB
Nové posily ve vrátnici Pokud se řekne turniket, tak první, co mě napadne, jsou turnikety na dostizích, tedy závory, které brání závodníkům ve startu. Ovšem slouží ke stejným účelům i na naší škole? Jsou to pouze zbytečné kusy kovu, které nás zdržují od normálního vstupu do školy? Zaregistroval jsem mnohé nechvalné ohlasy, proč jsou u nás vlastně nainstalovány. Snad nikdo z nás ale nedokáže zapomenout na incident, který se vloni odehrál na Žďársku. Žena tam smrtelně zranila studenta, protože měla do školy volný vstup. Může se to stát u nás? Teď už nikoliv, protože máme nové bezpečnostní opatření. Nejsou tu pouze proto, aby nás ráno ve spěchu zdržovaly, ale mají bránit vstupu cizích, potenciálně nebezpečných osob. Turnikety jsou podle mě nejméně drastická volba ochrany, protože ve Spojených státech mají např. i skenery kovu. Já jsem rád, že nás chrání, a považuji je za velmi vhodné řešení bezpečnosti náš všech. Robert Masáre, 2. LA 1
Zprávy „z domova“ (konec školního roku) Aby byla výuka jazyků na naší škole efektivní, snažíme se vyjíždět do zahraničí a v terénu procvičovat to, co se učíme z učebnic. Taková zkušenost je ničím jiným nenahraditelná, což víme nejen my – učitelé jazyků, ale také žáci, kteří s námi již vyrazili. Na konci předchozího školního roku se 24. června 2015 vydalo 48 studentů naší školy na celodenní výlet do Pasova. Během cesty byly vyhlášeny 2 znalostní soutěže na téma Německo a Pasov. V první části soutěže studenti ještě neměli žádné teoretické ani praktické znalosti o zemi a městu. Poté co si studenti vyslechli povídání o Německu a sami si město prohlédli, nejprve společně z výšky s výkladem Mgr. Benešové, poté individuálně, se jejich znalosti výrazně zlepšily. Vítězi soutěže se stali Jan Ullrich 2. LA, Natálie Fränkelová 1. KA, Kristýna Pinkasová 1. LA a Zuzana Totterová 1. LA. Nejen vítězové, ale i ostatní studenti s vysokým počtem bodů dostali odměny za své znalosti. Simona Horníková
Svatba aneb Nové životní cesty našich profesorů Zvlášť my holky téma svatba tak nějak přirozeně milujeme. Kluci bývají skeptičtí, ale nakonec si stejně jednou kleknou a vlezou do chomoutu. Zaujalo nás, že se naše paní profesorka Alena Procházková už nejmenuje Procházková! A to jsme nemohly nechat bez zvědavého vyptávání. Studentky: Dobrý den, paní profesorko. Zjistily jsme, že jste se nám vdala, a tak jsme se přišly zeptat na pár zajímavých detailů. Kde jste svatbu vlastně měli? Paní profesorka: Dobrý den. Tak obřad jsme měli v Pelléově vile na Praze 6, což je vlastně galerie moderního umění, a hostinu jsme potom měli v restauraci Jenerálka dole v Tiché Šárce. S: To zní skvěle. Mohla byste nám prozradit pár zajímavostí? Co na vaší svatbě bylo originálního? P: No… Lilo jako z konve, zrovna když jsme se měli fotit, takže nám asi napršelo hodně štěstíčka. A ještě jedna taková zajímavost – před tou restaurací, kde jsme měli hostinu, se zrovna opravovala silnice, takže tam pánové pracovali s bagrem, čehož jedna aktivní svatebčanka rychle využila a domluvila nám focení v bagru, takže máme s manželem svatební fotky z bagru. S: (smích) A jak vlastně byla vaše svatba velká? P: Taková střední, asi padesát, přes padesát lidí… S: No a nakonec jedna myslím si zásadní věc – jak jste spokojena se svým novým jménem? P: Jo, mně se líbí, já jsem spokojená. Myslím si, že je méně obvyklé než Procházková, takže super. S: To jsme rády. Děkujeme, že jste nám poskytla rozhovor a dovolila tak lehký zásah do soukromí. Přejeme, ať se vám nadále daří. P: Děkuji mockrát. Jak vidíte, profesoři nejsou jen profesionální osoby s hlavou plnou informací, ale jsou to také lidi jako my. Mají podobné osudy a cesty životy. Popřejme jim hodně štěstí a úspěchů a pamatujme si – šťastný profesor = dobré známky!! Milena Májová a Eva Laštovková, 4. LB (Naším zájmem bylo udělat ještě rozhovor s další relativně nově vdanou paní profesorkou Charvátovou (rozenou a známou Veselou), ale bohužel jsme tak nemohly učinit kvůli nemoci paní profesorky. Do příštího čísla to ale už určitě stihneme!)
Konec dobrý všechno dobré Konec školního roku byl také koncem jednoletého projektu v rámci programu Erasmus+. Jeho vyvrcholením byla akce v kinosále školy, která se uskutečnila 26. června a o které se můžete více dočíst na stranách 4 – 6. Posledním krokem bylo vypracování závěrečné zprávy, ve které jsme museli podat podrobné informace o průběhu celého projektu. Závěrečná zpráva nám byla schválena, takže se v současné době můžeme s dobrým pocitem plně soustředit na projekt nový. V tomto školním roce se díky Erasmu+ zaměříme na odbornou angličtinu, kvůli které se tři naše vyučující zúčastní vzdělávacích kurzů v zahraničí. O letních prázdninách vyjela kolegyně Marie Kantnerová do Margate na anglickém pobřeží, kde se věnovala angličtině pro zdravotní sestry. O jejím pobytu se můžete dočíst na straně 8 a ještě si i vyzkoušet, zda ovládáte zkratky ze svého oboru. V současné době je na mobilitě kolegyně Marie Pavlová, která je na kurzu pro učitele odborných škol. Po návratu se i ona s vámi podělí o své zážitky. Určitě bude mít zkušenosti s tím, jak vypadají britské odborné školy, takže se můžeme těšit na srovnání s těmi českými. Jako poslední vyjede kolegyně Eva Lupáčová, po jejíž mobilitě čeká trojici „cestovatelek“ hodně práce. Cílem našeho projektu je totiž vytvoření studijního materiálu s odbornou tematikou, která je součástí třetí části ústní maturity z anglického jazyka. Začnou ho používat třetí ročníky v příštím školním roce, takže z něho budeme mít užitek my jak my učitelé, tak i všichni žáci, kteří se chtějí dobře připravit na maturitní zkoušku. Pavlína Vočková
2
Zprávy „z domova“ (nový školní rok) 1. září 2015 A bylo to tu. Můj první den na střední. Ráno se mísilo s nervozitou až s hysterickou radostí. Musím připustit, že nervozita drtivě převyšovala. Už jen skutečnost, že se vydám do neznámého prostředí, že tam nikoho nebudu znát – učitele ani spolužáky, mě vyváděla z rovnováhy. Dobře, byla to až panická hrůza. Cesta tam probíhala jako ve snu, jako by to ani nebylo možné. Zpětně jsem listovala vzpomínkami a připomínala si zážitky z posledních devíti let a jen matně si uvědomovala, jak se můj život nyní změní. Na Vyšehradě jsem se připletla do stále narůstajícího davu, který vedl plynule až ke škole. Najít třídu už bylo těžší, tady se studenti rozprchli po chodbách, a tak už nebylo možné spoléhat na sílu davu. Musím se usmát, když si znovu vzpomenu na své tehdejší bloudění po škole a zoufalství, které mě obklopovalo, když se mi nedařilo nalézt tu správnou místnost ani své budoucí spolužáky. Vlastně bylo těžké i rozeznat žáky prvního ročníku od druhého, nebo dokonce i vyšších tříd. Zoufalství mě neopustilo ani při projevu paní ředitelky. Sice tvrdila, že nás moc ráda opět uvidí u maturit, ale snad jsem nebyla jediná, kdo silně pochyboval, že se tak u všech stane. Teď si nemůže být jistý nikdo. Na konci projevu se všichni nahrnuli ke dveřím, bylo to neuvěřitelné množství lidí a já mezi nimi. Úplně ztracená. Na chodbě si nás rozebrali učitelé a odvedli do tříd. Se sevřeným žaludkem jsem vcházela do zatím neosobní třídy. Zasedli jsme do lavic a představila se nám naše nová třídní učitelka. Vyhlížela velmi přísně, ale zároveň přátelsky. Rozhodně působila jako někdo, kdo bude spravedlivý. Líčila nám, co nás čeká a snad i nemine. Zkrátka vyprávění, které podstupujeme každým začátkem školního roku. S rozdílem, že jsme tu nově. Ale školní řád je zřejmě všude podobný, ne-li stejný. Tichá a zamlklá třída se začala pomalu probouzet a vyvíjet do již známé dnešní podoby. Ale jen málokterý učitel pochopí a snad ani nemůže pochopit, že si vzájemně rozumíme a máme si toho tolik říct. O upovídanou třídu myslím naše třídní asi nestála, ale snad nebudeme ani tak špatní v prospěchu. Mně se naše třída líbí a ráda vzpomínám na první školní den. Lucie Tomsová, 1. LA
Smrt, jak ji neznáme a Noemova Archa Dne 2. 9. 2015 navštívila třída 4. LB hned dvě výstavy, které se konají v Národním muzeu – Archu Noemovu a Smrt aneb na každého jednou dojde. Expozice Archa Noemova se soustřeďuje jak na vyhynulé živočichy a ohrožené druhy, tak i na zvířata, která všichni moc dobře známe. Výstava je náhradou za historickou budovu Národního muzea, kde probíhá rekonstrukce a takto se aspoň návštěvníci mohou setkávat s oblíbenými exponáty. Zblízka si mohou prohlédnout například ledního medvěda Alíka z pražské ZOO, losa evropského, jednoho z prvních losů na našem území po několika stech letech, nebo prase savanové, jež bylo vystaveno na výstavě Emila Holuba už v roce 1892. Dokonce jsme viděli i velmi vzácný exponát dnes již vyhynulého vakovlka. Výstava je velmi zajímavě zpracovaná – procházeli jsme soutěsky a horské vrcholy, ostrovy Karibiku i Madagaskar, severské pastviny i další kouty naší planety, které obývají nebo obývali nejrůznější tvorové. Na rozdíl od spíše hravé Archy, výstava Smrt naráží na mnohdy i kontroverzní témata. Konkrétně my jsme se zúčastnili lektorovaného programu Smrt jako zrcadlo života. Díky výkladu paní lektorky jsme se dozvěděli, jak je smrt přítomna v koloběhu života a nakolik je pro vyváženost v přírodě potřebná. Zjistili jsme také, jak o smrti uvažovali naši předkové a jak se vyvíjel přístup ke smrti od pravěku až po současnost. Rozhodně to ale není výstava pro každého člověka, protože vás donutí klást si nepříjemné otázky – co po mně zbude, až odejdu? Vzpomene si na mě někdo za 20, 30, 40 let? Dělám opravdu to, co mě baví? Jak mohu změnit svůj život k lepšímu? Těmito otázkami nás opatrně provedla pracovnice z hospicu, která problematiku smrti a umírání velmi dobře znala. Obě výstavy byly velmi zajímavé, takže je mohu jen vřele doporučit. Eva Laštovková, 4. LB
Školní jídelna v novém Milým překvapením začátku školního roku byl nový „outfit“ naší jídelny. Už samotná myšlenka na chutný oběd nám všem dokáže zvednout náladu, natož když nás teď k jídlu povzbuzují veselé barvy a útulné prostředí. Požádali jsme vedoucí stravovacího provozu paní Janu Stojanovovou o krátký rozhovor. Ovšem vůni teplého oběda vám na našich stránkách zprostředkovat nemůžeme, proto se za ní vydejte sami. Vždyť víte kam… Jakými změnami prošla naše jídelna? V naší jídelně máme novou podlahu, osvětlení i dveře. Je také nově vymalováno a velkou změnou je přestavba a modernizace výdejního a odběrového okna. Jistě jste si všimli i kompletní výměny nábytku a drobného inventáře, jako jsou podnosy, sklenice a servírovací vozíky. Je toho zkrátka dost. Jak dlouho přestavba probíhala? Vše se stihlo v době letních prázdnin. Jak byla vybrána firma, které se zakázka zadala? Firma, která dělala rekonstrukci, byla vybrána komisí v řádném výběrovém řízení. V čem vidíte hlavní pozitivum renovace? Naše jídelna je teď modernější a pohodlnější. V příjemnějším prostředí si strávník může lépe vychutnat oběd. Jaké jste zaznamenala ohlasy od personálu i od strávníků? Ohlasy od strávníků – žáků i zaměstnanců - byly jenom pozitivní, a to jak pochvalné, tak i děkovné. Je něco, co byste ještě ráda změnila? K další změně došlo 14. října, kdy začal fungovat nový automatický jídelní systém, tj. nový objednávkový box a výdejní terminál se čtečkou. Já osobně mám ze všech nových věcí velkou radost a věřím, že stejně tak i naši strávníci, ale nedá mi nevyužít tuto možnost a požádat všechny žáky, aby byli slušní a tolerantní a neničili vybavení školy. 3
Projektový den s Erasmem Den před tím, než se v pátek 26. června rozdávalo vysvědčení, jsme na naší škole měli projektový den zaměřený na poznání Spojeného království prostřednictvím literárních postav. Tato událost se odehrála v kinosále školy, kde žáci zapojení do projektové výuky prezentovali svoji roční práci. Přítomny byly také jiné třídy, které se na show přišly podívat a povzbudit své kamarády. Přední místa v hledišti byla vyhrazena porotě, ve které zasedli čtyři hosté z jiných škol, dále Mgr. Zuzana Šepsová z Domu zahraniční spolupráce, Mgr. Andrea Šulcová z časopisu Bridge, tři naši vyučující a jeden zástupce žáků z publika. Moderování soutěžního klání se ujal školní improvizátor Mgr. Tomáš Niederhafner, který tak dostal další příležitost uplatnit svou schopnost transformovat nedokonalosti a průšvihy ve srandu. Předem jsme tušili, že ho tato akce prověří v oblasti improvizace skrz naskrz, ale můžeme prozradit, že ani tentokrát nezklamal. Ale teď už hurá na cestu po Spojeném království! Nejprve nás čeká zastávka v Anglii. 3. KA se po celý školní rok zabývala Jane Austenovou. Žákyně nás prostřednictvím prezentovaných fotografií a videa nechaly nahlédnout do svého projektového dne, který se uskutečnil během odborného výcviku. Viděli jsme, jak se z Míši a Anety během jednoho odpoledne staly mladé dámy z románu Jane Austenové. Kromě makeupu a účesů jsme mohli obdivovat také krásné šaty. Kde k nim dívky jen přišly? Takové obvykle v šatníku žádná z nás přeci nemá! „Díky projektu jsme je pro focení mohli zapůjčit. Byla to pro nás trochu taková svátost, protože nám v půjčovně řekli, že nejde o repliky, ale o originály. Anetiny šaty jsou zhruba sto let staré a je na nich zajímavé také to, že se v nich hrálo v Národním divadle,“ vysvětlila Mgr. Tereza Brychcínová, vyučující anglického jazyka ve 3. KA. A co si o prezentaci myslela porota? „Zaujalo mě, že soutěžící propojily téma projektové výuky se svým oborem. V tomto ohledu byl jejich příspěvek oproti ostatním zcela výjimečný. Hodnotil jsem ho proto hodně vysoko,“ vyjádřil se Mgr. Jan Pytel, vyučující anglického jazyka ze SŠ Náhorní. Další v pořadí byly dvě prezentace třídy 3. ZB vyučující Mgr. Karolíny Borské. I v těchto příspěvcích jsme se podívali do Anglie a měli jsme na této cestě dokonce dva průvodce: v první prezentaci to byl William Shakespeare a ve druhé Sherlock Holmes. I když se v prvním případě jedná o autora a ve druhém o literární postavu, práce na projektu zaujala obě skupiny. „Celá moje třída se shodla na tom, že je nejvíce bavilo focení pro prezentaci. Oblékli jsme si kostýmy a stylizovali se do scén na pozadí plátna s fotografiemi z Londýna a dalších významných míst,“ uvedla Mgr. Karolína Borská a dodala, že cílem obou jejích skupin bylo ukázat významné literární či divadelní scény v kulisách současnosti. Velký úspěch u publika sklidil nápad zmodernizovat klasické scény. Motiv alkoholu ve sporu Monteků a Kapuletů dokázal rozesmát nejen žáky, ale i nás vyučující. Věřím, že by se dobře pobavil i Will! Poté následovalo vystoupení části třídy 3. ZA Mag. Simony Horníkové, která se jako jediná vyučující objevila se svými žáky na jevišti. Téma tohoto příspěvku bylo oproti předchozím vážnější, protože jsme si připomněli nelehký osud Olivera Twista. I přesto se jednalo o velmi zajímavou podívanou! Přispěly k tomu určitě přesvědčivé herecké výkony některých žákyň (v mužských rolích!) a nápadité kostýmy. Toto vystoupení bylo na rozdíl od ostatních odlišné v tom, že dávalo publiku možnost zapojit se. Měli jsme hádat, která postava pronáší citovanou repliku. Šlo o to poznat a pojmenovat celkem pět postav z Olivera Twista! Upřímně řečeno, byla jsem ráda, že nás kolegyně Horníková nevyvolávala, ale že jsme mohli odpovídat jen v duchu. Poznala jsem totiž jen Oliverovo „Give me some more!“, což není výkon snad ani na čtyřku… Pak jsme konečně opustili hranice Anglie a vydali jsme se směrem na západ, tedy do Walesu. Škoda že jsme nemohli vzít s sebou vyhladovělého Olivera, protože na nás čekal Karlík a továrna na čokoládu. Polovina třídy 2. LB si nachystala dynamickou scénku s tancem a hudbou. Při přípravě žáci nezapomněli ani na to, že tématem jejich projektové výuky je Wales, takže kromě zábavy jsme si díky kvízu pana Wonky zopakovali základní informace o části Spojeného království, které jako jediné „vládne saň“. Víte která? Poslední překročení hranic se neodehrálo jen v rámci Spojeného království, ale dokonce jsme zavítali i mimo něj. Druhá půlka třídy 2. LB nás totiž pozvala do Irska. Přesně řečeno do jedné zapadlé 4
hospody, kde se společně nudili Oscar Wilde, malující na plátno Doriana Graye, Samuel Beckett, marně čekající na Godota, a George Bernard Shaw snící o své „fair lady“. Nuda až za hrob! „Je tohle hospoda? Je tohle pravá irská hospoda?! Vypadáte, jako byste umírali,“ zlobila se na své hosty svérázná servírka Dominika Nehasilová. Co jiného by irskou hospodu mohlo v takové situaci zachránit než pravé irské tance! Šest dívek z 2. LB vyhnalo z pubu nudu a pěkně to rozjelo. Kromě tance s náročnou choreografií překvapily i jednotným kostýmem – a sice cípatými sukněmi v typicky irské zelené barvě, které pro tuto příležitost ušila žákyně Jitka Mindlová, která také měla hlavní slovo, co se týče choreografie. Hudba a tanec byly tou správnou tečkou za celým soutěžním kláním. Pak už zbývalo spočítat body a vyhlásit vítěze, ovšem jak na jevišti řekla předsedkyně poroty Mgr. Marie Pavlová, každá skupina je vlastně vítězem. Příspěvky totiž ukázaly, že na naší škole je spousta žáků, kteří dokáží kreativně pracovat na zadaném úkolu, a to dokonce tak, že tím přinesou radost i ostatním. Takže všem zúčastněným žákům děkujeme a snad zase někdy příště! Pavlína Vočková How did you enjoy the show, Mr Pytel? “Generally, I think it is great that your school organizes such events for students; the teachers standing behind the project deserve full credit for their effort. I was surprised by some original ideas which the groups came with, it was obvious that they had enjoyed the preparation and had had a lot of fun working together. Personally, I found it quite hard to judge the projects - of course, all the students had devoted their time and energy to reach the final shape of their performances; sometimes it looked easy, in another case it did not turn out as it had been planned; however, that was not the main point here. In the first place, the students have gained experience cooperating together in teams, performing in public, and, certainly, a deeper insight into British literature and culture. I also liked when, as in the first project on Jane Austen, the students were able to connect the topic with the subject they are studying.” Mr Pytel on the left
There were six presentations: 1. Jane Austen‘s Time
3. KA
Mgr. Tereza Brychcínová
2. Romeo and Juliet Didn‘t Live In Verona
3. ZB (p1)
Mgr. Karolína Borská
3. Sherlock In Action – Scandal in Bohemia/London
3. ZB (p2)
Mgr. Karolína Borská
4. Oliver Twist
3. ZA (p2)
Mag. Simona Horníková
5. Charlie And The Chocolate Factory And Wales
2. LB (p2)
Mgr. Tereza Brychcínová
6. Surprised Writers
2. LB (p1)
Mgr. Pavlína Vočková
5
Den pro zdraví (vážně i nevážně) Naše škola má za sebou další Den pro zdraví. Při vstupu do školy návštěvníky uvítala a informovala paní profesorka Bělonožníková se 3. ZA, pak se návštěvníci mohli vydat do budovy A či budovy B. V budově B jste si mohli nechat opečovat své nohy u 3. KA a u žáků oboru nutriční asistent jste mohli zjistit, jak vypadá taková zdravá svačinka a zároveň i něco ochutnat z jejich bufetu. V budově A jste se mohli dozvědět spoustu zajímavých informací o prevenci pohlavních chorob, patologických jevech, lidském těle, zubech, závislostech na PC hrách, návykových látkách, ekologii, smyslech, těhotenství a porodu. Pro dobrodružnější povahy bylo připraveno ošetření zraněných, slaňování či nějaký ten pohyb v tělocvičně. Po námaze jste si mohli za odměnu vychutnat masáž od 2. MA. Obor kosmetických služeb si dále připravil kosmetiku s malováním na obličej a celé tělo a manikúru a zdobení nehtů. Občanské sdružení Žijeme s hendikepem u nás nabízelo krásné šperky. Také nás navštívil Státní zdravotní ústav, který poskytoval rady ohledně odvykání kouření, výživovou poradnu, měření krevního tlaku, měření BMI a procent tělesného tuku. Mezi další hosty patřila Městská policie i Policie ČR a Liga proti rakovině. Měla jsem tu čest provést po škole část své rodiny, a proto jsem požádala svou sestru Kateřinu o shrnutí dojmů a zážitků: „Den pro zdraví je hezká akce pro školy i veřejnost. Návštěvníci se mohou dozvědět mnoho užitečných informací z oblasti, která by neměla být nikomu lhostejná, a je prima, že různé ukázky a aktivity probíhají názornou formou, a každý si může vyzkoušet třeba ošetřit ránu nebo masáž srdce nanečisto. Zároveň jsou to takové „otevřené dveře“ pro potenciální studenty, protože zde mohou nahlédnout do oborů, které škola nabízí ke studiu, a že jich není úplně málo. Osobně mě potěšila ukázka zdravých svačin, protože si myslím, že v tomto směru jsme v našich končinách (myšleno v ČR) trošku pozadu a potřebujeme osvětu.“ Doufám, že i ostatní návštěvníci hodnotí akci podobně a zavítají k nám i příští rok. Adéla Benešová, 3. LB
Problematika návykových látek v podání 3. LB Na Dni pro zdraví jsme se jako třída podíleli třemi činnostmi. Naší klíčovou aktivitou byla zhruba dvacetiminutová přednáška na téma návykových látek, která se konala ve čtvrtém patře v budově A. Tato přednáška se snažila návštěvníky seznámit s problematikou drog a s následky jejich užívání. Jako zajímavost mohu uvést, že jsme vysvětlili různé slangové výrazy z této oblasti. Přednáška působila velmi silným dojmem, protože jsme na jejím konci ukázali odporné, ale bohužel realistické fotografie zohavených lidí užívajících drogy, především drogu se jménem krokodýl. Přednášku jsme doplnili o ukázky různých drog, které byly k vidění v kufříku na lavici. Vedle toho byly vymodelovány způsoby jejich užití. Přednáška o drogách však nebyla jediným příspěvkem naší třídy. Na lavici jsme měli rozbor různých chemických složek cigarety. Poslední aktivitou byla možnost roztřídit různé věci, jestli jsou dobré, nebo špatné pro náš organismus. Když to zájemce roztřídil správně, dostal sladkou odměnu. Marie Sedláčková, 3. LB
Netradiční zážitek ze Dne pro zdraví aneb Ach, ty uniformy! Pro mě osobně začal Den pro zdraví již v brzkých ranních hodinách. To jest v 11:10. Už když jsem nadšeně nastoupila do přeplněného metra, uvažujíc nad tím, jaké mám vlastně štěstí, že jsem vstávala až v 10, mi náladu překazily děti. Malí ukřičení liliputi ve žlutých vestičkách si to hasili na náš Den pro zdraví. Mé pokusy o to je spočítat, přišly úplně vniveč. Pomalu jsem počítala do deseti a potichu si pro sebe mumlala něco o božím hněvu. Na výstupní zastávce se objevil další problém, a to dostat se z liliputího sevření ven z metra. Nakonec jsem se probojovala až k východu. Konečně jsem si oddechla. Velice pomalu jsem si to šinula do školy. Ne že bych to dělala dobrovolně, ale zástupy školek a důchodců mi to poněkud ztěžovaly. Cesta, ačkoliv pomalá, nakonec proběhla bez úhony. Ovšem mé překvapení, když jsem se objevila u vchodu do školy, bylo velké. Jedny dveře prostě pro půl Prahy nestačí. Přemýšlela jsem, zda si tam nemám vystavět rovnou stan. Vevnitř nastal další problém. Zapomněla jsem, kam mám jít. Tak jsem šla prostě tam, kde bylo nejmíň lidí. Bohužel takové štěstí jsem neměla. Třídu jsem našla na velmi rušném místě u knihovny. Učitelka nás vypustila a my jsme nadšeně odběhli prozkoumávat okolí. Někteří ho ovšem šli prozkoumávat radši do jídelny nebo domů. Rozchod prostě není nic pro nás. Já jsem zamířila k programu, kde mě zaujal velký nápis: NAVLÉKÁNÍ KONDOMŮ. Bylo jasno, kam se podívám první. Dostavila jsem se do příslušného patra, ale po pár krocích jsem se zastavila. Na dveřích byla mimo navlékání kondomů i gynekologická prohlídka. Tak to asi můžu vynechat. Procházela jsem se po chodbách a postupně nahlédla do všech místností. Tamhle byli záchranáři, po nichž jsem nejen já zbožně koukala, tamhle zas maséři, po kterých toužila má zmučená záda. V jedné místnosti se zase vážilo, tomu jsem se vyhnula obloukem a utíkala k záchranářům. Když jsem se pokochala krásou chlapů, utíkala jsem do té nejlepší místnosti ve škole. Do jídelny. Ukázalo se, že při jídle mě budou ovšem rozptylovat vítané vzruchy. Muži v uniformách. Přesněji hasiči. Poté, co mi do jídla stekl asi litr slin, jsem pomyšlení na jídlo vzdala a šla se kouknout na dvůr. Tam stál záchranářský vůz, tak jsem si ho prohlédla a zamířila domů. Byla jsem ráda, že je ten rušný den konečně za mnou. I když jednoho hasiče bych si s sebou klidně vzala. Michaela Jiřicová, 1. LA 6
Akce na jedničku: „Aktivní střelec“ Na začátku října proběhla v naší škole akce “Aktivní střelec“. Jednalo se o cvičení PMJ (Pohotovostní motorizované jednotky). Naše škola poskytla Policii ČR prostor pro cvičení - budovu školy a 150 figurantů. Figuranti byli „přepadeni“ střelcem a mohli sledovat, jak se specializované jednotky s agresorem vypořádají. To, že si policisté vybírají naši školu jako prostor pro cvičení, považujeme za velkou čest. Jsme rádi, že pro žáky oboru bezpečnostně právní činnost můžeme zprostředkovat “akci“, která jim přiblíží jejich možné budoucí povolání. Pro ostatní žáky a studenty (figuranty) je tento zážitek jistě zkušeností spíše zážitkovou. Kéž by to tak zůstalo po celý jejich život. Renáta Volfová, vedoucí oboru BPČ
Víte, že termín „aktivní střelec“ v policejní mluvě znamená ozbrojeného člověka, který nemá jiný cíl než zranit nebo zabít co nejvíc lidí? Nejčastěji si vybere školu nebo jinou veřejnou budovu se spoustou nic netušících lidí.
„Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!“ - Alexandr Suvorov Dne 8. října byly již od časného rána na adrese 5. května 51, Praha 4 slyšet výstřely, exploze, nadávky a nářek. Prolévalo tu totiž krev 150 nebohých studentů a deset neméně nebohých pedagogů. Naštěstí pro ně to však byla krev falešná, výstřely slepé a exploze pyrotechnické. Na naší škole se totiž onoho dne uskutečnilo společné cvičení Pohotovostní motorizované jednotky a jednotlivých složek Integrovaného záchranného systému. Cílem akce „Aktivní střelec“ bylo nacvičování zásahových postupů proti případnému útoku ozbrojených teroristů na naše školní škamna. Akce začala maskováním zraněných a mrtvých, posléze pak rozdělením figurantů na skupiny, které měly obsadit třídy, chodby a kinosál, a simulovat tak přirozený chod učebního dne. Když byli všichni a vše na svých místech, začal teror. První výstřely se ozvaly z kinosálu, školu zachvátila simulovaná panika a křik. Kdosi stihl přivolat policii a již za pár minut byla na místě motorizovaná policejní jednotka spolu s IZS. Mezitím se jeden z padouchů stihl přemístit do čtvrtého patra, kde postupně zkoušel, kterou třídu by mohl zajmout. Naštěstí se tam žáci pod taktovkou svých pedagogů a policejních koordinátorů úspěšně zabarikádovali. Útočníkovi se i přesto podařilo zajmout jednoho z žáků pohybujícího se na chodbě a ukrýt se s ním na toaletách. Tam ho také ozbrojené složky našly, zneškodnily a zároveň zachránily rukojmího. Poté policie zneškodnila i zbytek ukrývajících se teroristů, zajistila osvobozené a předala raněné ZZS. Evakuace probíhala ve strohém pořádku a řádu. Jediné, co jaksi nabourávalo pocit znovunabytého bezpečí, byl všudypřítomný zápach střelného prachu a krev na dlaždicích školní podlahy. Během závěrečného shrnutí, které se uskutečnilo opět v kinosále, zhodnotil organizační tým akci jako zdařilou, poděkoval figurantům i vedení školy za spolupráci a za poskytnuté prostory. Tim Postovit, 3. LA (Autor článku děkuje J. Krsovi a T. Hrdinkovi za svědecké výpovědi)
Osobnost pod mikroskopem: Totální Hrdina (s humorem) Unikl aktivnímu střelci, my jsme ho však dostihli! Jeden z našich odvážných kolegů nám podal výpověď o tom, jaké to je být součástí cvičení, které mrazivě připomíná realitu. V kuloárech se spekuluje o důvodu, proč chce během našeho rozhovoru zůstat v anonymitě. Zlí jazykové tvrdí, že byl přistižen, jak po dni plném úleků a střetů s vlastním strachem odcházel domů v jiných kalhotách… Jak se člověku přihodí, že se stane účastníkem cvičného zásahu PMJ? Přihlásil jsem se sám, dobrovolně. Je to zajímavá zkušenost, která se mi hodí do životopisu. Podobné dovednosti člověk jen tak někde nezíská… Čím jste byl těsně před tím, než jste prchal před agresorem? Byl jsem koordinátorem skupinky žáků na chodbách budovy A. Dával jsem jim instrukce, kam se mají schovat, kudy utéci a hlavně – jak co nejlépe panikařit! Dívkám jsem předváděl správné pištění a s chlapci jsme pilovali metodiku úprku po schodech.
Na co člověk myslí, když je v ohrožení? Na to, kdy to celé skončí. Na jahody se šlehačkou. Na poslední díl Ordinace. Na to, že kdyby to bylo reálné, tak nemá šanci myslet na nic, natož na jahody se šlehačkou. Čím jste sám sebe překvapil? Tím, že jsem dokázal pištět a přitom brát schody po třech. Tím, že jsem v nastalém zmatku našel východ z budovy. A také tím, jak často jsem myslel na jahody se šlehačkou. A čím vás překvapili agresoři? V podstatě ničím. Odvedli perfektní, profesionální agresivní práci. Bylo vidět, že to nedělají poprvé. Asi na to mají večerní kurzy…
7
Jazyková infúze Back to school Once upon a time there was a teacher who turned into a student… No, it is not a fairy tale, it is a reality. How did it happen? At the end of June I got to know that I was lucky to be given a grant by the Erasmus organization. This institution supports language learning within the European Union member states. After some necessary arrangements (air ticket) and paperwork (rather computer work), such as filling in several questionnaires, in the middle of August I set off to England for a two-week course of learning English. The school where I was is called Leo Languages-English in Margate. The town of Margate is located at the seaside, in the east of London, in the County (hrabství) of Kent. As for accommodation, I chose home stay including half-board on weekdays and full-board at weekends. Staying with host families is more natural and besides you can learn more about people´s lifestyle in a foreign country. The first school day is Monday for all students. According to placement test results and a short interview they are put in a group of students of the same level. You must spend there at least two weeks, but some of my classmates had been studying there for three months when I arrived. Every week there are some new students in the groups, which is in fact very interesting and useful. You often have new neighbours to practise conversation with, one day it is a teacher, usually from the Czech Republic, another day you talk to a young French, Italian or Swiss student which makes you get used to various pronunciation. Every day there are two 90-minute lessons, from 9.30 to 11.00, after the break from 11.30 to 13.00. Then the majority of students finish their lessons and, after lunch, they can spend some time in the study room, in the school club (both equipped with PCs with Internet access), the club is also the café where students can gather, chat, play snooker and so on. If they feel like sightseeing, they can also take part in afternoon trips organized by the school. Some of the students, like me, have intensive learning, so we had afternoon lessons except for Mondays and Fridays from 14.00 to 17.15., either general English, or with a special focus. I myself spent 6 afternoons learning English for nurses. By the way, it was very intensive (but enjoyable as well) because I was the only student there. There were some evening activities offered by Daniel, a very nice entertainment manager. So we experienced a lot of fun playing table tennis, bowling, dancing salsa and many others. Not only was it entertainment, but it was a natural way of practising and learning English, especially for young students who sometimes tend to speak their mother tongue being together in a group with no or minimum foreigners. At last, weekends spent on trips are always unforgettable. Some students decided to go to London, at least for one day (this was good for those who had never been there before) or for the whole weekend (if they had booked the hostel on their own in advance). I took the opportunity to visit Cambridge, a famous university town. The trip was organized by school and we were lucky that our English teacher, Robert, went there with us as a tourist guide. I must say that I spent 2 wonderful weeks by hard work (we had some homework, like you at school), but by entertainment, as well. The weather was typical English- it often rained, but not all days round. Nevertheless, I loved walking along the beach lined by white chalk cliffs (not as famous as the ones in Dover or those located on the south coast of England which are called ´Seven Sisters´) with another English teacher Iva from Třebíč, who was my classmate. (but we mostly talked English, believe me). In conclusion, I just wanted to share my great experience with you. Although it was just 2 weeks, it was worth it. The stay is definitely more effective if you try to speak English all the time, not only during lessons at school. Then you will see your progress, which will motivate you. Nevertheless, if you have the opportunity to learn English abroad, do not hesitate and go for it.: A short stay like in a fairy tale. Marie Kantnerová
English for Nurses Sample exercise: There are some abbreviations used by health care professionals. Can you match them to their meanings? 1. ___ ATA a. State Registered Nurse 2. ___ AMBO b. milligram 3. ___ CVA c. every two hours 4. ___ ICU d. not yet diagnosed 5. ___ q2h e. cerebrovascular accident (stroke) 6. ___ mcg f. patient complains of… 7. ___ SRN g. actual time of arrival 8. ___ NYD h. intensive care unit 9. ___ HTN i. intramuscular 10. ___ IM j. ambulance 11. ___ pt c/o k. microgram 12. ___ mg l. hypertension
8
Zdraví nás baví Alternativní výživové směry: Paleodieta Paleodieta patří k tzv. „moderním alternativním výživovým směrům“. Výživová doporučení zastánců paleodiety vycházejí ze stravy jeskynního muže žijícího v paleolitu – starší době kamenné. Vhodné potraviny a pokrmy z nich připravené u paleodiety jsou libová masa – jateční maso, drůbež, zvěřina, drobní živočichové; ryby, mořské plody; vejce; ovoce, méně sušené; zelenina, bylinky; ořechy, semena; v omezeném množství oleje, kupodivu káva, alkohol a limonády se sladidly?! Co je naprosto, dle této teorie, nevhodné, jsou mléčné výrobky, veškeré škrobové zdroje, jako jsou obiloviny, luštěniny a brambory a průmyslově zpracované potraviny. Další zásadou je nepočítat energii (celkově je velmi nízká, což může vést k energetické malnutrici) a neodměřovat porce, jíst tedy podle chuti a subjektivní potřeby. Zisk energie jednotlivými živinami v paleodietě (cca 40 % energie z proteinů, 40 % z tuků a 20 % ze sacharidů) je diametrálně odlišný oproti energetickému trojpoměru živin dle referenčních hodnot zdravé dospělé populace (12 – 15 % energie z proteinů, 30 – 35 % z tuků, 55 % ze sacharidů), či doporučovanému energetickému trojpoměru živin např. při diabetu mellitu II. typu (20 – 25 % energie z bílkovin, 35 – 40 % z tuků, 40 % ze sacharidů). V jídelníčku takto se stravujících jedinců chybí základní zdroj dobře využitelného vápníku (z mléčných výrobků) a co je naprosto zásadní – chybí základní energetický substrát (20 % je energie z cukrů obsažených v ovoci), tedy sacharid, resp. polysacharid, z kterého bychom měli získávat energii z více než 50 %, pokud k jiné hodnotě není indikace. Organismus je tedy tímto režimem nucen do záložního metabolického procesu glukoneogeneze, tedy novotvorby glukózy z nesacharidových zdrojů. Vysoký příjem bílkovin je zřejmý a naprosto nevhodný, zatěžuje organismus tvorbou nadměrného množství odpadních dusíkatých substrátů. Důvodem, proč dodržovat paleodietu, dle jejích zastánců, je ten, že období paleolitu (250 000 př. n. l. – 10 000 př. n. l.) je nejdelším obdobím z hlediska lidského vývoje a lidských dějin, gastrointestinální trakt člověka je tedy na tento typ výživy plně uzpůsobený a není možné, aby se postupně změnil natolik, že by mu začalo vyhovovat zavedení dalších potravních zdrojů v pozdějších stádiích lidských dějin, která jsou daleko kratší. Zastánci této teorie však nic nezmiňují o tom, že v době paleolitu se lidé dožívali 25 – 30 let, že mnoho malých dětí zemřelo, protože neměly adekvátní výživu, že paleolidé mohli konzumovat skutečně pouze jen to, co tehdy nabízela příroda; nezmiňují to, že následně po paleolitu nástupem zemědělské revoluce ve smyslu zkulturnění planě rostoucích obilovin a dalších rostlin, domestikací divoké zvěře a zařazováním těchto zdrojů do výživy člověka se gastrointestinální trakt člověka přizpůsobil novému složení stravy; škrobové zdroje se staly základním energetickým substrátem, potrava se stala dostupnější, začal se prodlužovat věk člověka. Závěrem lze konstatovat, že stravování podle paleodiety je z výše uvedených důvodů naprosto nevhodné. Diana Chrpová Příklad jídelního lístku paleodiety: Snídaně: Paleosteak s vejcem, salátová okurka, bylinný čaj Přesnídávka: Jablko, ořechová směs Oběd: Krůtí prsa, listový špenát s jahodami a lněným olejem, papája Svačina: 2 vejce Večeře: Gaspacho, zelný salát, tuňákové rolky, grapefruit
V minulém čísle… MAKROBIOTIKA V prvním díle nového seriálu o alternativním stravování jsme se mohli dočíst o makrobiotice. Seznámili jsme se s přínosem makrobiotiky pro naše tělo i s určitými úskalími, které jednostranná výživa přináší. Ovšem číst si o jídle a neochutnat ho, to je jako učit se písmenka a nečíst! Proto jsem se vydala do makrobiotické restaurace, abych z pohledu strávníka zjistila, jak makrobiotika vlastně chutná. Jednalo se spíše o jídelnu, kde přes poledne nabízeli „hotovky“, ale i tak mě tam leccos zaujalo. Vybrala jsem si tempeh, protože se o něm ve svém článku zmiňovala kolegyně Diana Chrpová. Požádala jsem obsluhu, zda mohu dostat jinou přílohu než bulgur, protože ten kvůli lepku jako celiak nemohu. Dostala jsem místo toho rýži, tedy spíše takový rýžový slepenec v kopečkách. Kromě toho se na talíři objevila vařená mrkev a kapusta, které jsem nakonec zhodnotila jako nejchutnější součást pokrmu. Tempeh byl pro mě velkým zklamáním. Jak může být něco, co se na první pohled tváří jako křupavé vepřové výpečky, tak odporné? Příliš aromatické, snad až „masoxové“, no prostě fuj! Otázku, kterou jsem sama sobě kladla nad nedojeným jídlem, pokládám dnes kolegyni Chrpové. Diano, z čeho a jak se vyrábí tempeh a proč je tak aromatický? „Tempeh je fermentovaný sójový výrobek, který zastánci bezmasého stravování, tedy i makrobiotici, konzumují jako kvalitní rostlinný bílkovinný zdroj. Připravuje se z uvařených, rozmačkaných a do bloků slisovaných sójových bobů s přídavkem bakteriální kultury Rhizopus oryzae. Tempeh se nechává zrát podobně jako plísňové sýry. Výsledkem fermentace je sójový produkt se šedomodrou ušlechtilou plísní. Při této fermentaci vzniká řada aromatických látek, přičemž některé z nich mají velmi nepříjemnou chuť a aroma.“ D. Ch. Restaurace Inspirace není místo, které by mě přesvědčilo o tom, že makrobiotika je něco obzvláště chutného P. V. 9
Ze školní knihovny Knihovna v číslech a čísla v knihách Milí kolegové a studenti, i v knihovně začal nový školní rok, a tak bychom mohli zrekapitulovat ten minulý. A ne jen slovy, ale i čísly. Ve školním roce 2014/15 bylo zapůjčeno celkem 1068 knih si vypůjčili nejvíce knih studenti 4. ročníku: 530 si vypůjčili nejméně knih studenti 1. ročníku: 97 počet půjčených knih vzrostl od minulého roku o 20 % bylo zakoupeno 49 nových knih bylo vyřazeno 106 starých knih se počet knih zastavil na čísle 6114 Vidíte, co všechno dokážou čísla vypovědět. Bylo by zajímavé spočítat i počet půjčených knih z kánonu a ostatních. Zde by byl poměr jednoznačně pro knihy „povinné“. A třeba najít i nejpůjčovanější knihu roku, možná by to vyhrál Lakomec a nebo My děti ze stanice ZOO. Kdo by to chtěl spočítat, nechť se přijde nahlásit do knihovny! Po knihovně v číslech se můžeme jen tak pro zajímavost podívat na čísla v knihách. Všichni znáte Tři mušketýry, Bylo nás pět, 20 000 mil pod mořem, Klapzubovu jedenáctku či Devatero pohádek. Jen tak cvičně si zkuste doplnit v duchu jejich autory. Poměrně málo se půjčuje kniha 1984 od George Orwella, která je i v kánonu k maturitní zkoušce. Asi vás odrazuje její délka, ale měl by vás přilákat její obsah. Slyšeli jste někdy obrat: Velký bratr tě sleduje? Jak geniálně Orwel předpověděl možnou budoucnost, kdy každý krok každého člověka bude sledován, bude zapsáno vše, co řekne. V minulých dobách se takové sledování doopravdy zneužívalo, člověk si musel dávat pozor, co kdy kde řekl. Dnes máme svobodu, ale sledováni jsme asi ještě více. Přemýšleli jste někdy o tom, kde všude jsou kamery? Pokud pomocí kamer policie dopadne zloděje, oceníme to, ale na těch samých kamerách je zaznamenáno i to, s kým a kde jsme byli my, kam jsme šli, na co se dívali… Orwellův román nesl aktuální poselství nejen v dobách komunismu, ale nese ho, jak vidíme, stále, a proto určitě stojí za to si ho přečíst. (A pokud vás nadchne žánr utopie, můžete si přečíst i knihu 451 stupňů Fahrenheita. Víte, že přepočet značí 232,8 °C a je to teplota, při které se papír vznítí a hoří?) Další knihou, která v sobě skrývá číslovku a kterou bych Vám, studenti, chtěla nabídnout je Příliš mnoho Kateřin. (Od stejného autora J. Greena máme i knihu Hvězdy nám nepřály.) To proto, abyste věděli, že dokupujeme i knihy nové, oblíbené a čtivé. Hlavní hrdina právě „dostal kopačky“ od Kateřiny a má pocit, že už se nikdy nezamiluje. Odjíždí s kamarádem do malého městečka, kde potkává zajímavou dívku Lindsey… Náročná četba to není, ale čte se jedním dechem a pamatujte, čtení není povinnost, ale zábava! Pěkný nový školní rok přeje Monika Jirečková
Kdo si píše, nezlobí Ačkoliv slohové práce se na naší škole netěší příliš velké oblibě, čas od času se stává, že se mezi nimi objeví nějaká ta perla. Patří k nim i text Terezy Zápotocké, který nám do redakce zaslala vyučující českého jazyka PhDr. Taťána Holasová. V zadání stálo vymyslet příběh, ve kterém se objeví základní vyjmenovaná slova na vybrané písmeno. Při procházce jsem uslyšela hrom. Ohlédla jsem se a zjistila, že za mlýnem se blýskalo. Strachy jsem polykala naprázdno, potichu vzlykala a přála jsem si být na jiném místě. Čas k mému neštěstí náhle plynul mnohem pomaleji, a i když ho bylo dost, na tomhle místě jsem jím plýtvala. Zvedla jsem hlavu, otočila se a v dáli za Lysou horou vycházelo slunce. Najednou mě zasvědilo lýtko, nebylo divu, lezl mi po něm lýkožrout. Možná, že kdyby měl lyže na svých nožičkách, nakonec by to místo svědění příjemně šimralo. Nálada se mi touto myšlenkou vyhoupla nahoru, do obličeje se mi vrátila barva a já se s úsměvem na tváři těšila domů na svůj pelyňkový čaj a velkého plyšového medvěda. Tereza Zápotocká, 1. LA
10
SZŠ má talent Úspěch poetiky boxera V jednom z předchozích čísel Drobků jste si mohli přečíst několik básní Tima Postovita ze 3. LA. Jelikož je velice talentovaným básníkem, tak měl možnost se zúčastnit dvou autorských čtení. První byla akce Večer přiměřených depresí č. 132, která se konala 18. září v podniku Jiný Kafe. Dostal zde zhruba desetiminutový prostor k četbě svých básní, které se dočkaly velkého úspěchu. Tim sklidil obrovský potlesk a díky této akci byla spousta laiků i básníků unesena jeho básněmi, a to jak rozsáhlou slovní zásobou, tak okruhem a hloubkou myšlenek, které jsou na devatenáct let opravdu obdivuhodné. Mezi jeho obdivovateli byl i Kamil Marcel Hodáček, který si Tima pozval na svůj večer poesie. Akce se konala 9. října v klubu Orion na Žižkově. Celý večer zpříjemňovala rumunská houslistka. Na tomto čtení měl Tim o něco více prostoru k četbě a opět sklidil velký úspěch. Jak jsme mohli (nejen) na tomto čtení zaznamenat, Tim je velice flexibilní, co se týče témat. Mě ten večer nejvíce zaujala báseň Modlitba pro lebku boxera. Box je dalším Timovým koníčkem, což je u básníka s jemnou duší docela nevídané. Tim boxuje čtyři roky, z toho dva roky závodně. Mezi jeho další hobby patří hra na housle, které se věnuje od šesti let. Housle ale nejsou jediným hudebním nástrojem, se kterým si Tim rozumí. Hraje také na klavír, se kterým začal ve stejném věku jako s houslemi. Ty jsou pro něho „primárním“ nástrojem, čímž je myšleno, že s nimi vystupuje o poznání raději. Aby toho nebylo málo, tak také velmi dobře kreslí. On je v tomto ohledu sice velmi skromný, ale já osobně si myslím, že jen proto, že jeho otec je malíř. Tima bych nazvala renesančním člověkem, protože je talentován více směry. Mimoto má také obrovské charisma, což přispívá k tomu, že je to člověk, se kterým bych vám přála se poznat. Marie Sedláčková, 3. LB
Učitelé ve škamnách Ing. Kateřina Hammerová – vyučující chemie a třídní profesorka 3. LB Paní profesorka Hammerová navštěvovala Střední průmyslovou školu stavební a poté Českou zemědělskou univerzitu. Ve škole ji nejvíce bavila chemie a přírodní vědy. Původně chtěla být chovatelka a trenérka koní. Donedávna měla dokonce svého koně. Byl to nádherný anglický plnokrevník jménem Luka Brasi, který je pojmenován po jednom padouchovi z filmu Kmotr, ovšem paní profesorka ho už s tímto jménem koupila. Doma mu však říkali Lukáš. Koupila si ho během studia na vysoké škole a jednu dobu dokonce i na koni závodila. Paní profesorka má dvě roztomilé děti a tím pádem svou lásku ke koním šíří i mezi ně, takže už i ony umí jezdit na koni. Pro dráhu profesorky se rozhodla na vysoké škole, když si dodělávala pedagogické minimum. Je učitelkou již deset let a kromě chemie a biochemie učila i biologii. Svou práci má velmi ráda, prý ji to s námi baví a my doufáme, že bavit nepřestane. Mezi její největší koníčky kromě koní patří například lyžování a jízda na kole. Pavlína Zítková, 3. LB
Do vlastních řad aneb Vtipy v naší škole Učitel do žákovské: "Váš syn nic neumí!" Odpověď otce:"Proto ho posílám do školy." Říká Horníková v hodině němčiny: "Vyplývá z testu nějaké ponaučení?" Jan Moudrý, který dostal špatnou známku: "Nejezdi do Německa, nedomluvíš se."
Ptá se Sládek v hodině somatologie: "Z čeho se člověk nejvíce potí?" Celá třída sborem: "Z vašich otázek." Vočková říká Krsovi: "Sedni si!" "Já sedím." "To mě nezajímá, že sedíš, prostě si sedni!"
11
Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt Schody do nebe Jádro nápadu spočívá v umístění schodů mimo současnou budovu, laicky napsáno - jednalo by se o jakési požární schodiště, ovšem plně opláštěné, pohodlné a jezdící, které se vlastně stane nedílnou součástí budovy, bude stoupat od šaten v budově A až do 6. patra. Začínat by mělo být někde v místě horolezecké stěny. Mladý a nadějný student Povejš koncipoval tento návrh vskutku skvěle až velkolepě, do budoucna počítá i s růstem školy a možností další stanice metra přímo pod budovou školy, kde by se mohlo, díky speciálnímu zázemí, které se v rámci celého projektu jeví jako nejdražší, napojit schodiště z metra přímo do budovy naší školy. Je tedy reálnou hudbou budoucnosti situace, kdy student školy vystoupí na metru Studentského povstání a zamíří k exitu VOŠZ a SZŠ, nastoupí na eskalátor a ten jej postupně vyveze až do patra masáží. Z pozdních příchodů se tak stanou pozdní příjezdy. A můžeme si živě představit, jak paní ředitelka v 8:00 svým tlačítkem v ředitelně jezdící schody vypne. To budu mít po hehe i já. Ano, moudří už vědí, tohle bylo ustálené sousloví neboli idiom: mít po hehe.
Přátelé, posaďte se! Nevím, jestli to mohu prozradit, ale je to na spadnutí! Přičemž nemyslím jednu z našich dvou budov. Ano, třetí ročníky už vědí, jde o metaforu. V příštím školním roce se chystá opravdová inovace budovy, kterou ocení všechny věkové i profesní kategorie, co jich jen na naší škole je. Hlavní část stavebních prací se samozřejmě odbude o letních prázdninách. Neuvěříte vlastním očím, až přijdete 1. září 2016 do školy! V budově A totiž naleznete jezdící schody, které vás „vyeskalují“ až do 6. patra. Ačkoliv se dlouhou dobu jednalo o utajovanou akci, podařilo se nám zjistit, že celý příběh návrhu sahá až do roku 2013. Tehdy si prý sám vyhlášený architekt Zimovčák nevěděl s realizací rady, proto se vedení školy rozhodlo zhotovení návrhu nechat na studentech architektury ČVUT v Praze. Výsledek byl nečekaný, během dvou měsíců se sešlo na deset návrhů. Jeden lepší než druhý. Zvítězil moderní a sebevědomý návrh studenta Povejše. Pokud na vše přistoupí investor i zhotovitel stavby, dojde k realizaci právě jeho projektu.
Anketa Kdo je váš nejoblíbenější učitel a proč? Michaela (2. ZA): Nejraději mám MUDr. Dolečkovou. Hodiny patologie s ní jsou zábavné, plné „vtipných“ historek a zajímavých dokumentů. Na její hodiny se těším z celého týdne nejvíce. Dominik (4. MA): Mojí nejoblíbenější profesorkou je Tereza Brychcínová, protože je s ní pokaždé legrace a učí opravdu rozumně. Richard (1. BA): Nejraději mám pana učitele Hadravu, který umí fakt dobře učit. Taky mám rád pana učitele Malého, myslím si, že je v pohodě. Štěpána (3. ZB): Mým nejoblíbenějším profesorem je pan Nácar. Je s ním zábava. Miroslav (1. NA): Mojí nejoblíbenější učitelkou je paní Cettlová, která mi velmi pomohla při přestupu na jiný obor. Tereza (3. MA): Nejraději jsem měla profesorku Kabelkovou, byla fajn a byla s ní legrace. Nyní se mojí nej učitelkou stala Mgr. Peřinová, protože je strašně hodná. Nazar (4. MA): Nejvíc jsem si oblíbil vyučující Kateřinu Zoubkovou, protože je spravedlivá a veselý cholerik. Kája (1. LB): Nejraději mám paní profesorku Štefkovou, protože je milá. Karina (3. LB): Moje nejoblíbenější profesorka je Mgr. Hammerová, která je naší třídní. Mám ji opravdu ráda a bezvadně učí chemii. Viktoriya Demyanyk, 3. LB
Soutěž Hledejte Drobky v rukách konzumentů! Sledujte, kdo, kdy, kde a s jakým zaujetím čte Drobky! Můžete vyfotit své spolužáky, učitele i další zaměstnance školy. Pokud takovou situaci zvěčníte, máte šanci vyhrát lákavé ceny. Fotky mohou být reálné, ale i stylizované. Vítané jsou momentky i umělecké počiny. Záleží jen na vás, zda se cítíte být spíše lovci okamžiků nebo jejich tvůrci! Další kolo soutěže má překvapivého vítěze! Ačkoliv většině z aktérů nevidíte do tváře, jistě jste nejen podle přezůvek poznali, kdo z vedení školy a učitelů má vytříbený vkus a čte Drobky! Za fotografii si zaslouží – podobně jako i předchozí vítězové – sladkou odměnu, kterou nechť je v tomto případě slib, že všichni budeme sekat dobrotu a dělat to, co máme. Doufáme, že i vy získáte potřebnou inspiraci a zapojíte se do soutěžení. Vezměte Drobky a vyfoťte se s nimi! Na vaše úlovky se těšíme nejpozději do vánočních prázdnin na e-mailové adrese
[email protected]. Hodně zdaru lovcům i tvůrcům. Šanci máte všichni!!! Pavlína Vočková Patří nám část nástěnky vedle učebny A210! Máme zde i schránku, do které můžete vhazovat své odpovědi na soutěžní otázky, ohlasy na naše články i vlastní příspěvky. Komunikujeme s vámi také prostřednictvím e-mailu:
[email protected]. Zároveň se těšíme na všechny nové redaktory, takže neváhejte! Drobky – školní časopis pro studenty, zaměstnance a příznivce VOŠZ a SZŠ 5. května 51 – vychází jednou za školní čtvrtletí – deváté číslo – říjen 2015 – počet výtisků 120 – vydává VOŠZ a SZŠ 5. května 51, Praha 4. Redakce: Tereza Brychcínová (jazyková korektura), Tomáš Hadrava, Simona Horníková, Diana Chrpová, Monika Jirečková, Marie Kantnerová, Tomáš Niederhafner, Pavlína Vočková, Renáta Volfová (senioři) a Adéla Benešová, Viktoriya Demyanyk, Michaela Juřicová, Eva Laštovková, Natálie Legnerová, Milena Májová, Robert Masáre, Jitka Mindlová, Tim Postovit, Marie Sedláčková, Lucie Tomsová, Karolína Vagenknechtová, Tereza Zápotocká a Pavlína Zítková (junioři). Grafická úprava: Tomáš Prückner. Za fotky ze školních akcí děkujeme Renátě Chmelové.
12
