Rodinná výchova v podmínkách DD
eladná
Metodický servis pro výchovnou práci v roce 2005 a dále
Auto i: Mgr. Miroslava ervenková Mgr. Milan Ze ák Mgr. Tomáš Kanálik (pro rok 2006)
Rodinná výchova v podmínkách DD eladná Metodický servis pro výchovnou práci v roce 2005 a dále Obsah: 1. Úvodem 2. Základní principy rodinné výchovy: a) výchozí charakteristika b) dít musí vyr stat v prost edí citov v elém c) musíme vytvá et prost edí, kde se d ti cítí v bezpe í a kde je jim dob e d) d raz na soužití e) spole ná budoucnost f) nezbytnost ádu g) systematicky, jasn a z eteln sm ovat k formování samostatné a odpov dné osobnosti h) usilujeme o harmonickou osobnost 3. N které výchovné prost edky a) komunikace b) odm ny a tresty c) škola d) televize 4. Záv r
2
1) Úvodem
Fungování d tských domov rodinného typu se stalo spole enskou nezbytností. Naše za ízení k tomu vytvo ilo výchozí technické a organiza ní p edpoklady. Vzniklo šest samostatných bytových jednotek se základním funk ním vybavením a základní organiza ní strukturou. Relativn nejp ízniv jší podmínky jsou v tomto sm ru dány pro innost 6. skupiny. Pokra ujícím trendem v ešení technických a organiza ních opat ení bude snaha o relativní osamostatn ní zbývajících p ti byt . Z technického hlediska to bude v prvé etap vým na stávajících vstupních dve í za dve e bytového typu a tím vytvo ení vizuální bariéry, která by regulovala nekontrolované a spontánní prolínání d tí mezi skupinami. Rozhodující význam však budou mít taková organiza ní opat ení v rámci každé skupiny, která tento pohyb dostanou pod kontrolu. Bez t chto zásah a p edpokládaných zm n bude do fungování domova stále prosakovat internátní charakter, což je pro další trend naší práce naprosto nežádoucí, nebo nesplníme jeden ze základních p edpoklad rodinné výchovy. V dalších etapách musí pak jít o zásadní projektové zm ny a úpravy dispozice objektu, jinak nem že domov s tímto provizorním ešením naplnit spole enskou objednávku a v tvrdé konkurenci funk n dob e vybavených a upravených domov neobstojí. Z technicko-organiza ního hlediska nám musí jít o v tší podíl funk ního využití kuchyn k s vymezením ur itého podílu na p íprav jídla a vytvá ení podmínek pro v tší míru sebeobslužných inností /drobné p epírání, žehlení/. St žejní roli však musí sehrát zm na kvality naší výchovné práce, která bude z eteln a systematicky sm ovat k realizaci takové výchovné práce, která bude svým charakterem akceptovat principy rodinné výchovy. Zatímco 1. pololetí m lo dominantu ve vytvá ení technických a organiza ních p edpoklad , druhé pololetí musí primárn vid t takový zp sob výchovné práce, která bude faktickým stvrzením p em ny na domov rodinného typu. N kolik následujících metodických poznámek má v tomto sm ru poskytnout návod v orientaci takových výchovných princip a prost edk , které jsou pro rodinnou výchovu zásadní.
3
2) Základní principy rodinné výchovy
a/ výchozí charakteristika PhDr. Zden k Mat j ek uvádí, že forma základní rodinné pé e rodinného typu sice svými n kterými vn jšími znaky hodn p ipomíná rodinu /stálá osoba, heterogenní skupina, spole ná st echa/, ale ve skute nosti m že být od faktické rodiny na hony vzdálena. Tvrdí, že existuje n co hlubšího a podstatn jšího, co navenek není tak zjevné, ale co je nemén d ležité pro charakter rodinné výchovy. Pov zme si nyní, které jsou to znaky a hledejme zp soby, jak se k nim v našich výchovných podmínkách dobrat a p iblížit. b/ dít musí vyr stat v prost edí citov v elém Sv ené d ti musíme mít opravdu rádi i s jejich deformacemi, defekty a nejr zn jšími problémy, které nám denn komplikují život. Musíme mít v domí, že starat se o sv ené d ti a žít s nimi p ináší pro každého z nás n co radostného a dává nám pocit životního uspokojení. Vysílejme jasné signály o svém zájmu a láskyplném vztahu. Základní motto naší práce lze vyjád it slovy: „ Snaž se, abys byl milován.“ Napln ní této myšlenky je vlastn základní šancí pro dosažení výchovného efektu. Slova, která by z našich úst m ly d ti asto slyšet: „Mám t rád/a/, jsi šikovný/á/, jsem rád/a/, že jsi v mé skupin a že se o tebe mohu starat“. „Spolehni se na mne. Rád ti budu naslouchat, když mi budeš chtít n co sd lit. D v uji ti. Je nám spolu dob e.“ c/ musíme vytvá et prost edí, kde se d ti cítí v bezpe í a kde je jim dob e Dít musí vyr stat v prost edí alespo relativn stálém. Domov, který nevytvo í pro d ti podmínky, aby se v n m cítily voln , bez strachu a nap tí, nemá právo na existenci. Pocit bezpe í a stability, v domí citového zázemí a odezvy pat í k základním lidským pot ebám. Dít musí mít hluboký pocit, že k n komu pat í, že se na n koho m že spolehnout. Naše dít by si tento pocit m lo napl ovat a uv domovat ve vztahu ke svému vychovateli. Pokud z prost edí sv ené skupiny nevytvo íme místo, kde se d ti cítí v bezpe í a kde je d tem dob e, nesplnili jsme základní výchovný p edpoklad. Každé 4
dít zde musí mít své místo, myslíme to nejen prostorov , ale též z pohledu sociálního a spole enského. Proto musíme usilovat o stálost prost edí a vytvá ení citového vztahu k n mu. Bytové prost edí skupiny se postupn stává místem intimity a jakousi oázou klidu. Zde se musí d ti u it, jak se uplat ují vztahy mezi lidmi, jak se eší problémy, jak se lov k stává odpov dným. Je to místo, kde lze nalézt povzbuzení, je p dou, v níž se m že utvá et identita dít te. Aby si dít naplnilo svou identitu se skupinou a bytem, musí dojít k faktickému napln ní pojmu „náš byt, náš obývák…“ K prohloubení angažovaného vztahu by možná také prosp la náhrada neosobního íselného ozna ení bytu za citliv volený název. Pro formování osobní vazby a simulování p edstavy domova má rozhodující význam rozsah a vý et p edm t a míst, o nichž dít m že íkat „m j pokoj, moje postel, mé kvítko…“ Bytové prost edí skupiny musí být funk ní, pohodlné, p íjemné a stimulující. Spolu s kvalitou vzájemných vztah a vazeb vytvo í jedine nou atmosféru života skupiny, která m že sehrát kladnou roli v rodinné výchov . Dít ti bychom m li dop át prost edí, kde by mohlo nejen pracovat, rozvíjet své zájmy, ale i odpo ívat, když cítí únavu nebo snít a jaksi se ztratit, když pot ebuje být chvíli samo. Zkusme se podívat na prost edí skupiny o ima jednotlivých d tí tak, abychom si mohli kladn odpov d t na otázku, zda má každé dít n jaký sv j vlastní kout, jakési vlastní „kotvišt “, které pat í jenom jemu. P i vytvá ení prost edí musíme ponechat ur itou iniciativu samotným d tem. Pro d ti platí v každém v ku trochu jiná pravidla estetiky a po ádku. Podstatné je, aby ur ité prostory a v ci pojímaly d ti svým zp sobem jako „vlastní“. M lo by nám jít o takový zp sob chápání prost edí, kde dominantn zní pot eba evokovat citovou složku d tí p i vnímání v cí, kde si dít své prost edí uv domuje a zaujímá k n mu osobní vztah a postoj. Zasa me se siln ji o to, abychom d tem umožnili pobývat v prost edí, kde se budou cítit dob e. d/ d raz na soužití Zvláštním rysem rodinné výchovy je d raz na soužití a vztah d v ry mezi vychovatelem a dít tem. P i nerespektování t chto princip nemá vychovatel šanci usp t. Musíme se snažit o to, aby d ti 5
byly našimi spojenci. Výchova musí byt výsledkem vzájemného p sobení mezi dv ma póly - d tmi a vychovatelem. Vzájemn si pomáháme, spole n ešíme problémy. S tím souvisí i spolupráce mezi vychovateli skupiny. St jme za sebou, d ti musí v d t, že nám jde o spole nou v c. Podporujme se i tím, že se budeme navzájem chválit a tím vykazovat, že k sob chováme úctu. Spole n p ekonávejme obtíže a neúsp chy a u me d ti vzájemné podpo e a pomoci jednoho k druhému. Bu me s d tmi po veškerý možný as. Osobní a duševní blízkost je pro systém rodinné výchovy nezbytná. Vlastn celý systém rodinné výchovy je založen na spolužití a v uv dom ní si toho, že musíme k dít ti p istupovat individuáln a to za sou asného respektování jeho osobnostních specifik. D lejme v ci spole n . Od inností v kuchy ce p es práci v areálu až po sledování n kterých televizních po ad . Komentujme je. Hledejme spole né chvíle klidu. Využijme hlavn ve erních hodin, kdy d ti odkládají svá obranná chování a kdy lépe vnímají naši snahu o vytvo ení atmosféry pohody, tepla a vzájemné sounáležitosti. D raz na soužití musí vést vychovatele k tomu, aby v každodenním režimu života skupiny vytvo il jakési privilegované výchovné momenty, které fyzicky svedou d ti dohromady. K takovým moment m, pat í p edevším spole né jídlo. Proto se snažíme odpolední sva iny, víkendové snídan a studené ve e e situovat do prost edí bytové kuchy ky. Každá skupina musí mít své malé i velké rituály. K t m malým pat í p edevším neformální komunity, které budou mít spíše podobu „ erné hodinky“ nebo posezení u aje. K t m v tším se bude nap . adit rituál p i p ijetí nebo odchodu d tí, slavení svátk nebo n jaká další významná událost v život n kterého z d tí. D raz na soužití bude v bec hodn spo ívat na vytvá ení a dodržování systému tradic skupiny /n které z d tí m že po izovat a vést fotodokumentaci/, ve v tší mí e je t eba realizovat samostatné akce skupiny s ú astí všech d tí, z nichž n které se mohou stát sou ástí tradic skupiny. M žeme se t eba stát organizátory každoro n se opakující akce pro ostatní skupiny. Všemožn posilujeme aktivní spoluú ast d tí na život skupiny. Aspekt soužití nás logicky povede k harmonizaci sociálních vztah a vazeb. Snažíme se, aby starší pomáhali mladším a byli pro n vzorem a autoritou. Eliminujeme všechny projevy šikany. 6
e/ spole ná budoucnost Za jednu z klí ových charakteristik rodinné výchovy považuje Dr. Mat j ek spole nou budoucnost. V rodin jsou rodi e pln angažováni na osudu dít te. Dokonce na vlastní budoucnost myslí ve vztahu k dít ti. V našich podmínkách nic podobného není možné. Ale n co p ece jen musíme pro tento rys, který by nás o kousek p istr il k rodinné výchov , ud lat. Navozujme takové situace, kdy se neustále s d tmi na n co t šíme nebo když si všichni z n eho d láme starosti. To nás siln vnit n propojí citov i psychicky. Plánujme spolu reálnou budoucnost, promýšlejme spole né akce, vymýšlejme spole n výlety a vycházky, rozhodn me, které z nich by mohly být sou ástí tradic skupiny. Po ítejme, také s d tskou spoluú astí p i koncipování týdenních plán . f/ nezbytnost ádu Specifickou podmínkou rodinné výchovy v kontextu innosti d tského domova je nezbytnost ádu. Ten je zpo átku vn jší, postupn se stává vnit ním a vytvo í jakési základní p edpoklady pro formativní p sobení. Aby naše výchovné p sobení mohlo p inést efekt, jsou nutná pravidla, systém st žejních výchozích bod , které se stanou op rnými sloupy života skupiny. Má-li tento systém fungovat, musí mít ur ité rysy. Vychovatel si p edevším ujasní p edstavu hodnotového systému, který chce v život skupiny prosazovat. Jasn a konkrétn pak formulujeme preferované hodnoty a snažíme se je vyjád it v podob jednoduchých pravidel, tím posílíme pozitivní morální, volní a charakterové vlastnosti dít te. Použijeme co nejmén slov, aby jejich poselství bylo jasné a jednozna né. Jejich d sledkem musí být každodenní konkrétní postoje d tí. M ly by být n jakým zp sobem m itelné. Musíme jasn íci, co za kterých okolností od d tí o ekáváme. To bude vyžadovat vysokou míru profesionality nás vychovatel ve výchovn vzd lávacích postupech, metodách a formách našeho poslání. Stanoveným hodnotám je t eba ur itým zp sobem i vyu ovat. Zárove si uv domujeme, že všechny hodnoty se rodí z kontaktu, z interakce mezi vychovatelem a dít tem. Ke stávající praxi v tšiny skupin pat í formulace jakéhosi „Zákoníku“ nebo „Desatera skupiny“. 7
V této souvislosti je t eba dosáhnout toho, aby d ti sv j „ ád“ chápaly, respektovaly a aby zárove v d ly, že to nese s sebou konkrétní odpov dnost. Pravidla musíme stále ov ovat a posuzovat jejich životaschopnost a aktuálnost. ád nem že být dogmatický, ale musí se dynamicky p izp sobovat zm nám v život skupiny, m nícím se podmínkám a osobním zm nám d tí. Vyvarujme se rozporu mezi slovy a iny. Zachovávání pravidel nezajiš ujeme pomocí sankcí, nýbrž kvalitou vztahu mezi dít tem a vychovatelem. P ijetí „ ádu“ by m lo pat it k významným rituál m skupiny, kontrola jeho pln ní pak každodenní sou ástí komunit. V souvislosti s dodržováním ádu je t eba podotknout, že vychovatel musí znát a vnímat osobnost každého jednotlivého dít te, rytmus jeho zrání a r stu a podle toho volit vhodnou strategii a taktiku. Velmi individuáln je t eba vysv tlit a nau it pravidla hry. Jasn vysv tlujeme své myšlenky, volíme správná slova a iny, vhodn komunikujeme. Oce ujeme dobré postoje, všímáme si i mali kostí. Povzbuzujeme. Napomínáme tak, abychom nenarušili srde ný vztah mezi vychovatelem a dít tem. g/systematicky, jasn a z eteln sm ovat k formování samostatné a odpov dné osobnosti. Rodinná výchova musí systematicky, jasn a z eteln sm ovat k cíli výchovy, kterým je v našich podmínkách vybudování samostatné a odpov dné osobnosti. Rozhodn musíme nau it d ti fungovat samostatn ji v asovém režimu dne. Omezíme povelové ízení, p esn vymezíme pozici a roli každého jednotlivého dít te, konkrétn stanovíme obsah a rozsah sv ených úkol , fixujeme osobní odpov dnost. V tší míru samostatnosti a zodpov dnosti musíme prosadit do školní p ípravy. Stávající praxe je neúnosná. Snažme se také o to, abychom v daleko v tší mí e samostatnosti a odpov dnosti zaangažovali d ti do chodu života skupiny a to nejen v každodenních situacích, ale též p i spole ných akcích. U me d ti co nejvíce jednání a formám styku s okolní ve ejností a institucemi, pov ujme je v této souvislosti p im enými konkrétními úkoly. Podle možností a individuálních p edpoklad zajiš ujme jejich ú ast v zájmových útvarech nebo akcích po ádaných jinými
8
organizacemi, kde je p edpoklad jejich samostatného vystupování. Neizolujme dít v našem omezen formativním prost edí. Povzbuzujme je k p ebírání odpov dnosti, k rozhodování. U me je, aby si samy vytvo ily pracovní plán, kterou práci je t eba ud lat a dokdy, ur it, co je p ednostní a naléhavé. Zvyšme jejich podíl samostatnosti a odpov dnosti p i zajiš ování provozu kuchy ky, gradujme jejich podíl na p kném vzhledu a po ádku sv ených bytových prostor, zvláštní pozornost v nujme odpov dnosti za sv ený majetek. Zd raz ujme d tem jejich vlastní odpov dnost za vztah k životnímu stylu, vlastnímu zdraví, které v mnohém sm ru ovlivní kvalitu jejich p íštího života. Daleko v tší míru samostatnosti a odpov dnosti vyžadujme sm rem k hygienickým návyk m, pé i o sv j zevn jšek a všem sebeobslužným innostem. h/ usilujme o harmonickou osobnost Smyslem rodinné výchovy je samoz ejm celkové formování harmonické osobnosti, a tedy z etel k dalším d ležitým osobnostním stránkám. Jejich výb r a stanovení preferencí bude odviset od faktické pot eby výchovné orientace skupiny a specifického p ístupu vychovatele. P esto vidíme nutnost na tomto míst zd raznit n které vlastnosti, které v kontextu naší práce zvláš naléhav vystupují do pop edí. Pomozme d tem nabýt sebed v ry. Nau me je, aby si ekly: „Já to dokážu“. Povzbuzujme je. Nechejme asto zaznít v tu: „Jsem na tebe hrdý“. Ve me je k úct a poctivosti, u me je mluvit pravdu, respektovat pravidla a práva jiných, cizí osobní majetek, nau me je dodržovat sliby. Ukazujme d tem cestu k citlivosti a soucitu. Dodávejme jim nadšení, rozvíjejme tvo ivost, probouzejme zájem o nové v ci. Vlévejme nad ji, chu do práce, studia, jednání. Snažme se, aby dít stále n co d lalo, aby se nepropásla ani minuta. Svou práci musí vychovatel d lat tak, aby m l neustále v zásob arzenál nabídek a p íležitostí k innosti. M jme na pam ti, že nejv tším nep ítelem vychovatele je zahálka, nuda, strnulá nete nost, odevzdanost, lhostejnost.
9
U me d ti, že sou ástí života jsou námaha, trp livost vytrvalost a p emáhání bolesti, fyzické i duševní. Reagujme tak na trend dnešní doby mít všechno a hned. Zd raz ujme pot ebu pracovitosti a vynaloženého úsilí, bez nichž nebudeme mít nic. Trénujme je také pro prohru. Reagujme na p ílišnou erotizaci d tství a elme nesnesitelné vulgarizaci. U me d ti odvaze a síle jednat podle vlastního sv domí. Znamením odvahy v naší komformistické dob je schopnost odolávat a pevn si udržovat vlastní identitu, hájit vlastní myšlenky a postoje. Zd raz ujme st ídmost, istotu, laskavost, toleranci a pokoru. Ve me d ti k šetrnosti a u me je poznávat a vnímat hodnotu v cí. Mluvme o pr m rném platu a porovnávejme s hodnotami v cí, které vytvá ejí servis sloužící dít ti. Vysv tlujme jim, jak jsou na tom dob e v porovnání s mnoha vrstevníky. Umož ujme jim praktickou zkušenost s pen zi. Nau me je neplýtvat pen zi, ve me je k tomu, aby dokázaly plánovit a s aspektem šet ení p istupovat ke svému kapesnému. Pomáhejme jim, aby nespadly do pasti nadm rného konzumu. U me je kultu e dávání. Zkusme dosáhnout finan ní spoluú asti na život a pot ebách skupiny. Podílejme se p im eným zp sobem nap . na nákupu aje a cukru nebo sirupu, uvažujme o symbolické spoluú asti p i po izování dárk p i oslavách svátku ostatních d tí, u me je vyjád it i formou jednoduchého dáre ku svou vd nost vychovatel m. Ovliv ujme u d tí schopnost empatie, um ní vcítit se do myšlení a jednání druhého. U me d ti vid t sebe a d ní kolem o ima druhého, snažme se toho druhého pochopit a porozum t mu. S tím do zna né míry souvisí ešení konflikt , které vznikají zákonit , ale kde práv úrove vztah ovlivní zp sob jejich ešení. Stimulujme je k nejvhodn jšímu ešení situace. Nau me je vyhýbat se zbyte ným konflikt m. Vybavme je poznáním, že n kdy budou muset i ustoupit a p ípadn odpustit. Nau me též d ti p istupovat k problém m a ešit je, vytvá ejme u nich schopnost problém pojmenovat, ozna it a popsat. Pomáhejme s vyhledáváním možných ešení, pora me s výb rem nejvhodn jšího. Reagujme na nar stající agresivitu. Ta je sice formou energie dít te, bez našeho zásahu se však m že stát destruktivní. Jist si uv domujeme, že u našich d tí je silná poptávka po podívané plné násilností. asto jde o út k p e nudou a touhou po siln jších 10
prožitcích. Musíme ji tedy usm r ovat pozitivním zp sobem, p edevším sportem. Dop ejme jim p íležitost k úsp chu. Zprost edkujme d tem ve v tší mí e spojení s p írodou. Abychom nalezli p írodu, musíme ven a uv domit si námahu z ch ze. Abychom ji objevili musíme se ztišit, ml et, ekat. Pro naše d ti p icházející z hlu ného sv ta je to velmi náro né. Pro naši práci je kontakt s p írodou nezbytný, navíc k tomu máme optimální podmínky. Provozujme trekking, turistiku, výlety, vycházky, zprost edkujme d tem úžas z krajiny a elme tak novému druhu negramotnosti, kdy lov k už není schopen žasnout a cítit pot šení z pozorování krajiny, v n istého vzduchu a zp vu vody. P íroda je školou pokory, ukazuje cestu od ekologie ke sv domí. A nakonec ješt zmínka o humoru. Sm jme se asto s d tmi. Humor je rozpoušt dlem mnohého nap tí.
3) N které výchovné prost edky
a/ komunikace Požadavek rodinné výchovy nov vymezuje pozici dít te. Z objektu výchovné manipulace musíme u init dít aktivním subjektem. V této souvislosti se stává komunikace mezi vychovatelem a dít tem velmi zásadním výchovným prost edkem. M žeme tvrdit, že míra soužití, kterou jsme zd raz ovali v p edchozí kapitole, je do zna né míry dána kvantitativním rozsahem a charakterem a p edevším kvalitou komunikace. M lo by nás ustavi n trápit v domí nedostatku asu pro komunikaci. N kdy musíme p ekonávat vlastní nechu ke komunikaci, zvlášt tehdy, kdy podv dom nechceme o problémech slyšet. N kdy musíme p ekonávat bariéru odporu ze strany dít te. To vše nás nesmí odradit. Najd me si as, abychom mohli mluvit každý den se všemi d tmi mezi ty ma o ima. D ti musí mít jistotu, že jejich slova jsou slyšena. Proto jim naslouchejme s plnou pozorností. Dávejme drobné podn ty, respektujme ml ení, zdržujme se unáhleným úsudk m, vyhýbejme se okamžitým ešením. Nebojme se také, jakožto vychovatelé chválit sami sebe navzájem. Dob e odvedená práce, nesmí z stat nepovšimnutá. Tím snáze umocníme klima vzájemného porozum ní, up ímnosti, jistoty, d v ry, 11
spravedlnosti a do zna né míry eliminujeme komunika ní bariéry. D tí siln vnímají naši vzájemnou komunikaci a tím p ejímají náš vzor chování. b/ odm ny a tresty Zvláštním rysem rodinného života je d raz na soužití namísto promyšlených výchovných technik a praktik. Výchovnou technikou máme na mysli p edevším odborné zacházení s odm nami a tresty. V rodinné výchov je nad tuto technologii povýšena rovina osobního vztahu. Rozhodující musí být vztah mezi dít tem a tím, kdo odm uje nebo trestá. Ú innost odm n a trest totiž stojí a padá s d v rou a celkovým vzájemným vztahem. Jestliže se dít ti za každý drobný úsp ch dostane kladné stimulace, je velká pravd podobnost vst ícného jednání. P edpokladem ú inku trestu musí být pocit viny u dít te. Dít musí v d t, že narušilo sv j vztah k vychovateli. Bez t chto podmínek se trest stává aktem prostého násilí. Jestliže za každou chybou dít te p ijde trest a nic víc, dít se správnému jednání nenau í. Cílem rodinné výchovy je nastolení takového systému, který funguje tak, že se d ti bez jakéhokoliv vn jšího násilí pod izují naší v li. Tresty a autoritá ské myšlení a jednání je t eba nahradit vzájemnou spoluprací. Donucovací prost edky nahrazujeme p esv d ováním. Vychovatel, který vstoupí s dít tem do konfliktu, je nucen použít jeden trest za druhým. Výsledkem je stále problémov jší dít . M jme na pam ti, že pochvala je vždycky ú inn jší než trest. Nikdy netrestejme, dokud jsme nevy erpali všechny prost edky. Nejednejme v daném okamžiku pod vlivem afektu, se zlobou v o ích a s urážkou na rtech, nýbrž se soucitem a nad jí do budoucnosti. Každodenn p ed nás vstoupí pot eba vyhubovat n kterým d tem. Odlišme dobré a pot ebné vyhubování od neú inného mentorování, které nep ináší žádný efekt a deklasuje nás v o ích dít te. Vyhubovat d tem tak, že dosáhneme pozitivního a t eba i trvalého výsledku, je um ní. Musí být disciplinované, okamžité, správné a jasné, ú inné a musí mít správnou intenzitu. Musí být z n ho jasn patrné, že nesm uje proti dít ti, ale jeho chování. Pak je pozitivní. V souvislosti s problematikou odm ování a trestání ú i me na záv r zmínku, že se musíme nau it i um ní odpoušt t. Odpušt ní totiž zabra uje zhoršování vztah . Má úžasnou schopnost zm nit druhého. 12
Jist si uv domujeme, že odpoušt t neznamená omlouvat. Chyba z stane vždy chybou. Odpušt ní není projevem slabosti, je p edevším výrazem lásky k dít ti a d kazem mravní síly a vysp lé autority. Pro život skupiny je zárove jakousi injekcí nad je. c/ škola Reakce d tí na školu je ur itým zp sobem generální zkouškou, ve které jsou zhušt ny všechny problémy, které se u našich d tí objeví pozd ji v samostatném život . Vyhlídka tedy pro nás nijak p íznivá. V drtivé v tšin zvládají naše d ti školní úkoly a povinnosti s obtížemi. Ne vždy jde o absenci intelektuálních p edpoklad . Tém stoprocentn však skoro vždycky chybí motivace. V domí odpov dnosti, prestižní motivy, ale i strach z kritiky nad ízených vedou vychovatele k tomu, že v nuje p íprav na vyu ování neúm rný asový prostor. Výsledkem je, že život skupiny je p es školní týden doslova paralyzován a v podstat se redukuje na školní p ípravu a odkládání d tí p ed televizní obrazovku, po íta nebo v lepším p ípad jejich uvoln ní ke spontánním zájmovým, p edevším pohybovým aktivitám. Prostor pro formativní p sobení jsme museli vyklidit, nebo pojetí p ípravy v naší režii je extenzivní a tak ka výhradn založené na p ímém dohledu vychovatele, s malou aktivní spoluú astí dít te a p edevším s nedostate ným podílem samostatného a odpov dného p ístupu k pln ní daných úkol . Vytvá í se tak situace, která je málo únosná jak pro vychovatele , tak i pro samotné dít , nebo nep ináší ani jednomu ani druhému o ekávaný a p edpokládaný efekt. Podstata ešení problému musí spo ívat v hledání cesty, vedoucí od extenzity k intenzit . Jde tedy nejen o spln ní ur ité sumy požadavk školy, ale také o to, jak ovliv ujeme postoje a návyky d tí, jak je vedeme k logickému myšlení, jak je u íme u it se, pracovat s informacemi, zda si osvojují metody sebevzd lávání a p edevšímjestli si odnášejí schopnost samostatn pracovat jako významný postulát celého dalšího života. P ípravu musíme chápat jako významný prost edek pro rozvoj v le, cílev domosti, pom ru k práci, vytrvalosti a pe livosti, odpov dnosti, smyslu pro po ádek a pravidelnost práce. Dít by m lo vid t v p íprav na vyu ování základní metodu p íští spole ensky užite né práce.
13
Efektivnost p ípravy bude v mnohém záviset na formách. Jeden z nejv tších nedostatk naší praxe vyplývá ze snahy provád t p ípravu v podstat vyu ovacími metodami. Proto dejme uplatn ní nejenom form individuální, ale za a me p ípravu ve dvojicích, ve skupinách, uplatn me metodu konzultací, organizujme stálé patronáty, prokládejme p ípravu zábavnými formami, kvízy, hrami. Využívejme studijních po íta ových program , pracujme s encyklopedickou a populárn nau nou literaturou. Naší povinností je zajistit dít ti nezbytné podmínky pro p ípravu, vhodné studijní a pracovní prost edí, jeho funk ní uspo ádání, soubory pom cek, pot ebnou literaturu. Berme na z etel požadavky duševní hygieny. Když pak p ikro íme k p íprav , doce me organiza ní stránku. Na skupin musí existovat jasné ur ení pravidel pro u ení. Navo me správnou pracovní pohodu, doce me psychologickou p ípravu. D ti se sv ují s tím, co se událo ve škole, prohlížíme ŽK, sešity, chválíme, povzbuzujeme. Dít musí nabýt p esv d ení, že nám na jeho výkonu mimo ádn záleží. Dejme rovn ž v této fázi d tem p íležitost sd lovat své školní zážitky. Nekritizujme u itele p ed d tmi. Úpln na za átku vlastní p ípravy by si m ly d ti nejd íve zopakovat /p eu it/ pr b h uplynulého vyu ovacího dne. To v naší praxi chybí a p itom jde o rozhodující moment trvalejšího osvojení poznatk a vykro ení ke školní úsp šnosti. Vychovatel se p esv d uje, co si dít zapamatovalo. Pak teprve p ikro íme k psaní úkol a p íprav na p íští den. Za ínáme nejnáro n jšími úkoly, st ídáme p edm ty, vytvá íme podmínky pro koncentraci. Snažíme se o samostatný p ístup dít te, radíme, podn cujeme, zd raz ujeme vlastní sebekontrolu. U íme ú elným zp sob m zapamatování, neustále navazujeme na poznatky d íve osvojené, soust e ujeme jejich pozornost k hlavním bod m. Doce ujeme dovednost správného tení s porozum ním, schopnost ešit samostatn úkoly, zam ujeme se na znalost zdroj informací a práci s nimi. Celkov zd raz ujeme pracovní strategii než díl í v domosti. Rozhodujícím faktorem pro nás musí být motivace ve všech aspektech. asto nechejme znít v tu: „Ty to dokážeš, já jsem s tebou a v ím Ti“. Šanci na úsp ch má v podstat pouze vychovatel, který dovede motivovat d ti, kde existuje citové propojení mezi
14
vychovatelem a dít tem a kde výkon dít te m že být mimo jiné stimulován také snahou nezklamat svou tetu nebo strejdu. d/ televize Výchovné výsledky sv ené skupiny budou v mnohém odviset od toho, jak se vychovatel vypo ádá s existencí televize. M že totiž výrazn oslabit naši výchovnou roli. Nedostaneme –li ji pod ú innou kontrolu, bude požírat as na úkor osobního kontaktu s d tmi, ovliv ovat jejich zp sob myšlení, ád a životní styl. Je nutné nau it d ti „sledovat program“ a ne dívat se na televizi. Zpravidla hltají televizi jenom proto, že nemají na práci nic lepšího. Hledí , aniž by vid ly. D ti pot ebují vodítko, jinak vidí všechno a bez ohledu na stupe zralosti. Musíme je u it udržovat kontakt s realitou, obnovit kontakt se skute ným životem. Televize je filtr, který jim brání v normálním styku se skute ností. D ti navyklé na virtuální realitu mohou žít v nebezpe ném zmatku, kde jsou set ené hranice mezi skute ností a fikcí. Televize prokazateln vytvá í u d tí fiktivní skute nost, která jim m že zm nit v domí do té míry, že jim nedovolí rozvinout vlastní schopnosti. Chra me je také p ed p ílišnou agresí, nadm rným p ísunem „ erné kroniky“, násilí a sexu. Nau me je odolávat vlivu reklamy, ukazujme jim, že ji musí brát s rezervou. Musíme um t využívat televizi: t ídit získané v domosti, za le ovat je do souvislého celku, u it d ti výb rovému p ístupu k televizním program m, regulovat as trávený p ed televizní obrazovkou. Spole n sledujme vybrané programy, diskutujme o nich, komentujeme je. Ale p edevším p edkládejme d tem alternativu, která bude spo ívat v tom, že nau í d ti nacházet pot šení z innosti a tvo ivosti.
4) Záv rem
Naše sm ování k rodinné výchov by m lo nazna it mimo jiné jeden nový rys: m lo by vtisknout každé skupin specifickou tvá , v níž se zobrazí nejen kvalita práce výchovného týmu, ale též jejich životní postoje, temperament a zájmové spektrum. Tak se fakticky pozná, kde p sobí vychovatelé, kte í jsou schopni nesmazateln vstoupit do života dít te a sehrát v n m neopakovatelnou roli.
15
A práv o takové vychovatele nám na naší cest kvalitativních zm n v rodinné výchov jde. Takoví vychovatelé jsou si v domi toho, že „lidová tvo ivost“ jejich práce m že být sice obohacující, ale pouze v propojení s erudovaným p ístupem dozná svých vysokých kvalit. Kéž se nám tento text stane výzvou k dalšímu sebevzd lávání, k získávání nových metod práce, návyk , dovedností, abychom kvalitativn rozvíjeli osobnost našich d tí a zasloužili se o jejich úsp šnou integraci do spole nosti. V eladné 3. 1. 2005 / 17.5.2006 Auto i: Mgr. Miroslava ervenková Mgr. Milan Ze ák Mgr. Tomáš Kanálik Dodatek: V metodickém materiálu bylo použito vedle poznatk a zkušeností autor z praxe myšlenkového odkazu PhDr. Zd. Mat j ka, Dona Bosca a Bruno Ferrera.
16
