Role online komunikačních nástrojů a sociálních sítí ve vztahové údržbě vztahů na dálku

Komunikační nástroje, sociální sítě a vztahy na dálku

Role online komunikačních nástrojů a sociálních sítí ve vztahové údržbě vztahů na dálku Diplomová práce

Bc. et Bc. Jana Fuhrmannová Vedoucí práce: Mgr. Stanislav Ježek, Ph.D.

Brno 2013


2

ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá zkoumáním zkušenosti studentů, kteří se rozhodli pro minimálně jednosemestrální studijní zahraniční pobyt v rámci programu Erasmus a během tohoto pobytu v zahraničí udržovali vztah s partnerem ve své domovině. Výzkumná otázka je zasazena do kontextu (a v závěru diskutována z pohledu) teorií vztahové údržby a kulturního šoku. Bylo provedeno pět polostrukturovaných rozhovorů, které byly následně analyzovány pomocí interpretativní fenomenologické analýzy. V práci jsou nejprve představena témata jednotlivých participantů, po kterých následuje prezentace šesti společných nadřazených témat: Představy a přesvědčení o fungování vztahu přes Erasmus, Poznávání nových lidí z jiných kultur – vztah k vlastní identitě a češství, Změny já, které Erasmus přináší, Přírodní podmínky a počasí – spojitost s well-being, Organizace společného času s partnerem – setkávání a kontakt on-line a Vy/užívání různých komunikačních kanálů – pociťování omezení fyzického kontaktu. Přestože jsou veřejností vztahy na dálku vnímány jako dlouhodobě neudržitelné a nefunkční, příběhy respondentů dokazují opak. Jako klíčová se pro fungování jeví každodenní komunikace přes na vodítka bohatá média (jako Skype), skrze kterou zůstávají partneři v blízkém kontaktu. Tematicky práce navazuje na dříve provedenou studii k diplomové práci Pavly Janečkové. Klíčová slova: vztahy na dálku, vztahová údržba, program Erasmus, studium v zahraničí, kulturní šok, kvalitativní studie, IPA, vysokoškolští studenti, diplomová práce

Diploma thesis deals with exploring the experience of students which decided to study abroad for at least one semester through the Erasmus programme and concurrently maintain a relationship with partner who stayed at home. Research question is seen (and subsequently discussed) through the scope of relational maintenance and culture shock theories. Five semi-structured interviews were conducted and analysed using interpretative phenomenological approach. In the paper, we first introduce list of emerging themes for each participant, then we present and interpret six super-ordinate themes: Perceptions and Beliefs about functioning of a relationship over Erasmus study period, Meeting new people from other cultures – relation to one’s identity, Changes of self that come with Erasmus study period, Natural conditions and weather – relation to well-being, Organisation of time together with a partner – meeting and contact on-line, Usage of different communication channels – feeling of physical contact restrictions. Although in public longdistance relationships are perceived as unsustainable and dysfunctional, stories of respondents in this research prove otherwise. A key for proper relationship functioning seems to be daily communication over clue-rich media (such as Skype), which enables partners to stay in close contact. Thematically this thesis builds upon work of Pavla Janečková. Keywords: long-distance relationships, relational maintenance, Erasmus programme, study abroad, culture shock, qualitative study, IPA, college students, diploma thesis


3

„Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.“ V Brně 18. prosince 2013 Jana Fuhrmannová


4

Děkuji Erin Sahlstein za poskytnutí svých článků, Lindě Finlay za inspiraci, Stanislavu Ježkovi za vedení, Lence Fuhrmannové za korektury, Arturu Bartosovi za pochopení a respondentům za účast ve výzkumu.


5

OBSAH Abstrakt........................................................................................................................................................................... 2 Úvodní kapitoly ............................................................................................................................................................. 7 Úvod ........................................................................................................................................................................... 7 Výzkumné otázky ................................................................................................................................................... 10 Konceptuální rámec ................................................................................................................................................ 10 Vztahy na dálku ................................................................................................................................................. 10 Kvalita vztahů na dálku ............................................................................................................................... 11 Vztahová údržba ................................................................................................................................................ 12 Vztahová údržba ve vztazích na dálku ...................................................................................................... 12 Komunikace přes počítač jako prostředek vztahové údržby ve vztazích na dálku ........................ 12 Studium v zahraničí ........................................................................................................................................... 14 Kulturní šok ................................................................................................................................................... 14 Časový průběh kulturního šoku ............................................................................................................. 14 Faktory ovlivňující průběh kulturního šoku ........................................................................................ 15 Obrácený kulturní šok .................................................................................................................................. 16 Metoda .......................................................................................................................................................................... 17 Výzkumný soubor .................................................................................................................................................. 17 Výběr výzkumného souboru ............................................................................................................................ 17 Popis výzkumného souboru ............................................................................................................................. 18 Metody sběru dat .................................................................................................................................................... 19 Výzkumný postup .................................................................................................................................................. 20 Metody analýzy dat ................................................................................................................................................ 21 Výsledky ....................................................................................................................................................................... 22 Respondenti a jejich specifická témata ................................................................................................................. 22 Tomáš................................................................................................................................................................... 22 Témata z rozhovoru s Tomášem ................................................................................................................. 23 Seznam témat ............................................................................................................................................ 24


6

Stanislav .............................................................................................................................................................. 27 Témata z rozhovoru se Stanislavem ........................................................................................................... 28 Seznam témat ............................................................................................................................................ 28 Dana ..................................................................................................................................................................... 31 Témata z rozhovoru s Danou ...................................................................................................................... 32 Seznam témat ............................................................................................................................................ 33 Klára ..................................................................................................................................................................... 37 Témata z rozhovoru s Klárou ...................................................................................................................... 38 Seznam témat ............................................................................................................................................ 38 Zdena ................................................................................................................................................................... 40 Témata z rozhovoru se Zdenou................................................................................................................... 42 Seznam témat ............................................................................................................................................ 42 Společná témata ...................................................................................................................................................... 46 Představy a přesvědčení o fungování vztahu přes Erasmus ....................................................................... 46 Poznávání nových lidí z jiných kultur – vztah k vlastní identitě a češství ................................................ 46 Změny já, které Erasmus přináší...................................................................................................................... 47 Přírodní podmínky a počasí – spojitost s well-being .................................................................................... 48 Organizace společného času s partnerem – setkávání a kontakt on-line ................................................... 48 Vy/užívání různých komunikačních kanálů – pociťování omezení fyzického kontaktu ........................ 49 Diskuze.......................................................................................................................................................................... 50 Literatura ...................................................................................................................................................................... 54 Přílohy ........................................................................................................................................................................... 61 Příloha 1 ........................................................................................................................................................................ 61 Příloha 2 ........................................................................................................................................................................ 62


Úvodní kapitoly

Now you and me go parallel together and apart And you keep your perfect distance and it's tearing at my heart Did you never feel the distance? You never tried to cross no line 'cause it's another dirty river and another dirty scar And I don't know who's kissing you and I don't know where you are So far from home don't you think of me sometimes?

úryvek z textu písně Hand in Hand od Marka Knopflera

Úvod Mým prvotním cílem v této diplomové práci bylo hlouběji se seznámit se zkušenostmi mladých lidí, kteří se rozhodli vyjet na studijní pobyt přes mobilitní program Erasmus a přitom udržovali partnerský vztah s člověkem, který zůstal doma. Na studijní pobyty vyjíždí čím dál větší počet studentů a partnerský vztah je jedním z nejvýznamnějších faktorů, které mladí lidé před odjezdem zvažují. Zaměřit jsem se chtěla blíže na roli online komunikačních nástrojů a sociálních sítí, neboť komunikace mezi partnery je ve vztazích na dálku bezpochyby jedním z nejdůležitějších (ne-li nejdůležitějším) prvkem. Oblasti vztahů na dálku a vztahové údržbě u takových vztahů se v psychologické obci věnuje politováníhodně málo pozornosti. Crystal Jiangová a Hancock (2013) to vysvětlují pohledem laické i velké části odborné veřejnosti na vztahy na dálku jako svého druhu úchylku, která nemůže fungovat. Zvláště poutavým způsobem na nebezpečí omezeného pohledu upozorňuje ve svém proslovu spisovatelka Adichieová (2009); tvrdí, že od „single story“ je jen krok k „only story“, což nutně vede k zásadnímu neporozumění. Vedlejším cílem mé práce je tedy částečně demytizovat tento pohled a předat osobní zkušenost participantů v mém výzkumu dalším studentům, kteří o studijním pobytu v cizí zemi uvažují. Ke studiu této oblasti jsem měla i osobní motivaci: po dobu středoškolského studia byla pro mě možnost vyjet na univerzitě na zahraniční studijní pobyt velikým lákadlem, sladkou odměnou, kterou jsem si ještě na počátku bakalářských studií slibovala za zdárné ukončení prvního roku. Už od nástupu do studií jsem ale bydlela s partnerem a postupně mi vyhlídka na pobyt v zahraničí a odloučení od něho, které by zřejmě bylo nevyhnutelné, začala připadat méně a méně žádoucí. S ukončením bakalářských studií skončil po pěti

7


letech i můj tehdejší partnerský vztah a já jsem se začala znovu rozhlížet po příležitostech, které se mi nabízejí jinde. Podala jsem si přihlášku na výjezd přes program Erasmus, ve výběrovém katederním řízení jsem uspěla, a když mi přišel email s požadavkem na potvrzení o přijetí, byla jsem tak plná radosti a nadšení, že jsem vytáhla z postele ještě spícího spolubydlícího, abych se o ně mohla podělit. Asi měsíc po tomto zjištění (tedy koncem března) se jeden z mých kamarádských vztahů proměnil na partnerský. Do odjezdu v polovině září zbývalo v té době ještě hodně času, takže jsem nad budoucností a podobou vztahu během Erasmu příliš neuvažovala. Myslím, že jsem si ještě v počáteční euforii představovala všechno mlhavě, ale v růžových barvách. Asi měsíc před odjezdem mi partner oznámil, že se budeme muset rozejít, protože na vztahy přes Erasmus nevěří a že bych ho v zahraničí podvedla, i kdybych nechtěla, s čímž se on není ochotný smířit. Se smíšenými pocity jsem tuto zprávu přijala, ale možnost nejet už pro mě nepřipadala v úvahu, takže jsme vztah ukončili. Už v prvním týdnu po příjezdu v mém pokoji plakala nešťastná, nově získaná přítelkyně, že ji její partner „odkopnul přes Skype“, i když se za ním asi před dvěma lety přestěhovala do cizí země a přesto, že byl jejím dokonalým mužem. Téma partnerských vztahů pak bylo v naší skupině známých otevíráno ještě nespočetněkrát. Většina z mých známých byla (oficiálně) bez partnera jako já, nebo se vztahy rozpadly (z podnětů na obou stranách) krátce po odjezdu jednoho z partnerů. Během Erasmu jsem o tom ještě do hloubky nepřemýšlela, krátce po návratu mě ale začalo zajímat, jak se od té mé liší zkušenost lidí, kteří po dobu studia v zahraničí byli v partnerském vztahu s člověkem, který zůstal v domácím prostředí.1 Z pohledu společenské poptávky je téma distančních studentských vztahů rovněž žádané. Na Erasmus dlouhodobě vyjíždí více a více studentů, přestože meziroční nárůst se u českých studentů snižuje (viz Graf 1), a Česká republika se řadí mezi státy s nejvyšším podílem vyjíždějících studentů – v roce 2010 bylo Česko čtvrté za Lucemburskem, Lichtenštejnskem a Rakouskem (Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii, 2010). Zmiňovaný podíl činil v roce 2010/11 1,44 % z celkového počtu studentů a 6,01 % z populace absolventů (graduate population), což se rovná 6 433 studentům, kteří přes program Erasmus v roce 2010/11 vyjeli, ať už na pracovní stáž, nebo studijní pobyt (European Commission, n.d.-a). V roce 2011/12 se počet vyjíždějících studentů opět o něco navýšil na 7 004, z toho 6 059 studentů vyjelo na studijní pobyt a 945 na pracovní stáž. Celkový počet českých studentů zapojených do programu Erasmus v letech 2000/01 až 2011/12 dosáhl čísla 56 151 (tamtéž). Do procesu internacionalizace terciálního vzdělávání se aktivně zapojuje i Masarykova univerzita – od loňského roku se za „svou vizi a mezinárodní strategii“ dokonce pyšní institučním oceněním od EAIE (Evropské asociace pro mezinárodní vzdělávání) a mezi evropskými univerzitami se v roce 2011/12 v počtu studentů vysílaných přes program Erasmus ocitla na 15. místě (1 029 vyjíždějících studentů) za sedmi špa-

1 Část týkající se osobní motivace a zaujetí tématem jsem uvedla zejména z důvodu zvolené metody analýzy dat, která předpokládá vysokou reflexivitu výzkumníka a jeho osobu považuje za součást výzkumného vzorku. Domnívám se, že je důležité čtenáře upřímně s mými zkušenostmi seznámit hned v úvodu.

8


nělskými univerzitami, třemi italskými, jednou polskou, jednou slovinskou univerzitou a také za Karlovou univerzitou, z které vyjelo 1 172 studentů (EAIE, 2012; European Commission, n.d.-b). Předpokládaný přínos provedeného výzkumu spočívá především v rozšíření znalostní báze v oblasti vztahové údržby vztahů na dálku, dále spíše prakticky v možnosti lepšího informování potenciálních budoucích Erasmáků, jejich přípravě a vyrovnání se s obtížemi vztahu na dálku. Zaměření na online komunikační nástroje vyplývá z intenzivního rozvoje a proměny jejich užívání v posledních letech. Studie provedená kolegyní Janečkovou v roce 2011 například vůbec neakcentovala sociální sítě, protože v době provádění jejího výzkumu byly v Česku ještě poměrně málo rozšířené, dnes je jejich postavení diametrálně odlišné a mnohem významnější. Počet aktivních uživatelů Facebooku se v Česku na konci roku 2012 odhadoval na 3 835 000, což odpovídá 38 % populace, přitom na začátku roku 2010 byly v Česku 2 000 000 uživatelů, což je skoro dvojnásobný nárůst. Přestože se nárůst nových uživatelů zpomaluje (obdobně jako je tomu s meziročním nárůstem u počtu vyjíždějících studentů), počet aktivních uživatelů bude nyní (konec roku 2013) určitě vyšší než poslední zmiňovaná čísla (Dočekal, 2012; Internet World Stats, 2013). GRAF 1 Počty vyjíždějících studentů z České republiky přes program Erasmus v letech 1998-2009

Poznámka: Graf byl převzat z dokumentu „Vývoj mobilit studentů a zaměstnanců v letech 1998/1999 2008/2009 v grafech“ (NAEP, n.d.)

9


Výzkumné otázky Vzhledem k tomu, že jsem se ve své práci rozhodla pro kvalitativní přístup, je výzkumná otázka spíše obecná a hypotézy chybí. Výzkumná otázka byla formulována do následující podoby: „Jaká je zkušenost studentů vyjíždějících na studijní zahraniční pobyt, kteří v době tohoto pobytu udržovali partnerský vztah s partnerem v domácím prostředí, a jakou roli v jejich vztahu zaujímaly online komunikační nástroje a sociální sítě?“ Tuto výzkumnou otázku jsem rozdělila na tři podtémata: 

zkušenost s Erasmem jako taková, podoba „Lebensweltu“ na Erasmu



zkušenost se vztahem na dálku přes Erasmus



zkušenost s využíváním online komunikačních nástrojů a sociálních sítí v takovém vztahu.

Konceptuální rámec Konceptuálně diplomová práce vychází především z fenomenologických příruček a studií (které budou zmíněny později, především v kapitole Metoda), neboť zvolená metoda analýzy – interpretativní fenomenologická analýza (IPA) – předpokládá alespoň do určité míry apriorní neobeznámenost výzkumníka s teoretickými východisky, které s předmětem výzkumu souvisí.2 Následující kapitoly budou spíše stručným přehledem a představením výchozích pojmů, neboť většina z nich už byla poměrně podrobně popsána v práci kolegyně Janečkové (2011). Detailně se zaměřím na podkapitolu zabývající se zprostředkovanou komunikací jako prvkem vztahové údržby ve vztazích na dálku, protože ve zmiňované práci byla komunikace spíše okrajovým tématem, zatímco pro mou diplomovou práci je toto téma zásadní.

Vztahy na dálku To, že je oblast vztahů na dálku obecně ve vědecké literatuře málo zmapovaná (Crystal Jiang & Hancock, 2013; Stafford, Merolla, & Castle, 2006), už bylo zmiňováno výše, přitom neustále narůstá potřeba takových výzkumů, neboť narůstá i množství distančních vztahů (Aylor, 2008) a jsou čím dál běžnější, zejména u studentské populace (Johnson, Haigh, Becker, Craig, & Wigley, 2008; Johnson, 2001; Knox, Zusman, Daniels, & Brantley, 2002; Maguire & Kinney, 2010; Maguire, 2007). Operacionalizace „vztahu na dálku“ pak ve většině výzkumů probíhá na základě nemožnosti vídat se kvůli fyzické vzdálenosti mezi oběma partnery každý den, kdyby chtěli (Pistole, Roberts, & Chapman, 2010; Stafford et al., 2006), což se jeví jako nejpřesnější a nejspolehlivější způsob kategorizace. Další možné způsoby rozlišení jsou na základě kilometrů, které musí partneři překonat, aby se setkali, doby, kterou překonání této vzdálenosti trvá, nebo zda partneři bydlí každý v jiném městě, či státě (Aylor, 2008; Mietzner & Lin, 2005; Pisto-

Tomu v některých případech odpovídá i publikační formát, který nesleduje zavedený IMRaD formát, ale prezentuje nejprve výzkumnou otázku, pak metody a výsledky, a teprve poté teoretický rámec doplněný o diskuzi (např. Finlay & Eatough, 2012). 2

10


le & Roberts, 2011). Jiným kritériem může být oddělené trávení dvou až čtyř nocí během pracovního týdne (Pistole & Roberts, 2011). Vztahy na dálku se však od proximálních vztahů liší i v dalších aspektech – zejména výzvách, kterým musí oba partneři čelit; zřejmá je místní separace a nedostatek kontaktu tváří v tvář, další výzvy podle Rohlfinga (1995) prezentuje Aylor (2008): 

zvýšená finanční zátěž na udržení vztahu,



obtíže spojené se souběžným udržováním dalších blízkých (např. přátelských) vztahů v bezprostředním okolí u obou partnerů,



vysoká očekávání kvality od omezených setkání tváří v tvář,



obtíže spojené s určováním stupně a povahy vztahu (např. zda se jedná o tzv. vážný vztah),



a extrémnější rozsah emocí zažívaných u partnerů ve vztazích na dálku.

Sahlsteinová (2010) ve své stati navrhuje začít chápat vzdálenost ve vztazích ne jako kontext, ale jako diskurz, což by vědcům umožnilo odpoutat se od zaměření pouze na interakce jednotlivců a zkoumat blíže i předpoklady a konstrukty spojené s komunikací a vzdáleností ve veřejné sféře – to se jeví zvláště významné a zajímavé v souvislosti s později prezentovanými výsledky předkládaného výzkumu.

KVALITA VZTAHŮ NA DÁLKU Navzdory všeobecnému přesvědčení, že vztahy na dálku nefungují a partneři v nich jsou se vztahem nespokojení, výsledky výzkumů ukazují, že spokojenost se vztahem a pociťovaný závazek k partnerovi jsou ve vztazích na dálku stejné, nebo dokonce vyšší než u proximálních vztahů (Aylor, 2008; Crystal Jiang & Hancock, 2013; Stafford, 2010). Příkladem takového výzkumu jdoucího proti obecnému přesvědčení může být výzkum Daintonové a Aylora (2001), který se zaměřil na vztahovou nejistotu a souvislost se žárlivostí, důvěrou a vztahovou údržbou. Vztahová nejistota se ukázala být u proximálních i distančních vztahů stejná. Tento závěr může vyplývat z operacionalizace výzkumu – skupina párů v distančních vztazích byla rozdělena do dvou kategorií – s osobním kontaktem (tváří v tvář) během běžného týdne a bez kontaktu tváří v tvář během běžného týdne. Nejistota ve vztahu se od té zažívané v proximálních vztazích nelišila pouze u skupiny s kontaktem; skupina bez osobního kontaktu skórovala na škále nejistoty signifikantně výše (Dainton & Aylor, 2001). Skupina párů bez osobního kontaktu v rámci běžného týdne rovněž signifikantně méně užívala údržbové strategie (konkrétně ujišťování a sdílení úkolů) a pociťovala menší důvěru. Jedním z možných vysvětlení toho, že se daří udržovat kvalitu distančních vztahů, je rozdíl mezi manifestní (externí) a latentní (interní) intimitou, tak jak je popsal Sternberg (1986). Manifestní intimita je pociťována v návaznosti na bezprostřední chování partnera, zatímco latentní intimita je pociťována nezávisle na fyzické přítomnosti partnera, jedná se o pocit vřelosti a spojení, který dlí uvnitř partnerů jako jednotlivců (Merolla, 2012). Přitom podle Sternberga (1986) je pro dlouhodobé udržení vztahové stability a kvality nejdůležitější právě latentní intimita, které mohou (snadno) dosáhnout i partneři v distančním vztahu.

11


Vztahová údržba „Většina rozumných lidí ví, že vztahy vyžadují práci“ (Canary & Dainton, 2002, p. xiii). Přestože český překlad anglického termínu „relational maintenance“ zní snad až příliš technicky, vystihuje přesně jeho obsah. Vztahovou údržbou se myslí chování, které má za cíl udržet funkční a uspokojivý vztah. Bez takového chování mají vztahy tendenci k zániku (Canary & Dainton, 2002). Ve výzkumech se objevují čtyři základní pojetí definice vztahové údržby: 

udržení (existence) vztahu,



udržení vztahu v určitém stavu,



udržení vztahu uspokojivého (vztahová podpora, „relational sustainment“),



a udržení vztahu před kolapsem, „zlepšování“ vztahu (Dindia, 2008).

VZTAHOVÁ ÚDRŽBA VE VZTAZÍCH NA DÁLKU Staffordová, která se tématem vztahů na dálku (i romantických vztahů obecně) dlouhodobě zabývá, došla ve spolupráci s Canarym a Semicovou (2002) k závěru, že partnerské vnímaní užívání pěti strategií vztahové údržby – pozitivity, otevřenosti, ujišťování, sociálních sítí a sdílení úkolů (které Staffordová s Canarym identifikovali už v roce 1994), úzce souvisí se třemi vztahovými charakteristikami: oblibou partnera (liking), pociťovaným závazkem a společným řízením (control mutuality). Přitom poslední dvě strategie vztahové údržby (sociální sítě a sdílení úkolů) nejsou z povahy vztahů na dálku tak, jak o nich budeme uvažovat v této práci, de facto možné (přinejmenším v podobě, v jaké je ve svém výzkumu autoři popisují: sociální sítě spojují s trávením času se společnými přáteli a rodinou a sdílení úkolů s péčí o domácnost apod.). Naproti tomu první tři strategie přímo souvisí s komunikací a jejím obsahem. Bohužel pro partnery v distančních vztazích Daintonová se Staffordovou (1993) považují sdílení úkolů za nejvýznamnější rutinu ve vztahové údržbě. Nejvíce je ovšem s trvalostí vztahu (relational resilience) spojována kategorie obliby partnera, jež pramení zejména z partnerovy pozitivity, o kterou se dá usilovat i v distančním vztahu (viz Graf 2). Tyto závěry podporují potřebu zaměřovat se u vztahové údržby vztahů na dálku na aspekty (zprostředkované) komunikace v takových vztazích.

KOMUNIKACE PŘES POČÍTAČ JAKO PROSTŘEDEK VZTAHOVÉ ÚDRŽBY VE VZTAZÍCH NA DÁLKU V této kapitole představíme výsledky některých výzkumů, které se tématem zprostředkované komunikace ve vztahové údržbě ve vztazích na dálku zabývají. Teoretických poznatků o zprostředkované komunikaci (computer-mediated communication) byl publikován velký počet, ve spojení se vztahy na dálku a vztahovou údržbou už je jich však pouze omezené množství a výzkumy často přináší různé výsledky (Rabby & Walther, 2008). Staffordová s Reskem (1990) tak například došli k závěru, že objem komunikace ve vztazích na dálku je nižší než u proximálních vztahů; naopak výsledky Mietznerové a Lin (2005) ukazují, že míra komunikace u partnerů vstoupivších do distanční podoby vztahu narůstá a stejně tak se zlepšují i jejich subjektivně pociťované komunikační dovednosti.

12


Lze se domnívat, že tento rozpor ve zjištěních může být snadno způsoben dobou provedení studií. Obě studie od sebe dělí patnáct let, během nichž došlo k rozvoji internetových komunikačních nástrojů, jež kontakt na dálku mezi partnery významně zjednodušují a zlevňují, což se (jakkoli to může znít přízemně) v provedeném výzkumu ukázalo být důležitým faktorem. Tento závěr podporují i dále provedené studie samotné Staffordové. Ve spolupráci s Merollou (2007) zjistila, že čas strávený tváří v tvář je sice u distančních (oproti proximálním vztahům) omezený, množství zprostředkované komunikace se však významně nelišilo. Mezi faktory s předpokládaným vztahem k formování spokojenosti, které u komunikačních kanálů v tomto kontextu bývají zvažovány, patří multiplicita vodítek (cue multiplicity), synchronicita a mobilita (Crystal Jiang & Hancock, 2013). Multiplicita vodítek je nejvyšší u komunikace tváří v tvář, protože poskytuje současně vizuální, auditorní i verbální vodítka. U všech ostatních způsobů komunikace je multiplicita vodítek nižší. Synchronicita vyjadřuje okamžité, bezprostřední výměny sdělení – mezi asynchronní komunikační kanály patří například emaily, u kterých není neobvyklá prodleva v řádu hodin. Nejméně mobilním způsobem komunikace je kontakt tváří v tvář, nejvíce mobilní telefony. U komplexních mezilidských vztahů existuje tendence preferovat komunikační kanály s vysokou multiplicitou vodítek, vysokou synchronicitou a nízkou mobilitou (Crystal Jiang & Hancock, 2013). GRAF 2 Schéma zobrazující vztah mezi strategiemi vztahové údržby, charakteristikami vztahu a jeho pevností

U párů ve vztahu na dálku bylo analýzou deníků zjištěno celkové nižší množství interakcí (v porovnání s páry v proximálním vztahu) během dne, ovšem vyšší množství interakcí zprostředkované komunikace (telefonáty, video hovory, sms zprávy i chatování) i delší doba strávená komunikací přes jednotlivá média (u kontaktu tváří v tvář, telefonátů, video hovorů a sms zpráv). Některé výzkumy předpokládají, že u vztahů na dálku dochází vlivem separace k vyšší idealizaci partnera (Stafford & Reske, 1990), hypotéza, že míra idealizace souvisí se zmiňovanými atributy užívaných médií, se však nepotvrdila (Crystal Jiang & Hancock, 2013).

13


Výzkum z roku 2008 zkoumající používání strategií vztahové údržby podle Canaryho a Staffordové v emailech neukázal žádné významné rozdíly v užívání těchto strategií mezi partnery ve vztahu na dálku a těmi v proximálním vztahu, jedinou výjimkou byla frekvence užívání ujišťování (Johnson et al., 2008). Autoři to vysvětlují tím, že partneři v proximálních vztazích mají během kontaktu tváří v tvář dost času na to, aby si sdělili průběh svých každodenních aktivit, což jim ponechává více prostoru pro vyjadřování ujišťování v emailech. Dalším kvalitativním rozdílem v komunikaci partnerů ve vztahu na dálku („randícím“, tedy předtím než se k sobě partneři nastěhují, nebo se sezdají) a tou mezi partnery v proximálním vztahu je větší vyhýbání se určitým tématům, větší vyhýbání se konfliktům, větší intimita, větší snaha o pozitivní sebeprezentaci a menší diskutování o důležitých předmanželských tématech (Stafford, 2010). Takové chování sice může být efektivní pro zachování spokojeného vztahu, na druhou stranu ovšem znesnadňuje informované rozhodování o pokračování a směřování vztahu.

Studium v zahraničí V následující části bude blíže popsán a vysvětlen fenomén kulturního šoku, který se studiem v zahraničí úzce pojí. Přestože žijeme v globalizovaném světě a v programu Erasmus navíc probíhají studentské výměny pouze v rámci evropského kulturního prostoru, prostředí jednotlivých zemí se od sebe podstatně liší.

KULTURNÍ ŠOK Kulturní šok je fenomén, jenž se dotýká všech lidí, kteří se rozhodli k delšímu pobytu za hranicemi kulturního kraje, který do té doby znali. Takoví lidé se musí adaptovat na nové zvyky a změny svých návyků. Často teprve v takových podmínkách je možné si uvědomit, jak mnoho každodenních činností je determinováno kulturním modelem. Sussmanová (2011, p. 394) explicitně mluví o všech lidských činnostech; například upozorňuje na: „spací návyky, stolovací pravidla, hrací si aktivity a výběr kamarádů, vztahy s členy rodiny, metody formálního a neformálního vzdělávání, kariérní možnosti a přesvědčení o pracovním zařazení, zdravotní prostředky, volnočasové aktivity, emoce, motivace, gesta, mimické ukazatele“. Tyto (a také mnoho jiných zvyklostí) se mnohdy musí měnit v souvislosti se změnou místa bydliště.

ČASOVÝ PRŮBĚH KULTURNÍHO ŠOKU Oberg (1960), z jehož práce zkoumání kulturního šoku vychází, tvrdí, že takové změny vedou ke zmatenosti a nejistotě. Těmto pocitům však předchází spíše euforie, která vyvěrá z novosti celé situace a nových zážitků. Nové prostředí je z počátku zajímavou zkušeností. První lidé, s kterými se člověk v nové zemi nejdříve setkává – lidé na nádražích, letištích a hotelích – jsou většinou zvyklí na styk s lidmi z jiných kultur a podle toho se chovají. Toto období, charakterizované především euforií ze všeho nového, může trvat od několika dní, přes několik týdnů, až po šest měsíců. Líbánky (jak tuto fázi Oberg pojmenoval) však končí a po nich následuje další fáze – nevraživost vůči nové kultuře. Člověk přestává rozumět světu, který ho obklopuje, protože slova, gesta a chování už déle neznamenají to, na co byl zvyklý. Takový člověk se cítí vyobcovaný, i základní činnosti jsou doprovázeny úzkostí. Obje-

14


vuje se tendence k odporu k nové kultuře, protože je nepochopená; obranný efekt má idealizace vzpomínek na poznanou mateřskou kulturu. Objevit se může stýskání po přátelích a rodině, stejně jako obecná nostalgie. Tento krok představuje třetí fázi kulturního šoku: odcizení. Ve chvíli, kdy už je člověku jasné, že není v jeho silách změnit zvyky, které v cizí kultuře panují, snaží se ji pochopit. Dochází tak k částečnému přijetí, jehož výsledkem je adaptace. Lysgaard (1955) se snažil fáze tohoto procesu znázornit graficky pomocí U-křivky (in Ward, Okura, Kennedy, & Kojima, 1998). Tato křivka popisuje stupně šoku od nejmenšího při příjezdu a prvotní adaptaci, přes největší ve stádiu nevraživosti k cizí kultuře a vyobcování. Tvar písmene U, čili míra šoku, závisí na rozdílnosti daných kultur. Čím jsou větší, tím obtížnější se stává se jim přizpůsobit. Lysgaardovo pojetí U-křivky však bylo pozdějšími autory pozměněno, nebo přímo napadnuto – Wardová et al. (1998) uvádí, že participanti (Japonci studující po dobu jednoho roku na Novém Zélandu) v jejich výzkumu zažívali největší potíže spojené s adaptací na počátku pobytu a postupně se jejich míra snižovala. S tímto tvrzením souhlasí i závěry výzkumu Brownové a Hollowayové (2008): participanti v jejich studii sice v počáteční fázi popisovali nadšení z nové kultury, tyto libé pocity ale byly přehlušeny negativními symptomy spojovanými především s „pravou“ pozdější fází kulturního šoku. Silné pocity úzkosti, které z takových potíží vyvěrají, mohou podle Oberga (1960) způsobovat některé z typicky kompulzivně-obsedantních symptomů jako nutkavé mytí rukou, přehnaná zaujatost pitnou vodou, jídlem a lůžkovinami, nebo neustálý strach z podvedení, okradení, či zranění.3

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ PRŮBĚH KULTURNÍHO ŠOKU Edwards-Josephová a Baker (2012) ve svém článku analyzují lehkost, s níž se karibští studenti přizpůsobují americkým reáliím a způsobu života. Autoři poukazují, že je to pro ně (studenty z Karibiku) mnohem jednodušší než pro studenty z asijských zemí. Navíc z jejich výsledků jednoznačně vyplývá, že studenti obecně mají mnohem méně problémů při vyrovnávání se s kulturním šokem, než jak je tomu u jiných skupin přistěhovalců. Edwards-Josephová a Baker vnímají tento fakt jako způsobený dvěma různými příčinami. První vychází z postoje samotných studentů – jsou v cizině pouze na určitou dobu. Nepříjemnosti spojené s adaptací na nové prostředí jsou zmírněny vědomím budoucího návratu do domácího prostředí. Druhým činitelem je postoj ostatních lidí daného státu k navštěvujícím studentům. Autoři tvrdí, že tento postoj veřejnosti je ke studentům mnohem vstřícnější než například k přistěhovalcům hledajícím práci. Obě skupiny (veřejnost i studenti) se těší ze společného obohacování a takové nastavení způsobuje, že obtěžující prvky kulturního šoku jsou relativizovány a méně výrazně pociťovány. Zmiňované dva aspekty mají ve skupině studentů vyjíždějících přes program Erasmus umocněnou podobu. Nastavení jich samotných je z velké části dané omezenou délkou zahraničního pobytu. Obvykle se jedná pouze o několik měsíců, po kterých se studenti vrací do známé kultury s cílem dokončení studií. Pro osoby s vědomím, že se jedná o přechodnou situaci, je snadnější se s kulturním šokem vyrovnat. Druhý

3 Obergem uváděné symptomy nejspíš úzce souvisí se specifickou skupinou, jíž se Oberg ve své práci zabýval: totiž misionáři na tropických ostrovech. Lze se domnívat, že kdyby se zaměřil na jinou skupinu, takové symptomy vyvěrající ze starosti o hygienu by neuváděl na prvním místě.

15


aspekt je spjatý s prostředím. Studenti na Erasmu (Erasmáci) jsou v kontaktu převážně s jinými Erasmáky; rovněž z tohoto důvodu pociťují doléhání kulturního šoku v menší míře. Nicméně to ale neznamená, že Erasmáci jsou cele oproštěni od prožitku kulturního šoku. Brownová s Hollowayovou (2008) upozorňují na problémy spojené s jazykovou bariérou. Ve své práci rozlišují dvě situace: v jedné student přijíždí do kraje, ve kterém jazyk, který užívá, je i jazykem oficiálním; v druhém případě student oficiální jazyk navštívené země vůbec nezná. V obou případech je vyvoláván diskomfort různého typu, průsečíkem ale zůstává nemožnost vyjádření toho, co by student chtěl, dostatečně dobře. (Zvláště) v akademických podmínkách je to považováno za významnou překážku.

OBRÁCENÝ KULTURNÍ ŠOK Jak už samotný název napovídá, kulturní šok je relativně krátkodobým fenoménem. Po čase se člověk začíná adaptovat do nových reálií a čím dál lépe si radí v realitě, která ho obklopuje. V případě studentů vyjíždějících na Erasmus musíme ale brát v úvahu ještě jeden jev svázaný s přechodem z jedné kultury do jiné – obrácený kulturní šok. Fenoménem obráceného kulturního šoku (reverse culture shock) se mezi jinými zabývá i Gaw (1995). Ve své práci se věnoval popisu situace Američanů navracejících se do domoviny ze služebních nebo edukačních výjezdů. Při charakteristice této situace poukazuje na dva zdroje problémů: osvojení si nové (cizí) kultury jedincem v čase odjezdu a (mylné) očekávání, že se navrátí do stavu, jaký opouštěl. Pro definici prvního problematického elementu obráceného kulturního šoku Gaw (1995) užívá stejných myšlenek, které užíval dříve vzpomínaný Oberg pro charakteristiku běžného kulturního šoku. Lze tvrdit, že obrácený kulturní šok je stejně jako kulturní šok pocitem nepochopení postojů v rámci dané kultury. Subtilním rozdílem, který mezi kulturním a obráceným kulturním šokem lze nalézt, je to, že uvažovaná kultura byla dříve vnímána jako vlastní danému jedinci. Druhý prvek se více blíží podstatě odvráceného kulturního šoku. Jedinec, který se vrací zpátky do své země, má v paměti stav z doby před výjezdem. Při návratu je pod vlivem iluze, že se přesně do něho vrací. Tak tomu ale není. Jednak se změnil on sám, a změnila se i podoba reality, kterou opustil.4 Podstatou obráceného kulturního šoku je tak přizpůsobení se novým (vs. očekávaným) podmínkám v domácí kultuře. Gullahorn s Gullahornovou (1963) navrhli začlenění obráceného kulturního šoku do kulturního šoku jako takového. Z této syntézy vznikla komplexnější teorie zahrnující jak šok svázaný s výjezdem, tak i s návratem. Následujíce Lysgaardův odkaz znázornili manželé Gullahornovi svou teorii taktéž graficky: jako W-křivku, kde první část písmene popisuje nejprve nárůst a později pokles šoku za hranicí a druhá tu samou dynamiku šoku svázaného s návratem. Stejně jako U-křivka ani W-křivka Gullahornových nezůstala ušetřená kritiky. Jako část teorie je považována za příliš zjednodušující a její přetrvávající výskyt je vysvětlován hlavně její ilustrativní silou (Onwumechili, Nwosu, Jackson II, & James-Hughes, 2003).

4 Onwumechili, Nwosu, Jackson II a James-Hughesová (2003) souhrnně uvádí klíčové koncepty odlišující obrácený a běžný kulturní šok: neočekávanost problémů při návratu, zafixované vnímání nezměněné domoviny, neuvědomovanost vlastní proměny, očekávání rodiny a přátel nezměněného navrátilce, všeobecný nedostatek zájmu o zahraniční zkušenost navrátilce.

16


METODA Výzkumný soubor Výběr výzkumného souboru Pro zařazení participantů5 do výzkumného souboru bylo zvoleno několik způsobů v rámci záměrného výběru. Reprezentativnost vzorku není u kvalitativních studií nutná a tento fakt bude dále zohledněn v diskuzi. Larkin (2013) ve své prezentaci navrhuje vzorek co nejhomogennější, Smith a Osborn (2007) hovoří o „víceméně“ homogenním vzorku, jejž definují vymezením vůči vzorku reprezentativnímu. Nejprve jsem oslovila své známé s požadovanou zkušeností – tento postup použila ve své práci i Janečková (2011). Ta se musela potýkat s problémem definice vztahu na dálku, v mé práci byl tento problém vyřešen vymezením relativně úzké subkategorie distančních vztahů. Dále byli participanti osloveni prostřednictvím skupiny na Facebooku „Účastníci výzkumu“; na stránce této skupiny, která, jak název napovídá, sdružuje osoby se zájmem o účast v různých typech výzkumů, byl vyvěšen inzerát s nabídkou účasti v prováděném výzkumu. Na tuto výzvu reagovaly z více než 300 členů skupiny dvě respondentky, které obě splňovaly požadovaná kritéria. Těmi byly: zkušenost se vztahem na dálku přes Erasmus jako ten z páru, který vycestoval (ne starší než z roku 2011) a věk odpovídající běžnému věku vysokoškolského studenta (20-26 let). Janečková (2011) ve své práci omezila zahrnutí respondentů do výzkumného souboru pomocí dalšího kritéria – trvání vztahu po dobu nejméně šesti měsíců se snahou zvýšit pravděpodobnost vzájemné závislosti a investic do vztahu. Vzhledem ke specifické povaze vztahů, které jsou předmětem předkládaného výzkumu, bylo toto kritérium naplněno bez mé explicitní snahy (viz Tabulka 1). Původní výzkumný záměr předpokládal zapojení vždy obou partnerů ve vztahu. Tedy nejenom pouze těch osob z partnerů, které odjely na zahraniční studijní pobyt, ale i těch, které zůstaly doma ve známém prostředí. Kvůli etickému hledisku bylo od tohoto řešení upuštěno. Lze předpokládat, že rozhovory vedené s oběma partnery by mohly negativně ovlivnit jejich vztah, čemuž jsem chtěla z pochopitelných důvodů předejít. Dalším možným (náhradním) řešením bylo vést rozhovory s osobami z různých párů tak, aby byla zohledněna i pozice osob, které čekají na návrat partnera v rodné zemi. Tento záměr se nepodařilo naplnit z čistě praktických důvodů – totiž nedostatku svolných participantů. Na tento poměrně častý problém upozorňuje i Smith a Osborn (2007) – podle nich musí být výzkumník pragmatický a počítat s tím, že výzkumný vzorek bude vždy částečně definován tím, kdo je připraven být jeho součástí.

Když v práci využívám mužský rod pro označení jak mužů, tak žen, je to z důvodu větší přehlednosti a srozumitelnosti práce. 5

17


18

Popis výzkumného souboru Do výzkumného souboru bylo zařazeno pět respondentů (dva muži a tři ženy) ve věku 24 až 26 let. Smith a Osborn (2007) uvádí jako průměrnou velikost výzkumného vzorku u fenomenologických studií pět až šest respondentů. V textu dále obhajují jako „dobré číslo“ pro studenty začínající s touto metodou (IPA) tři respondenty. Podle nich tento počet dovoluje dostatečný hloubkový přístup charakteristický pro interpretativní fenomenologickou analýzu a zároveň umožňuje porovnávat podobnosti a rozdíly mezi jednotlivými případy. V další publikaci Smith, Flowers a Larkin (2009) navrhují na základě své zkušenosti pro magisterské diplomové práce, které využívají metodu IPA, tři až šest participantů. Respondenti ve výzkumném vzorku byli v době odjezdu na zahraniční pobyt rozdílně dlouhou dobu v partnerském vztahu, různila se i jejich cílová destinace, stejně jako počet semestrů, na které vyjeli. Tato data jsou prezentována v přehledné podobě v Tabulce 1. Čtyři z respondentů vyjeli na studijní pobyt, jeden na pracovní stáž – všichni v rámci mobilitního programu Erasmus. U kvalitativních designů výzkumu a u IPA zvláště se mezi participanty ve výzkumném souboru řadí i výzkumník sám. Výzkumnice je žena ve věku 24 let s psychologickým magisterským a smíšeným bakalářským (psychologie, žurnalistika, mezinárodní vztahy) vzděláním. Sama vycestovala na 4,5 měsíce na Erasmus do Severního Irska, nicméně bez partnera. Ne z důvodu předpojatosti vůči takovým vztahům, ale z důvodů na straně (bývalého) partnera. S metodou IPA nemá prakticky žádné zkušenosti. Zájem o problematiku v ní vzbudila zejména vlastní (i když odlišná) zkušenost s dlouhodobějším pobytem v zahraničí a dále životní příběhy několika jejích přátel a známých, kteří se také různými způsoby vypořádávali s odloučením od domoviny a blízkých. TABULKA 1 Základní demografické údaje výzkumného souboru se vztahem k předmětu bádání Jméno

Věk

Délka vztahu před odjezdem

Délka pobytu

Země pobytu

Tomáš

25

6r

4m

Norsko

Stanislav

24

1,5 r

3,5 m – aps

Velká Británie

Dana

26

7m

6m–

Švédsko

Klára

25

4r

9m

Španělsko

Zdena

25

6m

10 m

Německo

Poznámka: Význam použitých zkratek: r – roky, m – měsíce, aps – akademická pracovní stáž,  – vztah skončil po dvou třetinách zahraničního pobytu.


Metody sběru dat Data jsem se v duchu fenomenologické tradice6 rozhodla sbírat pomocí polostrukturovaných rozhovorů, jejich nahrávek a následného doslovného přepsání. Okruhy témat k rozhovoru se nachází v Příloze 1. Vedení těchto rozhovorů jsem plánovala jako osobní setkání s nadějí, že mi to umožní lepší raport; všichni respondenti však upřednostňovali vedení rozhovoru přes Skype. Jejich přání jsem se rozhodla respektovat i na základě poznatků kolegyně, které ve své diplomové práci užívala obou způsobů a dospěla k závěru, že „srovnání kvality a bohatosti dat z rozhovorů vedených touto [Skype] a „tradiční“ formou kontaktu tváří v tvář (…) neodhalilo výraznější rozdíly (zejména z hlediska citlivosti probíraných témat)“ (Janečková, 2011). Jako významný se mi jeví fakt, že respondenti Janečkové častěji volili osobní rozhovor před videorozhovorem přes Skype. Tento jev si vysvětluji jednak tím, že Janečková rekrutovala respondenty výlučně z řad svých známých a dále zlidověním diskutované technologie. Někdy se může jevit až neslušné chtít po druhé osobě (zvláště po neznámém výzkumníkovi) vykonání cesty nutné pro osobní setkání, když je možné provést rozhovor i z poklidu domova. Při vedení rozhovoru jsem se pokoušela o to, co Rogers popisuje jako hluboké naslouchání, ztotožňuji se totiž s jeho následujícím přirovnáním: „V opravdovém naslouchání druhému se však nachází ještě jedno zvláštní uspokojení: podobá se poslouchání hudby sfér, protože v pozadí bezprostřední výpovědi osoby, ať už je její obsah jakýkoli, je skryto univerzum.“ (Rogers, 1995, p. 8). Tím, že rozhovory byly prováděny z místa a času zvoleného participanty, bylo zajištěno jejich pohodlí, bezpečí a pocit komfortu. Rozhovory probíhaly bez vyrušení – kromě rozhovoru s Klárou, kdy bylo na pozadí občas slyšet rušivé zvuky městské hromadné dopravy; na ty však očividně byla respondentka zvyklá a nedošlo tak k významnému narušení výzkumného procesu. Na základě pilotáže provedené v červnu 2013 jsem měla u prvního rozhovoru vytyčený seznam témat, který bych chtěla probrat. První z respondentů je mým blízkým přítelem – domnívala jsem se, že už navázané pouto mi umožní lépe a svobodněji se naučit pracovat s výzkumným typem rozhovoru, že se snad budu moci dopustit některých chyb, které bych si už v dalších rozhovorech ráda odpustila. Pomocné otázky se však měnily s každým rozhovorem. Snažila jsem se participantům dávat prostor k tomu, aby samostatně přinášeli témata, která jsou pro ně osobně důležitá. Někteří vyžadovali jen velice málo mého aktivního zapojení a doptávání se, u některých rozhovorů jsem musela často přeformulovávat položené otázky, abychom na ně společně mohli najít odpověď. Zajímala mě vždy především osobní žitá zkušenost každého z participantů – spíše než dodržení výzkumného itineráře. Výsledná podoba všech rozhovorů se tak dost různí. Body, které zůstávaly stejné, byly úvod a zakončení rozhovorů. V úvodu každého setkání jsem představila sebe a svůj výzkum. Seznámila jsem participanty s průběhem rozhovoru, odpovídala na jejich otázky,

6 Méně obvyklé je užívání deníkových zápisů v papírové podobě, nebo v podobě on-line blogů (Pavlova, Uher, & Papezova, 2008), ad hoc sepsaných vzpomínek (Finlay & Eatough, 2012), používá se i focus group, ačkoli od něho zakladatel IPA Jonathan Smith odrazuje (Koutná Kostínková & Čermák, 2013).

19


měli-li jaké, získala jsem souhlas s nahráváním rozhovoru. V závěru rozhovoru jsem se ujistila, že jsme společně neotevřeli příliš citlivá témata a že se participanti cítí dobře. Také jsem se jich ptala, zda chtějí přepis rozhovoru, jestli mají zájem o zpětnou validizaci mnou nalezených témat a zaslání hotové práce. Snažila jsem se o dodržování všech etických zásad, respondentům jsem nabídla, že mohou být ve výzkumu plně anonymizováni a že si mohou vybrat jméno, pod kterým o nich budu v práci psát. Všichni skutečně chtěli zůstat v anonymitě, při výběru krycího jména mi ale nechali volnou ruku. Všichni respondenti se výzkumu zúčastnili dobrovolně a byli seznámeni s možnými problematickými aspekty a způsobem uchovávání získaných dat. Rozhovory (nepočítajíc úvodní seznámení s výzkumem a debriefing) trvaly od 30 do 55 minut. Po každém z rozhovorů následovala pro mne velice úmorná fáze jejich přepisování – přepsání hodiny rozhovoru trvá totiž asi šest hodin; Smith s Osbornem dokonce uvádí 5-8 hodin (2007). K tomuto účelu jsem používala program Transcriber, který umožňuje synchronizaci zvukové stopy s přepisem, a tuto práci tak podstatně ulehčuje. Snažila jsem se o co nejpřesnější doslovný přepis zahrnující i významné sémantické prvky – smích, váhání, změny tónu a barvy hlasu.

Výzkumný postup V rámci výzkumu jsem postupovala metodou „case-by-case“. Tedy nejprve jsem realizovala první rozhovor, přepsala jej, provedla analýzu a pokračovala s dalším respondentem novým rozhovorem. Po přepsání rozhovoru jsem si znovu pouštěla nahrávku rozhovoru a doplňovala sémantické prvky, které mi při přepisu unikly, a opatřovala přepsaný text poznámkami vyjadřující citové rozpoložení respondenta, které může být patrné z hlasu, ale ze samotného přepisu ne. Takto obohacený text jsem opakovaně pročítala, aby se mi „dostal pod kůži“. Po důkladném seznámení se se studovaným materiálem jsem přistoupila k jeho analýze. Vlastní analýza probíhala tak, že jsem nejdřív identifikovala pasáže svázané s výzkumnou otázkou, dále text opatřovala deskriptivními poznámkami a komentáři (které umožňují bližší sepětí s příběhem) vyplývajícími ze samotného textu na jedné straně a vynořujícími se tématy na straně druhé, zároveň jsem zvýrazňovala významné pasáže. Vzešlá témata jsem vypsala v pořadí, v jakém se objevovala, opatřila častostí výskytu a seskupovala je do nadřazených témat, která budou čtenářům předložena v další části práce. Snažila jsem se o to, abych každý rozhovor viděla novýma, čerstvýma očima a abych přistupovala k líhnoucím se tématům bez předpojatosti a zatíženosti rozhovory a tématy minulými. Rovněž jsem v průběhu celého procesu analyzování a provádění rozhovorů věnovala pozornost své osobě jako výzkumníkovi, ptala jsem se, jaké jsou mé motivace a prekoncepce a jak vstupují do procesu analýzy. Během vedení rozhovorů a provádění analýz jsem si všímala toho, co Finlayová (2005) popisuje vycházejíc z práce Merleau-Pontyho a dalších jako „ztělesněnou“, v těle zakotvenou empatii – tělesně prociťované emoce a zrcadlení stavu druhé osoby účastnící se rozhovoru. Freedberg a Gallese (2007) tuto funkci spojují se zrcadlícími mechanismy a tzv. zrcadlovými neurony. Podle Finlayové (osobní komunikace, 22. listopadu 2013) je tělo prvotní sítí vědění a poznávání světa. Zvláštní důraz jsem tedy později u analýzy přikládala těm tématům, která u mě vyvolala nějakou tělesnou reakci (slzení, svíravý pocit okolo žaludku apod.).

20


Metody analýzy dat Nejprve jsem se pokoušela o analýzu dat v softwarovém nástroji QDA Miner 4 Lite. Tento způsob se mi ale zdál příliš omezující, a tak jsem se rozhodla postupovat metodou tužka-papír. Clarková (2009) ve své práci popisuje způsob, jakým se s analýzou dat vypořádávala ona sama. V průběhu svého výzkumu byla částečně hospitalizována, a tak nemohla pracovat se softwarovým programem, s nímž analýzu dat započala před hospitalizací. Přešla proto ke staršímu způsobu; přepsané rozhovory si vytiskla a analýzu prováděla za pomoci zvýrazňovačů, nůžek a obálek. Podle ní jí tento způsob umožnil větší intimitu s daty, která by jinak nebyla možná. Tento pocit jsem zažívala i já sama. Ačkoli konkrétní způsob provádění analýzy u metody IPA záleží především na individuálních preferencích, měla by mu být věnována zvláštní pozornost už při plánování výzkumného projektu (Pringle, Drummond, McLafferty, & Hendry, 2011).

21


VÝSLEDKY Výsledky interpretativní fenomenologické analýzy lze prezentovat ze dvou možných perspektiv: z perspektivy témat a perspektivy respondentů. Jelikož pro mě je IPA především idiografickým přístupem, rozhodla jsem se nejprve věnovat prostor perspektivě jednotlivých respondentů. Pro vytvoření si celistvějšího obrázku o jednotlivých participantech tak následuje vždy nejdřív kratší fenomenologicko-narativní informace o každém z nich – zde jsem se inspirovala analýzou příběhů paní Inky a paní Marianny (Koutná Kostínková & Čermák, 2013), doprovázená zpracováním témat významných pro daného jednotlivce. Následně bude představena syntéza „master“ témat společných pro více respondentů. Při pojmenovávání témat jsem se snažila o co nejvěrnější zachovávání jazyka respondentů.

Respondenti a jejich specifická témata Tomáš Tomáš je se svou přítelkyní už od středoškolských let, brzo budou slavit osmileté výročí vztahu. První dva roky žili oba dva ve stejném městě, což jim dovolovalo intenzivní kontakt. Poté přišlo období nástupu na vysokou školu a Tomáš se rozhodl, že nastoupí na prestižní vysokou školu v jiném městě. Vidina studia právě na této škole pro něj byla jediná možná a svou přítelkyni tak konfrontoval až s hotovým rozhodnutím. To se nesetkalo právě s vřelým přijetím. Přítelkyně vyjadřovala obavy o budoucí častost setkávání a nedůvěru, že se Tomáš bude vracet každý víkend ze studií zpět do rodného města: „No takhle, ona si myslela, že ze začátku měla celkem, byla možná právem trošku naštvaná, že jsem ji postavil před hotovou věc a v podstatě to než jsem začal jezdit, tak to bylo jeden z nejčastějších důvodů spílání, jakože si myslí, že nebudu jezdit.“ Tomáš byl nicméně natolik odhodlán dostát svému slovu, že se skutečně vracel co týden za svojí přítelkyní, přestože mu cesta v jednu stranu trvala pět hodin, po pět let vysokoškolského studia. Za tu dobu se vyskytlo několik málo případů, kdy tomu tak nebylo – šlo ovšem o výjimky z pravidla; přítelkyně jela na víkendovou akci apod. Pak ale přišlo další rozhodování, tentokrát o něco těžší než výběr vysoké školy. Tomáš se rozhodoval, jestli má vyjet na studijní pobyt. Po zkušenostech nejprve nechtěl přítelkyni znovu „opouštět“, poté se ale společně dohodli, že pojede: „Ještě jsem se pak rozhodnul – původně jsem teda nechtěl, po zkušenostech; s tímhle tím, s tímhle jak to bylo těžko příjímaný jet jako na čtyři měsíce na semestr někam na Erasmus, ale pak jsem si to nechal rozležet v hlavě a i přítelkyně mě v tom podpořila a jel jsem na semestr do Norska.“

22


Tomáš tedy odjel na čtyři měsíce do Norska. Za dobu jeho zahraničního pobytu se viděli pouze jednou na víkend po prvním měsíci. Zbylé tři měsíce před návratem se kontaktovali pouze elektronicky. Tomáš svůj pobyt na Erasmu popisuje především naplněný prací spojenou se školními projekty, fotografickými procházkami a psaním a voláním si s přítelkyní: „Ráno jsem vstal, udělal jsem si něco k jídlu, přemýšlel jsem co to, napsal jsem přítelkyni, šel jsem řešit projekty, nebo práci, když bylo hezky, šel jsem ven, když jsem třeba něco nafotil, tak jsem přišel odpoledne, občas jsem fotky poslal, když byly co k tomu, nebo jsem napsal něco. Neuběhl asi den, kdy bysme si nenapsali. Do školy jsem chodil málokdy a když jsme třeba řešili něco strašně dlouho ve škole s projektem, tak jsem si postěžoval a přítelkyně mě politovala, ale v tý škole jsem byl v podstatě dost málo. Takže jakoby ten typickej den tam byl ráno vstát, sehnat něco k jídlu, projekty, procházka, přemýšlet, jestli si má člověk dát oběd nebo večeři a pak zase jakoby ňáká práce. Sem tam ňákej vývoj, ta škola tam byla minimální, takže to bylo celkem volný.“ Po návratu strávil ještě poslední semestr v městě, kde studuje. Takže se na čas s přítelkyní vrátili do vyjetých kolejí víkendového vztahu. Nyní s tím má, alespoň Tomáš, určité problémy s organizací času a pocity viny. Z období studia je zvyklý trávit čas v průběhu týdne sám prací a o víkendu pouze s přítelkyní. Teď, když se podmínky změnily a vídá se s přítelkyní každý den, cítí se provinile, když práci nedokončí včas a nemůže se jí věnovat naplno: „Teďkon, když se vidíme, tak pořád máme, nebo minimálně já to mám těžce, [jméno přítelkyně] to celkem zvládá, tak, mám pocit viny, když jsme spolu a já místo toho pracuju, nebo jakoby jo, že jak mám prostě zafixovaný, že těch pět let, nebo šest let jsem, když jsme byli spolu, tak, tak prostě když jsme se viděli, tak to bylo jako krátce v tejdnu a zbytek jsem měl jistotu, že bych byl jako úplně pryč bez možnosti vidět, tak jakoby z toho mám, mi přetrvává takovej pocit, že bych měl něco dělat.“ S přítelkyní spolu brzo začnou bydlet a plánují společný život.

TÉMATA Z ROZHOVORU S TOMÁŠEM Rozhovor s Tomášem byl mým prvním „výzkumným“ rozhovorem. Přestože jsem před ním už provedla pilotážní rozhovor, nebyla jsem si úplně jistá, co můžu od rozhovoru očekávat. Záměrně jsem si tedy vybrala blízkého přítele, abych rozhovor nepokazila zbytečnou nervozitou a naučila se lépe pracovat v rámci zvoleného přístupu. Tomáš jako respondent pro výzkum byl takřka ideální, odpovídal na otázky otevřeně, ochotně a poměrně obsáhle. Nejvíce akcentovaným tématem v našem rozhovoru bylo fyzično, které ve vztahu na dálku chybí, a pociťovaná nutnost vybudovat si rituály a komunikační kanály, chce-li člověk, aby mu vztah přes Erasmus fungoval a nerozpadl se.

23


SEZNAM TÉMAT 1.

Specifika užívaných komunikačních kanálů a.

Skype a Talk7 jsou stejně důležité

b.

Talk pro běžné krátké zprávy – small-talk

c.

Talk jako pupeční šňůra

d. Facebook – náměty ke konverzaci e. 2.

možnost špatného pochopení sdělení v internetové komunikaci

„Potřebuju čas“ a.

hovor na Skypu vyžaduje 100% pozornost

b.

Talk – čas se rozmyslet

c.

instantní messengery – ideální reakční čas

d. Talk umožňuje naladit se na vlnu druhého člověka 3.

Vztahová údržba a.

nechuť jet na Erasmus kvůli minulým zkušenostem s odloučením

b.

deformace víkendovým vztahem – snaha o intenzivní trávení společného času

c.

častější kontakt během pobytu na Erasmu

d. bez možnosti kontaktu by byl vztah těžko udržitelný e.

předchozí příprava a plány i. založení a vedení blogu

f.

zvýšené množství komunikačních kanálů

g.

kontakt záměrný s cílem potěšit

h. kontakt skrze rituály = na partnera pořád myslíš 4.

Fyzično a.

důležitost fyzického kontaktu

b.

erotické hrátky přes Skype i. video je pro erotiku plusem

c. 5.

zpráva jako náhrada fyzického aktu náklonnosti

Systém a pravidla a.

aby vztah přes Erasmus fungoval – nutnost vytížení a rituálů

b.

denní rutina i. když se nemluví každý den, nemá se pak co říct

c.

vybudování si komunikačního kanálu

d. chatovací pravidla, etiketa i. když člověk neodpovídá na zprávu, je to bráno negativně – buď tě ignoruje, nebo má na práci něco „důležitějšího“

7 Pod zkráceným názvem „Talk“ se ukrývá tzv. „instant messengerový“ program Google Talk. Disponuje velice jednoduchým rozhraním, kontakty se do něj přenáší z emailového adresáře.

24


1.

Specifika užívaných komunikačních kanálů

Přestože se jednotlivé používané komunikační kanály liší v mnoha aspektech, jsou si podle Tomáše významově rovné – „Nebo tak, ale Skype prostě byl, jako ty krátký zprávy by ti asi nestačily, když toho člověka nevidíš, takže na stejnou úroveň bych stavil i ten Talk i Skype.“ Komunikátory instant messengerového typu (Talk) jsou výhodné pro krátké zprávy o tom, co daná osoba zrovna dělá, čím se zaobírá a fungují jako svého druhu pupeční šňůra, která umožňuje kontinuální výměnu informací i v době, kdy je nevhodné si volat: „T: Talk byl dobrej na udržování takovejch běžnejch informací jako takový krátký psaní. Jo, třeba jako jak je, co děláš, co se vaří k obědu. (…) V: Takže ten Talk jste používali spíš pro takové kratší zprávy, pro běžné provozní záležitosti? T: Dejme tomu, nebo když jeden nemohl volat, třeba byl ve škole, nebo tak.“ Zatímco Skype a Talk využívali oba partneři poměrně extenzivně, Facebook, který je tak populární u mnoha jejich vrstevníků, jim sloužil spíše jako dodavatel námětů pro rozhovory jinde: „Maximálně třeba když jsem něco lajkoval, tak [jméno přítelkyně] to zjistila, nebo naopak, tak jsme si o tom pokecali, ale že bysme si jako psali zprávy, nebo posílali něco na zeď, nebo tak, to ne. (…) To byl spíš jen takový námět k debatě i v tom Norsku než… Než k něčemu…“ 2.

„Potřebuju čas“

Dalším poměrně významným osobním tématem byla pro Tomáše potřeba času – ve smyslu času na přípravu, času na reakci v komunikaci. Je pro něj jednodušší komunikovat písemně, kde má (byť třeba minutu) čas seskupit si v hlavě myšlenky, formulovat je do přijatelné podoby a naladit se na vlnu komunikačního partnera – „(…) že si to jakoby připravím v hlavě, to, co po mně vlastně chce. (…) ale prostě když mi někdo napíše, tak se snažím odpovědět v tom kontextu a jakoby na stejný vlně, mohla bys to říct – připravit.“ Z toho důvodu jsou mu nejsympatičtější na textu založené komunikátory: „Já si myslím, že je to pozitivní věc, že máš možnost se rozmyslet, ale jakoby hned reagovat, že je třeba rychlejší než smsky. Takový dobrej kompromis mezi tím, že si můžeš vybrat, jak rychle [s důrazem] chceš reagovat, že to není jako telefon, jako počkej, já si to rozmyslím, prostě zareaguješ, až zareaguješ a zároveň to není tak dlouhý jako email.“ Nemožnost přípravy a potřeba (v případě daného páru) stoprocentního soustředění je u Tomáše chápána jako určitá nevýhoda video rozhovoru – „Né vždycky to [volání přes Skype] bylo optimální vzhledem k času, protože když si člověk píše, tak může jakoby odepisovat bokem, nebo jak to říct.“

25


3.

Vztahová údržba

Tomášova snaha udržet vztah s partnerkou funkční a činit partnerku šťastnou je zřejmá, ještě před odjezdem společně vymysleli a založili svůj vlastní blog: „V: Takže jste se na to nějak připravovali, že vlastně budete bez sebe? T: Přítelkyně si zapsala víc kurzů a jinak… Založili jsme si blog, ale jinak nic. V: Blog? T: Máme blog, ano. Na psaní zpráv v podstatě, jako jsou psaný formou nezaujatý strany, která pozoruje náš vztah a takže to asi byla jediná příprava. V: To mi zní moc zajímavě. T: Jo no, pak se to zvrhlo trošku, ale jinak ze začátku to byl fakt takovej hodnotnej informační zdroj.“ Spolu s odjezdem na Erasmus zvýšili množství komunikačních kanálů i frekvenci výměny zpráv. Podle Tomáše by byl jejich vztah bez možnosti vzájemného kontaktu během odloučení jen těžko udržitelný. Nárůst komunikace byl pro Tomáše cílený, snažil se partnerku potěšit a ulehčit jí odloučení – „(…) jsem měl v paměti, jak špatně nesla Brno. Tak jsem se snažil bejt častějc online a víc psát, abych jí to ulehčil. (…) Starost o bližního svého. Dělal jsem to proto, že jsem nechtěl, aby byla smutná, nebo to snášela špatně.“ To, že si Tomáš s partnerkou vymysleli vlastní rituály, jim umožňovalo být pořád v mysli toho druhého, být si nablízku: „Je to v tom na dálku, že máš prostě dlouhodobou, když nemáš zrovna žádnej small talk, tak si prostě můžeš dělat ten rituál, nebo je to takový, jak to říct… Mhm… Takový, že na toho druhýho člověka pořád myslíš. I když jste prostě daleko, nebo jakoby takhle koncipovaný.“ 4.

Fyzično

Nejspíš díky tomu, že se dobře známe, nestyděl se Tomáš mluvit i o tom, že je pro něj ve vztahu velice důležitý fyzický kontakt. Překvapivé tak pro mě bylo zjištění, že zprávy, které si se svou partnerkou vyměňoval, chápal jako náhradu fyzického aktu náklonnosti – „Že to máš, místo fyzickýho aktu náklonnosti, máš, že provedeš něco jinýho, že si vzpomeneš [napsat zprávu], nebo prostě tak.“ Méně překvapující už byl pro mě fakt, že pro realizaci erotických hrátek za výhodnější považoval video hovor, ačkoli textové výměny na toto téma rovněž probíhaly – „A to potřebuješ, nebo neříkám, že potřebuješ, ale Skype je lepší – video, než jenom datlování.“ 5.

Systém a pravidla

Co Tomášovi zřejmě v provádění vztahové údržby pomáhalo, byly rituály, pravidelnost, systém – mimo jiné z toho důvodu, že je jednodušší vést de facto kontinuální konverzaci než navazovat třeba po týdnu odmlky: „V: Co má [kamarád, který odjíždí] udělat proto, aby si ten vztah udržel zdravý, nebo fungující? T: Zaměstnat přítelkyni a jsou dobrý rituály. V: Rituály?

26


T: Dávat vědět, nebo jakoby pravidelně, dělat něco pravidelně. (…) Třeba každý ráno napsat co se zdá, nebo napsat barvu spodního prádla. (…) Chce to každý den, nebo často komunikovat, protože když člověk komunikuje po dlouhý době, tak je to takový potom, když člověk chce komunikovat po tejdnu, tak včera jsem ztratil rukavici, tak je to takový jakoby nic… Nic tak důležitýho, co by člověk po tejdnu čekal. Kdežto když si člověk volá dvakrát denně, tak ztratil jsem rukavici, tak si pokecává víc, má si toho víc co říct, když si volá každou chvilku. Takže tak.“ Rovnocenně důležité s každodenní konverzací je vybudování si vlastního komunikačního kanálu a dodržování, nebo snad lépe uvědomování si nepsaných chatovacích pravidel a etikety: „T: Jo, třeba někdo si, má vyplej zvuk, když mu přijde zpráva, tak si to prostě vyložíš tak, že tě ignoruje, i když to není pravda. (…) Pokud, jo, ten email, pokud necháš půl dne, tak je to asi celkem normální, pokud necháš někomu viset zprávu půl dne, když ti napíše na Talk, tak je to, jó (úsměch) problematický. Jo, co si budeš myslet, nebo když ti někdo uprostřed povídání se odpojí, tak je to prostě taková neslušnost. V: Jako dalo by se to přirovnat, když se otočíš uprostřed rozhovoru s někým a odejdeš? T: Ahm… Spíš to, že uprostřed rozhovoru přestaneš odpovídat a začneš se bavit s někým jiným. Což jako nevidíš, že se bavíš s někým jiným, ale očividně má na práci něco důležitějšího, i když to nemusí bejt pravda, protože si třeba jen nevšiml, jestli zpráva přišla, nebo nepřišla.“

Stanislav Stanislav se svou přítelkyní bude v prosinci dva roky. Je mu 24 let a vztah s nynější přítelkyní je jeho prvním vážným vztahem. Pro Stanislava je v jeho životě nejdůležitější akademické směřování. Stal se laureátem významného ocenění a dostal nabídku doktorského studia na jedné z londýnských vysokých škol. S přítelkyní jej spojuje vášeň ke zdravému stravování a k vědě – seznámili se při práci na jednom výzkumném projektu. Místa jejich bydlišť dělí asi třicet kilometrů, studují v jednom městě. Nicméně kvůli studijnímu a pracovnímu vytížení se setkávali dvakrát až třikrát týdně. Počátky jejich vztahu byly poznamenány obavou ze strany přítelkyně, že Stanislav ve skutečnosti miluje její sestru a ne ji samotnou. Přítelkyni rovněž Stanislav představil svým známým až po více než roku známosti. Pobyt na Erasmu byl pro Stanislava součástí dlouhodobého plánu vlastního akademického rozvoje. Běžný studijní pobyt ho vzhledem k jeho velice úzce profilovanému zájmu příliš nelákal, rozhodl se proto pro tříapůlměsíční výzkumnou pracovní stáž v Oxfordu. Před odjezdem nevěděl, zda bude mít možnost vrátit se na chvíli domů, nakonec po domluvě s vedoucím profesorem mu byl umožněn krátký pětidenní výjezd: „Já, když jsem tam jel, tak jsem nevěděl, jestli budu moct přijet do Polska. Teprve když jsem se tam [ve Velké Británii] spřátelil s mým profesorem, tak to jsem se zeptal, jestli bych si mohl odjet na týden a jakoby o týden déle zůstat, než jsou napsané data na papíře.“8

Rozhovorem se Stanislavem byl veden v polštině, úryvky z rozhovoru byly pro použití v práci přeloženy do češtiny autorkou. 8

27


Jeho studijní pobyt byl odlišný od ostatních respondentů ještě v jednom aspektu. Během části jeho pobytu ve Velké Británii se jeho přítelkyně vydala pouze s jednou kamarádkou na lehce riskantní cestu do centrální Asie. Jejich každodenní kontakt tak byl asi na měsíc omezen na sms zprávy nesoucí poselství, že jsou oba naživu a v pořádku – „Eeeh… Přes první měsíc byla na cyklistické výpravě v Gruzii, takže jsme se dorozumívali prakticky jenom smskama. (…) Z druhé strany byla [sms] jakoby zprávou, že všechno je v pořádku, že se zároveň nic neděje.“ Poté, co se jeho přítelkyně vrátila z vlastní dobrodružné výpravy, byl už jejich kontakt častější a komunikace obsažnější – „No né, bylo určitě víc [kontaktu]. Předtím hlavní překážka byla cena smsky ze strany [jméno přítelkyně]. A pak, jak už jsme měli nelimitovaně, no to, to bylo rozhodně víc.“ Vyskytlo se ovšem několik témat, která si oba partneři schovali až na dobu, kdy se uvidí: „Eeeh, tak… No například fakt, že bych se chtěl… chtěl bych si pronajmout pokoj ve Varšavě… Eeeh, nechtěl jsem se toho dotýkat přes internet. Eeeh, ani ne proto, že by to mohlo zkazit náš kontakt omezený, na nevím, několik dní, ale taky proto, že je lehčí, aby tě druhý opačně pochopil přes internet. (…) [jméno přítelkyně] též skrývala. Eeeh, z výpravy měla takové hroznější historky, s kterýma se nechtěla podělit. Teprve až už se budeme vidět na živo, schválně.“ Přestože v současné době přistupuje Stanislav ke vztahu s přítelkyní spíše střízlivě a zatím neuvažuje o společném bydlení, vlastní delší pobyt v zahraničí nechápal jako možný důvod k rozchodu nebo rozepřím – „Hmm, spíš že to byl vztah s nastavením na…, na další trvání. Takže nikdo moc nepřemýšlel o tom, jestli ho udržet, jenom jak ho udržet.“

TÉMATA Z ROZHOVORU SE STANISLAVEM Pro rozhovor se Stanislavem bylo typické skoro výlučné zaměření na různá komunikační média a jejich porovnávání, teoretizující přístup a částečně odosobněný popis vlastního prožívání; od toho se odvíjí i níže uvedený seznam témat s podtématy. Stanislav se po většinu času zdál vzdálený svým emocím a pouze výjimečně pod rouškou nezúčastněného nezájmu probleskl paprsek na povrch deroucích se emocí. Z části to přikládám za vinu sobě, neboť se mi nedařilo dobře pokládat otázky z fenomenologické pozice – tedy především „Jak ses cítil, jaké pro Tebe bylo, mohl bys mi zkusit říct, jak to vypadalo, když…“, ale otázky, které bývají označovány za „přespříliš empatické“ – „Aha, takže rozumím, že odpouštět je snadnější…?“.

SEZNAM TÉMAT 1.

Nepříjemné pocity – zejména Nejistota, Úzkost a.

nejistota ohledně průběhu pobytu

b.

nemožnost plánování kvůli externím vlivům

c.

není důležitý obsah, ale už samotná existence zprávy

d. nepokoj spojený s absencí zpráv e.

bezprostřední kontakt jako uvolňovač napětí

f.

neinformovanost o životě partnera odcizuje

28


2.

Charakteristiky a specifika kontaktu a komunikace s partnerkou během odloučení a.

„prakticky normální rozhovor“

b.

plánování příjezdu

c.

nárůst objemu komunikace s přechodem do prostředí internetu

d. zaměření na každodenní události

3.

4.

e.

vstřícný přístup k sobě navzájem kvůli časoprostorovým omezením

f.

dohoda o průběhu komunikace

g.

výběr komunikačních médií na základě praktických pohnutek

Rozhodnutí spojené s podobou vztahu a.

rozhodnutí o trvání vztahu – ne jestli, ale jak

b.

(absence) přemýšlení o podobě vztahu

Skype a Facebook a.

prostředí, ve kterém je snazší si neporozumět

b.

odložení „těžkých“ témat na později na živo

c.

omezení neverbální komunikace i. možnost skrývání pocitů jako výhoda

d. Skype jako i. základ ii. závazek 1.

nemožnost přerušení kontaktu v libovolné chvíli

iii. prostředí nabízející větší blízkost a intimitu iv. vyvolávač napětí kvůli technickým problémům se spojením v. pravidelný večerní rozhovor vi. rozhovor, který je méně náročný než ten běžný vii. místo, kde nemůžeš zasáhnout, když druhý brečí a odpojí se e.

Facebook jako i. prostor nabízející větší svobodu a samostatné plánování času ii. místo pro každodenní chatování iii. médium pro krátké výměny

Témata jsou k nadřazeným kategoriím přirazena někdy přímo, někdy volněji, protože se přirozeně přelévají a přesahují i do jiných témat. Například téma „bezprostřední kontakt jako uvolňovač napětí“ by mohlo být snadno zařazeno i pod nadřazené téma „Podoba kontaktu a komunikace s partnerkou“ – jelikož v sobě ale nese i kontext negativních emocí, zařadila jsem ho pod první téma. Podobná logika byla uplatňována i u dalších témat. 1.

Nepříjemné pocity – zejména Nejistota, Úzkost

Přestože v rozhovoru se Stanislavem nebyly emoce příliš akcentované, občas se do rozhovoru dostaly. První zmínkou byla nejistota ohledně možnosti návratu (byť i na krátkou dobu do domoviny). S tím souviselo

29


i omezení konverzace na dané téma mezi oběma partnery – „Ale jakoby nebavili jsme se o tom až tak důkladně před výjezdem, protože to hodně záleželo na tom, jestli a kdy se na to téma pobavím s mojím profesorem.“ Další témata nesoucí podtext negativních emocí už v době výjezdu úzce souvisela se souběžným výletem partnerky: „Vědělo se to od začátku [že partnerka nebude vždy v dosahu signálu mobilního operátora], no ale nervy tam vždycky nějaké byly. Čím déle to trvalo, tím větší. (…) No a samotný fakt toho, že ta smska byla, to bylo důkazem toho, že je v pohodě.“ Nejjistějším způsobem, jak se zbavit vzniklého napětí, je bohužel bezprostřední kontakt, kterého se páru nedostávalo. Jeho absence byla zvlášť výrazně pociťována u potenciálně problematických okruhů hovoru. „Jakoby jakési napětí vyvolané nějakou tam situací odchází pomalu a způsobem, no takovým neregulovatelným. V některých situacích toho napětí může být míň, anebo víc potřebný bezprostřední kontakt s tou osobou [partnerem/partnerkou].“ Vyhýbání se kontaktu a jeho omezování ale vede k odcizování a nedostatek informací o životě partnera je rovněž spojen s nelibými pocity – „Myslím, že bychom si mohli být trochu víc cizí, na takové zásadě jak, no nevím, dobří známí, kteří se dlouho neviděli. (…) No, bylo by tak… Divné, nepříjemné nevědět jisté věci, které bych určitě věděl.“ 2.

Charakteristiky a specifika kontaktu a komunikace s partnerkou během odloučení

Odhlédnul-li Stanislav od potíží bytostně svázaných s výrazně neosobní „smskovou“ komunikací (o kterých se dále zmíním níže), na niž byli partneři přes první měsíc odloučení odkázáni, zdála se mu konverzace „na tolik normální, na kolik může [být] (…) při takové vzdálenosti a takovém čase – těmi smskami.“ Významnými tématy k hovoru pro ně byly jednak plánování krátké návštěvy Stanislava a zaměření „na povídání o tom, co se u koho stalo v průběhu dne.“ Návrat přítelkyně do „běžného“ života s sebou nesl nárůst objemu komunikace mezi partnery, začali využívat Skype a Facebook – tedy jeho část sloužící pro výměnu zpráv. „Co se týče metod kontaktu, ne, o tom jsme se nebavili. (…) Výběr jednoho, nebo druhého [Facebooku/Skypu] v dané situaci často závisel na praktických podmínkách.“ Světlou stránkou na odloučení (ze strany pozorovatele) bylo vnesení prvku „milosti“ do vzájemné komunikace (především přes Skype) – Né, víc jedné i druhé straně záleží na tom, aby nebylo napětí, aby se ten ohraničený čas lépe využil. (…) Jeden i druhý jsou na sebe milí.“ 3.

Rozhodnutí spojené s podobou vztahu

To, že se ve Stanislavově vztahu (zřejmě alespoň z jeho strany) nevyskytovaly žádné silnější negativní emoce, si lze vysvětlovat nastavením obou partnerů ještě před výjezdem na další trvání vztahu: „Spíš, že to byl vztah s nastavením naaa, na další trvání. Takže se nikdo moc nepozastavoval… jestli ho udržet, jenom jak ho udržet. (…) Ááá, no, nikdo se k tomu nestavěl z takové strany, jestli to má cenu, nebo nemá cenu. Jenom prostě s předpokladem, že to tak bude a hotovo.“ Ani v průběhu výjezdu pak už Stanislav o podobě vztahu a možnostech kontaktu příliš nepřemýšlel, pro něj šlo o pouhý přechodný stav, kterým se není třeba příliš zaobírat - „Nepozastavoval jsem se nad tím, protože jsem věděl, že je to jenom přechodná forma (…).“

30


4.

Skype a Facebook

Toto téma v sobě spojuje tři oblasti – Stanislav se vyjadřoval k tomu, jaké mají internetové komunikační nástroje obecně společné prvky a dále čím se od sebe pro něho liší Skype a Facebook. Co je zajímavé, že sníženou možnost neverbální komunikace nechápe pouze jako omezení, což se primárně nabízí, ale také jako určité plus – „No například kdyby někdo měl horší den a nechtělo by se mu o tom s druhou osobou rozmlouvat, protože by to mohlo být bez smyslu pro jeho rozpoložení, a nechtěl by přidávat starosti, tak to je potom jednodušší.“ To, že se ale především přece jen jedná o omezující médium, potvrzuje fakt, že oba partneři záměrně nemluvili o určitých tématech a „schovávali si“ je na později, až se uvidí na živo – podkapitola Stanislav, odstavec 7. Skype Stanislav vůči Facebooku definoval jako médium umožňující zažívat větší blízkost, ale byly s ním spojené i některé negativní konotace vyvstávající například z problémů technické povahy – „Nebo tam někomu něco nedělalo a druhá osoba to nevěděla, že nedělá, a čekala, až druhá zazvoní. Druhá se nemohla připojit… A tak dále. Někdy jsme na sebe navzájem čekali a nevěděli, že to je jak naschvál.“ (V tomto momentě bylo u Stanislava patrné nejsilnější rozrušení v celém rozhovoru.) Rozhovor na Skypu pro Stanislava rovněž znamenal (ne vždy příjemný) závazek – „Někdy se to táhne dýl, než bys chtěl, než můžeš, ale těžko je se odpojit, protože si voláte zřídka.“

Dana Sedm měsíců před odjezdem na studijní pobyt v rámci programu Erasmus začala Dana chodit se svým nejlepším kamarádem. Podle jejích slov se jednalo o nejmíň stresový vztah, ve kterém bylo všechno v pohodě a plynulo tak, jak má. Kamarád/přítel byl mladší a nechal se Danou vést. Mohla o směřování vztahu rozhodovat a přítel její rozhodnutí přijímal v dobrém rozmaru. „…já jsem byla rozhodnutá, že s tím klukem zůstanu po zbytek svýho života. Prostě proto že právě jakoby ten vztah byl hrozně supr, že byl jako hrozně nestresovej. Ten partner byl mladší a bylo to vo tom, že já jsem jakoby vedla ten vztah. Takže prostě co jsem řekla, von to udělal, aniž to nějak jako komentoval, kritizoval něco, což bylo hrozně jednoduchý a to bylo pro mě to bylo úplně, když jsme spolu jakoby chodili těch sedm měsíců, tak to bylo nejmíň stresovejch, prostě jakoby nejmíň sedm měsíců v mým životě, protože všechno bylo – já jsem i přibrala, protože jsem prostě, protože moje tělo prostě bylo juhůůů! (smích) Bez stresu, bylo to hrozně bezva. (úsměv) No, ale, nevím, jakoby, eeh, já jsem byla prostě rozhodnutá, že se vlastně vrátím z toho, vrátím z toho Erasmu, dokončím školu, začnu PhD a budu mít rodinu prostě s tím člověkem.“ O samotném odjezdu na Erasmus byla Dana pevně rozhodnutá. Chtěla jet už dříve v rámci bakalářského studia, ale kvůli tehdejšímu příteli se rozhodla, že nepojede, a nechtěla znovu litovat špatné volby.

31


„A – já když jsem byla na bakaláři, když se tak jezdí, že jo, na Erasmus, tak jsem na Erasmus nejela kvůli přítelovi, co jsem měla v tý době. Přišlo mi to jako hrozná chyba. A hrozně si to vyčítám do konce života, takže já jsem věděla, že v týhle době, že prostě na magistru musím odjet, jinak si to zase budu vyčítat do konce svýho života.“ Zvolila si Švédsko kvůli osobní přitažlivosti k zemi, kterou už jednou navštívila, a také kvůli nabídce dané univerzity. Přítel byl velice chápavý a podporoval ji. V době, kdy už byla ve Švédsku, byla Dana zcela unešená jeho multikulturalitou i celým erasmáckým stylem života. S přítelem si volali přes Skype jednou týdně – vždycky v neděli večer při čaji, protože „když je člověk na Erasmu, tak si chceš užít Erasmus. Nechceš akorát sedět doma u Skypu a skypovat se svým přítelem, to jakoby – eeh, takový lidi tady taky byli, myslím, že asi jeden, nebo dva… ale, to mi přišlo jako hrozně nesmyslný a voba jsme věděli, že ne, že Erasmus prostě není vo tom, že člověk má sedět doma a má to bejt prostě vo tom, že někde jseš s těma lidma a děláš nějaký věci. (…) já mám bejt hlavně, hlavně si to mám užívat tady a ta komunikace tam taky musí bejt, musíme se s tím nějak jakoby, nějak to prostě vymyslet, ale není to, nemůže to bejt prostě něco, co by totálně simulovalo, co se děje v Čechách, to bylo jasný vod začátku.“ Dana se cítila trochu špatně kvůli počasí – hodně pršelo, byla tma a zima. Také měla nepříjemný, nespecifikovaný pocit ohledně svého přítele. Po dvou měsících se vrátila na krátkou návštěvu do Česka a nepříjemný pocit na chvíli zmizel. Ve Švédsku se ale ozval znovu a s větší intenzitou. Dana si uvědomila, že už nechce, aby její přítel přijel na dohodnutou návštěvu za ní do Švédska. Protože už ale měl koupenou jízdenku, návštěvu mu neodřekla. „No a pak když jsem přijela vlastně sem, tak už to, už to prostě přestalo úplně fungovat, a pak mi právě došlo, že je mi tak divně prostě furt, že je to vlastně kvůli tomu, že on sem ještě přijede. To už já určitě nechci, ale když má někdo koupenou jízdenku, tak už je blbý říct mu, aby nejezdil…“ Jeho týdenní pobyt u ní se skončil (pro oba nečekaným) náhlým rozchodem. Celou tu dobu Daně její přítel vycházel ve všem vstříc, byl velice milý a přívětivý. Jediné, co se Daně nelíbilo, že se pokoušel o fyzický kontakt, chtěl ji pořád objímat a líbat. Když se vrátila zpátky do Česka, zjistila, že bývalý partner je přesvědčen, že se jednalo pouze o epizodu a poblouznění Erasmem a že se k němu Dana vrátí, až vystřízliví. To se nestalo, týden po jeho odjezdu totiž začala Dana chodit s kamarádem, kterého poznala zkraje svého pobytu. Nyní spolu oba žijí ve Švédsku.

TÉMATA Z ROZHOVORU S DANOU Přestože jsem se s Danou před zahájením výzkumného rozhovoru neznala, probíhal velice přirozeně a otevřeně. U IPA analýz se často objevuje pojetí „giving the voice“ – výzkumník zprostředkovává příběh respondentů širší veřejnosti, propůjčuje mu hlas, jehož prostřednictvím se respondent může vyjádřit. Takový pocit jsem měla z rozhovoru s Danou – že opravdu chtěla zprostředkovat svou zkušenost dalším lidem, podělit se o své zážitky.

32


Působila na mě dojmem, že se snaží vždy co nejpřesněji vystihnout myšlenku, kterou nosí v hlavě, některé věty pak ve výsledném přepisu působí poněkud chaoticky, či těžkopádně, v mluvené podobě mi ale dávaly pocit porozumění a skutečného vhledu do Danina světa. V průběhu rozhovoru se o problematice vyjadřování zmínila i Dana, když „fyzickej kontakt“ označila za „jeden z mejch způsobů komunikace“. Zároveň to, že s partnerem už opravdu nechce být, si uvědomila až při prvním fyzickém kontaktu po delší době odloučení – do té doby to byl spíš neurčitý pocit, který se vyjasnil až později. Více než v jiných rozhovorech jsem si všímala „pomocných“ slov, dokreslujících kontext. Tak třeba v případě, kdy mluvila o rozchodu s přítelem v opilosti – používala často slovo „prostě“, snažila se celou situaci zlehčit. Když mi představovala svou teorii o tom, proč se vztahy přes Erasmus ve většině případů rozpadnou a čím je realita bytí na Erasmu tolik odlišná od té běžné, české, domácí, teoretizovala, používala slovo „jakoby“ .

SEZNAM TÉMAT 1.

Počasí a.

mohou si jím vysvětlovat i jiné špatné pocity

b.

živel, se kterým se musí bojovat

c.

věčný námět k rozhovorům

d. musíš se něčím zaměstnat, protože tě ničí 2.

(Nesaturovaná) potřeba sdílení a.

lidé doma Erasmu nerozumí – vytváření mezery

b.

jiná realita Erasmu i. drobnosti, které hodně znamenají ii. nepřenositelnost zkušenosti

c.

1.

u přátel až tolik nevadí, u partnera problém

2.

nové věci se ještě nějak dají sdílet, rutina ne

Němci jsou Čechům podobní – dá se s nimi bavit (sdílená mentalita)

d. potřebuješ někoho, komu budeš vykládat, co se ti děje

3.

e.

sdílení buduje vztah

f.

žena potřebuje sdílet

Nadšení z multikulturality a.

diverzita – něco lákavého

b.

nadšení ze všeho nového, jiného

c.

magnetismus multikulturality

d. dobrý pocit ze země

4.

e.

chtěla jsem vidět rovnoprávnost

f.

multikulturalita znamená Erasmus a naopak – něco, co se mi líbí

Vztah/y a Erasmus a.

pocity zamilování a blízkosti s partnerem před a krátce po odjezdu

b.

„nevěděla jsem, co se děje“ – nepříjemný pocit ohledně partnera

33


c.

rozhodnutí o dlouhodobém pokračování vztahu před odjezdem

d. podpora důležitější než láska e.

výčitky z předešlého vztahu – teď už musím jet

f.

výchozí přesvědčení: i. pokud je vztah speciální, vydrží ii. na Erasmu se máš orientovat na Erasmus, ne na vztah

g.

vliv okolí – všichni se začali rozcházet

h. Erasmus vztah zničí, protože změní, kdo jsi a co chceš i. mění se realita, myšlení, cíle, plány a touhy i. 5.

už rozhodnutí jet na Erasmus o vztahu něco vyjadřuje

Komunikace a tělesnost a.

proměna z velké blízkosti do odloučení – to fyzické vyprchalo

b.

přitažliví noví muži

c.

obraz (švédského) muže x (českého) chlapce

d. Skype motivuje ke komunikaci s druhým e.

Facebook pro sdílení společných zájmů a okamžitých nápadů

f.

fyzický kontakt je druh komunikace – sdílení tělem

g.

konverzace přes Skype je pociťována jako plná, ale ve vztahu chceš na druhého šahat – část, která chybí

6.

Jazyk a.

jazyková bariéra – něco, čeho je třeba se bát

b.

pocity zmatení při návratu do Česka

c.

vyhýbání se Čechům na Erasmu x postrádání češtiny i. český jazyk = české prostředí – zůstává česká realita, ne ta Erasmu

d. příjemné napětí v prostředí, kde někomu rozumíš a někomu ne 7.

1.

Komunita lidí na Erasmu a.

typický Erasmus – prostě se jen pije

b.

vytvoření skupiny přátel (nové rodiny) – společné zážitky a trávení času

c.

jiný typ kamarádství – intenzivní

Počasí

Počasí jednak mělo na Danu významný negativní vliv v tom smyslu, že se cítila bez energie, chtěla „bejt akorát v posteli, jíst sušenky a číst si“, navíc ale pomáhalo zakrývat zdroje dalších negativních pocitů – v tomto případě nechuť pokračovat ve vztahu s přítelem z Česka: „Já jsem vlastně ještě sama v tý době nechápala, že je to tak velkej problém, že by to mohlo vést k rozchodu. Já jsem se prostě cejtila, tak jako – hm [sedá si a krčí se – evokuje anglické „feeling down“], tak jsem si říkala, to je prostě podzim, prší, že jo, furt, tak jsem taková a moc mi to jako nedošlo.“

34


Dana to vysvětluje tím, že v místě jejího pobytu bylo počasí něco, co jde „do tvýho obličeje furt, takže to bylo takový jako… [hlasitě dýchá, doprovází pantomimou]. Příroda, ježišmarjá. (smích)“. Aby se zbavila špatných pocitů z počasí, chodila cvičit. Dana mluvila také o tom, že v podstatě pořád pršelo, měla tedy zřejmě nepochybně nedostatek vitamínu D ze slunečních paprsků, který s pocity dobré nálady souvisí, a tento nedostatek si musela vynahrazovat přísunem endorfinů vyplavovaných při cvičení, nebo pojídáním na sacharidy a tuky bohatých potravin. 2.

(Nesaturovaná) potřeba sdílení

V rámci tohoto tématu Dana akcentovala především nepřenositelnost erasmácké zkušenosti kamarádům i partnerovi v českém prostředí. Jako „žena“ měla potřebu sdílet svoji pocity a zážitky, o to větší, že se jednalo o spoustu nových a jedinečných zážitků, ne vždy se to ale dařilo. Pokud šlo o vyprávění historek, neviděla Dana žádný problém, horší to bylo s běžnou, každodenní rutinou, drobnostmi, „co vlastně tě ani nenapadne někomu vyprávět, ale pro tebe to hrozně znamená, má to hroznej jakoby účinek“. Takovými drobnostmi mohl být třeba oční kontakt s člověkem, který „se na tebe divně kouká, protože prostě mluvíš jiným jazykem“. Celkem pochopitelně vadila Daně nemožnost sdílet do takové míry, jak by si představovala, především ve vztahu s partnerem. Vzhledem k tomu, že si volali jen jednou týdně, mohl pak neuspokojivý pocit z komunikace přispívat k celkové nelibosti pociťované k partnerovi, nebo ji dokonce zapříčinit. 3.

Nadšení z multikulturality

Poznávání jiných kultur a lidí z jiných koutů světa bylo něco, co se Daně na Erasmu velmi líbilo a co si užívala, před odjezdem dokonce „to trošku jako čekala, že je to přesně něco, co mě hrozně baví, když máš prostě kolem sebe hromadu lidí, každej mluví jiným jazykem a každej je prostě z jiný země…“ Multikulturalita z velké části pro Danu Erasmus „definuje“. Na tomto fenoménu ji přitahovala jeho novost (vzhledem k podmínkám v Česku) a diverzita. Atraktivní bylo pro Danu i samotné Švédsko – jako velice liberální, pokroková společnost, která uplatňuje principy rovnoprávnosti. Tyto dva faktory vytvářely pro Danu těžko odolatelné prostředí, od kterého by ji vztah s partnerem v Česku odváděl.

4.

Vztah/y a Erasmus

Stvoření tohoto trsu témat bylo jasné a jednoduché, pro Danu byly (romantické, partnerské) vztahy hlavním tématem, které se „táhlo“ přes celý Erasmus. Nejvíce mi z něho vyvstávají tři přesvědčení: nejprve, že Dana „musí“ na Erasmus odjet, jinak si to bude vyčítat „do konce svého života“ (více kapitola Dana, odstavec 4), a dále přesvědčení, že pokud je vztah nějakým způsobem zvláštní, speciální a pevný, tak odloučení přežije. Toto přesvědčení posléze bere za své na úkor nového, že vztah „prostě, i když tam jakoby něco, i když to je prostě hrozně speciální a je to prostě hrozně – lidi jsou hrozně zamilovaný a nevím, co všechno, tak ten Erasmus, ti jakoby – tak ti změní pohled na všechno možný, že… a není to vo tom, že to ani tak tolik změní tebe, ale je to vo tom, že prostě jseš v úplně jiný, jiný

35


realitě jakoby, je to tak prostě vodlišný (…) jakoby úplně jinej styl myšlení, protože přemejšlíš o úplně jinejch věcech, tak si myslím, že to je, že to prostě musí bejt kvůli tomu.“ V pojetí Dany tedy vztah dvou lidí na Erasmu musí skončit, neboť de facto přestane existovat i jeden z partnerů takový, jaký byl. Místo něho se objevuje nová osobnost, která už nemusí sdílet vizi o budoucnosti společnou s opouštěným partnerem. 5.

Komunikace a tělesnost

Přestože Dana komunikace s partnerem přes Skype považovala za „hodně, hodně plnou“, chyběl jí fyzický kontakt. Tělo chápe jako komunikační médium samo o sobě a dotýkání se s partnerem jí chybělo. Spolu s pociťovanou nemožností verbálně celistvě sdílet prožívanou realitu, tolik odlišnou od té, kterou znala, byl takový stav pro ni zřejmě dosti frustrující. Navíc popisovala švédské muže jako archetypicky „namakané“ a tudíž přitažlivé, zatímco přítel v její mysli odpovídal spíš obrazu „chlapce“. Je možné, že v průběhu Danina Erasmu se její partner v Česku vinou výrazně omezeného kontaktu začal proměňovat spíše na obraz a reálný člověk, kterým byl, ustoupil někam do pozadí, aby dal prostor vzrušujícím zážitkům a novým přátelům. 6.

Jazyk

Před příjezdem do Švédska se Dana „vlastně jakoby vůbec nebála, protože já anglicky, pro mě mluvit není vůbec problém, takže já jsem se jakoby, nějakou jazykovou bariéru jsem vůbec neočekávala“, přesto později mluví o tom, že lidem okolo sebe nerozuměla: „přesto, že těm lidem okolo sebe nerozumíš, protože mluví jazykem, kterejm to, tak mně vlastně se to docela jakoby líbí…“ Záměrně se vyhýbala Čechům, protože chtěla trávit svůj čas na Erasmu v multikulturním prostředí a český jazyk chápala jako něco, co by jí vytvářelo české prostředí; čeština jí ale začala chybět: „na konci, když jsem vlastně, eeh, už měla toho švédskýho přítele, tak, tak už mi ta čeština i chyběla, protože jsem vlastně mluvila vždycky jednou za tejden, když jsem mluvila s rodičema. Takže to už potom, si právě pamatuju nějakou párty, kdy jsem se s těma českejma holkama viděla a pořád jsem na ně mluvila česky, protože mi to už hrozně chybělo. (smích) A voni pořád, že tam byli vostatní lidi, se na mě pořád, já pořád tou češtinou, protože mi to hrozně chybělo (smích).“ Zdá se, že Dana anglicko-jazyčnému prostředí rychle přivykla, protože už při krátkém návratu po asi dvou měsících ve Švédsku prožívala v Česku pocity zmatení a „zblbnutí“ z toho, že všem rozumí. 7.

Komunita lidí na Erasmu

Přestože většinou, když se diskutuje o Erasmu – a i v rozhovoru s Danou – objevují se často přirovnání „takovou tou typickou prostě – piju vod pátku do neděle – lidi“, nebo „takovej ten typickej Erasmus, jako třeba ve Španělsku, kdy se prostě jen pije“, které představují typického Erasmáka jako alkoholika, ukázala mi Dana i jiné pojetí erasmácké komunity. Založené především na intenzivním setkávání se s úzkou skupinou lidí, které skutečně utváří až rodinný dojem „my jsme měli takovou, bylo nás asi 15, kde jsme se hrozně dobře znali a

36


pořádali jsme si nějaký jako večeříčky a takhle.“ Dana také popisovala „hrozně neznámej typ kamarádství“. Vzhledem k omezenějšímu počtu sociálních kontaktů než v domácím prostředí se Dana nemusela složitě domlouvat na schůzkách se svou nejlepší kamarádkou a prostě se navštěvovaly ve svých domovech, když si chtěly něco sdělit.

Klára Klára chtěla jet na Erasmus už od doby, kdy nastoupila na vysokou školu. Jediným faktorem, který zvažovala, bylo to, jak se studijní pobyt mimo republiku projeví na jejím studijním postupu doma. Když zjistila, že může vycestovat bez větších problémů ve studijním plánu, měla jasno. „No tak já jsem měla vo to zájem vždycky, přemejšlela jsem, jestli se to složí se školou spíš než s něčím jiným, pak když jsem došla k závěru, že jo, tak jsem byla rozhodnutá, že tam pojedu.“ S přítelem byla v té době už asi čtyři roky (od začátku vysoké školy) – on je o tři roky starší a pracuje, takže počítali s tím, že pojede s ní a najde si práci v dané zemi. Klára sama sebe popisuje jako „vodního člověka“. Pro vycestování hledala zemi na jihu Evropy, kde bude mít v dosahu moře. „Jo, no, já jako už, už dlouhá léta, jednak jsem dycky měla ráda Itálii, jednak miluju moře a na střední jsem se učila španělsky, tak jsem chtěla buďto do Itálie, nebo do Španělska a někam k moři.“ Z fakultní nabídky si nakonec zvolila Španělsko. Bohužel až do týdne před odjezdem si (z důvodů pochybení na straně její domovské univerzity) nebyla jistá, zda skutečně odjede. S přítelem se proto o tom, jak to bude všechno vypadat, příliš nebavili a nějak počítali s tím, že pojedou spolu. Nakonec jejich plán odcestovat společně vyšuměl do prázdna po první vzájemné návštěvě. Pro Kláru byl Erasmus dvousemestrálním „zážitkem“ – naplněným poznáváním jižanského způsobu života, uvědoměním si vlastní středoevropské identity a seznamováním se s novým způsobem výuky. S přítelem si volali denně přes Skype a ujišťovali se o vzájemné přetrvávající náklonnosti a stýskání. Také se každé dva měsíce navštěvovali na dva týdny. Pro Kláru ale byla důležitější možnost každodenního kontaktu – „Asi spíš ta možnost toho kontaktu [byla pro mě důležitější]. (…) Hmm. (pauza) Tak jako to, že jsme, že jsme si v podstatě taky pořád byli blízko, že jsme si mohli povídat, co jsme potřebovali a tak, no“. Za dobu svého pobytu na Erasmu se musela Klára potýkat s různými překážkami. Zažila jeden nepříjemný problém spojený s ubytováním. Cítí, že ji samostatný pobyt v cizí zemi posílil. „(…) vůbec je to takový jako, že se člověk postaví na svoje nohy i tak, že, že vlastně… Za sebou tam nikoho nemá, že tady, ať seš jakkoliv daleko, tak furt když seš po republice, tak tady je ta rodina a dycky ti může pomoct, ale tam seš sama za sebe. A dostala jsem se tam jako do pár nepříjemnejch situací a prostě jsem si to musela řešit sama a vono to tak jako posílí, no.“ Její každodenní program zahrnoval asi čtyři hodiny školy, v létě návštěvy pláže a v zimě procházky ve městě v soukromé jazykové bublině. Když se Klára vrátila, zažívala divný pocit z toho, že jí všichni najednou rozumí a že přišla o své částečné soukromí. S přítelem jsou stále spolu a rádi, že se mohou znovu vídat tak často, jak chtějí.

37


TÉMATA Z ROZHOVORU S KLÁROU S Klárou jsem neměla žádnou předchozí zkušenost. Do výzkumného souboru se rekrutovala sama na základě výzvy na Facebooku. Určitou překážkou pro hladký průběh rozhovoru bylo, že pro Kláru byly typicky fenomenologické otázky typu „Jak ses při tom cítila?“ nesrozumitelné a vyžadovala po mně jejich rozvedení. Také si v závěru rozhovoru stěžovala, že některé otázky byly příliš dotazníkové (právě ty výše zmíněné). Po celou dobu taky hovořila spíše nezúčastněným tónem s výjimkou chvíle, kdy mi poprvé popisovala, jaký pro ni byl pobyt na Erasmu. Opakujícím se tématem v rozhovoru byla její „vodní povaha“ a témata spojená s jednoduchostí, s jakou partneři odloučení snášeli, přestože původně vůbec odluku neplánovali.

SEZNAM TÉMAT 1.

Témata spojená se sebou a vlastní identitou a.

dlouhodobý zájem o vycestování

b.

posílení vlastní osoby – nabytí důvěry ve vlastní účinnost

c.

překvapení z vlastní „středoevropské identity“

d. touha jet na Erasmus vycházející z touhy po blízkosti moře – „vodní identita“ e. 2.

volba místa výjezdu – „vodní identita“

Spokojenost v odloučení a.

vztah na dálku je „normálka“

b.

každodenní kontakt umožňuje dostatečnou blízkost

c.

„kontakt jako kontakt“

d. absence kontaktu s partnerem by vedla k většímu „stýskání“, ale neměla by významný vliv e.

pocit well-being – když mě rozveselí přátelé, partner mi nechybí i. odloučení se snáší hůř, když je člověk samotář

3.

Bytí v cizí zemi a.

Erasmus jako pozitivní životní zážitek

b.

nejasnost v tom, co mi vlastně pobyt na Erasmu dal

c.

distanc od jiných Čechů

d. oblíbená místa jako zdroj potěchy e.

jazyková bariéra – vítané soukromí i. nepříjemné pocity při návratu do česko-jazyčného prostředí

4.

Vztah a komunikace s partnerem a.

nechuť opouštět partnera i. zjištění po první návštěvě, že to bude fungovat i na dálku

b.

nejistota ohledně odjezdu – nemožnost plánování

c.

zvýšené zaměření na vzájemnou podporu

d. vztah jako něco, co funguje samo e.

každodenní kontakt i. důležitější než fyzické návštěvy

38


ii. naplňuje potřebu blízkosti 5.

1.

Výchozí přesvědčení a.

měla bych jet, protože když nepojedu, tak budu litovat

b.

Erasmus jako zkouška vztahu

Témata spojená se sebou a vlastní identitou

Jedním z největších přínosů pobytu v cizí zemi bylo pro Kláru posílení vědomí vlastní účinnosti – kapitola Klára, odstavec 5. Objevila se také dvě témata spojená s identitou. Prvním z nich bylo uvědomění si sounáležitosti se středoevropským prostorem a dalšími lidmi se středoevropskými kořeny: „No, to byla další z věcí, co jsem si uvědomila, že jsem vopravdu jako Středoevropan a že si nejvíc rozumím s tou, s tou středoevropskou mentalitou, takže jako bližší jsou Poláci a Němci. Což jsem vlastně jako předtím, jak to tak jako různě to, tak jsem to ani netušila, že by to vlastně takhle bylo, že bysme si byli tak blízký, jak to… Tou mentalitou, no.“ Klára se zdá být úzce svázána s vodním živlem – výběr univerzity stavěla na podmínce blízkosti moře (kapitola Klára, odstavec 2) a sama se explicitně označuje za vodního člověka – „Já jako jsem takovej vodní člověk, takže když to, když to šlo, bylo období a počasí, tak jsem trávila většinu času na pláži.“ 2.

Spokojenost v odloučení

Tento trs témat se mi jeví obzvláště zajímavý, neboť na počátku se Klára s partnerem vůbec nechtěli odloučit, plánovali společný odjezd. Realitu vztahu v odloučení však nakonec Klára popisuje jako proběhlou „v pohodě“. Každodenní kontakt přes Skype a Facebook jim zřejmě nabízel dostatečnou míru pociťované blízkosti – „Nó, jako v kontaktu jsme byli pořád, takže to se tak ňák jako kompenzovalo.“ Překvapující pro mě bylo i Klářino tvrzení, že komunikace přes Skype s komunikací přes Facebook jsou si rovnocenné – „Tak to je v podstatě nenapadá mě český slovo - stejný, nebo ekvivalentní. No. Prostě to vydá podle mě nastejno. Tam jako je taky kontakt. (rozpačitě).“ 3.

Bytí v cizí zemi

Přestože si Klárka není úplně jistá, co jí pobyt na Erasmu přinesl „(Rozpačitě) Eeh, no tak seznámila jsem se tam se spoustou skvělejch lidí, zjistila jsem, jak ta věc jako, jak fungujou taky učební procesy jinde, nebo jak tam k tomu lidi přistupujou… Jak tam ty lidi žijou a vůbec je to takový jako, že se člověk postaví na svoje nohy i tak, že, že vlastně…“, je pro ni jednoznačně významným pozitivním milníkem v jejím životě – „(Rozzářeně) No úžasnej, jako. Nečekala jsem, že mi to dá až tolik, co nakonec dalo, takže… Zážitek.“ Ačkoli se jinak popisuje jako spíše společenská osoba, na pobytu ve Španělsku se jí líbil pocit soukromí ve veřejném prostoru, kde ostatní nerozumí jejímu jazyku:

39


„(vesele) Mně hodně vyhovovalo, že je to taková jako, že člověk má svoje soukromí, i když je mezi lidma, protože jak je tam ta, ta jazyková bariéra, tak já jako jim jsem rozuměla, ale voni mně, když jsem nechtěla, tak mi rozumět nemuseli. Takže to bylo takový jako, že jsem mohla mít soukromí, kdykoli jsem si rozmyslela, no.“ Tyto příjemné pocity ale byly po návratu do Česka vystřídány nepříjemnými – „No a pak, když jsem se pak vrátila, tak mi bylo dost nepříjemný, že lidi kolem mě najednou mluvěj česky. Byl to takovej podivnej pocit, no.“ 4.

Vztah a komunikace s partnerem

V této skupině se objevují témata částečně už popsaná dříve – spokojenost se vztahem na dálku vycházející z dostatečně pociťované blízkosti i přes omezující média: „Tak jako to, že jsme, že jsme si v podstatě taky pořád byli blízko, že jsme si mohli povídat, co jsme potřebovali a tak, no.“ A dále nechuť se od partnera odloučit: „Nejdřív jsme teda zkoušeli vymyslet variantu, že bysme jeli spolu, což teda nakonec nevyšlo, takže… Jsem jela sama. (…) My jsme plánovali, že by si tam zkusil najít práci. (…) Já jsem spíš tak nějak do poslední chvíle věřila, že vyjde to, že můžem jet spolu.“ I když Klára v jednom momentu popisuje vztah s partnerem jako něco, co funguje samo „prostě to tak nějak funguje, no“, mluví také o tom, že se s partnerem během odloučení více ujišťovali o vzájemné náklonnosti: „Asi tam bylo víc nějakýho toho ujišťování toho, že si chybíme a tak, no.“ 5.

Výchozí přesvědčení

Předtím, než Klára na Erasmus odjela, byla přesvědčená o tom, že odjet vlastně musí, když chce, protože pak by toho litovala, kdyby se vztah, kvůli kterému zůstala doma, rozpadl. Pobyt na Erasmu taky chápala jako „zkoušku“ vztahu: pokud je dost silný, osudem předurčený k přežití, vydrží, pokud ne a rozpadne se, rozpadl by se tak jako tak: „…myslím si, že by, že by každej do toho měl jít, protože (pauza) vono (pauza) podle mě jako ten, ten vztah může vydržet a nemusí nehledě na to, jak to, jak to vypadá v tu chvíli, ale musí vydržet, ať ten člověk pojede, nebo nepojede. Ale když ten člověk nepojede, jenom kvůli tomu, aby si udržel vztah, tak a ten vztah se stejně časem rozpadne, tak toho bude litovat. A to si myslím, že za to nestojí, no. A todle je v podstatě taková zkouška, pokud ten vztah vydržet má, tak prostě vydrží.“

Zdena Zdenka předtím, než vycestovala na studijní pobyt na Erasmus, už měla zkušenost s dlouhodobějším zahraničním pobytem v podobě pracovní stáže. Během tříměsíčního pobytu v Belgii v rámci bakalářského studia sice zjistila, že erasmácká komunita jí tak úplně nevyhovuje, ale chtěla využít i dalších výhod, které studium v zahraničí nabízí.

40


„Hm, já, já jsem na ten Erasmus jela s tím, že určitě nehodlám se potkávat jenom s Erasmákama a prostě [nesrozumitelné] od rána do večera. Protože já už jsem vlastně měla jednu zkušenost ze zahraničí, jsem byla tři měsíce v Belgii na pracovní stáži. A tam - jsem byla vlastně na bakaláři - takže jsem byla - i mladší, takže, takže no a navíc jsme se tam ještě potkali s nějakými Erasmáky, jo, že prostě, jo, tak už jsem si to vyzkoušela. Že prostě jsem zjistila, že mi ta komunita Erasmáků nějak nevyhovuje, protože, protože já jsem tam pak jela hlavně zkusit jiný vzdělávací systém.“ Rozhodla se, že chce poznat, jak funguje vzdělávací systém jinde a procvičit si svoji němčinu, takže odjela na dva semestry do Německa. Po příjezdu strávila nějaký čas sháněním ubytování. Její volba nakonec padla na koleje: „…že já jsem přijela a dva týdny jsem spala v podstatě u jednoho českého Erasmáka na zemi. Jsem tam musela přespat a zatím jsem si hledala byt a já jsem jako šla na koleje, jako takže.“ Ty fungují trochu jinak než české – zájemce o ubytování na kolejích se nejprve sejde se současnými obyvateli daného bytu a oni pak po rozhovoru s ním buď souhlasí s jeho přihláškou (a on se může nastěhovat), nebo se jim nový přírůstek nelíbí a přihlášku nepotvrdí (a chudák musí hledat bydlení dál): „A ty koleje fungovaly tak, že ty si jako nezažádáš jako tady a oni ti to dají, ale, ale tak, že ty tam musíš přijít a domluvit se s těma lidma, co tam bydlí a když tě chtějí, jo, že pokud si sednete a budou tě tam chtít, tak jako, tak ti dají souhlas a už se to všechno může rozjet, no.“ Zdenka měla štěstí a se svými spolubydlícími si skvěle kápla do noty, což významně ovlivnilo celé její další vnímání erasmácké zkušenosti. S přítelem se seznámila poměrně krátce před odjezdem (asi šest měsíců) a taky trochu neplánovaně - dohodil jí ho společný známý. Zdenčin přítel je o jedenáct let starší než ona, už měl zkušenosti se vztahem na dálku, tak se se Zdenkou domluvili, že by bylo dobré se vídat alespoň jednou měsíčně, což se jim podařilo naplňovat skoro po celou dobu odloučení. Ze začátku byl jejich kontakt velmi intenzivní – společně trávili na Skypu i pět hodin denně; sledovali oblíbené filmy a seriály, psali, pracovali, učili se – s malým rámečkem ukazujícím druhého partnera na kraji monitoru: „Ty, já jsem se (smích) to je prostě komplikované, protože já jsem jako byla spokojená, protože my jsme trávili spolu, ať už to bylo třeba na fb nebo na Skypu, nebo my jsme si psali třeba smsky, tak my jsme spolu v podstatě pořád, jo, byli v kontaktu. Ze začátku fakt jako, že jsme si skypovali i pět hodin denně, že jsme měli zapnutý ten Skype a každý si dělal to svoje. Nebo že jsme si třeba pustili nějaký film, nebo seriál, jakože oba dva zároveň… Jsme měli zapnutý ten Skype, že jo a jako jo, já jsem třeba, jako co se týče toho, tak já jsem byla spokojená, jo.“ Zdenka na počátku svého pobytu taky zažívala strachy z nedokonalosti své němčiny, a tak si první přátele dělala mezi cizinci, jejichž úroveň jazyka na tom byla podobně. „A ono to př-, jako bylo to těžké ze začátku a já jsem se aj styděla. Byli to přece jenom Němci, kdyby to byli cizinci a bavili bysme se německy, a proto mi to šlo na začátku i nejsnáz se bavit německy třeba právě

41


s tou Italkou. To jsem odhodila zabrány, dyť co, ona je taky cizinka. Že jsme si v podstatě na tom podobně, a tak jsem začala mluvit německy a pak jsem už pom- postupně se začala bavit i s těma Němcema, ale s učitelama jsem se nedostala ještě na takový level.“ Velký vliv na ni a její okolí mělo počasí, v podzimním semestru bylo ošklivo, nikdo se s nikým nechtěl přátelit; v jarním vykouklo sluníčko a s ním i němečtí spolužáci ze svých ulit. Se svým přítelem se během odloučení čas od času ráda pohádala a bavila o společných známých; teď když už je zpátky, mohou se hádat a usmiřovat objetím, které jí chybělo.

TÉMATA Z ROZHOVORU SE ZDENOU Se Zdenkou se mi povídalo velice příjemně – jsme spíše známé než blízké přítelkyně, přesto rozhovor plynul snadno a přirozeně. Zdenka se rozpovídala bez problémů, více než v jiných rozhovorech se stávalo, že zabíhala i k tématům nesvázaným až tolik s mou výzkumnou otázkou, vždycky se ale nechala další mou otázkou vrátit do požadovaného rámce. Zdenka na mne působí jako rázná žena, která se s ničím „nemaže“. Mluvila bez zábran o hádkách, které občas s partnerem záměrně vyvolávali, o studu z neznalosti jazyka. Po výzkumném rozhovoru jsme v podstatě bez přerušení pokračovaly přátelským dialogem ještě hodinu a půl.

SEZNAM TÉMAT 1.

Usmiřování a.

horší usmiřování – důležitý fyzický kontakt

b.

stvrzení usmíření fyzickým aktem

c.

hádání snazší po Skypu i. partner nerad a pomalu píše

d. zvýšená možnost neporozumění si při psaní

2.

e.

pro hádku si lze důvod najít vždy – potřeba vzrušení

f.

„opatrný kontakt“ po hádce – psaní si

Vkrádání rutiny a.

zprvu vysoká potřeba kontaktu přirozeně upadá

b.

na konci – už to jen přežít

c.

nástup únavné rutiny

d. postupné omezování kontaktu 3.

Bezvadná parta lidí na bytě a další lidé a.

sama na kurzech – spolužáci už měli kolektiv

b.

hodně spolubydlících – veselo

c.

pospolitost se spolubydlícími

d. setkávání se s jinými Čechy – jen ve škole e. 4.

akce na bytě – člověk se nenudí

„Budeme dělat maximum“ a.

zvládli jsme to

42


b.

nabitý program – kompromisy a plánování

c.

víra ve zvládnutí odloučení – dobrý přístup partnera

d. budeme se snažit e.

ujišťování o hladkém průběhu

f.

nejistota o konkrétním průběhu – jistota o zvládnutí odluky jako takové

g.

společné trávení času přes Skype – spokojenost

h. nefyzický kontakt obecně nedobrý i. 5.

Počasí a.

6.

7.

8.

důležitý je daný moment – neodkládání témat počasí ovlivňuje lidi

Ovládnutí cizího jazyka a.

snaha o trávení času s Němci – ovládnutí jazyka

b.

boj s jazykem

c.

snazší mluvení v cizím jazyku s jiným cizincem

Jiný školní systém a.

nespokojenost se školou po návratu – antiklimax

b.

volnější školní režim, ale důležitá a náročná domácí příprava

Předchozí zkušenosti a plány a.

neplánovali jsme to (vztah přes Erasmus)

b.

antipatie k typickým Erasmákům

c.

cíle – vyzkoušet jiný vzdělávací systém, procvičit si jazyk

d. zkušenost s předchozím vztahem na dálku – komunikace selhávala 9.

Zvyk je železná košile a.

zvykli jsme si, že jsme od sebe

b.

návrat na dva měsíce mezi semestry – přeučování se

c.

nechuť se vracet – zvykla jsem si tam

d. společné bydlení před odjezdem – byli jsme zvyklý jeden na druhého

1.

Usmiřování

Hádky a následné usmiřování byly v rozhovoru se Zdenkou významným tématem. Sama se hádá ráda a její přítel rovněž „Takže ten důvod se nějaký najde vždycky, jo, že. (…) Že jako pravidelně si děláme takové vzrůšo v tom vztahu…“. Během odloučení probíhaly emočně napjaté výměny především přes Skype, protože „se ho můžeš zeptat a neděláš z něho třeba i blbečka, když mu řekneš třeba – neřvi na mě, protože ti přijde, že na tebe řve.“ Dalším důvodem bylo, že partner „nerad píše, jako, on jako ještě píše pomalu, tak ve třiceti letech jede tím jedním prstíčkem po klávesnici tak: ťuky ťuky…“. Problémem byla Zdenčina potřeba fyzického stvrzení usmíření pomocí objetí, polibku; návrat k normální komunikaci po hádce odstartovávaly „opatrné“ zprávy na Facebooku, nebo smsky.

43


2.

Vkrádání rutiny

Ke konci druhého semestru už se partnerům do odloučeného vztahu začala vkrádat rutina. Dvouměsíční neshledání (kvůli nabitému školnímu a pracovnímu programu) spolu s vědomím, že brzo už se zase vrátí k sobě, způsobilo, že se jim skypování začalo zajídat: „ten Skype jsme zapli jednou týdně, a to ještě na takovou chvilku, že už jsme byli oba dva znechucení tou rutinou… Toho jakože skypování a že to ještě musíme vydržet.“ 3.

Bezvadná parta lidí na bytě a další lidé

Co Zdeňce na Erasmu přinášelo spoustu radosti, byli její spolubydlící – směska studentů z různých zemí. Zřejmě si mezi sebou všichni výborně rozuměli: „Já jsem fakt se držela hlavně s těma spolubydlícíma, my jsme tam měli perfektní, vytvořili partičku.“ K permanentní dobré náladě přispívaly i dispozice bytu: „Jako furt se něco dělo, protože jak člověk měl ten byt tak velký a měli jsme tam i obrovský obývák, obrovskou kuchyň, tak tam byly i různé akce, že u nás furt někdo byl, nějaké návštěvy a tak.“ Horší to Zdeňka měla se začleněním mezi německé spolužáky – na kurzech byla jediná Erasmačka a dostat se do už stmeleného kolektivu nebylo jednoduché; Zdeňka ten pocit popisovala jako „zvláštní zážitek“. Později v jarním semestru už se ve škole v rámci kurzů potkávala i s jinými Čechy, jejich společnost ale nevyhledávala. 4.

„Budeme dělat maximum“

Přestože Zdenčin původní plán se vztahem přes Erasmus nepočítal, poměrně rychle si nejspíš oba partneři ujasnili, že chtějí vztah zachovat a „já jsem věděla, že se budeme oba snažit a dělat pro to maximum.“ Přestože nevěděli přesně, jak to udělají, neplánovali podrobnosti, Zdenka „já jsem tomu věřila, fakt jsem tomu věřila. Že, že to zvládneme, protože to bylo vidět, že on chce, že i jak je starší… Tak, tak má ten přístup jiný.“ Před odjezdem se vzájemně ujišťovali o hladkém průběhu odloučení a v první fázi si volali i pět hodin denně (kapitola Zdena, odstavec 7) a přinejmenším Zdenka byla s takovým fungováním vztahu spokojená, přestože obecně považuje nefyzický kontakt za nedostačující a nevyhovující. Na rozdíl od některých párů dříve nepovažovala Zdenka odkládání těžkých témat za dobrý nápad: „Protože, tak co, tak jednou za měsíc, když se máš vidět, to já bych si musela psát seznam toho, protože, toho se dělo tolik [s důrazem]. A navíc jako prostě jde o tu momentální, že tě něco napadne a chceš mu to říct [s důrazem] přece.“ 5.

Počasí

Ne tak výrazným způsobem jako u Dany, ale i ve Zdenčině případě hrálo velkou roli počasí, které v místě jejího pobytu panovalo a na které nebyla zvyklá: „Já když jsem tam přijela, to bylo akorát na podzim, tak to počasí bylo takové, takové to anglické, takže prostě ráno vstanu, mlha [s důrazem], zima, zas taková zima teda nebyla, ale spíš prostě taková ta mlha,

44


šedo (…). A potom na jaře začalo být hezky, jo, i okamžitě's to poznala na těch lidech, je pěkně, tak ti Němci byli usměvaví, chtěli se se mnou bavit.“ 6.

Ovládnutí cizího jazyka

Touha procvičit si pozapomenutý jazyk byla jedním z důvodů, proč se Zdenka rozhodla odjet na Erasmus, není tedy až tolik překvapující, že se „snažila jsem se být nejvíc s těma Němcema, abych, protože jako já jsem přijela, a tak asi měsíc mi trvalo, než jsem si zvykla na tu němčinu a potom už jsme vlastně od té doby mluvili jenom německy, že i s těma cizincema, co, co bydleli u nás na bytě, byl takový úzus, že všichni jako chceme si tu němčinu procvičit, takže jsme se bavili jenom německy.“ Přiznává, že „byl to boj ze začátku, protože já jsem tu němčinu nepoužívala a to byly jako tři roky.“ Pomáhalo jí, že mohla mluvit s jinými cizinci, jejichž němčina byla na úrovni srovnatelné s tou její (kapitola Zdena, odstavec 9). 7.

Jiný školní systém

Dalším motivátorem k výjezdu byla touha poznat fungování jiného vzdělávacího systému. Ten německý Zdenku nadchl až do té míry, že po návratu u ní došlo k typickému antiklimaxu: „Pak jsem přijela právě a mám depresi tady z té školy.“ Obšírně během hovoru popisovala způsob přípravy na hodiny i jejich vedení a způsob výuky považuje za „perfektní“. 8.

Předchozí zkušenosti a plány

Nepochybně Zdenčinu zkušenost s pobytem na Erasmu do velké míry formovaly předchozí zkušenosti a plány. Předchozí zkušenost s pracovním pobytem jí pomohla uvědomit si, že si nebude rozumět se (stereo)typickými Erasmáky (kapitola Zdena, odstavec 2) a že vztah na dálku (který tam vznikl) je podmíněn častou komunikací „ta komunikace nebyla úplně oukej, nerad skypoval, ani na facebooku moc nebyl“. 9.

Zvyk je železná košile

Zdenka hodně mluvila o tom, na co byla zvyklá – nejprve si s partnerem během krátkého společného bydlení zvykli na intenzivní sdílení společného prostoru a častý kontakt „A byli jsme zvyklí, protože já pak před odjezdem jsem chvilku bydlela aj u něho, takže jsme byli fakt zvyklí být často spolu“, poté si zvykali na realitu odloučení, potom opětovné shledání na dva měsíce (Zdenka měla svůj dvousemestrální pobyt v Německu přerušený na dva měsíce na prázdniny mezi podzimním a jarním semestrem, na které se vrátila zpět do Česka) a dalších několik měsíců odloučení; během té doby si Zdenka zvykla i na německé prostředí do té míry, že se jí nechtělo ho opouštět a vracet se zpět do Česka: „Takže mně se tam líbilo a pak se mi nechtělo vracet. Už jsem si tam zvykla, ta nostalgie, všechno. Přece jenom to bylo jako dva semestry, no. Jako zvykla jsem si tam hodně, no.“

45


Společná témata Ačkoli mi zprvu připadaly rozhovory všech respondentů a témata z nich se nořící velice odlišná a jedinečná, v procesu analýzy vyvstalo několik témat, která jsou do určité míry společná buď všem respondentům, nebo alespoň většině z nich. Citace z rozhovorů, které se objevily v předešlých kapitolách, dokládající níže představované interpretace, už znovu neuvádím, neuvádím ani odstavce jejich výskytu, neboť dokument není číslovaný; domnívám se však, že čtenář si buď pamatuje znění a smysl, nebo je snadno najde v kapitolách podle jména respondenta.

Představy a přesvědčení o fungování vztahu přes Erasmus Ačkoli se konkrétní podoba výchozích postojů u respondentů různila, všichni se nějakým způsobem stavěli k anticipované náročné životní situaci. Od dosti přímočarého a jednoduchého (zjednodušujícího?) Stanislavova „nějak to přežijem a po návratu se vrátíme do starých kolejí“, přes obavy ze strany Tomáše o vyrovnání se partnerky s odloučením, deterministické „pokud je vztah silný, přežije to“ u Kláry a Dany, po „cítila jsem, že to zvládneme“ u Zdenky. Významný se mi jeví rozdíl mezi pasivní a aktivní rolí vyplývající z těchto přesvědčení. Zvláště (pro udržení romantického vztahu) rizikový a pro mě osobně poněkud nepochopitelný je fatalistický přístup Kláry a Dany, který implicitně předpokládá jakousi „vyšší vztahovou moc“, jež nad vztahem drží ochrannou ruku, nebo naopak přetíná společná pouta, pokud rozhodla, že už vztah nemá mít dalšího trvání. Prvkem v příběhu Dany, který by s takovým postojem mohl být svázán, jsou přetrvávající výčitky, lítost, možná zatvrzelost z nevydařeného předchozího vztahu a zmařená šance – Dana v rozhovoru mluvila o tom, že chtěla vycestovat už během bakalářského studia (o tom se zmiňovala i Klára), ale kvůli udržení tehdejšího vztahu se svých snů vzdala. Po rozpadu tohoto vztahu jí zůstaly jen metaforické oči pro pláč a odhodlání, že „tentokráte už pojede – stůj, co stůj.“ Možná cítila, že pro zachování vztahů dělala dost a ten stejně skončil, v takovém případě je snadnější obrátit se k víře ve vyšší moc a kolébat se vědomím, že nad svým osudem nemám až takovou kontrolu.

Poznávání nových lidí z jiných kultur – vztah k vlastní identitě a češství Stanislav s Tomášem toto téma v našich rozhovorech neprobírali – oba byli na svých studijních pobytech výrazně zaměření na práci, ať už na školních projektech, nebo v rámci vědecké přípravy; u Stanislava lze dále absenci této dimenze vysvětlit odlišným způsobem trávení volného času. Zatímco v rámci tradičního studijního výjezdu je běžně poměrně dost prostoru pro socializaci a setkávání se s jinými studenty, jeho akademicko-pracovně pojatá stáž tento prvek příliš neumožňovala, ani nepodporovala.

46


U dívek bylo toto téma pojato a akcentováno v různé míře – sdíleným prvkem je určitá nechuť k setkávání se s jinými Čechy. Zdenka k setkávání s Čechy jednak neměla dostatečnou příležitost, jednak se cíleně orientovala na zlepšování se v němčině a setkávání se s rodilými mluvčími; Klára na otázku, zda se během svého pobytu na Erasmu setkávala i s nějakými Čechy, odpověděla poměrně rezolutním ne, dále jsme na toto téma tedy nehovořily. Zato Dana mi podala vysvětlení sama: „Já jsem se jim teda dost vyhejbala, protože člověk, když je tady, tak nechce mluvit česky, nebo teda já aspoň jsem nechtěla mluvit česky.“ Mluvit česky pro ni znamenalo dobrovolně se okrádat o to, co je podle ní na Erasmu nejlepší – mísení kultur a jazyků. Tendence záměrně se Čechům vyhýbat se u ní pak poněkud paradoxně projevila zjištěním, že jí čeština chybí, a navzdory společenskému úzu mluvila na kamarádky česky, ačkoli ty ji vyzývaly k užívání jazyka, jemuž budou rozumět i ostatní. Z vlastní zkušenosti jsem zjistila, že taková žádost má své opodstatnění: v erasmáckých komunitách jsou často pospolu lidé z různých zemí mluvící různými jazyky – jejich společným jazykem je ve většině případů angličtina. Pokud se skupinka lidí uvnitř větší společnosti začne bavit vlastním jazykem, může to u ostatních vyvolávat nepříjemné, nebo až paranoidní pocity „oni mě určitě pomlouvají“ – ostatně velká část mezilidských problémů vyplývá z prostého ne-porozumění. U Dany a Kláry mělo setkávání se s lidmi z jiných kultur ještě další dimenzi uvědomění si svého středoevropského dědictví a styčných ploch s lidmi ze sousedících států. Pro Kláru bylo toto zjištění překvapivé, Dana byla nejspíš příliš nadšená mísením různých kultur, než aby mohla více reflektovat proměny té své.

Změny já, které Erasmus přináší Tento aspekt zkušenosti se studijním pobytem byl nejzřetelnější u Dany. V jejím případě nabral dosti radikální podobu, Dana mluvila o tom, že Erasmus jí změnil realitu, myšlení, dosavadní způsob uvažování o životě. Ačkoli nejprve prohlašovala, že Erasmus nezměnil ji samotnou, o dvě věty později sama své tvrzení opravuje, že pokud Erasmus změní všechny tyto aspekty, změní i ji samotnou, její osobnost, její já. Opět tento nepoměr mezi zkušeností Dany a dalších dávám do souvislosti se ztrátou, nebo s rozchodem s partnerem. I když partner zůstává odtržen daleko v rodném kraji, je pro vyjíždějícího studenta pojítkem s domovinou, kotvou, která ho udržuje na místě a nedovolí mu vydat se do nebezpečných vod neprobádaných proměn. (Tuto kotvu nechápu ani jako špatnou, ani jako dobrou. Nezodpovězenou otázkou pro mě zůstává, do jaké míry pociťovala Dana partnera jako omezení jejích multikulturálních „choutek“ a do jaké míry jí na partnerovi začalo překážet něco jiného.) Poměrně pro ni významnou proměnou prošla zřejmě i Klára, která mluvila o tom, že jí pobyt na Erasmu pomohl osvobodit se od stálé pomoci rodičů a posílit její důvěru ve schopnost postarat se o sebe sama. V tomto pojetí byl nejspíš pro Kláru (i když časově ohraničený) studijní výjezd alternativou, nebo variací na opouštění rodného hnízda, kdy ptáče testuje svá křídla a zjišťuje, že je schopné samo létat. U ostatních respondentů byly zmiňované proměny spíše delikátnější povahy – třeba ve formě nových návyků, které si z navštívených zemí přivezli. Zdenka například zmiňovala, že od zkušenosti s hledáním místa na kolejích si teď s potenciálními spolubydlícími vždy „půl hoďky sedne“, aby zjistila, jestli si společně „rozumí“. (Při analýze tohoto tématu jsem si uvědomila, že já sama mám několik návyků, které jsem si

47


z pobytu na Erasmu přivezla; některé si pěstuji záměrně – aby mi podobně jako věcný suvenýr připomínaly dobu strávenou v zahraničí.)

Přírodní podmínky a počasí – spojitost s well-being Ačkoli se to může zdát na první pohled přízemní, prostředí je významným faktorem ovlivňujícím wellbeing. Vyrůstá-li člověk v prostředí české kotliny chráněné ze všech stran pohořími a je zvyklý na střídání čtyř ročních období, mohou mu dát jiné atmosférické podmínky pořádný políček. V podobném duchu o tom mluvila i Dana, když popisovala, jak je deštivé švédské počasí „pořád do obličeje“. Spatřuji v tom základní boj člověka s okolními podmínkami, snahu vyrovnat se s nepřátelským a surovým živlem, který neútočí jenom přímo, ale i podle a záludně oklikami. I v případě, že sedíme zavření v bezpečí a teple domova, ošklivé počasí za oknem nám připomíná, že venku číhá nepřátelský živel. Podkopává nezdolnost ducha, pomalu nás okrádá o radost a životní energii. Dana se rozhodla bojovat s úkladným nepřítelem častými návštěvami posilovny, zalíbení v tom ale nenašla. Rozptýlení nešlo hledat ani v alkoholu, protože „tady [ve Švédsku] je prostě alkohol strašně drahej“ a „pokud člověk není z Norska, tak to prostě nemá šanci zaplatit.“ Náznaky podobných nepříjemností se objevují i v příběhu Zdenky, i když v menší míře. Ta vliv počasí na svět jedince obohacuje ještě o sociální rozměr – nejenom, že já sám se v ošklivém (podle Zdenky „anglickém“) počasí cítím špatně, ale všichni ostatní také, což mou špatnou náladu ještě prohloubí. Klára zvolila opačný přístup, kdy si záměrně vybrala místo studijního výjezdu podle klimatických podmínek a dostupnosti moře, které pro ni bylo velkým zdrojem potěchy a pozitivních emocí.

Organizace společného času s partnerem – setkávání a kontakt on-line Nemohu se zbavit dojmu, že lví podíl viny na rozpadu vztahu Dany nese především velmi omezený kontakt mezi oběma partnery. Potřeba komunikovat s partnerem je určitě v každém vztahu jiná a různí se případ od případu, rozdíl v míře kontaktu mezi příklady vztahů, které vydržely, a tím Daniným a jejího partnera, je ovšem natolik markantní, že ho nelze jen tak pominout (viz Tabulka 2). Přípravou společného času během pobytu jednoho z partnerů na Erasmu se podle rozhovorů systematicky zabýval pouze Tomáš, který už měl jednu zkušenost s „opuštěním“ za sebou – ta v něm zanechala silné poselství, že model, který využil nejprve (totiž postavit partnerku před hotovou věc), byl špatně zvolený, a kromě toho nejspíš také pocity viny, jež se snaží kompenzovat dodatečným úsilím. Částečně se téma přípravy objevovalo i v rozhovoru se Zdenkou – v tomto páru měli určitou zkušenost se vztahem na dálku oba partneři. V případě Dany mělo plánování společného času podobu spíše vědomí, že kontakt bude omezený, protože Dana bude hodně času věnovat novým přátelům „tam“. Plány zbylých dvou párů byly mlhavé, protože jednak chyběla zkušenost a očekávání, co takový vztah na dálku obnáší, jednak zde hrály roli externí

48


49

faktory vstupující do hry – Klára nevěděla, jestli se jí vůbec podaří vycestovat, a Stanislav, zda mu jeho supervizor umožní krátký „opušťák“. TABULKA 2 Údaje o setkávání respondentů se svými partnery během Erasmu – živě (setkávání) a online Jméno

Frekvence setkávání

Délka pobytu

Častost Skype hovorů

Tomáš

1x za pobyt

4m

každý den

Stanislav

1x za pobyt

3,5 m

každý den – ke konci 

Dana

2x za pobyt

6m

1x týdně

Klára

1x za 2 měsíce

9m

každý den

Zdena

1x za měsíc

10 m

každý den – ke konci 

Poznámka: ke konci  - znamená, že častost Skype hovorů měla před koncem pobytu klesající tendenci

Vy/užívání různých komunikačních kanálů – pociťování omezení fyzického kontaktu Toto téma velmi úzce souvisí s předešlým. Zmíním zde proto ještě podobu Skype hovorů: kromě Kláry všichni respondenti hovořili o „tradici“ večerního skypování – v případě Tomáše si partneři volali často i během dne, v případě Zdenky se jednalo nejenom o volání si, ale o společné trávení času na dálku, které jsem mohla přímo pozorovat i u své sestry – zatímco dříve byly vztahy na dálku definovány omezením komunikace jako takové, dnes se toto omezení vztahuje pouze na fyzický kontakt. V práci jsem se chtěla orientovat nejenom na komunikační nástroje typu Skype, ale i sociální sítě, které jsou v romantických vztazích podstatným prvkem rozbrojů – alespoň podle Vargové (2011) a toho, čeho jsem svědkem u svých přátel. S myslí otevřenou opačným pohledům jsem očekávala, že sociální sítě budou hodně diskutovány i ve vztazích na dálku. Respondenti v mém výzkumném vzorku nicméně o Facebooku (jako nejvýznamnějším zástupci) mluvili spíše okrajově, hovořili o tom, že jej využívali zejména jako svého času program ICQ, prostředí, které umožňuje okamžitou výměnu krátkých textových zpráv bez větší důležitosti. Další funkce byly využívány málo, nebo vůbec, případně jako námět k rozhovoru později na Skypu. Omezení fyzického kontaktu chápali respondenti různě v různých oblastech. Tomášovi nejvíc chyběla erotika a sexualita, Zdeně možnost fyzického kontaktu – objetí – jako potvrzení usmíření, Dana cítila, že bez osobního kontaktu není schopná komunikovat tak, jak by chtěla – což může souviset i se mnou vnímanou obtíží ve vyjadřování. Stanislava nemožnost fyzického doteku omezovala v možnosti aktivně zasáhnout do světa partnerky – mluvil o situaci, kdy se druhá osoba v rozrušení ze Skype rozhovoru odpojí a nelze ji následovat.


DISKUZE Od roku 1996, kdy zakladatel interpretativní fenomenologické analýzy v psychologii poprvé publikoval článek na toto téma (Smith, 2004), uplynulo už 17 let. Zatím největšího užití se IPA dočkala na poli psychologie zdraví, její aplikace je však možná a vhodná i v jiných odvětvích, a to nejenom v oblasti psychologie; navrhována je i publikační činnost v rámci lékařských žurnálů (Smith, 2011). Přesto se IPA stále považuje za spíše novou metodu a jako taková se občas potýká s problémem ospravedlňování svého uplatnění. Ve světle nároků kladených na empirické, kvantitativní práce skutečně selhává – nepřináší výsledky zobecnitelné na celou populaci, nese s sebou obtížnější replikovatelnost výsledků, výzkumný proces je chápán jako subjektivní. Je však třeba mít na paměti, že dostačovat těmto kritériím není cílem této kvalitativní metody. IPA je ze své podstaty idiografickým přístupem, který neusiluje o vynášení plošně platných výroků. Jako metoda se užívá pro zprostředkování jedinečné zkušenosti určitých jedinců jiným lidem; další její charakteristikou je (co bývá popisováno jako dvojitá hermeneutika), že výzkumník dává smysl tomu, jak svým zkušenostem a chápání světa dávají smysl participanti v jeho výzkumu (Brocki & Wearden, 2006; Larkin, Eatough, & Osborn, 2011; Smith, 2004). Larkin et al. (2011) dále zdůrazňují význam IPA jako hodnotné hermeneutické protiváhy k primátu empirických metod. Znaky dobré (vědecky hodnotné) práce využívající IPA jsou podle Smithe (2011, p.24) následující: 

jasné zaměření studie,



silná data získaná ze správně vedených rozhovorů,



rigorózní přístup – analýza podpořená vhodně vybranými úryvky z rozhovorů,



dostatečný prostor pro představení témat,



nejenom popisná, ale i interpretativní analýza, která zohledňuje jak styčné plochy, tak rozdílnosti mezi zkušenostmi jednotlivých participantů,



a poutavý styl psaní, který vtáhne čtenáře do příběhu.

V předkládané diplomové práci jsem cítila největším problém se svou relativní nezkušeností ve vedení rozhovoru. Rozhovor, který má být použit pro vědecké zkoumání se svou podstatou neliší od běžného, přátelského rozhovoru, měl by ale ze strany výzkumníka (i respondenta) splňovat určité kvality, které jsou pro pozdější analýzu nutné. Bohužel ne vždy se mi dařilo dodržovat všechny techniky doporučené pro vedení rozhovoru jako funneling (postupování při dotazování od obecného ke konkrétnímu) nebo „zvědavé“, nic nepředpokládající otázky. Zkušenější autoři poukazují na to, že vedení rozhovoru je dovednost, kterou se musí člověk naučit v procesu dlouhodobého hledání a zkoušení (Smith et al., 2009; Smith & Osborn, 2007; Smith, 2011). Pro zajištění validity výsledků se v kvalitativních výzkumech užívá několik různých způsobů triangulace dat (posouzení výsledků kolegy, předložení výsledků výzkumu participantům k posouzení, získávání dat z různých zdrojů, porovnávání s daty z jiných výzkumů,…) a spoléhá se na pečlivou práci a sebereflexi výzkumníka. Ve svém výzkumu jsem se o zajištění validity snažila pomocí diskuze nad výsledky se svými

50


kolegy a participanty. Participantům jsem po debatě s Lindou Finlayovou předložila k vyjádření pouze seznam témat, protože obdržení přesného přepisu vlastního mluveného projevu může být pro participanty ponižující (takovým pocitům jsem participanty rozhodně vystavit nechtěla) a žádný z participantů o nahlédnutí do přepisu rozhovoru neprojevil zájem. Dále se Finlayová (osobní komunikace, 21. listopadu 2013) domnívá, že pokud participanti nesouhlasí s výzkumníkovou interpretací, neznamená to nic jiného, než že je výzkumník prezentuje ve světle, v jakém si nepřejí být viděni. Nepovažovala jsem tedy za nutné participanty zatěžovat více než je nutné vyjadřováním se ke kompletním výsledkům; se mnou identifikovanými tématy souhlasili. Triangulace dat z různých zdrojů nebyla možná z praktických důvodů – jelikož jsem se respondentů ptala na minulou zkušenost, nemohla jsem čerpat z jiných zdrojů9 než ze společných rozhovorů o této zkušenosti. Jeden z respondentů (Tomáš) si sice v průběhu svého zahraničního pobytu vedl svého druhu deník ve formě neveřejného blogu, který mohl být přínosným zdrojem dalších dat, označil ho ovšem za soukromý materiál. Limity výzkumu tedy vidím zejména v neexpertním vedení rozhovorů a v charakteristikách, které vyplývají z povahy užívané kvalitativní metodologie. Výzkumnou otázku (která rovněž vycházela z potřeb zvolené metodologie) „Jaká je zkušenost studentů vyjíždějících na studijní zahraniční pobyt, kteří v době tohoto pobytu udržovali partnerský vztah s partnerem v domácím prostředí, a jakou roli v jejich vztahu zaujímaly online komunikační nástroje a sociální sítě?“ se podařilo zodpovědět. Metodou IPA bylo z polostrukturovaných rozhovorů s pěti participanty získáno šest nadřazených témat. Asi nejzajímavějším výsledkem je absence tématu kulturního šoku. Jediným prvkem, který s tématem kulturního šoku souvisí, je nadřazené téma „Přírodní podmínky a počasí“. V tomto případě se navíc ani nejedná o kulturní šok ve smyslu, jakým obecně kulturu chápeme – jako produkt určitého lidského společenství – ale spíše o „šok z přesídlení“. Další prvky, které bývají chápany jako součást kulturního šoku (například změny každodenních návyků, gest, změny v jídelníčku), nezmínil kromě Dany nikdo z respondentů. Dana navíc reflektovala spíše změnu v konverzaci (což se ale dá považovat za součást procesu kulturního šoku) než skutečný požadavek na změnu jejích návyků: „Ty lidi, se kterejma se bavíš, tak ti pořád říkaj: jo, tak my vaříme to jídlo takhle a my vynášíme vodpadky takhle.“ Relativní snadnost vyrovnání se s kulturním šokem u respondentů vyjíždějících na Erasmus lze vysvětlit několika způsoby. Jednak, jak už bylo naznačeno v teoretickém úvodu, jsou si evropské kulturní vzorce velice blízké a pokrytí médii je tak všeprostupující, že vyjíždějící mají o podmínkách v zemi výjezdu obšírné informace (v některých případech nejenom informace, ale i vlastní zkušenost) často dřív, než se vůbec pro studijní pobyt rozhodnou. Dalším faktorem, který zřejmě výrazně usnadňuje začlenění do nového prostředí, je pocit komunity. Ve výzkumu Edwards-Josephové a Bakera (2012) hrál pocit komunity mezi karibskými studenty klíčovou roli v absenci negativních pocitů (pocity osamocení a vydědění ze společenství, úzkost, deprese,…) spojovaných s kulturním šokem. Ve výzkumu zmiňovaných autorů se sice jednalo o pocit komunity pouze mezi

9 Uvažovala jsem rovněž o možnosti doplnit data o analýzu internetových svědectví (testimonies) po vzoru Pavlové et al. (2008). Bohužel se ukázalo, že dohledatelné záznamy jsou kvůli všeobecné tendenci zprávy na internetu zkracovat pro použití ve výzkumu příliš stručné.

51


karibskými studenty, domnívám se ale, že lze tento poznatek snadno přenést i na pociťování úzkého sblížení se s lidmi jiných národností než mé vlastní: respondentky v mém výzkumu, které byly ohledně svého studijního výjezdu nejpozitivnější (Zdenka a Dana), obě mluvily o „partičce“, blízké skupině přátel, v rámci níž navázaly pevné blízké vztahy. Možná poněkud více než téma kulturního šoku se mi zdálo akcentované téma obráceného kulturního šoku. Dana s Klárou popisovaly „nepříjemnej a podivnej pocit“ a že „člověk je zblblej a zmatenej“. Obě přitom vztahovaly tyto pocity ke „slyšení češtiny“. Martinová a Harrellová (2004) identifikovaly několik proměnných, které lehkost návratu do domoviny ovlivňují: 

délka výjezdu,



změna hodnot (hodnotového žebříčku),



množství informací o domovině,



touha po návratu domů,



minulá zkušenost s cestováním za hranice,



motivace k zahraničnímu výjezdu,



osobní charakteristiky



a úroveň spokojenosti v cizí zemi a doma.

Můžeme předpokládat, že u Erasmáků ve vztahu na dálku s partnerem doma bude několik z těchto proměnných přikloněno na stranu usnadňování návratu. Respondenti v mém výzkumu, kterým vztah vydržel, byli po dobu výjezdu v každodenním kontaktu se svými partnery, což jim zřejmě poskytovalo dostatek informací o domovině a zároveň motivovalo k návratu domů. Délka výjezdu je spíše krátkodobá a předem daná; motivace k výjezdu se u jednotlivých respondentů různila – Zdena si chtěla zlepšit němčinu a poznat jiný vyučovací systém, Tomáš se Stanislavem chtěli získat odborné a pracovní zkušenosti a znalosti, Klára s Danou uvažovaly o výjezdu (z blíže neurčených důvodů) po delší dobu. Motivace Zdeny, Stanislava a Tomáše k výjezdu by také znamenaly usnadnění návratu – do ciziny jeli s určitým cílem, po jehož splnění byl očekáván návrat domů. Jako průsečík oblasti partnerských vztahů a kulturního šoku vnímám nadřazené téma „Změny já, které Erasmus přináší“. U tohoto tématu navrhuji myšlenku, že partner v domovině působí jako kotva, která zabraňuje přílišným změnám v osobnosti partnera za hranicí. Toto téma by bylo vhodné v budoucnu prozkoumat blíže.10 V souvislosti se změnami identity zde vyvstává několik otázek – předně jak přesně do procesu změn zapadá partner v domovině? Jak důležitá je motivace k výjezdu a jak pak působí na probíhající změny? Jak se s možnou neplánovanou proměnou vyrovnává partner doma po návratu toho, který vycestoval? Lze předpokládat, že „kotva“ funguje ve dvou směrech: jednak pomáhá udržovat kontakt s minulou realitou, působí jako nárazník vůči externím vlivům nové kultury (přínosně vnímané působení), jednak zpomaluje, nebo přímo zabraňuje změnám, které by student za hranicí vítal (negativně vnímané působení).

10 V citované literatuře jsem k tomuto tématu nenašla žádnou zmínku, vnímám v tom deficit rozčleňování vědeckých publikací i výzkumů podle zaměření, nízkou snahu o mezioborovost a nedostatek prací o vztazích na dálku obecně.

52


Při popisu tématu „Organizace společného času s partnerem – setkávání a kontakt on-line“ jsem upozorňovala na rozdíl v častosti kontaktu mezi Danou a jejím partnerem a ostatními respondenty a jejich partnery. Výjimečná se situace Dany jeví i při srovnání s dalšími páry mimo tento výzkum, a to jak ve vztahu na dálku, tak v proximálním vztahu. Přehlednou tabulku s nedávnými daty zobrazující častost kontaktu skrze různé komunikační kanály i délku jejich trvání uvádí ve své práci Crystal Jiangová a Hancock (2013, p. 567; viz Příloha 2). Respondenti v jejich výzkumu se nějakým způsobem v průměru kontaktovali více než třikrát denně, přičemž partneři ve vztahu na dálku si signifikantně častěji než partneři v proximálním vztahu volali, skypovali, psali sms zprávy i chatovali. Posílání emailů bylo stejně zanedbatelné u obou skupin. Nerůznila se však jen častost, ale i délka interakcí. Partneři ve vztahu na dálku strávili průměrně více času skypováním, voláním si, posíláním sms zpráv a i kontaktem tváří v tvář, který je pro ně jinak vzácný (Crystal Jiang & Hancock, 2013). Rozdíl mezi partnery ve vztahu na dálku ve výzkumu Crystal Jiangové a Hancocka (2013) a těmi v této práci lze nalézt v míře telefonování a skypování. Zatímco respondenti v mém výzkumu zcela jasně upřednostňovali skypování a skoro vůbec netelefonovali, ve výzkumu zmiňovaných autorů tomu bylo naopak. Tento rozdíl vysvětluji jednak cenovou nedostupností telefonních hovorů pro studenty v zahraničí, jednak náročnějším prováděním skypování – většinou je vyžadován notebook, připojení k internetu a delší čas věnovaný hovoru. Upřednostňování skypování před všemi jinými možnostmi komunikace u osob v mém výzkumném vzorku rovněž odpovídá teorii prezentované v práci Crystal Jiangové a Hancocka (2013), že lidé pro komplexní interakce volí média s vysokou multiplicitou vodítek, vysokou synchronicitou a nižší mobilitou – tedy takové, které nejvěrněji napodobují komunikaci tváří v tvář. Z výsledků výzkumu pro studenty uvažující o výjezdu na Erasmus a zachování partnerského vztahu vyplývá několik doporučení: zamyslet se nad vlastní motivací k výjezdu a tím, jaké jsou mé představy o vztahu na dálku a z čeho vychází, nesnažit se partnera „uchránit“ před novou realitou, ale sdílet s ním nejlépe každodenně i malé drobnosti, vytvářet si rituály, rutinu, na kterou si oba partneři přivyknou a která jim bude usnadňovat vzájemný kontakt, připravit se na to, že náročná není jen fáze příjezdu „tam“, ale i návratu domů. Přestože v erasmácké komunitě bývají lidé ve vztahu s partnerem v domovině zpravidla vnímáni jako „nejnaivnější a nejvzácnější ze všech stvoření“ (Leclercq, 2011, par. 3), takové vztahy mohou přetrvat, a dokonce jsou tyto měsíce odloučení po návratu Erasmáky vnímány jako něco hodnotného, čeho dosáhli a z čeho mají dobrý pocit. Pro budoucí výzkumy navrhuji zaměřit se na několik oblastí, které zůstaly v této práci nedotčené: předně na zkušenosti partnerů, kteří zůstali v domovině, dále na mladší studenty (jsou-li tací – respondenti v mém vzorku byli už na magisterském stupni studia), na procesy změny vyplývající ze zahraničního pobytu v souvislosti s partnerským vztahem a rovněž na proces návratu k sobě, kdy už jsou oba partneři znovu ve stejné zemi.

53


LITERATURA Aylor, B. A. (2008). Maintaining Long-Distance Relationships. In D. J. Canary & M. Dainton (Eds.), Maintaining Relationships Through Communication: Relational, Contextual, and Cultural Variations. Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates. Brocki, J. M., & Wearden, A. J. (2006). A critical evaluation of the use of interpretative phenomenological analysis (IPA) in health psychology. Psychology & Health, 21(1), 87–108. Brown, L., & Holloway, I. (2008). The initial stage of the international sojourn: excitement or culture shock? British Journal of Guidance & Counselling, 36(1), 33–49. Canary, D. J., & Dainton, M. (2002). Preface. In D. J. Canary & M. Dainton (Eds.), Maintaining Relationships Through Communication: Relational, Contextual, and Cultural Variations. Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates. Canary, D. J., Stafford, L., & Semic, B. A. (2002). A Panel Study of the Associations Between Maintenance Strategies and Relational Characteristics. Journal of Marriage and Family, 64(2), 395–406. Chimamanda Adichie: Nebezpečí jediného příběhu | Video on TED.com. (2009). Retrieved from http://www.ted.com/talks/chimamanda_adichie_the_danger_of_a_single_story.html Clarke, K. A. (2009). Uses of a research diary: learning reflectively, developing understanding and establishing transparency. Nurse Researcher, 17(1), 68–76. Crystal Jiang, L., & Hancock, J. T. (2013). Absence Makes the Communication Grow Fonder: Geographic Separation, Interpersonal Media, and Intimacy in Dating Relationships. Journal of Communication, 63(3), 556–577.

54


Dainton, M., & Aylor, B. (2001). A relational uncertainty analysis of jealousy, trust, and maintenance in long-distance versus geographically close relationships. Communication Quarterly, 49(2), 172+. Dainton, M., & Stafford, L. (1993). Routine Maintenance Behaviors: A Comparison of Relationship Type, Partner Similarity and Sex Differences. Journal of Social and Personal Relationships, 10(2), 255–271. Dindia, K. (2008). Definitions and Perspectives on Relational Maintenance Communication. In D. J. Canary & M. Dainton (Eds.), Maintaining Relationships Through Communication: Relational, Contextual, and Cultural Variations. Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates. Dočekal, D. (2012, December 27). Český Internet v roce 2012: Uživatelů přibývá, tradiční velikáni ale přestali růst. Lupa.cz. Retrieved from http://www.lupa.cz/clanky/cesky-internet-v-roce2012-uzivatelu-pribyva-tradicni-velikani-ale-prestali-rust/ EAIE. (2012, August 16). Going the extra mile for internationalisation. Retrieved from http://www.eaie.org/blog/award-winners-2012/ Edwards-Joseph, A., & Baker, S. B. (2012). Themes Caribbean Overseas Students Perceive Influence Their Levels of Culture Shock. College Student Journal, 46(4), 716–729. European Commission. (n.d.-a). Erasmus country statistics 2000-12 - Czech Republic. Retrieved from http://ec.europa.eu/education/erasmus/doc/stat/1011/countries/cz_en.pdf European Commission. (n.d.-b). Top 100 higher education institutions sending Erasmus students in 2011-2012. Retrieved from http://ec.europa.eu/education/erasmus/doc/stat/1112/sending_en.pdf Finlay, L. (2005). “Reflexive Embodied Empathy”: A Phenomenology of Participant-Researcher Intersubjectivity. Humanistic Psychologist, 33(4), 271–292.

55


Finlay, L., & Eatough, V. (2012). Understanding the Experience of Discovering a Kindred Spirit Connection: A Phenomenological Study. Phenomenology & Practice, 6(1). Freedberg, D., & Gallese, V. (2007). Motion, emotion and empathy in esthetic experience. Trends in Cognitive Sciences, 11(5), 197–203. Gaw, K. F. (1995). Reverse Culture Shock in Students Returning from Overseas. Gullahorn, J. T., & Gullahorn, J. E. (1963). An Extension of the U-Curve Hypothesis1. Journal of Social Issues, 19(3), 33–47. Internet World Stats. (2013, November 28). Internet World Stats - Usage and Population Statistics - European Union. Retrieved December 12, 2013, from http://www.internetworldstats.com/europa.htm Janečková, P. (2011). Daleko a přece spolu: Prožívání, významy a vztahová údržba v distančních vztazích (Nepublikovaná diplomová práce). Masarykova univerzita, Brno. Johnson, A. J. (2001). Examining the maintenance of friendships: Are there differences between geographically close and long-distance friends? Communication Quarterly, 49(4), 424–435. Johnson, A. J., Haigh, M. M., Becker, J. A. H., Craig, E. A., & Wigley, S. (2008). College Students’ Use of Relational Management Strategies in Email in Long-Distance and Geographically Close Relationships. Journal of Computer-Mediated Communication, 13(2), 381–404. Knox, D., Zusman, M. E., Daniels, V., & Brantley, A. (2002). Absence Makes the Heart Grow Fonder?: Long Distance Dating Relationships Among College Students. College Student Journal, 36(3), 364.

56


Koutná Kostínková, J., & Čermák, I. (2013). Interpretativní fenomenologická analýza. In T. Řiháček, I. Čermák, R. Hytych, & kolektiv (Eds.), Kvalitativní analýza textů: čtyři přístupy (pp. 9–43). Brno: MUNI Press. Larkin, M. (2013, July 3). Interpretative phenomenological analysis - introduction [Prezi prezentace]. Retrieved November 1, 2013, from http://prezi.com/dnprvc2nohjt/interpretativephenomenological-analysis-introduction/ Larkin, M., Eatough, V., & Osborn, M. (2011). Interpretative phenomenological analysis and embodied, active, situated cognition. Theory & Psychology, 21(3), 318–337. Leclercq, I. (2011, February 13). Long distance relationships - Comment - Felix Online. Retrieved from http://felixonline.co.uk/comment/804/long-distance-relationships/ Maguire, K. C. (2007). “Will It Ever End?”: A (Re)examination of Uncertainty in College Student Long-Distance Dating Relationships. Communication Quarterly, 55(4), 415–432. Maguire, K. C., & Kinney, T. A. (2010). When Distance is Problematic: Communication, Coping, and Relational Satisfaction in Female College Students’ Long-Distance Dating Relationships. Journal of Applied Communication Research, 38(1), 27–46. Martin, J., & Harrell, T. (2004). Intercultural Reentry of Students and Professionals: Theory and Practice. In D. Landis, J. Bennett, & M. Bennett (Eds.), Handbook of Intercultural Training. SAGE. Merolla, A. J. (2012). Connecting here and there: A model of long-distance relationship maintenance. Personal Relationships, 19(4), 775–795. Mietzner, S., & Lin, L.-W. (2005). Would You Do It Again? College Student Journal, 39(1), 192– 200.

57


58

NAEP. (n.d.). Vývoj mobilit studentů a zaměstnanců v letech 1998/1999 - 2008/2009 v grafech. Národní

agentura

pro

evropské

vzdělávací

programy.

Retrieved

from

http://www.naep.cz/index.php?a=view-project-folder&project_folder_id=60& Oberg, K. (1960). Cultural Shock: Adjustment to New Cultural Environments. Practical Anthropology, (7), 177–182. Onwumechili, C., Nwosu, P. O., Jackson II, R. L., & James-Hughes, J. (2003). In the deep valley with mountains to climb: exploring identity and multiple reacculturation. International Journal of Intercultural Relations, 27(1), 41–62. Pavlova, B., Uher, R., & Papezova, H. (2008). It would not have happened to me at home: qualitative exploration of sojourns abroad and eating disorders in young Czech women. European Eating Disorders Review, 16(3), 207–214. Pistole, M. C., & Roberts, A. (2011). Measuring Long-Distance Romantic Relationships: A Validity Study. Measurement and Evaluation in Counseling and Development, 44(2), 63–76. Pistole, M. C., Roberts, A., & Chapman, M. L. (2010). Attachment, relationship maintenance, and stress in long distance and geographically close romantic relationships. Journal of Social and Personal Relationships, 27(4), 535–552. Pringle, J., Drummond, J., McLafferty, E., & Hendry, C. (2011). Interpretative phenomenological analysis: a discussion and critique. Nurse Researcher, 18(3), 20–24. Rabby, M. K., & Walther, J. B. (2008). Computer-Mediated Communication Effects on Relationship Formation and Maintenance. In D. J. Canary & M. Dainton (Eds.), Maintaining Relationships Through Communication: Relational, Contextual, and Cultural Variations. Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates. Rogers, C. R. (1995). A Way of Being. Houghton Mifflin Harcourt.


Sahlstein, E. (2010). Communication and Distance: The Present and Future Interpreted through the Past. Journal of Applied Communication Research, 38(1), 106–114. Smith, J. A. (2004). Reflecting on the development of interpretative phenomenological analysis and its contribution to qualitative research in psychology. Qualitative Research in Psychology, 1(1), 39–54. Smith, J. A. (2011). Evaluating the contribution of interpretative phenomenological analysis. Health Psychology Review, 5(1), 9–27. Smith, J. A., Flowers, P., & Larkin, M. (2009). Interpretative Phenomenological Analysis: Theory, Method and Research. London: SAGE. Smith, J. A., & Osborn, M. (2007). Interpretative phenomenological analysis. In J. A. Smith (Ed.), Qualitative Psychology: A Practical Guide to Research Methods. London: SAGE. Stafford, L. (2010). Geographic Distance and Communication During Courtship. Communication Research, 37(2), 275–297. Stafford, L., & Merolla, A. J. (2007). Idealization, reunions, and stability in long-distance dating relationships. Journal of Social and Personal Relationships, 24(1), 37–54. Stafford, L., Merolla, A. J., & Castle, J. D. (2006). When long-distance dating partners become geographically close. Journal of Social and Personal Relationships, 23(6), 901–919. Stafford, L., & Reske, J. R. (1990). Idealization and Communication in Long-Distance Premarital Relationships. Family Relations, 39(3), 274–279. Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii. (2010, June 27). Češi patří mezi nejaktivnější účastníky programu Erasmus. Retrieved from http://www.mzv.cz/representation_brussels/cz/udalosti_a_media/cesi_patri_mezi_nejaktivn ejsi_ucastniky.html

59


Sternberg, R. J. (1986). A triangular theory of love. Psychological Review, 93(2), 119–135. Sussman, N. M. (2011). Working Abroad and Expatriate Adjustment: Three Disciplinary Lenses for Exploring the Psychological Transition Cycle of International Employees. Social & Personality Psychology Compass, 5(7), 393–409. Vargová, B. (2011). Facebook a každodenný život partnerských dvojíc (Nepublikovaná diplomová práce). Masarykova univerzita, Brno. Ward, C., Okura, Y., Kennedy, A., & Kojima, T. (1998). The U-Curve on trial: a longitudinal study of psychological and sociocultural adjustment during Cross-Cultural transition. International Journal of Intercultural Relations, 22(3), 277–291.

60


PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1 Navržená struktura rozhovorů:

Představení výzkumnice a samotného výzkumu, probrání etických otázek Faktografické údaje o respondentovi, jeho zahraničním pobytu a partnerském vztahu Zkušenost s pobytem na Erasmu -Jak vzpomínáš na svůj zahraniční pobyt? Jaké to tam pro Tebe bylo? -Kdo byli Tví nejbližší lidé? Potkával ses s nějakými Čechy? -Jak vypadal Tvůj program? Jak vypadal Tvůj typický den? -Jak ses tam (v cizině) cítil? -Podle čeho sis vybíral, kam pojedeš? Zkušenost se vztahem přes Erasmus -Jak’s byl ve vztahu spokojený? Co pro Tebe bylo důležité? -Co Vám pomáhalo udržet si pocit blízkosti? -Bez čeho by vztah nemohl fungovat? -Připravovali jste se na odloučení nějak? -Co sis myslel o vztahu přes Erasmus? Co si o něm myslíš teď? Zkušenost s komunikací s partnerem ve vztahu přes Erasmus -Jakým způsobem jste byli v kontaktu? -Jak ses cítil? Jak si myslíš, že se cítila partnerka? -Lišila se Vaše komunikace během Erasmu od té běžné? Čím? Čím nejvíc? -O čem jste se bavili? Probírali jste i „těžká témata“? -Lišily se nějak zprávy od volání? Byly pro vztah různě důležité? -Bylo něco, co mezi Vámi vyvolávalo rozbroje? Debriefing: zjištění, jak se respondent cítí, případné pokračování v rozhovoru, rozloučení


PŘÍLOHA 2 Srovnání užívání komunikačních kanálů mezi distančními a proximálními páry

Poznámka: Převzato z práce Crystal Jiangové a Hancocka (2013); hvězdičky značí různou úroveň hladiny významnosti pro získané rozdíly (*p<.05; ** p<.01; *** p<.001)

Role online komunikačních nástrojů a sociálních sítí ve vztahové údržbě vztahů na dálku

Recommend Documents