Role kurátora pro mládež v systému sociálně-právní ochrany v souvislosti s trestním řízením

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra sociální politiky a sociální práce

Role kurátora pro mládež v systému sociálně-právní ochrany v souvislosti s trestním řízením Magisterská diplomová práce

Bc. Lucie Pondělíčková

Vedoucí práce: Dipl. Theol. Stanislava Ševčíková

Brno 2007

Čestné prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Role kurátora pro mládež v systému sociálněprávní ochrany v souvislosti s trestním řízením“ jsem vypracovala samostatně s použitím zdrojů, které uvádím v přiloženém seznamu. V Brně dne 5. června 2007

Lucie Pondělíčková

2

Poděkování Děkuji paní Dipl. Theol. Stanislavě Ševčíkové za podnětné a laskavé vedení práce, panu Ing. Petru Šitinovi za cenné rady a pracovníkům Městské části Praha 4 za umožnění výzkumu.

3

Obsah 1

Úvod

6

2

Vymezení základních pojmů

7

3

Vymezení pojmu kurátor

10

3.1 Pojem kurátor v literatuře 3.2 Přehled vývoje zákonů vztahujících se ke kurátorovi pro mládež 3.3 Právní předpisy užívané při práci kurátora 3.4 Oblasti práce kurátora pro mládež v sociálně-právní ochraně dětí 3.5 Klienti kurátora pro mládež 3.5.1 Delikventní mládež 3.5.2 Děti s poruchami chování 3.5.3 Děti s agresivní poruchou chování 3.5.4 Mladistvý užívající psychoaktivní látky

4

Trestní řízení

20

4.1 Stadia trestního řízení 4.1.1 Postup před zahájením trestního stíhání 4.1.2 Přípravné řízení 4.1.3 Soudní stadium řízení 4.1.4 Odvolací řízení 4.2 Úpravy trestního řízení pro mladistvé 4.3 Trestní řízení s osobami mladšími patnácti let 4.4 Zpráva pro potřeby trestního řízení

5

Etika sociální práce 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

6

7

Respektování klienta Bezpečné prostředí Přijmout klienta takového, jaký je Nehodnotící postoj Právo na sebeurčení Důvěrnost sdělení

27 27 28 28 28 29

30

Zasáhnout, nezasáhnout Pomoc nebo kontrola Zadavatel zakázky Polyvalence a specializace

30 30 31 31

Vybrané metody použité v práci 7.1 7.2 7.3

20 20 20 21 22 22 23 24

27

Dilemata sociální práce 6.1 6.2 6.3 6.4

10 11 12 14 16 16 17 18 18

Kvalitativní výzkum Případová studie Použité techniky

32 32 32 33

4

8

Metodologie výzkumu 8.1 8.2 8.3 8.4

9

34

Výběr vzorku, výzkumná jednotka, jednotka zjišťování Hlavní výzkumná otázka a cíl výzkumu Dílčí výzkumné otázky a operacionalizace Průběh výzkumu

Analýza získaných dat 9.1 9.2 9.3 9.4 9.5 9.6 9.7 9.8

34 34 34 35

37

Charakteristika pracoviště Klienti letošního roku Organizace práce Etické vnímání práce Dilemata práce Informace vyžadující trestní řízení Popis případů Doplnění informací o případech

37 37 38 40 41 42 43 44

10

Vyhodnocení výzkumu

51

11

Závěr

53

Seznam použité literatury

54

Anotace

58

Rejstřík

59

Přílohy

60

Stať

80

5

1

Úvod

Dlouhou dobu jsem přemýšlela, jak co nejúčelněji zpracovat závěrečnou práci. Před 11 lety, když jsem se ucházela o zaměstnání, bylo mi nabídnuto místo kurátorky pro mládež v jednom z nových oddělení sociální prevence. Vystudovala jsem a maturovala na střední odborné škole se zaměřením na sociální práci, ale o kurátorech pro mládež jsem se dověděla velice málo. Práci jsem koncipovala od základní teorie, kde všeobecně přibližuji kurátora pro mládež část sociálně-právní ochrany dětí. Součástí je historie, která ovlivnila práci kurátora, právní předpisy užívané při jeho práci a specifikování jeho klientů. Z důvodu velké rozmanitosti jeho pracovních činností kurátora jsem se v další části zaměřila jen na roli kurátora pro mládež v trestním řízení. V další kapitole pak hovořím o způsobu trestního řízení s mladistvými a nezletilými pachateli. Každá role musí být založena na etických základech, kterými se zabývám v další kapitole, a v sociální práci je nutné se zabývat i dilematy této práce. Výzkumnou část jsem pak pojednala jako přiblížení, zmapování a analyzování práce kurátora pro mládež na vzorku jednoho vybraného pracoviště, kdy jako techniky výzkumu použiji pozorování, rozhovor a zkoumání spisové dokumentace vytvořené kurátory tohoto pracoviště. Také je nutné uvést, že v žádném zákoně se o funkci kurátora pro mládež nehovoří. Všude je uváděn jen sociální pracovník, jehož je kurátor součástí. Pojem vznikl v roce 1975 kurátor pro mládež na základě usnesení vlády a vešel do povědomí lidí jako typ sociálního pracovníka, který pracuje s určitou skupinou lidí. Jedná se o zaměstnance vykonávající státní správu, kteří si své vymezení musí hledat sami.

6

2

Vymezení základních pojmů

Abychom mohli vymezit pojem kurátor pro mládež, musíme si nejdříve vymezit sociální práci jako takovou, protože kurátor pro mládež je sociálním pracovníkem. Sociální práce V publikaci od L. Musila (2004) se hovoří o tom, že znakem sociální práce je pomoc lidem v obtížných životních situacích a na rozdíl od ostatních oborů se sociální práce zabývá interakcí mezi člověkem a jeho sociálním prostředím. Pomoc je pak zaměřena na dosahování rovnováhy mezi očekáváním sociálního prostředí a schopností jedince toto očekávání zvládnout. Sociální pracovníci budou jedinci pomáhat překonávat nejrůznější překážky, které mu brání zvládat očekávání sociálního prostředí. Rovnovážný stav mezi klientem a jeho sociálním prostředím je ovlivněn kontextem různorodých okolností, které ve svém souhrnu představují specifickou „životní situaci“ klienta. Do výčtu okolností patří charakteristiky jedinců a skupin a charakteristiky prostředí ve kterém jedinec a skupina žije. Jako další definici můžeme použít tu, již uvádí Navrátil (2001, s. 11): „Cílem sociální práce je podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vyjádřena. Sociální práce se profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí (sociální fungování).“ Aby mohl sociální pracovník zlepšit sociální fungování, je nutné vyvinout takové aktivity, které budou zaměřeny na sociální vztahy. Tyto aktivity je možné rozdělit na několik druhů. Jiné vymezení sociální práce nabízí Americká národní asociace sociálních pracovníků: „Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám nebo komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl.“ Použito překladu P. Navrátila (2001, s. 12) Na rozdíl od výše zmíněných definic Z. Havrdová (1999, s. 9) hovoří o tom, že „sociální práce zprostředkovává a odráží převažující ideály ve společnosti. Její identita se vyvíjí v napětí mezi společenskou situací, situací sociálních klientů a situací v profesi.“ Dále svou myšlenku rozvádí tak, že to, co je nazvané situací v profesi, zahrnuje historii oboru, soustavu poznatků a metod, formální uznání vzdělávání v profesi a jeho obsah. Matoušek (2003, s. 213) ve Slovníku sociální práce pod heslem sociální práce uvádí: Jedná se o společenskovědní disciplínu i oblast praktické činnosti. Přičemž jejím cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů. Opírá se o rámec sociální solidarity a ideál naplňování individuálního lidského potenciálu. „Sociální pracovníci pomáhají jednotlivcům, rodinám, skupinám i komunitám dosáhnout nebo navrátit způsobilost k sociálnímu uplatnění. Kromě toho pomáhají vytvářet pro jejich uplatnění příznivé společenské podmínky.“ Jedná se o hlavní přístup při poskytování sociální pomoci. Z mého pohledu pak sociální práce je profesionální snaha pomáhat lidem ve složitých životních situacích, vysvětlovat a přibližovat klientům sociální fungování jejich okolního světa. Stejně tak se jedná o vědní disciplínu, která zkoumá a popisuje

7

zmíněnou profesionální snahu. Kurátor pro mládež O. Matoušek (2003) ve Slovníku sociální práce pod heslem „kurátor pro mládež“ uvádí, že se jedná o odborného pracovníka státní sociální pomoci, který se zabývá prací s dětmi a mladistvými, obtížně vychovatelnými a mladistvými pachateli trestných činů a jejich rodinami. Poskytuje jim poradenskou a socioterapeutickou pomoc. V další Matouškově publikaci (in Matoušek, 2005) je kurátor pro mládež popisován jako úředník státní správy, který pracuje s dětmi z nefunkčních rodin. Dětmi, které vedou zahálčivý nebo nemravný život, které zanedbávají školní docházku, požívají návykové látky a alkohol, živí se prostitucí, které spáchaly čin jinak trestný, ale ještě jim nebylo patnáct let, ty, jež spáchaly trestný čin a už jim bylo patnáct let, a stejně tak s dětmi, na nichž byl spáchán trestný čin. Výše vyjmenovaným dětem má kurátor pomáhat při překonání nepříznivých sociálních podmínek a výchovných vlivů s cílem začlenit je do společnosti. Má sledovat, jak děti tráví svůj volný čas, věnovat pozornost jeho hodnotě a dětem nabízet kvalitní volnočasové aktivity. Kromě toho má spolupracovat se školami a dalšími subjekty, které s dětmi pracují. Měl by bránit, aby se k nezasaženým dětem dostaly nepříznivé vlivy, spolupracovat s dětmi z rodin s nízkou sociální úrovní. K tomu se má zúčastňovat trestního řízení vedeného proti mladistvým a spolupracovat s věznicemi při řešení. Základním přístupem kurátora by měla být snaha být ve styku s dětmi a osobami odpovědnými za jejich výchovu a problémy dítěte řešit v jeho přirozeném prostřední. Já bych vše uvedené shrnula do definice, že kurátor pro mládež je pracovník státní správy zabývající se prací s obtížně vychovatelnými dětmi, mládeží a jejich rodinami, který jim pomáhá při začleňování do společnosti a usměrňuje jejich sociální fungování, pracující v přirozeném prostření svých klientů. Sociálně-právní ochrana Matoušek a Kroftová (2003) hovoří o tom, že sociálně-právní ochrana je poskytována těm osobám, které nemají způsobilost k právním úkonům nebo ji mají omezenou. Jedná se o osoby, které nejsou schopny své oprávněné zájmy a zákonem chráněná práva uplatňovat vlastními silami, a to z důvodu věku, zdravotního stavu nebo jiných závažných důvodů. Jako samostatnou oblast pak popisuje sociálně-právní ochranu dětí. U nás je upravena přímo zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, který prošel už několika novelizacemi. Hlavním těžištěm zákona a u nás pojímané sociálněprávní ochrany dětí je zaměření na děti, jejichž rodiče či vychovatelé nemohou nebo nechtějí plnit výchovné povinnosti. Další oblastí pak jsou děti, které utíkají z domova, vedou „nemravný nebo zahálčivý život“ nebo na kterých byl spáchán trestný čin. Dále je zde uvedeno, že „na rozdíl od západoevropských zemí trvá u nás právní i faktický stav stavící stát do role úředního dozorce toho, jak rodiče vykonávají rodičovskou zodpovědnost, aniž by to bylo vyvažováno snahou maximálně podporovat kompetence rodičů.“ (Matoušek, Kroftová, 2003, s.206). Ještě se zabývá tím, kdo jsou orgány sociálně-právní ochrany. Jako jiné její vymezení můžeme použít poznámku uvedenou v knize od V. Novotné a kol. (2002, s.18), sociálně-právní ochrana je zde zúžena na sociálně-právní ochranu dětí. Uvedeno je, že se jedná o „zajištění práva dítěte na život, jeho příznivý vývoj, rodičovskou péči a život v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv

8

tělesným či duševním násilím, zanedbáním, zneužíváním nebo vykořisťováním.“ Sociálně-právní ochrana dětí je proto užším pojmem než ochrana dítěte, která je zakotvena v různých dalších právních předpisech s rozličnou právní sílou. Její výkon pak provádějí orgány státní správy, právnické i fyzické osoby v závislosti na jejich působnosti. „Sociálně-právní ochrana tak určuje vztah demokratického státu a jeho orgánů k rodině a k výkonu rodičovské zodpovědnosti.“ (Novotná, in Novotná a kol., 2002, s.18) Klient Nahlédneme-li znovu do slovníku (Matoušek, 2003, s. 90), objevíme definici tohoto znění: „Subjekt, který využívá sociální služby. Může to být osoba, rodina, skupina i komunita.“ Klienti kurátora pro mládež pak jsou děti, mladiství a jejich rodiny, kteří mají problémy se socializací. Bližší vymezení a stručné popsání klientů je uvedeno v deváté kapitole této práce. Trestní řízení Pro vymezení tohoto pojmu použijeme knihy M. Čichoně (2005, s. 28), který uvádí, že „trestní řízení představuje zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení, popřípadě jiných osob zúčastněných na trestním řízení, jehož úkolem je zjistit, zda se trestný čin stal, zjistit pachatele a uložit mu podle zákona trest nebo ochranné opatření.“ Podrobněji se jím budeme zabývat v samostatné kapitole. Probace Pro její bližší určení jsme si zašli do publikace Sociální práce v praxi (in Matoušek, 2005), kde v kapitole 15 Kroftová a Ouředníčková uvádí, že se jedná o organizaci a výkon dohledu nad obviněným, kontrolu výkonu trestů nespojovaných s odnětím svobody. Jedná se též o pozitivní působení na obviněného, aby vedl řádný život, a vyhověl tak soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, čímž dojde k obnově narušených právních a společenských vztahů. Stejným způsobem je probace popisována i v zákoně č. 257/2000Sb., o probační a mediační službě. Tuto činnost u nás zastává Probační a mediační služba, která je specializovanou sociální službou, vykonávající svou náplň v resortu Ministerstva spravedlnosti ČR. Tato sociální služba se považuje za jeden typ sociální služby v trestní justici. Konkrétně se pak probační služba v rámci probace zabývá vytvořením vhodného probačního programu v rámci dohledu a zpracováním zpráv o průběhu dohledu pro soud. Role Jako jednu z definic můžeme využít vymezení ze Slovníku sociální práce (Matoušek, 2003, s.190). Jsou to „standardy chování, očekávaného od jedince v určité sociální pozici, které určují, kdy, kde a co má vykonat. Zároveň určují, co on může očekávat od druhých v případě, že danou roli přijme, nebo nepřijme. Prostřednictvím role je společenská pozice realizována.“ Já pojmem „role“ vnímám vše, co kurátor pro mládež dělá, jak jedná a vystupuje a jak ho vnímají ostatní, kteří s ním přijdou do styku.

9

3

Vymezení pojmu kurátor

3.1 Pojem kurátor v literatuře Při hledání pojmu kurátor pro mládež jsem prošla několik slovníků a encyklopedií, abych hledala pojem sociální kurátor pro děti a mládež, jeho obměny nebo jen pojem kurátor. V Malé Československé encyklopedii z roku 1986 je pod pojmem kurátor uvedeno: „osoba, které je svěřena péče o něco, správce, opatrovník. V evangelických církvích laický představený výboru sboru“. V další encyklopedické literatuře“1 je pod pojmem kurátor uvedeno: obstaratel, opatrovník, správce. V jedné z nich byl pojem kuratorium pro výchovu mládeže vysvětlen jako aktivistické organizace, což si můžeme přeložit tak, že aktivistické organizace převzaly záštitu a odpovědnost za výchovu mládeže. Později se začaly rozlišovat různé druhy kurátorů. Jedná se o kurátora výstavy, sbírek v muzeu, ale i sociálního kurátora pro mládež, jak zní jeho celé jméno, a sociálního kurátora, který má na starosti péči o osoby společensky nepřizpůsobivé, hlavně osoby propuštěné z výkonu vazby a výkonu trestu. Jeho prací by měla být kontinuální postpenitenciální činnost. Poslední zmíněný kurátor je též uveden pod heslem kurátor ve všeobecné encyklopedii Universum z roku 2000. Teprve v posledních letech se v odborné literatuře vyskytuje zmínka o kurátorovi pro mládež. Jednou takovou knihou je „Mládež a delikvence“ od Oldřicha Matouška a Andrey Kroftové (2003), kde v kapitole „Způsoby intervence, které u nás mají tradici“ je stručně popisována jeho činnost a klienti, se kterými pracuje. Hlavní důraz je zde kladen na práci s delikventní mládeží (ti, proti nimž je zahájeno trestní řízení, nebo se dopustili skutku, který by byl za jiných okolností považován za trestný). V další kapitole je pak jen zmíněn jako příklad profesionála, který pracuje s delikventní mládeží a který se může cítit ohrožen spoluprací svého klienta s dobrovolníkem z některého z dobrovolnických programů. Další knihou z posledních let, ve které se hovoří o kurátorovi pro mládež, je „Sociální práce v praxi“ (Matoušek a kol., 2005), kde autor v kapitole „Sociální práce s rizikovou mládeží“ utváří výčet institucí a organizací, které se zabývají rizikovou mládeží. Hovoří o tom, že soustava státních orgánů zabývající se rizikovou mládeží vznikla před rokem 1989 a funguje až do současné doby. Jednotlivé složky této soustavy pak přibližuje popisem jejich činnosti. Zajímavá zmínka o kurátorech pro mládež je také v knize „Zákon o soudnictví ve věcech mládeže“ (Šámal a kol., 2004), kde najdeme komentář ke stejnojmennému zákonu. Hovoří se zde o kurátorech mládeže jako o pracovnících orgánu sociálně-právní ochrany úřadů obcí s rozšířenou působností, kteří mají v trestním řízení na starosti ochranu práv dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu. Jejich úkolem je působení k obnově narušených funkcí rodiny. I v knize „Zákon o sociálně právní ochraně dětí, komentář“ (Novotná a kol., 2002) je v poznámkách k § 32 zmíněn pojem kurátor pro mládež s dovětkem, že se jedná o zaměstnance okresních úřadů, kteří zejména plní úkoly obsažené v ustanovení 1

Ilustrovaná encyklopedie, 1995, Všeobecná encyklopedie 1999

10

§ 31 až § 34 zmíněného zákona č. 359/1999 Sb.. Hovoří se o tom, že mají osobně působit, na děti s poruchami chování a volit k tomu vhodné a účinné prostředky a jejich situaci řešit v místě, kde se dítě zdržuje. V průběhu času od sedmdesátých let do současnosti se pojem kurátor pro mládež objevil i v textu některých zákonů (zákon o výkonu vazby, zákon o výkonu trestu), ale následně byl nahrazen obecnějším pojmem orgán sociálně-právní ochrany.

3.2

Přehled vývoje zákonů vztahujících se ke kurátorovi pro mládež

Základy sociálně právní ochrany dětí byly v našem státě položeny už před druhou světovou válkou. V roce 1947 byl schválen zákon o organizaci péče o mládež, v němž byla deklarována pomoc státu při péči o mladistvé. V prováděcím nařízení pak bylo stanoveno personální zabezpečení nového systému, kdy byla tato agenda převedena na okresní národní výbory a zemské národní výbory. Byly zřízeny komise péče o mládež. V roce 1952 byl schválen nový zákon pod č. 69/1952 Sb., o sociálně-právní ochraně mládeže, kde se uvádělo, že cílem je „řádná výchova všech dětí v uvědomělé občany republiky, připravené přispívat svou prací k prospěchu společnosti“ (Veselá, 2005, s.101). Jak uvádí Veselá, v definici zákona byly uvedeny dosud známé případy náhradní péče a ochrana dětí měla spočívat v poradní a pomocné činnosti. Místem provádění zákona měly být úřadovny ochrany mládeže a jejich personální složení bylo: hromadní poručníci, sociální pracovnice, důvěrníci ochrany mládeže, ostatní spolupracovníci a vedoucí úřadovny, který měl být z řad hromadných poručníků. Tyto úřadovny působily jen do roku 1956, kdy byla agenda přenesena znovu na národní výbory. Velkou změnou v sociálně-právní ochraně mládeže byl zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, kde se druhá hlava nazývala „Účast společnosti při výkonu práv a povinností rodičů“. V roce 1968 byla přenesena působnost ochrany mládeže do rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí. Do té doby byla v působnosti ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. (Veselá 2005, s. 99-104.) Další změnou byl v roce 1975 zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, kde se ve čtvrté části hovoří o sociální péči. Jako její součást byla v § 80 odst. 4 uvedena sociálně-právní ochrana. Ve stejném roce pak byl vydán zákon 129/1975 Sb., kde jsou uvedeny povinnosti národních výborů, jednou z nich je vedení evidence těžko vychovatelných dětí a účast na trestním řízení proti mladistvým. Do účinnosti tento zákon vstoupil 1. 1. 1976 a na jeho základě byli na okresních národních výborech zavedeni kurátoři pro mládež. V mimořádném zpravodaji Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 26. 5. 1975 vyšel pokyn a metodický návod na vedení evidence defektních dětí a mládeže. Další metodické návody pak vyšly ve zpravodajích ministerstva v roce 1976. (Metodický návod pro národní výbory k výkonu dohledu nad dětmi a ke kontrole omezení nezletilých a Metodický návod pro krajské a okresní národní výbory k zajištění sociální a postpenitenciální péče o těžko vychovatelné mladistvé). V metodických návodech ani zákoně není vysloven pojem kurátor, ale hovoří se vždy jen o orgánu pověřeném péčí o mládež. Na základě výše zmíněného zákona a metodických návodů se začal v referátech pověřených péčí o mládež specializovat pracovník, kterému se začalo říkat kurátor pro mládež, někde se jeho označení ještě více upřesnilo přidáním slova sociální (sociální kurátor pro děti a mládež).

11

Bohužel však ještě v roce 1986 se kurátoři pro mládež potýkají s problémem pracovní náplně, která jim byla ministerstvem přislíbena. Další organizační změny týkající se sociálně právní ochrany nastaly v letech 1982-1983. Velkou změnou pak byly zákony č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a č. 114/1988 Sb. o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení. V roce 1994 jednala vláda o programu sociální prevence a prevence kriminality aktuální stav a východiska do roku 1996.2 V usnesení, které na základě tohoto programu vzniklo, se hovoří o vytváření podmínek pro zřízení 1000 nových funkčních míst terénních sociálních pracovníků v oddělení péče o rodinu a dítě okresních a obvodních úřadů, o vytváření podmínek pro zřízení 250 funkčních míst kurátorů pro mládež. V lokalitách s výskytem vysoké koncentrace dětí a mládeže ohrožené sociálně patologickým vývojem navrhuje zřídit experimentálně funkci sociálního asistenta. Dále se v usnesení hovořilo o prohloubení spolupráce sociálních pracovníků vězeňské služby a sociálních kurátorů v systému kontinuálního resocializačního působení ve fázi výkonu trestu i následně po jeho ukončení. Rozvoj spolupráce se týká i kurátorů pro mládež, neboť i ti mohou mít své klienty v těchto zařízeních. Ve stejném usnesení se také hovoří o rozšiřování a zřizování dalších specializovaných pracovišť sociální prevence podle potřeby. Průlomem v sociálně-právní ochraně a stejně tak i v práci kurátora pro mládež bylo schválení zákona č. 359/1999 Sb. a zákona č. 360/1999 Sb., kde byla jasně zakotvena a vymezena jak práce sociálních pracovníků, tak kurátorů pro mládež. V zákonech však není rozděleno, která činnost náleží jednotlivým funkcím. Všichni pracovníci zabývající se sociálně právní ochranou jsou v zákoně nazýváni stejně. Od svého vzniku byl několikrát novelizován a jeho poslední změna nastala v závislosti na zákonu č. 165/2006 Sb.. Úplné znění zákona č. 359/1999 Sb. bylo vyhlášeno pod č. 373/2006 Sb. Některá jeho ustanovení nabyla účinnost až v lednu roku 2007. V návaznosti na zákon o sociálně-právní ochraně dětí vznikly novelizace i dalších zákonů (O. S. Ř., sociálního zabezpečení, atd.). V roce 2003 došlo v našem státě k další významné změně, která se týkala práce kurátorů pro mládež, neboť byl schválen zákon pod č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, kterým byla v trestním zákoně zrušena hlava sedmá a trestním řádu oddíl první v hlavě dvacáté. Ani v tomto zákoně se však nehovoří o kurátorech pro mládež, ale o orgánu pověřeném péčí o mládež. Ze zákona však vyplývají kurátorům pracovní povinnosti stejně tak jako z předešlého zákona.

3.3

Právní předpisy užívané při práci kurátora

Činnost kurátora pro mládež je regulována několika zákony. V žádném z nich se však výslovně nehovoří o kurátorovi, ale o orgánu sociálně právní ochrany. Jsou ale i další zákony a právní předpisy, které ke své práci potřebuje kurátor znát, protože při výkonu své práce a v návaznosti na další sociální služby jsou pro jeho klienty důležité a ovlivňují jejich život. Základním zákonem, který vymezuje oblast činnosti, působnost i orgány sociálně-právní ochrany je zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve 2

Usnesení vlády č. 341/1994 ze dne 15.6.1994

12

znění pozdějších předpisů. Všechny činnosti týkající se dětí (nezletilých i mladistvých) jsou v našem právním řádě zakotveny v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Nejdůležitější paragrafy pro kurátora pro mládež jsou v druhé části, v druhé hlavě. Jedná se o část vztahy mezi rodiči a dětmi, hlavu o výchovných opatřeních. Aby mohl kurátor pro mládež vydat rozhodnutí o výchovném opatření podle předešlého zákona, musí postupovat podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Kdybychom se začali pohybovat v jednotlivých odvětvích práce kurátora pro mládež, dostali bychom se k dalším zákonům. Trestná činnost mladistvých se řeší za pomoci zákona č. 218/2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále jen zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Tento zákon je označován v našem právním systému jako speciální a obecné jsou v případě trestnosti dva. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, upravuje obecné zásady trestního řízení a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, pak skutkovou podstatu trestných činů. Budeme-li se pohybovat stále v oblasti justice, je důležité, aby jako další zákony znal kurátor zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, kde se o kurátorovi také hovoří, když vykonává sociálně právní ochranu. Další oblastí, kterou se kurátor zabývá, jsou přestupky. K nim patří zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. I v tomto řízení má kurátor přesně stanovené povinnosti, které mu ukládá zákon o sociálně-právní ochraně. Uvedený zákon obsahuje specifické ustanovení pro řízení, jehož účastníky jsou mladiství. Aby však mohl kurátor využít své pravomoci, které se skládají z podávání návrhů a podnětů k soudu, musí znát zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Hodně se zde využívá ustanovení § 76 a §76a. Každý pracovník státní správy musí znát zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů a řídit se jím. Nejnovějšími zákony jsou zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k němu prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Klienty kurátorů jsou děti a většina z nich chodí do školy. Časté jsou výchovné problémy, které s ní souvisí. Z toho důvodu je pro kurátora důležité znát zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Jedním z výchovných opatření uváděných v zákoně o rodině, která kurátor při své práci využívá, je ústavní výchova. Aby pak mohl řádně plnit své povinnosti vyplývající ze sociálně-právní ochrany, musí znát zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy a provádění vyhlášku č. 438/2006 Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR, kterou se stanoví podrobnosti o výkonu ústavní a ochranné výchovy. Vzhledem k tomu, že součástí práce kurátora pro mládež je poradenská činnost, jsou výše zmíněné zákony a vyhlášky jen ty základní. V případě, že rodina klienta potřebuje pomoci, může se stát, že se kurátor musí seznámit i s dalšími právními předpisy a umět je správně vyložit a použít.

13

3.4

Oblasti práce kurátora pro mládež v sociálně-právní ochraně dětí

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí v platném znění byl vydán v roce 1999 a poslední novelizace začala platit 1.6.2006. Celý zákon má mnoho částí, abychom však zůstali věrni zadání své práce je, nutné se zmínit o těch částech, které kurátoři pro mládež považují za stěžejní. V hlavě šest se hovoří o péči o děti vyžadující zvýšenou pozornost. Jak uvádí F. Brabenec (Sociální politika 9/2000), úlohou kurátora pro mládež je starat se o děti zmíněné v této hlavě, které jsou taxativně vyjmenované v §6 odst. 1. Abychom si byli schopni představit děti, kterých se právě ustanovení §31 až §34 týká, uvedeme si jejich příklad. Jedná se hlavně o děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život, zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší patnácti let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití. Další skupinu tvoří děti, které opakovaně utíkají od rodičů nebo jiných fyzických či právnických osob odpovědných za jejich výchovu. „Způsob a formy jejich ochrany jsou odlišné od ochrany dětí po narození a dětí útlého věku. Jde již o dospívající osoby, vyrůstající ve svobodném státě, ve kterém je i atribut osobní svobody samozřejmostí, kterou ony využívají a také zneužívají.“ (Brabenec, Sociální politika 9/2000, s. 12) Orgány sociálně-právní ochrany působí na tuto skupinu dětí hlavně výchovným a preventivním způsobem. V této části znění zákona má spíše podobu programu a metod sociální práce než represe. Hledají se způsoby jejich nové pozitivní orientace. „Většina dětí vyžadujících zvýšenou pozornost pochází z nefunkčních rodin a z rodin rozvrácených. Jejich rodiče nejsou schopni je vést svým příkladem k plnění povinností, ke společenským návykům, k mravnímu vědomí i ke smysluplnému jednání a také k využívání volného času, schopností a podněcovat v nich ušlechtilé zájmy. Pro mnohé z nich není jejich domov domovem v pravém slova smyslu, ale jen místem na přespání a uspokojení nejnutnějších osobních potřeb.“ (Brabenec, Sociální politika 9/2000, s. 12) Sociálně-právní ochrana dětí zmíněných na začátku článku je svěřena jak obcím, tak obcím s rozšířenou působností (dříve okresní úřady). Obec v samostatné působnosti by se měla převážně zajímat o jejich volnočasové aktivity, poskytovat jim programy pro vhodné trávení volného času a zaměřovat se na aktivity preventivního charakteru. V přenesené působnosti, kam spadá práce kurátora pro mládež, by měly úřady obce s rozšířenou působností zaměřovat svou pozornost hlavně na děti, u kterých se opakovaně projevují poruchy chování a zvláště pak trestná činnost, ve které se objevují jako pachatelé. Dalším těžištěm jejich práce by měla být pomoc při získávání možnosti přípravy na budoucí povolání. Dětem, které byly propuštěny z ochranné nebo ústavní výchovy, výkonu trestu odnětí svobody, ve spolupráci s úřady práce pomáhají vyhledat vhodné zaměstnání. Špeciánová (2005) pak dále hovoří o tom, že v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí jsou upraveny i metody sociální práce s těmito dětmi (§32 odst. 3), kdy se zdůrazňuje osobní kontakt sociálních pracovníků jak s dětmi, tak s jejich rodiči. „Sociální pracovníci by přitom měli volit takové prostředky působení na děti, které na dítě budou působit účinně podle druhu a povahy poruchy v jeho chování a podle jeho sociálního postavení. Pokud je to možné a účelné, zákon o sociálně-právní ochraně doporučuje řešit problémy dítěte v prostředí, ve kterém se dítě zpravidla zdržuje.“ (Špeciánová, 2005, 4.část, s.28)

14

Předmětem sociálně-právní ochrany dítěte se trestní řízení stává ve dvou případech, a to když je dítě pachatelem trestného skutku nebo jeho obětí. Převážná část kurátorů pro mládež se zabývá jen tím případem, kdy je dítě pachatelem. V ustanovení § 33 zákona 359/1999 Sb. je tedy stanovena věcná příslušnost úřadu, který je příslušný podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Místní příslušnost úřadu se řídí místem trvalého bydliště dítěte, které se stalo pachatelem. Ve stejném paragrafu se také hovoří o povinnosti zaměstnance úřadu obce s rozšířenou působností účastnit se ústního jednání o přestupku v případě, že se jedná o mladistvého pachatele. Stejně jako v předešlé části se zde jedná o věcnou příslušnost. Při novelizaci zákona v roce 2006 prošlo zmiňované ustanovení uvedenou změnou. V původním znění se hovořilo jen o vyrozumívání příslušného úřadu o vedeném řízení s mladistvým a následné možnosti podat odvolání proti rozhodnutí o přestupku. Další oblastí, kde hlavně kurátor pro mládež vykonává sociálně-právní ochranu, jsou věznice. Zákon ukládá pracovníkům úřadu obce s rozšířenou působností spolupracovat s věznicemi, vyjadřovat se na jejich žádost k formě přípravy na budoucí povolání. Důležitou povinností zaměstnanců zmíněného úřadu je navštěvovat jednou za tři měsíce dítě umístěné ve vazbě nebo výkonu trestu a stejně tak i dítě, o které pečuje odsouzená matka. Budeme-li dále hovořit jen o mladistvých ve výkonu vazby a trestu, kurátor pro mládež má právo hovořit s mladistvým bez přítomnosti další osoby, přičemž vykonaná návštěva kurátora pro mládež ve věznici se nezapočítává do doby návštěv, které může mladistvý v kalendářním měsíci mít. (Špeciánová, 2005) Nejen kurátoři pro mládež, ale i sociální pracovníci pracují s institutem ústavní výchovy. V trestním právu se pak objevuje, a kurátor pro mládež s ním musí pracovat, institut ochranné výchovy. Zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy definuje zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních, o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších právních předpisů, v platném znění. Ústavní výchova se nařizuje na návrh rodičů nebo orgánu sociálně-právní ochrany. Také je možné, že řízení o ústavní výchově zahájí soud sám na základě podnětu orgánu sociálně-právní ochrany. Ve chvíli, kdy byl vydán rozsudek o jejím nařízení a nabyl právní moci, pracovník úřadu obce s rozšířenou působností sjedná dobu a místo nástupu dítěte do příslušného zařízení a požádá rodiče či osoby odpovědné za výchovu o součinnost. Ta by měla vypadat tak, že zákonný zástupce ve stanoveném termínu předá dítě do určeného (domluveného) zařízení. Možné je, když s tím budou rodiče souhlasit, aby toto předání zařídil pracovník (kurátor) sám. V případě, že rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte toto dítě do zařízení nedodají, stejný úřad podá k soudu návrh na výkon rozhodnutí. Od chvíle umístění dítěte v ústavu je pracovník obce s rozšířenou působností, pro nás kurátor pro mládež, povinen sledovat výkon jeho ústavní nebo ochranné výchovy. Tato povinnost obnáší: „- sledovat dodržování práv dítěte umístěného ve školských zařízeních pro výkon ústavní či ochranné výchovy, v ústavech sociální péče a ve zvláštních zdravotnických zařízeních, − sledovat rozvoj duševních a tělesných schopností dítěte, − sledovat, zda trvají důvody pro pobyt dítěte v ústavním zařízení, − sledovat, jak se vyvíjí vztah mezi rodiči a dítětem“ (Špeciánová, 2005, 4.část, s. 37) Způsob, jakým zmíněné úkoly vykonává, jsou jak návštěvy dítěte v zařízení, tak pravidelná spolupráce s rodinou s cílem umožnit návratu dítěte. Podle novelizace

15

zákona o sociálně-právní ochraně z roku 2006 je toto pravidlo plněno tak, že pracovník navštíví dítě a rodiče nejméně jednou za tři měsíce. V době návštěv ústavu je pracovník oprávněn hovořit s dítětem o samotě i nahlížet do dokumentace, která je v ústavu o dítěti vedena. Z ustanovení §30 zmiňovaného zákona vyplývá povinnost ústavů žádat orgány sociálně-právní ochrany o písemný souhlas s pobytem dítěte u jeho rodičů nebo jiných fyzických osob. Doba pobytu je stanovena nejdéle na 14 dní, ale orgán sociálně-právní ochrany ji může podle potřeby prodlužovat. Souhlas by měl být vydáván až po bedlivém posouzení aktuální rodinné situace a podmínek, které jsou na dobu pobytu pro dítě připraveny. Jedině tak lze zajistit, aby pobyt v rodině byl dítěti ku prospěchu. (Špeciánová, 2005) Nesmíme zapomenout ani na oblast sociálně-právní ochrany ve zvláštních případech. Jedná se hlavně o situace, kdy je třeba učinit opatření k ochraně života dítěte a k uspokojení jeho základních potřeb v nejnutnějším rozsahu včetně lékařské péče z důvodu, že se jedná o dítě bez jakékoli péče. Způsoby, kterými tuto povinnost vykoná, jsou uvedeny v §37 odst. 3 zmiňovaného zákona. Jde o podání návrhu na nařízení předběžného opatření podle §76a občanského soudního řádu k opatrovnickému soudu, podání návrhu na ustanovení opatrovníka nebo poručníka dítěti, návrh na nařízení ústavní výchovy nebo zprostředkování umístění dítěte v azylovém zařízení. Špeciánová (2005) uvádí, že k definitivnímu závěru o posouzení míry ohrožení dítěte by nemělo docházet jen na základě posouzení zaměstnanců orgánu sociálněprávní ochrany, ale mělo by být výsledkem posuzování více odborníků z odlišných oblastí. Je si však vědoma toho, že v převážné míře je takovéto posouzení z praktického hlediska nemožné pro časovou tíseň. Předběžné opatření vydané podle ustanovení §76a O.S.Ř má pak platnost jeden měsíc, pokud není usnesením soudu na další měsíc prodlouženo.

3.5 Klienti kurátora pro mládež Abychom mohli hodnověrně zmapovat práci kurátora pro mládež, musíme se zamyslet nad otázkou: Kdo je klientem kurátora pro mládež? V Psychopatologii pro pomáhající profese od Marie Vágnerové (2004) se hovoří o psychologické problematice odlišného životního stylu a sociální patologie. Tato problematika je pak dále rozpracována. Je možné říci, že osoby od 10 let do 18 let věku, které naplňují znaky zmíněné v uvedené kapitole, jsou klienti kurátora pro mládež. Pro důkladnější představu stručně přiblížím základní kategorie. 3.5.1 Delikventní mládež Pod pojmem delikventní chování se může skrývat několik forem chování, které různí autoři nazývají různě. Pro nás se shoduje delikventní chování s chováním kriminálním, kterého se dopouštějí děti mladší 18 let. Jedná se jak o děti, které nejsou trestně odpovědné, tak o „mladistvé“ v rozmezí mezi 15. až 18. rokem věku. Pro bližší přiblížení těchto osob využijeme popisu a hodnocení M. Vágnerové (2004), která uvádí, že do kategorie kriminálního chování je možné zařadit aktivity porušující právní normy. V našem případě se jedná o závažné činy vymezené trestním zákonem, a nikoliv o překročení nepsaných společenských pravidel. Takto popsané jednání je hodnoceno jako nepřijatelné, protože vede k újmě nebo strádání lidí (obětí). V trestním zákoníku je

16

přesně uvedeno jeho sankcionování. „Pachatelé trestných činů nejsou schopni nebo ochotni plnit základní požadavky a očekávání společnosti. Většině z nich chybí náhled na nevhodnost vlastního chování, a nemají proto potřebu usilovat o nápravu nebo hledat terapeutickou pomoc.“ (Vágnerová, 2004, s. 805) Jednání popsané tímto způsobem nevede k pozitivnímu efektu a v současné společnosti je možné hovořit o tom, že je považováno ze sociálněadaptačního hlediska za neúčinné. My však kriminální aktivitu můžeme popsat jako specifickou variantu chování rozvinutou na základě mnoha nespecifikovaných faktorů. (Vágnerová, 2004) V průběhu doby se dospělo k názoru, že abychom mohli posoudit možnosti nápravy delikventních jedinců, je důležité, pochopit příčiny jejich chování. V současné době (v posledních desetiletích) se hovoří o tom, že k projevům delikventního chování dochází v důsledku působení více faktorů na jedince, mezi něž se počítají endogenní faktory (genetické dispozice, soubor dědičných předpokladů) stejně jako exogenní (jedná se o faktory vnějšího prostředí, mezi něž patří vliv rodiny, školy, širšího prostředí zahrnující vliv vrstevníků i kamarádů až po vliv celé společnosti včetně jejího politického uspořádání). Jedinec se tak formuje prostřednictvím dispozic a predispozic v konkrétním společenském prostředí. (Padrnost a kol., 2004) 3.5.2 Děti s poruchami chování „Poruchy chování lze charakterizovat jako odchylky v oblasti socializace, kdy jedinec není schopen respektovat normy chování na úrovni odpovídající jeho věku, event. na úrovni svých rozumových schopností.“ (Vágnerová, 2004, s.779) Vágnerová (2004) uvádí, že takové chování se projevuje nerespektováním sociálních norem platných v dané společnosti. O poruše v chování je však možné hovořit jen tehdy, když jedinec je schopen chápat význam a podstatu normy, ale přesto se jí neřídí nebo se jí nedokáže řídit. Nehovoří se zde o možnosti, že normu jedinec nezná, ale i tak jsme přesvědčeni, že s touto variantou se počítá, protože se hovoří o úrovni odpovídající jeho věku. Projevuje se většinou v kontaktu s dalšími osobami v okolním světě, což nese za následek neschopnost navázat a udržet přijatelné sociální vztahy. Jako hlavní překážka je uveden nedostatek empatie, egoismus, nadměrné zaměření na sebe sama a uspokojení vlastních potřeb. Pro tyto jedince má vztah takovou hodnotu, jaký slibuje okamžitý užitek. Velmi často se stává, že sami „nezažili žádný citový vztah, který by jim poskytl potřebnou pozitivní zkušenost a rozvinul jejich schopnost vcítění“. (Vágnerová, 2004, s. 780) Často pak za porušení normy nepociťují vinu, protože jejich svědomí není dostatečně vyvinuto. Optimistické naopak je, že poruchy chování v dětském věku mohou mít přechodný charakter. V opačném případě se může jednat o signál ukazující na rozvíjející se poruchy osobnosti. Asociální chování jen velice zřídka začíná až ve věku dospělosti. Mezi základní typy poruch chování se počítá lhaní, které je možné chápat jako vědomé uvedení nepravdy s úmyslem uniknout od osobně nepříjemné situace. Cílem bývá získání času nebo získání jiné výhody, na kterou není většinou právní nárok. Významným faktorem u lhaní je jeho četnost, výběr osob, jimž lže, a situace, v níž lže. Patologická lhavost je pak jedním ze symptomů disociální poruchy osobnosti. Jako další typy jsou zde uváděny záškoláctví, útěky a toulání. Všechny tyto varianty jsou chápány jako obranné únikové jednání dítěte s cílem uniknout z prostředí,

17

které ho ohrožuje nebo je pro něj jinak nepřijatelné. Motivy a projevy jednotlivých úniků se však mohou lišit. Záškoláctví může být spojeno s negativním postojem ke škole nebo nepřijetím pozitivní hodnoty vzdělání, ale může být i reakcí na prospěchové selhání. Při hodnocení záškoláctví je důležitá jeho četnost a příčiny. Také je nutné znát postoj dítěte ke škole. „Opakované a plánované záškoláctví bývá signálem odlišnosti socializačního vývoje, určitého postoje k autoritě a normě povinnosti, kterou dítě není ochotné či schopné akceptovat. Dost často jde o děti, u nichž je v důsledku dysfunkční rodinné výchovy vztah k běžným hodnotám a normám celkově změněn“ (Vágnerová, 2004, s. 794). Vedle záškoláctví se za poruchu chování považují útěky z domova nebo jiného přirozeného prostředí dítěte (ústavní zařízení). Vyznačuje se tím, že se jedná často o plánované, opakované a připravené akce vyplývající často z dlouhodobých problémů, kdy se dítě nechce vrátit domů. Některé z nich mají přesný cíl. Všechny útěky však nemůžeme hodnotit stejně. Některé jsou impulsivní, u těch se jedná většinou o zkratkovou reakci na nezvládnutou situaci ve škole nebo doma a dítě se většinou chce vrátit domů. Když se problém vyřeší, útěk se neopakuje. (Matějček, 1991) Na útěky navazuje toulání. „Je výrazem nedostatečné citové vazby k lidem a zázemí, jež bývá natolik dysfunkční, že na něj dítěti nezáleží, nebo je dokonce odmítá“ (Vágnerová, 2004, s. 794). Toulání bývá často spojeno s dalšími variantami poruchového chování, které se stává prostředkem jejich obživy. „U dospívajících je zvýšené riziko, že se pro ně toulavý způsob života stane návykem, že nebudou schopni přijmout omezení dané povinnostmi stabilního zaměstnání a postupně skončí jako bezdomovci“ (Vágnerová, 2004, s. 795). 3.5.3 Děti s agresivní poruchou chování Agresivní chování je spojeno s omezováním základních práv ostatních. Většinou se jedná o nepřiměřený prostředek k ukojení nějaké potřeby a nevhodný způsob k dosažení obecně přijatelných cílů. U některých dětí se již agresivita stává sama cílem. Násilné jednání může být zaměřeno jak vůči lidem, tak zvířatům nebo věcem. U nezletilých se nejčastěji jedná o rvačky rovnocenných vrstevníků a hrubé, kruté a necitelné fyzické napadání slabších (šikana). U rvaček jde hlavně o impulsivní jednání, kdežto šikana se řadí mezi naplánované uspokojení vlastní nadřazenosti a moci nad slabším jedincem (Vágnerová, 2004). V publikacích M. Koláře (1997 a 2001) je šikana charakterizována jako jednání, kdy silnější žák nebo žáci pro vlastní potěšení často opakovaně ubližují druhým. Z počátku se tak děje nenápadně, prostřednictvím různých legrácek a „testíků“ (strkání, nadávání, schovávání věcí…), případně odmítáním, přehlížením, zesměšňováním a pomlouváním. Později se „otravování“ života obětem stupňuje. P. Říčan (1995) pak poukazuje na to, že sklony k agresivnímu chování mívají děti, které mají zkušenosti s negativním postojem rodičů. Jejich rodiče bývají často tolerantnější k agresivnímu jednání a sami ve výchově využívají fyzické tresty. Za další typ agrese považujeme projevy domácího násilí, kdy děti napadají vlastní rodiče nebo další členy domácnosti. 3.5.4 Mladistvý užívající psychoaktivní látky „Jako psychoaktivní označujeme látky, které mohou měnit psychický stav, obvykle subjektivně žádoucím způsobem“ (Vágnerová, 2004, s. 548).

18

Do takovéto skupiny pak patří všechny návykové látky u nás považované za drogy, bez rozdílu, zda o nich budeme hovořit jako o tvrdých nebo měkkých. V každé zeměpisné šířce a společnosti si postupem doby našla nějaká droga své místo. Lidé si na ni zvykli, naučili se s ní zacházet a tolerovat určité její používání. Neznamená to však, že její účinky jsou jiné než u ostatních drog, jen její užívání je společností více tolerováno a problémy s ní více přehlíženy. Důsledky užívání se pak dělí na akutní intoxikaci, kdy se jedná o změnu fyziologických a psychických funkcí jedince, a zneužívání, kdy po dlouhodobém používání takové látky dochází k psychické nebo somatické změně. Toto jednání je možné považovat za sebepoškozování. Posledním stádiem je závislost, kdy jedinec svou „drogu“ potřebuje k normálnímu fungování svého organizmu. Závislost je v současné době považována za onemocnění, které postupně vede k narušení tělesných, psychických a sociálních funkcí (Vágnerová, 2004). Toto je představení nejužšího pojetí klientů kurátora pro mládež, ale kurátoři považují za klienty celé rodinné systémy, ve kterých se vyskytují výše zmínění „klienti“.

19

4

Trestní řízení

Abychom byli schopni dostatečně poznat práci kurátora pro mládež, je důležité, abychom se seznámili s trestním řízením. Základním právním předpisem při trestním řízení je zákon č. 141/1961 Sb. trestní řád, od 1. 1. 2004 platí také speciální právní předpis o trestním řízení proti mladistvým, uvedený v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže . Celá následující kapitola bude zpracována na základě knihy od M. Čichoně (2005), který uvádí:

4.1

Stadia trestního řízení

Celé trestní řízení lze rozdělit na dvě stadia, a to na stadium předsoudní, které zahrnuje postup před zahájením trestního stíhání a přípravné řízení. Soudní stádium se pak dělí na část předběžného projednání obžaloby, hlavního líčení, odvolacího řízení a řízení vykonávacího. Každou z těchto částí si rozebereme samostatně, a to přímo ve stavu, který platí pro mladistvé. 4.1.1 Postup před zahájením trestního stíhání Orgány činné v trestním řízení přijímají oznámení o skutečnostech, že byl spáchán trestný čin, o kterém, v případě mladistvých, hovoříme jako o provinění. Orgány činnými v trestním řízení se rozumí útvary Policie ČR a státní zastupitelství. Na základě oznámení policejní orgány shromažďují informace týkající se obsahu oznámení. Jestliže se zjistí, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba, zahájí se usnesením trestní stíhání. Po celou dobu do rozhodnutí soudu o vině či nevinně se však s obviněným zachází podle zásady presumpce neviny. Pokud se však při prošetřování oznámení zjistí, že se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu, policejní orgán věc usnesením odloží. V případě podezření na přestupek postoupí věc k vyřízení místně příslušnému obecnímu úřadu k přestupkové komisi a v případě podezření na kázeňské nebo kárné provinění k příslušnému orgánu. 4.1.2 Přípravné řízení Přípravné řízení začíná vydáním usnesení podle § 160 zákona č. 141/1961 Sb., v platném znění, o zahájení trestního stíhání. Toto usnesení je vydané jen v případě, že je dostatečně odůvodněn závěr, že byl spáchán trestný čin a že ho spáchala určitá osoba. Osoba, která je označena v usnesení o zahájení trestního stíhání, se v další části řízení nazývá obviněný nebo obviněná. V zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže je pak uvedeno, že usnesení o zahájení řízení vedeného proti mladistvému se doručuje jak obviněnému, jeho zákonnému zástupci a příslušnému orgánu sociálněprávní ochrany dětí, tak Probační a mediační službě. Měli bychom také upozornit na to, že u mladistvých zákon stanoví nutnou obhajobu, a proto další, komu se doručuje usnesení o zahájení trestního řízení, je advokát. Ten je buď zvolen na plnou moc nebo ustanoven soudem ex offo. V zákoně je v § 42 jasně uvedeno, že „Mladistvý musí mít obhájce od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle tohoto zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných,

20

ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit.“ „Účelem tohoto stadia je shromáždit všechny materiály a důkazy k podání obžaloby. Zahájením trestního stíhání se tedy věc dostává do stadia, kdy je možno provádět procesní úkony, tj. vyslýchat svědky, opatřovat znalecké posudky, realizovat zajišťovací prostředky, tj. vzít např. obviněného do vazby, nařídit domovní prohlídku.“ Čichoň (2005, s.29) Přípravné řízení má formu vyšetřování, které provádí policejní orgán, tedy policejní komisař. Dozorující funkci má státní zástupce, který se sám může zúčastnit vyšetřovacích úkonů, dávat pokyny policejnímu orgánu, vyžadovat spisy, které po dokončení může také vracet k došetření (doplnění dalších úkonů). Místní příslušnost vyšetřovacích orgánů v řízení ve věcech mladistvých se řídí podle místa trvalého bydliště mladistvého. V případě, že mladistvý žádné trvalé bydliště nemá, se řídí podle místa, kde se zdržuje nebo pracuje. Pokud ani toto nelze určit, pak je místní příslušnost tam, kde se čin projevil. Celé vyšetřování končí až tehdy, když jsou shromážděny všechny podklady k podání obžaloby. Ze spisu musí být patrno, zda se stal skutek, ve kterém je spatřován trestný čin, zda a z jakých pohnutek ho spáchal obviněný, jaké jsou podstatné skutečnosti na posouzení nebezpečnosti trestného skutku, všechny dostupné podklady pro stanovení způsobené škody (znalecké posudky...) a u mladistvých zvláště pak okolnosti, které vedou k posouzení osoby pachatele. Z tohoto důvodu se v § 55 a § 56 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, hovoří o zjištění poměrů mladistvého a zprávě o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální životní situaci mladistvého. Je zde také uvedeno, že vypracováním zmíněné zprávy je pověřen orgán sociálně-právní ochrany dětí. „Vyšetřování nemusí skončit jen podáním obžaloby. Pokud policejní orgán dospěje k názoru, že v daném případě nejde o trestný čin, neboť se skutek nestal, nebo daný skutek není trestným činem nebo není prokázáno, že jej spáchal obviněný, nebo je trestní stíhání nepřípustné nebo byl obviněný nepříčetný, či zanikla-li trestnost činu, pak trestní stíhání dle § 172 Tr. ř. zastaví.“ (Čichoň, 2005, s. 29) Dalším způsobem jak ukončit vyšetřování a nepodávat obžalobu je, na základě provedeného vyšetřování, zjištění, že se nejedná o trestný čin, ale o přestupek. Státní zástupce pak celou věc postoupí příslušnému orgánu (úřadu) k projednání. Státní zástupce však místo podání obžaloby může učinit i odklon v trestním řízení, kterému se slangově říká postup podle § 307 trestního řádu. Za souhlasu obviněného a za splnění dalších podmínek k tomu stanovených zákonem je možné podmíněně zastavit trestní stíhání. 4.1.3 Soudní stadium řízení Po podání obžaloby státním zástupcem místně a věcně příslušnému soudu, se obviněný dále nazývá obžalovaným, u mladistvých se jedná o soud v místě trvalého bydliště, nebo v místě, kde se mladistvý zdržuje či pracuje. V případě, že soud má pochybnosti o důvodném podání obžaloby, nařídí její předběžné projednání. Toto stadium se v praxi objevuje výjimečně. Když soud prostuduje obžalobu a jeví-li se mu důvodná, nařídí ve věci soudní jednání. V trestním řízení se tomuto jednání říká hlavní líčení a je považováno za

21

nejdůležitější v celém trestním řízení. V případě, že se jedná o skutek, u kterého se v trestním zákoně hovoří o trestu s horní hranicí menší než 5 let, bude hlavnímu líčení předsedat samosoudce. V opačném případě (s horní hranicí převyšující 5 let) bude rozhodovat při hlavním líčení senát. Předseda senátu nebo samosoudce v rámci hlavního líčení opatří důkazy navrhované v obžalobě a zabezpečí jejich provedení u jednání. Zajistí také účast všech zainteresovaných, jako je obžalovaný, státní zástupce, obhájce, orgán sociálně právní ochrany v případě mladistvého, svědci, znalci a vyrozumí o jednání poškozeného. V průběhu samotného hlavního líčení probíhá dokazování, jehož smyslem je zjistit skutečný stav věci. V našem trestním právu se řídíme zásadou, že jednání u soudu je ústní. V tomto stadiu je nutné rozlišit postavení jednotlivých stran. Státní zástupce se snaží provedenými důkazy prokázat vinu obžalovaného. Naproti tomu obžalovaný a jeho obhájce (u mladistvých vždy, neboť se jedná o nutnou obhajobu) se snaží učinit všechna nezbytná opatření, aby vinu vyvrátili nebo alespoň vinu obžalovaného zmírnili. „Smyslem účasti orgánu sociálně právní ochrany je hájit zájmy mladistvého“ (Čichoň, 2005, s. 30.) Za důležité také považuji upozornit, že jednání s mladistvým u soudu je neveřejné. Po ukončení dokazování na závěr hlavního líčení je dán prostor k závěrečným řečem státnímu zástupci, obhájci, obžalovanému, následně pak v případě mladistvého orgánu sociálně právní ochrany a znovu ještě obviněnému z důvodu práva posledního slova. Po krátkém přerušení, kdy se senát rozhoduje a samosoudce přemýšlí o trestu, vynese soud rozsudek nebo jiné rozhodnutí, kterým je hlavní líčení ukončeno. V zásadě soud může rozhodnout jak o vině, tak o trestu, ale může též usnesením rozhodnout o odklonu v trestním řízení nebo obžalovaného zprostit obžaloby. Proti rozhodnutí soudu v prvním stupni je možné podat opravný prostředek. V případě rozsudku se jedná o odvolání, a v případě usnesení se postupuje formou stížnosti. O obou druzích opravných prostředků rozhoduje nadřízený soud. Odvolání je možné podat jak do celého výroku rozsudku, tak jen do jeho části. 4.1.4 Odvolací řízení Proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustný řádný opravný prostředek nazývaný odvolání, který má odkladný účinek. Jestliže byl opravný prostředek podán včas a řádně, rozhodnutí prvního stupně není v právní moci a nemá žádný právní účinek. „V rámci odvolacího řízení soud přezkoumává předcházející řízení a rozhodne o odvolání tak, že buď vyhoví nebo jej zamítne, popřípadě vrátí věc zpět soudu prvního stupně. V tomto případě stanoví odvolací soud rovněž důvody, proč věc vrací, a stanoví postup, který musí soud prvního stupně dodržet.“ Čichoň (2005, s. 31) Jakmile rozhodne odvolací soud o meritu věci, je rozhodnutí pravomocné a vykonatelné. Takovéto rozhodnutí je možné změnit jen mimořádnými opravnými prostředky (dovolání, stížnost pro porušení zákona, obnova řízení).

4.2

Úpravy trestního řízení pro mladistvé

V celé této kapitole hovoříme o trestním řízení. Průběžně byly zmiňovány i úpravy v řízení s mladistvými, ale zde bychom měli postihnout hlavní zásady a principy vymezené zákonem č. 218/2003 o soudnictví ve věcech mládeže. Platí zde řada pravidel a výjimek, které chrání práva mladistvého. Hlavní myšlenkou zákona je, že i když se

22

mladistvý dopustil trestného jednání, není jeho osobnost ještě dostatečně vyzrálá, aby byla schopna čelit trestnímu stíhání stejně jako dospělá osoba. Z tohoto důvodu se řízení proti mladistvým jen velmi výjimečně vede společně s dospělým pachatelem, a to jedině za předpokladu, že je to nutné k všestrannému a objektivnímu objasnění skutečností. Mladistvý má v řízení výrazná práva. V zákoně je hlavní důraz kladen na právo na dobré zacházení s ohledem na jeho věk, duševní vyspělost a zdravotní stav. Aby se docílilo zmíněného práva, zákon stanoví požadavek, „aby v trestním řízení ve věcech mladistvých byli soudci, státní zástupci, policisté a úředníci probační a mediační služby vybíráni z osob, které mají dostatek životních zkušeností. Předpokládá se, že tyto osoby jsou specializovány na problematiku mladistvých.“ Čichoň (2005, s.54) Významným právem je také účast zákonného zástupce v trestním řízení. Má možnost nejen se účastnit všech úkonů, ale může zvolit mladistvému obhájce, činit za něj návrhy nebo podávat opravné prostředky. V případě, že jeho činnost směřuje v prospěch mladistvého, může být činěna i proti jeho vůli. Dalším významným rozdílem v řízení proti mladistvým je, že mladistvý může být vzat do vazby jen tehdy, jestliže účelu vazby nejde dosáhnout jinak. Vazbu tak lze nahradit procesními prostředky, jako je záruka zájmového sdružení občanů, písemný slib mladistvého, dohled probačního úředníka, umístění v péči důvěryhodné osoby. Mezi neprocesní náhrady vazby pak patří využití soudního rozhodnutí o uložení ústavní výchovy a umístění ve výchovném prostředí, použití včasné pomoci probačního úředníka. Nejdůležitějším rozdílem mezi řízením pro mládež a pro dospělé je ochrana osoby obžalovaného. Již v § 3 odst. 5 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže se hovoří o tom, že je třeba chránit osobní údaje a soukromí osoby, proti níž je vedeno trestní řízení. Důvodem je ochrana před škodlivými vlivy. Tento duch je pak patrný i v dalších ustanoveních, jako jsou § 52 až §54 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, kde jsou uvedeny podmínky, za kterých se smí sdělovat informace o případu, a jak s těmito informacemi následně nakládat. Všechny zúčastněné osoby v průběhu celého trestního řízení (orgán sociálně právní ochrany, probační úředník) jsou v průběhu řízení poučeni a podpisem stvrzují povinnost zachovávat mlčenlivost, i když mají mlčenlivost danou morálními pravidly své profese. Za významnou považuji i zásadu v § 3 odst. 6 zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže hovořící o tom, že řízení vedené jak proti mladistvým, tak dětem mladším patnácti let by mělo probíhat bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě. Výchovný efekt by měla plnit i zásada zmíněná v § 3 odst. 7 stejného zákona, že by celé řízení mělo směřovat k tomu, aby poškozený dosáhl náhrady škody vzniklé protiprávním jednáním mladistvého nebo jiného přiměřeného zadostiučinění.

4.3

Trestní řízení s osobami mladšími patnácti let

Zákon hovoří o trestní odpovědnosti nezletilých (osob mladších patnácti let) jasně. Dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné, ale v případě, že se taková osoba dopustí činu jinak trestného, je nutné, aby jeho jednání bylo úředně projednáno. V tomto případě se nejedná o trestní řízení, ale o občanské soudní řízení s použitím ustanovení zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. V komentáři k zákonu je uvedeno, že „základním smyslem projednání těchto činů v systému soudnictví ve

23

věcech mládeže je rychlá a adekvátní reakce na jejich jednání, předcházení jejich opakování, náležitá reflexe potřeb osob jimi poškozených a zvláště pak vytvoření podmínek pro další sociální a duševní rozvoj dětí, které se jich dopustily.“ (Šámal a kol., 2004, 788). Řízení pak má odpovědět na dvě věci, zda byl spáchán čin jinak trestný, a v případě, že ano, uložit dítěti vhodné výchovné opatření. Řízení je proto zahájeno vždy jako nesporné jednání ve věcech péče o nezletilé, na návrh státního zástupce nebo usnesením soudu pro mládež o zahájení řízení (z vlastního popudu). Státní zástupce je povinen podat návrh bezodkladně, jakmile se dozví, že trestní stíhání je nepřípustné. V případě, že by byl návrh podán někým jiným než státním zástupcem, soud by řízení zastavil. Každé dítě mladší patnácti let musí být v řízení zastoupeno opatrovníkem (§ 91 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb.), kterého určí soud z řad advokátů uvedených v seznamu příslušného soudu. V průběhu řízení musí být zjištěn názor dítěte na navrhované opatření, tuto právní zásadu mu zaručuje jak zákon o rodině (§ 31, odst. 3), tak ustanovení občanského soudního řádu (§ 100 odst. 3), kde se hovoří o tom, že v případě, že účastníkem řízení je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby zjistil jeho názor ve věci. Stejně tak má právo se vyjádřit k zamýšlenému opatření (Padrnost a kol., 2004). Očekává se, že každé dítě posoudí pedagogicko-psychologická poradna nebo znalci z oboru dětské psychologie, kteří se vyjádří k uložení výchovného opatření. Možnosti opatření jsou uvedeny v § 93 zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže a jedná se o dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu a jako třetí a nejpřísnější ochrannou výchovu. Zákon však také umožňuje upustit od uložení opatření (§ 93 odst.7) v případě, že projednání případu před státním zástupcem nebo soudem postačí jako vhodné výchovné působení. Padrnost (2004) dále uvádí, že je možné uložit i několik výchovných opatření, když je to nezbytné k dosažení účelu zákona. Obligatorně se nezletilému uloží ochranná výchova v případě, že dovršil dvanáctý rok věku a nepřekročil patnáctý rok věku a spáchal-li čin, za který je podle trestního zákona možné uložit trest výjimečný, nebo opakovaně závažnější povahy. Rozhodnutí o uložení opatření musí být vyhlášeno rozsudkem, ve kterém je též uvedena náhrada nákladů řízení pro opatrovníka nezletilého (§ 95).

4.4

Zpráva pro potřeby trestního řízení

Hlavní součástí práce kurátora pro mládež v trestním řízení je sepsání zprávy o osobě, rozumových a vývojových schopnostech a rodinném zázemí pachatele trestního jednání. Již v roce 1987 byla vypracována vzorová zpráva, která je dodnes s malými úpravami považována za vhodnou předlohu zpráv podávaných orgánům činným v trestním řízení podle zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže. Jejím základním obsahem je: 1. hlavička – přesné určení osoby mladistvého: jeho celé jméno, datum narození a trvalé bydliště. 2. otec – jméno, datum narození, místo jeho současného pobytu, dosažené vzdělání a jeho nynější postavení v zaměstnání a místo jeho výkonu (firma), zda se s mladistvým stýká v případě, že žije jinde. 3. matka – stejné informace jako u otce.

24

4. sourozenci – jejich jména, data narození, místa pobytu, zda jsou vlastní nebo jen polorodí a koho z rodičů mají s mladistvým společného, jejich socioprofesní status a jejich vliv na mladistvého. 5. další spolubydlící v bytě – jména, data narození, jejich vztah k mladistvému a stručná charakteristika podobná informacím o otci nebo matce. 6. bydlení – jedná se o popis prostředí, ve kterém mladistvý žije, jako je velikost bytu, zhodnocení jeho vybavení, zda je dostačující, jeho stáří, celková upravenost a vhodnost. 7. charakteristika rodiny – měla by přiblížit, v jaké rodině mladistvý žije, zda se jedná o úplnou nebo neúplnou rodinu nebo zda jeho rodiče žijí jako nesezdaný pár. V případě rozvodu nebo rozchodu rodičů se pak uvádí, od kdy je rodina rozvrácena a jakým způsobem tento stav mladistvý vnímal a jak na něj působil. 8. vztahy v rodině – měly by zachycovat vztahy rodičů mezi sebou, vztahy rodičů k mladistvému a stejně tak vztahy mladistvého k dalším členům rodiny (sourozenci, spolubydlící osoby), jejich výchovné působení na mladistvého a způsob komunikace a pozice v rodině. 9. kulturní úroveň rodiny – zhodnocení rodiny, na jaké je mentální úrovni, do jaké společenské vrstvy se její členové řadí a jaké hodnoty vyznávají. 10. předškolní věk mladistvého – popis, od kdy a kam chodil mladistvý do předškolních zařízení. V případě, že se u něj projevovaly nějaké problémy, jejich bližší specifikace a doba projevu. 11. školní docházka mladistvého – chronologický popis povinné školní docházky mladistvého s přesným vyjmenováním všech škol a počtu v nich absolvovaných tříd, s jejich prospěchem a chováním, vyjmenování jednotlivých výchovných problémů (neomluvená absence, přestupky proti školnímu řádu), vztahy ke spolužákům a učitelům. 12. socioprofesní vývoj mladistvého – zmapování času po absolvování povinné školní docházky, docházka mladistvého do dalšího typu škol (učiliště, střední odborné učiliště, škola), jeho prospěch a chování a obdobné informace jako u základní školní docházky, nástup do zaměstnání, s určením činnosti výkonu práce a jeho chování v něm. 13. Pobyt mladistvého v kolektivních zařízeních – v jakém období a proč byl mladistvý umístěn do ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě zda byl ve vazbě nebo výkonu trestu. 14. zájmy a volnočasové aktivity mladistvého – čím se mladistvý zabývá ve svém volném čase, co ho baví, kam chodí a s kým, zda je aktivně zapojen do smysluplenné činnosti (organizován v nějakém spolku či klubu), kdy se vrací domů a zda rodiče vědí, s kým jejich dítě tráví volný čas. Zahrnujeme sem i brigády a výši kapesného, které mladistvý dostává od rodičů, a způsob jeho utrácení. 15. zdravotní stav mladistvého – hovoří o jeho současných zdravotních obtížích, prodělaných nemocech a úrazech, které mohly ovlivnit jeho další život, zda byl léčen a hospitalizován někdy na psychiatrii, docházel k psychologům (kde) a také zda netrpí nějakou z poruch učení či LMD, kdy proběhlo jeho poslední diagnostikování a s jakým výsledkem. 16. pozitivní i negativní vlastnosti mladistvého – vlastnosti, jak ho vidí jeho rodina, rodiče, sourozenci, jak se chová, zda kouří a kolik, zda pije alkohol (kolik a v jaké frekvenci), zda zkoušel drogy a jaké. 17. dosavadní protispolečenské jednání – uvádí se všechno protispolečenské chování, kterého se dopustil do doby sepisování anamnestické zprávy (jako mladistvý i

25

nezletilý), uvádí se, jak bylo které chování potrestáno a kým. V případě, že je proti mladistvému vedeno v tutéž dobu ještě další trestní stíhání, uvádí se, kdo, kdy a pro co mu sdělil obvinění a v jaké fázi vyšetřování se právě věc nachází. 18. postoj mladistvého k protiprávnímu jednání, které se mu klade za vinu – zde se uvádí, jakým způsobem hodnotí mladistvý, s odstupem doby, své jednání a co udělal pro to, aby je napravil. Tento odstavec nemůže být brán jako důkazní materiál o jeho přiznání k věci. 19. návrhy, doplnění – vzhledem k tomu, že kurátor pro mládež je v trestním řízení aktivní účastník, má právo navrhovat další důkazní materiál i výslechy svědků. Stejně tak zde může být napsán i návrh na způsob ukončení celé věci, např. postup podle §14 zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (aktualizovaný materiál z MPSV, 1987). Každý pracovník však do písemné formy promítne své literární vlohy a znalost celého případu.

26

5

Etika sociální práce

Abychom mohli v praktické části rozebírat osobu a práci kurátora pro mládež, neměli bychom nyní zapomínat na základní etické zásady sociální práce. V praktické části zjistíme, zda se kurátor pro mládež může těmito zásadami plně řídit a která z nastíněných dilemat opravdu ve své denní praxi řeší. Já jsem si pro rekapitulaci základních etických principů zvolila literaturu V. Novotné (1981), která hovoří o tom, že „etické emoce vznikají, oceňujeme-li své nebo cizí jednání po stránce mravní.“ (Novotná, 1981, s. 4) Při své práci vychází sociální pracovník, u nás kurátor pro mládež, z obecně uznávaných etických pravidel a norem. Posuzuje skutečné nebo zamýšlené jednání svých klientů.

5.1

Respektování klienta

Respektování klienta jako jedince je hlavním etickým principem sociální práce. Individuální přístup je založen na právu člověka, aby se s ním jednalo jako s osobností, která má své odlišnosti od ostatních lidí projevující se v jeho vlastnostech, slabostech a přáních. Ke každému klientovi proto musí sociální pracovník přistupovat bez předsudků a postranních úmyslů. Aby mohl klientovi porozumět, musí znát vzory lidského chování, mít schopnost naslouchat a pozorovat. V případě, že klient hledá pomoc, potřebuje, aby ho někdo vyslechl, a to kompetentním profesionálním způsobem a nikoliv jen v přátelském duchu. Jako prostředky individualizace zde Novotná (1981, s.6) uvádí: „- věnovat pozornost detailům v životě klientů a respektovat je (např. nejít na sociální šetření ke starému člověku po obědě, kdy obvykle odpočívá – spí) − zachovávat soukromí při rozhovorech s klientem − věnovat péči dodržování schůzek s klientem, neboť i to je součástí sociálně výchovného procesu − připravit se na rozhovor, ujasnit si jeho cíle a prohlédnout si předchozí záznamy − získat klienta pro řešení jeho životní situace tím, že mu sociální pracovník nastíní různé možnosti řešení a pomůže mu, aby si vybral způsob řešení a udělal své vlastní rozhodnutí. Ponechat klientovi možnost, aby si sám pro sebe něco zařídil nebo udělal, aby se tak podpořila jeho sebedůvěra − pružně používat různé způsoby a forem sociální terapie, tak jak to odpovídá postupnému rozvoji klientova života a jeho změnám a jak získáváme další znalosti o jeho osobnosti“

5.2

Bezpečné prostředí

Projevené emoce klienta nám pomáhají pochopit význam situace pro klienta. Je však třeba mu projevení emocí umožnit v bezpečném prostředí, kde se nebude cítit ničím ohrožen. Projevením citů se objasní pravá hloubka problému a uvolní se napětí, kterého má klient ve svém životě víc než dost a jež nemá možnost je odreagovat společensky přijatelným způsobem.

27

„Tato etická zásada klade velké nároky na sociální pracovníky, neboť musí vhodně a účelně reagovat na klientovy pocity. Přitom však musí kontrolovat vlastní emocionální angažovanost (Novotná, 1981, s.7).

5.3

Přijmout klienta takového, jaký je

Aby mohl sociální pracovník pracovat s klientem, je třeba, aby ho přijal takového, jaký je, v celé jeho lidské podobě a integritě, všechny jeho slabé i silné stránky, jeho dobré i špatné vlastnosti, pozitivní i negativní city, jeho konstruktivní i destruktivní postoje a chování. „Přijmout klienta takového, jaký je, neznamená však souhlasit či potvrzovat jeho postoje či chování, které vybočuje z norem chování a jednání nebo nezachovávající systém obecně uznávaných hodnot“ (Novotná, 1981, s.7). Klient, který vyhledá pomoc, je obvykle nespokojená osobnost, která vidí nebo cítí potřebu změny, ale nemůže nebo nedokáže ji udělat bez pomoci dalších osob. Sociální pracovník si však na druhé straně musí uvědomovat, že vztah je důležité udržet na realistickém základě a vyvarovat se příčin, které by bránily přijmout klienta, jaký je.

5.4

Nehodnotící postoj

Sociální pracovník by neměl hodnotit míru viny nebo neviny nebo stupeň odpovědnosti klienta za vznik nepříznivé sociální situace. Tento postoj se však nesmí zaměnit za lhostejnost k sociálním, právním nebo morálním zásadám klienta. V případě soudu jeho viny na situaci se může klient cítit dotčen. „Sociální pracovník se zajímá o odchylky v životě klienta od standardů a hodnot platných ve společnosti, ve které klient žije, ale ne proto, aby ho soudil a označil vinu, nýbrž proto, aby lépe porozuměl svému klientovi a jeho problému.“ (Novotná, 1981, s. 9)

5.5

Právo na sebeurčení

Pod tímto právem se skrývá jednoduché pravidlo. Každý klient má právo aktivně se podílet na rozhodnutích a způsobu řešení svého sociálního problému. Všichni klienti sociálního pracovníka jsou svobodně se rozhodující bytosti a sociální práce je skutečně efektivní jen tam, kde si klient sám vybral řešení svého problému. Sociální pracovník má povinnost respektovat klientovo právo na sebeurčení, respektovat klientovu volbu způsobu řešení svého problému, podporovat jeho rozhodnutí, aktivizovat jeho potenciál pro sebeřízení tím, že mu zprostředkovává informace, vhodné a dostupné prameny ve společnosti. „Klientovo právo na sebeurčení je samozřejmě omezeno klientovou kapacitou dělat pozitivní a konstruktivní rozhodnutí v rámci obecných právních a morálních zákonů a též rozsahem funkce a kompetence sociální instituce, která mu pomáhá“ (Novotná, 1981, s.10). Dalším omezením klienta dělat rozhodnutí je krom výše zmíněných dispozic ještě omezení způsobilosti k právním úkonům. Aby se však mohl klient náležitě rozhodnout, je třeba, aby svůj problém viděl jasně a s náležitou perspektivou budoucího vývoje. Je důležité, aby ho sociální pracovník seznámil se stávajícími prameny možné pomoci, opatřeními k řešení jeho sociální problematiky, která ve společnosti existují, a v čem a jak závisí ovlivnění jeho

28

sociální situace na něm samém. Sociální pracovník se nikdy nesmí dopustit žádného jednání, které by mohlo být považováno za přímou nebo nepřímou manipulaci. Nesmí též převzít rozhodující roli v řešení problému a klientovi ponechat jen podřízenou roli.

5.6

Důvěrnost sdělení

Abychom mohli budovat vztah s klientem, musí mít on k nám důvěru. Musí si být vědom toho, že jeho osobní informace, které nám v průběhu setkávání sdělil, nebudou nikde zneužity. Navrátil (2001) pak ve své knize ještě uvádí, že klient by měl být předem informován, které informace budou sdíleny dalšími odborníky a spolupracovníky, aby bylo možno klientovi správně pomoci. Toto sdílení by mělo probíhat jen se souhlasem klienta a předem by měl být znám důvod jejich sdělování. I při naprosté důvěrnosti sdělení existují limity, při kterých musí pracovník diskrétnost informací porušit. Jedná se o případ, kdy má pracovník důkaz, že klient chce svým jednáním ohrozit třetí osobu, nebo klient ohrožuje sám sebe (Reamer, 1995).

29

6

Dilemata sociální práce

Když jsme si v předchozí kapitole nastínili základní etická pravidla, měli bychom se také zmínit o jejich problémech (dilematech). Jak uvádí Musil (2004), v pojmu „dilema“ se skrývá dvojí význam. Jedním z nich je, že se jedná vždy o výběr ze dvou variant, které jsou vzájemně neslučitelné, a druhým je právě přímo volba. Hovoří se zde i o tom, že vždy není nutné volit. Někdy je možné se volbě vyhnout. Já jsem ze všech dilemat vybrala ta, o kterých se domnívám, že je kurátor pro mládež musí řešit každodenně.

6.1

Zasáhnout, nezasáhnout

Laan (1998, s. 119) ve své publikaci hovoří o dvou chybách, přičemž tu první je možné „charakterizovat jako intervenci na základě falešného poplachu“, druhou „jako nedbalost“. Musil (2004) dále uvádí, že balancovat na tenké „kladině“ není pro žádného sociálního pracovníka lehké, protože když se snaží vyvarovat jedné chyby, zvyšuje se pravděpodobnost výskytu té druhé. Oba dva pak jako jediné východisko vidí striktně individuální přístup ke každému případu i klientovi. Upozorňují však také na to, že každou ze zmíněných chyb společnost posuzuje jinak a nestejně tak posuzují tyto chyby i jednotlivé organizace zaměstnavatelů sociálních pracovníků. V některých organizacích vyvolá víc vzrušenou reakci uskutečněný zásah v návaznosti na „falešný poplach“, zatímco zanedbání případu si nikdo nevšimne. V jiné organizaci to může být přímo naopak.

6.2

Pomoc nebo kontrola

Společně s tímto dilematem jde ruku v ruce ještě otázka: Kdo je zadavatelem zakázky? Stále se zajímáme o práci kurátora, řešíme úvahu, která ze zmiňovaných stran dilematu v jeho práci převládá a za jakých okolností se může jedna změnit v druhou. Úlehla (2005, s. 20) v kapitole zaobírající se tímto tématem píše, že všechno, co sociální pracovník dělá, patří do jedné z kategorií. „Obojí patří do „technické“ výbavy pracovníka, obojí je potřebné a má své místo, obojí jsou profesionální způsoby práce a obojí se vyskytuje v průběhu rozhovoru s klientem. Vykonává-li například pracovník dozor nad dodržováním práv dítěte, nebrání to, aby současně nabízel pomoc zaměřenou na posílení rodiny.“ Kontrola se od pomoci liší tím, že je postavena na zájmech jiných lidí než na zájmech klientů, kteří jsou kontrolováni. Nezáleží na tom, zda jde o jednání nevyhnutelné, účelné nebo potřebné pro klienta. Vychází se z toho, že on sám je nechtěl. Jedině takové jednání, o které nás klient požádal sám, je možné považovat za pomoc. Rozlišení, kdy se jedná o pomoc a kdy o kontrolu, Úlehla (2005) vnímá jako důležité už jen kvůli pracovníkovi, aby si nenamlouval, že pomáhá, když právě provádí kontrolu. O pomoci lze podle něho hovořit tehdy, když splňuje následující: „- prvním krokem je klientova objednávka, to znamená přání - druhým krokem je pracovníkova nabídka. Tou si pracovník otevírá příležitost nabídnout pomoc. Je to jeho odpověď na objednávku. Tedy nabídka pomoci vycházející vstříc hledání pomoci − tyto kroky se opakují ve sledu, jemuž říkáme dojednávání či nabízení pomoci. Výsledkem nabízení pomoci je dohoda o pomoci, jejím cíli, čili o zakázce

30

nebo kontraktu. To jsou synonyma označující, že se pracovník s klientem domluvili na společné práci, jejím cíli a cestě, jak jej dosáhnout“ (Úlehla, 2005, s. 20-21). Jestliže se zabýváme dilematem kontroly a pomoci, je důležité si připomenout, co ve své knize uvádí Kopřiva (2006). Hovoří o tom, že každý člověk ví, že někdy jsou takové chvíle, že ani člověk sám neví, co potřebuje, a nebo to ví, ale neřekne to. Další myšlenkou uvedenou v jeho knize je, že i pomáhající má právo přicházet s vlastní iniciativou. Je však důležité, aby byla vždy spojena s citlivým vnímáním a respektováním vnitřního světa klienta.

6.3

Zadavatel zakázky

Otázkou je, co kdo považuje za zakázku. Vzpomeneme-li si na náš prvotní úkol přiblížení a prozkoumaní role kurátora pro mládež, může se nám otázka zadavatele zakázky jevit jako velice podstatná. Stále bychom měli mít na paměti „blaho dítěte“, ale obsah tohoto pojmu si každý stanoví vždy svůj. V literatuře jsem našla jako významově nejblíže stojící pojem „princip držitele problému“. Při použití principu držitele problému můžeme využít myšlenky, že každý pracovník, už když vidí klienta poprvé, rozdělí si jeho chování na přijatelné a nepřijatelné. Hranice mezi oběma kategoriemi mají vzájemnou prostupnost v závislosti na čase, prostoru a okamžité „konstelaci“ osoby pomáhajícího (nálady, předsudky, profesionální vývoj pracovníka). Úlehla (2005) hovoří o tom, že princip držitele problému pomáhá rozlišit, kdy se při řešení problému jedná o kontrolu a kdy o pomoc. Na první pohled je takto popisované dilema shodné s předešlým, ale v případě, že se jedná o chování, které přináší klientovi problém, trápí ho, sužuje a zlobí a pro pracovníka spadá do kategorie přijatelného chování, hovoří se o tom, že držitelem problému je klient. Jde-li však o chování nebo problém, který vnímá pracovník a který klient považuje za „normální“, držitelem problému je pracovník. „Rozlišení držitelů problému umožňuje specifikovat, jaké dovednosti a postupy může pracovník v tom či onom případě použít.“ (Úlehla, 2005, s.31) V našem případě se pak jedná o to, že zadavatel zakázky je stát, neboť trestní zákon stanovil, které jednání je nepřípustné a protiprávní, a jedině v případě, že stejně ho vnímá i klient, je zadavatelem zakázky klient, neboť se sám chce změnit.

6.4

Polyvalence a specializace

Každý pracovník, který pracuje v terénu, řeší zmíněné dilema. Mám se věnovat všem problémům rodiny, se kterou pracuji, nebo se mám raději věnovat jen jednomu problému, kterému rozumím a s ostatními problémy rodinu odkázat na jiné profesionály? Navrátil (in Matoušek, 2001)

31

7

Vybrané metody použité v práci

V empirické části se budu teoreticky opírat o konstruktivistické paradigma. Žižlavský (2005) k posuzování vztahu mezi poznávajícím a poznaným uvádí, že předmětem zkoumání je svět každodennosti, strukturovaný a významy naplněný od aktérů, obyčejných lidí. K čemuž Schültz (2004, s. 216, in Žižlavský, 2005, s.10) sděluje: „Teoretický vědec - jako vědec, ne jako lidská bytost (kterou je také) – je zapojen v pozorovací situaci, která je pro něj ne praktickým, ale poznávacím zájmem.“ Domnívám se, že pro mou empirickou část bude nejvhodnější využít kvalitativního výzkumu, případové studie.

7.1

Kvalitativní výzkum

Na začátku celého výzkumného projektu bychom si měli vymezit pojem kvalitativní výzkum. Creswell (1998, 12s, in. Hendl, 2005, s. 50) uvádí tuto definici: „Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“ Hendl (2005) pak dále hovoří o tom, že na začátku si výzkumník určí výzkumné téma a základní výzkumné otázky, ale v průběhu výzkumu je může měnit i doplňovat. Někdy během průběhu nevznikají jen otázky, ale i hypotézy a návrhy jak modifikovat celý výzkumný plán. Analýza a sběr dat probíhá současně, přičemž výzkumník vždy když sebere data, udělá jejich analýzu, rozhodne se, která data potřebuje, a podle toho zvolí, co bude sbírat dál. Základními charakteristikami kvalitativního výzkumu je jeho nestandardnost, provádí se delší dobu v běžném prostředí, výzkumník vstupuje do běžných situací zkoumaného objektu. Výzkumník se snaží podat ucelený obraz o předmětu studie. Převážně nevyužívá standardizované metody k získávání dat. „Hlavním úkolem je objasnit, jak se lidé v daném prostředí a situaci dobírají pochopení toho, co se děje, proč jednají určitým způsobem a jak organizují své všednodenní aktivity a interakce“ (Hendl, 2005, s.52). Výzkumník, ve svém hledání významů a snaze pochopit aktuální dění, vytváří podrobný popis toho, co pozoroval a zaznamenal (Bogdan, Biklen, 1992, in Hendl, 2005).

7.2

Případová studie

Při popisování případové studie Hendl (2005) hovoří o tom, že existují dva typy. Jeden charakterizuje Stake (1995 in Hendl, 2005) jako popis určitého sociálního objektu, o druhém hovoří Yin (1994, in Hendl, 2005), jako o strategii zkoumání předem určitého jevu v přítomnosti, v rámci jeho reálného kontextu. Hendl (2005) však rozlišuje případové studie podle sledovaného případu na osobní případovou studii, studii komunity, studium sociálních skupin, studium organizací a institucí a zkoumání událostí, rolí a vztahů. V mé případové studii by se mělo jednat o poslední zmíněné zkoumání (zkoumání událostí, rolí a vztahů). Vzhledem k tomu, že budu zkoumat objekt,

32

přiklonila jsem se k přístupu Stakeho (1995 in Hendl, 2005). Podle jeho kvalifikace se bude jednat o studii instrumentální, kdy jsou případy považovány za příklady obecnějšího jevu. Výzkumník zvolí jev, vyhledá případy, které ho mohou reprezentovat, a nakonec zkoumá je. Já budu tedy zkoumat roli kurátora pro mládež v trestním řízení.

7.3

Použité techniky

Roli kurátora pro mládež jsem se rozhodla zkoumat dvěma způsoby. Pomocí rozboru charakteristických případů, kde využiji techniky zkoumání dokumentů a doplňujícího standardizovaného rozhovoru, a pomocí popisu jednoho pracoviště (nezúčastněné pozorování) doplněného rozhovory s jeho pracovníky. Pro teoretickou přípravu zde upřesním, jak chápu jednotlivé zmíněné techniky. Nezúčastněné pozorování Hendl (2005) popisuje jako pozorování, ve kterém se minimalizuje interakce s pozorovaným subjektem, přičemž se snaží získat záznam o chování jedince nebo jedinců ve skupině. Validitu získaných informací se doporučuje zajistit pomocí interview s klíčovým informátorem nebo zúčastněným pozorováním. Základními charakteristikami nezúčastněného pozorování jsou: „- postupuje se tak, aby pozorovatel byl v minimální interakci. Usiluje se o odstup a neutrální přístup. - umístění a chování pozorovatele by mělo být tak málo rušivé, jak jen to terén dovoluje. - tato metoda je obvykle cíleněji zaměřená na určité způsoby chování než ostatní metody kvalitativního výzkumu“ (Hendl, 2005, s. 202) Jako doplnění jsem zvolila rozhovor pomocí návodu. Jeho výhodou je, že takto koncipovaný rozhovor dává tazateli prostor co nejúčelněji využít čas rozhovoru. Tazatel má seznam otázek nebo témat, která napomáhají při srovnání odpovědí jednotlivých respondentů, ale také dává prostor dotazovaným uplatnit vlastní zkušenosti a perspektivu. Otázky pak napomáhají udržet zaměření rozhovoru. (Hendl, 2005) Abych mohla hodnověrně popsat jedno pracoviště kurátorů pro mládež, je nutné, abych se zabývala i zpracováním (zkoumáním) dokumentů, jako jsou statistické výkazy, rejstříky a další písemnosti vytvářené organizací (organizační schéma) ovlivňující firemní kulturu. Ve druhé části pak roli kurátora pro mládež budu zkoumat pomocí rozboru dokumentů, spisového materiálu jednotlivých klientů a následného standardizovaného rozhovoru se zpracovateli těchto spisů. Jako standardizovaný rozhovor chápu rozhovor řízený předem danými otázkami, kdy respondent je vázán nejen jejich zněním, ale i jejich posloupností v rozhovoru. Takto pojatého rozhovoru se využívá hlavně z toho důvodu, aby se „co nejvíce minimalizoval efekt tazatele na kvalitu rozhovoru.“ Získaná data se pak snadněji analyzují, protože jednotlivá témata se jednodušeji v přepisu rozhovoru lokalizují (Hendl, 2005, s. 173).

33

8

Metodologie výzkumu

Jak jsem uvedla v předešlé části, rozhodla jsem se řešit výzkum role kurátora pro mládež dvojím způsobem. V prvé části budu používat pozorování a rozhovor a ve druhé pak analýzu dokumentu spojenou s doplňujícím rozhovorem jejich zpracovatelů.

8.1

Výběr vzorku, výzkumná jednotka, jednotka zjišťování

Při úvaze o způsobu výběru datových jednotek jsem si zvolila metodu záměrného výběru a to techniku typického případu. „Záměrný výběr nám dovoluje vybrat případ, protože ilustruje nějaký rys nebo proces, který nás zajímá. Kvalitativní výzkumná strategie dává přednost záměrnému výběru.“ (Žižlavský, 2003, s. 113.) Abych si mohla vybrat vhodné pracoviště pro nezúčastněné pozorování, zúžila jsem soubor vzorků jen na pracoviště kurátorů v Praze. Vzhledem ke zkoumané jednotce jsem se rozhodla pro kvalifikovaný výběr. Rozhodla jsem se zkoumat jedno pracoviště kurátorů pro mládež. Jako další techniku výběru jsem si zvolila dotazník. Dotazník obsahoval otázky o vzdělání, délce praxe jednotlivých respondentů, dalším průběžném vzdělávání, ale vztahoval se i k sebereflexi jednotlivých kurátorů pro mládež. Dotazník jsem odeslala všem kurátorům pro mládež v Hlavním městě Praha (42) e-mailem. Jeho celé znění je uvedeno v příloze č. 1. Zpět se mi vrátilo 9 dotazníků v rozpětí jednoho týdne. V následujících týdnech se již další odpovědi nevrátily. Podle odeslaných odpovědí jsem si zvolila za vhodné pracoviště, jednotku zkoumání, pracoviště kurátorů pro mládež Městské části Praha 4. Důvodem zvolení bylo nejvíce zpět odeslaných dotazníků a předpoklad největší ochoty spolupracovat při výzkumu s možností nezúčastněného pozorování.

8.2

Hlavní výzkumná otázka a cíl výzkumu

Hlavní výzkumnou otázku jsem koncipovala takto: „Jaká je role kurátora pro mládež v systému sociálně-právní ochrany v souvislosti s trestním řízením?“ Cílem celé práce by mělo být přiblížit, zmapovat a analyzovat roli kurátora pro mládež v průběhu trestního řízení, zamyslet se nad rolí kurátora pro mládež v systému sociálně-právní ochrany. Uvědomuji si, že i takto položená otázka je velice široká, a abych ji mohla odpovědně zodpovědět, je třeba si položit několik dílčích výzkumných otázek a pokusit se výstižně popsat jedno celé pracoviště kurátorů pro mládež.

8.3

Dílčí výzkumné otázky a operacionalizace

Dílčí výzkumné otázky vznikají při sestavování teoretické části závěrečné práce a svou povahou rozvíjejí hlavní výzkumnou otázku. Operacionalizací se rozumí proces, jehož „výsledkem jsou pozorovatelné (měřitelné) ukazatele nepozorovaných (neměřitelných) teoretických objektů“ (Žižlavský, 2005, s. 17). Jeřábek definuje operacionalizaci takto: „V širším, častěji užívaném výzkumu je chápána jako cesta od pojmů a teorie k empiricky zjistitelným údajům, ukazatelům,

34

znakům. Jejím úkolem je přeložit problém z jazyka teoretika do jazyka výzkumníka a převést jej do zkoumatelné podoby“ (1992, s. 27). Pro mne je tato druhá definice srozumitelnější a vnímám to také tak. Protože jsem rozdělila celý výzkum na dvě části, v tabulce č. 1 jsou uvedeny dílčí výzkumné otázky, operacionalizované otázky. Na základě operacionalizovaných otázek jsem poté sestavila otázky zjišťovací, které budu používat v rozhovoru. Pro dokreslení budu využívat nezúčastněného pozorování. Tabulka č. 1 Dílčí výzkumná otázka

Operacionalizovaná otázka

Zjišťovací otázka

Ovlivňuje organizace Jaká je současná Jakým způsobem si evidujete práce roli kurátora pro organizovanost práce svojí práci? Jak je organizovaná mládež? kurátora pro mládež? vaše práce? Kdo a jak ji kontroluje? Jakým způsobem se o klientech dovídáte? Je v pojetí role kurátora Jak přihlíží soud při pro mládež sepsání rozhodování ke zprávě zprávy pro trestní řízení sepsané kurátory? významné?

Na jakém základě píšete zprávu k soudu, pro trestní řízení? Jakým způsobem si ověřujete informace napsané ve zprávě?

Je kurátor pro mládež Jak vnímá, v jednotlivých Jakou roli v tomto případě důležitá osoba v trestním případech, svou roli sám zastával kurátor? řízení? kurátor? Vnímají kurátoři pro mládež etiku sociální práce jako součást své práce ?

Jaká je míra používání etiky sociální práce v práci kurátora pro mládež?

Co vnímáte pod pojmem etika sociální práce? Jsou klienti informováni, co budete dělat s poskytnutými informacemi?

Promítají se do role Vnímají kurátoři pro Při vedení rozhovoru vnímáte kurátora pro mládež mládež dilemata sociální nějaká dilemata sociální práce? dilemata sociální práce? práce? V druhé části při zkoumání dokumentů budu hledat shodná nebo podobná jednání, vystupování kurátorů pro mládež, která na základě odpovědí na doplňující otázky zpracovatelů jednotlivých kasuistik budu zobecňovat, a vytvářet tak vzorový případ.

8.4 Průběh výzkumu Výzkum jsem si rozdělila na dvě části. První z nich bude popis vybraného pracoviště a ve druhé části se pak budu zabývat zkoumáním dokumentů. Jak jsem již psala v kapitole „výběr vzorku, výzkumná jednotka, jednotka zjišťování“, pro výběr vhodného pracovitě pro nezúčastněné pozorování spojené s rozhovory jsem zvolila formu dotazníku. V Praze je 22 pracovišť s různým počtem kurátorů pro mládež. Počet jednotlivých kurátorů se na zmíněných pracovištích různí, je závislý na velikosti obvodu a pochopení nadřízených. Nikde však nepřevyšuje číslo pět.

35

Z mnou vybraného pracoviště se mi vrátily vyplněny tři dotazníky, a tak jsem předpokládala ochotu spolupracovat. Na základě toho jsem požádala o možnost provádět v pracovišti výzkum pomocí nezúčastněného pozorování a následných rozhovorů. Pracovníky jsem požádala o svolení nahrávat rozhovory pomocí diktafonu. Ze zúčastněného pozorování jsem si dělala průběžné poznámky. V mnou vybraném pracovišti jsou zaměstnáni čtyři kurátoři pro mládež, se kterými jsem vedla rozhovory. Vzhledem k tomu, že se jedná o případovou studii, nebyli přibráni další respondenti. Rozhovory byly přibližně 30 – 45 minut dlouhé. Prováděny byly samostatně s jednotlivými pracovníky, a to až na konci pozorování, jako doplnění informací. Každý rozhovor jsem poté z poslechu diktafonu přepsala do tištěné podoby (lepší přehlednost). Použila jsem při tom komentovanou transkripci (Hendl, 2005), kdy se jedná o zachycení zdůraznění řeči, pomlk a způsobu řeči pomocí značek (např. (pauza) = dlouhá pauza, (z) = zábrany ve vyjádření, váhání) V přepsaném rozhovoru je pak patrné, kde se dotazovaný odmlčel, jaký měl tón hlasu apod. Pro druhou část výzkumu jsem požádala kurátory o záměrný výběr celkem šesti spisů, se kterými právě pracovali a jejichž aktéry jsem měla možnost shlédnout při pozorování. Chtěla jsem, aby vybrané spisy splňovaly několik kritérií. Prvním kritériem bylo, že se nejednalo o uzavřené spisy, ale o spisy stále aktivní, druhým kritériem bylo, aby se daly po dvou zařadit do skupin podle své náplně. Skupiny jsem určila podle typu práce na „jednoduchou trestnost“, „složitou trestnost“, kde součástí trestnosti jsou ještě další problémy, a na „trestnost nezletilých“. Z takto zvolených spisů jsem vytvořila kasuistiky (uvedené v příloze č. 5), které jsem před doplňujícím rozhovorem dala vždy jeho zpracovatelům přečíst, abych jim mohla položit několik otázek ke mnou sepsané kasuistice. V této kapitole se ještě zmíním o možném způsobu zkreslení, která mohou při výzkumu nastat. Zkreslení může nastat jak u zkoumané osoby, tak u osoby výzkumníka. U zkoumané osoby se může jednat o zkreslování (přibarvování) informací, zatajování informací, čemuž jsem se chtěla vyhnout zjišťováním informací ze dvou zdrojů (rozhovory, nezúčastněné pozorování). U osoby výzkumníka se pak jedná o subjektivní předsudky vůči tématu nebo osobě dotazovaného. Toto může ovlivnit i výběr výzkumných otázek, dat i oprávněných závěrů. Nemalé úskalí může představovat i přepis rozhovoru (přepis nevystihuje přesně atmosféru a některé informace z něj mohou uniknout). Posledním a v mém případě možná velice významným zkreslením je takzvaná reaktivita – sama přítomnost výzkumníka vyvolá ovlivnění procesů, na které je výzkum zaměřený.

36

9

Analýza získaných dat

Při sběru dat jsem vyžila dlouhodobého nezúčastněného pozorování, spisových materiálů a rozhovorů s pracovníky jednoho pracoviště. První část této kapitoly bude kompilací nezúčastněného pozorování a rozhovoru odpovídajícího na otázky uvedené v tabulce č. 1 s vedlejšími výzkumnými otázkami. Ve druhé části se pak budu zabývat rozborem dokumentů (spisů klientů) a následných upřesňujících rozhovorů s jejich zpracovateli. Otázky rozhovorů uvádím v příloze č. 4.

9.1

Charakteristika pracoviště

Na začátku celého výzkumu je nutné upřesnit, kde se výzkum odehrával (podmínky výzkumu). Probíhal na jednom pracovišti kurátorů pro mládež v Praze. Jedná se o městskou část se starou zástavbou. V obvodě městské části žije 137 000 obyvatel. Její území je rozděleno do dvou samosprávních celků. V současné době, před reorganizací, která proběhne v červnu 2007, má úřad 407 zaměstnanců. Jeho agenda je rozdělena do 20 odborů a útvarů, které jsou dále rozděleny do oddělení. Jediný odbor, který prošel reorganizací ještě dříve než celý úřad, byl Odbor humanitní. Od ledna 2007 se tento odbor přejmenoval na Odbor sociální a nově se přerozdělil. Do prosince 2006 byl složen z oddělení péče o děti, doplňkové péče a oddělení sociální prevence, které se skládalo z kurátorů pro mládež a sociálního kurátora pro dospělé. Oddělení sociální prevence bylo zřízeno v roce 1995 na základě usnesení vlády.3 V lednu 2007 se organizace odboru změnila, oddělení se přetransformovala na úseky a jejich náplň se rozdělila podle činností, které vykonávají (úsek hmotné nouze, úsek sociálních služeb a úsek sociálně-právní ochrany dětí a mládeže). Pracovníci zařazení původně do oddělení sociální prevence se tak rozdělili do úseku hmotné nouze (sociální kurátor pro dospělé) a kurátoři pro mládež do úseku sociálně-právní ochrany dětí a mládeže. Úsek sociálně-právní ochrany dětí a mládeže sestává z 10 sociálních pracovnic, 4 kurátorů pro mládež a jedné pracovnice pověřené vedením (zpracováno na základě dokumentů organizační struktury, pozorování a doplňujících informací z rozhovoru).

9.2

Klienti letošního roku

Jednou z příloh (příloha č. 2) je statistické dokreslení, které hovoří o činnosti kurátorů v celé Praze v rozmezí posledních 8 let. Protože výzkum probíhal na jednom pracovišti kurátorů pro mládež v Praze, uvádím rozložení klientů právě tohoto pracoviště. Pro hrubé porovnání přikládám i počet klientů v loňském roce, kterých bylo 260.

3

Usnesení vlády č. 341/1994 ze dne 15.6.1994

37

Tabulka č.2 Přehled klientů kurátorů pro mládež v období 1.1.2007 – 5.5.2007 Tres tnos t P řes tupk y V ý c hovné problém y Dohledy Ús tavní vý c hovy

Celk em M ladis tví M ladis tvé dívk y Nez letilí Nez letilé dívk y 58 46 7 12 1 2 2 2 75 46 20 19 8 6 4 1 2 1 14 11 4 3 2

Zdroj: materiály úseku sociálně právní ochrany dětí. Statistické informace jsou uváděny ke dni 5.5.2007. Celkový počet klientů všech kurátorů pro mládež k uvedenému datu je 155. Základní činnosti jsou rozděleny do pěti kategorií. Každý klient je do evidence uveden jen jednou, i když by jeho problémy spadaly do několika kategorií. Jedná se však o evidenci klientů a ne případů jednotlivých kategorií. Ke klientovi, který je zapisován, se uvede problém v době zápisu, ale může se stát, že během řešení problému se objeví další problém, který klient má, ale ten se už v evidenci neprojeví. Do „přírůstkové knihy“ se zapisují všichni klienti, se kterými se ten rok pracuje. Znamená to, že klient, se kterým se pracovalo v loňském roce a jehož problém se nedořešil, se začátkem roku znovu zapíše do evidence a k němu se uvede problém, který se řešil jako poslední (trestnost, výchovný problém, dohled, záškoláctví…). Kurátoři si pro větší přehlednost udělali i vlastní kartotéku, kde jsou uvedeni klienti podle abecedy, na kartotéčním lístku je dále uvedeno číslo přírůstku lomené rokem prvního kontaktu a dále číslo vytvořené celkovou evidencí sociálněprávní ochrany. Takto vedená evidence nezohledňuje dostatečně práci kurátora pro mládež. Ukazuje jen část kvantity práce. Neuvádí počet problémů nebo případů v roce, jen eviduje počet klientů. Data byla získána z dokumentu a doplněna o informace z pozorování.

9.3

Organizace práce

Odpověď na první dílčí výzkumnou otázku: Jak už je v podkapitole „Charakteristika pracoviště“ uvedeno, kurátoři pro mládež jsou v úseku čtyři, jejich nadřízení jsou vedoucí úseku a vedoucí odboru. Celá oblast městské části je rozdělena na čtyři obvody a práce je přidělována jednotlivým kurátorům podle klientova trvalého bydliště. Přestěhování klienta v rámci městské části nemění příslušnost ke kurátorovi (po celou dobu spolupráce má klient stejného kurátora). Vedoucí úseku jim přiděluje poštu podle obvodů a úkoluje je podle další potřeby. Vzhledem k tomu, že se jedná o pracovníky úřadu, dva dny v týdnu jsou určeny jako „úřední“, které kurátoři mají za úkol trávit v kanceláři, kdyby přišel někdo neohlášeně, a ostatním dnům se říká terénní. Z rozhovoru s pracovníky a pozorování vyplynulo, že je s nimi zacházeno jako se samostatně pracujícími referenty. Svou denní pracovní činnost si organizují sami, podle potřeby, vyžadovaných zpráv a pozvánek k soudu a jednáním na Policii ČR. Pozvánky jsou pro jejich práci stěžejní. V úřední dny odcházejí jen na jednání soudu nebo policii. Tuto skutečnost dokládám výběrem z rozhovorů. Opakující se informace jsou uvedeny jen jednou. Jak je organizovaná vaše práce? „Organizuji si ji sama. Rozvrhnu, co bych ten den měla udělat, a snažím se to

38

udělat.“ „Dávám přednost těm nejsložitějším a opravdu případům, které je potřeba řešit ihned. Jinak si pravidelně děti zvu jednou za 14 dní, když je potřeba tak jednou za týden. Dopoledne sepisování různých zpráv, odpoledne většinou návštěvy dětí. Svoji práci organizuji přímo já. Na základě důležitosti. Podle jednotlivých termínů, které jsou stanoveny, podle toho, s kým potřebuji řešit něco. Když se momentálně něco dovím, tak podle toho si to organizuji.“ Organizace práce úzce souvisí se způsobem dovídání se o nových klientech. Nejčastější institucí, která upozorňuje kurátory pro mládež na nové klienty, je Policie ČR, následují školy, léčebny a lékaři a nejméně častí jsou rodiče. Minimálně se stane, že by o pomoc přišel požádat mladistvý nebo dítě. V případě trestné činnosti se dá říci, že oznámení přichází téměř vždy od policie. Každý nový skutek se převážně znovu dovíme od ní. Významově opakující se odpovědi jsou uvedeny v ukázce vždy jen jednou. Jakým způsobem se o klientech dovídáte? „Oficiální i neoficiální cestou, buď na základě jakýchkoliv podání písemných od školy, policie, od jiných institucí, jiných úřadů, od státního zastupitelství, od rodičů.“ „Většinou ze sdělení škol, policie, to jsou nejčastější případy. Největší procento mi přicházejí špatné zprávy ze školy, nebo opravdu když už přijde zpráva od policie o nějaké trestnosti, že se něco děje a potřebují mne k tomu.“ Každá práce, která je vykonávaná pro někoho, je vždy někým kontrolovaná. Zajímalo mne, jak je to s prací kurátora, a tak jsem se zeptala i na tuto otázku. Z odpovědí vyplývá, že jejich práci je dána taková volnost, až ji považují v některých případech za nevhodnou. Veškeré riziko rozhodování leží na jednotlivých pracovnících. Nutnost podpisu nadřízených v některých případech pak považují za degradaci jejich práce. Pravidelnou kontrolou prochází jen jejich docházka do práce a doba strávená na šetření, stejně tak jsou kontrolovány zprávy a jiné písemnosti opouštějící úřad. Jediné rozhodnutí, které si vymínili nadřízení, je schválení podání návrhu na vydání předběžného opatření k soudu. Stejně jako v předešlém případě uvedené odpovědi jsou vybrány, aby se obsahově neopakovaly a aby bylo možné na výpovědích jednotlivých pracovníků dokladovat, co si myslí. Kdo ji kontroluje a jak? „Úplně ne celá práce je kontrolovaná. Ty základy se kontrolují v rámci podpisového kolečka. Čtou se po mně zprávy, žádanky, když přijde nějaká urgence, tak se to musí nějak zpapírovat. Kontrolují se písemné výstupy. Jednání s klienty se nekontrolují, jedině kolegové mezi sebou, co jsou v kanceláři. Nedá se říct, že by se kontrolovalo.“ „O těch složitějších případech informuji nadřízené. Můj nadřízený neví přesně, co dělám. To ví jedině kolegyně.“ Základní technikou zjišťování bylo pozorování.

39

9.4

Etické vnímání práce

Odpověď na čtvrtou dílčí výzkumnou otázku: Je zajímavé, že pracovníci první linie (kurátoři pro mládež) chápou etiku své práce jako pravidla způsobu jednání s klienty. Všichni dotazovaní měli vysokoškolské nebo odborné vzdělání humanitního směru (jednou sociologie, třikrát sociální práce), proto jsem předpokládala, že pojem etika je jim znám. Aniž by se nad tím více zamýšleli, respektují etiku zmiňovanou v literatuře. 4 Jediné, co jim v jejich popisech vypadlo, bylo „bezpečné prostředí“. Domnívám se, že je považují za samozřejmost, a tak si je při práci vůbec neuvědomují. Z pozorování jsem ale zjistila, že v tomto bodě si uvědomují nedostatečnost svého pracoviště, protože kurátoři mají kanceláře po dvou a v úřední dny oba pracovníci vedou pohovory. Může se proto stát, že některé informace se dozví nepovolaná osoba a nebo klient informaci pro jistotu ani kurátorovi nesdělí. Stejně jako v předešlém případě jsou uvedeny na dokreslení odpovědi, které se obsahově od sebe liší, aby byl obrázek o práci kurátora kompletní. Co vnímáte pod pojmem etika sociální práce? „Z mého hlediska je to vyloženě jednání, co může a co nemůže sociální pracovník, způsob jednání. Jak může s klientem jednat, pravomoci sociálního pracovníka, čeho se musí držet, čeho by se měl držet.“ „Vnímám pod tím to, že já jako pracovník bych ke všem klientům měla přistupovat stejně, neměla bych mezi nimi žádným způsobem rozlišovat, měla bych se k nim chovat jako k sobě rovnému, měla bych být schopna vcítit se do jejich problému, do jejich situace a snažit se jim pomoci se svým nejlepším svědomím a vědomím. Podle svých možností co jako kurátor máme, poskytnout jim nebo předestřít jim veškerou škálu možností, které jsou možné pro řešení jejich problému.“ Otázku etiky jsem pak při rozhovoru ještě rozvedla podle odpovědí a zajímala jsem se, co někteří vnímají pod pojmem „podle nejlepšího svědomí a vědomí“ a „profesionální“. Obecně pod těmito pojmy vnímají korektní způsob jednání s klientem, založený na základních pravidlech slušného chování spojený s aplikovanou etikou respektování klienta i jeho názoru. Jak korigujete pojem podle svého nejlepšího svědomí a vědomí? „To je problém, protože to, co já můžu považovat za to nejlepší pro klienta, tak to neznamená, že to bude považovat za to nejlepší on. Měli bychom se ptát klienta, co on by chtěl změnit, co on by chtěl vyřešit, jak on by si představoval svojí budoucí situaci. Tady je ten problém, klienti se k nám dostávají v podstatě s tím, že oni mají pocit, že se nic neděje, že není žádný problém, že nepotřebují nic řešit a ono je pak hodně těžký dostat z nich, co je vlastně pro ně problém, jak by chtěli svoji situaci změnit, protože v podstatě oni nic změnit nechtějí.“ Co podle vás není profesionální? „Dostat se do fáze, kdy bych mu nadával, nebo bych se mu vysmíval. Je jasné, že naše práce je dozorová, tak tam může padnout ostřejší slovo, můžeš vynadat někomu, kdo nepřišel na nějaký termín, který měl s tebou dohodnutý, to je v 4

viz. kapitola č. 5 str. 27

40

pořádku, ale nebudu ho urážet.“ Z jednání kurátorů, při pozorování, jsem pochopila, že zmíněné názory uvedené v ukázkách vnímají všichni kurátoři pozorovaného pracoviště stejně. Když jsme pak v rozhovoru postoupili k informovanosti klienta o účelu jím podávaných informací, všichni respondenti považovali tuto informovanost za naprostou samozřejmost (bylo vidět i při pozorování). Nikdo se nepozastavoval nad tím, že by zacházení se získanými informacemi nemělo být dostatečně transparentní. Jsou klienti informovaní o tom, co s informacemi, které vám poskytnou, budete dělat? „Když přijdou ke mně poprvé, tak říkám, k čemu ty informace budou, že to, co si řekneme, je tady ve spise a používá se to pouze v případě trestního řízení nebo když si je policie nebo soud vyžádají. Jinam že ty informace nejdou.“ „Vysvětluji jim vždy celý průběh trestního řízení a tak jim i říkám co s těmi informacemi budu dělat a proč je potřebuji.“ (ilustrativní odpovědi)

9.5

Dilemata práce

Odpověď na pátou dílčí výzkumnou otázku: Ve stejně nadepsané kapitole teoretické části5 jsem vypsala dilemata, která jsem našla uvedena v literatuře. V předešlé kapitole je uvedeno vzdělání jednotlivých respondentů rozhovoru, a proto při položení zjišťovací otázky na téma dilemat jsem předpokládala jejich informovanost o tématu. Zajímalo mne, zda kurátoři při své praxi některá z nich vnímají a zabývají se jimi. Při vedení rozhovoru vnímáte nějaká dilemata sociální práce? „Nezabývám se s nimi programově, spíše jako intuitivně.“ (Z ostatního jednání byla obeznámenost s jednotlivými dilematy uvedenými v teoretické části známa.) „Pod pojmem dilema sociální práce chápu jednu velkou věc, a to, že na jednu stranu máme pomáhat a na druhé straně kontrolujeme. To je pro mne velké dilema. Často musíš přefiltrovávat informace, které ti jako pracovníkovi řeknou. Někdy řešíš i to, jestli ty informace, které ti řekli, máš někomu oznámit. „Vnímám to, že ty na jedné straně zastupuješ společnost a ten orgán, co tě zaměstnává, a měla by jsi nad těmi dětmi provádět kontrolní činnost a zároveň bys měla pomáhat, a to nejde dohromady.“ „Vnímám, protože my máme hodně málo pravomocí na to, abychom těm našim klientům mohli pomoci. Hodně lidí sociálního pracovníka vnímá jako kontrolu, jako takovou represi a více méně jako takového strašáka. Že někdo jim poleze do rodiny a bude jim sahat do toho soukromí. Je to problém při naší práci. Těžko se spolupracuje s někým, když někdo mne takhle vnímá.“ Z výpovědí je na první pohled patrné, že praxe se zabývá základním dilematem pomoci a kontroly a ostatní dilemata ustupují do pozadí. Z pozorování je pak patrno, že dilema „polyvalence a specializace“ oni jako dilema nevnímají, protože při své práci se snaží pomoci klientovi (rodině) komplexně. I tak si uvědomují své pravomoci a do 5

viz. kapitola č. 6 str. 30

41

práce sociálních pracovnic při řešení otázky svěření do péče a stanovení výživného a vyřizování hmotného zabezpečení (dávek) se nevměšují. V případě potřeby chodí s klienty jako doprovodná osoba a pomáhají s vyřizováním. Dilema „zadavatele zakázky“ se snaží kurátoři nevnímat. Z jejich pohledu je vždy, když přijde oznámení o trestné činnosti, zadavatelem stát. Kurátoři cítí, že stát chce, aby dítě převychovali, ale toto považují za nesprávné. Ze svého hlediska jsou tu totiž pro děti, aby se jim lépe žilo. V rozhovoru toto dilema nezmínil nikdo, neboť ho vnitřně považují za „vyřešené“.

9.6

Informace vyžadující trestní řízení

Odpověď na druhou dílčí výzkumnou otázku: Jedním ze základních přínosů kurátora pro mládež do trestního řízení je sepsání zprávy o klientovi, jeho osobě a rodinných poměrech. Zajímalo mne proto, na jakém základě a jakým způsobem je zpráva sestavována. Jak jsou získávány informace a jakým způsobem je zajištěna jejich validita. Všichni respondenti se shodli na tom, že nejdůležitější je kontakt s klientem a jeho rodinou. Proto, aby byla zpráva kvalitní, je důležité se s rodinou vidět několikrát při různých situacích. Z pozorování vyplynulo, že většina práce kurátora v úřední dny je složena z rozhovorů s klienty, a to buď formou pravidelných „kontrol“ u jedinců, u nichž probíhá trestní řízení, nebo prvotních rozhovorů s rodinou, kdy je rodina seznámena se vzniklou situací (trestní řízení jejich dítěte), pravděpodobným postupem, možným způsobem řešení a s tím, co lze pro kterou z variant řešení udělat. V souvislosti s tím je rodina obeznámena se skutečností, že kurátor pro mládež má za povinnost napsat zprávu týkající se jejich dítěte, která by měla dát možnost všem orgánům trestního řízení se s ním seznámit a znát jeho vývoj až do doby vyšetřování. Níže uvedené odpovědi jsou vybrány tak, aby se obsahově neopakovaly. Na jakém základě píšete zprávu k soudu, pro trestní řízení? Jaké všechny informace sbíráte a z jakých zdrojů? „Sbírám je od dotyčného (klienta), provedu s ním rozhovor, provedu rozhovor s rodiči, od nich získávám informace, žádám si o zprávu ze školy. Navštívím toho dotyčného doma. Z toho všeho získám informace, o kterých se domnívám, že se dají použít k tomu, aby bylo možné napsat zprávu. A pak nějaká pravidelná spolupráce s tím dotyčným, než je celá záležitost vyřízená.“ Jakým způsobem si ověřujete informace napsané ve zprávě? „Informace, které mi sdělí dotyční, si ověřím u rodičů, jestli je to, co říká, pravda, když se to týká jeho volného času nebo pobytu doma, co má nebo nemá dodržovat. Věci, které se udály ve škole (chování), si ověřuji ve škole.“ „Jen základním způsobem, projedu si evidenci obyvatel, když je spis na úřadě tak ho prohlédnu, jestli tam sedí určité informace, nechám si posílat zprávy ze škol, nebo když řeknou, že spolupracují s určitým střediskem, tak se spojím se střediskem, ale spíše neoficiálně.“ „Ptám se většinou opakovaně, většinou, když někdo lže, tak se prořekne. Když mluvím s mladistvým nebo nezletilcem, tak si některé informace ověřuji u rodičů, ve škole.“

42

Také jsem se zajímala, jakým způsobem se o svých klientech dovídají. Z pozorování vyplynulo, že všechnu trestnou činnost se kurátoři pro mládež dozvědí od policie a to, když ji policie zašle usnesení o zahájení stíhání mladistvého, nebo žádost o zprávu. Druhým nejvýznamnějším informátorem o klientech jsou školy. Oznamují hlavně neomluvené absence, nevhodné chování, ale i špatný prospěch. Posledním, nejméně četným, kdo žádá o pomoc, jsou „zoufalí“ rodiče. Často se stává, že při projednávání jednoho problému se objeví další „rodinná bolest“. Rodina se na kurátory pro mládež obrací až ve chvíli, kdy jejich problémy s dítětem mají dlouhodobý charakter a eskalují. Při takovýchto rozhovorech se pak objevují i věci související s trestnou činností, a to okradení vlastních rodičů, napadení rodičů nebo sourozenců. V těchto vážných případech kurátoři přesvědčují rodiče, aby věc (okradení, napadení) řešili pomocí policie, neboť v takovém případě všechny strany (rodiče, kurátoři, policie) mají větší pravomoci a větší škálu řešení.

9.7

Popis případů

Druhá část výzkumu je zaměřena na zkoumání dokumentů a následné komentování jejich zpracovateli. Pro tento záměr jsem požádala kurátory pro mládež na pracovišti, kde jsem prováděla pozorování, o záměrný výběr šesti spisů klientů, které budou splňovat několik kritérií. Prvním kritériem bylo, že se bude jednat o spisy v současné době „živé“ (stále se s nimi pracuje, jsou nedokončené). Druhým kritériem pak bylo, aby se daly rozdělit do mnou stanovených skupin, a to po dvojicích. Skupiny byly stanoveny takto: spis s „jednoduchou“ trestností, kde jediným problémem klienta je jen trestnost kde se jedná o osobu starší 15 let (mladistvého). Druhou dvojici pak měly tvořit spisy s takzvanou „složitou“ trestností, kdy se v průběhu trestnosti objevil ještě další problém klienta nebo jiný problém klienta předcházel a byl důležitější než samotná trestnost, a třetí, poslední skupinu měly tvořit spisy, kde se trestného jednání dopustila osoba mladší 15 let, tedy nezletilý. Pro přehlednost jsou jednotlivé kasuistiky uvedeny v příloze a jsou rozděleny po jednotlivých výše zmíněných skupinách. Na základě kasuistik jsem vytvořila vzorový případ, jak by asi měla práce s klienty vypadat. Po zjištění, že někdo spáchal nějaké protiprávní jednání (sdělení obvinění, nebo jiná písemnost od Policie ČR), by se měl kurátor pro mládež spojit s rodinou a nabídnout jim pomoc. Ta by měla vypadat asi tak, že jim vysvětlí celý průběh řízení, seznámí je s tím, že od tohoto okamžiku je z titulu sociálně-právní ochrany dětí povinen na klienta výchovně působit a seznámit rodinu s tím, jak by si toto působení představoval. Měl by je upozornit, že vzhledem k tomu, že je nezná, je povinen a stejně tak oprávněn sestavit rodinou anamnézu a na jejím základě napsat zprávu o klientovi k soudu. Postupem doby, od zahájení řízení až do závěrečného rozhodnutí, se očekává jejich vzájemná spolupráce. Její intenzitu by měl stanovit kurátor podle vážnosti trestné činnosti klienta, věku klienta a klientova uvědomění si protiprávního jednání. Jestliže si klient sám od sebe protiprávnost svého jednání uvědomuje a snaží se svými možnostmi škodu napravit (s poškozeným se vyrovnat, omluvit se), může být intenzita menší. Není nikde stanoveno, jaká intenzita je pro který případ vhodná. V případě, že trestní věc je ukončena usnesením, ve kterém je jako trest pachateli stanoveno podmínečné zastavení trestního stíhání podle §307 trestního řádu, po skončení podmínky si státní zástupce

43

nebo soud žádá od kurátorů kontrolní zprávu, že klient opravdu vedl řádný život. V případě, že se jedná o „složitou“ trestnost, to znamená, že klient kromě trestnosti má ještě jiné problémy, je důležité se stejnou měrou věnovat i ostatním klientovým problémům, protože problém trestnosti a ostatní problémy se vzájemně ovlivňují. Nikdy se nedá určit, který z nich je důležitější, jedině lze stanovit, který vznikl na základě kterého. U trestné činnosti nezletilců (dětí mladších 15 let) by měla být práce kurátorů trochu jiná. Těžiště práce není vysvětlit postup řízení, ale účinné výchovné působení na klienta, aby se činnost neopakovala, vysvětlit mu, v čem je jeho jednání nepřijatelné. Měla by probíhat jeho důkladnější a dlouhodobější kontrola. Postavení kurátora v případě vyšetřování nezletilých je v tom, že se jedná o zúčastněnou osobu, která je přítomna u všech jeho výslechů, aby se nezletilému při jednání orgánů činných v trestním řízení nic nestalo a výpovědí nebyl narušen jeho další vývoj.

9.8

Doplnění informací o případech

Odpověď na třetí dílčí výzkumnou otázku: Pro získání doplňujících informací ke kasuistikám (uvedeným v příloze) a možnému hodnocení přístupu kurátorů k jednotlivým klientům jsem uskutečnila doplňující rozhovory s jejich zpracovateli. Před provedením standardizovaného rozhovoru (otázky uvádím v příloze č. 4) jsem mnou sepsanou kasuistiku, na základě vybraného spisu, předložila jeho zpracovateli, kurátorovi pro mládež, který případ řešil. Odpovědi na otázky jsem uvedla celé, aby si každý čtenář byl schopen udělat vlastní úsudek, jak je zpracovaný spis (kasuistika) zpětně vnímán kurátorem. Odpovědi jsou uváděny nezkráceně. Práci kurátora budu hodnotit vždy následně po všech doplňujících odpovědích k jedné kasuistice. Kasuistika č.1 Jakým způsobem jste spolupracoval s tímto klientem? „Spolupráce s klientem taky byla v podstatě zajímavá, a to z toho důvodu, že už v době, kdy jako ta spolupráce začala tím, že přišlo to usnesení o zahájení trestního stíhání, tak holce bylo 18 let. To znamená, že v podstatě jakoby z mého hlediska to bylo všechno o nějaké nutné spolupráci více méně na dobrovolný bázi. My jsme to vyřešili tak, že protože to byla vlastně slečna, která se v té době už nějak stěhovala od matky k příteli, tak jsme si tu důležitou schůzku udělali ve vstupní hale na policii po výslechu. Tam jsme dali dohromady informace na zprávu a to bylo s těmi setkáními u soudu nějaká jediná práce.“ Zdá se vám tímto způsobem takhle řešená věc jako dostatečná? „Tak svým způsobem dostatečná není, ale v rámci těch mantinelů, které tady jsou jako. Všechno má nějaké hluché místo, a tady je hluché místo to, že je stíhaná za věc, kterou měla spáchat jako mladistvá, ale je stíhaná po určité době, kdy mladistvá není.“ Jaké doplňující informace v popisu trestné činnosti chybí? „Asi by bylo možná tady důležité doplnit v podstatě některé informace přímo z toho soudního jednání. To, co bylo v jejím výslechu, nebo vůbec věc, která tam zaznamenaná není, a to je celková její nálada, nějaké její chování v soudní

44

místnosti, které na něco ukazovalo.“ O čem by měla být ta informace, která tam chybí? Co z té nálady můžu zjistit? „Tak v podstatě v tomto případě je to taková fraška. Je to věc která se táhne přes dva roky, v době, kdy teď holce je 20 let. Udělala něco v době, kdy s jedním z těch dalších údajných pachatelů měla chodit. Z mého pohledu je celý ten spis takový vratký. Není to ale o tom, že já to mám zhodnotit, jaké jsou tam přesně důkazy. Celou dobu v podstatě působila, že to, co říká u soudu, že v podstatě nevěděla toho, že by v, že někdo z těch dalších kluků, co tam byli, tu trestnou činnost spáchali. Měla tam sympatické lapsy, myslím si, že státní zástupkyni i soudkyni padla do oka.“ Jakou roli v tomto případě zastával kurátor? „Vzhledem už k těm informacím, že je to spolupráce s klientem, kterému už bylo 18 let. Je to v podstatě spolupráce s klientem, se kterým už spolupráce fungovat nemusí, byla to ta nejzákladnější úroveň, takový běžný průvodce po trestním řízení. Být přítomný při výslechu, zkouknout spis na konci, napsat zprávu, být přítomný při soudu, vysvětlit jí rychle průběh toho soudu, aby tam netápala, podpořit ji.“ Hodnocení spolupráce kurátora s klientkou: Nejedná se o standardní spis trestné činnosti. Vyšetřovaná věc je stará, několik let neřešená, pachatelka v mezidobí zletila. Celá spolupráce je touto skutečností ovlivněna. Celková práce kurátora je zde hlavně na administrativní bázi, protože je nestranným účastníkem řízení a měl by být o všech krocích orgánů činných v trestním řízení vždy informován. Jak uvádí sám kurátor, jeho činnost se mu jeví jako nedostatečná, měl by mít po celou dobu řízení o životě klientky větší přehled, a to i když nemá již zákonné právo na ni výchovně působit. Pravdou je, že kurátor se, z titulu jejího věku, sám rozhodl pro minimální „obtěžování“ klientky (upotřebil dilema zasáhnout, nezasáhnout). Spisový materiál byl přehledný, jasně hovořící o práci kurátora. Jediné co ve spisové dokumentaci chybělo, byly právě doplňující informace kurátora o náladě a emočním působení klientky při soudním jednání. Jako naprosto nedostatečnou bych zde hodnotila ne práci kurátora, ale práci justice, dobu řešení případu. Roli v tomto případě kurátor hodnotí stejně, jako je vnímána mnou, jedná se o roli administrativní a doprovázení. Kasuistika č.2 Jakým způsobem jste spolupracoval s tímto klientem? „Tohohle klienta jsem dostala až v prosinci, když jsem nastoupila, Radka, předešlá kurátorka, s ním měla rozpracovanou věc. Věc už byla v řešení, já už jsem s ním jen dojížděla, jenom co se týče tý trestnosti. Poradila jsem mu a doporučila jsem mu spolupráci s probační a mediační službou, kam začal pravidelně docházet, našla jsem mu školu, na kterou se přihlásil a dostal se tam, nastupuje tam teď v září. Pravidelně docházel na úřad práce, v současné době teď pracuje, brigády má teď více méně na černo, ale dochází pravidelně na konzultace, situace v rodině se zlepšila, poté, co si našel práci, je v podstatě samostatný. Hlavně jsem dělala to, že jsem udržovala styk, konzultace, doporučila jsem probační a mediační službu. Hlavně rozhovory. Už když se dostal ke mně, tak už

45

byl relativně v pořádku, už nepáchal trestnou činnost, alkohol nepil, tam už více méně docházelo k té kontrole a udržet to v takovém stavu, v jakém to je.“ Zdá se vám tímto způsobem takhle řešená věc jako dostatečná? „Vzhledem k tomu, v jaké situaci a fázi teď on je, se mi to jevilo jako dostatečné.“ Jaké doplňující informace v popisu trestné činnosti chybí? „On se v rámci probační a mediační služby účastnil na doporučení toho probačního úředníka mediace, kde došlo k urovnání, obě strany se vzájemně domluvily na náhradě škody, konkrétně tenhle klient který se podílel nejen na přepadení, ale i na loupeži té videokamery měl uhradit částku 4500,-Kč a ostatní myslím 2000,-Kč jenže došlo k tomu, že celá věc stojí na tom, že v současné době je to na jiné Praze než kam by to mělo podle místní příslušnosti spadat, podle trvalého bydliště. Celá věc je na Praze kde se věc stala a ještě nedošlo k předání, tak na doporučení advokáta tohoto klienta, bylo doporučeno celou věc a celou částku ještě neuhradit.“ Jakou roli v tomto případě zastával kurátor? „V tomhle případě hlavně kontrolní, víceméně udržovat ten styk, komunikace, vysvětlit, co a jak se děje v případu, poradit, co dál, doporučení nějaké, vyloženě na tom popovídání si, a doporučování a poradit.“ Hodnocení spolupráce kurátora s klientem: Zde se jedná o standardní spis trestnosti, ale na rozhraní mezi mnou vytvořenými kategoriemi („jednoduchá“ trestnost a „složitá“ trestnost). Intenzitou schůzek a jejich obsahem by se blížila k trestnosti „složité“, ale je zde patrno, že kurátor v trestním řízení napomáhá klientovi zaujmout stanovisko k jím spáchanému protiprávnímu jednání (doporučena spolupráce s probační a mediační službou). Z odpovědí na doplňující otázky je také patrno, jaký význam této spolupráci sám kurátor přikládá. Je možné, že kdyby práce justice (bez průtažného řízení) byla kvalitnější, tato kasuistika již mohla být uzavřena nějakým rozhodnutím. V tomto trestním případě jsem přesvědčena, že v odpovědích na doplňující otázky je popis práce a role kurátora jasně znázorněna, uvedena. Zde vnímám roli kurátora jako pomoc propojenou s kontrolou, provázení řízením a směrováním klienta k přijmutí odpovědnosti za své jednání. Kasuistika č.3 Jakým způsobem jste spolupracoval s tímto klientem? „Toto je hodně intenzivní případ. Je to popsané, s případem jsem se seznámil na konci října 2006, kdy se v neúřední den mezi dveřma objevila maminka, že se s dcerou přistěhovali z jiné městské části, kde navštěvovali kurátorku. Bylo jim doporučeno, aby se hned po přestěhování obrátili na místního kurátora, s tím, že dcera má problémy s návykovými látkami. Maminka hned řekla, jaké další instituce navštěvují, hned jsem si žádal spis a stanovoval jsem hned první schůzku s holkou, na kterou pak další týden maminka taky přišla. Ony šly po konzultaci ze střediska výchovné péče, začali jsme pravidelnou týdenní spolupráci. Ze začátku fungovala, a pak mi zapomněli sdělit, že holka jede s tatínkem na dovolenou, a holka po té dovolené nějak nepřišla a pak se zjevila maminka s tím, že jí dcera ještě s kamarádkou ze starého místa „vybílila“ byt a nechala dopisy a vydala se na

46

celkem nejistou cestu s velkým množstvím financí a se závislostí na pervitinu. Dělalo se tedy předběžné opatření. Když byla holka zachycena, se dál jelo intenzivně a tady se intuitivně snažím využívat své zkušenosti z bývalého protidrogového centra. V podstatě tady si dávám velký pozor, abych za tou dívkou hodně jezdil na všechna místa, kde se ocitne. Byl jsem za ní v diagnostickém ústavu i v léčebně Řevnice, chystám se za ní do komunity do Kladna. Je zde stanoven soudní dohled a měla by se na začátku prázdnin vracet domů do Prahy a měla by tam pokračovat úzká spolupráce.“ Co chybí v napsané kasuistice? Co je důležité, aby čtenář nebo posluchač věděl, vzhledem k trestné činnosti? „Vzhledem k trestné činnost je to úplné, ale protože ta trestná činnost vychází z něčeho jiného, a to je drogová závislost, tak tam chybí větší popsání samotné práce. Toho a jak intenzivně se s rodinou a holkou pracuje, co se na schůzkách řešilo, to že kurátor trval na tom, že holka má být přítomna jednání opatrovnického senátu, který rozhodoval o dohledu, že byla vyslechnuta, že měla kontakt s institucemi. Není dostatečně popsaný způsob práce. Není dostatečně popsaný způsob, jak se došlo k současným výsledkům.“ Jakou roli v tomto případě zastával kurátor, v případě trestnosti? „Hodně je to o vztahu a vtažení B. do celého toho procesu a o uvědomění a o snaze, aby bylo z celého spisu zřejmé, že příčinou spáchání trestné činnosti je zase jen ta drogová závislost. Nejde oddělit drogovou závislost od trestnosti, jde o prvopočátek všeho. Kdyby nebyla drogová závislost, tak by se trestnost s velkou pravděpodobností nestala.“ Hodnocení spolupráce kurátora s klientkou: Případ popisovaný v kasuistice se řadí do mnou definované druhé skupiny, „složitá“ trestnost. Důvodem tohoto zařazení je prvotní problém s návykovými látkami, který předcházel trestnímu jednání. Výjimečný je tím, že trestnost se uskutečnila v rámci rodiny. Kurátor si je vědom toho, že kdyby nebylo prvotního problému závislosti, nevzniklo by ani protiprávní jednání. Na druhou stranu jasně zastává postoj, že žádné protiprávní jednání, ani v rodině, není omluvitelné. Podstatou spolupráce kurátora s klientkou je řešení závislosti a řešení protiprávního jednání je postaveno do pozadí. Oba dva problém, jsou pak vnímány společně a nikoliv odděleně. Práce kurátora se mi zde jeví jako vhodná, zvoleno její správné vyvážení. Jedná se o budování vztahu mezi rodinou, klientkou a kurátorem, aby byl schopen jim pomoci, provést je trestním řízením a v závislosti na dalších problémech pomocí trestního řízení výchovně působit na klientku. Kasuistika č.4 Jakým způsobem jste spolupracoval s tímto klientem? Způsob práce? „U tohohle klienta jde hlavně o velmi pravidelný styk. Přestože v současné době je klient na dobrovolném pobytu. Před tím byla situace složitá a postupem doby se velice vyhrotila. Matka udržovala pravidelný kontakt, dá se říct, že návštěvy, telefonáty ob den, komunikace se školou, zprávy ze školy, telefonáty s třídní učitelkou, ředitelem. Potom jsme přistoupili až k tomu doporučení odborných vyšetření, hlavně tedy na psychiatrii a pak až tedy v rámci toho dobrovolného

47

pobytu, protože situace byla už neúnosná. Tenhle klient je velice komplikovaný, velmi špatně se s ním spolupracuje.“ Zdá se vám tímto způsobem takhle řešená ta věc jako dostatečná? „Tady je situace velice složitá, spolupráce není dostačující, bohužel máme tu pravomoc pouze doporučovat nebo poradit, ale neměla jsem moc ho někam doprovodit, nebo nějakým jiným způsobem mu moci, než jen mu pohrozit až tím, že by tedy byl na žádost matky umístěn. Ta už z něj byla nešťastná. Nařízení ve správním řízení jsem nechtěla využít, protože matka velmi dobře spolupracuje a více méně by to bylo potrestání jí než chlapce. Ona by ráda klukovi pomohla. Velmi spolupracovala, dodržovala všechno, na čem jsme se domluvili, vycházela vstříc. Tady byl problém s tím klukem, takže spíš jsem to brala jako pomoc jí, než jí pohrozit nějakou pokutou.“ Jaké doplňující informace v popisu trestné činnosti chybí? „Tak, jak se to událo, je to nastíněný určitě akorát, možná chybí, co se týče spolupráce s probační a mediační službou, protože ty si na něj taky hodně stěžovali. S P. J. je strašně těžká domluva, vždycky něco slíbí nedodrží to, co se týče třeba programu, do kterého byl zařazen, měl donést nějaké vyplněné formuláře, ty donášel postupně, tahali to z něj několik týdnů, na schůzky se nedostavoval, nebo přišel pozdě. To je tak, co bych tam doplnila. Motivovat ho ke spolupráci jde těžko. Jedině najít něco, čím by jsme ho motivovali, co je pro něj důležitý, a tím ho dostat. Je to velice individuální jak pracovat s nemotivovaným klientem“ Jakou roli v tomto případě zastával kurátor? „Snad trochu preventivní, pomocnou a oporu hlavně, co se týče matky. Ta se hodně obracela, když byla hodně zoufalá, pak už nevěděla, jak dál. Kontrolní co se týče vyžádání si zpráv od lékařů nebo ze školy, udržovat to aspoň v té rozumné míře, což se zde asi nepovedlo.“ Hodnocení spolupráce kurátora s klientem: V kasuistice č. 4 (uvedené v příloze) se jedná o příběh z mnou vytyčené kategorie „složitá“ trestnost. Trestní řízení bylo důvodem navázání kontaktu s rodinou, ale v průběhu jeho řešení se objevil problém, který rodinu „trápí“ víc než trestnost jejich syna. Ze spisu je patrné, proč je důležité s rodinou pracovat dlouhodobě a nepsat zprávu k soudu na základě jedné schůzky. Kdyby se rodina s kurátorkou viděla méně často, informace o klientovi, uvedené ve zprávě, by nebyly úplné. Kurátorka postupovala z mého pohledu správně, snažila se spolupracovat s celým klientovým okolím, aby působení na klienta bylo komplexní a v celém jeho okolí jednotné. Je zde také patrné účelové jednání klienta, v době, než se věc ukončí. V našem případě se po skončení jedné fáze trestního řízení chování klienta změnilo. Klient si neuvědomil, že se nejednalo o konečné rozhodnutí a že jeho současné jednání může mít na toto rozhodnutí vliv. Hovoříme-li o roli kurátora v trestním řízení, mám shodné mínění o vystupování kurátora v tomto případě. Zaujímal pozici preventivní, pomocnou, ale i kontrolní a snažil se i o doprovázení.

48

Kasuistika č.5 Jakým způsobem jste spolupracoval s tímto klientem? „Klienta vůbec fyzicky neznám, matce se povedl majstr štyk s přihlášením trvalé adresy. Ona má žít u nás na obvodě. Měla si sem přihlásit i chlapce, ale ten dále pobývá v Jindřichově Hradci, kde žili původně, a to střídavě buď u otce, nebo u prarodičů. Kurátorka z Jindřichova Hradce zná klienta celou dobu a tady došlo k jednoduché dohodě, využilo se výkladu otázek místní příležitosti v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí a požádala se kurátorka z Jindřichova Hradce o dlouhodobou spolupráci. V podstatě to znamená, aby ona nějakým způsobem spolupracovala s klientem a nám bude dávat jen průběžné informace. Vznik situace se dá vysvětlit tím, že matka se stěhovala do Prahy, kluk je svěřený do její péče a je nezletilý.“ Zdá se ti tímto způsobem dostatečně ošetřená tahle trestnost? „Zdá se mi dostatečně ošetřená z hlediska mých možností. Jestli je dostatečná spolupráce klienta s dožádaným úřadem, to v tuto chvíli neumím přesně zhodnotit.“ Co v popisu trestné činnosti chybí za informace? „Nyní asi nic.“ Jakou roli v tomto případě zastával kurátor? „Roli člověka, který čistě papíruje a rozdává práci. Připadám si více méně jako naprostý administrátor. Vnímám to jako nedostatek zákona, ale je těžké to přesně opravovat, protože každá změna zákona odkryje nedostatky na jiných místech. Myslím si, že v tomto případě by bylo vhodné, aby byla možnost ponechat základní spis v místě, kde ten člověk opravdu bydlí. Tady se to řeší možností vyžádat si dlouhodobou spolupráci, ale není to natolik zavazující, jako vést základní spis.“ Hodnocení spolupráce kurátora s klientem: Jedná se o kasuistiku zařaditelnou do kategorie „trestnost spáchaná nezletilým pachatelem“. Kasuistika je velice nestandardní, i když díky rozdílnému pojetí místní příslušnosti (v zákonech č. 359/1999 Sb. a 218/2003 Sb.) možná. Kurátor v tomto případě udělal nejvíce, co mohl, požádal o dlouhodobou spolupráci. Bohužel nemůže ani ovlivnit výsledek spolupráce kurátora a klienta. V kasuistice je uveden extrém práce, kdy se jedná jen o administrativní činnost. Bylo by neúčelné, aby matka vozila syna do Prahy na výchovné pohovory ke kurátorovi, a stejně tak není možné nařídit matce změnu trvalého bydliště syna. Jediný možný způsob, jak věc vyřešit, by mohla být právně upravená změna výchovy do péče prarodičů nebo otce. V takto postaveném případě není možná ani preventivní role kurátora. Kdybychom však posuzovali roli kurátora pro mládež v Jindřichově Hradci, byla by v tomto případě rozdílná od námi popsané role kurátora v Praze. Kasuistika č.6 Jakým způsobem jste spolupracoval s tímto klientem? „Tohle je v podstatě můj první klient, je to slečna bezproblémová, vyzkoušela si něco, byla při tom chycena, tak to byl asi celý problém. Tam se spolupracovalo s

49

rodinou. Rodina se k tomu postavila velice zodpovědně. V podstatě když si to holka spackala, tak ať si to vyžere. Což si myslím, že do jisté míry je dobře, ale do jisté míry, aby jí byli oporou. Rodina je výborná, tatínek, maminka. Dostavovali se, když se dostavit měli, telefonicky jsme spolu také několikrát hovořili, taky velmi dobré. Ve škole všechno v pořádku, takže tady to bylo v podstatě o tom pomoci jí, vysvětlit jí, jak a proč, a ukázat jí trošku jiný směr, než by si zvolila třeba tady tím. Teď se to trošku zkomplikovalo, že nám státní zástupkyně podala návrh na potrestání, a nezletilá jde k soudu pro toto provinění.“ Zdá se vám tímto způsobem takhle řešená věc jako dostatečná? „Myslím si, že v tomhle případě to bylo dostačující. Očekávám, že bude následovat soudní jednání, myslím, že není na škodu, že se tomu jednání podrobí, je to určitě i „dobrá zkušenost“, tam bych chtěla doporučit, že postačí jen projednání před soudem. Myslím si, že tahle klientka není na tom až tak špatně, aby potřebovala zařadit do nějakého terapeutického programu. Myslím si, že tady to opravdu bylo šlápnutí vedle.“ Jaké doplňující informace v popisu trestné činnosti chybí? „Tady asi nechybí vůbec nic. Je tu popsaná i moje práce. Několikrát jsme dělali výchovné pohovory, co se týče různých témat, od drog, alkoholu až po trestní odpovědnost. Teď jí bude 15 let, a tak aby věděla, co může a nemůže. Vysvětlovali jsme si to na spoustě různých příkladů. Teď jsme se zaměřili na soudní jednání, popsala jsem jí ho a provést jí tím.“ Jakou roli v tomto případě zastával kurátor? „Pomocnou, preventivní, doporučující, vysvětlující. Ptala jsem se, co by rodina chtěla, a maminka mi sdělila, že jí to připadá takhle pořádku, a jinak jim byl předaný kontakt, tak že kdykoliv se můžou obrátit. Myslím si, že tady to je dostačující.“ Hodnocení spolupráce kurátora s klientem: Šestou kasuistiku můžeme považovat za vzorovou ve své kategorii (trestnost spáchaná nezletilým pachatelem). V současné době je ve fázi před soudním jednáním. Dá se říci, že i práce a role kurátora pro mládež v tomto případě je ukázková. Důraz je kladen na prevenci, pomoc vyrovnat se s následky jednání klientky a objasnění celého řízení rodině. Nejedná se o klasický trestní postih, ale zvolení dalšího výchovného působení na klientku. V doplňujících odpovědích je také nastíněn další postup práce kurátora pro mládež, a to absolvování řízení u soudu s klientkou.

50

10

Vyhodnocení výzkumu

Na konci kapitoly Metodologie výzkumu (č. 8) je uveden jednak postup výzkumu, ale také dílčí výzkumné otázky vztahující se k předešlým teoretickým kapitolám a rozvíjející hlavní výzkumnou otázku. Na otázku „Ovlivňuje organizace práce roli kurátora pro mládež?“ by se dalo odpovědět jedním slovem, a to ano, ale měli bychom také uvést proč. Z odpovědí na zjišťovací otázky vyplývá, že organizace práce se odvíjí od úkolů vyplývajících z „došlé pošty“. Páteří organizování práce jsou pozvánky na jednání soudů a policie, informace o nových klientech, žádosti o zprávy zaslané policií, soudy a státními zástupci. Mohlo by se zdát, že kurátoři pro mládež sbírají jen informace pro zmíněné instituce. Každodenní činnost si pak na základě těchto skutečností organizuje každý kurátor sám. Musí být velice flexibilní, neboť do svého programu musí zapojit jednání striktně daná a musí respektovat termíny vyžadovaných zpráv. Práce kurátorů je kontrolována jen namátkově, prohlíženy jsou písemné výstupy (zprávy), a to po stylistické formě a nikoliv obsahové. Z tohoto vyplývá, že „dobrý“ kurátor pro mládež může být jen člověk s vnitřní disciplínou. Jako další dílčí výzkumnou otázku jsem si položila: „Je v pojetí role kurátora pro mládež sepsání zprávy pro trestní řízení významné?“ Při operacionalizaci jsem si ji převedla na otázku „Jak přihlíží soud při rozhodování ke zprávě sepsané kurátory? Proto nejprve odpovím na ni. Každý soudce jim přikládá různou váhu, ale z pozorování vyplývá, že při vysoké validitě a velké obsažnosti k nim přihlíží. Dalo by se také říci, že záleží na osobní zkušenosti soudce, nakolik je sepsaná zpráva profesionální. Pravdou je, že právě zpráva je největším a nejdůležitějším pojítkem role kurátora pro mládež s trestním řízením. Z pohledu trestní justice je sepsání kvalifikované zprávy nejdůležitější součástí role kurátora pro mládež v trestním řízení. Odpověď na další otázku „Je kurátor pro mládež důležitá osoba v trestním řízení?“ jsme získali z druhé části výzkumu, při zkoumání dokumentů a následného doplňujících rozhovoru. Operacionalizací jsme otázku zacílili na pohled samotného kurátora, jak sám cítí svou roli. Z výzkumu pak vyplynulo, že hodně záleží na jednotlivém případu a osobě kurátora, jak k případu přistupuje. Nikdo z nich se však nevnímal jako důležitou osobu, dával se spíše do pozadí jako pomoc a opora klienta. Žádnou roli nelze pojímat bez její etiky, proto následující dílčí výzkumnou otázkou je: „Vnímají kurátoři pro mládež etiku sociální práce jako součást své práce?“ Z odpovědí v analytické části pak vyplývá, že míra používání etiky sociální práce v práci kurátora pro mládež je vysoká, vnímají ji jako samozřejmost. Nerozlišují sice jednotlivé její části, ale nedovedou si bez ní práci představit. Poslední dílčí výzkumná otázka je spojena s dilematy sociální práce: „Promítají se do role kurátora pro mládež dilemata sociální práce?“ Jednoznačná odpověď zní ano. Jak je uvedeno v analytické části, respondentům v rozhovoru nebyla nastíněna jednotlivá dilemata. Zjišťovací otázka zněla „Při vedení rozhovoru vnímáte nějaká dilemata sociální práce?“ Z pozorování ale vyplynulo, že dilemata uvedená v teoretické části respondenti znají. Hlavním dilematem je pro ně dilema pomoci a kontroly. Při úvaze, jak se s ním vypořádat, je napadla možnost rozdělení jejich práce na dvě osoby. Jedna by klientovi jen pomáhala a druhá ho kontrolovala. Nedokázali si však představit provedení tohoto nápadu. Méně si pak uvědomují dilema „zadavatele zakázky“. V

51

globálu vnímají svou práci jako kontrolu, neboť klient nepřišel „pomozte mi“. Ve smyslu zadavatele zakázky společnost upozorňuje na „problémového“ klienta a žádá kurátora pro mládež, aby na něho výchovně působil a intenzivním kontaktem se pokusil zamezit dalšímu překračování zákona. Dilema „zasáhnut, nezasáhnout“ si u své práce ani neuvědomují, protože se s ním již smířili, považují je za každodenní součást své práce. Ve druhé části výzkumu, zkoumání dokumentů, jsem na základě podobností vytvořila v analytické části vzorový případ. Kurátor pro mládež by v každém případě měl v co nejkratší době po zahájení trestního řízení navázat kontakt s rodinou, který by se neměl omezit jen na jedno setkání, a začít zpracovávat anamnézu jejich života. Pomáhat jim překonat obtíže spojené s trestním řízením, aby jejich život nebyl narušen více, než je nezbytně nutné, a preventivně působit na klienta, aby přijal vlastní odpovědnost z své jednání. Uvědomuji si, že splnit všechna tato očekávání nemusí být vždy lehké, zvláště pak, jedná-li se o nespolupracujícího klienta. Na závěr vyhodnocení výzkumu musím odpovědět na hlavní výzkumnou otázku. „Jaká je role kurátora pro mládež v systému sociálně-právní ochrany v souvislosti s trestním řízením?“ Trestní řízení hovoří o orgánu pověřeném péčí o mládež, sociálně-právní ochrana hovoří o zaměstnanci úřadu s rozšířenou působností. Nikde se jmenovitě nehovoří o funkci kurátora, ale budeme-li se držet jeho vymezení na začátku práce, jsme schopni říci, že v každém trestním případe (klienta) se může role kurátora lišit. Z výzkumu mi vyplynulo, že role kurátora pro mládež má několik dimenzí, kdy v každém trestním případě se může objevit jen některá. Hlavní a společná pro všechny případy je pak role informátora klientů o průběhu řízení, tak trestní justici o vnitřním a vnějším světě klienta. Bez takto předaných informací by nemohlo být další rozhodování o životě klienta objektivní. Žádnou roli však nelze zastávat bez jejího upřesnění a profesionálního přístupu spojeného s etickými zásadami práce s klienty.

52

11

Závěr

Práce splnila zadané téma popsat, zmapovat a analyzovat roli kurátora pro mládež v systému sociálně-právní ochrany v souvislosti s trestním řízení. Ve výzkumné části jsem řešila zoperacionalizované dílčí výzkumné otázky, jejichž shrnutí je uvedeno v kapitole Vyhodnocení výzkumu. Na závěr práce bych si dovolila učinit doporučení pro profesionálnější zvládání role kurátora pro mládež v trestním řízení. Vzhledem k tomu, že kurátoři pro mládež jsou osoby samostatně pracující s velkou odpovědností, je důležité jim poskytnout dostatečné profesionální zázemí. Vyplývá to z faktu, že ke každému případu je nutné přistupovat individuálně a není možné plně používat naučená schémata. Součástí role je i osobnost kurátora, přes kterou se vše zrcadlí. V případě, že kurátor pro mládež nemá jasné vnitřní zásady, které by měly být součástí jeho osobnosti, může jeho role působit nejednoznačně. K získání zkušeností, které jsou pro roli kurátora důležité, aby mohla být zajištěna individuálnost přístupů k případům, by měl být dán kurátorům větší prostor pro komunikaci se svými kolegy, nebo zajistit možnost supervize, nebo výraznější metodické vedení. Při pozorování bylo patrno, že největším úskalím role je její nepochopení laickou veřejností. Uvědomuji si, že výzkum je uskutečněn na malém vzorku, jedná se spíše o sondu. Přesto se domnívám, že díky pozorování a propojení dvou výzkumů je možné ho využít jako podklad pro výzkum, jakým způsobem ovlivňuje organizační kultura zaměstnavatele roli (práci) kurátora pro mládež.

53

Seznam použité literatury BOGDAN, R. C., BIKLEN, S.K. 1982. Qualitative research for education. Boston: Allyn and Bacon CRESWELL, J. W. 1998. Qualitative inquiry and research design: Choosing anong five traditions. Thousand Oaks: Sage Publications ČICHOŇ, M. 2004a. Sociálně právní ochrana dětí a mládeže I. Díl. Ostrava: Ostravská univerzita ČICHOŇ, M. 2004b. Sociálně právní ochrana dětí a mládeže II. Díl. Ostrava: Ostravská univerzita DISMAN, M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum GOLDMAN, R., CICHÁ, M. 2004. Etika zdravotní a sociální práce. Olomouc: Univerzita Palackého HAVRDOVÁ, Z. 1999. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál JANIŠ, K., SVATOŠ, T. 1998. Rodina a otázky s ní související. Hradec Králové: Gaudeamus JEDLIČKA, R., KLÍMA, P., KOŤA, J., NĚMEC, J., PILAŘ, J. 2004. Děti a mládež v obtížných životních situacích., Nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhající profese. Praha: MV JEŘÁBEK. H. 1992. Úvod do sociologického výzkumu. Praha : Karolinum, KAPPL, M. 2004. Metody sociální práce s jednotlivcem. Hradec Králové: Gaudeamus KOLÁŘ. M. 1997. Skrytý svět šikanování ve školách: příčiny, diagnostika a praktická pomoc. Praha: Portál, KOLÁŘ, M. 2001. Bolest šikanování. Praha: Portál KOPŘIVA, K. 2006. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál KOZLOVÁ, L. 2005. Sociální služby. Praha: TRITON KROFTOVÁ, A., OUŘEDNÍČKOVÁ, L. Sociální práce v rámci probační a mediační služby, 283-298, In MATOUŠEK (eds.), O. 2005. Sociální práce v praxi. Praha: Portál LAAN V. d., G. 1998. Otázky legitimace sociální práce,pomoc není zboží. Boskovice: Albert MATĚJČEK, Z. 1991. Praxe dětského psychologického poradenství. Praha: SPN MATĚJČEK, Z. 1996. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál MATOUŠEK, O. 2001. Základy sociální práce. Praha: Portál MATOUŠEK, O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál MATOUŠEK, O. Sociální práce s rizikovou mládeží, 267-281, In MATOUŠEK, O. (eds.) 2005. Sociální práce v praxi. Praha: Portál

54

MATOUŠEK (eds.), O. 2005. Sociální práce v praxi. Praha: Portál MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. 2003. Mládež a delikvence. Praha: Portál MUSIL, L. 2004. „Ráda bych Vám pomohla, ale ...“ Brno: Marek Zeman NAVRÁTIL, P. 2001. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman NAVRÁTIL, P. In MATOUŠEK, O. (eds.) 2001. Základy sociální práce. Praha: Portál NOVOTNÁ, V. 1981. Etika sociální práce a nové poznatky v péči o defektní děti a mládež a staré občany. NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E., BRABENEC, F. 2002. Zákon o sociálně právní ochraně dětí, Komentář 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde PADRNOS, J., SCHELLEOVÁ. I., SCHELLE, K., ŠTEFANCOVÁ, D., ŠTEFFEL, R., ZEZULOVÁ, J. 2004. Právní postavení mladistvých. Praha: Euralex Bohemia s.r.o. PEŠATOVÁ, I., ŠVINGALOVÁ, D., 2005. Metodika závěrečné práce pro sociální pracovníky. Liberec: Technická univerzita RÁŽOVÁ, E., KRÁLOVÁ, J. 2000. Ústavní sociální péče, komentář k právním předpisům (podle právního stavu k 1.5.2000). Praha: MPSV REAMER, F. 1995. Social work and ethics. New York, Columbia university press ŘÍČAN, P. 1995. Agresivita a šikana mezi dětmi, jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha: Portál ŘEZNÍČEK, I. 1997. Metody sociální práce. Praha: Slon SCHIMMERLINGOVÁ, V., NOVOTNÁ, V.1992. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha : Karolinum, SCHÜTZ, A. 2004. Concept and Theory Formation in the Social Science. In Seale, c. ed. Social Research Methods. London: Routledge, In ŽIŽLAVSKÝ, M. 2005. Metodologie výzkumu v sociální politice a v sociální práci, Brno SOCHŮREK, J. 2001a. Vybrané kapitoly ze sociální patologie I. Díl. Liberec: Technická univerzita SOCHŮREK, J. 2001b. Vybrané kapitoly ze sociální patologie II. Díl. Liberec: Technická univerzita SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F., ŠÁMAL, P. 2000. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H. Beck STAKE, R. E. 1995. The art of case study research. London: Sage, In HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, SOTOLÁŘ, A., HRUŠKOVÁ, 2004. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, komentář. Praha: C.H. Beck¨ ŠPECIÁNOVÁ, Š. 2005. Právní manuál pro sociálně-právní ochranu dětí. Praha: Linde ŠVINGALOVÁ, P., PEŠATOVÁ, I. 2005 Informace o kurzu sociální práce pro pracovníky ve vězeňství a policisty. Liberec: Technická univerzita ÚLEHA, I. 1999. Umění pomáhat. Praha: Slon

55

VÁGNEROVÁ, M. 2004. Psychologie pro pomáhající profese. Praha: Portál VESELÁ, R. a kol. 2005. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha: Euralec Bohemia YIN, R. K. 1994. Case study research: Design and methods. London: Sage, In HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál ZOUBKOVÁ, I., NIKL, J., ČERNÍKOVÁ, V. 2001. Kriminalita mládeže. Praha: Policejní akademie ČR ŽIŽLAVSKÝ, M. 2005. Metodologie výzkumu v sociální politice a v sociální práci, Brno

Články BEDNÁŘOVÁ, Z. 1998. Sociální prevence a služby sociální intervence. Sociální politika. 1998, č. 5, 4-6 BRABENEC, F. 2000. K novému zákonu o sociálně-právní ochraně dětí, (část 5: §3133). Sociální politika. 2000, č. 9: str. 12-13 BRABENEC, F. 2000. K novému zákonu o sociálně-právní ochraně dětí, (část 4: §2830). Sociální politika. 2000, č. 7-8: str. 17-18 KOVÁŘOVÁ, D. 2006. Ochranná opatření pro mladistvé. Právo a rodina. 2006, č. 8, 1-4 KOVÁŘOVÁ, D. 2006. Trestní opatření ukládaná mladistvým. Právo a rodina. 2006, č. 6, 1-5 KOVÁŘOVÁ, D. 2006. Výchovná opatření pro mladistvé. Právo a rodina. 2006, č. 9, 1-4 MATOUŠEK, J. 2003. Výkon ústavní a ochranné výchovy z pohledu kurátora pro mládež. Sociální politika. 2003, č. 12: str. 24

Ostatní zdroje: Filosofický slovník. 1995. Olomouc: Fin Ilustrovaná encyklopedie. 1995 Praha: Encyklopedický dům KVĚTENSKÁ, E., KVĚTENSKÝ, V. 1986. Postavení orgánu pověřeného ONV péčí o mládež v trestním řízení. Příloha týdeníku vlády ČSR národní výbory č. 42 Malá Československá encyklopedie.1986. Praha: Academia Malý socio-logický slovník. 1970. Praha: Svoboda MPSV. 1975. Hlavní úkoly státní správy v oblasti sociálních věcí a oblasti pracovních sil na národních výborech ve II.pol. 1975 .1975, Zpravodaj MPSV č. 8 MPSV. 1976. Metodický návod pro národní výbory k výkonu dohledu nad dětmi a ke kontrole omezení nezletilých.1976, Zpravodaj MPSV č.8 MPSV. 1976. Metodický návod pro kraj a okresní národní výbory k zajištění sociální a

56

postpenitenciální péči o těžko vychovatelné mladistvé.1976, Zpravodaj MPSV č.11 MPSV 1999 Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1998. Praha: MPSV MPSV 2000 Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1999. Praha: MPSV MPSV 2001 Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2000 Praha: MPSV MPSV 2002 Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2001. Praha: MPSV MPSV 2003 Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2002. Praha: MPSV MPSV 2004a. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2003. Praha: MPSV MPSV 2004b. Národní zpráva o rodině. Praha: MPSV MPSV 2005a. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2004. Praha: MPSV MPSV 2005b. Práce s klientem s rizikem v chování (manuál průvodce dobrou paxí) . Praha: MPSV MPSV 2006. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2005. Praha TŘ. 1961.Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů TZ. 1961. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů VLÁDA. 1999. Usnesení vlády 1032/1999 k systémovým přístupu k péči o dětské a mladistvé delikventy VELETA,R., VOSYKOVÁ, D., PRÁŠILOVÁ, O., VEJNAROVÁ D. 2002. Podmínky, možnosti a meze práce sociálních pracovnic OPRD a kurátorů pro mládež na úřadech Pražských městských částí. Praha: Městské centrum sociálních služeb a prevence Všeobecná encyklopedie díl K-L 1999 Praha: Diderot ZR.1963. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů ZSM. 2003. Zákon č. 218/2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů ZSPOD. 1999. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

57

Anotace Práce pojednává o roli kurátora pro mládež v systému sociálně-právní ochrany v souvislosti s trestním řízením. Na začátku je uvedena základní teorie, kde všeobecně přibližuji kurátora pro mládež, jako součást sociálně-právní ochrany dětí. Součástí úvodu je také historie, která ovlivnila jeho práci, právní předpisy užívané při jeho práci a jsou zde i specifikováni jeho klienti. V dalších kapitolách je pak hovořeno o způsobu vedení trestního řízení s mladistvými a nezletilými, etických základech sociální práce a jejich vlivu na roli kurátora pro mládež. Také je nutné se zabývat kapitolou nazvanou "dilemata sociální práce". Ve výzkumné části se pak hovoří o přiblížení, zmapování a analyzování práce kurátora pro mládež na vzorku jednoho vybraného pracoviště, kde jako techniky výzkumu jsou použita pozorování, rozhovor a zkoumání spisové dokumentace vytvořené kurátory tohoto pracoviště, které se využívají k trestnímu vyšetřování. V roce 1975 vznikl v pojem kurátor pro mládež, který vešel do povědomí lidí, jako sociálně pracovník pracující s určitou skupinou lidí.

Počet slov: 20 929

Annotation: Thesis is concentrated on rule of social worker in system of social law protection in connection with criminal investigation. Basic theory is mentioned at the beginning where the social worker for youth is described as a part of social law protection of children. History that influenced his work, use of legal regulations and details about his clients, are also part of the introduction. Methods of managing of legal investigation with youth and underaged, ethical basic of social work and their influence on a role of social worker for youth are mentioned in following chapters. It is also necessary to consider the chapter called "dilemas of social work". In the research part, details are scrutinazi and the work of social worker for youth is analyze according to a specific workplace, where observations, interviews and research of documentation, completed by workers in the very same place, are used for legal investigations. The title "social worker for youth" was established in 1975 and is known to population as social worker working with particular group of people.

Words: 20 929

58

Rejstřík právo na sebeurčení, 28 přijmutí klienta, 28 případová studie, 32, 36 Reamer, 29 respektování klienta, 27, 85 role, 6, 8, 9, 29, 31, 33, 34, 35, 45, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 71, 72, 86, 90, 91, 92 Říčan, 18 Schültz, 32 sociálně-právní ochrana, 1, 2, 6, 8, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 20, 21, 34, 38, 43, 49, 52, 78, 81, 82, 84, 87, 91 sociální práce, 7, 9, 10 Stake, 32, 33 Šámal, 10, 24, 85 Špeciánová, 14, 15, 16 trestní řízení, 9, 10, 15, 20, 23, 35, 51, 71, 76, 78, 86, 88, 90 Úlehla, 30, 31 Vágnerová, 16, 17, 18, 19, 83 Veselá, 11 Yin, 32 zadavatel zakázky, 31, 42, 51, 52, 91 zasáhnout, nezasáhnout, 30 zpráva, 24, 39, 42, 51, 73, 77, 90 Žižlavský, 32, 34

bezpečné prostředí, 27 Biklen, 32 Bogdan, 32 Brabenec, 14, 82 Creswell, 32 Čichon, 83 Čichoň, 9, 20, 21, 22, 23, 84 dilema, 30, 31, 35, 41, 45, 51, 71, 86, 88, 91 důvěrnost sdělení, 29 etika, 6, 27, 35, 40, 51, 71, 85, 86, 91 Havrdová, 7 Hendl, 32, 33, 36 Jeřábek, 34 Kolář, 18 kontrola, 30, 44, 89 Kroftová, 8, 9, 10 kvalitativní výzkum, 32, 33 Laan, 30 Matoušek, 7, 8, 9, 10, 31, 86 Musil, 7, 30 Navrátil, 7, 29, 31, 86 nehodnotící postoj, 28 Novotná, 8, 10, 27, 28 operacionalizace, 34, 35, 51, 91 Ouředníčková, 9 Padrnost, 17, 24 polyvalence a specializace, 31 pomoc, 7, 30

59

46, 81,

10, 37, 89,

42,

88,

Přílohy Příloha č. 1 Příloha č. 2 Příloha č. 3 Příloha č. 4 Příloha č. 5

Dotazník využitý při výběru pracoviště Statistické dokreslení Otázky rozhovoru s návodem Doplňující otázky ke zkoumání dokumentů jednotlivých případů Kasuistiky

60

Příloha č. 1 Dotazník využitý při výběru pracoviště Vážená paní, vážený pane, při studiu vysoké školy v Brně píšu závěrečnou práci na téma Analýza činnosti kurátora pro mládež. Ráda bych Vás touto cestou požádala o spolupráci a informace při vyplňování dotazníku. Odpovědi jsou anonymní a slouží pouze ke studijním účelům. Své odpovědi prosím zakroužkujte a vepište do dotazníků. 1. Pohlaví Muž Žena 2. Věk 3. Jaké je vaše nejvyšší ukončené vzdělání? Základní škola Vyučení Vyučení s maturitou Střední škola sociální zaměření Střední škola jiného typu Vyšší odborná škola sociální zaměření Vyšší odborná škola jiného typu Vysoká škola sociální zaměření Vysoká škola jiného typu 4. Jakou dobu pracujete jako kurátor? 5. Za dobu praxe jste doplňoval/a vzdělání? Ano Ne 6. V případě odpovědi ANO doplňte jakým způsobem 7. V době praxe jsem absolvoval/a tato školení: Vstupní školení ZOZ Školení v rámci ESF – upřesněte téma Školení pořádaná PREV-centrem Školení pořádaná o.s. Barevný svět Jiná školení prosím vypište…………………

61

8. Zhodnoťte přínosnost vyjmenovaných školení pro Vaši práci na škále od 0 do 10 s tím, že 0 je nejméně a 10 nejvíce. Možno zapsat do odpovědí k předešlé otázce. 9. Zhodnoťte, zda nabízená školení, přednášky či jejich množství a zaměření odpovídají vašim požadavkům. 10. Uveďte témata školení, která byste uvítali pro svou práci. 11. Uveďte, jaké materiály nejvíce pro svou práci používáte. 12. S jakými organizacemi nejvíce spolupracujete? 13. Jakým způsobem se nejčastěji dostáváte k prvním informacím o svých klientech? od policie ze školy od rodičů od kamarádů vašich klientů od jiných institucí, jakých?............. 14. Kterou pracovní činnost považujete za nejdůležitější? 15. Kterou pracovní činnost považujete za nejtěžší? 16. Kterému typu případů věnujete nejvíce času? 17. Jakou roli zaujímáte v trestním řízení proti mladistvým? 18. Jakou roli zaujímáte v trestním řízení s nezletilými? 19. Vžijte se do role svých klientů a zkuste napsat, jak Vás oni vnímají. 20. Vžijte se do role rodičů svých klientů a zkuste napsat, jak Vás oni vnímají. 21. Jaké vystupování od Vás podle Vašeho mínění očekává: Škola při řešení záškoláctví Policie při trestním řízení Rodiče při řešení výchovných problémů jejich dítěte

Velice děkuji za ochotu a spolupráci. Lucie Pondělíčková

62

Příloha č. 2

Statistické dokreslení Abychom mohli správně pochopit práci kurátora pro mládež, je třeba se také zabývat některými čísly, která by nám přiblížila jeho práci. Pro větší názornost jsem se zaměřila na statistické údaje jen za Hlavní město Praha. V lednu 2006 bylo v Praze 1 181 610 obyvatel, kteří žijí v 57 samosprávních celcích. Ne všechny městské části mají na svých úřadech všechny agendy, některé agendy pro ně spravuje jiná městská část. V současné době je funkce kurátora pro mládež na 22 městských částech, které jsou pověřeny přenesenou působností. Každý rok se zpracovávají přesné statistické tabulky o jednotlivých činnostech, a to i na sociálním odboru. Abychom mohli lépe poznat práci kurátora pro mládež, udělala jsem statistický přehled některých agend za posledních 8 let. Jako první se domnívám, že by bylo vhodné znát počty klientů. Počet klientů kurátorů pro mládež Celkem Dětí do 15 let Dívek do 15 let Mladistvých Mladistvých dívek

3516 1152 305 2364 522

3771 1540 397 2231 603

3409 1271 395 2138 621

3642 1298 420 2344 707

3733 1466 449 2267 593

3613 1434 451 2179 644

3543 1451 456 2092 650

3669 1410 485 2259 728

Zdroj: statistické ročenky MPSV Počet klientů kurátorů pro mládež 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 1998

1999 Celkem

2000 Dětí do 15 let

2001

2002

Dívek do 15 let

2003 Mladistvých

2004

2005

Mladistvých dívek

Z přehledného grafu je patrno, že v posledních osmi letech je počet klientů kurátorů pro mládež přibližně stejný. Ukazuje se, že jediným zlomen v nápadech případů byl přelom století (meziroční rozdíl 662 klientů v celé Praze). Jednalo se o pokles počtu klientů o rozměru nápadu velikosti dvou obvodů. Trestná činnost dětí a mladistvých

63

1998 1313 288 51 1025 131

Celkem Dětí do 15 let Dívek do 15 let Mladistvých Mladistvých dívek

1999 1297 341 82 956 152

2000 1250 432 123 818 14

2001 1350 478 127 872 154

2002 1200 362 68 838 106

2003 1036 322 73 714 116

2004 964 333 85 631 106

2005 938 348 590 -

Zdroj: statistické ročenky MPSV Trestná činnost dětí a mladistvých 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 1998

1999 Celkem

2000 Dětí do 15 let

2001

2002

Dívek do 15 let

2003

2004

Mladistvých

2005

Mladistvých dívek

Zajímavé je, že i když se v předešlé části hovoří o tom, že počet klientů kurátorů pro mládež je z dlouhodobého hlediska stabilní, počet trestné činnosti v posledních pěti letech výrazně klesá. Nejvíce trestné činnosti bylo v roce 2001, kdy meziroční součet z obou stran činil minimálně cca sto případů. Zajímavé je, že i poměr trestné činnosti mladistvých k celkovému počtu klesá ze 78,06% na 62,89%. Výchovné problémy dětí a mladistvých v péči kurátorů pro mládež Celkem Dětí do 15 let Dívek do 15 let Mladistvých Mladistvých dívek

1998 1468 695 198 773 245

1999 1478 650 181 829 282

2000 1119 768 249 351 219

2001 2082 922 304 1160 304

Zdroj: statistické ročenky MPSV

64

2002 1837 847 298 990 321

2003 1983 848 289 1135 331

2004 2191 1007 320 1184 406

2005 2186 979 1207 -

Výchovné problémy dětí a mladistvých v péči kurátorů pro mládež 2500

2000

1500

1000

500

0 1998

1999 Celkem

2000 Dětí do 15 let

2001

2002

Dívek do 15 let

2003 Mladistvých

2004

2005

Mladistvých dívek

Když budeme hovořit o výchovných problémech, z grafu zjistíme, že celkový počet případů narůstá, ale zajímavé je, když se podíváme na křivku znázorňující počty případů mladistvých, tvarově kopíruje křivku celkových počtů s výkyvem v roce 2000, kdežto křivka znázorňující nezletilé má v podstatě stále stoupající tendenci. Dohledy vykonávané kurátory pro mládež 1998 349 143 47 206 49

Celkem Dětí do 15 let Dívek do 15 let Mladistvých Mladistvých dívek

1999 357 160 39 197 65

2000 341 161 41 180 68

2001 452 12 9 245 87

2002 428 185 4 243 70

2003 407 156 52 251 79

2004 308 122 36 186 65

2005 365 130 235 -

Zdroj: statistické ročenky MPSV Dohledy vykonávané kurátory pro mládež 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 1998

1999 Celkem

2000 Dětí do 15 let

2001

2002

Dívek do 15 let

65

2003 Mladistvých

2004

2005

Mladistvých dívek

Otázkou zůstává, co je to za dohledy. Jsou to dohledy, které jsou nařízeny soudem z podnětu kurátorů pro mládež z důvodu výchovných problémů nebo jsou to dohledy, které podle zákona o rodině ve správním řízení nařídili sami kurátoři, nebo se jedná o dohledy, které jim byly předány na základě věku dítěte od sociálních pracovnic, a nebo jim byly předány kvůli výchovným problémům, které dítě má? Ať je pravdou kterákoli varianta, znázorněné křivky dohledů se od ostatních již popisovaných velice liší. Od roku 1998 do roku 2000 byl počet případů vyrovnaný. V následném roce se však počet případu meziročně zvýšil o 111 a v dalších letech začal klesat a tento trend pokračoval až do roku 2004, kdy klesl na své dosavadní minimum (308 případů). V dalším roce se však počet dohledů znovu zvýšil, a to o 57 případů. Je zajímavé, že křivka znázorňující dohledy mladistvých vzhledově kopíruje křivku všech dohledů, a křivka dohledů nezletilých má jiný tvar. V roce 2001, kdy celkový počet stoupl na svou horní mez, je počet dohledů nezletilých v celém období nejmenší. Jedná se o meziroční propad o 149 případů a v dalším roce pak nárůst o 173. Ve výše zmíněných posledních třech grafech jsou znázorněny jednotlivé druhy klientů kurátorů pro mládež, nejsou zde však zohledněny případy, kde během roku se u jednoho klienta objeví více problémů. Může se jednat o dítě, které má nad výchovou stanoven dohled a dopustí se trestné činnosti. Stejně tak v tabulce „Trestná činnost dětí a mladistvých“ jsou uvedeny počty klientů a nikoli počty trestných skutků. I v případě, že se dítě dopustí v jednom roce několika trestných skutků, bude ve statistice vykázáno jen jednou. Přestupky 1998 440 113

Celkem Z toho dívek

1999 421 132

2000 395 46

2001 393 122

2002 409 72

2003 337 77

2004 319 87

2005 308 -

Zdroj: statistické ročenky MPSV Přestupky 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 1998

1999

2000

2001

2002

Celkem

2003

2004

2005

Z toho dívek

Ve výše uvedené tabulce a grafu jsou znázorněny počty klientů, kteří byli ve stanoveném roce řešeny kurátory pro mládež z důvodu spáchání přestupku. Je zajímavé,

66

že jejich počet stále klesá kromě roku 2002, kdy se proti předešlému roku zvýšil o 14 klientů s přestupky. Návrhy na předběžné opatření podané kurátory pro mládež 1998 108 46 18 62 20

Celkem Dětí do 15 let Dívek do 15 let Mladistvých Mladistvých dívek

1999 103 53 15 50 24

2000 98 52 26 46 26

2001 118 66 23 52 22

2002 96 48 13 48 20

2003 106 47 18 59 17

2004 86 26 10 60 23

2005 65 31 34 -

Zdroj: statistické ročenky MPSV Návrhy na předběžné opatření podané kurátory pro mládež 140 120 100 80 60 40 20 0 1998

1999 Celkem

2000 Dětí do 15 let

2001

2002

Dívek do 15 let

2003 Mladistvých

2004

2005

Mladistvých dívek

V této tabulce a grafu jsou znázorněny počty kurátory pro mládež k soudu podaných návrhů na předběžné opatření, kterými se dítě svěřuje do péče ústavního zařízení nebo jiné osoby než jeho původních vychovatelů (rodičů). V grafu ani tabulce však není patrno, kolika návrhům bylo vyhověno, a stejně tak předběžná opatření nejsou rozdělena na opatření podaná podle §76 nebo podle §76a občanského soudního řádu. Patrno však je, že tohoto institutu se v posledních letech užívá méně než na začátku sledovaného období. Z grafu také vyplývá, že počty dětí a mladistvých, nad jejichž výchovou byl institut předběžného opatření použit, se v dlouhodobém hledisku sobě podobají. Jediným velkým rozdílem byl rok 2004, kdy se počty dětí a mladistvých lišily o 36 případů (víc bylo mladistvých).

67

Návrhy kurátorů pro mládež k soudu na nařízení ústavní výchovy 1998 108 34 25 74 21

Celkem Dětí do 15 let Dívek do 15 let Mladistvých Mladistvých dívek

1999 125 48 13 77 33

2000 83 35 14 48 15

2001 141 72 26 69 24

2002 97 47 11 50 19

2003 127 42 13 82 28

2004 83 35 13 48 10

2005 79 33 46 -

Zdroj: statistické ročenky MPSV Návrhy kurátorů pro mládež k soudu na nařízení ústavní výchovy 160 140 120 100 80 60 40 20 0 1998

1999 Celkem

2000 Dětí do 15 let

2001

2002

Dívek do 15 let

2003 Mladistvých

2004

2005

Mladistvých dívek

Jako v předešlé tabulce jsou zde znázorněny počty jednotlivých návrhů. Nejedná se tedy o počty osob (klientů). Proto tento graf lze posuzovat jen s grafem předešlým. Je důležité také uvést, že do kategorie návrh k soudu jsou počítány též podněty k soudu na nařízení ústavní výchovy, a to z toho důvodu, že když úřad k soudu podá podnět místo návrhu a soud zahájí řízení sám, nestává se úřad, který podal podnět, účastníkem řízení, ale jen opatrovníkem. Jedinou zajímavostí, které si v grafu můžeme všimnout, je, že krom roku 2001, kdy byly celkové počty největší, bylo vždy více návrhů, které se týkaly mladistvých, než nezletilých. Důležité je upozornit, že počet dívek jak u mladistvých, tak u nezletilých za rok 2005 nebyl uveden z důvodu, že se ve statistických ročenkách nenacházel. Proto při zkoumání jejich křivek je možné se zamýšlet jen nad údaji za 7 let zpětně.

68

Typy rodin klientů kurátorů pro mládež Úplná Neúplná Nová (doplněná) S druhem Ostatní Ústavní výchovy Střídavá

1998 1110 1406 481 304 59 156

1999 1110 1596 356 381 181 147

2000 1115 1270 338 316 139 231

2001 1518 1213 267 349 69 226

2002 1465 1234 333 388 84 229

2003 1110 1403 332 468 112 188

2004 1098 1380 316 416 119 209 5

2005 1063 1407 298 554 82 261 4

Zdroj: statistické ročenky MPSV Typy rodin klientů kurátorů pro mládež 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 1998 Úplná

Neúplná

1999

2000

Nová (doplněná)

2001 S druhem

2002 Ostatní

2003

2004

Ústavní výchovy

2005 Střídavá

Poslední zde uvedená tabulka a graf uvádí rozdílné informace než tabulky předešlé. Jedná se totiž o informaci, která charakterizuje ne vlastnost nebo typ práce kurátorů, ale rodinné zázemí jednotlivých klientů bez rozdělení po jednotlivých problémech, které klienti mají. Je zajímavé, že krom dvou po sobě jdoucích let (2001 a 2002) převládá jako rodinné zázemí klientů kurátorů pro mládež neúplná rodina. Stoupá zastoupení rodin, kdy rodiče nejsou sezdaní a v posledních dvou letech (2004 a 2005) jsou zde zastoupeny i rodiny se střídavou péčí. Procento dětí, které jsou v době péče kurátorů pro mládež umístěny v ústavní výchově, se pohybuje, krom prvních dvou let, od 6,10% (2002) do 7,11% v posledním roce (2005).

69

Počet kvalifikovanost kurátorů pro mládež v Hlavním městě Praze V rámci OPD celkem Základní Střední sociální právní Jiná střední Vyšší odborná sociální právní Jiná vyšší odborná Vysoká škola Vysoká škola sociálně právní

1998 8 0 4 0 4 -

1999 20 0 12 4 4 -

2000 29 0 11 0 8 6 4 0

2001 31 0 16 1 5 0 8 1

2002 31 0 16 1 5 0 8 1

2003 22 0 8 4 2 1 6 1

2004 20 0 6 3 3 1 6 1

2005 38 0 10 7 11 0 6 4

mimo rámec OPD celkem Základní Střední sociální právní Jiná střední Vyšší odborná sociální právní Jiná vyšší odborná Vysoká škola Vysoká škola sociálně právní Celkem v celé Praze

34 1 19 3 11 42

38 0 23 8 7 58

46 0 15 8 10 0 11 2 75

29 0 10 0 7 2 8 2 60

22 0 6 7 7 0 2 0 53

31 0 9 4 9 0 5 4 53

31 0 12 5 4 0 6 4 51

29 0 10 7 3 0 7 2 67

Zdroj: statistické ročenky MPSV

70

Příloha č. 3 Otázky rozhovoru s návodem Rozhovor bude proveden samostatně s jednotlivými pracovníky popisovaného pracoviště kurátorů pro mládež. V případě potřeby budou doplněny další otázky (rozvíjející, doplňující, vysvětlující) plynoucí z rozhovoru. − − − − − − − − − − − − − − − − − − − − −

Jakým způsobem si evidujete svoji práci? Jak je organizovaná vaše práce? Kdo ji kontroluje a jak? Má někdo krom vás přehled o tvé práci? Co musíte dál z práce s klienty prezentovat? Jaké jsou vaše výstupy? Když pracujete s klienty, které problémy považujete za nejsložitější? Rozdělujete si ty případy, co máte, na nějakou hierarchii, do skupinek? Co považujete za nejdůležitější při práci s klientem? Když se budeme bavit o klientech s trestnou činností co je tam pro vás nejdůležitější? Při práci s nimi? Je s nimi jiná spolupráce, pracujete s nimi jinak než s ostatními klienty? V čem jsou jiní než ostatní klienti? Na jakém základě píšete zprávu k soudu, pro trestní řízení? Jaké všechny informace sbíráte a z jakých zdrojů? Jakým způsobem si ověřujete informace napsané ve zprávě? Při vedení rozhovoru vnímáte nějaká dilemata sociální práce? Jsou klienti informovaní o tom, co s informacemi, které vám poskytnou, budete dělat? Co vnímáte pod pojmem etika sociální práce? Dala by se role kurátora pro mládež nějak změnit? Jakým způsobem se o klientech dovídáte? Jakým způsobem se projevuje vaše vzdělání ve vaší práci? Chybělo vám ve vašem vzdělání něco, co byste teď potřebovala? Dá se příprava ve škole nahradit něčím jiným, jako metodickým vedením, nebo kurzy? Kdo má metodické řízení na starosti? Jak se k vám dostávají informace?

71

Příloha č. 4 Doplňující otázky ke zkoumání dokumentů jednotlivých případů. Jakým způsobem jste spolupracoval s tímto klientem? Zdá se vám tímto způsobem takhle řešená věc jako dostatečná? Jaké doplňující informace v popisu trestné činnosti chybí? Jakou roli v tomto případě zastával kurátor? Pokyny pro tazatele: Před započetím rozhovoru předloží dotazovanému sepsanou kasuistiku. Ke každé kasuistice je nutné zeptat se na všechny otázky.

72

Příloha č.5 Kasuistiky „Jednoduchá“ trestnost Kasuistika č.1 V březnu 2006 kurátor pro mládež obdržel od Policie ČR usnesení o zahájení trestního stíhání slečny I. M., kde bylo uvedeno, že se ještě s dalšími dvěma dospělými pachateli měla dopustit skutku charakterizovaného jako krádež podle §247 odst. 1 pís. b) ve spolupachatelství. Celé jednání mělo proběhnout 10.12.2004. Dalšími listinami v dopise bylo vyrozumění o výslechu obviněné a poučení pro osoby přicházející do styku s informacemi o mladistvých obžalovaných (obviněných) podle § 53 odst. 3 zákona 218/2003 Sb. Další listinou ve spise je pak pozvánka mladistvé a jejího zákonného zástupce na úřad ke kurátorovi. Následuje úřední záznam o novém termínu výslechu mladistvé. Na začátku dubna 2006 proběhl výslech mladistvé a protokol je uložen ve spise. Mladistvá využila svého práva nevypovídat, a tak jsou obsahem protokolu jen její osobní údaje a krátký odstavec o osobě, kde je uvedeno, že se nikdy neléčila na psychiatrii, alkohol užívá příležitostně, drogy nebere a nikdy nebyla na protialkoholním léčení. Dlouhodobě léky neužívá a ve chvíli sepsání protokolu se cítí zdráva a schopna výslechu. Protokol končí podpisem všech přítomných osob (vyslýchajícího, obhájce, kurátora a obviněné). Následuje listina nadepsaná jako opatření, jejímž obsahem je usnesení, kterým se přibírá znalec z oboru ekonomiky. Znalci se ukládá určit hodnotu poškození vozidla, určit hodnotu odcizených věcí ve vozidle a uvést případně další skutečnosti, které by měly vztah k trestní věci. Další součástí spisu klientky je zpráva pro potřeby trestního stíhání. Ve zprávě je shrnuta minulost a současnost I. M. Ze zprávy vyplývá, že byla vyhotovena v době, kdy klientce bylo již více než 18 let, ale protože trestnost, která se jí klade za vinu, byla spáchána před jejími osmnáctými narozeninami, do ukončení celé záležitosti je klientem kurátorů pro mládež a v trestním řízení se s ní zachází jako s osobou mladistvou. I.M má starší sestru. Manželství jejích rodičů bylo rozvedeno a ona byla vychovávána matkou. S otcem se občas stýkala. Základní školu absolvovala bez problému a následně nastoupila do SOU oboru servírka, ale po roce a půl vzdělání po dohodě ukončila. Hlavním důvodem byly neomluvené absence. V době sepsání zprávy pracovala jako referentka v expedici firmy IMP v Holešovicích. Spolupráci kurátoři navázali s klientkou až na základě předmětné trestné činnosti a hodnotí ji jako bezproblémovou. V prosinci 2006 následuje předvolání k prostudování celého spisu. Na začátku letošního roku pak kurátor sepsal aktualizaci zprávy o poměrech mladistvé, kde je znovu zkonstatováno, že z důvodu zletilosti klientky nejsou s ní v pravidelném kontaktu a nové informace o ní nemají. Dne 4.1.2007 proběhlo prostudování spisového materiálu. Z protokolu vyplývá, že k prostudování se dostavil jen advokát a kurátor. Obviněná ani zákonný zástupce se nedostavili ani jinak neomluvili. Nikdo z přítomných neměl žádný návrh na doplnění dokazování. Jak víme z teoretické části, prostudování spisového materiálu je v trestním řízení právo, a nikoliv povinnost. Během února 2007 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 podalo na obviněnou k soudu obžalobu a všechny nezúčastněné o tomto kroku informovalo a

73

současně znovu upozorňovalo na §53 zák. č. 218/2003 Sb. o mlčenlivosti o osobě obviněné. Začátkem března 2007 přišla od soudu obžaloba s termínem hlavního líčení. Začátkem května proběhlo první soudní jednání. Dostavila se obžalovaná I.M. a dva svědci. Dále byli účastni státní zástupce, advokát mladistvé, kurátor pro mládež. Další dva obvinění se nedostavili, a protože již v době spáchání skutku byli zletilí, bylo vyhlášeno usnesení a bylo jednáno bez jejich přítomnosti. Byla vyslechnuta mladistvá, přítomní svědci a přečteny výpovědi spoluobžalovaných. Četl se znalecký posudek z oboru ekonomiky a další listinné důkazy (úřední záznamy, vyčíslení škody, osobní výkazy, rejstříky trestů). Vzhledem k nepřítomnosti poškozeného a z důvodu, že státní zástupce trval na jeho osobním vyslechnutí, bylo jednání odročeno. I když se věc stala v roce 2004, do současné doby nebyla stále ještě dořešena. Kasuistika č.2 V září roku 1998 dostali kurátoři pro mládež od Policie ČR sdělení o spáchání trestného činu, kde bylo uvedeno, že F. Š. se dopustil krádeže stavebního materiálu společně s M. K. Následně v roce 2004 poslal Městský úřad v Novém Bydžově oznámení o kontrole požívání alkoholických nápojů. Při této akci se na diskotéce objevil F. Š. pod vlivem alkoholu. Kurátorka si předvolala rodinu (matku se synem) a vedla s nimi výchovný pohovor. Další záznam ve spise je ze září 2006, kdy Policie ČR zahájila trestní stíhání proti pěti mladistvým z důvodu výtržnictví. F. Š. se navíc měl sám dopustit loupeže. Součástí spisového materiálu je předvolánka rodiny a opatření, kterým je mladistvému F. Š. ustanoven advokát. Následuje pak usnesení o vydání věci, která byla trestnou činností vzata poškozenému. Poslední písemnost ve spise je ze dne 21.2.2007, opatření o přibrání znalce z oboru ekonomiky, aby ohodnotil vrácenou videokameru. Při rozhovoru mladistvého s kurátorem pro mládež, na základě sdělení obvinění, vyplynulo, že o incidentu (trestného provinění) s matkou nemluví, se sestrou má vztah v pořádku. Jednou týdně chodí s kamarády konzumovat alkohol. Kouří, ale drogy neužívá. V den incidentu vypil hodně alkoholických nápojů, nikdy nic podobného předtím neudělal a celého jednání lituje. Při následném jednání za přítomnosti matky a syna matka uvedla, že syn domácí situaci líčí jinak, než je ve skutečnosti. Podepisuje si sám omluvenky, když má razítko od doktora, nejde do školy celý den. Chtěla, aby šel k psychiatrovi, ale on se v termínu objednání nedostavil. Byla by ráda, kdyby šel rovnou na pobyt do nějakého zařízení, protože si s ním už neví rady. Byly předány kontakty na pobytová zařízení a domluvena další schůzka. Na další schůzce uvedl mladistvý, že hned po schůzce je matka objednala do jednoho zařízení, kde a už i byli na první schůzce. Většinu času tráví venku s přítelkyní a domů chodí až v 22 hodin nebo i později. Doma s matkou však mají stále konflikty, při jednom z nich matka řekla, že až mu bude 18 let, tak ho vyhodí z domu. Bylo hovořeno o možnosti bydlení v domě na půli cesty do dovršení 18. narozenin. Při hovoru o trestné činnosti a vhodnosti omluvit se poškozenému mladistvý uvedl, že se o této možnosti bavil s advokátem a ten mu sdělil, že žádný omluvný dopis nemá psát, protože by to mohlo být považováno za ovlivňování svědků. Začátkem listopadu 2006 při další konzultaci s kurátorkou mladistvý uvedl, že školu ukončil a našel si brigádu na černo. S matkou se vztahy uklidnily, nepotřebuje kontakt na dům na půli cesty. Domluvili se, že jí bude na domácnost přispívat 3000,- Kč

74

a od září příštího roku by chtěl zkusit znovu chodit do školy. Následovaly schůzky až do současné doby. F. je evidován na úřadu práce, má příležitostné brigády. Vztah s matkou má výkyvnou tendenci podle toho, zda F. Š. pracuje a zda se mu nepovede nějaká hloupost, se kterou matka nesouhlasí. V poslední době ho mladistvý hodnotí jako dobrý, nemají žádné hádky. Od září 2007 je přijat na školu. Při další konzultaci na úřadu práce jim přijetí na školu oznámí. Ohledně omluvy se mladistvý spojil s probační a mediační službou, kde se jim podařilo mimosoudní narovnání, domluvili se, že celá skupinka poškozeným škodu uhradí. Jediným problémem zůstává, že Policie ČR od února 2007 ve spise nijak nepokročila a věc se po právní stránce nijak neřeší. „Složitá“ trestnost Kasuistika č. 3 Zkoumané pracoviště kurátorů tuto kasuistiku započalo žádostí o postoupení spisové dokumentace v říjnu 2006. Rodina se přestěhovala do obvodu zdejších kurátorů pro mládež a s původní kurátorkou se dohodla, že by bylo vhodné pokračovat ve spolupráci s kurátory, protože jejich dcera B. S. má problémy s návykovými látkami. Kouřila marihuanu a nyní má epizodu s pervitinem. V současné době rodina dochází do ambulance do SVP Klíč. Dcera je žákyní SOU Písnice, obor prodavačka. Začátkem prosince, po postoupení původní spisové dokumentace, je ve spise založen návrh kurátorů pro mládež podaný k obvodnímu soudu na nařízení předběžného opatření podle §76a občanského soudního řádu. Důvodem jeho podání jsou dlouhodobé problémy s návykovými látkami (pervitinem), které v současné době i přes snahu matky a kurátorů eskalují. Dcera doma odcizila finanční hotovost 26 000,-Kč a šperky v hodnotě 20 000,- Kč a zanechala dopis na rozloučenou. Protože nezvládá svou závislost na pervitinu, uvažuje o sebevraždě. Matka ji nahlásila do celostátního pátrání, protože odešla z domu a neví se, kde je. Soud předběžné opatření usnesením vydal a svěřil B. S. do péče diagnostickému ústavu pro mládež. Několik dní na to byla dívka nalezena a umístěna do diagnostického ústavu. Vzhledem k tomu, že od novelizace zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí, která nabyla platnost v červnu 2006, je platnost předběžného opatření podle §76a občanského soudního řádu jen jeden měsíc, musí se každý měsíc znovu jednat o jeho prodloužení v případě, že je stále potřebné a nerozhodne-li soud do té doby o výchově nezletilého jinak. Následuje oznámení ústavu o přemístění nezletilé do SVP Řevnice, kde se jedná o specializované pracoviště pro léčbu závislostí u mladistvých osob. V lednu 2007 se stává součástí spisu žádost Policie ČR o zprávu na mladistvou B. S. Důvodem bylo trestní oznámení matky mladistvé, v němž dcera byla obviněna z krádeže. Součástí dopisu bylo sdělení obvinění a usnesení o přibrání znalce z oboru ekonomiky na ohodnocení odcizených šperků a znalců z oboru psychiatrie, aby zhodnotili duševní stav obviněné a zda byla v době spáchání skutku trestně odpovědná. Obvodní státní zastupitelství ustanovilo mladistvé B. S. opatrovníka, protože její matka nemůže zastávat práva zákonného zástupce v trestním řízení, neboť je v této věci poškozenou. Vzhledem k tomu, že soudní opatrovnický spis se od svěření B. S. do péče matky nacházel na Obvodním soudě Prahy 10, byl soudní spis s předběžným opatřením postoupen na Obvodní soud Prahy 10 a ten zpět přenesl místní příslušnost na příslušný obvodní soud pracoviště, kde byl prováděn výzkum. V mezidobí bylo prodlužováno předběžné opatření, aby se mohla mladistvá dále léčit v SVP Řevnice.

75

Zpráva pro potřeby trestního řízení obsahuje vylíčení minulosti mladistvé. Rodina přišla do kontaktu s institucemi poprvé v roce 2004 na základě řízení svěření do péče před rozvodem manželů. Při řízení vyšlo na povrch, že mladistvá má drobné výchovné problémy, které se postupem doby zvětšovaly. Dívka začala být na matku drzá, nedodržovala stanovené časy příchodů domů, několikrát se nevrátila vůbec a byla poté nahlášena do pátrání Policie ČR. Doma se začaly ztrácet kosmetické přípravky, oblečení a drobné šperky. Mladistvá se zapojila do vrstevnické skupiny, se kterou užívala alkohol a marihuanu. Při gynekologickém vyšetření se zjistilo, že B. S. měla pohlavní styk před patnáctým rokem věku, a věc vyšetřovala Policie ČR jako případ pohlavního zneužívání. Následně byl navázán kontakt se Střediskem výchovné péče v Modřanech a využit dobrovolný pobyt v Dětském diagnostickém ústavu. Spolupráce pokračovala ambulantně. Matka viděla zlepšení v chování, ale jednorázové výkyvy se po čase začaly zase vracet. V roce 2005 byl psychiatričkou doporučen pobyt v PL Bohnice, který byl předčasně ukončen ze strany rodiny. Pak zde je uvedena situace s pobytem v Diagnostickém ústavu pro mládež a v SVP Řevnice, který proběhl začátkem roku 2007. Po ukončení dvouměsíčního pobytu v SVP pokračuje mladistvá v léčbě v terapeutické komunitě v Kladně, kde je dosud. V komunitě je spokojená a zlepšil se její vztah k rodičům. Školu v předešlém učebním oboru ukončila a od září 2007 by ráda nastoupila do nového učiliště do oboru zlatnice. Další součástí spisového materiálu je usnesení o vydání věci. Jednalo se o některé nalezené šperky, které dívka prodala společně se spolupachatelkou. V březnu 2007 proběhlo v trestní věci krádeže seznámení se spisovým materiálem, kterého se zúčastnil kurátor pro mládež společně s mladistvou. Do protokolu uvedli, že nemají žádné návrhy na doplnění dokazování, ale navrhují postup podle §307 trestního řádu, se kterým obviněná výslovně souhlasí. V březnu 2007 obvodní soud zahájil řízení o nařízení ústavní výchovy nad B. S. Při jednání soudu v dubnu 2007 ústavní výchova nařízena nebyla, ale stanovil se soudní dohled. Během dubna 2007 podalo obvodní státní zastupitelství na mladistvou obžalobu k soudu, ale soud z důvodu současného pobytu v terapeutické komunitě věc usnesením postoupil k Okresnímu soudu v Kladně. Kasuistika č.4 S klientem P. J. se kurátoři seznámili v lednu 2006 na základě vyrozumění o řízení o přestupku. Jednalo se o přestupek proti majetku, kterého se měl dopustit tím, že z okna ze čtvrtého patra školy hodil plastovou láhev plnou vody na ulici, čímž poškodil přední sklo zaparkovaného osobního automobilu. Ústního jednání se zúčastnil mladistvý, jeho matka a kurátorka pro mládež. Celý případ nakonec skončil rozhodnutím o zastavení řízení, neboť nebylo prokázáno, že by se přestupku dopustil obviněný. Jmenovaný P. J. nemá v našem obvodě trvalé bydliště, a tak všechny písemnosti, které jsme při řešení přestupku obdrželi, jsme v kopii zaslali do místa trvalého bydliště mladistvého. V říjnu 2006 jsme od Policie ČR obdrželi usnesení, kterým se zahajuje trestní řízení proti P. J. pro trestní provinění mající charakter trestného činu loupeže. Ve věci proběhly výslechy, kterých se mladistvý účastnil a kterých se s ním účastnila i kurátorka pro mládež. Při jednání s rodinou byl vysvětlen postup trestního řízení, důležitost znaleckých posudků a spolupráce s advokátem. Byli upozorněni na nutnost přebírání pošty.

76

V listopadu 2006 kurátorku pro mládež informovala probační a mediační služba, že by s klientem rádi začali spolupracovat. Následovalo předvolání rodičů a žádost o zprávu ze školy, o kterou žádala kurátorka. Dalšími písemnostmi ve spise jsou opatření, kterými se přibírají znalci z oboru dětské psychiatrie na zjištění duševního stavu obviněného a z oboru ekonomiky na určení ceny zboží. Proběhly výslechy svědků (spoluobviněných a poškozených). Začátkem ledna 2007 přišla vyžadovaná zpráva ze školy, je v ní uvedeno, že matka se školou spolupracuje jen částečně, mladistvý má 4 neomluvené hodiny a prospěchově se řadí mezi podprůměrné žáky. Z jednoho předmětu má ohrožený prospěch. Matka zprvu zastávala k synovu jednání ochranitelský přístup, ale postupem doby se podařilo kurátorům pro mládež navázat s matkou takový vztah, že otevřeně vylíčila synův dosavadní život. Uvedla, že v raném dětství byl syn týrán otcem. Matka situaci řešila tím, že syna svěřila prarodičům, ale protože ji při návštěvách s ním nenechali ani chvíli o samotě, rozhodla se řešit situaci jinak. S manželem se rozvedla a vzala si syna zpět do péče. Na základě uvedených skutečností měl P. J. narušen vývoj a bylo zapotřebí vyhledat odbornou pomoc. Od roku 2003 docházejí pravidelně na psychiatrii, navštěvovali logopedii. V současné době se mladistvý s otcem nestýká. Matka žije s přítelem, který do výchovy P. J. příliš nezasahuje. Zájmově je mladistvý nevyhraněný, baví ho fotbal a počítač. Při jednání během února 2007 mladistvý sdělil, že ve škole má problémy, je spolužáky napadán. V rámci probační a mediační služby začal docházet na komunitu a byla mu nabídnuta mediace se spolužáky, ale nestalo se tak, protože spolužáci se z jednání omluvili. Ve stejném měsíci proběhlo v trestní věci seznámení s výsledky vyšetřování. Po ukončení spisu se situace v rodině změnila. S P. J. začaly být, podle hodnocení matky, velké výchovné problémy. Velice se zhoršil ve škole i doma. Chodí pozdě do školy, odchází před koncem vyučování, odpoledne není doma, vrací se pozdě v noci a matka neví, kde se zdržuje, ztrácí své věci (oblečení, mobilní telefon). Ve škole jeho změnu hodnotí tak, že se u něj projevují neadekvátní reakce na okolí (vulgarismy, výhrůžky, pohlavkování, kopání). Časté jsou pozdní příchody jak ráno, když přijíždí z domova, tak na odpolední vyučování, když odchází z hodin a chodí do školní počítačové učebny. Neplní si své povinnosti během výuky ani domácí přípravu. Škola doporučuje matce vyhledat odbornou pomoc, protože ke změně chování došlo během jednoho měsíce. Psychiatrička, kam P. J. pravidelně dochází, se domnívá, že není nutné si domluvit dřívější schůzku, neboť změna jeho chování patří k jeho věku. V březnu 2007 podalo státní zastupitelství k soudu obžalobu, probační služba napsala závěrečnou zprávu z kontaktu s klientem, ve které jako doporučení navrhuje uložit podmíněný trest s výchovným opatřením probačního dohledu a probačního programu. Začátkem dubna škola oznamuje další neomluvené absence. Matka si stěžuje, že ji syn v podstatě ignoruje. Ze školy telefonují, že nechodí na odpolední vyučování, hodiny cizích jazyků. Ve čtvrtletí P. J. hrozí tři nedostatečné známky. Matce klient sdělil, že ho škola nebaví. Matka dále uvedla, že se jejímu příteli dříve ztratila větší částka peněz (10 000,- Kč) a jí vzal mladistvý 2500,- Kč. Když tyto částky chtěla od něj vrátit, řekl jí, že na žádnou brigádu chodit nebude. Obvodní psychiatrička na základě vyšetření (nerovnoměrný duševní vývoj, socializované i nesocializované poruchy chování) doporučila pobyt v diagnostickém ústavu. Matka se na základě dalších

77

přiznaných krádeží rozhodla, že využije dobrovolného pobytu v SVP Slaný, domluvila první schůzku. Při schůzkách s kurátorkou mladistvý vždy neguje užívání drog a alkoholu, kouří cigarety. V dubnu 2007 obvodní soud usnesením předal spis mladistvého vrchnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu. Dne 7.5.2007 nastoupil P. J. na dobrovolný pobyt do SVP Slaný. Trestnost spáchaná nezletilým pachatelem Kasuistika č.5 V květnu 2006 kurátorům, kde byl prováděn výzkum, byl postoupen opatrovnický a kurátorský spis o F. Š. z Jindřichova Hradce, kde v průvodním dopise bylo uvedeno, že pracovníci sociálně-právní ochrany zjistili z evidence obyvatel, že F. Š. a jeho matka mají přehlášeno trvalé bydliště na adresu v obvodě úřadu, kde byl prováděn výzkum. Nezletilý se však stále zdržuje v obvodě Úřadu Jindřichova Hradce (žije u svých prarodičů), a proto si pracovníci Jindřichova Hradce ponechali kopii kurátorského spisu pod spisovou značkou Nom. Z přiloženého spisového materiálu se dovídáme, že v roce 2001 se nezl. dopustil krádeže v supermarketu. Celá věc byla nahlášena orgánu sociálně-právní ochrany Městskou policií v Jindřichově Hradci. Dále se ve spise hovoří o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 3.1.2006. Obsahem zahájení je informace, že M. T. a J. K. se měli dopustit provinění „pohlavního zneužívání“ podle §242/1 tr. zákona. Věc se dále šetřila. Kurátoři z Jindřichova Hradce si vyžádali zprávu ze školy na čtyři jejich žáky, kteří se měli případu účastnit. Následně byli požádání Policií ČR o vypracování posudku na nezletilého. Zprávou pro Policii ČR spis končí a je postoupen do Prahy. Protože spisová dokumentace (spis Om) vedená podle zákona č. 359/1999 Sb. se vede v místě trvalého bydliště dítěte, Jindřichův Hradec spis postoupil do Prahy. Trestná činnost je však podle zákona č. 218/2003 Sb. řešena v místě faktického bydliště dítěte. V květnu 2006 byl podán Okresním státním zastupitelstvím v Jindřichově Hradci návrh na uložení opatření podle §90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., protože Policie ČR odložila pro nedostatek věku trestní stíhání F. Š. Na základě podaného návrhu kurátoři v Praze požádali kurátory v Jindřichově Hradci o zastupování u soudního jednání. Stalo se tak a do Prahy přišel rozsudek, ve kterém byl uložen nezletilému F. Š. společně s dalším nezletilým V. M. dohled probačního úředníka. Tím byl jeden případ nezletilého dokončen, nad nezletilým F. Š. bdí probační úředník a posílá zprávy soudu pro mládež. Ve spise však nacházíme další písemnosti, a to novou žádost o zprávu od Policie ČR v Jindřichově Hradci. Uvádí se v ní, že osoba mladší 15 let se dopustila společně s dalšími mladistvými trestního provinění tím, že vytrhli dveře výherního automatu a odcizili hotovost. V tu chvíli se začíná řešit další trestná činnost našeho nezletilého F. Š. Kasuistika č.6 Začátkem prosince 2006 Policie ČR písemně požádala o asistenci při výslechu nezletilých. Jednalo se o tři děti a tématem výslechu mělo být užívání omamných látek v průběhu vyučování na základní škole. Po výslechu na Policii ČR, u kterého byla přítomna kurátorka, policie trestní řízení vedené proti nezletilé slečně A. Š. odložila jako nepřípustné vzhledem k věku. Současně si požádala sociálně-právní ochranu o zprávu na výše jmenovanou. Aby mohla kurátorka pro mládež napsat vševypovídající zprávu, požádala základní školu o zhodnocení chování, prospěchu a docházky jejich žákyně nezl. A. Š. Na základě zprávy ze školy a pohovoru s rodiči a nezletilou

78

vypracovala v dubnu 2007 požadovanou zprávu a zaslala ji policii. Z protokolu Policie ČR a následného usnesení vyplynulo, že A. Š. v době mezi vyučováním o hodině volna šla s dalšími kamarády za garáže pod budovou školy, kde všichni tři společně vykouřili cigaretu marihuany, kterou přinesla nezl. A.Š. Její kamarádce se ve škole pak udělalo špatně a musela být hospitalizována v nemocnici. Ve zprávě ze školy bylo zjištěno, že se jedná o dívku, která má pravidelnou docházku do školy, absence má vždy včas a řádně omluveny. Matka se o dceřiny školní výsledky zajímá a se školou spolupracuje. Prospěchově se A. Š. řadí mezi slabší žáky. V chování má občasné excesy, za které třikrát dostala třídní důtku. V posledním pololetí za příchod pod vlivem drog dostala dvojku z chování (jednalo se o případ vyšetřovaný policií). Zpráva kurátorky pro mládež však hodnotí A. Š. jako dívku, která má jasně stanovená pravidla, respektuje rodiče a uvědomuje si, co udělala špatně. Rodiče uvedli, že s výchovou dcery nikdy neměli vážné problémy a incident ve škole byl prvním jejím prohřeškem. I tak nad ní zpřísnili dohled. A. Š. svého jednání lituje a z projednávání věci se poučila.

79

Stať V roce 1975 vznikl pojem kurátor pro mládež na základě usnesení vlády a vešel do povědomí lidí, jako typ sociálního pracovníka, který pracuje s určitou skupinou lidí. Jedná se o zaměstnance vykonávající státní správu, kteří si své vymezení musí hledat sami. Je však nutné uvést, že v žádném zákoně se o funkci kurátora pro mládež nehovoří. Všude je uváděn jen sociální pracovník, jehož je kurátor součástí. Cílem celé práce je přiblížit, zmapovat a analyzovat roli kurátora pro mládež v trestním řízení, zamyslet se nad rolí kurátora pro mládež v systému sociálně-právní ochrany. Hlavní výzkumnou otázku jsem koncipovala takto: „Jaká je role kurátora pro mládež v systému sociálně-právní ochrany v souvislosti s trestním řízením?“ Aby bylo možné odpovědně zodpovědět, takto položenou otázku položila jsem si, na základě teoretické části, několik dílčích výzkumných otázek a pokusím se výstižně popsat jedno celé pracoviště kurátorů pro mládež. V teoretické části se pak zabývám vymezení kurátora všeobecně, jeho vznikem a užíváním pojmů, další částí je pak trestní řízení a na konci se pak zaobírám etikou a dilematy sociální práce.

Vymezení pojmu kurátor Přehled vývoje zákonů vztahujících se ke kurátorovi pro mládež Základy sociálně právní ochrany dětí byly v našem státě položeny už před druhou světovou válkou. Velkou změnou v sociálně-právní ochraně mládeže byl zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, kde druhá hlava se nazývala „Účast společnosti při výkonu práv a povinností rodičů“. Další změnou byl v roce 1975 zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, kde ve čtvrté části se hovoří o sociální péči. Jako její součást byla v § 80 odst. 4 uvedena sociálně-právní ochrana. Ve stejném roce pak byl vydán zákon 129/1975 Sb., kde jsou uvedeny povinnosti národních výborů a jednou z nich je vedení evidence těžko vychovatelných dětí a účast na trestním řízení proti mladistvým. V roce 1994 jednala vláda o programu sociální prevence a prevence kriminality aktuální stav a východiska do roku 1996.6 V usnesení, které na základě tohoto programu vzniklo, se hovoří o vytvoření nových funkčních míst terénních sociálních pracovníků, kurátorů pro mládež a v lokalitách s výskytem vysoké koncentrace dětí a mládeže ohrožené sociálně patologickým vývojem navrhuje zřídit experimentálně funkci sociálního asistenta. V usnesení se dále hovoří o prohloubení spolupráce sociálních pracovníků vězeňské služby a sociálních kurátorů a kurátorů pro mládež v systému kontinuálního resocializačního působení. Průlomem v sociálně-právní ochraně a stejně tak i v práci kurátora pro mládež bylo schválení zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. V roce 2003 došlo v našem státě k další významné změně, která se týkala práce kurátorů pro mládež, neboť byl schválen pod č. 218/2003 Sb. zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, kterým byla v trestním zákoně zrušena hlava sedmá a trestním řádu oddíl první v hlavě dvacáté.

6

Usnesení vlády č. 341/1994 ze dne 15.6.1994

80

Právní předpisy užívané při práci kurátora Škála právních předpisů využívaná kurátorky je velice rozmanitá. Pro naši stať nám však postačí jen ty, které se bezprostředně dotýkají práce kurátora pro mládež v trestním řízení Základním zákonem, který vymezuje oblast činnosti, působnost i orgány je zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Trestná činnost mladistvých se řeší za pomoci zákona č. 218/2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále jen zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Tento zákon je označován v našem právním systému jako speciální a obecné jsou v případě trestnosti dva. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, upravuje obecné zásady trestního řízení a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, pak skutkovou podstatu trestných činů. Budeme-li se pohybovat stále v oblasti justice je důležité, aby kurátor znal zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, kde se o kurátorovi také hovoří, když vykonává sociálně právní ochranu. Dalšími právními předpisy zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se postupuje v řízení s nezletilými, zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy a jeho prováděcí vyhláška č. 438/2006 Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR. V případě, že rodina klienta potřebuje pomoci, může se pak stát, že se kurátor musí seznámit a umět správně vyložit a použít i další právní předpisy.

Oblasti práce kurátora pro mládež v sociálně-právní ochrana dětí Poslední novelizace zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a začala platit 1.6.2006. V hlavě šesté se hovoří o péči o děti vyžadující zvýšenou pozornost. Úlohou kurátora pro mládež je starat se o tyto děti, taxativně vyjmenované v § 6 odst. 1. „Způsob a formy jejich ochrany jsou odlišné od ochrany dětí po narození a dětí útlého věku. Jde již o dospívající osoby, vyrůstající ve svobodném státě, ve kterém je i atribut osobní svobody samozřejmostí, kterou ony využívají a také zneužívají.“ (Brabenec, Sociální politika 9/2000, s.12) Orgány sociálně-právní ochrany působí na tyto děti hlavně výchovným a preventivním způsobem, hledají způsoby jejich nové pozitivní orientace. Sociálněprávní ochrana zmíněných dětí je svěřena jak obcím, tak obcím s rozšířenou působností (dříve okresní úřady). Obec v samostatné působnosti by se měla převážně zajímat o jejich volnočasové aktivity, poskytovat dětem programy pro vhodné trávení volného času a zaměřovat se na aktivity preventivního charakteru. Pracovníci obce s rozšířenou působností se zaměřují na práci s dětmi s opakovanými projevy poruch chování a zvláště pak s pachateli trestné činnosti. Pomáhají jim zprostředkovat možnost přípravy na budoucí povolání a za pomoci úřadu práce vyhledání vhodného zaměstnání. V zákoně jsou upraveny metody sociální práce. Zdůrazněn je osobní kontakt sociálních pracovníků s dětmi i jejich rodiči. Pracovníkům úřadu obce s rozšířenou působností ukládá spolupracovat s věznicemi, vyjadřovat se na jejich žádost k formě přípravy klienta na budoucí povolání. Nejen kurátoři pro mládež ale i sociální pracovníci pracují s institutem ústavní výchovy a v trestním právu se pak objevuje institut ochranné výchovy. Zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy definuje zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní

81

nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních, o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších právních předpisů, v platném znění. Od chvíle umístění dítěte v ústavu je pracovník obce s rozšířenou působností, pro nás kurátor pro mládež, povinen sledovat výkon jeho ústavní nebo ochranné výchovy. Sledování je prováděno pravidelnými návštěvami (1x za tři měsíce) dítěte v ústavu a spoluprací s rodinou.

Klienti kurátora pro mládež Pro nás pod pojmem Delikventní mládež se skrývají děti mladší 18 let dopouštějící se chování kriminálního. Jedná se jak o děti, které nejsou trestně odpovědné, tak o „mladistvé“ v rozmezí mezi 15. až 18. rokem věku. V našem případě se jedná o závažné činy vymezené trestním zákonem a nikoliv o překročení nepsaných společenských pravidel. Popsané jednání je hodnoceno jako nepřijatelné, protože vede k újmě nebo strádání lidí (obětí). V trestním zákoníku je přesně uvedeno jeho sankcionování. „Pachatelé trestných činů nejsou schopni nebo ochotni plnit základní požadavky a očekávání společnosti. Většině z nich chybí náhled na nevhodnost vlastního chování, a nemají proto potřebu usilovat o nápravu nebo hledat terapeutickou pomoc.“ (Vágnerová, 2004, s. 805.) V průběhu doby se dospělo k názoru, že abychom mohli posoudit možnosti nápravy delikventních jedinců, je důležité, pochopit příčiny jejich chování. Dalšími druhy klientů kurátora pro mládež jsou děti s poruchami chování. „Poruchy chování lze charakterizovat jako odchylky v oblasti socializace, kdy jedinec není schopen respektovat normy chování na úrovni odpovídající jeho věku, event. na úrovni svých rozumových schopností.“ (Vágnerová, 2004, s. 779.) O poruše v chování je však možné hovořit jen tehdy, když jedinec je schopen chápat význam a podstatu normy a i přesto se jí neřídí, nebo se jí nedokáže řídit. Mezi základní typy poruch chování se počítá lhaní, záškoláctví, útěky a toulání. Všechny tyto varianty jsou chápány jako obranné únikové jednání dítěte z prostředí, které ho ohrožuje nebo je pro něj jinak nepřijatelné. Nesmíme zapomínat na děti s agresivní poruchou chování, kdy agresivní chování je spojeno s omezováním základních práv ostatních. Většinou se jedná o nepřiměřený prostředek k ukojení nějaké potřeby a nevhodný způsob k dosažení obecně přijatelných cílů. U některých dětí se již agresivita stává sama cílem. Násilné jednání může být zaměřeno jak vůči lidem tak zvířatům nebo věcem. Poslední hrubě nastíněnou „kategorií“ klientů kurátora pro mládež jsou děti užívající psychoaktivní látky, přičemž za „psychoaktivní označujeme látky, které mohou měnit psychický stav, obvykle subjektivně žádoucím způsobem“ (Vágnerová, 2004, s. 548.)

Trestní řízení Od 1.1.2004 platí u nás speciální právní předpis o trestním řízení proti mladistvým, uvedený v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže a my jsme k jeho přiblížení využili knihy od M. Čichoně (2005). Trestní řízení se rozděluje dvě stádia. Do předsoudního stádia se řadí postup před zahájením trestního stíhání a přípravné řízení. Pod pojmem orgány činnými v trestním řízení se rozumí útvary Policie ČR a státní zastupitelství. Policejní orgány shromažďují informace týkající se obsahu oznámení a v případě, že zjistí, že čin spáchala určitá osoba zahájí usnesením podle §160 zákona č. 141/1961 Sb., v platném znění, trestního stíhání. Přípravné řízení má formu vyšetřování, které provádí policejní orgán a dozorující funkci má pak státní

82

zástupce. Místní příslušnost vyšetřovacích orgánů v řízení ve věcech mladistvých se řídí podle místa trvalého bydliště mladistvého a v případě, že nemá žádné trvalé bydliště, pak se řídí podle místa, kde se zdržuje nebo pracuje. Celé vyšetřování končí, když jsou shromážděny všechny podklady k podání obžaloby. Ze spisu pak musí být patrno, zda se stal skutek ve kterém je spatřován trestný čin, zda a z jakých pohnutek ho spáchal obviněný, jaké jsou podstatné skutečnosti na posouzení nebezpečnosti trestného skutku, všechny dostupné podklady pro stanovení způsobené škody a u mladistvých okolnosti, které vedou k posouzení osoby pachatele. Z tohoto důvodu se v § 55 a § 56 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, hovoří o zjištění poměrů mladistvého a zprávě o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální životní situaci mladistvého. Je zde také uvedeno, že vypracováním zmíněné zprávy je pověřen orgán sociálně-právní ochrany dětí. Celé předsoudní řízení je zakončeno buď podáním obžaloby k soudu nebo zastavením trestního řízení z důvodů, že se skutek nestak, nebo není trestným činem a nebo ho nespáchal pachatel. Soudní stádium řízení následuje po podání obžaloby státním zástupcem místně a věcně příslušnému soudu, obviněný se dále nazývá obžalovaným a u mladistvých se jedná o soud v místě trvalého bydliště, nebo v místě, kde se mladistvý zdržuje a nebo pracuje. Soudní stádium se dělí ještě na předběžné projednání obžaloby, které probíhá výjimečně, hlavní líčení, které je nejdůležitější částí řízení a v některých případech na odvolací řízení. V průběhu samotného hlavního líčení probíhá dokazování, kdy jeho smyslem je zjistit skutečný stav věci. „Smyslem účasti orgánu sociálně právní ochrany je hájit zájmy mladistvého“ (Čichoň, 2005, s. 30.) Soudní jednání s mladistvým je neveřejné. Proti rozhodnutí soudu v prvním stupni je možné podat opravný prostředek. Odvolání je možné podat jak do celého výroku rozsudku, tak jen do jeho části. „V rámci odvolacího řízení soud přezkoumává předcházející řízení a rozhodne o odvolání tak, že buď vyhoví nebo jej zamítne, popřípadě vrátí věc zpět soudu prvního stupně.“ (Čichoň, 2005, s. 31.) Jedná se o řádný opravný prostředek s odkladným účinkem. Jakmile rozhodne odvolací soud o meritu věci, je rozhodnutí pravomocné a vykonatelné.

Úpravy trestního řízení pro mladistvé Hlavní myšlenkou zákona č. 218/2003 o soudnictví ve věcech mládeže je, že i když se mladistvý dopustil trestného jednání, není jeho osobnost ještě dostatečně vyzrálá, aby byla schopna čelit trestnímu stíhání stejně jako dospělá osoba. Z tohoto důvodu se řízení proti mladistvým jen velmi výjimečně vede společně s dospělým pachatelem V zákoně je kladen hlavní důraz na právo na dobré zacházení s ohledem na jeho věk, duševní vyspělost a zdravotní stav. Toto právo se zajišťuje spoluprací justice s orgány pověřený péčí o mládež a jimi zpracovanou zprávou o mladistvém. Nejdůležitějším rozdílem mezi řízením pro mládež a dospělými je ochrana osoby obžalovaného. Chrání se jeho osobní údaje i soukromí. V zákoně jsou uvedeny podmínky, sdělování informací o případu a jak s těmito informacemi následně nakládat. K těmto zásadám se vztahuje neveřejnost hlavního líčení u soudu. Další důležitou zásadou je, že řízení vedené proti mladistvým tak dětem mladším patnácti let má probíhat bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě. Řízení s mladistvým a nezletilým má plnit výchovný efekt tím, že poškozený dosáhne náhrady škody nebo jiného přiměřeného zadostiučinění. Dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné, ale dopustí-li se činu jinak trestného je nutné, aby jeho jednání bylo úředně projednáno. „Základním smyslem

83

projednání těchto činů v systému soudnictví ve věcech mládeže je rychlá a adekvátní reakce na jejich jednání, předcházení jejich opakování, náležitá reflexe potřeb osob jimi poškozených a zvláště pak vytvoření podmínek pro další sociální a duševní rozvoj dětí, které se jich dopustily.“ (Šámal a kol., 2004, s. 788.) Řízení je zahájeno vždy jako nesporné jednání ve věcech péče o nezletilé. Každé dítě mladší patnácti let musí být v řízení zastoupeno opatrovníkem (§ 91 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb.), kterého určí soud z řad advokátů uvedených v seznamu příslušného soudu. V průběhu řízení musí být zjištěn názor dítěte na navrhované opatření, přičemž se očekává, že každé dítěte posoudí pedagogicko-psychologická poradna nebo znalci z oboru dětské psychologie a vyjádří se k uložení výchovného opatření. Typy opatření jsou uvedeny v § 93 zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže a jedná se o dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu a ochrannou výchovu. Zákon také umožňuje upustit od uložení opatření (§ 93 odst.7) v případě, že projednání případu postačí jako vhodné výchovné působení. Hlavní součástí práce kurátora pro mládež v trestním řízení je sepsání zprávy pro potřeby trestního řízení o osobě, rozumových a vývojových schopnostech a rodinném zázemí pachatele trestního jednání. Jejím základním obsahem je: hlavička – přesné určení osoby mladistvého, jejích rodičů a sourozenců, dalších spolubydlících v bytě. Další součástí zprávy pak má být bydlení, charakteristika rodiny, vztahy v rodině, kulturní úroveň rodiny, předškolní věk, školní docházka, socioprofesní vývoj mladistvého, pobyt mladistvého v kolektivních zařízeních, zájmy a volnočasové aktivity, zdravotní stav, pozitivní i negativní vlastnosti, dosavadní protispolečenské jednání a postoj mladistvého k protiprávnímu jednání, které se mu klade za vinu. Součástí zprávy pak také mohou být návrhy a doplnění kurátora pro mládež

Etika sociální práce V praktické části budeme rozebírat osobu a práci kurátora pro mládež, nesmíme proto zapomínat na základní etické zásady sociální práce. Respektování klienta jako jedince individuální přístup založený na právu člověka, aby se s ním jednalo jako s osobností, s odlišnostmi projevujícími se v jeho vlastnostech, slabostech a přáních. Ke každému klientovi proto musí sociální pracovník přistupovat bez předsudků a postranních úmyslů. Je nutné klientovi umožnit hovořit v bezpečném prostředí, kde se nebude cítit ničím ohrožen i když bude projevovat své city. Projevením citů se objasní pravá hloubka problému a uvolní se napětí, kterého má klient ve svém životě víc než dost a nemá možnost je odreagovat společensky přijatelným způsobem. Další zásadou sociálního pracovníka je přijmout klienta takového jaký je, v celé jeho lidské podobě a integritě, všechny jeho slabé i silné stránky, jeho dobré i špatné vlastnosti, pozitivní i negativní city, jeho konstruktivní i destruktivní postoje a chování. Nehodnotit jeho míru zavinění nepříznivé sociální situace. Sociální pracovník má povinnost respektovat klientovo právo na sebeurčení, respektovat klientovu volbu způsobu řešení svého problému, podporovat jeho rozhodnutí, aktivizovat jeho potenciál pro sebeřízení tím, že mu zprostředkovává informace, vhodné a dostupné prameny ve společnosti. Při všem co sociální pracovník vykonává by měl zachovávat důvěrnost sdělení. Klient by měl být předem informován, které informace budou sdíleny dalšími odborníky a spolupracovníky, ale i o tom, že existují limity při kterých musí pracovník diskrétnost informací porušit.

84

Dilemata sociální práce V předešlé kapitole jsme si nastínili etická pravidla sociální práce a teď nám před výzkumem zbývá zabývat se dilematy sociální práce. V našem pohledu se jedná vždy o výběr ze dvou variant, které jsou vzájemně neslučitelné. V našem případě se jedná o dilema zasáhnout, nezasáhnout, které je popisované jako balancování na tenké „kladině“ mezi dvěma chybami práce sociálního pracovníka, přičemž se jedná o to, že v případě že se chce vyvarovat jedné, zvyšuje se pravděpodobnost výskytu té druhé. Dalším pak je dilema pomoci a kontroly, které jde ruku v ruce s dilematem zadavatelem zakázky. Pro obě dvě dilemata je důležité, kde je problém a kdo ho chce řešit. Poslední dilema, které zde zmiňuji je polyvalence a specializace, hovořící o způsobu provádění sociální práce, zda všem problémům rodiny má věnovat jeden pracovník, nebo má rodina spolupracovat s několika profesionály. Navrátil (in Matoušek, 2001)

Metodika výzkumného projektu Vzhledem k cíli práce jsem výzkumnou strategií zvolila případovou studii kvalitativního výzkumu. Přičemž kvalitativní data mohou pocházet z pozorování, rozhovorů nebo dokumentů (Hendl, 2005). Na základě teorie jsem se rozhodla výzkum role kurátora pro mládež řešit dvojím způsobem. V prvé části budu používat jako techniku sběru dat nezúčastněné pozorování, rozhovor podle návodu a ve druhé pak analýzu dokumentu spojenou s doplňujícím rozhovorem jejich zpracovatelů. Pro první část výzkumu jsem dílčí výzkumné otázky vyplývají z hlavní výzkumné otázky na základě teoretické části operacionalizovala a vytvořila z nich otázky zjišťovací do doplňujícího interview. Otázka: Ovlivňuje organizace práce roli kurátora pro mládež? Byla operacionalizována na: Jaká je současná organizovanost práce kurátora pro mládež? Otázka: V pojetí role kurátora pro mládež je sepsání zprávy pro trestní řízení významné? Byla operacionalizována na: Jak přihlíží soud při rozhodování ke zprávě sepsané kurátory? Otázka: Je kurátor pro mládež důležitá osoba v trestním řízení? Byla operacionalizována na: Jak vnímá, v jednotlivých případech, svou roli sám kurátor? Otázka: Vnímají kurátoři pro mládež etiku sociální práce jako součást své práce ? Byla operacionalizována na: Jaká je míra používání etiky sociální práce v práci kurátora pro mládež? Otázka: Promítají se do role kurátora pro mládež dilemata sociální práce? Byla operacionalizována na: Vnímají kurátoři pro mládež dilemata sociální práce? Vzhledem k poznávacímu cíli práce jsem si za jednotku zkoumání stanovila roli kurátora pro mládež v trestním řízení a za jednotku zjišťování, tj. zdrojem dat, pak jedno vybrané pracoviště kurátorů pro mládež, které se skládá ze čtyř pracovníků. Výzkumný vzorek byl vybrán použila dvoustupňový kvalifikovaný výběr, kdy jsem nejprve pracoviště kurátorů pro mládež zúžila jen na pracoviště kurátorů v Praze a pro druhý stupeň zvolila dotazník. Podle odeslaných odpovědí jsem si zvolila za vhodné pracoviště, jednotku zkoumání, pracoviště kurátorů pro mládež Městské části Praha 4, důvodem zvolení bylo nejvíce zpět odeslaných dotazníků a předpoklad největší ochoty spolupracovat při výzkumu s možností nezúčastněného pozorování.

Analýza získaných dat Při sběru dat jsem vyžila dlouhodobého nezúčastněného pozorování, spisových

85

materiálů a rozhovorů s pracovníky jednoho pracoviště. První část této kapitoly bude kompilací nezúčastněného pozorování a rozhovoru odpovídajícího na dílčí výzkumné otázky a ve druhé části se pak budu zabývat rozborem dokumentů (spisů klientů) a následných upřesňujících rozhovorů s jejich zpracovateli.

Charakteristika pracoviště Výzkum probíhal na jednom pracovišti kurátorů pro mládež v Praze. Jedná se o městskou část se starou zástavbou. V obvodě městské části žije 137 000 obyvatel. Úřad prochází celkovou reorganizací. V lednu 2007 se organizoval Odbor sociální. Oddělení sociální prevence, vzniklé v roce 1995 zaniklo, kurátoři pro mládež byli zařazeni do úseku sociálně-právní ochrany dětí a sociální kurátor pro dospělé do úseku hmotné nouze. Úsek sociálně-právní ochrany dětí a mládeže sestává z 10 sociálních pracovnic, 4 kurátorů pro mládež a jedné pracovnice pověřené vedením (zpracováno na základě dokumentů organizační struktury, pozorování a doplňujících informací z rozhovoru).

Klienti letošního roku Pro hrubé porovnání uvádím počet klientů v loňském roce, kterých bylo 260. Statistické informace jsou uváděny ke dni 5.5.2007. Celkový počet klientů všech kurátorů pro mládež k uvedenému datu je 155. Základní činnosti jsou rozděleny do pěti kategorií. Každý klient je do evidence uveden jen jednu, i když by jeho problémy spadaly do několika kategorií. Jedná se však o evidenci klientů a ne případů jednotlivých kategorií. Ke klientovi, který je zapisován, se uvede problém v době zápisu ale může se stát, že během řešení problému se objeví další problém, který klient má, ale ten se už v evidenci neprojeví. Do „přírůstkové knihy“ se zapisují všichni klienti se kterými se ten rok pracuje. Znamená to, že klient, se kterým se pracovalo v loňském roce a problém se nedořešil, se začátkem roku znovu zapíše do evidence a k němu se uvede problém, který se řešil jako poslední (trestnost, výchovný problém, dohled, záškoláctví …). Takto vedená evidence nezohledňuje dostatečně práci kurátorka pro mládež. Ukazuje jen část kvantity práce. Neuvádí počet problémů nebo případů v roce, jen eviduje počet klientů. Data byla získána z dokumentu a doplněna o informace z pozorování.

Organizace práce V úseku jsou čtyři kurátoři pro mládež, jejich nadřízení jsou vedoucí úseku a vedoucí odboru. Celá oblast městské části je rozdělena na čtyři obvody a práce je přidělována jednotlivým kurátorům podle klientova trvalého bydliště. Vedoucí úseku jim přiděluje poštu podle obvodů a úkoluje je podle další potřeby. Vzhledem k tomu, že se jedná o pracovníky úřadu, dva dny v týdnu jsou určeny jako „úřední“, které kurátoři mají za úkol trávit v kanceláři, kdyby přišel někdo neohlášeně, a ostatním dnům se říká terénní. Z rozhovoru s pracovníky a pozorování vyplynulo, že je s nimi zacházeno jako se samostatně pracujícími referenty. Svou denní pracovní činnost si organizují sami, podle potřeby, vyžadovaných zpráv a pozvánek k soudu a jednáním na Policii ČR. Pozvánky jsou pro jejich práci stěžejní. V úřední dny odcházejí jen na jednání soudu nebo policii. Organizace práce úzce souvisí se způsobem dovídání se o nových klientech. Nejčastější institucí, která upozorňuje kurátory pro mládež na nové klienty, je Policie ČR, následují školy, léčebny a lékaři a v poslední řadě od rodičů. Minimálně se stane, že by o pomoc

86

přišel požádat mladistvý nebo dítě. Při otázce na kontrolu jejich práce jsem zjistila, že jejich práci je dána taková volnost, až ji považují v některých případech za nevhodnou. Veškeré riziko rozhodování leží na jednotlivých pracovnících. Pravidelnou kontrolou prochází jen jejich docházka do práce a doba strávená na šetření, stejně tak jsou kontrolovány zprávy a jiné písemnosti opouštějící úřad. Jediné rozhodnutí, které si vymínili nadřízení, je schválení podání návrhu na vydání předběžného opatření k soudu.

Etické vnímání práce Je zajímavé, že pracovníci první linie (kurátoři pro mládež) chápou etiku své práce jako pravidla způsobu jednání s klienty. Domnívám se, že etiku popisovanou v kapitolce nazvané „Etika sociální práce“ považují za samozřejmost, a tak si ji při své práci vůbec neuvědomují. Z pozorování bylo zjištěno, že v „bezpečném prostředí“ si uvědomují nedostatečnost svého pracoviště, protože kurátoři mají kanceláře po dvou a v úřední dny oba pracovníci vedou pohovory. Může se proto stát, že některé informace se dozví nepovolaná osoba a nebo ji klient pro jistotu ani kurátorovi nesdělí. Když jsme pak v rozhovoru postoupili k informovanosti klienta o účelu jím podávaných informací, všichni respondenti považovali tuto informovanost za naprostou samozřejmost (bylo vidět i při pozorování). Nikdo se nepozastavoval nad tím, že by zacházení se získanými informacemi nemělo být dostatečně transparentní.

Dilemata práce Zajímalo mne, zda kurátoři při své praxi vnímají dilemata zmiňovaná v teoretické části a zabývají se s nimi. Z rozhovoru je patrné, že se zabývají základním dilematem pomoci a kontroly a ostatní dilemata ustupují do pozadí. V pozorování je objevuje, že dilema „polyvalence a specializace“ oni jako dilema nevnímají, protože při své práci se snaží pomoci klientovi (rodině) komplexně. V případě potřeby chodí s klienty jako doprovodná osoba a pomáhají s vyřizováním. Dilema „zadavatele zakázky“ se snaží kurátoři nevnímat. Z jejich pohledu je vždy, když přijde oznámení o trestné činnosti, zadavatelem stát. Kurátoři cítí, že stát chce, aby dítě převychovalo, ale toto považují za nesprávné. ze svého hlediska jsou tu totiž pro děti, aby se jim lépe žilo. V rozhovoru je však nezmínil nikdo, neboť to již mají v sobě „vyřešené“.

Informace vyžadující trestní řízení Jedním ze základních přínosů kurátora pro mládež do trestního řízení je sepsání zprávy o klientovi, jeho osobě a rodinných poměrech. Všichni respondenti se shodli na tom, že pro získání informací je nejdůležitější kontakt s klientem a jeho rodinou, důležité je se s rodinou vidět několikrát při různých situacích. Z pozorování vyplynulo, že úřední dny jsou složeny z rozhovorů s klienty, jejich „kontrol“ a prvotních rozhovorů s rodinou, kdy je rodina seznámena se vzniklou situací (trestní řízení jejich dítěte), pravděpodobným postupem, možným způsobem řešení a co pro kterou z variant řešení udělat. V souvislosti s tím je rodina obeznámena se skutečností, že kurátor pro mládež má za povinnost napsat zprávu týkající se jejich dítěte, která by měla dát možnost všem orgánům trestního řízení se s ním seznámit a znát jeho vývoj až do doby vyšetřování. Často se stává, že při projednávání jednoho problému s klienty a rodinou se objeví další problém.

87

Popis případů Druhá část výzkumu je zaměřena na zkoumání dokumentů a následné komentování jejich zpracovateli. Pro tento záměr jsem požádala kurátory pro mládež na pracovišti, kde jsem prováděla pozorování, o záměrný výběr šesti spisů klientů, které budou splňovat několik kritérií. Prvním kritériem bylo, že se bude jednat o spisy v současné době „živé“ (stále se s nimi pracuje, jsou nedokončené). Druhým kritériem pak bylo, aby se daly rozdělit do mnou stanovených skupin a to po dvojicích. Skupiny byly stanoveny takto: spis s „jednoduchou“ trestností, kde jediným problémem klienta je jen trestnost a jedná se o osobu starší 15 let (mladistvého). Druhou dvojici pak měly tvořit spisy s takzvanou „složitou“ trestností, kdy v průběhu trestnosti se objevil ještě další problém klienta, nebo jiný problém klienta předcházel a byl důležitější než samotná trestnost a třetí, poslední skupinu měly tvořit spisy, kde se trestného jednání dopustila osoba mladší 15 let, tedy nezletilý. Na základě kasuistik jsem vytvořila vzorový případ, jak by asi měla práce s klienty vypadat. Po zjištění, že někdo spáchal nějaké protiprávní jednání (sdělení obvinění, nebo jiná písemnost od Policie ČR) by se měl kurátor pro mládež spojit s rodinou a nabídnout jim pomoc, která by měla vypadat asi tak, že jim vysvětlí celý průběh řízení, seznámí je s tím, že od tohoto okamžiku je z titulu sociálně-právní ochrany dětí povinen na klienta výchovně působit a seznámit rodinu s tím, jak by si toto působení představoval. Upozornit je, že vzhledem k tomu, že je nezná, je povinen a stejně tak oprávněn sestavit rodinou anamnézu a na jejím základě napsat zprávu o klientovi k soudu. Postupem doby, od zahájení řízení až do závěrečného rozhodnutí se očekává jejich vzájemná spolupráce. Intenzitu stanovuje kurátor podle vážnosti trestné činnosti klienta, věku klienta a klientova uvědomění si protiprávního jednání. Není nikde stanoveno, jaká intenzita je pro který případ vhodná. V případě, že trestní věc je ukončena usnesením, ve kterém je jako trest pachateli stanoveno podmínečné zastavení trestního stíhání podle § 307 trestního řádu. Kurátor je po skončení podmínky žádán o kontrolní zprávu o životě klienta v době podmínky. V případě, že se jedná o „složitou“ trestnost, to znamená, že klient kromě trestnosti má ještě jiné problémy, je důležité stejnou měrou se věnovat i ostatním klientovým problémům, protože problém trestnosti a ostatní problémy se vzájemně ovlivňují. Nikdy se nedá určit, který z nich je důležitější, jedině který vznikl na základě kterého. U trestnosti nezletilých (dětí mladších 15 let) je těžiště práce účinně výchovně působit na klienta, aby se činnost neopakovala, vysvětlit mu v čem je jeho jednání nepřijatelné a měla by probíhat jeho důkladnější a dlouhodobější kontrola. V případě vyšetřování nezletilých působí kurátor jako zúčastněná osoba, která je přítomna u všech jeho výslechů, aby se nezletilému při jednání orgánů činných v trestním řízení nic nestalo a výpovědí nebyl narušen jeho další vývoj.

Doplnění informací o případech Před provedením standardizovaného rozhovoru na doplnění kazuistik a zjištění přístupu jednotlivých kurátorů k případům, jsem kurátorům vždy poskytla mnou zpracované kazuistiky. V práci jsou samostatně hodnoceny všechny případy spolupráce, ale pro stať vyberu jen to nejpodstatnější k jednotlivým skupinám. U případů jednoduché trestnosti je uváděn jako první případ s nestandardní situací, kdy dříve než věc byla vyřešena klient dosáhl zletilosti. Tato skutečnost výrazně

88

ovlivnila spolupráci kurátora s klientem a omezila jí jen na doprovázení a administrativu. Ve druhém případě se jedná o standardní situaci, kdy je role kurátora vnímána jako pomoc propojená s kontrolou, provázení řízením a směřování klienta k přijetí odpovědnosti za své jednání. Ve druhé skupině nadepsané „složitá“ trestnost je první případ naprosto typický. Trestnosti předchází jiný problém (užívání návykových látek). Kurátor si je vědom toho, že kdyby nebylo prvotního problému závislosti, nevzniklo by ani protiprávní jednání. Základ práce kurátora je zde postaven na budování vztahu mezi rodinou, klientkou a kurátorem, aby byl schopen jim pomoci, provést je trestním řízením a v závislosti na dalších problémech pomocí trestního řízení výchovně působit na klienta. V druhém případě se jedná o typičnost. V průběhu kontaktů se objevily další klientovi problémy. Kurátor zde zaujímá pozici preventivní, pomocnou, ale i kontrolní a snaží se i o doprovázení. Třetí skupina kazuistik je nazývána trestnost spáchaná nezletilým pachatelem. První případ je naprosto atypický, ukazuje na nedostatky zákona. Role kurátora je zde jen administrativní a nic nevypovídající. Ve druhém případě pak se jedná o vzorovou ukázku spolupráce kurátora a klienta. Je tu patrno, že přístup k trestnosti nezletilých, je jiný než k řešení trestnosti mladistvých. Hlavní je výchovné působení kurátora, prevence, pomoc klientovi vyrovnat se s následky jeho jednání a objasnění celého řízení rodině.

Vyhodnocení výzkumu Na konci kapitoly Metodologie výzkumu je uveden jednak postup výzkumu, ale také dílčí výzkumné otázky vztahující se k předešlým teoretickým kapitolám a rozvíjející hlavní výzkumnou otázku. Na otázku „Ovlivňuje organizace práce roli kurátora pro mládež?“ by se dalo odpovědět jedním slovem a to ano, ale měli bychom také uvést proč. Z odpovědí na zjišťovací otázky vyplývá, že základem organizace práce je „došlá pošta“. Páteří organizování práce jsou pozvánky na jednání soudů a policie, informace o nových klientech, žádosti o zprávy zaslané policií, soudy a státními zástupci. Mohlo by se zdát, že kurátoři pro mládež sbírají jen informace pro zmíněné instituce. Každodenní činnost si pak na základě těchto skutečností organizuje každý kurátor sám. Musí být velice flexibilní, neboť do svého programu musí zapojit jednání striktně daná a musí respektovat termíny vyžadovaných zpráv. Práce kurátorů je kontrolována jen namátkově, prohlíženy jsou písemné výstupy (zprávy) a to po stylistické formě a nikoliv obsahové. Z tohoto vyplývá, že „dobrý“ kurátor pro mládež může být jen člověk s vnitřní disciplínou. Jako další dílčí výzkumnou otázku jsem si položila: „V pojetí role kurátora pro mládež je sepsání zprávy pro trestní řízení významné?“ při operacionalizaci jsem si ji převedla na otázku „Jak přihlíží soud při rozhodování ke zprávě sepsané kurátory? Proto nejprve odpovím na ni. Každý soudce jim přikládá různou váhu, ale z pozorování vyplývá, že při vysoké validitě a velké obsažnosti k nim přihlíží. Dalo by se také říci, že záleží na osobní zkušenosti soudce, nakolik je sepsaná zpráva profesionální. Pravdou je, že právě zpráva je největším a nejdůležitějším pojítkem role kurátora pro mládež s trestním řízením. Z pohledu trestní justice je sepsání kvalifikované zprávy nejdůležitější součástí role kurátora pro mládež v trestním řízení. Odpověď na další otázku „Je kurátor pro mládež důležitá osoba v trestním řízení?“ jsme získali z druhé části výzkumu, při zkoumání dokumentů a následného

89

doplňujících rozhovoru. Operacionalizací otázky jsme ji zacílili na pohled samotného kurátora, jak sám cítí svou roli. Z výzkumu pak vyplynulo, že hodně záleží na jednotlivém případu a osobě kurátora, jak k případu přistupuje. Nikdo z nich se však nevnímal jako důležitou osobu, dával se spíše do pozadí jako pomoc a opora klienta. Žádnou roli nelze pojímat bez její etiky, proto následující dílčí výzkumnou otázkou je: „Vnímají kurátoři pro mládež etiku sociální práce jako součást své práce?“ Z odpovědí v analytické části pak vyplývá, že míra používání etiky sociální práce v práci kurátora pro mládež je vysoká, vnímají ji jako samozřejmost. Nerozlišují sice jednotlivé její části, ale nedovedou si bez ní práci představit. Poslední dílčí výzkumná otázka je spojena s dilematy sociální práce: „Promítají se do role kurátora pro mládež dilemata sociální práce?“ Jednoznačná odpověď zní ano. Jak je uvedeno v analytické části, respondentům v rozhovoru nebyla nastíněna jednotlivá dilemata. Zjišťovací otázka zněla „Při vedení rozhovoru vnímáte nějaká dilemata sociální práce?“ Z pozorování ale vyplynulo, že dilemata uvedená v teoretické části respondenti znají. Hlavním dilematem je pro ně dilema pomoci a kontroly. Při úvaze, jak se s ním vypořádat, je napadla možnost rozdělení jejich práce na dvě osoby. Jedna by klientovi jen pomáhala a druhá ho kontrolovala. Nedokázali si však představit provedení tohoto nápadu. Méně si pak uvědomují dilema „zadavatele zakázky“. V globálu vnímají svou práci jako kontrolu neboť klient nepřišel „pomozte mi“. Ve smyslu zadavatele zakázky společnost upozorňuje na „problémového“ klienta a žádá kurátora pro mládež, aby na něho výchovně působil a intenzivním kontaktem se pokusil zamezit dalšímu překračování zákona. Dilema „zasáhnut, nezasáhnout“ si u své práce ani neuvědomují, protože se s ním již smířili, považují je za každodenní součást své práce. Ve druhé části výzkumu, zkoumání dokumentů, jsem na základě podobností vytvořila v analytické části vzorový případ. Kdy kurátor pro mládež by v každém případě měl v co nejkratší době po zahájení trestního řízení navázat kontakt s rodinou, který by se neměl omezit jen na jedno setkání a začít zpracovávat anamnézu jejich života. Pomáhat jim překonat obtíže spojené s trestním řízením, aby jejich život nebyl více narušen než je nezbytně nutné a preventivně působit na klienta aby přijal vlastní odpovědnost z své jednání. Uvědomuji si, že splnit všechna tato očekávání nemusí být vždy lehké, zvláště pak, jedná-li se o nespolupracujícího klienta. Na závěr vyhodnocení výzkumu musím odpovědět na hlavní výzkumnou otázku. „Jaká je role kurátora pro mládež v systému sociálně-právní ochrany v souvislosti s trestním řízením?“ Trestní řízení hovoří o orgánu pověřeném péčí o mládež, sociálně-právní ochrana hovoří o zaměstnanci úřadu s rozšířenou působností. Nikde se jmenovitě nehovoří o funkci kurátora, ale budeme -li se držet jeho vymezení na začátku práce, jsme schopni říci, že v každém trestním případe (klienta) se může role kurátora lišit. Z výzkumu mi vyplynulo, že role kurátora pro mládež má několik dimenzí, kdy v každém trestním případě se může objevit jen některá. Hlavní a společná pro všechny případy je pak role informátora jako klientů o průběhu řízení, tak trestní justici o vnitřním a vnějším světě klienta. Bez takto předaných informací by nemohlo být další rozhodování o životě klienta objektivní. Žádnou roli však nelze zastávat bez jejího upřesnění a profesionálního přístupu spojeného s etickými zásadami práce s klienty.

Doporučení Vzhledem k tomu, že kurátoři pro mládež jsou osoby samostatně pracující s

90

velkou odpovědností, je důležité jim poskytnout dostatečné profesionální zázemí. Vyplývá to z faktu, že ke každému případu je nutné přistupovat individuálně a není možné plně používat naučená schémata. Součástí role je i osobnost kurátora, přes kterou se vše zrcadlí. V případě, že kurátor pro mládež nemá jasné vnitřní zásady, které by měly být součástí jeho osobnosti, může jeho role působit nejednoznačně. K získání zkušeností, které jsou pro roli kurátora důležité, aby mohla být zajištěna individuálnost přístupů k případům, by měl být dán kurátorům větší prostor pro komunikaci se svými kolegy, nebo zajistit možnost supervize, nebo výraznější metodické vedení. Při pozorování bylo patrno, že největším úskalím role je její nepochopení laickou veřejností. Literatura: BRABENEC, F. 2000. K novému zákonu o sociálně-právní ochraně dětí, (část 5: §3133). Sociální politika. 2000, č. 9: str. 12-13 ČICHOŇ, M. 2004b. Sociálně právní ochrana dětí a mládeže II. Díl. Ostrava: Ostravská univerzita HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, SOTOLÁŘ, A., HRUŠKOVÁ, 2004. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, komentář. Praha: C.H. Beck¨ VÁGNEROVÁ, M. 2004. Psychologie pro pomáhající profese. Praha: Portál VESELÁ, R. a kol. 2005. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. ŽIŽLAVSKÝ, M. 2005. Metodologie výzkumu v sociální politice a v sociální práci, Brno ZSM. 2003. Zákon č. 218/2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů ZSPOD. 1999. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

91