Rodačka Míla Myslíková Majáles 1956 nadlouho poslední Borovina živá dodnes Dopravní dopoledne s novinkou Carmen pod širým nebem

Rodačka Míla Myslíková Majáles 1956 nadlouho poslední Borovina živá dodnes Dopravní dopoledne s novinkou 5/2012

Carmen pod širým nebem

Jaro ve znamení motorismu a historie. Více na str. 20

Zvon na třebíčské věži má po mnoha letech nové srdce. Více na str. III. Foto: Pavlína Pojerová

Třebíčské kulturní léto 2012

Slovo na úvod

aneb Pro každého něco

Vážení čtenáři, milí Třebíčáci, poslední květnový víkend proběhne na stadionu Pod kostelíčkem krajský sokolský slet. Pro toho, kdo do Sokola nechodil, případně vyrostl v době, kdy vám ve škole oznámili, že budete cvičit na spartakiádě, a víc se s vámi nebavili, to může být jen jedna z mnoha kulturních či sportovních akcí, kterých se v našem městě pořádá každý víkend několik. Naštěstí je v Třebíči pořád dost těch, kteří pamatují sokolovnu ve Smrtelné ulici, kteří chodili či chodí na stadion Pod Kostelíčkem, jezdili či jezdí na Jurenkovu osadu u rybníka Hranečníka nebo mají v paměti uloženo něco jiného sokolského, pro ně osobně významného. A že je co pamatovat, když Sokolu jako takovému je letos 150 a tomu třebíčskému 130 let. Pro Třebíčáky, kteří sokolskou jednotou prošli, nenapíšu nic nového. Ale ty, kteří nechodili do cvičení ani k táborníkům, nejezdili na tábory u Horního Mrzatce nebo na zmíněnou osadu, bych rád přesvědčil, že právě v našem městě je minulá i současná činnost sokolské jednoty ještě bohatší než kdekoli jinde v České republice. Spojuje to nejlepší ze sokolských tradic s věcmi moderními, takže je přitažlivá pro všechny generace. Je to pár týdnů, co v Národním domě proběhla přehlídka sokolských ochotnických divadelních souborů jako připomínka, že ochotnické divadlo držela v Třebíči dlouhá léta Sokolská scéna. Je to naopak už několik sezon, co se třebíčští Sokolové věnují populárnímu florbalu a dokážou stavět chlapecká i dívčí družstva navzdory tomu, že ve městě máme hned dva florbalové oddíly. A je to už více než deset let, co sokolské rodiny jezdí na tábory v indiánských týpích, aby spojily klasický dětský táborový program s programem rodinným. Za sílou a bohatostí dnešního třebíčského Sokola stojí generace činovníků, kteří v dětství prošli tábornickými perutěmi vedenými Jiřím a Zdenou Herzánovými. Že bude mít takové pokračovatele předpověděl Jiří Herzán řečený Logan před lety ve své beletristické knize Expedice Vltava. Jde vlastně o záznam z putovního tábora, v němž jako literární postavy vystupují jeho svěřenci, dnešní cvičitelé a činovníci. Logan se v textu obrací na svou ženu s konstatováním: „Vychovali jsme je dobře, viď , Killikky?“ Co dodat? Že už teď je jisté, že sokolská jednota bude mít v Třebíči důstojné pokračování i v té další generaci. Přesvědčit se o tom budete moci i při krajském sletu v sobotu 26. května. Milan Zeibert, místostarosta

V tomto čísle naleznete: JUBILANTKA V POCOUCOVĚ

str. 4

Kulturní akce pod značkou TKL se v letní Třebíči zabydlely stejně jako čápi na komíně Hasskovy koželužny. Již jedenáctým rokem zpříjemňují nejteplejší měsíce roku obyvatelům i návštěvníkům města koncerty, přehlídky a festivaly, pořádané většinou pod širým nebem. Některé jednotlivé akce si svoji tradici teprve budují , bez jiných si již letní měsíce neumíme snad ani představit. Každopádně však je celková nabídka Třebíčského kulturního léta natolik multižánrová, že si svůj "šálek kávy“ vybere skutečně každý. Poslední květnovou neděli bude Karlovo náměstí patřit krásným dívkám, pestrým uniformám a řízné dechovce – Festival mažoretek a roztleskávaček je letošní novinkou. Zato populární Zámostí oslaví na Podzámecké nivě o týden později již svých "sladkých šestnáct". PohodaFest – přehlídka, která si v souladu se svým názvem klade za cíl přinést pohodu do duší a myslí návštěvníků všech generací. Populární bratři Nedvědové spolu s Věrou Martinovou, Petrou Černockou a dalšími interprety k tomu určitě přispějí. V loňském roce proběhly poprvé začátkem července na Karlově náměstí Filmy pro Karla IV., věnované tvorbě Zdeňka Svěráka. Letos se tento filmový festival protáhne rovnou na dní deset a bude patřit dílům další hvězdy české filmografie – režiséra Jana Hřebejka. Další novinkou programu TKL je třídenní Oživené židovské město, jehož hlavním "tahákem“ budou kromě dobové scenérie, inspirované skutečným životem čtvrti v minulých stoletích hlavně kostýmované prohlídky Domu Seligmanna Bauera i Zadní synagogy. Naopak následující festival židovské kultury Šamajim již není třeba příliš představovat. Pestrý týdenní program s koncerty, divadelními představeními, přednáškami a tvůrčími dílnami má své stálé návštěvníky. Historické Slavnosti Tří Kápí jsou další tradiční akcí, bez které si Třebíčané nedokáží představit léto. Iluzi temného středověku na Podzámecké nivě tentokrát dokonale dotvoří skvělý turnaj rytířů na koních. Poslední srpnový víkend si přijdou na své milovníci motorek a tvrdé muziky – festival MOTO-WIMS v Poušově tradičně nezklame. No, a máme tu závěr léta a s ním tradiční folklórní Bramborobraní. Lidové kroje, písně a  tance již po čtrnácté zaplní Karlovo náměstí, nebudou chybět ani řemeslné trhy a populární domácí bramboračka. Nezbývá, než popřát organizátorům bezproblémový průběh akcí, divákům spoustu nezapomenutelných kulturních zážitků a všem dohromady shovívavé nebe. Jaromíra Hanáčková

wwww.tkl-trebic.cz Redakce Třebíčského zpravodaje 568 610 018, 602 718 966

[email protected]

Třebíčský zpravodaj Vydává město Třebíč, Karlovo nám. 104/55, IČ: 00290629 nákladem 17 500 výtisků. Vychází jednou měsíčně, zdarma. Evidenční č.: MK ČR E 14649. Adresa redakce: Třebíč, Karlovo náměstí 47, Národní dům tel.: 568 610 018, e-mail: [email protected] Redakční příprava: Městské kulturní středisko Třebíč Redaktor,grafická úprava, sazba a zlom: František Jůza, tel.: 602 718 966 Předsedkyně redakční rady: Jaromíra Hanáčková Členové redakční rady: Marie Černá, Irena Hejzlarová, Martin Svoboda, Radim Švejda, Petr Škarabela, Milan Zeibert Tajemník redakční rady: Ivan Přibík Inzerce: Yashica s. r. o., Věra Ryšková, tel.: 737237529, [email protected] Tisk, roznos: Yashica s. r. o., Třebíč. Vydavatel si vyhrazuje právo v potřebné míře krátit příspěvky bez předchozího souhlasu autora, v případě nedostatku místa je zcela odmítnout. Příspěvky některých autorů mohou vyjadřovat názory pisatele a nemusejí se shodovat se stanoviskem vydavatele. Toto číslo vychází 22. května 2012.

Uzávěrka příštího čísla v pátek 8. června 2012.

MAJÁLES V ŠESTAPADESÁTÉM...

str. 8

Distribuce Třebíčského zpravodaje

777 330 111

PRVNÍ AUTO V TŘEBÍČI

str. 18

Pouze reklamace roznosu!

www.trebic.cz 3

Z RADNICE

Druhý výjezd z Okružní ulice V panelovém sídlišti Za Rybníkem úspěšně pokračují práce na regeneraci veřejných prostranství. O letních prázdninách dojde ke zmodernizování autobusové otočky a ke stavbě důležité novinky, kterou je druhý výjezd ze sídliště. Čtvrť s ulicemi Zahraničního odboje a Okružní opravuje město etapovitě. Ta současná probíhá od září loňského roku a bude završena na konci letošního

především nástupiště s novým povrchem a tzv. kasselským obrubníkem, který umožňuje autobusům těsnější nájezd. Pro následující roky mohou obyvatelé nejmladší části Boroviny počítat s dalšími dvěma etapami regenerace sídliště. Pro září 2012 až září 2013 připravilo město k přestavbě západní, jižní a východní část ulice Okružní. Úsek začíná blokem domů s čísly popisnými 898 – 900 a končí přibližně

léta. Finanční náklady představují 17 milionů korun. Radnice z této sumy zaplatila částku ve výši 4 miliony korun využitím dotace z Ministerstva pro místní rozvoj. Zbytek byl financován z městského rozpočtu. Kromě chodníků, vozovek, parkovišť a kontejnerových stání ve východní části ulice Zahraničního odboje je součástí této etapy také otočka a výjezd. Od září budou moci řidiči opouštět Okružní ulici novou propojkou, která bude těsně přiléhat k autobusové otočce. Významně se tak pro osobní automobily uvolní východní část lokality. Koncová zastávka městské autobusové dopravy projde kompletní rekonstrukcí. Pro pohodlí cestujících bude důležité

u paneláku čísla popisného 907. Pro celkové náklady, které se bezpečně vejdou do 20 milionů korun, má město již přiznánu státní dotaci ve výši 4 miliony korun, opět z Ministerstva pro místní rozvoj. Severní část Okružní ulice plánuje radnice opravovat od podzimu 2013 do podzimu 2014. Zásadní úpravou v rámci obou závěrečných etap bude změna dopravního režimu ulice z jednosměrného na obousměrný provoz. (ip)

Jubilantka v Pocoucově Vzpomínky paní Marie Peštálové by vydaly na silnou knihu a čtenář by se rozhodně nenudil. Její život nebyl žádnou červenou knihovnou, naopak. Tvrdé životní podmínky ji naučily brát věci tak, jak přijdou. Proto, když ji před více než čtvrtstoletím opustil manžel, měla jasno: nikdo další nebude. "Nedokázala bych to," říká na téma vyhledání jiného partnera. A není se co divit, vždyť pouta musela být silná: "Můj táta byl moc přísný, i svatbu jsem si vystrojila sama!" Mnoho desítek let zpátky se Marie Peštálová ohlédla při nedávné návštěvě z třebíčské radnice - gratulovat přijeli místostarosta Pavel Pacal a

4

radní Jaromíra Hanáčková, doprovázeni zástupkyní místní části Pocoucov Martou Sobotkovou. Ve venkovském domku - mimochodem osmým, který byl v někdejší vesničce postaven - proběhla skromná, zato milá oslava. Jeho obyvatelka, přestože se to zdá neuvěřitelné, se právě dožívá devadesátky. Jaký je recept na takto požehnaný věk? "Můj otec mě naučil práci. I mamince vždycky říkal, dej té holce práci, ať z ní něco je," říká oslavenkyně, která celý život strávila v zemědělství. Houževnatost ale zdědila i po mamince, která pocházela z patnácti dětí. Ani s ní se osud nemazlil...

V domku paní Peštálová hospodaří sama, obslouží stará kachlová kamna, stejně jako pár slepic, které pobíhají po dvorku. Když je třeba, pomohou příbuzní, babičkou, prababičkou a dokonce i praprababičkou! "Na děti si nemůžu stěžovat," pokývá hlavou, byť trochu smutně. Nedávno ji opustil syn... Vitalitu musí paní Peštálové ten, kdo ji pozná, závidět. Babka, jak si sama říká, čte a stále sleduje televizi. "Až večer," naznačuje oblast svých zájmů. "Nejraději mám životní příběhy." Třeba dodat, že má i neuvěřitelný přehled o politice, o situaci v zemi. Stejně neuvěřitelně tak vypadá skutečnost, že v minulosti nikdy neměla příležitost si přečíst třeba světoznámou Babičku. To se jí poštěstilo až díky Václavu Malému, kterého ráda poslouchá v rádiu. "Říkal, že by si ji každý měl přečíst, tak jsem si ji sehnala," vysvětluje paní Peštálová s tím, že si tak ještě více uvědomila, jak těžký život měla její maminka. A dodá: "Měl by si ji opravdu každý přečíst." Návštěva u Marie Peštálové je energií nabíjející. A přestože občas dojde na slzy, životní moudrost a optimismus po chvíli vítězí. Tak jsme si rovnou domluvili další návštěvu - za pět let. (fj)

Vzpomněli konce války Před třebíčskou radnicí se v pondělí 7. května tradičně uskutečnil vzpomínkový akt připravený městem k oslavě výročí ukončení druhé světové války a uctění památky jejích obětí. Význam někdejší události a sedmašedesát uplynulých mírových let zhodnotil v krátkém proslovu starosta města Třebíče Pavel Heřman. Slavnostní chvíle Dne vítězství, kterých se kromě veřejnosti zúčastnili zástupci města a dalších institucí či občanských a politických uskupení, doprovodila dechová hudba Horanka. Věnce k pamětním deskám umístěným na průčelí radniční budovy a střeženým čestnou stráží uložili příslušníci Armády České republiky, hold těm, komu jsou věnovány, vzdali zástupci příslušných orgánů a organizací. Vzpomínku na ukončení nechvalně známého celosvětového válečného konfliktu ukončila česká hymna přednesená již zmíněnou Horankou. (fj)

3. – 13. 6. DNY BEZ ÚRAZŮ Mateřské školy, Základní školy, Mateřské centrum 4. 6. Saint – Exupéry: Malý princ, Václavské divadélko ZŠ Horka– Domky 17.00 Městská knihovna, sál hudebního oddělení 5. 6. Sportovní olympiáda neúplných ZŠ 8.00 – 12.00 Stadion SOKOL

Zápis památek do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO není jen formálním aktem, nýbrž předpokládá u navrhovatelů trvalý zájem o jejich údržbu a ochranu. V Třebíči, která se může pyšnit hned dvojicí zapsaných klenotů, se díky dlouhodobé koncepci daří tyto památky nejen udržovat, ale do značné míry i rozvíjet. To však sebou nese i zvýšené riziko zájmů nežádoucích, což se v poslední době nechvalně projevilo v židovské čtvrti. Aby se propříště neztrácely jednotlivé fragmenty umístěné na domech či v jejich okolí, přijala třebíčská radnice radikální rozhodnutí a v příslušné části města rozmístí hned pětici kamer napojených na dispečink centrálního dohledu městské policie. Opatření by mělo přinést nejen zvýšenou ochranu majetku města a zdejších občanů, ale také zajistit klid a veřejný pořádek v tomto turisticky atraktivním místě. Montáž kamer proběhne ruku v ruce s přechodem městského kamerového systému čítajícího tak zhruba dvě desítky snímacích bodů na plnou digitalizaci. Tento moderní systém monitoringu slaví v Třebíči dlouhodobě dobré výsledky, proto tak zůstane co do počtu kamer i do budoucna otevřen. V současné době bude v této souvislosti navýšen i počet strážníků o dva na tzv. tabulkový stav. Sloužit tedy bude devětatřicet ochránců veřejného pořádku. (fj)

Snadněji pro méně pohyblivé Město Třebíč vyšlo vstříc méně pohyblivým občanům a zakoupilo pro ně invalidní vozík, který mohou využívat při vyřizování záležitostí, zejména dokladů, na Městském úřadě Třebíč. Rodinní příslušníci si jej mohou vypůjčit na informacích MěÚ Třebíč, Masarykovo nám. 116/6 k převezení těchto méně pohyblivých žadatelů z parkoviště od auta přímo, např. na oddělení občanských průkazů a cestovních dokladů do foto kabinky, kde se žádosti o příslušné doklady pořizují, a k cestě zpět k autu na parkoviště. Radnice se snaží těmto občanům usnadnit vyřizování zejména občanských průkazů, neboť od 1.1.2012 se žádosti o nový občanský průkaz pořizují na úřadě elektronicky ve foto kabinkách, tj. ve stejných kabinkách, kde se podávají i žádosti o cestovní pas. (osč)

Město zatepluje bytový dům Na Kopcích nachází v majetku města. Práce se v těchto dnech již chýlí ke konci, hotové budou do konce května. Předmětem díla bylo kompletní zateplení obvodového pláště deskami z pěnového polystyrenu o tloušťce 12 centimetrů. Vyměnila se také okna a dveře.

ČERVEN

1. - 2. 6. ZÁMOSTÍ – multikulturní festival - Podzámecká niva

UNESCO je i odpovědnost

Výrazným fenoménem v hospodaření obcí a měst jsou v sou časnosti energetické úspory. Cestou šetření jde samozřejmě také třebíčská radnice. Jedním z aktuálních příkladů je zateplení bytového domu v ulici Na Kopcích číslo popisné 351 - 352. Objekt se

? á k e č s Co ná

Balkony a lodžie dostaly novou hydroizolaci a povrchy. Celkové náklady se pohybují kolem 6,7 milionů korun. Většinu z této částku zaplatí radnice ze státní dotace z programu Zelená úsporám. Ivan Přibík

12. 6. Mladý ochránce zákona - branný závod pro ZŠ a SŠ 8.00 – 13.00 DOMEK, Švabinského ul. 13. 6. NA KOLE DĚTEM – charitativní cyklotour 17.00 Karlovo náměstí 21. 6. EVROPSKÝ SVÁTEK HUDBY 17.00 – 22.00 Karlovo náměstí 30. 6. Kovbojské odpoledne pro děti v rámci festivalu PohodaFest 13.00 – 18.00 U Lihovaru

Město Třebíč prodá ve výběrovém řízení formou aukce:

objekt č. p. 350 v Třebíči - Poušově. Vyvolávací cena činí 165.000 Kč. ve výběrovém řízení obálkovou metodou: technickou vybavenost bez č. p. na ulici Mládežnická v Třebíči (bývalá kotelna K 7), nejnižší akceptovatelná cena činí 1.318.000 Kč. - dům č. p. 88 na ul. Hasskova v Třebíči (bývalá zdravotnická škola), nejnižší akceptovatelná cena činí 4.539.200 Kč. - dům č. p. 389 na ul. Smrtelná v Třebíči (kino Morávia), nejnižší akceptovatelná cena činí 8.908.280 Kč. Bližší informace včetně podmínek výběrových řízení najdete na www.trebic.cz, sekce „úřední deska“. 5

Z RADNICE

My, kdo máme štěstí Už třetí ročník veřejné charitativní cyklotour Na kole dětem proběhne v době od 3. do 16. června. Jedná se o jedinečnou akci, která se svým charakterem a mezinárodním rozsahem zařadila mezi významné projekty na podporu onkologicky nemocných dětí. Peloton cyklistů v čele s Josefem Zimovčákem vyrazí na cyklojízdu napříč bývalým Československem. Přidat se může každý na kousek, jednu etapu, nebo celou trasu. Mezi aktivními účastníky cyklojízdy nebudou chybět ani významné osobnosti, úspěšní sportovci a známé tváře. Z třebíčských představitelů se takto s určitostí zúčastní první místostarosta Pavel Pacal, ale jistě i další podporovatelé. Během jízdy cyklisté zavítají do Polska, Rakouska a Německa. Navštíví takřka všechny kraje České a Slovenské republiky, zastaví se v partnerských městech a osobním příkladem, formou osvěty a propagace předají široké veřejnosti odkaz ,,My kdo máme štěstí, že jsme zdraví, musíme pomáhat těm, kdo ho mají méně“. V Třebíči se peloton zastaví ve středu 13. června, kdy kolem sedmnácté hodiny dorazí na Karlovo náměstí. Očekáván bude za doprovodu hudby, moderované zábavy a občerstvení. Na další cestu se vydá o den později. (Více na: http://www.nakoledetem.cz/projekt/cyklotour) (fj)

Nezištně pomohl s úklidem Stalo se zvykem stěžovat si na nezájem a lhostejnost velké části populace o veřejné dění. Pasivity kolem sebe vidíme skutečně dost. Pozitivní příklady jsou proto velmi cenné. Tím spíše, když se jedná o nezištný úklid veřejně přístupných prostor. Pan Miloš Dočkal z Třebíče si loni pronajal jednu z parcel v bývalé zahrádkářské kolonii mezi areálem PBS a dráhou. Lidem jako on není jedno, jak vypadá prostředí, ve kterém žijeme. Zdarma letos vyčistil celé okolí opuštěných zahrádek od nepořádku, zejména rozebral polorozbořenou chatku, kde se scházeli bezdomovci. Město mu vyšlo vstříc přistavením kontejneru pro odvoz shromážděného materiálu. Zmíněný občan zasluhuje úctu a ocenění za veřejnou angažovanost. Za příkladný úklid veřejného prostranství mu radnice tímto děkuje. (ip)

Tulipány v Kosmákově ulici Desítky červených a žlutých tulipánů zkrášlily koncem dubna Kosmákovu ulici. Odbor komunálních služeb radnice pořídil fotografii před jedním z rodinných domů. Pozitivní je skutečnost, že se najdou lidé, kteří péči o veřejné pozemky nenechávají jen na radnici, ale přiloží sami ruku k dílu. Květiny potěší oči nejen obyvatelů domku, ale všech kolemjdoucích a kolemjedoucích. (ip) Foto: MÚ - Radek Maule

Hejbejte se, kosti Sobotní odpoledne 21. dubna strávila skupina šestnácti aktivních seniorů v třebíčském Středisku pohybu a zdraví - pohybem i příjemnou relaxací. Na akci s příznačným názvem si vyzkoušeli nové SM rehabilitační cvičení, následovala speciální masáž Tantry doteku a tříhodinový blok zakončila terapie tancem tak trochu v jiném rytmu. Akce byla pořádána v rámci Projektu Zdravé město k letošnímu mezinárodnímu roku Aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. Další proběhne zase na podzim. (o)

6 Foto: archív ZM

Máte pojištěno?! Přestože na téma zákonného pojištění vozidel byla uveřejněna řada článků, tiskových zpráv a informací, jsou stále v registru zapsána nepojištěná vozidla. Velká část těchto vozidel fyzicky vůbec neexistuje, byla postupně rozebrána na náhradní díly a vlastníci je zapomněli odhlásit, druhou skupinu tvoří vozidla nepojízdná, odstavená v garáži. Nejrizikovější skupinu tvoří nepojištěná vozidla, která jsou aktivně provozována. Pojišťovnám tak unikají stovky milionů korun na nezaplaceném pojistném, řidičům se díky tomu zvyšuje pojistné na povinném ručení. Celý systém je totiž nastaven tak, že finanční prostředky, které pojišťovny na pojistném vyberou, musí pokrýt škody, které řidiči dalším osobám způsobí. Pokud tedy bude narůstat počet lidí, kteří povinné ručení nezaplatí, budou na to samozřejmě doplácet klienti, kteří jej poctivě hradí. Mít nepojištěné vozidlo se nevyplácí, neboť každý, kdo provozuje nebo ponechá na pozemní komunikaci vozidlo bez pojištění odpovědnosti se dopouští přestupku, za který lze podle zákona uložit pokutu od 5.000 do 40.000 Kč. Častějším přestupkem je, když vlastník vozidla neodevzdá orgánu evidence ve lhůtě 14 dnů přidělené tabulky s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla jestliže došlo k zániku pojištění odpovědnosti. Zjednodušeno vyjádřeno pokud vlastník vozidla, které má, např. zaparkované v garáži, na dvoře, po zániku pojištění ve lhůtě 14 dnů nesjedná nové pojištění odpovědnosti a ve stejné lhůtě neodevzdá tabulky s registrační značkou a osvědčení o registraci, dopouští se správního deliktu, za který lze uložit pokutu od 2.500 do 20.000 Kč. V případě, že vozidlo nebude dlouhodobě používáno, je možné jej tzv. dočasně vyřadit z registru vozidel. Vozidlo pak nepodléhá povinnému pojištění. Doba dočasného vyřazení vozidla z registru nesmí přesáhnout 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. V odůvodněných případech lze tuto dobu prodloužit o dalších 6 měsíců. Průběžně jsou jednotliví vlastníci nepojištěných vozidel vyzývání Českou kanceláří pojistitelů k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů, a to na základě ustanovení § 4c zákona č. 137/2008 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Např. u nepojištěného osobního automobilu s objemem válců do 1850 ccm je denní sazba 50,-Kč, což činí za celý rok 18 250 Kč, a k tomu je třeba připočítat ještě náklady na uplatnění poplatku a jeho vymáhání. Bližší informace k problematice pojištění vozidel

jsou uvedeny na webových stránkách České kanceláře pojistitelů, a to www.ckp.cz nebo www.bezpojisteni.cz . Doporučujeme motoristům-vlastníkům vozidel, aby si provedli kontrolu registrace svých vozidel a předešli tak případným potížím a finančním postihům ze strany ČKP. Případné dotazy ve věci registrace vozidel budou vlastníkům vozidel zodpovězeny na Odboru správních činností, oddělení registru vozidel Městského úřadu v Třebíči. (OSČ)

Letos s novinkou

Přijel T. Graumann

Počasí. V sobotu 12. května tisíckrát skloňované, pořadateli řady akcí toho dne proklínané. Dopravní dopoledne s Městskou policií Třebíč přes nepřízeň sv. Petra přesto získalo jeden z nejvyšších kreditů ve své historii. Z celého dne nejhustší déšť přišel ve dvou klíčových okamžicích - to když záchranáři simulovali dopravní nehodu se všemi běžnými úkony, včetně vystřihování zraněné osoby z auta a jejího převozu do zdravotnického zařízení, a pak také v průběhu novinky, která zaujala - ukázky potlačení vězeňské vzpoury. Přesto ti z diváků, kteří vydrželi, byli nadmíru spokojeni. O dětech nemluvě - neb právě dětem byla věnována ještě řada dalších činností, ať už provazová lezecká stěna, různé kvízy a soutěže, dopravní hřiště neb ukázky činností různých složek záchranného systému, včetně možnosti vyzkoušet si výstroj a tak dále.

Několik týdnů před vzpomínkou známých židovských transportů v roce 1942, které byly vypraveny ze zdejšího gymnázia, proběhla na půdě téměř sousední obchodní akademie a jazykové školy návštěva, rovněž připomínající tísnivou dobu holocaustu. V tomto případě naštěstí šlo o vzpomínku o poznání optimističtější - pamětníka, jedno z 699 takzvaných "Wintonových" dětí přivítal ředitel školy a třebíčský místostarosta Pavel Svoboda. Že si s Tomášem Graumannem měli dlouho o čem povídat je nabíledni. A studenti samozřejmě také... (fj)

Záchranáři, jak jsme tak nějak začali považovat za samozřejmé, předvedli tedy simulovanou nehodu. Precizní činností hasiči i zdravotníci jen dokázali, že patří k nejvyšším profesionálům v zemi. Se vším všudy. Žehrat nad jejich financováním by pak už byl jen ohraný folklór a tak buďme rádi, že umí, co umí. Na Karlově náměstí se představil opět rychlý policejní vůz, strážníci městské policie či policisté vojenští. Nechyběla složka BESIP nebo Autoškola Aujezdský, vodní záchranáři, studentský parlament, červený kříž a další. Úplnou novinkou byla, jak řečeno, Vězeňská služba ČR. A patřila k nejzajímavější části programu - přestože věznice u nás praskají ve švech, není zas tolik lidí, kteří mají bližší povědomí o činnostech strážců odsouzených. Zaujala samozřejmě ukázka potlačení vězeňské vzpoury, která kromě jiného prokázala, že i po této stránce je bezpečnosti drtivé části občanů věnována náležitá pozornost. Zásah byl nesporně profesionální a vysloužil si potlesk přihlížejících, na druhé straně připomněl, že i práce vězeňské ostrahy je prací odpovědnou a nejednoduchou. (fj)

Foto: archív MěÚ

Foto: archív OA a JŠ

Žijeme Londýnem Kampaň Českého olympijského výboru Žijeme Londýnem, která dlouhodobě podporuje blížící se olympiádu v Londýně, Český olympijský tým i samotné myšlenky olympismu, zavítá 15. června také do Třebíče. Po cestě jednotlivými regiony České republiky se do ní od loňského května zapojil už téměř milion sportovních fanoušků. V Třebíči bude na Karlově náměstí k vidění originální výstava olympijských fotografií představujících největší úspěchy československého a českého sportu. Sedmadvacet velkoformátových snímků umístěných na panelech pod širým nebem je opatřeno dobovými texty z novin i autentickým zvukem z rozhlasových reportáží. Navíc jsou podsvícené speciálním osvětlením a dobře viditelné i po setmění. Expozice začíná fotkou českých sportovců na slavnostním zahájení OH ve Stockholmu 1912, kdy poprvé v historii pochodovali s vlastní českou vlajkou, a končí nástupem na zimních hrách ve Vancouveru 2010, kde nese vlajku Jaromír Jágr. Nejstarší snímek zachycuje Františka Jandu-Suka, vůbec prvního Čecha, jenž se umístil na olympijských stupních vítězů, když získal stříbro v hodu diskem (1900). Další vzácné snímky ukazují například Emila Zátopka, Danu Zátopkovou či Věru Čáslavskou. Kampaň Žijeme Londýnem navštíví v Třebíči také školáky. Její edukační část s názvem Každý může být vítězem je zaměřena na žáky 6. a 7. tříd. V pátek 15. června je čekají od 9 do 10 a od 11 od 12 hodin dvě besedy s atraktivním sportovním hostem. S dětmi si popovídá olympijská vítězka v běhu na lyžích z Turína 2006 Kateřina Neumannová. Olympijská výstava v Třebíči potrvá až do 21. června. Její slavnostní zahájení se uskuteční na Karlově náměstí 15. června od 10:30 hodin za účasti předních českých sportovců, zástupců Českého olympijského výboru, města Třebíče a žáků místních základních škol. (vr)

7

Majáles v šestapadesátém očima B. Baromykina Boris Baromykin (nar. 29. 5. 1941) patří spolu Jaromírem Šofrem a Josefem Špeldou k nejznámějším Třebíčákům, kteří absolvovali FAMU jako kameramani. Vedle filmařské práce také fotografoval, a to už od svých mladých let. V třebíčské Galerii Malovaný dům jsme mohli v roce 1998 vidět jeho práce z let 1956 – 1958 nazvané Třebíč mých vzpomínek a v roce 2009 jejich pražské pokračování Co neodnesl čas. Na první výstavě byly ke spatření fotografie našeho města tak, jak tu stálo ještě celkem nedávno, a přitom už podobu řady míst řečeno s Waldemarem Matuškou „odnesl čas“. Ze slavné písně šedesátých let vycházel i název druhé výstavy obsahující kromě jiného také snímky ze zlaté éry pražského divadla Semafor. Obě výstavy v Malovaném domě proběhly symbolicky v květnu, v měsíci autorových narozenin. Je tedy logické, když Boris Baromykin pro Třebíčský zpravodaj zavzpomínal na zvláštní událost, která se odehrála v květnu roku 1956. Tehdy se poprvé po několika letech a zároveň na několik dalších let naposled konal studentský Majáles… "V  mém fotografickém archívu je uloženo i pár fotografií ze studentského majálesu v Třebíči v  roce 1956. I když je to již hodně vzdálená minulost, byl jsem požádán, abych oprášil paměť a přidal k  nim pár osobních vzpomínek pro tento zpravodaj. Naštěstí fotografie ledacos připomenou. Bez nich by člověk

obávat. Pozice strany by se tím naopak mohla ještě upevnit. Ale pro jistotu - jak jsem se kdesi dočetl - ústřední výbor svazu mládeže, nejenže vydal pro tuto příležitost organizač-

ve své vzdálenější minulosti tápal asi mnohem víc. Mně a mým spolužákům bylo v té době patnáct let a končili jsme 9. třídu na tehdejší JSŠ (Jedenáctileté střední škole, která několik let předtím nahradila tradiční reálné gymnázium - to jen jako poznámka pro nepamětníky). Tísnivá a napjatá politická atmosféra začátku padesátých let se v jejich druhé polovině - především po odhalení a kritice Stalinova kultu osobnosti - začala citelně uvolňovat. Pravděpodobně pod tímto vlivem se stranické vedení KSČ rozhodlo obnovit tradici studentských majálesů, která sahala hluboko do naší minulosti. Majálesy byly vždy jakousi neformální studentskou slavností vítající jaro, ale dávající zároveň průchod odvěké studentské recesi, stejně jako politickým názorům či projevům společenské nespokojenosti. Tehdejší vládní představitelé se zřejmě domnívali, že mladí lidé jsou již dostatečně převychovaní, stojí jednoznačně na platformě strany a není čeho se

ní směrnice, ale vypracoval i hesla, která měla vyjadřovat studentské názory a která výbor doporučoval proFoto: 3x Boris Baromykin volávat v majálesových průvodech... Místo toho se ale v Praze skandovalo: 'Dejte nám Kahudu, dáme mu na hubu!' (Kahuda byl tehdejší ministr školství). A přidávaly se i politické požadavky. A tak není divu, že po těchto zkušenostech se další majálesy v následujících letech nekonaly. V Třebíči majáles proběhl poklidně v příjemné jarní atmosféře, a zúčastnily se ho všechny školy a každá třída. Bylo pouze na studentech, jakou recesi si vymyslí a s  jakými nápady přijdou. Především pro velký alegorický průvod, který byl jeho nedílnou součástí. Ten, za velké pozornosti diváků, prošel napříč městem, aby skončil na Polance, kde se vždy podobné společenské slavnosti konaly. Holky z  našich tříd (A, B, C) se domluvily, že půjdou do průvodu v  lidových krojích. Folklór byl v  té době oficiálně hodně podporován, a tak to vlastně není ničím

8

zajímavé. Jen mně s odstupem času nejde do hlavy, kde se tenkrát v Třebíči - v rodinách či domácnostech - vzalo tolik krásných a opečovávaných lidových krojů. Největší pozornost však na sebe strhnul především školní orchestr, zaměřený převážně na swingovou hudbu. A samozřejmě se s ní musel prezentovat i na majálesu. A nejlépe nějakým recesním a zábavným způsobem. Někdo přišel s nápadem amerického Ku-Klux-Klanu. A tak se na otevřené korbě nákladního alegorického vozu poskládali muzikanti s  maskami

v podobě dlouhých špičatých kápí, s vystřiženým otvory pro oči a ústa (mezi nimi i student maturitního ročníku Jaromír Šofr), spustili rytmické boogie-woogie, které můj starší bratr, nalíčený coby černoch, doprovázel na jedoucím autě tanečními kreacemi ve stylu námořnického kroku... S odstupem času to lze vnímat jako projev studentské naivity, umocněné neznalostí. Ale myslím, že ani kantoři či jiní činitelé nevěděli v té době o KKK o mnoho víc. Důležité bylo, že to všichni brali jako zábavu a sympatickou recesi. A tak studentské majálesy v roce 1956 prošly ještě bez jakýchkoliv následků a represí. O to víc se nastřádané politické problémy projevily ve studentských nepokojích v hlavním městě o několik let později, a zejména při dalším povoleném majálesu v roce 1965.! (M. Z.)

(14. 2. 1933 Třebíč – 11. 2. 2005 Praha)

Všeobecně známou začala být herečka Míla (vlastním jménem Bohumila) Myslíková po uvedení dnes už kultovního snímku Jiřího Menzela Rozmarné léto (1967), kde hrála po boku hvězd Rudolfa Hrušínského či Vlastimila Brodského i  hvězd teprve budoucích (první výraznější role pro Janu Drchalovou, později Preissovou). Myslíková se ztělesněním Kateřiny Důrové stala výraznou představitelkou rozšafných, zároveň však radostem života holdujících žen, kterýžto typ ztvárňovala i v pozdějších filmových rolích, obohacených o rozměr starostlivého mateřství. Třebíčská rodačka chtěla být od malička spisovatelkou (přání se jí splnilo až později jako známé herečce), přišla však díky své matce a její půjčovně divadelních kostýmů už jako dítě do styku s mámivým kouzlem divadla, po maturitě vedly tedy její kroky na brněnskou JAMU. V moravské metropoli pak po absolutoriu několik let zůstala v Divadle bratří Mrštíků, z výraznějších úkolů na tomto jevišti je třeba zmínit titulní roli v málo hrávaném, expresionisticky laděném dramatu Viléma Mrštíka Paní Urbanová (inscenace měla premiéru v režii Lubomíra Plevy v roce 1956). Počátek šedesátých let byl v brněnském divadelnictví ve znamení značného ideologického a estetického uvolnění, Míla Myslíková si – tentokrát na scéně Mahenova divadla - zahrála ve slavném titulu této éry, v premiéře původní hry Ludvíka Kundery Totální kuropění v režii Evžena Sokolovského (1961). V  roce 1964 se ovšem herečka objevuje už v kladenském divadle, po dvou letech od jejího příchodu se Divadlo Jaroslava Průchy stává jednosouborovým celkem pro dvě divadelní budovy, na Kladně a v Mladé Boleslavi. Myslíková po úspěchu zmiňovaného filmu si tu v roce 1969 zahraje Kateřinu Důrovou i v divadelní verzi Rozmarného léta. Režíroval Evžen Sokolovský, kouzelníka Arnoštka v inscenaci ztělesnil Michal Pavlata, mladičkou Annu Jaroslava Obermaierová. V témže roce zde Jiří Fré-

hár nastudoval Romea a Julii (titulní pár ztvárnili výše jmenovaní), Míla Myslíková si zahrála Juliinu chůvu. Rok nato dostala herečka mimořádný úkol, Vassu Železnovovou ve stejnojmenném dramatu Maxima Gorkého. V roce 1973 vystoupila v Goethově Faustovi jako Markétčina přítelkyně Marta, stojí za zmínku, že titulní roli tehdy v režii Václava Špidly vytvořil z pražských divadel „vyhnaný“ Jan Tříska (čtyři roky před svým odjezdem do zahraničí). V témže roce hraje v Divadle Jaroslava Průchy Myslíková ještě hubatou Kláskovou v Jiráskově Lucerně, v roce 1976 pak paní Pasquu v slavné Goldoniho komedii Poprask na laguně. Je to ovšem jedna z jejích posledních divadelních rolí, Myslíková v tomto roce opouští „prkna, která znamenají svět“ a dává se na dráhu herečky na volné noze, využívá ji pak především film. Brzy po Rozmarném létě obsadil Mílu Myslíkovou Jiří Menzel do filmu Skřivánci na niti podle

a scénáristů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka byla partnerkou „večerně studujícímu“ Jiřímu Sovákovi jako Kroupová. Masovou popularitu však přinesla Myslíkové především postava maminky Štěpána Šafránka z filmové ságy o „básnících“ (jednotlivé díly byly uvedeny do kin 1982, 1984, 1987 a 1993), kde se v postavě profesionální švadleny herečka jakoby vrátila k zážitkům svého dětství (již zmiňovaná půjčovna kostýmů). Nabídku do dalšího, pátého dílu série, však už Míla Myslíková ze zdravotních důvodů odmítla. Z televizních rolí se do paměti diváků výrazně zapsala její paní Prošková v Moskalykově adaptaci Babičky Boženy Němcové (1971). V osmdesátých letech se objevují první knižní publikace Míly Myslíkové, její silný vztah k Finsku dokumentují tituly Finský maraton a V zemi Kalevově. Do Finska a také do Řecka, svých milovaných destinací, podnikla herečka několik cest. Začíná

Foto: 2x archív autora próz Bohumila Hrabala (film byl dokončen 1969, na plátnech kin se však mohl objevit až po dvaceti letech). V sedmdesátých letech byla, třeba i do drobnějších rolí, Myslíková obsazována hojně, patřila k nejzaměstnanějším barrandovským herečkám. Z masově populárních snímků připomeňme dvě filmové pohádkové komedie Václava Vorlíčka, Dívku na koštěti z roku 1971 a rozmarnou vodnickou féerii Jak utopit dr. Mráčka (1974). Také z filmu Juraje Herze Holky z porcelánu (rovněž 1974) si můžeme herečku pamatovat, hrála tam paní Světlu, která dohlíží na mladé pracovnice v továrně (kupříkladu na Dagmar Veškrnovou či Lenku Kořínkovou). V pověstném „školním“ filmu Marečku, podejte mi pero! režiséra Oldřicha Lipského

psát knížky pro děti, v roce 1998 je za Knihu Lásko, Bože, lásko oceněna Zlatou stuhou za originální využití folkloru v dětské literatuře. V posledním roce minulého tisíciletí se knihou Narodil se nám Spasitel – Rok třebíčského betlemáře vrací Míla Myslíková do míst svého dětství, publikace je věnována tvůrci největšího z třebíčských Betlémů, A. Čeloudovi. Od druhé poloviny devadesátých let třebíčská rodačka již herecké nabídky nepřijímala, potýkala se s chorobami a upnula se k jisté formě mysticismu. V televizním cyklu Životy slavných prohlásil na její adresu kolega Pavel Landovský: „Byla to dáma, která vždycky věděla, co říká, co dělá a vždy to mělo odraz ve skutečnosti“. JAN KERBR

POPULÁRNÍ TŘEBÍČŠTÍ HERCI

Míla Myslíková

9

%DUHYQpVNOR ANO:

barevné sklo, lahve od nápojù, sklenìné nádoby od potravin, tabulové sklo

9tWHæH H]HQD QHQtQLMDNRP UHF\NODFHVNOD PęŒ RYXSRXætWWp VNORVHGi]Q D GRQHNRQHċQ ODVHGi WŒtGęQpKRVN Xæ]HNJY\ VNOHQLċHN Y\URELWVDGD GpOiKYHMH Dæ]NDæ pKRVNOD ]UHF\NORYDQ

NE:

bílé sklo, porcelán, keramika, zrcadla, autosklo patøí na sbìrný dvùr

%tOpVNOR ANO:

lahve od nápojù, sklenìné obaly od kávy, zavaøenin, keèupù bez kovových a plastových víèek

9tWHæH

- UHF\NODFHVNOD VQ ]QHċLäWęQtY]G LæXMHVRXYLVHMtFt XFKXR DVRXYLVHMtFt ]QHċLäWęQtYRG \R UR]WDYHQtVN ODVWŒHSŦ VS RWŒHEXMH RPpQęH QHUJLHQHæYë URED VNOD]HVXURY ëFKPDWHULiOŦ WXQDUHF\N ORYDQpKRVNOD XäHWŒt YtFHQHæN J&2 

NE:

barevné sklo, porcelán, keramika, zrcadla, drátìné sklo, varné sklo, autosklo patøí na sbìrný dvùr

7ŒtGęQtPäHWŒtWHSŒtURGQtVXURYLQ\HQHUJLHDYDäHSHQt]H

GtOVHULiOXRWŒtGęQtRGSDGX 10

ZZZVYD]HNVNODGNDF] ZZZHVNRWF]

» TJ BOPO Třebíč – oddíl kuželek, zájemci vítáni...« V dnešním článku bych rád připomněl minulost a popsal současnost kuželkářského oddílu TJ BOPO Třebíč. Ačkoliv se nemůžeme pochlubit tolika mistrovskými tituly jednotlivců nebo družstev, jako naši městští rivalové z oddílu TJ Třebíč, přesto se náš oddíl může pochlubit bohatou historií a mnoha odchovanci, kteří hráli či dosud hrají vyšší soutěže v jiných oddílech.

Historie Počátky kuželkářského sportu nejen v Třebíči, ale i v celém kraji, jsou nerozlučně spojeny s borovinskými kuželkářskými nadšenci. V roce 1938 byla v Borovině dostavěna kuželkářská jednodráha s betonovým povrchem. Na přesně stejném místě se nachází i současná borovinská kuželna, samozřejmě již zastřešená dvoudráha, a lze tedy říci, že borovinská kuželna je nejstarší kuželnou v kraji. Hra na této dráze byla zahájena na jaře roku 1939. Kuželna byla tedy venkovní nekrytá, takže hru v kuželky bylo možno provozovat jen v letních měsících. V roce 1945 byla kuželna zásluhou Adolfa Novotného na svou dobu revolučním způsobem zmodernizována, zastřešena, a kuželky se tedy mohly hrát i v zimě. Až do roku 1948 se kuželky na borovinské kuželně provozovaly výhradně jako hospodská zábava. V roce 1948 opět zásluhou Adolfa Novotného přichází zásadní změna. Kuželky jsou povýšeny z hazardní a hospodské hry na sportovní odvětví. Je založen kuželkářský oddíl při Sokolu Klimentovy závody. Protože se v Jihlavském kraji tehdy kuželkářský sport ještě neprovozoval, byl klub zaregistrován do mistrovských soutěží Brněnského kraje.

Až v roce 1951 se začal budovat kuželkářský sport v Jihlavském kraji. Hybnou silou tohoto dění byli opět členové našeho klubu, zejména pak již výše zmíněný Adolf Novotný. V  roce 1953 byl náš oddíl přejmenován na DSO Jiskra Třebíč. O  rok později došlo k další úpravě naší kuželny, když byly dráhy potaženy asfaltovým povrchem. Rok 1955 je rokem, kdy se do soutěží oficiálně zapojilo i borovinské družstvo žen vedené Anežkou Drápelovou. V roce 1959 zemřel zakladatel sportovních kuželek v Borovině Adolf Novotný. V roce 1961 bylo založeno družstvo dorostu. Kuželkářský oddíl, stejně jako celý borovinský sportovní klub, pod který kuželkáři spadají, se v roce 1974 přejmenoval na TJ BOPO Třebíč. Pod tímto názvem působíme dodnes.

tujících. V roce 1959 obsadila Anežka Drápelová krásné 2. místo na přeborech ČSR ve Vítkovicích výkonem 405 sražených kuželek. Hlavně na základě tohoto výkonu dostala pozvánku do reprezentace ČSR. Naše družstvo dorostenců ve složení Zdeněk Procházka, Vladimír Procházka a Karel Zejda obsadilo v roce 1967 čtvrté místo na přeborech ČSR v  Brně. V  roce 1970 se zároveň do juniorské i seniorské reprezentace ve svých 20 letech probojovali bratři Vladimír a Zdeněk Procházkovi. Oba pak reprezentovali ještě mnoho let. Snad největšího úspěchu dosáhl Vladimír Procházka (tehdy již hráč Spartaku Třebíč) v roce 1984 na mistrovství světa v Lublani, kde získalo družstvo mužů ČSSR hlavně jeho zásluhou titul mistrů světa. Zde Vladimír vytvořil světový rekord výkonem 1007 (na 200 hodů). V družstvech se na rozdíl od jednotlivců borovinským kuželkářům tolik nedařilo. Snad nejvýraznějším úspěchem je jednoroční účast v celorepublikové nejvyšší soutěži mužů pod vedením ing. Vladimíra Dřeva.

Současnost Dosažené úspěchy Odchovanci borovinského kuželkářského oddílu dosáhli mnoho úspěchů na celostátní i mezinárodní úrovni. Alois Holaň (pozdější úspěšný trenér, mimochodem dědeček současné předsedkyně oddílu Ivety Krutišové) se jako první třebíčský kuželkář probojoval na mistrovství ČSR, kde obsadil 21 místo z 64 star-

V současné době má náš oddíl tři družstva dospělých a jedno družstvo dorostu. Naše současná základna činí asi 30 kuželkářů. Nejmladší žáčci se pravidelně účastní Poháru mladých nadějí, družstvo dorostu je účastníkem krajského přeboru, první družstvo mužů je účastníkem třetí ligy, další dvě družstva (jedno mužské a druhé ženské) bojují v krajské

soutěži. I přes současnou ekonomickou situaci, která sportu, tím méně sportu okrajovému, příliš nepřeje, se snažíme o výchovu mládeže a o sportovní vyžití nejen našich členů. Náš oddíl organizuje již mnoho let soutěž neregistrovaných, kde čtyřčlenná družstva hrají celoroční soutěž o hodnotné věcné i finanční ceny. Případné zájemce o vytvoření družstev neregistrovaných srdečně zveme. Rádi bychom na naší kuželně přivítali všechny případné zájemce o kuželkářský sport. Kuželky již dávno nejsou pouhou hospodskou zábavou, jde o sport náročný jak fyzicky, tak psychicky. Jen málo sportů v naší republice se může pochlubit tolika tituly mistrů světa jako kuželky. Na druhé straně jde o sport velmi dramatický, často o výsledku rozhoduje několik málo kuželek, nebo dokonce kuželka jediná. Naši kuželnu lze i pronajmout. Můžeme nabídnout 2 dráhy a posezení (kapacita až 30 osob). Vy, kdo jste si již zkusili dnes stále populárnější bowling, přijďte si vyzkoušet i kuželky. Jde o zcela jiný sport a uvidíte, že si tuto hru zamilujete. Zpestřete si rodinnou oslavu touto tradiční hrou, nebo si přijďte jen tak zakoulet. Více informací získáte na webových stránkách našeho oddílu www.tjbopotrebic.ic.cz. Závěrem patří velký dík všem minulým i současným nadšencům, bez kterých by tento sport na Borovině již patrně neexistoval. Petr Krutiš

SPORT MĚSÍCE

KUŽELKY

Nepřízeň počasí radost nezkalila Ani nemohla. Kdo někdy pohlédl do psích očí, ten ví, jak vypadá vděk. Jestliže tedy sobota 12. května nebyla příliš podle představ organizátorů vycházky s "útulkáči", i zkrácená trasa v dešti byla brána obyvateli třebíčského útulku pro opuštěná zvířata jako libá událost. Snad i štěkot toho dne zněl nějak veseleji. Vycházky ale nejsou jedinou pomocí mnoha známých i bezejmenných lidí bezbranným tvorům, kteří se ne vlastním přičiněním dočkali nepříznivého osudu. Kromě skupiny nezištných dobrovolníků z Ligy na ochranu zvířat ČR či Sdružení na pomoc zvířatům Třebíč, přicházejí i jednotlivci, aby předali zejména krmení nebo alespoň tolik žádané piškoty. Vyjmenovat všechny nejde a snad to ani není třeba. Komu patří dík, ten na něj stejně nečeká a raději koná. Za všechny snad slova moravskobudějovické studentky Evy Šimečkové: "Měli jsme pejska z útulku, loni nám odešel. Jiného si vzít teď nemůžeme, jsem přes týden ve škole. Tak sem každý s týden s tátou jezdíme, dovezeme piškoty a vezmeme pejsky ven. Mám z toho dobrý pocit, protože vidím, že jim uděláme radost." (fj)

11

Foto: archív Zdravého města

Den Země - na odpady zábavně tikou třídění odpadů o zajímavé ceny. Všichni zájemci si také mohli prohlédnout svozovou techniku společnosti ESKO-T. V dopoledních hodinách patřilo pódium na Karlově náměstí Pohádkové dětské diskotéce.

Velkým Zábavným dnem s odpady oslavili obyvatelé a návštěvníci Třebíče v pátek 20. dubna Den Země a 15 let třídění odpadů se společností ESKO-T. Akce proběhla v rámci projektů Třebíč – zdravé město a Zdravý kraj Vysočina a na Karlovo náměstí přilákala stovky lidí.

Lepší třídění odpadu pomáhá městu i přírodě

Pro děti i dospělé pořadatelé připravili bohatý program plný soutěží, atrakcí a  vystoupení známých umělců. „Malí, ale i dospělí návštěvníci si například mohli v ekologické výtvarné dílně pod dohledem výtvarnic vyrobit šperky a další drobnosti z PET lahví,“ popsal Pavel Gregor ze společnosti ESKO-T. Dodal, že děti se mohly zapojit i do originálních soutěží s tema-

Zábavný den měl obyvatele Třebíče a okolí také upozornit na důležitost správného třídění a nakládání s odpady. Těmto aktivitám se dlouhodobě věnuje Kraj Vysočina ve spolupráci s neziskovou společností EKO-KOM. Kromě polepu svozového auta a propagačních akcí, které se mimo jiné realizovaly v uplynulém období, letos pilotně obyvatelé Třebíče ve vytipovaných

Jarmark eko-bio Více než dvacítka vystavovatelů nabízela své zboží eko, bio nebo výrobky s označením Vysočina regionální produkt v sobotu 21. dubna dopoledne na Karlově náměstí na jarním jarmarku. Atmosféru zpestřilo vystoupení divadla KRAB na chůdách a jejich představení Nejvyšší čas. Nakoupit přišla také herečka Klára Issová a vybrala si originální šperk od Jany Paškové, držitelky značky Vysočina regionální produkt. Kdo nestihl přijít, může se těšit zase na podzim 13. září. Iveta Ondráčková 12

lokalitách získají zdarma speciální sadu žluté, modré a zelené tašky na třídění.

Představili červené kontejnery na elektro V rámci Zábavného dne s odpady se na Karlově náměstí představila se svým projektem „Najdi si svůj červený kontejner“ i nezisková společnost Asekol zabývající se zpětným odběrem elektrozařízení. V Třebíči je v současné době instalováno 10 červených kontejnerů. Díky nim se podařilo vybrat téměř 5 tisíc kilogramů starých spotřebičů. To znamená, že každý občan Třebíče odevzdal již více než 7,5  kilogramů elektroodpadu. (o)

Hospodářská komora Společnost MANN+HUMMEL zaměstnancům nabízí řadu výhod MANN+HUMMEL si váží svých zaměstnanců a nabízí jim nadstandardní systém benefitů a odměn. „Zaměstnancům nikdy nenabízíme pohodu, nýbrž tvrdou a zodpovědnou práci v motivovaném kolektivu a mezinárodním prostředí. Velkou měrou investujeme do vzdělávání, hlavně do odborných školení. Ani na jazykovém vzdělávání zaměstnanců jsme nikdy nešetřili. Servisní společnost nabírá každým rokem desítky zaměstnanců, a proto je zajímavá i vidina kariérního růstu. Mnozí se zapojují do mezinárodních projektů, nebo získají zahraniční stáž,“ shrnul aktuální situaci jednatel MANN+HUMMEL Service Richard Auer. Servisní centrum hledá řadu specializovaných pracovníků, kteří najdou své uplatnění v Nové Vsi na Třebíčsku, případně na detašovaném pracovišti v Brně. Nyní hledá nejvíce pracovníků IT oddělení, útvar vývojové konstrukce a účetní centrum. „Potýkáme s nedostatkem odborníků pro oblasti informačních technologií a výzkumu a vývoje. Přijímáme přednostně pracovníky s praxí v oboru, ale i čerstvé absolventy technických univerzit. Nutností je aktivní znalost anglického nebo Foto: archív MANN+HUMMEL německého jazyka,“ doplnil jednatel Auer.

V Nové Vsi na Třebíčsku sídlí dvě společnosti koncernu MANN+HUMMEL: výrobní závod MANN+HUMMEL (CZ) a  servisní centrum MANN+HUMMEL Service. Výrobní firma produkuje kapalinové a vzduchové filtry a filtrační elementy pro automobilový průmysl. Servisní společnost poskytuje služby administrativního charakteru ostatním pobočkám koncernu. Značka MANN-FILTER je nejsilnější zahraniční značkou filtrů v České republice a na Slovensku. V České republice firma zaměstnává přes 1000 zaměstnanců.

Ve společnosti MANN+HUMMEL (CZ) najdou momentálně uplatnění vyučení nástrojáři s praxí. „Vypsali jsme výběrové řízení na pozice nástrojář mechanické údržby a nástrojář vstřikovacích forem. U obou vyžadujeme vyučení nejlépe v oboru nástrojař nebo příbuzném strojním oboru a alespoň tříletou praxi,“ popsal personalista Milan Škorpík, u něhož se mohou zájemci hlásit na emailu milan.skorpik@mann-hummel. com nebo nechávat životopisy přímo v sídle firmy na jeho jméno. Mezi nejoblíbenější zaměstnanecké benefity patří například 6 týdnů dovolené nebo 13., 14. i 15. mzda. Firma také dbá na zdravý životní styl zaměstnanců, a proto podporuje řadu sportovních aktivit, ovšem nezapomíná ani na kulturní a společenské akce. Ty jsou pořádány buď přímo firmou pro její zaměstnance, nebo jsou systémem slev nasmlouvány zaměstnanecké výhody u partnerů. Více informací o společnosti naleznete na www.mann-hummel.com/mhcz. Přehled aktuálních pracovních pozic je umístěn na www.mann-hummel.com/jobs Petra Klobasová, PR Specialista

Prý veterán. Ale světový šampión! Halové mistrovství světa veteránů ve finském Jyväskylä nejspíš zamotalo řadě účastníků a diváků hlavu. Kde leží Třebíč? Odkud je šampión na šedesátce? Sprinter Pavel Hykl přinutil alespoň některé vložit jméno města, které reprezentuje, do internetových vyhledávačů. Stal se právě mistrem světa v běhu na 60 metrů v kategorii nad 35 let. Tuto hranici překročil závodník Spartaku Třebíč zatím pouze o rok a jednoznačně byl favoritem s nejlepším časem mezi přihlášenými ke stejné disciplíně. Čas 6,84 - toho byl 'vlastníkem' - je českým veteránským rekordem. Hykl začal v Jyväskylä prvenstvím v rozběhu a mohl si tak dovolit vypustit závěr. V dramatickém finále, které se muselo opakovat, zaznamenal nejtěsnější možné vítězství, když druhý Rus Zajev byl o pouhou setinu pomalejší, ač v rozběhu zůstal daleko za Hyklem. Pavel Hykl začal s atletikou v roce 1986 ve sportovní třídě ZŠ Gagarinova (dnes Benešova). Jeho prvními trenéry byli Jitka Chvátalová a Vratislav Fišera. Jako žák se stal mistrem Československa ve skoku dalekém. Poté absolvoval sportovní gymnázium v Pardubicích a pokračoval v Dukle Praha u trenéra Jaroslava Priščáka. Pražskou éru si prodloužil přestupem do Sparty. Po návratu do Třebíče v roce 2000 zlepšil okresní rekord ve skoku dalekém na 742 cm a letos přidal již zmíněný rekordní čas na šedesátce. I v šestatřiceti letech je oporou prvoligového družstva mužů, které se v Třebíči představí při I. kole I. ligy v sobotu 26. května. Z výsledků veteránského mistrovství světa v Jyväskylä: 60 m mužů nad 35 let: 1. Hykl (Česká republika) 7,00, 2. Zajcev (Rusko) 7,01, 3. Niangane (Francie) 7,06, 4. St. Luis (Trinidad a Tobago) 7,07. 800 m mužů nad 50 let: 1. Oberliessen (Německo) 2:05,71,… 13. Motálek (Česká republika) 2:17,25. 1500 m mužů nad 50 let: 1. Navas (Španělsko) 4:20,11, … 12. Motálek 4:41,85. František Jůza (ve spolupráci s Milanem Zeibertem a Petrem Motálkem) 14

Foto: 2x archív P. Motálka a P. Hykla

TŘEBÍČSKÉ ULICE

Připravuje Jiří Joura

KŘÍŽOVÁ Ulice se nachází na rozhraní městských částí Nové Město, Nové Dvory. Velmi staré pojmenování ulice podle velkého kamenného kříže stávajícího v dolní části předměstí (asi před 30 lety byl kříž povalen nákladním autem). Na opačném konci ulice stojí další železný kříž, pocházející z roku 1810. Roku 1970 byl při stěně rohového domu v dolní části postaven nový kamenný kříž.

KUBEŠOVA Ulice se nachází v městské části Horka-Domky. Název ulice připomíná třebíčské rodáky Jana Františka Kubeše (1845–1908) a Adolfa Kubeše (1842–1925). Jan František Kubeš byl v letech 1883 až 1907 starostou města. Za jeho starostování bylo ve městě mnoho vybudováno – poštovní budova, gymnázium, nemocnice, elektrárna, přístavby škol, vodovod, osvětlení ulic, parky). Adolf Kubeš byl školní inspektor a ředitel reálky v Brně. Zpracoval první dějiny města do roku 1468. Vyšly v roce 1874 pod názvem Dějiny města Třebíče. Vydal také zajímavý spis Manové kláštera třebíčského.

KUBIŠOVA Ulice se nachází v městské části Horka-Domky. Jan Kubiš (1913–1942) – rodák z Dolních Vilémovic. Spolu s Jozefem Gabčíkem spáchali dne 27. 5. 1942 atentát na zastupujícího říšského protektora v  Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha. Spolu s ostatními parašutisty zahynul v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze. In memoriam mu bylo uděleno nejvyšší čs. vyznamenání Řád Bílého lva a byl povýšen na štábního kapitána.

KYJEVSKÁ Ulice se nachází v městské části Nové Dvory. Název ulice podle hlavního města Ukrajiny, jednoho z nejstarších měst Evropy. Významnou úlohu mělo město v dávné minulosti při formování Kyjevské Rusi.

16

Věra Martinová vzkazuje:

Moc se na vás těším! zní i novější písničky. Třeba Modrý sarafán, který sice vlastně není novinkovou písní, zpíval ji kdysi Waldemar Matuška, ale my jsme ji pojali úplně jinak. POHODAFEST odstartuje prázdniny. Jaké budou ty vaše, případně kdy a kam zamíříte na dovolenou či kde si nejlépe odpočinete?

Pro své příznivce má Věra Martinová vždycky připravený úsměv a vlídná slova. Do Třebíče letos přijede posledního červnového dne, aby vystoupila v hlavním programu POHODAFESTu. V Třebíči jste vystoupila mnohokrát – v poslední době pod širým nebem i v divadle Pasáž. Jaké prostředí vám všeobecně nejvíce při koncertování vyhovuje? To se nedá jednoznačně říct. Každé prostředí má svůj půvab. Divadla jsou vznešená a sváteční, kluby intimnější a open scény zase uvolněnější. Záleží hlavně na publiku. Když je vstřícné a vrací nám zpátky energii , hraje se dobře i na valníku! Kromě již známých hitů z vaší bohaté tvorby, přijedete do Třebíče s nějakou novinkou? Samozřejmě že kromě starých osvědčených hitů za-

Mě čekají, jako každé léto, festivaly, takže prázdniny jsou pro mne spíše pracovní. Dovolenou jsem si vybrala v únoru, splnila jsem si dětský sen a podívala se do Keni. Miluju cestování. Vzpomenete si na vaše nejkrásnější školní prázdniny či zážitek z nich? To byly asi skautské tábory kousek od Police nad Metují na úpatí Broumovských stěn. Velká romantika, noční cesta do slibové jeskyně, lov bobříků... jsem odkojená Foglarovkami. Škoda, že dnešním dětem už nic neříkají. Co byste před vystoupením na POHODAFESTu vzkázala Třebíčanům? Milí Třebíčané, určitě přijďte na POHODAFEST, moc se na vás těším, ostatně jako vždycky. A přeji vám, abyste i v té dnešní poněkud nebohulibé době našli o prázdninách a dovolených svou oázu klidu s trochou té romantiky. (fj)

Foto: 2x archív V. Martinové

Třebíč ve Vídni

Světlo a stín

Začátkem měsíce května proběhla péčí Městského kulturního střediska Třebíč prezentace našeho města v Českém centru ve Vídni. Stalo se tak v rámci představení kraje Vysočina a prezentace zdejších památek, zajímavostí a kulturních akcí. Nabídka turisticky zajímavých aktivit se uskutečnila v rámci spolupráce s Vysočina Tourism, se kterou dlouhodobě spolupracujeme a účastníme se veletrhů v České republice i v zahraničí. Prezentace se zúčastnilo více než třicet rakouských touroperátorů, novinářů a  zájemců z  oblasti cestovního ruFoto: Dáša Juráňová chu. Těm poskytla zajímavý a velmi kvalitní výklad v německém jazyce pracovnice informačního a turistického centra Zadní synagoga Renata Poulová. Nejde však o jedinou aktivitu Městského kulturního střediska Třebíč u našich jižních sousedů, jak vyplývá z článku na straně III s názvem Centrum Třebíče se stěhovalo do Vídně. (fj,dj)

Výrazné vyzařování energie je typickým průvodním jevem tvorby grafika, malíře, kreslíře a historika umění Radana Wagnera. Toto silné téma bylo i při vernisáži Wagnerovy výstavy s názvem Světlo a stín v Galerii Ladislava Nováka námětem debaty autora s ředitelkou pořádajícího Městského kulturního střediska Třebíč Jaromírou Hanáčkovou (oba na snímku dole). Wagner samostatně vystavuje od roku 1987 a v současné době je také šéfredaktorem čtvrtletníku Revue art, který se věnuje českému a slovenskému výtvarnému umění. Zajímavá výstava potrvá do 3. června. (fj)

I

Z TŘEBÍČE DO AMERIKY I. John Subak, září 2004 Překlad Pavlína Pojerová Celé je to vyprávění Johna Thomase Subaka (narozeného jako Hanuse Tomase Grunbergera - během války si nechal z rozhodnutí matky změnit příjmení) - synovce paní Margit Subak, která věnovala tři plastiky městu Třebíč, resp. třebíčské synagoze. Johnova matka a Margit se po celou válku staraly o Johna a jeho bratra Franka, během všech cest a stěhování po Evropě a pak i při cestě do Ameriky. Johnova prababička s manželem z  matčiny strany vlastnili koželužnu, která byla jedním z největších podniků v Třebíči po několik generací. Také prý Baťa otevřel továrnu v Třebíči právě kvůli Subakově koželužně... (dj)

OPUŠTĚNÍ DOMOVA Po večeři 12. března 1939 v našem domě v Třebíči zazvonil telefon. Telefony nebyly tak běžné (naše telefonní číslo bylo 79) a obzvláště pozdě večer telefonní hovor ze zahraničí. Telefonát byl od blízké přítelkyně, žijící v Německu. Josey, jejíž skutečné jméno neznám, řekla, že teta Hannah je vážně nemocná a její stav je opravdu kritický a tedy mí rodiče, Frank a já musíme dalšího rána vyrazit k ní. Josey pak okamžitě zavěsila. Josey a George byli dva nejbližší přátelé mých rodičů. George a můj otec studovali společně práva na Karlově univerzitě. Podle českého právního systému odpromoval a po dokončení školy se rozhodoval, zda vstoupit do právní praxe, firmy anebo se stát soudcem. George, který žil v Sudetech, se rozhodl pro justici a postupně se vypracoval k respektovanému soudci. Když byla v říjnu 1938 podepsána Mnichovská dohoda a československý osud byl zpečetěn přemístěním Sudet do Německa, George se rozhodl žít raději v Německu než v Československu. Neměli jsme žádnou tetu jménem Hannah. Zpráva byla až příliš jasná: uprchněte okamžitě z Československa. Telefonát pro Josey a George s sebou nesl opravdové nebezpečí; telefonní hovory v Německu byly často odposlouchávány gestapem, zejména hovory za hranice. Pokud Josey podstoupila takové nebezpečí, aby nás varovala, myslela to tak. Můj otec byl na služební cestě ve Švýcarsku a matka měla možnost kontaktovat ho do hotelu v Curychu. Rodiče se shodli, že varování bylo myšleno vážně a matka, Frank a já musíme odejít. (Po válce se otec pokusil kontaktovat své přátele George a Josey, ale jeho snaha nalézt je, byla neúspěšná. Nikdy jsme nezjistili, jaká informace je vedla k tomu, aby nás varovali; nikdy se nedozvěděli, jak zavázáni jsme jim byli.) Má matka se zoufale pokoušela přesvědčit svou II

matku, aby odešla s námi; bohužel neodešla. Možná si myslela, že se jedná o nepravdivé varování, jednoduše odmítla uvěřit hororovým příběhům o Hitlerovi, cítila se relativně v bezpečí kvůli svému věku a rozhodla se zůstat v Třebíči. V roce 1944 ji poslali do Terezína, koncentračního tábora v severním Československu, který jsme s Corky navštívili v září 2000. Nikdy jsme o ní znovu neslyšeli. Dalšího rána 13. března 1939 mně a Frankovi bylo řečeno, že se naši rodiče rozhodli pro lyžařský výlet do Itálie a tak jsme okamžitě odjížděli. Sbalili jsme si zimní a lyžařské oblečení (žádné lyže); ani jeden z nás moc nelyžoval a tak se nám to zdálo vzrušující. Nepamatuji se, že bychom kladli nějaké otázky, nebo bychom věděli, kam přesně jedeme. Ráno jsme nasedli na vlak do Prahy, kde rodiče měli malý byt. Matka tam měla podle všeho nějakou práci a později toho odpoledne jsme nasedli do lůžkového vozu do Milána. Měli jsme zavazadla nachystaná k dvoutýdenní dovolené, nic víc. Později jsem zjistil, že matka taky vzala hrst šperků, ukrytých uvnitř termosky. Roky 1938 a 1939 byly v Československu a ve střední Evropě napjaté. Rodiče si uvědomovali, že bychom měli v jistém bodě odejít a měli víza do několika zemí, stejně tak formulář pro vízum do Spojených států. Nějaké peníze měli na bankovním účtu v Holandsku a  menší sumu ve Švýcarsku. Po naprosto klidné jízdě vlakem jsme ráno 14. března dorazili do Milána. Frankovi a mně řekli, že zde den dva zůstaneme, než se k nám připojí otec. Toho rána jsme vyšli ven na prohlídku města, hlavně Dómu, který byl největší katedrálou, co jsem kdy viděl. Poobědvali jsme v jedné z restaurací v bývalé pasáži Bourse vedle Dómu. Zatímco jsme seděli na chodníku, uslyšeli jsme kamelota, vykřikujícího titulek, že Hitler té noci napochodoval do Československa; pravděpodobně jsme byli v posledním vlaku ze země. Matka nemluvila italsky, což nebylo vůbec potřeba. Spěchali jsme zpět do hotelu a matka zavolala otci do Curychu. O ničem neslyšel, ubezpečoval nás, že se jedná o nepravdivou zvěst, a řekl matce, ať zůstane klidná! O dvě hodiny později, kolem čtvrté odpoledne, otec volal zpět. Zprávy byly pravdivé. Němečtí vojáci okupovali Československo a nepotkali se s žádným organizovaným odporem. Itálie byla částí německé osy; rodiče se proto rozhodli, že bychom měli opustit Itálii a setkat se až v Paříži dalšího rána. Té noci získala má matka jízdenky na slavný Modrý vlak, lůžkový vůz do Paříže, a tak jsme vyrazili, lyžařské oblečení a vše s sebou. Byla znepokojena italskou hraniční stráží a pravděpodobností, že budeme zadrženi v Itálii. Tehdy jí bylo 31, byla mladou matkou dvou dětí ve věku 5 a 9 let s podezřelým pasem, který už dále neexistoval, a párem kufrů s lyžařským oblečením. Zaplatila nemalý obnos nočnímu poslíčkovi, dala mu naše tři pasy a řekla, že má bolesti hlavy a velmi by ocenila, kdyby se postaral o hraniční formality, aby se ona a chlapci mohli vyspat. Frank a já jsme spali; jsem si jistý, že má matka ne.

Na hranicích jsme neměli problémy a dalšího rána jsme dorazili na Gare de Lyon v Paříži. Noc předtím otec přiletěl z Curychu do Paříže a stál na perónu. Bylo to jedinkrát, co jsem ho viděl plakat; byl si jistý, že už svou ženu a děti nikdy neuvidí. Má matka a otec se do Československa nebo České republiky nikdy nevrátili. Otec tam byl téměř rok a půl od konce roku 1945 do února 1947; Corky a já jsme tam zavítali v roce 1999 a znovu v roce 2001.

TŘEBÍČ Nechejte mě vrátit se trochu do minulosti. Často jsem byl zmatený, proč si nepamatuji mnoho z let strávených v Třebíči. Bráním se minulosti nebo existuje rozdíl, když opustíte svůj domov, stejně tak jako všechny, s kým jste vyrůstali? Už je to více jak 65 let zpátky do minulosti a má mysl se nezotavila. Narodil jsem se jako Hanuš Tomáš Grunberger. Hanuš je staročeské jméno a dá se přeložit jako Hans nebo John; když jsem byl pokřtěn a bylo mi dáno jméno Jan, stal jsem se Hanušem Janem Tomášem nebo naneštěstí v angličtině, John John Thomas. Mí prarodiče z otcovy strany byli Max a Emma Grunbergerovi. Moc málo si na ně pamatuji, můj děda byl poměrně podsaditý a babička docela malá. Žili na náměstí a měli dvůr s krůtami. Tu a tam jsme k nim zašli na večeři a vždycky jsme se museli chovat slušně. Děda pracoval v obchodě se semeny, ale co si pamatuji, obchod vedl můj otec. Věřím, že žili spořádaný život židovské rodiny, ačkoli si nepamatuji, že by někdy zmiňovali víru. Otec měl jednu sestru, Jushu, která se provdala za Arnolda Goldmana a žila na obrovské farmě v Kožichovicích, vesnici asi 5 mil od Třebíče. Často jsme je navštěvovali a já si hrával především s jejich nejmladší dcerou Zuzkou, která byla o rok či dva starší než já. Prostřední dcera Hajka žila s námi ve Francii a později se provdala za anglického důstojníka, Davida Floyda. Meda byla nejstarší dcerou; byla zabita Němci, ale nevím kdy. V Kožichovicích bylo skvěle a nejvíce si pamatuji na každoroční velikonoční oslavu s ručně malovanými kraslicemi. Jednou mému otci vejce rozbili o hlavu. Nebylo uvařené; otec se s ostatními nesmál. Má babička z matčiny strany, Ella Subaková, byla vdova, její manžel Jacob zemřel v roce 1936. Subakova koželužna byla největší továrnou v Třebíči. Činění kůží bylo rodinným obchodem po mnoho generací a  Subakova koželužna byla všeobecně známé jméno v Československu. Dokonce Baťa, celosvětový výrobce bot, otevřel továrnu poblíž Třebíče kvůli Subakově koželužně... (Pokračování příště)

Trojan, Bartoška, Langmajer a další Začátkem května skončila první polovina letošního předplatitelského divadelního cyklu. Diváci měli možnost zhlédnout některá skutečně špičková vystoupení s neméně kvalitním obsazením. Mezi lahůdky nespor-

ně patřili Světáci a zejména jevištní výkon Lumíra Olšovského či Martina Zounara. Jiří Langmajer zase exceloval ve své možná i životní roli v představení Mefisto, přibližujícím až drsným způsobem nástup fašismu a jeho extázi v někdejším Německu, promlouvajícím ale také hluboko do současnosti. Odlehčující Něžné dámy zase daly vyniknout dvojici Jan Révai a Jana Galinová, ale i dalším hereckým osobnostem. Žánrově jsou divadla vyrovnaná a bude tomu tak také v druhé polovině roku. "V nové sezóně se mohou abonenti divadelního předplatného skupin A/1 a A/2 těšit na BRATRY KARAMA-

Centrum Třebíče se stěhovalo do Vídně V měsíci dubnu a květnu obdivovali Vídeňané soubor dřevostaveb ve výloze Českého centra na Herrengasse v centru Vidně. Expozice, která se uskutečnila v rámci spolupráce s agenturou CzechTourism, nabízela část nově vznikajícího modelu historického centra našeho města - kostel sv. Martina s věží, Vídeňskou bránu a pak Koplův dům - vše samozřejmě z  dílny Stanislava Vršky. Model a expozici měli takto možnost zhlédnout návštěvníci Českého centra a  vůbec kdokoliv, kdo právě se třeba procházel po Herrengasse. (fj,dj)

Foto: 2x Dáša Juráňová

ZOVY z Dejvického divadla s Ivanem Trojanem, Igorem Chmelou, Radkem Holubem a dalšími skvělými herci," prozrazuje část dramaturgie vedoucí programového oddělení MKS Třebíč Eva Malá. "Dále přijede Ypsilonka s představením FAUST A MARKÉTKA a Městská divadla pražská s titulem ŽELARY." "V abonentní skupině B se můžete těšit na komedii o životě MOJE HRA z Divadla Kalich s Jiřím Bartoškou, Zuzanou Bydžovskou, dále na duchařskou komedii s Jiřím Langmajerem POHLEĎ A BUDEŠ UDIVEN a Divadelní společnost Josefa Dvořáka, která zavítá do třebíčského divadla Pasáž s komedií CHUDÁK HARPAGON, kde exceluje Josef Dvořák," uzavírá Eva Malá. (fj)

Srdce opět bije Je zřejmé, že srdce je nejdůležitější součástí lidského organismu. A také zvonu. Bez srdce je zvon mrtvý. A tak jak se dá nahradit srdce člověka, tak se důležité součásti dočkal zvon na ochozu třebíčské věže. Chyběla mu dlouhou řadu let... Zvon, o kterém je řeč, není zvonem v pravém slova smyslu zvonem věžním. Je takovým jeho mnohonásobně menším bratříčkem, ale když zazvoní, historickým jádrem města je slyšet víc než dost. Proto také v minulosti sloužil k oznamování důležitých událostí, ohraničených zpravidla úmrtím některého z občanů, anebo požárem uvnitř města. Říkalo se mu často umíráček, ale také andělíček, když ještě s ním pan věžník Čecháček zvoníval. Umístěn je zvon na severní straně věžního ochozu, a dnes už poslouží jen turistům - kde jinde si mohou na věži sami zazvonit? Jen ještě je třeba to dělat s rozmyslem, než se podaří rekonstruovat také dřevěnou nosnou konstrukci bohulibého nástroje. Srdce zvonu z měkké oceli, pouze navoskované, je dílem náměšťského šperkaře a  pasíře Miroslava Štěpánka, který jinak vyučuje obor Uměleckořemeslné zpracování kovů – práce pasířské na Střední škole řemesel Třebíči. Dílu věnoval několik hodin a sám ho také uchytil koženým třmenem dovnitř zvonu. Také to je totiž práce odpovědná a musí být odvedena precizně - pokud by srdce nebylo správně ukováno či zavěšeno, zvon by mohl prasknout. Kovový segment totiž musí tlouci do přesně zvoleného okraje kovaného klobouku... (fj)

Foto: Pavlína Pojerová III

Činí mě šťastným, když se lidi smějí Dubnový koncert Tomáše Kluse v třebíčském divadle Pasáž zanechal v jeho účastnících hlubokou stopu. Ti nejmladší samozřejmě viděli v herci a zpěvákovi hlavně svou modlu, jakých budou ještě v životě určitě mít několik. Ostatní se také dobře bavili, a dali to najevo dlouhým potleskem a po chvíli dokonce povstali. Vůči takto mladým umělcům to byla pocta dvojnásobná. Leč nepředbíhejme. Ještě před začátkem tříhodinové produkce jsme si s Tomášem Klusem povídali. Vážně i nevážně. Podstatné z rozhovoru budiž zde...

naivních laických očích je jediné řešení – ne, že budeme neustále se snažit svrhnout nějakou vládu a plivat na ni. Důležité je to, abychom se o politiku skutečně zajímali. Nejenom tak, že když uvidíte v televizi nějakého politika, tak se vám hned zvedne žaludek, ale že si poslechnete, co říká. Ať je nám sympatický nebo ne. Protože já nemám pocit, že bychom věděli, proč jsme tak nespokojeni. A tam pak logicky vzniká bariéra, ze které vyplývá ta jejich arogance (politiků - pozn. aut.). Nedochází k žádné komunikaci mezi námi a politikou jako takovou. Vlastně se zajímáme pouze o její okraj a tak je nám jenom okraj nabízen. Ale vhled do věci nás moc nezajímá…

Tomáši, vrátím se k letošním slavíkům a vycházím přitom z jednoho rozhovoru v renomovaném časopise. Tam jste se bránil tomu, že byste měl být hrdinou poté, co jste živě v přímém přenosu zazpíval satirickou píseň. Říkáte, že taková dona je smutná. Ať však chcete nebo ne, tím hrdinou pro lidi jste. Je skutečně tak smutná doba? Nemyslím si, že je doba nějak zlá. Smutná je přesnější pojmenování z toho důvodu, že doba, která vůbec hrdiny potřebuje, už sama o sobě něco vypovídá. Pánubohu do oken nebo novější píseň s názvem Iniciativní, a to co to vyvolává, mě děsí. Když si přečtu diskuse, tak je ve mně pocit, že zakopaný pes je podle mého názoru hlouběji, než jen ve vrcholných patrech politiky. Některé názory vzbuzují pocit, že jsem tu situaci zavinil já, že neustále hledáme, na co bychom si mohli stěžovat a co se nám nelíbí. Vypadá to, že se nám rochnění v problémech líbí a uspokojuje natolik, že se neodhodláme je řešit. Smutek spočívá v tom, že nám to vyhovuje. Zmínil jste se, že se stáváte hrdinou také proto, aby se za vás někteří mohli schovat… Teď jste jakýsi mluvčí národa. To právě nechci být, protože si myslím, že na to nemám. Nejvíc mě trápí to, že jsem označován za novodobého toho či onoho a to mě trápí ještě o to víc, že bych si sám na to nikdy netroufl. Nejvíc mě dojímá, že se teď objevila řada obhájců Karla Kryla a když člověk myslí na ten jeho osud…. Dřív na něj, v těch devadesátých letech, všichni pluli… že jim tu jejich slavnou demokracii haní. A přitom dnes zjišťují, že měl pravdu. Mám strach z toho – a nedokážu ty věci napsat jako on – ale mám strach z toho, že tvorba takových ideálů nás zažene do záhuby. Máme tendenci vytvářet imaginární hrdiny, ne ty skutečné. Protože ti skuteční se mezi námi skutečně vyskytují. Jenom nemají potřebnou sílu hlasu, protože nemluví tak zjednodušeně, jako to umím třeba já, protože jsem mladý a nemám tolik slov v zásobě, abych ty věci dokázal vystihnout. Docela mě překvapilo, že právě ty věci dokážete pojmenovat správným jménem… Protože je slyšíte kolem sebe! Já jsem vlastně jen sepsal ty řeči kverulantů – i své vlastní řeči. Ale v mých IV

kou… To ano. Ale myslím si, že by mělo zůstat zachováno, že umělci budou poukazovat, ale nebudou kázat. Myslíte jako šašek v dobrém slova smyslu? Ano, tak by to mělo být. Tím, že jejich řemeslo je svobodné a dovoluje jim oslovovat větší počet lidí. Nejsem velký příznivec toho, když se umělci angažují ve stranách a pak se od nich leckdy odvrací. Když už se jednou pro něco rozhodnete, měl byste v tom pokračovat. To že v tom hrají roli peníze, není pro mě argument, ba naopak. To mě, co se týče lidské stránky, potom zamrzí. Nemáte strach, že teď jste novým Krylem nebo Nohavicou… Ne, proboha! To si nezasloužím… a hrozně mě to štve…!

Říká se, že se zase bojíme mluvit… Doufám, že to úplně takhle není. Že je to jenom zveličování problému. Je fakt, že když se člověk dozvídá, co všechno je v politice možné, a jaké jsou tam vazby a kdo hýbe státem, tak to právě nahrává tomu, že se domýšlí příběhy do megamonstrózních spiknutí. Pojďme tedy k lepším věcem… už jste to naznačil. Vidíte světélko na konci tunelu? Vždycky jsem byl a asi vždycky budu plný naděje, protože jinak bych se musel zbláznit. Vidím to východisku právě v tom zaktivnění se a v přístupu k řízení státu. Myslím si, že by bylo fajn, kdyby se lidi, ač je to blbé slovo, angažovali. Protože jinak je velmi snadné, aby se ti příliš ambiciózní jedinci dostali na vrchol v momentě, kdy jim tam nikdo nepřekáží. Nahráváte mně na otázku, co Tomáš Klus a politika? Nikdy! Přišel bych tak o pozici mít právo komentovat. Umělci v této zemi ale často brali otěže do svých ru-

…že zažijete jakýsi boom, navíc když je blbá nálada a lidi vás teď vnímají jako hrdinu, že jednoho dne řeknou: no jo, ale on o tom zpívá a ono se nic neděje? Ono to může velmi snadno zapůsobit jako kalkul, že jsem se svezl na té blbé náladě. Ale já jsem taky součást těch nespokojených lidí, a protože zapomínám hesla do různých anonymních diskusí na internetu a mám strach z velkého množství lidí pohromadě, tak nechodím do ulic a nechodím četovat, ale píšu písničky. To je jenom ztělesnění mého názoru, nic víc. A to, že to je nějaká vlna, tak to se pak dá převést i na jakousi křivku vlastní kariéry - tak já neustále jsem připraven na to, že to samozřejmě jednou skončí a že to může skončit taky velmi špatně, a proto se snažím dělat i jiné věci, kterými se budu moci živit. Protože být závislý na veřejném mínění, to je velmi ošemetná záležitost. A my zapomínáme přímo truborychle! Chci dělat divadlo, které už mně chybí, jiné projekty, hudbu… Činí mě šťastným, když se lidi smějí… a klidně i na můj úkor. Nevadí mně občas být za blbce. Píšu povídky a chtěl bych je vydat, zatím je četli jen mí přátelé… Po třech hodinách jsem čekal na Tomáše Kluse za jevištěm. Byl unavený, ale ne zas tak moc, aby nebylo znát, že je opravdu šťastným. Jaké jsou vaše první dojmy, zeptal jsem se... První dojmy? Jsem v šoku! To se nám ještě nestalo, že by lidé takto brzy vstali! Jaká bude vaše vzpomínka na Třebíč? Budu o tom všude vyprávět. Je to báječné, mám rád, když z lidí něco cítím…! Měli jsme strach z toho obrovského prostoru a ze začátku jsme myslím oba působili trochu zastrašeně, ale ten konec byl báječný! I proto, že leckteré své takzvané fóry stavíme na trapnosti a lidé je velmi brzy pochopili. A z toho mám radost, že jsme nebyli za úplné blbce. Doufám! František Jůza

LEOPOLDA POKORNÉHO Ulice se nachází v městské části Zámostí. Leopold Pokorný (1904–1937) – narozen ve Znojmě, vyrůstal v Třebíči. Začátkem roku 1937 odešel do Španělska, kde bojoval v občanské válce na straně republikánů. 5. dubna 1937 při obraně Madridu padl. Dne 14. září 1946 mu byla odhalena pamětní deska na Dělnickém domě v Třebíči a sportovní hala nese od roku 1977 jeho jméno.

LADISLAVA NOVÁKA Ulice se nachází v městské části Týn. Ladislav Novák (1925–1999) – středoškolský profesor, rodák z Turnova. Většinu života prožil v  Třebíči. Jeho tvorba básnická i výtvarná byla neustálým hledáním nových netradičních cest uměleckého vyjádření. Zajímal se o poezii Eskymáků a Indiánů a začal ji překládat. Je autorem knihy Zámostí. Ve výtvarném umění experimentoval se surrealistickými technikami (alchymáže, froasáže, koláže, veronáže). Vystavoval v řadě zemí.

LANGFORTOVA Ulice se nachází v městské části Horka-Domky P. František Langfort – farář u sv. Martina, kronikář města – zapsal události z let 1727 – 1746.

LAVICKÉHO Ulice se nachází v městské části Týn. Vladimír Lavický (1923) – tiskař, malíř a básník. V malířské tvorbě byl inspirován zejména malebným údolím řeky Jihlavy. Je autorem básnické sbírky Na paletě krajin. Několik let působil ve funkci ředitele osvětového domu a okresní knihovny.

17

Tajemství třebíčských garáží aneb na půdě tikala bomba!

Foto: Archív 1. VCC Třebíč

Tak tohle tajemství stojí určitě za velký kus pozornosti! Jednak jde o vůbec první automobil v Třebíči, a pak také o skvělý technický exponát, kterých na světě přespříliš není - lépe řečeno, tahle skvělá auta existují pouze dvě. Přičemž vyrobeno jich bylo devětadvacet a vyobrazený exemplář nese výrobní číslo 27. Výrobcem byla firma WEBER, Uster, Švýcarsko. A právě ve Švýcarsku v muzeu sídlí jeho starší, nepojízdný bratříček. Pro zajímavost, jednoválcový motor "dával" výkon plné tři HP, tedy koníků nemnoho. Převodovkou je klasický variátor. V Třebíči vlastnil tento skvělý automobil pan C. K. geometr Josef Dejmek, muž prý technicky nadaný, který byl mimo jiné vlastníkem prvního ústředního topení. Vůz zdědila a na půdě objevila paní Iva Sýkorová a toho času je na něm prováděna náročná renovace, která byla svěřena zkušenému a velkému znalci historie Pavlu Beranovi z Lanškrouna. Podle jeho odhadu bude nejméně dva roky trvat, než se vzácný pamětník znovu projede Třebíčí. A to bude událost nejen roku, ale možná i století! (ph,fj)

Tentokrát snad ani nebudu klást otázku, zda místa na fotografiích poznáváte. Nový hřbitov se v daném místě nijak zvlášť nezměnil, a když, tak alespoň vizuálně k lepšímu. Tvrdit totéž o skutečnosti, že zde s  neúprosnou pravidelností přibývá nápisů na náhrobcích či náhrobků samotných, bylo by morbidní. Tak tedy se podívejme na tato místa posledního odpočinku přece jenom s nadhledem - a budiž poděkujme správci hřbitova i radnici, že prostředí zde působí důstojně a okázale, a že osudům zesnulých i  pozůstalých je alespoň takto ulehčeno. Jestliže tentokrát však nebyla nastolena otázka místní příslušnosti, naopak příště bude opět vyřčena, a to nad obrázkem, který nutně musí v řadě občanů vyvolat nostalgii. Protože Borovina je živá dodnes..., ale to už jsem napověděl až dost... (fj)

Foto: Archív MÚ Třebíč

Třebíč včera a dnes

Minule jsme se ocitli v horní části dnešní Benešovy ulice, což asi všichni Třebíčané poznali. I když...! Někteří chvíli zaváhali a ti starší občas reagovali slovem "gagarinka". Neb pamatují, že ulice nesla dlouhá léta název po legendárním sovětském kosmonautovi. Jurij Gagarin byl prvním na světě, kdo putoval do vesmíru. Edvard Beneš, po němž se ulice nazývá dnes, byl naopak druhým. Nikoli samozřejmě kosmonautem, ale československým prezidentem. A to historicky. Do dějin se však zapsal stejně výrazným způsobem, ať už se názory na oba pány jakkoliv různí.

18

Foto: archív MěÚ

7RXætWHSRYODVWQtPE\GOHQt" 6+\SRWpNRXRGQiVXäHWŐtWHSHQt]HLÿDV

10 LET SRERÿN\ v 7ŐHEtÿL

0LPRŐiGQpVSOiWN\EH]VDQNFH 9\Őt]HQt ~YĚUX ]GDUPD

.DUORYRQiP7ŐHEtÿ ZZZZVSNF]

Americkým křižníkům déšť nevadil Ať je to, jak je to, a přestože nás americká auta dnes už tolik neoslovují, nejméně každý druhý kluk bez rozdílu věku se po pořádné káře ohlédne alespoň rád ohlédne. Dámy se pak mohou zasnít, kterak rozsáhlou limuzínou přijíždí jejich filmový či televizní idol. Ale nechme snění. V sobotu 12.  května byly "ameriky" v poušovském kempu či na Karlově náměstí realitou. Dopoledne vydatně pršelo a možná tak pořadatelé Setkání amerických automobilů - Memoriálu Františka Hokra přišli o pár exponátů, nicméně ti skalní přijeli. Stejně tak odpoledne své vozy vystavili v centru města a později absolvovali projížďku do Jaroměřic nad Rokytnou a zpět. Milovníci zpravidla rozměrných strojů se takto v Třebíči setkávají poslední dobou pravidelně, mnozí z účastníků takto tráví příjemné letní víkendy v přírodě. Tak trochu folklór - kdo se jednou uchytil drápkem, už zůstává. Nejspíš tomu tak bude i příští rok, i když hlavní organizátor Harry vždycky tvrdí, že už je to naposledy. Ale netváří se u toho - naštěstí - příliš vážně...

Dialyzační lůžko za uspořené teplo Začátkem minulého měsíce došlo ke slavnostnímu předání daru internímu oddělení třebíčské nemocnice. Jedná se o lůžko s integrovaným vážícím systémem pro dialyzační středisko. Lůžko je určeno pro intenzivní péči a modernizuje stávající vybavení. Dar poskytuje dodavatel tepla pro nemocnici společnost TTS energo s.r.o. Nový přístroj výrazně přispěje ke zvýšení komfortu pro pacienty a zkvalitnění lékařské péče. TTS energo s.r.o. dosáhla snížení spotřeby nad rámec závazné úspory plánované pro rok 2012 z kontraktu„EPC“, a to o částku dalších 617.189,- Kč. Z této sumy připadá pro nemocnici bonusová úspora ve výši 400.469,- Kč. Zbývající částka odpovídá odměně pro TTS energo s.r.o., která právě z těchto finančních prostředků zakoupila jako dar lůžko pro dialýzu. Nemocnice je vytápěna z vícepalivové Teplárny JIH, kde je teplo z 97% vyrobeno z biomasy (slámy) a finanční prostředky za palivo tak zůstanou v regionu u místních zemědělců. Technologie teplárny umožňuje zpracování paliva s vysokou účinností. Třebíčská nemocnice je jediná v České republice, ve které je takřka veškeré dodané teplo pro vytápění a ohřev teplé vody vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Díky využívání biomasy jako paliva došlo za rok 2011 k úspoře 1.538 tun CO2, což je významný příspěvek k ochraně klimatu. Další výhodou je, že v případě dlouhodobého výpadku tranzitu zemního plynu by jako jediná v Kraji Vysočina měla zajištěno vytápění. I přes razantní zvýšení nákupní ceny plynu patří cena tepla v  Třebíči dlouhodobě k nejnižším v regionu.

Ředitel TTS energo s. r. o Ing. Richard Horký Foto: Archív Nemocnice Třebíč

Leonardo da Vinci a Hotelová škola Třebíč Foto: Archív autorky

20

Dvaadvacátého dubna jsme já a 7 žáků naší školy začali naši 3 týdenní stáž na Azorských ostrovech, pod dohledem pí. Jourové. Stáž se uskutečnila v rámci programu Leonardo da Vinci a  projekt nesl název „Služby Evropě“. Po příletu do města Praia da Vitoria na ostrově Terceira jsme se ubytovali v hotelu Teresinha. První den jsme byli rozmístěni do restaurací, a hotelů, ve kterých jsem vykonávali naši stáž. Také jsme navštívili partnerskou školu a prohlédli si městečko. Když jsem nervózní a plná očekávání vstoupila do kuchyně, kde jsem měla pracovat, byla jsem mile překvapena. Lidé, se kterými, jsem pracovala, byli milí a ochotní. Dozvěděla jsem se od nich spoustu zajímavostí, naučila jsem se jak se připravují mořské plody, portugalské pokrmy a ochutnala jídla, na která bych v České republice jen tak nenarazila. Také jsem se zdokonalila v angličtině a navíc se naučila několik portugalských výrazů. Stáž ale nebyla jen o práci. Díky naší koordinátorce Sandře a pí. Jourové jsme navštívili spoustu nádherných míst. Byli jsme uvnitř kráteru sopky, s místními obyvateli jsme prošli džunglí část ostrova, viděli býčí zápasy a mnoho dalšího. Na tuto stáž budu dlouho v dobrém vzpomínat, jsem ráda, že jsem této možnosti využila, přihlásila se a vydržela navštěvovat několik měsíců odborné přípravy a získala tak nevyčíslitelné zkušenosti a zážitky. Kateřina Bagová

hokejista (9. 3. 1960 v Opavě) Řekněte něco o svých sportovních začátcích, kdo měl na váš sportovní rozvoj největší vliv. Jak vaše sportování podporovali rodiče? Moje první hokejové krůčky začaly v šesti letech, a to na třebíčském zimním stadionu. Abych pravdu řekl,vůbec si nevzpomínám, jak se to všechno událo, jestli někdo přišel na nábor do školy, nebo jsme se domluvili s kluky ve třídě nebo mě dovedli na zimák starší kamarádi, ale stalo se a já se objevil na ledě ve výzbroji. Začal jsem pravidelně chodit na tréninky a snažil se dohnat ostatní. Nevím přesně, kdo z trenérů mě měl jako první, ale myslím, že to byl pan Schejbal, byl tam pan Pohl a  samozřejmě pan Dostál, který mě trénoval asi nejdelší dobu v žákovských kategoriích. Prošel jsem rukama i  panu Jirovskému, se kterým jsem mimo jiné spolupracoval i na závěr mojí kariéry v Mor. Budějovicích. Mezi dalšími trenéry byli i pánové Bartoš a Mitaš, kteří mě měli v dorostu. Omlouvám se, jestli jsem na někoho zapomněl, ale jistě máš archiváře, který by mohl najít všechna jména v análech třebíčského hokeje. Vyrůstal jsem bez rodičů, od malička mě vychovávala babička, která se starala o mě a mého staršího bratra. Neměla to s námi jednoduché, ale zvládala to skvěle a byla to ona, která mi byla oporou jak v začátcích, tak i v pozdějším věku a snažila se mě u sportu udržet, i když to pro ni bylo dost náročné. Myslím, že pamětníci nezapomněli na mou babičku, která stála na každém hokejovém zápase hned vedle střídačky a urputně fandila, i když jsme prohrávali a nikdy to za nás nevzdala. V mládí většinou každý zkouší různé sporty. Kterým jste se věnoval vy? Jako kluk jsem měl samo sebou hodně aktivit. V té době byly ve škole takzvané sportovky, tak jsem chodil i tam, protože ty byly nejlepší na rozvoj veškerého pohybu, hlavně v kolektivních sportech. Naučil jsem se hrát basketbal, oblíbená byla vybíjená, bavila mě házená. Ve školních letech jsem se účastnil veškerých sportovních akcí,včetně atletických klání. Nejvíc jsem v té době preferoval fotbal a hrál v žákovském družstvu Spartaku, potom ale začal vítězit hokej a byl to pro mě sport číslo jedna. Další sport, ale spíš jako doplňkový, byla cyklistika. Jezdil jsem závodně až do svých patnácti let. Pokuste se porovnat vaši sportovní aktivitu se školní docházkou. 3/ Tohle je podpásovka, ale s odstupem času můžu říct, že sport vedl na všech frontách. Dřív nebyly počítače, takže byla volba jasná. Po škole hodit tašku pod postel a hurá na plácek nebo na jezírko v Libušáku. Na školu zbyl čas až večer, kdy jsem si dělal úkoly a snažil se něco naučit na druhý den. Babička to hlídala, tak jsem musel. V době dospívání navštěvovali vaši vrstevníci různé zábavy, zatímco vy jste musel na trénink. Nebylo vám to někdy líto? Co říct na tuhle otázku? Hokej byl srdcová záležitost, ale v době dospívání jsem nemohl vědět, že to bude i moje budoucí zaměstnání. Nechodili jsme vždycky, ale na několika čajích a zábavách jsme také nesměli chybět. Mluvím teď v množném čísle, protože několik

kluků z hokeje a ze školy byli v naší partě kamarádů i v soukromém životě. Jaké byly vaše první sportovní úspěchy? Chodil jsem na Hanělku, nynější Masaryčku a tam bylo první, pro mě velké cenění. V devátém ročníku mi učitelský sbor udělil diplom, za vzornou reprezentaci školy. Předcházely tomu všechny sportovní akce, kterých jsem se v průběhu školních let zúčastnil. Mezi největší úspěchy patřilo celorepublikové mistrovství starších žáků v hokeji, kam jsme se probojovali z kvalifikace, od oblastního přes krajský turnaj. Bylo to v Ostravě a i když jsme nevyhráli, zanechal náš tým velmi dobrý dojem. Vzpomínám si, že jsme společně s Ondrou Weismanem dali oba stejně gólů, mě vyhlásili jako nejlepšího střelce a Ondra byl nejlepší útočník. Reprezentoval jsem i v atletice a patřil mezi opory na naší školy. Popište nám vaši další sportovní kariéru, když jste odešel) za sportem mimo Třebíč. Ve svých patnácti letech mě poprvé nominovali do krajského výběru hokejistů do 17 let. O rok později do národního mužstva. Po vyučení přišel den, který na dlouhé roky ovlivnil můj život. Byl za mnou pan Pitner s tehdejším masérem Pavlem Křížkem a nabídli mi, abych šel na vojnu do Jihlavy. Protože jsem byl obdivovatelem Dukly, neváhal jsem a přijal. Narukoval jsem a po přijímači mě odvezli do nového působiště. V 19 byl první světový šampionát, hrálo se ve Finsku, bohužel jsme tam byli až čtvrtí, takže neúspěch. V roce 83 jsem byl na prvním MS dospělých v Německu. Pardon, NSR. Ještě předtím v roce 81 byl kanadský pohár a to byla moje první velká akce v nároďáku. Zapomněl jsem dodat, vůbec poprvé to bylo v roce 80, kdy jsem nastoupil v přátelském utkání proti SSSR. Ten zápas se hrál v  Bratislavě a já dal gól. Tretjakovi. Dalším MS byla Praha v  pětaosmdesátém a  hned další rok Moskva 86. V roce 88 jsme byli na předolympijském turnaji v Calgary. Poslední MS, na kterém jsem účinkoval bylo ve Stokholmu v roce 89. Po tomhle mistrovství mě uvolnili, a začalo mé zahraniční angažmá. Nejdřív dvě sezony ve Finsku a potom další dvě v Norsku. Musím říct, že se mi střelecky dařilo, za čtyři sezony jsem nastřílel skoro tolik branek, jako za 11 let v Dukle. Asi jsem dozrál. Po tomto angažmá jsem se ještě vrátil do Jihlavy a po sezoně opět odešel, tentokrát do Francie. Z Francie opět domů, do Dukly, následoval Havlíčkův Brod a po dvou sezonách ještě do Německa. Poté sezona v Horní Cerekvi a na závěr Mor.Budějovice. To je celá moje hokejová kariéra. Pro každého sportovce je vrcholem účast na olympijských hrách nebo na mistrovství světa. Kterých těchto akcí jste se zúčastnil a s jakým sportovním výsledkem? S Duklou jsme byli čtyřikrát mistři ligy, OH se mi vyhýbaly, buď příčinou zranění nebo úpadkem formy, ale na MS 83 bylo stříbro, ve Stockholmu 89 bronz, no a samozřejmě 85 u nás, v Praze, zlato. Můžete se se čtenáři podělit o nějaký nezapo-

menutelný zážitek? Nezapomenutelný zážitek je určitě ten,že jsem měl možnost být ve výběru pana Bukače a Neveselého při MS v Praze a zažít tu vítěznou atmosféru, když naše mužstvo získalo titul mistrů světa. Oslavy sice nebyly tak velkolepé, jako v současném režimu, ale i přesto to bylo krásné. A s trochou nadsázky, komu se podařilo podat ruku bývalému tajemníkovi ÚV KSČ a prezidentovi ČSSR Gustavu Husákovi? I my jsme slavili, všude nás přijali s otevřenou náručí. Vzpomínám si,že jsem byl v divadle Ypsilon, společně s trenérem Neveselým a Jirkou Šejbou, jako hlavní hřeb večerního programu. Další dva zážitky jsou také spojeny s hokejem, jen už méně příjemné. Po MS ve Švédsku, nás pozvali na turnaj do Japonska. Tentokrát to bylo v letadle a když se přelétalo z pevniny, tak začala turbulence, která trvala přibližně dvacet minut. Byla to věčnost. Třetí byl z Francie, po letní přípravě dostal někdo z místních nápad, že bychom si mohli udělat společnou fotku mužstva. Mělo to být na plakáty pro nadcházející sezonu. Všechno by to bylo v pořádku, nebýt fotky na Mount Blanc. Nic děsivějšího mě nemohlo potkat. Vyrazili jsme ráno ve tři, lanovkou nás vyvezli do dvou tisícovek a odtud po svých. Pěšinka na šířku bot a kilometrový sráz z obou stran. Hrůza. Sport má rodinnou tradici. Máte nějaké pokračovatele ve vašich stopách? Ze čtyř dětí, které mám, je potencionální následovatel jen jeden, nejmladší. Je mu jedenáct a hraje v Třebíči za Horáckou Slavii. Chodí i do stejné školy, jen v jiném století. Jak vzpomínáte na Třebíč, případně co pro vás Třebíč znamenala či znamená? V Třebíči jsem prožil krásné dětství. Vyrůstal jsem na Potoce a v té době se hodně chodilo na Tyršův stadion, tam byl buďto fotbálek, nebo bendy. Nynější hokejbal. Také se hodně chodilo na Polanku. V té době se také odehrávaly i různé městské války mezi některými čtvrtěmi Třebíče. Lité boje proti domčákům se většinou odehrávaly na neutrální půdě a to u kostelíčka, kde se vyřizovaly všechny spory. Někdy to bylo i o zranění, málem na život a na smrt Co vám sport dal a je něco, co vám sport vzal? Sport. Hokej mi dal to, že jsem se za své hokejové kariéry setkal s mnoha a mnoha zajímavými lidmi, potkal spoustu velkých sportovců a měl jsem možnost poznat různé státy i města, které bych bez sportu nikdy nenavštívil. Nevím, co bych dodal k tomu, jestli mi sport něco vzal, snad jen to, že jsem se snažil hrát hokej do svých x let a mezitím mi utekla možnost, stát se populárním trenérem, nebo mít úspěch v jiném odvětví. Stále jen někde končím a začínám. (ps,fj)

TŘEBÍČÁCI SE LVÍČKEM NA PRSOU

Oldřich Válek

21

S tarifem S námi ZÍSKÁTE 100 volných minut a 100 SMS do všech sítí, internet a navíc telefon za cenu 499 Kè jen za 413 Kè mìsíènì Nebo neomezené volání a SMS do všech sítí pouze za 2303 Kè

za

JEDINÁ PARTNERSKÁ PRODEJNA V TØEBÍÈI! BUDOVA NÁRODNÍHO DOMU Karlovo nám. 58/47, Tøebíè tel.: +420 604 929 900

www.mobile-trebic.cz

VYBAVTE SI AUTO NA

DOVOLENOU ˇ ZABEZPECENÍ KLIMATIZACE AUTORÁDIA w w w. s y s e l . c z

• i n fo : 6 0 2 7 2 3 3 2 2

[^Ð\QLTIXWLTIPaL^MĆM

)3+-"XĆM[\I^JIJa\W^ÌPWRÄLZI za 89 990,- bez DPH   XÄ\MêVÐ[TM^IVISW]XMTVa   [TM^IVIL^MĆM   [TM^IVI^QVaTaIXWLTIPa   [TM^IVI[^Ð\QLTI Tyto akce platí do 30. 6. 2012 KERAMA, s.r.o. 3]JQ}W^I<ĆMJÐê Tel./fax: 568 847 360 Mobil: 603 541 009

WWW.KERAMA.CZ

ČERVEN 2012 KINO PASÁŽ 31. 5. - 3. 6. 17.00

TADY HLÍDÁM JÁ Premiéra rodinného filmu ČR.

31. 5. - 6. 6. 19.30 (17.00)

MUŽI V ČERNÉM 3 ve 3D

4. 6. - 6. 6. 19.30

SNĚHURKA A LOVEC

7. 6. - 13. 6. 17.00 (19.30)

LÍBÁŠ JAKO ĎÁBEL

7. 6. 19.30

PŘÍBĚH Z PERIFERIE

8. 6. - 10. 6. 19.30

PROMETHEUS 3D

11. 6. - 13. 6. 17.00

STREETDANCE 2

14. 6. - 20. 6. 17.00

MADAGASKAR 3

14. 6. - 15. 6. 19.30

DONT STOP

16. 6. - 17. 6. 19.30

TALISMAN

18. 6. - 19. 6. 19.30

NEDOTKNUTELNÍ

20. 6. 19.30

DIKTÁTOR

21. 6. 17.00

KRTEČKOVO PÁSMO

21. 6. 19.30

JAK PORODIT A NEZBLÁZNIT SE

22. 6. - 24. 6. 17.00

AVENGERS 3D

22. 6. - 24. 6. 19.30

OKRESNÍ PŘEBOR – POSLEDNÍ ZÁPAS PEPIKA HNÁTKA

25. 6. - 26. 6. 17.00

MONSTRA OCEÁNŮ – PRAVĚKÉ DOBRODRUŽSTVÍ 3D

25. 6. - 27. 6. 19.30

TEMNÉ STÍNY

28. 6. - 4. 7. 17.00

DOBA LEDOVÁ 4: ZEMĚ V POHYBU

28. 6. 19.30

FILMOVÉ PÁSMO TIBET

29. 6. - 30. 6. 19.30

24

Premiéra akční sci-fi komedie USA ve 3D v českém znění. Premiéra dobrodružného fantasy filmu USA v českém znění. Repríza komedie ČR. Premiéra hudebního dramatu ČR. Premiéra akčního hororu USA ve 3D. Premiéra tanečního filmu Velká Británie. Premiéra animované rodinné komedie USA v českém znění. Premiéra dramatu ČR. Premiéra romantického dramatu USA. Premiéra komediálního dramatu Francie. Premiéra komedie USA. Pohádkové pásmo pro nejmenší. Premiéra romantické komedie USA. Repríza akčního dobrodružného filmu USA ve 3D v českém znění. Repríza komedie ČR. Premiéra přírodovědeckého filmu v českém znění ve 3D s brýlemi. KRÁLOVSTVÍ HMYZU 3D Repríza komedie fantasy USA. Premiéra animované komedie USA v českém znění. Dokumentární film. O POSVÁTNÉ HOŘE KAILÁS GOMPA A LIDÉ DOLPA

PAŘMENI Premiéra komedie Austrálie/Velké Británie.

30. 5. 2012

3

OPEL VOLBY 2012

ý. 1

Kandidát

CORSA

Kandidát

ZA SKVĎLOU VÝBAVU

ý. 3

ý. 2

MERIVA

Kandidát

ZA MAXIMUM PROSTORU A MINI CENU

ý. 4

ASTRA

Kandidát

ZA JEDINEüNÉ AUTO A JEDINEüNOU CENU

ZAFIRA TOURER

ZA VÍCE PROSTORU 352ä,927

DodateĂná sleva 7 500 KĂ QHER L3DG]GDUPD

DodateĂná sleva 7 500 KĂ QHER L3DG]GDUPD

DodateĂná sleva 10 000 KĂ QHER L3DG]GDUPD

DodateĂná sleva 10 000 KĂ QHER L3DG]GDUPD

StIJešní nosiĂ]GDUPD QHER 2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD

StIJešní nosiĂ]GDUPD QHER 2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD

StIJešní nosiĂ]GDUPD QHER 2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD

StIJešní nosiĂ]GDUPD QHER 2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD

CCS karta na 7 000 KĂ pIJi ønancování QHER PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD

CCS karta na 11 000 KĂ pIJi ønancování QHER PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD

CCS karta na 11 000 KĂ pIJi ønancování QHER PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD

CCS karta na 15 000 KĂ pIJi ønancování QHER PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD

2SHO&RUVDMLä]D

169 900 Ký

te Volďlou skv bavu vý

2SHO0HULYDMLä]D

239 900 Ký

ZAFIRA CLASSIC

Kandidát

ZA NEJVÝHODNĎJŠÍ 7MÍSTNÝ VĶZ

2SHO$VWUDMLä]D

269 900 Ký

INSIGNIA

Kandidát

ZA NEJLEPŠÍ VĶZ, JAKÝ JSME VYROBILI

z Víutďkvality

t tes

R DEK

A

Opel ZaøUD7RXUHUMLä]D

419 900 Ký

te Vol kou horvinku no

ý. 7

ý. 5

ý. 6

Kandidát

t Dos pro ta m í s od i n u r

OPEL VOLBY 2012

ASTRA CLASSIC

DEJTE NÁM SVĶJ HLAS

ZA OVĎĬENOU KLASIKU

DodateĂná sleva 10 000 KĂ QHER L3DG]GDUPD

DodateĂná sleva 15 000 KĂ QHER L3DG]GDUPD

DodateĂná sleva 7 500 KĂ QHER L3DG]GDUPD

StIJešní nosiĂ]GDUPD QHER 2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD

StIJešní nosiĂ]GDUPD QHER 2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD

StIJešní nosiĂ]GDUPD QHER 2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD

Beneøty jsou rozdĔleny do tIJí skupin. =YROWHYäG\MHGHQ]NDäGpVNXSLQ\

CCS karta na 11 000 KĂ pIJi ønancování QHER PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD

&&6NDUWDQD.Ă pIJi ønancování QHER PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD

CCS karta na 7 000 KĂ pIJi ønancování QHER PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD

Kdy: v pátek 1. 6. od 8 h do 20 h a v sobotu 2. 6. 2012 od 8 h do 14 h Kde: u všech prodejcļ Opel

Opel Zaøra&ODVVLFMLä]D

339 900 Ký

í ál n Ide celou proodinu r

2SHO,QVLJQLDMLä]D

469 900 Ký

z Víutďkvality

t tes

D

A EKR

2SHO$VWUD&ODVVLFMLä]D

219 900 Ký

te Volďlou s k v en u c

Zvolte si jeden z modelļ za fantastické ceny a ještĔ si vyberte tIJi hodnotné beneøty.

www.opel-volby.cz infolinka: 800 101 101

Kamil Pokorný: Bylo by krásné udržet mužstvo více sezón pohromadě... (Pokračování z minulého čísla) A vaše hodnocení čtvrtfinálové série s Ústím nad Labem? Nebyl její průběh až příliš jednoznačný? Ano, její průběh byl jednoznačný, mimo toho třetího, prvního domácího zápasu série, o kterém si myslím, že jsme jej odehráli velice dobře. Proč jsme nekladli větší odpor, to má samozřejmě víc příčin. První byla kvalita soupeře, jenž hrál ve vynikající formě. Dalším faktorem, na který se možná trošku pozapomínalo, byl fakt, že ve finiši základní části jsme měli neskutečně nabitý program a play – off přišlo hned vzápětí. Nebyla tam žádná větší časová proluka, ve které bychom zregenerovali a nabrali síly. Ty nám pak prostě došly, tak to jednoduše je. Posledním faktorem je to, že v domácích zápasech nám nemohli nastoupit čtyři hráči základního kádru (David Dolníček, Vladimír Stejskal, David Rangl a Jakub Kania – pozn. red.). To byla pro náš úzký kádr strašná rána a jestliže nemůže nastoupit nejproduktivnější bek a útočník, jeden z nejlepších obránců a další hráč, který byl v té době ve vynikající formě, tak takovou ztrátu jsme nebyli schopni nahradit. Šli jsme proti Ústí jen s bojovností a s diváckou podporou v zádech. Bohužel to nestačilo. Samotný postup do play – off se musí hodnotit jako hokejový zázrak, zvlášť po tom, jak tato sezóna probíhala. Poslední čtvrtina soutěže byla ze strany Horácké Slavie naprosto perfektní práce, celou čtvrtinu vyhrála a získala v ní víc bodů, než superfavoriti ligy Ústí i Chomutov. Není z tohoto pohledu škoda, že se tým neudrží pohromadě i pro další ročník první ligy? Bohužel to zde máme v posledních letech takto nastaveno. Je to díky finanční situaci. My jako trenéři bychom samozřejmě byli nejradši, kdybychom kádr udrželi dva – tři roky pohromadě, ale bohužel to v naší situaci nejde. V našich podmínkách nejsme schopni koupit hráče tak, aby byl náš pro celou sezónu, nebo více sezón. Musíme využít naše kmenové hráče a doplnit je nadějnými mladými hráči z jiných klubů. A to si ještě nejprve vybírají ekonomicky silnější týmy, které mají možnost extraligovým klubům něco nabídnout. My pak musíme pracovat s těmi hráči, kteří na nás zůstanou. Myslím si, že letos se to podařilo. Znovu ale říkám, není v našich možnostech určit si pětadvacet kluků, kteří budou celou sezónu stabilně hrát za Třebíč. Nehledě na to, že místní nadějní hráči, kteří se tady ohrají a ukáží se v první lize v dobrém světle, dostávají laso od extraligových týmů a my jim zaprvé nechceme bránit v další kariéře v  nejvyšší soutěži a zadruhé ani těm nabídkám nemůžeme v současné době konkurovat. Proto nám postupně odcházejí, ať už to je případ Lukáše Nahodila, nebo Vildy Buriana. Tak to teď je a jak už jsem říkal, vychází to vše z ekonomické situace. Mužstvo mělo špatný začátek sezóny, tříbodové výhry se dočkalo až v šestém a pak v jedenáctém kole. Tu bodovou ztrátu honilo prakticky až do konce základní části. V čem vidíte příčinu špatného startu do ligy a co udělat pro to, aby se tomu Horácká Slavia v nové sezóně vyhnula? Vždycky si člověk myslí, že šest týdnů přípravy na ledě stačí na sehrání a stmelení mužstva a na jeho přípravu na dobrý

26

vstup do soutěže. Asi je to ale málo a nestačí to. Tvoříme vždy z padesáti procent nové mužstvo a ta polovina hráčů, kteří jsou zde vždy noví, jsou mladí hráči, kteří jdou mezi muže první rok a hráli dosud jen extraligu juniorů. Ten přechod mezi muže je pro ně strašně složitý. Další věcí je fakt, že prvních čtrnáct dní přípravy ztratíme tím, že zkoušíme vždy více hráčů, které máme vytipované, nebo je doporučí jejich kluby, a hledáme optimální sestavu. Letos to možná trošku upravíme v tom směru, že nebudeme chtít zkoušet tolik hráčů, spíš se budeme snažit mít kádr namyšlený a postavený co nejdřív a pak s ním budeme pracovat. Je to o sehranosti, o zkušenostech a já už jsem tvrdil v jednom rozhovoru o Vánocích, že věřím, že budeme hrát líp, že si to mužstvo a všechny věci sednou a ty zkušenosti, které jsme získali v úvodu soutěže, teprve zúročíme. To se nakonec i potvrdilo. Budeme samozřejmě dělat kroky k tomu, aby naše mužstvo bylo nastartované dřív, než tomu bylo v právě skončené sezóně. Mužstvo nedostávalo nějaké velké gólové příděly, mnohdy prohrálo o jednu branku. Mnoho remíz a  zápasů dotažených až do samostatných nájezdů naznačuje, že tým měl bojovného ducha, ale asi chyběl střelec, typ například Lukáše Nahodila, Petra Obdržálka, nebo Jana Káni, kteří tuhle roli plnili v  minulých sezónách. To je vlastně něco podobného, co jsem říkal před chvilkou. Ti tři hráči, které jste jmenoval, to jsou střelci od Pána Boha, které by bral do mužstva každý trenér. Ale jelikož jsou tak dobří, tak hrají nejvyšší soutěž, do které se od nás propracovali. Je to trochu i o štěstí na hráče, pokud by se nám nějaký mladý hráč probudil hned zkraje sezóny a proměnil se ve střelce, tak by to bylo výborné, ale takový hráč nám letos chyběl. Museli jsme to nahrazovat bojovností, dobrým tréninkem a sbíráním zkušeností. Na druhou stranu, já bych ty remízy až tak neshazoval, bylo vidět, že tým je konkurence schopný. Za celou základní část jsme prohráli jen devatenáct zápasů. Já bych to trošku otočil, stejný počet prohraných zápasů měla na svém kontě třeba i třetí Jihlava, nebo Hradec Králové. A to si myslím, že není zase až tak špatná vizitka. Bohužel remíza, nebo prohra v prodloužení a nájezdech znamená ve tříbodovém systému zisk jen jednoho bodu. Nakonec jsme ten počet výher ať už v prodloužení, nebo nájezdech srovnali a stačilo to i na play – off. Ti mladí kluci i těmi remízami a zápasy, kdy třeba dotahovali a vyrovnávali pár minut před koncem, získávali cenné zkušenosti a takovéhle zápasy museli hrát vždy na doraz až do poslední sekundy prodloužení, nebo nájezdů. I to jim pak určitě pomohlo v závěru soutěže, kdy jsme hráli o všechno. Je určitě těžké v podmínkách třebíčského omezeného rozpočtu pracovat na úrovni profesionálního klubu, přesto jste dokázali postoupit do play – off, což Vám některé kluby dost nepokrytě záviděly. Byla v průběhu sezóny chvíle, kdy jste přestával věřit tomu, že se vyhnete bojům ve skupině o baráž a  dojdete až do play–off? Abych řekl pravdu, tak my jsme se s Radkem Novákem tímhle ani moc nezabývali a moc jsme to neřešili. Strašně

Foto: Archív SK HS Třebíč jsme se soustředili na následující zápas a já jsem tabulku a výsledky ostatních soupeřů začal sledovat až tak čtyři kola před koncem, kdy jsme se dotáhli do boje o osmičku. V závěru už jsme potřebovali vědět, jaké výsledky musíme uhrát, abychom do play–off mohli proklouznout. Ale abychom se každý den dívali na tabulku jak, kdo? Ne, na to nebyl čas a ani jsme tím nechtěli vytvářet tlak na hráče. Sami jsme se od toho snažili spíš trošku oprostit. Sezónu poznamenaly poměrně silné protesty fanoušků. Myslíte, že něčemu pomohly, že měly nějaký smysl? Fanoušek má samozřejmě právo vyjádřit svůj názor, spokojenost, nebo nespokojenost. Tak to ve sportu chodí. Pouštět se do debaty, jestli ty protesty něčemu pomohly, nebo naopak něco spíš srazily, nechci. Vždycky je otázka, jakou formou se ten protest vyjádří. Fanoušci vycítili a výsledky je k tomu opravňovaly, že musí dát svoji nespokojenost najevo, tak k tomu sáhli. Na druhou stranu je z toho vidět, že hokej v Třebíči není lidem lhostejný, to je na tom určitě pozitivní zjištění. Je ale třeba, aby si i fanoušci uvědomili v jakých podmínkách pracujeme, že jak hráči, tak trenéři děláme svoji práci na doraz a někdy se výsledek nedostaví. Hokejisté nejsou herci a hokej není divadlo, kde je děj hry předem daný. Proto se hercům vždycky zatleská, oni nemůžou nikdy prohrát, kdežto ve sportu, i když uděláte všechno pro to, abyste byli úspěšní, tak úspěšní být nemusíte a fanoušci jsou pak nespokojení. Důležité je, aby diváci rozpoznali, jestli mužstvo pracuje naplno, nebo to fláká. Já si myslím, že mladí kluci ani nemají v naturelu to flákat, že to opravdu bylo o zkušenostech a také o trošce štěstí, která nám mnohdy chyběla. Dnes vidíte, že Sparta Praha vyhrála s přehledem základní část extraligy, na Kometu by si nikdo nevsadil ani pětník a právě Kometa se raduje z postupu do semifinále a Spartě končí sezóna. V tom, že i tohle se může odehrát, je sport specifický, krutý a krásný zároveň. V brance byl skvělý Šimon Hrubec, u něj je asi jasné, že ho nešlo udržet pro další sezónu. Máte informace, kde by měl Šimon působit a můžete případně naznačit, kdo by měl převzít ten těžký úkol ho nahradit? Šimon tady odvedl skvělou práci a já myslím, že těch superlativů na jeho osobu a výkony bylo napsáno už hodně a že si to opravdu zaslouží. Zatím nemám žádné informace o jeho dalším působišti, ale budu jeho postup v kariéře sledovat. Co se týče Šimonova nástupce, tak zatím jasno ještě nemáme. (Jiří Mokrý)

Bizetova Carmen střídá Nabucco

Andrea Kalivodová

Protějškem Carmen bude mexický operní pěvec Rafael Alvarez Don José). Sympatický, obstojně česky mluvící umělec, má podobné pocity a ví proč: "S paní Kalivodovou je úžasné pracovat!" Dirigent Norbert Baxa své nadšení skrývat nemusí, má tak jediné přání: "Doufám, že vyjde počasí, protože opera Carmen má specifické místo v operním repertoáru." Andrea Kalivodová věří, že všechno dobře dopadne. "Už proto, že z mé strany to bude pro radost a také pro radost moravského publika, ne které se v Třebíči opravdu hodně těším." Organizátoři mají také jasno. "Loni to byla první vlaštovka a říkali jsme si, že když se to povede, navážeme další rok. Proto je tady dnes Carmen," říká předseda realizačního týmu Martin Svoboda. "A příští rok se zase ukáže, jak to celé dopadne. Projekt je finančně velmi náročný a bez sponzorů se neobejdeme. Jim pak patří největší dík za to, že přineseme divákům nevšední zážitek, jaký jinde u nás nemají šanci absolvovat." Monumental open air opera Carmen se uskuteční pod záštitou místostarosty města Třebíče Pavla Pacala a senátora Parlamentu ČR Vítězslava Jonáše na Podzámecké nivě v Třebíči ve středu 30. května od 20.30 hodin. Vstupenky lze pořídit v síti Ticket stream. (fj)

Open air představení, jedinečné a jediné toho druhu letos v České republice, se rychle blíží a je potěšitelné, že po loňském uvedení Verdiho Nabucca je opět velký zájem o vstupenky. Podruhé tedy v přírodním prostředí Podzámecké nivy zazní monumentální tóny sto osmdesátihlavého sboru a pozdně jarní večer zcela ovládne krásná a vášnivá Carmen v podní předné české pěvkyně Andrey Kalivodové. Ta na tiskové konferenci mnohokrát zopakovala, jak moc se do Třebíče těší: "Mám ráda klasické, velké provedení, jaké bude právě tady."

Rafael Alvarez

27

KULTURNÍ A JINÉ AKCE

ČERVEN 2012

28

KAM na TŘEBÍČSKU

Turistika KLUB ČESKÝCH TURISTŮ - Klubovna u rybníka "Babák", kontakt Ing. Ladislav Tomáš, tel : 776 143 134

1.-10. 6. 2012 Podkarpatská Rus. Zájezd KČT Třebíč. Opakování toulek s jiným programem. Určeno těm, co se rádi toulají po horách nalehko, nevyhýbají se styku s místními domorodci, občas navštíví nějakou tu pamětihodnost a rádi posedí v místních hospůdkách za nepříznivého počasí. Poznáme nejkrásnější partie karpatského oblouku. Jedná se o jednodenní túry za podpory autobusu. Je zajištěno ubytování včetně polopenze. Odjezd zájezdovým autobusem v pátek v 18.00 hodin z Třebíče. 2. 6. 2012 Měřínská padesátka, turistický pochod v Měříně, start na fotbalovém hřišti, trasy pěší 15, 30 a 50 km, cyklo 25, 45, 65 a 85 km (akce Dvoustovka). Doprava nejlépe vlastními auty, spojení v sobotu komplikované. 2. 6. 2012 Ždírecký okruh, turistický pochod ve Ždírci nad Doubravou, start v klubovně SDH, trasy pěší 10, 20 a 30 km, cyklo 25, 35 a 50 km. Odjezd autobusem z Třebíče v 6.56. Návrat ze Ždírce autobusem v 15.34 (přímé spoje) nebo vlakem v 17.19 (přestup H. Brod a Jihlava). 3. 6. 2012 Cesta pohádkovým lesem, dobrodružná cesta pro děti a rodiče v Třešti, začátek v 13.30 hod. u branky zámeckého parku, ul. Dr. Richtra, trasy 2 a 5 km. Odjezd vlakem z Třebíče hl. n. v 10.31 (přestup Kostelec). Návrat z Třeště vlakem 17.24 nebo autobusem v 16.05, 18.23 (přestup Telč), v 17.00, 17.36 (přestup Jihlava). 9. 6. 2012 Putování k Javoru, turistický pochod v Trnavě u Třebíče, trasa pěší z Trnavy 18 km, z Třebíče 22 km, cyklo 18 až 50 km. Start v Třebíči u restaurace Vysočina od 8.00 do 9.00 hodin. Start v Trnavě na hřišti TJ od 8.00 do 10.00 hodin. 9. 6. 2012 Hvězdicový výstup na Čeřínek, turistický pochod, start libovolný, cíl chata KČT na Čeřínku. Doporučené trasy na Čeřínek a zpět si každý zvolí: Jihlava (16 km), Rantířov (10,5 km), Dvorce (7 km), Dolní Cerekev (5,5, 8, 9 km), Horní Cerekev (18,5 km), Batelov (16 km), Třešť (16,5 km), Jezdovice (9,5 km), Kostelec (5 km). Odjezd vlakem z Třebíče si každý zvolí individuálně podle výstupního místa, všechny začátky a ukončení jsou na trati ČD. 9. 6. 2012 Krajem Pohádky máje, turistický pochod v Brně - Bystrci, start v restauraci U Letadla, trasy pěší a cyklo 20, 25, 35, 42 a 50 km (pochod IVV). Odjezd vlakem z Třebíče hl. n. v 6.18 / z Boroviny v 6.03. Návrat z Brna vlakem v 13.20, 13.39, 15.20, 15.39, 17.20, 18.39 nebo autobusem v 16.30. 16. 6. 2012 Kolem Doubravníku pěšky i s kolem, turistický pochod v Doubravníku u Tišnova, start radnice na náměstí, trasy pěší 10, 10, 28, 35 a 50 km, cyklo 40 a 50 km (pochod IVV, akce Dvoustovka). Trasy vedou na Čenvír, Nedvědici, Pernštejn, Bystřici nad Pernštejnem, Štěpánov nad Svratkou a Křeptov. Odjezd vlakem z Třebíče hl. n. v 6.18 / z Boroviny 6.03 (přestup v Brně). Návrat vlakem z Doubravníku v 14.06, 16.59, 19.06 (přes Tišnov a Brno). Odjezd možný dle domluvy i vlastními auty. 16. 6. 2012 Bedřichovská padesátka, turistický pochod v Jihlavě - Bedřichově, start od hlavního nádraží ČD a z ATC Pávov, trasy pěší 15 - 50 km, cyklo 30 - 100 km. Odjezd vlakem z Třebíče hl. n. v 6.07 nebo 7.35 / z Boroviny v 6.11 nebo 7.38. Návrat vlakem z Jihlavy v 13.30, 14.39, 15.32, 16.39, 17.30. 16. 6. 2012 Pohádkový les, dobrodružná cesta pro děti a rodiče v Hněvkovicích, začátek v 13.00 hod. klubovna TOM, trasa 3 - 5 km. Doprava vlastními auty. 23. 6. 2012 Od pramene Daníže k hnanickým sklípkům, turistický pochod na Znojemsku, start mezi 8.00 - 9.00 hod. v Hnanicích, trasa pěší 9 km (akce Dvoustovka). Start pochodu je u bývalé roty u Hnanic. Pramen potoka Daníž leží při hranici obou států. Vodu sbírá potok na Jezerní louce u obce Niederflandnitz v Rakousku. Trasa pochodu vede příhraničními hvozdy nádhernou přírodou v části NP Podyjí, kterou můžeme doplnit návštěvou Heiliger Steinu. Závěr pochodu je ve Sklepní ulici v Hnanicích od 15 do 16 hod. Doprava vlastními auty, odjezd z Třebíče v 7.00 hod. od Alfy. Každý si domluví místo se svým řidičem. 23. 6. 2012 Napříč Havlíčkobrodskem, turistický pochod, start v Golčově Jeníkově na zastávce ČD (6.00 - 8.30), cíl v Havl. Brodě na nádraží ČD (11.30 - 15.30), trasa pěší 35 km, cyklo 45 a 68 km. Odjezd vlakem z Třebíče v 6.07, návrat vlakem z H. Brodu v 14.05, 16.05, 18.05. 30. 6. 2012 Sněžka. Zájezd KČT Třebíč. Na Sněžku z Pece pod Sněžkou pěšky Obřím dolem (9 km) nebo lanovkou. Na vrcholu výhledy, posezení, případně chůze po hraniční cestě CZ/PL. Zpátky do Pece přes Luční boudu a Výrovku (11,5 km) nebo přes Jelenku a Růžohorky (13 km) nebo lanovkou. Odjezd zájezdovým autobusem v 4.40 až 5.00 z různých míst Třebíče.

29

ČERVEN 2012 MĚSTSKÁ KNIHOVNA V TŘEBÍČI FRANCOUZSKÝ KLUB Pondělí 4. června 2012, 17:00 hod., sál hudebního oddělení Francouzsko-česká hudební akademie Telč. Saint-Exupéry: Malý princ. Křehký pohádkový příběh tentokrát v interpretaci Václavského divadélka ZŠ Horka-Domky pod vedením Ireny Nahodilové. Představení získalo první místo na otevřené umělecké přehlídce „To je hlína“ letos v březnu v Praze. Akce v rámci projektu „Francouzský klub 2012“ finančně podpořeného městem Třebíč. LITERÁRNÍ KAVÁRNA Úterý 12. června 2012, 16:00 hod., klubovna dospělého oddělení Zajímáte se o literaturu? Chcete si o přečteném popovídat? Pak přijďte mezi nás! Tentokrát se zaměříme na severskou literaturu. S FILIPEM V KOREJI Čtvrtek 14. června 2012, 18:00 hod., sál hudebního oddělení Promítání fotek a povídání ze čtyřměsíčního pobytu v Jižní Koreji. PRO SENIORY POZNÁMKY KE KULTURNÍ HISTORII TŘEBÍČSKA 19. A 20. STOLETÍ Pondělí 21. května 2012, 9:00 hod., sál hudebního oddělení Přednáší regionální publicista Radovan Zejda. PRO DĚTI KLÍČOVÁNÍ 1. - 30. června 2012, dopolední hodiny, dětské oddělení LICHOŽROUTI V KNIHOVNĚ 1. června - 30. září 2012, dětské oddělení Výstava obrázků dětí, které se zúčastnily výtvarné soutěže. Akce v rámci projektu „Kniha dobrá nejen proti severáku“ finančně podpořeného městem Třebíč. VÝSTAVY KNIHOVNA HASSKOVA VODA 3. – 30. června 2012. Výstava velkoformátových fotografií francouzských fotografů. Ve spolupráci s Krajem Vysočina je knihovně zapůjčilo Francouzské velvyslanectví v Praze. POBOČKA MODŘÍNOVÁ VÝROBKY Z KERAMICKÉ DÍLNY STACIONÁŘE ÚSMĚV 1. - 29. června 2012, pobočka Modřínová V LESE O LESE S GABRIELOU KOPCOVOU Čtvrtek 14. června 2012, dopoledne Lesní povídání se spisovatelkou Gabrielou Kopcovou. Akce je určena dětem z MŠ Benešova. Finančně podpořeno MK ČR. POBOČKA BOROVINA VÝSTAVA PRACÍ TŘEBÍČSKÉHO MATEŘSKÉHO CENTRA 1. – 22. června 2012, pobočka Borovina AKCE V KNIHOVNĚ POŘÁDANÉ JINÝMI ORGANIZACEMI MOHU JEŠTĚ NĚKOMU VĚŘIT? ANEB PĚTKRÁT ROZVEDENÁ KONEČNĚ POZNALA LÁSKU. Neděle 2. června 2012, 15:30 – 16:30 hod., sál hudebního oddělení. Kázání Daniela Fajfra na text z Janova evangelia ze 4. kapitoly o setkání Ježíše se samařskou ženou u Jákobovy studny. Pořadatel: Sbor Církve bratrské Třebíč. ROZHODL JSEM SE NEKOUŘIT 4. – 8. června 2012, 16:30 – 18:00 hod. klubovna, 1. patro. Pět setkání, která i Vám mohou pomoci přestat kouřit. Zájemci by měli absolvovat všech pět dnů

30

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE TŘEBÍČ 1. - 3. 6. Expedice Skřípina II. – Poklad na Vápence - výlet do kaňonového údolí řeky Oslavy v rámci projektu ZM Třebíč – Dny pro Zemi 2012 4. - 5. 6. Pohádkový les pro MŠ - Hrádek 5. 6. Sportovní olympiáda neúplných ZŠ - atletické závody v rámci projektu ZM Třebíč - FIT rodina 2012 - stadion SOKOL Třebíč, 8.0 – 12.00 hod. (přihlášky do 31.5. na [email protected] ).

6. 6. Divadelní mládí - nesoutěžní přehlídka dětských divadelních souborů. 7. - 8. 6. Pohádkový les pro MŠ - Domek. 12. 6. Mladý ochránce zákona – branný závod pro žáky základních a středních škol v rámci projektu ZM Třebíč – Seriál závodů v letním biatlonu, DOMEK –Švabinského ul., 8.00 – 13.00 hod., přihlášky do 31.5.2012 na fiala@ddmtrebic. cz 11. - 18. 6. Po stopách Besipáčka – výukové programy z oblasti dopravní výchovy pro MŠ Čtyřlístek – Třebíč (dopravní hřiště, 9.00 – 12.00 hod.) 6.,13. a 20. 6. Na kole bezpečně – dopravní hřiště Bartuškova ul. - pro veřejnost (15.00 – 17.00 hod.) Do 22.6. probíhá v dopoledních hodinách na dětském dopravním hřišti výuka mladých cyklistů pro žáky ZŠ (dle zvláštního harmonogramu). Předtáborové srazy: Předtáborové srazy účastníků tábora nám umožní první bližší poznání dětí, jejich správné zařazení do oddílů a také první „oťukání“ a seznámení dětí, které ještě na táboře nebyly. Vzhledem k tomu, že tyto víkendy umožní dětem bezproblémový start do tábora, zařazení do oddílu ke kamarádům, se kterými chtějí být a  také seznámení s vedoucími, velmi se za účast vašich dětí na víkendech přimlouváme a to i tehdy, pokud s námi jezdí pravidelně. 8. - 10. 6. 2012 předtáborový sraz účastníků LDT „Gumídci“ 15. - 17. 6. 2012 předtáborový sraz účastníků LDT „Hobit“ Přehled všech táborů, které Dům dětí a mládeže pořádá najdete na:

www.ddmtrebic.cz/tabory

GARANCE .%*.)ÙֈÒ#%.9Ò .!Ò693/ï).ñ "5ò4%Ò#(94øˆ Ò .%69(!:5*4%Ò0%.ˆ:%Ò/+.%- Naše nabídka èeských oken pøedèí veškerou konkurenci na Vysoèinì. Pøijïte se o tom sami pøesvìdèit do naší prodejny na Vaòkovo námìstí. *SMEÒSIÒNATOLIKÒJIST–ÒSVOUÒNAB–DKOU ÒÞEÒ6MÒROZD–LÒ oproti konkurenèní cenì doplatíme. Bohemia okna – nejlevnìjší èeská okna na Vysoèinì.

www.bohemia-okna.cz / Tøebíè Vaòkovo nám. 32

30% sleva na originální náhradní díly Opel a 15% sleva na práci pIJi opravĔ vozu staršího 6 let v autorizovaném servisu Opel 36% sleva na vybrané letní pIJíslušenství Opel sleva aä36 % na letní pneumatiky

PROHLÍDKA VOZU PıED DOVOLENOU ZA 99 KĂ

DOJEąTE SI PRO üERSTVÝ VZDUCH! UšetIJete si starosti.

Vyuäijte naší unikátní nabídky. Váš vļz zkontrolujeme pIJed odjezdem na dovolenou za pouhých 99 KĂ! PIJíjemné letní záäitky s našimi vozy Vám pIJeje Opel.