Romano džaniben – ňilaj 2006 Časopis romistických studií Amaro pajtrin Romano džaniben avel avri paľikerindos la Kulturakere Ministerstvoske andre Čechiko Republika. Kado lil kerďilas anda kodo, hoď i Filozoficko fakulta andi Karloski univerzita rodelas informaciji paj Rrom taj kamelas te del le anglal ávere žejnenge. Kadi keňva sas poťindi anda programo, savo kamel te vezetij e Rromen andej lenge rromane sokáša. I Praha kado programo phuterdas ando berš 2006 Vaš kado numeros amen diňa love e organizacija Next Page. Amen savore džene la ašaras, hoj kamel te hazdel opre the te barvaľarel e romaňi čhib the e romaňi literatura. O Next Page resel love khatar o Open Society Institute Peštate. Anda peske louve das ame i nadacija Arbor Vitae
Tento časopis vychází díky finanční podpoře Ministerstva kultury České republiky. Toto číslo je výstup z výzkumného záměru č. 206809 realizovaného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze Publikace byla financována hlavním městem Prahou z Celoměstských programů na podporu aktivit národnostních menšin a integrujících se cizinců na území hl. m. Prahy pro rok 2006 Tato publikace vyšla v rámci projektu “Podpora vydávání v romštině” za laskavého přispění nadace Next Page, financována organizací Open Society Institute v Budapešti. Projekt je financován za finanční podpory Nadace Arbor Vitae
|
František Demeter
——— Andrej Giňa o Mileně Hübschmannové
O svoje vzpomínky na Milenu Hübschmannovou se s námi na lednové návštěvě podělil také Andrej Giňa. Rozsáhlejší přepis rozhovoru s tímto romským spisovatelem uvedeme v příštím čísle RDž, při příležitosti gratulace k jeho sedmdesátým narozeninám. Při zpracování vzpomínek, které jsme natočili u Giňů doma, nám pomáhali studentky Barbora Šebová a Denisa Miková (mimochodem jejich vnučka).
| Andrej Giňa, únor 2006 | MRK, foto Helena Sadílková |
PW: Phenen amenge, sar sprindžarďan tumen dujdžene la Milenaha? Avle adaj andre Spilka kole Plickaha, kole fotografoha. A me odoj tiš somas. Ale joj akor vakerlas kole phure Romňijenca a paľis la daha. Has odoj koda o Plickas a les has magneťakos, jov kamelas leske te nagiľaven o giľa romane. Me leske odoj tiš nagiľaďom jekh giľi. A paľis avle paleder, vaj buterval avľa. Paľis pes tiž dodžanľa e Milena, hoj me napi-
PW: Řekněte nám, jak jste se seznámili s Milenou? Přijeli sem do Spilky s tím Plickou, s tím fotografem. A já tam taky byl. Ale ona tehdy dělala rozhovory se starými Romkami a potom taky s mojí maminkou. Byl tam ten Plicka a měl s sebou magnetofon a chtěl, aby mu nazpívaly romské písničky. Já mu taky jednu nazpíval. A potom se vracívala, byla tu víckrát. Pak se také dozvěděla, že jsem napsal tu knížMilena Hübschmannová a slovesnost | 149 ——————--
| Z písemné pozůstalosti Mileny Hübschmannové | MRK |
sinďom kodi knižka, so kidavas o paramisa, ta joj has uplně, kajsi ... Sar avľa pal amende andre Spilka, avľa la Terkaha, akor. Dujdžeňa avle, no a akorestar imar pes sdžahas sigeder a buterval. Pisinahas peske o ľila a joj mange furt: pisin, napisin a furt, pisin, dža pal e daj, dža pal o Roma, kodoj džaha a pisin. No tak me pisinavas, sa lake bičhavavas. A varekhaj vareso paľis pisinavas tiž andre koda ľil, andre kola čechike noviny tiš bičhavavas. Ale na ile mandar ňigda ňič. Me keravas kadaj ajso pal e romaňi historija, kerahas zabava, pro kheliben, a kada igen zaujiminlas le Romen. Vaj duvar vičinďom tiž la Milena, hoj te avel adaj kije. A avľa, avľa adaj a paľis phirnas the aver džene. Aľe laha phares chudľalas varekana khere, bo joj has furt het. Ta většinou avlas joj ke amende, te vareso lake kampelas. ——————-- 150 | Milena Hübschmannová a slovesnost
ku, jak jsem sbíral romské pohádky, a byla z toho úplně… Tehdy, když k nám přišla do Spilky, přijela s Terkou. Přijely sem obě dvě a od té doby už jsme se scházeli častěji a víckrát. Psali jsme si dopisy a ona na mě pořád: piš, napiš zas něco, piš, jdi za mámou, jdi za Romy, půjdeme tam a tam a hlavně piš. A já jsem jí také psal, všechno jsem jí posílal. A potom jsem něco napsal do novin, něco jsem taky posílal do českých novin, ale nikdy mi nic nevzali. Dělali jsme tu takové taneční zábavy, setkání, i o romské historii, a Romy to hodně zajímalo. Asi dvakrát jsem zavolal i jí, aby sem do Rokycan přijela. A ona opravdu přijela, a pak sem jezdili i další lidé. Ji šlo doma jenom těžko zastihnout, protože byla pořád někde pryč, takže většinou jezdívala ona k nám, když něco potřebovala.
A vičinlas man jekhvar pre Slovensko, has odoj varekhaj andro osadi, aľe na gejľom laha bo našťik. Vaj dešuštar ďives odoj has. Joj has, te manuš phenlas, tak buter sar fameľija, sar te uľahas phen abo vareko. Joj čačes avlas adaj sar khere. Mek kadaj vakerahas, joj avlas khere faďimen – „Joj! Savi hin man šil!” – imar kerahas jag. A haluški chalas. No tak mušinlas te kerel haluški, ciraleha, čhileha, oda lakre has. Abo pišota. Joj na kamelas ňič aver, kada ča kamelas.
Jednou mě pozvala, abych s ní jel na Slovensko, někam do osad, ale nejel jsem s ní, protože jsem nemohl. Byla tam asi čtrnáct dní. Ona byla, jak to říct, víc než rodina, jako by byla sestra. Ona sem opravdu chodila jako domů. Ještě jsme si tady povídali, přijela prokřehlá – „Aj, to je mi zima!“ – a už jsme dělali oheň. A jedla halušky. Samozřejmě, halušky s tvarohem a s máslem, to bylo její. Nebo pišota. Chtěla jenom tohle, nic jiného nechtěla.
PW: Ale oda sas aver sar te avel e pheň vaj o phral, na? Joj furt kerlas buťi. Tak ča maškaral phučelas. Joj vakerlas, paľis vareso phučelas, ta me aňi na džanavas, hoj so joj vlastně kamel, bo joj has ajsi, hoj tutar vicirdelas sa, so lake kampelas.
PW: Ale to bylo jiné než když přijede sestra nebo bratr, ne? Ona pořád pracovala. Jen tak mezitím se vyptávala. Něco vyprávěla, pak se na něco zeptala, ani jsem nevěděl, co že to vlastně chce. Už byla taková, že z tebe vytáhla všechno, co potřebovala.
PW: So cirdelas avri tumendar? „So kerďal, so pisines, kaj džaha, so keres, a diča kodi Raiznerovo vareso pisinďa, kodoj kerďa kodi…“, avka pes dodžanehas, hoj so kaj hin. Joj amen čačes ľikerlas sar phralen, pheňen a te joj avlas adaj ta avlas adaj sar khere. Kada dživipen, kada so pisinas, o bašaviben a sa, pre savoro amen anďa polokes joj. Sa hin lakeri buťi, bo joj phirelas, phučelas, kerlas a avka tuke phenlas: „So te kavka kerehas, abo kada..?“ a phučelas koda vareso a andro šero tuke thovlas kajse kirme a imar džahas pal oda, na? Me gondoľinav, hoj o Roma kada aňi mek na džanen, so našade, te joj avka odgeľa. Oda
PW: A co vytáhla z Vás? „Cos udělal, co píšeš, kam pojedeš, co děláš?“ – a – „jen se podívej, ta Reiznerová něco napsala, tam dělala tohle…“ – a tak ses dozvěděl, kde se co děje. Ona se k nám chovala jako k sourozencům a když sem přišla, tak sem přišla jako domů. O tom životě, o tom co píšeme, o hraní a k tomu všemu nás pomalu přivedla ona. To všechno je její práce, to ona pořád chodila, ptala se, říkala ti: „Co kdybys to udělal takhle?…“ a pořád se na něco ptala a do hlavy ti nasadila takové červíky a pak už jsi za tím šel dál sám. Myslím, že tady Romové ještě ani netuší, co všechno ztratili, když takhle odešla. A to Milena Hübschmannová a slovesnost | 151 ——————--
| Andrej Giňa, únor 2006 | MRK, foto Helena Sadílková |
na ča, hoj kadaj o Roma, aľe calo repubľika. Me phenás, hoj calo Evropa. Vareko šaj phenel, sar phenen o Čechi: „Každý je nahraditelný.“ Aľe oda nane čačo, kajsi sar joj imar na uľola, na ela so has joj. So joj savoro pal peste mukľa, so diňa le manušen, na ča le Romen. Sikhaďa drom sar te dživel a sar so te kerel, s‘oda has a s‘oda hin. S‘oda romaňi paťiv, s‘oda koda dživipen sar has. Amen pre late gondoľinas, sar te elas amari. Phenavas: „Džav ke Praha, zavičinava lake či hiňi khere.“ Varekaj mange džavas abo vareso kampelas, ta ča pre late. Na hoj tut nane so te chal abo kajso. Ale vareso kampelas, džahas ke Praha te viřidinel. Laha šaj vakerďal pal savoro, latar šaj phučľal sa. Džanelas tuke te odphenel, sar so hin.
——————-- 152 | Milena Hübschmannová a slovesnost
nejen tady, ale v celé republice. V celé Evropě. Někdo může říct, jak říkají Češi: „Každý je nahraditelný.“ Ale to není pravda, někdo takový jako ona se už nenarodí, už tu nebude nikdo jako ona. A co ona všechno za sebou zanechala, co dala lidem, ne jen Romům. Ukázala cestu, jak žít a co jak dělat, co bylo, co je. Co to je romská úcta, a jejich život v minulosti. My na ni vzpomíname, jako by byla naše. Říkával jsem si: „Jedu do Prahy, zavolám jí, jestli je doma.“ Když jsem někam jel nebo něco potřeboval, jel jsem vždycky za ní. Nemyslím kvůli jídlu nebo tak, ale když jsem něco potřeboval, vyřizoval v Praze. S ní jsi mohl mluvit o všem, jí ses mohl zeptat na všechno. Uměla ti odpovědět, jak to s čím je.
PW: A gejľan laha varekana ke Vidňa vaj andre Italia, kaj keren kola suťeža literarne? Na. Akurat somas andre Budapešťa. Joj sa kala, so vidiňom avri, prethoďa andre angličťina, sa bičhaďa odoj, no a gejľom ke Budapešta. Odoj chudľom kodi cena. Oda has calo, sa so kerďom, so has andro novini.
PW: A jel jste s ní někdy do Vídně nebo do Itálie, kde se pořádají ty literární soutěže? Ne. Byl jsem jen v Budapešti. Všechno, co jsem vydal, přeložila do anličtiny a všechno to tam do té Budapešti poslala. Všechno to, co jsem napsal, co vyšlo v novinách. A já jsem tam pak jel a dostal jsem tam tu cenu.
PW: Dikhľan la varekana, sar sas bachtaľi vaj asanďilas, jilestar? Me somas, keci oleske, vaj duj berš, somas Prahate, ľigenďom odoj o goja. Avľom pro Černý Most, kodoj upre a o Emilis mange vičinlas, o Ščukas. Vičinlas mange „Av, av ke amende, av kadaj.“ No phenav: „No sar, kaj?“ – na džanav, varkhaj ko Záběhlice, kodoj les hin vila. Avľom odoj andre kodi vila, kaj les has kancelárňi a sa. Odoj les hin bar a a odoj pekenas – o mas ogriľinlas odoj a has odoj o Rusi, avle odoj o Roma andal e Rusija. O Demetrovci. Tak me avľom odoj a akana ča dikhavas. Takoj man ile andre a takoj dine te chal a sa a bešavas odoj. E Milena avľa palal, pašal ma, kavka man obchudľa palal, akor na diňa pes anglal, me visaľiľom a dikhav pre late – a joj avka asalas, ajsi has varesavi bachtaľi! Tak akor. Ta čino, kana la dikhľom kavka te asal.
PW: Viděl jste ji někdy, jak byla veselá nebo se smála, od srdce? Je to asi dva roky, co jsem byl v Praze. Vezl jsem tam goja. Přijel jsem na Černý Most a v tom mi volal Emil, Emil Ščuka. Volá: „Přijeď, přijeď k nám, přijeď sem.“ A já na to: „A jak, kam?“ Už ani nevím, musel jsem někam do Záběhlic, kde má vilu, kde měl kanceláře a všechno.
PW: The dikhľan la te aver has, sar sas lake pharo? Kana pes Prahate kidelas pre Slovensko, kodoj pre kodi osadi. Akor avľa a stradelas love. Amen sar organizace la diňom mišľinav pan-
PW: A viděl jste ji někdy, když ji něco trápilo? Když se v Praze dělaly sbírky na Slovensko, na ty osady. Tehdy sem přijela a sháněla peníze. My jako organizace jsme jí myslím dali pět
Je tam velká zahrada a tam se peko – grilovali tam maso, a byli tam Rusové, přijeli tam Romové z Ruska. Demeterovci. Dorazil jsem tam a jen jsem koukal. Hned mě vzali mezi sebe a dali mi jíst a všechno. Seděl jsem tam s nimi a zezadu ke mě přišla Milena, takhle mě zezadu obejmula, abych ji neviděl. A já jsem se otočil a koukám na ni – a ona se tak smála, byla taková šťasná! Tak tehdy. Takhle se smát jsem ji viděl jenom málokdy.
Milena Hübschmannová a slovesnost | 153 ——————--
| Andrej Giňa, únor 2006 | MRK, foto Helena Sadílková |
dž ezera. Vareko la asi igen choľarďa akor, bo has ajsi igen smutno, hoj až rovlas. Aľe na anglal amende, aľe kodoj varekhaj. Jon tiž pal late vakernas kajse džungipena, hoj o love kidel, hoj sa kerel anglal koda, hoj paľis videla knižki, hoj upre barvaľola a kajse.
tisíc. Někdo jí tehdy asi hodně naštval, protože byla tak moc smutná, že až plakala. Ale ne před námi, někde stranou. Oni o ní taky říkali takový ošklivosti, že je na peníze, že to všechno dělá proto, že pak vydá knížky, že se napakuje a tak.
PW: Kerlas the joj politika varekana? Sem tam, varekana napisinlas andro Romano Kurko, mek akor has Amaro Lav. Odoj la has varesave članki, aľe kajso viložeňe politicka na. Te avlas varekaj, a vakerahas, tak akor vakerlas pal kada. Sigeder delas amen goďi, sar so te kerel. Aľe andre koda, so pes igen thovkernas, hoj vakeren a kritizinen, na kerlas kada. La has asi aver plány. Joj kamelas igen, hoj kodi škola te el. Lake pes sa calkom podarinďa te kerel.
PW: Dělala i ona někdy politiku? Sem tam, občas napsala něco do Romano Kurka, tehdy bylo ještě i Amaro lav. Tam měla nějaké články, ale takové ne vyloženě politické. Občas, když přijela a vykládali jsme si, tak tehdy o tom mluvila. Často nám radila, co jak dělat. Ale tu politiku, co se do ní lidé cpou, aby kecali a kritizovali, to nedělala.
——————-- 154 | Milena Hübschmannová a slovesnost
Měla asi jiné plány. Taky moc chtěla, aby vznikla ta škola. Nakonec se jí vlastně podařilo celkem všeho dosáhnout.
