ROLE BĚŽNÉHO A KAPITÁLOVÉHO ROZPOČTU ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH CELKŮ Doc. Ing. Petr Tománek, CSc. katedra veřejné ekonomiky, Ekonomická fakulta VŠB – TU Ostrava
Úvodem Příspěvek se zabývá základními prvky přístupu pro vymezení a roli běžného a kapitálového rozpočtu, jako jednoho z možných finančních nástrojů pro hospodaření územního samosprávného celku. Na základě podoby a struktury rozpočtu územního samosprávného celku, vymezuje metodické pojetí běžného a kapitálového rozpočtu a vazby mezi nimi. Metodické pojetí je pak uplatněno pro hodnocení hospodaření obcí v ČR v období let 2000 až 2004. Z vývoje a struktury těchto rozpočtů lze pak odvozovat dílčí poznatky, závěry a tendence hospodaření rozpočtů územních samosprávných celků, zejména v oblasti jejich kapitálových výdajů.
Nástroje hospodaření územních samosprávných celků Pro hospodaření územních samosprávných celků v ČR jsou používány jako hlavní finanční nástroje rozpočet, rozpočtový výhled případně fondy. Ústřední roli v tomto systému pak tvoří rozpočet. Rozpočet vychází z dlouhodobého výhledu, který je pomocným nástrojem územního samosprávného celku, sloužícím pro střednědobé finanční plánování rozvoje jeho hospodářství.1 Vlastní podoba rozpočtového výhledu není pevně stanovena – lze ji odvozovat od toho, že má zahrnovat souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích, zejména o dlouhodobějších závazcích a pohledávkách, o finančních zdrojích a potřebách dlouhodobě realizovaných záměrů. Praktické naplňování tohoto obsahu pak jednotlivými samosprávnými celky je velice různorodé. Na jedné straně od zpracování rozpočtového výhledu ve struktuře a podrobnosti obdobné podrobnosti přijímaného ročního rozpočtu, po např. zcela formální roli tohoto nástroje, kdy je rozpočtový výhled představován pouze dvěma ukazateli: celkovými příjmy a celkovými výdaji. Význam rozpočtového výhledu - pro rozhodování o rozpočtu, zejména ve vazbě na realizaci náročných investičních výdajů či možnost zapojení běžného financování nových rozvojových aktivit, splácení zápůjčních prostředků apod. - je nesporný. Na druhé straně zřejmě roli či význam rozpočtového výhledu např. pro jednotlivou obec může ovlivňovat velikost a struktura rozpočtu obce, např. v souvislosti s velikostí obcí či rozsahem pohledávek a závazků. Rozpočtový výhled i z hlediska možnosti kvality potřebných podkladů ke zpracování má menší roli než roční rozpočet, který je nezbytným předpokladem fungování každého samosprávného celku. Mezi finanční nástroje samosprávných celků lze zařadit i fondy, resp. možnost jejich zřizování jako fondy účelové a neúčelové. Existence fondů má u samosprávných celků specifiku v tom, že hospodaření těchto v těchto fondech se realizuje prostřednictvím vlastního rozpočtu územního samosprávného celku, takže rozpočet pak zachycuje celkové hospodaření bez ohledu na existenci fondů. 1
Zákon č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
1
Rozpočet samosprávného celku je tedy hlavním finančním nástrojem jejich hospodaření. Rozpočet ať už jako plán či výsledek hospodaření je zdrojem významných informací o podmínkách hospodaření samosprávných celků. Na základě pravidel pro hospodaření územních rozpočtů lze zdůraznit tyto hlavní aspekty rozpočtu: -
existence rozpočtu (jednoho) pro každý územní samosprávný celek (obec, kraj, dobrovolný svazek obcí),
-
při zpracování se vychází z rozpočtového výhledu,
-
sestavuje se zpravidla jako vyrovnaný, ale může být schválen jako přebytkový i či schodkový
-
zpracovává se v třídění podle rozpočtové skladby a schválený rozpočet vyjadřuje závazné ukazatele atd.
Na druhé straně pak lze říci, že uvedené resp. další podmínky pro rozpočty vytvářejí celé spektrum možností jejich splnění. Jde především o strukturu používaného rozpočtu (schváleného zastupitelstvem) na jedné straně i když na druhé straně platí povinnost provést rozpis schváleného rozpočtu do nejpodrobnější struktury dle rozpočtové skladby. Rozpočtová skladba2 vytváří rámec pro možnost sledování, hodnocení rozpočtu, zjišťování kauzalit vztahů apod. Jednou z těchto možností je i sledování hospodaření v rámci běžného a kapitálového rozpočtu. Tato možnost je strukturou rozpočtové skladby vytvořena – na druhé straně její využívání, resp. sestavování není deklarováno, takže se v praxi vesměs nepoužívá.
Pojetí běžného a kapitálového rozpočtu samosprávného celku Hospodaření územní samosprávných celků spadá do sféry veřejných rozpočtů. Běžný a kapitálový rozpočet územního samosprávného celku lze zařadit mezi nástroje jeho hospodaření. Jde v podstatě o rozdělení jednoho rozpočtu na dvě části, tj. na rozpočet běžný a rozpočet kapitálový, které se bilancují samostatně, hledají se mezi nimi vazby a lze z nich pak vyvozovat poznatky o hospodaření územního celku. Roli veřejného běžného a kapitálového veřejného rozpočtu obecně popisuje např. Musgrave3, který spojuje tuto problematiku s úlohou úspor a investic ve veřejném sektoru a jejich podílem na ekonomickém růstu. Různé přístupy k pojetí úspor ve veřejném sektoru spojuje s rozdílnými definicemi rozpočtové rovnováhy. Mezi tyto přístupy pak řadí i ten, kdy jde o celkovou tvorbu kapitálu v ekonomice a kde by pak mělo jít ve veřejném rozpočtu o sledování převisu daňových příjmů nad výdaji pro běžnou spotřebu. V tomto případě pak rozděluje rozpočet na běžný a kapitálový, přičemž přebytek běžného rozpočtu odráží příspěvek veřejného sektoru k úsporám. Smysl sestavování běžného a kapitálového rozpočtu lze tedy spojovat zejména s tím, jak veřejný rozpočet, přispívá k růstu kapitálové zásoby ekonomiky. Přitom ale tento přístup má určité problémy, kdy Musgrave mezi hlavní řadí tyto dva: jde o problém spojený s odpisy, které nejsou součástí rozpočtu a které se obecně považují za náklady v rámci běžného rozpočtu a měly by tak upravovat (zvyšovat) velikost výdajů běžného rozpočtu; druhým problémem je pak vůbec pojetí kapitálových výdajů, kdy formuluje takový názor na kapitálové výdaje, že není důvod, že by kapitál musel být 2
Vyhláška 323/2002 Sb. o rozpočtové skladbě Musgrave, R., A., Musgraveová, P. B. Veřejné finance v teorii a praxi. Praha: Management Press, 1994. 3
2
definován např. jen jako: „cihla a malta“, ale pro ekonomický růst může být významný kapitál v podobě lidského potenciálu – neboť jestliže se zvýší znalosti studentů (což je také forma kapitálu) je pak jedno, zda má vstupní faktor formu mezd učitelů nebo zvýšení počtu tříd (což samozřejmě může měnit charakter vazeb mezi běžným a kapitálovým rozpočtem). K odvození pojetí běžného a kapitálového rozpočtu územních samosprávných celků v našich podmínkách lze využít rozhodující myšlenky tohoto přístupu – jako příspěvku veřejného rozpočtu ke zvýšení kapitálové zásoby ekonomiky, nicméně dva vymezené problémy jsou i zde obtížně řešitelné (a proto v dalším textu k nim není přihlíženo). Základní strukturu běžného a kapitálového rozpočtu lze v tomto pojetí pro územní samosprávné celky formulovat na základě popisu operací prostřednictvím rozpočtové skladby. Běžný rozpočet tvoří bilanci běžných příjmů a výdajů. Do běžných příjmů jsou zahrnovány ty druhy příjmů, které se každoročně opakují (jejich velikostní změna mezi jednotlivými roky je pak relativně malá). Běžné výdaje pak tvoří výdaje, které se každoročně opakují a slouží tedy k běžné spotřebě, užitek z těchto výdajů je realizován v daném roce. Ve schématu č. 1 je uvedena struktura příjmů a výdajů běžného rozpočtu u obcí, na základě struktury rozpočtové skladby. Výsledek bilance běžného rozpočtu, jako rozdíl příjmů a výdajů běžného rozpočtu může být nulový, kladný či záporný. Připustit možnost, že by výsledek bilance byl záporný v dlouhodobém období u veřejného rozpočtu obecně není možné, neboť by byla běžná spotřeba větší, než její zdroje a krytí by pak muselo být na úkor zadlužování, prodeje majetku apod. (což mohou být vždy jevy pouze dočasné). Proto rozhodujícím požadavkem na běžný rozpočet z dlouhodobého hlediska je jeho přebytkovost (minimálně vyrovnanost). Výjimkou z tohoto hlediska by pak mohl být takový deficit, ke kterému by mohlo dojít pouze výjimečně z časového hlediska, kdy se např. prostředky z přebytku běžného rozpočtu přesunou do jiného roku. V tomto případě je pak vhodné přistoupit k posouzení rozpočtu z dlouhodobějšího hlediska. Požadavek na přebytkovost běžného rozpočtu (ne jen vyrovnanost) z dlouhodobého hlediska je tak nezbytný - zejména pak i z toho důvodu, že součástí jeho výdajů by měly být, ale nejsou, odpisy a tedy dosažení pouhé vyrovnanosti už naznačuje, že stav hospodaření územního celku není v pořádku, neboť nejsou vytvořeny zdroje na hrazení opotřebení majetku. Schéma 1. Struktura běžného rozpočtu Příjmy běžného rozpočtu tvoří (PB): -
daňové příjmy, tj. daně a poplatky (třída 1.) 4,
-
nedaňové příjmy, např. příjmy z nájemného (třída 2.),
-
běžné dotace, např. u obcí na výkon státní správy, na žáka apod., tj. každoročně se opakující dotace – lze je rovněž označit jako nárokové dotace* (část třídy 4.).
Výdaje běžného rozpočtu (VB): -
běžné výdaje (třída 5.)
Bilance běžného rozpočtu: PB – VB = SB
4
Pro popis ukazatelů je použito druhového třídění rozpočtové skladby.
3
Je-li: SB > 0…tj. přebytek, pak mohou být zdroje převedeny kapitálového rozpočtu (resp. do dalších let) SB < 0 …tj. schodek – nemělo by k němu dojít (možné pokrytí: přebytkem kapitálového rozpočtu, dočasné pokrytí zápůjčními prostředky) Pramen: Zpracováno na základě rozpočtové skladby Kapitálový rozpočet (viz schéma 2) je tvořen na příjmové straně příjmy z kapitálových dotací, z prodeje dlouhodobého majetku a z přebytku běžného rozpočtu. Příjmy z kapitálových dotací nemohou dlouhodobě zaručovat příjmy kapitálového rozpočtu, vzhledem k tomu, že kapitálové dotace nejsou pravidelným zdrojem územních rozpočtů, resp. spíše naopak, u menších územních celků jsou to zdroje málo časté a jsou podmíněny možnostmi získání dotací. I prodej dlouhodobého majetku je vždy vzhledem k omezenému rozsahu majetku omezený a proto zdroje z prodeje dlouhodobého majetku pak spíše tvoří pouze jakousi „změnu struktury majetku“, která vesměs nepřinese růst kapitálové zásoby majetku. Takže jediným relativně stabilním „rozvojovým“ zdrojem pro kapitálový rozpočet bude vždy přebytek běžného rozpočtu. Výsledek bilance příjmů a výdajů kapitálového rozpočtu pak opět může být záporný, nulový nebo kladný. V případě záporné bilance příjmů a výdajů kapitálového rozpočtu pak k reálnému vyrovnání musí být použity buď vlastní prostředky z předcházejícího období a nebo zápůjční prostředky (jako prostředky „budoucího období“), které nicméně z dlouhodobého hlediska musí být splaceny. Dopad použití zápůjčních zdrojů v rozpočtu bude jednak v nákladech na obsluhu dluhu; jinou otázkou je pak oprávněnost použití prostředků budoucího období - při pohledu na hodnocení této problematiky by pak měly hrát roli doba splácení těchto prostředků, ale zejména pak oprávněnost jejich splácení budoucími příjmy, kdy v úvahu by měly být brány zejména toky užitků z těchto kapitálových výdajů v budoucnu. Pohled na existenci případného přebytkového kapitálového ročního rozpočtu může být pak rozdílný: pokud bude přebytek dlouhodobě pokrývat deficit běžného rozpočtu jde o jev negativní (popsaný výše). Avšak vzhledem k časovému hledisku to nemusí být považováno za negativní jev, vzhledem k tomu, že se zde mohou promítat časové posuny mezi vznikem zdrojů kapitálového rozpočtu a jejich použitím na kapitálové výdaje, např. v důsledku spoření na větší kapitálové výdaje, kdy celková bilance hospodaření po několik let je kladná a následně dojde k uplatnění vlastních prostředků pro pokrytí deficitu kapitálového rozpočtu. Schéma 2. Struktura kapitálového rozpočtu Příjmy kapitálového rozpočtu (PK): -
výsledek bilance běžného rozpočtu (přebytek, schodek)
-
kapitálové příjmy (třída 3.),
-
kapitálové dotace (část třídy 4.)
Výdaje kapitálového rozpočtu (VK): -
kapitálové výdaje (třída 6.).
4
Bilance kapitálového rozpočtu: PK – VK = SK Je-li: SK > 0 …tj. přebytek, kdy může jít o zdroj pokrytí deficitu běžného rozpočtu nebo o odsun výdajů do dalších let, SK < 0 …tj. schodek, který je možno pokrýt z vlastních zdrojů (přebytky běžného i kapitálového rozpočtu) z minulých let, častější případem bude potřeba dočasného použití zápůjčních zdrojů. Pramen: Zpracováno na základě rozpočtové skladby Poznámka. Obecně lze říci, že při hodnocení hospodaření z pohledu běžného i kapitálového rozpočtu je nutno respektovat otázku časového přístupu. V krátkodobém (ročním) pohledu na celkové hospodaření je zřejmé, že vyrovnanost rozpočtu bude méně častým jevem a spíše se zde projevuje nevyrovnaná bilance (schodek či přebytek), která nemusí být na závadu už z toho pohledu, že vzniklý přebytek se převede pro použití v dalších letech a existence schodku je pak i vůbec možností použití prostředků z předcházejících let (v tomto smyslu pak mohou působit i zápůjční prostředky), takže toto hospodaření může (musí) být dlouhodobě vyrovnané.
Běžný a kapitálový rozpočet obcí v ČR Na základě využití uvedeného metodického přístupu k běžnému a kapitálovému rozpočtu je provedeno vyhodnocení hospodaření obcí v ČR v časovém období let 2000 až 2004. Pohled na hospodaření obcí z pohledu běžného a kapitálové rozpočtu umožňuje sledovat některé jevy, které se u hospodaření obcí prosazují. Hospodaření obcí je zde pojato za celý soubor obcí a vyjadřuje tak obecné tendence, které se u jednotlivých obcí a v jednotlivých letech mohou samozřejmě odchylovat od těchto celkových trendů. Tab.1. Příjmy a výdaje obcí v ČR Rok Třída příjmů:
2000
2001
2002
2003
2004
2004/2000
mld.Kč
mld.Kč
mld.Kč
mld.Kč
mld.Kč
%
1. Daňové příjmy
83,6
88,1
99,5
107,5
116,1
38,9
2. Nedaňové příjmy
24,4
22,4
23,4
22,5
23,1
-5,3
3. Kapitálové příjmy
16,3
10,4
11,5
11,9
11,0
-32,5
4. Přijaté dotace
37,3
60,2
71,6
99,7
95,9
157,1
Příjmy celkem
161,6
181,1
206,0
241,6
246,1
52,3
5. Běžné výdaje
108,0
128,6
145,0
176,5
179,8
66,5
6. Kapitálové výdaje
54,9
63,7
67,3
69,7
76,1
38,6
Výdaje celkem
162,9
192,3
212,2
246,2
255,9
57,1
Pramen: Vlastní propočet dle údajů ARIS
5
Běžný rozpočet obcí Vývoj hospodaření obcí v ČR z hlediska běžného rozpočtu (viz tab. 2) ukazuje, že od roku 2000 do roku 2004 se příjmy běžného rozpočtu obcí v ČR zvýšily o 61,1 %, při růstu celkových příjmů obecních rozpočtů o 52,3 % (viz tab. 1). V rámci příjmů běžného rozpočtu pak nejvíce vzrostly dotace, téměř na trojnásobek; avšak nešlo zde však o prostý nárůst prostředků na běžnou činnost obcí, ale projevuje se zde změna způsobů financování školství obcemi a vznik právnické subjektivity škol s tokem zdrojů pro tyto školy jako právnické subjekty přes rozpočty obcí. Z tohoto metodického hlediska pak samotné poznatky o vývoji příjmů běžného rozpočtu mají jen omezený vypovídací charakter o jejich dynamice a bylo by nutno vyloučit tento vliv. Pro vývoj běžného rozpočtu obcí se pak jeví významný zejména vývoj daňových příjmů, které vzrostly o 38,9 % či vývoj nedaňových příjmů, které v uvedeném období poklesy o 5,3 % . Metodické problémy z hlediska financování školství u obcí se pak eliminují z hlediska vyhodnocení výsledné bilance příjmů a výdajů běžného rozpočtu. Ta v letech 2004/2000 byla vždy kladná (bylo dosaženo přebytku hospodaření běžného rozpočtu) a svým nárůstem o 39,5 % ukazuje, že její vývoj je úzce vázán na dynamiku vývoje daňových příjmů, což je dáno dvoutřetinovým podílem daňových příjmů na příjmech běžného rozpočtu obcí a potvrzuje tak dominantní úlohu daňových příjmů v rozpočtech obcí. Velikost přebytku běžného rozpočtu ve vztahu k běžným příjmům se od roku 2000 do roku 2002 (před změnou způsobu financování školství) snížila z 19,8 % na 18,7 %. Vývoj nedaňových příjmů obcí (pouze relativně malá změna těchto příjmů za 5 let) pak ukazuje na zmenšující se roli uživatelských poplatků, zejména se odrážejících v těchto příjmech. To pak vyjadřuje i snižující se podíl úhrady smíšených kolektivních statků (uživatelskými poplatky) poskytovaných obcemi. Z hlediska velikosti přebytku ve vztahu k daňovým příjmům obcí lze rovněž zaznamenat relativně stálý podíl přebytku běžného rozpočtu k velikosti daňových příjmů (podíl cca 31 až 33 % v letech 2000 až 2004). Tab. 2 Běžný rozpočet obcí Rok
2000
2001
2002
2003
2004
2004/2000
mld.Kč
mld.Kč
mld.Kč
mld.Kč
mld.Kč
%
Daňové příjmy
83,6
88,1
99,5
107,5
116,1
38,9
Nedaňové příjmy
24,4
22,4
23,4
22,5
23,1
-5,3
Běžné přijaté dotace
26,6
46,6
55,4
80,9
77,7
192,1
Příjmy běžného rozpočtu celkem
134,6
157,1
178,3
210,9
216,9
61,1
Výdaje běžného rozpočtu
108,0
128,6
145,0
176,5
179,8
66,5
Saldo běžného rozpočtu
26,6
28,5
33,3
34,4
37,1
39,5
Pramen: Vlastní propočet dle údajů ARIS Kapitálový rozpočet obcí Příjmy kapitálového rozpočtu se v období 2004/2000 zvýšily o 23,7 %, což je výrazně méně, než je dynamika hlavní součástí rozpočtu obcí – daňových příjmů, které vzrostly o 38,9 %.
6
Velikost kapitálového rozpočtu obcí ještě na konci devadesátých let výrazně ovlivňovaly kapitálové příjmy (třída 3.), které byly tvořeny např. rozsáhlým prodejem obecních bytů, dalšího nemovitého, případně i finančního majetku (např. v roce 1999 tvořily tyto zdroje asi polovinu příjmů kapitálového rozpočtu). Ve sledovaném období se pak tyto příjmy objemem v podstatě stabilizovaly a v posledních letech se pohybují kolem 11 mld. Kč, takže při růstů ostatních zdrojů kapitálového rozpočtu se jejich podíl snižuje. Pro hodnocení kapitálového rozpočtu však mají tyto příjmy specifickou roli v tom, že z nich získané zdroje snižují kapitálovou zásobu obcí a proto pro objektivizaci pohledu na objem kapitálového rozpočtu se jeví vhodné zohlednit tuto položku příjmů ve výdajích kapitálového rozpočtu, neboť tato položka sama nepřináší přírůstek kapitálové zásoby, ale pouze změnu její podoby. V roce 2000 se kapitálové příjmy (třída 3.) podílely na příjmech kapitálového rozpočtu cca 29 %, v roce 2004 to bylo 17 %. Pokud pak hodnotíme kapitálové zdroje bez vlastních kapitálových příjmů obcí (třída 3.) pak se ukazuje, že se snižuje význam přebytku běžného rozpočtu pro příjmy kapitálového rozpočtu (v roce 2000 to byl podíl 71,3 %, v roce 20004 pak 67,1 %) a zvýrazňuje se tím role kapitálových dotací. Vývoj hospodaří z pohledu kapitálového rozpočtu obcí (při zahrnutí všech zdrojů kapitálového rozpočtu) pak ukazuje (viz tab. 3), že hlavní roli v příjmech kapitálového rozpočtu představují zdroje z přebytku běžného rozpočtu; jejich podíl se v daném období 2000 až 2004 mírně zvýšil ze 49,7 % na 56 % (viz tab. 4) při celkovém růstu celkových příjmů kapitálového rozpočtu obcí o 23,7 %. Tento „nezávislý“ zdroj pro kapitálové výdaje obcí tak pro průměrnou obec vytváří stálý zdroj pro investování, nezávislý na rozhodnutí jiných subjektů (z dotací). Další položkou kapitálového rozpočtu obcí jsou pak kapitálové dotace, jejichž zdrojem jsou jiné veřejné rozpočty, zejména pak státní rozpočet, státní fondy a Národní fond (zdroje od EU). V posledních letech lze očekávat jejich nárůst zejména v souvislosti s používáním prostředků předstrukturálních a strukturálních fondů EU. Velikost dotací vzrostla sice v období 2004/2000 o 70,1 %, nicméně růst v letech 2004/2002 představoval pouze 12,3 %, což bylo méně, než růst daňových příjmů obecních rozpočtů v tomto období (16,7 %). Tab. 3 Kapitálový rozpočet obcí Rok
2000
2001
2002
2003
2004
2004/2000
mld.Kč
mld.Kč
mld.Kč
mld.Kč
mld.Kč
%
Kapitálové příjmy
16,3
10,4
11,5
11,9
11,0
-32,5
Kapitálové přijaté dotace
10,7
13,6
16,2
18,8
18,2
70,1
Saldo běžného rozpočtu
26,6
28,5
33,3
34,4
37,1
39,5
Příjmy kapitálového rozpočtu celkem
53,6
52,5
61,0
65,1
66,3
23,7
Kapitálové výdaje
54,9
63,7
67,3
69,7
76,1
38,6
Saldo kapitálového rozpočtu
-1,3
-11,2
-6,3
-4,6
-9,8
653,8
Pramen: Vlastní propočet dle údajů ARIS Dostatečnost či nedostatečnost kapitálových zdrojů pro hospodaření obcí pak není korektní hodnotit ukazatelem velikosti kapitálového rozpočtu a to zejména vzhledem k tomu, že kapitálové výdaje zde mají hrubou podobu, tj. zahrnují jak investice rozvojové, ale i 7
obnovovací (vzhledem k tomu, že se neprovádí odepisování) a že část výdajů kapitálového rozpočtu nahrazuje prodej dlouhodobého majetku a vlastní rozvojové zdroje jsou tak nižší. Tab. 4 Struktura příjmů běžného a kapitálového rozpočtu obcí Rok
2000
2001
2002
2003
2004
%
%
%
%
%
BĚŽNÝ ROZPOČET Daňové příjmy
62,1
56,1
55,8
51,0
53,5
Nedaňové příjmy
18,1
14,3
13,1
10,7
10,7
Běžné přijaté dotace
19,8
29,7
31,1
38,4
35,8
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
Kapitálové příjmy
30,4
19,8
18,9
18,3
16,6
Kapitálové přijaté dotace
20,0
25,9
26,6
28,9
27,5
Saldo běžného rozpočtu
49,6
54,3
54,6
52,8
56,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
Příjmy běžného rozpočtu celkem KAPITÁLOVÝ ROZPOČET
Příjmy kapitálového rozpočtu celkem
Pramen: Vlastní propočet dle údajů ARIS
Závěrem Ve stručném pohledu tento příspěvek naznačil důvody a způsob sestavování běžného a kapitálového rozpočtu a využil jeho možností pro hodnocení hospodaření celého souboru obcí v ČR. Při tomto hodnocení nebyla explicitně posuzována problematika zadluženosti, která zejména v individuálních případech jednotlivých obcí může vnášet další „rozměr“ do problematiky investování obcí. Na údajích za soubor obcí pak byly vyhodnoceny hlavní tendence hospodaření, kauzality apod. v období 2000 až 2004, tj. v období které bylo z hlediska metodického založeno na uplatňování stejného rozpočtového určení daní, jako jednoho z rozhodujících pravidel pro hospodaření obcí (v přístupu se pak v podstatě podařilo eliminovat vliv změny financování školství). Mezi hlavní závěry, které ukazují na rychlejší růst objemu příjmů kapitálového rozpočtu, než daňových zdrojů obecních rozpočtů, příjmů jejichž růst je zejména odvíjen od poskytovaných kapitálových dotací, pak lze dále zařadit to, že s rostoucím významem kapitálových dotací jako příjmů kapitálového rozpočtu se zvyšuje „usměrňování“ kapitálových výdajů obcí z „vyšší úrovně“, které lze odhadovat kolem 37 % celkových kapitálových výdajů (toto „usměrňování“ vychází z toho, že kapitálové dotace, jejichž podíl v kapitálovém rozpočtu v roce 2004 tvořil 27,5 %, jsou poskytovány vesměs s nutnou spoluúčastí příjemce, kdy např. u prostředků EU se podílí na spolufinancování příjemce v průměru 25 %). Při předpokladu dalšího nárůstu dotačních zdrojů pro obce (prostředky EU) s nutností spolufinancování příjemců tak rovněž lze, na základě poznatků o hospodaření běžného a kapitálového rozpočtu, odvozovat rámce absorpční kapacity prostředků od EU obcemi. *
*
8
*
