Ročník: Červen 2016 Číslo VI

Pojďte číst TROUBSKÝ

Ročník: Červen 2016 Číslo VI.

Milí farníci a všichni spoluobčané farnosti Troubska! Vstupujeme do druhé poloviny Jubilejního Svatého roku milosrdenství. Papež František v modlitbě k tomuto jubileu vyslovuje mimo jiné prosbu: „Dej, ať každý z nás slyší slova Ježíše Krista určená samařské ženě, jako by je říkal nám: Kdybys tak znala Boží dar!“ Tato slova jsou zachycena v Janově evangeliu Jan 4,10. Samařská žena se setkává s Ježíšem u studny a netuší, s kým se setkává. Setkat se s Ježíšem je veliký dar, on je nám stále nablízku a my to mnohdy netušíme. Tuto scénu setkání máme znázorněnou na kazatelně farního kostela. Kéž je nám názornou pomocí více Krista poznávat a otvírat se bohatství jeho lásky, kterou nás velkoryse zahrnuje. František Koutný farář

Farní májová pouť První den měsíce května připadl v letošním roce na šestou neděli velikonoční. Měsíc, který je plný květů, kdy nám příroda přestavuje svoji nejpřívětivější tvář, v požehnaném roce, kdy Boží milosrdenství obdarovává každého z nás, kteří si to vůbec nezasloužíme, jsme po poledni začali putovat k Panně Marii Vranovské. I když se zdá být zbytečné o programu pouti psát, pro ty, kteří se z nějakých důvodů nemohli pouti zúčastnit, tak činím. Na poutních místech jsou chvíle s modlitbou, mši svatou a uctíváním patrona každého poutního místa, téměř stejné. Ale přitom každá pouť je svým charakterem specifická a neopakovatelná. Ani naše letošní nebyla výjimkou. Všechny cesty k promodleným místům jsou velkou milostí od Boha, Jeho darem, i odvahou poutníka. Zvlášť, pokud putují lidé obtíženi nemocí, bezmocí, nebo věkem. Naše farní rodina se rozhodla putovat ne pěšky z farnosti (nevím o nikom), ne daleko, ne několik dní, ale pohodlně autobuse, při zpěvu mariánských písní a při modlitbě. Čas nám příjemně utíkal, a my dojeli až před chrám Matky Boží Vranovské. Soška Panny Marie vítá každého, kdo vstupuje do chrámu. Viditelná, nepřehlédnutelná, stále čekající na své děti, Matka Boží. Osvědčenou přípravou na mši svatou je modlitba svatého růžence, nerušená. Ani hlukem, povídáním, varhanami. Důstojná, taková jakou si zaslouží Pán Ježíš a Jeho Matka.

Mše svatá, za doprovodu varhan, zpěvu a nedělních čtení (této služby se výborně zhostili naši poutníci), byla obětována za farníky. Díky za ni patří Otci Františkovi, vždy myslí na svěřené ovečky, mysleme i my na něho ve svých modlitbách… Po mši svaté jsme litanií vzdali Panně Marii úctu a dík. Byl to krátký okamžik vděku za Její ochranu. Okolo šestnácté hodiny jsme nastoupili cestu domů. Autobusem, auty, jak kdo mohl. Připojím ještě krátké pozdravení, které již zapadlo v zapomenutí. V dobách dávno minulých bylo putování na poutní místa velkou námahou a obětí. Když se člen rodiny vrátil z pouti domů, byl svými nejbližšími, i známými uctivě přivítám, a bylo slušností se zeptat: „Pěkně vítáme od Matičky Boží (můžeme patrona dosadit, podle toho, které poutní místo navštívil), a co nám Panna Maria vzkazuje?“ A odpověď byla: “Panna Maria Vás všechny pěkně pozdravuje, a vzkazuje Vám, že ji máte také navštívit.“ Děkujeme Otci Františkovi, jáhnu Pavlovi, kostelníkovi Jiřímu a bratru paulánovi za službu u oltáře, i těm, kteří se hudbou, zpěvem a čtením podíleli na duchovním zážitku nedělního odpoledne. Co by tam však dělali bez nás poutníků, kterých se sjelo hodně, i bez těch, kteří na nás doma mysleli? Buď tedy chvála a dík Bohu a Panně Marii za zdařilou pouť, a také našemu farnímu společenství, které žije a pracuje pro svoji farnost. Mgr. Marie Kubová

Vranovská hrobka V listopadu 2015 byla na Vranově znovu vysvěcena rodinná hrobka Lichtenštejnů. Na tuto událost přijel lichtenštejnský kníže Hans Adam II. Tím byla zakončena tříletá rekonstrukce, bez níž by hrozilo podmáčení zdí a znehodnocení hrobky. Knížecí rodina uvolnila na opravu 54 milionů, i když oficiálně knížecímu rodu nepatří. Po roce 1945 byla totiž zkonfiskována stejně jako zbytek majetku rodu. Je zde pochováno 14 vládnoucích knížat z Lichtenštejnského rodu a 48 členů nejbližší rodiny. Hrobku nechal ve vranovském klášteře, jež je sídlem paulánů, vystavět kníže Maxmilián v 16. století. Pohřbívat se začalo na počátku 17. století. Posledním pohřbeným byl v roce 1938 kníže František I. Hrobka bude pro veřejnost otevřena jedenkrát za rok, vždy 1. listopadu.

Pomocný biskup Pavel Když na začátku školního roku v září 2000 nastoupil do Teologického konviktu (přípravného ročníku) v Litoměřicích pětatřicátník s ukončeným teologickým vzděláním a dalšími akademickými tituly Pavel Konzbul, byl jsem na rozpacích, jaký přínos pro něj má mít ten roční pobyt mezi převážně teologickými začátečníky. Jaký pro něj měl, může nejlépe odpovědět sám. Já jsem brzy poznával a zpětně s vděčností jsem chápal, že spíše on byl přínosem pro konvikt. Mohl jsem „studenta“ ustanovit pedagogem, který vedl hodiny katechismu. Jeho přirozená, všestranná a přátelská autorita byla kolektivem studentů

uznána,

když

si

ho

zvolil

za

svého

mluvčího.

Dosavadní kněžské působení otce Pavla dostatečně potvrdilo jeho kvality. Můžeme se těšit na jeho vydatnou pomoc otci biskupu Vojtěchovi a na celkový přínos pro diecézi.

František Koutný rektor Teologického konviktu v Litoměřicích 1990-2002

Naše cesta k prvnímu svatému přijímání Připomínala tak trošku orientační běh, kdy jsme na jednotlivých stanovištích plnili úkoly jak duchovního rázu, tak zcela praktické. Nevěřili byste například, jak je skoro nemožné sehnat na dva dospívající chlapce oblek a nedat za něj tři tisíce. Pak také musíte děti nechat ostříhat a nedbat na jejich stesky, že společenské boty mají podpatek, na kterém se fakt nedá chodit. Duchovní běh jsme zahájili v únoru, kdy započala příprava vedená naším panem farářem. Děti s rodiči se scházely každý pátek v kostele, kde k nim měl po mši Otec František krátkou promluvu a zasvěcoval je do tajů víry. Z výpovědí mých synů o tom, co v nich zanechalo největší dojem vyplynulo, že to byla detailní prohlídka kostela, ale především pak ochutnávka neproměněných hostií. Otec zkrátka ví, jak děti zaujmout. V sobotu před prvním sv. přijímáním jsme se sešli v kostele a vedle plánování logistiky celé očekávané akce šly naše děti ke svátosti smíření. Musím se přiznat, že jsem byla nervózní za ně, když jsem viděla, jak v ručkách žmoulají papírek s poctivě sepsanými proviněními a obavou, jestli jim Bůh odpustí i nepořádek v pokojíčcích. Když se pak trousili z kaple sv. Kříže byla bych přísahala, že měli kolem hlavy malou svatozář. A opět invence otce Františka, který papírek s hříchy po zpovědi spálil.

V samotný den D vše probíhalo hladce až do chvíle, kdy si můj syn k obleku nasadil oranžové kotníkové ponožky. Velkým úsilím se mi ho podařilo přemluvit, aby si vzal ponožky černé, když už kotníkové Manžel však nepřipustil kompromis a tak jsme pět minut před odjezdem splašili moje šedé ponožky. Toho, že měly stříbrná srdíčka, si jistě nikdo z vás nevšiml. Pak už jsme jeli do kostela. Celou mši mám tak trošku v mlze, byla jsem opravdu dojatá. V obětním průvodu děti nesly perníková srdce a já zde musím vyzdvihnout paní Krulovou, která nejen srdíčka, ale především i dárek pro našeho Františka zajistila .Byl jím kříž ze dřeva stromu, který vyřezali v jeho rodném kraji.Snad jsme se Otci Františkovi takto alespoň z části odvděčili za jeho laskavý, trpělivý a vlídný přístup k našim dětem. Také bych ráda poděkovala Karlu Gallinovi. Celý obřad totiž nafotil a umožnil nám rodičům si slavnost nerušeně užívat. Jana Vlachová

Ohlédnutí zpět Koncem dubna byly dokončeny práce na opravě interiéru kaple Všech svatých v Troubsku provedené firmou Rekonstruktiva s.r.o. Zlín. Náklady činily 306.792,- Kč. Obec Troubsko přispěla 200.000,- Kč. Farnost Troubsko tímto vyjadřuje veliký dík za tuto vydatnou pomoc na dílo, které neodmyslitelně patří k obci.

Obnovený interiér zaujme a zvláště v noci vynikne díky novému osvětlení realizovanému firmou Vidlák ze Střelic. K uměleckému zvýraznění přispěly kamenické práce Jiřího Zimovčáka na návrh ing.arch. Michala Říčného. Dík za vyřizování záležitostí kolem oprav a za odborný dozor patří ing.arch. Lence Pekové, techničce stavebních investic Brněnského biskupství.

Na stěně kaple se nachází nová vitrína, kde je možno umístit potřebné informace, např. parte zemřelých příbuzných. To je možné prostřednictvím faráře nebo pana ing. Karla Křivánka. Od května se konají v obnovené kapli pravidelné bohoslužby vždy ve čtvrtek v 18:00 hodin.

Poutní slavnosti ve farnosti Bosonohy – 8.5. mše svatá pod širým v 9:00 u příležitosti svátku patrona obce sv. Floriána.

Svatodušní hody v Troubsku - 15.5. zahájila mše svatá v 9:00 hod ve farním kostele za účasti stárků.

Hody v Popůvkách – rovněž 15.5. Mše sv. u příležitosti svátku sv. Jana Nepomuckého, patrona obce, se konala v 11:00 hod v jistém a příjemném prostředí zasedací síně Obecního úřadu. Tímto vyjadřujeme díky paní starostce. V den svátku v pondělí 16.5. bylo možno v omezeném prostředí kaple prožít mši svatou.

1. svaté přijímání dětí - o slavnosti Nejsvětější Trojice jsme zakusili radost spolu s 9 dětmi, které poprvé prožily osobní setkání s Ježíšem v Eucharistii.

Poutě v Jubilejním Roce milosrdenství mohli mnozí farníci prožít na dvou místech: V Polsku, v Krakově – Lagiewnikách ve svatyni Božího milosrdenství při národní pouti 28.5. a 11.6. ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě.

Krakov – Lagiewniki

Slavkovice – kostel Božího milosrdenství

Putování za Božím milosrdenstvím V roce Božího milosrdenství připravilo Radio Proglas českou národní pouť do Krakova – Lágievniku, kde žila a je pohřbena sv. Faustyna Kowalska, apoštolka Božího milosrdenství. Rovněž zde postupně vzniklo Sanktuárium sv. Jana Pavla II, kde se můžeme seznámit s jeho životem a pomodlit ve velkolepém kostele. Do Krakova připutovalo více než 5000 poutníků, mezi nimi byli i bratři a sestry z naší farnosti. Dvě z nich se s vámi podělí o zážitky z poutě: 28. května 2016 se konala česká národní pouť k Božímu milosrdenství do Krakova. Z naší farnosti byl vypraven autobus, protože se jej však nepodařilo zaplnit, přibírali jsme poutníky z dalších farností. Vyjeli jsme ve tři hodiny ráno a po deváté hodině jsme byli na místě - v Krakově-Lagievnikách. Protože při vjezdu na parkoviště se vytvořila kolona autobusů, vybídl nás Otec František k vystoupení z autobusu, a tak jsme měli také možnost pěšího putování. K našemu překvapení již byla po deváté hodině bazilika téměř plná. Zaujali jsme tedy místa kde se dalo, rozložili jsme své poutnické stoličky a věnovali se programu. O ten se před mší svatou postarali moderátoři Radia Proglas, vyslechli jsme několik krátkých, ale zajímavých rozhovorů s představiteli křesťanských médií, například Katolického týdeníku, In!, Imaculaty, Tarsicia a dalších. Mezitím jsme se mohli zaposlouchat a také se přidat ke Scholle brněnské mládeže, která program doprovázela známými písněmi. O půl jedenácté začala mše svatá. Hlavním celebrantem byl kardinál Dominik Duka, zúčastnilo se dalších osm českých biskupů včetně našeho Otce biskupa Vojtěcha. Průvod kněží, kterých bylo 170, byl opravdu dlouhý. V kázání nám arcibiskup olomoucký Jan Graubner připomněl důležitost milosrdenství pro náš život a nutnost odpuštění a smíření, aby mohlo dojít k přetržení řetězu zla. Po mši svaté byla přestávka, kterou jsme využili k občerstvení, prohlídce areálu, někteří vystoupali na rozhlednu a kochali se pohledem na Krakov a

také na nově postavený areál Jana Pavla II., který leží nedaleko. Myslím, že každý z nás využil možnosti projít Svatou branou a vzít sebou alespoň v duchu i své drahé, své radosti a starosti. Z odpoledního programu si každý mohl vybrat, co mu bylo blízké – v bazilice probíhal koncert SBM, bylo možno navštívit přednášku na téma Poselství či Milosrdenství, v kostele sester Matky Božího milosrdenství probíhala adorace a také bylo možné se pomodlit u ostatků sestry Faustiny či shlédnout vybavení její klášterní cely. Všechna místa byla opravdu „v obležení“ poutníků, takže dostat se tam byl velký problém. Ve tři hodiny jsme byli pozváni k modlitbě Korunky k Božímu milosrdenství a to bylo velmi silné, tam bylo Boží milosrdenství opravdu jakoby hmatatelné. Po modlitbě nás velmi srdečně pozdravil krakovský arcibiskup, kardinál Stanislav Dziwisz, který vyjádřil své překvapení nad počtem poutníků i naději na probuzení víry v našem národě. Cestou domů jsme se modlili, zpívali a děkovali za krásný den, který jsme mohli prožít. Díky patří našemu duchovnímu Otci Františku Koutnému za organizaci poutě, doprovázení a trpělivost s námi. Marie Žižkovská

„ To budete vstávat již ráno ve dvě hodiny? A před třetí na stanovišti? No to tedy nedám! A cesta z parkoviště k bazilice, a celou dobu stát, a těch lidí?“ To byly velmi časté otázky, když jsme se jako účastníci přihlásili na Národní pouť do Krakova. A skutečně jsme vstávali, ještě dříve než ve dvě hodiny, a poctivě čekali na příjezd autobusu, ukázněně a rychle nastupovali, podle pokynů Otce Františka a usedali na svá místa, abychom v Brně u divadla Bohéma, přivítali velkou skupinu poutníků z několika farností. Cestou na stanoviště bylo zajímavé pozorovat život v ulicích Brna, dnes se dá napsat, že velkoměsta, a to ve chvílích, kdy sobotní den již ukrajoval čas páteční noci, a ulicemi procházeli unavení opozdilci. Naše poutní skupina se vázala ještě na poutníky z Brna-Líšně, kteří vyjeli autobusem chvíli po nás, ale na dálnici se oba autobusy setkali, a kilometry dálnice již ukrajovaly společně. Ještě jedna malá zastávka u Vyškova, pro poutnici z okolí, a cesta do Krakova pokračuje. Organizaci Otce Františka neunikl žádný detail. Byl si vědom, že nedostatek spánku se brzy projeví, tak se po krátké modlitbě s prosbou o šťastnou cestu, většina poutníků uložila k příjemnému snění. Předpokládaný cíl byl vzdálen asi 350 km. Cesta vedla pouze po dálnici, čas povinných zastávek byl dodržen, ukázněnost poutníků byla nadstandardní, počasí více, než příznivé, s modlitbou a zpěvem jsme se rychle blížili k cíli. Krakov, rozhlížíme se, kde je bazilika, za námi dojíždí další a další autobusy, vystupujeme a po krátkém úseku cesty stojíme u chrámu Božího milosrdenství. Program celého dne je naplněný do poslední chvíle před odjezdem. Před mší svatou jdeme zapálit svíčky k soše Pána Ježíše a sv. Faustyny. Obě sochy jsou umístěny v přilehlém parku. Před mší svatou máme štěstí, průvod biskupů, kněží, jáhnů a ministrantů jde okolo nás. Samotná bohoslužba je duchovní, i citový zážitek. Po skončení je chvíle na oběd.

Usedáme, tak jako ostatní poutníci kde se dá, pojíme ze svých zásob, a už začíná odpolední program. Každý si může vybrat. Důležitější než výběr, je schopnost se do sálů s přednáškou, hudbou, adorací atd, dostat. Ve tři hodiny začíná v bazilice Korunka k Božímu milosrdenství. Kdo měl možnost vše sledovat v televizi, prožíval i skrze obrazovku to, co jsme cítili my, přímí účastníci. Závěrečný zpěv naší hymny nenechal suché oko. Zbývá se rozloučit s požehnaným místem, projít Svatou branou a spěchat k autobusu. Jsme všichni, nikdo nezůstal, neztratil se, spěcháme domů. Bezpečná cesta, trpělivý a vstřícný pan řidič, spokojený Otec František a nadšená a veselá skupina poutníků, to byla cesta zpět. Až na malé zpoždění, které způsobila havárie dvou aut na dálnici v Polsku, jsme šťastně dojeli domů. Co jsme si dovezli, hmotného nic, ale každý načerpal do svého srdce tolik milosti, jakou jeho srdce má kapacitu. Nepřeslechl tiché, ale naléhavé volání“Pojď.“ To byl smysl a prožitek pouti Božího milosrdenství. Být ve správný čas, na správném místě, pokud mu to okolnosti, nebo zdravotní a životní situace dovolily. Mgr. Marie Kubová

Zasvěcení do řádu ORDO VIRGINUM (Řád panen) K tomu nás zve farnice Jana Pešková do města Rennes ve Francii 16.7.2016 k obřadu zasvěcení v 15:00 v tamější katedrále. Mnozí se chystají zúčastnit se tohoto obřadu, většina farníků asi nebude mít možnost do Francie jet. Rodina Jany dostává dotazy, co by jí mohli poslat, třeba nějaké pečivo atd. Vznikl nápad vytvořit pro ni album, do kterého je možno přispět nějakým přáním, obrázkem apod. Příspěvky je možné odevzdat do neděle 10.7. paní Juráčkové, paní Konečné nebo mamince Jany, paní Peškové, elektronicky [email protected]. Jana navštíví naši farnost v srpnu a zve nás všechny na společnou modlitbu do farního kostela, pravděpodobně 12.8. Pak je v plánu agapé, ke kterému jsou příspěvky vítány. Termín a program bude ještě upřesněn. Každopádně duchovní povolání z farnosti je požehnáním pro samotnou farnost. Provázejme Janu svými modlitbami a můžeme se těšit na obohacení jejím svědectvím.

Panovník, který sloužil Bohu 14. května celá naše vlast oslavila 700 let od narození krále českého, římského, lombardského, burgundského a především císaře Karla IV. Při této příležitosti se odkudsi vyrojilo plno historiků, odborníků na Karlův život, pseudohistoriků, kteří jak se říká, nenechali na něm „nit suchou“. Někteří s velkou vervou vyzdvihovali jeho nedostatky, především nevěru a jeho sňatkovou politiku. Musíme ale především brát v úvahu, že císař Karel žil ve středověku, kdy smilstvo, intriky, vraždy, travičství bylo na denním pořádku. Jeho dětství rovněž nebylo ukázkové. Neshody mezi rodiči vyvrcholily vězněním malého Václava (jméno Karel přijal při biřmování podle svého kmotra a strýce francouzského krále Karla IV. Sličného) ve sklepení hradu Loket. Jeho vlastní otec Jan Lucemburský se obával, že by ho tříletý chlapec mohl nahradit na českém trůně. Ale my křesťané se na císaře Karla díváme především jako na velmi zbožného člověka, velkého sběratele ostatků svatých a obdivovatele sv. Kateřiny. Jeho snem byla stavba Nebeského Jeruzaléma jako ideálního města. Ve své době ji ztvárnil v kapli sv. Kříže na Karlštejně. Karel IV. se zapsal do historie jako jeden z nejvelkorysejších uměleckých mecenášů a jako panovník – diplomat, který dokázal během své vlády, jež trvala 32 let udržet v zemi mír a zajistit všem svým poddaným pokojný život.

Zemřela paní Božena Káňová Odchod každého blízkého a známého člověka by mohl a měl být také chvílí k zamyšlení nad jeho životním poselstvím, které, ač nikdy hlasitě nevyřčeno, může být inspirací a vodítkem pro naše dny příští. V úterý 31. května jsme se při zádušní mši v kapli sv. Floriana v Bosonohách rozloučili s paní Boženou Káňovou, bosonožskou rodačkou. Laskavá a milá paní Káňová zemřela 26. května v nedožitých pětadevadesáti letech. V polovině dubna, bezprostředně před tím, než ji odvezli do léčebny, odkud se již nevrátila, se jí ještě v Bosonohách dostalo péčí otce Františka Koutného svátosti nemocných. A jistě i proto odešla tiše, ale důstojně, smířená a silná, tak jak procházela celým životem. Paní Káňovou jsme v Bosonohách znali jako člověka, pro kterého víra, úcta k bližnímu a pokora nebyly jen prázdnými slovy. Když jsme jí před pěti lety blahopřáli k devadesátinám a ptali se, co ji udržuje v takové duševní i fyzické pohodě, odpověděla, možná pro někoho poněkud překvapivě, že práce. Taková práce, která vysouší slzy a dodává radost. Práce, která rozvíjí a utužuje pilnost, sebezapření, ale i poznání jiných a sympatie k nim. Proto si k tehdejším narozeninám nejvíce přála více pochopení a tolerance mezi lidmi. K narozeninám jí tehdy přál i brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který si paní Káňovou pamatuje ještě ze svých mladých let. A věřím, že nejen on si při zprávě o jejím skonu na ni nejen vzpomněl... Vladimír Koudelka

Duchovní centrum ve Slavkovicích Bylo dokončeno v roce 2008 podle návrhů architekta Ludvíka Kolka. V lednu 2009 byli do Slavkovic povoláni otcové pallotíni, kteří přišli z nejvýznamnějšího poutního místa u nás, ze Staré Boleslavi. Časopis Apoštol, který u nás pallotíni vydávají od roku 2006 je právě zaměřený na šíření úcty k Božímu milosrdenství. Díky tomuto časopisu se zde zrodil projekt „Kniha milosrdenství“. Jde o neformální sdružení věřících, kteří cítí potřebu modlit se vzájemně za Boží milosrdenství pro sebe, pro církev v Čechách a na Moravě a pro celý svět. Všichni, kteří pošlou své prosby do Slavkovic a vyjádří takové přání, budou zapsáni do „Knihy milosrdenství“. V současnosti toto společenství čítá 2000 lidí. Otcové pallotíni rovněž rozjeli projekt „Nikodéma noc“, který probíhá již čtvrtým rokem. Tento projekt vznikl jako odpověď na otázku, jak hledat a nacházet cestu k Ježíši v dnešním uspěchaném světě. Je inspirován postavou Nikodéma, farizeje a člena židovské rady, který přišel za Ježíšem právě v noci, aby nebyl nikým vyrušován. Důležitým prvkem Nikodémových nocí je tma, neboť adorace v tichu a ve tmě odprošťuje od světa plného zvuků a obrazů. Tma vytváří atmosféru intimity a pomáhá nalézt odvahu přijít a setkat se s Pánem. Letos 11. června zažilo Slavkovické centrum Božího milosrdenství další z vrcholů Svatého roku. Bohoslužbu pro několik tisíc poutníků, mezi nimiž nechyběla ani naše farnost, sloužil otec biskup Vojtěch Cikrle a u oltáře spolu s ním stál i řeckokatolický apoštolský exarcha Ladislav Hučko, českobudějovický biskup Vlastimil Kročil a desítky kněží.

Apoštolka Božího milosrdenství Svatá Faustyna Kowalska nám nabízí způsoby, jak prohlubovat důvěryplný vztah k Bohu a povzbuzuje k hlásání Božího milosrdenství. Právě v tomto pořadí byly sv. Faustyně zjeveny nové formy úcty. První formou úcty, která má oslovit a vést k obnově důvěryplného vztahu je obraz Božího milosrdenství. Vidíme Ježíše, jak nám žehná a vychází vstříc. Rány a probodnuté srdce nás zpravují o tom, co pro nás Bůh udělal. Slova v dolní části obrazu „Ježíši, důvěřuji Ti“ mají být odpovědí člověka Bohu. Druhou formou úcty je svátek Božího milosrdenství, který slavíme o první neděli po velikonocích. Svátek se považuje za nejdůležitější ze všech forem úcty, protože k němu vedou všechny ostatní způsoby úcty.

NOC KOSTELŮ 10.6.2016

Letos poprvé také v Troubsku pod záštitou paní starostky paní Ireny Kynclové, které jsme mohli pogratulovat k narozeninám, které právě v ten den slavila. Nejlepší komentář je ten, co kdo každý návštěvník mohl osobně zažít. Více o našich kostelích bude možno se dočíst na webových stránkách farnosti. Dá-li Bůh zase příští rok při této akce na shledanou.

Bohoslužby ve farnosti Troubsko: Úterý – 18:00 – Bosonohy – kaple Středa – 18:00 – Ostopovice – kaple Čtvrtek – 18:00 – TROUBSKO – KAPLE Pátek – 18:00 – Troubsko – farní kostel Neděle – 7:30 a 9:00 – Troubsko- farní kostel

Kontakty farnost Troubsko Římskokatolická farnost Troubsko Úzká 30/4 664 41 TROUBSKO Tel: 547 227 053 (fara naproti kaple) Web: http://farnost.troubsko.cz – informace o farnosti Farář - Mons. František KOUTNÝ, mobil: 603 597 155 Verze elektronická na stránkách http://farnost.troubsko.cz s fotografiemi Redakční rada: Mons. František Koutný rodina Feitova e-mail: [email protected] rok vydání: 2016

Co se chystá: Svátost biřmování - předběžný termín - září příštího roku 2017. Příprava na ně začne pravděpodobně v září tohoto roku. Týká se všech, kdo dovršili 15. rok věku. Přihlášky jsou k dispozici v kostele nebo u faráře. Biřmovací jméno a jméno kmotra zatím nevyplňujte. Pěší pouť na Velehrad – 24.8. vycházejí poutníci v 6:30 od kostela v Bystrci. Další poutníci se mohou připojit v 9:30 u kaple sv. Floriána v Bosonohách a v 10:00 u kostela v Troubsku. Bližší informace na plakátě, nebo na [email protected] nebo na 608 470 415. KURZY Spirituální dimenze člověka a Zdraví je dar - pořádají Brněnská akademie třetího věku a Biskupství brněnské. Podrobnější zprávy na . KURZ SAMUEL proběhne v rámci pastorace povolání v brněnské diecézi. Je určen pro mladé nezadané lidi ve věku 17 – 35 let, kteří chtějí rozpoznat své životní povolání. Veškeré další informace na www.facebook.com/krestanskykurz Kontaktní osobou je sestra Lucie Horáková, SCB, e-mail . za organizační tým R. D. Mgr. Marek Dunda, Th.D., kněz pověřený péčí o pastoraci povolání v brněnské diecézi

Bilance: Svatby 18.6.2016 – Tomáš Ulrich DiS. a Věra Medová 24.6.2016 – Ing. Zbyněk Jakubec a Ing. Christine Sedláková

Křty 5.3.2016 – Štěpánka Ludmila Leitnerová 9.4.2016 – Emma Melanie Bučková 21.5.2016 – Klaudie Ludmila Kaňová

Pohřby 2.3.2016 – Stanislav Polcar 10.3.2016 – Vojtěch Smetana 15.3.2016 – Marie Čuperová 22.3.2016 – Marie Kiliánová 16.4.2016 – Marie Černá 26.4.2016 – Anna Pleskačová 6.5.2016 – František Špaček 10.5.2016 – Jiří Straka 20.5.2016 – Jana Endlicherová 31.5.2016 – Božena Káňová

Krásné, slunečné, pohodové a požehnané prázdniny všem farníkům přeje Redakční rada