Wolfgang Bauer Batyskaf 17 – 26 aneb Peklo je nahoře aktovka
POSTAVY
ŽIVÍ
Will Roger
MRTVÍ
Žena Muž Vrah Milovník Paula Klee Skladatel Surrealista
SCÉNA: batyskaf (zpola uzavřený) ze skla, plastu nebo z jiného materiálu (případně po stranách
okénka). Uprostřed telefon s kabelem vedoucím vzhůru. Nahoře vstup, okénko a reproduktor. Vlevo malé dveře. Dvě židle v pozadí, další vpředu vlevo, vpředu vpravo a uprostřed. V popředí uprostřed klavír se stoličkou. Modro-zelené osvětlení. Elektronická hudba.
(Roger slézá do batyskafu. Zapojuje telefonní kabel, otevírá dveře vlevo, jde zpátky do středu batyskafu, zvedne sluchátko a zkouší spojení)
ROGER: (Někde se zachytí) Auvajs! K čertu! … Sakra! (telefonuje) Haló, haló?! … Tak ozvěte se někdo! (znovu spojuje kabely) Haló! … Zatracenej batyskaf! … Hej vy tam nahoře! Ozvěte se! (z mikrofonu se ozve Willův hlas) WILL: Rogere? Seš to ty? ROGER: Ne asi, jsem to já. Tak ještě jednou. A soustřeď se, Wille! Pozor! Zvuková zkouška! 1, 2, 3, 4… WILL: Dost. 1
ROGER: Tady batyskaf 17 – 26, tady batyskaf 17 – 26, tady batyskaf 17 – 26 WILL: Rozumím … slyším tě dobře ROGER: Fajn, ale nezapomeňte mě pak z tý zatracený koule taky vytáhnout. WILL: S Ním je to dohodnutý … teď záleží na tobě. ROGER: Svině WILL: (vesele) Děkuji … ROGER: Prosííím … WILL: Je všechno jasný? ROGER: Jo, myslím, že jo … A co posádka? WILL: Nejdřív se musí všichni pohřbít … ROGER: Všichni? WILL: Jednoho z nich spálej … Ten přijde jako první ROGER: Kde si? Wille?! Kde teď si? WILL: Stojím u hřbitova Svatýho Josefa v šedesátým. ROGER: Kde? WILL: Hřbitov Svatého Josefa, v 60. okrsku ROGER: Jo, tam! Moment! (Postaví židle na svá místa) ROGER: Haló?! WILL: Ano? Rogere? ROGER: Můžem začít. WILL: Tak mluv! Dělej! Mluv! ROGER: Vážené dámy a pánové … Je mi tu dole pěkně mizerně … prozatím není nic vidět (krátká pauza) Jak jistě víte, doprovázím pět zesnulých na Onen svět … Budu vás o všem informovat, jak jen to bude možné … To by bylo zatím vše. Stop. WILL: Tak řekni ještě něco, Rogere … cokoli, něco pro lidi tady nahoře … cokoli ROGER: Ale co? Tady se nic neděje … WILL: Tak si něco vymysli! ROGER: Pozor! Pozor! Velevážené dámy a pánové, právě jsem dorazil do pekla … naštěstí v batyskafu, do něhož se ďáblovi dosud nepodařilo proniknout. Hle! Vidím ho … To je Onen svět, vážené dámy a pánové, ďábelské grimasy, jak je známe! Ďáblové tlustí, jako náš starosta! Kolem batyskafu začíná být horko … vteřiny nejvyššího nebezpečí … divocí ptáci krouží kolem mého malého plavidla, klovou do skel koule. Čarodějnice na košťatech krouží nad šlehajícími plameny a 2
divocí psi, podobní psu Baskervillskému, zarývají zuby do skla koule. A ti z vás, co psa Baskervillského ještě nečetli, mají jedinečnou šanci, zakoupit všechny díly v knihkupectví Moser. Knihkupectví Moser, na rohu Herrengasse – a ulice Hanse Sachse. (směje se do publika) A z toho kápne další litr. (Do mikrofonu) To je prozatím vše, dámy a pánové, za okamžik si vás dovolím vyrušit při čtení Psa Baskervillského. Na slyšenou! (Změněným hlasem) Slyšeli jste pořad: Reportér z Onoho světa. WILL: Skvělý, Rogre! Supr, fakt bomba, úplně´s je dostal. To byl výkon, hele a co tam vlastně vidíš? ROGER: Nic! Vodu! Samou vodu … Co je s posádkou? WILL: Dva zrovna pohřbívají ROGER: Koho? WILL: Skladatele a nějakou ženskou ROGER: Proto to piáno … WILL: Ten spálenej ještě nedorazil? ROGER: Jakej spálenej? WILL: Ten surrealista, co ho spálili … musí každou chvíli dorazit … ROGER: … Zatím tu nikdo není. WILL: Teď pohřbívají tu ženu ROGER: Jak to že se sem dostanou, až po pohřbu? … Proč ne hned jak umřou. WILL: To nejde. Nejdřív musí mít vízum! ROGER: Jaký vízum? WILL: Vízum do batyskafu a to dostanou, až se tady vyřídí všechny formality. ROGER: Byrokracie! WILL: S tím nic nenaděláš, teď mě omluv, Rogre, zrovna začíná pohřeb tý ženy, za chvíli mám další vstup ROGER: Tak jo, budu na telefonu, kdyby něco. Ať tu ženskou pohřbí rychle (zavěsí) Všechno je připravený … (ve dveřích se objeví surrealista, připotácí se do středu koule, zastaví se a zírá na Rogera, Roger poodstoupí. Surrealista sebou zatřese, jako by ze sebe chtěl něco setřást, dojde ke klavíru, zavrtí hlavou, ohmatá obě židle vzadu, pak židli vlevo. Dovrávorá k pravé židli a sedne si. Zírá skleněnou stěnou ven. Roger se mu celou dobu snaží vyhnout, v ruce pevně svírá šňůru od telefonu) ROGER: (do telefonu) Haló?! Haló?! Wille! WILL: … a rakev věhlasného komponisty se již zvolna spouští do hrobu … Je zcela zdrcující … ROGER: Wille! 3
WIIL: … přihlížet tomuto smutečnímu shromáždění … Skladatel opustil naši zemi … my však sledujeme jeho kroky i nadále. Ještě dnes vám náš zvláštní zpravodaj přinese žhavé novinky o jeho dopeklavzetí. Rogere! Rogere! Slyšíme se? ROGER: Tady! Ten zpopelněný Surrealista právě dorazil. WILL: Jo ten, co dělá? Jak se chová? ROGER: Sedí na židli a zírá ven. WILL: Jinak nic? ROGER: Ne, jenom sedí a nehejbe se. WILL: A co ostatní? ROGER: Ostatní? Nikdo jinej tu není. WILL: Žena a Skladatel už tam přece musí být! ROGER: Zatím ne … počkej! Už! Ozvu se! (Žena a skladatel projdou dvířky, skladatel dá ženě zdvořile přednost. Oba se v batyskafu rozhlížejí, zírají na Rogera … Pak se skladatel vrhne ke klavíru, Žena se posadí na levou židli vzadu … Skladatel začne hrát) SURREALISTA: (Skladateli) Divočák! ROGER: (telefonuje) Haló, Wille! WILL: No? ROGER: Žena se Skladatelem právě přišli, zatím nic neřekli … ale Surrealista ten něco řek. WILL: A co řek? ROGER: Nerozuměl jsem mu. WILL: Musíš dávat pozor, všímej si každého slova! Rogere, všecko si piš! ROGER: Budu! Počkej, Wille, zas někdo jde! WILL: Rogere! ROGER: (položí telefon, dívá se ke dveřím … vejde Muž, rozhlédne se, podívá se na Rogera a sedne si na židli vedle Ženy) SURREALISTA: Číšníků je víc než dost! (Směje se Rogerovi do tváře. Roger se usměje a zapisuje si) Divočák! (Skladatel hraje divoce na klavír) MUŽ: (Rogerovi) Hej, Liftboyi! Kdy se konečně ponoříme? Jsem mrtvý, takže na to mám nárok! ROGER: (zaskočen) Totiž … víte … hranice … vízum … na hranici se to vždycky trochu protáhne … a krom toho, tu ještě nejsou všichni. SURREALISTA: Divočák! 4
MUŽ: Ještě tu nejsou všichni? ROGER: Myslím, že ne. Moment! (telefonuje) Haló, Wille! WIIL: No, co se děje? ROGER: Jak dlouho tu máme čekat? Kdy už konečně dostaneme povolení ke startu? WILL: Klid … až budete všichni, spustí vás. ROGER: Spustí, jo! Spustí! A co já?! Mě snad potom vytáhnete. WILL: Určitě! Žádnej strach, kámo … je to s Ním domluvený … Kolik míst tam ještě máte? ROGER: Jedno, když nepočítám svoje … a to nedám. WILL: Jasně, tak to příde ještě jeden. ROGER: Kdo? WILL: Nevím, jak se jmenuje … to je koneckonců jedno … nějaký obchodník s uměním, nebo tak něco (Z telefonu je slyšet změť hlasů). Nechte mě na pokoji, už se tu, nedá ani hnout! Pryč! Uhněte! … Promiň, Rogere. ROGER: Nahoře to musí bejt hrozný. WILL: Jo, je tu strašnej nával … všichni chtějí vědět, jak se ti vede … chtějí to slyšet ode mě, i když přenos vysílaj všechny stanice … Jak ti je, Rogere? SURREALISTA: Divočák! Jako divočák s bramboříkovou korunou! ROGER: Moment! (zapisuje si) … jak mi je? No jo, … tady dole je to klidnější … nikdo mě nesleduje … sice na mě zírají, ale spíš, jako bych byl z jiného světa … říkaj mi liftboyi a tak … a tenSurrealista … je divnej. Pořád říká … SURREALISTA: Takovej beránek! ROGER: Pořád říká takový blbosti… WILL: Blbosti? Jaký? ROGER: Třeba … divočák, beránek! WIIL: Co ten poslední? … Ještě nedorazil? ROGER: Ne WILL: Máš s sebou dost jídla? ROGER: ( překontroluje balík s jídlem) Jo, mám všechno, hlady neumřu. WILL: (z reproduktoru se ozývá změť hlasů) Netlačte se tak! Uhněte! No tak! Já to tu nevydržim! Promiň, Rogere, musim končit (zavěsí) ROGER: (pokládá sluchátko) Chudák Will … a to všechno jen kvůli jedný reportáži z Onoho světa …
5
Počkat, někdo jde … (přichází milovník P. K., máchá rukama, rozhlédne se, zírá na Rogera a sedá si úplně vlevo) SURREALISTA: Chladnokrevný jak vůl! Nechť se talíře blyštní, až slunce zbledne … ROGER: Tak, myslím, že jsme všichni. MUŽ: Co se děje? Proč pořád stojíme? ROGER: Hned to bude, už jsou tu všichni. (Dveře se zavřou a batyskaf pomalu začne klesat … elektronická hudba, batyskaf je osvícen nazelenalým světlem … Skladatel hraje na klavír. Po nějakém čase se ozvete vysílačky … hlas je z reproduktoru slyšet slabounce) Haló?! Wille! WILL: Haló? Slyšíš mě ještě? ROGER: Jo, ale potichu … WILL: Co vidíš? ROGER: Je čím dál větší tma … mrtví zatím nemluví … zdá se, že se jim tu líbí … vypadaj spokojeně. WILL: To je hlavní! ROGER: Jen aby mi nic neudělali … WILL: Mrtví? Tobě? ROGER: Jo … i když … doteď sme spolu vycházeli dobře … klesáme docela rychle WILL: Zase se ozvu! Zatím dík! (Skladatel hraje součastně s reprodukovanou hudbou, Muž a Žena jsou ponořeni do neslyšné konverzace, Milovník P. K. zírá skrz sklo, chvílemi vzrušeně ukazuje na věci, které proplouvají okolo batyskafu) SURREALISTA: Býval jsem ohybač viržinek … všechna jsou zohýbaná. (Z kapsy kabátu vytáhne cigáro a drží ho ve světle reflektoru) Všechna viržinka jsem zohýbal … prohnutá jak nebe.(Ke skladateli) Divočák! ROGER: Co se děje? MUŽ: Stojíme! Myslel jsem, že míříme na Onen svět! Liftboyi! Tady … tady … moje … vízum. (ukazuje vízum) ROGER: Dobře, chápu, že je to nepříjemné. MILOVNÍK P. K.: Nevadí, že stojíme, jsou tu tak nádherní živočichové, … ryby … červené a zelené …, v životě jsem takové neviděl … prostě nádhera …, i když … někde sem něco podobného viděl … kde byl tenhle ráj? … Ano … Klee … Paul Klee! (Ukazuje stále skrz sklo) (Batyskaf znovu stoupá) ROGER: Znovu stoupáme! 6
MUŽ: Že by byl Onen svět přece jenom nahoře?! Vyloučeno! Liftboyi! Zastav! Dolů s tou koulí! Nechci znova nahoru, tady je to hezčí! ŽENA: Liftboyi! Přeřaďte! ROGER: Nejsem Liftboy! Jsem reportér! A kromě toho žiju! Já žiju! (Muž a Žena zavrtí hlavou) MUŽ: Copak se dá žít … ŽENA: Copak se dá žít! SURREALISTA: A co budem dělat, až bude klavír muset … ROGER: Co muset? SURREALISTA: No, muset! MUŽ: Chce říct, co uděláme, až bude klavír muset na záchod. ROGER: Klavír na záchod nemusí, není živý. MUŽ: (po krátké odmlce) Ale vy žijete! Vy! Vy! Vy nám zaneřádíte náš krásný batyskaf. ROGER: Jo žiju … ale … tak dlouho tu s vámi nebudu. (Telefonuje) Haló, Wille! Ozvi se! Tady batyskaf 17 – 26, tady batyskaf 17 – 26 … ozvi se! WILL: Haló? Rogere, seš to ty? ROGER: Ne asi, svatej Petr! WILL: Co nového, Rogre? ROGER: Dost, milej zlatej … Budeš se smát, ale … ta skvělá koule se rozhodla zase stoupat! WILL: (Nahlas) Cože?! ROGER: Jo! Slyšel´s dobře, stoupáme! MILOVNÍK P. K.: Tady už jsme byli … WILL: Co se mohlo stát? ROGER: To taky nevím. WILL: Třeba jste tam někoho zapomněli! ROGER:Zapomněli? Koho? WILL: Dalšího mrtvýho, třeba! Podívej se, kolik je tam židlí! ROGER: … i s mojí … WILL: Svojí nepočítej … takže pět … a je už vevnitř pět lidí? ROGER: Jo, pět. SURREALISTA: Do Genétova zeleného oka žvatlá suchá mouka! 7
ROGER: Co jste to říkal? WILL: S kým to mluvíš? ROGER:Se Surrealistou! Nerozuměl jsem mu … musím končit … je mi jedno jestli stoupáme nebo klesáme. MUŽ: Ale mě ne! Čím víc stoupáme, tím je mi hůř! ŽENA: Liftboyi! Zastavte! ROGER: (S úsměvem) Já nejsem Liftboy … kolikrát vám to mám ještě říkat. (Batyskaf se zastaví) MUŽ: Stojíme! Vidíte, jste liftboy … mně nic nenamluvíte … znám sví Pappenhaimský. MILOVNÍK P. K.: Tady jsme nastupovali … i tady je hezky … , ale dole víc v hloubce … ve větší hloubce je voda krásnější … ryby jsou barevnější … (Skladatel hraje velmi hlasitě …dveře se rozletí) ROGER: Někdo otevřel dveře! Kdo to byl? SURREALISTA: Břišní tance Mexičanek jsou široké masy značek whiskey z Kalábrie! ROGER: Whiskey? Ta se teď hodí! (Vytáhne z tašky láhev a napije se …do koule vrazí skleněnými dveřmi obrovský černý chlap, divoce se rozhlédne kolem sebe, postaví se před Rogera … všichni ostatní ztuhnou) VRAH: No! Maličkej! Už seš taky mrtvej, haha! Dej, sem tu whiskey! ROGER: Jste mrtvý, vy už z té whiskey nic mít nebudete … VRAH: (vytrhne Rogerovi láhev z ruky, napije se a naštvaně ji odhodí a láhev se rozbije) Sakra! Chcanky! To má bejt Whiskey? Tomu říkáte Whiskey? Kdo vůbec ste? Vy ste tady liftboy? Odjezd! Ale rychle! Chci dohonit svojí oběť a dát jí ještě nakládačku! ROGER: Jakou oběť? VRAH: No … toho, co sem zabil. ROGER: Myslíte, že ho ještě dohoníme? VRAH: Jasně! Když můj malý liftboyi šlápne pěkně na plyn! … tak to určitě zvládnem! ROGER: Takže vy chcete uspořádat závody batyskafů? VRAH: Přesně! SURREALISTA: Závody koulí! Závody koulí! Závody koulí! VRAH: No tak! Tak jedem! Honem, honem! Musíme sebou hodit! (batyskaf klesá … reprodukovaná hudba) ŽENA: Liftboyi? ROGER: (usmívá se, telefonuje)Hned! …Haló! Haló, Wille! 8
WILL: No? ROGER: Wille? WILL: Co se děje? … Zní to, jako byste se zas potápěli. ROGER: Přesně tak! Ale stalo se něco strašného! SURREALISTA: Sklepní krysy a struny klavíru bojují v korzetu! ROGER: Na palubě je Vrah! WILL: Živý? ROGER: To ne … ale chová se jako živý! Mám docela strach! WILL: Mrtvej vrah ti nic neudělá, nemůže zabít ani ty mrtvý. ROGER: Ani mrtvý? WILL: Nikoho! ROGER: Tos mě uklidnil ... Víš, Wille (usmívá se) ... Já jsem se totiž tajně zamiloval. (zamává ženě, ona jemu.) WILL: Do koho? ROGER: Do ní! Tady sedí! WILL: Ale ne do mrtvý? ROGER: Jo! Do mrtvý. WILL: Rogere, seš normální... Přece nemůžeš ... to nemyslíš vážně! S mrtvou! Pomoc! Pomoc! On tam dole zešílel, chce si začít s mrtvou! ROGER: Vůbec to není tak šílený, jak si myslíš! (Vrah nervózně přechází sem a tam, buší do skla) VRAH: Pusťte mě ven! Je tu vedro ... vedro na chcípnutí. (Skladateli) To vám není vedro, když furt hrajete? Hej vy tam! Mluvím s váma! ... (Skladatel hraje dál) WILL: Co říkáš? Že je ti vedro? ROGER: Mně ne. To jen tady tomu vrahovi. Zdá se, že se tu necítí zrovna nejlíp ... pro něj je tahle koule peklo... Říkal jsem, že to vůbec není tak šílený , zamilovat se do mrtvý ... Víš ty vůbec, jak taková mrtvá vypadá? No! A vo to de! WILL: (Velmi nahlas) Cože? ROGER: Že vo to de! (Pokukuje po Ženě) Jo, jo, haha ... WILL: Ozvu se pozdějc, až budeš zase normální! (Zavěsí) ROGER: Haló! Wille! ... zavěsil. (Chce zavolat zpátky, ale rozmyslí si to) ... Ale co ... VRAH: Já chci pryč! Pryč! Pryč! Liftboyi! Kde je tady východ? (Rozhlíží se a vrhne se ke dveřím.) 9
ROGER: Hej! Zůstaňte tu! Utopíte se! VRAH: Jsem mrtvej, nemůžu se utopit! (Chce vyrazit dveře.) Zavřeno! Sakra! Liftboyi! Tak už proboha otevřete! ROGER: Nemám klíče. VRAH: No, to ještě uvidíme … ( Začne Rogera prohledávat) SURREALISTA: Divočák! Kdyby to tak zaretušovali v Horním Bavorsku SKLADATEL: Čajkovskij! No jo! (hraje) VRAH: Sundej si ten kabát, hošánku MUŽ: Nechte ho, vždyť ještě žije! VRAH: To je mi jedno! Ať se svlíkne! ROGER: Když vám to udělá radost?! (Sundá si kabát) VRAH: Dobře stavěný chlap, ten náš Liftboy! ROGER: Že jo?! (Předvádí svaly) VRAH: Sundej si kalhoty! ROGER: Ne! Vy prase! To už by stačilo! Konec hry! (Opět si oblékne kabát.) VRAH: Jaký hry … Já ti dám hraní, chlapečku, kalhoty dolů! ROGER: Tak si poslužte, když si myslíte, že mám klíč … a mimochodem … (podívá se ke dveřím) není tu zámek ani klika. VRAH: Co jste to říkal? ROGER: Není tu zámek! Jenom sklo! VRAH: (Zkoumá skleněné dveře) Fakt! … jsem uvězněnej ve skleněný kouli! To je strašný! Strašný! Pusťte mě nahoru! Pusťte mě nahoru! Nahoře je krásně. ŽENA: (směje se) Haha! Nahoře! Krásně! Nahoře má být krásně? To určitě … Tady je krásně, tady je klid … lidí je tu málo … a jsou mrtví … Liftboyi! Pojďte sem ke mně! (Roger jde k ní a klekne si vedle její židle) VRAH: Ne! Ne! Ne … (Zírá skleněnou stěnou ven a buší pěstí do skla) … Ne … SKLADATEL: Čajkovskij! Čajkovskij! To byl chlapík … konečně mám čas hrát … sám … osvobozený od těch nahoře … je tu božsky, tady dole … na Onom světě … teď je to vlastně Tento svět … ale … (hraje) škoda, že tu nemám žádné noty … Nevadí, něco si složím sám … SURREALISTA: Skupinky betonových stromů úplně zmizely… jen docela malé hipodromy úplně maličké hipodromy … MILOVNÍK P. K.: Tam! Co je to? Zastavte! Liftboyi! Zastavte! … Ne! Nezastavujte! Co je to? Velkolepé! … Ta zvířena tady … ryby … malí koníčci, jako mořští koníci … celé zástupy … zvířat … 10
sloni … vypadají neohrabaně i v té tmavomodré vodě … tady dole! Africká podvodní krajina … Stepi s gazelami a buvolími stády … všechno pod vodou … tam! … To vypadá jako led! Skladateli! Vidíte to! Tam, tam dole! SKLADATEL: (komponuje) Padádadam … ( Roger a Žena se smějí) ŽENA: Ten je fakt dobrej! Chacha! Ten jsem neznala! ROGER: A mám další! Počkejte …(Muž míří k Milovníkovi P. Klee … Vrah se posadí na Mužovu židli, ale vzápětí vyskočí.) VRAH: Auuu! To strašně pálí! Hej chlape, co s tou židlí děláte, že je tak rozpálená?! Vůbec se na ní nedá sedět … SURREALISTA: Číńané modraví jsou mnohem hloupější, než si čtrnáct olejovek dokáže představit … MUŽ: Moje židle nepálí … mně vyhovuje. (Milovníkovi P. Klee) Co to tam vidíte? VRAH: Vám možná vyhovuje! Vám! … Ale co já? Co já? Kam si mám sednout já?! MUŽ: To je mi celkem jedno … každý má svou židli se svojí teplotou … VRAH: Každej se svojí teplotou? Ha! Tak si lehnu na zem. (Lehne si na zem, ale hned zase vyskočí) Sakra! Taky to pálí! Copak si v týhle kouli člověk nemůže nikam sednout? … (Rozhlédne se) Klavír … no jasně! Klavír! SKLADATEL: (vstane a postaví se před klavír) Ani nápad! Opovažte se dotknout mého klavíru! … nebo … VRAH: Vašeho klavíru? Vašeho klavíru? To je náš klavír! Ten klavír tady byl dávno před tím, než jste sem dorazil. SKLADATEL: (arogantně) Je to můj klavír! Vůbec se k němu nepřibližujte! VRAH: Aha! Váš klavír … To jste ho sem shora jako přitáhnul sám … pod paží … (výsměšně) Klavír taky natáhnul bačkory a vy jste ho vzal s sebou … Mohl bych vidět jeho vízum? SKLADATEL: Klavír žádné vízum nepotřebuje! VRAH: To je mi fuk. Lehnu si tam! Uhněte! (odstrčí Skladatele a lehne si na klavír) Jééé … (rozvalí se a protáhne se) ROGER: Ten je fakt dobrej! Vážně! Chacha! Ten musím říct Willovi … (vstane) Omluvte mě, prosím … ŽENA: Počkejte … (zadrží ho) … znám ještě jeden! ROGER: Ano? (zase si vedle ní klekne. Skladatel vybrnkává tóny v nejvyšší oktávě.)(Roger a Žena se hlasitě zasmějí) Ten je fakt dobrej VRAH: Přestaňte! Přestaňte! Jsem utahanej, chci si dát voraz. (Skaldatel dál vybrnkává vysoké tóny. Vrah seskočí z klavíru a vrhne se na něj) 11
SURREALISTA: Divočák! Král Ubu by se desetkrát roztříštil o kakaový brloh, kdyby býval nepřevrhnul inkoust! (Skladatel hraje Čajkovského, Vrah se ho pokouší uškrtit, ale marně. Nechá toho.) VRAH: Nejde to … MILOVNÍK P. K.: To je jako obraz od Paulla Klee … led … stoly … židle … jako Arktida s nábytkem … pod hladinou … MUŽ: Mně se tady dole taky líbí, člověk si hezky odpočine … MILOVNÍK P. K.: Tam! MUŽ: Co? MILOVNÍK P. K.: Podívejte, na ty ptáky! Pták! Sedí uprostřed skalní stěny … támhle … žlutá skála a červený pták! A těch rostlin … jako by byly vrostlé do skály … a pták zrovna tak … legrační! MUŽ: Jo, jo … to je pořádný zoban … legrační. MILOVNÍK P. K.: Ptačí oko hledí přímo na nás … tam, ta skála se zbarvila do ruda a vzadu malé slunce! Ptáka už stěží rozeznáme … už jenom obrysy … MUŽ: Už jenom obrysy … Pravda! MILOVNÍK P. K.: Úžasné zvíře! Vypadá, jako když dělá píp. SUREALISTA: Píp, píp, píp, píp, píp … (Skladatel hraje) MILOVNÍK P. K.: Pták píp! Pták píp! Paul Klee! Všechno už řekl! (Roger a Žena se začnou hlasitě smát… Vrah chodí neklidně kolem telefonního kabelu … občas bouchne pěstí do skla) MUŽ: Klee? Kdo byl Klee? MILOVNÍK P. K.: Vy nevíte, kdo byl Klee? MUŽ: Bohužel … MILOVNÍK P. K.: ( Hvízdne a protočí panenky) ROGER: Omluvte mě na chvilku. Hned jsem zpátky. (Telefonuje) ŽENA: Klidně si můžete tykat … chichichi! ROGER: (směje se) Haló Wille, Halló! Tady batyskaf 17 – 26! Tady Batyskaf … SURREALISTA: Divočák! WILL: Haló Rogere! ROGER: Ano? WILL: Odpouštím ti … to jak jsi minule ROGER: Co jsem minule? 12
WILL: Ten flirt … už víš … (z reproduktoru je slyšet křik a hádající se hlasy.) Jděte už Pryč. Pryč! (sténá) ty davy lidí kolem … všude samý lidi … Rogere? Jsi tam ještě? ROGER: Jo WILL: Co ti je? … Už jsi vystřízlivěl?! ROGER: Vystřízlivěl? Proč? Nebyl jsem opilý … WILL: A co ta láhev whiskey … ROGER: Tu mi rozbil Vrah … WILL: Můžeš tvrdit, co chceš … když na tebe nevidím … co je ještě nového? ROGER: Tykáme si. WILL: Rogere, Co blázníš? Jasně, že tykáme! ROGER: Ne, my dva ne! Já a ta mrtvá! WILL: Ta mrtvá?! Ty jsi s ní něco měl? ROGER: Ještě ne … ale skvěle se bavíme … vyprávěla mi úžasnej vtip! Poslouchej! Víš, co je nevěra? WILL: Nevěra je, když tobě řekne Věra ne a druhýmu jo. (Nepřirozeně) Haha! … To je starý …! Tenhle ti vyprávěla? ROGER: Jo, Jo! Co tomu říkáš?! Není úžasná? WILL: Úžasná, opravdu úžasná! Haló Rogere! U Mosera právě vyprodali Psa Baskervilského … Šéf ti posílá pětikilo. ROGER: Jenom pětikilo? WILL: Potřebuješ snad pro tu malou víc?! Haha, ty jsi ale vtipálek! (Zavěsí) ROGER: 500 … 500 … ( jde k ženě) SURREALISTA: Hokuspokus … bez Z žádné F (směje se). Vybetonovaný plastový člověk jí třešně … plastové třešně … VRAH: Já to tu nevydržím! (Praští hlavou do klavíru) Zabiju se! SKLADATEL: To bohužel nepůjde! Nelze umřít dvakrát. VRAH: (Udeří hlavou do klavíru, až se rozezní) Musí to jít! Musí to jít! ROGER: (Ženě) Jak se vlastně jmenuješ? ŽENA: Hilda … a ty jsi Roger. ROGER: Jak to víš? (Žena ukáže na telefon). Aha! … od Willa. ŽENA:Ano, od Willa. SUREALISTA: Bubny bez přestání štěkají jako lampiony přes plot. 13
VRAH: Bolí mě zub! Au bolí mě zub! Vytrhněte mi ho! Není tu zubař? (Zkouší si zub vytrhnout, ale nedaří se mu to) Nejde to! Nemůžu sám na sobě nic změnit! Nic! Nic! Nic! Nejsem mrtvý! Vůbec nejsem mrtvý! MUŽ: To si pište, že jste! Jenom nejste stvořený pro tenhle batyskaf! Měl jste zůstat nahoře! Nahoře je 100 000 dentistů … VRAH: Zubaři! Dentisti! Nahoře! To bych se tam nejdřív musel dostat! MUŽ: A na co jste umřel? VRAH: Na elektřinu! MZ: Na elektřinu? Jak? VRAH: No, na elektrickým křesle! Někoho jsem totiž voddělal, a ten je teď v nějaký jiný kouli před náma. A tu nedohoníme, stejně bych ho nemoh … Au, můj zub SURREALISTA: Pipin Krátký byl králem Francie! VRAH: (běhá kolem dokola) Můj zub! Můj zub! MILOVNÍK P. K.: (máchá rukama) Město … vlastně to není město … a přece ta zeleň … jako Barbarisch – Klassisch – Festlich … Opět Klee! Vypadá to jako egyptská hrobka … podzemní chodby … žebříky … a všechno to plave … ryby majestátně proplouvají chodbami … oči … všude němé oči … a obrazy … VRAH: Já už nemůžu … MUŽ: Zdá se, že vám ta elektřina neudělala dobře. VRAH: Držte už hubu! Au … (plačtivě) Liftboyi! Nahoru … nahoru SKLADATEL: Pampadam SURREALISTA: Čaj na kašel je dobrý na kašel. VRAH: Hej Liftboyi! Chci nahoru! ŽENA: Nevšímej si ho, Rogere. ROGER: Nebudu VRAH: Jak nevšímej si ho?! To se ještě uvidí! (Pokouší se Ženu odtrhnout od Rogera, ale nedaří se mu to) ROGER: Přestaňte … je to k ničemu … Tady můžete jedině stát nebo chodit VRAH: Stát, chodit …stát, chodit … no tak budu chodit. (Přechází sem a tam, křečovitě se drží za halvu) SUREALISTA: Divočák … ROGER: Hildo? ŽENA: Rogere? (Přivine se k němu) 14
SUREALISTA: Divočák! SKLADATEL: Velkolepé! Je to tu zkrátka velkolepé! Tento batyskaf je nejúžasnější vynález, jaký jsem kdy viděl … ach! Je mi tu báječně. (hraje) MILOVNÍK P. K.: I mně … skladateli … i mně je tu báječně. (tajemně) Je krásné být mrtvý. MUŽ: Ano, ano, je krásné být mrtvý. ŽENA: Rogere … ROGER: Ano, miluju tě, ty moje sladká Hildo … jenom … že jsi mrtvá … ŽENA: Vadí ti to? Ta trocha neživosti? ROGER: Jaké to je, když tě líbám? ŽENA: No, jaké by to mělo být … ROGER: Myslím jako, cítíš něco, když se tě dotýkám? ŽENA: Nic … a to je to nádherné … ROGER: Nádherné? ŽENA: Ano, nádherné … Můžu tě milovat … víc a víc … jen tak pro lásku samu. ROGER: To nechápu. ŽENA: Jako živý to nemůžeš pochopit … žiješ a cítíš … miluješ … cítíš … a pak už jen cítíš ROGER: (líbá ji) Ty vážně nic necítíš? ŽENA: Nic ROGER: Vůbec nic? ŽENA: Vůbec nic. ROGER: Tak proč mě potom líbáš? ŽENA: (líbá ho) Protože tě miluju … ROGER: Ale když z toho nic nemáš … ŽENA: Miluješ mě? ROGER: Jo, miluju … ŽENA: Ty mě miluješ jen, když něco … ROGER: Cítíš? ŽENA: No ROGER: No jo, já to tak prostě mám … nemůžu to změnit … Já žiju! Žiju! MILOVNÍK P. K.: (ukazuje ven) Támhle! Tam! 15
VRAH: (opírá se o skleněnou stěnu a neslyšně na ni bubnuje) Ne … ŽENA: Mně nevadí, že žiješ. ROGER: Ale mně jo! Štve mě, že jsi mrtvá. ŽENA: Ty to přece cítíš, když tě … ROGER: Jo. MUŽ: Tady dole … cítí člověk jen to hezké … Nikdo nemůže nikomu ublížit. VRAH: A co můj zub?! Můj bolavý zub? To nic není? Kdo za to může? ROGER: ON. VRAH: (ukazuje na skladatele) ON? ROGER: Ne, ON. VRAH: ON? ROGER: Majitel společnosti. MUŽ: A kdo to je? ROGER: Nikdo ho nezná … MUŽ: (ukazuje na Rogera) Jak jste se sem teda dostal? ROGER: Mám kontakty! VRAH: Kontakty! Člověk aby měl všude kontakty! Já jsem stoprocentně ve špatný kouli. ŽENA: Rogere? (Roger k ní jde, skladatel hraje a zpívá) MUŽ: Mně je vcelku jedno, kdo tu společnost … v každém případě je to znamenitý podnik. (Milovníkovi P. K.) Co myslíte? MILOVNÍK P. K.: Teď mě prosím nerušte … Tamhle! Tam! (ukazuje nervózně ven) SUREALISTA: Kolibříci jsou tenisovými lampičkami chřtánů … Jsou tu cigarety? MILOVNÍK P. K.: Táhmhle! MUŽ: (Natáhne se) Aauu! VRAH: Kontakty! (Potřese hlavou a nervózně pochoduje) ŽENA: Rogere, miluješ mě? ROGER: Ano, maličká … z celého srdce … ŽENA: Přestože jsem už … ROGER: Ano, miluji tě! … Přestože jsi už mrtvá (políbí ji)
16
VRAH: Hej, vy dva! Vy jste šťastní … ale co já? Co bude se mnou? Nemůžu si nikam sednout, pořád musím chodit … stát, stát a chodit …? Už jsem unavenej … ne, unavenej nejsem, jen nemůžu spát … zůstanu pořád vzhůru … ŽENA: Je mi ho líto, toho Vraha … ROGER: Mně taky. ŽENA: Poslala ho sem potápěcí společností? ROGER: Pravděpodobně … to mluví proti NĚMU? ŽENA: Proti komu? ROGER? Proti NĚMU … proti šéfovi týhle společnosti … ŽENA: Není tak trochu sadista? ROGER: Možná … (ukáže na vraha) Někoho zabil. ŽENA: Tam nahoře v tom pekle … ROGER: Ano, v tom pekle nahoře … ŽENA: Možná to bylo jen nedopatření, že přišel do tohohle batyskafu. ROGER: Snad … doufejme … doufejme … ŽENA: Mně je to jedno … mně se tu líbí … mám tu klid, mám tu tebe. ROGER: Miluji tě … tady dole … ŽENA: Zůstaneš se mnou? ROGER: S tebou? Myslíš, že bych měl … Potřebuju jíst a pak taky … ŽENA: Aaa … na to jsem úplně zapomněla. ROGER: No … takový je život. ŽENA: Měli bychom se vzít. ROGER: Je to tak důležité? ŽENA: Ale já se chci vdát … ještě nikdy jsem to neudělala … pro tu romantiku. ROGER: Pro mě za mě …, když ti na tom tak záleží. ŽENA: Ano, záleží ROGER: Tak dobře … ŽENA: Poprosíme ostatní, aby nám šli za svědky. ROGER: Já už tady dlouho nebudu … nemůžu … ŽENA: Ale miluješ mě, ne? ROGER: No právě … 17
ŽENA: Vezmeme se … jen na pár hodin! ROGER: Dobře … (Muži) Hej! Vy tam! Půjdete nám za svědka? MUŽ: Za svědka? Snad si nechcete brát mrtvou … To je proti našim pravidlům … Víte takový malý flirt …, nad tím se ještě dá přimhouřit oko …, ale svatba (Skladateli) Moment! … Skladateli! Ti dva se chtějí vzít! … on je živý, ona mrtvá, jde to? SKLADATEL: Vyloučeno! Oba musí být mrtví, nebo aspoň živí … Zeptáme se jeho! (Ukazuje na Milovníka P. K.) Co na to říkáte? MILOVNÍK P. K.: To mě nezajímá! Tady! Podívejte! Taková nádhera! Klee! Paul Klee! Věděl to všechno už nahoře! SKLADATEL: Paul Klee! Na něco se vás ptám! MUŽ: Nechte ho, je příliš ponořený do sebe. ŽENA: Takže to nejde? MUŽ: Jak vidíte … je vyloučený, abyste se vy dva … VRAH: Mě se nikdo nezeptá?! MUŽ: Vás?! SKLADATEL: Vás?! ROGER: Jistě, on má taky právo hlasovat! SKLADATEL: Ten žádné hlasovací právo nemá … stejně jako nahoře … VRAH: Nahoře! Nahoře! Nahoře! ROGER: Přenechal bych mu židli. VRAH: Vidíte … MUŽ: Jenže na té židli nemůže sedět … a když nemůže sedět … ROGER: To nemá smysl … Prostě to nejde … ŽENA: Musí to jít. SURREALISTA: Nejde to! MUŽ: Na něj jsme úplně zapomněli! SKLADATEL: Aha! Co vy tomu říkáte? SURREALISTA: Divočák ROGER: Nebo! Teď mě něco napadlo! (běží doprostřed batyskafu a telefonuje) Haló, haló? Tady batyskaf 17 – 26 … tady Roger! Haló! Ozvi se prosím! WILL: Haló, Rogere, co je? 18
ROGER: Taková trapná záležitost … to je tak … já miluju ji, víš … ona miluje mě … a chceme se brát! WILL: Co? Brr … brát? ROGER: Jo, slyšíš dobře! Chceme se brát! WILL: Rogere!! ROGER: Ale je tu jedna věc … zákon mrtvých nám zakazuje se vzít … co mám dělat? Nemáme nahoře nějaký paragraf, který by tu záležitost vyřešil … Doufám že … WILL: To těžko … to nemyslíš vážně?! ROGER: Vážně nebo ze srandy … ptal jsem se tě na ten paragraf!?! WILL: Snad nemyslíš … Ne! ROGER: No! Co jako? Je tu přece jedna možnost … WILL: Sňatek v zastoupení … by za jistých okolností … v tomto případě … ale Rogere … ROGER: Ano! Musíš nás oddat v zastoupení! To je ono! Haha (usmívá se na ni) Všechno v pořádku. SKLADATEL: S tímhle paragrafem se dají obejít všechny zákony! WILL: Haló Rogere! Byl jsi tam dole už dost dlouho! Zařídíme, aby ses vrátil nahoru! (Změť hlasů ve sluchátku, Will zavěsí) ROGER: (Telefonuje) Wille, Wille! Haló! Tady batyskaf 17 – 26! Batyskaf 17 – 26 … Wille ozvi se! Telefon je odpojený! K čertu! ŽENA: Co teď? ROGER: Vytáhnou mě nahoru … ŽENA: Nahoře je peklo! Spousta lidí … jeden horší než druhý … tady je to mnohem hezčí, VRAH: Vemte se! Já vás oddám! MUŽ: No tak to by nešlo, milý pane … on žije … ona je mrtvá … VRAH: Tak mějte s těma dvěma soucit … MUŽ: Já ho mám … jenže jsem mrtvý … nemůžu jinak (tajemně). Kdo ví, kdybych je oddal … co by na to řekl ON … šéf … VRAH: Šéf, pořád jen šéf … šéf týhle potápěcí společnosti … ten velkej šéf … peklo je nahoře … a dole … Za tou trochou štěstí, co máte, stojí taky ON… jsme jenom jeho loutky! MILOVNÍK P. K.: Tam, podívejte … Ty dvě velké ryby. SKLADATEL: To štěstí, co tu máme, vám musí stačit … co chcete víc? MUŽ: Přesně tak … ROGER: No jasně … Tady dole je to hezčí než nahoře … 19
VRAH: Hele, co se to děje? ROGER: Stoupáme, stoupáme. MILOVNÍK P. K.: Tady už jsme byli … SKLADATEL: Co to má znamenat? ROGER: Chtěj mě vytáhnout! ŽENA: Ne! To ne … nahoře je peklo! Peklo! VRAH: Stoupáme strašně rychle. SURREALISTA: Zvířata sklepní jsou divočejší než ledničky! ROGER: Svištíme mořskou krajinou! MILOVNÍK P. K.: Úchvatné! Je to jako v kině … jako ve filmu od Paula Klee. ROGER: Moh bych zůstat dýl … jídla mám dost … VRAH: Už jsme skoro nahoře! ŽENA: Rogere, zůstaň tady … ROGER: Co mám dělat? Vrahu! Co mám dělat\? VRAH: To se ptáte mě? ROGER: Jo ŽENA: Rogere, zůstaň! VRAH: Nevím, co říct! ŽENA: Poraďte mu! VRAH: Já? ROGER: Jo vy! VRAH: Nahoře je peklo … ROGER: Pro vás je peklo i tady! VRAH: Pro mě se snad taky někde najde kousek štěstí! ROGER: Snad někde … ŽENA: Stojíme, jsme znova na hranici! (Všichni se strnule dívají na otevírající se dveře) WILL: (Snaží se překřičet změť hlasů) Pozor! Pozor! Rogere! Vystup! Ale musíš těma dolníma dveřma … Šéf mi řek, že horní vchod se zasekl. VRAH: Ty malý dveře jsou otevřený! (Po nějakou dobu jsou všichni jako němí) ROGER: Rychle! Jděte, třeba chytnete nějakou jinou kouli … Třeba tu vaši! 20
VRAH: (Krátce pohlédne Rogerovi do očí) Děkuji vám! (Proběhne malými dveřmi) WILL: (Do změti hlasů) Běž pryč! Pryč! (Hlasy ztichnou) Rogere! Haló! Rogere! Pojď nahoru … Rychle! Dveře se za chvíli zavřou. (V pozadí se je opět slyšet hlasy) ROGER: (do telefonu) Počkej! Haló … (pomalu zavěsí) ŽENA: Rogere, rozhodni se! Nahoře je peklo! WILL: (Do změti hlasů)Tak pojď, uteč přece! Nechte mě na pokoji! … Jsou na mně přisátý jako klíšťata! Táhněte lidi! Zmizte! Rogere, ty jsi ještě dole? Rogere? Rogere? (Všichni stojí bez hnutí, dveře se zavírají!) Rogere? Jsi venku? (Krátká pauza) Díky bohu! Je zas u nás! To bude zase nával! (Změť hlasů) Pryč odtud! Ke všem čertům! (Zavěsí, batyskaf se ponoří, hraje elektronická hudba) ŽENA: Takže zůstaneš? ROGER: Jo, zůstávám … co jinýho mi zbývá než hledat azyl u NĚJ … ŽENA: Je to jediná možnost … to je dobře, že existuje tahle potápěcí společnost. ROGER: Moc dobře (vezme si z tašky nůž a zabije se … vstane, vezme Ženu za ruku) … Tak teď se můžeme vzít (Skladatel hraje svatební pochod, všichni kromě Surrealisty v slavnostním průvodu kráčí batyskafem.) MILOVNÍK P. K.: Tamhle! Píp! Tam … Klee to všechno říkal … ŽENA: Rogere! Rogere! Podívej! Podívejte se! Tam! Vidíte to? (Všichni kromě Surrealisty se postaví kolem ženy a hledí skrz skleněnou stěnu) Další batyskaf! ROGER: Vrah! Vrah! Náš milý vrah! SKLADATEL: Náš vrah sedí v jiném batyskafu! ŽENA: Sedí! A směje se! Hele, mává nám. (Všichni mu mávají) ROGER: Haló! Vrahu! Bravo! Bravo! ŽENA: Podívejte, jak je šťastný! Vidíte, jak září? SKLADATEL: Jo … je šťastný, je to na něm vidět. MUŽ: Tak přece tu svou kouli našel SURREALISTA: Člověk si zkrátka musí umět pomoct … (Elektronická hudba, batyskaf klesá rychleji) WILL: (změť hlasů v reproduktoru) Haló, Rogere! Ty jsi ještě dole? Pojď nahoru! Pomoz mi! … Je tady strašně moc lidí … táhněte! (Hlasy v reproduktoru zesílí, Will zmateně) Rogere! Rogere! Rogere! (Willův hlas slábne, reproduktor utichne) SURREALISTA: Ten divočák! Člověk si zkrátka musí umět pomoct …
OPONA 21
Z německého originálu Batyscaphe 17 – 26 oder Die Hölle ist oben, který vyšel v nakladatelství Droschl, Graz – Wien 1987 in: Wolfgang Bauer: Werke. Erster Band. Einakter und frühe Dramen, definitivní verzi překladu pořídily a na jeho redakci se podílely: Veronika Frydrychová, Juliána Fulajtárová, Zuzana Janoušková, Pavlína Kverková, Veronika Maxová, Andrea Zbuzková. Tento studentský překlad vznikl v rámci překladatelského semináře, který na KDV vedla PhDr. Zuzana Augustová, Ph.D. v LS 2008 a v ZS 2008/09. Na první verzi překladu se v LS 2008 podíleli též studenti Katedry germanistiky a Katedry translatologie FF UK v Praze. Scénické čtení české verze hry Wolfganga Bauera Batyskaf 17 – 26 aneb Peklo je nahoře, které se uskuteční v březnu 2009 v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí v Praze, bylo podpořeno grantem Dilia.
22
