Rodokmen Josefa Kucery
Rod Kučerů z Radobytců
Při bádání po rodu Kučerů nás nejstarší zápisy dovedou do vsi Lučkovic, odkud celý tento rod pochází. Ves Lučkovice patřila v té době, tedy v polovině 17. století farností pod Mirotice. Městečko Mirotice leží na říčce Lomnici v severní části starobylého Prácheňska 14 km sz. od Písku. Svobodné královské městečko Mirotice vzniklo vedle staré tržní vsi ve druhé polovině 13. století na důležité Zlaté stezce v nejsevernější části jihočeského regiónu, uprostřed rozsáhlého území patřící královské koruně. Stalo se tak v souvislosti se snahou posledních Přemyslovců při budování opěrných bodů královské moci v kraji po započaté výstavbě královského hradu Zvíkova (po roce 1230), po založení královského města Písku (1254), královského městečka Mirovic a po vytvoření ušlechtilých královských panství na Orlíce a v Čimelicích. Již počátkem 13. století tu byl vystavěn v románském slohu farní kostel sv. Jiljí, jehož správce byl dosazován přímo českými králi a honosil se čestným titulem kaplan královský. K vydržování plebána a šesti kaplanů založil Přemysl Otakar II. pro kostel neobvykle bohaté nadání několika popluží půdy, lesa, platů a desátků z okolních vsí. Touto královskou výsadou byly Mirotice vyňaty i ze soudní a správní pravomoci krajské. Vedle výsad tržních, vlastních pravomocí správních a soudních bylo městečko vybaveno i právem mílovým. S hospodářským úpadkem, který Mirotice postihl po husitských válkách, došlo tady postupně i k omezování právní samostatnosti tím, že roku 1431 král Zikmund daroval dědičně mirotické rychtářství Přibíkovi ze Zahrádky a Ondřejovi z Řásenic se všemi právy na trzích, krčmách, sladovnách, s právem trestním a poplatky na třech lánech i s jinými. Oba se tímto stali vrchností mirotickou (do roku 1456 ) . V roce 1457 se Mirotice dostaly do zástavního drženi pánů Lvů z Rožmitála směnou za jiné vsi postoupené královské komoře. Ze svobodného městečka podléhajícího jen dozoru královské komory se stalo městečko poddanské. Roku 1499 udělil král Vladislav II. Miroticům privilegium na držení dvou osmidenních výročních trhů, jež bylo znovu potvrzeno králem Ferdinandem I. roku 1564. Třicetiletá válka, zvláště její poslední třetina v letech 1639-1648, zkázu městečka dovršila. Město trpělo neustálými průtahy vojsk, která drsně vymáhala ubytování a odvádění proviantu, přípřeže a výpalné. Stále přibývalo spálených a zbořených domů, obyvatelé městečka utíkali ze zpustošených domovů, takže na konci války bylo v Miroticích jen 20 usedlých rodin.
Jedním z nejstarších písemných pramenů o lidech žijících v Českých zemích po třicetileté válce je Berní rula z r. 1654. Berní rula je jakýsi soupis daňových poplatníků. Základní daní pozdního feudalismu u nás byla daň ze zemědělské půdy. Její rozvrhování a vybírání bylo po okleštění stavovských práv Obnoveným zřízením zemským (pro Čechy vydáno 1627) v podstatě jediným význačným právem a vydrženou výsadou stavovské obce. Předbělohorská berní přiznání z jednotlivých dominií měla mnoho závad – především tu, že vrchnost v nich nepřiznávala skutečný stav poddaných a odváděla tak jen část svých příjmů. Nesrovnalosti se stupňovaly v letech třicetileté války, která s sebou přinesla vylidňování celých obcí a opouštění obdělávané půdy. Finanční požadavky dvora rostly a již roku 1646 se ukázalo, že počet poddaných v zemi udaný vrchností je tak skrovný, že nestačí pokrýt potřebnou sumu. Vlivem této situace si dvůr dočasně vynutil zavedení spotřebních daní z potravin, tzv. akcízů, jejichž vybírání bylo plně v kompetenci zeměpanských úřadů. Aby stavovské sněmy neztratily svou poslední zbraň proti trůnu natrvalo, musely se postarat o vypracování přehledných podkladů pro berní repartici. Tímto podkladem mohl být pouze podrobný a revidovaný soupis daní podrobené půdy – zemský katastr. Berní rula byla vyhotovena za vlády Ferdinanda III. Habsburského (vládl 1637-57). Jedná se o soupis pozemků, poddanských (rustikálních) usedlostí, z nichž se platila berně neboli kontribuce, který vycházel z vrchnostenského přiznání z roku 1654. Všechny poddanské usedlosti a měšťanské domy, jejich vybavení polnostmi, dobytkem a zaměstnání držitelů se evidovaly podle krajů, panství a lokalit. Pro výměru kontribuce byla zvolena základní jednotka – tzv. 1 osedlý, jehož obdobou byl ve městě soused. Za osedlé osoby se považovaly osoby, které polovici svých pozemků osívají a pole obdělávají potahem. Většinou sedlák, držící celý lán (60 korců nebo též strychů), byl považován za jednoho osedlého. Dále se počítaly za jednoho osedlého 4 domkáři (většinou do 15 strychů) nebo 8 zahradníků (obhospodařovali pozemky do 4 strychů). Při zakládání vesnic lokátor vyměřil v určené oblasti jednotlivé příděly půdy, na kterých se usadili sedláci. Půdu měli od vrchnosti propůjčenou (lehen), proto mluvíme o lenním vztahu a příděl půdy se nazýval lán. Podstatou pojmu lán je tedy léno. V Berní rule Prácheňského kraje, panství Škvořetice, soudní okres Mirotice je zapsán Daniel Kučera mezi rolníky na stavení zkaženými. Slovo zkažený se v tomto smyslu užívalo ve významu poničený, pobořený, zanedbaný. Daniel Kučera – obdělával 24 strychů rolí (6,8 ha), z toho na jaro osíval 5 strychů, na podzim 3 strychy. Mohl mít 2 potahy, choval 2 voly, 3 krávy, 3 jalovice a 3 svině (prasata). Mimo vorné role měl porostlin pod 2,5 strychu. Vyhořel a v r. 1702 byl defalcírován, což znamenalo, že byl na 3 roky osvobozen od placení daní, aby mohl grunt obnovit. O tom, že se jednalo o zanedbaný grunt, svědčí i to, že z celkové výměry 24 strychů osíval poměrně málo. Podobně zanedbaných gruntů byla však v té době v Lučkovicích většina – viz příloha. Jak se v době po třicetileté válce v této oblasti žilo, se můžeme částečně dovědět z Berní ruly z r. 1654 pro Prácheňský kraj. Zde se dočteme, že vnějším znakem hluboké hospodářské deprese, do níž pokleslo i Prácheňsko, byl chátrající vzhled jihočeských měst a městeček. Revizitační komisaři zde našli „domy sešlý a hrubě spustlý“. Způsobily to časté průchody vojenských rot. Také na vsích bylo plno domů pustých, spálených, zbořených a na spadnutí, hlavně po požárech. Na venkově se projevoval především tíživý nedostatek lidí, mnoho lidí z gruntů zběhlo. Rozdíly pak byli mezi úrodnými a neúrodnými končinami.
Ves Lučkovice je dnes součástí města Mirotice, žije v ní trvale okolo 30 obyvatel, je zde však 57 domů, používaných především k rekreaci, neboť se vesnice nachází v krásné krajině, kterou obdivoval a rád maloval známý český malíř, rodák mirotický Mikoláš Aleš. Na následujících obrázcích je pohled na některá stavení ve vsi:
Jak se dále dočteme, rod Kučerů se dostal v roce 1767 do Zbonína na Jančurovský grunt – čp. 4, kde však žila pouze jedna generace rodu. Zbonín je vesnice, dříve patřící pod panství Varvažov a farnost Staré Sedlo. Nachází se asi 3 km na východ od Varvažova. V současné době se zde nachází 84 domů, ale trvale zde žije také pouze kolem 30 obyvatel. Následující obrázek je obrázek jedné budovy v této vsi.
Od roku 1790 se rodina Kučerových usadila v Radobytcích, nejprve na chlandovském gruntu (čp. 28), později od r. 1814 v čp. 15. Tento domek se nacházel pravděpodobně na místě, kde je nyní domek čp. 35, což můžeme odvodit podle systému číslování domů zavedeném nařízením Marie Terezie v r. 1770. Domy se začaly počítat z pravé strany při vjezdu do vsi, pokračovalo se usedlost od
usedlosti až na druhý konec vsi a zpátky. Čísla popisná, která se této jednotné řadě vymykají, byla později přidělena novým obydlím, rozděleným gruntům atp. V některých případech, jak vím ze zkušenosti z různých vsí, se číslovaly domy opačně z levé strany při příjezdu do obce a dále kolem obce ve směru hodinových ručiček. To byl i případ Radobytců. Dům čp. 15 se tedy musel nacházet mezi domy čp. 14 a 16, kde je nyní dům čp. 35. Proč došlo k přečíslování domů, bude vysvětleno později. Viz přiložená mapka s označením domu v Radobytcích.
V Radobytcích vznikla samostatná farnost v r. 1699, do té doby byly spravovány farností z Mirotic. Přestože se jedná o malou ves, nachází se zde kostel sv. Ondřeje, ve kterém byli členové rodu Kučerů křtěni, oddáváni i pohřbíváni na místním hřbitově. Obec se nachází asi 2 km od Mirotic, je zde 47 domů a žije zde nyní kolem 30 obyvatel.
10. generace Výpis z matriky Farního úřadu římskokatolické církve, farnosti Mirotice Kniha č. 2 (NOZ 1662-1692)
Lučkovice Jakub Kučera, nar. kolem 1640 manželka Kateřina Děti: Martin, pokřtěn 1.11.1665 Jan, pokřtěn 3.6.1668 Anna, pokřtěna 7.4.1670 Mandelena, pokřtěna 25.4.1672 Petr – nar. kolem 1675 – zápis nebyl nalezen Při bádání po rodu Kučerů nás nejstarší stopy dovedou do Lučkovic u Mirotic. Nejstarší dohledaná generace je tato. Z ní nejstarší nalezený zápis je o křtu Martina Kučery, který byl pokřtěn 1. 11. 1665:
1.listopadu – okřtěný syn Martin Jakuba Kučery a manželky jeho Kateřiny ze vsi Lučkovic. Kmotr byl Martin Borský, primas mirotický a pan Petr, kovář labudský. Kmotra Kateřina šenkýřka z Panskýho domu Uvedeným rodičům se bezesporu narodil i syn Petr uváděný v pozdějších matrikách, avšak zápis o jeho křtu nalezen nebyl, neboť v té době byl farní obvod velký, farář objížděl kolem 20 vesnic na koni a tak zápisy o narozených nebyly úplné.
9. generace Výpis z matriky Farního úřadu římskokatolické církve, farnosti Mirotice Kniha č. 4 (NOZ 1662-1692) a č. 5 (NOZ 1727-1769)
Lučkovice Petr Kučera, nar. kolem 1675, + 1746 manželka Marie Magdaléna, nar. 1688, + 1764 Děti: Anna, nar. 19.6.1705 Václav, nar. 22.8.1706 – později čp. 10 Kašpar, nar. 15.9.1709 Jan, nar. 1.6.1712, + 1714 Štěpán, nar. 27.12.1714 Pavel, nar. 1.6.1717 Jakub, nar. 13.6.1719 Veronika, nar. 1.4.1722 Kateřina, nar. 19.10.1724 Jan, nar. 8.4.1727 Martin Kučera, nar. 1665 Děti: Marie, nar. 19.8.1696 Anna, nar. 2.7.1698 Matěj, nar. 31.1.1700 Kateřina, nar. 13.10.1701 Pavel, nar. 21.1.1703 Ludmila, nar. 5.4.1704 Alžběta, nar. 5.10.1705 Josef, nar. 3.3.1707 Voršila, nar. 26.8.1708 Dorota, nar. 29.5.1712 Judita, nar. 29.10.1713
manželka Kateřina
V této generaci žili dále v Lučkovicích, pravděpodobně na jednom gruntu dvě rodiny – synů Jakuba a Kateřiny, a to rodina Petra Kučery a Martina Kučery. Námi zkoumaný rod Kučerů, který se později dostal do Radobytců, pochází z rodiny Petra Kučery. Ten měl velmi plodné manželství s manželkou Marií, neboť se jim narodilo celkem 10 dětí. Z těchto dětí žily později v Lučkovicích rodiny Václava, Kašpara, Pavla a Jakuba, jak bude uvedeno dále. Z rodiny Martina Kučery žila dále v Lučkovicích rodina jeho syna Matěje. Bohužel nevíme, v jakých domech žily všechny tyto rodiny, protože čísla popisná byla zavedena až od r. 1770. Jiné děti se možná dostaly do dalších míst v tomto kraji, neboť se později Kučerové objevují např. v Miroticích, ve Strážovicích, kde byl panský dvůr, a v dalších obcích. Zde je zápis o narození Václava Kučery, pokračovatele rodu a později sedláka v Lučkovicích:
Z Lučkovic 22. srpna – pokřtěno jest dítě jménem Václav z rodičů Petra Kučery a Mařeny manželky jeho. Kmotr: Pan Pavel Borský. Svědkové: Jan Koudelka, kovář mirotický, Anna Dubská, šenkýřka cerhonická. Jak vidíme z obrázku, matriky v té době byly úzké a dlouhé. Jak již bylo uvedeno, farář jezdil po rozhlehlé farnosti na koni a tuto dlouhou matriku prý vozil ve vysokých kožených botách. Zápis o narození Petra Kučery nalezen nebyl, ale ze zápisu o jeho úmrtí můžeme odhadnout jeho narození. V zápise z r. 1746 v knize zemřelých je uvedeno, že stár byl okolo 80 roků. Ze zkušenosti víme, že v té době věk zemřelých odhadovali a spíše odhadovali věk vyšší, pravděpodobný rok narození je tedy někdy kolem r. 1675, jak je uvedeno výše.
Z Lučkovic 28.2.1746 pohřben jest Petr Kučera všemi svátostmi potřebnými zaopatřený, starý okolo 80 let. Pohřbil Jan Antonín Zahert, místní farář.
8. generace Výpis z matriky Farního úřadu římskokatolické církve, farnosti Mirotice Kniha č. 5 (NOZ 1727-1769) a č. 17 (Z 1769-1832)
Lučkovice čp. 10
Václav Kučera, nar. 1706, + 1784 sňatek 20.10.1733 manželka Ludmila, dcera Kašpara sedlák, syn Petra Kučery Prelenice Děti: Jakub, nar. 27.7.1734 Alžběta, nar. 3.5.1736 Jan Nepomucký, nar. 15.5.1738 – dále v čp. 10 jako sedlák Vojtěch, nar. 9.4.1740, + 1743 Anna, nar. 13.4.1742, + 1742 Petr, nar. 30.4.1743 – dále ve Zboníně čp. 4 František Xaverský, nar. 4.6.1745 Ludmila, nar. 6.8.1748 Josef, nar. 10.4.1751 Kašpar Kučera, nar. 1709 sňatek 1741 syn Petra Kučery Děti: Matěj, nar. 11.1.1742 Dorota, nar. 24.1.1744 Marie, nar. 23.4.1746 Anna, nar. 27.2.1751 Josef, nar. 17.3.1752 Petr, nar. 30.6.1754, + 1755 Jan, nar. 12.3.1758, + 1758 Anna, nar. 14.7.1760, + 1760 Kateřina, nar. 15.5.1763, + 1763
manželka Anna
Pavel Kučera, nar. 1717 sňatek 1745 syn Petra Kučery Děti: Marie, nar. 12.5.1746 Jan, nar. 21.5.1748 Anna, nar. 4.6.1750, + 1755 Ludmila, nar. 30.5.1752 Alžběta, nar. 19.9.1754 Josef, nar. 6.3.1757, + 1757 Jakub, nar. 18.5.1759, + 1759 Kateřina, nar. 21.2.1762, + 1762
manželka Veronika
Jakub Kučera, nar. 1719 syn Petra Kučery Děti: Veronika, nar. 1.1.1745, + 1745 Ludmila, nar. 21.12.1747
manželka Anna, + 1755
Pavel, nar. 13.12.1749 František, nar. 2.12.1753, + 1755 Filip Jakub, nar. 1.5.1755 manželka Veronika Anna Marie, nar. 21.2.1757 Marie Anna, nar. 10.5.1759 Jan, nar. 6.6.1762, + 1762 Tomáš, nar. 12.12.1764, + 1764 Matěj Kučera, nar. 1700 sňatek 1725 syn Martina Kučery Děti: Jakub, nar. 8.6.1726 Ondřej, nar. 30.11.1727 Kateřina, nar. 12.10.1728 Josef, nar. 8.3.1731 Jan, nar. 20.5.1733, + 1733 Václav, nar. 30.6.1734
manželka Anna
Jak je z uvedených výpisů vidět, rod Kučerů se v této generaci v Lučkovicích velmi rozrostl. Všechny rodiny byly početné, většinou 8 – 10 dětí. Nás nejvíce zajímá rodina Václava Kučery, syna Petra Kučery. Ten uzavřel sňatek v r. 1733, tedy ve svých 27 letech s Ludmilou, dcerou Kašpara Prelenice. Byl sedlákem v Lučkovicích čp. 10, což bylo zjištěno z údaje o jeho úmrtí v r. 1784, kdy již byly domy číslovány. S manželkou Ludmilou měli velmi plodné manželství, v letech 1734 – 1751 se jim narodilo 9 dětí, z nichž dvě zemřely brzy po porodu. Dědicem gruntu v Lučkovicích čp. 10 se stal syn Jan, nar. 1738. Další ze synů Petr, nar. 1743 se později oženil do Zbonína, jak bude uvedeno dále. Václav Kučera, sedlák, se na tehdejší dobu dožil hezkého věku 78 let. V tomto případě v matrice uvedli věk pouze 68 let. Příčina smrti je uvedena červenka. Zápis o jeho úmrtí:
Kniha zemřelých ve vsi Lučkovicích: Dne 17.9.1784 čp. 10 Kučera Václav, sedlák, katolík, muž, věk 68, zemřel na červenku, pohřbil a zaopatřil kaplan Jan Pavel Montberger
7. generace Výpis z matriky Farního úřadu římskokatolické církve, farnosti Staré Sedlo Kniha č. 4 (1744-1771) a č. 5 (NOZ 1772-1784) Výpis z matriky Farního úřadu římskokatolické církve, farnosti Radobytce Kniha č. 18 (Z 1806-1837)
Zbonín čp. 4
Petr Kučera, nar. 1743, + 1816 sňatek 25.11.1767 manželka Magdaléna nar. 1737, + 1822 sedlák, syn Václava Kučery z Lučkovic dcera Jiřího Biskupa, sedláka ze Zbonína, vdova po Josefu Jančurovi, sedláku ze Zbonína 4 Děti: Jiří, nar. 28.3.1769 Matěj, nar. 6.1.1771 Kateřina, nar. 22.2.1773 Petr Kučera, nar. 1743, uzavřel sňatek s Magdalénou, vdovou po Josefu Jančurovi, sedláku ze Zbonína čp. 4 v r. 1767. Jemu bylo 24 let a nevěsta byla o 6 let starší, bylo jí tehdy již 30 let. Magdaléna byla dcera zemřelého Jiřího Biskupa, sedláka ze Zbonína, jak bylo zjištěno ze zápisu o jejím prvním sňatku s Josefem Jančurou z 30.9.1764:
Měla dvě děti – Veroniku, nar. 1766 a Josefa, nar. 1767. Když ovdověla, byl potřeba na gruntu hospodář a pro děti otec, proto jí zřejmě dohodili Petra Kučeru z Lučkovic, který byl svobodný a byl též synem sedláka. Z tohoto manželství vzešly 3 děti – syn Jiří, nar. 1769, syn Matěj, nar. 1771 – později sedlák v Radobytcích a dcera Kateřina, nar. 1773. Tyto děti z druhého manželství však na gruntu nic nezdědily, protože grunt zdědil syn z prvního
manželství Josef, jak to dříve bývalo zvykem. Jakmile Josef z prvního manželství dospěl – tedy v r. 1787, oženil se a stal se hospodářem a v matrikách je uváděn jako sedlák a konšel. Dětem z druhého manželství asi nebylo moc přáno. Dceru Kateřinu provdali v r. 1787, tehdy jí bylo pouhých 14 let, a to za syna sedláka Vojtěcha Veveru z Malčic. Jemu bylo v době sňatku 18 let:
Kniha oddaných. Zbonín 4, dne 20.5.1787 Ženich: Vojtěch, vlastní pozůstalý syn po zemř. Martinovi Veverovi, sedláku z Malčic, 18 let. Nevěsta: Kateřina vlastní dcera Petra Kučery, sedláka, 14 let
Rovněž Matěje, nar. 1771 oženili v r. 1790, kdy mu bylo 19 let, a to s Dorotou Chlandovou, dcerou sedláka Václava Chlandy z Radobytců 28, kdy Dorotě bylo 14 let, ale o tom bude pojednáno v další generaci. Sestru Doroty Chlandové – Kateřinu provdali v r. 1787, kdy jí bylo 17 let právě za Josefa Jančuru ze Zbonína č. 4, takže sestry byly provdány za nevlastní bratry. Asi poté, co provdali a oženili děti, tedy kolem r. 1790 se Petr Kučera s manželkou Magdalénou odstěhovali do Malčic čp. 18 ke své dceři, kde byl dále Petr Kučera sedlákem a kde v r. 1816 umírá ve věku 73 let. Jeho manželka Magdaléna zemřela v r. 1822, o 6 let později ve věku 85 let.
6. generace Výpis z matriky Farního úřadu římskokatolické církve, farnosti Radobytce Kniha č. 3 (N 1752-1794), č 4 (N 1794-1806), č. 5 (N 1806-1830), č. 12 (O 1787-1805) a č. 18 (Z 1806-1837)
Radobytce čp. 28 Matěj Kučera, nar. 1771, + 1831 sňatek 7.2.1790 manželka Dorota, nar. 1776, dcera syn Petra Kučery ze Zbonína Václava Chlandy, sedláka z Radobytců sedlák 28 a Magdaleny, roz. Koudelkové Děti: Jan Křtitel, nar. 9.6.1792 Magdalena, nar. 7.4.1794, + 1794 Josef, nar. 13.9.1797 Martin, nar. 6.9.1799 Matěj, nar. 26.12.1801 Veronika, nar. 21.8.1803 František, nar. 24.3.1805 – dále jako pacholek v čp. 7, + 1830 Vojtěch, nar. 31.1.1807, + 1808 Anna, nar. 11.2.1809 Alžběta, nar. 31.1.1811 Pavel, nar. 18.1.1813 Vojtěch, nar. 31.3.1816 Václav, nar. 30.8.1818, + 1837 Matěj Kučera se oženil ve svých 19 letech, kdy si vzal dceru sedláka Václava Chlandy z Radobytců, které v době sňatku bylo 14 let:
Kniha oddaných. Dne 7. 2. 1790 Ženich: Matěj, vlastní syn Petra Kučery ze vsi Zbonin, sedláka, poddaný panství Varvařov, po trojím prohlášení 1. – v druhou neděli po třech králech, 2. – v třetí neděli po třech králech, 3. – v neděli devítník. Řádně byl kopulován skrze vejš psaného faráře, svobodný, katolík, 20 let Nevěsta: Dorota, vlastní dcera Václava Chlandy, sedláka, poddaného k panství Varvařov, ze vsi Radobitz, svobodná, katolička, 14 let
Dorota měla již v 16 letech první dítě a do svých 32 let porodila Matějovi celkem 13 dětí, z nichž pouze dvě zemřely brzy po narození. Jak se rodině Matěje Kučery na chlandovském gruntu dařilo, nevíme. Bylo možná obtížné uživit tolik dětí. Podrobnosti o hospodaření na gruntu bychom možná zjistili z tzv. gruntovní knihy. Podle údajů z matrik jsme se jen dověděli, že syn František, nar. 1805 se stal pacholkem v čp. 7, kde poměrně mladý ve věku 25 let umírá v r. 1830 a dokonce v tomto čp. 7 zemřel i jeho otec Matěj Kučera o rok později, v r. 1831 ve věku 60 let na souchotiny (TBC) jako podruh. Nikdo z dětí tedy grunt nezdědil a grunt byl vrácen (vyvlastněn) panství Varvařovskému. Většinou při připsání gruntu v gruntovní knize byla podmínka panství, které vlastnilo půdu, že v případě, že nebudou dědicové či bude grunt zadlužený, přejde do vlastnictví držitelů panství. Tak se stalo zřejmě i s gruntem chlandovským. V matrikách se můžeme dovědět, že po r. 1829 (Matěj Kučera byl asi nemocný a nikdo z jeho dětí nebyl schopen grunt spravovat a platit daně), byli na „chlandovské živnosti“ – jak byl grunt označován, dosazováni z panství šafáři. Od r. 1829 to byl šafář Bartoloměj Strouhal, od r. 1832 šafář Matěj Němec a od r. 1835 šafář Martin Brousil. Z toho vidíme, že i dosazení šafáři se poměrně často střídali, jaký to mělo důvod, by vyžadovalo samostatné bádání. Jaký byl osud dalších dětí z generace rodu Matěje Kučery, nevíme. Víme jen, že pokračovatel námi zkoumaného rodu Jan Křtitel, nar. 1792 byl později chalupníkem v Radobytcích čp. 15, jak se dozvíme v další generaci rodu Kučerů.
5. generace Výpis z matriky Farního úřadu římskokatolické církve, farnosti Radobytce Kniha č. 5 (N 1806-1830), č. 13 (O 1806-1839, č. 18 (Z 1806-1837) a č. 19 (Z 1838-1867)
Radobytce čp. 15 Jan Kučera, nar. 1792, + 1860 sňatek 2.4.1814 chalupník, syn Matěje Kučery, sedláka z Radobytců 28 a Doroty, roz. Chlandové
manželka Anna, nar. 1786, + 1832 dcera Josefa Maříka, chalupníka z Radobytců 15 a Anny roz. Žákové z Radobytců 4
Děti: Veronika, nar. 3.2.1814 Anna, nar. 5.4.1816 – provdaná 1849 za Martina Dubského z Obory 30 Barbora, nar. 29.3.1819, + 1819 Vojtěch, nar. 2.11.1820, + 1843 na souchotiny Kateřina, nar. 17.2.1824, oddána 1858 Josef, nar. 16.7.1827 Jan Kučera, nar. 1792, syn Matěje Kučery, uzavřel dne 2.4.1814 sňatek s Annou Maříkovou, dcerou Josefa Maříka, chalupníka z Radobytců 15 a s manželkou zde dále žili u jejích rodičů. V době sňatku bylo Janovi 22 let a nevěstě 28 let, byla tedy o 6 let starší. Jak je výše uvedeno, měli spolu již dítě – dceru Veroniku. V poznámce v knize oddaných je asi i proto zapsáno, že byl udělen dispenz od ohlášek. V ohláškách před svatbou se totiž po 3 týdny za sebou v kostele ohlašovalo, že snoubenci hodlají uzavřít sňatek a farář se ptal, zdali někomu nejsou známy překážky k jeho uzavření. Pokud ano, aby je přítomní uvedli, pokud ne, ať mlčí. V tomto případě nemohla být žádná překážka a naopak dítě bylo důvodem k upuštění od ohlášek. Zápis o jejich sňatku v knize oddaných:
Z Radobitz: dne 2. dubna 1814 Ženich: z Radobitz čp. 28, Jan, syn Matěje Kučery, sedláka, věk 22 let, svobodný, katolík Nevěsta: z Radobitz čp. 15, Anna, dcera Josefa Maříka, chalupníka a matka rozená Žáková, věk 26 let (správně má být 28 let), svobodná, katolička. Dispenz od ohlášek. Jan s Annou měli celkem 6 dětí, narozených v letech 1814 – 1827. Barbora, nar. 1819 zemřela hned po narození. Syn Vojtěch, nar. 1820, zemřel ve věku 23 let na souchotiny. Jediným synem, dědicem domu a pokračovatelem rodu byl tedy nejmladší syn Josef, nar. 1827 – o jeho generaci bude pojednáno dále. K rodině Jana a Anny Kučerových bylo z matrik dále zjištěno, že v rodině se v r. 1832 vyskytla nějaká zřejmě infekční nemoc, protože v tom roce zemřel otec Anny Josef Mařík na „zápal střev“ ve věku 77 let, a to 2.11.1832. Týden před tím – 22.10.1832 zemřela také na „zápal střev“ jeho dcera Anna Kučerová, manželka Jana, a to v mladém věku 46 let. Jan Kučera zemřel až v r. 1860, ve věku 68 let a dožil se ještě vnoučat od svého syna Josefa, jak uvidíme dále.
4. generace Výpis z matriky Farního úřadu římskokatolické církve, farnosti Radobytce Kniha č. 7 (N 1839-1854), č. 8 (N 1855-1865), č. 18 (Z 1806-1837) a č. 20 (Z 1868-1925)
Radobytce čp. 15 Josef Kučera, nar. 1827, + 1872 sňatek 5.2.1849 chalupník, syn Jana Kučery z Radobytců 15 a Anny roz. Maříkové
manželka Marie, nar. 1830, + 1915 dcera Josefa Švejnocha, sedláka z Malčic 7 a Anny, rozené Limpauchové z Paračova u Jinína
Děti: František, nar. 27.11.1852 Marie, nar. 16.6.1859 Josef Kučera uzavřel sňatek s Marií Švejnochovou, dcerou sedláka Josefa Švejnocha z Malčic čp. 7 dne 5.2.1849. Ženichovi bylo 22 let a nevěstě 19 let. Spolu měli jen dvě děti – Františka, nar. 1852 a Marii, nar. 1859. František byl pokračovatelem rodu. Josef Kučera zemřel v r. 1872 ve věku 44 let na horečku. Jeho manželka Marie se po jeho smrti zřejmě odstěhovala do svého rodného domu – Malčic 7, protože zde dne 28.4.1915 zemřela v krásném věku téměř 85 let (84 let a 11 měsíců). V zápise o jejím úmrtí je zapsáno, že byla vdova po zemřelém Josefu Kučerovi, chalupníku ze Strážovic 35 a byla rodem Švejnochová z Malčic 7. Z toho lze odvodit, že v té době (1915) již byl dům čp. 15 v Radobytcích přečíslován na Strážovice čp. 35, důvodem bylo to, že katastr obce Strážovice zasáhl až do katastru obce Radobytce možná z nějakých důvodů změn hranic katastru. – viz přiložená mapa s vyznačením současné hranice katastrů. Čp. 15 v Radobytcích pak bylo přiděleno tehdy nově postavenému domku za vesnicí.
Kniha zemřelých: Dne 28.4. úmrtí a 30.4.1915 pohřeb z Malčic 7, okr. Písek. Zemřelá Kučerová Marie, vdova po zemřelém Josefu Kučerovi, chalupníku ve Strážovicích čp. 35, politický okres Písek, soudní okres Mirotice, rodem Švejnoch z Malčic 7, politický a soudní okres Písek. Vdaná, náboženství katolického, pohlaví ženského, věk 84 let, 11 měsíců, narozena v Malčicích 7, 28.5.1830, pohřbena na farním hřbitově v Radobytcích, příčina smrti marasmus dle ohledání Dra.Vaněčka z Mirotic, zaopatřil dne 20.4.1915 a pohřbil fráter Vojtěch Hronek, farář
3. generace Výpis z matriky Farního úřadu římskokatolické církve, farnosti Radobytce Kniha č. 10 (N 1873-1893), č. 10 A (N 1893-1907) a č. 20 (Z 1868-1925)
Radobytce čp. 15 (od r. 1895 Strážovice 35) František Kučera, nar. 1852, chalupník z Radobytců 15 syn Josefa Kučery a Marie rozené Švejnochové z Malčic 7
manželka Anna, dcera Matěje Kroupy, sedláka z Cerhonic 6 a Marie, roz. Čuřínové z Podolí 2
Děti: František Matěj, nar. 3.10.1883, + 1895 Alois, nar. 4.6.1885 – oddán 1925 v Praze s Otilií Nacházelovou Josef, nar. 9.1.1887 – sňatek s Boženou Maříkovou Vincenc, nar. 30.3.1888 Václav, nar. 14.8.1892 – oddán 1924 s Barborou Houzarovou Božena, nar. 18.10.1894, + 1970 František, nar. 30.3.1897, sňatek 1922 s Marií Kudrličkovou Vojtěch, nar. 30.3.1897, zemřel 30.3.1897 Otilie, nar. 19.2.1899, sňatek 1932 Barbora Anna, nar. 25.10.1900 Jaroslav, nar. 16.1.1902, v r. 1927 oddán s Kristinou Čabrádkovou František Kučera, nar. 1852 se oženil někdy kolem r. 1882 s Annou, dcerou Matěje Kroupy, sedláka z Cerhonic, avšak sňatek nebyl uzavřen v Radobytcích, přestože pod tuto farnost spadaly v té době jak Radobytce, tak i Cerhonice. Místo uzavření sňatku se nepodařilo vypátrat. V r. 1883 se jim narodil první syn František Matěj, který zemřel ve svých 12 letech. Zápis je zajímavý tím, že zřejmě v době úmrtí tohoto Františka opravili zápis v knize narozených, a to místo narození z Radobytce 15 na Strážovice. Zřejmě v té době došlo změnou katastrálních hranic k přečíslování domu Radobytce 15 na Strážovice 35. Zápis:
3.10.narození a 5.10.1883 křest, křtil Josef Cikán, farář. Jméno křtěného: František Matěj Kučera, zemřel 11.8.1895, katolické, mužské, manželské, místo narození Radobytce 15 – opraveno na Strážovice, okres Písek. Bába – Veronika Kovářová z Mirotic 21, skoumaná. Otec: František Kučera, chalupník z Radobytců 15- opraveno na Strážovice, manželský syn zemř. Josefa Kučery, chalupníka z Radobytců 15 a Marie rodem Švejnoch z Malčic 7. Matka: Anna Kroupová, manželská dcera Matěje Kroupy, rolníka z Cerhonic č. 6 a Marie, rodem Čuřín z Podolí č. 2
2. generace Strážovice 35 Josef Kučera, nar. 1887, chalupník ze Strážovic 35 syn Františka Kučery a Anny rozené Kroupové z Cerhonic
sňatek 23.11.1921
manželka Božena, nar. 11.8.1891 dcera Josefa Maříka, rolníka z Malčic 8 a Josefy, roz. Keřlíkové z Třešně 19
Děti: Josef, nar. Otakar, nar. Marie, nar. Z archivovaných matrik u této generace byl nalezen zápis o narození Boženy Maříkové, manželky Josefa Kučery. Sňatek uzavřeli dne 23.11.1921. Ze zápisu byli zjištěni předkové Boženy Maříkové:
Zápis z matriky narozených: Dne 11.8. narozena, 12.8.1891 pokřtěna od faráře Vojtěcha Hronka Božena Maříková (pozn. oddána s Josefem Kučerou 23.11.1921), nábož. katolické, pohlaví ženské, manželské dítě. Narozena v Malčicích čp. 8, okres Písek, bába – Marie Kolářová, neskoumaná z Šamonic 22, Otec: Josef Mařík, rolník z Malčic č. 8, manželský syn zemř. Matěje Maříka, rolníka z Malčic č. 8, okres a hejtmanství Písek, a Marie, roz. Nováčkové ze Soběšic č. 5, okr. Písek Matka: Josefa Keřlíková, manželská dcera zemř. Josefa Keřlíka, rolníka ze Třešně č. 19, okr. a hejtmanství Písek, a zemřelé Marie, roz. Veverové z Malčic č. 18, okres a hejtmanství Písek Údaje o dětech narozených manželům Josefu a Boženě Kučerovým, jsou uvedeny dle ústního sdělení jednoho z potomků
Otakar František Vincenc
Alois Božena
Václav
Josef
Marie
Josef
František
*
*1887
Vojtěch
+
Božena Maříková
Otilie
Barbora
Jaroslav
František Marie
Veronika
Anna
Barbora
*1852
+
Anna Kroupová Josef *1827
+ 1872
Vojtěch
Kateřina
Vojtěch
Anna
Alžběta
Pavel
Vojtěch
Václav
Marie Švejnochová Magdalena
Josef
Martin
Jan *1792
Matěj
Veronika
František
+ 1860
Anna Maříková Matěj *1771
Jiří
Jakub
Alžběta
Vojtěch
Jan
+ 1831
Dorota Chlandová Radobytce Petr *1743
+ 1816
Kateřina
Anna
František
Ludmila
Magdalena Biskupová Zbonín Anna
Kašpar
Václav *1706
Jan
Štěpán
Pavel
Jakub
+ 1784
Ludmila Prelenicová
Veronika
Kateřina
Petr Martin
Jan
*1675?
+ 1746
Marie Magdaléna Jakub *1640?
+
Kateřina Daniel *1610 ?
Lučkovice
Rod KUCERA
Anna
Václav
Mandelena
Jan
Josef
