kontrola Ferencová: velmi pěkný doplněný rozbor!
Romain Rolland Petr a Lucie Výňatek - Umělecký text „Proč se máme tak velice rádi?“ zeptal se Petr. „Ach Petře, jistě mě nemáš rád velice, když se ptáš proč.“ „Ptám se proto, abych od tebe slyšel to, co vím stejně dobře jako ty.“ „Ty chceš, abych tě chválila, abych ti řekla, proč tě mám ráda. Ale toho se nedočkáš, neboť víš-li ty, proč tě mám ráda, já to nevím.“ „Ty to nevíš?“ zaraženě se zeptal Petr. „Nevím! (V duchu se zasmála.) Naprosto to nepotřebuji vědět. Ptáme-li se, proč je to nebo ono, znamená to, že si tím nejsme jisti a že je to špatné. Teď, když miluji, neznám již žádné proč! Již žádné kde, neboť, nebo, jak! Má láska prostě je, opravdu je. Na ostatním mi nezáleží.“ Jejich tváře se políbily. Déšť toho využil, vklouzl pod nemotorný deštník a poškádlil je svými prsty po vlasech a po lících; jejich semknuté rty vsály studenou kapičku. Petr řekl: „Ale co ti ostatní?“ „Kteří ostatní?“ „Ti ubožáci,“ odpověděl Petr. „Všichni ti, kteří nejsou námi?“ „Ať dělají totéž co my“ Ať milují!“ „A nejsou milováni! To, Lucie, nemůže každý.“ „I může!“ „Nemůže Lucie. Neznáš cenu daru, který mi dáváš.“ „Dávat své srdce lásce, své rty milenci, to je přece totéž jako dávat oči světlu; to není dávání, to je braní.“ „Ale mnozí lidé jsou slepci.“ „My je nevyléčíme, Petříčku. Dívejme se místo nich!“
Výňatek - Neumělecký text Stamby 06.01.2014
Kontrast války a čisté lásky nám dává poznat nejen velikost nezměrného utrpení válečného, ale i krásu a čistotu mladé lásky. Rolland nás v průběhu čtení donutí ztotožnit se nejen se ztraceným Petrem, ale i s Lucií. Jemný a krásný jazyk vypráví děj (pocity?) velice lehce a plynule, a proto se čte s takovým potěšením.
1x
HTTP://WWW.DATABAZEKNIH.CZ/KNIHY/PETR-A-LUCIE-1584
1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla) Literární druh a žánr: milostná protiválečná novela (próza, epika) Literární směr: vydáno r. 1920 – 5 let poté, co autor obdržel Nobelovu cenu za literaturu (střední období autorovy tvorby); kritický realismus Charakteristika textu - v textu jsou časté úvahové pasáže a další lyrické (nedějové) prvky, které narušují jednotu děje; najdeme zde také prvky psychologické prózy - vypravěčem je sám autor (-er forma) – vnější nezávislý pozorovatel děje - kompozice vyprávění je chronologická (děj na sebe časově navazuje) Hlavní myšlenka: odpor k válce a násilí (pacifismus); obraz tragičnosti lásky v pozadí kruté a ničivé války; ukázka toho, jak krásné věci může válka zničit
- interpretovat úryvek a zasadit text do děje knihy Úryvek se nachází asi v polovině knihy. Jde o jeden z mnoha rozhovorů hlavních postav – Petra a Lucie. Petr filozoficky uvažuje nad otázkou, proč miluje a je milován. Lucie mu vysvětluje, že mu nedokáže odpovědět, že prostě milují, je to tak a nedá se vysvětlit proč.
- charakterizovat postavy ve výňatku Petr Aubier - 18tiletý mladík z bohaté rodiny, má být odveden na frontu, protiválečný postoj, nechápe smysl války, sklon idealizovat svět, jediné naděje vkládá do vztahu k Lucii Lucie – něžná mladá malířka, citlivá dívka, odlišný pohled na svět než Petr, odmala se sama živí Filip – Petrův bratr, na frontě již bojuje, můžeme pozorovat psychologickou změnu osoby bojující ve válce
- popsat stručně děj Děj se odehrává v Paříži za 1. světové války (konkrétně začíná koncem ledna 1918 a končí na Velikonoce 1918) Petr je osmnáctiletý student z bohatší pařížské rodiny. Je společně s dalšími vrstevníky nucen za půl roku nastoupit do vojenské služby. Jednou když jede v metru, zahlédne dívku, do které se na první pohled zamiluje. O pár dní později se chce s touto neznámou dívkou znovu setkat. Vidí ji ve všech tvářích, ale nenajde ji. Až jednou jde kolem stánku s knihami. Když zvedne oči, spatří ji. Rozběhne se k ní, ale nedokáže nic říct. O několik dní později se prochází Lucemburskou zahradou, usmívá se a říká si sám pro sebe zamilovaná slovíčka. Najednou ji potká a bez rozmyšlení osloví. Chvíli si spolu povídají, ale Lucie spěchá na tramvaj. Domluví si však schůzku na druhý den. Lucie se živí jako malířka. Petr je jejími díly mírně zklamán, to jí ale nevadí. Vídají se spolu každý den a chodí na dlouhé procházky. Lucie navštěvuje obchod, kde si od ní lidé nechávají kreslit různé obrázky, hlavně portréty vojáků podle fotografií. Jednou se Petr rozhodne, že se nechá nakreslit i on. Domluví se, že se sejdou u ní doma. Když přijde, ani jeden neví, jak se má chovat a co říkat. Nervozita opadne až při prohlížení fotografií z dětství. Lucie se
rozpovídá o svých rodičích. Do Paříže se na pár dní vrátí Petrův starší bratr Filip, který už byl do války povolán. Všimne si, že se Petr změnil. Neví proč, dokud nepotká milence spolu v parku. Oni si jej nevšimnou, okolní svět pro ně už přestal existovat. Filip si uvědomí, že sám sobě už pomoci nemůže, ale udělal by cokoliv, aby byl šťastný alespoň jeho mladší bratr. Na jednu z procházek se milenci vydají do lesa. Lucie ale je smutná. Ráno totiž slyšela hádku mezi matkou a jejím přítelem a zjistila, že je matka těhotná. Bere to jako potupu nejen její, ale i svoji. Petr se schází se svými přáteli, mezi které patří Jakub Sée, Antonín Naudel, Bernard Saisset a Claudie Puget. Od té doby co je s Lucií, se jeho myšlení změnilo a většinu debat svých přátel ani nevnímá. Je březen, Petr s Lucií sedávají v zahrádce před jejím domem a dlouhé hodiny plánují společnou budoucnost. Oba ví, že je to jen jejich nesplnitelné přání. Domluví se, že se vezmou na konci Velikonoc. Tento den vychází i na poslední den v měsíci. Na Velký pátek koupí Petr Lucii několik květin a jdou do chrámu svatého Gervaisa poslechnout si gregoriánský zpěv. Mezi písněmi zašeptají několik slov, kterými si slíbí věrnost. Chvíli poté se celý chrám otřásl. Lucie se snaží chránit Petra svým tělem. V tom okamžiku se zřítil mohutný pilíř a oba je pohřbil v sutinách.
- analyzovat jazykovou stránku textu, tvrzení doložit na konkrétních textových pasážích Jazykové prostředky: spisovný jazyk; občas zastaralé výrazy (přechodníky) a slovosledy ve větách; kontrasty (válka/násilí/nenávist X láska, křehkost milenců X devastující síla války, apod.); cizojazyčné prvky (z francouzštiny); částečně také symbolika (skrytý význam) a archaismy -přímá řeč, personifikace, metafory, oslovení, zdrobněliny, přirovnání
- obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla – autora + zasazení do sloh. období 1. pol 20. stol Politická situace (mocenské konflikty, aj.): 1. světová válka (1914-1918); Říjnová revoluce v Rusku – nástup komunistů (1917); vznik samostatného Československa – prvním prezidentem je zvolen T.G. Masaryk (1918); vznik Společnosti národů (1920); založena NSDAP – fašistická strana v Německu (1920) Základní principy fungování společnosti v dané době: běžní lidé pociťovali následky 1. světové války – těžká hospodářská situace, složitá obživa, apod. Kontext dalších druhů umění: MALBA: Claude Monet (1840-1926); Henri Matisse (1869-1954); Auguste Renoir (1841-1919); SOCHAŘSTVÍ: Auguste Rodin (1840-1917); HUDBA: Igor Stravinski (1882-1971) Kontext literárního vývoje: probíhala světová meziválečná prozaická tvorba; u nás tvořili např. Karel Čapek nebo Franz Kafka Ztracená generace = autoři, jako vojáci za 1. světové války, zažili běsnění, pocity deziluze a zklamání, tématika války, nemohli se zařadit mezi normální společnost → Realistická próza - reakce na 1. světovou válku, účastnili se války, pocity Ztracené generace - společenská situace 20. a 30. let (američtí autoři), reakce na válečné nebezpečí fašismu, krutosti, 30. léta (něm. autoři), - historická próza – hledání kořenů nacismu,
- autoři židovského původu Romain Roland – Francouzský romanopisec, dramatik, esejista a odpůrce fašismu – ve 14 letech odjel studovat do Paříže, kde postupně začal ztrácet víru v náboženství – narodil se 29 Ledna 1866 a zemřel 30 Prosince 1944 – psal divadelní hry, ale nebyl úspěšný ve svých pokusech získat širší publikum – v roce 1912 po krátkém zaměstnání jako učitel hudby a umění se zaměřil hlavně na psaní. Publikoval svůj desetidílný román Jan Kryštof a brožuru Přes boj- žádající Francii a Německo o respektování pravdy a lidskosti skrze jejich zápas v první světové válce. Za toto dílo byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu v roce 1915 – byl vegetarián, přátelil se s Gándhím, o kterém také napsal knihu – zajímal se o Indickou filozofii současní autoři : Francie: Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ Anglie: Rudyard Kipling - Kniha džunglí Německo: Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid Amerika: Ernest Hemingway - Stařec a moře Čechy: Karel Čapek – Bílá nemoc
- posoudit dílo autora Další autorova tvorba: tvořil zejména prozaická díla a divadelní hry, proslavil se však také svými esejemi a životopisy známých osobností. PRÓZA: Jan Kryštof (román oceněný Nobelovou cenou), Dobrý člověk ještě žije, Okouzlená duše, aj. DRAMA (divadelní hry): Vlci, Danton, Čtrnáctý červenec (tyto tři hry patří do cyklu Divadlo revoluce), Caligula, Tři zamilovaní; ESEJE: Nad vřavou, Cesta k pravdě, Empedokles z Akragantu, aj. ŽIVOTOPISY: Život Beethovenův, Život Michelangelův, Händel, Život Tolstého, Mahatma Gandhi, Beethoven – Velká tvůrčí období, aj. Aktuálnost tématu a zpracování díla: příběh o tragické lásce prolíná všemi literárními obdobími, včetně toho současného – námět díla je tedy stále aktuální; zpracování díla je i díky použitému jazyku lehce zastaralé
2. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika - charakterizovat účel textu - přiřadit text k funkčnímu stylu a přiřazení doložit na konkrétních pasážích textu (slovní zásoba, významová složka) Neumělecký text je komentář ke knize a jde o publicistický styl. Komentář v žurnalistické praxi je krátký textový útvar, který zpravidla vyjadřuje buďto názor příslušného autora (komentátora) nebo i daného periodika (či jiného informačního média) k nějaké (obvykle společenské) problematice a uvádí ji do souvislostí s jinými událostmi. Slovní zásoba typická pro tento styl: kontrast, Rolland, jazyk, děj, kniha se čte/ v průběhu čtení
- postihnout souvislost mezi oběma výňatky
V komentáři autor píše svůj názor na knihu, co si o ní myslí atd.
