Ročník 2014 číslo 15

Ročník 2014

číslo 15

Obsah Rubrika: Příspěvky pana Kurandy Filipojakubská noc………………………………………………………....1 Májové vzpomínky…..………………………………………...…………...7 Rubrika: Významné květnové dny 1. květen – Svátek práce………………..……………..………………..10 8. květen – Den vítězství…..……………..……………..………..….….12 Rubrika: Literární koutek Karel Hynek Mácha……………………………………………………….13 Máj – úryvek z básně……………………………………………………..15 Báseň Pokora ...……….…………………………………………………..17 Rubrika: Koutek zábavy Dvojice slov……………...…………………………………………..…….18 Zrcadlové čtení…………………………………………..……...………...19 Skrývačka……………..…………………………………………..………..20 Rubrika: Kulturní koutek Kulturní program………………………………………………..……..….21

Příspěvky pana Kurandy

Filipojakubská noc Noc čarodějnic a májí, nejkrásnější a divotvorná noc se slaví – nevím proč – z 30. dubna na 1. květen, i když svátek svatých Filipa a Jakuba je 3. května. Nebudeme uvažovat nad tímto posunem, ale zamyslíme se nad významem těchto oslav, bájí a pověr, které tuto noc provázejí. Je to noc, kdy se otvírají hory a skály, aby vydaly lidem s čistou duší poklady. Studánky mají kouzelnou moc, a zejména mládež si přišla na své. Zapalovaly se ohně na kopcích, stavení se kropila svěcenou vodou, na pole se pokládaly zkřížené větévky, aby se zajistila dobrá úroda a u nich se veselilo až do rána. Dříve bývalo obvyklé, že chlapci stavěli před okny vyvolené dívky májku. Dnes už i tento zvyk u nás zaniká. Jen to zapalování ohňů se praktikuje dál, ale dnes má již jiné poslání. Dřív měly zapálené hranice do dálky ukázat slétajícím se čarodějnicím, kde se koná jejich potlach, nebo naopak vatry na návrších kolem obce mělo odehnat zlé duchy, zlé síly, které by tu chtěly škodit lidem. Ohně zapalovali zejména mladí lidé, protože věřili, že nad jejich mládím už nebudou mít kouzelné síly moc. Věřilo se, že přeskočí-li společně chlapec s děvčetem zapálenou hranici, brzy se vezmou a oheň spálí vše zlé, co by je jinak ve společném životě mohlo potkat. Dnes už tomu nevěří, ale z dávného zvyku se ohně v tento den stále zapalují a stává se z toho organizovaná lidová zábava, ~1~


někdy až příliš bujará. Jen to čarovné, tajemné kouzlo z ní jaksi vymizelo Dříve měli lidé jinou představu o tom, jak uvítat měsíc, ve kterém se nám příroda již naplno otevřela. Hlavně mladí měli o něm příjemnou představu. Pro ně to byly dva dny radostného veselí – filipojakubská noc a první máj. Vedle masopustu, poutě a posvícení to byla vítaná příležitost, jak se nápaditá mládež může projevit. O těchto událostech nám zachovali svědectví naši předkové, pamětníci, nejstarší členové VK9 ve svých vzpomínkách, zachycených někdy v roce 1965. V nich se vraceli do časů před první světovou válkou… Oslavit filipojakubský večer a následující první máj byla pro nás v čase našeho mládí vítaná příležitost, jak se projevit a vzájemně se pobavit bez omezování a ovlivňování někdy příliš starostlivých rodičů. Už několik dnů předem jsme se na tyto dny připravovali. Chlapci sháněli stará březová košťata, proutí a větve z jarních probírek podél cest. Ale to nebylo tak snadné získat, protože vše, co se prořezalo z obecních pozemků, se nasekalo na krátké kousky tak akorát na délku roštu v kamnech, vázalo do otýpek a odváželo do obecního dvora. Pak se to přidělovalo do škol, obecního domu „na kopečku“, infekční nemocnice, do Fišpanky a obecnímu strážníkovi. Když něco zbylo, tak se to prodávalo v jakési dražbě zájemcům. Dříví na podpal z těchto prořezaných větví a proutků se hodilo všude, vždyť se tu topilo jen v kamnech. Naši hoši byli dost vynalézaví a vždy si dovedli nashromáždit dostatečnou zásobu. Další naší přípravnou akcí na náležité uspořádání filipojakubské noci byly výpravy k Taubrům. Ale na víno ne! Přijeli jsme celá parta s vozíkem a vyčistili jsme jim celý dvůr. Nejvíce nás zajímala bednárna a skladiště sta~2~


rých sudů. Tam jsme tak dlouho žebronili, až nám staré a už nesloužící sudy přenechali. Byly vždy dobře vysmolené, tak se pro náš účel obzvláště hodily. Ze dvora i z písárny jsme jim odvezli všechen odpad, ale i ten nehořlavý. Nedalo se nic dělat, vždyť sami zaměstnanci se našemu odvážení hořlavých odpadů – dřeva z výroby sudů, starých beček a štoudví se zaschlými zbytky smůly, ale i papíru z expedice a písárny – dost bránili. Sami si to mohli čas od času odvážet domů jako deputát. Kdepak tenkrát něco zahazovat do popelnic, ty ani neexistovaly. Všechno hořlavé se zužitkovalo v domácnosti. Když jsme měli plný vozík, odvezli jsme si to s velkou slávou k Marešovům do kůlny. Další výprava byla do truhlárny k panu Strakovi. Ten nás tu ale při této činnosti moc rád neviděl. Měl strach z ohně. Věděl, že když se při slavnosti náležitě rozparádíme, že zapomeneme na nějaké bezpečnostní zásady a můžeme založit požár. Nejvíce měl obavy z našeho skákání přes oheň, jak to přikazovala odvěká tradice. Nejednou se stalo, že děvčata v dlouhých plandavých sukních, jaké určovala tehdejší móda, nevyskočí nad oheň dost vysoko a plamen je může zasáhnout. Sám měl tři holky, a tak věděl své. Ale přesto si dal vždy říci a mohli jsme se v jeho odřezcích prohrabat. On schovával každý jen trochu upotřebitelný kousek dřeva, ať to byla prkénka, lišty nebo trámky. Říkal, že na stromě to dlouho roste, že stromy jsou něco jako děti přírody a že se s každým kouskem dřeva musí hospodárně zacházet. Shoří prý rychle, ale roste dlouho. Dalším předmětem našeho zájmu byl dehtový papír, který jsme sháněli všude, kde se právě stavělo, nebo opravovala střecha. Toho jsme moc nepotřebovali, protože vydával nepříjemný dým a o ten jsme moc nestáli. ~3~


Jen jsme ho využívali k rozdělávání ohně. Slámu na podpal jsme nesměli používat, na to nás upozorňoval hlavně obecní strážník. Kdyby se přihnal vítr, snadno by ji mohl zanést někam do dálky a požár by byl hned. Když nadešel náš den, tak jsme již odpoledne zahájili přípravu na večer. V okolí bylo jen několik málo míst, která se nám pro tento účel hodila. Nevýhodou bylo, že vyvýšená místa byla porostlá stromy a holých míst, do daleka viditelných, jsme tu moc neměli. My, vysočanští, kteří jsme tu žili vlastně v údolí, jsme využívali svahy k Proseku a k Žižkovu, které byly v pohledu od Vysočan vidět, ale z druhé strany již ne. To nám však nevadilo; vždyť jsme slavnost pořádali hlavně pro Vysočaňáky. K večeru jsme měli již na třech místech připravené zásoby dříví: na Máchalce, u Klíčova a na Bumbálkově vršku. Na každém místě se scházívala vždy jiná společnost. Na Bumbálkově vršku to byl jen malý oheň, protože v blízkosti byly všude domky. Zde se shromáždili ponejvíce i starší lidi, kteří se tu s námi bavili. Bývala tu hospoda, tak se vynesly stoly a židle a ti starší v pohodlí mohli sledovat, jak se tu mládež baví. Ale jaká to mohla být zábava mládeže pod zvídavými zraky dospělých?! Tak zde byli hlavně ti nejmladší, ale stejně jim rodiče asistovali jak při zábavě, tak i při uhasínání ohně. Jiné to bylo na Klíčově. Tam se shromáždili ti nejstarší z našich vrstevníků. Mezi ně přicházeli i kbelští, hloubětínští a letňanští přátelé. V některých letech tu hrála i hudba. Vždyť na Klíčově byli i v zahradní restauraci a vinárně hudebníci celý rok jako doma. Tak se ná~4~


vštěvníci vinárny i s hudebníky přidali k omladině a byla tu i taneční zábava. Ale nás nejvíce zajímala filipojakubská noc na svahu nad Máchalkou. Zde jsme zakládali oheň nad svahem nad tratí. Byl vidět v celých Vysočanech, a proto sem přicházeli i ti, kteří byli před tím u ohně na Bumbálku. Sesedli jsme se tu jeden vedle druhého kolem ohně. Vysočany nebyly moc velké, tak jsme se tu skoro všichni znali. Zábava pak plynula bez nějakého ostychu. Výjimečně sem přicházeli i někteří lidé z Proseka, kteří by sem do míst, která jinak byla střežena doménou vysočanských kluků, nikdy jindy nepřišli. Tentokrát to však bylo něco jiného, nevraživosti odpadly. U ohně se zpívalo, vyprávělo, a když už dohoříval a nebyl tak vysoký, tak se přes něj skákalo. Proč? Věřilo se, že oheň nás očistí od všeho špatného, co v nás je. Nejen v povahách, ale i v těle. Že nám spálí všechny nemoci. Jak oheň slábl, houstla noc. Bylo stále méně vidět, ale to nám nevadilo. Spíše právě naopak. Byla to příležitost, kterou jsme dlouho očekávali. Během chvíle jsme již nebyli v takovém houfu jako na začátku, ale byli jsme stále řidší a vzdálenější od ohně. A jen ve dvojicích. Během roku se vyvinula náklonnost mezi mladými lidmi. Vždyť jsme se dokonale znali. Celý rok jsme tu žili všichni pohromadě. Vysočany byla jedna velká rodina. A my, mladí, jsme teď nemuseli jen postávat před vrátky nebo pod okénkem toho, kdo nám byl milý a blízký, ale mohli jsme se vzájemně dívat hlouběji do očí. I ve tmě jsme viděli záblesk v očích svých protějšků. Když oheň uhasl, rozcházeli jsme se k domovům. Ještě dlouho jsme se loučili, a pak jsme se vzájemně vyprovázeli do tmy. Tenkrát bylo pouličních světel jen po~5~


skrovnu. Šli jsme tmou, většinou po dvojicích. Pro někoho z nás to byl krok do pozdějšího manželství…

~6~


Májové vzpomínky Dalekáť cesta má, marné volání… Tajemný den prvního máje. Již od pradávna se mu přisuzovala kouzelná moc. Předcházející noc, zasvěcená kultu filipojakubských obřadů a otvírání hor s poklady a stavěním májů před okénky vyvolených, byla vystřídána následujícím jitrem. Pro generaci dnešních osmdesátníků to byla povinnost v dobrovolné účasti na májových průvodech s prapory a transparenty. Odpoledne a v podvečer setkání u Máchova pomníku na Petříně. První máj byl spojován vzpomínkou na Karla Hynka Máchu a jeho báseň Máj. Ta byla ústředním motivem všech májových akcí. Ale kdo dnes zná alespoň začáteční verš té básně? Za éry našeho mládí jsme měli k básním vřelejší vztah. Básníci Hálek, Erben, Sládek, Neruda, Čech nám byli důvěrně známí. Verše Večerních písní, Kytice, Balad a romancí, Ve stínu lípy a dalších a dalších známe alespoň v úryvcích dodnes. Jimi jsme i zpestřovali vlastivědné besedy našeho klubu, zejména při výročních dnech básníků a spisovatelů. Často za účasti současných spisovatelů. V týdnu před prvním májem jsme pořádali vycházky na Vyšehradský hřbitov ke hrobu Karla Hynka Máchy, který sem byl začátkem okupace převezen z Litoměřic. Vzpomínkám na besedy s dr. Miroslavem Ivanovem. Je tomu již přes čtyřicet let. Bylo to před prvním májem a spisovatel literatury faktu Ivanov hovořil o Karlu Hynku Máchovi. Několik úryvků z této besedy nám připomenou, jak těžko se žilo umělcům, kteří nám ve své době svítili zapálenými pochodněmi svých básní na cestu. ~7~


Miroslav Ivanov přinesl na ukázku Almanach Máj z roku 1858. A přečetl několik vět z Máchových dopisů, které prozrazovaly, jak těžce se Mácha prodíral životem. Koncem září 1836 nastoupil na místo v Litoměřicích, kam přišel s pouhými třemi dvacetníky v kapse. Z Litoměřic, kde pracoval jako praktikant u advokáta, odešel 15. října 1836 do Prahy. Sjednal si v kostele u sv. Štěpána na 7. listopad 1836 svatbu se svou milou, které se právě narodil chlapeček (pěšky, 130 km tam a zpět druhý den). Vrátil se vyčerpaný do vymrzlého bytu. Krátce na to se zúčastnil hašení požáru jedenácti stodol plných obilí v Litoměřicích. V dopise z 21. října 1836 o tom psal: „…hořely stodoly po obou stranách. Přiběhl jsem z Radobýlu do Litoměřic asi za ¾ hodiny a přece jsem byl jeden z nejprvnějších u ohně. Vítr hnal oheň přes silnici a žádný nemohl proběhnout. Čtyři z nás se toho odvážili. Vylezl jsem na střechu, druzí mi podávali vodu a poléval jsem ji. Potom teprve přijely stříkačky, když oheň byl již slabší, protože dříve by koně pro plamen přes silnici nepřeběhli…“ O týden později, 28. října 1836, v dalším dopise psal: „…sotvaže zimou péro držím… dnes jsem již nesnídal a nevečeřel, obědvat budu moci zítra a v neděli; v pondělí snad ani to ne; a jestli v úterý nedostanu peníze, o čemž pochybuji, neb je svátek – tedy hlady umřu, neb nebudu mít co do úst dát…“ ~8~


7. listopadu, den před jeho plánovanou svatbou s Lori Šomkovou jej uložili do skromného hrobu na litoměřickém hřbitově. Z něho byly v počátku okupace vyzvednuty jeho ostatky a převezeny k trvalému odpočinku na Vyšehradském hřbitově. Převoz se stal tichou národní manifestací.

~9~

Významné květnové dny

1. květen – Svátek práce 1. květen patří v České republice ke státem vyhlášeným svátečním dnům a zároveň představuje den pracovního klidu. Význam tohoto dne spočívá v připomenutí svátku práce. Z historického pohledu se jedná o mezinárodní dělnický svátek. Upomíná na vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886. Místní dělníci se tehdy snažili formou protestu prosadit osmihodinovou pracovní dobu. Celá iniciativa vyvrcholila známou Chicagskou tragédií, při které došlo k ozbrojenému střetu mezi stávkujícími a policií. Demonstrací se tehdy napříč USA zúčastnilo až 500 tisíc dělníků. 4. května během demonstrace explodovala na chicagském tržišti bomba, nastražená anarchisty. Ta způsobila ztrátu na životech několika Tábor lidu 1. května 1890, počátek lidí. české tradice prvomájových dělnických oslav (Střelecký ostrov)

Vůbec poprvé v historii se Svátek práce celostátně slavil 1. května 1888 v USA. V roce 1889 schválila 1. květen jako svátek všech pracujících Druhá internacionála (mezinárodní organizace socialistů) na návrh francouzských socialistů. Oslavovat jej začalo i nacistické Německo, byť tento svátek původně Adolf Hitler odmítal. V českých zemích si jej lidé poprvé připomněli o čtyři roky později shromážděním na Střeleckém ostrově v Praze. Za vlády komunistického režimu patřil 1. máj ~ 10 ~


k nejdůležitějším dnům v roce, během nějž se pořádaly masové prvomájové průvody, často před tribunou s místními komunistickými předáky. Negativem této akce byl fakt, že účast na průvodech byla nevyřčeně povinná a nadřízení a učitelé měli dohlížet nad jejím plněním. V západní Evropě měl v době ještě nedávno minulé 1. květen další zajímavý rozměr, kdy symbolizoval začátek jarní setby a byl zasvěcen bohu slunce a plodnosti. I v současnosti je tento svátek tradičně příležitostí k setkání různých ideově odlišných skupin, které jej využívají k veřejným manifestacím svého vztahu k sociální politice státu. Svátek práce je 1. května slaven v mnoha zemích po celé Evropě. Ve Spojených státech amerických a v Kanadě (Labor Day) pak připadá na první pondělí v září. První máj bývá však spojován i s jinou pohanskou tradicí. Dle lidového zvyku bude žena, políbená v tento den pod rozkvetlou třešní celý rok krásná a přitažlivá. Již tradičně tak v první májový den zaplní desítky zamilovaných dvojic třešňové aleje či jiná romantická místa (např.: pražský Petřín), aby zde dostály zlidovělým obyčejům a zajistily si štěstí i lásku do dalšího roku. Proto ani Vy nezůstávejte svým drahým polovičkám nic dlužni a v den „třešňové“ lásky se vydejte na zamilovanou procházku do probouzející se přírody! http://www.atlasceska.cz/ceska-republika/cr/svatky/1-kveten-svatek-prace/

~ 11 ~


8. květen – Den vítězství V tento den si nejen v České republice připomínáme konec 2. světové války, za který se z pohledu historických pramenů považuje kapitulace německých vojsk, vstoupivší v platnost 8. května, ve 23:01 hodin středoevropského času. Rozdílná interpretace tohoto data (ve východních zemích bývá Den vítězství slaven 9. května) vychází z časového odstupu jedné hodiny, který dělil středoevropský prostor od sovětského (konkrétně Moskvy). Zajímavostí pro Českou republiku je fakt, že se na jejím území válčilo až do 11. května 1945, kdy bylo definitivně poraženo zbylé německé vojsko. Na tichomořském válčišti probíhaly boje 2. světové války až do 2. září 1945. 8. květen je v České republice stejně jako ostatní státní svátky vyhlášen za den pracovního klidu. Ukončení 2. světové války je pravidelně připomínáno pietními akcemi po celé republice, které vzdávají hold válečným obětem a bývají často spojeny i s přehlídkami vojenské techniky.

~ 12 ~

Literární koutek

Karel Hynek Mácha (16. 11. 1810 – 6. 11. 1836) Karel Hynek Mácha se narodil 16. listopadu 1810 na Malé Straně v Oujezdské ulici. Jeho maminka pocházela z rodiny hudebníků a tatínek, mlynářský pomocník, přišel do Prahy z venkova. Krátce po jeho narození se rodina, díky neutěšené finanční situaci, přestěhovala blízko čtvrti na Františku. Tam Mácha žil do svých 16 let. Potom však jeho tatínek zanechal práce v mlýnech a zařídil si v jednopatrovém domku U Rádlů na Dobytčím trhu krupařský krámek. Rodina žila v tmavém bytě za krámkem. Mladá generace, do níž patřil i Mácha, byla na straně polských vzbouřenců a po jejich prohře jim na útěku přes Prahu poskytovali úkryt a potraviny. Zde se Mácha poprvé setkal s revolučními myšlenkami a s lidmi, kteří se za ně nebáli bojovat. Toto ovzduší uspíšilo dozrávání mladé generace. V té době se zatím české národní hnutí teprve rodilo. Dobrovského generace položila základy, ale druhá generace obrozenců z nich vyvozovala praktické závěry. Naplnili literaturu ideály svobody i kritikou společnosti. Mácha studoval filozofii a práva. Byl vášnivým čtenářem a velmi rád cestoval (došel pěšky až do Itálie). Rád navštěvoval česká představení ve Stavovském divadle, byl ochotníkem Kajetánského divadla. Při zkouškách na ochotnická představení se seznámil s Lori Šimkovou, do níž se vášnivě zamiloval. Mácha viděl, že Lori nesplňuje ideál, jaký si o ženě vytvořil ve svých předsta~ 13 ~

Literární koutek

vách, a proto, když přišla do jiného stavu, se mu do sňatku moc nechtělo. Odjíždí na roční praxi a dokončení semestru do Litoměřic. Po narození jeho syna Ludvíka slíbí Lori, že si ji vezme. Svatba je určena na 8. listopadu 1836. Z Litoměřic posílá Mácha Lori mnoho panovačných dopisů, ve kterých jí zakazuje vycházet z domu a pozvat na svatbu někoho ze své rodiny, vyhrožuje jí, že si ji nevezme. Mácha pomáhal při hašení požáru, velmi se nachladil a dostal zápal plic. Zavolali doktora, ale Máchovi již nebylo pomoci. Umřel ve věku 26 let, aniž by spatřil svého syna. Ironií je, že zemřel v den, který měl být jeho dnem svatebním. Patří k největším českým básníkům. Měl mnoho kritiků (J.K.Tyl), kteří ho obviňovali z nedostatečného národního cítění a z kopírování Byronovy poezie. Za svůj poměrně krátký život vytvořil mnoho děl. Psal poezii, prózu i drama. Větší část jeho díla vyšla posmrtně - román Cikáni (1835 - rozpor snu a skutečnosti), zlomky románu Kat (jen první část, povídka Křivoklad), próza Obrazy ze života mého (Večer na Bezdězu a Marinka 1834). Jeho vrcholnou básnickou skladbou je Máj. http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/karel-hynekmacha

~ 14 ~

Literární koutek

Máj Byl pozdní večer - první máj večerní máj - byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. I světy jich v oblohu skvoucí co ve chrám věčné lásky vzešly; až se - milostí k sobě vroucí změnivše se v jiskry hasnoucí bloudící co milenci sešly. Ouplné lůny krásná tvář tak bledě jasná, jasně bledá, jak milence milenka hledá ve růžovou vzplanula zář; na vodách obrazy své zřela a sama k sobě láskou mřela. Dál blyštil bledý dvorů stín, jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž, jak v objetí by níž a níž se vinuly v soumraku klín, až posléz šerem v jedno splynou. ~ 15 ~

Literární koutek

S nimi se stromy k stromům vinou. Nejzáze stíní šero hor, tam bříza k boru, k bříze bor se kloní. Vlna za vlnou potokem spěchá. Vře plnou v čas lásky - láskou každý tvor. … Karel Hynek Mácha Úryvek z básně Máj (1836)

~ 16 ~

Literární koutek

Pokora Jak pírko světem plout s nevinnou lehkostí. Najít si klidný kout ode všech zbrklostí. Na chvilku utéci spěchu toho světa. Z břemen se vyvléci, zármutku dát veta. Však zdály se marné všechny mé pokusy. Teď vím, že je na mě, co duše zakusí.

Spero

~ 17 ~

Koutek zábavy

Dvojice slov Jsou dána dvě slova, mezi kterými je určitý vztah. Mezi třetím a jedním z pěti volitelných slov existuje podobný vztah. Najděte to slovo. les: stromy a) tráva b) seno

= louka: ………………… c) krmivo d) zeleň e) pastva

malý: velký = krátký: ………………… a) dlouhý b) daleký c) široký d) rozsáhlý e) úzký schody: žebřík a) výtah b) dvůr

= dům: ………………… c) střecha d) stan e) stěna

mléko: objem = sůl: ………………… a) minerál b) koření c) kuchyně d) krystal e) hmotnost gram: hmotnost a) minuta b) přestávka

= hodina: ……………… c) číselník d) den e) čas

chronický: akutní = trvalý: ..……………… a) neustálý b) častý c) dočasný d) neustávající e) zdlouhavý

~ 18 ~

Literární koutek

Zrcadlové čtení Přečtete následující text?

~ 19 ~

Literární koutek

Skrývačka V následujících větách jsou ukryté ryby. Naleznete je všechny? 1) Na ukázku vám přinesu mechanicky poháněný stroj. 2) Straka proletěla kolem oken. 3) Jelen bystře v lese běží. 4) Stres každodenního náporu zanechává stopy. 5) Plnou parou kleje a nadává. 6) Hlubokou navštíví hodně návštěvníků i z ciziny. 7) Dítě se na učitele dívalo s ostychem. 8) Bitva u Lipan byla konečnou husitských válek. 9) Tam u rybníka se děti rády v létě koupají. 10)

Nejlínější je Petr s Kateřinou.

~ 20 ~

Kulturní koutek

Kulturní přehled aneb kde byste rozhodně neměli chybět 15:00 Vystoupení p. Horvátha Přijďte si poslechnout pana Horvátha, který do našeho Domova pravidelně přijíždí zahrát na klavír či trubku. 29. 4.

10:00 – 11:00 Kulatý stůl Na tomto setkání se řeší převážně stravování. Hovoříme ale také i o provozních záležitostech a o všem, co Vás zajímá. 5. 5.

9:00 Výlet Během dubna by se měl uskutečnit výlet do Přerova nad Labem do skanzenu. 6. 5.

Květen 10:00 – 11:00 Popovídání Na tomto setkání s paní ředitelkou a sociálními pracovnicemi se povídá o různých záležitostech, které se netýkají jídla.

Podrobnější informace budou vždy vyvěšeny na nástěnce u jídelny. Časopis Náš Domov Pro své členy a příznivce vydává SSS MČ Praha 9 v nákladu nepatrném.

~ 21 ~

Ročník 2014 číslo 15

Recommend Documents