Roèník 19 Èíslo

Roèník 19

Èíslo 6

28. 9. 2014

Já, pražský nevìøící Žid, stal jsem se vìøícím a zmìnil jsem svùj svìtový názor. Svatý Václav, plod ducha doby a výraz nadìje 10. století v Èechách, je také mùj svatý Václav a projev mé víry jakožto vìøícího Žida, který je otevøen køesanství Františka z Assisi a svatého Václava, jimž obìma dìkuji za víru v budoucí posmrtný život. Franz Kafka v dopise Robertu Klopstoskovi (1924)

ŠÍLENSTVÍ NÁSILÍ NEBO DAR POKOJE? V poslední dobì se dnes a dennì dovídáme o válkách a zbyteèných krveproléváních a násilnostech v rùzných èástech našeho svìta. Když se nedávno papež František na severu Itálie zamýšlel nad 100. výroèím vypuknutí 1. svìtové války, zdùraznil, že války jsou šílenstvím. A toto šílenství ve 20. století zaèalo touto „velkou“ válkou, pokraèovalo pak 2. svìtovou válkou a nadále pokraèuje i v 21. století dalšími válkami. Šílenství zbyteènì zmaøených životù, šílenství nenávisti a utrpení, ale také šílenství pronásledování køesanù a už v dosud existujících komunistických režimech èi díky muslimskému extremismu. Jsme vybízeni k modlitbì za ukonèení tìchto šílenství, za ukonèení tohoto pronásledování a pokojný život všech lidí dobré vùle. Jednu z možných modliteb na tento úmysl najdete i v tomto èísle Pastýøe. Když však sestoupíme do nižších pater mezilidských vztahù, zvl. vztahù manželù èi rodinných, s bolestí musíme konstatovat, že i zde, a dokonce i v manželstvích uzavøených v kostele èi v tzv. køesanských rodinách, najdeme bolestnou realitu šílenství v podobì tzv. domácího násilí fyzického èi psychického. Nestaèí však jen toto alibisticky konstatovat, ale je potøeba se bránit a dát jasnì najevo, že toto není správná cesta. Možná platí i zásada, že druhý si ke mnì dovolí tolik, kolik mu sám (èi sama) dovolím. V této souvislosti bych rád citoval z policejních podkladù k problematice domácího násilí. Rodina bývá nìkdy místem, kde silnìjší mohou dlouhodobì a èasto i beztrestnì ubližovat slabším… Nebuïte slepí k domácímu násilí! Domácí násilí je opakované, dlouhodobé a stupòující se násilí mezi blízkými osobami. Má podobu psychického a fyzického, ale též napø. sexuálního, ekonomického èi jiného násilí, nejèastìji jde však o jejich kombinaci. Zaèíná opakujícími se útoky proti lidské dùstojnosti, k nim se zpravidla pøidávají útoky proti zdraví, které mohou skonèit usmrcením. Jde o násilí ve vztahu blízkých osob, jehož cílem je získat nad ohroženou osobou kontrolu, pøevahu a moc. Odehrává se

zpravidla beze svìdkù „za zavøenými dveømi“ bytù a domù. Ohrožená osoba s násilníkem sdílí mnoho spoleèného – dìti, majetek, okruh pøíbuzných a známých… Tyto blízké vztahy blokují ochotu ohrožené osoby násilí oznamovat a následnì spolupracovat s policií. Domácí násilí samo nezmizí. Jeho skrývání není øešením! Tolik z podkladù policie. Chceme-li prosit za pokoj a mír ve svìtì, prosme také za pokoj a mír v rodinách, ale také prosme za odvahu zúèastnìných násilí èelit a bránit se konkrétními kroky. Modlitba nás nezbavuje zodpovìdnosti za konkrétní kroky, naopak si v ní vyprošujeme odvahu k tìmto krokùm. Kéž pokoj a mír zavládne v životech každého a každé z nás a šíøí se v blízkých i vzdálených vztazích. P. Miroslav Strnad

MODLITBA ZA MÍR Hospodine, slyš mùj hlas, když volám, smiluj se nade mnou. (ŽALM 27,7)

Všemohoucí Bože, ty jsi dárce pokoje. Stojíme zde proto pøed tebou a prosíme: Pøispìj na pomoc svìtu, který je zasažen násilím, a daruj lidem mír. Posiluj v srdcích všech, kteøí mají zodpovìdnost za tento svìt, odvahu bránit skuteènou spravedlnost, svobodu a dùstojnost všech lidí. Upevòuj odhodlání všech, kteøí nasazují své síly v boji se zlem. Uzdrav srdce mužù i žen, kteøí zaslepení nenávistí a sobectvím neváhají použít násilí pro dosažení svých cílù. Probuï v nás vnímavost pro trpící i ochotu jim pomáhat. Nauè nás odpouštìt tìm, kteøí se proti nám provinili, a prosit za odpuštìní ty, kterým jsme my sami ublížili. Prosíme tì, Bože, vyslyš nás skrze našeho Pána Ježíše Krista, nebo on nám otevøel cestu do tvého království pokoje. AMEN

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

Pastýøský list na zahájení školního roku 2014 Drazí manželé, dnes, na zaèátku školního roku v Roce rodiny, bych se rád obrátil pøedevším na ty z Vás, kteøí vychováváte dìti. V tyto dny mimoøádnì poutají Vaši pozornost pøedevším dìti, které jdou poprvé do školy, nebo zaèínají na nových školách. Školy jsou Vašimi velkými pomocníky pøi pøípravì Vašich dìtí do života. Poèítejte s tím, že k úspìšnému vzdìlávání Vašich dìtí je potøebná souhra rodièù a uèitelù. Pokud nìjaké nedorozumìní vyústí v boj mezi rodièi a uèiteli prostøednictvím dìtí, vždy to ublíží pøedevším dìtem. Proto je dobré být v èastém kontaktu s uèiteli a zároveò se zapojit do školských rad, které mohou mít vliv na tvorbu školských programù i v oblasti mravní výchovy. Zajímejte se o to, co se dìti uèí v tak zvané výchovì ke zdravému životnímu stylu èi v sexuální nebo rodinné výchovì, a nedovolte, aby nìkdo zaštítìný autoritou školy Vašim dìtem bral zdravé køesanské zásady mravního života. K povinnostem rodièù patøí køesanská výchova dìtí. Jejím cílem jsou dìti vychované v samostatné a odpovìdné lidi, dobøí køesané. Není to úkol lehký, ale když se podaøí, je to nejlepší vysvìdèení rodièù. Nikdo nedá, co sám nemá, øíká stará moudrost. Nejvíc to asi platí o uèitelích a vychovatelích. Jiní øíkají: To, co jsi, køièí tak hlasitì, že neslyším to, co øíkáš. I rodièe vychovávají pøedevším tím, co jsou, co mají v sobì, co vyzaøují, jaké prostøedí vytváøejí. Malé dítì mnohému nerozumí, ale vnímá a pamatuje si. Pøebírá vzorce jednání. Nejvìtší díl výchovy se zvládá v pøedškolním vìku, vèetnì výchovnì významné doby ještì pøed narozením. Harmonie manželù, pokoj a radost, ale i kázeò a øád, stejnì jako dùvìrný život s Bohem v dobì, kdy se èeká narození dítìte, jsou nezaplatitelnou investicí do budoucnosti dítìte. Myslíme-li na dìdiènost, musíme pøipomenout, že výchova už od útlého dìtství a pak práce na sobì se vyplatí v dalších generacích. Pøi výchovì dìtí nejde o to, abychom z nich vychovali naše kopie èi bezchybné stroje, ale abychom jim vštípili smysl pro odpovìdnost, øád a spravedlnost, sociální návyky, ohled na druhé, schopnost se rozdìlit a nesobecky pomáhat (to se daøí nejlépe v poèetnìjší rodinì), ochotu pracovat na sobì, umìt pøijmout prohru a s vytrvalostí a trpìlivostí znovu zaèínat. Jestli se v náboženské oblasti podaøí vybudovat upøímné pøátelství dìtí s Bohem a vzbudit v nich touhu líbit se mu, podaøilo se nám to nejdùležitìjší. Køesanští rodièe nechají své dìti pokøtít co nejdøíve. Ke køtu vyberou kmotry, kteøí jim pak budou pomáhat s náboženskou výchovou dìtí. Proto to mají být katolíci, kteøí jsou nejen pokøtìní a biømovaní (teprve biømováním se získává právo na kmotrovství), ale také podle víry žijící, aby mohli být dobrým pøíkladem. Dobøí kmotøi cítí za kmotøence odpovìdnost, a kdyby se s rodièi nìco stalo, jsou ochotni se o dìti postarat. Rodièe zajistí náboženskou výuku svých dìtí, která se nabízí na farách nebo ve školách. Jeden èi dva roky náboženství dìtem ovšem naprosto nestaèí. Náboženství je dùležité ve všech roènících základní i støední školy. K formaci patøí i zapojení do církevního spoleèenství. Rodièe zodpovídají za pøípravu ke svátosti smíøení (zpovìdi), eucharistie (svatého pøijímání) a biømování, i když to je už svátost køesanské dospìlosti a mladí by se pro ni mìli rozhodnout svobodnì. Knìz èi katecheta pøipravující a uèící dìti nemùže svùj úkol zvládnout dostateènì, pokud s ním nespolupracují rodièe svìøencù. Zanedbání náboženské formace dìtí je nejen provinìním proti slibu rodièù pøi køtu dìtí, ale

pøedevším je to provinìní proti dìtem. Tak se proviòují i rodièe, kteøí po prvním svatém pøijímání pøestanou dìti posílat do náboženství. Tam, kde je dostupná církevní škola, by mìli rodièe upøednostnit poslání dìtí do tohoto prostøedí, které nejen vzdìlává, ale také pomáhá køesansky vychovávat. Poslechnìte si, co mi píší o své víøe mladí biømovanci: Žiju v rodinì, kde jsou všichni vìøící, a tak se mi dostávalo neustálého pøílivu víry. Když jsem byla malá, sedìla se mnou u postele každý veèer maminka a uèila mì rùzné modlitby. Každou nedìli jsme chodili spoleènì do kostela a já si uvìdomila, že nejde o povinnost, ale o radost být s Bohem. Jiný píše: V dìtství se mi líbily pøedevším dìtské mše a roráty, dnes mì oslovuje pøedevším adorace Nejsvìtìjší svátosti. Jiný vzpomíná na babièku, která byla pro celou rodinu nìco jako vzor køesanství. Dùležitou zkušenost má jiný mladík: Rodièe mì nikdy nenutili modlit se a chodit do kostela, spíš se mì snažili navést na správnou cestu, abych to chtìl sám. Za ty, kterým pomohlo ministrování èi zpìv ve schóle, uveïme aspoò jednu: Když jsem zaèala chodit do schóly, najednou jsem se do kostela tìšila. Teï, když jedu ze školy domù autobusem, vystupuji o zastávku døív a zastavuji se na chvilku v kostele, abych podìkovala za celý den. A za studenty církevních škol: Musím se pøiznat, že na církevní školu se mnì moc nechtìlo, zvl᚝ když budu ještì i na církevním internátu. Bála jsem se, že si na to nezvyknu. Ale je to jinak. Jenom díky tomu jsem se pøiblížila o kousek k Bohu. Náboženský vztah dìtí se nejlépe vytváøí pøíkladem rodièù. Zkušenost dobrého, spravedlivého a milujícího otce je potøebným základem pro správnou pøedstavu dítìte o Bohu Otci. Dítìtem obdivovaný otec, který pøi modlitbì pokornì kleèí pøed Bohem, nejlépe uèí o velikosti Boha. Mateøská láska a péèe odhaluje Boží lásku a pomáhá objevit Matku Boží, Pannu Marii. Rodièe, kteøí už nikdy nepøipomínají, co jednou odpustili, pøipraví dìti k pochopení a pøijetí osvobozujícího odpuštìní høíchù od Boha. Výchova k vdìènosti za odpuštìní zavazující k upøímné snaze nevracet se ke starým chybám, nejlépe vede ke správné zpovìdní praxi. Takto vedené dítì si neutvoøí pøedstavu, že se staèí vyzpovídat a mùže se høešit dál. Snaha rodièù poslouchat Boha ukazuje dìtem, že poslušnost není jen pro malé dìti. Když dìti vidí, že se rodièe chtìjí líbit Bohu, který jim vidí do srdce, nenauèí se poslouchat jen naoko, nebo jen tak, aby nebyly pøistiženy. Když dìti vidí rodièe u zpovìdi, pochopí, že i autorita je chybující, ale stále usiluje o nápravu. Výchova dìtí je vìcí obou rodièù, proto se považuje za samozøejmé, že do manželství vstupují dva vìøící stejné víry. Jako výjimku, kterou mùže udìlit biskup, církev pøipouští sòatek s nekatolíkem, pokud jsou dostateèné záruky pro katolickou výchovu dìtí, ale upozoròuje na nároènost takového úkolu. Stabilní rodina mùže mít oporu v širším pøíbuzenstvu a kruhu pøátel. Významný je i mezigeneraèní vztah rodièù a prarodièù. Podle toho, jak se chovají rodièe ke svým rodièùm, si dìti dìlají pøedstavu o svém budoucím vztahu k rodièùm v dospìlosti. Drazí rodièe, Vaše úkoly nejsou snadné, ale jsou krásné. Modlím se za Vás a stejnì tak prosím o modlitbu za Vás všechny, kteøí nevychovávají své vlastní dìti. Z Vaší dobré výchovy dìtí bude mít užitek celá spoleènost, i my. Proto Vás rádi podpoøíme. K tomu Vám a celým rodinám ze srdce žehná arcibiskup Jan

Ohlédnutí za prázdninami – tábor Vojtìch 2014 Už tradiènì uspoøádala mládež naší farnosti o prázdninách tábor pro dìti „Vojtìch 2014“. Letos jsme se už poètvrté vydali na faru do Bratøejova, což je kousek od Vizovic, tedy témìø doma. Bratøejovští farníci budovu fary postupnì opravují a zvelebují právì pro úèely rùzných víkendových èi táborových akcí. Mohli jsme s potìšením konstatovat, že od minulých prázdnin udìlali zase kus práce, ale pøedevším zakoupili nový plynový sporák a sporák na velké hrnce, což nejvíc kvitovala naše kuchaøka Anežka. Do Bratøejova si rodièe svoje ratolesti pøivezli osobnì, a to v sobotu 2. srpna. Celkem tøicet dìtí se ubytovalo na faøe, dìvèata v místnostech dole a chlapci se velmi rychle zabydleli na pùdì pod støechou. Veèer jsme si spoleènì zahráli seznamovací hry a rozdìlili dìti do soutìžních skupinek. Letos pøijelo na dost malých šesti a sedmiletých dìtí, mìli jsme trochu obavu, jak to zvládnou, ale patøí jim velká pochvala, protože všechny byly moc šikovné. Táborový program se nesl v duchu cestování po kontinentech, takže jsme za jeden týden stihli obeplout celý svìt a navštívit Evropu, Asii, Austálii, Afriku, Ameriku. Po celou dobu tábora dìti soutìžily, a to jak ve skupinách, tak i jednotlivci, hrály rùzné hry, zažily netradièní olympiádu, tancovaly a zpívaly. V mezièase si mohly vyøezávat z pøekližky pøedmìty dle vlastních návrhù lupínkovou pilkou, vytvoøit krokodýlka z korálkù, uplést moderní náramek, a jiné. Táborníci mohli získat i rùzné „bobøíky“ – mlèení, zruènosti, rychlosti,… Nechybìly ani oblíbené Kimovy hry, pøi kterých mají dìti rozeznávat zvuky, vùnì, chutì, hmatem poznávat pøedmìty, cvièit pamì a jiné. Neustále dotazovaná stezka odvahy a diskotéka také byly. Veèerní

uspávání probíhalo se ètením pohádek. Samozøejmostí byla ranní, polední a veèerní modlitba a úèast na nedìlní mši svaté. Otec Jindøich Peøina dìti vždycky srdeènì pøivítá a má k nim promluvu, a to se dìtem líbilo. Víc než polovina dìtí se rozhodla jít dobrovolnì i na støedeèní veèerní mši, což nás velmi mile pøekvapilo. Každý z táborníkù si jistì odvezl domù „kufr“ plný zážitkù, které si mùže pøipomenout pøi prohlížení množství fotek. Nezbývá mi než opìt podìkovat všem, kdo se na pøípravì a prùbìhu tábora podíleli, a to všem vedoucím a kuchaøce Anežce. Za jejich nezištnou službu jim patøí upøímné Pán Bùh zapla a pøání, že se ve zdraví se všemi, jak s dìtmi, tak s vedoucími, opìt sejdeme pøíští rok na dalším táboøe… A jedno velké podìkování všem tìm, kteøí nás rùznými zpùsoby sponzorovali… Jana Adámková

Ledová socha Jeden norský umìlec velmi rád vytesával sochy z ledu. Když pøišla zima, pokaždé cestoval vysoko na sever a pøebýval v malé chatce hned vedle zamrzlé øeky. Pak odtesával velké kvádry ledu a vytváøel z nich nádherné sochy nejrùznìjších tvarù. Jeho práce se brzy proslavila mezi lidmi a mnozí se tam zdaleka sjíždìli, aby jeho sochy vidìli na vlastní oèi. „Není pro vás smutné,“ ptali se ho èasto, „že jakmile pøijde jaro, veškeré vaše umìní roztaje a zmizí v øece?“ „Vùbec ne,“ odpovìdìl. „Vždy takový je celý náš život. Na krátkou dobu na sebe bereme hmotnou existenci a máme jedineènou pøíležitost vyjádøit nìco z povahy ducha, který je v nás. Pokud podstatu tohoto ducha vyjádøíme pravdivì a upøímnì, další lidé v našem vyjádøení najdou inspiraci. A pak, až nastane èas, vrátíme se pokojnì opìt do øeky – tak, jak to má být.“ - PASTÝØ strana 2 -

POU NAPØÍÈ ITÁLIÍ (1. èást) Nìkolik slavièínských farníkù by se s vámi rádo podìlilo o nevšední zážitky z poutního zájezdu napøíè Itálií, jehož hlavním cílem byla návštìva kaple otce Pia. Vyjíždìli jsme z Uherského Brodu 25. kvìtna právì v den, kdy se pøed 127 lety otec Pio narodil. Jeli jsme s cestovní kanceláøí VOMA a prùvodkyni nám dìlala majitelka autodopravy FREDOS paní Marta Vondráèková. Spolu s ní nás doprovázel pøíjemný pan A. Válek z Vlèkova. O každodenní mši svatou a duchovní záležitosti se staral pan faráø z Pitína P. Zdenìk Grass, a protože jsme se k sobì chovali všichni moc hezky, a nenadálé situace se vždycky øešily s úsmìvem, patøí všem náš velký dík a milá vzpomínka. Naše první ranní zastávka se mší sv. byla v Montichiari – Rosa Mystica, kde se 36-leté Pierinì Gilli, která ležela 12 dnù v kómatu po mrtvici, v listopadu 1946 pøi modlitbì rùžence poprvé zjevila Panna Maria a žádala, aby se lidi modlili, èinili pokání a napravili se. Také si pøála, aby 13. èervence byl slaven jako „Den modliteb za smír a urážky Boha“ a osmý den v mìsíci v poledne se modlilo za duchovní milosrdenství. Poprvé se jí zjevila probodnuta tøemi meèi, které se pozdìji promìnily v bílou, rudou a zlatou rùži. Nìkdy ji Ježíš žádal, aby ho milovala, jindy mívala vidiny pekla, kdy ji ïáblové bili a ona se probouzela s modøinami po celém tìle. Tak to bylo zaznamenáno jako jeden z eucharistických zázrakù v Itálii. Poté jsme pøes Lombardii, která je sice nejbohatší èástí Itálie, ale díky technickému rozvoji dnes již postrádá svou povìstnou lidskost, a pøes Apeniny pøijeli do Pisy v Toskánsku. Ta se v 11. století vymanila z Janova, v roce 1965 se stala republikou a dnes má 100 tis. obyvatel. Jejím srdcem je námìstí zázrakù, kde jsme navštívili místní Dóm, baptisterium a zvonici, dnes známou jako Šikmá vìž. Ta se 12 let po zahájení v roce 1173 zaèala naklánìt, protože mìla nestabilní podloží. Architekti nechali pøistavìt ještì tøi podlaží, aby vyrovnali náklon, který je 4,5 m, tj. 5 stupòù. V r.1350 pøistavìli zvony a v r.1991 byla vìž stabilizována olovìnými 800 tun tìžkými pruty. R.1870 mìla stejný náklon jako má dnes. Tamní Italové tvrdí, že mají nejkrásnìjší høbitov na svìtì, a to nejen pro svou pìknou zeï, ale hlavnì pro hlínu, kterou si sem navozili ze Svaté zemì. Dále jsme projíždìli Sienou, kde se jako 24. dítì v poøadí narodila Kateøina Sienská, které se øíká, pøestože zemøela už v 33 letech, „uèitelka církve“. To ona se postarala, aby se papeži z Avignonu vrátili zpìt do Øíma, a jejích 381 dopisù je dne považováno za „národní literaturu“. Veèer jsme se ubytovali v pìkném, mezi cypøiši postaveném, hotelu, odkud jsme v úterý po mši vyjeli do Orvieta, kde 30 architektù 30 let plánovalo jednu z nejkrásnìjších

PRVNÍ FARNÍ DEN Poslední srpnovou nedìli jsme v naší farnosti uspoøádali první farní den. Už nìkolik let jsme tuto akci plánovali, ale vždycky naše plány zùstaly pouze v oblasti zbožných pøání. Ale letos se koneènì pøání stalo skuteèností a 31. srpna nastal den „D“. Už v sobotu odpoledne a pak v nedìli dopoledne nosily naše milé ženy své výtvory – buchty do soutìže o nejchutnìjší buchtu. Naše pochybnosti o tom, jaké bude poèasí, jestli nebude pršet a zda se akce uskuteèní, se rozptýlily hned po ránu, kdy se kolem deváté na obloze objevily první sluneèní paprsky, které vydržely svítit až do veèera. Farní den zaèal, jak jinak, mší svatou v jedenáct hodin v kostele. Pøi mši svaté otec Miroslav požehnal našim dìtem jejich školní pomùcky. Po mši se ti, kteøí pozvání pøijali, pøemístili do prostoru Charity svatého Vojtìcha, kde probíhal víceménì volný program a zábava. Pro všechny bylo pøipraveno obèerstvení, pro dìti spousta soutìží, dìti i dospìlí si mohli prohlédnout

historické zbranì, mohli se projet na koni, povykládat si tøeba u kafíèka, pivèa èi limèi, ochutnat výborné buchtové skvosty našich farnic, kterým tímto dìkujeme za jejich ochotu a snahu zapojit se do soutìže. Porota mìla velmi tìžký úkol, protože všechny buchty byly skuteènì vynikající. Pochybnosti o tom, že pøijde málo lidí, se naštìstí také brzy rozplynuly. Podìkování patøí pøedevším našemu Pánu, že nám dal své požehnání pro

gotických staveb na svìtì. Papež Lev XXI. ji nazval Zlatou lilií, je postavena na skále a její stavba trvala 100 rokù. Je spjata s bolsenským zázrakem, kdy z hostie zaèala pøi mši svaté kapat krev, a tak v r.1263 vznikl svátek „Božího Tìla“ a tento korpus je zde na oltáøi uložen dodnes. Odtud jsme pøejeli do 50-ti tisícového pøístavního mìsta Civitavecchia, kde jsme prožili mši svatou v kostele, ve kterém je vystavena 43 cm soška Panny Marie, která 11x ronila krvavé slzy. Pøi prvním rozboru, který si nechal místní faráø Pablo Martiny udìlat, se zjistilo, že se jedná o krev ženskou, ale pøi druhém rozboru se ukázalo, že jde o krev mužskou, z èehož nakonec usoudili, že Panna Maria je spoluvykupitekou. 11.2.1995 požádali papeže, aby pøipustil, že jde opravdu o nadpøirozený jev a v r.1997 byla soška požehnána jako „zázraèná“. Pøi té pøíležitosti Jan Pavel II. požádal nás všechny, „abychom Pannu Marii potìšili svým obrácením“. Doposud bylo v Itálii zaznamenáno 69 podobných eucharistických zázrakù. A jak se øíká, že „všechny cesty vedou do Øíma“, také my, šastní poutníci, jsme se ve støedu 28.5.2014 o pùl jedenácté setkali na Svatopetrském námìstí se Svatým otcem Františkem, a dovolím si øíct za nás všechny, že to byl nezapomenutelný zážitek naplnìný Božím milosrdenstvím, kde jsme pocítili velikost tohoto promodleného místa a prohlédli jsme si i Sixtinskou kapli. Vatikán byl založen r.1929 a délka jeho hranic je 3,2 km, má 5 bran, ale pátá se otevírá pouze jednou za 25 let, na Svatý rok sv. Petra. Jsou zde uloženy ostatky 265 papežù a je zde pochován i náš P. Josef Beran. Dodnes tady uvidíte Švýcarskou gardu, která vznikla r. 1506 pøi zahájení stavby Baziliky sv. Petra a slouží v ní praktikující svobodní køesané do 30 let, mìøící víc než 174 cm a poznáte je podle pøilbice s pštrosími pery, kterým se øíká „marion“. Vatikán má 572 obèanù, z toho je 32 žen. V samotném Vatikánu má stálý pobyt 444 osob, z toho 223 vatikánských obèanù. Dnešní Øím, neboli „Vìèné mìsto“, má 4 mil. obyvatel, a protože se snaží turisty vytìsnit, platí se za vjezd do mìsta 500 euro. Díky miléniu se zrekonstruovalo velké množství historických klenotù, z nichž jsme navštívili baziliky S. Maria Maggiore a S. Giovanni in Laterno, Koloseum, nìkteøí z nás po kolenou a s opravdovou bolestí zdolali 28 svatých schodù, na kterých jsou dodnes viditelné stopy Ježíšovy Krve. Krásný zážitek jsme si odnesli z baziliky sv. Pavla, ve které stojí 800 mramorových sloupù, a kde byl v r.67 sat, pøièemž jeho hlava udìlala 3x oblouk a tam, kde dopadla, vytryskla voda. Vinou pokrývaèù v r.1823 bazilika vyhoøela, ale sv. Pavel je zde doposud pochován. (pokraèování v pøíštím èísle) Zapsala Anna Luková toto milé farní spoleèenství, dále P. Miroslavovi za to, že akci podpoøil svou milou úèastí, všem, kteøí jakýmkoli zpùsobem pøiložili své ruce k dílu, ženám, které upekly buchty, Terezce Studenkové za to, že ochotnì pøivedla svého

konì, všem našim sponzorùm – panu Liboru Malaníkovi, Radku Svobodovi (Pivovar Hrádek), Josefu Otépkovi (pekárna ORA), øeditelce Charity sv. Vojtìcha Mgr. Milenì Tománkové za milé pøijetí v prostoru charity, ale pøedevším Vám všem, kteøí jste pøijali pozvání k úèasti… Pevnì doufáme, že tímto prvním roèníkem zaèala nová hezká tradièní akce… Takže se tìšíme za rok na shledanou… èlenové ekonomické a pastoraèní rady

Soupeøi Pro úèast na Olympiádì lidských vlastností byly vybrány jen ty nejlepší a celá akce vzbudila enormní zájem. Nakonec se ukázalo, že dvìma žhavými favority jsou Nadšení a Oddanost. Kdo z nich získá zlato? Ve sprintu jednoznaènì vítìzilo Nadšení. Ale tou nejobtížnìjší disciplínou byl maraton. Nadšení odstartovalo rychle a udržovalo si vysoké tempo, takže za sebou velmi záhy nechalo všechny ostatní bìžce. Oddanost byla hodnì pozadu. Zdálo se, že je vše rozhodnuto, když tu – asi v polovinì závodu – zaèalo Nadšení ponìkud umdlévat. Dobìhne vùbec do cíle? Oddanost stále snižovala náskok… a nakonec Nadšení bìhem posledního okruhu pøedbìhla. Oddanost zvítìzila! Když pominulo vzrušení ze závodu, tito dva soupeøi si potøásli rukama. „Vždycky dáš vìci do pohybu,“ øekla Oddanost Nadšení. „Vážnì obdivuji tvou energii.“ „Ale nikdy to nedotáhnu do konce,“ pøipustilo Nadšení. „To zase dokážeš ty.“ A od té doby vždy bìhali spoleènì. Už jeden druhého nevnímali jako soupeøe, ale jako souputníky v závodì života. - PASTÝØ strana 3 -

VŠEMOHOUCÍ VÌÈNÝ BOŽE, NA PØÍMLUVU SVATÉHO VÁCLAVA, dìdice èeské zemì, pøijmi naše prosby za ty, kteøí nám vládnou: dej jim ducha moudrosti a prozíravosti; a respektují Tvùj spravedlivý øád, hájí lidskou dùstojnost a život každého èlovìka od poèetí až do pøirozené smrti; a podporují zdravou rodinu založenou na celoživotním vìrném svazku muže a ženy; a poctivì spravují svìøený majetek a svým jednáním dávají dobrý pøíklad celé spoleènosti; a jsou zodpovìdní vùèi dalším generacím, probouzejí touhu po dìtech a jejich dobré výchovì. Nás pak naplòuj Svatým Duchem a veï ke svìdomitosti, abychom svým životem pøispívali ke šastné budoucnosti národa a zodpovìdnì rozhodovali. O to prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen To je modlitba, kterou nám v roce 2010 dala Èeská biskupská konference a kterou se èasto modlíme. Chtìla bych se spolu s vámi zamyslet nad jejím obsahem. Mají být køesané politicky aktivní? Podle papeže Františka rozhodnì ano. V jedné ze svých ranních promluv zdùraznil, že politika se køesanù týká. „Nikdo z nás nemùže prohlásit: To se mne netýká, protože vládnou ti druzí… Nikoliv, jsem odpovìdný za jejich vládu a musím se co nejvíce vynasnažit, aby vládli dobøe. Musím se také co nejvíce úèastnit politického života, nakolik je to pro mne možné. Podle sociální nauky církve je politika jednou z nejvyšších forem milosrdné lásky, protože je to služba k obecnému dobru.“ Není možné jen „nadávat na vládu a kritizovat, co se nedaøí“, ale sami musíme spolupracovat a mít úèast na spoleèném dobru. „Dobrý katolík se míchá do politiky a vnáší do ní to nejlepší ze sebe, aby vládnoucí mohl vládnout,“ dodal papež a jako nejjednodušší cestu k této úèasti nabídl „modlitbu za dobrou vládu a správná rozhodnutí.“ Také apoštol Pavel v listu Timoteovi píše: „Na prvním místì žádám, aby se konaly prosby, modlitby, pøímluvy, díkuvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteøí mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1Tm 2,1-4) A Ježíš nám øíká: „Mìjte víru v Boha! Vìøte, že všecko, oè v modlitbì prosíte, je vám dáno, a budete to mít. A kdykoliv povstáváte k modlitbì, odpouštìjte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše pøestoupení.“ (Mk 11,22.24-26) Proto se modleme a prosme a v této prosbì pozvìme také všechny naše pøímluvce, které máme v nebi, nejen svatého Václava, Pannu Marii, ale i všechny patrony èeské zemì, aby se spolu s námi pøimlouvali u našeho nebeského Otce. Vyprošujme vládcùm ducha moudrosti a prozíravosti, aby se dokázali vždy správnì rozhodovat, aby zákony, které vydávají a schvalují, byly ve shodì s Desaterem a aby si také uvìdomili, že byli zvoleni ke službì k dobru celého národa. Bùh o své stvoøení peèuje a my lidé jsme povoláni k tomu, abychom s ním spolupracovali, abychom hájili lidský život od poèetí, až do pøirozené smrti. Zvláštì v dobì, kdy se prosazují potraty

Novinky ve farní knihovnì Alena Ježková: Tichá srdce. Kláštery a jejich lidé v èeských zemích. Benediktini, Cisterciáci, Premonstráti, Františkáni, Dominikáni a Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského-boromejky. Max Kašparù: Do výšky volím pád. Autor v rozhovoru s Janem Paulasem o mnohém, s èím se za léta své praxe setkal v „církevní kuchyni“. Max Kašparù: Po provaze ke Kristu. Vìnováno tìm, kteøí nepøestávají hledat Krista. Peter Kreeft: Modlitba pro zaèáteèníky. Jednoduché a úèinné rady k rùstu v modlitebním životì. Stormie Omartianová: Síla modlitby teenagera. Jak objevit sílu modlitby a zaèít mìnit svùj život. Aleš Opatrný: Jak potìšit zpovìdníka. Høíchy mají všichni lidé,

a eutanazie, abychom k tìmto problémùm nebyli lhostejní. Také rodiny jsou dnes znevažovány a nìkteøí by chtìli na úroveò rodin postavit svazky lidí stejného pohlaví. Kolik rodin je rozvedených i nìkolikrát, kolik je tìch, kteøí ani neuzavírají sòatky, protože to nepovažují za dùležité a navíc jsou mnohdy zvýhodnìni proti rodinám i po stránce financí. Velmi mnoho dìtí žije v neúplných rodinách, nevidí vzor dobré rodiny, proto nemohou zakládat dobré rodiny. Pravá láska vyhledává dobro toho druhého, dokáže pøinášet obìti a dobrá rodina vyžaduje obì, ale obì z lásky. Pøijímat s láskou dìti vyžaduje obì, mnohého se musíme zøíci, zvláštì v poèetné rodinì, ale to zároveò vychovává ke skromnosti, ohleduplnosti, toleranci a vzájemné lásce. Opravdu naše rodiny potøebují velmi mnoho modliteb a mladí lidé potøebují vzor dobré rodiny. Spravovat poctivì svìøený majetek je velmi dùležité, vyžaduje poctivost a odpovìdnost, aby sloužil k dobru druhých, nebyl prostøedkem k obohacení toho, kdo ho spravuje. Jak øíká apoštol Pavel: „Tìm, kteøí jsou bohatí v tomto vìku, pøikazuj, a nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štìdøe opatøuje vším, co potøebujeme; napomínej je, a konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štìdøí, dobroèinní, a tak a si støádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi vìèný život.“ (1Tm 6,17-19.) Prosme o dar Ducha Svatého, aby nám byl svìtlem, silou i moudrostí, aby nás vedl ke správnému rozhodování. Daruj nám, Pane, milost poslouchat tì, dát se osvìcovat a formovat pravdou, svìtlem, moudrostí a láskou tvého slova a tvých pøikázání i uprostøed našeho svìta. V letošním roce jsme si pøipomnìli 100. výroèí první svìtové války, která je také nazývána Velkou válkou. Není asi místa (obce) v naší republice, kde by nìkdo z jejich obyvatel v této válce nepadl. Jak o tom svìdèí spousta pomníkù, které nám toto pøipomínají. Pøed dvìma lety jsem byla v severní Itálii, když jsme procházeli místy, kde se tyto boje odehrávaly, znovu na mì dýchla hrùznost této situace. Tunely, které byly prokopány ve skalách, místa, kde padl velký poèet vojákù jak na stranì Rakouska-Uherska, tak na stranì Itálie. Navštívili jsme i muzeum této války a také kostnice, kde jsou uloženy ostatky tìch, kteøí tam padli, v jedné 20 000 a v druhé 40 000. Vzpomínám na vyprávìní o tom, že když se snažili nìkteøí z té hrùzy utéci, tak je postøíleli. Uvìdomila jsem si hrùznost války. A pøesto se lidstvo nepouèilo, pøišla druhá svìtová válka, a od tìch dob se stále nìkde válèí, køesané jsou pronásledováni, muèeni a zabíjeni. I my jsme prožili dobu, kdy i v naší zemi bylo mnoho køesanù pronásledováno, muèeno a mnozí položili i svùj život. Život v míru a svoboda vyznávat svoji víru není samozøejmost. Za to je tøeba se modlit a šíøit pokoj a lásku, proto a v našich srdcích vládne pokoj a láska. Každý musíme zaèít u sebe a tento pokoj šíøit a nepøestat se za to modlit. Ludmila Dulíková

ale odpouštìjícího Boha znají v plnosti jen køesané. Kniha ukazuje, jak je svátost smíøení skvìlá. Rob Parsons: Supermatce øekni sbohem. Malé lekce mateøského umìní. Immaculée Ilibagiza, Steve Erwin: Naše Paní z Kibeho. Pøíbìh sedmi dívek a chlapce, jimž se v 80. letech v malièké rwandské vesnici Kibeho zjevovala Panna Maria. Immaculée Ilibagiza, Steve Erwin: Chlapec, který se setkal s Ježíšem Segatašja z Kibeho. Skuteèný pøíbìh chlapce, který se setkal s Ježíšem a zeptal se ho na všechno, co odedávna zajímalo celé lidstvo. UPOZORNÌNÍ PRO ÈTENÁØE: Zmìna pùjèovní doby. Od záøí je farní knihovna na faøe otevøena každou støedu dopoledne 9.0011.00 hod. a odpoledne 13.00-16.30 hod. Marie Fojtíková

Srdce a hlasy Kdysi žila jedna dvanáctiletá dívka, která mìla nádherný hlas. Její rodièe pøemýšleli, že by ji poslali do hudební školy, aby se jejímu hlasu dostalo profesionálního výcviku. Zároveò však váhali, protože si nebyli jistí tím, jestli by prošla talentovými zkouškami, a nechtìli ji vystavovat zbyteènému stresu a riziku odmítnutí. Nakonec jednoho veèera pozvali na návštìvu rodinného pøítele, známého hudebníka, aby si jejich dceru poslechl pøi neformální pøíležitosti. Dívka pro nìj zazpívala, a když skonèila, zavládlo dlouhé ticho, v nìmž ona i její rodièe nervóznì èekali na jeho verdikt. „Zpívá krásnì,“ pøerušil hudebník mlèení. „A až bude mít jednou zlomené srdce, bude zpívat úchvatnì.“ - PASTÝØ strana 4 -

Vítr vane, kam chce, slyšíš, jak huèí... „Vítr vane, kam chce, slyšíš, jak huèí, ale nevíš, odkud pøichází, ani kam jde.“ Tak je to i u Ducha Svatého. Vidíme jeho pùsobnost, ale nevíme proè, ani nevíme, kam smìøuje. Boží plány jsou nevyzpytatelné a Boží logika není logika lidská – nikdy ji nepochopíme. Co se nám jeví nelogické, Duch Svatý dokáže, že je to nejsprávnìjší. Bùh dovede ke svému cíli i to, co se nám zdá ztracené. Následující pøíklady jsem už v Pastýøi uvedl, ale neváhám je zopakovat. V honosné vile bydlela bohatá paní. Rùzné radovánky zde byly „èastým hostem“. V blízkosti jejího domu bydlel v chaloupce dìdeèek se svým vnukem. Byli velmi chudí. Dìdeèek sedával u cesty a prosil o almužnu. Tu pak s vnukem veèer spoèítávali. Hoch toužil jít studovat. Ovšem pøi jejich chudobì to bylo vylouèené. Stalo se jednou, že ta bohatá paní ztratila vzácný drahý prsten. Vyhlásila velkou odmìnu tomu, kdo jej najde a vrátí. Zatím se ale nikdo nenašel. Mladí chlapci bývají rošáci. Jeden takový, když šel okolo dìdeèka, øekl si, že jej pozlobí. Vzal z cesty kousek rozšlápnuté hlíny a dal ji dìdovi do klobouku – jako minci. Když pak veèer dìdeèek s vnukem pøepoèítávali dary, vzal vnuk do ruky ten kousek hlíny a pohoršenì jím praštil o zem. Hrouda se rozbila a z ní vypadl ten hledaný vzácný prsten paní. A odmìna za nález pak umožnila chlapcovi jít studovat – stal se knìzem. Tak Duch Svatý dokázal z témìø neskuteèných podmínek dovést svého vyvoleného k cíli. Sv. František z Assisi byl ve svém mládí malom욝ácký floutek. Z touhy po dobrodružství se pøihlásil i ke køížovým výpravám do Jeruzaléma. Otec mu dal zhotovit drahé brnìní. Ale pro svou tìlesnou slabost se musel té cesty vzdát. Brnìní prodal. Doma se pak úèastnil rùzných mezimìstských poutek. Jednou ho zajali a otec jej musel draze vykoupit. Františkùv otec se zabýval obchodem s látkami. František mu byl dobrým pomocníkem. Otec doufal, že po nìm František obchod pøevezme. Jednou musel otec odcestovat. František jej mìl zastupovat. Když jednou František pøišel do dílen, v nichž otcovi dìlníci barvili a pøipravovali látky, a vidìl jejich úmornou práci za nízký plat, rozhodl se pomoct. Doma naložil všechny skladované látky na vùz a vyjel do ulic. A tam zdarma rozdával všem lidem, kteøí mìli nouzi a potøebovali pomoc. Nedivme se rozhoøèenému otci, když se vrátil a vidìl, co se stalo. Protože to bylo v Itálii, pøednesl svou stížnost samotnému papeži s tím, že Františka nepovažuje dále za svého syna. Papež si oba pøedvolal. A tu František prohlásil, že od otce už nic nechce. Ani šaty, které mìl na sobì. Hned je svlékl a hodil otci k nohám. Papež mu dal jen pl᚝, aby nebyl nahý. Domù se už nevrátil. Usadil se za mìstem. A tam si všiml, jak se kostel, který je poblíž, rozpadá. Rozhodl se tento dùm Boží opravit. Zaèal nosit kameny ke kostelu a kostel opravoval. Lidé se mu zpoèátku smáli jako bláznovi. Ale pak se k nìmu pøidali i další. A dílo se podaøilo. František si vytkl zásady života. Pøedevším chudobu. A k tìmto cílùm získal øadu dalších, zejména tìch, kteøí pomáhali s opravou kostela. Nemám zde v úmyslu uvádìt Františkùv životopis. Jistì je všem známo, jak založil øád, který pak papež potvrdil a jak žil svatým životem. Dodnes se mu také øíká „Boží chudáèek“ nebo také „Prosáèek Boží“. Jeho svatý život se stal pøíkladem pro ostatní, a proto byl také vyhlášen svatým. Na jeho životì chci ukázat nepochopitelnou Boží logiku, jak si volí i mezi tìmi „floutky“ a dovede je ke svatosti. Sv. Augustin, velký filozof, dnes uznávaný jako „uèitel církve“, byl podobný floutek. Mìl i nemanželský vztah a narodil se mu

nemanželský syn. K jeho cti budiž øeèeno, že se pak o nìj staral. Jeho matka sv. Monika se neustále modlila za svého syna. Augustin byl bystrý, vnímavý a stále toužil po vyšším vzdìlání. Nebudu popisovat, jak se dostal až ke ètení Bible, v níž teprve našel, co v jiných naukách tìžce postrádal. A tento rozmaøilý chlapec se stal pozdìji biskupem, vynikajícím filozofem, øeèníkem a vysoce vzdìlaným teologickým uèencem, plnì uznávaným až do dnešní doby. Tímto pøíkladem chci ukázat na sílu matèiny modlitby, kterou po dvacet let vznášela k Bohu. A ještì jeden, témìø fanatický pøíbìh, který má ukázat, jak nevyzpytatelné jsou cesty Pánì a jak nepochopitelná, ale vždy dobrá, jsou jeho rozhodnutí. Vùdce a øíšský kancléø Adolf Hitler byl zakladatelem fašistické a nacistické strany NSDAP (obdobnì jako byla u nás KSÈ). Jeho „pravá ruka“ byl Martin Borman, kterého ustanovil za pøedsedu této strany. Je samozøejmé, že zloèiny, které Hitler páchal, musel schvalovat a dát k nim souhlas. Borman však doma politiku nevedl. Rodina o všech tìch hrùzách nemìla ani potuchy. I dìti vychovával dobøe, jistìže v duchu nacistickém. Když jednou se synem potkali skupinu studentù teologie odìných v klerice a syn se zeptal, kdo to je, odpovìdìl mu nìco jako: „To jsou takoví mouøeníni, tupci. Tìch si nevšímej.“ Když pak válka skonèila a Nìmecko bylo poraženo, byl v Norimberku zahájen mezinárodní soud s váleènými zloèinci. A tehdy Borman zmizel neznámo kam. Když si jeho manželka uvìdomila situaci, v níž se úplnì nevinnì ocitla, rozhodla se, že odejdou z Nìmecka. Zde, aè nevinni, byli stále vidìni jako rodina váleèného zloèince. Odešli do Švýcarska. Tam je pøijala jedna dobrá katolická rodina. Ta poznala jejich dùvod útìku a chovali se k nim jako k vlastní rodinì. Syn, jmenoval se po otci také Martin, se nestaèil divit. Cizí lidé, znalí jejich minulosti, a pøece se o nì starají s takovou dobrotou. Odkud u nich ta dobrota pramení? Na jeho dotaz mu domácí dali Bibli, a si ji pøeète. Horlivì se do ní pustil. A nestaèil se divit, jakých lží o katolické církvi ho doma uèili. Horlivì se dal do studia, pak absolvoval teologii a byl vysvìcen na knìze. Svìdomitì plnil svùj úkol. Pozdìji se však zamiloval a chtìl založit rodinu. Napsal papeži dopis s tím, že nebude dále vykonávat knìžskou službu – pouze službu na úrovni jáhna. Papež mu udìlit dispens. Kdo pozná myšlenky Pánì! Snad Duch Svatý rozhodl: „Píšeš, cos sám nezkusil. Tak teï budeš psát o tom, co jsi zkusil.“ A poslal na mne tuto nemoc. Už poètvrté jsem byl u brány mezi životem a smrtí. Tøikrát mnì Bùh vrátil zpìt do života, jakoby oèekával splnìní urèitého úkolu. A teï, poètvrté, mne vrátil už s konkrétním požadavkem a konkrétním poznáním. Dal mnì poznat vìci, jejichž obsah bych mìl pøedat druhým. Snad proto mnì bylo uloženo podstoupit tuto nemoc. Proto dále budu trochu sobecký a budu psát více o sobì a svých poznatcích. Když mne odváželi do nemocnice, louèil jsem se se všemi. Byl jsem pøesvìdèen, že je to má poslední cesta. Že zpátky už nepøijedu – a odejdu na vìènost. První den jsem prožíval ve velikém utrpení z osamocenosti. Ne tak tìlesné bolesti, ale hrozná duševní trýzeò. Druhý den na mne dolehla veliká hrùza. Prožíval jsem strašné duševní utrpení. Prosil jsem Boha, aby mne té hrùzy

Nový Ježíš Tento pøíbìh se odehrál v osmdesátých letech na Papuy Nové Guiney. Tehdy zde byly pùvodní tradièní pøíbytky již z velké èásti nahrazeny moderními budovami v evropském stylu. I kostel vypadal evropsky, s evropským køížem nad oltáøem. A pak se jednoho dne stalo nìco hrozného. Do Kristova køíže se pustili termiti, on spadl z køíže a rozpadl se na tisíce døevìných tøísek. Byl povolán místní sochaø Ketson, aby vyøezal nového Ježíše v tradièním stylu, ale když svou øezbu dokonèil, nedokázal se pøimìt k tomu, aby tohoto nového Ježíše pøibil na køíž. Požádal nìkolik pøátel ve vesnici, ale ani jeden z nich si nedovedl pøedstavit, že by do Ježíše zatloukl høeby. Nakonec je nìco napadlo. „Nepovìsíme Ježíše zpìt na køíž,“ rozhodli se. „Umístíme ho nad køíž, a od této chvíle k nám bude každého dne promlouvat Kristus vzkøíšený.“ - PASTÝØ strana 5 -

zbavil a co nejdøíve a nejrychleji mne k sobì povolal. Vzpomnìl jsem si na slova papeže Jana Pavla II., který se v závìru nemoci nechal odpojit od pøístrojù. Øíkal: „Je-li léèení už skuteènì beznadìjné, není potøeba umìle život a utrpení prodlužovat. Pøístroje použít tam, kde budou prospívat. Toto nelze nazvat eutanázií.“ Proto jsem prosil lékaøe a všechny, aby mnì život neprodlužovali. Abych ten odchod urychlil, odmítal jsem každé jídlo. Tehdy jsem svádìl strašný boj. Nìco mne nutilo, abych sám urychlil konec svého života, abych ukonèil to hrozné duševní utrpení. Ale zároveò jsem cítil, jak zle bych tím udìlal a že bych nesplnil povinnosti, které se ode mne oèekávají. Uvìdomil jsem si, že se øíká: v poslední chvíli života vynakládá Ïábel veliké úsilí, aby alespoò ještì v tuto chvíli svedl duši a získal ji pro sebe. A jak dùležitá je pomoc andìla strážného, který za nás svádí tìžký boj s ïáblem a nás posiluje v tomto boji. Byl jsem si vìdomý, že tento boj o mou duši právì zaèal. Prosil jsem andìla strážného, aby mne neopustil, aby mne v tomto boji pomohl a dal mnì sílu vytrvat v dobrém. Prosil jsem o pomoc i Pannu Marii a svého patrona sv. Antonína, aby se za mne u Boha pøimlouvali. Doma se za mne manželka modlila mnoho rùžencù. Byla za mne také odsloužena mše svatá. Pro duchovní posilu jsem požádal o pøítomnost knìze a pøijal jsem svátost smíøení a Eucharistie. Boj to byl zoufalý. Nátlak Ïábla byl velmi silný. A tehdy jsem ocenil pomoc rodiny a hlavnì andìla strážného. Jeho pomocí se mi podaøilo boj Zlého pøekonat. Ten boj trval celý den. To duševní utrpení bylo hrozné. Nakonec však andìl strážný zvítìzil. Já jsem odmítl zlo a pøidržel jsem se rady andìla strážného. Druhý den jsem sice mìl stále duševní utrpení z osamocenosti (zvl᚝ v hodinách „nicnedìlání“, to je cca od veèera do rána), ale boj se zlem už jsem podstoupit nemusel. Toto duševní utrpení mnì pak lékaøi snížili pomocí lékù. Pøestal jsem už lpìt na pøání neprodlužování života. Jednou – podotýkám, že jsem byl v bdìlém stavu, nespal jsem – mìl jsem dojem, že sedím venku na lavici. Kousek dále vedle mne sedí nìkdo – nevím kdo. Asi po pás jsem jej vidìl, horní èást jakoby byla v mlze – nevidìl jsem ji. Tento „nìkdo“ mnì øekl: „Dostals šanci. Mùžeš dále pokraèovat. Bereš to?“ Tedy návrh, jestli dále trvám na rychlé smrti, nebo budu pokraèovat ve svých úkolech. Tento „nìkdo“ položil na lávku tabulku. Na ní byly vyznaèeny symbolicky moje úkoly. Nemohu je zde popsat, protože je nedovedu vyjádøit. A opìt dotaz: „Bereš to?“ Teï jsem se zamyslel, jak mám odpovìdìt. Lákavìjší by bylo život ukonèit, bylo by však mnoho nesplnìných úkolù. Po chvilce pøemýšlení jsem se rozhodl: „Beru to. Potøebuji k tomu však dostat sílu pro pøekonání pøekážek.“ A tím byla uzavøena smlouva mezi tím „nìkým“ a mnou. Co pak následovalo: já jsem vìdìl, že budu moct v úkolu pokraèovat a podat svìdectví. A bylo mnì dopøáno tolik síly, že øada problémù, které jsem mìl a které se mnì zdály neøešitelné, jsem teï bez problémù pøekonal. Musel jsem však také zmìnit svùj „slovník“. Slovo „musím“ jsem nahradil slovem „chci“. Jestli nìco „musím“, dìlám to z povinnosti, mnohdy s nechutí a námahou a èasto nesplním, co musím. Avšak jestli nìco „chci“, pak to dìlám s chutí a bez ohledu na pøekážky. Musím však skuteènì chtít. Co se nám døíve zdálo nemožné, iluzorní, povede se nám hladce dosáhnout. Proè píši tento pøíbìh? Mìsíc øíjen je zasvìcený Pannì Marii a andìlùm strážným. Na živém skuteèném pøíbìhu chci ukázat, jak dùležitá je pro nás pomoc andìla strážného, jak si ho máme vážit, jak poslechnout jeho rady a jak jej máme upøímnì a stále prosit o jeho pomoc a ochranu. Jak úèinná je pøímluva Panny Marie a jak se jí máme jako dìti mamince oddat a o pomoc ji prosit. Jak veliká je síla

manželèiny modlitby, jak tedy i my se máme modlit za všechny potøebné, zejména za naše nejbližší. Jak mocná posila pro duši i tìlo je svátost Eucharistie. Ale hlavnì jak mocný je Ïábel a jak hrozná jsou duševní muka tìch, kteøí se ïáblu oddají. Ale nejhorší u tìchto duší je vìdomí beznadìje, vìdomí, tato muka nikdy nepøestanou, že budou trvat vìènì. Tato utrpení a beznadìj dìlají peklo peklem. Ne plamen, který spaluje, ale hrozný žár duševních muk a beznadìje. Milí pøátelé, jistì si nepøejete tìchto muk - ani si nepøejete poznat je. Ta hrùza pøesahuje lidskou pøedstavivost. Proto pøišel na svìt Ježíš Kristus, aby nás pøed nimi varoval a ukázal nám správnou cestu. „Zmìòte svùj život, èiòte pokání“ - tak to zdùrazòuje Ježíš Kristus ve všem svém uèení. A buïme si vìdomi Ježíšova pouèení apoštolùm: „Duch je sice ochotný, ale tìlo je slabé. Bdìte a modlete se, abyste nepøišli do pokušení“. (Mt 26,41) Sami svými silami a schopnostmi nejsme schopni pokušení odolat. Proto prosme stále Pannu Marii, andìla strážného a našeho patrona, aby se za nás pøimlouvali u Boha, aby nám dali sílu pokušení pøekonat. K tomu vyprošuji pro Vás i pro sebe u Boha pomoc. Ing. Novák Antonín

Pìší pou ke Dni rodin Na dìkanátní pou rodin do Pozlovic se v nedìli 18. kvìtna 2014 vydala také skupinka mladých rodin s dìtmi z Nevšové. Pìší trasa smìøovala po cyklostezce z Nevšové pøes pøehradu až do Pozlovic. Obloha byla zatažená a každou chvíli se schylovalo k dešti, ale nás to neodradilo. Každý mìl v baùžku pøibalený deštník nebo pláštìnku. Dìti byly nadšené, poskakovaly a vesele povykovaly celou cestu. Každý mìl na pou pøipravené nìjaké dobroty, které se v prùbìhu cesty rùznì vymìòovaly a nabízely i ostatním a cesta tak krásnì ubíhala. Malá pøestávka byla v altánku u rybníèka, tam nám zaèalo poprchat. A tak všichni vytáhli zásobu deštníkù a pláštìnek a pokraèovalo se dál až k pøehradì, na kterou jsme už pøišli všichni trochu promoklí. Na pøehradì jsme mìli delší obìdovou pøestávku.. Pou v Pozlovicích zaèínala v tamním kostele sv. Martina mší svatou a pokraèovala perfektnì pøipraveným programem pro dìti. Bylo k vidìní kejklíøské divadlo a žonglérské vystoupení, trampolína, tvoøivé dílnièky, soutìže a další hry a zábava pro dìti. Nálada byla pøíjemná a i pøes poèáteèní nepøízeò poèasí se akce vydaøila a všichni, kdo na ni pøišli, byly spokojeni. Simona Goòová

Dva vlci Starý dìdeèek mìl ve zvyku vyprávìt svému vnukovi pohádky pøed spaním. Chlapcova nejoblíbenìjší byla tato: „V každém lidském srdci žijí dva vlci,“ vyprávìl dìdeèek. „Ti vlci tam žijí až do dne, kdy zemøeme – a až do toho dne jsou neustále ve vzájemném konfliktu.“ „Jací jsou ti vlci, kteøí žijí v našem srdci?“ ptal se hoch. „A proè se spolu pøou?“ „Jeden vlk je pro vìci, kterých si sami na sobì a na druhých ceníme,“ odpovìdìl dìdeèek. „Jsou to vìci jako velkorysost a soucit nebo tolerance. Druhý vlk je tam pro vìci, které bychom si v srdci nepøáli mít – tøeba závist, hoøkost nebo nepøátelství.“ „A dìdeèku,“ zeptal se ještì hoch. „Který vlk nakonec vyhraje?“ Dìdeèek zùstal chvíli zticha, ale pak odpovìdìl: „Ten, kterého jsi celý život krmil.“ - PASTÝØ strana 6 -

Slunce a severní vítr Slunce a severní vítr se snad už celou vìènost hádaly o to, kdo z nich je silnìjší. Jednoho dne si všimly muže, který kráèel po silnici a mìl na sobì silný zimní kabát. „Vidíš toho muže tam dole?“ øekl severní vítr slunci. „Teï uvidíš, jak jsem silný. Dokážu mu ten jeho kabát servat pøímo z ramen.“ S tìmi slovy zaèal vítr vát a dout. Ale místo toho, aby muži svál kabát z ramen, docílil jen toho, že si ho pøitáhl tìsnìji k tìlu a šel s hlavou proti vìtru dál svou cestou. „Teï je øada na mnì,“ øeklo slunce. „Ty jsi dokázal, že nejsi dost silný, abys ho toho kabátu zbavil. Teï to nech zkusit mì.“ A slunce vyšlo a vysílalo k muži své teplé paprsky. Bìhem velmi krátké doby se zastavil, svlékl si kabát, pøehodil si ho pøes ruku a šel dál. „Nìha a teplo,“ proneslo slunce s úsmìvem, „èasto docílí víc než síla a urputnost.“ A severní vítr ustoupil a odvál vysoko do kopcù, aby si tam všechno poøádnì promyslel.

Margaret Silfová Poèítání hvìzd Plot a vodní díra Ranèe v Austrálii mohou být veliké jako leckterá menší evropská zemì, a tak ani nebylo divu, že když ten svùj Bruce objíždìl se svými hosty, pøipadal jim nekoneèný! Vidìli, že dobytek se pase, kde ho jen napadne. „Jak to dìláte, že váš dobytek zùstane na ranèi?“ zeptal se jeden host. „Jak ta zvíøata udržíte uvnitø ohrady?“ „Dokážete si pøedstavit, že bych tak velký kus zemì mohl ohradit plotem?“ opáèil Bruce. „Samozøejmì, to není možné,“ souhlasili jeho hosté. „Není,“ pøikývl Bruce. „Tady nejde o ploty – ty by k nièemu nebyly. Jde o vodní díry, protože dobytek vždy zùstane v blízkosti vody. Takže je nenutíme, nezavíráme, ale nalákáme – tak je tady udržíme. Dobytek je jako lidé. Zavøete je za plot, a budou se bouøit. Ale nabídnìte jim, co chtìjí a potøebují, a sami zùstanou.“ - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … „Tadyhle ètu, pane Herbst, že ženicha ranila pøi svatbì mrtvice právì ve chvíli, kdy kráèel k oltáøi.“ „Zázraky se stávají a nìkdo mùže být zachránìn v posledním okamžiku!“ „Ty pohanské zvyky jsou hrozné! Tøeba takové upalování vdov v Indii: Když zemøe muž, tak upálí i jeho manželku,“ øíká paní Krupièková. „To je strašné, ani po smrti nemá od ní pokoj!“ zhrozí se pan Krupièka. Svìøil se Franta kamarádovi: „Faráø mi pøi zpovìdi dal za pokání, že se už nesmím dotknout sklenièky.“ „A daøí se ti to plnit?“ „Jo, piju pøímo z lahve!“ Ve vlaku sedí paní a ète Bibli. Naproti sedící muž zaène rýpat: „Vy vìøíte tomu, co je tam psáno?“ „Ano!“ odpovídá tázaná. „I tomu, že jednoho chlápka spolkla velryba a on pøežil?“ „Myslíte Jonáše? Ano, i o nìm je zde psáno.“ „A jak mohl pøežít v bøiše velryby?!“ „No, to nevím, až umøu a pøijdu do nebe, tak se ho na to zeptám.“ „A co když ten Jonáš nebude v nebi?“ „Tak se ho na to zeptáte vy!“ Turista putuje po horách a uvidí na vyvýšeninì køíž. Zamíøí k nìmu a na jeho podstavci ète: „Na vìènou pamì Anny Zajíèkové, ochránkynì pøírody a velké milovnice zvíøat, která na tomto místì ošetøila medvìdovi zranìnou tlapu.“ „Pane Málek,“ øíká primáø psychiatrické léèebny, „teï jste sestøièce øíkal, že jste Casanova a mne jste vèera tvrdil, že jste Jan Hus! Tak jak to s vámi je?“ „Pane primáøi, to já jen hraji na ženy, ale vám bych pøeci nelhal, jsem Mistr Jan Hus.“ Babièka se vypravovala do kostela jako jediná z rodiny. V mamince se asi pøeci jen trochu ozvalo svìdomí, tak vybízela asi šestiletého syna: „Jdi taky s babièkou do kostela!“ Chlapec se dotèenì ohradil: „A co jsem provedl?“ Milan vyslechl pøi bohoslužbì podobenství o nepoctivém správci z Lukášova evangelia. Cestou domù konstatoval: „Vida, už v Kristovì dobì se tunelovalo! Jen nechápu, že ho pán za to pochválil.“ Vyprávìní ženy ze Slovácka: Nedávno jsem uvidìla ve všední den v kostele Máøu, která jinak chodívá do kostela jen v nedìli. Øíkala jsem si: „Že by jí umøel manžel?“ byl totiž nemocný. Zvìdavost mi nedala a po skonèení bohoslužby jsem se s ní dala do øeèi. A dozvìdìla jsem se od ní, že se byla modlit za to, aby se v dalším dílu televizního seriálu, který sledovala, hlavní hrdinka vrátila k manželovi. Z knihy Ladislava Jílka Humor za kostelem V.

ADOPCE NA DÁLKU Vamanjook Moji drazí, zdraví Vás Vaše milující Vinitha Priya D´Souza. Jsem šastná, že Vám mohu opìt napsat. Jak se všichni máte? Já a moje rodina se máme dobøe. Taktéž Vás pozdravují. 23. prosince se konaly každoroèní oslavy naší školy. Ten den ráno jsme si rozdìlili výherní ceny. Náš tým dostal 1. cenu ve vaøení bez ohnì. Veèer se konal pìkný kulturní program, do kterého jsem se taky aktivnì zapojila v podobì tance. Tøetí týden v bøeznu se konaly každoroèní zkoušky. Jsem ráda, že Vám mùžu øíct, že jsem úspìšnì ukonèila 9. roèník a tudíž postupuji dále. Toto bude poslední rok mého studia na druhém stupni základní školy. Všeobecné zkoušky mì èekají na konci školního roku. Právì tyto zkoušky jsou velmi dùležité pro moje budoucí vzdìlání. Budu dìlat všechno proto, abych dopadla co nejlépe. Moje sestra pùjde do 8. roèníku. Bìhem dubna a kvìtna jsem mìla 2 mìsíce prázdnin. Bìhem tìchto prázdnin jsem jela k mým pøíbuzným a zùstala jsem u nich nìkolik dní. S mými sestøenicemi a bratranci jsme se dívali na televizi, hráli badminton a kriket. Byl to moc hezky strávený èas. Po zbytek prázdnin jsem byla doma, kde jsem vykonávala nìjaké domácí práce. Díky Vaší podpoøe se Dharma Jyothi Social Centre stará o všechny potøeby pro moje vzdìlání. Jsem Vám velmi vdìèná za pomoc ohlednì mého studia. Vaše milující dítì Vinitha Priya D´Souza 25. kvìtna 2014 Drazí, „Dovolte nám podìkovat lidem, kteøí nás èiní šastnými; Jsou úžasnými zahradníky, díky kterým naše duše kvetou.“ Marcel Proust nìkteøí lidé mají potøebu rozdávat lásku a starat se o druhé. Drazí pøátelé, hodnoty lásky a péèe pøedstavují obrovské poklady ve Vašich srdcích, což dokazujete navzdory vzdálenosti. Ceníme si Vaší lásky, kterou dáváte Vašemu svìøenému dítìti - Vinitha Priya D´souza. Dáváte dobrý pøíklad podporováním vzdìlání chudých. A Vás Bùh zahrne požehnáním. K dopisu pøikládám ještì zprávu ohlednì pokroku Vaší svìøenkynì, její dopis a fotku. Vinitha Priya D´souza postoupila do 10. roèníku. Jsem si jista, že Vás tato zpráva tìší stejnì jako nás. Se zaèátkem nového akademického roku jsme zaneprázdnìni vyøizováním školních požadavkù, mezi které patøí napøíklad školní poplatky, uniformy, aktovky, notebooky, deštníky a psací potøeby. Dále také zaøizujeme letní dìtské tábory, které se zamìøují na hudbu, tanec, kreslení a angliètinu. Dìti chodí také na vycházky a velmi si to užívají. Díky Vaší podpoøe se snažíme o co nejvìtší pomoc dìtem a jejich rodinám. Pomocí rùzných programù se snažíme také vyhledávat ty, kteøí pomoc potøebují. Tyto programy spoèívají v informování, uvìdomìní si a v nìkterých pøípadech zahrnují i bezplatné vyšetøení rùzných nemocí. Jedná se o tuberkulózu, rakovinu prsu a malárii. Dále jsme ve ètyøech vesnicích založili bezplatné lékaøské tábory, které jsou urèené pro chudé lidi, kteøí trpí rùznými onemocnìními, napøíklad oèí, ucha, nosu, krku, kostí, ústní dutiny, pro lidí trpící malárií, kožními problémy, zažívacími problémy... Taktéž byly k chudým lidem distribuovány zdarma léky a brýle. Ženy ze svépomocné skupiny byly zauèovány pro vlastní podnikání a uvìdomìní si konce násilí a krutosti vùèi ženám. Rovnìž byly založeny právní zákony, ekologické zemìdìlství, spotøebitelská práva, právo na vzdìlání, vládní zaøízení atd. Taky slavíme rùzné svátky, a to svìtový den cukrovky, tuberkulózy, den žen, den dìtí, den uèitelù, svátek práce, den nezávislosti, den vzniku republiky, Vánoce, svátek Deepavali a Ramzan pro podporu bratrství a zlepšení zdraví a hygieny ve vesnicích. Drazí pøátelé, jen díky Vaší laskavosti jsme schopni podat pomocnou ruku tìm, kdo ji potøebují. S úctou dìkujeme, že nás podporujete v pomoci chudým a potøebným. Se srdeèným pozdravem Daphne D´souza SRA Koordinátor „Adopce na dálku“ Charita sv. Vojtìcha dìkuje touto cestou všem, kteøí podporují tento projekt a umožòují tak studovat i dìtem z chudých pomìrù. Školné na jeden rok èiní 4 900,- Kè.

Být takovým bratrem! Jeden chudý hoch z ghetta užasl, když vidìl jakéhosi muže, který na ulici øídil zbrusu nové a lesklé sportovní auto. Nemohl z toho muže a jeho vozu spustit oèi. Majitel auta si jeho velkého zájmu povšiml a pojal podezøení. Chce mu snad ten ulièník jeho vùz poškodit – nebo dokonce ukrást? A tak k chlapci pøistoupil a chtìl ho odehnat. Než však mohl cokoli øíct, chlapec vyhrkl otázku, která ho pálila na jazyku: „Pane, jak jste získal to úžasné auto?“ „Do toho ti nic není, chlapèe. A neopovažuj se toho auta ani dotknout! Ale jestli to musíš vìdìt, tak mi ho dal mùj bratr.“ Chlapec pøekvapenì otevøel ústa. Muž pøemýšlel: „Vsadím se, že si pøeje, aby mohl mít takového bratra.“ Ale hoch vydechl: „Páni! Jak bych si pøál být takovým bratrem!“ - PASTÝØ strana 8 -

O chvále

VEÈERY CHVAL v kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì

každou poslední sobotu v mìsíci

od 19:00 hodin

POZVÁNKY 2. spoleèná pou vdov a vdovcù s biskupem Mons. Josefem Hrdlièkou v katedrále sv. Vávlava v Olomouci dne 16. øíjna 2014. Bližší informace s programem a kontakty pro pøihlášení ve vývìsce nebo na farním webu. Duchovní cvièení pro manžele s možností hlídání dìtí na Hoøe Matky Boží v Králíkách – téma: „Jak prohloubit manželskou jednotu“ 24. – 27.10.2014 s exercitátorem P. Josefem Michalèíkem (proviciál redemptoristù ze Svaté Hory u Pøíbrami). Bližší informace s kontakty pro pøihlášení ve vývìsce nebo na farním webu.

Nìkdy se v souvislosti s chválou mluví o 3. stupni pøiblížení se k Bohu. Je to dìkování, chválení a uctívání. Písmo øíká v žalmu 100: „Vstupte do jeho bran s díkem, do jeho nádvoøí s chvalozpìvem, slavte Ho. Žehnejte jeho jménu! Nebo Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je vìèné, po všechna pokolení trvá jeho vìrnost.“ Dìkováním tedy vcházíme do jeho bran – zaèneme-li se soustøedit na vzdávání díkù, pøestáváme se zabývat sami sebou, svými „bebíèky“, ale i svými touhami a pøáními. Dìkujeme za to, co jsme od Boha dostali, co pro nás v Kristu uèinil, co nám dal a od èeho nás uchránil. Je to jako s rádiem, které je schopno pøijímat vysílání rùzných stanic na mnoha rùzných frekvencích. Je tam stanice, kde stále mluví Bùh, pak je tam stanice, kde mluví ïábel. Ale i stanice, kde se ozývá hlas našeho sobeckého já. Vdìènost nám pomáhá v naladìní srdce na tu správnou frekvenci. Pøi chvále se pøibližujeme ještì víc – už nejsme jen v branách, vcházíme do jeho nádvoøí. Chválení není o tom, co všechno jsme dostali. Od daru se obracíme k dárci. Uvìdomujeme si, jaký je Bùh a chválíme Ho za to. Tøetím stupnìm pøibližování se k Bohu je uctívání. Pøi uctívání se dostáváme až pøed Boží trùn, pøibližujeme se k Bohu a On se pøibližuje k nám – setkáváme se spolu zblízka. Øíkáme mu ty nejskrytìjší vìci, možná èastìji spíš mlèíme a nasloucháme tichému hlasu, ve kterém pøichází On. Chvála sama o sobì není cílem, ale pouze cestou k jeho dosažení. Byla by škoda znát z Písma svatého verše o tom, kdo má chválit, kdy chválit, jak se má chválit nebo vìdìt z knih a pøednášek moudra o chvále, ale pøitom se pøibližovat k Bohu pouze svými ústy, zatímco srdce je daleko. Jedno pøísloví z Orientu zní: „Máš-li pøítele, navštìvuj jej èasto, protože cesta, po které se nechodí, zarùstá trním a køovím.“ A o to pøesnì v dìkování a chválení jde. Je to cesta, kterou mùžeme chodit navštìvovat svého Pøítele, a jen na nás záleží, jestli ji prošlapujeme dost èasto, aby nezarostla… Lenka Krèová

V nedìli 26. øíjna 2014 pøijmou v naší farnosti tøi desítky mladých lidí svátost biømování

Podìkování MÌSTU SLAVIÈÍN za spolupráci s farností v uplynulém volebním období

Úsmìvná meditace… pro ty, kteøí si myslí, že budou vìènì mladí… Nedávno mi na krku pøistál osmdesátý køížek a èasto na to myslím. Roh ulice je dvakrát dál, než býval. A pøidali tam stoupání, kterého jsem si nikdy døív nevšiml! Musel jsem pøestat dobíhat autobusy, protože teï vyjíždìjí ze zastávky mnohem rychleji než døív. Jsem pøesvìdèený, že jednotlivé stupnì na schodišti se teï dìlají mnohem vyšší. A všimli jste si, jak malými písmenky teï tisknou noviny? Prosit lidi, aby mluvili zøetelnìji, není k nièemu. Všichni mluví tak potichu, že jim není skoro rozumìt. A obleèení se vyrábí tak tìsné, hlavnì v pase a na stehnech; je to hroznì nepøíjemné. I mladí se zmìnili. Jsou mnohem mladší, než když jsem byl v jejich vìku. A na druhé stranì lidé mého vìku jsou mnohem starší než já. Tuhle jsem potkal jednu starou známou: tak strašnì zestárla, že mì vùbec nepoznala! O tomhle všem jsem pøemýšlel, když jsem se ráno myl. Dneska už se nedìlají tak dobrá zrcadla jako pøed šedesáti lety!

Podìkování patøí èlenùm Zastupitelstva mìsta Slavièín, Radì mìsta Slavièín a starostovi Ing. Jaroslavu Konèickému za podporu ze strany mìsta pøi obnovì a modernizaci kostela sv. Vojtìcha a farní budovy. V letech 2010 – 2012 probìhla rekonstrukce støechy kostela – mìsto darovalo døevo z mìstských lesù na výmìnu poškozených krovù v hodnotì cca 300 tis. Kè. V roce 2013 – rekonstrukce pøístupových chodníkù a prostranství okolo kostela – mìsto podpoøilo pøidìlení dotace z fondù EU a státního rozpoètu a poskytlo odbornou spolupráci pøi realizaci a administraci dotace. V roce 2014 –kompletní obnova støechy a fasády fary – mìsto poskytlo veškerou døevní hmotu a odbornou spolupráci mìstského architekta a dále rekonstrukce hlavního pøístupového chodníku ke kostelu a pøilehlého prostranství od hrobù – mìsto ve spolupráci s farností – mìsto schválilo finanèní prostøedky z rozpoètu mìsta na realizaci dláždìní, farnost zajistí pøípravné bourací práce a pøípravu terénu (realizace je právì nyní zahájena). Ještì jednou dìkujeme a doufáme, že novì zvolené Zastupitelstvo mìsta Slavièín bude spolupráci s farností minimálnì stejnì dobøe naklonìno. P. Miroslav a farní rada

Guy Gilbert A se ti život povede! Èí je to problém? Jeden muž, který pracoval v Londýnì, jezdil každé ráno do práce vlakem a setkával se tam s kolegou, který nastupoval na stejné pøedmìstské stanici. Pøi pøíjezdu do Londýna spolu tito dva pøátelé kráèeli kousek cesty do kanceláøe. Po cestì se první muž vždycky zastavil, aby si koupil noviny – vždy od téhož prodavaèe. Tento prodavaè byl ale nevrlý a hrubý a vždy mìl na adresu svého zákazníka nìjakou nejapnou poznámku. Jednoho dne to druhý muž nevydržel. Nebyl schopen pochopit takovou toleranci, a tak se svého kolegy zeptal: „Povìz mi, proè si poøád kupuješ noviny od toho hrubiána?“ A jeho pøítel mu odpovìdìl: „Proè bych mìl dovolit, aby mi jeho problémy diktovaly, kde si já mám kupovat noviny?“ - PASTÝØ strana 9 -

SVATBY 31.5. Jindøich Janoš, Slopné + Magda Ševèíková, Slavièín 7.6. Jaroslav Kováø, Nevšová + Aneta Jelínková, Nevšová 7.6. Petr Zvonek, Slavièín + Veronika Dražilová, Otrokovice 14.6. Petr Kozáèek, Slavièín + Radka Dorušková, Slavièín 21.6. Martin Kováø, Nevšová + Hana Køivánková, Petrùvka 2.8. Milan Èastulík, Tichov + Lenka Kozubíková, Slavièín 16.8. Zdenìk Valenta, Divnice + Lucie Urbanová, Rokytnice 6.9. Bronislav Plášek, Nevšová + Lucie Fojtíková, Nevšová 6.9. Ludìk Štìpanèík, Slavièín + Petra Barošová, Slavièín 13.9. Petr Fojtù, Bohusl.n.Vl. + Zuzana Machovská, Bohusl.n.Vl. KØTY 8.6. Maxmilián Gajda, Kateøina Fojtíková, Vojtìch Šimoník 6.7. Vojtìch Jiøí Baèa, Eduard František Seidl, Zuzana Ondrašicová 7.9. Marie Kozubíková, Kristián Pika, Jakub Durïák, Jakub Jan Ovesný

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

POHØBY 20.6. Vìra Šálová, 1939, Rudimov 1.7. Marie Horáková, 1920, Slavièín 17.7. Josefa Bílková, 1946, Slavièín 17.7. Lubomír Gajdošík, 1928,Slavièín 26.7. Marie Heiniková, 1932, Slavièín 31.7. Ladislav Ocelík, 1960, Slavièín 7.8. Anna Ovesná, 1931, DS Louèka 14.8. Štefan Olah, 1956, Bohusl.n.Vl. 19.8. Libor Petrù, 1977, Velehrad 23.8. Josef Kudela, 1958, Slavièín 28.8. František Kolomazník, 1928, DS Louèka 30.8. Anežka Durïáková, 1937, Slavièín 4.9. Ludmila Ryzová, 1942, Divnice 6.9. František Frait, 1938, Slavièín 13.9. Josef Šála, 1934, Nevšová 18.9. Ludmila Kovaøíková, 1946, Slavièín

PO, ST, PÁ SO NE PO

ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 27.9. - 3.10. Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková, Šuráòová 4.10. - 10.10. Divnice 11.10. - 17.10. Rokytnice 18.10. - 24.10. Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová 25.10. - 31.10. Obadalová, Durïáková, Borová L., Tománková M., Kuželová L., Kuželová M. 1.11. - 7.11. Stejskalová, Borová J., Dvorská, Studénková M., Salvetová, Burešová 8.11. - 14.11. Vašíèková, Kùdelová, Rosenbergová, Šebáková, Nováková 15.11. - 21.11. Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková 22.11. - 28.11. Zlámalová J., Peniašková, Borová D., Studeníková J., Lysáková, Dubská, 29.11. - 5.12. Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A., 6.12. - 12.12. Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová 13.12. - 19.12. Bohuslavice 20.12. - 26.12. Hrádek 27.12. - 2.1. Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J.,

ÚT ST ÈT SO NE NE ST ÈT PÁ SO NE NE ÚT SO NE

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

28.9. Slavnost sv. Václava, hlavního patrona èeského národa 29.9. Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandìlù 30.9. sv. Jeroným 1.10. sv. Terezie od Dítìte Ježíše 2.10. sv. andìlé strážní 4.10. sv. František z Assisi 5.10. 27. nedìle v mezidobí, sv. Faustyna Kowalská 12.10. 28. nedìle v mezidobí, sv. Radim 15.10. sv. Terezie od Ježíše 16.10. sv. Hedvika a sv. Markéta Marie Alacoque 17.10. sv. Ignác Antiochijský 18.10. Svátek sv. Lukáše, evangelisty 19.10. 29. nedìle v mezidobí Den modliteb za misie 26.10. 30. nedìle v mezidobí 28.10. Svátek sv. Šimona a Judy, apoštolù 1.11. Slavnost Všech svatých 2.11. Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé

SVATÝ VÁCLAV Svatý Václav, èeský národní patron, jehož jméno znamená „více slavný“, byl nejstarším synem knížete Vratislava I. a Drahomíry. Mìl dva bratry (Boleslava a Spytihnìva, jenž zemøel mlád) a ètyøi sestry. Jako jeden z mála v té dobì se nauèil èíst a psát, znal i øecky. V roce 924 se ujal vlády, dal pøenést ostatky své babièky svaté Ludmily z Tetína do kostela svatého Jiøí. Projevil se jako rozvážný panovník, který založil svou politiku na další christianizaci zemì. Aby si zachoval svrchovanost, podøídil se saskému vévodovi Jindøichu I. Ptáèníkovi, èímž omezil ambice bavorského vévody Arnulfa na èeské území. Jindøich mu za to podaroval relikvii: rámì svatého Víta. Svatého Václava zavraždil jeho bratr Boleslav ve Staré Boleslavi, kde byl úèasten svátku svatého Kosmy a Damiána. Bratrovrah Boleslav však došel zakrátko obrácení, dal Václavovy ostatky 1.3.932 pøestìhovat do chrámu sv. Víta. Václav byl jako svìtec ctìn již v 10. století v Èechách a v 11. století na Rusi, na Balkánì, v Sasku i v Øímì. Ve 13. století vznikl svatováclavský chorál. Korunovaèní klenoty èeských králù jsou bulou papeže Klimenta VI. (6.5.1346) prohlášeny majetkem svìtce a èeským panovníkùm se pouze propùjèovaly. Svatý Václav proslul nejen svou vzdìlaností a státnickou moudrostí, ale zejména svou zbožností a lidumilností: známé je jeho kácení šibenic, propouštìní vìzòù a vykupování otrokù. Stal se symbolem èeské státnosti. internetový zdroj: www.iencyklopedie.cz/vaclav-knize/

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v sobotu 1.11.2014 na Slavnost Všech svatých. Uzávìrka bude v nedìli 19.10.2014. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -