Ročník III Číslo 11 Duben 2016 SZŠ 5. května 51

Ročník III Číslo 11 Duben 2016 SZŠ 5. května 51 Milé čtenářky a milí čtenáři, letošní apríl se dotknul i našeho časopisu. Původně jsme chtěli vyjít 1. dubna, ale nakonec to dopadlo jinak. Nepostradatelný člen naší redakce, bez kterého by žádné číslo Drobků nepřišlo na svět, onemocněl, takže jsme vydání museli odložit. Jako vždy to byl porod, ale hurá, konečně jsme na světě! O opožděný aprílový žertík se nevědomky postarala žákyně, které se nelíbilo, že se její text do tohoto

čísla už nevejde, a zeptala se mě, zda bychom tentokrát nemohli mít třináct stran! To bychom určitě nemohli, ale její text uvnitř tohoto čísla nakonec najdete. Vycházíme sice s týdenním zpožděním, ale i přesto ve výjimečný den: konají se třídní schůzky. Doufám, že žádný rodič nebude dnes odcházet ze školy se slovy: „No, to je snad apríl!“ Přeji Vám hezké jaro bez nemilých překvapení! Pavlína Vočková

Enersol 2016 I přes velkou změť soutěží, kterých se naše škola účastní, je zde jedna, která všechny ostatní předčí svojí odbornou prestiží. Ano, je tomu tak, již proběhl další ročník soutěže Enersol. Pro začátek bych vám rád trochu přiblížil, co vlastně Enersol je. Jedná se o soutěž zabývající se tématy obnovitelných zdrojů energií, úspor energií a snižování emisí v dopravě. Také má různé kategorie: Popularizace, Praxe a v neposlední řadě Inovace. Naše škola se účastní již několikátým rokem a vždy měla velmi dobrou prezentaci či vítězné projekty. A jaké bylo letos zastoupení naší školy? Oproti technickým a specializovaným školám se naše škola umístila hned ve dvou kategoriích a také obsadila velmi dobré pozice na krajském kole. V kategorii Enersol a praxe, máme krásné 5. místo díky prezentaci Dagmar Vackové o úspoře energie v domácnosti. Její ladná ženská ruka společně s vědeckou pílí smetla všechny ostatní projekty jako nic. Díky tomu postupuje do celostátního kola. Další dobré umístění měl Robert Masare, a to na pěkném 2. místě v kategorii Enersol a popularizace. Se svým komiksem Energie živlů pronikl díky internetu do velmi širokého povědomí a spolu s ním i naše škola. Krom výše uvedených úspěchů je také důležité zmínit další projekty našich žáků, které se sice neumístily, ale přesto měly velmi dobré šance a bylo na nich znát, že si s nimi jejich autoři dali velkou práci. Jedná se o tyto reprezentanty naší školy: Tim Postovit a jeho báseň Rekviem za 21. století, Tomáš Hrdinka a jeho ekologický dům, Kateřina Machová a její malá vodní elektrárna na Štvanici, Dominika Pincová a její hybridní vůz Lexus RX 450h a Anna Štěpánská a její práce o tepelných čerpadlech a jejich využití v praxi. Všichni jmenovaní jsou ze 3. LA. Na závěr rozhovor s Dagmar Vackovou ze 4. ZB o jejím postupu do celostátního kola: Jak došlo k tomu, že jsi byla na pátém místě, a přesto nás budeš zastupovat na celostátním kole? Ano, nakonec soutěžím v celostátním kole, jen ne formou prezentace, ale testu. Dostala jsem se tam vlastně náhodou, jako náhradník výše umístěného účastníka soutěže, který nebude v tu dobu v Čechách. Jaké jsi měla dojmy z krajského kola? Měla jsem z něj velmi dobrý pocit. Nejvíce jsem byla nadšena tématy, která si ostatní zvolili pro své prezentace. Všechny byly zajímavé, a proto se těším na pokračování v dalším kole. Jaký máš celkový názor na soutěž Enersol? Určitě je to skvělá příležitost pro studenty, jak se dozvědět něco nového, získat zkušenosti a kontakty. Pokud někdo ze čtenářů uvažuje o účasti v příštím roce, za sebe mu to mohu jen doporučit. Robert Masare, 2. LA ↑Pozn. redakce: Celostátní kolo se uskutečnilo 18. – 19. března v Nymburce, kam se Dagmar Vacková (vlevo) vydala v doprovodu školní koordinátorky projektu Ing. Heleny Marešové. Za družstvo Prahy Dagmar bojovala s dalšími pěti žáky z pražských středních škol. Celkově se ze všech krajů reprezentanti hlavního města umístili na čtvrtém místě. Do mezinárodního kola postupuje Tereza Kačerová z Gymnázia Nad Štolou, která stojí vedle Dagmar. On the 7th March our class went and looked for the treasure. We practised giving directions. Each of us got a small piece of paper with a sentence. There were fifteen of them. We had to work together in order to find the treasure. The instructions led us around the neighborhood. Finally, we ended up at the main entrance to our school and asked the doorkeeper for the treasure. It was some candies in a beautiful box from India. We enjoyed the treasure hunt and we look forward to another similar event. Kateřina Svobodová a 1. NA 1

Zprávy „z domova“ Tim dvakrát vítězem aneb Život s mottem Psychologická soutěž se v tomto školním roce uskutečnila 17. února. Tématem bylo Životní motto, kterým se řídím. Místo konání bylo stejné jako vloni, a sice prostorný kinosál naší školy, který nejvíce vyhovuje potřebám takové akce. Soutěže se zúčastnilo 21 žáků naší školy. Porota se skládala jak ze zástupců žáků, tak i učitelů. Za žáky byli do poroty nominováni Jan Ullrych, Robert Masare a Petr Dopita. Učitele reprezentovala PhDr. Jana Bělonožníková, Mgr. Vladimíra Kršková a Mgr. Alena Žambůrková. Na prvním místě se umístil Tim Postovit ze 3. LA, který navíc získal i cenu publika. O této ceně se rozhoduje tak, že každý divák má možnost vhodit do krabice papírek se jménem soutěžícího, který ho svým výstupem nejvíce zaujal. Tim se věnoval svému mottu, které zní: „Nikdy se neptej, komu zvoní hrana, zvoní tobě.“ Na druhém místě se umístila Tereza Stibůrková ze 2. ZA, která prezentovala práci na téma „Život je boj , ale stojí za to, tak si ho užívej naplno. Nikdy totiž nevíš, kdy skončí.“ Na 3. místě skončil Jakub Greš ze 3. LA, který se řídí mottem "S poctivostí nejdál dojdeš". Další, regionální kolo soutěže se uskutečnilo 23. března. Naši školu reprezentovali všichni výše jmenovaní výherci. Jejich soupeři byli žáci z Církevní střední zdravotnické školy Jana Pavla II, kterou známe pod názvem Ječná, a Střední zdravotnické školy Ruská. Celkem se sešlo devět soutěžících. Aby bylo hodnocení objektivní, porota se tentokrát skládala vždy ze zástupců z každé školy. Všichni zúčastnění znovu přednesli to, s čím uspěli v předchozím kole. Pořadí účastníků určil los. Na stupních vítězů se z každé školy objevil jeden zástupce, ovšem na nejvyšší příčku dosáhl náš Tim, kterého jsme těsně po předávání diplomů požádali o rozhovor. Kolik času jsi přípravě na soutěž věnoval? Vzhledem k tomu, že mi téma takzvaně „sedlo“, nepotřeboval jsem zas tolik času na zpracování. Nápady naštěstí chodily samy. Abych se přiznal, nejvíce práce jsem udělal těsně před uzávěrkou. O čem je tvoje práce? Zabývám se v ní úlohou mott a hesel v průběhu dějin lidstva. Čím jsi svou práci začal? Snažil jsem se zjistit vztah mezi motty a různými civilizacemi. Pracoval jsem zejména s informacemi dostupnými na internetu. Na základě toho jsem srovnával naši křesťanskou civilizaci s jinými, např. feudálním Japonskem. Jaký rozdíl jsi zjistil? Například že si křesťané více váží života. Pro japonského člověka má velký význam čest, které podřizují způsob žití. Čest je pro ně víc než život. V čem si myslíš, že tvá práce byla originální? Možná v tom, že jsem se do ní snažil promítnout své názory a postoje. Chtěl jsem interpretovat téma skrz současnou situaci, což může být i ožehavé. Podle názvu tvojí práce je zřejmé, že jsi jednomu mottu věnoval víc prostoru. Proč právě tomuto? Jedná se o citát z básně Jona Donna, které se hodí pro každého člověka a měl by ho brát v potaz. Báseň je protestem proti egoismu, kterého bychom se podle mě měli všichni vyvarovat. Marie Sedláčková, 3. LB

Víte, že…? Pozor na pověry! Ať už patří biologie mezi vaše oblíbené předměty, nebo ne, jsou určité znalosti, které byste měli mít a neměli byste se nechat mást různými pověrami. Zjistěte, jak to ve skutečnosti je s velbloudem a jeho hrbem, odkud na nás útočí klíšťata, jaké jsou chutě ježků a myší a jak chodí raci. Co nese velbloud dvouhrbý ve svých hrbech? Vodu, díky které přežije v poušti?! Nikoli, velbloudi v hrbu rozhodně vodu nemají, ale pomáhá jim přežívat v extrémně suchém prostředí. V hrbech je uložený tuk. Voda, kterou velbloud následně využije, se tvoří jako produkt metabolismu právě tuků. Klíšťata jsou obtížný krevsající hmyz žijící v korunách stromů. Opět omyl. Klíště obecné je malý roztoč, který je tedy spíše příbuzný pavoukům než kdejakému hmyzákovi. A další představa, totiž že klíšťata mají malý padáček a střemhlav skákají na své oběti, je častá, ale mylná. Klíště je špatný lezec a žije pouze ve vysoké trávě nejvýše do 40cm. Nalákáme myš na sýr a ježka na jablíčko, jak nás učí už od školky?! Myším totiž chutnají veškeré potraviny obsahující cukry, ať už ty jednoduché ve formě glukózy, fruktózy či sacharózy, tak ve formě polysacharidů - mezi nimi škrobů. Na sacharidy jsou bohaté především obiloviny a sladkosti. Sýr naopak obsahuje jen malé množství mléčného cukru – laktózy. Navíc je velice aromatický, proto o něj myši ani nezavadí. Ježek s jablíčkem na svých bodlinách je také hloupost. Ježci jsou hmyzožravci, tedy preferují masitou stravu. Raci, přeborníci v chůzi pozpátku?! Ne, raci pozpátku nechodí. Tato fáma, pravděpodobně vznikla díky „úhybnému manévru“ raků. Při vyrušení jakoby vystřelí směrem dozadu, aby unikli nepříteli, např. lidem, kteří je dříve sbírali pro maso. Josef Sládek Pokud znáte z oblasti biologie další pověry a mýty, zašlete je na [email protected] a příště se jim můžeme věnovat. 2

Zprávy „z domova“ Hurá na hory! Jak se rok s rokem sešel, máme tu další ročník velmi oblíbeného lyžařského kurzu pro BPČ. Někteří žáci berou školu tak vážně, že se zúčastnili kurzu již podruhé a mohli tak zažít neopakovatelnou atmosféru jízdy vlakem, autobusem a výšlap na Javorový vrch, kde týdenní domov našlo 33 žáků natěšených na noční pokojovou párty. Naštěstí vše mělo pod kontrolou trio zkušených pedagogů a zdravotnice, která vždy s nadhledem řešila záhady studentských bolístek a kašílků a pokaždé byla připravena poskytnout pomoc. Kurz jsme začali obvyklým rozřazením do družstev, organizací a pravidly kurzu. Jak už to tak bývá, pravidla jsou od toho, aby se porušovala a abychom byli neustále ve střehu. Hned první večer kuřácká naivita - že otevřené okno vyžene všechen kouř z pokoje, byla odhalena pomocí fyzikálních zákonů a po zásluze odměněna v kotelně, běháním s kbelíky uhlí a důrazným pokáráním od provozního chalupy. Samotný výcvik probíhal v bojových podmínkách jarního útoku, ale jak se na obor BPČ patří, počasí není překážkou. Den jsme vždy začínali v 7:30 lehkým během, snídaní s domácím kváskovým pečivem a pokračovali výcvikem na lyžích. Sjezdový výcvik chvílemi připomínal alpské svahy upravené po Česku a chvílemi bahenní koupel s regeneračními účinky. Na tu sněhovou bídu jsme si ale zalyžovali pěkně. Bohužel nám počasí neumožnilo vyzkoušet červenou sjezdovku, ale i tak se žáci ledasco přiučili a všichni se dokázali na konci výcviku - pluhem, sjezdem přes skokánek nebo smýkaným či carvingovým obloukem - dostat pod kopec a vyjet (se zapamatováním jazykolamu "nejkoulinkovatější") na pomě nahoru. Běžky, keré jsou pro některé noční můrou, byly nakonec velmi oblíbenou a žádanou aktivitou. Komu nevoní vytrvalostní běh spojený s běžkami, tak si určitě přišel na své při sjezdech, které se staly oblíbené nejen pro samotné aktéry, ale hlavně pro diváky, fotografy a kameramany. I přes náročnost programu jsme žáky nedokázali unavit natolik, aby večer sloužil k odpočinku a spánku, a proto my, jako zkušení a zasloužilí instruktoři a učitelé, jsme měli záložní plán v podobě výstupu na nejvyšší vrchol Beskyd, a to Lysou horu (1323 m.n.m.). Výšlap a sestup byl okořeněn sněhovou a ledovou pokrývkou se

střídajícím se deštěm s minimální viditelností. Někteří se už tak těšili do autobusu, že se při sestupu vydali na dobrodružnou výpravu sami, a tak následovalo zasloužené pokárání nejen od nás, ale i od Horské služby, která nám na druhý den připravila přednášku o bezpečném chování v horách včetně ukázky techniky. Většina si na výletě na Lysou sáhla do svých rezerv, a proto odměnou pro všechny byla ochota provozního, který nás vyvezl na Javorový vrch tranzitem. Už asi méně se líbil výjezd samotnému devítimístnému autu, kam se poskládalo úctyhodných 17 účastníků výletu. Když nám počasí nedovolilo vytáhnout lyže, přišly na řadu tenisky a výběhy kopců. Byla to zdatná třída, a tak po vzoru filmu Sněženky a machři, který shodou náhod běžel zrovna v televizi, se kluci i nabídli dobrovolně pomoci kotelníkovi s uhlím. Co bylo motivací nevíme, ale podle našich tajných zdrojů to vážně nebylo popíjení v kotelně. Takto pestrý kurz nemá v historii konkurenci. Je to neuvěřitelné, ale za týden resp. šest dní jsme se naučili sjezdovat, minimálně plužit, běžkovat, minimálně ve stopě, běhat, minimálně do kopce a trekovat minimálně na nejvyšší bod Beskyd. Vše se konalo za podmínek, které už se stávají v Českých horách skoro pravidlem. Teplo a déšť, zima a sníh. Když k tomu přidám přednášky a večerní programy, byl to kurz náročný nejen pro samotné žáky, ale i pro jejich dozor, který byl neustále pod dozorem zdravotnice. Naštěstí po příjezdu následovaly jarní prázdniny a čas na léčebnou kůru. Dle reakcí se kurz líbil, všichni splnili povinné úkoly kurzu a to je pro nás vedoucí největší odměna. Přeji všem neméně povedené putování při plnění studijních povinností a zase někdy ahooooj. Karel Bříza, vedoucí kurzu

3

Jak se žije… Krátce po vydání minulého čísla nám přišel do redakce e-mail. Psala nám jedna nejmenovaná kolegyně, že si Drobky opět s chutí přečetla, protože se na rodičovské dovolené ráda dozví, co se ve škole děje. To nám samozřejmě udělalo radost a hned jsme dostali nápad, proč tuto situaci neobrátit naruby, a sice zjistit, jak se daří těm, které s námi ve škole teď nejsou, protože plní své mateřské povinnosti. Oslovili jsme proto Veroniku Lachnitovou, Adélu Kerclovou a Markétu Kabelkovou a položili jsme jim prostřednictvím mailu několik otázek. Kromě odpovědí vám přinášíme i letmé nahlédnutí do jejich rodinného alba, za což jim děkujeme. Pavlína Vočková 1) Jak vypadá váš typický den? 2) Který okamžik z celého dne máte nejraději a proč? 3) V čem vám vaše dítko udělalo naposledy radost? Třeba jestli Vás udivilo svými pokroky. 4) Existuje něco, čeho jste se musely na mateřské či rodičovské dovolené vzdát a mrzí vás to? 5) Co vám naopak na současném životním stylu vyhovuje?

Veronika Lachnitová a dcera Johanka (2 roky) 1) Ráno kolem šesté nás obvykle probudí kníknutí typu „Maminko, do postele“, které znamená, že se do manželské postele musíme vmáčknout tři a půl (ještě miminko v břiše) a nejmíň hodinu dospáváme. Typickou náplň dne nemáme, jsme hodně činorodí. Někdy jezdím učit němčinu a angličtinu, nebo dálkově studuju, tak Johanku hlídá některý z prarodičů. Ve středu chodím s Johankou na cvičení (někdy cvičí spíš maminky a děti koukají). Když to vyjde, tak si po obědě dá Johanka šlofíka a já doháním resty do školy. Odpoledne občas chodíme na návštěvy, i když domluvit se s ostatními maminkami na termínu je často prakticky nemožné. Když je doma manžel Ondřej, tak většinou staví něco z lega a Johanka mu dělá stavební dozor, případně demoliční práce. Večer kolem půl deváté se nám po hodinovém ukládacím rituálu většinou poštěstí, že dítě spí a my si můžeme odpočinout. 2) Nejradši mám, když přijde domů Ondřej, hrajeme si spolu a Johanka nám něco vypráví. Moc jí rozumět není, ale je u toho roztomilá. Další nejhezčí okamžik dne je, když Johanka usne a my si můžeme v klidu číst nebo se dívat na filmy, aniž by nám někdo lezl po zádech nebo vypínal počítač. 3) Johanka nás pořád něčím rozesmívá, hlavně když nám něco povídá. Třeba když se snaží počítat (má svou vlastní stálou soustavu- všeho je „jedna, pět, sedm, devět“) nebo si vytváří novotvary jako „plačela“ (plakala), „tulenem“ (tunelem), „ci lefa“ (chci lva) apod. Dneska ráno nám sdělila, že „táta pasátko“ a „maminka velbloud“, tak nevím, kam tím mířila  4) Stýská se mi po spontánních setkáních s kamarády. Předtím stačilo si vzít mobil a klíče a vyrazit z domu, teď musíme týden dopředu shánět hlídání. Taky mi občas chybí odpočinek, hlavně teď v těhotenství. 5) Skoro všechno. Kdybych byla pořád jen doma s dítětem, tak by mi asi vadil ten každodenní stereotyp, ale protože máme štěstí na hlídací prarodiče a můžu trochu učit a taky studovat, tak jsem se svým životem spokojená. Líbí se mi, že když přijdu domů, tak mě Johanka nadšeně vítá. Musím si toho užívat, než přijde do puberty 

Adéla Kerclová a dcera Justýnka (1 rok a 8 měsíců) 1) Ráno máme budíček kolem půl osmé, následuje snídaně a ranní hygiena. Dopoledne buď chodíme na kroužky, nebo si spolu hrajeme. Po obědě je čas na spánek a musím se přiznat, že ráda schrupne i její maminka. Odpoledne chodíme na procházku, ze které se vracíme více či méně zablácené, protože Justýnka je dítě činu. Pak už čekáme s večeří na tatínka, abychom si ho taky trochu užily. Pak přichází na řadu koupání, které je vždy plné radosti, protože Justýnka vodu miluje. Následuje už jen večerní pohádka na dobrou noc. 2) Jsou to dva naprosté protiklady. Jednak miluji ranní probuzení, kdy Justýnka otevře oči a usměje se na mě. Pak mi na druhou stranu ale udělá radost odpoledne tím, že jde spát a já mám na chvilku pauzu. 3) Minulý týden naše horolezkyně vylezla z postýlky a stále vedle na přebalovacím pultu a hrozně se tomu smála! 4

Jak se žije… 4) Ve všem, co plánuji, musím v první řadě myslet na svoji dcerku. Odpadlo nám s manželem chození do kina a divadla, na večeře apod. Když si chci jít zacvičit nebo posedět s kamarádkami, tak se musím domlouvat s manželem, zda on něco nemá a zda může hlídat. V Praze nemáme ani jednu babičku, takže jsme s manželem šťastní, když nám pohlídá moje sestra a my máme chvilku pro sebe. Myslím si ale, že toto vše k rodičovské dovolené patří. Dítě je na prvním místě a tak to má být. 5) Životní styl rodičovská dovolená myslím mluví za vše. Rodič jsem, jen si nepřipadám jako na dovolené 

Markéta Kabelková a dcera Alexandra (4 měsíce) 1) Jelikož má Alexandra zatím jen nějaký ten týden života za sebou, je to o koloběhu „kojení, trávení, přebalování a usínání“. Zpestřujeme si to různými procházkami, čtením a hraním se vším co „chrastí, troubí, cinká a šustí,“ to ji v tuto chvíli zajímá nejvíce.  2) Když se Alexandra probudí a pokaždé se na mě krásně usměje. 3) Udivuje mě moře věcí, nejen jak roste, doslova ze dne na den, ale jaké úžasné pokroky dokáže ve své pohyblivosti. Naposledy mě hodně rozesmálo, když dohrál zpívající kolotoč, jak k němu začala promlouvat a domlouvat mu („svým žvatláním“) s výraznou gestikulací rukou, ať se zase kouká roztočit a zpívat.  4) Pravidelné běhání. Až budu moci vyběhnout s hudbou v uších, na to se moc těším. I když ten první výběh po tak dlouhé době, ten bude „hodně krutý“.  5) Jednoznačně být mámou.

Učitelé ve škamnách Mgr. Kateřina Zoubková - vyučující na oboru masér sportovní a rekondiční Paní profesorka Zoubková chodila na základní školu v městě Lázně Bělohrad, střední zdravotnickou školu vystudovala v Hradci Králové. Vystudovala pedagogiku a ošetřovatelství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ráda vzpomíná na základní školu, hlavně proto, že do ní chodila čtyři kilometry tam i zpět pěšky. V zimě na lyžích a v létě na kole. Dodnes má ze základky spoustu kamarádů, se kterými udržuje kontakt. Prozradila, že i její nejlepší kamarád je ze základní školy, se kterým strávila osm let v lavici. Jako každé dítě na základní škole trochu zlobila. Na střední škole se jí líbilo, bydlela na internátě, bez dozoru rodičů. Pro naši paní profesorku to bylo něco nového. Jako žákyně byla hodná a ráda se učila, ale samozřejmě se nevyhnula drobným „přestupkům“. U nás vyučuje od roku 1995, což už je jednadvacet let. Práce ji baví, chodí do ní ráda a ráda má i své žáky. První, koho na naší škole začala učit, byly zdravotní sestry. Později se tento obor přejmenoval na zdravotnického asistenta. Paní profesorka nyní učí psychologii, základy klinických oborů, masáže a odbornou praxi v nemocnici. V současné době učí hodně na oboru masér sportovní a rekondiční. Zážitků s žáky má spoustu, těžko lze vybrat ty nejlepší. Ale nejhezčí pro ni je, když má s žáky dobrý vztah a mají v ní důvěru. Na naši otázku, zdali jí žáci někdy rozčílí, odpovídá použitím termínu svého žáka, který o ní řekl, že je „veselý cholerik“. Dokáže se velice rychle rozčílit, ale zase se rychle uklidní a snaží se najít konstruktivní řešení. Nemá ráda lež, protože všechno se dá narovinu vyřešit. Má poměrně velkou rodinu, jejíž základ se skládá z manžela a tří synů. Všichni společně bydlí za Prahou v domečku se zahradou a mají dva neposedné psy. A rodina se rozrůstá i o další členy. Se svojí výhradně mužskou rodinou má řadu veselých příhod. Její synové dobře vědí, co znamená plést deku, kterou plete od doby, co se jí narodil poslední syn. Je tomu už jedenáct let. Když si neví rady, anebo neví, co má dělat dřív, začne plést deku. V rodině se navzájem varují, že došlo na nejhorší, když mamka bere jehlice do ruky. Její prostřední syn odjel na pracovní pobyt mimo republiku a ona mu slíbila, že až se vrátí, tak bude dopleteno, protože její mužská část rodiny jí bude určitě dostatečně motivovat stresovými situacemi… Mezi její koníčky patří lyžování, kolo, kolečkové brusle. Letos se zúčastní svého „životního závodu“ na bruslích, jak říká. O prázdninách ráda cestuje, kdekoliv po zemi. Jediné, co nesnáší, je létání v letadle. Miluje vzdělávání, což je koníček na celý život. Tereza Frimlová, 3. MA Jak je vidět, paní profesorku její práce skutečně baví

5

Jazyková infúze Inspiring Autumn Even such treasure of knowledge, I mean even a teacher, needs to nourish their enthusiasm, experience, or just a pure fancy for teaching. At first I was doubtful about my travelling skills when I had been told that I was going on 19 November 2015 to a twoweek Erasmus course in Southampton. My eagerness to attend this course was the only thing I was absolutely sure of. While the plane was heading to London, I thought about the people I was going to meet. All my expectations were positive, but when it got to our first meeting, I was immensely happy for their smiling friendly faces. Everyone spoke to me in a very kind way. Moreover, I got used to saying “thank you” to the bus drivers so much that I insisted on smiling at them when I got back home to the Czech Republic (surprisingly, it failed, and my smiles were not contagious …). My colleagues from all over Europe (Germany, Bulgaria, Finland, Spain, Poland) created a friendly atmosphere where everyone participated in offered activities. The first day we experienced a guided walking tour of historic Southampton with enthusiastic Don Robertson. The second day was fixed for a visit of Redbridge Community School, which prides itself on the vibrant, honest and inclusive learning atmosphere the community creates on a daily basis. I was surprised with darts, fruit machines, or a snooker in the staff room! The third day we went by taxi to Newsbury College, where we also discussed vocational training in Britain and job opportunities for young people in Britain. At the weekend I could not resist the temptation of my colleague Dieter to reveal the beauty of Portsmouth with its magnificent ships. The other week we spent working with Graham Workman, Lucy Norris, or Michael Fennel. Although the Saturday before our departure was a really rainy day, we set off to Winchester. The visit of Great Hall and Cathedral was accompanied with Local Organiser Stephen Kingdom, who kept his eye on us when we needed some help during the stay. The very last day of my stay I hugged my landlady Pauline, and headed to London. I have a confession to make… tears were running down my cheeks. What really counts is that personally and professionally I had an experience which is unforgettable, and I am looking forward to trying some activities with my students. After two weeks of dreamy time it was very sad to say goodbye but we had to go home. I had a time of my life but was also happy to be back with my family, friends and, of course, with my students  Eva Lupáčová

Quiz for curious lovers of English: Can you guess the right meaning of the phrases? 1) I’m not swayed. a/ Nejsem spokojen. b/ Nejsem přesvědčen. c/ Nejsem doma. 2) Get a grip! a/ Dej se dohromady! b/ Sežeň rukojeť! c/ Kup nějakou mříž! 3) He sits out the year. a/ Sedí rok ve vězení. b/ Nic nedělá. c/ Čeká ve frontě, až na něj přijde řada. 4) I’ve got pins and needles in my legs. a/ Spěchám. b/ Jsem neklidný. c/ Brní mě nohy. 5) They’re laid back. a/ Upadli na zem. b/ Někdo je porazil. c/ Jsou v pohodě.

6

Jazyková infúze Hospital Wards and Departments Crossword 1 2

3

4 5

6

7

8

9

10 11

12

Across 2. This department monitors patients with kidney (renal) problems. 4. It investigates all areas linked to kidney and bladder-based problems. 6. This department focuses on bacterial and viral infections. 8. This unit deals with disorders of the nervous system, including the brain. 9. Patients find endoscopy and nutritional services here. 11. Eye departments provide e.g. optometry. 12. This department provides radiotherapy and chemotherapy treatments for cancerous tumors.

Down 1. They treat blood diseases. 3. They treat problems that affect your musculoskeletal system, e. g. joints, bones. 5. This department (sometimes called Casualty) is where you get if you have called an ambulance in an emergency. 7. This department investigates and treats problems of the female urinary tract and reproductive organs. 10. This department provides medical care to patients who have problems with their heart or circulation.

7

Jazyková infúze Někdy na začátku pololetí jsem dostala nabídku vyjet v rámci programu Erasmus+ na tzv. job-shadowing, který je založen na tom, že strávíte čas v nějaké škole, kde se účastníte výuky a sbíráte profesní inspiraci. Byla jsem za tuto příležitost ráda a obeslala jsem e-mailem několik německých a rakouských škol. Musím říci, že jsem byla velmi překvapena množstvím ochotných odpovědí, které dorazily z Rakouska. Nakonec jsem si vybrala zdravotnickou školu v Dolních Rakousích, protože jako jedna z mála vyučuje odbornou angličtinu, na kterou se náš letošní projekt zaměřuje. Z týdenního pobytu jsem se vrátila velmi nadšená a ráda bych se s vámi podělila o své zážitky i nabyté znalosti.

Program job-shadowingu v období od 14. do 18. března 2016 Na základě předchozí domluvy s vedením školy jsem měla program vytvořený tak, aby odpovídal zaměření našeho projektu a zároveň mě obohatil v oblasti rakouského vzdělávacího systému a školství. Každý den jsem společně se studenty většinou druhého ročníku absolvovala různá cvičení, semináře a přednášky. Za zkušenost zúčastnit se výuky jsem velmi vděčná, protože jak všichni víme, vlastní zkušenost je k nezaplacení. Kromě jednoho cvičení, které se konalo na klinice, jsem se pohybovala v areálu školy. Pondělí: Příjezd, prohlídka školy, učeben, ubytovny, seznámení s učiteli a městem Úterý: 7.30 -12.30 Mobilita pacientů 13.30 – 15.00 Speciální ošetřovací techniky (odběr krve) 15.00 – 17.00 Systém školství – individuální lekce Středa: 8.00 Porada učitelů 9.15 – 12.30 Ergonomie + Zumba 13.30 – 16.45 Odborná Angličtina Čtvrtek: 7.30 -12.30 Změna mobility - přednáška 13.30 – 15.00 Změna schopnosti výkonu těla 15.00 – 17.00 Komunikace, Pedagogika 19.00 – 23.00 Heurigerbesuch Pátek: 7.30 -12.30 Ergonomie, Čínská pohybová medicína 12.30 Reflexe a rozloučení

Obory Pflegeschule St. Pölten Diplomovaná zdravotní sestra (3 roky) Pečovatel (1 rok) Pedagogické vzdělání pro diplomované sestry v dálkové formě (1 rok)

Vybavení odborné učebny v budově školy

Systém výuky Ve škole probíhají moduly, které trvají několik měsíců, po nich je závěrečná zkouška. Moduly jsou většinou šestihodinové a konají se několikrát do týdne. Přestávky určuje učitel dle potřeby studentů. Výuka probíhá od 7.30 do odpoledních hodin, většinou do 17.00. V pátek je vyučování kratší a učitel vynechá přestávku na oběd a odpolední vyučování ještě zkrátí. Bylo pro mě nezvyklé pohybovat se ve škole, kde nikdy nezvoní. Učitelé pracují čtyřicet hodin týdně, v době probíhání modulů odučí více hodin než po jeho skončení. Každý učitel si sám vytvoří svá skripta, dle kterých vyučuje a zkouší. Práci na skriptech se učitel věnuje v době, kdy neprobíhají moduly. Když modul skončí, studenti prostřednictvím dotazníku hodnotí svého učitele, který je na základě toho hodnocen.

Škola a nemocnice Zřizovatelem školy je kraj Dolní Rakousy. Škola je navázaná na univerzitní kliniku St. Pölten. Studenti jsou vzděláváni ve škole a v klinice. S počtem 120 studentů se jedná o největší školu s internátem v Dolních Rakousích. Podmínky pro přijetí jsou: desetiletá školní docházka, písemná a ústní zkouška a podepsání smlouvy o spolupráci s univerzitní klinikou St. Pölten. Studenti za práci na klinice dostávají měsíčně odměnu, a sice v 1. ročníku 94 Eur, ve 2. ročníku 187 Eur a ve 3. ročníku 259 Eur. Po dokončení studia získá student diplom zdravotní sestry a nastoupí na kliniku, se kterou uzavřel smlouvu. Bohužel nemá maturitu, tedy ani oprávnění ke studiu. Má však na několik let jistou práci na univerzitní klinice St. Pölten.

Osobní dojmy a postřehy Překvapilo mě, s jakou vřelostí mě Rakušané přijali. Projevovali nevšední zájem o naše školství, naši školu i zemi a situaci v ní. Všichni učitelé mě evidentně rádi přivítali na hospitacích ve svých hodinách a pak mi trpělivě vysvětlovali, jak v hodinách co funguje. Ředitelka školy byla tou dobou na nemocenské, a tak se o mě „starala“ paní zástupkyně Schnettgen. Pečlivě mi připravila plán hospitací na celý týden, ale zároveň mě upozornila na to, že se mohu podívat i do jiných hodin, protože o mé přítomnosti všichni vědí a rádi mě ve výuce uvítají. Ačkoliv jsem měla dostatečné finanční prostředky z grantu, všichni se ke mně chovali jako k vzácnému hostu a chtěli za mě platit. První den mě paní Moser, asistentka vedení školy, pozvala na kávu z automatu, která stála 60 centů. V žádném případě si peníze nechtěla nechat vrátit. Druhý den jsem šla na oběd do nemocnice, který bylo nutné platit zaměstnaneckou kartou, kterou jsem však neměla. Oběd, který tam stojí asi 3 Eura, za mě zaplatila velmi milá kolegyně Marta. V žádném případě si peníze nechtěla nechat vrátit. I třetí den se mi vedlo podobně, ani kolegyně Petra, si v žádném případě nechtěla peníze nechat vrátit. Jejich štědrost mě každý den překvapovala, a to jsem ještě neutušila, že ve čtvrtek budu pozvána dokonce do restaurace. Jednalo se o typickou rakouskou restauraci, tzv. „Heurige“, kde se podávají jen domácí výrobky, tedy z místní farmy. Jak myslíte, že to bylo s placením? Jako vždy si v žádném případě... Během příjemně stráveného večera jsme se dvěma kolegyněmi také otevřely téma zdravotních sester a jiných pracovních sil z Čech i jiných státu, emigrace, uprchlické politiky. Překvapil mě jejich vysoce humánní přístup, přátelskost, se kterou přijímají cizince, a nejvíce ochota a připravenost pomoci lidem, kteří nežijí v tak úžasných podmínkách jako oni.

8

Cesta zpět – zpátky na zem Inspirována vysoce humánním přístupem Rakušanů jsem ve vlaku z Vídně ochotně půjčila peníze malému vyhublému Slovákovi, očividně v nouzi, který potřeboval 6 Eur na vlak a svatosvatě sliboval, že mi je hned v Břeclavi desetkrát vrátí. Neměla jsem drobné, a tak jsem mu dala rovnou 10 Eur a těšila jsem se, že dobrý skutek bude po zásluze odměněn. Bohužel se těším do dnes.

Školský systém Rakouska Uni (5-6 J.) Höhere Fachschule (3J.) Oberschule (5J.)

Diplomierte Krankenschwester (3J.)

Gymnasium (8J.) Lehre (3J.)

Pfleger (1J.)

Hauptschule (5J.)

Volksschule (4J.)

Kinder beginnen mit 6 Jahren eine Volksschule zu besuchen. Dann gehen sie entweder ans Gymnasium oder an die Hauptschule. Nach der Hauptschule können sie entweder Hauptschule oder Oberschule oder auch Gymnasium besuchen. Nachher, wenn sie die Matura bestehen, können sie an die Uni oder eine Höhere Fachschule gehen. Das Studium Pfleger oder Diplomierte Krankenschwester dürfen sie erst nach 10 Jahren irgendwelche Schule studieren (ohne Matura). Die Schule wird auch ohne Matura abgeschlossen. Simona Horníková

Letters from Sweden As it was already mentioned in the November Dropky, I had spent a dreamy October fortnight in Scarborough, UK. The fact that I had to go to school there every day (which in fact was not as bad as it sounds) was counterbalanced by having an opportunity to meet people from several European countries. One of them was Tina (in the picture), a keen triathlete, skier and English teacher from Leksand – a lovely Swedish town not quite far from Stockholm. I was quite flattered when Tina told me that she would like to start a letter writing project with her and my students. I was also quite worried as I was not sure if my students would actually enjoy it, but Tina had not asked me, she had simply announced it and so I did not have much choice. Nevertheless, during spring holiday seventy letters from Swedish students finally arrived. Even though I distributed them in all my high school classes, apart from the 4th grade, I still had quite a few letters left. So, in the end not only my classes 1. LA, 1. MA and 3. ZA took part in the project, but also Ms. Vockova's 3. LB and Mr. Hadrava's 3. LA. We were really surprised that all the students wrote their letters incredibly well and it seemed to us that they were actually having quite a good time doing so. So, THANK YOU 1. LA, 1. MA, 3. LA, 3. LB and 3. ZA STUDENTS FOR A JOB WELL DONE! Marie Pavlová Sweden, officially the Kingdom of Sweden, is a Scandinavian country in Northern Europe. It borders Norway to the west and Finland to the east, and is connected to Denmark in the southwest via a bridge-tunnel across the Öresund. At 450,295 square kilometres, Sweden is the third-largest country in the European Union by area, with a total population of over 9.8 million. Approximately 85% of the population lives in urban areas. Southern Sweden is predominantly agricultural, while the north is heavily forested. The climate is in general very mild for its northerly latitude due to significant maritime influence, that in spite of this still retains warm continental summers. Today, Sweden is a constitutional monarchy and a parliamentary democracy, with the Monarch Carl XVI Gustaf as the head of state. The capital city is Stockholm, which is also the most populated city in the country. Sweden has been a member of the European Union since 1 January 1995, but declined Eurozone membership following a referendum. It is also a member of the United Nations, the Nordic Council, Council of Europe, the World Trade Organization and the Organisation for Economic Co-operation and Development (OECD). https://en.wikipedia.org/wiki/Sweden 9

Kdo si píše, nezlobí Slova, která jsi mi šeptal poslední noc Vlastně jsme to v první chvíli nepoznali. Ani já, ani ty. Vypadalo to jako únava, poté jako běžná nemoc, kterou lidé mívají na sklonku podzimu. Občas jsi býval nemocný, tak mě nějak nepřekvapilo, že jsi onemocněl i teď. Ale zase jsi brzy vstal, začal chodit do práce a choval ses jako dříve. Jen sis možná trochu stěžoval na bolesti rukou, občas hlavy… Časem jsi začal více nadávat, naříkal na své bolesti. Celý život sis příliš nestěžoval. To mě možná spíše utvrdilo v názoru, že jsi unaven, byl jsi věčně nevrlý a občas se to nedalo poslouchat. Vím, že jsi potřeboval pomoci, ale zároveň, že jsi nebyl schopný tu pomoc přijmout. Utrhoval ses na mě. V tu chvíli jsem se tě hrozně bála a utíkávala pryč. Ale pak ses omlouval, přivinoval mě k sobě a mezi polibky jsi mi říkal, že mě potřebuješ a že nikoho jiného na světě už nemáš. Byl prosinec. Mimořádně byl i zasněžený, těšila jsem se na bílé Vánoce prožité s Tebou. Trochu ses v té době uklidnil, ale byl jsi čím dál více unavený. Ty, který jsi měl po ránu nejvíc energie, jsi byl tenkrát neprobuditelný. Některé dny jsi dokonce usínal už na židli. Tenkrát sis poprvé bral volno z práce. Každým dnem to bylo horší a horší. To už jsem to nevydržela a pod pohrůžkou tě dovedla k lékaři. Po dlouhých útrapách po vyšetření ti lékaři stejně nic neřekli. Trpělivě jsem tě vždy doprovázela na vyšetření, později i na léčby. Nakonec jsem odpověď na to, co ti je, dostala stejně jen já. A myslím si, že kdybych ti to já, nebo i někdo jiný řekl, co se děje, že by ti to stejně jen uškodilo. Bylo to o Štědrý den. Pro ostatní to možná byl kouzelný den Vánoc, ale pro mne to byl asi ten nejtěžší den v životě. Po dlouhé době ses na mě po probuzení usmál. Sám sis mě v posteli přitiskl k sobě, jako by se nic z toho předchozího dne nestalo. Ale nepromluvil jsi na mne. Od té chvíle jsi přestal mluvit. Občas jsem přemýšlela, jestli jsi mi alespoň trochu vděčný. Neděkoval jsi. Spíš naopak, často ses tvářil, že to je nutné zlo. Dokázal ses zvednout z postele, dokonce se i sám najíst. Na tvé tváři se ale přestal objevovat úsměv. Nikdy jsi mi neodpovídal. Dočista jsem zapomněla, jaký máš hlas. Jen si pamatuji, že dřív býval příjemný a měkký, takový nenucený. Všechno jsem ti musela říkat. Aby ses šel osprchovat. Šel ses najíst. Aby sis pustil televizi, anebo naopak, aby sis šel lehnout, že je už noc. Ztratil jsi pojem o čase. Pořád jsi byl schopný udělat spoustu věcí, ale jako bys nerozuměl, proč bys něco takového měl dělat. Když jsem se k tobě pokusila přitulit, nereagoval jsi. Cítila jsem tvé teplo, bylo mi z toho neuvěřitelně smutno. Slzy mi samy tekly z očí. Do února bylo všechno jinak. Léčba nejenže nezabírala, spíš ti ubližovala. Když jsem tě poslala osprchovat, nevěděl jsi, co udělat. Opatrně jsem tě vedla do vany, vždycky ses tvářil tak nešťastně. Skláněl jsi hlavu, celkově jsi vypadal, že chceš utéct a že ti tohle všechno dělám jak naschvál. Trpěli jsme oba dva. Už tenkrát jsi nechtěl moc jíst. Myslím, že jsi tehdy musel mít i velké bolesti, protože jsem tě občas nachytala v bolestné křeči nebo dokonce při pláči. I já jsem tehdy asi byla strašně nešikovná, protože jsem se ještě nikdy o nikoho takhle nestarala. Nechala jsem tě třeba v koupelně stát moc dlouho, když jsem něco nepřipraveného hledala, a ty jsi upadl. Strašně dlouho jsi měl promodralá kolena a já si to hrozně vyčítala. Díval ses na mě hrozně ublíženě a já se cítila opravdu mizerně. Moje péče nebyla vždy ideální. Ven jsme nemohli, to bys už nezvládl. Já vím, že jsem tě tam neměla nechat samotného, ale i já jsem občas potřebovala odejít a nadechnout se čerstvého vzduchu. Pustila jsem ti televizi, odešla, a když jsem se vrátila, ležel jsi zakrytý polštářem a byl tak nešťastný. Bylo mi smutno za to, že jsem tě tam nechala. Vůbec jsi nechtěl mít puštěnou televizi. Chtěl jsi jen být ve svém světě. Tvé oči se změnily. Vždy jsem říkala, že oči zůstávají stejné, i když se celý člověk změní. Ale tys mi dokázal, že to tak není. Tvé oči začaly blednout, byly mnohem víc průzračné. Posledních pár týdnů ti přinesly ještě větší změny, než jsem si dokázala představit. Začnu tvým vzhledem. Strašně jsi zhubnul, protože jsi nejedl a vlastně se ani moc nehýbal. Úplně se ti změnily rysy. Propadly ti tváře. Bylo najednou vidět spoustu vrásek, i když jsi na ně ještě neměl úplně nárok. Pak nastalo to nejhorší. Už si se z postele nezvedl. Vodu jsem do tebe dostávala lžičkou, později i injekční stříkačkou. Kapala jsem ti do úst trochu tekutiny, abych tě alespoň trochu hydratovala. To už jsem nezadržitelně plakala každý den, co jsem byla s tebou. Bylo toho málo, co jsem pro tebe mohla udělat. Tak jsem tě alespoň udržovala v teple, krmila tě, přikrývala. Převlékala jsem tě, když ses zpotil, umývala jsem tě žínkou a promazávala tvoji křehkou kůži. Pořád jsem vedle tebe spávala, i když to pro mne bylo těžké. Přes den jsi totiž neřekl jediné slovo, jediný zvuk, ale v noci se z tvých úst draly hrozné, bolestné skřeky. Budila jsem tě a vysvětlovala, že to je jen sen. Mám však pocit, že tvé bolesti žádný sen nebyly. Líbala jsem tě na čelo a tváře, doufala, že je to jen noční můra, ze které se sama probudím. Že budeš zase mojí usměvavou oporou v životě, jak tomu vždycky bylo. Poslední noc se stalo něco neuvěřitelného. Byla jsem z celého dne strašně zmožená. Do spánku jsem upadla jako do komatu. V noci jsem ucítila tvé ruce. Vůbec mi to nepřišlo jako tvé ruce, ale co se stalo, mi došlo až ráno. Ty jsi mě v noci objal. Prostě ses ke mně přilnul a nepustil. Už strašně dlouho jsi ničeho takového nebyl schopný. Možná jsi na mě i promluvil, ale já to nevnímala. Prostě jsi mě držel ve svém objetí a nepustil. V brzkých ranních hodinách jsi zemřel. Ty už jsi nedýchal, ale tvé ruce mě pořád držely v náručí. Pořád se snažím přijít na ta slova, co jsi v noci šeptal. Ale nemám se koho zeptat. Moc bych si je přála znát, ale už to nejde. Jediné, co mi zbývá je psát tyhle dopisy. Věřím, že je dostaneš. Navždy zůstaneš v mém srdci. Pořád tě miluju. Nikdy tě milovat nepřestanu. Dokončila dopis. Zvedla se od stolu a vložila ho do malé obálky s nápisem NEBE. Přivázala dopis na balonek, který pustila směrem k obloze, a dlouho, velmi dlouho se na něj dívala, dokud nezmizel. Veronika Jasmine Bayerová, 4. LB

10

Zdraví nás baví Dělená strava Zakladatelem dělené stravy je Dr. Hay. Tato teorie doporučuje oddělovat bílkovinné potraviny od sacharidových v jednom pokrmu, protože k jejich rozštěpení enzymy trávicího traktu dochází v jednotlivých částech trávicího traktu odděleně. Oddělovat se doporučuje buď po dnech – pak se jedná o den bílkovinný či sacharidový nebo po denních chodech – pak např. snídaně je sacharidová, oběd bílkovinný, večeře např. opět sacharidová. Sacharidovým pokrmem se nemyslí pokrm sladký. Sacharidovým pokrmem je pokrm, který obsahuje sacharidový zdroj dle zásad správné výživy, jako např. obiloviny a výrobky z nich – rýže, pečivo, chléb, těstoviny, dále luštěniny a brambory. Jednoduché sacharidy, tedy cukry, do výběru potravin pro dělenou stravu nepatří. Bílkovinný pokrm naopak obsahuje bílkovinný zdroj, jako je maso, mléčný výrobek či vejce nebo sója. Neutrální potravinou je tuk a zelenina. Tyto potraviny se mohou konzumovat jak s bílkovinným zdrojem, tak i se sacharidovým zdrojem. Trochu komplikované je to dle této teorie se zařazením ovoce. Některé druhy se totiž doporučují konzumovat s bílkovinnými pokrmy, některé se sacharidovými. Jsou to však již drobné nuance základního oddělování na bílkoviny a sacharidy. Jak je to tedy s trávením výše uvedených oddělovaných živin – bílkovin a sacharidů? V dutině ústní se díky enzymu slinné amyláze (ptyalinu) a zásaditému prostředí štěpí polysacharid škrob, který je obsažen např. v pečivu, těstovinách, rýži, bramborách. Bílkovina se v dutině ústní neštěpí, jen se mechanicky upravuje. Tady enzymatické štěpení skutečně probíhá odděleně. V další části trávicího traktu, v žaludku, se naopak štěpí enzymem pepsinem a díky kyselému prostředí bílkoviny. Štěpení škrobu je kyselým prostředím zastaveno. Částečně naštěpený škrob z dutiny ústní se v žaludku jen mechanicky upravuje. Takže i zde štěpení bílkovin a sacharidů probíhá odděleně. To se ale nedá říci o dvanáctníku – duodenu, kam ústí vývod z pankreatu – slinivky břišní. Pankreatická šťáva, která se dostává k trávenině tímto vývodem, obsahuje již enzymy na štěpení obou sledovaných živin, jimiž jsou trypsin a chymotrypsin, enzymy pro pokračování štěpení bílkovin, které začalo v žaludku, a pankreatickou amylázu pro pokračování štěpení již částečně naštěpeného škrobu z dutiny ústní. Zde se tedy obě živiny štěpí současně, což je v rozporu s důvodem pro dodržování dělení stravy na bílkovinné zdroje a sacharidové zdroje. Dalším důvodem, proč nepřistupovat na dělení stravy je porušení doporučovaného energetického trojpoměru živin zvláště v hlavních pokrmech dne. Pro připomenutí je doporučeno získávat energii z 12 – 15 % energie z bílkovin, z cca 30 – 35 % energie z tuků a nejvíce, cca 55 – 58 % energie, ze sacharidů. Sacharidový zdroj je tedy pro organismus základním energetickým substrátem, proto by neměl v hlavním pokrmu chybět. Pokud chybí, a to je v případě děleného tzv. bílkovinného pokrmu, kdy se podá jedinci např. maso se zeleninou, organismus tak nutíme do procesu, na který je uzpůsoben v případě strádání, např. při hladovění. Tento proces organismus hlavně využíval u lidí prvního typu, kdy v zimě nebyl dostatek potravy nebo za války. Jinak by totiž organismus velmi brzy zanikl z důvodu nedostatku energie. Jedná se o proces tzv. glukoneogeneze, tedy novotvorby glukózy, kdy si organismus vytváří v případě potřeby – tedy při nedostatku sacharidů ze stravy glukózu, tedy sacharid, který vstupuje do buněk a účastní se přímo energetického metabolismu. Glukóza v procesu glukoneogeneze se tvoří z nesacharidových zdrojů, z tzv. glukogenních neboli glukoplastických aminokyselin, které jsou součástí bílkovin nebo z glycerolu, který vzniká rozštěpením tuku. Aminokyseliny však organismus potřebuje hlavně úplně pro funkce než pro zisk energie. To je pro něj velký luxus. Energii z tukových zásob pak organismus lépe využívá při pohybové aerobní aktivitě. Opačně, v pokrmech sacharidových se o chybění bílkoviny nedá tak striktně hovořit, protože sacharidové zdroje, jako např. obiloviny a výrobky z nich, luštěniny a brambory, nějaký protein rozhodně obsahují (i když neplnohodnotný, čili hůře využitelný, ale obsahují). Pokud by pak v jednom dni byl zastoupen i živočišný protein, nelze na pokrmy sacharidové, pokud jsou pak během dne doplněny pokrmy smíšenými, pohlížet z pohledu dělení tak kriticky jako na tzv. bílkovinné pokrmy. Ve smíšené stravě se přece často objevují „sacharidové pokrmy“, aniž bychom si nějaké dělení uvědomovali. Např. chléb s máslem nebo margarinem a rajčaty, zeleninové rizoto, šťouchané brambory s cibulkou, bramborové placky, bramborák, různé zeleninové polévky zahušťované vločkami nebo zálivkou z mouky atd. Pokud bychom se ještě vrátili k oddělenému trávení, tak např. luštěniny, jako je čočka, hrách nebo fazole, obsahují jak škrob, tak bílkoviny a v organismu samozřejmě jejich štěpení probíhá společně tak, jak bylo vysvětleno výše. Stejně tak brambor nebo celozrnné pečiva. Z výše uvedeného vyplývá, že dělit pokrmy na „bílkovinné“ a „sacharidové“ je z fyziologického hlediska organismu neopodstatněné. Dalším důvodem podle zastánců této nesmyslné teorie, proč stravu dělit, je, že vede k redukci hmotnosti. Proč tomu asi tak je? Celkem dobře to bude patrné z následující ukázky dvou jednodenních menu. První menu je klasické nedělené, druhé menu je dělené. Smíšené, nedělené menu: Sn: Pečivo. Tvarohová pomazánka s pažitkou. Rajče. Zelený čaj. Př: Pomeranč. O: Brokolicová polévka s těstovinou. Kuřecí plátek. Brambory. Červená řepa. Sv: Bílý jogurt s banánem. V: Zeleninové rizoto se sýrem. Hlávkový salát. Dělené menu: Sn: Pečivo. Margarín. Pažitka. Rajče. Zelený čaj. Př: Pomeranč. O: Brokolicová polévka. Kuřecí plátek. Červená řepa. Sv: Bílý jogurt. V: Zeleninové rizoto. Hlávkový salát. V dělené snídani chybí bílkovinná složka – tvaroh. To znamená, že toto menu bude chudší o energii z tvarohu (100 g tvarohu je cca 460 kJ). Porovnáním oběda obou menu je patrné, že v děleném bílkovinném obědě chybí těstovina do polévky (12 g těstoviny je cca 177 kJ) a brambory jako příkrm (250 g brambor je cca 828 kJ). To znamená, že energie denního energetického příjmu děleného menu bude nižší o energii z těstovin a brambor. Podobně tomu bude u odpolední svačiny, kdy u děleného menu nebude energie z banánu (120 g banánu je cca 478 kJ), a u večeře, jejíž energie u děleného menu bude nižší o energii ze sýra (50 g 30% eidamu je cca 543 kJ). Denně může energie u dělené stravy vycházet až o cca 2 500 kJ nižší než u menu neděleného. Což je při pravidelném dlouhodobějším dodržování významné, ale z výše vysvětlených důvodů nefyziologické a nemající vědecké opodstatnění. Diana Chrpová 11

Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt A P R Ý L !!! RÍPAL

Anketa Za redakci jsme se zeptaly několika žáků v naší škole, zda je někdy někdo nachytal aprílem či zda někoho sami nachytali. Sarah (1. ZC): Mě bohužel nikdo nenachytal, ale samozřejmě spousta mých kamarádů se už o to pokoušela, avšak se jim to nezdařilo. Jednou jsem nachytala moji maminku, když jsem jí řekla, že mi spadl mobil do vany a nefunguje. V tu chvíli maminka začala šílet, že si věcí nevážím. Po deseti minutách jsem se jí s radostí zeptala, jestli ví, co je dnes za den. Nejdříve chtěla odpovědět, že je normální den jako každý jiný, ale hned poté se na mne otočila a rozzuřeně odpověděla, že mi naletěla. Iva (1. MA): Před rokem jsme jeli na hory do Itálie do Alp. Každý z nás měl své klíče od pokoje na recepci hotelu. Jelikož paní recepční nevnímala, komu klíče vydává, tak dala klíče mému kamarádovi. Po celém dni lyžování jsme se vrátili na hotel, ale mé klíče na recepci chyběly. Po hodině hledání jsem už fakt byla zoufalá. Oběhla jsem personál hotelu a narazila jsem na svého kamaráda, který mi ty klíče předal, avšak s pastou. Nevěřícně jsem na něho zírala. A on zakřičel APRÍL! Kačka (3. BA): Den před aprílem jsme se rozhodli napálit naši třídu tak, že jim řekneme, že odpadla hodina českého jazyka. Všechno jsme měli náramně připravené a naplánované. Večer jsme jim do skupiny poslali suplování, že odpadá první vyučovací hodina. Všichni byli rádi a věřili, že to odpadá. Následující den ráno všichni přišli na 9hod. Tento žert si určitě všichni pamatují dodnes. Geri (1. ZB): Já na apríly moc nejsem, ale moje přítelkyně si jednou řekla, že mě tentokrát pořádně napálí, jelikož ví, že tento den nějak nevnímám. V tento den jsme spolu šli do kina a po kině mi oznámila, že je se mnou těhotná. Začalo mi strašně bušit srdce a nevěděl jsem, co mám na to říct, přece jenom mi bylo 16. Přinesla těhotenský test, z něhož vyplývalo, že čeká dítě. V tu chvíli mě nenapadlo, že snad jde pouze o apríl. Přemýšlel jsem, co budu dělat do budoucna, jak to řeknu rodičům atd. Když přítelkyně viděla, že jsem úplně „mimo“a nevím, co mám dělat, tak mě nechtěla dál trápit a přiznala se, že jde o falešný test. Hrozně se mi ulevilo. Prokop (1. BA): Asi spíš apríly vymýšlím, než že bych byl sám nachytáván. Třeba jednou jsem udělal mamce to, že jsem ji ráno dal vajíčko do bot, které si chystala vzít do práce. Když si je obula, lekla se a potom se začala smát a boty si vyčistila. Anička (1. ZC): Raději někoho nachytávám. Na základní škole jsme se třídou podnikli apríl naší třídní paní učitelce. Všichni jsme se domluvili, že nepřijdeme na její hodinu a schováme se na toaletách. Po hodinovém čekání jsme doufali, že nás paní třídní začne hledat, ale to jsme byli na omylu. Paní učitelka byla rozzuřená, že nikdo ve třídě nebyl, a všem nám dala poznámky. Barbora Kováčová a Tereza Šafránková, 1. ZC

Soutěž Hledejte Drobky v rukách konzumentů! Sledujte, kdo, kdy, kde a s jakým zaujetím čte Drobky! Můžete vyfotit své spolužáky, učitele i další zaměstnance školy. Pokud takovou situaci zvěčníte, máte šanci vyhrát lákavé ceny. Fotky mohou být reálné, ale i stylizované. Vítané jsou momentky i umělecké počiny. Záleží jen na vás, zda se cítíte být spíše lovci okamžiků nebo jejich tvůrci! V tomto čísle Drobků se třída 3. LA dostala jak na titulní stranu, tak i na stranu poslední. To je v historii našeho časopisu poměrně rarita. V prvním případě se 3. LA dočkala pozornosti díky znalostem z oblasti ekologie (účast v soutěži Enersol), zatímco ve druhém případě třída projevila dostatek smyslu pro humor. Schválně, jestli spočítáte, kolik žáků ze 3. LA si na fotografii čte Drobky. Pokud si myslíte, že sedm, sáhněte raději po brýlích nebo po lupě… Celá skupinka si zaslouží sladkou odměnu. Jen ten sedmý aktér si moc nepochutná… Doufáme, že i vy získáte potřebnou inspiraci a zapojíte se do soutěžení. Vezměte Drobky a vyfoťte se s nimi! Na vaše úlovky se těšíme nejpozději do půlky května na e-mailové adrese [email protected]. Hodně zdaru lovcům i tvůrcům. Šanci máte všichni!!! Pavlína Vočková Patří nám část nástěnky vedle učebny A210! Máme zde i schránku, do které můžete vhazovat své odpovědi na soutěžní otázky, ohlasy na naše články i vlastní příspěvky. Komunikujeme s vámi také prostřednictvím e-mailu: [email protected]. Zároveň se těšíme na všechny nové redaktory, takže neváhejte! KEY: Quiz: 1 b, 2 a, 3b, 4c, 5c, Crosswords: 1/ Haematology, 2/ Nephrology 3/ Orthopaedics, 4/ Urology, 5/ Accident and emergency, 6/ Microbiology, 7/ Gynaecology, 8/ Neurology, 9/ Gastroenterology, 10/ Cardiology, 11/ Ophthalmology, 12/ Oncology Drobky – školní časopis pro studenty, zaměstnance a příznivce VOŠZ a SZŠ 5. května 51 – vychází jednou za školní čtvrtletí – jedenácté číslo – duben 2016 – počet výtisků 120 – vydává VOŠZ a SZŠ 5. května 51, Praha 4. Redakce: Tereza Brychcínová (jazyková korektura), Karel Bříza, Simona Horníková, Diana Chrpová, Eva Lupáčová, Marie Pavlová, Josef Sládek, Pavlína Vočková (senioři) a Veronika Jasmine Bayerová, Tereza Frimlová, Barbora Kováčová, Robert Masare, Marie Sedláčková, Kateřina Svobodová a Tereza Šafránková (junioři). Grafická úprava: Tomáš Prückner. Za fotky ze školních akcí děkujeme Renátě Chmelové.

12