Rodina z pohledu Křesťanské sociální etiky

Rodina z pohledu Křesťanské sociální etiky ETF 2013

Křesťanská sociální etika



Vědecký obor – součást teologické etiky . Stanovuje etické principy, zásady a normy, které se týkají nikoli chování jedince (= individuální etika), ale správného fungování sociálních struktur – institucí (rodina, ekonomika, politika, zákony, kultura, sociální sluţby atd.). V tom je rozdíl oproti etice v sociální práci (Fischer), i teologické etice pro praxi (Milfait Milfait), ), které se týkají především rozhodování jednotlivého sociálního pracovníka. Jako kaţdá teologie vychází z Bible a z tradice církve. Těsně souvisí s filozofií, politologií, sociologií, ekonomikou. Samostatný předmět ve 3. ročníku Jaboku a PSP ETF

1

Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2013

 

 

2

Sociální nauka katolické církve 



1

Katolická církev se v posledních 120 letech tímto tématem intenzivně zabývala a vytvořila ucelený systém názorů na sociální témata, který povaţuje za závazný pro své členy a za závaţný návrh pro všechny lidi dobré vůle (sociální nauka církve – SNC). Vyjádřila ho v dokumentech magisteria a nejnověji v Kompendiu sociální nauky církve (2004, česky 2007). Ostatní církve nemají takto systematické vyjádření, procházejí vlastním vývojem, ale v poslední době se stále více podílejí na sociálním myšlení katolické církve; některé dokumenty vydávají společné ekumenické komise (např. u nás Pokoj a dobro).

Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2013

3

Oblasti křesťanské sociální etiky 

Úroveň státní: 



  

10

Politika (GS II-4) Hospodářství (GS II-3) Práce Rodina (GS II-1) Vzdělání, kultura, média (GS II-2)



Úroveň globální: Ekologie  Mír (GS II-5,1)  Sociální spravedlnost (GS II-5,2) 

Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

4

Rodina jako první přirozené společenství 









10

Součást Boţího plánu, ustanovena při stvoření člověka: Gn 2,18; 2,24; 1,18. První přirozené společenství, které se těší vlastním nezadatelným právům, střed ţivota společnosti. Rodina má primární postavení vůči společnosti a státu; stát musí rodinu chránit a podporovat. Rodina má ústřední postavení pro osobu: v ní se člověk rodí a roste. Rodina přispívá jedinečným a nenahraditelným způsobem k dobru společnosti. Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

5

Manželství jako základ rodiny 







10

Nutným předpokladem vzniku a existence rodiny je manţelství. Manţelství je veřejně potvrzený svazek muţe a ţeny; jeho charakteristickými znaky jsou jednota, nerozlučnost, věrnost a plodnost. Ţádná veřejná moc nesmí zrušit přirozené právo na manţelství ani modifikovat jeho základní vlastnosti nebo cíle. Katolická církev chápe manţelství jako svátost: svazek muţe a ţeny je potvrzen samotným Bohem. Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

6

Teologie manželství  

Základní biblické texty: Gn 1-2; Mt 19,4-9; Ef 5,25-32. Podle křesťanského pojetí je manţelství   





8

Trvalé ţivotní společenství muţe a ţeny (to předpokládá věrnost a nerozlučnost) Zaměřené k jejich společnému dobru a k plození a výchově potomků (cíl) Uzavřené odpovídající právní formou.

Tyto principy manţelství povaţují křesťané za dané přirozeným právem – tedy tím, které se vztahuje na všechny lidi (nejen na katolíky a nejen na křesťany). Proto křesťané povaţují trvalou monogamní rodinu za základ náboţenské i civilní společnosti a odmítají všechny jiné formy souţití (mnohoţenství, mnohomuţství, více následných manţelství, kolektivní rodiny, nesezdaná partnerství, registrované partnerství homosexuálů apod.). Na těchto principech se shodují všechny křesťanské církve (s rozdílnostmi v konkrétních aplikacích), prosazují je také křesťansky orientovaní politici a zákonodárci. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

7

Alternativní modely rodiny 

Křesťanství odmítá všechny alternativní modely rodiny: 



 

10

Mnohoţenství (polygamie), mnohomuţství (polyandrie) Časově následné mnohoţenství / mnohomuţství Homosexuální partnerství s výchovou dětí Nesezdaný partnerský ţivot Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

8

Manželství a rozvod 





10

KSNC 225: Povaha manţelské lásky vyţaduje stálost manţelského vztahu a jeho nerozlučitelnost. Skutečnost, ţe do občanských právních systémů byla uvedena moţnost rozvodu, vedla k rozšíření relativistického pojímání manţelského svazku, coţ se projevilo jako „opravdová sociální rána“. Církev toleruje pouze odloučení manţelů za trvání manţelského svazku, nikoli zrušení manţelství. Uznává také moţnost občanského (nikoli církevního!) rozvodu, pokud je „jediným moţným způsobem, jak zajistit určitá oprávněná práva, jako je péče o děti nebo ochrana majetku“ (KKC 2383). Občansky rozvedení partneři však zůstávají vázáni církevním manţelstvím, proto nemohou uzavřít další církevní sňatek. Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

9

ČCE: sňatek rozvedených 



10

Rozvod je zářezem v lidském ţivotě, pádem, který – bez ohledu na míru zavinění – poznamenává oba manţele i jejich děti. Podíl viny na rozpadu manţelství je třeba brát váţně. Avšak stejně váţně je třeba chápat zvěst o boţí milosti a odpuštění. Ve světle odpuštění a moţnosti nového začátku lze v ČCE poţehnat manţelství rozvedených. Předsvatební rozhovor můţe být příleţitostí k vyznání podílu viny a k zvěstování odpuštění. Rozhovor tohoto druhu nemá být výslechem či poukazováním na morální slabiny; charakterem se blíţí spíše zpovědi. Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

10

CČSH: Druhé manželství 

10

Je-li uzavíráno druhé manţelství, pak jen za Jepředpokladu předcházející svátosti pokání, v němţ oba manţelé předstoupí před Boha s vědomím, ţe jiţ nejméně jednou došlo k lidskému selhání v manţelství, prosí Boha o nové poţehnání a jeho přítomnost v novém manţelském svazku. Věřící je povinen se ve druhém manţelství snaţit, aby v něm neopakoval chyby a selhání z manţelství prvního. Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

11

Nerozlučitelnost manželství v pojetí východních církví 

10

Rozvod a nové manţelství vychází u východních církví z předpokladu, ţe manţelství jako svátost není nějakým magickým aktem, ale darem lásky Boţí. Člověk je ale tvorem velmi nestálým a křehkým, který často hřeší. V této situaci můţe prosit Boha o proniknutí manţelství láskou, ale můţe se také ukázat neschopný rozvíjet lásku ve společném ţivotě. Církev můţe potvrdit, ţe Boţí láska nebyla přijata, a můţe tolerovat rozluku a povolit nové manţelství. Východní církve zastávají stanovisko, ţe církev musí mít moţnost chránit nevinného manţela před důsledky hříchu jeho partnera. Nepovaţuje se také za normální, aby vynucená zdrţenlivost, která je zavazující pro určité společenství, byla jako trest vynucována na těch, kteří byli zrazeni a opuštěni svým partnerem. Z tohoto důvodu východní církve, opírajíce se o Matoušovu klauzuli a učení některých církevních Otců, nevylučují moţnost nového manţelského svazku. V pravoslavné teologii je rozvod vnímán pouze jako dispenz udělený nevinné straně s tím, ţe nauka o nerozlučitelnosti manţelství zůstává zachována.


12

Důvody rozvodu: pravoslavná církev 



 





 



1/ Cizoloţství. Matouš: „kaţdý, kdo propouští svou manţelku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoloţství; a kdo by se s propuštěnou ţenou oţenil, cizoloţí.“ 2/ Bigamie: uzavření nového manţelství, před ukončením předcházejícího manţelství smrtí, rozvodem, nebo zrušením. 3/ Zlý úmysl: jeden z manţelů projevuje úmysl usmrtit svého partnera. 4/ Silný otřes: zlé a amorální jednání, např. úmyslný potrat. Úmyslné porušování pravidel „dobrých mravů“ nevytváří moţnost pokojného souţití partnerů. 5/ Opuštění manţela. 6/ Rozhodnutí vést mnišský ţivot: je třeba souhlasu druhého manţela. 7/ Neschopnost vést pohlavní ţivot: porucha před vznikem manţelství utajovaná, trvá určitý čas po uzavření manţelství a existuje i v průběhu konání rozvodového procesu. 8/ Duševní choroba: dlouhodobá, neumoţňuje duchovní souţití manţelů. 9/ Malomocenství. Tento důvod, je historického charakteru. Dnes, kdy je tato nemoc léčitelná, převládají názory ţe nemusí být důvodem rozvodu. 10/ Nezvěstnost. V případě, ţe je jeden z manţelů formálně vyhlášen za nezvěstného. 10


13

Katolická církev: Nesezdané partnerství 



10

Smilstvo je tělesné spojení svobodného muţe se svobodnou ţenou, kteří neuzavřeli manţelství. Závaţně odporuje důstojnosti osob a lidské pohlavnosti, přirozeně zaměřené jak na dobro manţelů, tak na plození a výchovu dětí. Kromě toho je to těţké pohoršení, jestli se tím mravně kazí mládeţ. KKC, § 2353 Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

14

CČSH: Nesezdané partnerství 

10

Partneři, kteří odmítají uzavřít manţelství, se ve většině případů vědomě či nevědomě vyhýbají plné zodpovědnosti vzít na sebe všechny úkoly a těţkosti, které s manţelstvím a rodinou souvisejí. Také jejich stupnice ţivotních hodnot bývá v rozporu s hodnotami, které pro nás stanovil Bůh. Není moţno souhlasit s nesezdaným souţitím „na zkoušku“, které v současné době často praktikuje mládeţ, ani takovým nesezdaným souţitím, které si partneři představují jako stav trvalý.


15

Nesezdané partnerství – ČCE 

10

Samostatný soubor (pdf (pdf))


16

Homosexualita 





Homosexualita označuje vztahy mezi muţi nebo ţenami, kteří pociťují pohlavní přitaţlivost, výlučně nebo převáţně, k osobám téhoţ pohlaví. Během staletí a v různých kulturách se projevuje velmi rozmanitými způsoby. Její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný. Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako velkou mravní spoušť, vţdy prohlašovala, ţe „homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené“. Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání ţivota. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V ţádném případě nemohou být schvalovány. Nezanedbatelný počet muţů a ţen má hluboce zakořeněné homosexuální sklony. Toto zaměření, které se objektivně vymyká řádu, je pro většinu z nich zkouškou. Proto mají být přijímání s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boţí vůli ve svém ţivotě, a jsou?li křesťany, spojit těţkosti, s nimiţ se mohou setkat v důsledku svého stavu, s obětí Pána na kříţi. Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Skrze ctnost sebeovládání, jeţ vychovává k vnitřní svobodě, často skrze podporu nezištného přátelství, modlitbu a svátostnou milost mohou a mají se postupně a rozhodně přibliţovat ke křesťanské dokonalosti. (KKC 2357 – 2359) 10


17

Společné stanovisko deseti církví k přijetí zákona o registrovaném partnerství homosexuálů Níţe podepsané církve se společně obracejí na prezidenta republiky a na Senát Parlamentu ČR se ţádostí, aby bylo odmítnuto přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Jsme přesvědčeni, ţe rodina je základní sloţkou společnosti a je nenahraditelná. Manţelství muţe a ţeny je důleţité pro zdravý vývoj dětí, které potřebují zázemí a pocit bezpečí. To jim dává společenství s otcem a matkou. Dobře fungující rodina je nejlepším předpokladem zdravé společnosti v budoucích generacích. Demografická křivka v České republice prozrazuje nízkou porodnost, ve které jsme se dostali na předposlední místo ve světovém měřítku. O to důleţitější potom je, aby rodině byla přiznána v naší společnosti váţnost a úcta. Obáváme se, ţe celková atmosféra české společnosti nepřeje stabilitě manţelství, soudrţnosti rodiny a péči o děti. Nepovaţujeme za náleţité jakékoliv snahy o vytváření alternativy k heterosexuálnímu manţelství, jakoţto nutnému předpokladu zdravého vývoje dětí.









10


18







 



V naší demokratické společnosti není nikdo pronásledován a lidé kromě rodiny vytvářejí různá společenství mezilidské pomoci. Není zde žádný důvod k tomu, aby právě typ soužití homosexuálů byl preferován před jinými. Domníváme se, že přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví povede k dalšímu oslabení významu rodinného života a povede k chaosu v hodnotové orientaci, zejména mladé generace. Jako křesťané jsme přesvědčeni, ţe naše společnost potřebuje posílit právní a sociální postavení rodiny, jakoţto základní jednotky společnosti, včetně odpovědného rodičovství. Jménem uvedených církví: Mons.. Jan Graubner Mons Graubner,, předseda České biskupské konference ThDr.. Pavel Černý, Th.D ThDr Th.D.. předseda Rady Církve bratrské ThMgr.. Vladislav Volný, biskup Slezské církve evangelické a.v. ThMgr ThDr.. Kryštof, PhD., arcibiskup praţský a českých zemí Pravoslavné církve ThDr Rudolf Bubík Bubík,, biskup Apoštolské církve PhDr. Dušan Tillinger Tillinger,, Evangelická církev a.v. v ČR Mgr. Josef Červeňák Červeňák,, superintendent Evangelické církve metodistické Mgr. Jaroslav Pleva, předseda Úzké rady Jednoty bratrské Ing. Vladislav Donát, předseda Bratrské jednoty baptistů Pavel Šimek, předseda Církve adventistů sedmého dne Křesťanská sociální etika. M. Martinek. 10. ledna 2006

10

Jabok 2008

19

Stanovisko Synodní rady ČCE k otázce zákona o registrovaném partnerství 



10

Synodní rada ČCE rozumí důvodům vzniku zákona o registrovaném partnerství v tom smyslu, ţe zákon se snaţí odstraňovat praktické problémy, tvořící překáţky souţití osob stejného pohlaví. Občanská společnost uţ dávno nepřijímá tradiční křesťanskou morálku s dřívější samozřejmostí, tradiční pilíře morálky jsou opouštěny, společnost na sebe bere odpovědnost za tvorbu morálních hodnot nových. V šíři a hloubce změn tradičních hodnot ţivota, ke kterým došlo a dochází je legalizace podmínek souţití osob stejného pohlaví pouze malou částí. Synod Českobratrské církve evangelické v roce 1999 v rámci svého poselství naznačil úkol církve takto: Chceme se učit rozumět jejich (tj. homosexuálů) problémům a zřetelně jim povědět, že ve společenství církve mají své důstojné místo. Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

20









10

Lidé jinak sexuálně orientovaní zůstávají napořád Boţím stvořením a patří jim naše láska, úcta a respekt. Chceme být schopni spoluţít s lidmi homosexuálně orientovanými a pomáhat jim ţít ve společenství s druhými, i s těmi, kteří se na ně zatím dívají přezíravě. Manţelství rozumíme jako jedinečné příleţitosti k objevování a proţívání všech krás ţivota a k odpovědnému plnění ţivotních úkolů člověka ve vzájemné věrnosti a důvěře. Proto máme za správné, aby rodinné zázemí pro růst dítěte poskytovalo láskyplné a věrné souţití muţe a ţeny. Naopak jsme přesvědčeni, ţe před lidmi i před Bohem je špatné jakékoliv souţití, do něhoţ člověk vstupuje, aniţ by s právy přijal i povinnosti a trvalou odpovědnost za svého partnera. Podobně špatné je jakékoli souţití, v němţ jedna bytost poniţuje nebo zneuţívá druhou, i souţití, řízené úmysly konzumními, zištnými či sobeckými. Praha, 24. ledna 2006


21

Plození a výchova dětí 







10

Potraty: člověk se stává člověkem v okamţiku početí, potrat je tedy zabití. Plánované rodičovství: odpovědně v souvislosti s finančními a časovými moţnostmi, věkem apod.; katolická církev – pouze přirozené metody, kaţdé sexuální akt by měl být otevřen plození. Výchovná odpovědnost rodičů: jejich základní právo i povinnost do 18 let; rodiče rozhodují o typu školy; pouze v případě nefunkčnost rodičů nastupuje odpovědnost státu (OSPOD, sobsidiarita sobsidiarita)) Náhradní rodinná péče


22

Umělé oplodnění 



10

Tyto techniky (inseminace a umělé oplodnění homologické), prováděné uvnitř manţelského páru, snad nepůsobí takové škody, ale zůstávají mravně nepřijatelné. Oddělují pohlavní úkon od úkonu plození. Akt, kterým se počíná existence dětí, uţ není úkonem, kterým se dávají dvě osoby jedna druhé, nýbrţ úkon, „který svěřuje ţivot a totoţnost embrya moci lékařů a biologů a zavádí vládu techniky nad původem a určením lidské osoby. Takový vztah nadvlády sám o sobě odporuje důstojnosti a rovnosti, jaká musí být společná rodičům i dětem“. „Z mravního hlediska je plození zbaveno své vlastní dokonalosti, kdyţ není chtěno jako plod manţelského styku, a tedy zvláštního úkonu manţelského spojení… pouze respektování pouta, které existuje mezi pravými významy manţelského úkonu a respektováním jednoty lidské bytosti, umoţňuje plození ve shodě s důstojností osoby.“ (KKC 2377) Techniky, které štěpí spojení rodičů zásahem nějaké osoby cizí manţelskému páru (darování spermatu nebo vaječné buňky, propůjčení dělohy), jsou těţce amorální. Takové techniky (inseminace a umělá oplodnění od jiného dárce) porušují právo dítěte narodit se z otce a matky, které zná a kteří jsou spojeni manţelstvím. Zrazují „výlučné právo manţelů stát se otcem a matkou jeden prostřednictvím druhého“. (KKC 2376) Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

23

Rodinná politika není sociální politika! 



10

Sociální politika: řeší situace potenciální nebo reálného sociálního vyloučení – rodina ţijící v chudobě, rodina s dítětem se zdravotním postiţením, rodina s domácím násilím… Rodinná politika: chrání a podporuje rodinu – zajišťuje dostatečný příjem pro rodiče pečující o děti, pro nezaopatřené děti, nabízí moţnosti pro předškolní výchovu, pro sloučení rodičovských a kariérních rolí… Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

24

Sociální zabezpečení rodiny 



„Pravidla volné soutěţe zvýhodňují ty, kdo do rodiny vkládají málo nebo nic, a znevýhodňují ty, kdo do ní vkládají hodně, např. tím, ţe mají více dětí“ (PD 50). To by měl kompenzovat sociální systém. V současné ekonomickoekonomicko-politické situaci v ČR je rodina znevýhodněna: 



10

Ekonomika: specificky rodinné výkony nejsou na trhu ţádané – kdo vychovává děti, ten realizuje výkony mimo trh: „Činnost v rodině by měla být uznána i společensky a toto uznání by se mělo projevit i v jejím finančním ocenění“ (PD 51). Politika: systém rodinných a rodičovských příspěvků privileguje bezdětnost a penalizuje rodičovství. Rodiny s více dětmi jsou u nás sociálně nejpostiţenější skupinou obyvatel (PD 51). Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

25

Důsledky 





10

Demografie: stárnutí populace – důchodová krize; úbytek počtu obyvatel – příleţitost pro imigranty z jiných kultur Kvalita budoucích generací: neúplné rodiny, nevlastní rodiče, ústavní výchova – absence bazální důvěry a muţských i ţenských vzorů Hodnotový systém: výchova k individualismu, egoismu, konzumismu Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008

26

http://www.rodiny.cz:: http://www.rodiny.cz „Fakta o rodině“ 

NCR je nestátní neziskovou organizací, jejímţ cílem je     



monitorovat společenské podmínky, které se vztahují k rodině, podporovat a iniciovat prorodinné aktivity v naší zemi, přinášet zahraniční zkušenosti v oblasti rodinné politiky i konkrétní nabídky pro rodiny, podporovat zdravé, fungující rodiny a pomáhat vytvářet prorodinné klima ve společnosti.

Bylo zaloţeno v r. 1996 Českou biskupskou konferencí a jeho činnost respektuje zorný úhel pohledu katolické církve. V pastorační práci se angaţuje jako koordinační a informační centrum pro diecézní a regionální centra pro rodinu. 10


27

Rodina z pohledu Křesťanské sociální etiky

Recommend Documents