Ročník 7

AZ

ky

eč

p

ro

B rn o

Č a s o p is Číslo 9 Ročník 7

člen 0. sm y9 www.volny.cz/devadesatka

Cena 5 Kč Květen 2007

cena: 200,-Kč zavazadlo: batoh na záda, nic v rukách, každý si ponese sám cca 8 km do batohu: - spacák, karimatku a věci na spaní - ešus, zavírací nůž, lžíci a hrnek, baterku - věci na schůzku a pláštěnku, - průkazku pojištěnce, - tenisky (půjde se v pohorkách) - ručník, hyg. potřeby, plavky, - spodní prádlo a ponožky, - tepláková souprava, kraťasy a cca 2 trička - jídlo a pití na pátek na cestu: skautský kroj, kraťasy, kšiltovku, větrovku a rozchozené pohorky.

Úvodník Nazdar bratři vlčáci a všichni čtenáři Otazníku, tak se nám pomalu blíží konec školního roku a s nim i prázdniny. Mnozí z vás teď s velkým úsilím pracujete na tom, aby váš výsledek ve škole dopadl v tomto roce co možná nejlépe. Přeji vám, aby se vám všechny písemky a zkoušení podařily dobře zvládnout. Samozřejmě si v tomto náročném období nezapomeňte vyhradit též místo na účast na šestkových schůzkách a smečkových podnicích, které nás ještě v měsíci červnu čekají. Dnešní Otazník bude ještě tradičně řazen tak, jak jste byli v minulých číslech zvyklí. Bude pokračovat výklad jednotlivých stupňů stezky, něco se dozvíte o sv. Zdislavě, nebude chybět příběh na zamyšlení a v rukodělných pracích bude zařazena výroba táborových obleků. Příští číslo už by mělo obsahovat více informací o letním táboře smečky v Uhřínově. Přeji krásný konec školního roku, skvělé vysvědčení a příjemné počtení nad stránkami tohoto časopisu. Češa Aktuality •

Výprava starších vlčat tábořiště v Uhřínově pá 8.- ne 10. 6. 2007

na

sraz: 8.6. v 7.45 na vlakovém nádraží v Řečkovicích návrat: 10. 6. V 18.00 tamtéž

•

Výprava vlčat na Nový hrad u Blanska so 9. 6. 2007 sraz: 8.00 návrat: 17.00 s sebou: věci na schůzku, zavírací nůž, pláštěnku, jídlo a pití na celý den, 2x lístek na MHD 40 min.

•

Poslední výprava smečky so 23. 6. 2007 sraz: 8:00 návrat: 18.00 s sebou: věci na schůzku, pláštěnku, jídlo a pití na celý den, 2 jízdenky na MHD 40 min. Rozhodně přijďte všichni a nebudete litovat!

Několik informací k táboru pro rodiče vlčat Blíží se termín konání tábora vlčat, který se v tomto roce uskuteční v době od 14. do 28. 7. 2007. V zájmu našeho pracovního týmu družiny Medvědů je, aby se tábora mohlo zúčastnit pokud možno co nejvíce vlčat. Tábor považujeme za vyvrcholení celoroční práce smečky vlčat. Na tábor si však zaslouží jet pouze to dítě, které se po celý rok zapojuje do práce ve smečce, a má tedy především požadovanou docházku a dobré chování. Pokud se vyskytne někdo, kdo má nižší procento docházky než je 70 % nebo měl jisté problémy s chováním, a přesto by chtěl jet s námi na tábor, řešíme tento problém menší ekologickou brigádou v rámci družinové schůzky. Tedy závěr je takový. V podstatě každý člen smečky má možnost se tábora zúčastnit, pokud splní vstupní podmínky. S táborem je spojeno mnoho práce s přípravou programu a též spousta administrativních úkonů. V minulém týdnu jsem po rádcích nechal poslat přihlášku na tábor vlčat pro vaše děti. Doufám, že se k vám ke všem bez úhony dostala. Prosím, věnujte ji zvýšenou pozornost. Pokud ji ještě nemáte v ruce, co nejdříve se mi ozvěte a sjednali bychom z naší strany nápravu. Pokud své dítě hodláte přihlásit na tábor je třeba nepromeškat především dva termíny – odevzdat přihlášku nejpozději do 17. 6. a zaplatit zálohu tábora

do 25. 6., v krajním případě do konce června. Tábor je možné zaplatit buď hotově na předtáborové schůzce, která se uskuteční 13. 6. v 19.00 v klubovně vlčat, nebo na účet střediska, jehož číslo je uvedeno na přihlášce tábora. Nutné je v tomto případě nezapomenout uvést variabilní symbol, tj. datum narození dítěte ve tvaru dd-mmrrrr (např. 10-12-1997), pro snadnou identifikaci plátce tábora. Je možné též tábor zaplatit přes fakturu po telefonické domluvě se střediskovou pokladní Danou Zerhauovou – tel. 775 965 458, adr. Měříčkova 15, Brno. Placení tábora věnujte prosím zvýšenou pozornost a termín nepromeškejte. Pokud je vám to jenom trochu možné dostavte se na předtáborovou schůzku 13. 6., kde se dozvíte podrobné informace týkající se konání tábora vlčat. V případě, že nebudete moci se zúčastnit schůzky, zajistěte si zdroj informací prostřednictvím známých rodičů vlčat s nimiž vaše děti navštěvují oddíl. Pokud máte přístup k internetu, sledujte oddílové webové stránky www.volny.cz/devadesatka, kde budu veškeré informace týkající se tábora vyvěšeny. Češa Ohlédnutí dubnem

za

měsícem

V minulém čísle jsem opomenul zmínit ještě jednu březnovou

akci, která se uskutečnila v sobotu 31. března. Jednalo se o jarní šestkové výpravy. Při nich jsem se šedou šestkou v počtu tří členů a Unkasem vypravil do Chlébského údolí u nedalekých Nedvědic. Dále jsme potom pokračovali přes Skorotice do Černvíru, kde jsme si prohlédli barokní most z 18. století a výpravu zakončili na nádraží v Doubravníku. Odtud jsme dojeli vlakem domů do Řečkovic. Při výstupu z vlaku jsme potkali zbytek smečky, spojenou modrou a zelenou šestku v počtu celkem čtyř členů spolu s Chetanem, kteří se vraceli z družinové výpravy konané na Babím lomě u nedalekých Lelekovic. Největší akcí měsíce dubna byla víkendovka, kdy skupina jedenácti vlčat vyrazila pěšky už v pátek na Polákovu chatu u Moravských Knínic. Během pátku ještě dorazila na chatu další dvě vlčata, a tak celkový počet třináct nebyla vůbec špatná účast. Z družiny Medvědu se výpravy zúčastnili Paja, Song, Wadji a Falco. O víkendu se vlčata učila orientaci s mapou, šifrování, uzlování a pozorovala jarní přírodu. Počasí bylo vynikající, a tak se vlčata vyřádila při sportovních hrách i při noční hře. Vždy večer se sedělo u ohně a zpívaly se písničky. Další akcí byla výprava na Pálavu. Původně se mělo jednat o skautskou pouť, ale z důvodu komplikovaného dopravení se na dané místo v určitý čas, pojali jsme tuto akci jako přechod

Pálavy. Nejprve jsme se dopravili vlakem z Řečkovic do Popic. Odtud jsme pokračovali po asfaltové silnici do Stachotína, dále přes Nové mlýny do Dolních Věstonic. Během cesty jsme si čas krátili pochodovými hrami. Za Věstonicemi jsme pomalu začali

stoupat k Dívčímu hradu, kam jsme dorazili před polednem. Po prohlédnutí si zříceniny jsme pokračovali dále po hřebeni přes vrchol s vysílačem, kde byl krásný výhled do kraje. Škoda mlžného oparu, mohli jsme vidět i dál. Z vrcholu jsme sestupovali z kopce dolů po luční cestě, níže pak po kamenité cestě s vápencovými útvary po levici. Cesta poté vedla přes les a vyústila na silnici, po níž jsme došli do nedaleké Klentnice. Zde jsme se v bufetu na okraji obce občerstvili a odtud jsme dále směřovali na blízký Sirotčí hrádek, který jsme si pořádně prohlédli. Potkali jsme zde ještě

několik účastníků končící skautské poutě. Ze Sirotčího hrádku jsme již pomalu spěchali na autobus do Dolních Dunajovic. Ve zbývajícím čase jsme si na zastávce ještě zahráli setnovku. Počasí bylo velmi krásné a teplota téměř letní. Výpravy se zúčastnilo šest vlčat, a za Medvědy já s Wadjim. Češa Vlčácká stezka Nováčkovská zkouška Vím, proč, jak a kdy si mám čistit zuby. Náš chrup, naše zuby, musí vydržet co nejdéle. Proto o ně musíme co nejlépe a pravidelně pečovat. Zuby je potřeba čistit nejméně dvakrát denně, alespoň ráno a večer. Na večerní čištění zubů nesmíme zapomenout nikdy, to si

čistíme zuby pro zdraví, ráno pro krásu. Nejlepší vůbec je vyčistit zuby po každém jídle. Zuby si čistíme i na výpravách a na skautském táboře! Když máš možnost vyčistit si zuby ve vlažné vodě, je to lepší, než ve vodě studené. Vždy si ale čisti zuby ve vodě pitné! Na to dej pozor na táboře nebo na výpravách.

Kartáček na zuby se nepůjčuje. Není to hygienické a mohli bychom si navzájem předat nějakou nemoc. Vím, proč mám mít čisté nehty a jak se stříhají. Jako si pravidelně myješ ruce, tak bys měl také pečovat o své nehty. Je pravda, že vlčata mají drápy. V tom se jim podobat nemusíš. Ale nemysli si, že vlčata o své drápy nepečují. To by byla mýlka. Ty jsi ale kluk a proto dbej na to, abys za svými nehty neměl špínu. Za delšími nehty se špína zdržuje. Proto si nehty pravidelně čisti a stříhej. Jak na rukou, tak na nohou. Nehty na rukou stříhame do obloučku a nehty na na nohou rovně. Ostré nehty uhlaď pilníčkem na nehty. O tom, že si máme ruce mýt jsme si již říkali. Když budeš mít ruce příliš špinavé, použij nejen mýdlo, ale i kartáček na ruce. Nejen ruce, ale i nohy udržuj v čistotě a pravidelně o ně dbej. Budou ti potom věrně každý den věrně sloužit. Denně si je umyj a pečlivě osuš, hlavně mezi prsty. Jednou za dva až tři týdny si ostříhej na nohou nehty. Stříbrná stopa Znáš běžné živočichy svého okolí? Plazi a obojživelníci

Užovka obojková – je nejznámější užovka u nás. Žije u vody nebo na vlhkých místech. Dorůstá asi jednoho metru. Po stranách hlavy má bělavé nebo narůžovělé až nažloutlé půlměsíčkovité skvrny. Je plachá, když je vyrušena, rychle uteče do úkrytu. Loví žáby, někdy malé rybky a drobné savce. V mládí žere i hmyz, plave po vodě a zanechává po sobě klikatou čáru. Umí se ponořit a zůstat delší dobu pod vodou. Není nijak útočná. Když ji vezmeme do ruky, nesnaží se kousnout, zato však začne vylučovat páchnoucí výměšek. Zimuje ve skalních štěrbinách nebo norách hlodavců, často daleko od vody, obvykle pohromadě s jinými užovkami. V červenci a srpnu klade samice vajíčka pod listí a do děr v zemi. Malé užovky, 5 až 18 cm dlouhé, se líhnou asi po dvou měsících. Líhnoucí se mláďata proklubávají skořápku vejce „vaječným zubem“, který mají na čenichu a který po vylíhnutí mizí. Podobají se hned svým rodičům, ale často mají odlišné zbarvení. Mládě užovky je ve vejci stočeno do několika kliček. Zmije obecná – žije téměř po celé Evropě. Nacházíme ji na kraji lesa, na mýtinách, na slunných mezích, u řek, v rašeliništích i vysoko v horách. Žije všude, kde najde úkryt před chladem a žárem, a kde ji nevyrušují lidé. Zmije má své vlastní území, které obývá většinou sama po mnoho let. Jen občas se vyskytují

skupiny zmijí, častěji však zmije společně zimují. Najdou si vhodný úkryt, propletou navzájem těla do velkého klubka a ponoří se do zimního spánku. V klubku jsou chráněny proti chladu. V zimním úkrytu stráví alespoň 180 dní. Vylézají v dubnu, jak počne hřát slunce. Potravou zmijí jsou malí hlodavci, ptačí mláďata a ještěrky. Zmije dobře plave. Samičky nejsou tak výrazně zbarvené jako samci, jsou spíš do cihlova a černá klikatá čára na hřbetě příliš neviniká. Na ocelově šedém hřbetě samce je mnohem nápaditější. Zmije rodí na jaře 8 až 12 mláďat, asi 15 cm dlouhých a hned jedovatých. Rodí je buď živé, nebo klade vejce, z nichž se mláďata líhnou. Jedovaté zuby jsou vpředu, jsou hladké, špičaté a duté jako injekční jehly. Kanálek, kterým vystřikuje jed, vede středem zubu a špičkou zubu ven. Hadí jazyk – jazykem had čichá. Jazyk je hluboce rozeklaný a had jej vysune malým otvorem v dolním rtu. Tlamu má téměř zavřenou. Zuby zahnuté dozadu slouží k zachycení a držení kořisti. Zmije sama člověka nikdy nenapadne, jenom když je překvapena a cítí se v nebezpečí. Jed je velmi účinný. Slepýš křehký – je vlastně beznohá ještěrka. Žije téměř po celém území Evropy, v severozápadní Africe, Malé Asii a na západní Sibiři. Dorůstá asi půl metru. Je to tvor zcela neškodný, u nás je přísně chráněný a za jeho zabití se platí

velké pokuty. Může být na hřbetě olovnatě šedý, šedohnědý či žlutohnědý s červeným odstínem. Břicho slepýšů je obvykle modročerné. Také slepýš – jako jiné ještěrky – odhazuje v nebezpečí ocas. Spatřit slepýše můžete již brzy zjara. Sotva zasvítí koncem března slunce, začne vylézat ven a vyhřívat se. Koncem října si najde úkryt v nějaké dutině nebo opuštěném noře a přezimuje, často několik desítek slepýšů pohromadě. V červenci a srpnu klade vejce, z nichž se vzápětí líhnou malí, asi10 cm dlouzí slepýši. Někdy se stane, že se vylíhnou ještě v matčině těle. Slepýši nejsou nijak mrštní, proto loví dešťovky, slimáky, červy a hmyz. Ropucha obecná – je naším nejběžnějším druhem ropuchy. Je velice chráněná. Na svých cestách za rozmnožováním mnoho ropuch zahyne na silnicích nebo rukou lidí. Ropucha obecná je velmi užitečná. Zahubí velké množství hmyzu, plžů a jiných bezobratlých, velké samice loví i žabky a myši. Mít ropuchu na zahradě je velké dobrodiní. V některých oblastech si je lidé vysazují a pečlivě ochraňují. Dospělá samice dorůstá délky až 15 cm. Samečci nemají ozvučené měchýřky, a proto jejich hlas je spíše tlumený. Ropuchy obecně nežijí ve

vysokých horách ani v horkých nebo suchých oblastech. Ke spánku se ukládají jen na zimu zahrabané v zemi. Kůže ropuch obecných je poseta množstvím větších či menších bradavek se žlázami. Největší jsou dvě jedové žlázy po stranách hlavy a za očima, které tvarem připomínají fazole. Ropuchy jsou bezzubé a loví prudkým vymrštěním jazyka. Pomáhají si předníma nohama. Loví až za soumraku a v noci. Samička klade šňůry slizovitých vájíček – asi 6 000. Z vajíček se vylíhnou pulci. Pulci rychle rostou a za dva měsíce se proměňují v malé žabky. V období, kdy přicházejí z vody na souš, čekají na ně jejich nepřátelé a mnoho jich zahyne. Skokan hnědý – má rezavá záda a světlé, často skvrnité břicho. Typická je pro něj hnědá skvrna na spáncích po stranách hlavy, táhnoucí se až k předním nohám. Skokan hnědý má výrazně skvrnité břicho a krátkou tupou hlavu. Zbarvení skokana hnědého je ale různé, přizpůsobuje své zbarvení barvě prostředí, v němž žije. Dorůstá do 10 cm. Probouzí se brzo najaře. Jsou to první žáby, které opouštějí zimoviště. Vajíčka skokana hnědého vydrží nízké teploty. Samice klade 1 až 4 tisíce vajíček. Pulci se líhnou za 3 až 4 týdny. Po nakladení vajíček žije na souši. Je noční zvíře. Koncem října se vrací do vody, kde přezimuje. Mladí jedinci do věku 3 let zimují

většinou na souši. Živí se hmyzem, pavouky, plži a červy. Zlatá stopa Znám zásady předcházení infekčním onemocněním (jak se šíří a jak se před nimi chránit). Protože svým věkem patříš ještě mezi děti, je dobře něco vědět o dětských infekčních nemocích. Proti některým nemocím jsou děti očkovány. Mezi ně patří záškrt, černý kašel, spalničky, obrna, tuberkulóza, chřipka a infekční žloutenka, ale také zarděnky a příušnice. Jak se tyto infekční choroby přenášejí: Většinou kapénkovou infekcí. To je kýcháním, kašláním, prskáním, slinami apod. Černý kašel – šíří se kapénkovou infekcí, projeví se (inkubační doba) do 10 dní. Zarděnky – šíří se kapénkovou infekcí, objeví se vyrážka v obličeji, zvětšené krční uzlinky za ušima. Teploty nejsou vysoké. Inkubační doba 2 – 3 týdny. Plané neštovice – puchýřkovitá svědící vyrážka. Nejdříve ve vlasaté části hlavy. Postupně se objeví na trupu a končetinách. Puchýřky jsou infekční asi týden. Nesmí se užívat anopyrin, acylpyrin. Lepší než natírání puchýřků je několikrát denně krátké sprchování. Stroupky neškrabat, do týdne se počnou sloupávat sami. Šíří se kapénkovou infekcí. Inkubační doba je 2 – 3 dny.

Spalničky – šíří se kapénkovou infekcí. Infekční je také moč. Inkubační doba je 10 dní. Zvýšená teplota těla je asi po 4 dny. Zánět průdušek s dráždivým kašlem, zánět spojivek spojený se světloplachostí. Vyrážka je vždy za ušima. Během 5 dnů klesá teplota a mizí i vyrážka. Nemocné umisťujeme v pološeru. Musí mít klid na lůžku. Hodně pít. Při teplotách 38,5 °C dát Paralen. Příušnice – přenáší se kapénkovou infekcí. Infekční je i moč. Inkubační doba 2 – 3 týdny. Začátek nemoci je provázen teplotami. Vzniká otok příušních nebo podčelistních slinných žláz. Při teplotách se podává Anopyrin. Na otok se podávají suché teplé obklady. Klid na lůžku. Pro bolesti při kousání se nedává tuhá strava, ale kašovité jídlo a pití. Teplé obklady se dávají po poklesu tělesné teploty (asi 3 dny). Spála – šíří se kapénkovou infekcí a přímým stykem. Inkubační doba 2 – 7 dní. Znakem je drobounce skvrnitá, světle červená spálová vyrážka, připomínající někdy „husí kůži“. Vyrážka se nejdříve objevuje v podbříšku a vnitřní ploše stehen a pak se šíří dále na trup. Každý nemocný spálou musí být oddělen od ostatních zdravých a léčen v nemocnici na infekčním oddělení. Doba léčení v nemocnici je asi 6 dnů, dále pak asi 14 dní v domácím ošetřování. Angína streptokoková – původcem nákazy jsou streptokoky. Zdrojem je nemocný člověk nebo jejich nosič. Šíří se kapénkovou infekcí nebo

přímým stykem. Inkubační doba je 1 – 7 dní. Angína může probíhat bez teplot nebo s teplotami až 40 °C. Dalšími příznaky bolest hlavy, bolest krku, šarlatově rudá sliznice mandlí a hltanu, povlaky nebo čepy na mandlích, bolest při polykání, často bolení břicha a zvracení. Každou angínu musí vidět lékař, který určí léčbu. To jsou nejčastěji vyskytující se infekční onemocnění u dětí. Chráníš se před nimi čistým kapesníkem, do kterého budeš kašlat a smrkat, ale nezapomeň jej často měnit. Mytím rukou. Také tím, že budeš mít své hygienické prostředky (ručníky, žínky, zubní kartáček apod.) a nebudeš navštěvovat onemocnělé kamarády. Češa Sv. Zdislava - žena velké lásky k potřebným Narodila se v Křižanově asi v roce 1220 nebo po něm. Rodiče, Přibyslav z Křižanova a Sibyla ze Sicílie, byli značně zámožní, vzdělaní a velmi zbožní. Matka Sibyla, původem z dolnoitalských držav normandských, přišla z Německa s mladší královskou dcerou Kunhutou, nevěstou budoucího krále Václava I. Pan Přibyslav, který byl v Brně purkrabím, měl ve správě brněnský hrad a sídlil na hradě v Křižanově, si Sibylu vzal jako mladou vdovu po panu Bohušovi. Říkalo se o něm, že "byl zevně rytířem a v nitru mnichem". Zdislava měla mladší sourozence, Eufemii, Elišku, Libuši a Petra. Rodiče jí poskytli všestrannou

výchovu a učili ji lásce k Bohu a úctě k duchovnímu stavu. Bylo jí asi něco přes patnáct let, když se provdala za Havla z rodu Markvarticů, pána na hradě Lemberku v severních Čechách, kam se po svatbě na Křižanově přestěhovala. Její muž byl rytířem, zdobeným válečnou slávou, s křižáckým zanícením pro věc náboženství. Měli spolu čtyři děti: Havla, Markétu, Jaroslava a Zdislava. Na hradě bývalo rušno, ale v nitru Zdislavy panoval klid, pramenící z Boží milosti. Plnila jak společenské povinnosti svého stavu, tak se pečlivě starala o svou rodinu a zároveň vedla duchovní život, z něhož čerpala sílu pro všechny činnosti. Byla hradní paní a světicí zároveň. V blízkém městě Jablonném založila se svým manželem Havlem špitál, postavila chrám svatého Vavřince s klášterem pro dominikány. V Turnově kostel a dominikánský klášter. Nejvíce však vynikala svou velkou láskou k potřebným.S radostí navštěvovala často chudé, jakoby v nich očima víry viděla trpícího Ježíše. Zákon lásky k bližnímu byl náplní jejího života podle evangelia. Mateřsky cítila hlavně s těmi nemocnými a zraněnými, kteří byli upoutáni na lůžko nebo byli postiženi jakýmkoliv neštěstím a pohromou. Podle Dalimilovy kroniky dokonce prý křísila mrtvé, vracela zrak

slepým a uzdravovala chromé i jinak nemocné. Osvědčila se v době vzpoury proti Václavu I. v letech 1248-49, kdy země trpěla občanskou válkou a její muž Havel byl po boku Václavově. Zvládla zabezpečení hradu, starost o všechny obyvatele i o hladovějící uprchlíky z vypálených vesnic. Ošetřovala, léčila, přitom šířila kolem sebe klid a důvěru. Sama si odříkala vše, co jen bylo možné. Žila s Kristem v celém svém životě, nejen v modlitbě, rozjímání nad Písmem svatým, účastí na bohoslužbách a přijímáním svátostí. To byly jen zdroje, které ji posilovaly. Příkladným životem získávala i druhé, především svého muže, s jehož svolením se stala dominikánskou terciářkou a už předtím s ním mnohé dokázala vykonat. Zemřela nejpravděpodobněji ve 32 letech s možnou odchylkou asi jednoho roku. Pohřbena byla v dominikánském kostele v Jablonném, kde se její ostatky dochovávají dodnes. Zkoumány byly i antropology, kteří potvrzují věk úmrtí krátce před dosažením 33 let. Její lebka byla v opraveném barokním relikviáři uložena do postranního oltáře v chrámu sv. Vavřince. K blahořečení Zdislavy došlo roku 1907 Piem X. a ke kanonizaci r. 1995 papežem Janem Pavlem II. v Olomouci. Převzato z http://sancti.catholica.cz Češa Táborový oblek Tak jako každý rok i letos prosíme o zhotovení obleku pro potřeby

celotáborové hry. Tento rok by měli mít vlčata jako oblek středověký hornický oblek s kapucí. Táborová hra bude na motivy „stříbrné horečky“ na přelomu 13. a 14. století v Českých zemích. Jako oblečení by sice stačil kus plachty s otvorem pro hlavu, převázaný opaskem, ale doporučujeme okraje sešít, aby vznikl jakýsi „pytel“. Rozměry je potřeba přizpůsobit tak, aby oblek dítěti seděl a mohl v něm běhat a hrát etapové hry. Délka obleku není pevně dána, něměl by však sahat pod kolena. Oblek prosím opatřete kapucí. Jako materiál můžeme doporučit jutovinu, která se dá za rozumný peníz zakoupit v domácí dílně. Na obrázku jsem se pokusil přibližně oblek nakreslit. Acon

Příběh pro zamyšlení Jeden za tisíc Motory kolony aut vrčely v prudkém stoupání. V jasném ranním vzduchu je horská krajina nádherná. „Pane šikovateli,“ ptá se mladý voják, „měl jste strach, když jste se poprvé ocitl před nepřítelem?“ Šikovatel Schiermer se musel zasmát: „Myslíš, že dneska nemám strach? Jsem také jen člověk jako ty. Když někde číhá nebezpečí, mám také strach. Člověk se jen časem naučí méně na to myslet.“ Zdá se, že Blondeaua, který je nasazen poprvé, odpověď uklidnila. „Myslel jsem si, že jsem zbabělec,“ přiznává, „protože mám od našeho odjezdu strašný strach.“ Šikovatel Schiermer je považován za jednoho z nejlepších řidičů francouzkých oddílů ve Vietnamu. Tohoto 5. června roku 1948 řídí čtvrté auto z celkového počtu sta vozidel autokolony. Jeho velký nákladní vůz je žertem nazýván „bezbolestný“, protože při prvním výstřelu nepřítele vyletí do vzduchu. Je totiž plně naložený municí a třaskavinami. Dnes má kolona za sebou už tři úzké průsmyky; tři výtečné příležitosti, které v džungli ukrytý nepřítel propásl. Zůstává čtvrté a poslední nebezpečné místo: nejvyšší horský průsmyk před sjezdem do údolí. Vpravo nahoru se táhne horský les. Na levé straně úzké jednosměrné silnice je padesát metrů hluboká propast. První tři pancéřované vozy již zmizely dole v údolí, když padly první výstřely. Cílem nepřátelských zbraní je motor čtvrtého vozidla.

Účel je jasný: zničený nákladní vůz má zatarasit úzkou silnici. Pak by nastal masakr. Celá kolona by byla touto překážkou zablokována a vydána napospas schovanému nepříteli. Schiermer okamžitě rozpoznává úmysl nepřátelského útoku. Záblesk výstřelu, za chvíli chytne motor a hroutí se kolo. Nákladní auto míří ze silnice směrem do hor. Schiermer vší silou stáčí velký volant doleva. Pak volá na svého mladého spolujezdce: „Hned vyskoč, a rychle!“ Mladý voják tuší, co šikovatel zamýšlí a odpoví: „Ne, ne, to ne!“ Šikovatel se rozzuří: „Ven!“ Blondeau otevře dveře a skočí; skryje se u kamenné zdi. Schiermer strhne těžký volant z posledních sil doleva; nákladní vůz zmizí za okrajem silnice a zřítí se do hlubin. Horským údolím zazní strašlivá exploze. Úzký průsmyk je teď volný. Blondeau naskočí do dalšího vozidla a celá kolona přidá plyn. Podařilo se jí uniknout před ohromeným nepřítelem. Exploze byla tak silná, že se ze šikovatele Schiermera už nic nenašlo. Svým odvážným rozhodnutím zachránil život více než tisícovce kamarádů.