Ročník 6 Číslo

KONTAKT Ročník 6 – Číslo 1 – 2004 ODBORNÉ ČLÁNKY Dotazník TNO-AZL ( TAPQOL) pro zjišťování kvality života dětí předškolního věku Kalová H., Vurm V., Petr P., Dolista J. ………………………………………………………………………...... 1 Stresové faktory pôsobiace na prácu sestry na jednotke intenzívnej starostlivosti Gulášová I., Šurániková H. …………………………………………………………………………………........ 9 Niektoré problémy spojené so starostlivosťou o pacientov – toxikomanov Masár O., Kotrbová K., Pešek R. ……………………………………………………………………………….. 26 Sociální služby – přítomnost a budoucnost Dvořák V. ……………………………………………………………………………………………………….. 31 Enviromentálna intervencia – prepojenie profesionálních a neprofesionálních zdrojov Levická J. ……………………………………………………………………………………………………….. 34 Súčasné trendy v starostlivosti o zomierajúcich na Slovensku Porubčanová P. ………………………………………………………………………………………………….. 36 Niekolko poznámok k násiliu páchanom na ženách Radková L., Vaverčáková M., Bielová M. ……………………………………………………………………… 40

SOUBORNÉ ČLÁNKY Toxiny sinic ( cyanotoxiny) a jejich účinky na zdraví Mátlová J., Krejčí V., Patočka J. …………………………………………………………………………….….. 43

OSTATNÍ ČLÁNKY Krizová radiobiologie a toxikologie: nový studijní obor na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích Navrátil L., Patočka J., Kuna P. ………………………………………………………………………………… 52

ZPRÁVY Prezentace katedry sociální práce a politiky ZSF JU v Českých Budějovicích Dvořák V. ……………………………………………………………………………………………………….. 55 Prezentace katedry veřejného a sociálního zdravotnictví ZSF JU v Českých Budějovicích Vurm V. ………………………………………………………………………………………………………… 56 Prezentace katedry ošetřovatelství ZSF JU v Českých Budějovicích Tóthová V. ………………………………………………………………………………………………………. 56 Recenze: Svobodová D., Terminologie mediace vestibulum Doskočil O. ……………………………………………………………………………………………………… 58 Recenze: Levická J., Teoretické aspekty sociálnej práce Kovačič V. ………………………………………………………………………………………………………. 59 Eutanázie (boš) ……………………………………………………………………………………………………………… 60 Problematika gender na ZSF JU v Českých Budějovicích Zimmelová P. …………………………………………………………………………………………………… 61 Výročí založení katedry ošetřovatelství partnerské školy Trešlová M. ……………………………………………………………………………………………………... 63 Zpráva o průběhu semináře „Úloha Policie ČR v prevenci kriminality“ Velemínský M., Dolista J., Kučera M. …………………………………………………………………………. 65 Zpráva o konferenci Globalizace a její geopolitické, ekonomické a ekologické aspekty, 8 - 10.10. 2003, Ostrava Čapková J. ……………………………………………………………………………………………………… 66 Aktivity Poradenského a informačního centra Heřmanová K., Němcová I. ……………………………………………………………………………………. 68 54. Farmakologické dny Petr P. ………………………………………………………………………………………………………….. 69

Slovo odpovědného redaktora Vážené čtenářky a čtenáři, nečtu denní tisk pravidelně, ale kdykoli v něm listuji zde v tuzemsku nebo v zahraničí, vždy se objeví zpráva o tom, že etika je nutná a že je nutno prohlubovat motivace k etickému jednání. Ve Vídni jsem si proto koupil knížku od L. Boffa s názvem „Ethik für eine neue Welt“. Kniha vede čtenáře k zamyšlení o potřebě světového etosu a zdůvodnění planetární etiky. Problematika světového etosu krouží hlavně kolem tří problémů, můžeme je pojmenovat takto: sociální krize; krize pracovního systému; ekologická krize. Všechny tyto tři okruhy mají planetární dopad. Globální problémy vyžadují globální řešení. K sociální krizi: Propast mezi chudými a bohatými se zvětšuje. Solidarita není s to vyřešit sociální problémy mnoha lidí planety. Na jedné straně stojí lidé, kteří dokáží těžit z výsledků moderních technologií, vědeckého pokroku, ekonomiky a politiky, na druhé straně existují jakoby lidské periferie, v nichž se zastavil čas, které mají málo pracovních příležitostí, financí, schopností a dovedností se orientovat v moderní vyspělé technologické společnosti. Ke krizi pracovního systému: Automatické produkční formy nahrazují běžnou lidskou práci, činí ji nadbytečnou, protože pracují inteligentní stroje. Ubývá tak volných pracovních míst, obtížně se hledají nová. Před společností stojí nová otázka: je možný vývoj bez práce? Stává se pracovní příležitost luxusem? Vyřeší možnosti pracovních příležitostí naše tvořivost, vynalézavost? Otevřou se možnosti žít důstojně bez zaměstnání, když bude objektivně konstatováno, že práce prostě není? A jak jednat v případech trvalého zneužívání sociálního systému? K ekologické krizi: Scénář je popsán nejrůznějšími světovými organizacemi, také však Mezinárodním červeným křížem a nejrůznějšími organizacemi OSN. Posledních 30 let trpí naše Země lidským jednáním, které ji ničí. Lidé, aby zvýšili zisky, jednají neodpovědně vůči budoucím generacím, je poškozena biosféra, podmínky k životu se postupně zhoršují. Naše planeta Země ekologicky trpí a integrované záchranné systémy nejsou dost účinné pro její uzdravení. Ohroženy jsou klimatické podmínky a zásoby pitné vody. Značné je chemické znečištění půdy Země, tak je ohrožen i lidský život. Vývoj Země, který trval miliardy let, může jít jinou cestou, než jakou by měl pokračovat, protože nový scénář nastolil člověk svou devastační činností. Nastíněná problematika má globální charakter. Jen etický princip spoluodpovědnosti za tyto tři problémové okruhy může nabídnout smíření mezi darem přírody a člověkem. Zachovat stvoření dalším generacím je úkolem všech lidí. Je dobře, že na naší fakultě pracují odborníci v oborech sociálních věd, medicíny, biologie a dalších přírodních věd, kteří mohou svou výukou a publikacemi přispět ke změně naší pragmatické mentality a orientovat nás k obdivu nad krásou přírodních zákonitostí a k sociálním vztahům. Vzdělávání a výchova ošetřujícího personálu požaduje zvláštní etickou dimenzi. Tímto tématem se budeme zabývat v dalších číslech časopisu Kontakt. Děkuji inzerujícím firmám za podporu našeho časopisu a doc. MUDr. P. Petrovi za stálou finanční péči o náš časopis. Předkládáme našim čtenářům slib promoventů, který bývá čten v latinském jazyce, ale s potěšením jsme uvítali žádosti bývalých studentů, aby tento slib byl přeložen do jazyka českého. Současně přikládáme Všeobecnou deklaraci lidských povinností k úvaze nad vlastním smýšlením, která doplňuje slovo redaktora k tématu humanity v minulém čísle našeho časopisu. Hippokratova přísaha je poslední přísahou, která stojí za zamyšlení vzhledem k úctě k lidskému životu.

Josef Dolista

Překlad latinského slibu

Slibuji před akademickou obcí Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v městě České Budějovice: Za prvé: Budu mít tuto univerzitu v trvalé paměti a budu vždy pomáhat všemi svými silami jejím záležitostem a záměrům. Dále: Čestný titul, který mně bude udělen, budu zachovávat celý a neporušený. Konečně: Dovednosti a nauku získanými studiemi budu užívat ve shodě se svobodou, k dobru a k soudržnosti lidí. Tak se zavazuji a slibuji.

Spondeō coram civitate academicā fakultatis medicosocialis Universitātis Bohemiaē Meridionalis in urbe České Budějovice. Prīmum: Me huius Universitātis piam perpetuō memōriam habitūrum, eiusque rēs ac ratiōnes omnibus viribus meīs semper adiutūrum. Dein: Honōrem eum, qui mihi tribūtus erit, integrum incolumemque servatūrum. Postrēmō: Artibus doctrināque studiīs acquisitīs congruenter libertāte, populi potestāte, cohaerentiā hominumque usūrum. Spondeō ac polliceor.

¨

Všeobecná deklarace lidských povinností Návrh sestavený skupinou 25 prezidentů a ministerských předsedů v r. 1996, na jehož vzniku se podíleli mj. Helmut Schmidt, Malcolm Fraser (Austrálie), A. A. Voň Agt (Holandsko), Lord Callaghan of Cardif (Velká Británie), Jimmy Carter (USA), Kurt Fugler (Švýcarsko), Valéry Giscard ďEstaing (Francie), F. Gonzales (Španělsko), K. Myinzawa (Japonsko), Š. Pereš (Izrael), K. Sorsa (Finsko), P. E. Trudeau (Kanada), Fr. Vranitzky (Rakousko) a 13 dalších státníků. Účelem návrhu je vytvořit protiváhu k 50 let staré Deklaraci lidských práv a čelit námitkám některých rozvojových zemí, které tuto deklaraci považují za jednostrannou a pro ně nezávaznou. Tento návrh byl zveřejněn v SRN v časopise Die Zeit a Frankfurter Allgemeine v říjnu 1996. Předmluva • Poněvadž uznání vnitřní důstojnosti a rovných a nezadatelných práv člověka všemi členy lidské rodiny je základem pro svobodu, spravedlnost a mír ve světě a zahrnuje v sobě i povinnosti a odpovědnost, • poněvadž jednostranné lpění na právech má za následek konflikty a nekonečné spory a zanedbávání povinností vede k chaosu a k úpadku zákonů, • poněvadž vláda práva a podpora lidských práv závisí na ochotě mužů a žen ke správnému jednání, • poněvadž současné globální problémy vyžadují globální řešení, kterého je možno dosáhnout jen společným uznáním základních idejí, hodnot a norem, a to všemi kulturami a společnostmi, • poněvadž všichni lidé mají dle svého vědomí a schopností odpovědnost prosazovat lepší společenský řád jak na svém místě, tak i globálně, tj. cíl, kterého nelze dosáhnout jen pomocí zákonů, předpisů a konvencí, ale lidské touhy a snahy o pokrok a zlepšení, je možno splnit jen pomocí společných hodnot a měřítek, které by platily pro všechny lidi a instituce. Všeobecné prohlášení lidských povinností To má být společným měřítkem pro všechny národy, s cílem, aby každý jednotlivec a každá společenská instituce dle tohoto prohlášení přispívali k pokroku společností a k osvětě svých členů. My, národy Země, obnovujeme a posilujeme tímto Všeobecnou deklaraci lidských práv a v ní vyhlášené povinnosti, plné přijetí důstojnosti všech lidí, jejich nezadatelné svobody, rovnosti a vzájemné solidarity. Uvědomění a přijetí těchto povinností budiž vyučováno a podporováno po celém světě. Základní principy humanity Čl. l Každá osoba, ať je jakéhokoli pohlaví, etnického původu, sociálního postavení, jakéhokoli jazyka, věku, národnosti a náboženství, má povinnost jednat lidsky se všemi lidmi. Čl. 2 Nikdo nemá podporovat nelidské jednání jakéhokoli druhu, všichni lidé mají povinnost zasazovat se na podporu důstojnosti a sebeúcty všech ostatních lidí. Čl. 3 Žádný člověk ani organizace, žádný stát ani armáda ani policie nestojí mimo kritéria dobra a zla. Všichni podléhají morálnímu hodnocení. Každý člověk je povinen podporovat dobro a bránit zlu za všech okolností.

Čl. 4 Všichni lidé nadaní rozumem a svědomím mají v duchu solidarity převzít odpovědnost vůči každému a všem, vůči rodinám a společenstvím, vůči národům, rasám a náboženstvím. Nečiň nikomu to, co nechceš, aby druzí činili tobě. Úcta k životu a odmítání násilí Čl. 5 Každý člověk má povinnost úcty k životu. Nikdo nemá právo jiného zraňovat, mučit nebo zabíjet. To nevylučuje právo na oprávněnou obranu jednotlivců nebo společností. Čl. 6 Spory mezi státy, skupinami nebo jednotlivci mají být řešeny bez násilí. Žádná vláda nesmí tolerovat nebo spolu provádět akty genocidy nebo terorismu, nesmí též zneužívat žen, dětí nebo civilistů jako prostředků k vedení války. Každý občan a každý nositel veřejné odpovědnosti má povinnost jednat smířlivým a nenásilným způsobem. Čl. 7 Každá osoba je nekonečně cenná a musí být chráněna. Chránit je třeba též přírodní prostředí a zvířata. Všichni lidé jsou povinní chránit ovzduší, vodu i půdu v zájmu všech současných obyvatel i v zájmu budoucích generací. Spravedlnost a solidarita Čl. 8 Každý člověk je povinen jednat čestně, pravdivě a odpovědně. Nikdo nesmí druhého oloupit o majetek nebo jej libovolně zmenšovat. Čl. 9 Všichni lidé, kteří mají potřebné prostředky, jsou povinni usilovat o překonání bídy, podvýživy, nevědomosti a nerovnosti. Mají podporovat trvalý vývoj k zajištění lidské důstojnosti, svobody, bezpečnosti a spravedlnosti pro všechny lidi. Čl. 10 Všichni lidé jsou povinni rozvíjet své schopnosti pílí a úsilím, mají mít rovný přístup ke vzdělání a k smysluplné práci. Každý je povinen podporovat potřebné, postižené a diskriminované. Čl. 11 Veškeré vlastnictví a bohatství musí být používáno odpovědně v souladu se spravedlností a k pokroku lidstva. Hospodářská a politická moc je nesmí používat jako prostředky k ovládání, ale ve službách hospodářské spravedlnosti a sociálního řádu. Pravdivost a tolerance Čl. 12 Každý člověk je povinen mluvit a jednat pravdivě. Nikdo, ať jakkoli mocný, nesmí lhát. Musí však být respektováno právo na soukromí a na důvěrnost osobních a pracovních informací. Nikdo není povinen sdělovat celou pravdu vždy a každému. Čl. 13 Všeobecná etická měřítka a zásady jsou závazné pro každého, také pro politiky, úředníky, ekonomy i vědce, umělce, spisovatele, lékaře a právníky, třebaže ti mají také zvláštní povinnosti vůči svým klientům. Různé profesionální etické kodexy zásad jednání mají mít jako základ všeobecná etická měřítka.

Převzato ze Zpravodaje České křesťanské akademie, 2/1998

Hippokratova přísaha

„Přísahám při lékaři Apollonovi a Asklepiovi a Hygieii a Panaceii a při všech bozích a bohyních, jež beru za svědky, že budu plnit podle svých schopností a podle svého úsudku tuto přísahu a smlouvu: Budu považovat toho, který mě naučil tomuto umění, za rovnocenného svým rodičům a budu žít svůj život v partnerství s ním; bude-li mít potřebu peněz, rozdělím se s ním o svůj díl; budu se dívat na jeho potomky tak jako na své bratry v mužské linii a budu je učit tomuto umění - budou-li si přát být tomuto učeni, a to bez odměny a bez smluvní listiny; podělím se o předpisy, ústní instrukce a o všechny ostatní vědomosti se svými syny a se syny toho, který mě učil, a s žáky, kteří podepsali závazek a složili přísahu dle lékařského zákona, ale s nikým jiným. Budu aplikovat dietetická opatření pro dobro nemocných podle svých schopností a podle svého úsudku; budu je chránit před poškozením a před křivdou. Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhnu. Podobně nepodám ženě abortivní prostředek. V čistotě a v posvátnosti budu střežit svůj život a své umění. Nepoužiji nože, dokonce ani ne u lidí trpících kameny, ale ustoupím ve prospěch těch, kteří se zabývají touto prací. Navštívím-li kterýkoliv dům, přijdu pro blaho nemocného a budu prost jakékoliv záměrné nepravosti, veškeré zlomyslnosti a obzvláště sexuálních vztahů ať se ženami, nebo s muži, ať se svobodnými, nebo s otroky. Cokoliv uvidím nebo uslyším v průběhu léčení nebo dokonce mimo léčení v pohledu na život lidí, to, co se v žádném případě nesmí šířit mimo dům, vše si nechám pro sebe; vždyť bych se musel stydět o tom mluvit. Jestliže splním tuto přísahu a neporuším ji, mohu mít zaručeno, že se budu radovat ze života a z umění a že budu ctěn a proslulý mezi všemi lidmi na všechny časy, které přijdou; jestliže ji však poruším a budu přísahat falešně, ať je opak toho všeho mým údělem.“

Hana Kalová et al. - Dotazník TNO-AZL (TAPQOL) pro zjišťování kvality života

Kontakt 6: 1 - 69, 2004 ISSN 1212-4117

ODBORNÉ ČLÁNKY Dotazník TNO-AZL ( TAPQOL) pro zjišťování kvality života (HRQoL) dětí předškolního věku Health Related Quality of Life- HRQoL in pre-school children Kalová Hana1,2,3, Vurm Vladimír1, Petr Petr1,2, Dolista Josef1 1

Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta Nemocnice České Budějovice, pracoviště klinické farmakologie 3 Nadační fond EMA, České Budějovice, předsedkyně správní rady H. Kalová 2

Summary Authors present the TNO-AZL (TAPQOL) questionnaire in Czech language. The age relations and HRQoL questionnaires typology is discussed briefly. Keywords: health Related Quality of Life- HRQoL - pre-school age - SF-36 Questionnaire – TNO AZL (TAPQOL) questionnaires. Souhrn Autoři prezentují dotazník TNO-AZL (TAPQOL) v české verzi a upozorňují na souvislosti věkové a typologické, důležité pro hodnocení kvality života podmíněné zdravím (Health related Quality of LifeHRQoL) Klíčová slova: kvalita života - předškolní věk - dotazník SF-36 - dotazník TNO-AZL (TAPQOL)

Proto jsme se snažili nalézt dotazníkový nástroj pro vyhodnocování kvality života podmíněné zdravím (HRQoL), který by byl přednostně a cíleně využíván pro děti předškolního, případně časného školního věku, a přitom měl charakteristiky a rysy dotazníkového nástroje typu generic. Takovýto nástroj vidíme ve zde předloženém dotazníku TNO-AZL (TAPQOL), který má naše katedra veřejného zdravotnictví a sociálního lékařství a naše oddělení vědy a výzkumu k dispozici. Zejména ve vztahu k připravovaným výzkumným záměrům ZSF JU a další vědecké a výzkumné činnosti jak OVV, tak jednotlivých kateder cítíme potřebu rozšířit naše vědecké armamentarium o tento nástroj.

Hodnocení kvality života se stává nedílnou součástí jak plánování, tak provádění a zejména vyhodnocování efektivity zdravotních i sociálních intervencí. Základní typy dotazníků pro vyhodnocování kvality života podmíněné zdravím (Health Related Quality of Life – HRQoL) jsou: global assesement, generic a disease specific. V dotaznících typu generic, které jsou zřejmě pro komplexně chápané zdravotně-sociální problémy nejvhodnější, si vydobyl přední místo dotazník SF-36 (Short Form 36). Jeho léty praxe ověřené přednosti mají jen jedno, avšak pro naši fakultu důležité, omezení. Hraniční věk probanda, u kterého lze tento osvědčený nástroj použít, je cca 6-9 let.

1


TNO-AZL (TAPQOL) dotazník pro zjišťování kvality života (HRQOL) dětí předškolního věku (Zaškrtněte správnou odpověď podle stavu v posledních 3 měsících) Spánek

Jak Vaše dítě spí?

1) Spí neklidně? Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Pokud občas, nebo často,cítí se přitom Dobře ‫ٱ‬

Nepříliš dobře ‫ٱ‬

Dost špatně ‫ٱ‬

Špatně ‫ٱ‬

2) Budí se v noci ? Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Pokud občas, nebo často, cítí se přitom Dobře ‫ٱ‬



Špatně ‫ٱ‬

3) Pláče v noci ? Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




Špatně ‫ٱ‬

4) Trpí nespavostí ? Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬



Chuť k jídlu


Špatně ‫ٱ‬

Jak Vaše dítě jí a pije?

5) Má špatnou chuť k jídlu Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




Špatně ‫ٱ‬

6) Nesní dost/potřebné množství jídla Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




2

Špatně ‫ٱ‬


7) Odmítá jídlo Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬



Plíce


Špatně ‫ٱ‬

Mělo Vaše dítě….?

8) Bronchitidu / Zánět průdušek Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




Špatně ‫ٱ‬

9) Obtíže dechové či jiné plicní Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




Špatně ‫ٱ‬

10) Dušnost / „krátký dech“ Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬



Žaludek


Špatně ‫ٱ‬


11) Bolesti žaludku / břicha Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




Špatně ‫ٱ‬

12) Kolikovité bolesti v břiše Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




Špatně ‫ٱ‬

13) Pocit na zvracení /zvracení Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




3

Špatně ‫ٱ‬


Kůže


14) Ekzém Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




Špatně ‫ٱ‬

15) Svědivku Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




Špatně ‫ٱ‬

16) Suchou kůži Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬



Pohybové funkce/schopnosti


Špatně ‫ٱ‬


17) Potíže s chůzí Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




Špatně ‫ٱ‬

18) Potíže s během Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




Špatně ‫ٱ‬

19) Potíže s chůzi do schodů bez pomoci Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬




4

Špatně ‫ٱ‬


20) Potíže s udržením rovnováhy Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬



Sociální funkce


Špatně ‫ٱ‬

Jak se Vaše dítě chová k ostatním dětem a mezi nimi?

21) Je schopno si šťastně hrát s ostatními Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

22) Vychází s nimi dobře Nikdy ‫ٱ‬

23) Má mezi nimi kamarády/důvěrné přátele Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Problémové chování

Často ‫ٱ‬

Chování Vašeho dítěte je:

24) Náladové Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

25) Agresivní Nikdy ‫ٱ‬ 26) Podrážděné Nikdy ‫ٱ‬ 27) Vzteklé Nikdy ‫ٱ‬

28) Nepokojné či netrpělivé vůči mně Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

29) Zlé / hádavé vůči mně Nikdy ‫ٱ‬ 30) Nezvládnutelné Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

5


Komunikační schopnosti


31) Potíže porozumět tomu, co říkají ostatní Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

32) Potíže mluvit jasně a zřetelně Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

33) Potíže vyjádřit jasně to, co myslí Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

34) Potíže vyjádřit jasně, co si přeje Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Úzkost / Anxieta

Vaše dítě je:

35) Ustrašené Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

36) V napětí / tenzi Nikdy ‫ٱ‬ 37) Úzkostné Nikdy ‫ٱ‬

Pozitivní kladná nálada

Vaše dítě je:

38) V dobré náladě Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

39) Radostné Nikdy ‫ٱ‬

40) Šťastné Nikdy ‫ٱ‬

6


Živost / Aktivita

Vaše dítě je:

41) Energické Nikdy ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

Občas ‫ٱ‬

Často ‫ٱ‬

42) Aktivní Nikdy ‫ٱ‬ 43) Živé Nikdy ‫ٱ‬

LITERATURA Petr P. 2000: Kvalita života u nespecifických střevních zánětů, 2. část, Nemocniční zpravodaj, č. 1/2000, ročník 11, 10-15 Petr P. jr., Vurm V., Rönöckel H., Weber L., Petr P., Kalová H., Vondrouš P. 2002: German version of the SF – 36 questionnaire, Kontakt, Supplementum č. 1, vol. IV, 22 – 27 Petr P., Podlipná Kv., Ferebauerová M., Verner M., Kalová H., Soukupová A., Vondrouš P., Lísková S. 2002: Hodnocení výsledků balneotherapie s použitím stanovení score kvality života podmíněné zdravím (Health related Quality of Life), Závislosti a my, 1:10, May, 11-12 Petr P., Podlipná K., Ferebauerová M., Pokorná J., Kalová H., Soukupová A., Vondrouš P. 2002: Hodnocení kvality života jako nástroj k posouzení účinnosti balneotherapie, Nemocniční zpravodaj Nemocnice České Budějovice, ročník 13, č. 2, červen, 10-13 Petr P., Verner M., Koeleman H. A., Chris J. van Wyk, Svítil P., Kalová H. 2003: Amiodaron. Prvních čtyřicet let, Journal of Applied Biomedicine, 1: 3, 1-17, Separate Issue, Czech, překlad z anglického originálu Soukupová A., Kalová H. Petr P., Vurm V., Soukupová A., Vondrouš P. 2002: Czech version of the SF – 36 questionnaire, Kontakt, Supplementum č. 1, vol. IV, 10 – 15 Petr P., Záškodný P., Vondrouš P., Soukupová A., Kalová H. 2001: Regionální standard „Kvality života podmíněné zdravím“ („HRQOL“), Kontakt 3: 3, 146-150 Petr P., Záškodný P., Vondrouš P., Soukupová A., Kalová H. 2002: Regionální standard „Kvality života podmíněné zdravím“ (HRQOL), Závislosti a my, 4:9, 23-27

Möller P., Petr P., Vurm V., Soukupová A., Vondrouš P. 2002: Afrikaans version of the SF – 36 questionnaire, Kontakt, supplementum č. 1, vol. IV, 4 – 9 Möller P., Petr P., Vurm V. a spol. 2001: Health Related Quality of Life: a comparison between Czech and South African police on active duty. Kontakt 4, ročník III, 206-219 Möller P., Vurm V., Petr P. 2003: Scientific research: methodology guidelines for the social sciences, Journal of Applied Biomedicine, 1:1, 2940 Möller P., Zerwick J., Petr P., Vurm V., Kalová H., Soukupová A., Vondrouš P. 2002: Tswana version of the SF – 36 questionnaire, Kontakt, Supplementum č. 1, vol. IV, 40 – 45 Mushimba L. n., Amutenja A., Vurm V., Petr P., Kalová H., Vondrouš P. 2002: Oshiwambo version of the SF – 36 questionnaire, Kontakt , Supplementum č. 1, vol. IV, 28 – 33 Paul H., Möller P., Vurm V., Petr P. 2002: Scientific research: methodological guidelines for the social sciences, Kontakt, 2-3, vol. IV, 69-80 Petr P., Veselý M., Dolista J., Kalová H. 2003: Kvalita života u příslušníků PČR v Jihočeském kraji, Závislosti a my, 3, 19 – 22 Petr P. 1999: Kvalita života u nespecifických střevních zánětů (1. část), Nemocniční zpravodaj, č. 2, ročník 10, Nemocnice České Budějovice, 1015 Petr P. 1999: Nápady pro čtenáře klinických studií, Nemocniční zpravodaj, č. 2, ročník 10, Nemocnice České Budějovice, 22-27 Petr P. 1999: Kvalita života u nespecifických střevních zánětů, Kontakt – Supplementum 1, ročník 2, srpen, 14 Petr P. 2000: Dotazník SF-36 O kvalitě života podmíněné zdravím, Kontakt č. 1, ročník 2, 26-30

7


Žižka J., Petr P., Vurm V., Kalová H., Soukupová A., Vondrouš P. 2002: Russian version of the SF – 36 questionnaire, Kontakt, supplementum č. 1, vol. IV, 34 – 39

Vurm V., Petr P., Kalová H., Soukupová A., Vondrouš P. 2002: Kvalita života u chronických onemocnění ve světle novějších modelů zdraví a nemoci, Kontakt , 2-3, vol. IV, 89-94

__________________________________________________________________________________________ Adresa: Kalová Hana, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta zdravotně sociální, [email protected] __________________________________________________________________________________________

8

Ivica Gulášová, Helena Šurániová – Stresové faktory pôsobiace na prácu sestry...

Kontakt 6: 1 - 69, 2004 ISSN 1212-4117

Stresové faktory pôsobiace na prácu sestry na jednotke intenzívnej starostlivosti Stress factors influencing work of a nurse in the intensive care unit Ivica Gulášová1,2, Helena Šurániová3 1

Stredná zdravotnícka škola Petra Fouriera, Bratislava Trnavská univerzita, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, katedra ošetrovateľstva 3 DFNsP, odd. KDCH – JIS, Limbová 1, Bratislava 2

Summary This paper presents the results of survey undertaken to establish causative factors of nursing stress at the department of of Child Clinic Surgery. Survey data are presented in charts. In conclusion, authors identify the possibilities of reducing stress load in nurses of the Intensive Care Unit and for management of the hospital and its departments, as well as for the schools of nursing. The paper is mainly dedicated to nurses at IC units, but is also meant to be the teaching aid for students of nursing schools and Faculty of Nursing, and grounds for practice lessons in psychology, paedeutics, nursing, its management and research. Keywords: stress load of nursing staff - stress factors – anxiety - intensive care unit - burn-out-syndrom - initial practice Súhrn Autorky v príspevku približujú prieskum zameraný na zistenie príčin stresových faktorov práce sestry na oddelení KDCH – JIS. Zistenia z prieskumu uvádzajú v prehľadných tabuľkách, ktoré analyzujú. V závere príspevku poukazujú na možnosti zníženia stresových situácií práce sestry na JIS ako pre manažment nemocnice – oddelenia, tak aj pre stredné zdravotnícke školy. Príspevok je určený hlavne sestrám pracujúcim na JIS, ďalej ako učebná pomôcky pre študentky stredných zdravotníckych škôl a fakúlt ošetrovateľstva, ako podklad pre cvičenia na hodinách psychológie, pedagogiky, ošetrovateľstva, manažmentu v ošetrovateľstve, výskumu v ošetrovateľstve. Kľúčové slová: stres - stresové faktory – úzkosť – JIS - syndróm vyhorenia - nástupná prax - stresová záťaž sestier 3.

Štandartnú ošetrovateľskú starostlivosť pre bežných pacientov hospitalizovaných v nemocnici, u ktorých nie je bezprostredné nebezpečenstvo zlyhania základných životných funkcií. Intenzívna starostlivosť sa poskytuje pacientom, ktorým môže zlyhať niektorá zo základných životných funkcií, alebo pacientom, ktorí prechádzajú z resuscitačnej starostlivosti do bežnej ošetrovateľskej starostlivosti, ale na určitú dobu im treba zabezpečiť zvýšené pozorovanie. Jednotky intenzívnej starostlivosti (JIS) môžu byť špecializované ako: • Koronárna jednotka • Respiračná jednotka • Dialyzačná jednotka

Intenzívna starostlivosť rieši problematiku závažných ochorení a kritického stavu pacientov v zmysle komplexnej liečebnej starostlivosti. Zabezpečuje pacientov po stránke diagnostickej i liečebnej v rámci príslušného odboru s využitím medziodborovej spolupráce. V našom systéme zdravotníctva sa poskytuje ambulantná a ústavná starostlivosť, ktorú môžeme v základe rozdeliť na: 1. Resuscitačnú starostlivosť pre pacientov s akútnym zlyhaním základných životných funkcií; 2. Intenzívnu starostlivosť pre chorých, u ktorých môže zlyhať niektorá zo základných životných funkcií, resp. predchádzať tomuto zlyhaniu;

9


• Toxikologická jednotka • Jednotka resuscitačnej a intenzívnej starostlivosti pre novorodenecké patologické stavy (JIRS) • Jednotka pre liečbu popálenín • Jednotka pre chirurgické odvetvia Po organizačnej stránke je JIS súčasťou oddelenia (Bohuš 1992) podľa jeho špecifického zamerania.

2. PERSONÁLNE VYBAVENIE ODDELENIA JIS JIS v DFN – Kramáre, Limbová ul. je 10 lôžková, na ktorej sesterskú starostlivosť zabezpečuje 20 sestier. Vekové zloženie je 7 sestier do 20 rokov, 7 sestier do 25 rokov a 6 sestier nad 25 rokov. Lekársku starostlivosť zabezpečujú traja stály a štyria externí lekári. Sanitárske práce zabezpečujú dve sanitárky.

1. CHARAKTERISTIKA PRÁCE SESTRY NA ODDELENÍ JIS

3. MATERIÁLNO-TECHNICKÉ VYBAVENIE A STAVEBNÉ USPORIADANIE ODDELENIA JIS

Intenzívna starostlivosť v sebe zahŕňa tri zložky celého procesu, ktorý sa opisuje v systéme diferencovanej starostlivosti: • Intenzívne pozorovanie • Intenzívne ošetrenie • Intenzívna liečba Do pojmu intenzívne ošetrenie sa zahŕňajú tie výkony, ktoré úplne alebo prevažne vykonáva odborne školená sestra, ktorá musí do ošetrovania vložiť kus svojej odbornosti, šikovnosti a múdrosti. Intenzívna liečba obsahuje liečebné a diagnostické výkony v súvislosti buď so základným ochorením, alebo so zlyhaním základných životných funkcií, ktoré vykonáva lekár za asistencie sestry (Kovalčík 1993). Sestra na oddelení JIS má povinnosti so zvýšenými nárokmi na sesterskú a ošetrovateľskú starostlivosť o pacientov v akútnom stave. Starostlivosť sa týmto pacientom poskytuje priamo na posteli. Je nutné, aby bola zabezpečená neustála prítomnosť sestry s pacientom. Počet pacientov na JIS je menší ako na oddelení, no náročnosť práce vyžaduje zvýšené personálne obsadenie. JIS by mala byť vybavená funkčnou prístrojovou technikou, ktorá umožní dokonale monitorovať základné vitálne funkcie, presné dávkovanie infúznych roztokov, prístroje na podpornú alebo krátkodobú ventilačnú liečbu. Technické a materiálne vybavenie, ako i špecializácia sestier pracujúcich na JIS závisí od špecializácie jednotky. Vo všeobecnosti sa dá povedať, že sestra pracujúca na JIS musí mať vysoké odborné vedomosti, aby bola schopná posúdiť okamžite stav pacienta a vykonať príslušné opatrenia na zvládnutie akútneho stavu. Mala by mať technický talent, aby zvládla obsluhu prístrojovej techniky a medzi jej osobnostné a charakterové vlastnosti by mali patriť inteligencia, rozhodnosť, disciplína, vytrvalosť, presnosť, čestnosť. V príspevku približujem prácu na JIS, na ktorej je poskytovaná intenzívna starostlivosť pre všetky chirurgické odvetvia na detskom oddelení.

Materiálno-technické zabezpečenie tohto oddelenia si vyžaduje mať k dispozícii kompletný monitoring na sledovanie a monitorovanie základných životných funkcií. Je nevyhnutnou súčasťou našej ošetrovateľskej starostlivosti. Vybavenie monitorovacou technikou je zatiaľ nedostatočné. Na oddelení sa nachádzajú monitory, ktoré už nezodpovedajú požiadavkám, ktoré sú nevyhnutné pre kvalitnú odbornú starostlivosť. Z materiálneho vybavenia je však oddelenie zásobené dostatočným množstvom jednorazového materiálu. Stavebné usporiadanie oddelenia (otvorený systém) pozostáva z jednej veľkej rozľahlej päťposteľovej izby, zo štvorposteľovej izby a z jednej izolačky s príslušnými sesterskými izbami. Na oddelení sa nachádza dostatočné množstvo vedľajších miestností s veľmi dobrým rozložením. Patrí sem kuchynka, čistiaca miestnosť, sklady materiálu, toalety pre personál. Súčasťou oddelenia sú aj izby lekárov. 4. ORGANIZÁCIA PRÁCE NA ODDELENÍ JIS Na uvedenom oddelení sa poskytuje starostlivosť chirurgicky chorým deťom vo veku od 0 do 18 rokov. Starostlivosť zahrňuje intenzívnu starostlivosť o vrodené vývojové chyby novorodencov, ktorá spočíva v bezprostrednej stabilizácii a príprave pacienta na operáciu, starostlivosť o pacientov po náročných chirurgických zásahoch vo všetkých chirurgických odvetviach okrem operácie srdca, ako aj starostlivosť o pacientov s traumatologickým poranením. Podľa stavu pacientov na oddelení sestra v službe uplatňuje ošetrovateľskú starostlivosť o jedného až troch pacientov.

10


4.1. Harmonogram práce sestry na oddelení JIS

5. MATERIÁLNO-TECHNICKÉ VYBAVENIE

Sestry na oddelení slúžia v 12 hodinových službách. Denná služba začína o 7,00 hod ústnym a písomným odovzdaním služby pri posteli pacienta. Potom nasleduje odber materiálu podľa ordinácie lekára. Po dodaní denného záznamu lekárom sestra rozpisuje ordinácie na príslušný deň, a to ordinácie liekov, infúznej terapie, odborných vyšetrení. Pripravuje pacientov a pomôcky na konziliárne vyšetrenia, asistuje pri odborných zákrokoch prevázdaných na posteli pacienta, sleduje, meria a zapisuje vitálne funkcie v 1-3 hodinových intervaloch podľa stavu pacienta. Sleduje, meria a zapisuje bilanciu tekutín v 1-3-6 až 12 hodinových intervaloch. Zapisuje príjem perorálnej alebo enterálnej výživy. Polohuje a rehabilituje pacienta. Stará sa o hygienu dýchacích ciest pri intubovanom pacientovi a o správnu činnosť prístroja. Sleduje funkčnosť drénov, operačnú ranu a jej krytie. Neustále sleduje celkový stav pacienta a jeho reakciu na liečbu. Keďže chirurgia patrí medzi dynamické oddelenia, v doobedňajších hodinách prebieha preklad stabilizovaných pacientov na oddelenia, kedy sestra musí zvládnuť preklad a pripraviť si pomôcky na plánovaný príjem pacienta po operácii. V poobedňajších hodinách pripravuje a dopĺňa materiál. Denná služba sa končí o 19,00 hod. ústnym a písomným odovzdaním informácií o pacientoch. Nočná služba sa začína o 19,00 hod. preberaním pacientov a skontrolovaním ordinácií. Od 20,00-21,00 hod. sestra vykonáva večernú toaletu pacientov. V nočnej službe okrem neustáleho pozorovania celkového stavu pacientov a plnenia ordinácií sa sestra venuje dokumentácií. Od 6,00-7,00 hod. vykonáva záznam o 24 hodinovej celkovej bilancii tekutín. Nočná služba končí odovzdaním písomných a ústnych informácií o pacientoch o 7,00 hod. Počas celej 24 hodinovej služby môže dôjsť k horšeniu stavu pacienta alebo akútnemu príjmu, na ktorý musí sestra okamžite zareagovať a privolať lekára. Zároveň musí ovládať poskytnutie prvej pomoci a zvládnutie stavu do príchodu lekára. Medzi dôležitú, ale niekedy zaťažujúcu prácu sestry na JIS, je treba zaradiť aj písomnú dokumentáciu, ktorá musí byť stručná, jasná, obsažná a prehľadná. Patrí sem písomné odovzdávanie informácií o pacientovi, zápis vykonaných ordinácií, vypisovanie žiadaniek na vyšetrenia. Metóda, ktorá sa uplatňuje v ošetrovateľskej starostlivosti na JIS, je metóda, kde sestra musí ovládať a zvládnuť všetky ošetrovateľské a odborné výkony, ktoré vyžaduje stav jej zverených pacientov. Ošetrovateľský model, ktorý je možné použiť na oddelení JIS, je model Hendersonovej, Oremovej, Royovej.

Nedostatok alebo zlé technické vybavenie oddelenia JIS spôsobuje sestrám, ale aj lekárom stresové situácie. A to z toho dôvodu, že síce žiadny monitor nedokáže nahradiť sestru, ale je tu len ako pomocník, ktorý neustále monitoruje stav pacienta a dokáže okamžite upozorniť na zmenu vo vitálnych funkciách. Sestra vďaka funkčnej technike dokáže rýchlejšie rozpoznať a zareagovať na meniaci sa stav pacienta. Oveľa horšie na sestru pôsobí stav, kedy v čase akútnej situácie zlyhá technika z dôvodu svojej opotrebovanosti. Monitorovanie pacienta totiž znamená monitorovať ho neustále, v čase kľudu, či nekľudu celých 24 hodín, každú minútu v hodine. Zlé, slabé, poruchové technické vybavenie spôsobuje zbytočne stresové stiuácie, ktoré vedú k podráždeniu a zbytočnému zaťažovaniu personálu. Tu by sme tak isto chceli upozorniť na to, že nie je dobré, aby na oddelení bolo viac typov techniky s rovnakou funkčnosťou. A to z toho dôvodu, že kladú na sestry zbytočné nároky na správnu obsluhu tejto techniky. Tak isto je veľmi dôležité, aby na oddelení JIS bol neustále dostatok jednorázového materiálu, ktorý sa dá už dnes len veľmi ťažko nahradiť niečím iným. 6. INTERPERSONÁLNE VZŤAHY V sesterskom kolektíve pomerne rýchlo dochádza k častej alebo úplnej výmene kolektívu. A tu sa do popredia dostáva situácia, kedy na oddelení spolu pracujú pracovne staršie a mladšie sestry. U mladých sestier je to v prevažnej miere prvé zaradenie do pracovného pomeru, kedy by sa prvýkrát mali včleniť do už fungujúceho kolektívu. Svoju prácu v prevažnej miere ovládajú len teoreticky a je na ne kladený nárok, aby ju čo najskôr zvládli aj prakticky. Na to ale nie sú dostatočne sociálne zrelé. Proti tomu staršie sestry ovládajú svoju prácu po praktickej stránke, sú zručnejšie, majú však nedostatočnú rovinu psychických schopností v poznávaní, hodnotení a motivovaní mladších sestier. Paradoxne majú malú objektivitu pri hodnotení vlastnej práce, zabúdajú na permanentnú sebavýchovu a sebavzdelávanie, ktoré je v porovnaní s mladšími sestrami na horšej úrovni. V takýchto situáciach dochádza k zbytočnej kritike na obidvoch stranách, ktorá pri neriešení vedie k rozdeleniu kolektívu. Tu je preto veľmi dôležité citlivo sledovať situáciu v kolektíve a na každý vzniknutý alebo vznikajúce konflikty okamžite reagovať. Ako sme už spomenuli, vzťah lekára a sestry na oddelení JIS spočíva v ich veľmi blízkej spolupráci a vzájomnej dôvere. Neistota a zlé organizačné zvládnutie akútneho stavu zo

11


v mysli neustále vracia. U sestry práve takéto, často sa opakujúce situácie môžu spôsobiť, že prestanú klásť dôraz na profesionalitu, alebo ich to prinúti zmeniť zamestnanie (Rozsypalová 1981). Stresový faktor v týchto situáciach najviac pôsobí na pracovne staršie sestry, pretože tie si lepšie uvedomujú dôsledky nesprávnych alebo neodborných výkonov.

strany lekára spôsobí zhoršenie už tak stresovej situácie. Sestra je vykonávateľom lekárových príkazov, ale tie musia mať určitú postupnosť, náväznosť podľa dôležitosti a naliehavosti. Zle organizačne zvládnutá situácia spôsobí stratu dôvery na oboch stranách a pocit neúspechu. 6.1. Konfliktné situácie a ich riešenie Práca sestier je prevažne práca v ženskom kolektíve. Ženy majú oveľa lepšiu pamäť na detaily, ktorými dokážu aj po určitej dobe citlivo zasiahnuť. Horšie rozlišujú fakt od domnienky, a tak sa stáva, že zle odhadnú pravú príčinu konfliktu alebo vyvolajú konflikt, pretože domnienku zamenili za fakt. Pre zvýšenú a niekedy neovládateľnú emotivitu majú sklon dramatizovať situáciu pod vplyvom svojich subjektívnych pocitov, a nie na základe existujúce skutočnosti. Horšie znášajú kritiku, výčitky prijímajú osobne a dlho sa nimi zaoberajú. Väčšinou majú pocit, že musia uviesť niekoľko radikálnych dôvodov na obranu svojho jednania. A preto aj riešenie konfliktných situácií trvá v ženskom kolektíve o niečo dlhšie. Sú citovo labilnejšie a podráždenejšie. Preto sa dokážu v určitých obdobiach horšie sústrediť na prácu a môžu sa dopustiť aj chýb. Naopak medzi typicky ženské vlastnosti patrí vytrvalosť, dokážu lepšie prepínať a rozdeliť pozornosť na viac druhov činností. Ženy sú oveľa viac a hlbšie citovo založené, a preto sú schopné lepšie pochopiť a stotožniť sa s bolesťou druhých. Práve pre túto vlastnosť sú predurčené pre vysoko morálne a humánne poslanie ošetrovať chorých.

6.2.1. Návštevy rodičov na JIS Dieťa by malo mať možnosť neustáleho styku s rodičmi tam, kde to podmienky dovoľujú. Myslím si ale, že práve na oddelení JIS je veľmi žiadúce citlivo k tomuto právu pristupovať. Ide hlavne o kategóriu detí v predškolskom veku. Záleží tu veľmi od výchovy dieťaťa a schopnosti pôsobenia rodičov na dieťa. Sestra s dostatočnou praxou dokáže nadviazať kamarátsky kontakt s dieťaťom, ale práve prítomnosť rodičov môže spôsobiť, že k nadviazaniu kontaktu sestra - dieťa nedôjde. Keď nie je možná neustála prítomnosť rodiča, jeho odchody na dieťa nepôsobia dobre. Tak isto dieťa v tomto veku dosť ťažko pochopí, že mu rodič nepomôže. Práve vtedy sa môže stať negativistický nielen k sestrám, ale aj k rodičom. Pravdaže tieto situácie záležia od toho, do akej miery rodičia svoje dieťa poznajú a dokážu na neho výchovne pôsobiť. Rodičia, ktorí majú choré dieťa, sú pod určitým psychickým tlakom. Nie každý z nich dokáže dobre zvládnuť danú zmenenú situáciu. Môže dôjsť k stavu, že začnú obviňovať ošetrujúci personál z choroby ich dieťaťa. Takéto situácie vyžadujú od sestry veľmi citlivý a tolerantný prístup. Okrem ošetrovateľskej starostlivosti musí dokázať psychologicky a výchovne pôsobiť aj na rodičov.

6.2. K vzťahu profesionálnej etiky a harmonogramu práce

7. VYSVETLENIE POJMU STRES, STRESOVÉ SITUÁCIE

Hoci práca na JIS má svoje určité pevné organizačné body, predsa tu vo zvýšenej miere dochádza v dôsledku zmeny stavu pacienta alebo akútneho príjmu k určitým posunom. Sestra sa musí v krátkej dobe rozhodnúť a zvážiť postupnosť dôležitosti výkonov. K psychicky náročným situáciám dochádza v dobe zníženého počtu sestier na oddelení, kedy musí zvládnuť prácu a väčší počet pacientov (Kondáš 1980). Tu sa nejedná ani tak o fyzickú náročnosť, ale o to, ako zvládnuť odborný výkon v čo najkratšej dobe, na vysokej odbornej úrovni, pri dodržaní profesionálnej etiky. Pritom musí rozdeliť svoju pozornosť aj na ostatných pacientov, ktorí podliehajú jej starostlivosti. V takýchto situáciach prežíva vnútorný boj, pretože si veľmi dobre uvedomuje, že akákoľvek chyba môže spôsobiť zhoršenie stavu pacienta. Aj po zvládnutí takejto situácie v sestre pretrváva pocit neuspokojenia, ku ktorému sa

Stres (anglicky stress) znamená záťaž, nadmernú námahu. Hans Selye, kanadský endokrinológ, rodák z Komárna, definoval stres ako nešpecifický agens a stav prebiehajúci so špecifickým syndrómom. Ide o zaťaženie, námahu a nepríjemnosti, ktorým je človek denne vystavený prostredníctvom mnohých vplyvov z okolia. Jedná sa o záťaž a prinútenie prispôsobovať sa, čo môže priniesť narušenie osobnej rovnováhy, pri ktorej je človek pod duševným a telesným tlakom. Stres je fenomén, ktorý môže ovplyvňovať na jednej strane pozitívne, ale dôsledky sú predovšetkým pre zdravie ľudí negatívne. Stres znamená stav, v ktorom sa nachádzame a nie príčiny, ktoré ho vyvolali. Tieto voláme „stresory“. Stres je reakcia na stresory – a síce vrodené a získané reakcie, ktoré by nám mali umožniť rýchlo sa prispôsobovať na meniace sa životné okolnosti (Praško 1996). Stres je

12


7. 1 Príčiny vzniku stresových situácií Vyvolávateľom stresu čiže stresor - stresový podnet môže byť buď fyzikálna, alebo chemicky pôsobiaca látka, ale aj ohrozenie existencie, hluk, nadmerná percepčná námaha, nadmerné požiadavky na indivíduum a jeho schopnosti a iné psychické záťaže. Razumov delí stressory na 4 skupiny: A. Stressory aktívnej činnosti, a to činnosť spojenú s rizikom, nadmerná zodpovednosť. B. Stresssory hodnotení a očakávanie úspechu a neúspechu. C. Stressory „nesúhlasnej“ činnosti, ako sú konfliktné situácie, izolácia, deprivácia, monotómia. D. Fyzikálne a prírodné stressory - úrazy, hluk, chlad, horúčava, toxické látky. Akákoľvek záťaž, nadmerná námaha stres, vyvoláva tzv. všeobecný adaptačný syndróm (GAS). Charakterizuje ho špecifická hormonálna reakcia organizmu, najmä hypofýzy (thyreotropné, gonadothtropné a adrenokortikotropné hormóny) a drene nadobličiek (ketacholamíny) s následnou aktiváciou štítnej žľazy a gonád (thyroxín a testosterón). Takto stres zasahuje viaceré fyziologické deje. Produkciou hormónov sa zvyšuje všeobecná aktivačná úroveň organizmu. Hlavným stresom na JIS je samotná práca. Na sestru sú kladené požiadavky neustáleho sústredenia sa na prácu a dokázať okamžite reagovať na zmenu stavu pacienta. Sestra sa častokrát pomerne v krátkej dobe musí rozhodnúť o správnych prioritách a tie musí aj vykonať. Akákoľvek porucha alebo chýbanie spoľahlivého technického zariadenia, nedostatok jednorazových pomôcok, zlá spolupráca s lekárom len sťažujú a zhoršujú celkovú situáciu. Tak isto znížený – nedostatočný počet sestier v smene, akútny príjem, to všetko sú situácie (stresory), ktoré vyvolávajú stres.

aktivizujúca reakcia celého organizmu na stresory, teda na všetko, čo sa bude hodnotiť ako požiadavka, ako hrozba, alebo ako poškodenie. Za stres môžeme označiť organizmom percipovaný podnet (signál podnetu), ktorý robí existujúcu biologickú homeostázu buď z hľadiska prežitia organizmu, alebo z hľadiska saturácie jeho potrieb. Ako stres chápeme integrovaný súbor celulárnych, tkanivových, orgánových a psychických zmien, ktorých cieľom je nastolenie novej rovnováhy organizmu. Ten v podmienkach pôsobenia stresu zamedzuje dezintegráciu jedinca a zvyšuje pravdepodobnosť jeho prežitia, uspokojenia jeho potrieb alebo zachovania druhu (Bělík 1995). Reakcia stresor a stres sa dá redukovať na vzťah podnet - odpoveď, len vo veľmi hrubej aproximácii a tiež len v tejto rovine platí pojem stereotypnej odpovede. V reálnom živote je situácia zložitejšia. Terajšie koncepčné modely stresu vychádzajú z predpokladu, že pri stresovej reakcii sa uplatňuje vzájomná interakcia 3 štruktúr organizmu: fyziologická, psychologická a sociálna (Schreiber 1985). Určitú mieru typu stresu možno považovať za adaptivný, pričom iný za maladaptivný. Teda s deštrukčným účinkom na organizmus. Hovorí sa o eustrese - stres prospešný a dystrese - stres škodlivý. Pričom škodlivý emočný dopad nemusí „škodlivosti“ stresu zodpovedať. I prílišná radosť môže viesť k poškodeniu. Jednotná akceptovateľná definícia stresu ani stresoru neexistuje, hlavne preto, že v jednej definícii je nemožné vystihnúť všetky charakteristické atribúty tohto fenoménu, ktorý sám výrazne presahuje hranice jednotlivých vedeckých disciplín.

13


Obr. 1. Stresory práce sestry na JIS

Zmena stavu pacienta

afunkčnosť techniky

príjem akútneho stavu

informácie

príprava ordinácií plnenie ordinácií

návšteva rodičov dokumentácia

sestra

nekľud pacienta

odborné výkony

hlásenie výsledkov

plnenie potrieb pacienta

sledovanie stavu pacienta

zmeny percepčnej aktivity, zhoršenie koncentrácie, pozornosti, prejavy agresivity. Dlhodobé alebo často sa opakujúce stresové situácie môžu viesť k poškodeniu organizmu. Nedá sa presne určiť a povedať, že stres je vyvolávateľom ochorenia, ale predpokladá sa, že stres je významný a podstatný faktor pri vzniku psychosomatických ochorení a poruchách. Medzi najčastejšie ochorenia patrí: ischemická choroba, idiopatická hypertenzia, vredová choroba, poruchy trávenia. Práve vredová choroa patrí medzi ochorenia najčastejšie spájané so stresom. Bykov a Kurcin sa najviac venovali rozpracovaniu etiopatogenézy vredovej choroby žalúdka a dvanástnika. Podľa nich vzniká žalúdočný a dvanástnikový vred vplyvom dlhodobopôsobiacich centrifugálnych patogénnych podnetov z chaoticky fungujúcich podkôrových centier, tieto podnety vyvolávajú spastický sťah hladkej svaloviny a krvných ciev pri celkovej trofickej poruche činnosti tkaniva a buniek. Následkom toho sa znižuje odolnosť žalúdočnej a dvanástnikovej sliznice a nasleduje jej natrávanie žalúdočnou šťavou. Nastáva hypersekrécia žalúdočnej šťavy a zvýšený obsah kyseliny chlorovodíkovej. Tento fenomén býva i geneticky podmienený (Amosov 1980). Takto je charakterizované počiatočné štádium pred vznikom vredu, kedy vzniká slizničná erózia, ktorá je ešte reverzibilná. Ďalší rozvoj vredovej choroby je potom podmienený jednako nepretržitým účinkom predchádzajúcich faktorov, jednak

7.2 Príznaky stresu Úzkosť je najčastejším emočným prejavom (Czako 1982). Zvýšená hladina úzkosti produkuje stresový výdaj katecholamínov a špeciálne adrenalínu. Uvádza sa, že tým sa dostávajú tkanivové bunky do anoxie a začnú produkovať viac kyseliny mliečnej. Nadbytok kyseliny mliečnej sa viaže na časť ionizujúceho kalcia a buď týmto mechanizmom, alebo priamym pôsobením na CNS sa úzklosť zvýši. Týmto sa začne uzatvárať bludný kruh. Uvedenými vplyvmi stresu sa naznačuje pôsobenie psychologického stresu na somatické deje a poruchy (Baštenický 1993). 7.2.1 Somatické príznaky Príznaky, ktorými sa prejavuje prežívanie stresovej situácie, sú u jednotlivcov odlišné. Záleží, či sa citové napätie prežíva vnútorne, alebo sa prejaví navonok. Medzi najčastejšie somatické prejavy patrí tachykardia, hypertenzia, búšenie srdca, zvýšená glykémia, suchosť v ústach, žalúdočné problémy, vracanie, hnačka, zvýšené potenie, zvýšené svalové napätie, častá potreba močenia (Charvát 1993). 7.2.2 Psychické príznaky Psychické prejavy stresu spôsobujú podráždenosť, zvýšenie duševného napätia, únavu, pocit slabosti,

14


dekompenzácia nie v oblasti hlavného výkonu, ale v oblasti vedľajších funkcií.

vznikom novej stimulácie mozgovej kôry z interoreceptorov chorobne zmenených orgánov. Tieto centripetálne, hlavne nociceptívne podnety prebiehajú mimo úroveň vedomia. Dezintegrácia nervových regulácií vedie tiež k poruche činnosti žliaz s vnútornou sekréciou, čo tiež podmieňuje účasť na patogenéze vredovej choroby. Prevažná lokalizácia vredového procesu na malom zakrivení žalúdka, v oblasti pyloru a hornej časti dvanástnika sa vysvetľuje jednak mechanizmom dráždenia, ktoré prechádza tzv. Waldeyerovou cestou, jednak výnimočne zvýšenou citlivosťou a funkčnými zvláštnosťami týchto častí tráviace ústrojenstva. Tieto úseky sú bohato zásobené vegetatívnymi nervami, hlavne parasympatickými a predstavujú teda akési locus minoris resistentiae. Bykov a Kurcin teda potvrdili hypotézu Alexandeva o sprostredkujúcej funkcii parasympatika pri tejto psychosomatickej chorobe (Amosov 1980). Tvrdia, že vznik vredovej choroby pri iných ochoreniach vnútorných orgánov alebo pri miestnych chorobných procesoch ústrednej či periférnej sústave, alebo pri miestnych zápalových procesoch v žalúdku možno vysvetliť podobou poruchou vyšších regulačných mechanizmov, teda patologickým kortikoviscerálnym stavom, ktorý je spôsobený a udržiavaný dlhotrvajúcou interoseptívnou stimuláciou z poškodených oblastí. Dlhotrvajúce intenzívne záporné emócie spôsobujú v prvom štádiu rozvoj poruchy kortikoviscerálnej dynamiky a vznik patogenickej intertnosti procesu podráždenia s ohniskom v mozgovej kôre, ktoré negatívne indikuje podkôru. To vedie k počiatočným zmenám centrálnych vegetatívnych regulácií (Amosov 1980). Druhé štádium je charakteristické preťažením kôrových buniek, ich vyčerpávaním, následkom dlhotrvajúceho podráždenia a vznikom nadhraničného útlmu v mozgovej kôre. Tento útlm vedie ku kladnej indukcii podkôrových centier (talamických a hypo-talamických), v ktorých sa vytvárajú ohniská podráždenia (tretie štádium). Oslabenie a útlm mozgovej kôry a oslabenie podkôrových centier vplyvom kôrového riadenia zosilňuje chaotickú činnosť vegetatívnych funkcií. Medzi prejavy poruchy patrí zvýšená dráždivosť a nervozita, zvýšená únavnosť, poruchy spánku, bolesti hlavy, príznaky anxiety, nechutenstvo, poruchy trávenia a zažívania, nočný des, emocionálna instabilita, sklon k dysforickej nálade, depresie. Somatické následky stresu majú často negatívny a metabolický charakter, patria teda do oblasti sprievodných znakov odpovede organizmu na stres. Ak sú psychické následky viac význačné, psychosomatické prejavy sú v pozadí a vice versa. Vysvetľuje sa to vypätím CNS na udržiavaní svojich funkcií v jednej oblasti, čo potom ide na úkor rovnováhy v inej oblasti, pričom neraz vzniká

7.2.3 Príznaky stresu prejavujúce sa v sociálnej interakcii Stresové napätie, ktoré je neriešené a pretrváva na pracovisku dlhšiu dobu, môže negatívne ovplyvniť správanie sa a postoje jednotlivých pracovníkov voči sebe a svojej práci (Jurovský 1988). Jednotlivec sa stáva odmeraným, prehnane citlivým voči sebe, urážlivým, podráždeným. Nesnaží sa situáciu riešiť, pozerať na ňu z nadhľadu. Cíti sa nepochopený kolektívom a uzatvára sa do seba. Takýmto správaním vnesie do kolektívu napätie (Seiwer 1991). Ako sme už spomínali, práca sestry je tímová práca. Na úspechu sa podieľa celý kolektív a celý kolektív je závislý na jednotlivcovi. 7.2.4 Konfliktné situácie Záťaž organizmu podráždením určitej intenzity naruší stav rovnováhy (Janík 1987). Hovoríme o rozpore – konflikte. Konfliktné situácie, ktoré vznikajú na oddelení JIS v kolektíve sestier, sú v prevažnej miere spôsobené neúmernou dlhotrvajúcou psychickou záťažou. Nedostatočný počet sestier na oddelení počas smeny, nedostatok oddychu na regeneráciu medzi jednotlivými službami, slabé – poruchové technické vybavenie vedie k napätiu a ku konfliktom. Tento stav sa dá ešte určitú dobu zvládnuť, ale pri jeho neriešení nastane situácia, kedy jednotlivca prestane zaujímať jeho práca,. Prestane mať z nej dobrý pocit. Hrozí tu – hlavne u sestier tzv. syndróm vyhorenia, totálneho nezvládnutia situácie z celkove už dlhší čas neúnosnej permanentnej záťaže. 7.3 Prevencia stresových situácií v práci sestry na JIS Určitej miere stresu sa nemožno vyhnúť v žiadnej práci a ani v bežných životných podmienkach. Podobne ako u frustrácií, možno aj pri strese hovoriť o interindividuálnej odlišnej úrovni jeho tolerancie, alebo priamo o adaptácii na stres. Nakoniec nie je možné a ani účelné vyhnúť sa stresovým situáciam, na čo upozornil už Selye. Určitou mierou stresu dokonca zlepšujeme svoju adaptačnú energiu. V „miernych dávkach“ je stres pre život nevyhnutný. Už samotná práca pre sestru na JIS je psychicky náročná a vystavuje ju mnohým stresovým situáciam, ktorých základ je v samotnej práci. Ale aj tu sa nájdu určité spôsoby, alebo systém, kedy je možné redukovať nadbytočné stresy, ktoré nepramenia z práce, ale zo zlej

15


prácou, ktoré majú nepriaznivý vplyv ako na pacientov, tak i na zdravotnícky personál.

organizácie práce. V prvom rade je to zabezpečenie dostatočného počtu sestier na pracovisku. Pre zistenie kľúčových faktorov vyvolávajúcich a zvyšujúcich stresové situácie v práci sestry na JIS sme sa rozhodli zrealizovať prieskum na JIS v tejto oblasti.

Ciele prieskumu Pomocou prieskumu sme chceli zistiť: 1. aké sú podľa respondentov – sestier pre nich náročné situácie 2. čo podľa nich im v práci prináša najviac stresových situácií 3. ako sa snažia tieto stresové situácie riešiť a zvládnuť

8. PRIESKUM STRESOVÝCH FAKTOROV A ZÁŤAŽOVÝCH SITUÁCIÍ V PRÁCI SESTRY NA JIS Východiskom prieskumu nám bola náročnosť práce sestry na JIS a stresové situácie spojené s touto

8.1 Metodika prieskumu A. Výber problematických okruhov Obr. 2. Znázornenie problematických okruhov, ktoré pôsobia ako stresory v práci sestry JIS

Forma prac. smeny

Prístroj. technika

Ženský kolektív

Vekovo zmiešaný kolektív

Lekár Realizácia

Spolupráca

Súkromi

Organizačná štruktúra práce na odd.

Rodičia Služba

Choré dieťa

Konflikty Skúsenosti počas štúdia na SZŠ

16


a akým spôsobom ho treba vyplniť. Dotazník určený pre každého respondenta – sestru bol anonymný.

B. Základný súbor Do základného – skupinového súboru bolo zaradených 20 sestier pracujúcich v trojsmennej prevádzke na oddelení KDCH – JIS, v rôznom vekovom zoskupení od 19 do 30 rokov. Dĺžka odpracovaných rokov na JIS bola v rozmedzí od 1 roku až do 3 rokov a viac. Sestry do 1 roku na JIS – KDCH boli pred ukončením povinnej nástupnej praxe. Sestry nad 3 roky práce na JIS sú vedúce smeny počas služby.

E. Ukladanie, triedenie, diferenciácia získaných údajov Celý súbor odpovedí na dotazník sme roztriedili na skupiny podľa veku sestier. Prvú skupinu tvorili odpovede sestier vo vekovej kategórii do 20 rokov, druhú skupinu tvorili odpovede sestier vo vekovej kategórii od 21 do 25 rokov a tretiu skupinu tvorili odpovede sestier vo vekovej kategórii nad 25 rokov. V prvej skupine odpovedalo 7 sestier, v druhej skupine odpovedalo 7 sestier, v tretej skupine odpovedalo 6 sestier.

C. Metódy prieskumu V prieskume sme v rámci pilotnej štúdie používali metódu priameho i nepriameho pozorovania a metódu rozhovoru. Hlavnou prieskumnou metódou, ktorú sme používali v našom prieskume, bol dotazník. Výber položiek – otázok v dotazníku bol zameraný na okruh problémov a situácií, s ktorými sa sestra na JIS stretáva najčastejšie. Odpovede na položky vyjadrovali jej postoj k riešeniu týchto situácií.

F. Vyhodnotenie získaných údajov Každú položku v dotazníku sme vyhodnotili a uvádzame ich v prehľadných tabuľkách a grafoch. G. Tabuľkové spracovanie zistených údajov Vekové rozdelenie respondentov – sestier je vyvážené v skupine do 20 rokov (7) a v skupine od 21 do 25 rokov (7). V skupine nad 25 rokov (6). Celkovo možno konštatovať, že v pracovnom tíme nie sú výrazné vekové rozdiely.

D. Získavanie údajov Respondenti – sestry pracujúce na oddelení JIS – KDCH boli vopred priamym rozhovorom oboznámené, na aký účel bude dotazník použitý

Tab. 1. Odpovede na položku 2: „Uveďte počet rokov odpracovaných na JIS:“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ do 1 roku

6

2

-

40

b/ od 1-3 rokov

1

2

1

20

c/ nad 3 roky

0

3

5

40

spolu

7

7

6

100

Počet sestier na oddelení JIS do 1 roku je rovnaký ako počet sestier pracujúcich na JIS nad 3 roky. Tab. 2. Odpovede na položku 3: „Hlavným dôvodom Vašej práce na JIS je:“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ zaujímavá práca

5

7

6

90

b/ bola som zadelená

1

0

0

5

c/ neuvažujem o tom

0

0

0

0

d/ som tu dočasne

1

0

0

5

Spolu

7

7

6

100

Z odpovedí je zrejmé, že 90 % sestier pracujúcich na oddelení JIS KDCH považuje prácu na oddelení za zaujímavú.

17


Tab. 3. Odpovede na položku 4: „Poznali ste prácu na JIS pred nástupom na toto oddelenie?“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ áno

2

2

3

35

b/ prax na SZŠ

1

2

2

25

c/ nie

3

3

0

30

d/ sprostredkovane

1

0

1

10

spolu

7

7

6

100

Odpovede na túto položku ukazujú, že až 30 % opýtaných sestier nepoznalo dostatočne spôsob práce na oddelení JIS predtým, než tam začali pracovať. 10 sestier poznalo prácu na JIS sprostredkovane. A práve práca na JIS kladie vysoké nároky na profesionálnu pohotovosť, zručnosť, skúsenosť a organizačnú pripravenosť.

Na oddelení JIS pritom však vznikajú situácie, a nie sú vzácne, keď nároky na profesionálnu pripravenosť a zdatnosť presahujú prahovú hodnotu a ich nezvládnutie z dôvodu nepoznania náročnosti práce na uvedenom oddelení zanechávajú na psychike sestier neurotizujúce stopy.

Tab. 4. Odpovede na položku 5: „Vaše skúsenosti s prácou so zdravotníckou technikou sú?“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ neverím jej

2

4

3

45

b/ stresuje ma

3

0

0

15

c/ spolieham sa na ňu

2

2

3

35

d/ neovládam ju

0

1

0

5

spolu

7

7

6

100

Z uvedených odpovedí vyplýva, že 45 % sestier sa nespolieha na zdravotnícku techniku (neverí jej), a to hlavne sestry vo vekovej kategórii nad 20 rokov. Z odpovedí sestier vyplýva, že ich skúsenosti so zdravotníckou technikou sú skôr negatívne (odpoveď a, b, d – spolu 65 %). Z uvedeného zistenia možno teda konštatovať, že značnou záťažou pre niektoré zdravotné sestry je

práca s modernou technikou. Je to jednak tým, že aj veľmi dokonalá súčasná technika si vyžaduje trvalý dohľad – pozornosť. Ďalším faktorom sú nároky spojené s jej obsluhou (odpoveď b, d) – každý jednotlivý úsek techniky má svoje špecifické problémy. Zdravotnícka technika teda sama svojim spôsobom výrazne ovplyvňuje psychiku sestry.

18


Tab. 5. Odpovede na položku 6: „So smrťou dieťaťa na Vašom oddelení sa vyrovnávate?“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ veľmi ťažko

1

2

0

15

b/ ťažko

3

3

5

55

c/ čo mi ostáva

0

0

1

5

d/ snažím sa s tým vyrovnať

1

1

0

10

e/ neuvažujem o tom

1

0

0

5

f/ neocitla som sa v tejto situácii

1

1

0

10

Spolu

7

7

6

100

So smrťou dieťaťa sa sestra dokáže len ťažko vysporiadať. Každá zo sestier si musí voliť vlastnú formu vysporiadania sa s danou situáciou (odpovede a, b, c – spolu 75 %). Na sestru negatívne dolieha ťažký zdravotný stav jej zverených pacientov, zvlášť hlboko na ňu pôsobí

smrť dieťaťa a rýchlejšie sa u nej dostavuje psychické vyčerpanie, ktoré sa prejavuje mimo iného nekľudným spánkom a podráždenosťou. Sestra tu omnoho častejšie prichádza do styku so smrťou pacienta než sestra na inom pracovisku.

Tab. 6. Odpovede na položku 7: „Mali ste možnosť zoznámiť sa s prácou na JIS počas štúdia na SZŠ?“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ dostatočne

0

1

0

5

b/ nedostatočne

4

3

3

50

c/ sprostredkovane

1

1

1

15

d/ nie

2

2

2

30

Spolu

7

7

6

100

Pomerne vysoké percento sestier bolo nedostatočne alebo vôbec oboznámené s prácou sestry na JIS počas štúdia na SZŠ. Veková skupina sestier do 20 rokov neštudovala na SZŠ v Bratislave.

Z uvedeného vyplýva, že stredné zdravotnícke školy by sa mali v príprave sestier na ich budúce povolanie venovať aj tejto problematike ako po teoretickej, tak po praktickej stránke.

Tab. 7. Odpovede na položku 8: „Neistota v práci lekára vo Vás vyvoláva?“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ napätie

4

4

5

65

b/ nepozorovala som neistotu v práci lekára

2

2

0

20

c/ nevšímam si to

1

0

0

5

d/ rozhorčenie

0

1

1

10

Spolu

7

7

6

100

19


oboznámili so všetkým, čo potrebujú pre zvládnutie náročnosti práce na oddelení JIS, pričom sa predpokladá, že existuje priama závislosť medzi odbornosťou a úrovňou istoty pri práci. Lekári by mali byť sestrám v tomto ohľade vzorom a príkladom.

Z odpovedí sestier vyplýva, že u nadpolovičnej väčšiny opýtaných sestier (65 %) neistota v práci lekára vyvoláva napätie, u 10 % sestier vyvoláva rozhorčenie. Práve na tomto oddelení sa viac ako na iných oddeleniach žiada trpezlivé a vysoko odborné pôsobenie vedúcich lekárov ako aj príklady skúsenejších sestier, aby sa menej skúsené sestry

Tab.8. Odpovede na položku 9: „Ako reagujete v prípade vzniknutého konfliktu s kolegyňou?“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ snažím sa o vysvetlenie

5

7

5

85

b/ vyhýbam sa jej

1

0

0

5

c/ ignorujem ju

0

0

1

5

d/ nezvládam túto situáciu

1

0

0

5

spolu

7

7

6

100

Naše zistenia ukazujú, že sestry sa snažia najčastejšie riešiť konfliktné situácie rozhovorom. Ale na základe praktických skúseností sa

domnievame, že nie všetky odpovede na túto položku vždy zodpovedajú skutočnosti, i keď je tu snaha o riešenie konfliktu.

Tab. 9. Odpovede na položku 10: „Prenášate svoje pracovné problémy do Vášho súkromia?“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ áno

2

1

2

25

b/ nie

2

2

0

20

c/ niekedy

3

4

4

55

spolu

7

7

6

100

To, že len 20 % sestier sa dokáže odpútať od pracovných problémov a neprenáša ich do súkromia, nie je vôbec povzbudivé. Až 25 % sestier prenáša pracovné problémy do súkromia takmer pravidelne, nadpolovičná väčšina niekedy. V rozhovoroch sa sestry sťažovali na podráždenosť, nespavosť, pocity úzkosti a rôzne ťažkosti

neurotického charakteru. Na oddeleniach JIS sa vyskytuje aj vyššie percento rizikových tehotenstiev. Aj dobré slovo lekára, vrchnej či staničnej sestry po ťažkej pracovnej smene niekedy vyváži prežitú psychickú záťaž.

Tab. 10: Odpovede na položku 11: „Uveďte Vaše najčastejšie pocity pred službou:“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ cítim napätie

4

3

2

45

b/ nemám mimoriadne pocity

1

2

4

35

c/ teším sa

2

2

0

20

spolu

7

7

6

100

Takmer polovica sestier (45 %) pociťuje pred službou napätie pre neistotu. Vyplýva to

z náročnosti na množstvo a kvalitu práce. Psychická záťaž je na tomto pracovisku veľká. Pracovnú dobu

20


ostatných funkcií. Ak však sestra nastupuje na oddelenie JIS zo záujmu, je väčší predpoklad, že sa dokáže už počas nástupnej praxe vyrovnať s týmto nie práve povzbudivým prostredím.

trávi sestra v prostredí, ktoré sa výrazne líši od iného bežného oddelenia (nemocničného prostredia). Väčšina detských pacientov je v bezvedomí a niektorí z nich žijú len vďaka náhradnej ventilácii pľúc a podpornej liečbe

Tab. 11. Odpovede na položku 12: „Je pre Vás kontrola mladších kolegýň záťažou?“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ áno

0

0

0

0

b/ nie

1

0

0

5

c/ nemám skúsenosti

3

2

0

25

d/ záleží od kolegyne

3

5

6

70

Spolu

7

7

6

100

Kontrola mladšej kolegyne je pre staršiu sestru záťažou, ak sú u nej slabé teoretické vedomosti. Treba si uvedomiť, že na tomto oddelení sa naliehavejšie žiada individuálna i kolektívna sebavýchova a sebavzdelávanie u sestier než na

ktoromkoľvek inom oddelení. Na druhej strane trvalá sebadisciplína a zlepšovanie odborných schopností a návykov zníži negatívny účinok psychického napätia pri urgentných problémoch, ktoré sa vyskytujú pri ošetrovaní detského pacienta.

Tab. 12. Odpovede na položku 13: „Návšteva rodičov pri posteli dieťaťa vo Vás vyvoláva:“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ pocit kontroly

1

3

6

50

b/ neruší ma

2

2

0

20

c/ pomáha mi

3

0

0

15

d/ nevnímam ich

1

2

0

15

spolu

7

7

6

100

Polovica sestier (50 %) uviedla, že pri návšteve rodičov na oddelení JIS má pocit kontroly zo strany rodičov. Je to spôsobené hlavne tým, že dieťa, ktoré je hospitalizované na oddelení JIS, je odkázané v prevažnej miere na ošetrovateľskú starostlivosť

sestry a pomoc rodičov sa tu vo väčšej miere nedá využiť. Chceme ale zdôrazniť, že veľmi záleží od celkového prístupu jednotlivých rodičov k danej situácii.

Tab.13. Odpovede na položku 14: „Po odpracovaní smeny sa odpútate od pracovných problémov?“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ áno

3

4

1

40

b/ trvá to dlhšie

4

3

5

60

c/ nie

0

0

0

0

spolu

7

7

6

100

21


odpracovaní pracovnej smeny dokážu odpútať od pracovných problémov, sú objektívne, resp. pravdivé. Nekorešponduje to ani s odpoveďami na položku 10.

Nadpolovičná väčšina (60 %) sestier má problémy s odpútaním sa od pracovných problémov, nakoľko im to celkovo trvá dlhšie. Otázne je, či 40 % odpovedí sestier, ktoré uviedli, že sa po

Tab. 14. Odpovede na položku 15: „Označte najstresujúcejšie faktory práce na Vašom oddelení.“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ zhoršenie kritického stavu

1

0

0

5

b/ zhoršenie stabilizovaného stavu

2

2

2

30

c/ neohlásený akútny príjem

1

2

3

30

d/ smrť dieťaťa

3

3

1

35

Spolu

7

7

6

100

Výsledok odpovedí na túto položku jednoznačne poukazuje na to, ktorý zo stavu dieťaťa pôsobí na sestru najstresujúcejšie v danej vekovej skupine. Na zatraktívnenie práce sestier na JIS a na podporu vyrovnávania sa so psychickou záťažou môže

pôsobiť predovšetkým vedomie, že napriek veľkej mortalite časť detských pacientov by nezostala medzi živými nebyť zodpovednej práce kolektívu sestier.

Tab. 15. Odpovede na položku 16: „Uveďte, ktorá zo služieb je pre Vás psychicky a fyzicky najnáročnejšia.“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ denná cez týždeň

7

6

4

85

b/ denná cez víkend

0

0

0

0

c/ nočná cez týždeň

0

1

2

15

d/ nočná cez víkend

0

0

0

0

spolu

7

7

6

100

Výsledky odpovedí dokazujú náročnosť a dynamiku prevádzky oddelenia JIS KDCH. Tab. 16. Odpovede na položku 17: „Pri usmerňovaní mojej práce staršou sestrou alebo staničnou sestrou obyčajne dokážem vysvetliť pracovný postup odborného výkonu.“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ áno

1

1

3

25

b/ nesnažím sa o to

0

0

1

5

c/ nedokážem to

1

0

0

5

d/ sama sa jej na to opýtam

5

6

2

65

Spolu

7

7

6

100

22


Odpovede na túto položku u sestier hlavne vo vekovej kategórii do 20 rokov podľa našich

skúseností však skutočnosti.

vždy

nezodpovedajú

reálnej

Tab. 17. Odpovede na položku 18: „Uveďte, ktorý z údajov Vás najviac stresuje.“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ zdravotnícka technika

1

2

2

25

b/ znížený počet sestier

3

3

4

50

c/ kritický stav

1

1

0

10

d/ konflikt so sestrami

2

1

0

15

e/ staničná/vrchná sestra

0

0

0

0

f/ konflikt s lekárom

0

0

0

0

g/ doplňte

0

0

0

0

spolu

7

7

6

100

Z uvedeného vyplýva, že nedostatočný, znížený počet sestier v službe pri plne obsadenom oddelení pacientami pôsobí v práci sestry na JIS ako jeden z hlavných stresujúcich faktorov. Druhým faktorom, ktorý vyvoláva stres u sestry, je nespoľahlivá, zastaralá zdravotnícka technika. Otázkou je, či sestry plne využili možnosť

odpovedať aj odpoveďou e/ a f/. Ak porovnáme odpovede uvedené v tejto tabuľke pod písmenom f/ konflikt s lekárom s odpoveďami na položku 8 uvedené v tabuľke 7: „Neistota v práci lekára vo Vás vyvoláva“ - odpovedalo 65 % sestier napätie a 10% rozhorčenie, tak nemôžeme tieto odpovede sestier považovať za plne pravdivé.

Tab. 18. Odpovede na položku 19: „Po službe najčastejšie pociťujete?“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ psychické vyčerpanie

2

6

6

70

b/ fyzické vyčerpanie

5

1

0

30

spolu

7

7

6

100

Sestry vo vekovej kategórii do 20 rokov (mladšie sestry) pociťujú po službe skôr fyzické vyčerpanie na rozdiel od starších kolegýň, ktoré pociťujú skôr psychické vyčerpanie. Predpokladáme, že príčinou psychickej vyčerpanosti u starších sestier po službe môže byť ich zvýšená miera zodpovednosti, zvýšené kompetencie a celkove vyššia angažovanosť v práci. Predpokladáme, že základnou príčinou je náročnosť a nepretržitosť práce, bez rozdielu pracovnej služby – s vedomím

vysokej zodpovednosti a pri každom výkone. Programovaná práca býva často narušená náhle vzniknutou neodkladnou situáciou, ako je napr. rýchla príprava k intubácii, príprava inštrumentária k žilovému prístupu, k hrudnej punkcii, k odsávaniu z bronchov, náhla komplikácia pri umelej ventilácii pľúc a pod. Pritom sestra nesmie stratiť z pozornosti ostatných detských pacientov. K práci na JIS patrí veľa vyslovene urgentných situácií.

23


Tab. 19. Odpovede na položku 20: „Práca na JIS:“ Odpoveď:

Do 20 rokov

Od 21-25 rokov

Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ Vás uspokojuje

5

6

5

80

b/ Vás neuspokojuje

0

1

1

10

c/ vyvoláva vo Vás napätie

2

0

0

10

d/ nevyhovuje Vám

0

0

0

0

Spolu

7

7

6

100

Z odpovedí sestier vyplýva, že nie každej sestre vyhovuje systém, spôsob práce a náročnosť oddelenia JIS a nevie sa naň adaptovať, prijať ho, zvyknúť si naň. A to jednak ako po fyzickej, tak po psychickej stránke. Z uvedených dôvodov sestry častejšie ako na iných oddeleniach žiadajú

o preloženie a iné pracovisko. Na druhej strane je ale sestra pre oddelenie JIS relatívne plne erudovaná a zapracovaná. Až po troch rokoch praxe je odchod každej sestry pre oddelenie JIS a pre detských pacientov veľkou stratou.

Tab. 20. Odpovede na položku 21: „Váš typ temperamentu hodnotíte jako:“ Odpoveď: Do 20 rokov Od 21-25 rokov Nad 25 rokov

% vyjadrenie

a/ sangvinický

4

3

3

50

b/ cholerický

0

1

2

15

c/ melancholický

2

2

1

25

d/ flegmatický

1

1

0

10

Spolu

7

7

6

100

ňu vyššie nároky, ktoré by mala dokázať zvládnuť. Preto je veľmi dôležité ich citlivo viesť a formovať. Pomáhať im nielen pri odbornom raste, ale aj pri hľadaní cesty spôsobu správneho formovania ich osobnosti, prejavu ich správania, komunikácie a reakcií na rôzne situácie. Záverom by sme chceli poukázať v našich odporúčaniach pre prax na riešenie problémov, ktoré by podľa našeho názoru mohli prispieť k zníženiu stresovej záťaže sestier na oddelení JIS: 1. dostatočný počet sestier a pomocného personálu; 2. nástup absolventiek na oddelenie JIS až po absolvovaní dostatočne dlhej praxe na bežnom – štandardnom oddelení. Praktické skúsenosti a manuálna zručnosť absolventiek obyčajne nie je dostatočná pre túto prácu. Tak isto ich osobnosť a zrelosť osobnostných vlastností nie je u každej na takej úrovni, aby sa dokázali prispôsobiť a vôbec zvládli psychickú, odbornú a komunikačnú náročnosť oddelenia JIS. Za zváženie stojí, či by na oddelení JIS nemali byť prijímané sestry až po určitej dobe absolvovania praxe na bežnom oddelení To by slúžilo na zdokonalenie ich manuálnych a praktických

Polovica sestier (50 %) považuje svoj temperament (ako vrodenú vlastnosť vyššej nervovej sústavy) za vyrovnaný – sangvinický. Ak by ich odpovede boli objektívne a pravdivé, možno predpokladať, že práve tieto sestry spĺňajú fyziologický a psychologický predpoklad pre túto prácu. Neznamená to však, že sestry, u ktorých prevláda iný typ temperamentu, nemajú predpoklad pre toto povolanie. Sebavýchovou, celoživotným a permanentným procesom každého jednotlivca, môže sestra zvládnuť úskalia náročnosti práce tohto oddelenia. ZÁVER Úspešnosť práce na oddelení JIS nespočíva len v dokonalej organizácií práce, ale svoju veľkú úlohu tu zohráva aj psychologický prístup jednotlivých členov v kolektíve. Treba si uvedomiť, že ide o tímovú prácu, kde nedostatočný alebo slabý prístup jednotlivca dokáže zničiť úsilie a námahu celého kolektívu. Na oddelení JIS je oveľa bližšia spolupráca lekára a sestry. Sestra má v súčastnosti oveľa vyššie kompetencie, kladú sa na

24


zručeností. Uľahčil by sa tak prechod a zaradenie týchto mladých sestier do pracovného pomeru. 3. 4. 5.

bakalárskeho a magisterského štúdia o túto prácu, a to aj tým, že sa zlepší a skvalitní ich príprava so zameraním na prácu so zdravotníckou technikou, na zvládnutie náročnejších odborných ošetrovateľských výkonov resp. na asistenciu pri týchto výkonoch, a po psychologickej stránke, aby si počas štúdia osvojili aspoň základné techniky relaxácie a odbúravania stresu. Predpokladáme, že ak si študentky osvoja tieto vedomosti a zručnosti, ich sebadôvera sa zvýši, zvýši sa aj ich záujem o túto prácu, nakoľko sa odbúra strach – stres z faktoru nevedomosti alebo neschopnosti zvládnuť toto náročné povolanie.

dostatok, funkčnosť pomocnej zdravotníckej techniky a jednorazového materiálu; zvážiť dĺžku týždennej pracovnej normy pre pracovisko JIS; nemalú úlohu tu zohráva aj finančná motivácia pracovníkov JIS.

Pre stredné zdravotnícke školy navrhujeme tieto odporúčania: − implementovať do obsahu učebných osnov teórie ošetrovania a chirurgického ošetrovateľstva teóriu a prax práce sestry na JIS v podstatne širšom rozsahu; − na hodinách psychológie, pedagogiky venovať väčší priestor stresu, mechanizmom jeho vzniku, reakciám a rizikovým faktorom, ktoré so sebou prináša - to všetko nielen na teoretickej úrovni; − na hodinách psychológie sa venovať aj praktickému nácviku relaxačných techník a techník odbúravania stresu; − komunikačné schopnosti a zručnosti rozvíjať nielen teoreticky, ale aj na hodinách praktických cvičení, na hodinách odbornej praxe v prirodzených podmienkach; − nakoľko študijný odbor detská sestra je niekoľko rokov zrušený, treba si uvedomiť, že jednou z možných príčin zvýšenej fluktuácie sestier nielen na detských oddeleniach JIS, ale všeobecne na detských oddeleniach, môže byť práve toto príčinou ich nezáujmu o prácu na detskom oddelení. Pediatria a pediatrické ošetrovateľstvo, psychológia dieťaťa, vývinová psychológia sú síce zaradené v učebných osnovách, ale k celkovej príprave na prácu na detskom oddelení, ako ukazuje prax, je to nepostačujúce. Zrejme sa ráta s tým, že doplňujúce vedomosti a poznatky sestry získajú v pomaturitnom špecializačnom štúdiu, alebo vo vyššom odbornom štúdiu, alebo v bakalárskom či magisterskom štúdiu. Treba si uvedomiť, že už samotná práca pre sestru na JIS je psychicky náročná a vystavuje ju mnohým stresovým situáciam, ktorých základ je hlavne v samotnej práci; − zvýšiť záujem študentiek stredných zdravotníckych škôl – základného štúdia, vyššieho odborného štúdia, ako i študentiek

LITERATÚRA Amosov N. 1980: Úvahy o zdraví. Bratislava, Obzor Baštenický J., Šavlík J., Šimek J. 1993: Psychosomatická medicína. 1. vyd. Praha, Grada Avicenum Bělík J. 1995: Čítanka Pocitu. 1. vyd. Praha, Victoria Bohuš O. 1992: Anesteziológia, resucitácia a intenzívna starostlivosť. Martin, Osveta Czako M., Seemannová M., Bratská M. 1982: Emócie. 1. vyd. Bratislava, Slovenské pedagogické nakladateľstvo Charvát J. 1993: Život, adaptace a stres. 2. vyd. Praha, Avicenum Janík A., Raděj Z. 1987: Človek uprostred konfliktov. 2. vyd. Martin, Osveta Jurovský A. 1988: Osobnosť človeka pri práci. Bratislava, Práca vydavateľstvo a nakladateľstvo ROH Kondáš O. 1980: Klinická psychológia. 2. vyd. Martin, Osveta, 121 Kovalčík J. 1993: Urgentná medicína. Martin, Osveta Praško J., Prašková H. 1996: Asertivitou proti stresu. 1. vyd. Praha, Grada Avicenum Rozsypalová M., Haladová E. 1981: O sestrách pro sestry. 1. vyd. Praha, Avicenum Seiwer L. 1991: Opreteky s časom. Bratislava, Alfa

__________________________________________________________________________________________ Adresa: Ivica Gulášová, Narcisová 40, 821 01 Bratislava, [email protected] __________________________________________________________________________________________

25

Oto Masár et al. - Niektoré problémy spojené so starostlivosťou o pacientov – toxikomanov.

Kontakt 6: 1 - 69, 2004 ISSN 1212-4117

Niektoré problémy spojené so starostlivosťou o pacientov – toxikomanov Some problems connected with the care of patients – drug addicts Oto Masár1,2, Květoslava Kotrbová3,4 , Roman Pešek3,4 1

Fakulta sociálnych vied Nitra, Klinika Anesteziológie a intenzívnej medicíny FN Nitra 3 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta 4 Kontaktní doléčovací centrum pro drogovou závislost, o.s. Háječek, České Budějovice 2

Summary The problems of poisoning by psychotrophic substances are increasing more and more in their topicality owing to the growth of drug addicts. Thus it is necessary to educate physicians in these problems, and even in ethical questions, and medical and legal ones as well. The author deals with some questions concerned with these problems Keywords: psychotrophic substance - drug, drug addiction - ethics - intensive medicine Súhrn Problematika inoxikácií psychotropnými látkami narastá stále viac na aktuálnosti vzhľadom na nárast drogovo závislých pacientov. Je preto potrebné vzdelávať lekárov v tejto problematike, ale i v otázkach etických, ako i medicínsko-právnych. Autor sa zaoberá niektorými otázkami súvisiacimi s tou problematikou. Kľúčové slová: psychotropná látka - droga - toxikománia – etika - intenzívna medicína odvykaciu liečbu, keďže pacienta odkázaného na multidisciplinárny medicínsky prístup je možné ťažko izolovať v terapeutickej skupine. Ak je ale pacientovi droga odobratá, je spravidla porušená táto patologická rovnováha medzi účinkami drogy a mechanizmami neuroadaptácie na jej podávanie. Táto porucha je následkom náhleho prevládnutia pôvodnej obrannej neuroadaptácie na drogu pri absencii „votrelca“, akou droga je. Táto porucha sa väčšinou prejaví jednak odvykacími príznakmi, po psychickej stránke spravidla depresiou a anxiozitou. Význam biologických mechanizmov pre vznik a udržovanie drogovej závislosti neznižuje význam sociálne – psychologických faktorov. Vzájomná interakcia biologických a sociálnoekonomických faktorov môže jednak incidenciu závislosti zjednodušiť, ale môže riziko ich vzniku i znížiť. Stres súvisiaci so sociálnou situáciou znižuje prah pre výber drogy pri možnosti výberu medzi chovaním vedúcim k blaženosti, alebo odmene aktivitou v reálnom svete (napr. prácou) na jednej strane a drogou na strane druhej. Nemenej

Komplexná starostlivosť o toxikomanov si vždy vyžaduje, aby sme sa začali zaoberať nielen medicínskymi, ale i etickými a medicínsko právnymi otázkami. Tieto problémy, s ktorými sa stretávame v každodennej praxi a často i urgentných situáciách, kladú veľké nároky na psychiku celého zdravotníckeho personálu, hlavne však na oddeleniach intenzívnej medicíny. Začiatok užívania drog nie je ničím iným než chemickou manipuláciou mozgu zdravého človeka. Mozog sa tomu bráni rozvojom adaptačných procesov, teda prestáva byť organicky „normálny“. Nie je jasné, či sú tieto zmeny reverzibilné. Obyčajne sa ustáli nová patologická rovnováha, ku ktorej udržaniu treba, aby chorý drogu neustále užíval. Spravidla sa však snaží ignorovať vážne nebezpečenstvo, že ďalšie užívanie drogy prehlbuje poškodenie mozgu, ktoré môže vyústiť v pomalú intelektovú deterioráciu a demenciu. Pochopiteľne, že užívanie psychotropných substancií sa vo väčšej alebo menšej miere prejaví na postihnutí i iných orgánov (pľúca, myokard, obličky), čo komplikuje

26


nebezpečným dôsledkom toxikománie je rast kriminality a násilia, ktoré sprevádza získavanie finančných prostriedkov na zakúpenie drogy (Birnbach).

•

ETICKÉ PROBLÉMY

intoxikovaný (náhodne, tentamen suicidi) • intenzívna liečba • psychiater • resocializácia

zdroje vo finančne náročnej intenzívnej starostlivosti a ich správne/spravodlivé rozdelenie a využitie Pri starostlivosti o toxikomana sa dajú definovať dve základné línie:

Do šesťdesiatych rokov minulého storočia bola dominantnou a bazálnou zásadou Hippokratova poučka, že pilierom profesionálnej etiky je konať pre pacienta dobro a vystríhať sa naopak postupov, ktoré by mohli pacientovi poškodiť. Pri takýchto prístupoch sa nebrala do úvahy prognostika celkového stavu pacienta. V druhej polovici 20. storočia sa medicínsko-etické a právne podmienky výrazne zmenili, a to hlavne vplyvom niektorých faktorov: • • •

liečba závislosti (dobrovoľná, nútená) • psychiater • resocializácia Ako vidno z tejto hrubej schémy, dôležitou skutočnosťou v starostlivosti o toxikomanov je veľký rozsah tímovej práce a presné vymedzenie hraníc kompetencií vo vzájomne sa prekrývajúcich problémoch nie je dobre možné. Z toho vyplýva i obtiažnosť stanovenia štandardov, správnej klinickej praxe a lege artis postupov. Je problémom definovať postup lege artis i medzi jednotlivými odbornými spoločnosťami na jednej strane a exekutívou nemocníc na strane druhej. Základnou podmienkou teda zostáva vzájomná profesná dôvera a konštruktívne ladenie k spolupráci a k riešeniu tejto problematiky, aby sa minimalizovali eticko-právne rozpory. Práve eticko-právne rozpory, ako i potreba exaktne definovať štandardné a mimoštandardné opatrenia sú najmarkantnejšie u intenzívnej medicíny. Ako hlavný úkol intenzívnej medicíny bola stanovená záchrana ľudského života u akútnych chorých, alebo poranených, alebo u pacientov s akútnou exacerbáciou chronických chorôb. Opatrenia na úseku intenzívnej medicíny sú určené na podporu pacienta v období krízy, ktorá sa vyvíja smerom k zotaveniu. Záchrana ľudského života, ako hlavná úloha, predstavuje na rozdiel od ostatných medicínskych odborov, ktoré majú za úlohu kvalitu života do určitej miery zlepšiť. Hodnotenie intenzívnej medicíny, jej kritériá úspešnosti, náklady v ekonomických aspektoch a opatrenia sa zložito porovnávajú s výsledky iných medicínskych odborov a disciplín. Ako štandardné opatrenia a prostriedky boli definované všetky lieky, formy a spôsoby liečby, výkony a operácie, ktoré ponúkajú racionálnu perspektívu prínosu pre pacienta a ktoré je možné získať a realizovať bez nadmerných výdajov, bolesti alebo inej formy ťažkostí a prehnanej náročnosti. Mimoriadne prostriedky a opatrenia sú naopak tie, ktoré nie je možné použiť bez nadmerných a nadpriemerných výdajov a bolesti, alebo inej formy záťaže, alebo ktoré pri ich realizácii neposkytujú racionálnu nádej na prínos.

starostlivosť o pacienta sa stáva výrazne tímovou prácou, nie jeden, ale skupina konzultantov rozhoduje o liečbe, pacient má právo osobného vstupu do liečby, do procesu terapie vstupuje kvalifikovaný, informovaný súhlas alebo nesúhlas, zdravotnícka starostlivosť má vysoké a stále rastúce finančné nároky, že je potrebné, hlavne v intenzívnej a resuscitačnej starostlivosti, poskytovať ju len v indikovaných prípadoch a v racionálnom rozsahu.

Starostlivosť o toxikomana si vyžaduje spravidla všetky stupne lekárskej starostlivosti – od intenzívnej až po zdravotne-sociálnu. Práve do intenzívnej medicíny významnejšie než do iných, na financie menej náročných disciplín, vstúpili ekonomické aspekty. Tie sú z hľadiska etiky výrazom spravodlivosti rozdelenia zdrojov a ich účelnosť je posudzovaná z hľadiska výstupu preferencií. V súvislosti s týmito ekonomickými aspektmi sú diskutované i etické problémy: • indikácia prijatia do intenzívnej starostlivosti (respiračná insuficiencia, bezvedomie pri overdosis) • skórovacie prognózy, respektíve predpoveď smrti, alebo prežitie v intenzívnej starostlivosti • nezahájenie a odňatie liečby • validita prospektívnych rozhodnutí k liečbe (ale vyžadovanej, prípadne odmietanej) • hranice rozhodovania pacientov psychicky momentálne nekompetentných • kvalita života v priebehu a po resuscitačnej a intenzívnej starostlivosti v ďalšom živote • zbytočná a nadmerná starostlivosť, primeranosť rozsahu liečby, vyžadovaná neúčelná starostlivosť

27


vybraní odborníci. Sieť pracovísk by mala byť zostavovaná tak, aby liečba bola dostupná pre celú krajinu. Kontrolu dodržiavania liečby (ako i prevenciu zneužívania) by mali zabezpečovať štátni lekári. Pochopiteľne, substitučná terapia bez súčinnosti s resocializáciou je neúčinná a vedie obyčajne len ku kombinovaniu substitučnej látky s drogou. Inou otázkou je efekt substitučnej terapie pre spoločnosť, keďže vieme, že toxikoman si zabezpečuje prostriedky na drogu spravidla kriminálnou činnosťou.

Znamená to v praxi, že dobro, prezentované záchranou života, je morálnou povinnosťou iba v prípadoch, keď jeho dosiahnutie nie je nadmerne útrpné, alebo nie je v zásadnom nepomere k očakávanému prínosu? Uvedené definície stavajú medicínsky personál pri liečbe toxikomanov k zásadnej dileme: časté recidívy intoxikácií (náhodných a cielených) ponúkajú otázku efektivity využitia finančných prostriedkov na intenzívnu terapiu toxikomanov a hlavne ich spravodlivé prerozdelenie. V štátoch centrálnej a východnej Európy sú vzhľadom na nízku výkonnosť ekonomík prostriedky na lekársku starostlivosť limitované a o to viac sú limitované na možnosť intenzívnej terapie, ktorá pri jej vynakladaní na toxikomanov chýba na iné diagnózy. Na základe doporučení výborov intenzívnej medicíny jednotlivých krajín prijala Európska asociácia intenzívnej medicíny tieto indikácie prijatia do intenzívnej starostlivosti: Primárne indikácie: 1. Pacient v nestabilnom stave s ohrozením a zlyhávajúcimi základnými životnými funkciami. 2. Riziko rozvoja závažných komplikácií je vysoké a komplikáciám je možné intenzívnou liečbou predísť. Pacienti bez nádeje na znovuzískanie náležitej kvality života sa neprijímajú. Pacient prijatý už do resuscitačnej/intenzívnej starostlivosti sa pri zhoršení prognózy z intenzívnej starostlivosti v Európe neprekladá na iné oddelenia, i keď kvalita života pacienta je a zrejme bude veľmi nízka. Nie je možné vykonať žiadne právne záväzné závery ani rozhodnutia, pretože neexistuje žiadna legislatíva, ktorá by definovala neprijateľnú kvalitu života. Jedným z dôvodov, prečo dochádza k častým recidívam predávkovania u toxikomanov, by mohol byť i nedostatočný rozvoj substitučnej terapie.

JEDNOTLIVÉ PRÍPRAVKY V SUBSTITUČNEJ TERAPII

POUŽÍVANÉ

Metadon Američania hľadali vhodný liek pre liečbu narkomanov závislých na heroíne. Rozhodli sa pre silné opioidné analgetikum metadon. Prvýkrát ho odporučil Dole a Nyswanderová v roku 1964. Ako tzv. methadonový program sa prvé skúsenosti získali v USA. Postupne sa začal používať aj v Európe, Švédsko v roku 1966 a postupne aj ďalšie krajiny (Nemecko, Francúzsko, Rakúsko a ďalší). Od roku 1970 je v USA povolené úradom pre FDA použitie metadonu aj pre gravidné závislé. Bol synteticky vyrobený pre nemeckú armádu v období druhej svetovej vojny. Na trh bol uvedený v roku 1943 pod názvom Dolophin (podľa Adolfa Hitlera). Je používaný na substitučnú liečbu pri závislosti na opiátoch. Je to ópiový agonista, látka rozpustná vo vode s polčasom eliminácie 30 hod. Na trhu je známy pod firemnými označeniami Physepton, Polamidon, Macodin. Zbavuje závislého možnosti vzniku abstinenčných príznakov, nenavodzuje eufóriu, blokuje túžbu po droge, ale pri dlhodobej substitúcii je to tiež návyková látka. Keďže nemá tzv. stropový efekt pacient sa môže predávkovať a smrť nastáva útlmom dychového centra tak, ako i pri heroíne. Účinná dávka je individuálna, je determinovaná ako dávka primeraná na prevenciu abstinenčného syndrómu. Pohybuje sa v rozmedzí od 60 – 150 mg/deň. Metadonový udržiavací program stabilizuje hladinu drogy u pacienta, znižuje možnosti polydrogovej závislosti a komplikácií spojených s ňou. U gravidných žien táto liečba spolu so sledovaním matky v priebehu gravidity znižuje morbiditu a mortalitu matiek a zabezpečuje stabilitu a rast plodu. Ženy zaradené do metadonového programu by mali byť oboznámené s rizikom, ktoré vzniká pre plod v prípade gravidity. Niektorí autori uvádzajú, že následky po metadone sú u novorodencov horšie ako po samotnom heroíne.

SUBSTITUČNÁ TERAPIA Substitúcia vo svojej podstate znamená pre toxikomana nahradenie pouličného, spravidla nečistého heroínu, za liek s definovanými účinkami, ordinovaný a kontrolovaný lekárom. Substitučná liečba a pomalá detoxikácia je v záujme dosiahnutia a udržania dlhodobej abstinencie oveľa účinnejšia ako náhle prerušenie prístupu k opiátom alebo rýchle detoxikačné schémy. Substitučná liečba je dlhodobá a vo väčšine krajín sú určené veľmi prísne pravidlá pre výber pacientov na tento druh liečby. Predpisy o substitučnej terapii by mala vydávať štátna správa (vláda, krajský úrad, okresný úrad) a jej realizáciu zabezpečovať

28


Tab. 2. Počet úmrtí v dôsledku predávkovania heroínom

Buprenorfín (Subutex, Buprenex, Temgesic) Je semisyntetický agonista/antagonista opiátových receptorov, na trhu je v dvoch formách, a to v injekčnej a v sublingválnej. Biodostupnosť je okolo 90 % po podaní i.m., 30 až 0 % po sublingválnom podaní. Táto sublingválna cesta nepodlieha hepatálnej eliminácii farmaka po pasáži pečeňou. Buprenorfín sa javí ako 30 x potentnejšie analgetikum ako morfín. Jeho analgetický účinok je však limitovaný tzv. stropným efektom. Buprenorfín je agonista/antagonista, po podaní pacientovi, ktorý použil iný opiát, sa môže prejaviť ako antagonista a vyvolať napríklad abstinenčný syndróm. Vzhľadom na farmakologické vlastnosti bol vo februári 1996 zavedený buprenorfín pod firemným názvom SUBUTEX vo Francúzsku na liečbu opiátovej závislosti do klinickej praxe (sublingválne tablety subutexu obsahujú 0,4 mg, 2 mg a 8 mg buprenorfínu). Je tiež doporučovaný ako alternatívna udržiavacia liečba pre gravidné ženy, závislé na opiátoch. Jeho veľkou prednosťou je, že nemá teratogénny efekt, metabolizuje sa prevažne v pečeni. V sére novorodenca má 6x vyššiu koncentráciu než v sére matky, ako následok nezrelej funkcie pečene. NAS je popisovaný mierny na druhý deň života a rýchle odznievajúci. Do materského mlieka prechádza iba v nízkych koncentráciách. Sublingválne podanie 2 - 4 mg sa vyrovná 20 – 30 mg metadonu.

rok

Tab. 1. Kriminalita v súvislosti s drogami Kriminalita

Zatknutí

3000

450

Odsúdení

1800

120

350

1991

480

1992

410

1993

540

1994

402

1995

380

1996

110

1997

80

Liečba pacientov závislých na drogách si vyžaduje vo svojej začiatočnej fáze rôzne dlhú liečbu, ktorej ciele, podmienky a režim by mali byť jasne definované. Táto definícia liečby by mala byť spoločným konsenzom odborných spoločností zainteresovaných na liečbe, ale i poisťovní, ktoré liečbu platia, aby sa zamedzilo zneužívaniu liečby, prípadne jej nedofinancovaniu. Rozsah takejto liečby je však veľmi ťažké odhadnúť vzhľadom na široké spektrum požiadaviek na jej rozsah, keďže tieto požiadavky siahajú od zvládnutia urgentných stavov spojených s predávkovaním, akútnych abstinenčných syndrómov, pridružených komplikácií, až po mravenčiu prácu s neistým výsledkom pri dosahovaní abstinencie. Práve ten neistý výsledok otvára diskusiu nad otázkou cost/benefit. Jednotlivec, ba ani jednotlivá krajina, si na túto otázku nevie, ani nebude dať vedieť odpoveď. Zostáva na medzinárodnom spoločenstve, aby tieto potreby definovali, definovali lege artis pri tejto závažnej problematike rešpektujúc ekonomickú stránku problému.

Pozitívne výsledky substitučnej liečby buprenorfínom demonštrovali Francúzi na štatistikách kriminality v súvislosti s drogami (tab. 1).

Po liečbě

1990

ZÁVEROM

Keďže buprenorfín má stropný efekt, v podstate nehrozí jeho predávkovanie z útlmu dychového centra - po buprenorfíne úmrtie tohoto dôvodu nebolo nikdy popísané (u metadonu boli úmrtia zaznamenané opakovane).

Pried liečbou

počet úmrtí

LITERATÚRA Birnbach J.: Drug Addiction. In: PGA 49,173-180. Drábková J. 1996: Otravy, předávkování, antidota (Intoxication, Overdosing, Antidotes). Selection of papers in: Anest. Resustitace, 43 (Supplement), pp. 2-3 (in Czech). Dobiáš, Macková 1990: Mýty a povery v liečbe bolesti. Vnitřní lékařství, 36, č. 9, 911 - 914. Dobiáš 1992: Úvaha nad tradičnými postupmi v anestéziológii. Anesteziologie a neodkladná péče, 3, č. 5, 156 - 158.

Podobne je to vidno i v počte úmrtí v dôsledku predávkovania heroínom, keď od rozbehnutia substitučnej terapie je vidno signifikantný pokles (tab. 2).

29


Drug Addiction of Children and Adolescents). Detský lekár, 3, pp. 6 – 9 (in Slovak) Michel R. 1979: Acute Amphetamine Abuse. Anaesthesia, 34, 1016. Ševčík P.2000: Akutní intoxikace (Acute Intoxication). Galén, Praha, 240-262 (395 pp) (in Czech). Ševčík P. 1991: Obecné aspekty péče o nemocné v přednemocniční etapě (General Aspects of Patient Care in the Pre-Hospitalization Stage). Anest. a neodkl. péče 2, 141-143 (in Czech). Vinař O.1999: Psychologie drogových závislostí (Psychology of Drug Addictions). Forum medicinae, 2, 22-23 (in Czech). Ramoška E. 1985: Propanolol Induced Hypertension in the Treatment of Cocaine Intoxication. Ann. Emerg. Med., 14, 112.

Drobná H., Huttová M. 1996: Novorodenec matky závislej na drogách – neonatálny abstinenčný syndróm (Neonates of Drug-Addicted Mothers The Neonatal Withdrawal Syndrome). Praktická gynekológia, 3, 149-154 (in Slovak). Drobná H., Huttová M. 1996: Matka závislá od drog a jej novorodenec (The Drug Addicted Mother and Her Neonate). Alkohol Drog. Záv. 31, 183-191 (in Slovak). Drobná H. 2000: Problematika drogovo závislých matiek a novorodencov (The Problem of DrugAddicted Mothers and Neonates). Zdravoten. Soc. Fakulta České Budějovice, (in Slovak). Masár O., Čižmárová E. 1996: Niektoré medicínske problémy spojené s narkomániou detí a mládeže (Certain Medical Problems Linked to

__________________________________________________________________________________________ Adresa: Oto Masár, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied, katedra ošetrovateľstva, Kraskova 1, 949 74 Nitra, [email protected] __________________________________________________________________________________________

30

Václav Dvořák – Sociální služby – přítomnost a budoucnost.

Kontakt 6: 1 - 69, 2004 ISSN 1212-4117

Sociální služby – přítomnost a budoucnost Social services – the present and future Václav Dvořák Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta

Summary Social services represent a specific area and simultaneously the focus of social help as a form of social welfare. Relating to social – political changes at the turn of the 80s – 90s of the last century it is the re-evaluation of practically all spheres of our country´s life that is occurring as well. Marked changes influenced even the social system in which its essential principles have been changed. Situation of all subjects of the whole system has distinctly been changed. Social services, however, remain practically the only area that has not yet achieved any meaningful, and speaking frankly, needed changes as well. Although it is even more than 10 years when the first proposal of improvements in this system was elaborated, the essential improvements have not been carried out so far. Keywords: social services - social help - institutional care - educational and counselling care - work rehabilitation - community care service Souhrn Sociální služby představují specifickou oblast a zároveň těžiště sociální pomoci jako formy sociálního zabezpečení. V souvislosti se společensko-politickými změnami na přelomu 80. – 90. let minulého století dochází také k přehodnocení pohledů na prakticky všechny oblasti života naší země. Výrazné změny se dotkly i sociálního systému, ve kterém se změnily jeho základní principy, výrazně se změnilo postavení všech subjektů celého systému. Sociální služby však zůstávají prakticky jedinou oblastí, která nezaznamenala výraznější a třeba říci i potřebné změny. Přesto, že je tomu již více než 10 let, kdy byl zpracován první návrh úprav tohoto systému, k zásadním změnám nedošlo. Klíčová slova: sociální služby – sociální pomoc – ústavní péče – výchovná a poradenská péče – pracovní rehabilitace – pečovatelská služba skupiny občanů těžce zdravotně postižených, bezúročné půjčky. Uvedené služby nejsou taxativním výčtem a poskytovatelé těchto služeb mohou nabízet i jiné služby, jakou je např. raná péče, chráněné bydlení nebo osobní asistence. V některých případech jde o služby, které dříve chyběly a jejich vznik je reakcí na potřeby specifických skupin občanů s využitím moderních forem sociální práce. Velice důležité místo při rozvoji sociálních služeb zaujímá neziskový sektor. Je však nutno konstatovat, že rozvoj sociálních služeb je do jisté míry spíše živelný a nestrukturovaný.

Součástí velkých změn, které probíhají v naší společnosti od roku 1989 jsou i změny v oblasti sociálních služeb. Před rokem 1989 poskytoval sociální služby převážně stát a nabídka služeb byla velice omezená – kromě ústavní péče existovalo jen malé množství jiných typů služeb a potřebné služby byly nahrazovány peněžitými dávkami. Rozvoj sociálních služeb je možno zaznamenat po roce 1989 zejména ve struktuře poskytovaných služeb. V rámci sociální péče se poskytují zejména tyto služby: výchovná a poradenská péče, pracovní rehabilitace, ústavní sociální péče, včetně péče v ostatních zařízeních sociální péče, dále pečovatelská služba, stravování, kulturní a rekreační péče, mimořádné výhody pro některé

31


poptávku a využívá nástrojů trhu k vyvolání nabídky a konkurenci, která vede ke zvyšování kvality. Za reálnou existenci služeb by měly být v zájmu prospěchu svých občanů odpovědny stále více samosprávné obce. Je nutné a pro budoucnost naprosto nezbytné stanovit podstatně příznivější a rovnoprávnější podmínky pro podporu a rozvoj činnosti nestátních subjektů v této oblasti. Role státu spočívá především v oblastí právní regulace, ekonomické stimulace a podpory. Vraťme se do období, kdy byla zahájena transformace systému sociálního zabezpečení, kdy v souvislosti s konstrukcí záchranné sociální sítě byly zahájeny práce na tvorbě nových sociálních systémů –systému sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci, jako tří na sebe navazujících relativně samostatných systémů, které se od sebe liší tím, jakou sociální situaci řeší, jakým způsobem jsou financovány jednotlivé dávky v systému a dále, jak je zajištěno jejich organizační zabezpečení. V systému sociálního pojištění jsou řešeny sociální situace, na které se občan může předem připravit, možno říci pojistit, formou odložení části své dnešní spotřeby na krytí budoucí nejisté sociální situace, která může být krátkodobá i dlouhodobá. Z tohoto pohledu již dnes existují, případně se připravují systémy důchodového pojištění – viz zákon č.155/1995 Sb. o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, zákon č.42/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů o penzijním připojištění se státním příspěvkem, dále nemocenského pojištění, zdravotního pojištění – zákon č.48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění ve znění pozdějších předpisů a státní politiky zaměstnanosti - viz zákon č.1/1991 o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, v rámci systému státní sociální podpory – zákon č.117/1995 Sb. o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů, jsou řešeny sociální situace, které jsou na základě společenského konsenzu uznány za zřetele hodné, to znamená, že jde o sociální události, kdy je potřebné rodinu, především ale rodinu s dětmi podpořit. Takovou sociální událostí je např. narození dítěte, péče o nezaopatřené dítě apod. V rámci systému sociální pomoci jsou řešeny obtížné sociální situace, které občan není schopen řešit sám nebo s pomocí vlastní rodiny. Sociální pomoc je pak poskytována v návaznosti na výsledcích sociální práce, jakožto základní metody sociální práce, ve dvou základních směrech: formou sociálních služeb a formou sociálně právní ochrany, včetně dávek sociální pomoci. Sociální služby jsou poskytovány především nestátními neziskovými organizacemi, obcemi, městy či kraji, formy sociálně – právní ochrany a dávky sociální pomoci poskytuje stát prostřednictvím pověřených obecních úřadů či obcí s rozšířenou působností.

Potřebné legislativní změny nebyly prováděny pružně a koncepčně a mnohdy byly zastaralé již v době, kdy nabývaly účinnosti. Fakt, že dosud není k dispozici zákon o sociálních službách, nic nemění na skutečnosti, že občané jsou v rámci sociální péče zajišťováni v případě potřeby sociálními službami, které představují především domovy důchodců, domovy penziony pro důchodce, ústavy sociální péče pro dospělé i mládež a pečovatelská služba. Určité problémy se však týkají ekonomických aspektů poskytování sociálních služeb. Po celá devadesátá léta se základní principy financování systému sociálních služeb nezměnily i přesto, že jako jedno z prvních opatření v oblasti sociální transformace bylo umožnění vstupu obcí a nestátních neziskových organizací do tohoto sektoru. Stávající systém financování sociálních služeb je v současné době velmi limitujícím prvkem dalšího rozvoje tohoto systému sociální ochrany obyvatelstva. Současný systém financování je možno označit za systém, který v sobě obsahuje výrazné prvky centrálního administrativně direktivního charakteru řízení, které výrazně brání rozvoji této sféry a potlačují iniciativu především obcí a nestátních neziskových organizací. (Blíže k této problematice Průša: Ekonomie sociálních služeb, ASPI 2 003) V roce 2000 bylo na sociální služby vynaloženo celkem 11 576 mil. Kč., z toho: • ze státního rozpočtu bylo uvolněno ve formě státní dotace na lůžko a ve formě dotací pro nestátní neziskové organizace 3 827 mil. Kč. • uživatelé jednotlivých sociálních služeb přispěli na krytí nákladů poskytnutých služeb částkou 3 374 mil. Kč. • z rozpočtů zřizovatelů jednotlivých zařízení bylo uvolněno 4 375 mil. Kč. Tento přehled, i přes zmiňovanou problematiku financování, dokazuje pozornost, jaká je oblasti sociálních služeb věnována pozornost. A nejde jen o to, že řešení problému jednotlivců, rodin nebo skupin občanů ovlivňuje pozitivně sociální klima celé společnosti, ale bez působení sociálních služeb v celém svém spektru by se část občanů a nikoliv nevýznamná, nemohla podílet na všech stánkách života společnosti, znemožňovalo by se uplatnění lidských i občanských práv a docházelo by k jejich sociálnímu vyloučení. Každému občanu, ať žije kdekoliv, musí být umožněn přístup k celému spektru sociálních služeb, a to z hlediska finanční i fyzické dostupnosti. Znamená to, že v každém území by měly být některou z forem občanům k dispozici všechny základní typy sociálních služeb. Ty představují komplex vzájemně nezastupitelných aktivit, které řeší individuální situace sociální případně i hmotné nouze. Pokud jde o placené služby, je v Evropě běžné, že stát posiluje podle potřeby příjmy svých občanů tak, aby si sociální služby mohli koupit. Tím vytváří koupěschopnou

32


systém a v zájmu zabezpečení ochrany uživatele sociálních služeb eliminovat jeho největší rizika. A jaká je současná situace v závěru roku 2003. Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovalo a předložilo vládě nový návrh věcného záměru zákona o sociálních službách. V předloženém návrhu se uvádí, že cílem předkládaného věcného záměru zákona o sociálních službách je vytvořit podmínky pro uplatnění principů moderní sociální politiky v oblasti sociálních služeb. Důraz je kladen na přenesení tohoto procesu na úroveň obce a kraje a maximální možné přiblížení systému sociálních služeb jejich uživatelům. Hlavními principy navrhovaného řešení jsou zajištění kvalitních služeb pro uživatele a jejich participace na utváření vhodné sítě sociálních služeb, vytváření příležitostí k rozvoji kvalitních sociálních služeb, podpora účasti poskytovatelů sociálních služeb v otevřeném a transparentním konkurenčním prostředí a vytváření podmínek pro realizaci účinné sociální politiky na všech úrovních veřejné správy. Návrh věcného záměru zákona o sociálních službách upravuje cíle a principy, na nichž je nový systém založen, komu jsou sociální služby určeny, jaké sociální služby jsou poskytovány, kdo je účastníkem systému sociálních služeb, jak je celý systém organizován a zabezpečen z hlediska plánování, toku informací, zajištění a kontroly kvality, účinnosti a efektivity poskytování sociálních služeb. Závěrem je možno konstatovat, že byl učiněn další významný krok v oblasti sociálních služeb. Zbývá jen doufat, že to, co prosazuje Evropská unie v oblasti sociální politiky – totiž moderní strategii,založenou na vytváření rovných příležitostí ve společnosti a podpoře ohrožených skupin obyvatel tak, aby nedocházelo k jejich sociálnímu vyloučení a nezvyšovalo se riziko společenských konfliktů, najde odezvu také v České republice.

Takto pojaté základní systémy sociálního zabezpečení jsou v souladu s trendy, které jsou uplatňovány ve vyspělých zemích a odpovídají i nejnovějším teoretickým poznatkům. Současné světové sociální systémy obsahují totiž jak dávky založené na principu pojištění, tak i dávky výběrového charakteru, u kterých je výše i okruh příjemců stanoven v závislosti na konkrétní příjmové a sociální situaci rodiny. Přitom v řadě zemí jsou dávky, které se u nás poskytují jako dávky v systému státní sociální podpory a dále dávky poskytované v systému sociální pomoci, spojeny do jediného systému, který je zpravidla označován jako Social Assistance - sociální pomoc. Z uvedené stručné charakteristiky dosavadního průběhu sociální transformace vyplývá, že v uplynulém období nebyly v rámci systému sociální ochrany vytvořeny potřebné nástroje a mechanismy, které by řešily všechny sociální situace adekvátně společenským podmínkám a potřebám. Především se to týká sociální pomoci. Již na jaře 1995 předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu k projednání návrh zásad zákona o sociální pomoci. Návrh zákona o sociální pomoci vláda neprojednala, protože vyvolal množství kritiky u odborné veřejnosti a nebyl podle některých názorů v souladu s ústavním pořádkem ČR a s právem EU. Na základě připomínek, především z řad poskytovatelů sociálních služeb, bylo rozhodnuto vypracovat nový model financování sociálních služeb, který byl následně zapracován do nového věcného záměru zákona o sociální pomoci, který vláda v únoru 1998 schválila. Protože navržený systém financování sociálních služeb nezaručoval dostatečně jejich dostupnost a ze strany státu nebyly vytvořeny nástroje pro ovlivňování jejich dalšího vývoje, bylo počátkem roku 1999 rozhodnuto přehodnotit tento

__________________________________________________________________________________________ Adresa: Václav Dvořák, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra sociální práce a sociální politiky, Jírovcova 24, 370 04 České Budějovice, [email protected]. __________________________________________________________________________________________

33

Jana Levická - Enviromentálna intervencia ...

Kontakt 6: 1 - 69, 2004 ISSN 1212-4117

Enviromentálna intervencia – prepojenie profesionálnych a neprofesionálnych zdrojov Evironmental intervention – interconnection of professional and non-professional sources Jana Levická Trnavská univerzita, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce

Summary The question of relationship among professionals and volunteers belongs since the onset of social work professionalization to a much debated theme in this area. Environmental intervention is the way of enabling the most effective use of possibilities provided by integration of professional and voluntary work in favour of a client. Keywords: intervention - environmental intervention – professionals – volunteers - community social work Sumár Otázka vzťahu medzi profesionálmi a dobrovoľníkmi patrí od počiatkov profesionalizácie sociálnej práce k najdiskutovanejším témam v tejto oblasti. Enviromentálna intervencia je cesta, umožňujúca čo najefektívnejšie využitie možností, ktoré sú ponúkané spojením síl profesionálov i dobrovoľníkov v prospech klienta. Kľúčové slová: intervencia - enviromentálna intervencia – profesionáli - dobrovoľníci - komunitná sociálna práca Cieľom intervencie je zlepšenie klientovej kompetencie prostredníctvom sociálnej opory vychádzajúcej z kvalitnej sociálnej siete, čo sa v teórii označuje termínom budovanie ekologickej perspektívy.

Enviromentálna intervencia sa orientuje nielen na klienta, ale aj na jeho okolie, ktoré sa snaží ovplyvňovať prostredníctvom zásahov z prostredia klienta, v dôsledku čoho býva charakterizovaná aj ako metóda pomoci z vonku do vnútra. Základom enviromentálnej intervencie je úsilie o prepojenie profesionálnych a neprofesionálnych zdrojov pomoci v prospech klienta, teda o vytvorenie spolupráce medzi profesionálnou a laickou sieťou. Cieľom tejto pomerne mladej metódy je mobilizácia a modifikácia sociálnej podpory dostupnej pre cieľovú populáciu v prirodzenom prostredí. Enivromentálna intervencia sa orientuje aj na zmenu charakteru a štruktúry sociálnej siete tak, aby služby, ktoré poskytuje sieť, boli komplexné a efektívne. Z metodologického hľadiska nemôžeme hovoriť o jednotnej metóde, ale o metodickom konaní, ktoré v sebe obsahuje viaceré variácie (techniky), pričom sa pohybuje od základnej varianty profesionálnej enviromentálnej intervencie orientujúcej sa na tvorbu sociálnej siete (networking), cez intervenciu, ktorá sociálnu sieť využíva ako doplnok k profesionálnej intervencii (napr. program rovesníckych skupín pre postihnuté deti tzv. peer-peer helping program), až po postupy, v ktorých primárnym zdrojom pomoci je konkrétne sociálne prostredie klienta (svojpomocné skupiny).

K najznámejším technikám používaných v rámci enviromentálnej intervencie môžeme zaradiť: Posilňovanie postavenia komunity (Community Empowerment) Tento prístup je zameraný na skvalitnenie sociálnej siete v rámci komunity a je založený na posilňovaní vzťahov medzi takými osobnosťami v komunite, ktoré môžu ovplyvniť verejnú mienku a prostredníctvom nej prispieť k rozvoju sociálnych služieb a k odhaľovaniu finančných, technických i personálnych zdrojov. Ide o tzv. neformálnych vodcov, ktorí často prichádzajú z rôznych asociácií pôsobiacich v rámci komunity ako sú napr. miestni podnikatelia, členovia profesionálnych alebo náboženských skupín a pod. Posilňovanie komunity sa deje v nasledovných krokoch: a) vytipovanie vedúcich osobností v komunite,

34


b)

oslovenie - prizvanie osobností k participácii na riešení problémov, týkajúcich sa celej komunity, c) spoločné plánovanie sociálneho rozvoja komunita a stratégia jej budovania. Tento prístup sa využíva predovšetkým v mestských komunitách, v ktorých pôsobí väčšie množstvo záujmových združení, agentúr ap., orientujúcich sa na špecifické klientské skupiny. Proces budovania siete zahŕňa tiež „vlastníctvo“ a investície do generovaných riešení. Napr.: • vytvorenie skupín vzájomnej susedskej pomoci, na ktoré sa obyvateľ môže obrátiť o pomoc, • poskytovanie poradenstva, technickej asistencie a organizačnej pomoci miestnym skupinám, • podpora miestnym skupinám pri tvorbe svojpomocných projektov napr. formou vzdelávania spotrebiteľov, služieb pre domácnosť, zlepšením susedských vzťahov, prevádzkovaním liniek dôvery atď. Enviromentálna intervencia, ktorá sa orientuje na vyhľadávanie prirodzených poskytovateľov pomoci, zahŕňa nadviazanie vzťahov s ústrednými poskytovateľmi pomoci v danej komunite s cieľom zachovania existujúcich foriem pomoci. Prvým krokom je identifikácia a lokalizácia tzv. „prirodzených poskytovateľov pomoci“ v komunite: teda tých ľudí, na ktorých sa ľudia spontánne obracajú, ak potrebujú radu a pomoc. Profesionál si vytvára s týmito ľuďmi partnerské vzťahy, konzultuje s nimi potrebné zmeny v sieti a v neposlednom rade im pomáha stať sa ešte lepšími poskytovateľmi pomoci. Súčasťou enviromentálnej intervencie je tak spolupráca s „neprofesionálmi“ a intervencia do ich kvality. Táto intervencia však nevychádza z modelového prístupu odborníka pôsobiaceho na nezorientovaných laikov, ale z fundovaných a vopred overených informácií o každodennom fungovaní prirodzenej siete pomoci, prostredníctvom konkrétnych inštitúcií, na základe pochopenia inštitucionálnych „modusov operandi“, čiže pravidiel a noriem konkrétnych inštitúcií, podmieňujúcich poskytnutie pomoci. Špecifické aktivity profesionála vo vzťahu k prirodzeným poskytovateľom pomoci môžu obsahovať: • pravidelné konzultácie o prípade podľa vopred stanoveného rozvrhu, • nácvik komunikačných zručností, • poskytovanie informácií o zdrojoch pomoci a službách v komunite prostredníctvom spravodajcu alebo skupinových stretnutí, • posúvanie klientov od profesionálov k prirodzeným poskytovateľom a od prirodzených poskytovateľov smerom k oficiálnym službám atď.

K výhodám formovania aliancie profesionálov s prirodzenými poskytovateľmi pomoci patrí napr. rozšírenie služieb oficiálnych agentúr, kontakt s klientmi, ktorí odmietajú spolupracovať s oficiálnymi službami, podpora preventívnych programov. Enviromentálna intervencia priniesla tiež rozšírenie dnes už klasických stratégií susedskej pomoci, ku ktorým patrí aj tzv. program strážcov dverí (gatekeepers), ktorý bol najskôr implementovaný do programov pre seniorov. Program „strážcovia dverí“ vychádza z jednoduchej úvahy, že práve susedia a ľudia prichádzajúci do pravidelného neformálneho resp. poloformálneho vzťahu s inými ľuďmi si môžu najskôr všimnúť individuálnych či sociálnych zmien, signalizujúcich potrebu pomoci. Preto boli v niektorých komunitách vyškolení vybraní jednotlivci (pomerne často išlo napr. o poštových doručovateľov) tak, aby boli schopní identifikovať niektoré možné problémy v domácnosti a upovedomiť o nich príslušné inštitúcie. Postupne do týchto programov boli zapojení napr. kaderníčky, taxikári, obchodníčky, domáci ap. Všetci títo dobrovoľní „strážcovia dverí“ plnia dôležité úlohu pri včasnej detekcii sociálnych problémov. Príprava bola vedená skúsenými profesionálmi – sociálnymi pracovníkmi, ktorí „vyškolením“ laikov získali spoľahlivých a kompetentných dobrovoľných spolupracovníkov, pomáhajúcich v najobtiažnejšej práci – vo včasnom vyhľadávaní klientov. K ďalším technikám, ktoré sa osvedčili v komunitnej praxi, patrí združovanie dobrovoľníkov. Ide o formu vytvorenia fungujúcej sieťovej databázy, ktorú môžu využívať ľudia žijúci v komunite, ale tiež inštitúcie či organizácie, poskytujúce sociálne služby. Prostredníctvom dobrovoľnej evidencie ľudí ponúkajúcich pomoc na báze dobrovoľnosti je možné pomerne rýchlo sprostredkovať potrebnú formu pomoci klientom, ktorí pomoc hľadajú. Mimoriadne užitočnou sa táto forma ukazuje pri klientoch s obmedzenými zdrojmi podpory, alebo pri klientoch, ktorí svoju sociálnu sieť používajú často a tým ju preťažujú. K najznámejším programom pracujúcim na tejto báze patria napr. „Dobrovoľnícke banky“ (Volunteer Banks), alebo program „Podporte starých rodičov“ (Foster Grandparents), usilujúci o prepojenie starých a mladých v komunite na základe multigeneračného vzorca, ďalej napr. program „Rodičovskí poradcovia“ (Parental Aides), prostredníctvom ktorého je poskytovaná pomoc a podpora rizikovým klientom a ich rodinám atď. Väčšina týchto programov je založená na tom, že dobrovoľníci si vytvárajú individuálny vzťah ku svojim klientom: jeden k jednému ( one – to – one), ktorý umožňuje, aby klienti prijímajúci potrebnú pomoc ju vnímali skôr ako kamarátsku

35


formu podpory než ako profesionálnu intervenciu, čo sa ukázalo veľmi účinným najmä v krízových situáciách, alebo v situáciách ak klient potrebuje nepretržitú pomoc. Mimoriadna pozornosť sa zo strany profesionálov pracujúcich metódou enviromentálnej intervencie venuje výberu, výcviku a prideleniu vhodného dobrovoľníka pre konkrétneho klienta. Súčasťou je tiež monitorovanie pomoci a vzťahu, ktorý sa buduje medzi dobrovoľníkom a jeho klientom. Medzi formy enviromentálnej intervencie môžeme zaradiť tiež prístup zmeraný na podporovanie siete, ktorý zahŕňa konzultácie a pomoc pri udržiavaní a posilňovaní neformálnych snáh klientovej podpornej sociálnej siete, skladajúcej sa vo všeobecnosti z rodiny, priateľov a susedov. Sieťová intervencia (intervencia poskytovaná prostredníctvom siete) sa často robí ako integrálna časť klinickej intervencie. Napr.: • práca s celou rozvetvenou rodinou vývinovo zaostalého dieťaťa, tak, aby boli všetci členovia rodiny schopní pomáhať rodičom a podporovať ich, • poskytnutie výcviku príbuzným seniora s Alzheimerovou chorobou, ktorý je v domácej starostlivosti zameraného na praktickú pomoc pri chorobe, • pomoc mladistvému delikventovi pri návrate do komunity z inštitucionálnej starostlivosti pri vytváraní potrebných prosociálnych kontaktov, • pomoc matkám adolescentov, aby vzrástol počet osôb, ktoré im spoľahlivo poskytnú emocionálnu a inštrumentálnu podporu. Súčasťou metódy je aj hodnotenie aktuálnej sociálnej siete a zdrojov sociálnej pomoci, získavanie a mobilizácie zdrojov, vytvorenie plánu

na zvýšenie rozmanitosti a množstva sociálnej pomoci poskytovanej jednotlivcovi. Cieľ sieťovej intervencie sa mení v závislosti od klientových potrieb a môže zahŕňať aj priamy výcvik členov sociálnej siete, alebo priamu intervenciu cielenú na konkrétneho klienta, vrátane úsilia o jeho aktívne zapojenie. Enviromentálna intervencia prináša nielen nové formy pomoci klientovi, ale zároveň mobilizuje prirodzené zdroje ukrývajúce sa ako rezerva v každej komunite. Jej prínosom je vytvorenie sociálneho premostenia medzi profesionálmi (ktorých je v komunite nedostatok a ktorí práve v dôsledku množstva klientov hľadajúcich pomoc spravidla nemôžu poskytovať takú mieru individuálnej pomoci klientovi, akú potrebuje) a dobrovoľníkmi, ktorí chcú svoj časť a svoju energiu venovať v prospech pomoci iným ľuďom. Špecifikom tohto prístupu je, že prijíma dobrovoľníkov ako rovnocenných, mimoriadne dôležitých partnerov, pomáhajúcich riešiť sociálnu situáciu v komunite. LITERATÚRA Galuske M. 2001: Methoden der Sozialen Arbeit. Eine Einführung. 3. überar. Und erw. Aufl. Weinheim und München: Juventa Verlag Levická J. 2002: Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava: ProSocio Whittakar J.K., Tracy E.M. 1989: Social Treament an Introduction to Interpersonal Helping in Social Work Practice. Second Edition. New York: Aldine de Gruyter

__________________________________________________________________________________________ Adresa: Jana Levická, Trnavská univerzita, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, katedra teórie sociálnej práce, Univerzitné nám. 1, 918 43 Trnava, [email protected] __________________________________________________________________________________________

36

Patricia Porubčanová - Súčasné trendy v starostlivosti o zomierajúcich na Slovensku

Kontakt 6: 1 - 69, 2004 ISSN 1212-4117

Súčasné trendy v starostlivosti o zomierajúcich na Slovensku Present trends in the care of dying people in Slovakia Patricia Porubčanová Trnavská univerzita, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, katedra dobrovoľníctva

Summary Slovak republic did not focus attention on the problem of incurable and dying people before the year 1989. Now we have to change this situation. This article informs about present activities which are realizing in this area (legislation, practical activities, education). Keywords: hospice - palliative care - legislation - education Súhrn Keďže pred rokom 1989 sa na Slovensku nevenovala adekvátna pozornosť starostlivosti o nevyliečiteľne chorých a zomierajúcich, musíme v tomto období situáciu zmeniť. Tento článok informuje o súčasných aktivitách (legislatívnych, praktických i vzdelávacích), ktoré sa v Slovenskej republike v tejto oblasti realizujú. Kľúčové slová: hospic - paliatívna starostlivosť - legislatíva - vzdelávanie kedy nadobudla platnosť novela zákona č.80/2000 z 15.2. 2000, ktorým sa mení a dopĺňa zákon NRSR č.277/1994 Z.z. o zdravotnej starostlivosti v znení neskorších predpisov. V tejto právnej norme je v § 24 odsek 1 zakotvené, že sústavu zdravotníckych zariadení tvoria podľa písmena n) zariadenia, ktoré poskytujú paliatívnu starostlivosť (ďalej len hospice). Paliatívnu starostlivosť môžeme podľa Svetovej zdravotníckej organizácie špecifikovať ako aktívnu, celkovú starostlivosť o pacientov v období, kedy ich choroba už neodpovedá na kauzálnu liečbu a prvoradou sa stáva kontrola bolesti, alebo iných symptómov. Kladie sa dôraz na kvalitu života a zdôrazňuje sa zabezpečovanie nielen biologických, ale aj sociálnych, psychologických a spirituálnych potrieb. Ponúka tiež podporu rodine vysporiadať sa s danou situáciou. Právna norma, ktorá zatiaľ v Slovenskej republike vymedzuje poskytovanie paliatívnej starostlivosti je Koncepcia paliatívnej starostlivosti, ktorá bola uverejnená vo Vestníku MZSR 19. augusta 2002, čiastka 25-26. Koncepcia paliatívnej starostlivosti definuje základné pojmy

ÚVOD Málo ľudí myslí v čase mladosti, úspechu a zdravia na utrpenie a smrť. Vyplýva to aj z prehnaného individualizmu a konzumizmu dnešnej spoločnosti. Napriek tomu môžeme nájsť aj takých, ktorí svoje aktivity a pomoc upriamujú na tých, ktorí by v žiadnom prípade nemali zostať sami – na ľudí v posledných chvíľach svojho života. V porovnaní so západnými krajinami je v Slovenskej republike starostlivosť o zomierajúcich iba v začiatkoch. Napriek tomu zaznamenávame dôležité úspechy nielen čo sa týka legislatívnych úprav, ale aj praktických aktivít a vzdelávania v paliatívnej starostlivosti. LEGISLATÍVA Na základe odporúčania Rady Európy č. 1418/1999 o Ochrane ľudských práv a dôstojnosti nevyliečiteľne chorých a zomierajúcich, začala aj Slovenská republika konať v úpravách legislatívy týkajúcej sa tejto problematiky. Pojem hospic sa do našich právnych noriem dostal až 1. apríla 2000,

37


•

týkajúce sa paliatívnej starostlivosti, určuje zdravotnícke zariadenia a formy poskytovania paliatívnej starostlivosti, pričom rozlišuje ambulantnú a ústavnú formu. Ústavnú formu paliatívnej starostlivosti v Slovenskej republike vykonávajú oddelenia paliatívnej starostlivosti v nemocniciach a iných zdravotníckych zariadeniach alebo hospice, ktoré sú chápané ako samostatné zdravotnícke zariadenia. V Koncepcii je stanovené aj minimálne personálne obsadenie oddelení paliatívnej starostlivosti a hospicov, pričom sa odporúča, aby tam boli zastúpené nasledujúce profesie: • Lekár • Sestry • Fyzioterapeut • Klinický psychológ • Liečebný pedagóg • Sociálny pracovník • Duchovný • Dobrovoľníci Úväzky, prípadne počet jednotlivých pracovníkov sa vypočítava na základe počtu postelí, pričom optimálny počet lôžok na oddelení paliatívnej starostlivosti je 10 až 20 a v hospici 15 až 25. Chceli by sme tu zdôrazniť potrebu dobrovoľníkov, bez ktorých by hospic alebo odelenie paliatívnej starostlivosti nemohlo fungovať. Z hľadiska počtu obyvateľov Slovenskej republiky a s vedomím nerozvinutej a nedostačujúcej domácej a ústavnej starostlivosti odborníci navrhujú zriadiť na Slovensku 550 lôžok poskytujúcich paliatívnu starostlivosť (približne 250 pre hospice a 250 pre oddelenia paliatívnej starostlivosti).

• • • • • • • • •

stanoviť etický kódex pre poskytovanie hospicovej a paliatívnej starostlivosti spolupracovať na podkladoch pre kvalitnú prípravu a vzdelávanie poskytovateľov hospicovej a paliatívnej starostlivosti spolupracovať s lekárskymi, sesterskými a odbornými a profesnými spoločnosťami spolupracovať so zahraničním spolupracovať s orgánmi štátnej správy SR propagovať myšlienky hospicového hnutia kompletizovať informácie o súčasnom stave a poskytovateľoch hospicovej a paliatívnej starostlivosti v SR organizovať pracovné stretnutia poskytovateľov hospicovej a paliatívnej starostlivosti podporovať dobrovoľníctvo v oblasti hospicovej a paliatívnej starostlivosti zabezpečovať medzinárodnú spoluprácu a účasť na pracovných stretnutiach

POSKYTOVANIE PALIATÍVNEJ STAROSTLIVOSTI Na Slovensku je okolo 30 subjektov – t.j. občianskych, cirkevných a iných združení, ktorých cieľom je vybudovať hospic alebo oddelenie paliatívnej starostlivosti. Prvý hospic na Slovensku je Hospic bl. Matky Terezy v Bardejovskej Novej Vsi. Zriaďovateľom je Arcidiecézna charita Košice. Slávnostná kolaudácia budovy sa uskutočnila dňa 16.9. 2002 za prítomnosti premiéra Mikuláša Dzurindu. Hospic však začal reálne fungovať až 1.7. 2003 príjmom prvého pacienta. Kapacita hospicu je 20 lôžok. Veľká škoda je, že hospic je stále na tzv. priamych platbách, čo znamená, že funguje len vďaka sponzorom, grantom a darcom. Ďalši hospic, ktorý bol zriadený v roku 2003 je Hospic zdravotno-sociálneho centra sv. Alžbety v Trsticiach, ktorého kapacita je 20 lôžok. Od roku 2003 začal fungovať aj mobilný Hospic sv. Kataríny z Labourne v Bratislave, ktorého zriaďovateľom je Spolok sv. Vincenta de Paul na Slovensku. Okrem toho, že členovia tímu navštevujú pacientov v domácnostiach, zapožičiavajú im aj potrebné zdravotnícke pomôcky. Okrem toho sú pripravené projekty budúcich hospicov, ktoré by mali byť na Slovensku vybudované. Prvé oddelenie paliatívnej starostlivosti v Slovenskej republike bolo založené vo februári 1995. Zriaďoveteľom je Národný onkologický ústav v Bratislave. Kapacita tohto oddelenia je 19 lôžok. Na tomto oddelení je vysoko rozvinutá dobrovoľnícka činnosť.

ASOCIÁCIA HOSPICOVEJ A PALIATÍVNEJ STAROSTLIVOSTI V roku 2000 vznikla na Slovensku Asociácia hospicovej starostlivosti, ktorá od roku 2003 nesie názov Asociácia hospicovej a paliatívnej starostlivosti. Asociácia združuje fyzické a právnické osoby, ktoré sa zaoberajú rozvíjaním myšlienky hospicovej a paliatívnej starostlivosti na Slovensku, ktorú v zmysle platných právnych predpisov chápe ako ambulantnú (ambulancia, stacionár, starostlivosť v domácom prostredí tzv. mobilný hospic) a ústavnú (hospic, oddelenie paliatívnej starostlivosti). V stanovách AHaPS sú zakotvené tieto ciele: • upraviť Koncepciu paliatívnej starostlivosti SR • vypracovať Národný program rozvoja hospicovej a paliatívnej starostlivosti • spolupracovať na právnych predpisoch v oblasti poskytovania hospicovej a paliatívnej starostlivosti vrátane štandardov

38


Vzdelávanie v tejto problematike sa na našej fakulte realizuje pre sociálnych pracovníkov v štvrtom ročníku prostredníctvom predmetu Sociálna práca s dlhodobo chorými a umierajúcimi, pričom od roku 2005 plánujeme z dôvodu výučby v kreditovom systéme zmeniť názov tohto predmetu na Sociálna práca v paliatívnej starostlivosti. Keďže sociálni pracovníci sa budú stretávať s touto problematikou nielen vo svojej profesionálnej praxi, ale aj v osobnom živote, považujeme za potrebné, aby dostali informácie z tejto oblasti (aby vedeli svojim klientom ponúknuť možnosti starostlivosti v poslednej fáze života) a na seminároch nadobudli aj potrebné zručnosti, ktoré sú potrebné pri kontakte s ťažko chorým človekom a jeho príbuznými. Študenti budú mať tiež možnosť získať praktické skúsenosti na klinike paliatívnej medicíny, ktorú plánuje Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce v spolupráci s Fakultnou nemocnicou v Trnave otvoriť.

Od 1.3. 2003 je v prevádzke aj paliatívne oddelenie v Nemocnici s poliklinikou v Trstenej. Má kapacitu 10 lôžok a taktiež rozbieha dobrovoľnícku činnosť. Centrum paliatívnej starostlivosti Matky ustavičnej pomoci v Humennom pozostáva z ambulancie liečby bolesti, denného stacionára, kde sa poskytuje infúzna a analgetická liečba a tiež z oddelenia paliatívnej starostlivosti, ktoré má kapacitu 15 lôžok. V prevádzke je od 10.7. 2003. Poplatky za lôžko sú stanovené podľa toho, aký štandard izby si pacient vyžaduje. V roku 2003 sa plánuje aj slávnostné otvorenie kliniky paliatívnej starostlivosti vo Fakultnej nemocnici v Trnave. VZDELÁVANIE V PALIATÍVNEJ STAROSTLIVOSTI

Z hľadiska potreby vzdelávania v oblasti paliatívnej starostlivosti sa 26. marca 2002 uskutočnil 1. ročník medzinárodnej konferencie hospicovej a paliatívnej starostlivosti, ktorú zorganizovalo Občianske združenie Hospic Matky LITERATÚRA Božej v Piešťanoch a Katedra dobrovoľníctva Koncepcia paliatívnej starostlivosti. Vestník Fakulty zdravotníctva a sociálnej práce Trnavskej MZSR zo dňa 19.augusta 2002, čiastka 25-26, Univerzity. Na konferencii bola z rúk dekana prof. ročník 50. MUDr. Vladimíra Krčméryho, DrSc. slávnostne odovzdaná aj pamätná medaila fakulty Stanovy Asociácie hospicovej a paliatívnej MUDr. Marii Svatošovej, ktorá obohatila starostlivosti Slovenska Zákon č. 277/1994 Z.z o zdravotnej starostlivosti prítomných svojimi dvomi prednáškami. v znení neskorších predpisov Predpokladáme, že tento rok zorganizujeme v tom istom termíne druhý ročník tejto konferencie, keďže prvý ročník mal veľmi pozitívny ohlas. __________________________________________________________________________________________ Adresa: Patricia Porubčanová, Trnavská univerzita, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, katedra dobrovoľníctva, Univerzitné náměstí 1, 918 43 Trnava. __________________________________________________________________________________________

39

Libuša Radková et al. - Niekoľko poznámok k násiliu páchanom na ženách

Kontakt 6: 1 - 69, 2004 ISSN 1212-4117

Niekoľko poznámok k násiliu páchanom na ženách Some notes to violence done on women Libuša Radková, Marta Vaverčáková, Mária Bielová Trnavská univerzita, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, katedra dobrovoľníctva

Summary Also in our post-communist society we can hear more and more about the violence done on women and also public knows more about the problem. There are not general recepies that would help all of these women. We tried to recognise some phases of the violence process on women. Also we tried to show some steps that can help to solve this problem. We offer also one of the case study. Keywords: violence on women – risky personality – phases of violence Súhrn Aj v našej spoločnosti čoraz viac v posledných rokoch vychádzajú na povrch a do povedomia verejnosti sa dostávajú fakty o násilí páchanom na ženách. Hoci neexistujú recepty, ktoré by boli pri pomoci týmto ženám všeobecne platné, pokúsili sme sa v našom príspevku načrtnúť niektoré fázy, ktorými prechádza násilie na ženách a aj kroky, ktoré môžu viesť k riešeniu tohto problému. Súčasťou príspevku je i kazuistika. Kľúčové slová: násilie na ženách – riziková osobnosť – fázy procesu násilia menej alebo vôbec sa nehovorí o týraní mužov v rodine alebo v partnerskom vzťahu, i keď i táto forma existuje. Rozdiely medzi ženským a mužským pohlavím sprevádzajú históriu života ľudskej spoločnosti od jej začiatku a dostávajú stále nové rozmery a postoje v ľudskej kultúre a civilizácii. Žena a muž sa líšia nielen biologicky a v reprodukčných úlohách, ale i v sociálnom správaní. S agresivitou a násilím sa dnešný človek stretáva buď priamo, alebo ešte častejšie nepriamo prostredníctvom médií, ktoré nás denne zavaľujú negatívnymi informáciami, pritom ale súčasne destabilizujú verejnosť, zneisťujú, ba vyvolávajú v ľuďoch pocity úzkosti až strachu. Máme k dispozícii vedecké psychologické štúdie, ktoré analyzujú agresivitu človeka a skoro každé jeho scestné správanie dokážu psychológovia vysvetliť. V prvom rade sú to rodičia ako skoro ideálne obete, ktoré nedali deťom, čo im patrí, a sú zodpovední za agresívne správanie svojich detí. Ale najmodernejším obetným baránkom je dnes celá spoločnosť a jej štruktúry, ktoré sú zodpovedné za všetko utrpenie a problémy

Medzi najzávažnejšie psychosociálne javy v súčasnom svete patrí agresivita a z nej vyplývajúce násilie na nevinných a bezbranných obetiach. Sociálni psychológovia považujú za jeden z najzávažnejších problémov ubližovanie si ľudí navzájom, spôsobovanie problémov, poškodzovanie sa a robenie zla (Lovaš L. 2001). V odbornej literatúre sa tento problém označuje rôznymi pojmami. Jedným z nich je násilie ako použitie veľkej sily (moci) proti niekomu alebo niečomu. Ide pritom buď o násilie chápané ako porušenie telesnej integrity a fyzické poškodenie ľudského organizmu, alebo sa násilie prejavuje v bránení k dosiahnutiu niečoho. V praktickom živote sa násilie a agresivita používajú ako synonymá. Násilie sa prejavuje v rôznych otvorených i skrytých podobách a neobchádza ani rodinu. Ba práve rodina, ktorá v svojich početných funkciách by mala byť miestom bezpečia a istoty svojich členov, sa stáva miestom ich utrpenia a to nie raz vo veľmi rafinovaných a skrytých podobách. Stále častejšie sa hovorí o týraní detí (Šoltés L. 1987), žien, ba dokonca i starcov (Koval Š. 2001). Už

40


partnera, že kontakty s rodinou a okolím zhoršujú ich manželské spolužitie. Ľudia, ktorí týranej žene pomáhali, veď často nemá peniaze ani na najpotrebnejšie veci a stravu pre deti, sa stiahnu s vedomím, že azda tejto žene asi určitým spôsobom správanie manžela aj „vyhovuje“. Takto vzniklá situácia je pre ženu najhoršia a najrizikovejšia. Sama má staré a neskôr i nové skúsenosti s násilím partnera a pritom je ešte naviac osamotená a izolovaná. Stáva sa ešte oveľa zraniteľnejšou, závislou na partnerovi a neschopnou sa brániť. Ak ide o deti v rodine, najmä tie staršie sa postupne často chovajú k matke podobne neúctivo a surovo, ako to vidia u otca. Formy násilia sú rôzne. Na začiatku sú to verbálne útoky, surové emočné a citové prejavy a podrazy, postupne úplná finančná závislosť až sexuálne zneužívanie, to všetko vedie potom postupne na jednej strane k rastu agresivity u jedného a k otupeniu schopnosti sa brániť u druhého partnera. Silnejší z partnerov, teda muž, často využíva svoju silu k presadzovaniu svojho názoru, dominantnosti a moci. Niekedy sa analyzuje osobnosť rizikového muža a rizikovej ženy. U muža ide o psychopatickú, anomálnu osobu s agresívnymi prvkami správania k iným, niekedy ide o muža závislého na alkohole alebo drogách, ba dokonca i v rôznom rozsahu duševne chorého. Riziková žena je často nesamostatná, neschopná sa brániť, s nízkym sebavedomím a sebaúctou. Niekedy ide o ženy, ktoré už ako deti boli týrané alebo zneužívané, takže sa hovorí o syndróme adaptácie na týranie. Ale pripúšťa sa možnosť, že niektoré ženy i nevedome alebo aj vedome provokujú muža ponižovaním, „demonštratívnou neverou“, abuzom alkoholu, stálymi výčitkami, odmietaním apod. (čo samozrejme násilie muža neospravedlňuje). V niektorých etnických skupinách prijíma žena svoje podradné postavenie, ba i určité násilie, dokonca i bitie mužom a chápe to ako mužov záujem o ňu, či dokonca priazeň. Ľudovo sa ujal výraz: „Už ma nemiluje, lebo ma ani nebije“.

súčasnosti. Jediný, ktorého zodpovednosť v psychologickom zmysle nestojí za reč, je človek sám, teda aktér agresivity a násilia (Lukasová E. 1997). Všeobecne sa konštatuje, že nie vždy vstupujú ľudia do manželstva, alebo dnes často len do prechodného partnerského vzťahu, natoľko zrelí, aby zvládli manželské a partnerské spolužitie. Násilie v rodinách však nie je viazané len na vek partnerov, na nižšie vzdelanie a ich nižší sociálny status, ale skôr na určité psychologické črty osobnosti aktérov násilia, na alkoholizmus, drogy, prostitúciu, žiarlivosť apod. Často je násilie v rodine chápané ako osobitný problém tej-ktorej rodiny, ktorý si sami partneri spôsobujú a aj sami riešia či vyriešia a ktorý sa nás netýka. Nie je to pravda, lebo násilie či už v rodine alebo v spoločnosti má celospoločenské důsledky, a preto i celá spoločnosť má proti nemu bojovať. Keď sme analyzovali niektoré kazuistiky násilia páchaného na ženách (Radková L. 2003), mohli sme zistiť určité štádiá vývoja tohto násilia. Tieto štádiá môžu plynulo prechádzať jedno do druhého, oboma smermi a tiež na druhej strane ani nemusia nasledovať po sebe. 1. Štádium sme nazvali štádium napätia, tenzie v rodine, do ktorého vyúsťuje konflikt. Často ide o nepodstatné, drobné nezhody a nedorozumenia, napr. z pohľadu násilníka nedobré jedlo, hluk detí, neupravená manželka, alebo výčitky, že nosí príliš krátku sukňu a iné malicherné dôvody jeho nespokojnosti. 2. Štádium je výbuch zlosti s vlastným aktom úderu, facky, kopnutia apod. 3. Štádium je presun viny z útočníka na obeť. Muž robí ženu zodpovednou za akt násilia voči nej a žena postupne prijíma zodpovednosť za manželovo násilné správanie. Toto zvrátené chápanie násilia patrí k typickým spôsobom vysvetľovania a obhajovania samého násilníka. 4. Štádium je predstierané alebo skutočné zmierenie. Muž sa stáva znova láskavým, pozorným, dobrým asi ako počas medových týždňov. Žena sa vracia do staronovej polohy, stiahne žalobu, pokiaľ ju podala. Ak predtým postihnutá žena žiadala o pomoc okolia, teraz pomoc odmieta. Reakciou rodiny ženy, ďalších príbuzných, susedstva i okolia, včítane sociálnych pracovníkov na správanie obete sa stane postupne názor, že takejto žene sa nedá ani pomôcť a nedá sa jej ani veriť, že svoje rozhodnutie riešiť situáciu nezmení, lebo vlastne nevie, čo chce. Sama obeť sa ďalej izoluje, odmieta intervenciu a pomoc príbuzných a okolia s tým, že to len zhoršuje jej rodinnú situáciu. Prijíma názor

KAZUISTIKA 42-ročná inžinierka, matka deviatich detí, roky znášala násilie a agresivitu svojho manžela, rovnako vysokoškolsky vzdelaného inžiniera. O surovom zaobchádzaní manžela s ňou vedeli susedia i okolie. Boli to okrem poranení a pohmoždenín kože a svalov i opakované zlomeniny. Sama žena bola veriaca a nechcela riešiť svoju situáciu odchodom od manžela alebo dokonca rozvodom. Pokiaľ sa tak rozhodla, vždy to zmenila. Manžel ju obral o všetky finančné prostriedky, včítane rodinných prídavkov na deti a ona sama nemá peniaze ani na zabezpečenie

41


Sama by mala obnoviť kontakty s okolím a okolie by nemalo na základe určitých negatívnych skúseností zanevrieť na týranú ženu. Opustiť agresora a rozviesť sa s ním je pre niektoré ženy neprijateľné. Týraná žena je často na svojom mužovi závislá, a preto potrebuje pomoc. Avšak k akémukoľvek riešeniu ju nemožno prinútiť. Často nemá kam ujsť s deťmi. Tu pomáhajú azylové zariadenia pre ženy a ich deti a charitatívne inštitúcie. Azylové zariadenie, ako to, ktoré v našom prípade poskytlo pomoc a útočište, je ochotné opäť túto ženu prijať i s jej deťmi. Bolo logické pre nás a naše pedagogické a výchovné pôsobenie našej Katedry dobrovoľníctva Fakulty zdravotníctva a sociálnej práce Trnavskej univerzity využívať podobné zariadenia a niektoré z nich urobiť i výučbovou základňou pre praktickú výchovu a výučbu budúcich sociálnych pracovníkov. V takomto zariadení majú naši študenti sociálnej práce alebo i iných odborov možnosť získať veľmi užitočné poznatky a skúsenosti pri konkrétnom riešení tak zložitého, ale pritom veľmi naliehavého problému, ako je násilie na ženách a týranie žien – matiek.

najzákladnejších potrieb a stravy pre deti. On sám si doprial všetko. Posledný atak, ktorý ju priamo ohrozoval na živote, viedol k rozhodnutiu definitívne opustiť manžela. Otázkou bolo ako a kam. Podarilo sa nám na Katedre dobrovoľníctva fakulty zdravotníctva a sociálnej práce nájsť zariadenie, ktoré bolo ochotné prijať túto týranú matku i so všetkými deťmi. Manžel, ktorý tušil, že sa takto žena rozhodla, robil všetko, aby jej v tom zabránil. Brával neustále niektoré deti so sebou, aby mu „pomáhali v podnikaní“, ale v skutočnosti preto, aby zabránil odchodu manželky, o ktorej bol presvedčený, že bez detí neodíde. Napriek tomu sa podarilo postupne žene odísť, najprv s najmenším dieťaťom a neskôr pribrať i ostatné deti, ktoré boli predbežným opatrením súdu zverené do jej starostlivosti. Zariadenie, kde ju prijali, bolo vzdialené od trvalého bydliska rodiny a manžel niekoľko týždňov nevedel, kde manželka s deťmi žije. Deti už chodili do novej školy a zariadenie manželke pomáhalo riešiť i problém násilia cez sociálny odbor, políciu a súd formou predbežného rozhodnutia. Medzitým sa však manžel predsa dozvedel, kde sa manželka s deťmi nachádza, vyhľadal ju a postupne presvedčil, aby sa vrátila späť domov. Snaha mnohých ľudí, dobrovoľníkov, takto vyšla nazmar a ešte boli vystavení útokom týrajúceho manžela. Napriek tomu i naďalej sú všetci ochotní tejto týranej matke pomáhať.

LITERATÚRA Koval Š. 2001: Starí ľudia v ošetrovateľskom procese. Dizertačná práca. Trnava, FZSP, 195 Lovaš L. 2001: Sociálna psychológia násilia, in: Výrost, J., Slaměník, I.: Aplikovaná sociální psychologie II. Grada, Praha, 201, 171-189. Lukasová E. 1997: Logoterapie ve výchově. Portál, Praha, 207 (Preklad z nemeckého originálu Sinn in der Familie.) Radková L. 2003: Význam religiozity a spirituality v sociálnej práci. Habilitačná práca. Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce Trnavskej univerzity, Trnava, 158 Šoltés L. 1982: Týranie detí. Pediatrická propedeutika. Bratislava, Univerzita Komenského.

Aké sú reálne možnosti pomoci ženám a matkám trpiacim násilím a týraním: O násilí na ženách treba hovoriť. Keď sa o násilí vie, vystupuje problém zo súkromia a stáva sa spoločenským javom. Násilie je v akejkoľvek podobe neprijateľné a netolerovateľné. Týraná žena potrebuje sa zbaviť presvedčenia, že je vinná a zodpovedná za správanie svojho muža.

__________________________________________________________________________________________ Adresa: Libuša Radková, Trnavská univerzita, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, katedra dobrovoľníctva, Univerzitné nám. 1, 918 43 Trnava, [email protected] __________________________________________________________________________________________

42

Jana Mátlová et al. – Toxiny sinic(cyanotoxiny) a jejich účinky na lidské zdraví

Kontakt 6: 1 - 69, 2004 ISSN 1212-4117

SOUBORNÉ ČLÁNKY Toxiny sinic (cyanotoxiny) a jejich účinky na lidské zdraví Cyanotoxins and their effects on human health Jana Mátlová 1, Vojtěch Krejčí 1 a Jiří Patočka 1,2 1

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta Vojenská lékařská akademie, Hradec Králové

2

Summary Cyanobacteria, formerly called ”blue-green algae“, are relatively simple, primitive life forms. Cyanobacteria represent one of the original organisms on the Earth and are found throughout the world in terrestrial, freshwater and marine habitats. Nutrient-rich bodies of water such as eutrophic lakes, slowly running watercourses, agricultural and holiday basins, may support a rapid growth of cyanobacteria. When conditions are good, a clear design of water can become very turbid with a green, blue-green or reddish-brown growth within just a few days. It is the freshwater habitat that typically experiences a cyanobacteria ”bloom“. Sometimes blooms may produce toxins (cyanotoxins) that are potentially dangerous to animals, including humans. Cyanotoxins can be divided into neurotoxic anatoxins and hepatotoxic microcystins, microviridin, nodularin and cylindrospermopsin, Algal toxins represent a major source of poisonings due to drinking water contamination and seafood consumption. Some cyanotoxins could be misused for military or terrorist purposes and there are in the list of compound who be liable to international control regime. Keywords: cyanobacteria – cyanotoxin – neurotoxin – hepatotoxin – intoxication bioterrorism

military significance-

Souhrn Sinice (cyanobakterie), dříve nazývané „modrozelené řasy“, jsou primitivní životní formy. Jsou to jedny z nejstarších organismů na Zemi a lze je nalézt stejně tak na pevnině, jako ve sladkých či slaných vodách. Voda bohatá na živiny, jako např. v eutrofizovaných jezerech, pomalu tekoucích vodních tocích nebo zemědělských a rekreačních nádržích, může rychle zarůst sínicemi. Jsou-li vhodné podmínky, původně čirá voda se během několika dnů zbarví zeleně, modrozeleně nebo rudohnědě. Vytvoří se tzv. „vodní květ“ produkující toxiny (cyanotoxiny), které mohou být nebezpečné všem živočichům, včetně člověka. Cyanotoxiny můžeme zhruba rozdělit na neurotoxicky účinné anatoxiny a hepatotoxicky účinné microcystiny, microviridin, nodularin a cylindrospermopsin. Toxiny sinic jsou nejčastější příčinou otrav po vypití závadné vody či konzumaci mořských živočichů. Některé cyanotoxiny by mohly být zneužity pro vojenské či teroristické účely, jsou na seznamu látek, které podléhají mezinárodním kontrolním režimům. Klíčová slova: sinice – cyanobakterie – cyanotoxin – neurotoxin – hepatotoxin - intoxikace - vojenský význam bioterorismus gramnegativní bakterie a patří mezi nejstarší formy života na Zemi. Mají schopnost fotosyntetické asimilace, podobně jako vývojově mladší eukaryontní řasy a rostliny. Mikrobiologové je označují jako cyanobakterie. Podle fosilních nálezů

ÚVOD Sinice, označované často jako modrozelené řasy, jsou pravidelnou součástí všech povrchových vod. Nejsou to však řasy, nýbrž fotosyntetické

43


Patočka 2002) a pro nejvýznamnější z nich byly vypracovány normy pro jejich maximálně přípustné koncentrace. Neurotoxinům a hepatotoxinům bude proto věnována největší část tohoto článku.

se na Zemi objevily již před 3 miliardami let a sehrály významnou úlohu při vytváření kyslíkové atmosféry. Jsou pravidelnou součástí povrchových vod i v České republice a jejich přemnožení ve vodních nádržích (tzv. vodní květ) určených k rekreačním a vodohospodářským účelům přináší nemalé problémy. Biomasa vodních květů sinic komplikuje rybářské, rekreační a vodárenské využití nádrží tím, že způsobuje kyslíkový deficit a mění organoleptické vlastnosti vody. Hlavní nebezpečí však spočívá v tom, že sinice produkují množství biologicky aktivních látek, z nichž zdravotně nejzávažnější skupinou jsou jejich toxiny, tzv. cyanotoxiny (Patočka 2001; Rao et al. 2002). Konzumace vody zamořené sinicemi, nebo jen koupání v takové vodě s sebou nese značná zdravotní rizika (Pilotto et al. 1997; Chorus et al. 2000). Riziko se zvyšuje při přemnožení sinic, což bývá často důvodem pro vydání zákazu koupání v takových vodách. Masové přemnožení sinic je způsobeno souhrou faktorů a lze je jen obtížně předvídat. Jsou to např. příznivé teploty vody u dna nádrží (nad 10 °C), kde sinice přezimují ve vrstvě sedimentů, vysoká letní teplota povrchové vody v době jejich intenzivního růstu, pH vyšší než 6,5, eutrofizace povrchových vod způsobená ukládáním detritu a živin v sedimentech nádrží apod. Je smutnou skutečností, že v poslední době se s problematikou přemnožení sinic potýkáme každým rokem a radikální řešení problému je zatím mimo naše možnosti. Cílem tohoto článku je seznámit zdravotnicky orientované čtenáře se základními chemickými a toxikologickými charakteristikami nejnebezpečnějších cyanotoxinů a jejich možnými účinky na lidské zdraví.

NEUROTOXINY Neurotoxicky účinné cyanotoxiny jsou produkovány zejména sinicemi rodů Anabaena, Aphanizomenon, Cylindrospermopsis, Lyngbya, Nostoc, Oscillatoria, Planktothrix a Trichodesmidium. Mezi nejvýznamnější patří skupina anatoxinů, zahrnující anatoxin a, homoanatoxin-a a anatoxin a(s) (obr. 1). Jedná se o stabilní, ve vodě dobře rozpustné látky. Do organismu mohou vstupovat zejména přes GIT, ale také plícemi při vdechování aerosolu (Patočka 1998a; Patočka, Středa 2002). Místem jejich biologického účinku jsou nervové synapse a nervosvalová zakončení. Mechanismus toxického účinku spočívá podobně jako u řady živočišných toxinů v jejich vazbě na některé iontové kanály, což vede k narušení nervového přenosu v centru i na periferii (Patočka, Strunecká 1999). Anatoxin-a a homoanatoxin-a jsou produkovány sinicemi rodu Anabaena, Oscillatoria a Aphanizomenon. Anatoxin-a je jedním z nejsilnějších známých agonistů nikotinových acetylcholinových receptorů a homoanatoxin-a má velmi podobný účinek (Patočka 1998a). Oba toxiny fungují podobně jako acetylcholin, ale jejich vazba na acetylchoilinový receptor je na rozdíl od acetylcholinu ireversibilní (Wonnacott et al. 1992). Toxicita anatoxinua u zvířat se pohybuje u různých druhů zvířat v rozmezí LD50 od 150 do 250 µg/kg, u homoanatoxinu-a od 288 do 390 µg/kg. Toxická dávka anatoxinu-a pro člověka je odhadována na 5 mg. Mechanismus toxického účinku anatoxinu a homoanatoxinu spočívá v jejich zásahu do přenosu nervového vzruchu v nervovém systému. Anatoxin-a a homoanatoxin-a blokují cholinergní receptory v periferním a centrálním nervovém systému. Klinický průběh intoxikace je podobný jako u otrav nervově paralytickými organofosfáty typu sarinu či somanu (Patočka, 1989b). Zvýšené pocení, slzení a tvorba slin, pomočení a defekace, křeče kosterního svalstva. Ke smrti dochází udušením v důsledku ochrnutí dýchacích svalů. Úmrtnost je vysoká, není-li včas zahájena terapie. Terapie je pouze symptomatická, je nutno podávat atropin, event. diazepam.

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA CYANOTOXINŮ Cyanotoxiny jsou látky sekundárního metabolismu sinic, tedy látky, které nejsou využívány organismem pro jeho primární metabolismus. Vykazují široké spektrum biologických aktivit proti bakteriím, řasám, houbám, prvokům, bezobratlým živočichům i savcům. V současné době je známo několik desítek cyanotoxinů různých chemických struktur a různých biologických aktivit, ale jejich zařazení do nějakého systému je obtížné. Nacházíme mezi nimi hepatotoxiny, cytotoxiny, neurotoxiny, genotoxiny, imunotoxiny a další, ale jednotlivé toxiny mají často smíšenou biologickou aktivitu. Ani dělení podle chemické struktury neumožňuje jejich jednoznačné zařazení do nějakého systému. Populace jednoho druhu sinic může také produkovat souběžně několik druhů toxinů. Mezi nejstudovanější a také nejnebezpečnější cyanotoxiny patří neurotoxiny a hepatotoxiny, které jsou předmětem legislativy národních i mezinárodních organizací (Středa,

Anatoxin a(s) je produkován sinicemi rodu Anabaena, Oscillatoria nebo Aphanizomenon, velmi často současně s anatoxinem-a resp. homoanatoxinem-a.

44


a ledvin, mikroembolie plic a ledvin. Histopatologický nález na játrech má charakter edému a nekrózy. Hepatotoxicky účinné cyanotoxiny jsou produkovány zejména sladkovodními sinicemi jako termostabilní látky, jejichž biologická aktivita není zničena ani po několika hodinách varu. Mezi nejvýznamnější cyanotoxiny s hepatotoxickým účinkem patří cylindrospermopsin, microviridin, nodulariny a microcystiny.

Je to organofosforová sloučenina, v substanci bílá krystalická látka, snadno rozpustná ve vodě. Anatoxin a(s), podobně jako jiné organické alkylfosfáty (jako je např. sarin, soman či VX), inhibuje aktivitu acetylcholinesterázy (Hyde et al. 1991). LD50 pro většinu živočichů, včetně člověka, je při p.o. podání asi 20 µg/kg. Smrtelná dávka pro člověka je proto odhadována na 1 mg. Průběh intoxikace je velmi rychlý, prvé příznaky se objevují již po 10 minutách. Patří mezi ně mióza, svalové fascikulace a tonické křeče, slinění, bronchospasmus, nauzea, zvracení, bolesti hlavy, mdloby a bezvědomí. Ke smrti dochází udušením v důsledku paralýzy dýchacího svalstva. Úmrtnost je vysoká, není-li včas zahájena terapie. Je nutno podávat atropin, event. diazepam. Bylo by účelné podávat reaktivátory fosforylovaných cholinesteráz (pralidoxim, trimedoxim), ale s jejich účinností u otravy anatoxinem a(s) nejsou žádné zkušenosti.

Cylindrospermopsin je produkován sinicemi druhu Cylindrospermopsis raciborskii a Aphanizomenon ovalisporum. Je to polycyklická dusíkatá sloučenina s guanidinovým uskupením v molekule a jednou sulfoxylovou skupinou (obr. 2). LD50 pro myš při i.p. podání je 2 mg/kg při odečtu toxicity za jeden den, ale 0,2 mg/kg při odečtu za 5 dní. Akutní oralní LD50 je 6 mg/kg. Cylindrospermopsin je velmi účinný hepatotoxin a cytotoxicky účinný jed. Vyvolává také thrombohemorrhagii. Metabolizuje se v játrech na produkty, které jsou také hepatotoxické a v játrech se velmi pevně váží. Předpokládá se, že hlavním mechanismem toxického účinku cylindrospermopsinu je jeho schopnost inhibovat proteosyntézu (Shaw et al. 2000). Působí toxicky nejen na játra, ale i na ostatní orgány, slinivku, ledviny, thymus apod. a způsobuje také hemorrhagie v oku (Bernard et al. 2003). Cylindrospermopsis raciborskii byl donedávna považován za tropický taxon, avšak v posledních letech se šíří směrem na sever, zasáhl již Balaton (Istvanovics et al. 2002) a přesouvá se i na Slovensko.

HEPATOTOXINY Hepatotoxicky působící cyanotoxiny představují rozsáhlou, ale dosud nedostatečně probádanou skupinu látek. Jsou častou příčinou otrav divoce žijících i domácích zvířat (Galey et al. 1987) pijících vodu zamořenou jedy uvolňovanými cyanobakteriemi. Prvá seriózní zpráva o jejich toxicitě pochází z Austrálie z roku 1878. Tehdy způsobily přemnožené cyanobakterie v jednom jezeře smrt tisíců kusů dobytka a vyvolaly zděšení mezi farmáři. Takto zamořená voda je nebezpečná i pro člověka a způsobuje nemoc, známou v Austrálii jako horečka „borcovo“. Typickými příznaky choroby jsou vedle vysoké teploty i těžké průjmy a dochází při ní k toxickému poškození jater. Jiné hromadné otravy zvířat cyanobakteriemi byly hlášeny z USA či Japonska (Matsunaga et al. 1999). Cyanobakterie produkující hepatotoxiny se mohou rozmnožovat i v jiných než povrchových vodách a pak představují vážný zdravotní problém i pro obyvatele měst. V roce 1966 zemřelo na dialyzační jednotce nemocnice v Caruaru v Brazílii 50 pacientů na toxické selhání jater, protože cyanobakterie se rozmnožily ve vodě používané pro dialýzu (Jochimsen et al. 1998; Pouria et al. 1998). Hepatotoxické cyanobakterie byly nalezeny i v mořské vodě a bylo prokázáno, že jsou příčinou některých nemocí decimujících umělé chovy lososů v Britské Kolumbii ve státě Washington (Andersen et al. 1993; Wiliams et al. 1997). Hepatotoxiny cyanobakterií způsobují poškození struktury a funkce jater jako cílového orgánu. Mezi symptomy otravy patří zvýšená hladina jaterních enzymů v krevním séru a další indikátory poškození jater (ALT, AST, GGT, bilirubin, alkalická fosfatáza), destrukce parenchymatických jaterních buněk, histopatogické změny jaterní tkáně, zvýšení hmotnosti jater

Microviridin je produkován sinicí Microcystis viridis jako tetradekapeptid a byl identifikován jako cyanotoxin teprve nedávno (Ishitsuka et al. 1990; Kaebernick et al. 2002). Inhibuje tyrosinázu a způsobuje destrukci parenchymatických buněk jater. Microcystiny (cyanoginosiny) jsou produkovány zejména cyanobakteriemi rodu Microcystis, které jim daly jméno, ale i rody Anabaena, Anabaenopsis, Gloeotrichia, Nostoc, Planktothrix, Synechococcus a Synechocystis. Až dosud bylo identifikováno více než šedesát microcystinů (Gupta et al. 2003). Microcystiny jsou malé cyklické peptidy složené ze sedmi aminokyselin (obr. 3). Obsahují několik aminokyselin, které jinde nebyly nalezeny. Takovou unikátní a pro microcystiny typickou aminokyselinou je kyselina [2S,3S,8S,9S]-3-amino9 - methoxy- 2,6,8- trimethyl- 10-fenyl - deka-4,6dienová (Adda). Typická je pro ně také přítomnost

45


D-aminokyselin (D-Arginin, D-Alanin) či přítomnost N-methyldehydroalaninu (Mdha) nebo kyseliny D-erythro-beta-methylasparagové (Masp). Jednotlivé druhy microcystinů se od sebe liší zejména záměnami dvou L-aminokyselin (u microcystinu-LR je to L-Arg a L-Leu) resp. absencí methyl-skupiny v aminokyselině Masp. Mechanismus toxického účinku microcystinů spočívá v inhibici enzymů ze skupiny protein-fosfatáz (Chen et al. 1993). Proteinfosfatázy tvoří skupinu důležitých regulačních enzymů, ovládajících aktivitu tisíce nejrůznějších protein-kináz v buňce, proto jejich inhibice látkami jako jsou microcystiny, má pro buňku katastrofické následky. V posledních zhruba deseti letech bylo objeveno větší množství přírodních toxinů, jejichž mechanismus toxického účinku spočívá v inhibici protein-fosfatáz, např. fumonisiny (Fukuda et al. 1996), tautomycin (Mitsuhashi et al. 2001), kyselina okadaová (Pei et al. 2003) apod. Tyto látky jsou velmi toxické a jejich zásah do biochemismu buňky je pro buňku fatální. Všechny vykazují mutagenní a karcinogenní účinky. Microcystiny inhibují zejména proteinfosfatázu 1 (PP-1) a protein-fosfatázu 2A (PP-2A), klíčové enzymy podílející se na defosforylaci fosfoserinových a fosfothreoninových skupin buněčných proteinů. Regulace množství fosforylovaných proteinů v buňce je kritická pro udržení homeostázy (Torre, Forman 2003), a proto každý zásah do aktivity protein-fosfatáz má za následek její narušení, což vede k závažným buněčným poruchám. Protože afinita microcystinů k oběma druhům protein-fosfatáz je vysoká, např. IC50 microcystinu-LR pro PP-1 i PP-2A je 0,2 nM (Yang et al., 1999), stačí na jejich inhibici již nepatrné množství toxinu. Výsledkem je potom vysoká toxicita těchto látek. LD50 pro myš a laboratorního potkana se pro různé způsoby intoxikace, včetně inhalační, pohybuje od 36 do122 µg/kg. LD50 microcystinu-LR pro myš při intra peritoneálním podání je 50 µg/kg (Dawson, 1998. To řadí tyto substance mezi velmi toxické látky. Smrtící dávka pro člověka může být u některých microcystinů menší než 1 mg. Pro vazbu microcystinů na proteinfosfatázy je důležitá přítomnost aminokyseliny Adda v jejich molekule (Nishiwaki-Matsushima et al. 1991). Také volná karboxylová skupina zbytku kyseliny D-glutamové je pro toxicitu microcystinů velmi důležitá. Jakákoliv modifikace této skupiny vede k úplné ztrátě toxicity. Naproti tomu zbytek L argininu je možno nahradit alaninem, fenylalaninem, leucinem, methioninem či homoserinem, aniž by se podstatným způsobem změnila toxicita látky. Microcystin-LR se váže kovalentní vazbou na Cys-273, který je součástí katalytického centra PP-1 a inhibice enzymu je irreversibilní (Craig et al. 1996).

Nodularin je produkován sinicemi rodu Nodularia. Svou strukturou se podobá microcystinům, místo 7 aminokyselin jich však obsahuje pouze pět. Je to tedy cyklický pentapeptid (Annila et al. 1996). V jeho molekule se také nachází atypické aminokyseliny, zejména kyselina 3-amino-9methoxy-2,6,8-trimethyl-10-fenyldeka-4,6-dienová (Adda) (Obr. 4). V substanci je to velmi stabilní látka, v roztocích je jeho stabilita závislá na pH a kontaminaci mikroorganismy podobně jako u microcystinů. Toxicita je podobná toxicitě microcystinů a pohybuje se mezi 100 až 200 µg/kg, podle druhu zvířete a způsobu podání. Podobně jako microcystiny také nodularin inhibuje aktivitu protein fosfatáz, zejména protein serine/threonine fosfatáz 1 a 2A, ale navíc je schopen tvořit arteficiální póry v membránách a umožnit tak nekontrolovaný vtok iontů, zejména vápníku, do buňky (Gulledgea et al. 2002). Intoxikace probíhá pod obrazem akutní hepatitidy. Nodularin působí hepatotoxicky, prvé symptomy se objevují v závislosti na dávce po několika hodinách až dnech. Mezi typické příznaky patří žloutenka, bolesti břicha, nauzea, zvracení, celková slabost, šok, zrychlený nitkovitý puls. Ke smrti dochází během několika dnů. Chronické intoxikace mohou vyvolat rakovinu žaludku. OSTATNÍ TOXINY Spektrum cyanotoxinů je velmi široké, ale stále ještě ne úplné. Mimo neurotoxinů a hepatotoxinů, které představují nejvýznamnější skupinu toxických látek produkovaných sinicemi, byly v nich nalezeny i látky s dalšími biologickými aktivitami. O jejich významu jako rizikových faktorů pro lidské zdraví neexistuje tolik informací jako pro neurotoxicky a hepatotoxicky účinné cyanotoxiny, a proto je jim v našem přehledném článku věnována menší pozornost. Dermatotoxiny jsou produkovány velkým množstvím sinic, zejména rody Anabaena, Aphanizomenon, Cylindrospermopsis, Nostoc, Oscillatoria, Schizotrix, Trichodesmium a Umezakia. Jako dermatotoxiny byly identifikovány aplysiatoxin a lyngbyatoxin, nalezené již dříve v jiných mořských organismech. Dermatotoxickou aktivitu vykazují i některé další, dosud chemicky neidentifikované frakce sinic. Aplysiatoxin a lyngbyatoxin fungují jako aktivátory Protein kinasy c, zasahují do vodní a minerální bilance buněk a současně vykazují imunotoxickou a imunomodulační aktivitu. Při perorální aplikaci vyvolávají záněty trávícího traktu a průjmy, při

46


kontaktu s kůží vyvolávají kontaktní dermatitidy a způsobují alergická podráždění sliznic a očí. Fungují pravděpodobně také jako prokarcinogeny.

kontrolních režimů a vztahuje se na ně Úmluva o zákazu biologických a toxinových zbraní (Macela et al., 2002). I v ČR podléhají tyto toxiny přísné kontrole prostřednictvím Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), Odboru pro kontrolu zákazu chemických a biologických zbraní na základě zákona č.281/2002 Sb.: „O některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona“ a vyhlášky č. 474/2002 Sb., kterou se provádí zákon č.281/2002. Sb., „O některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona“. Ze skupiny tzv. fykotoxinů jsou v příloze č. 1 této vyhlášky v seznamu vysoce rizikových biologických agens a toxinů uvedeny např.: anatoxin (neurotoxin Cyanobakterií), ciguatoxin, mikrocystin (cyanginosin), saxitoxin a tetrodotoxin.

MOŽNÝ ÚČINEK CYANOTOXINŮ NA LIDSKÉ ZDRAVÍ Přítomnost sinic v rekreačních nádržích představuje zdravotní riziko pro všechny milovníky vodních sportů. Na základě laboratorních testů a praktických zkušeností z více zemí celého světa je známo, že většina z cyanobakterií obsahuje toxiny, které mohou vyvolat následující skupiny onemocnění (Bell, Codd 1994): • oslabení imunitního systému • malátnost a celková slabost • zvracení a zažívací obtíže • kožní alergické reakce a kontaktní dermatitidy • respirační obtíže, záchvaty kašle, dušení • poruchy funkce a karcinomy jater • poruchy funkce ledvin a srdce Ještě větším problémem je přítomnost sinic ve vodách, používaných jako zdroj pitné vody pro obyvatelstvo. Je všeobecně známo, že většina lidské populace nemá přístup ke zdravotně nezávadné vodě. Přítomnost sinic ve zdrojích pitné vody není sice jediný, ale zato velmi významný rizikový faktor pro řadu lidských onemocnění (Yu 1989). Klinická sledování lidské populace vystavené vlivu cyanotoxinů jsou jen sporadická a výsledky nejsou příliš často zveřejňovány. Při stanovování přípustných limitů koncentrace cyanotoxinů v pitné vodě se vychází z testů na laboratorních zvířatech, a ta nemusí být tím nejlepším modelem (Chorus, Bartram, 1999). Protože expozice obyvatel konzumujících pitnou vodu z centrálních zdrojů je chronická, zdraví obyvatel mohou ohrozit daleko nižší koncentrace, než povolené limity. Většina autorů recentních studií se domnívá, že vzhledem k nově zjišťovaným biologickým aktivitám cyanotoxinů a vzhledem k stále ještě nedostatečné znalosti o nich, představují toxiny sinic větší nebezpečí pro vodní ekosystémy a zdraví obyvatel, než je jsme se až dosud domnívali (Carmichael 1992; Bell Codd 1994).

MOHOU BÝT CYANOTOXINY TAKÉ UŽITEČNÉ? Unikátní biologické aktivity mnoha cyanotoxinů z nich činí velmi užitečný nástroj vědeckého bádání v mnoha biologických vědách. Studium jejich mechanismu na buněčné úrovni přineslo řadu velmi důležitých informací a pomohlo posunout naše znalosti o živé přírodě. Z těchto výzkumů již vzešla řada zajímavých nálezů pro pochopení vzniku některých chorob a patologických stavů. Lze předpokládat, že za určitých okolností mohou cyanotoxiny nalézt uplatnění jako léčiva ve veterinární i humánní medicíně nebo se mohou stát modelovými látkami pro vývoj takových nových léčiv (Senogles-Derham et al. 2003). Z pohledu možného praktického využití mají největší naději na uplatnění cyanotoxiny s cytotoxickou, baktericidní a fungicidní aktivitou. Cytotoxiny produkuje naprostá většina sinic, ale znalosti o nich jsou dosud nedostatečné. Protože tyto látky by mohly nalézt uplatnění v medicíně jako potenciální léčiva rakoviny, jsou sinice řazeny mezi biotechnologicky zajímavé organismy z pohledu farmaceutických výzkumů. Sinice rodu Tolypothrix produkuje cytotoxin, který byl nazván tubercidin. Tato látka má prokazatelné protinádorové aktivity (Kiviranta 1992). Další látky s cytotoxickou aktivitou byly nalezeny např. v sinici Spirulina subsalsa (Carmichael 1992).

MOŽNOSTI ZNEUŽITÍ CYANOTOXINŮ TERORISTY Vysoká akutní toxicita cyanotoxinů a jejich relativně snadná dostupnost z nich činí potenciální nástroj terorismu. Ostatně některé z nich, neurotoxicky účinné anatoxiny a hepatotoxicky působící microcystiny, jsou na seznamu nebezpečných látek, které podléhají přísným kontrolním mechanismům v rámci mezinárodních

47


Galey F.D., Beasley V.R., Carmichael W.W., Kleppe G., Hooser S.B., Haschek W. 1987: Bluegreen algae (Microcystis aeruginosa) hepatotoxicosis in dairy cows. Am. J. Vet. Res. 48: 1415. Gulledgea B.M., Aggena J.B., Huangb H.B., Nairnc A.C., Chamberlin A.R. 2002: The microcystins and nodularins: cyclic polypeptide inhibitors of PP1 and PP2A. Curr. Med. Chem. 9: 1991-2003. Gupta N, Pant SC, Vijayaraghavan R, Rao PV. 2003: Comparative toxicity evaluation of cyanobacterial cyclic peptide toxin microcystin variants (LR, RR, YR) in mice. Toxicology 188: 285-296. Hyde E.G., Carmichael W.W. 1991: Anatoxina(s), a naturally occurring organophosphate, is an irreversible active site-directed inhibitor of acetylcholinesterase (EC 3.1.1.7). J. Biochem. Toxicol. 6: 195-201. Chen D.Z., Boland M.P., Smillie M.A., Klix H., Ptak C., Andersen R.J., Holmes C.F.B. 1993: Identification of protein phosphatase inhibitors of the microcystin class in the marine environment.Toxicon 31: 1407-1414. Chorus I., Bartram J. 1999: Toxic Cyanobacteria in Waters: A Guide to Their Public Health, Consequences, Monitoring and Management. E. FN Spon, London, 416 Chorus I, Falconer IR, Salas HJ, Bartram J. 2000: Health risks caused by freshwater cyanobacteria in recreational waters. J. Toxicol. Environ. Health. B. Crit . Rev. 3: 323-347. Ishitsuka M.O., Kusumi T., Kakisawa H., Kaya K., Watanabe M.M. 1990: Microviridin: a novel tricyclic depsipeptide from the toxic cyanobacterium Microcystis viridis. J. Am. Chem. Soc. 112: 8180-8182. Istvanovics V., Somlyody L., Clement A. 2002: Cyanobacteria-mediated internal eutrophication in shallow Lake Balaton after load reduction. Water Res. 36: 3314-3322. Jochimsen E.M., Carmichael W.W., An J.S., Cardo D.M., Cookson S.T., Holmes C.E., Antunes M.B., de Melo Filho D.A., Lyra T.M., Bartelo V.S., Azevedo S.M., Jarvis W.R. 1998: Liver failure and death after exposure to microcystins at a hemodialysis center in Brazil. New Engl. J. Med. 338: 873-878. Kaebernick M., Hansen P.E., Zhang W., Czarnecki O., Dittman E., Boerner T., Christoffersen K., Neilan B.A., Rohrlaqck T. 2002: Identification of microviridin J a new bioactive metabolite from microcystis - Bioactivity, biosynthetic genes and regulation under various environmental conditions. 8th Symposium on Aquatic Microbial Ecology, Taomina, Messina (Italy) (World Meeting Number 000 6410). Kiviranta J. 1992: Toxins of cyanobacteria (bluegreen algae) - a biological and chemical study.

ZÁVĚR Toxické látky sinic jsou celosvětově sledovaným problémem. Poutají zájem biologů, ekologů, toxikologů, veterinářů, lékařů a mnoha dalších profesí, protože jejich producenti, sinice, jsou v nepatrných množstvích přítomny prakticky ve všech přírodních vodních zdrojích a za určitých okolností jsou schopny se velmi rychle rozmnožit. Toxiny, které produkuji (cyanotoxiny), jsou extrémně jedovaté látky se širokým spektrem biologických aktivit a představují zdravotní riziko pro celé lidstvo. Vysoká toxicita a relativně snadná dostupnost cyanotoxinů z nich činí potenciální toxinovou zbraň, zneužitelnou pro účely bioterorismu. V České republice sdružuje zájemce o problematiku cyanotoxinů odborná skupina pracovníků nazvaná Sdružení Flos Aquae, která má aktivní kontakty s obdobnými zahraničními skupinami. LITERATURA Andersen R.J., Luu H.A., Chen D.Z.X., Holmes C.F.B., Kent M.L., Le Blanc M., Taylor F.J.R., Williams D.E. 1993: Chemical and biological evidence links microcystins to salmon 'netpen liver disease'. Toxicon 31, 1315-1323. Annila A., Lehtimaki J., Mattila K., Eriksson J.E., Sivonen K., Rantala T.T., Drakenberg T. 1996: Solution structure of nodularin. An inhibitor of serine/threonine-specific protein phosphatases. J. Biol. Chem. 271: 16695-16702. Bell G., Codd G.A. 1994:Cyanobacterial toxins and human health. Rev. Medic, Microbiol, l 5: 256264. Bernard C., Harvey M., Briand J.F., Bire R., Krys S., Fontaine J.J. 2003: Toxicological comparison of diverse Cylindrospermopsis raciborskii strains: evidence of liver damage caused by a French C raciborskii strain. Environ. Toxicol. 18: 176-186. Carmichael W.W. 1992: Cyanobacterial secondary metabolites - A review J. Appl. Bacteriol. 72: 445-459. Craig M, Luu HA, McCready TL, Williams D, Andersen RJ, Holmes CF. 1996: Molecular mechanisms underlying he interaction of motuporin and microcystins with type-1 and type-2A protein phosphatases. Biochem. Cell. Biol. 74: 569-578. Dawson RM. 1998: The toxicology of microcystins. Toxicon 36: 953-962. Fukuda H, Shima H, Vesonder RF, Tokuda H, Nishino H, Katoh S, Tamura S, Sugimura T, Nagao M. 1996: Inhibition of protein serine/threonine phosphatases by fumonisin B1, a mycotoxin. Biochem. Biophys. Res. Commun. 220: 160-165.

48


recreational water-related activities. Aust. N. Z. J. Public Health. 21 :562-566. Pouria S., de Andrade A., Barbosa J., Cavalcanti R.L., Barreto V.T.S., Ward C.J., Preiser W., Poon G.K., Neild G.H., Codd G.A. 1998: Fatal microcystin intoxication in haemodialysis unit in Caruaru, Brazil. Lancet 352: 21. Rao P.V., Gupta N., Bhaskar A.S., Jayaraj R. 2002: Toxins and bioactive compounds from cyanobacteria and their implications on human health. J. Environ. Biol. 23: 215-224. Senogles-Derham P.J., Seawright A., Shaw G., Wickramisingh W., Shahin M. 2003: Toxicological aspects of treatment to remove cyanobacterial toxins from drinking water determined using the heterozygous P53 transgenic mouse model. Toxicon 41: 979-988. Shaw GR, Seawright AA, Moore MR, Lam PK. 2000: Cylindrospermopsin, a cyanobacterial alkaloid: evaluation of its toxicologic activity. Ther. Drug. Monit. 22: 89-92. Shen X., Lam P.K., Shaw G.R. 2002: Wickramasinghe W.Genotoxicity investigation of a cyanobacterial toxin, cylindrospermopsin. Toxicon 40: 1499-1501. Středa L., Patočka J. 2002: Toxiny z pohledu mezinárodních kontrolních režimů. Soudní lék. 47: 18-28. Torres M, Forman HJ. 2003: Redox signaling and the MAP kinase pathways. Biofactors 17: 287-296. Williams D.E., McCready T.L., Craig M., Dawe S.C., Kent M.L., Holmes C.F.B., Andersen R.J. 1997: Evidence for a covalently bound form of microcystin-LR in salmon liver and Dungeness crab larvae. Chem. Res. Toxicol. 10: 463-469. Wonnacott S., Swanson K.L., Albuquerque E.X., Huby N.J., Thompson P., Gallagher T. 1992: Homoanatoxin: a potent analogue of anatoxin-A. Biochem. Pharmacol. 43: 419-423. Yang M, Lam PK, Huang M, Wong BS. 1999: Effects of microcystins on phosphorylase-a binding to phosphatase-2A: kinetic analysis by surface plasmon resonance biosensor. Biochim. Biophys. Acta. 1427: 62-73. Yu S.Z. 1989: Drinking water and primary liver cancer. In: Tang ZY, Wu MC, Xia SS (Eds.): Primary Liver Cancer. Academic Press, Beijing, 30-37.

Academic Dissertation, University of Helsinki, Finland. Macela A. (Ed.). 2002: Vysoce riziková biologická agens, SUJB, Praha, 137 Matsunaga H., Harada K.I., Senma M., Ito Y., Yasuda N., Ushida S., Kimura Y. 1999: Possible cause of unnatural mass death of wild birds in a pond in Nishinomiya, Japan: sudden appearance of toxic cyanobacteria. Nat. Toxins 7: 81-84. Mitsuhashi S, Matsuura N, Ubukata M, Oikawa H, Shima H, Kikuchi K. 2001: Tautomycetin is a novel and specific inhibitor of serine/threonine protein phosphatase type 1, PP1. Biochem. Biophys. Res. Commun. 287: 328-331. Nishiwaki-Matsushima R, Nishiwaki S, Ohta T, Yoshizawa S, Suganuma M, Harada K, Watanabe MF, Fujiki H. 1991: Structure-function relationships of microcystins, liver tumor promoters, in interaction with protein phosphatase. Jpn. J. Cancer Res. 82: 993-996. Patočka J. 1998a: Natural neurotoxins with targeting to cholinergic nervous system (Cholinotoxins). Voj. Zdrav. Listy 67, Suppl. 2: 2231. Patočka J. 1998b: Central cholinergic nervous system and cholinergic agents. Acta Medica (Hradec Králove) 41: 99-108. Patočka J. 2001: The toxines of cyanobacteria. Acta Medica (Hradec Králové) 44: 69-75. Patočka J., Strunecká A. 1999. Iontové kanály – cílové proteiny pro některé živočišné toxiny. Čs. Fyziol. 48: 122-130. Patočka J., Středa L. 2002: Brief review on natural nonprotein neurotoxins. ASA Newsletter 89: 16-24. Pei JJ, Gong CX, An WL, Winblad B, Cowburn RF, Grundke-Iqbal I, Iqbal K. 2003: OkadaicAcid-Induced Inhibition of Protein Phosphatase 2A Produces Activation of Mitogen-Activated Protein Kinases ERK1/2, MEK1/2, and p70 S6, Similar to That in Alzheimer's Disease. Am. J. Pathol. 163: 845-858. Pilotto L.S., Douglas R.M., Burch M.D., Cameron S., Beers M., Rouch G.J., Robinson P., Kirk M., Cowie C.T., Hardiman S., Moore C., Attewell R.G. 1997: Health effects of exposure to cyanobacteria (blue-green algae) during

PŘÍLOHA (na další straně) Obr. 1. Chemické strukturní vzorce neurotoxicky účinných cyanotoxinů Obr. 2. Chemický strukturní vzorec cylindrospermopsinu, hepatotoxického toxinu ze sinice Cylindrospermopsis raciborskii. Obr. 3. Obecná chemická struktura hepatotoxicky účinných microcystinů

49


Obr. 1. Chemické strukturní vzorce neurotoxicky účinných cyanotoxinů

O

O

NH

NH

CH3

CH3

Anatoxin-a

Homoanatoxin-a CH3 N

HN HN HO

CH3

N O P O CH3

O

Anatoxin-a(s)

Obr. 2. Chemický strukturní vzorec cylindrospermopsinu, hepatotoxického toxinu ze sinice Cylindrospermopsis raciborskii.

OH O

HO3SO H3C

NH HN

N

NH

50

NH O


Obr. 3.

Obecná chemická struktura hepatotoxicky účinných microcystinů. Strukturu microcystinů vytváří sedm aminokyselin, z nichž některé jsou atypické, např. Adda. Adda = 3-amino-9-methoxy-2,6,8-trimethyl10-phenyldeka-4,6-dienová kyseliny, D-Glu = D-glutamová kyselina, Mdha = N-methyldehydroalanin, D-Ala = D-alanin, Masp = D-methylasparagová kyselina. Pět aminokyselin je přítomno stabilně a další dvě, X a Y, jsou dvě různě zaměnitelné L-amino kyseliny. Např. microcystin-LR obsahuje jako zaměnitelné aminokyseliny Leucin (L) a Arginin (R).

Mdha R1 O

D-Glu COOH Adda OCH3

N

HN H3 C

O N H

O O

X

CH3 CH3

O

CH2 CH3 NH

R2

D-Ala

N

Y

COOH Masp

__________________________________________________________________________________________ Adresa: Jiří Patočka, Vojenská lékařská akademie, 500 01 Hradec Králové, [email protected]

___________________________________________________________________________

51

Leoš Navrátil et al. – Krizová radiobiologie a toxikologie …

Kontakt 6: 1 - 69, 2004 ISSN 1212-4117

OSTATNÍ ČLÁNKY Krizová radiobiologie a toxikologie: nový studijní obor na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích 1

Leoš Navrátil, 1,2Jiří Patočka, 1Pavel Kuna

1

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra radiologie a toxikologie Vojenská lékařská akademie, Hradec Králové

2

se budou podílet na likvidaci následků možné katastrofy, pokud k ní z nějakého důvodu dojde. Jsou to zejména složky integrovaného záchranného systému: hasiči, policisté, zdravotníci apod.

ÚVOD Nebezpečí kontaktu člověka s radioaktivními materiály, s toxickými i jinak nebezpečnými chemickými látkami má dvojí dimenzi. Na jedné straně s nimi pracují vyškolení pracovníci, kteří jsou si dobře vědomi nebezpečí, které vyplývá z charakteru jejich biologického účinku, na druhé straně s nimi mohou náhodně přijít do kontaktu lidé, kteří o jejich biologických účincích nic nevědí a mohou se tak vystavit nepřiměřenému riziku. Nelze podceňovat ani vliv sdělovacích prostředků, jíž mnohdy vědomě i nevědomě podávají zkreslené informace týkající se nebezpečí radioaktivních či toxických zdrojů a které mohou vyvolat u obyvatelstva zcela zbytečnou paniku, které mohou zabránit pouze specialisté v dané oblasti a v dané lokalitě. K nechtěnému kontaktu lidí s radioaktivními materiály či nebezpečnými chemickými látkami může dojít zejména při neodborné manipulaci s nimi, při náhodném úniku těchto látek do životního prostředí, způsobeném přírodní katastrofou, průmyslovou havárií spojenou s únikem radioaktivních nebo toxických látek, teroristickým útokem a dnes i při dopravních nehodách, zvláště pokud dopravce nedodrží příslušné předpisy a normy. Za všech těchto situací, které bývají označován jako krizové, může být ohroženo zdraví a život lidí. Riziko poškození zdraví za takovýchto mimořádných situací je závislé na řadě faktorů, z nichž mnohé nelze ovlivnit. S některými je ale možné dopředu počítat, lze se na možnou krizovou situaci připravit a omezit tak její důsledky na minimum. Jedním z důležitých faktorů, který bude o velikosti rizika rozhodovat, jsou odborné znalosti lidí. A to jak u těch, kteří mají v rámci státních úřadů i magistrátů na starosti krizové plánování, tak těch, kteří mají na starosti zabezpečení bezpečnosti práce s nimi, včetně jejich převozů, tak i těch, kteří

MOŽNOSTI EDUKACE Radiobiologie a toxikologie se přednáší jako vědní obor na řadě našich vysokých škol, ale výuka zaměřená na získání znalostí o radiobiologických a toxikologických vlastnostech chemických látek a materiálů nebyla dosud ve výukových plánech žádné vysoké školy v České republice. Je přitom nasnadě, že získat vědomosti v tomto směru je žádoucí pro řadu povolání. Tyto znalosti jsou důležité zejména pro management krizového řízení v době, která je charakterizována rozvojem nových technologií a vývojem a výrobou nových materiálů a stále se zvyšující hrozbou chemického terorismu. Snahou Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích bylo získat akreditaci pro výuku těchto předmětů v uvedeném rozsahu. Podařilo se to v roce 2002 a ve školním roce 2003/2004 byla zahájena výuka studentů v novém magisterském studijním oboru Krizová radiobiologie a toxikologie, která navazuje na bakalářský studijní obor Aplikovaná radiobiologie a toxikologie. V současné době je podána žádost o akreditaci doktorského studijního programu Krizová radiobiologie a toxikologie, aby výuka tohoto nového studijního oboru na Jihočeské univerzitě byla kompletní. CO JE TO KRIZOVÁ RADIOBIOLOGIE? Na krizovou radiobiologii lze pohlížet jako na specializovanou oblast, ve které se protínají znalosti z klinické radiobiologie s problematikou radiační

52


bezpečnosti a ochrany. Pomineme-li zcela výjimečné situace radiačního ohrožení v důsledku vojenského zneužití výbušných jaderných zbraní (JZ) nebo několikanásobného porušení veškerých ochran zabraňujících technologickým haváriím průmyslových jaderných zdrojů, především jaderných elektráren, je možnost ohrožení většího množství obyvatelstva ionizujícím či neionizujícím zářením spíše hypotetická s výjimkou použití nevýbušných JZ, nazývaných radiologické zbraně (RZ), někdy „špinavé“ JZ. Jsou určeny k zamoření radioaktivními látkami. K jejich dopravě na cíl mohou být použity nejaderné zbraňové systémy a munice. Oproti chemickému nebezpečí je i možnost teroristického zneužití výbušných jaderných zbraní takřka nemožná, teroristický útok radiologickou zbraní je relativně snadný. O to více se však musí krizová radiobiologie zaměřit na prevenci a osvětu i s ohledem na možnost mediálního zneužití jakékoliv závady v jaderném provozu či nelegálního prodeje jaderného materiálu a také nebezpečí paniky mezi obyvatelstvem.

6. 7. 8.

formy záření nebo zaměřených na soudní, pracovně právní nebo ekologickou problematiku; vést vyšetřování závažných havárií a určit míru jejich zavinění a příčin a stanovit zásady prevence; podílet se na edukaci; řídit práci v informačním centru orientovaného na danou problematiku.

DALŠÍ PERSPEKTIVY V současné době probíhá výuka v bakalářském i magisterském oboru formou prezenčního studia. Jak však již bylo uvedeno výše, dosud studium podobného směru chybělo a nejvíce tuto skutečnost pociťují ti, kteří v dané problematice pracují a rádi by si v tomto směru doplnili i odpovídající vzdělání. Protože se v převážné většině jedná o lidi ve zralém věku, kteří nemohou z ekonomických i jiných důvodů odejít ze zaměstnaní, byla Jihočeskou univerzitou již podána žádost o akreditaci kombinované formy obou typů studia jak bakalářského, tak magisterského. V současné době je studium těchto oborů zabezpečováno zkušenými specialisty s mnoholetou praxí, z nichž někteří mají v naší republice nejvyšší odborné renomé. A právě oni jsou si vědomi nutnosti urychlené přípravy mladých specialistů, kteří budou moci v načaté problematice pokračovat. Jejich příprava však není možná bez odpovídajícího odborného zázemí, kterým může být jedině postgraduální studium. Proto byla podána v současné době žádost s akreditaci doktorského studia v oboru „Krizová radiobiologie a toxikologie“, kde se na přípravě potřebných specialistů budou podílet i pracovníci dalších vysokých škol (Univerzity Karlovy, Univerzity Palackého, Slezské univerzity i připravované Univerzity obrany, a to zejména z fakulty vojenského lékařství - dnes ještě Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně).

CO JE TO KRIZOVÁ TOXIKOLOGIE? Na krizovou toxikologii lze pohlížet jako na specializovanou oblast toxikologie, multidisciplinární vědy o jedech. Součástí krizové toxikologie je studium toxikologicky významných chemických látek a materiálů, které mohou nežádoucím způsobem ovlivnit zdraví nebo životy lidí, pokud se s nimi nečekaně dostanou do kontaktu. Tyto látky mohou působit na lidský organizmus nepříznivě tím, že mohou být jedovaté nebo jinak škodlivé – žíravé, hořlavé, výbušné apod. MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ ABSOLVENTŮ Získání teoretických a praktických poznatků, návyků a zkušeností umožňuje absolventovi oboru odpovídající uplatnění. S ohledem na získané znalosti bude schopen: 1. pracovat v jednotlivých složkách Integrovaného záchranného systému, a to zejména u hasičských záchranných sborů a Policie České republiky, případně Městské policie; 2. podílet se na zajištění havarijní připravenosti; 3. pracovat v orgánech státní správy ve funkcích vyžadujících vysokoškolské vzdělání daného zaměření; 4. pracovat jako odborník na úseku bezpečnosti práce ve velkých průmyslových, energetických a zemědělských podnicích a ve výzkumných provozech; 5. vykonávat odborné činnosti na pracovištích využívajících ionizující případně neionizující

ZÁVĚR Ze tří hromadně ničících systémů NBC (nuclear, biological and chemical agents) jsou relativně nejlépe probádány účinky biologických bojových prostředků již v systému klasické medicínské magisterské přípravy v předmětech mikrobiologie, hygiena a epidemiologie a infekce na každé lékařské fakultě s následnou rozsáhlou mírovou praxí a systémem atestací a celoživotního vzdělávání. Problematika toxikologická je též součástí každého magisterského studia medicíny a farmacie v předmětu farmakologie a toxikologie a je i rigorózně zkoušena. Pouze radiobiologie nemá samostatné místo v dosavadním systému

53


a kombinací. Problematiku biologického terorismu by řešil již připravený systém zdravotnických zařízení v oblasti mikrobiologie, hygieny a epidemiologie a systém infekčních oddělení a klinik našich nemocnic.

magisterské přípravy mediků nebo farmaceutů s výjimkou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde je volitelný předmět Klinická radiobiologie. Minimální základy radiobiologie jsou přednášeny v oborech radioterapie a nukleární medicína. Ale tyto předměty mají minimálně možný počet hodin přednášek i praxí. Pouze vojenské zdravotnictví mělo lékařskou specializaci „radiotoxiterapeut“ a hlavní odborníky v oborech radiobiologie a toxikologie. Na přípravě těchto specialistů se podílely dominantně katedry vojenské radiobiologie a toxikologie Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové Z hlediska aktuálních potřeb společenského a průmyslového rozvoje naší moderní společnosti je příprava specialistů aplikované a krizové radiobiologie a toxikologie důležitým krokem k zajištění kvalifikované ochrany a léčby obyvatelstva při případných radiačních a chemických poškození různého rozsahu

LITERATURA Dostál M. 1989: Poškození organismu jadernými zbraněmi-poskytování zdravotnické pomoci., suppl. Sbor. věd. Prací LF UK Hradec Králové, 32, 1: 4793. Fusek J. (red.) 2003: Biologický, chemický a jaderný terorismus. Vojenská lékařská akademie J.E. Purkyně, sv. 337, 76 Kuna P., Neruda O., Navrátil L., Matzner J., Žišková R. 2003: Nuclear terrorism. J. Appl. Biomed., 1: 55-59.

__________________________________________________________________________________________ Adresa: Leoš Navrátil, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra radiologie a toxikologie, Poliklinika JIH, Medipont, s.r.o., Matice školské 17, 370 01 České Budějovice, [email protected] __________________________________________________________________________________________

54

Zprávy

Kontakt 6: 1 - 69, 2004 ISSN 1212-4117

ZPRÁVY Prezentace katedry sociální práce a sociální politiky ZSF JU v Českých Budějovicích vedoucí katedry: Mgr. Václav Dvořák zástupce vedoucího katedry: Ing. Lucie Kozlová, Ph.D. sekretářka katedry: Lenka Matějková Katedra sociální práce a sociální politiky je jednou z deseti kateder ZSF JU v Českých Budějovicích. V současné době tvoři katedru dvacet členů, včetně externích pracovníků. Na katedře působí jeden profesor a dva docenti. Katedra zajišťuje výuku studijních předmětů ze sociální oblasti, jako je sociální politika, sociální demografie a statistické metody, etnické a menšinové skupiny, romská problematika, charitativní činnost, sociální práce, podporované zaměstnání, sociální a kurátorská práce , zdravotní a sociální management a jiné. V praktické části výuky studentů katedra přímo řídí nebo se podílí na organizování exkurzí, stáží a cvičení na klinických pracovištích fakulty. Zabezpečuje také dlouhodobé praxe studentů pod supervizí, což je kromě jiných činností úkol především pro Ústav sociální práce, který je součástí katedry sociální práce a sociální politiky. V souladu s koncepcí rozvoje Zdravotně sociální fakulty JU v Českých Budějovicích je věnována na katedře zvýšená pozornost získávání nových mladých pracovníků, odborných asistentů, případně vědeckých pracovníků. Je potěšitelné, že se zejména v poslední době daří získávat nové pracovníky, u kterých je perspektiva dalšího odborného růstu, což je také podmínkou jejich přijetí pro pedagogickou činnost na fakultě. Nelze opomenout ani skutečnost, že někteří nově přijatí pracovníci jsou absolventy Zdravotně sociální fakulty JU. Otázka personálního posilování katedry má samozřejmě dlouhodobý charakter, ale je možno konstatovat, že patří mezi prioritní úkoly katedry. Stejně tak by bylo možno hovořit o dalším úkolu katedry, který se týká publikační činnosti členů katedry, jmenovitě zabezpečení studijního materiálu pro studenty. Je známo, že přetrvává nedostatek studijních textů, týkajících se některých úseků sociální politiky. I když se situace v poslední době zlepšuje, přesto i zde jsou vedeni členové katedry k tomu, aby svým podílem pomohli situaci zlepšit. Pokud jde o vědecko-výzkumnou činnost katedry, je možno konstatovat, že právě s příchodem nových pracovníků se zlepší i situace na tomto úseku činnosti. Přesto však se řada členů katedry stala úspěšnými řešiteli grantů nebo pracují v kolektivech, které zpracovávají různé projekty ze sociální oblasti. Daří se spolupráce jak s orgány veřejné správy v rámci jihočeského regionu, tak i s některými orgány centrální správy, jako je ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Katedra také spolupracuje s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí a tato součinnost se pak promítá i při zpracování ročníkových či diplomových prací studentů. Katedra jako základní pracoviště pro pedagogickou, výzkumnou a vědeckou činnost také zajišťuje i odpovídající propojení na ostatní katedry fakulty. Jde zejména o spolupráci s katedrou právních oborů, řízení a ekonomiky, katedrou speciální a sociální politiky i katedrou psychologie a psychiatrie. Nesmírný význam pro zapojení absolventů Zdravotně sociální fakulty do praktické činnosti na budoucích pracovištích mají odborné praxe pod supervizí. Jde o velice náročný úkol, který v současné době zajišťuje skupina pracovníků Ústavu sociální práce. Vzhledem ke zvyšujícím se počtům studentů na ZSF a organizačním problémům v oblasti veřejné správy se ukazuje nutnost personálního posílení v této oblasti, aby bylo možno dodržet požadavky, které jsou na zabezpečení odborné praxe kladeny. Členové katedry sociální práce a sociální politiky, kteří za tento úsek činnosti odpovídají, plně také respektují zásadu, že realizace odborné praxe je završením teoretické výuky sociálně právních disciplin a slouží k získávání praktických zkušeností a dovedností studentů, kterým umožňuje konfrontaci teorie s praxí. Realizace praxí na druhé straně propojuje naši fakultu s pracovišti státní správy, s obcemi a organizacemi sociální i zdravotní sféry. Václav Dvořák

55

Zprávy

Prezentace katedry veřejného a sociálního zdravotnictví ZSF JU v Českých Budějovicích vedoucí katedry: doc. MUDr. Vladimír Vurm, CSc. zástupce vedoucího katedry: MUDr. Květoslava Kotrbová sekretářka katedry: Marta Schmidtschlägerová Byla zřízena a schválena AS ZSF s účinností od l. 11. 2002. Jejím hlavním úkolem je zabezpečování výuky sociálního a veřejného zdravotnictví, jakožto odrazu významných změn ve způsobu poskytování zdravotní péče v celém systému zdravotnictví. Na celém světě trvale stoupá význam veřejného zdravotnictví a tento obor potřebuje i v našem státě vysoce kvalifikované pracovníky Studium oboru Ochrana veřejného zdraví má poskytnout studentům vzdělání zaměřené především na problematiku prevence onemocnění a na ochranu a podporu zdraví obyvatelstva. Absolventi mohou svou profesi vykonávat v oborech hygieny a epidemiologie na krajských hygienických stanicích, ve státní správě v oblasti ochrany životních a pracovních podmínek a v oblasti ochrany životního prostředí. Dále pak i v pracovně-lékařských centrech, a to jak na stávajících odděleních pracovního lékařství krajských hygienických stanic, tak na podnikových a soukromých pracovně-lékařských pracovištích poskytujících pracovně-lékařské služby. Ke studiu studijního oboru Ochrana veřejného zdraví mohou být přijati uchazeči, kteří úspěšně ukončili úplné střední všeobecné vzdělání, jež bylo ukončeno maturitní zkouškou, a kteří splnili podmínky přijímacího řízení. Uchazeči o studium skládají písemné zkoušky z biologie člověka v rozsahu učební látky gymnázia a z všeobecného přehledu, včetně zdravotnické problematiky. Studenti v průběhu studia praktikují na pracovištích Zdravotního ústavu a na pracovištích hygienické služby. Katedra veřejného a sociálního zdravotnictví spolupracuje s Ústavem sociálního lékařství LF UK v Plzni, katedrou epidemiologie IPVZ Praha, dále katedrou veřejného zdravotnictví Fakulty zdravotnictva a sociálnej práce v Trnavě a s Fakultou veřejného zdravotnictví University for Christian Higher Educatiou Potchefstroom JAR. Vladimír Vurm

Prezentace katedry ošetřovatelství ZSF JU v Českých Budějovicích vedoucí katedry: PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D., R.N. zástupce vedoucího katedry: Mgr. et Mgr. Marta Kindlová sekretářka katedry: Zdeňka Elišková Katedra ošetřovatelství poskytuje teoretickou a praktickou výuku ošetřovatelství v moderním pojetí, a to nejen v kvalifikovaném studijním programu Ošetřovatelství v oborech Všeobecná sestra a Porodní asistentka, ale i v dalších studijních programech realizovaných na této fakultě. Tyto disciplíny katedra plně zabezpečuje pro obory Rehabilitační – psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby, Radiologický asistent, Prevence a rehabilitace sociální patologie a Ochrana veřejného zdraví. Kromě studijních materiálů připravuje katedra i podklady pro regionální výzkum zaměřující se na ošetřovatelskou péči. Prostřednictvím aplikace výsledků výzkumu a vědeckého poznání se podílí na dosahování standardu ošetřovatelské péče a práce sester. Pracovníci katedry realizují odborné semináře s ošetřovatelkou problematikou určené pro sestry pracující v regionálních zdravotnických zařízeních, aktivně spolupracují s managamentem ošetřovatelské péče v nemocnici a na vybraných ošetřovacích jednotkách připravují sestry k realizaci ošetřovatelského procesu v klinické praxi a tím se podílejí na zvýšení kvality ošetřovatelské péče. V rámci spolupráce s Nemocnicí České Budějovice se katedra podílí na aktivitách REVMA-LIGY, kde studentky provádějí edukaci revmatiků zaměřenou na prevenci a usnadnění života s revmatismem. Katedra se spolupodílela i na založení pobočky LIGY proti OSTEOPORÓZE v Českých Budějovicích a i zde aktivně přispívá přednáškami, edukací a cvičením se skupinou občanů postižených tímto onemocněním. Dále se katedra účastní projektu Bezpečná komunita, jejíž aktivity jsou zaměřeny na prevenci úrazů, a to především dětí a seniorů v místní komunitě. Ve výuce ošetřovatelství a porodní asistence probíhá prvotní nácvik praktických činností v odborných učebnách. Dvě odborné učebny jsou přizpůsobeny skupinové výuce a jsou rozděleny do dvou částí, z nichž jedna simuluje nemocniční pokoj a druhá část je vybavena pracovními stoly a pracovními skříněmi s pomůckami určenými k výuce. Z dalších dvou učeben je jedna připravena pro výuku resuscitační a intenzivní péče a jedna simuluje porodnický sál, kde jsou umístěny pomůcky potřebné k nácviku praktických činností a k získání dovedností, které jsou potřebné pro profesionálky v oboru porodní asistentka. Pouze po nácviku jednotlivých činností a po získání určitých dovedností následuje vlastní ošetřovatelská praxe jak na 56

Zprávy

klinických pracovištích, tak i v terénu. Během profesní přípravy všeobecné sestry a porodní asistentky absolvují studentky/studenti celkem 2300 hodin praktické výuky. Odborná praxe probíhá podle plánu praktické výuky pod vedením mentora/učitele ošetřovatelství. Každý mentor/učitel ošetřovatelství vyučuje v takové oblasti odborné praxe, ve které je odborníkem, a zároveň v této oblasti odpovídá za klinický dohled při praxi studentů. V prvním ročníku je praxe orientována jednak na oblast podpory zdraví a prevence vzniku onemocnění a jednak na nácvik základních ošetřovatelských činností. Studenti se seznamují se strukturou služeb primární péče a s jednotlivými druhy zařízení v rámci primární péče. Naučí se zhodnotit prostředí, ve kterém lidé žijí, rizika pro jejich zdraví, seznámí se s druhy onemocnění, která se v daném prostředí vyskytují, s potřebou preventivních opatření a metodami zdravotní výchovy individuální i skupinové. Ve druhém a třetím ročníku je praxe orientována na oblast sekundární a terciární péče. Studenti se naučí jednak zhodnotit individuální zdravotní stav a potřeby klientů z hlediska ošetřovatelské péče a jednak poskytovat péči na základních i speciálních ošetřovacích jednotkách metodou ošetřovatelského procesu. Předmět Ošetřovatelství ve studijním oboru Rehabilitační – psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby má zvláštní poslání, neboť v rámci výuky tohoto předmětu přijde student většinou prvně do kontaktu s akutně nebo chronicky nemocnými; prvně vidí člověka v nesnázích a s neuspokojenými potřebami – vidí nemoc a vše, co s ní souvisí: bolest, úzkost, strach, úbytek sil, sociální napětí; je nablízku člověku v jeho velmi náročné specifické životní situaci. Cílem předmětu Ošetřovatelství v tomto studijním oboru je nejen poskytnout studentům teoretický základ ošetřovatelské péče a návod k provádění určitých výkonů, ale i poskytnout studentům pomoc pro vytvoření dobrého vztahu k nemocným, který by měl vycházet z holistického pohledu na lidskou bytost, tj. chápat člověka nejen somaticky, ale i v celé bohatosti bio-psychosociálních komponentů. Komplex vědomostí a dovedností, který student během výuky získá, je zaměřen jednak na splnění potřeb nemocného člověka tak, aby mu nechybělo nic z toho, co by udělal sám pro sebe, kdyby nebyl odkázán na pomoc druhých, a jednak na péči o jeho duševní pohodu, aby neztrácel svou důstojnost a byl odhodlán znovu získat soběstačnost, samostatnost a nezávislost. Katedra spolupracuje s dalšími katedrami ošetřovatelství jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni. Tato spolupráce umožňuje výměnu zkušeností odborníků ošetřovatelství z celé řady univerzit a vysokých škol, jež nemalou měrou přispívá k rozvoji oboru ošetřovatelství jako samostatné vědní disciplíny. V rámci mezinárodní spolupráce katedra umožňuje výměnné studijní pobyty a praktickou výuku studentů a učitelů. Cíle výměnných pobytů jsou jednak seznámení se systémem poskytování zdravotní péče v zahraničí a jednak srovnání úrovně ošetřovatelské péče a role sester u nás a v zahraničí. Zahraniční stáže absolvovaly/absolvují studentky ošetřovatelství v následujících institucích: Hanzehogeschool, Fakulta Gama, Groningen – Holandsko; University of Wales, College of Medicine, Cardiff – Velká Británie; Potchefstroom Universiteit, Fakulty Health Science, Potchefstroom – JAR; Domov důchodců Hainburg an der Donau – Rakousko. V letošním akademickém roce jsme rozšířili spolupráci ještě s dalšími institucemi, kde budou mít studenti další možnost tříměsíční stáže: Napier University v Edinburgu – Skotsko, University v Kemi – Finsko a Debrecínská univerzita, Fakulta zdravotnictví v Nyíregyháza – Maďarsko. Katedra ošetřovatelství garantuje výuku ve studijních oborech Všeobecná sestra a Porodní asistentka studijního programu Ošetřovatelství, čímž je zaručeno respektování specifičnosti a kvalitní výuky v obou studijních oborech. Studijní obory Všeobecná sestra a Porodní asistentka byly vypracovány jednak podle Evropské strategie Světové zdravotnické organizace pro vzdělávání tzv. regulovaných nelékařských zdravotnických pracovníků a jednak podle příslušných direktiv Evropské komise. Absolventi obou oborů studijního programu Ošetřovatelství získají na základě souhlasu MZ ČR oprávnění vykonávat zdravotnické povolání. Absolventi studijního oboru Všeobecná sestra jsou na základě vědomostí a dovedností z ošetřovatelských, medicínských a humanitních oborů a na základě zkušeností z odborné praxe schopni rozpoznat somatické a psychosociální potřeby klienta a zajistit potřebnou péči směřující k posílení a udržení zdraví, k prevenci onemocnění a k péči o klienta jak v období nemoci, tak i v období jeho rekonvalescence. Absolventi najdou uplatnění v ambulantních a lůžkových zdravotnických zařízeních. Mají teoretické a praktické předpoklady pro vedení ošetřovatelského týmu, privátní praxe nebo vedení ošetřovatelských agentur. Absolventi studijního oboru Porodní asistentka jsou na základě získaných vědomostí z ošetřovatelství, porodní asistence, medicínských a humanitních věd a dovedností získaných v odborné klinické praxi schopni zhodnotit stav bio-psycho-sociální potřeby ženy a odpovídajícím způsobem reagovat a poskytovat ženě potřebnou ošetřovatelskou péči v období zdraví, fyziologického těhotenství, fyziologického porodu a v období po porodu. Absolventi studia najdou uplatnění v jednotlivých oblastech systému péče o zdraví žen, novorozenců, rodin a komunit. Uplatnění je možné v rámci měnící se struktury zdravotnických a sociálních služeb, které jsou poskytovány ve státních i nestátních (lůžkových a nelůžkových) zařízeních a institucích. Valérie Tóthová

57

Zprávy

Recenze Svobodová Dana: Terminologiae medicae vestibulum - Úvod do řecko-latinské lékařské terminologie pro studenty bakalářských oborů na 1. LF UK Praha: Karolinum, 2003, 228 s. ISBN 80-7184737-2. Transformující se systém vzdělávání zdravotnických pracovníků s sebou nese kromě jiného i obtíže s nedostatkem vhodné studijní literatury. Ani předmět latinský jazyk, či vhodněji řečeno řecko-latinská lékařská terminologie, není v tomto výjimkou. Po dlouhou dobu existující dvojí typy učebnic – učebnice pro střední zdravotnické školy a učebnice pro lékařské fakulty - nenaplňovaly potřeby nově vznikajících bakalářských zdravotnických a příbuzných oborů. Často se pak stávalo, že vysokoškolští studenti byli zcela nevhodně odkázáni na studium středoškolských učebnic. Práce Dany Svobodové určená primárně jako skriptum pro studenty bakalářských oborů na 1. LF UK je nadějným krůčkem směřujícím k přemostění této propasti. První vydání učebnice spatřilo světlo světa již roku 1999. O její úspěšnosti svědčí mimo jiné již několikerý dotisk a užívání i mimo 1. LF UK. V letošním akademickém roce slouží rovněž studentům 1. ročníků Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Učebnice je rozdělena do 11 lekcí tak, aby student po jejím prostudování byl vybaven základní slovní zásobou a gramatickými znalostmi potřebnými pro pochopení smyslu a struktury odborného medicínského termínu. Z toho důvodu je gramatické učivo v podstatě zúženo na skloňování latinských a v omezené míře i řeckých substantiv, skloňování a stupňování adjektiv a užití číslovek a předložek. V rozvržení učiva autorka respektuje tradici nastolenou J. Kábrtem (učebnice pro střední zdravotnické školy). Po substantivech a adjektivech 1. a 2. deklinace následuje deklinace 4. a 5. za níž teprve řadí 3. deklinaci, řecká substantiva, adjektiva 3. deklinace a jejich stupňování. Závěrečné lekce jsou věnovány číslovkám a skládání slov. Jednotlivé lekce mají přibližně stejnou strukturu. Po gramatickém výkladu doplněném vždy názornou „demonstrací“ následuje slovní zásoba – „lexicon“, povětšinou originální „text“, rčení a přísloví - „dicta“ a procvičování – „praxe“. Úplný závěr většiny lekcí je věnován slovesným konjugacím. Autorka jim tak v učebnici vyčleňuje marginální místo, které mají i v celé lékařské terminologii. Úvodní lekce by měla poskytnout základní orientaci v systému a gramatických kategoriích jazyka. Kromě nezbytných poznámek o výslovnosti a jmenné flexi je však výklad, zejména o přívlastku shodném a neshodném (s. 17-19), i přes veškerou snahu o názornost doplněnou schematickými kresbami příliš komplikovaný na to, aby mohl být srozumitelný studentovi, který se setkává s latinou poprvé. Bylo by snad vhodnější tyto gramatické jevy vysvětlit, jak sama autorka poznamenává v úvodu jiné své učebnice, „in situ“, tedy v praktickém kontextu, např. spolu s výkladem substantiv a adjektiv 1. a 2. deklinace. Naopak velmi cenné je, že některé učivo autorka netradičně zařazuje i na místa, kam gramaticky či logicky patří. Např. femininní tvary adjektiv 1. a 2. deklinace uvádí spolu s výkladem 1. deklinace (s. 37), řadové číslovky spolu s adjektivy 1. a 2. deklinace a na tomtéž místě i přehled některých skupin léčiv, které jsou po gramatické stránce substantivizovanými adjektivy (s. 52-53). Další remedia vhodně uvádí spolu s výkladem řeckých substantiv (s. 99) a participií (s. 118-119). Rovněž spolu se substantivy 4. deklinace uvádí slovesa, z nichž jsou tato substantiva odvozena (s. 62). Na rozdíl od Kábrtova přístupu nezařazuje tolik užitečný výklad prefixů a sufixů do samostatných závěrečných lekcí (ke kterým se často při studiu ani nedospěje), ale řadí jej k výkladu předložek (s. 29), substantiv 1. deklinace (s. 32) a adjektiv (s. 64 a 109). Dochází tak ke značnému zjednodušování učiva a jeho spojování do logických celků. Neplatí to bohužel vždy. Tam, kde klasický filolog má tendenci zmínit určitý jev pro zjednodušení, vidí začátečník jeho uvedení jako nepochopitelnou komplikaci. Např. výklad deminutiv (s. 35 a 47-48) je zbytečně zatížen snahou po zjednodušení identifikace rodu doposud neprobíraných substantiv 3. deklinace. Za nepříliš šťastný považujeme rovněž výběr vzorů. Vzhledem k tom, že nemalá část studentů bakalářského studia se rekrutuje ze studentů středních zdravotnických škol, bylo by snad vhodnější užívat týchž vzorů jako Kábrt (vena, musculus, cavum místo costa, nervus, membrum). Při výkladu jednotlivých gramatických jevů užívá autorka originálních neotřelých formulací: „po monotonii přefeminizované I. deklinace“ (s. 45), „mladší bratr deklinace II.“ o 4. deklinaci (s. 60) či „doména ženského elementu“ v 5. deklinaci (s. 66). Vtipné výrazivo se však často ztrácí v nadužívání zkratek, které jsou mnohdy uváděny na úkor srozumitelnosti: „při použití M / N obdob sufixů F zůstává rod původního S zachován“ (s. 47) či „častěji než Č nebo A, zato na základě zcela obdobného mechanismu užívá L A leckdy samostatně.“ (s. 51). Výklad je občas doplněn milými kresbami autorky, které, nadto že učebnici ozvláštňují, mají i nezastupitelnou didaktickou funkci, např. při demonstraci předložek (s. 28 a 43) či užití přívlastku (s. 36). Poněkud nezvykle je koncipována slovní zásoba. Slovíčka nejsou řazena jako v jiných učebnicích abecedně do sloupců, ale často do řádků a jsou rozdělena podle rodů, případně koncovek genitivů. To je přínosné zejména u 3. deklinace. Užitečné je, že adjektiva jsou často hned v „lexikonu“ uváděna se svými opozity. Mnohdy není uváděn český překlad, takže je student veden k samostatné práci se slovníkem. Není zde však zachována jednotná forma, což ztěžuje orientaci, a učebnice se pak zdá být nepřehlednou. Rovněž není zvykem označovat délku v latině svislými čárkami, k čemuž se autorka pravděpodobně uchýlila z praktických důvodů. Domníváme se, že by však bylo vhodnější přidržet se běžného úzu. 58

Zprávy

Nejproblematičtější stránkou jsou po našem soudu texty k překladu. Autorka se na nich snaží ukázat probrané učivo v praktickém kontextu větné skladby a na kýžené gramatické jevy upozorňuje zvýrazněnou sazbou. Přesto se domníváme, že jejich výběr není nejšťastnější. Jedná se převážně o originální texty převzaté z Komenského a Celsa, s nimiž si začátečník nemůže vědět, často ani s pomocí učitele, rady. Namísto nich by pro pochopení bylo jistě přínosnější uvést texty nepůvodní, avšak pro studenty více srozumitelné, jak to sama autorka učinila ve 2. lekci (s. 39), či originální texty uvádět spolu s českým překladem (např. s. 68). V oddílech „dicta“ neváhá autorka vykročit z úzce utilitárního zaměření učebnice lékařské terminologie a uvádí obsáhlejší výběr nejznámějších latinských přísloví, rčení a ustálených vazeb, gramaticky odpovídajících probírané látce. Za nejpřínosnější na celé učebnici považujeme bohatá cvičení („praxe“), uváděná ke konci každé lekce. Až na několik málo výjimek obsahují procvičování nejobvyklejších lékařských termínů, založené na jejich spojování, převádění do opačného čísla, spojování s předložkami či jednoduchých překladech z češtiny do latiny. Jakkoli se některá slovní spojení v určitých pádech či číslech v praxi téměř nevyskytují a jejich procvičování se tím může jevit jako samoúčelné, je jejich užívání ve cvičeních přínosné pro zapamatování si termínu samotného. Gramatika tu pak hraje až sekundární úlohu. Užitečná jsou v jiných učebnicích často opomíjená cvičení podněcující více logickou úvahu než gramatický dril. Např. cvičení využívající analogie s angličtinou (s. 90) či založená na pochopení etymologie složitějších termínů (s. 146). Oddíl „praxe“ obsahuje prázdná místa pro doplňování, takže učebnice splňuje zároveň funkci cvičebnice či pracovního sešitu. Za cvičeními vždy následuje klíč, který je užitečný zejména pro samouky či studenty kombinované formy studia. Škoda jen, že se na něj pro občasné chyby nelze zcela spolehnout. Rovněž k některým řešením prezentovaným v klíči lze jen těžko dospět, např. k cvičení „najděte opozita“ (s. 40) je od výrazu „in fībulam dextram“ uvedeno „správné“ řešení „ex tíbiís sinistrís“. Těžko je možno považovat kost holení za „opozitum“ ke kosti lýtkové, nehledě na neopodstatněné užití plurálu. Učebnice obsahuje též několik příloh, mimo jiné rozbor struktury lékařského receptu, či přehled zkratek nejběžněji užívaných v medicíně. Škoda opět, že mnohé zkratky nejsou uvedeny již v jednotlivých lekcích (vyjma zkratek slovesných tvarů, jež jsou poctivě uváděny průběžně) a nejsou zařazena cvičení k jejich rozepisování a porozumění. Nato, jak často je těchto zkratek užíváno (např. tak běžné lat. dx., lat. sin., int., ext.), je jejich zařazení až do příloh neadekvátní. V přílohách též najdeme přehled základních sloves včetně kmene supinového, či souhrnně uvedené „výroky stále zelené“ s českými překlady. Poslední přílohou je „pensum slovní zásoby“, obsahující latinská a řecká synonyma, přehled prefixů a zejména relativně obsáhlý slovník latinsko-český, v nichž jsou již všechna slova narozdíl od „lexikonů“ v jednotlivých lekcích uváděna v plném tvaru (nom., gen., rod). K největším kladům učebnice patří originální koncepce, široká, avšak upotřebitelná slovní zásoba a praktická využitelnost nabytých poznatků. Autorka si je dobře vědoma, komu jsou skripta určena, a proto v gramatickém výkladu nezabíhá do zbytečných podrobností, i za cenu občasného, leč nutného, zjednodušení. Snad největším nedostatkem je nepřehlednost ztěžující orientaci a občasné řádění tiskařského šotka (viz únik anglického slůvka „black“ na s. 50), kterému nebyla učiněna přítrž ani při opakovaných dotiscích. I přes veškeré zmíněné nedostatky je skriptum Dany Svobodové velkým přínosem pro studenty bakalářských oborů zdravotnického zaměření, zaplňující citelnou mezeru na českém knižním trhu. Závěrem dlužno konstatovat, že se autorka většiny uvedených chyb vyvarovala ve své následné knize (Svobodová D.: Terminologiae medicae ianua. Praha: Academia, 2002. 434 s.), určené tentokrát studentům magisterského studia lékařství. Ondřej Doskočil

Recenzia Levická, J.: Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava, 2002, 283 strán V súčasnosti na Slovensku ešte nie je dostatočne a odborne koncipovaná teória sociálnej práce. Treba si predovšetkým ujasniť základné a podstatné východiská o takých fenoménoch a oblastiach ako je profesia, odbor, metodologické špecifiká, ktoré sa 40 rokov na Slovensku zanedbali. Vlastnú teóriu (transformovanú z celosvetovo platných princípov na regionálne špecifiká) nemajú ešte ani mnohé vyspelé európske štáty. Práca doc. PhDr. Jany Levickej, PhD. má priekopnícky charakter i dosah. Takéto konštatovanie odôvodňuje nielen jej názov, ale aj široký záber jednotlivých kapitol, voľba obsiahlych problémov a náznaky ich riešenia. Dokazuje, že predkladaná práca nie je len žiadúca a opodstatnená, ale aj racionálne efektívna. Publikácia vychádza zo skutočnosti, že sociálna práca je multidisciplinárnou a nie presne vyhranenou oblasťou a teda aj pohľad na sociálneho klienta by mal byť makropohľadom, pretože to nie je ani homo economicus, ani homo psychoantropologicus či biogeneticus, ani psychoterapeuticus, ale individualita s vlastnou osobnostnou rozmernosťou. Názov práce svojou teoretickou náplňou evokuje otázku, či a prečo je potrebné sociálnu prácu vyčleňovať ako samostatnú vednú oblasť. Zdôvodnenie je bezproblémové: treba sa vyhnúť chybám a omylom 59

Zprávy

na ceste riešenia otázok, ktoré nesie so sebou sociálny klient. K tomu je potrebný aj samostatný výskum. U sociálnej klientely sa pracuje s človekom, jeho životným štýlom, vnútrom. To nie je iba otázka etiky, empatie, morálky. Nemožno tu iba experimentovať. Autorka vo svojej knihe zúročuje dlhoročnú teoreticko-odbornú prax a vzdelávacie skúsenosti viacnásobným pohľadom: sociálna práca dáva vlastným profesným odborníkom náročný mandát: 1. politický, zodpovedný za občanov, 2. pomocný, vyplývajúci z profesného charakteru, 3. hranično-poradenský: klient musí cítiť na zodpovedných orgánoch (najmä na úradoch) ochotu pomôcť, absenciu poctu ukrivdenia nielen voči úradujúcemu personálu, ale i voči celej spoločnosti a politickým predstaviteľom. To nie je odborárske vyjednávanie, ani garnitúra režimu, podobného po roku 1948. Z uvedených poznatkov a požiadaviek autorka konštatuje zrejmé uzávery: 1. na Slovensku sociálna práca nemala dobrý image, 2. nie sme na úrovni vyspelých štátov so sociálnou legislatívou a humanitne orientovanou aplikáciou, 3. v Európskej únii by sme mali dosiahnuť úroveň, ktorá sa od nás žiada vo všetkých oblastiach, teda v makroúrovni v realizovaní sociálne trhového hospodárstva, v rodinnej výchove zabezpečenie komplexnej a účinnej výchovy detí i ostatných členov, v starostlivosti o matky, znižovaní rozvodovosti, v zodpovednom riešení profesnej odbornosti i rodinnej funkčnosti otcov i matiek. Kniha je rozdelená do šiestich kapitol, v ktorých sa analyzujú základné otázky a charakteristické črty sociálnej práce z pohľadu vedeckého poznania, vybrané diferencujúce a smerodajné terminologické pojmy, informácie o modelovaní prístupu z aspektov nosných vedeckých disciplín, pripravenosť sociálneho pracovníka a jeho vzdelávacia úroveň, metodika jeho pracovných postupov a praktické využitie rozpracovaných poznatkov. Práca je prvá svojho druhu, a to najmä z týchto dôvodov: a) dáva pohľad na vstup problematiky do vedeckej polohy, transformuje a diferencuje tým pohľad na odlišnosť pojmov, prístupov a postojov od zaužívanej predstavy o sociálnosti v spoločnosti, v štátnej správe, v službách. Vyberá tak, resp. dáva základ osamostatnenia sa od degradácie, amatérstva profilovania a iných nežiadúcich prívlastkov sociálnej práce, b) vyzdvihuje vybrané a špecifické terminologické otázky na ich podstatnú diferenciáciu od iných príbuzných vedných disciplín, c) upozorňuje na aplikačnú oblasť, napr. vzdelávaním o problematike sociálnej práce dáva predpoklad aj pre širší, objektívnejší a úspešnejší prístup k účelom sledovaným spoločnosťou: • v oblasti trhového hospodárstva dáva prípravný stimul sociálneho charakteru, v podnikateľskej sfére a v hospodárení štátnych podnikov vyzdvihuje, zdôrazňuje a finalizuje ľudské zdroje, • ponúka riešenie praktickej, aplikačnej a realizačno operatívnej sociálnej práce v reintegrovaní deviantov a maladaptívnych jedincov profesným a osobným rozvojom, d) v porovnaní s inými prácami publikácia má veľmi dobrú formálnu úpravu a štylizáciu, postupuje podľa požadovaných bibliografických noriem, využíva obsiahlu domácu i zahraničnú literatúru, najmä po roku 1995, a to nielen zo sledovanej úzkošpecifikovanej témy sociálnych vied, ale i z diel autorov príbuzných a hraničných vedných disciplín, pritom aj z rokov blízkej či historickej minulosti, e) na súčasnom domácom literárnom poli pokrýva akútny nedostatok vhodnej monografie pre zainteresovanú verejnosť i odbornú akademickú obec, ponúka žiadúcu učebnicu pre vzdelávací proces najmä vo vysokoškolskej príprave v dennom štúdiu alebo v štúdiu popri zamestnaní, resp. i pre postgraduálne účely, f) môže byť účelovým podnetom a energizujúcim návodom pre mladých a nádejných interných, ale aj externých odborníkov v ich ambíciách modelovať a profilovať perspektívu sociálnych vied nielen na Slovensku, ale i v zahraničí, g) obsahovým a koncepčným poňatím, podloženým a obohateným vlastnou, ale i interdisciplinárnou a multiprofesnou literatúrou zohráva ideovú úlohu pri transformovaní myslenia a smerovania predstaviteľov tzv. sociálnych, resp. socialistických vied, prezentujúcich sa v pôsobení na Slovensku od roku 1990. V. Kovačič

Eutanázie Asistovaná sebevražda je ve Velké Británii podobně jako eutanázie zakázána. Kdo by tento zákaz nerespektoval, toho čeká uvěznění až na 14 let. Přesto tato země diskutuje o návrhu zákona o „asistovaném umírání“. V databázi britského parlamentu se lze seznámit s návrhem zákona o pomoci umírajícím (Patient Assisted Dying Bill). Podle posledních informací BBC zachovává vláda vůči této parlamentní iniciativě neutrální postoj, neboť nechce zranit ani city jejích odpůrců, ani zastánců. Masivní kampaň za přijetí této 60

Zprávy

normy organizuje britská Společnost pro dobrovolnou eutanázii (a asistovanou sebevraždu) s tím, že by tato legislativní iniciativa vnesla transparentnější pravidla do rozhodování o pacientech v závěru jejich života. Návrh zákona vznikl jako reakce na případ nevyléčitelně nemocné pacientky Diany Pretty, jejíž odpojení z přístrojů se zdráhaly schválit soudní instance. Společnost pro dobrovolnou eutanázii (VES) chce dosáhnout toho, aby se zatím stala legální alespoň asistovaná sebevražda, a to jen v případě nevyléčitelně nemocných, kteří jsou právně způsobilí k rozhodování o své zdravotní péči. Patří vůbec odpojení pacienta z přístrojů (včetně neuplatnění umělé výživy) na jeho žádost do pojmu asistovaná sebevražda? Nad tím se opakovaně zamýšlí ve veřejných diskusích Britská lékařská společnost (BMA). Většina jejích členů až dosud vystupovala jak proti eutanázii, tak proti asistované sebevraždě. Do pojmu asistovaná sebevražda zahrnuje BMA oregonská pravidla, podle nichž lékař smí jedinci v době šesti měsíců před očekávaným úmrtím na jeho žádost preskribovat smrtelnou dávku léčiv. Přesto je to ruka lékaře, která by měla „aktivně odpojit“ či „aktivně neuplatnit“ umělé formy prodlužování lidského života, byť na žádost nemocného a případně pod zástupným pojmem „vzdání se léčby“. Nedávný průzkum názorů členů BMA ukázal, že 74 procent britských lékařů by odmítlo vykonat asistovanou sebevraždu, pokud by byla legalizována obdobně jako v americkém Oregonu. Lékaři si však zároveň uvědomují nedořešené problémy související s přáním nevyléčitelně nemocných a umírajících „vzdát se“ všech nebo části výkonů a prostředků uměle prodlužujících život a přinášejících někdy další utrpení či vedlejší rizika. Jedním z problémů je také fakt, že závažně nemocný přestává být v určitých fázích choroby zcela svobodným člověkem. Lékař by například mohl být žalován rodinou za to, že vyhověl přání pacienta ve stavu „nikoli plné schopnosti rozhodovat o sobě“. Z tohoto důvodu BMA například informuje širokou veřejnost o všem, co souvisí s kardiopulmonální resuscitací. Cílem je, aby poučení laici mohli ještě v době lepšího zdraví sepsat své prohlášení pro situace, v nichž by nemohli lékaři sdělit svůj postoj k oživování činnosti srdce a dechu. „Resuscitace je úspěšná u čtyř z deseti pacientů v určitém zdravotním stavu. Sdělte ošetřujícímu lékaři své preference pro případ neočekávané nebo očekávané zástavy činnosti srdce a dechu,“ vyzývá BMA občany. Specifické problémy existují kolem rozhodování u umírajících dětí. Zatímco dospělí v zásadě mohou odmítnout prodlužování svého života (k soudu ovšem putují spory mezi pacientem a lékařem), rodiče nemohou tímto způsobem uspíšit úmrtí svého dítěte - existují však některé právní nuance mezi Anglií a ostatními částmi Británie. Návrh nyní diskutovaného zákona obsahuje kontroverzní formulace typu „lékař může pomoci pacientovi zemřít“. K tomu, aby byl lékař vyjmut z trestní odpovědnosti, by musel splnit vymezené podmínky. Pacient by musel být minimálně 12 měsíců britským občanem a dva lékaři by museli potvrdit, že trpí nevyléčitelnou nemocí s prognózou očekávaného úmrtí do šesti měsíců. Nemocný by také musel trpět, ať bolestí či dalšími následky nezvratně nevyléčitelného stavu s tím, že utrpení je „nesnesitelné“. Jakmile by pacient předložil žádost o „pomoc zemřít“, lékař by ho informoval mimo jiné o možných alternativních řešeních, včetně nabídky paliativní péče, péče v hospicu nebo zvýšené kontroly bolestí. Druhý, nezávislý lékař má mimo jiné potvrdit způsobilost pacienta k rozhodování i to, že se mu dostalo dostatečných informací o alternativách a že pacient není pod žádným vnějším tlakem. Nemocný by rovněž získal informaci, že své přání rychleji zemřít může odvolat. Jeho prohlášení by měl potvrdit nezávislý právník. Za zfalšování prohlášení pacienta nebo záznamů ve zdravotní dokumentaci by hrozily vysoké tresty. Navrhovatelé chtějí, aby vznikla komise pod kontrolou vlády, která by sledovala plnění podmínek zákona v praxi. Podezření na porušení pravidel má tento orgán složený ze zástupců více profesí oznámit prokuratuře. Součástí zákona je vzor pro prohlášení pacienta a rovněž zdůrazněný zákaz odepření umělé výživy a hydratace ze strany zdravotnického personálu. Jedině pacient sám by si mohl vymínit, že si nepřeje uplatnit tuto formu prodlužování života nebo že se jí sám vzdává, pokud už byla uplatněna. (boš) www.bma.org.uk a www.ves.org.uk

Problematika gender na ZSF Již ze samotného jména naší fakulty vyplývá, že otázky genderu (rovných příležitostí) na naši fakultu patří nejen jako téma společenské, ale i téma vědecké. Komplexněji se touto problematikou zabýval kurz gender, který proběhl na naší fakultě, pro studenty doktorského studia a dále jsme byli pozváni na mezinárodní seminář rovnost žen a mužů v politice Evropské unie. Genderová problematika se dostává do popředí zájmu i vzhledem ke vstupu naší republiky do Evropské unie, kde je ve všech aspektech kladen důraz na rovné příležitosti. Právě organizace s názvem Evropská loby žen má za úkol posuzovat a vyjadřovat se k otázkám jednotlivých politik v rámci EU. Systematická integrace pozic, priorit a potřeb mužů a žen ve všech politikách spočívá v propagaci rovnosti žen a mužů a mobilizaci veškerých všeobecných politik specificky s cílem dosáhnout rovnosti tím, že vlivy takových politik a opatření na situaci žen a mužů při zavádění, monitorování 61

Zprávy

a hodnocení budou brány v úvahu už ve stadiu jejich plánování. Pod Evropskou loby žen se sdružují národní loby žen jednotlivých členských zemích EU a nyní i zemí přistupujících a dokonce i zemí, u nichž se předpokládá vstup do EU později (kolem roku 2007 např. Bulharsko, které už svou národní loby má). Jak nás informovala Malin Björk, zástupkyně Evropské loby žen v Bruselu, je velmi žádoucí, aby tato organizace vznikla i v rámci ČR. Naše Česká loby žen by měla sdružit všechny organizace, které budou mít zájem a zároveň se nějakým způsobem zabývají ženami. Ať už jde o organizace neziskové, či profesní skupiny, nebo instituce, jako je naše fakulta. Po zřízení České loby žen bude mít i naše země větší možnost zasahovat do procesu upevnění parity (rovných příležitostí) v rámci celé EU. Pro alespoň rámcové porozumění na závěr uvedu několik témat, která jsou v rámci gender nejpodstatnější. Gender Tento výraz se dá přeložit jako „pohlaví“ - nikoli ve smyslu biologickém, ale ve smyslu kulturním, psychologickém či společenském. Koncept genderu poukazuje na to, že rozdíly mezi ženami a muži, které jsou obecně považovány za vrozené, lze považovat za naučené a měnící se v závislosti na prostředí (kultuře), kde žijeme (např. lze předpokládat, že ženy nemají „od přírody“ pečovatelské sklony a muži se nerodí s touhou po kariéře; tyto vlastnosti jsou ovlivněné tím, co kolem sebe děti od narození pozorují a co od nich okolí automaticky očekává). Gender mainstreaming Systematické prosazování priorit a potřeb žen a mužů ve všech druzích politik a opatření s cílem dosáhnout rovnosti žen a mužů (např. při plánování spojů hromadné dopravy by se mělo posoudit, jakým způsobem ji využívají muži a jakým ženy, neboť tento způsob bývá velmi rozdílný. Teprve po takovém posouzení lze rozhodnout tak, že není poškozeno ani jedno pohlaví). Genderová analýza Studium rozdílů v potřebách, podmínkách, přístupu ke zdrojům, kontrole majetku, rozhodovacích pravomocích atd. mezi ženami a muži. Genderový audit Hodnocení politik, programů a institucí z hlediska toho, zda zohledňují rozdílné dopady svých působení na ženy a muže. Genderová dimenze Aspekt jakéhokoli problému, který se týká rozdílů v životě žen a mužů. Genderově neutrální Nemající žádný vliv na rovnost žen a mužů či jejich vztahy. Genderová role Soubor určitých pravidel (většinou nepsaných, neformálních), které předpisují určité typy chování pouze ženám a jiné pouze mužům (např. většina společnosti považuje za správné, když žena zůstane s dítětem na mateřské dovolené a muž chodí do zaměstnání. Pokud je tomu v některých rodinách obráceně, už to jako správné vnímáno není). Genderová smlouva Soubor pravidel týkajících se genderových vztahů, které ženám a mužům připisují různé povinnosti, hodnotu, práci. Tato pravidla se definují na třech úrovních: v rámci norem a hodnot celé společnosti; na úrovni institucí - tj. v systému zaměstnání, vzdělání apod.; v rámci rodiny. Genderová rovnost/rovnost mezi ženami a muži Koncept, který říká, že všichni lidé mají svobodu rozvíjet svoje osobní schopnosti a činit tak bez omezení, která určují přísné genderové role, a že rozdílné chování, aspirace a potřeby žen a mužů budou považovány za rovné a budou stejně hodnoceny a podporovány. Afirmativní / pozitivní akce Opatření zaměřená na určitou skupinu, která mají za cíl vyloučit a předcházet diskriminaci, nebo napomoci vyrovnat znevýhodnění vycházející z tradičních postojů, chování a struktur (bývá také nesprávně označováno jako „pozitivní diskriminace“). Diskriminace na základě pohlaví - přímá Situace, kdy je s osobou zacházeno hůře kvůli jejímu nebo jeho pohlaví (např. v inzerátech typu „přijmeme muže na místo ředitele“). Diskriminace na základě pohlaví - nepřímá Situace, kdy zákon, politika nebo praxe, které se jeví na první pohled jako neutrální, mají neadekvátně negativní vliv na příslušníky jednoho pohlaví (např. zaměstnavatel rozhodne, že zaměstnanci na částečný úvazek nemají nárok na penzijní připojištění, které hradí zaměstnancům na plný úvazek. Protože ale na částečný úvazek pracují téměř výhradně ženy, toto opatření působí diskriminačně proti nim). Domácí násilí / násilí v rodině Jakákoli forma fyzického, sexuálního nebo psychického násilí a/nebo použití fyzické či emocionální síly a/nebo výhrůžek fyzickým násilím včetně násilí sexuálního v rámci rodiny nebo domácnosti. Zahrnuje zneužívání dětí, incest, násilí na partnerce (partnerovi) a sexuální nebo jiný druh zneužívání členů domácnosti. 62

Zprávy

Přenos důkazního břemene Pokud osoba podá soudní žalobu, je v běžných případech na ní, aby dokázala, že je žaloba oprávněná. V případech diskriminace je však důkazní břemeno přeneseno na stranu žalovanou, což znamená, že jestliže strana cítící se poškozena přednese ke svému podezření pádné důvody, je pak na straně žalované, aby dokázala, že princip rovného zacházení nebyl porušen. Přenos důkazního břemene se také používá v případech sexuálního obtěžování. Feminizace chudoby Zvyšující se podíl a převaha chudoby mezi ženami ve srovnání s muži (např. celosvětově vlastní muži 99,1 % půdy, zatímco ženy jen 0,9 %). Kvóty Opatření s cílem napravit předcházející nerovnost obvykle ve vztahu k rozhodovacím pozicím nebo k přístupu ke školení či zaměstnání, které definuje určitý podíl míst pro určitou skupinu. Jedná se o jednu z forem afirmativních/pozitivních opatření (např. některé politické strany v zemích EU uplatňují kvóty na kandidátních listinách tzv. zipovým systémem, tzn. že se na nich střídá vždy žena a muž. Na jiných kandidátkách může být 40 % žen, 40 % mužů a zbytek ponechán „volné soutěži“). Lidská práva žen Práva žen a dívek jako nezcizitelná a neoddělitelná část všeobecných lidských práv zahrnující také reprodukční práva. Násilí založené na genderu / sexuální násilí Jakýkoli druh násilí s použitím nebo výhrůžkou fyzické nebo emocionální síly včetně znásilnění, domácího násilí, sexuálního obtěžování, incestu nebo pedofílie. Neviditelné bariéry / skleněný strop Tradiční postoje, předpoklady a hodnoty, které brání posílení pozic žen v plné účasti na životě společnosti. Pojem „neviditelný strop“ se používá specificky pro označení překážek v rámci organizací dominovaných muži, které znemožňují ženám postup na vyšší pozice. Paritní demokracie Koncept společnosti, na které se rovným způsobem podílejí ženy a muži a který říká, že jejich úplné a rovné užívání občanství je závislé na jejich rovném zastoupení v politických rozhodovacích pozicích. Podobné nebo stejné úrovně účasti žen a mužů v rozmezí 40 až 60 procent v celém demokratickém procesu jsou principem demokracie. Pohlaví Biologické vlastnosti, které odlišují lidské bytosti jako muže a ženy. Reprodukční práva Právo jakékoli osoby nebo páru svobodně a odpovědně se rozhodnout kolik, v jakém intervalu a kdy mít děti (včetně práva svobodného rozhodnutí se pro interrupci). Zahrnuje také právo na informace a prostředky učinit takové rozhodnutí a právo získat nejvyšší možnou úroveň sexuálního a reprodukčního zdraví. Rovné příležitosti pro ženy a muže Neexistence překážek pro účast na ekonomickém, politickém a sociálním životě na základě pohlaví. Segregace práce / zaměstnání Koncentrace žen a mužů v určitých typech zaměstnání a na různých úrovních činností, přičemž možnosti žen jsou omezenější než možnosti mužů (horizontální segregace). Ženy také vykonávají práci nižší úrovně (vertikální segregace). Sexuální obtěžování Nežádoucí chování sexuální povahy nebo jiné chování, které je založeno na sexu a které snižuje důstojnost žen či mužů. Stejná odměna za práci stejné hodnoty Stejná odměna za práci, které je připisována stejná hodnota bez diskriminace podle pohlaví nebo stavu, a to ve vztahu ke všem aspektům odměny a platových podmínek. LITERATURA One hundred wordsfor equality, Eurropean Communites 1998, Womenś NGO-Key actors for equality of women and men in Europe, Brussels 2003 Petra Zimmelová [email protected]

Výročí založení katedry ošetřovatelství partnerské školy 7. října 2003 se v Groningenu v Holandsku uskutečnila minikonference, která byla jednou z akcí univerzity k 25. výročí založení katedry ošetřovatelství Hanzehogeschool van Groningen Fakulty Gama. Katedra ošetřovatelství zorganizovala setkání svých zaměstnanců se zástupci univerzity, pojišťovny 63

Zprávy

a spolupracovníky institucí, kde probíhá klinická praxe, aby se vyjádřili hlasováním a diskusí k určitým tématům. Diskutovaná témata naznačila současné problémy i zájmy vzdělávacího procesu a výsledky konference pak nastínily další směřování společného úsilí v ošetřovatelském vzdělávání na této katedře. Atmosféra celé konference, diskuse včetně někdy velmi kritických připomínek byla přátelská, uvolněná, k čemuž vedlo i velmi profesionální moderování rektora university. Účastníci konference se vyjadřovali k otázce: „Bakalářský ošetřovatelský program dokazuje bakalářskou úroveň, jenom pokud obsahuje dostatek vědeckého vzdělávání v osnovách během všech ročníků“. Další otázka se zabývala tím, že „Sestra bakalářka je první, kdo se musí zabývat úkoly, které jsou na rozhraní oblasti medicínské a ošetřovatelské.“ Diskutovalo se na téma, zda „Pětistupňový systém ošetřovatelského vzdělávání v Groningenu je úspěšný v dostatečném rozlišení mezi stupněm 4 a 5. (Pro informaci je to podobné srovnání jako rozdíl mezi absolventkou SZŠ a absolventkou bakalářského studia). Dalším bodem bylo zaměření studia na všeobecnou sestru z důvodu nezájmu studentů o jiné oblasti, např. mentální zdraví. Bodem, na kterém se podílela prezentací i katedra ošetřovatelství ZSF, byl „Zdravotnické instituce v severní části Nizozemí mají velký zájem zvát na praxi zahraniční studenty“. Náš příspěvek se proto věnoval internacionalizaci, pohledu do historie mezinárodních aktivit katedry ošetřovatelství Hanzehogeschool v České republice a rozvoji spolupráce této a naší katedry ošetřovatelství v posledních třech letech. Po krátkém představení Zdravotně sociální fakulty a programu ošetřovatelství byla prezentace zaměřená na předložení výsledků jednotlivých aktivit a programů, jejich přínosu s tím, že internacionalizace je časově i finančně náročná. Mezinárodní práce katedry ošetřovatelství Hanzehogeschool začala již v roce 1990, zajištěním kurzů v IDVZP v Brně. Kurzy se úspěšně opakovaly několik let. Nejvíce byly oceněny interpersonální vztahy účastníků kurzů a zcela nový postoj k prvkům, které byly obsahem kurzů. Pravděpodobně kvůli financím a „nedostatečně zralé“ situaci politicko – ekonomické transformace byly tyto kurzy ukončeny koncem 90. let. Dalším důležitým krokem pro mezinárodní spolupráci bylo založení Florence Network v rámci projektu Sokrates Erasmus v roce 1995 v Groningenu. Jedním z hlavních cílů Florence Network bylo ovlivnit kvalitu ošetřovatelství v rámci Evropy. Když nahlédneme do dokumentu z Osla z roku 1996, kde se konalo jedno z pracovních setkání, můžeme připustit, že tyto cíle byly naplněny a stále se rozšiřují. V dokumentu stojí: „Povzbuzováním individuálních aktivit Florence Network poskytuje rámec k podpoře spojení jejích členů k jejich vzájemnému prospěchu a posílení ošetřovatelského vzdělávání, porodní asistence a dalších zdravotníků. Cíle Florence Network jsou více zviditelnit ošetřovatelství v Evropě. Florence Network má za svůj cíl rozvoj a zvýšení kvality vyššího vzdělávání v ošetřovatelství, porodní asistenci a zdravotní péči za pomoci mezinárodní spolupráce na poli vzdělávání, vědeckého výzkumu a rozvoje.“ Intenzivní spolupráce mezi oběma katedrami začala po návštěvě mezinárodního koordinátora Maartena Kaaijka na jaře v roce 2000. První dvě studentky Hanzehogeschool pracovaly na své závěrečné výzkumné práci na naší katedře v roce 2001. Jejich tématem bylo „ Ošetřovatelství je provádění péče tvýma očima“. Byla to pro ně velmi náročná práce pro jazykovou barieru a také pro podmínky, které shledaly v nemocnici. Výsledky výzkumu odkryly bolestivé problémy viděné z pohledu zahraničních nezávislých osob. Jejich doporučení vyvolalo další výzkum. Své výsledky prezentovaly také na II. Jihočeských ošetřovatelských dnech v září 2003. Studenti naší katedry se účastní Intenzivních programů organizovaných katedrou ošetřovatelství v Groningenu. Kromě intenzivního používání angličtiny, je to pro ně velká možnost přemýšlet o ošetřovatelství a ošetřovatelském vzdělávání z jiného pohledu. Mají možnost prověřit velkou většinu jejich teoretických znalostí, které mají ze školy, účastí na prezentacích dalších zemí a během exkurzí v zdravotnických zařízení v Groningenu. Zjišťují, že ošetřovatelství je tam více viditelné než v jejich vlastní zemi. Navíc je to pro ně poprvé, kdy prezentují ošetřovatelství touto formou, získávají vyšší sebevědomí a sebejistotu. Díky těmto zážitkům mohou předávat tyto zkušenosti svým kolegyním a kolegům ve škole, na ošetřovatelských konferencích a v ošetřovatelských časopisech. Velmi přínosná je výměna studentů. Zkušenosti našich dvou studentek, které absolvovaly svoji tříměsíční praxi, jsou pro ně, ak říkají, „ životním zážitkem“. Intenzivnější působení než během dvou týdnů Intenzivního programu jim ukázalo základní – nezbytné atributy ošetřovatelství, kterými jsou intimita – důstojnost, vztahy, komunikace, prostředí, ošetřovatelský proces. Prezentace jak studentů intenzivního programu, tak výměnných studentů jsou velmi úspěšné na Jihočeských ošetřovatelských konferencích. Výměna učitelů je také velmi pozitivně hodnocena díky prezentaci nových způsobů myšlení a nových pedagogických postupů, které naše kolegyně po návratu začleňují do svých přednášek a práce ve skupinách. Poslední společnou aktivitou je spolupráce na Matra projektu, jehož cílem je zlepšit kvalitu ošetřovatelského vzdělávání. Na projektu se také podílí Ostravská univerzita. V současné době očekáváme rozhodnutí nizozemského ministerstva zahraničí o schválení, nebo neschválení projektu. Aktivity v rámci Matra projektu jsou orientovány na tři hlavní oblasti. První jsou osnovy, které musí být obnoveny, druhou jsou učitelé, kteří se budou učit, jak používat nové pedagogické přístupy a metody a třetí oblastí jsou klinická pracoviště, kde je třeba vytvořit lepší výukový systém. 64

Zprávy

Katedra ošetřovatelství v Groningenu se stala členem Tuning projektu (Tuning Educational Structure in Europe – který je zaměřen na strukturu vzdělávání, obsah studia a vyjádření úrovně vzdělání pomocí kompetencí a studijních výsledků www.let.rug.nl/TuningProject/index.htm). Jejich zkušenosti a vědomosti z práce v této evropské skupině také předají do Matra aktivit nebo do dalších společných aktivit. Hlasování při uvedení otázky organizování praxe pro zahraniční studenty se spíše přiklánělo k tomu, že to není přínosné s důvodu jazykové bariéry. Výše uvedené konkrétní aktivity způsobily změnu názoru. Také výsledky diskuzí potvrdily shodný směr vývoje ošetřovatelského vzdělávání s evropským v duchu direktiv WHO, ICN a evropských sesterských organizací. Marie Trešlová katedra ošetřovatelství

Zpráva o průběhu semináře „Úloha Policie České republiky v prevenci kriminality“ Dne 11. listopadu 2003 se na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích uskutečnil seminář „Úloha Policie České republiky v prevenci kriminality“ pořádaný společně Zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity a Policií České republiky, Správou Jihočeského kraje. Seminář je součástí poměrně rozsáhle koncipované spolupráce obou institucí při řešení otázek sociálně patologických jevů ve společenské praxi, která úspěšně probíhá již řadu let. Koordinaci součinnosti provádí pracovní skupina složená z představitelů fakulty i policejní správy. Semináře se zúčastnilo přibližně devadesát účastníků z řad hostů, příslušníků pedagogického sboru a především studentů. Fakultu při něm zastupovali vedoucí oddělení vědy a výzkumu prof. dr. Josef Dolista, Ph.D., Th.D. a mgr. Josef Havlík, tiskový mluvčí univerzity a pracovník oddělení vědy a výzkumu. Policie České republiky, Správa Jihočeského kraje byla zastoupena ředitelem správy plk. JUDr. Bohumilem Bezemkem, jeho zástupci plk. JUDr. Milanem Kučerou, Ph.D., plk. Mgr. Josefem Kuchařem, plk. JUDr. Janem Bouchalem, dále pak kpt. Mgr. Pavlem Komínkem z odboru pořádkové a železniční policie. Z obsahu vystoupení účastníků vyplynulo, že kriminalita je závažný celospolečenský problém s významnými negativními sociálními důsledky. Lze ji zkoumat z pohledu jejích příčin, projevů a dopadů. Důslednou analýzou tohoto sociálně patologického jevu lze stanovit postupy, které by měly přispět k jejímu omezení. Teoretické i praktické poznatky kriminologie, policejní práce a sociální praxe jednoznačně ukazují, že nejúčinnější formou regulace závadového jednání je prevence takových asociálních aktivit. I proto jí je ve výuce na fakultě věnována značná pozornost. Jde především o oblast kriminologie obecně, jakož i o zadávání konkrétních témat bakalářských, diplomových a doktorských prací. V průběhu semináře byla charakterizována role republikové policie v české společnosti a bylo definováno její právní postavení. Byla přiblížena její organizační struktura a vymezení dělby problematik a pracovních činností mezi jednotlivými liniemi služební činnosti. Došlo k vysvětlení její působnosti a pravomocí, jejích úkolů, cílů a způsobů práce. Bylo konstatováno, že zdravotní, sociální a bezpečnostní problematika spolu úzce souvisejí a navzájem se prolínají a překrývají. To je východiskem pro společný nebo koordinovaný postup v řadě záležitostí. Těžiště výkladu přednášejících bylo zaměřeno zejména na praktickou činnost nejpočetnější složky instituce – služby pořádkové a železniční policie, zabezpečující zejména veřejný pořádek a bezpečnost osob a majetku, jakož i na službu dopravní policie, která zajišťuje bezpečnost a plynulost silničního provozu. Byly poskytnuty i informace o fungování služby správních činností zabývající se problematikou zbraní a střeliva a o činnosti služby cizinecké a pohraniční policie, která odpovídá za ochranu státních hranic a za dodržování podmínek pobytu cizinců na území státu. Samostatná pasáž byla zaměřena i na působení služby kriminální policie a vyšetřování při zjišťování, dokumentování a postihování trestné činnosti. Součástí semináře byla i zmínka o speciálních a odborných pracovištích policie, např. o zásahové jednotce, o služební kynologii a o odboru kriminalistické techniky a expertíz. Vystoupení lektorů byla ilustrována řadou konkrétních případů z policejní praxe. Diskutující vyjádřili a zdůraznili význam prevence kriminality pro policejní práci a pro celou společnost. Úsilí policie v této oblasti se však bude míjet účinkem, pokud nebude součástí komplexního, hierarchicky a liniově organizovaného, celospolečenského působení vycházejícího ze všech úrovní příslušných sociálních institucí. Stranou pozornosti účastníků semináře nezůstaly ani otázky korupce, etiky policejní práce, přijímání nových příslušníků policie, jejich vzdělávání a kariérního růstu, podmínek jejich práce a účelových skandalizujících kampaní některých sdělovacích prostředků. Organizátoři semináře děkují všem účastníkům za jejich zájem, za mimořádnou pozornost a za vznesené dotazy a připomínky. Miloš Velemínský, Josef Dolista, Milan Kučera

65

Zprávy

Zpráva o konferenci – „Globalizace a její geopolitické, kulturní, ekonomické a ekologické aspekty“ konané 8.-10. října 2003 v Ostravě Na konferenci se sjeli představitelé vysoký škol a jiných institucí z ČR, Slovenska, Polska a Rakouska. Příspěvky byly rozděleny do čtyř sekcí. Nejméně byla obsazena sekce ekologická. Nejvíce sekce ekonomická. Dalšími sekcemi byly kulturní a geopolitická. 1. Úvodní referáty První referující Jan Keller (Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta) připomněl, že i v teorii globalizace můžeme najít všechny čtyři rysy ideologií a utopických vizí. Příchod každého tzv. „velkého vyprávění“ neboli ideologie je: 1) hlásán s dějinnou nevyhnutelností a nutností (tak jako globalizace), 2) jeho cílem je pokrok a zlepšení současného stavu (tak jako u globalizace), 3) prospěje celku i jednici (stejně jako globalizace), 4) je doprovázen vždy ze začátku určitými nesnázemi, „porodními bolestmi“ či „utahováním opasků“, a to na základě archetypálního souboje dobra a zla, kdy dobro posléze vítězí (tak jak se předpokládá i u globalizace). Dále Keller položil několik otázek, jež automaticky vyvstávají z procesu globalizace. Např. zda a nakolik dochází k omezování suverenity států? Zda a do jaké míry z pohledu globalizace jako jediné cesty ztrácí smysl boj jednotlivých politických stran? Keller též upozornil na rizika pro malé a střední podnikatele, jež s sebou přináší zrod a konkurence nadnárodních firem. Jednou z dalších myšlenek byla úvaha o sociálních nejistotách, které se opět objevují v souvislosti s globalizací. Sociální stát, který měl minimalizovat právě sociální nejistoty pozbývá procesem globalizace svou roli. Anton Blažej (Trenčanská univerzita A. Dubčeka) se pak dále snažil pojem globalizace utřídit a systematizovat. Řekl, že globalizaci lze rozdělit na několik typů – ekonomickou (maximalizace zisku), prostorovou (vznik nových ekonomických prostor), procesní (sjednocení ekonomických procesů), institucionální (vznik mezinárodně platných institucí) a další. Blažej vidí východisko globalizace v rozvoji a investování do lidských zdrojů, v započetí rozumného užívání všech zdrojů a snížení spotřeby bohatých států. Poslední referát v úvodu přednesl Réné Matllovič (Prešovská univerzita, Prešov, Fakulta humanitních a přírodních věd) a Robert Ištok (Prešovská univerzita, Prešov, Centrum informačních technologií). Zabývali se fenoménem náboženského nacionalizmu jako opozice vůči globalizaci. Upozornili, že některé náboženské skupiny mohou používat v boji s globalizací a bohatými státy i vysoce agresivní metody jako je terorizmus. 2. Kulturní aspekty globalizace Věra Gažová (Univerzita sv. Cyrila a Metoděje, Trnava, Fakulta masmediálnej komunikace) se v sekci kulturních aspektů zamýšlela nad pojmem multikulturalismus a jeho různým významovým pojetím. Rozdělila pojem multikulturalismus do čtyř významově různých skupin: 1) radikální multikulturalismus znamená soužití různých kultur bez jakýchkoliv asimilačních a integračních snah (příkladem je kanadská společnost); 2) umírněný multikulturalismus v sobě zahrnuje snahu alespoň o částečnou asimilaci minoritních kultur do majoritní. Lidé v těchto společnostech už vnímají také určitý strach z jinakosti; 3) konzervativní multikulturalismus je snahou zachovat co největší kulturní homogenitu národa či jiné skupiny; 4) radikální antimultikulturalismum brání jakémukoliv průniku jiné kultury do vlastního prostředí. Katarína Labudová (Žilinská univerzita, Žilina, Fakulta přírodních věd) rozebírala hledání identity přistěhovalců v Kanadě na základě rozboru knížky The Robber Bride od kanadské spisovatelky Margaret Eleonor Atwood. Václav Štětka (Masarykova univerzita, Brno, Fakulta sociálních studií) nastínil tři dimenze globalizujících se médií. V první, technologické, jde o vylepšování technologií, jež média využívají. Druhá, ekonomická, se týká vlastnictví médií a vzniku nadnárodních mediálních korporací. Třetí, tzv. kulturní, se vztahuje k procesu postupného ovlivňování kultur různých států (zvláště chudých) kulturou západního a amerického světa právě prostřednictvím médií. Dagmar Valentovičová (Univerzita sv. Cyrila a Metoděje v Trnavě, Fakulta masmediálnej komunikace) ještě dodala, že divák nemusí vždy rozpoznávat mediální fikce od toho, co je skutečně reálné. Tomáš Rucki (Ostravská univerzita, Ostrava, Pedagogická fakulta) rozebíral směr vývoje českého jazyka používaného v elektronické podobě. Zvláště se zaměřil na internetový „chat“ (v překladu znamená „poklábosení“), jeho výhody a rizika. Ukázal, jak je náš jazyk ovlivňován angličtinou, španělštinou a němčinou. Španělštinou hlavně v užívaných přezdívkách účastníků inspirovaných španělskými telenovelami. Angličtinou v různém komolení, zkracování českých slov (např. 3nec znamená Třinec). Část svého referátu zaměřil na používání tzv. „smajlíků“ či emotikonů, které jsou jedním z globalizačních prvků internetové komunikace. 3. Ekologické aspekty globalizace Peter Terem (Univerzita M. Bela, Banská Bystrica, Fakulta politických věd a mezinárodních vztahů) upozornil na nejrůznější ekologická rizika spjatá s globalizací. Vyslovil myšlenku, že globální problémy by měly být též řešeny globálně. 66

Zprávy

Peter Žufan (Ostravská univerzita, Ostrava, Přírodovědecká fakulta) rozebíral vývoj ekologického zemědělství u nás a v Evropě. ČR je na 8. místě v rámci Evropy v podílu ekologického zemědělství k zemědělství běžnému. Iva Sedláková (Universität Zürich, Soziologische Institut) ukázala, jak se promítají enviromentální problémy do sociologických teorií. Podle A. Gidense reaguje člověk na existenci problémů životního prostředí vznikem nových institucí. R. Robertson se přiklání k názoru, že globalizace přispívá k většímu uvědomování si světa jako celku. Všechny enviromentální problémy chápe tedy jako více či méně celosvětová rizika. Bourdieu se nebojí globalizaci nazvat nestydatým prosazování trhu na bázi hezkých slov bez ohledu na dopady tohoto působení na životní prostředí. Jiří Hermann (Ostravská univerzita, Ostrava, Centrum informačních technologií) posluchačům představil geografický internetový informační systém regionu Valašská Bystřice (http://cit.osu.cz/gis). Byla to praktická ukázka využití internetu jako globalizačního média. 4. Ekonomické aspekty Olga Poniščiaková (Žilinská univerzita, Žilina, Fakulta prevádzky a ekonomiky doprava a spojov) vyslovila myšlenku, že dnešní lidé se více orientují na minulost a urovnání minulosti než na budoucnost. A to proto, že budoucnost přináší nejistotu. Též se tázala, proč se lidé chovají neekonomicky, nehospodárně a neekologicky, přestože vědí, že takové jednání není správné? Moderní svět stojí na individuální svobodě a pocitu nezávislosti. Nevyřešeno zůstává, do jaké míry je individuální svoboda a nezávislost skutečností a do jaké míry možná jen záměrně vyvolávanou iluzí. Důsledkem globalizace, podle názoru Poniščiakové, jsou takové sociální fenomény jako extrémní osamělost a potlačení solidarity. Mariana Strenitzerová (Žilinská univerzita, Žilina, Fakulta prevádzky a ekonomiky doprava a spojov) se zaměřila na vztah managementu a globalizace. Zvyšující se tlak na teoretické i praktické zkušenosti, dovednosti a schopnosti manažerů jsou nedílným důsledkem globalizačních procesů. Vedoucí pracovník musí být spíše součástí pracovního týmu než nejvýše postaveným člověkem v hierarchické struktuře. Spíše musí participovat (sám vědět, jakým způsobem musí pracovat jeho podřízení) než být autoritou, která jen rozhoduje a kontroluje. Spíše by měl mít schopnost rychlého a správného odhadu, dobrou intuici a flexibilitu než trávit spoustu času nad analýzou dané problematiky. Igor Kišš (Univerzita Komenského, Bratislava, Evangelická bohoslovecká fakulta) patří k těm, kdo věří, že globalizace je pozitivní proces, který vyústí v blaho a dobro pro všechny. Mluví o tzv. alturistické globalizaci, která spočívá v altruistickém chování bohatých zemí vůči chudým. Zvláště je třeba, aby nikdo neumíral hladem, aby byl dostatek základních léků pro všechny obyvatele planety. Neméně důležité je zajištění svobody všem a snížení pracovního nasazení bohatých zemí, protože tak „zbyde“ práce i na chudé země. Důležité je vědomí jednoty veškerého lidstva. Peter Jordan (Austrian Institute of East and Southeast European Studies, Wien) zdůraznil, že ochranou proti globalizaci je rozvoj regionů jako samosprávných jednotek. Vít Šíma (Akademia Sting, Brno, Katedra účetnictví a práva) považuje za velice důležité, aby pozitiva a přínosy globalizace vidělo a zároveň i pociťovalo co největší množství lidí. Pavlína Folowská (Univerzita Tomáše Bati, Zlín, Fakulta managementu a ekonomiky) se zamýšlela nad pozitivy a negativy pracovních podniků, kde pohromadě pracují lidé z různých kultur. Přínosem je, že cizinci často pracují na místech, o která občané dané země nestojí. Do země mohou takto přicházet vynikající odborníci a lidé z jiných kultur mohou doplnit v řadě vyspělých zemí i vymírající vlastní společnost. Problémem mohou být (kromě špatné úrovně znalosti užívaného jazyka) různé kulturní zvyklosti, které, pokud nejsou správně pochopeny, se mohou stát bariérou komunikace. Bogumila Duber (Politechnika Opolska) se zaměřila na globalizační turizmus. Znakem dnešní doby je relativně lehká dostupnost různých informací, zlepšující se technologie a globalizační turistika. Taková turistika je účelově zaměřena a využívá globalizaci hlavně z ekonomických důvodů. Je to turistika zaměřena např. na levnější nakupování, levnější rekreaci, levnější lázeňskou péči apod. Zdeněk Szcyrba (Univerzita Palackého, Olomouc, Přírodovědecká fakulta) seznámil posluchače s globalizačními trendy v českém obchodě. Globalizační proces začal v Evropě v 70. a 80. létech dvacátého století. V Česku se po roce 1989 nejdříve objevily globalizační změny v potravinářské oblasti. V první fázi došlo k rozbití sítě státních obchodů. Objevili se první drobní a střední podnikatelé. Pak k nám začali vstupovat velké nadnárodní potravinové koncerny (přibližně v roce 1997). A v dnešní době působí v naší zemi mnoho cizích společností a už i v oblasti hypermarketů a supermarketů existuje poměrně silná konkurence. V roce 2003 nakupovalo v hypermarketech 40% obyvatel, v supermarketech 18,6% obyvatel, v diskontech 18,9% a 21,9% u malých podnikatelů. Daniel Seidenglanz (Masarykova univerzita, Brno, Přírodovědecká fakulta) se zaměřil na dopravu jako faktor umožňující globalizaci. Zvyšuje se podíl silniční a letecké dopravy a snižuje se podíl železniční dopravy. Jedním z důvodů snižující se prosperity železnic jsou právě stírající se hranice mezi zeměmi a potřeba přepravovat zboží rychle i na velké vzdálenosti. Země mají např. jiné rozchody kolejí či jinou elektrifikaci a zboží se musí v těchto případech na hranicích překládat. Železnice byly stavěny zvláště podle struktury a hustoty osídlení v druhé polovině 19. století. Silniční infrastruktura je též mnohem detailnější než 67

Zprávy

železniční. Ke zvýšení konkurence schopnosti železnic by mohl přispět rozvoj rychlovlaků založených na technice magnetického vznášení. Tyto vlaky ale potřebují speciálně upravené tratě. Další možností je zlepšit vybavení vlaků zvláště vzhledem k nákladní dopravě (truck- trains apod.) 5. Závěr Zhruba 35 konferujících se ve dvou dnech pokusilo zmapovat globalizační proces z několika úhlů pohledu. I přestože byla témata zajímavá a diskuse bohaté, nedošli konferující k žádnému jednotnému pohledu na globalizaci – zvláště v možnostech řešení konkrétních problémů jako jsou ekologická krize, soustavné chudnutí rozvojových zemí ve srovnání se zeměmi bohatými nebo ničení sítí malých a středních podnikatelů kvůli silné konkurenci nadnárodních firem. Hlavním cílem konference tedy zůstalo získání a výměna informací o globalizaci. Doufejme, že tato a ostatní konference na téma globalizace snad přinesou nějaké ovoce v řešení palčivých otázek a problémů z globalizace vyplývajících. Že se nestanou jen místem pro plnění studijních či pracovních povinnosti lidí, jež na konferenci přijíždějí. V tom případě by snad bylo lepší „prokonferovaný“ čas a peníze vynaložit přímo na řešení nějakého konkrétního globalizačního problému. Uvažujme o tom všichni, protože jak se zdá, globalizace nás opravdu zasahuje globálně. Jana Čapková, [email protected]

Aktivity Poradenského a informačního centra V rámci Poradenského a informačního centra Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity se studentky oboru všeobecná sestra aktivně zapojují do preventivní a edukační činnosti a ve spolupráci s odborníky provádějí edukaci revmatiků zaměřenou na prevenci a usnadnění života s tímto postižením. Pracovníci poradenského a informačního centra se spolupodíleli na založení pobočky Ligy proti osteoporóze v Českých Budějovicích. Rovněž i zde se na činnosti podílejí aktivně naše studentky přednáškami, edukací či cvičením se skupinou občanů postižených tímto onemocněním. Liga proti osteoporóze se sídlem v Praze je občanské sdružení, které sdružuje občany České republiky, jež se zajímají o problematiku osteoporózy. U nás na Zdravotně sociální fakultě JU se pravidelně setkáváme pod vedením MUDr. Kučerové. Na jednotlivých schůzkách jsou členové seznamováni s nejnovějšími poznatky výzkumu o léčbě a prevenci osteoporózy, zásadách správné výživy, o možnosti využívání kompenzačních pomůcek – problematika předepisování a financování těchto pomůcek. Pro členy je vydáván bulletin Ligy proti osteoporóze. Kromě pravidelného setkávání na půdě Zdravotně sociální fakulty JU probíhá 1x týdně cvičení pod odborným vedením fyzioterapeutky; členové tak zvyšují svou pohybovou aktivitu a přispívají tak k prevenci rozvoje osteoporózy – prevence úbytku kostní hmoty pod kritickou mez a tragických zlomenin. Aktivita studentek spočívá v přípravě přednášek na jednotlivá témata týkající se edukace klientů s osteoporózou. Témata jejich příspěvků se sestávají zejména ze zásad správné výživy (obsah vápníku v jednotlivých potravinách), seznámení s potravinovými doplňky dostupnými v lékárně, recepty (diety při onemocnění osteoporózou), připravily si ochutnávku vánočního cukroví z těchto receptů. Studentky jsou rovněž zapojeny v preventivním programu Revma Ligy. Posláním Revma Ligy je sdružovat pacienty a všechny, kteří chtějí pomoci těmto nemocným – rodinné příslušníky, přátele, zdravotníky, lékaře... Pravidelná setkání probíhají každý poslední čtvrtek v měsíci. Naše studentky zde aktivně pomáhají při organizaci schůzek a připravují přednášky nejen se zdravotně sociální tematikou určenou pro nemocné s revmatismem. Součástí aktivit je pravidelné rehabilitační cvičení, návštěvy bazénu, sociálně právní poradna a rekreačně rehabilitační pobyty (Lázně Třeboň). Společenská setkání přináší i možnost příjemného posezení a výměny zkušeností mezi jednotlivými členy Revma Ligy. Do budoucna se uvažuje o širším zapojení studentek i samotných členů Osteo i Revma Ligy. Obě občanská sdružení jsou otevřena všem dalším zájemcům z široké veřejnosti a studentům Zdravotně sociální fakulty JU, kteří se chtějí aktivně podílet na přípravě edukačních programů a pečovat tak o zlepšení kvality života osob s těmito zdravotními problémy. Chcete pomoci při přípravě preventivních programů? Přihlaste se na katedře ošetřovatelství, nebo se přijďte podívat na některá další setkání. Těšíme se na vzájemnou spolupráci. Klára Heřmanová, [email protected] Ivana Němcová, [email protected] katedra ošetřovatelství

68

Zprávy

Zpráva o přípravě 54. Farmakologických dnů ČSEKFT ČLSJEP v Českých Budějovicích Ve dnech 8. – 11. 9. 2004 se budou konat v Českých Budějovicích 54. Farmakologické dny. Místo konání: Kampus Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Studentská 15, České Budějovice Náměty témat odborného programu: ¾ Kvalita života podmíněná zdravím (Health Related Quality of Life – HRQOL) jako nástroj k hodnocení výsledků farmakoterapie (Petr CB, Bustová CB, Dolečková CB, Jenkinson GB) ¾ Biologická léčba (doc. MUDr. Ota Majer, CSc. - Klinická Farmakologie LF UK, Plzeň, MUDr. Sevda Augustinová, zdravotnický ředitel, Medipont – Ambulantní klinika České Budějovice) ¾ Farmakologie a toxikologie cytostatik (Šíp CB, Bustová CB) ¾ Farmakokinetika antiarytmik/antidysrytmik (Verner, Grundman) ¾ „Slovenské téma“ rezervováno pro rozhodnutí slovenské strany ¾ Zadáno pro mladé farmakology (prof. Květina) ¾ Sekce posterů (všechna předchozí témata, volná sdělení) Petr Petr

69

KONTAKT _________________________________________________________________________________________________________________

INSTRUKCE AUTORŮM Autor má plnou odpovědnost za původnost práce, za její věcnou i formální správnost. Zaslaný rukopis nesmí být poskytnut k otištění jinému časopisu. V časopise jsou zveřejňovány: A. přehledné referáty, původní práce a krátká sdělení, B. diskusní příspěvky, recenze nových knih, krátké zprávy. Všechny příspěvky procházejí recenzním řízením, příspěvky ve skupině A nejméně dvěma recenzenty, příspěvky skupiny B jedním recenzentem. Redakce přijímá příspěvky psané anglicky, česky nebo slovensky. Společně s rukopisem musí být zaslán dopis, který je podepsán všemi autory. Rukopisy je možné zasílat na adresu: Kontakt - redakce Zdravotně sociální fakulta JU U Výstaviště 26 370 05 České Budějovice email: [email protected] tel. +420 385 102 912 Úprava rukopisů. Rukopisy s maximálním rozsahem 50 tisíc písmen a mezer (přehledné a původní práce)) nebo max. pět tisíc písmen (ostatní příspěvky) se zasílají na jedné zformátované disketě typu PC 3,5" nebo na CD a ve dvou vytištěných exemplářích na adresu redakce časopisu Kontakt. Přijímají se texty psané ve Wordu (formát *.rtf), řádkování jednoduché, okraje 2,5 cm, zarovnané do bloku. Texty nesmí obsahovat tiskové efekty, písmena musí být velikosti 10pt, nesmí se používat tučná, podtržená či barevná písmena. Stránky v elektronické podobě nečíslujte, ve vytištěné formě na papíře je číslujte pouze tužkou nahoře. Název by neměl přesahovat devět slov. Křestní nebo rodné jméno uveďte v plném znění, jména autorů se uvádějí bez titulů. U příspěvků skupiny A musí být souhrn; ten by měl být úměrný délce (maximálně půl stránky) a obsahovat hlavní výsledky práce. U příspěvků skupiny A zasílá autor jako součást rukopisu též anglický název článku, vedle českého/slovenského souhrnu a českých/slovenských klíčových slov i jejich anglickou verzi. Maximální počet klíčových slov je

pět a je třeba je oddělit pomlčkou. Texty musí být jazykově správné, bez gramatických chyb. Krátká sdělení mají obsahovat nejnovější výsledky autorů, obsahují nejvýše pět tisíc písmen včetně mezer, maximálně jeden obrázek a maximálně jednu tabulku; anglický souhrn se doporučuje na přibližně třech řádcích u česky/slovensky psaného krátkého sdělení, český/slovenský souhrn se u česky psaných krátkých sdělení nepíše; u anglicky psaného krátkého sdělení se naopak nepíše anglický souhrn, ale píše se český/slovenský. Obrázky se přijímají ve formátu *.tif na disketě a dvojmo vytištěné na papíře. Nezačleňujte obrázky do textu v textovém editoru, ukládejte je na disketu odděleně. O plochu obrázku se snižuje přípustný maximální rozsah rukopisu. Je třeba dbát, aby čáry na obrázcích byly dostatečně tlusté a aby se při zmenšení na formát A6 neztrácely. Popis obrázku pište laskavě podle následujícího vzoru: „Obr. 1. Název obrázku atd.“ (za číslovkou je tečka). Případně vysvětlivky uvádějte pod obrázek. Seznam popisů obrázků uveďte na konci rukopisu. Na všechny obrázky musí být v textu odvolávka (obr. 1). Fotografie musí být dostatečně kontrastní a ostré, na bílém papíru. Xerokopie fotografií nejsou přípustné. Fotografie mohou být též ve formě souboru formátu *.tif. Tabulky s nadpisem nad tabulkou uveďte rovněž až na závěr rukopisu. Vodorovnými linkami se odděluje pouze záhlaví a konec tabulky, nikdy (!) řádky uvnitř tabulky. Sloupce se linkami neoddělují. Vysvětlivky pište pod tabulku. Tabulka musí být srozumitelná bez odkazů do textu. Na všechny tabulky musí být v textu odvolávka (tab. 1). Citace. Autoři se uvádějí v abecedním pořádku na konci textu. Názvy časopisů se s výjimkou jednoslovných titulů zkracují podle mezinárodních zvyklostí. Za názvem časopisu následuje ročník, dvojtečka, stránka, číslo v ročníku se neuvádí. Například: Záškodná H. 2001: Percepce sociálních vztahů u konzumentů návykových látek. Kontakt 3: 77-79. Fučíková T. 1997: Klinická imunologie v praxi. Galén, Praha.

Druckmuller M. 2001: Adaptive image processing in biology. In J. Berger (ed.): Cells III, Kopp Publ., České Budějovice, 71-79. V textu odkazujte uvedením příjmení autora a rokem vydání; u více než dvou autorů použijte zkratku „et al.“. Například: (Neumann et al. 1978), (Pilman a Blackson 1999), (Záškodná 2001). Všechny odkazované prameny musí být citovány na závěr rukopisu a naopak v tomto seznamu nesmí být citace práce, na které není v textu poukazováno. Zkratky se používají jenom ze soustavy jednotek SI a ty, které jsou všeobecně rozšířené. Na úplný závěr textu autor uvádí plnou adresu včetně poštovního směrovacího čísla; důležité je .

uvádět svou e-mailovou adresu, na kterou mohou čtenáři posílat své případné dotazy přímo autorovi. Rukopisy, jejichž úprava nesplní výše uvedené požadavky nebo budou v rozporu s etickými zásadami pro publikování, nebudou redakcí přijaty. Přijaté rukopisy budou otištěny bez poplatku s výjimkou barevných fotografií; jejich vytištění hradí autor rukopisu po předchozí dohodě s redakcí. Hlavní autor (není-li specifikován, pak první autor) přehledného referátu, původní práce nebo krátkého sdělení, obdrží zdarma jeden výtisk čísla časopisu, ve kterém vyšel jeho příspěvek. Anotace článků jsou dostupné na internetu na adrese http://www.zsf.jcu.cz/kontakt

Ročník 6 Číslo

Recommend Documents