RIZIKOVÉ JEVY NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH

RIZIKOVÉ JEVY NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH

Diplomová práce

Studijní program: Studijní obor:

N7506 – Speciální pedagogika 7506T002 – Speciální pedagogika

Autor práce: Vedoucí práce:

Bc. Leona Balcárková, DiS. Mgr. Jana Pittnerová

Liberec 2014

Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Anotace Diplomová práce se zabývala problematikou vybraných sociálně patologických jevů u dětí staršího školního věku. Cílem diplomové práce bylo analyzovat rizikové jevy na základních školách a navrhnout opatření k jejich odstranění. Vzhledem k obšírnosti tématu byla diplomová práce zaměřena na vybrané sociálně patologické jevy jako záškoláctví, šikanu a závislost na návykové látky. Práci tvoří dvě stěžejní oblasti. Jedná se o část teoretickou, která pomocí zpracování odborných zdrojů popisuje problematiku, členění sociálně patologických jevů a faktory ovlivňující vznik sociálně patologických jevů. Práce se hlouběji zabývá záškoláctvím, šikanou a závislostí na návykové látky. Přiblížena je i charakteristika žáků staršího školního věku a prevence sociálně patologických jevů. Praktická část zjišťuje pomocí dotazníkového šetření míru výskytu zmíněných sociálně patologických jevů a postoje žáků vzhledem k této problematice. Pomocí rozhovoru práce objasňuje názory učitelů na školního speciálního pedagoga.

Klíčová slova: základní škola, žák, sociálně patologické jevy, záškoláctví, šikana, návykové látky.

5

Summary This thesis discussed the issues selected socio-pathological phenomena of children in intermediate school age. The aim of this thesis was to analyze risk phenomena in primary schools and to propose way how to eliminate them. Due to the large topic of this thesis, topic was focused on selected socio-pathological phenomena such as school attendance, bullying and dependence on addictive substances. The work consists of two main areas. The theoretical part, which uses processing resources from the experts to describes the problem, breakdown of social pathological phenomena and factors influencing the emergence of socially pathological phenomena. The work is deeply concerned on school attendance, bullying and dependence on addictive substances. The closer approach is on characteristic of intermediate school age pupils and prevention of socio-pathological phenomena.. The practical part determined by questionnaire survey prevalence of these social pathologies and attitudes of pupils in relation to this issue. With thesis interview makes clear views of professors about the school special educator.

Key words: primary school, pupil, socially pathological phenomena, truancy, bulling, additive substances.

6

Obsah ÚVOD .................................................................................................................................... 8  TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 13  1 Období staršího školního věku ..................................................................................... 13  1.1 Vývoj poznávacích procesů a inteligence .............................................................. 13  1.2 Vývoj dětské osobnosti a sebepojetí ...................................................................... 14  1.3 Emoční vývoj ......................................................................................................... 14  1.4 Socializace ............................................................................................................. 15  1.5 Rodina .................................................................................................................... 15  2 Sociálně patologické jevy ............................................................................................. 19  2.1 Členění sociálně patologických jevů ..................................................................... 20  2.2 Faktory ovlivňující vznik sociálně patologických jevů ......................................... 21  3 Vybrané sociálně patologické jevy ............................................................................... 25  3.1 Záškoláctví ............................................................................................................. 25  3.2 Šikana..................................................................................................................... 30  3.3 Závislost na návykové látky .................................................................................. 39  4 Školní speciální pedagog .............................................................................................. 49  PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 52  5 Cíl diplomové práce ...................................................................................................... 52  6 Hypotézy diplomové práce ........................................................................................... 52  7 Použité metody ............................................................................................................. 53  7.1 Předvýzkum ........................................................................................................... 56  8 Popis zkoumaného vzorku ............................................................................................ 56  9 Průběh průzkumu .......................................................................................................... 60  10 Získaná data a jejich interpretace................................................................................ 63  11 Shrnutí výsledků praktické části ............................................................................... 100  ZÁVĚR .............................................................................................................................. 111  NAVHROVANÁ OPATŘENÍ .......................................................................................... 113  SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................................... 115  SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 119 

7

Seznam tabulek Tabulka č. 1 Doba praxe respondentů ................................................................................. 59  Tabulka č. 2 Věk respondentů ............................................................................................. 59  Tabulka č. 3 Pohlaví respondentů ........................................................................................ 59  Tabulka č. 4 Rozdané versus vyplněné dotazníky ............................................................... 61  Tabulka č. 5 Pohlaví žáků .................................................................................................... 62  Tabulka č. 6 Alkohol ........................................................................................................... 63  Tabulka č. 7 Tabák............................................................................................................... 65  Tabulka č. 8 Marihuana ....................................................................................................... 66  Tabulka č. 9 Pervitin ............................................................................................................ 68  Tabulka č. 10 Tlumivé látky a léky na spaní ....................................................................... 69  Tabulka č. 11 Léky proti bolestem ...................................................................................... 70  Tabulka č. 12 Těkavé látky .................................................................................................. 72  Tabulka č. 13 Touha nebo přání po alkoholu či drogách..................................................... 73  Tabulka č. 14 Nedodržení závazků kvůli alkoholu či drogám ............................................ 75  Tabulka č. 15 Problémy s odmítnutím alkoholu či drogy.................................................... 76  Tabulka č. 16 Užívá kamarád návykové látky ..................................................................... 77  Tabulka č. 17 Vztah ke škole ............................................................................................... 78  Tabulka č. 18 Záškoláctví .................................................................................................... 79  Tabulka č. 19 Zameškané hodiny ........................................................................................ 81  Tabulka č. 20 Nuda ve škole ................................................................................................ 82  Tabulka č. 21 Prospěch ........................................................................................................ 83  Tabulka č. 22 Seznámení s šikanou ..................................................................................... 84  Tabulka č. 23 Kamarádi ....................................................................................................... 85  Tabulka č. 24 Svědek šikany ............................................................................................... 87  Tabulka č. 25 Druh šikany ................................................................................................... 88  Tabulka č. 26 Jak se zachoval (zachovala) .......................................................................... 89  Tabulka č. 27 Oběť šikany ................................................................................................... 90  Tabulka č. 28 Druh šikany ................................................................................................... 92  Tabulka č. 29 Pohlaví agresora ............................................................................................ 93  Tabulka č. 30 Svěření šikany ............................................................................................... 94  Tabulka č. 31 Závažnost šikany ........................................................................................... 96  8

Tabulka č. 32 Profese k řešení šikany.................................................................................. 97  Tabulka č. 33 Záškoláctví .................................................................................................... 98  Tabulka č. 34 Řešení návykových látek .............................................................................. 99  Tabulka č. 35 Alkohol versus tabák................................................................................... 101  Tabulka č. 36 Alkohol versus tabák................................................................................... 102  Tabulka č. 37 Oběť šikany ................................................................................................. 103  Tabulka č. 38 Oběť šikany ................................................................................................. 104  Tabulka č. 39 Alkohol ....................................................................................................... 106  Tabulka č. 40 Tabák........................................................................................................... 106  Tabulka č. 41 Větší ZŠ/menší ZŠ ...................................................................................... 107  Tabulka č. 42 Chlapci/dívky .............................................................................................. 108  Tabulka č. 43 Chlapci/dívky .............................................................................................. 109 

Seznam grafů Graf č. 1 Rozdané versus zpracované dotazníky ................................................................. 61  Graf č. 2 Pohlaví respondentů.............................................................................................. 62  Graf č. 3 Alkohol ................................................................................................................. 64  Graf č. 4 Tabák .................................................................................................................... 65  Graf č. 5 Marihuana ............................................................................................................. 67  Graf 6 Pervitin ..................................................................................................................... 68  Graf č. 7 Tlumivé látky a léky na spaní ............................................................................... 69  Graf č. 8 Léky proti bolestem .............................................................................................. 71  Graf č. 9 Těkavé látky.......................................................................................................... 72  Graf č. 10 Touha nebo přání po alkoholu či jiných drogách ............................................... 74  Graf č. 11 Nedodržení závazků kvůli alkoholu či drogám .................................................. 75  Graf č. 12 Problémy s odmítnutím alkoholu či drogy ......................................................... 76  Graf č. 13 Užívá kamarád návykové látky .......................................................................... 77  Graf č. 14 Vztah ke škole..................................................................................................... 79  Graf č. 15 Záškoláctví .......................................................................................................... 80  Graf č. 16 Zameškané hodiny .............................................................................................. 81  9

Graf č. 17 Nuda ve škole ..................................................................................................... 82  Graf č. 18 Prospěch .............................................................................................................. 83  Graf č. 19 Seznámení s šikanou ........................................................................................... 84  Graf č. 20 Kamarádi............................................................................................................. 86  Graf č. 21 Svědek šikany ..................................................................................................... 87  Graf č. 22 Druh šikany ......................................................................................................... 88  Graf č. 23 Jak se zachoval (zachovala) ................................................................................ 89  Graf č. 24 Oběť šikany......................................................................................................... 91  Graf č. 25 Druh šikany ......................................................................................................... 92  Graf č. 26 Pohlaví agresora.................................................................................................. 93  Graf č. 27 Svěření šikany ..................................................................................................... 95  Graf č. 28 Závažnost šikany ................................................................................................ 96  Graf č. 33 Profese k řešení šikany ....................................................................................... 97  Graf č. 34 Záškoláctví .......................................................................................................... 98  Graf č. 35 Řešení návykových látek .................................................................................... 99 

10

ÚVOD Motto: „Dítě touží po otvírání nových stránek kouzelného světa a po kráse citů ve svém okolí. Čím dříve po narození dítě dostává tuto náplň od své matky do života, tím větší jsou jeho možnosti jeho životního rozkvětu.“ Prof. Švejcar

Během období dospívání působí na děti mnoho faktorů, které ovlivňují formování jejich osobnosti. Mezi nejdůležitější faktory, které se podílí pozitivně na jejich životě, patří vhodné rodinné zázemí, kvalitní výživa, uspokojování životních potřeb, vyvážený životní styl a dostatek pohybu. O tom, že výchova a prostředí, ve kterém je dítě vychováváno, má zásadní vliv na to, jaký člověk z něj vyroste, není sporu. Ti, kteří mají vlastní děti, se většinou snaží nalézt nejvhodnější způsoby výchovy svých dětí. V běžných rodinách se často řeší problémy s tím, jak děti vychovávat, jak řešit jejich kázeňské prohřešky, jak se stavět k neposlušnosti atd. Ve škole jsme se naučili mnoho věcí. Nikdo nás ale nenaučil, jak máme plnit rodičovskou funkci, jak máme být dobrými partnery, manželi a manželkami, matkami a otci. Toto není předmětem vyučování na žádné škole. Můžeme se učit jen zkušenostmi. Bohužel v mnohých případech jsou to zkušenosti negativní. Rodiče se dnes snaží vychovávat své děti různými způsoby. Často tápou a dělají chyby, ale nevzdávají to, protože své děti milují. Vychovávají je a starají se o ně tak dlouho, dokud nejsou připraveny na samostatný život. A i když se osamostatní, neopouští je. Diplomová práce je rozdělena do dvou základních částí – část teoretickou a část praktickou. 11

Teoretická část obsahuje čtyři kapitoly. První kapitola teoretické části se věnuje období staršího školního věku. Je zde vymezen vývoj poznávacích procesů a inteligence, vývoj dětské osobnosti a sebepojetí, emoční vývoj, normy chování, socializace a rodina. Druhá kapitola teoretické části se zabývá sociálně patologickými jevy. Dále kapitola uvádí členění sociálně patologických jevů a faktory ovlivňující vznik sociálně patologických jevů. Třetí kapitola je zaměřena na vybrané sociálně patologické jevy. Je zde podrobně rozepsána problematika záškoláctví, šikany a závislosti na návykové látky. V kapitole jsou zmíněné možnosti prevence k dané problematice. Čtvrtá kapitola popisuje definici školního speciálního pedagoga a vymezuje jeho náplň práce. Praktická část diplomové práce obsahuje potvrzení či vyvrácení formulovaných hypotéz. Průzkumnou metodou byl dotazník a rozhovor, s jejichž pomocí byla získána potřebná data. Dotazník a rozhovor byl zaměřen na určité položky, které byly důležité pro zpracování diplomové práce. Zjištěné položky byly následně vyhodnoceny a zpracovány. Diplomová práce dále obsahuje závěr, na nějž navazují navrhovaná opatření, seznam použitých informačních zdrojů.

12

TEORETICKÁ ČÁST 1 Období staršího školního věku Žáka druhého stupně základní školy zařazuje Vágnerová (2008, s. 255) do vývojového období staršího školního věku a rané adolescence. Pedagogický slovník zahrnuje žáka do období puberty a pubescence. Švingalová (2006, s. 73) žáky řadí do období dospívání, které dále rozlišuje na období pubescentní (starší školní věk ze školského hlediska) a adolescenci. Škola žákovi poskytuje oficiální vstup do společnosti, kde musí dítě potvrdit své kompetence, pracovat a plnit povinnosti. Toto období se označuje jako fáze píle a snaživosti, jejímž hlavním cílem je uspět, prosadit se svým výkonem (Erikson, 1963 in Vágnerová, 2008, s. 255). Jde o potvrzení vlastních kvalit v různých sociálních skupinách. „Podle Eriksona je dospívání charakteristické hledáním a vytvářením vlastní identity, ztrátou předcházejících jistot a bojem s ohrožujícími pocity nejistoty a pochybnostmi o své vlastní identitě a sociální roli.“ (Švingalová, 2006, s. 73)

1.1 Vývoj poznávacích procesů a inteligence Školní úspěšnost žáka není podle Vágnerové (2001, s. 256) závislá pouze na úrovni inteligence, ale také na úrovni dílčích schopností. Menší nerovnoměrný vývoj intelektové schopnosti je zcela normální. Školní úspěšnost souvisí s mírou intelektových schopností. Problémy se zvládnutím požadavků školy mají žáci se sníženým intelektem. Škola se pro něj stává stresovým prostředím z důvodu horšího prospěchu. Dítě může ztratit motivaci ke snaze o lepší výkon. Na druhou stranu nadprůměrně nadaní žáci mají zralejší myšlení, učivu rychle porozumí, a ve škole se mohou nudit (Vágnerová, 2001, s. 256).

13

Proměna dětského uvažování podle Vágnerové (2008, s. 80) je postupná a neprojevuje se ve všech oblastech stejně. „Užití určitého způsobu uvažování závisí na kontextu: logické myšlení není ještě tak zafixováno, aby mohlo fungovat v jiných než známých a srozumitelných situací.“ Pokud dítě řeší problém, o němž mnoho neví a nemá s ním zkušenost, použije spíše vývojově nižší, primitivnější uvažování.

1.2 Vývoj dětské osobnosti a sebepojetí Jak uvádí Vágnerová a Klégrová (2008, s. 402), sebehodnocení se utváří už v předškolním věku a je závislé na výkonu dítěte. Žáci přehodnocují své sebepojetí podle školních výsledků. Podle Vágnerové (2012, s. 452) se školní úspěch stane cílem, kterého chtějí žáci dosáhnout. Děti staršího školního věku jsou kritičtější k posuzování svých výsledků. S výkonem jsou spokojeni, když vše udělají správně a jsou za to odměněni. Sebepojetí dětí staršího školního věku je také závislé na očekáváních a požadavcích rodičů a vrstevníků. Očekávání přátel převezmou jako vlastní představu o sobě, zpravidla dojde ke ztotožnění se, což následně vede k naplnění této představy. Problém nastává ve chvíli, kdy dítě nedosáhne očekávaných výsledků, čímž dochází ke snižování sebedůvěry (Vágnerová, Klégrová, 2008, s. 402).

1.3 Emoční vývoj Období pubescence je podle Říčana (1990, s. 191) složité období, protože žák v jednu chvíli reaguje podrážděně a rozmrzele, a v druhé chvíli překypuje energií. Období se projevuje snadnou unavitelností, úzkostí a špatným spánkem, což se může projevit i ve škole. Škola tvoří pro některé žáky silnou zátěž Vágnerová (2001, s. 391), kterou velmi těžko snáší. Reakce na tuto zátěžovou situaci, závisí na kognitivním a emocionálním vývoji 14

a z toho vyplývají obranné strategie. Žák, který chodí za školu, používá jako obrannou strategii únik. Vágnerová a Klégrová (2008, s. 427) upozorňují, že úspěšnost dítěte nezávisí pouze na jeho intelektu a na jeho aktuálním emočním ladění. Kognitivní a emocionální složka pracuje vzájemně, a proto nelze jednoznačně určit, co může za zhoršený výkon. Nadměrně úzkostné dítě může mít větší problémy. V důsledku toho můžeme pozorovat nesoulad mezi schopnostmi dítěte a jeho školními výsledky se ztrátou motivace.

1.4 Socializace Socializace probíhá většinou v rodině. Rodina poskytuje dítěti základní vzorce chování, působí na vytváření sebepojetí a sebehodnocení dítěte (Mühlpachr, 2001 in Pešatová 2007, s. 69). Socializace se týká každého jedince, má-li se stát sociální a kulturní bytostí. Cílem socializace je zformovat jedince, který se bude i o samotě chovat tak, jako by byl pod stálým dohledem společnosti. Vstup do školy je důležitým mezníkem pro socializaci, protože představuje odklon od výlučného vlivu rodiny a podřízení instituci. Školní věk je fází přípravy na život ve společnosti. Škola rozvíjí vlastnosti a kompetence dítěte. Nástupem do školy dochází ke změně způsobu života a mnoho nových požadavků, jejichž zvládnutím dítě získá sociální zkušenosti a dovednosti (Vágnerová, 2008, s. 256).

1.5 Rodina O tom, zda rodina je nebo není podmínkou ke štěstí, nemá smysl polemizovat. Každý, kdo má svoji rodinu, jistě zažil všechny ty pocity, které k tomu, že jsme jejími členy, patří. Rodina je první institucí, která se podílí na výchově dítěte. Hraje v jeho životě velmi důležitou roli. Rodiče zahrnují své děti láskou, jsou jim na blízku a v případě potřeby jsou 15

připraveni nabídnout svoji pomocnou ruku. Také je doprovázejí na jejich cestě životem, jsou přítomni při všech důležitých a zlomových krocích. Utěšují je, když mají bolest, pofoukají jim rozbité koleno, vedou je poprvé do školy, pomáhají jim s úkoly a učením, jsou nesmírně šťastní, když jejich dítě školu ukončí, roní slzy, když se jejich potomek vdává nebo žení a vylétá tak z hnízda. Ne každé dítě však má takové štěstí, že má svoji vlastní rodinu a ne všichni rodiče zase mohou mít pokrevní potomky. Právě pro tyto děti a rodiče existuje zvláštní forma rodinné péče a to náhradní výchovná péče. Díky ní je umožněno okusit i dětem bez biologických rodičů nebo těm, kteří se o ně nepostarali, pocit rodinného zázemí. „Rodina, navzdory proměnám, kterými prochází, problémům, s nimiž je konfrontována, a pochybám, kterým čelí, zůstává svébytným druhem lidské pospolitosti, bez kterého si většina současníků nedovede svůj život představit. Především je významným, byť pro mnohé už vratkým stabilizátorem intimní mezilidské vzájemnosti – útočištěm domova. Jejím zvláště závažným úkolem ale je realizovat svou funkčnost vůči dítěti. Těžko lze najít prostředí, které by tak, jako ona, odpovídalo potřebám dětí a dospívajících a vytvářelo tak účinné výchozí podmínky pro rozvoj jejich osobnosti, včetně jejich vzdělávací úspěšnosti (Helus, 2007, s. 149).“ Deset základních funkcí rodiny 1) Rodina uspokojuje základní potřeby dítěte v raných stádiích jeho života. Jde o uspokojování biopsychických potřeb (jídlo, pití, pohyb atd.), potřeb bezpečí, pravidelného životního rytmu, lásky, přiměřeného množství a intenzity podnětů. Tím, že v rodině se toto uspokojování děje, dítě si na toto své okolí snadno přivykne neboli být v něm doma. Touží mít s ním co nejvíce společného, projevovat se v něm a růst. Vznikají tak optimální podmínky pro rozvoj. 2) Rodina uspokojuje velice závažnou potřebu organické přináležitosti dítěte. Jde o potřebu domova, potřebu mít svou matku, svého otce a identifikovat se s nimi. Potřebou přináležitosti se dítě s plnou důvěřivostí vkládá do náruče rodičů, do jejich péče a do dění, které v rodině probíhá. Toto důvěřování a spoléhání je 16

základem povědomí, že dítě patří do spolehlivých a láskyplných mezilidských vztahů. Toto povědomí je základem touhy a potřeby integrovat se mezi lidi, projevovat se vůči lidem, vyvíjet se do vztahů mezi lidmi, do lidského prostředí. 3) Rodina poskytuje dítěti prostor pro jeho aktivní projev, činnou seberealizaci, součinnost s druhými. Vědomí sebe sama jako subjektu, aktéra, tedy jako někoho, kdo jedná rád, protože to umí, a skrze své jednání se sbližuje s lidmi a světem, obohacuje život svůj i druhých. 4) Rodina pozvolna uvádí dítě do vztahu k věcem rodinného vybavení. K zařízení domácnosti, přístrojům a nástrojům, předmětům hezkým a cenným. Vede dítě k tomu, aby předměty chápalo jako hodnoty, které pro členy rodiny něco znamenají, a proto je máme podle určitých pravidel používat, chránit a udržovat v pořádku. Dítě má hojnost příležitostí pozorovat druhé, jak s předměty zacházejí, jak jim na nich záleží, jak je kupují, uchovávají a opravují. 5) Rodina výrazně určuje prvopočáteční prožitek sebe sama jako chlapce/dívky. Vkládá se do toho sebepojetí pohlavní. Napomáhají tomu vzory matky a otce, případně babičky a dědečka, i zkušenosti se sourozencem. 6) Rodina poskytuje dítěti vzory a příklady. Skrze lásku k otci a matce, vcítění se do nich v nejrůznějších situacích, napodobování jejich jednání, přemýšlení o jejich životě, se dítě učí vidět v druhém člověku osobnost a samo touží být osobností. Tím, že se rodiče dovedou do dítěte vcítit a chápat je, dostává se i dítěti příležitosti učit se vcítit a chápat druhého člověka. 7) Rodina v dítěti zakládá, upevňuje a dále rozvíjí vědomí povinnosti, zodpovědnosti, ohleduplnosti a úcty jako něčeho samozřejmého, co patří k životu. Děje se tak tím, že dítě je přirozeně a nenásilně zapojováno do společných činností rodinného kolektivu např. při práci, hře, zájmech atd.

17

8) Rodina dává dítěti příležitost vejít do mezigeneračních vztahů a tím proniknout do chápání lidí různého věku, různého založení a různého postavení. Rodina včleňuje dítě nejen do vztahů s rodiči, ale také do vztahů s prarodiči, do vztahů s mladšími i staršími sourozenci, strýci a tetami. 9) Prostřednictvím rodičů, prarodičů, starších sourozenců, příbuzných a přátel rodina navozuje v dítěti představu o společnosti a světě. Dítě si ujasňuje svět profesí, občanských povinností, ale také svět problémů a pokušení, kterým je třeba čelit. Pokud má dítě v rodině spolehlivé a jisté zázemí, nebojí se dítě do tohoto širšího, složitějšího světa nahlížet a vstupovat, přijímat ho nebo se vůči němu kriticky distancovat. 10) Rodina je dětem a dospělým prostředím, kde se mohou svěřit, očekávat moudré vyslechnutí, radu a pomoc a je útočištěm v situacích životní bezradnosti. Tato funkce rodiny je významná při vstupu dítěte do školy, zesiluje v období nezdarů, neúspěchů a krizí jako důležitý zdroj životní rovnováhy. Obavy a nejistoty se díky chápajícímu zázemí lépe překonávají (Helus, 2007, s. 149).

„Některé z funkcí rodiny jsou vážně a dlouhodobě narušeny, rodině samotné se situace natolik vymkla, že děti jsou vážně ohroženy. Vyvstává nutnost zásahů vnějších institucí, rodina sama se ale nedokáže vždycky řídit jejich radami, nechápe učiněná opatření. Příkladem mohou být rodiny zatížené alkoholizmem; rodiny postižené vlekoucími se krizemi, jejichž důsledky přetrvávají jako nezhojené rány; rodiny s podprůměrným příjmem tísnící se v nevyhovujícím bytě, bez schopnosti a účinné vůle vytvořit si perspektivu řešení; rodiny zatížené psychickými či jinými poruchami, které demoralizují soužití apod. Rozchod rodičů zanechává v těchto případech traumatické a dlouhodobě působící následky (Helus, 2007, s. 152).“ Afunkční rodina znamená, že rodina neplní vůči dítěti svůj účel a dítě vysloveně ohrožuje. Tak tomu bývá v případech, kdy se v rodině hromadí různé patologické projevy, kde nezájem o dítě přerůstá v nevraživý nebo i nenávistný postoj vůči němu. A to až do té míry, že hledat nápravu v ní už nemá naději na úspěch. Je tedy naléhavě nutné hledat 18

řešení mimo tuto rodinu. Zpravidla se tak děje rozhodnutím soudu o zbavení rodičů rodičovských práv a umístěním dítěte v některém ze zařízení náhradní rodinné péče (Matějček, 1992, s. 43).

Je nepochybné, že dítě má právo vyrůstat společně se svými biologickými rodiči. V souladu s tím Úmluva o právech dítěte stanoví, že dítě nemůže být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže toto oddělení je v zájmu dítěte, což musí příslušné úřady konstatovat v příslušném řízení soudním rozhodnutím a v souladu s platným právem. Dalším důležitým právem dítěte, použitelným v oblasti náhradní rodinné péče, zakotveným v Úmluvě o právech dítěte, je tzv. participační právo dítěte, tedy možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej týká. V neposlední řadě přiznává Úmluva dítěti v situaci, kdy je oddělenou svých rodičů, právo udržovat s nimi pravidelné osobní kontakty, s výhradou toho že by udržování těchto kontaktů bylo v rozporu se zájmy dítěte (Kovařík, 2000, s. 50).

2 Sociálně patologické jevy Sociálně patologické jevy provázejí každého z nás téměř po celý život. Jsou nedílnou součástí společnosti stejně jako jiné projevy chování různých sociálních skupin, ať už chceme či nikoliv. Dnešní společnost s sebou přináší mnoho negativních vlivů, které působí především na děti. Problematice sociálně patologických jevů je věnována stále větší pozornost a to nejen z řad pedagogů, psychologů, ale i rodičů. Jsou to především jejich děti, jež představují rizikovou skupinu. Čím dál více se totiž snižuje věková hranice, kdy dítě přichází do styku s návykovými látkami. Pokorný a kol. (2003, s. 9) definuje sociálně patologické jevy jako: „takové chování jedince, které je charakteristické především nezdravým životním stylem, nedodržováním nebo porušováním sociálních norem, zákonů, předpisů a etických hodnot, chování a jednání, které vede k poškozování zdraví jedince, prostředí, ve kterém žije a pracuje, a ve 19

svém důsledku pak k individuálním, skupinovým či celospolečenským poruchám a deformacím.“ Miovský et al (2010, s. 23) uvádí, že dosud používaný termín sociálně patologický jev je dnes překonán a nahrazován pojmem rizikové chování, hlavně z důvodu stigmatizace. Rizikové chování považujeme za soubor fenoménů, jejichž existenci a důsledky můžeme vědecky zkoumat a ovlivňovat prevencí a léčbou. Prevence vzniku sociálně patologických jevů u žáků je zaplnit jejich volný čas vhodnými volnočasovými aktivitami. Hájek a kol. (2008, s. 193) dělí žáky na dvě skupiny, které jsou ohroženy sociálně patologickými jevy. V první skupině jsou děti bez zájmu a druhou skupinu tvoří děti, které se ve volném čase věnují zájmové aktivitě, ale takové, které sami nechtějí a musí, protože to chtějí rodiče.

2.1 Členění sociálně patologických jevů Sociálně patologické jevy se klasifikují podle stupně jejich závažnosti či nebezpečnosti. Klasifikace většinou slouží pro názornost, protože hranice mezi mnohými problémy je velmi tenká a nelze ji často ani přesně definovat a rozeznat. Sociálně patologické jevy v negativním a v nejširším významu slova se podle Mgr. Jitky Hubáčkové detailněji člení:  „Negativní společenské jevy – jde o fenomény charakteristické pro moderní konzumní společnost, míra nebezpečnosti či závažnosti jevů je nízká, stejně jako jejich konečný dopad na společnost. Společnosti jsou víceméně tolerovány. Mezi tyto jevy řadíme například nezaměstnanost, fluktuaci, bídu, nemocnost, úrazovost, populační nerovnováhu, rozvodovost aj.  Asociální společenské jevy – sem lze zařadit problémy jako výtržnictví, vandalismus, šikana, aktivity sprejerů, sekty, extrémistická hnutí a skupiny, projevy xenofobie a rasismu apod.

20

 Sociálně patologické jevy (v užším slova smyslu) – spadá sem čtveřice oblastí nejvyšší mírou společenské nebezpečnosti a závažnosti: kriminalita, závislosti, prostituce a sebevraždy.“ (Večerka a kol, 2000, s. 140)

2.2 Faktory ovlivňující vznik sociálně patologických jevů Diagnostika faktorů v oblasti sociálně patologických jevů je velmi důležitá pro důkladnou prevenci. Včasné rozpoznání nastupujících symptomů rizikového chování u jedince nebo skupiny může pomoci těmto jevům předcházet a zároveň hledá jejich následná řešení. Za rizikové chování považujeme riskování či experimentování, které je však u mladistvých téměř přirozeným chováním. Chtějí si dokazovat dospělost, samostatnost, vyrovnat se starším, zapadnout mezi ostatní. Do jisté míry může být toto riskování prospěšné, protože život přináší řadu neznámých situací, součástí každého rozhodování je pak určitá míra risku (Matějček, 2002). Je potřeba dokázat rozeznat ještě únosnou míru riskování, což mladiství často neumějí. Vojtová (2008, s. 119) obecně rozděluje rizika na čtyři velké skupiny, které souvisí s osobností dítěte, jeho rodinou, společností, ve které žije a se školou. Osobnostní dispozice Každý z nás do života přichází s určitými předpoklady a dispozicemi, respektive s genetickou výbavou. Způsob našeho jednání, myšlení a vlastnosti jsou do značné míry podmíněny geny, které jsme získali po svých předcích. Neexistují dva jedinci, kteří by byli naprosto stejní, každý je individualitou, jak po stránce fyzické tak i duševní (Říčan, 1990, s. 223). Výše inteligence a typ temperamentu jsou podle Švingalové (2006. s. 76) faktory, které mohou působit rizikově nebo protektivně. Sebekontrola, volní vlastnosti, sebevědomí a schopnost propojovat získané informace a pracovat s nimi, stejně jako přirozená zvídavost jsou vlastnostmi, které pomáhají zvyšovat odolnost vůči patologickému chování. 21

Rodina Úmluva o právech dítěte garantuje všem dětem právo na život v rodinném prostředí a péči rodičů, pokud je to jen trochu možné. Přestože některé děti nemohou z různých důvodů vyrůstat v přirozeném prostředí vlastní rodiny, je jim i jejich rodičům zaručeno, že se mohou setkávat a trávit společně alespoň nějaký čas. Tato práva může omezit jen soud na základě závažných důvodů, které negativně ovlivňují vývoj dítěte. Systém náhradní rodinné péče zajišťuje život u náhradních rodičů, pokud se biologičtí rodiče nemohou nebo nechtějí o dítě starat. Největším rizikem je, pokud dítě vyrůstá v rodině nefunkční nebo funkční jen na formální úrovni, bez uspokojivých sociálních a citových vztahů. Tyto vzorce chování si odnáší s sebou do života a stávají se také nefunkčními rodiči svým dětem. Podobně je tomu i s výchovným stylem rodičů. Dnešní doba nabádá rodiče, aby svým dětem dali prostor pro jejich sebevyjádření a neomezovali je zbytečnými pravidly. Ale pravidla jsou jednou ze základních potřeb dítěte. Nečitelný rodič je pro dítě zdrojem nejistoty. (Čáp in Berthótyová, 2009) Sociální prostředí Socializace probíhá v různých prostředích. Ovlivňují ji prostředky masové komunikace (televize, tisk aj.). „Jednotlivá prostředí socializují jedince nejen pro nároky společnosti, jak je reprezentují instituce, které má pod kontrolou (např. škola), ale také pro nároky své, které nejsou vždycky s nároky větších společenských celků identické; zdaleka ne všechny žádají a předpokládají totéž; dochází i ke konfliktům mezi nároky různých z nich“ (Helus, 2007, s. 88). Nastavení hodnot a životního stylu lidí, kteří žijí v nejbližším okolí dítěte, přináší dítěti obraz toho, jak by ono samo mělo v budoucnu žít, aby se začlenilo do společnosti. Vyrůstá-li dítě v prostředí ghetta, kde je běžné lhaní, pouliční rvačky, hádky manželů, násilí a braní drog, stejně jako prostituce a nelegální práce, je nasnadě, že dítě bude žít podobným stylem života. 22

Škola Jak uvádí Helus (2007, s. 187) „ škola patří mezi nejstarší instituce, jaké si lidé vytvořili, aby zabezpečili klíčové podmínky své existence. A řízené socializování tak, aby vládli předpoklady pro své společenské zařazení a uplatnění, zaujímá mezi těmito podmínkami všeobecně první místo.“ Škola zajišťuje socializaci dětí a mládeže, s důrazem na vzdělání. Škola navazuje na socializaci v rodině či koriguje a kompenzuje nedostatky tak, aby pomohla žákům dosáhnout kvalitního vzdělání a úspěchu v životě (Helus, 2007, s. 181). Škola by měla žáky připravit na běžný život tak, aby uměli použít naučené vědomosti a dovednosti v praktickém životě. Někdy chtějí učitelé, aby žáci memorovali zpaměti poznatky a tak se stává, že je pak neumí použít, když potřebují. Z tohoto důvodu se například zařadila do škol ekonomická gramotnost, aby si děti v dospělosti nebraly nesmyslné úvěry a hypotéky aj. Tím škola zásadně ovlivňuje i sociální dovednosti a celkovou sociální zdatnost a tím eliminuje možné vážné životní selhání, které by mohlo děti zavést na dráhu trestné činnosti či delikvence. Klima školní třídy Každý z nás byl součástí třídního klimatu. Na některé třídní kolektivy a spolužáky vzpomínáme rádi a na některé už méně. Ve třídě se sejdou různí žáci a jen čas ukáže, jak se vztahy vyvinou. Pokud jde o pozitivní klima, tak rádi trávíme čas ve třídě a dobře se nám učí. Práce s dítětem ve školní třídě představuje mnohdy pro pedagoga velice náročný úkol, vyrovnat se s problémovým chováním některých žáků je mnohdy složitý výchovný proces. Problematika výchovného přístupu vyžaduje mnohdy notnou dávku trpělivosti a systematického nastavování pravidel společného třídního soužití. Že je toto pedagogické působení náročné, o tom není pochyb. Zvláště začínající učitelé si tímto procesem musí projít, než si u žáků vydobudou patřičnou autoritu. Avšak bez nastavení hranic a mezí lze velmi obtížně nastavit takovou atmosféru třídy, kde bychom se jako účastníci edukačního procesu cítili dobře. Myslíme tím jak samotné žáky, tak i pedagogy.

23

Zkušenosti odborníků (učitelé, psychologové a výchovný poradci) potvrzují, že učení a chování žáků není jen individuální záležitostí, ale je ovlivňováno prostředím, v němž se žáci pohybují. Platí to o prostředí školní třídy a skupině vrstevníků, s níž se žák či žákyně kamarádí a na jejíž názory dá. Skupina vrstevníků mívá obzvláště na dospívající větší vliv než

učitelé

a

rodiče.

„Pokud

jde

o

školní

třídu,

vzniká

v ní

specifická

sociálněpsychologická proměnná, která se označuje jako sociální klima školní třídy (Čáp, Mareš, 2007, s. 565).“ Podle Krause (2008, s. 107) klima školní třídy „bývá definováno jako trvalejší sociální a emocionální naladění všech účastníků, kteří ho tvoří a prožívají v interakci." Klima školní třídy společně tvoří žáci navštěvující školní třídu a učitelé. Klima zahrnuje prožívání, vnímání, hodnocení a reagování všech aktérů na to, co se ve třídě odehrálo. Učitelé vědí, že se každá třída chová při vyučování i o přestávce trochu jinak. „Každá třída má totiž své zvláštnosti, které projevuje navenek, ať tam vyučuje kdokoli. Vytváří specifické klima pro učitelovu práci. Může to být klima pozorné spolupráce, radosti z poznání, ale také klima povrchnosti při učení, lhostejnosti k poznání. Dokonce i klima vzdoru vůči učiteli či klima nátlaku, v němž neobstojí spolužák, který by se chtěl dobře učit a dobře se chovat (Čáp, Mareš, 2007, s. 566).“ Jak uvádí prof. Spilková (2013) důležitým prvkem třídního klimatu je učitel, který řídí výuku, organizuje, navrhuje pravidla, kontroluje. Učitel by měl projevit respekt k žákům, dává najevo pochopení a porozumění pro jejich potřeby. Učitel se zajímá o jejich názory, problémy a pocity a pozitivně žáka oceňuje. Klima školní třídy je také zásadní pro výchovné poradce, školní speciální pedagogy, školní psychology a poradenský psychology k diagnostice a nápravě. Jde o třídy, kde fyzicky slabší žáci nebo žáci s odlišnými názory trpí agresivitou spolužáků, či třídy, v níž převládnou skupinové normy jdoucí proti učitelům, škole či rodičům apod. (Čáp, Mareš, 2007, s. 566).

24

3 Vybrané sociálně patologické jevy „Chování, které neodpovídá normativnímu řádu, bývá označováno jako abnormální. Protože každá společnost si během svého vývoje vytváří své normy, může se stát, že to, co je v jedné společnosti považováno za normální, je v jiné považováno za abnormální (Pešatová, 2007, s. 23).“ Podle Vágnerové (1999, s. 23) někdy může být odchylka od normy pozitivní, a tudíž sociálně žádoucí. Hranice mezi normou a abnormalitou je tenká. Vymezení hranice závisí na mnoha faktorech např. na aktuální úrovni společnosti, vyvíjí se v čase a nemá definitivní platnost.

3.1 Záškoláctví Záškoláctví tvoří v dnešní době závažný problém školství. Existuje mnoho definic záškoláctví. Důvodem tohoto nejednotného pojetí je rozdílnost úhlů pohledů na záškoláctví. Záškoláctví z psychologického hlediska definuje Vágnerová (2005, s. 163) jako: „komplex obranného chování únikového charakteru a jeho cílem je vyhnout se subjektivně neúnosné zátěži, kterou v tomto případě představuje škola.“ Definice záškoláctví z hlediska učitele podle Vágnerové (2005, s. 163): „porušení jednoho ze základních pravidel vymezující roli žáka.“ Za tuto základní povinnost považuje chození do školy, kde se má žák vzdělávat a dodržovat základní pravidla školního řádu. Průcha a kol. (2003) definují záškoláctví jako jev, kdy žák úmyslně, bez důvodu a bez vědomí rodičů není přítomen na vyučování a nezdržuje se ani v místě bydliště. Tuto definici doplňuje Vágnerová (2005, s. 163), která charakterizuje záškoláctví jako obranné jednání, jehož cílem je vyhnout se nepříjemnosti ve škole. Důležitá je četnost záškoláctví, míra plánovitosti, způsob provedení a důvod. 25

I anglická literatura se zabývá termínem záškoláctví. Jde především o dva základní termíny: „school refusal“ a „truancy“. Školní fobii označujeme termínem „school refusal.“ Děti nechodí do školy z různých důvodů. Typickým příkladem v anglické literatuře je separace, vážný citový problém či školní úzkost. National Center of School Engagement (2002) označuje termínem „truancy“ jednání, které je trestním činem a typickým projevem je útěk z domova, užívání návykových látek, trestné činy. Martínek (2009, s. 106) považuje z důležité rozlišit od sebe formy záškoláctví na základě toho, zda se jedná o promyšlený čin nebo zkratkovité jednání.  Záškoláctví impulzivního charakteru – žák dopředu nepřemýšlí o tom, že půjde za školu. V průběhu vyučování se žák rozhodne odejít, aniž by zvažoval důsledky svého rozhodnutí. Strach z důsledků se objeví tehdy, kdy žák neví, jak vzniklou situaci vyřešit. Za jediné řešení považuje v záškoláctví pokračovat do doby, než na to někdo přijde. Může tak trvat i několik dnů.  Záškoláctví účelové, plánované – žák si dopředu plánuje, které hodiny vynechá. Podle Koti (1998) se tento typ záškoláctví objevuje i u žáků, kteří mají velmi dobrý prospěch. Jejich absence jsou naplánované tak, aby se vyhnuli zkoušení nebo písemné práci ve chvíli, kdy se necítí dostatečně připraveni. Absence netrvají dlouho a žák je využívá k tomu, aby se důsledně připravil na očekávané zkoušení. Tento způsob má účel v udržení dobrého studijního průměru, a proto ho rodiče většinou také podporují. Kyriacou (2005, s. 45) zohledňuje další faktory záškoláctví. Na základě těchto faktorů dospěl k pěti formám záškoláctví.

26

1. Pravé záškoláctví, kdy žák do školy nechodí, ale rodiče si myslí, že do školy chodí. Žák má ke škole zcela ambivalentní vztah. 2. Záškoláctví s vědomím rodičů, kdy rodiče vědí o nepřítomnosti žáka ve škole. Jako příklad můžeme uvést žákovi narozeniny, kdy rodiče povolí dítěti zůstat doma. 3. Záškoláctví s klamáním rodičů, jde o záškoláky, kteří přesvědčí své rodiče, že se necítí dobře nebo že není vyučování. Ve skutečnosti je dítě zdravé, ale úmyslně se vyhýbá školní docházce. Problémem je, že rodiče dítěti skutečně věří a omluvenku mu ze zdravotních důvodů napíší. 4. Útěky ze školy, jde o takový druh záškoláctví, kdy dítě přijde do školy, nechá si zapsat do třídní knihy přítomnost, ale v průběhu dne vynechá jednu nebo dvě hodiny. 5. Odmítání školy, kdy dítě děsí myšlenka jít do školy. Patří sem poruchy pramenící z problémů ve škole, strach, že žák bude šikanován, školní fobie nebo deprese. Rodiče se snaží dítě přemluvit a dostat je do školy, ale tato snaha je marná a v dítěti vzbuzuje neklid. Pro tyto žáky je typické, že už samotná představa jít do školy u nich vyvolává silné emoce. Posledním dělením je typologie záškoláctví podle Hudecové (in Kraus et al., 2010). 1. Záškoláctví u celkově problémových dětí – je časté u problémových žáků, kteří patří k nejslabším ve třídě. Žáci se projevují poruchami chování včetně konfliktů se spolužáky, agresivním chováním, nezájmem o školu. 2. Záškoláctví u dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí – děti ze znevýhodněného sociálního a kulturního prostředí. Děti jsou zanedbávané po stránce výchovné a vzdělávací. 3. Záškoláctví jako porušení sociální normy – zákon o rodině definuje, aby rodiče dítě vychovávali, že chodit do školy je jejich povinnost. Pokud není povinnost dodržována, může být záškoláctví kvalifikováno jako porušení zákona. 27

4. Záškoláctví jako reaktivní akt – žák se vyhýbá nepříjemné situaci, kterou řeší únikem. Motivem bývá strach z neúspěchu, z násilí a ponižování. 5. Záškoláctví jako zábava – je časté u žáků, kteří nejsou problémoví. Tráví čas s kamarády. Problémem je skutečnost, že si pochybným způsobem obstarávají omluvenky a vzniklou situaci řeší podvody.

3.1.1 Příčiny záškoláctví Příčiny záškoláctví jsou rozmanité. Odhalení příčin záškoláctví je základním předpokladem k zajištění nápravy a prevence. Jelikož existuje mnoho faktorů, které zapříčiňují záškoláctví, je důležité přistupovat ke každému záškolákovi individuálně. Podle Kindera a kol. (in Kyriacou, 2005, s. 50) jsou tři základní kategorie příčin záškoláctví. První kategorie se týká individuální patologie a poruch osobnosti. Jsou to zejména děti s nízkou schopností přizpůsobení se novým podmínkám, nízkým sebevědomím, děti s problémy s koncentrací pozornosti a sebeovládáním. Také sem patří děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Druhá kategorie je zaměřena na rodinné prostředí a vývoj hodnotového systému. Jde o děti, které pocházejí z rodin sociálně slabších, rodin s dlouhodobou nezaměstnaností rodičů nebo rodin, pro které není vzdělání důležité a nepřítomnost dítěte ve škole netrestají. Třetí kategorie je orientována na školní faktory a na problémy, které jsou s nimi spojeny, což mohou být špatné vztahy ve třídě, škole a pedagogy nebo nezvládnuté učivo. Jiné dělení příčin uvádí Martínek (2009, s. 106), který příčiny záškoláctví také dělí do tří oblastí, a to negativní vztah ke škole, vliv rodinného prostředí, trávení volného času a vliv party.

28

Negativní vztah ke škole je ovlivněn hlavně školní úspěšností. Žák ve škole tráví většinu svého všedního dne. Pokud je dítě ve škole úspěšné, nemá důvod chodit za školu. Pro dítě s problémy je obtížné docházet do školy. Škola žákovi poskytuje potřebné vzdělání pro další život, umožňuje mu navazovat kontakty s novými lidmi, učí ho podřizovat se autoritě a dodržovat společenské normy. Mohou se objevit nepříjemné okolnosti, které vyvolají u žáka odpor ke škole. Nejčastější příčiny jsou: 1. Špatné přizpůsobení školnímu režimu. 2. V kolektivu nefunguji pozitivní vazby. 3. Neúspěšnost vyplývající z nižší úrovně rozumových schopností, poruch chování nebo specifické poruchy učení. Vliv rodinného prostředí je důležitým faktorem, který na dítě působí od narození. I když si to rodiče většinou neuvědomují, děti pozorují jejich způsoby chování. Rodinné prostředí ovlivňuje osobnost dítěte, jeho názory a postoje. Mnohé výzkumy dokazují, že rodinné prostředí nemá vliv pouze na záškoláctví, ale i na další sociálně patologické jevy a ve většině případů je nutné hledat příčinu patologického chování právě tam. Trávení volného času. Dnešní doba vyvíjí tlak na rodiče, a tak se stává, že jsou v práci přesčas nebo mají druhé zaměstnání. Většinu svého času tedy tráví v práci. Martínek (2009, s. 106) uvádí, že takto vytížení rodiče jsou často nervózní, doma chybí klid a svojí nepřítomnost kompenzují penězi. Děti jsou často samy nebo tráví svůj volní čas v partách, kde hledají pozornost a uznání. Dítě se přizpůsobuje normám party např. zevnějškem, postojem ke škole – záškoláctví s partou, postoj k návykovým látkám, krádežím, sexualitě atd.

3.1.2 Prevence záškoláctví Odhalit první známky záškoláctví není snadné. Rodič si často ničeho nevšimne a upozorní ho škola (Čubirková, 2009). 29

Prevencí záškoláctví řeší i dokument Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. j.: 10 194/2002-14 k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví. O prevenci záškoláctví se zde hovoří v čl. I. (1) Dobu a způsob uvolnění žáka ze školního vyučování stanoví školní řád. V případě podezření z nevěrohodnosti dokladu potvrzujícího důvod nepřítomnosti žáka, se může ředitel školy v dané věci obrátit na zákonného zástupce nezletilého žáka nebo požádat o spolupráci věcně příslušný správní orgán. (2) Školní docházku žáků své třídy eviduje třídní učitel. (3) Na prevenci záškoláctví se podílí třídní učitel, výchovný poradce a školní metodik prevence ve spolupráci s ostatními učiteli a zákonnými zástupci žáka. Součástí prevence je: a) pravidelné zpracování dokumentace o absenci žáků, b) součinnost se zákonnými zástupci, c) analýza příčin záškoláctví žáků včetně přijetí příslušných opatření, d) výchovné pohovory s žáky, e) spolupráce se školním psychologem a institucemi pedagogického psychologického poradenství, f) konání výchovných komisí ve škole, g) spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí apod.

3.2 Šikana „Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane (týrání), což znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování atd. Šikana je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci. Je to cílené a opakované užití násilí, přičemž oběť bývá v mnoha případech bezbranná. V naší republice pojem „šikana“ zavedl pražský psychiatr Petr Příhoda, který jako první před listopadem 1989 veřejně promluvil o tom, co se vědělo,

30

ale bylo to tabu - v socialistické armádě mezi „bažanty a mazáky“. Do té doby se o tomto dnešním fenoménu téměř nemluvilo.“ (Říčan, 1995, s. 25). Říčan (1995, s. 26) uvádí definici šikany podle britských badatelů: „Šikanování říkáme tomu, když jedno dítě nebo skupina dětí říká jinému dítěti ošklivé a nepříjemné věci, bije je, kope, vyhrožuje mu, zamyká je v místnosti a podobně. Tyto incidenty se mohou často opakovat a pro šikanované dítě je obtížné, aby se samo ubránilo. Jako šikanování mohou být označeny také opakované posměšky nebo ošklivé poznámky o rodině. Jako šikanování však obvykle neoznačujeme občasnou rvačku nebo hádku přibližně stejně fyzicky vybavených soupeřů.“ Šikana je cílené a opakované násilí. Oběť se nemůže bránit a útok nevyprovokovala. Šikana může být ve formě fyzického, psychického útoku nebo obou dohromady. Fyzická šikana je častá u chlapců, u dívek spíše zřídka, ale „tělesné útoky některých z nich si ovšem svou brutalitou nijak nezadají s násilným chováním chlapců.“ (Říčan, Janošová, 2010). Dívky jsou rafinovanější a „mohou své spolužačce ublížit například tím, že jí vyloučí ze společenských her a zábav, nemluví s ní, pomluvami a intrikami jí rozkmotří s nejbližší kamarádkou apod. Přímá a nepřímá šikana se ovšem často vyskytuje současně: dítě, které je fyzicky týráno, uráženo atd., bývá také svými vrstevníky izolováno a odstrkováno (Říčan, 1995, s. 28).“ Šikana podle Říčana (1995, s. 17) ve škole byla i v dřívějších dobách. Silní žáci ubližovali slabým vždycky, ale ve škole byla přísnější kázeň. „Děti si nemohli vůči učitelům dovolit ani zlomek toho, co dnes.“ V posledních letech agresivita mládeže celkově stoupá, a proto lze předpokládat, že šikany přibývá stejně jako jiné agrese. Říčan (1995, s. 17) uvádí, že starší pedagogové „upozorňují také na nový jev, který je překvapuje – krutost bez prožitku vzteku či nenávisti i bez sadistického uspokojení, tzv. nemotivované násilí. Chlapec například kopne do břicha dívku, kterou skoro ani nezná a nic proti ní nemá, jen tak. Při charakteristice šikany nesmíme opomenout na oddělení šikanování a škádlení. Jak uvádí Kolář (2010, s. 62) „při škádlení se očekává, že to bude legrace pro obě strany. Ale když je patrné, že ten druhý to jako legraci nebere, že je zraněný, pak iniciátor škádlení pociťuje lítost, omluví se mu a v činnosti dál nepokračuje. U šikany je to obráceně.“ 31

3.2.1 Šikana – hra o osmi hráčích V této kapitole se seznámíme s aktéry šikany, kteří se přímo či nepřímo podílejí na šikaně. Účastníky šikany nejsou jen agresor a oběť, ale také okolí. Jedná se o žáky, kteří o šikaně vědí, ale oběti nepomohou a ani to neřeknou učiteli. Zastánce oběti je aktér šikany, který může šikanu zastavit hned v začátku. Podle Říčana, Janošové (2010, s. 53) jsou to:  agresor a jeho pomocníci;  oběť;  třídní „publikum“  zastánci;  pedagogové;  rodiče zúčastněných dětí;  místní komunita;  veřejnost, resp. celá společnost.

Agresoři Agresorem se stává žák, který se aktivně zúčastní šikany. Agresor mívá typické vlastnosti, podle kterých by se mohl takový žák ve třídě poznat. „Ovšem pozor – jak hned uvidíme, je zde mnoho výjimek a platí, že zdání často klame (Říčan, Janošová, 2010, s. 54).“ Podle Říčana a Janošové (2010, s. 54) agresor bývá tělesně zdatný, silný a obratný, ale vždy tomu tak být nemusí. Inteligentní jedinec dokáže oběť zdeptat, aniž by se jí dotkl či na ní promluvil. Někdy dokážeme v jeho výrazu i rysech vidět určitou hrubost. Vyskytuje se u nich často nekázeň, lhaní, krádeže a podvádění. Pocit viny se u agresora nevyskytuje, použije různé výmluvy, aby dosáhl svého. Agresor bývá neoblíbený, ale i tady výjimka potvrzuje pravidlo a může se jednat o žáka oblíbeného s výborným prospěchem. Agresor může být naoko tvrdý, ale ve skutečnosti trpí pocity méněcennosti, nízkým sebevědomím či je dokonce nešťastný. Rád ovládá druhé a pocit moci nad druhými.

32

Jak uvádí Kolář (2011, s. 125), agresoři jsou sebestřední a považují se za střed světa. Upravují si mravní normy, jak se jim to hodí. Úcta k druhým je jim cizí a porozumět utrpení a bolesti bližního je nad jejich možnosti. Používají oběti jako věci, které lze využít. Agresoři nemají pocity viny, netrápí se, že někomu ublížili a zasloužený trest vnímají jako křivdu. Bývají necitliví a bezohlední. Vyskytuje se u nich morální slepota. Někteří žáci spouštějící šikanu tzv. ekonomickou „Jde o děti, jejichž rodina ve výchově preferuje nadbytek materiálních věcí. Rodiče většinou svého potomka maximálně podporují, chtějí, aby ve společnosti nezaostával. Je pravdou, že tyto děti mají skutečně nadbytek všeho, co si mohou přát. Od rodičů jim však chybí cit a opravdové rodičovské souznění. Není jim umožněno zažít stav, kdy musí po něčem delší dobu toužit. Touha je pro dítě nezbytnou. Jestliže nemusí toužit a všechno má, nedokáže si rovněž ničeho vážit. Pokud se nenaučí vážit si materiálních věcí, velice těžko se naučí vážit si mezilidských vztahů – navíc se zde objevuje i podpora rodiče: „S tím se ve třídě nebav, je to sociál“ (v dnešní době u mládeže velice časté slovo).“ (Martínek, 2009, s. 109)

Oběti Oběť je často nějak znevýhodněný žák. Jak uvádí Vágnerová (2004, s. 799) bývají to plaché, tiché, úzkostné a nejisté děti s nízkým sebevědomím a jsou zvyklé se podřizovat. Jde o děti fyzicky slabé a neobratné, obézní nebo jinak nápadného zevnějšku. „Mohou se odlišovat rasově a národnostně, hodnotami, vyznáním, jiným chováním. Stále častěji jsou mezi ně řazeni žáci s vývojovými poruchami učení, případně se smyslovými vadami a žáci ukáznění, bezproblémoví, dodržující školní řád, kteří nad ostatními většinou nějakým způsobem vynikají.“ (Bendl, 2003, s. 42-44). Tyto děti nemívají dobrý sociální status, často jde o samotáře. Nejsou sociálně zdatné, nedovedou navazovat kontakt a jsou málomluvné (Vágnerová, 2004, s. 799). Říčan (1995, s. 35), uvádí zvýšenou úzkostnost matek a z ní vyplívající nedostatečné vedení k samostatnosti a sebeprosazení. „Oběti mívají také odmítavý vztah k násilí, například ve rvavých sportech (hokej, fotbal, nemluvě o boxu), kterým se vyhýbají, ačkoli právě jim by

33

často velmi prospělo, kdyby se v takových sportech aspoň trochu „otrkaly“ (Říčan, 1995, s. 37).“

Třídní „publikum“ Šikana se vyznačuje poruchou vztahů ve skupině. V každé nové skupině se utvářejí normy. Pokud někdo vyčnívá, tak ho skupina může vyčlenit z kolektivu. Také se může stát, že se do vedení skupiny dostane několik členů, kteří prosadí své normy, tak i zbytek skupiny se smíří s agresivitou k prosazení moci. (Kolář, 2011, s. 135) Agresoři často šikanují pro výhody, které jim poskytuje zotročení oběti, ale také kvůli spolužákům, kterým chtějí předvést svou moc. Jak uvádí Říčan, Janošová (2010, s. 63) „u chlapců bývá ve hře i více či méně vědomé přání demonstrovat před dívkami svou sílu a mužnost, pokořit a „vyřadit“ možného konkurenta v soutěži o jejich přízeň. (O to jde od začátku puberty; v současné době, kdy vývoj dětí po určitých stránkách urychluje všudypřítomností sexuálních podnětů, o to jde ještě dříve.):“

Zastánce Zastánců, kteří se zastanou druhých, je sice menšina, ale nejsou zase žádnou vzácností, hlavně mezi dívkami. Jako zastánce označujeme žáky se smyslem pro odpovědnost, což získali především díky rodinné výchově. Tyto děti bývají ve třídě oblíbené a také mají na ostatní velký vliv. „Jsou obyčejně ochotni pomáhat spolužákům i v jiných situacích. Neslyšeli doma: „Hlavně se do ničeho nepleť!“, nýbrž spíše: „Silný chrání slabého.“ Čím je takových dětí ve třídě více, tím je třída odolnější k šikaně. Je třeba si jich vážit a podporovat jejich vliv na celou třídu, kdykoli je k tomu příležitost.“ (Říčan, Janošová, 2010, s. 65)

34

Pedagog Bohužel i učitel může být spoluúčastníkem šikany, např. když kritizuje izolovaného žáka, čímž přispěje k nastartování a prohlubování šikany. Také ironii by měl učitel raději spolknout, než vyslovit. „Učitel někdy ignoruje známky šikany – bezděčně nebo vědomě – proto, že Metodický pokyn MŠMT o šikaně mu ukládá odpovědnost, která je těžko únosná. Pokud totiž nevyřeší šikanu, o které ví, může být trestán. Definice šikany v tomto dokumentu je značně široká, zahrnuje např. i pomluvy, proti nimž je učitel často bezmocný, podobně jako proti nepřímé šikaně (alespoň při běžné pedagogické průpravě). Jak ukázal výzkum, děti jsou často zklamány tím, jak málo učitelé proti šikaně dělají, jak ji přehlížejí, jak podceňují utrpení, které znamenají pro oběti, jak polovičatě a neobratně ji vyšetřují a jak málo ji trestají. Takovýto vlažný přístup samozřejmě agresory nepřímo povzbuzuje (Říčan, Janošová, 2010, s. 66).“

Rodiče zúčastněných dětí Někteří rodiče šikanu podceňují a vědí o ní málo. „Pokud je škola v rámci prevence o problému neinformuje a nevyzývá je ke spolupráci, prostě na problém nemyslí, neuvažují o tom, že by se mohl týkat právě jejich dětí (Říčan, Janošová, 2010, s. 68).“ Rodiče agresorů Podle Říčana, Janošové (2010, s. 68) většinou rodiče nevědí, že jejich dítě šikanuje jiné děti, protože se s tím doma nechlubí. Pokud rodiče škola upozorní, mají sklon problémy bagatelizovat jakou pouhou „klukovinu“ nebo „rošťárnu“. Někteří rodiče mají důvod, aby dítě nelítostně fyzicky potrestali, což agresivitu spíše podpoří, než oslabí. Najdou se i tací rodiče, kteří chování dítěte uvítají jako projev ostrých loktů. „Agresoři mohou být i děti významných sponzorů školy, které vědí, že jsou „nedotknutelné“. Agresorem se stává i dítě rodičů, kteří mají běžné morální standardy, kterým se výchova z různých důvodů vymkla z rukou, aniž to tuší, i matky samoživitelky, které se děsí toho, 35

jak se jejich dítě vyvíjí, a možná už samy trpí jeho hrubostí a bezohledností (Říčan, Janošová, 2010, s. 69). Rodiče obětí „Rodiče obětí se o šikaně dovědí častěji než rodiče agresorů, protože některé děti se – přes typické: „A běda jestli cekneš!“, jímž šikanování končívá – doma svěří se svým trápením, nebo jsou příznaky šikany tak zřejmé, že se dovtípí, oč jde (Říčan, Janošová, 2010, s. 69).“ Někteří rodiče tvrdí dětem, že šikana patří k dětství, že je to něco, co se musí vytrpět; nebo utvrdí dítě v tom, že se nemá bránit, aby agresory ještě více nerozzuřilo. Mnozí ale reagují správně a podpoří své děti, zajistí jejich ochranu, získávají podrobné informace, spolupracují se školou (Říčan, Janošová, 2010, s. 70).

Místní komunita Podle Říčana a Janotové (2010, s. 71) „zamoření šikanou i možnosti jejího omezování souvisí s místními poměry. Škola, která má ve svém okolí vysokou prestiž, má lepší předpoklady získat si důvěru rodičů, na které zase záleží očekávání žáků, jejich respekt k pedagogům, kázeň a pracovní atmosféra i pocit bezpečí ve škole.“ Školu navštěvují žáci z kriminálních gangů dospívajících, kteří jsou zapletení do prodeje drog a ti šíří strach mezi spolužáky. V takovém případě je složité s šikanou bojovat i s prosazování kázeňských opatření proti usvědčeným agresorům.

Celá společnost Vztahy mezi spolužáky ve třídě jsou obrazem celospolečenských poměrů. Nikoho jistě nepřekvapí, že slušnost, ohleduplnost, pravdivost a poctivost se už vidí v dnešní době velmi zřídka. Jak uvádí Říčan a Janošová (2010, s. 71) tradičně uznávaná zásada „Silný chrání slabého.“ je bohužel nahrazována zásadou „Silný má pravdu, slabý má smůlu.“ Respekt k autoritám

36

všeho druhu upadl a také se setkáváme s úpadkem kázně na školách, a proto mívá šikana „zelenou“. „Aby mohli pedagogové ubránit slušné a slabé děti před silnými a bezohlednými, musí mít ve společnosti přiměřené postavení a respekt. Žalostné zaostávání jejich platů za průměrem ostatních vysokoškoláků vyjadřuje hrubou neúctu k jejich práci a skryté pohrdání, jež se nemůže neprojevit na vztahu, který k nim mají jejich žáci (Říčan, Janošová, 2010, s. 71).“

3.2.2 Prevence šikany Pocit bezpečí každého jedince je neodmyslitelnou podmínkou pro vhodné klima školy a třídy. Všechny školy a školská zařízení mají proto povinnost předcházet všem náznakům agresivity a všem způsobům šikanování (MŠMT, 2000). (1) „Je nutné, aby se s podstatou, formami a nebezpečnými důsledky šikany jako nevhodného chování seznámili všichni žáci, učitelé, vychovatelé, výchovní poradci, ředitelé škol a školní inspektoři. Žáci i pedagogové by měli vědět, že tyto formy nejsou neškodnou legrací a zábavou, měli by být seznámeni zejména s negativními důsledky šikany. Za zvlášť nebezpečnou je třeba považovat tendenci podceňovat počáteční projevy šikanování. (2) Každý učitel ve vzdělávacím procesu vede důsledně a systematicky žáky a studenty k osvojování norem mezilidských vztahů a rozvíjet: 

pozitivní a mezilidské vztahy a úctu k životu druhého člověka;



respekt k individualitě každého jedince;



etické jednání (humanita, tolerance);



jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince.

Všichni pedagogičtí pracovníci by měli využívat možnosti osobní, společenské a morální výchovy v prevenci šikanování a prohlubovat si své znalosti a dovednosti v tomto oboru. Důležité aktivity školy nelze spojovat jen s určitým vyučovacím předmětem nebo skupinou předmětů. To se týká zejména situací, kdy se žák učí 37

přijímat všeobecné hodnoty společnosti, identifikovat se s nimi a jednat v jejich duchu v každodenním životě. (3) Pedagogická centra a další subjekty poskytující další vzdělávání pedagogickým pracovníkům zajistí v tomto oboru podle úrovní a typu škol a podle akreditovaných programů toto vzdělávání výchovných poradců, školních metodiků prevence i dalších učitelů. (4) Ředitelé škol a školských zařízení odpovídají za systémové aktivity školy v oblasti prevence šikanování a agresivity. Vychází přitom z komplexního pojetí preventivní strategie, která je ve smyslu metodického pokynu ministra k prevenci sociálně patologických jevů součástí minimálního preventivního programu školy. V rámci účinné prevence šikanování je při přípravě a realizaci celoškolské (celoústavní) strategie důležité zejména:  Zajistit účast školního metodika prevence a případně i dalších učitelů v akreditovaných kurzech k problematice šikanování. Školní metodik prevence bude zodpovídat za informovanost všech pedagogických pracovníků školy nebo školského zařízení o dané problematice. Bude se aktivně podílet na řešení případů šikanování a napomáhat svým kolegům zvládnout základní postup a strategii při řešení konkrétních situací. Doporučuje se seznámit pedagogické pracovníky mimo jiné též s informací MŠMT ČR č.j. 14 144/98-22. „Spolupráce škol a předškolních zařízení s Policií ČR při prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže a kriminality na dětech a mládeži páchané.“  Navodit úzkou spolupráci mezi žáky, rodiči a pedagogy a jasně vymezit možnosti oznamovat i zárodky šikanování (při zachování důvěrnosti takovýchto sdělení).  Ve školním (ústavním) řádu jasně stanovit pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení.  Zajistit v souladu s pracovním řádem zvýšený a kvalitní dohled pedagogů o přestávkách, před začátkem vyučování, po jeho skončení i během osobního volna, a to hlavně v prostorách, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet.

38

 Seznámit pedagogy se systémem školy pro oznamování a vyšetřování šikanování, vést pečlivou evidenci všech případů agresivního chování a šikanování mezi spolužáky (školní metodik prevence, výchovný poradce).  Aktivně zapojit do prevence šikanování i nepedagogické pracovníky.  Zvyšovat informovanost pedagogů v této oblasti, doplňovat školní knihovnu o literaturu z oblasti problematiky agresivního chování a šikanování, organizovat semináře s odborníky zabývajícími se danou problematikou, začleňovat témata šikany do dalšího vzdělávání učitelů apod.  Informovat pedagogy, žáky i rodiče o tom, co dělat v případě, když se dovědí o šikanování (např. umístit na přístupné místo kontakty a telefonní čísla na instituce, které se problematikou šikanování zabývají.)  Spolupracovat s odbornými službami resortu školství (pedagogicko-psychologickou poradnou,

střediskem

výchovné

péče

a

s dalšími

odbornými

pracovišti

poradenských a preventivních služeb v regionu, poskytujícími odbornou konzultaci a psychoterapeutickou péči, - s metodiky preventivních aktivit a s dalšími odborníky v regionu).

3.3 Závislost na návykové látky Nešporova (1995, s. 56) definice závislosti: „Je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídění látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil. Centrální charakteristikou syndromu závislosti je touha brát psychoaktivní látky, alkohol nebo tabák.“ Problém s užíváním návykové látky se velmi často projeví ve škole. Jedná se zejména o zhoršení prospěchu, chování a následné chození za školu, což se projeví v neomluvených hodinách. Škola následně musí informovat rodiče. Ti ovšem často o ničem netuší. Velmi těžko se ztotožňují s myšlenkou, že tyto problémy mají kořeny mimo školu. Prvotní impulzivní jednání rodičů dává vinu škole. Rodičům dětí se těžko vysvětluje selhání v jejich výchově a je známo, že nejlepší obranou je útok. Proto jejich jednání lze 39

předpokládat. Škola by měla být nápomocná v řešení situace s jejich potomkem. Škola rodině může nabídnout návštěvu pedagogicko-psychologické poradny či školního psychologa. Ovšem hlavním iniciátorem se snahou problém řešit musí být rodina. Zázemí a funkčnost rodiny je dle mého názoru nejlepší cestou k vyřešení problému. (Nešpor, 1995, s. 142) Specifika působení návykových látek u dětí a dospívajících podle Nešpora (s. 17, 2000) 1. Závislost na návykových látkách se vytváří podstatně rychleji (k čemu potřebuje dospělý roky nebo desítky let, stihne dospívající i řádově během měsíců). 2. Existuje zde vyšší riziko těžkých otrav s ohledem na nižší toleranci, menší zkušenost a sklon k riskování, který je v dospívání častý. 3. Z podobných důvodů je zde i vyšší riziko nebezpečného jednání pod vlivem návykové látky. 4. U dětí a dospívajících závislých na návykových látkách nebo je masivně zneužívajících bývá patrné zřetelné zaostávání v psychosomatickém vývoji (oblast vzdělávání, citového vyzrávání, sebekontroly, sociálních dovedností a dalších). 5. I „pouhé“ experimentování s návykovými látkami je u dětí a dospívajících spojeno s většími problémy v různých oblastech života (rodina, škola, trestná činnost a dalších). 6. Je zde také častější tendence zneužívat širší spektrum návykových látek a předcházet od jedné ke druhé nebo více látek současně. To zvyšuje riziko otrav a dalších komplikací. 7. Recidivy závislosti jsou u dětí a dospívajících časté, dlouhodobá prognóza však může být podstatně příznivější, než by naznačoval často bouřlivý průběh. Důvodem je přirozený proces zrání, který je spojencem léčebných snah.

3.3.1 Alkohol Alkohol je velmi starou drogou. Ve společnosti je alkohol nejčastěji užívanou látkou. Pití alkoholu má dlouhou tradici a společnost je k užívání tolerantní. Tento postoj se mění 40

pouze při nadměrné konzumaci nebo vzniku závislosti. Alkohol uvolňuje psychické napětí, zlepšuje náladu a dodává sebejistotu, někdy mohou převládnout negativní prožitky. V malých dávkách alkohol odstraňuje zábrany a ve větších dávkách má tlumivý účinek, např. opilý člověk usíná tam, kde právě je (Vágnerová, 2004, s. 555). Nadměrné užívání podle Vágnerové (2004, s. 555) „má celou řadu negativních důsledků, ale takový člověk nemusí být závislý, nepotřebuje pít stále a nereaguje abstinenčními příznaky. Závislost vzniká jako následek dlouhodobého, pravidelného nadužívání alkoholu.“ Alkoholik je člověk, kterému pití alkoholu působí potíže a také nejbližšímu okolí i společnosti. Alkoholová závislost vzniká, jestliže spotřeba alkoholu jedince překračuje míru, kterou toleruje okolí i společnost a jeho spotřeba je tak veliká, že poškozuje jeho zdraví i vztahy s okolím i společností (Sochůrek, 2001, s. 23). Alkohol je látka, jejíž působení na organismus je nejznámější a jeho konzumace nejčastější. Rituály spojené s konzumací alkoholu mají vysokou nebezpečnost pro oslovení mládeže a dětí. Rituál ťukání „na zdraví“ je symbolem dospělosti a účasti v dospělém životě. Odklad účasti v této aktivitě vytváří napětí a snahu tuto bariéru odstranit a být již nositelem dospělosti – tedy moci pít alkohol. Pokud se dítě nedostane k jiným projevům dospělosti a nevytvoří si jiné a prospěšnější rituály vedoucí k dospělému projevu, pak rituál pití je velmi snadno dosažitelný. Otrava alkoholem může v krajních případech končit smrtelně. Zvláště ohroženy jsou děti. Koupí si lahev vína nebo nějakého jiného alkoholu, jak to viděly u rodičů a alkohol ochutnají. Protože neznají účinek, a ten nastupuje pozvolna, snadno v pití překročí míru. Jedlička a Koťa (1997, s. 57) k problematice užívání alkoholu dětí a mladistvých dodávají, že zásadní rozdíl mezi alkoholismem dospělých a mladistvých spočívá v rychlosti vzniku závislosti. Hlavním důvodem je vysoká citlivost nezralého organismu na alkohol. V dětském kolektivu se nadužívání alkoholu váže nejčastěji na party. Ve vyšších třídách škol pijí zpravidla žáci neukáznění, problémoví a s horším prospěchem a také žáci družní, dominantní a v kolektivu oblíbení. 41

3.3.2 Nikotin S užíváním tabáku se v roce 1492 jako první seznámil Kolumbus na Kubě. Námořníci mu popsali zvyk místního obyvatelstva. Obyvatelé vdechovali kouř z hořících sušených listů neznámé rostliny, smotaných do „tabaca“ tj. doutníků. V roce 1560 dovezl Jean Nicot semena na francouzský královský dvůr, kde se kouření rozšířilo nejdříve. Tabák byl považován za lék na mnohé neduhy. (Matuška, 2008) V dnešní době je možno předpokládat, že se téměř každý mladý člověk (přesněji řečeno každé dítě, protože experimenty s cigaretami podnikají už i školáci pod deset let) setká s kouřením pasivně, ale i aktivně. Část z nich se brzy stává na kouření závislá. Mezi důležité vlivy podporující upevnění návyků patří vliv kamarádů v partách, ale i film v televizi. Nikotin je společensky tolerovaná droga. Společně s alkoholem je nejdostupnější, a proto nejrozšířenější u dětí, mládeže i dospělých. Začátek kouření bývá spojován s napodobováním kamarádů či dospělých. Cigarety u dítěte jsou znakem určité vyspělosti pro vrstevníky a tak mnoho dětí získává závislost na nikotinu již v brzkém věku. Okamžitá rizika u tabáku je vlastně lehčí otrava nikotinem. Vzdálenější rizika tvoří nádory, srdeční a cévní nemoci, záněty dýchacích cest, astma, nemoci žaludku, horší tělesná výkonnost atd. Tabák je ve společnosti relativně tolerován, protože v nízkých dávkách spíše aktivuje a při vysokých dávkách dochází k útlumu a nevede k násilnému či nebezpečnému chování (Nešpor, 1999, s. 14).

3.3.3 Drogové závislosti Termín drogová závislost se používá od roku 1969, kdy byl Světovou zdravotnickou organizací definován. „Drogová závislost je psychický a někdy i fyzický stav vyplývající ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou, charakterizovaná změnami chování a jinými (dalšími) reakcemi, které vždy zahrnují nutkání brát drogu, a to stále nebo 42

pravidelně pro její psychologické účinky a někdy i proto, aby se zabránilo nepříjemnostem vyplývajícím z její nepřítomnosti.“ (Pokorný a kol., 2002, s. 20) U dětí se rozvine drogová závislost mnohem rychleji než u dospělého, hlavně z důvodu velkého vlivu vrstevnické skupiny. Drogy ohrožují stále nižší věkové skupiny. Dělení drog a drogových závislostí Pokorný a kol. (2002, s. 21) uvádí „Měkké drogy jsou drogy, které mají jen mírně aktivizující a zároveň utišující účinek na duševní rozpoložení. Patří mezi ně např. marihuana, hašiš. Tvrdé drogy se od měkkých liší tím, že působí prudce a rychle, explozivně na duševní rozpoložení. Patří mezi ně např. crack, heroin, kokain, pervitin, braun.“ Marihuana a hašiš – kanabioidy Kanabioidy pocházejí z konopí. Hašiš obsahuje až desetinásobek účinných látek ve srovnání s marihuanou. „Účinek drog z konopí působí látka tetrahydrocannabinol, zkráceně THC. Jedná se o vysoce účinnou látku, mnohem jedovatější nežli alkohol. Uvádí se, že pouhý 1 gram kvalitního hašiše může omámit 3-4 osoby (Nešpor, Csémy, 1995, s. 60). Jak uvádí Nešpor (1995, s. 60) kanabioidy se nejčastěji kouří, nebo se přidávají do nápojů, cukrovinek apod. Vylučují se z těla velmi pomalu a mají tendenci se ukládat v tukové tkáni. „Po vykouření 1 cigarety lze prokázat 40-50 % THC v buněčných membránách po 4-8 dnech, 10-20 % drogy po 30 dnech a 1 % dokonce po 48-138 dnech.“ Z tohoto je patrné, že při pravidelném užívání se droga hromadí v těle, což může mít nepříznivé účinky na tělesné i duševní zdraví. Marihuana je nebezpečná pro duševně labilní osoby, u kterých může vyvolat psychické poruchy. Také se pomaleji vylučuje. „Marihuana patří spolu s alkoholem a tabákem k průchozím drogám. Podle výzkumu, který prováděl Ladislav Csémy mezi dospívajícími, začínali kouřit tabák a pít alkohol nejčastěji před 12. rokem, k setkání s marihuanou 43

docházelo nejčastěji v patnácti letech a k setkání s heroinem a pervitinem nejčastěji v šestnácti letech.“ (Nešpor a kol., 1999, s. 16) Nešpor (1995, s. 60) udává dvě skupiny příznaků. První skupinu tvoří brzké známky, kterých si můžeme všimnout již v začátcích užívání marihuany. Patří sem zarudlé oči, zrychlený puls, bolesti na prsou, kašel nebo sucho v ústech, hlad, pach potu po spálené trávě, únava, nezájem, kolísání nálad atd. Po odeznění účinku THC se může dostavit kocovina či únava. Druhou skupinou jsou pozdní známky, což zahrnuje např. menší péče o zevnějšek, podrážděnost, zhoršená schopnost orientace v času a prostoru, zhoršení krátkodobé paměti, kolísání nálad, ztráta kvalitních zájmů atd. Tlumivé léky Na našem trhu se vyskytuje nepřehledné množství těchto léků. Užívají se při poruchách spánku, bolesti nebo na uklidnění. Tyto léky mají vedlejší účinky a většina z nich může vyvolat návyk. „K nejnebezpečnějším z nich patří ty, které obsahují barbiturany (na lécích je kromě názvu uvedeno drobným písmem i složení).“ (Nešpor, Csémy, 1995, s. 61) Podle Nešpora (1995, s. 62) “je důležité si uvědomit, že léky proti bolestem, na spaní nebo na uklidnění většinou neodstraňují příčinu obtíží. Např. pro bolest s páteří může být daleko vhodnější léčbou rehabilitační cvičení, fyzikální léčba nebo relaxace.“ Nešpor (1995, s. 61) udává dvě skupiny příznaků. První skupinu tvoří brzké známky, které se projevují zpomalenou řečí, poruchou myšlení, orientací, úsudku, ospalostí, kolísání nálad, zpomaleným dechem a bolestí hlavy. Druhou skupinou jsou vzdálenější rizika, což zahrnuje např. trvalou roztřesenost, nechutenství, poruchy výživy, pocity pronásledování, zkažené zuby, problémy krevního oběhu, duševní závislost a tělesná závislost. Organická rozpouštědla Tyto látky jsou velmi nebezpečné. Pokud dítě nebo mladistvý upadne do bezvědomí, hrozí smrtelná otrava, protože v místě jsou páry z rozpouštědla. „Organická rozpouštědla nejčastěji zneužívají děti a dospívající mladšího věku. Část z nich někdy přechází na 44

alkohol nebo jiné drogy, určitá menší část si vytvoří závislost a ve zneužívání pokračuje i v pozdějším věku.“ (Nešpor, 1995, s. 62) Nešpor (1995, s. 62) udává dvě skupiny příznaků. První skupinu tvoří brzké známky, které tvoří obluzenost, nepřítomnost duchem, neduživost, bledost, nevolnost, z dechu a oděvu je cítit zápach po chemikáliích, nebezpečí smrtelné otravy i při prvním zneužití, rozšířené zornice, zarudlé oči, nepřítomný pohled, rozjařenost a poruchy vnímání, nezřetelná výslovnost a nesmyslný smích. Druhou skupinou jsou vzdálenější rizika, což zahrnuje nezájem, lenivost, horší prospěch, zvýšené jaterní testy, poruchy paměti a riziko poškození mozku, poruchy krvetvorby, ohrožení srdce, dýchání, vyrážka kolem úst a nosu, atd. Látky s budivým účinkem včetně pervitinu „Do této skupiny patří mnoho látek, nejčastěji zneužívány bývají Pervitin (metamfetamin), amfetaminy (Psychoton apod.), efedrin, Fermetrazin, Dexfermetrazin. Podobné účinky má i Triphenidyl. Tyto látky zvyšují bdělost a vybičovávají organismus po stránce tělesné i duševní. Bývají zneužívány jako doping i k navozování libých pocitů.“ Jak uvádí Nešpor (1995, s. 64), tyto látky vyvolávají halucinace, pocity pronásledování a deprese. Léky proti kašli obsahují Efedrin, ze kterého narkomani vyrábějí Pervitin, který zneužívají především nitrožilně. Injekční aplikace drogy zvyšuje riziko otravy, přenos žloutenky a AIDS, zanesení infekce. (Nešpor, 1995, s. 64) Nešpor (1995, s. 64) udává dvě skupiny příznaků. První skupinu tvoří brzké známky, které tvoří zrychlený tep, rozšířené zornice, neposednost, podrážděnost, třes, podezíravost, úzkosti, deprese po doznění drogy. Druhou skupinou jsou vzdálenější rizika, což zahrnuje např. nespavost, halucinace, horečky, pocení, vyrážky, bolest hlavy, poruchy vidění, agrese, poškození srdce, jater, smrtelné otravy, atd. Opiáty Podle Nešpora (1995, s. 65) sem patří opium, morfin, Dosin, kodein a „Braun“, což je směs vyráběná z kodeinu. Podává se injekčně a vyvolává silnou závislost. U těchto látek 45

dochází k rychlému rozvoji závislosti a nebezpečí předávkování. Na opiáty roste tolerance, což způsobuje zvyšování dávky drogy k dosažení stejného účinku. Závislost na opiátech se objevuje i mezi zdravotníky a u žen středního věku, které si vytvoří návyk na některý lék obsahující kodein (např. Spasmoveralgin, Alnagon). Nešpor (1995, s. 65) udává dvě skupiny příznaků. První skupinu tvoří brzké známky, které tvoří zúžení zornic a celkový útlum. Druhou skupinou jsou vzdálenější rizika, což zahrnuje např. voskově bledou kůži, ztrátu zájmů, ztráta potence u mužů a poruchy menstruačního cyklu u žen, zanícené stopy po vpiších, tělesné a duševní chátrání, krádeže. Odvykací příznaky se projevují rozšířením zornic, zrychleným dechem i tepem, rýmou, pocením, průjmem, nechutenstvím a neklidem. Kokain Nešpor (1995, s. 67) „Tradičně se považuje za drogu prostitutek. Kokain patří k nejnebezpečnějším drogám vůbec. Zneužíván bývá šňupáním, injekčně a nověji kouřením. Anglické slovo „crack“ označuje vysoce koncentrovaný kokain smíchaný s jedlou sodou a vodou. Většinou se kouří a závislost vzniká velmi rychle. Při vysazení se neobjevují tělesné potíže, ale silná touha po droze a nepříjemné duševní stavy.“ Nešpor (1995, s. 67) udává dvě skupiny příznaků. První skupinu tvoří brzké známky, kterých si můžeme všimnout již v začátcích užívání. Patří sem rozšířené zornice, pocení, chraplavý hlas, bledost, kolísání nálad, spánek ve dne, bdění v noci, záchvaty vzteku, citlivost na světlo i zvuky. Druhou skupinou jsou vzdálenější rizika, což zahrnuje např. kašel, zácpu, bolesti v krku, krvácení z nosu, ztráta váhy, problémy s pamětí, záchvaty křečí, sklon k násil, deprese a sebevražedné pokusy. LSD a další látky vyvolávající halucinace (tripy) - halucinogeny Podle Nešpora (1995) je v dnešní době nejnebezpečnější Extasy, při jejímž předávkování může dojít k poškození mozku až smrti. Halucinace vyvolávají i drogy jiných skupin např. Pervitin, organická rozpouštědla. Halucinogeny mohou vyvolávat tzv. flash-back, což je 46

stav jako po požití drogy, i když požita nebyla. Někdy flash-back nastává i dva roky po poslední dávce. Nešpor (1995) udává dvě skupiny příznaků. První skupinu tvoří brzké známky, což jsou rozšířené zornice, rychlejší puls, horší sebeovládání, zhoršená schopnost rozhodování, potencionální nebezpečnost sobě nebo druhým. Druhou skupinou jsou pozdní známky, což zahrnuje riziko psychického návyku, vyšší riziko nádorů a epileptických záchvatů atd.

3.3.4 Příčiny drogové závislosti Vágnerová (2004, s. 547) shrnuje příčiny jako tendenci dosáhnout něčeho lepšího. Původní impuls může vycházet z nudy, zvědavosti, touhy po něčem neobyčejném, vzrušujícím a tabuizovaném. Může k tomu přispět i vrstevnická skupina, která propaguje určité hodnoty i vzorce chování. Příčinou může být i únik od svých problémů, které neumí nebo nechce řešit. Neuvědomí si, že tímto způsobem se nic nevyřeší. Problémy nejen nadále zůstávají, ale postupně se nabalují další problémy, které už souvisejí s užíváním drog. Rodina je považována za nejdůležitější sociální skupinu, ve které člověk žije. Zde dochází k uspokojování jeho psychických, fyzických a sociálních potřeb. „Rodina poskytující potřebné zázemí ke společenské seberealizaci, je zdrojem zkušeností a vzorců chování, které nemůžeme získat v jiném prostředí. Rodina formuje jedince v průběhu jeho vývoje, je významným nositelem jeho budoucích společenských rolí a identity obecně.“ (Fischer, 2009, s. 140) Drogy berou děti z různých sociálních skupin. Možná jen důvody, pro které se rozhodnou drogy užívat, jsou rozdílné. Děti ze sociálně slabších rodin a děti z neúplných rodin sahají většinou po droze ze zoufalství a ze ztráty perspektivy. Nevidí důvod, proč by se měly snažit a nabývají dojmu, že nic nemá cenu. Výjimkou nejsou ani mladí lidé z tzv. lepších rodin a rodin, kde je pevný řád a pravidla. Zde může být důvodem nuda nebo touha po ještě „lepším" životě. Pokud je dospívající vychováván přísnými rodiči, může mít touhu se vymanit z jejich vlivu za každou cenu a hledá svoji svobodu v droze. (Doležalová, 2008) 47

3.3.5 Prevence Podle Nešpora a kol. (1999, s. 77) je prevence soustava opatření, mající předcházet či zamezit drogovým závislostem. Lze ji rozdělit do několika úrovní a hledisek. Dělí se na primární, sekundární a terciární. Drogová prevence by se měla řídit těmito zásadami:  porozumění;  rozhodnost;  podpora;  sebekritika. Podle WHO rozlišujeme:  primární prevenci, tj. předcházení užití u osob, které dosud s drogou nejsou v kontaktu; obvykle ztotožňovaná s prevencí bez dalšího přívlastku;  sekundární prevenci, tj. předcházení vzniku a rozvoje závislosti u osob, které již drogu užívají; obvykle používána jako synonymum pro poradenství a léčení;  terciární prevenci, tj. předcházení vážnému či trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z užívání drog. Významnou součást protidrogové prevence, představuje škola, spočívá v celkovém zaměření životních postojů žáka a vytváří jejich hodnotový žebříček a cíleně vychovává proti zneužívání návykových látek. Protidrogová výchova musí být komplexní, systematická a s dlouhodobou koncepcí. Na základních i středních školách bývají zřízena místa tzv. metodiků protidrogové prevence. (Kachlík, 2003) Základní principy účinných preventivních opatření „Cílem primární prevence je zvýšení odolnosti dětí vůči sociálně patologickým jevům. Důležitým faktorem je rovněž snížení rizik a vlivů, které narušují zdravý osobnostní a sociální vývoj mládeže. Účinná prevence musí rovněž ovlivnit chování dětí a dospívajících ve smyslu podpory zdraví (součást výchovně vzdělávacího procesu na školách a ve školských zařízeních) a nabízet hodnotné volnočasové aktivity.“ (Škola bez drog, MŠMT, 2000) 48

Důležité jsou metody založené na teoretické bázi aktivního sociálního učení. Jejich cílem je zvyšovat odolnost dětí a mladistvých proti stresu, dlouhodobým frustracím a naučit je zvládat různé životní problémy a konflikty. Tyto metody lze úspěšně aplikovat i u výchovně problémových dětí a mládeže. (Škola bez drog, MŠMT, 2000) „Při tvorbě minimálního preventivního programu vycházíme z obecných zásad efektivní primární prevence:  systémová a koordinovaná strategie;  aplikování preventivních aktivit v dostatečně ranném věku;  věkově přiměřené, různorodé a aktivizující metody;  nabízení pozitivních alternativ chování a životních cílů;  využívání peer-prvků;  výcvik sociálně psychologických dovedností vč. odmítání nabídky;  nabídka školních i mimoškolních aktivit pro smysluplné využívání volného času dětí a dospívajících;  respektování rizikových faktorů;  aktuálnost a pravdivost poskytování informací;  informování o poradenských možnostech;  sledování efektivity uplatňovaných opatření.“ (Škola bez drog, MŠMT, 2000)

4 Školní speciální pedagog Školní speciální pedagog působí na škole jako poskytovatel poradenských služeb spolu se školním metodikem prevence, výchovným poradcem, případně školním psychologem a jejich konzultačním týmem složeným z vybraných pedagogů školy. (Věstník MŠMT, 2005)

Náplň činnosti školního speciálního pedagoga Školní speciální pedagog vykonává činnosti zaměřené na odbornou podporu integrovaných žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a všech ostatních žáků, kteří potřebují 49

speciálně pedagogickou podporu a péči založenou na krátkodobých či dlouhodobých podpůrných opatřeních. O svých činnostech vede písemnou dokumentaci v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. 1. Depistážní činnosti Vyhledávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich zařazení do speciálně pedagogické péče. 2. Diagnostické a intervenční činnosti A) Diagnostika speciálních vzdělávacích potřeb žáka (shromažďování údajů o žákovi, včetně anamnézy osobní a rodinné), analýza získaných údajů a jejich vyhodnocení. B) Vytyčení hlavních problémů žáka, stanovení individuálního plánu podpory v rámci školy a mimo ni (druh, rozsah, frekvenci, trvání intervenčních činností). C) Realizace intervenčních činností, tj.  provádění, event. zajištění krátkodobé i dlouhodobé individuální práce se žákem (speciálně pedagogické vzdělávací činnosti, činnosti reedukační, kompenzační, stimulační);  provádění, event. zajištění speciálně pedagogické vzdělávací činnosti, činností reedukačních, kompenzačních, stimulačních se skupinou žáků;  participace na vytvoření individuálního vzdělávacího plánu (v kooperaci s třídním učitelem, učitelem odborného předmětu, s vedením školy, se zákonnými zástupci žáka, se žákem a s ostatními partnery podpůrného týmu uvnitř a vně školy);  průběžné vyhodnocování účinnosti navržených opatření dle potřeby navržení a realizace úprav;  úpravy školního prostředí, zajištění speciálních pomůcek a didaktických materiálů;  zabezpečení průběžné komunikace a kontaktů s rodinou žáka (se zákonným zástupcem); 50

 speciálně pedagogické poradenské intervence a služby pro žáky, zákonné zástupce a pedagogy školy;  participace na kariérovém poradenství-volba vzdělávací cesty žáka-individuální provázení žáka;  konzultace s pracovníky specializovaných poradenských a dalších pracovišť. 3. Metodické a koordinační činnosti  Příprava a průběžná úprava podmínek pro integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve škole - koordinace speciálně pedagogických poradenských služeb na škole.  Kooperace se školskými poradenskými zařízeními a s dalšími institucemi a odbornými pracovníky ve prospěch žáka se speciálními vzdělávacími potřebami.  Participace na vytváření vzdělávacích plánů a programů školy s cílem rozšíření služeb a zkvalitnění péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.  Metodické činnosti pro pedagogy školy-specifika výuky a možnosti žáků dle druhu a stupně zdravotního postižení, návrhy metod a forem práce se žáky - jejich zavádění do výuky, instruktáže využívání speciálních pomůcek a didaktických materiálů.  Koordinace a metodické vedení pedagogických asistentů ve škole.  Dokumentace případů a její zajištění v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů, administrativa.(MŠMT: Věstník 2005, MŠMT: Vyhláška č. 72/2005 Sb.)

51

PRAKTICKÁ ČÁST 5 Cíl diplomové práce Hlavním cílem diplomové práce je analyzovat rizikové jevy na základních školách a navrhnout opatření k jejich nápravě. Pro naplnění hlavního cíle je formulováno několik dílčích cílů:  zjistit, kolik žáků má zkušenost s návykovými látkami;  zjistit, kolik žáků vyzkoušelo drogu či alkohol;  zjistit, vztah žáků k prostředí školy;  zjistit, kolik žáků se setkalo s šikanováním;  zjistit, kolik žáků se o šikaně svěřilo;  zjistit, zda si žáci myslí, že je šikana vážný problém, který by se měl řešit;  zjistit, zda žáci chodí za školu;  zjistit, zda si učitelé myslí, že je na školách potřeba školní speciální pedagog.

6 Hypotézy diplomové práce Definice hypotézy podle Pelikána (2007, s. 44): „Hypotéza není ničím jiným, než podmíněným výrokem o vztazích mezi dvěma nebo více proměnnými. Na rozdíl od problému, který je formulován v podobě otázky explicitně, nebo implicitně vyjádřené, hypotéza je vždy tvrzením, byť i podmíněně formulovaným.“ Hypotéza je domněnka, podmíněně pravdivý výrok o vztahu mezi dvěma nebo více jevy, o existenci nějakého faktu, procesu atd. a jejích příčinách. Hypotézy jsou pracovními nástroji teorie, tvoří spojku mezi teoretickou a empirickou částí. „Jsou z teorie odvozovány a jejich potvrzení či vyvrácení teorii obohacuje a rozvíjí, přičemž obě varianty, tj. jak jejich tzv. verifikace, tak tzv. falzifikace, jsou z vědeckého hlediska stejně cenné (Reichel, 2010, s. 60).“ 52

Hypotéza H1 Alkohol je u dětí v základních školách častěji užívanou látkou než tabák. Hypotéza H2 S šikanou se během školní docházky setkává 1/3 žáků. Hypotéza H3 Konzumace alkoholu a tabáku u žáků ze základní školy ve větším městě se nebude výrazně lišit u žáků ze základní školy v menším městě. Hypotéza H4 Zkušenost s užíváním návykových látek je vyšší u chlapců než u dívek.

7 Použité metody Pro získání požadovaných údajů jsme použili techniku dotazníku a rozhovor. Byly zformulovány následující hypotézy, které byly ověřovány prostřednictvím dat získaných dotazníkem. Dotazník Dotazník je považován za vysoce efektivní techniku sběru dat, která může postihnout velký počet respondentů při relativně malých nákladech (Disman, 1998, s. 144). Dotazníková technika často umožňuje výzkumníkovi, aby sbíral a vyhodnocoval data sám, bez pomoci dalších tazatelů, což může mít své výhody. Pro respondenty je dotazník technikou, u které mohou mít důvěru v anonymitu celého šetření. Pokud je dotazník správně zkonstruován, nebývá zatížen zkresleními pocházejícími z osobnosti výzkumníka, jeho přesvědčení, postojů apod. Dotazník může být kvalitativní a kvantitativní. Dotazník tvoří písemný způsob dotazování, což podle Reichla (2009, s. 118) přináší určitá aplikační omezení – nelze jej použít při výzkumu osob, pro které je čtení a psaní 53

z nějakých důvodů obtížné (malé děti, osoby nevidomé, mentálně a jinak postižené, noví imigranti, kteří dosud nezvládají oficiální jazyk atd.). Volný (nestrukturovaný) dotazník představuje určité téma a takříkajíc „čistý papír“ (či monitor), na který se má podle Reichla (2009, s. 119) volně rozepsat. Na rozdíl od rozhovoru odpadá problém se záznamem, ale s vyhodnocováním nikoli. Výhodou písemného projevu oproti rozhovoru je, že je uspořádaný a přehledný, neobsahuje košaté vsuvky, opakování apod. Podobné výhody i nedostatky má i dotazník polostrukturovaný. Nejvíc využívaný v rámci kvalitativního přístupu je strukturovaný dotazník. Může mít podobu formuláře, kde jsou vytištěny v určitém pořadí otázky, na které má respondent odpovědět. Jde hlavně o otázky volné, popř. několik málo polootevřených a uzavřených. Je třeba na tomto místě také upozornit na úskalí dotazníkového šetření (Disman, 1998, s. 141):  Klade vysoké nároky na ochotu dotazovaného odpovědět na všechny předložené otázky, za neustálé snahy o porozumění a přijetí filozofie šetření.  Může dojít k záměně respondentů, stylizaci odpovědí, efektu „sportka“ – respondent zakroužkuje či vyplní odpovědi „nějak“ bez ohledu na to, na co se výzkumník ptá.  Riziko nízké návratnosti, které dále ovlivňuje reprezentativnost a výpovědní hodnotu celého šetření. Otázky v dotazníku mohou být uzavřené nebo otevřené, které volíme podle cíle šetření a kapacity výzkumníka k jejich interpretaci (srov. Gavora, 1996, s. 56-60, Chráska, 2007, s. 163-182). Čím jednodušeji a srozumitelněji bude dotazník formulován a čím více bude obsahovat uzavřené otázky (s nabídkou odpovědí), tím vyšší bude ochota respondentů ke spolupráci. „Na druhou stranu otázky otevřené skýtají širší interpretační pole a výzkumním může odhalit varianty odpovědí, které nepředpokládal a tím položit základy navazujícího průzkumu (Jihlavec a kol, 2010, s. 68).“

54

Dotazník byl nestandardizovaný a byly v něm použity uzavřené a otevřené položky. Tato forma byla zvolena vzhledem k náročnosti odpovědí. Cílem dotazníku bylo analyzovat vybrané sociálně patologické jevy u žáků na druhém stupni ve věku 14 až 15 let. Dotazník je složen z 26 otázek a rozdělen na čtyři okruhy otázek, a to okruh A, který se skládal z otázek zaměřených na zkušenost s drogou, alkoholem či tabákem; okruh B obsahoval otázky zaměřené na vztah k drogám a alkoholu; okruh C zahrnoval otázky zaměřené na vztah žáka k prostředí školy a poslední okruh D zaměřený na šikanování. Dotazník obsahuje vybrané položky pro výzkum z dotazníků podle Karla Nešpora (viz. příloha č. 4) a Michala Koláře (viz. příloha č. 5). Rozhovor Rozhovor je metoda, která je založena na přímém dotazování, tj. verbální komunikaci výzkumného pracovníka a respondenta. Metoda rozhovoru umožňuje navázat těsnější kontakt s respondentem (Pešatová, 2007, s. 206). Rozhovor patří mezi pracnou a časově náročnou techniku sběru dat. Jak uvádí Jihlavec a kol. (2010, s. 63) má i své výhody:  Rozhovor klade menší nároky na respondenta, nemusí se tolik snažit.  Pro respondenta je obtížnější vynechat některé otázky.  Je téměř jisté, že respondent, kterému klademe otázky, je ten, který byl do vzorku skutečně vybrán.  Pravděpodobnost úspěšného rozhovoru je větší než pravděpodobnost správně vyplněného a vráceného dotazníku. Rozhovory můžeme dělit na konkrétnější typy. Mezi jednotlivými typy rozhovorů je třeba pečlivě volit podle cíle průzkumu a teoretických východisek práce. Formulace otázek v rozhovoru je poměrně obtížná. V kvalitativních zkoumáních platí, že vedení rozhovoru je velice náročnou záležitostí. Výzkumním by měl být vyškolený a zkušený. Důležité je vzdělání výzkumníka 55

a zkušenosti např. důvěryhodnost, flexibilita a empatie. „Zvládnutí základných zásad vedení rozhovoru a kvalitativního zkoumání vůbec lze pokládat za samozřejmost (Reichel, 2010, s. 116). V kvantitativním zkoumání rozhovor předpokládá zapojení většího počtu tazatelů. Jak uvádí Reichel (2010, s. 117) nároky na ně se zvyšují tehdy, jde-li o rozhovory přímé, tváří v tvář s respondentem. Podle Reichela (2010, s. 117) „tazatele je třeba školit v základních dovednostech, především ve zdvořilém, nevtíravém, ale i přesvědčivém vystupování. (Účast na šetření obvykle pro respondenta nebývá splněním celoživotního snu!). dále se musí naučit vést rozhovor jak po psychosociální stránce (nenaléhat, nespěchat, být vstřícný, stimulovat, klást vždy jen jednu otázku, zachovávat neutrální postoj, kontrolovat své neverbální projevy apod.), tak po stránce obsahové (vést přes filtrační otázky, dodržovat pořadí a formulace otázek, trénovat předávání adekvátních karet s variantami odpovědí ad.).“ Výsledky dotazníkového šetření a rozhovoru jsme zpracovali do tabulek a slovního shrnutí. V případě ověření hypotéz byly z důvodu větší přehlednosti a názornosti použity kromě tabulek i formy grafického znázornění.

7.1 Předvýzkum V rámci předvýzkumu byl dotazník rozdán třem žákům a třem učitelům. Typy položek a celková struktura dotazníku pro ně byla přijatelná, proto nebyl dotazník dále měněn. Při vyhodnocování údajů z dotazníků nedošlo k žádným problémům.

8 Popis zkoumaného vzorku Zkoumaným vzorkem byli žáci druhého stupně ve věku 14 až 15 let Základní školy Komenského v Trutnově a Základní školy Vrchlabí a 30 učitelů z těchto základných škol. 56

Charakteristika Základní školy Komenského v Trutnově Základní škola, Trutnov, Komenského 399 (dále jen škola) se nachází ve městě Trutnov. Blízko školy je významná křižovatka silnic první třídy směrem na Hradec Králové a Jičín. Škola sousedí se sídlištěm, dále se poblíž nachází přidružená obec Trutnova Volanov. Škola je posazena v celkově klidném a ekologicky výhodném místě. Komplex školy se skládá ze čtyř hlavních částí. Hlavní budova se rozšířila o půdní vestavbu, a tím vznikly nové prostory pro odborné učebny (přírodopisu, chemie, výtvarné výchovy, knihovny, jazykové učebny, tři počítačové učebny, fyziky). V hlavní budově sídlí vedení školy a též všechny kabinety vyučujících (kromě učitelů TV). Budova školní družiny a jídelny byla také rozšířena o půdní vestavbu, kde se nachází oddělení družiny a tři učebny speciálních tříd. Školní kuchyně byla rozšířena tak, aby splňovala náročné hygienické normy, bohužel však na úkor prostoru pro školní družinu, která tedy musí pro svoji činnost používat prostory běžných učeben. Škola poskytuje úplné základní vzdělání od 1. do 9. ročníku. Základním segmentem jsou běžné třídy základní školy. Od 6. ročníku je vždy první třída v pořadí třídou sportovní. Žáci v těchto třídách jsou do nich vybíráni na základě talentových zkoušek a jsou členy převážně ve škole sídlících sportovních klubů. V každém ročníku od 1. třídy je poslední třídou v ročníku vždy speciální třída pro děti se zdravotními znevýhodněními, především potom poruchami učení a chování. Vzhledem k bezbariérovosti školy v těchto třídách integrují i tělesně a smyslově postižené žáky. Ve třídách se setkáme s nižším počtem žáků a preferuje se zde individuální přístup a redukovaný objem učiva. O umístění do tříd je ze strany rodičů veliký zájem. Kapacita školy činí 700 žáků. Základní jádro žáků tvoří žáci ze spádové oblasti školy. Velmi výrazné procento žáků tvoří dojíždějící z jak blízkých tak i vzdálených částí Trutnova a přilehlých obcí. Pedagogický sbor je věkově mladý, i tak ale zkušený a kvalitní. V současné době ho tvoří 48 učitelů.

57

Charakteristika Základní školy Vrchlabí Základní škola sídlí na odlehlém sídlišti ve Vrchlabí, které je obklopené zelení, rozlehlou školní zahradou. Areál školní zahrady nabízí možnost výuky venku, didaktické herní prvky, které v sobě slučují zábavu s poznáním a relaxační koutky. Každý ročník má svoji kmenovou učebnu. Třídy prvního stupně mají oddělenou část pro práci a odpočinek. Ve škole je vybudované informační centrum s počítači, internetem a knihovnou, místnost pro individuální péči a výtvarný ateliér. Pro pohybově relaxační činnosti jsou využívány školní sportovně relaxační koutky. Součástí školy je školní družina, která má k dispozici velkou hernu. Škola vznikla z potřeby a zájmu rodičů o efektivní a vstřícný způsob výchovy a vzdělávání dětí. Cílem školy je poskytování nadstandardní péče všem žákům. Důraz je kladen především na vytvoření bezpečného a přátelského prostředí pro děti a pěstování otevřené vstřícné komunikace, založené na vzájemné důvěře, respektu a úctě. Škola se vyznačuje rodinnou atmosférou. Snížený počet žáků ve třídě umožňuje respektování individuálních potřeb a možností každého žáka. Třídní kolektivy jsou sestavovány vyváženě s cílem maximálního rozvoje žákovy individuality i kolektivu jako celku. Do tříd jsou integrovány děti z odlišných kulturních prostředí, děti s poruchami učení a děti tělesně handicapované. O skladbě vyučovací hodiny rozhoduje učitel podle charakteru práce a momentální schopnosti dětí soustředit se. Kapacita školy činí 170 žáků. Základní jádro žáků tvoří žáci ze spádové oblasti školy. Pedagogický sbor je věkově mladý, i tak ale zkušený a kvalitní. V současné době ho tvoří 20 učitelů. Diplomová práce byla dále soustředěna na zmapování názoru pedagogů na profesi školního speciálního pedagoga z důvodů narůstání sociálně patologických jevů na základních školách. Bylo osloveno 30 pedagogů. Rozhovor s pedagogy byl strukturovaný.

58

Položky (viz. příloha č. 2) byly předem připravené a odpověď pedagoga se zaznamenala do archu. Rozhovor probíhal s každým pedagogem individuálně. Výzkumný vzorek lze charakterizovat následujícími údaji  doba praxe pedagogů (viz tabulka č. 1), Tabulka č. 1 Doba praxe respondentů

Délka praxe 0 až 5 let 5 až 10 let 10 až 15 let 15 až 20 let 20 a více let

Počet odpovědí 2 6 4 8 10

% 7 20 13 27 33

 nejčastějším věkem pedagogů bylo rozmezí 45 až 50 let (viz tabulka č. 2), Tabulka č. 2 Věk respondentů

Věk 18 až 25 let 25 až 30 let 30 až 35 let 35 až 40 let 40 až 45 let 45 až 50 let 50 a více let

Počet odpovědí 0 4 4 4 6 8 4

% 0 13 13 13 20 28 13

 pohlaví respondentů (viz tabulka č. 3), Tabulka č. 3 Pohlaví respondentů

Pohlaví Žena Muž

Počet odpovědí 29 1

59

% 97 3

Diplomová práce byla zaměřena na analýzu rizikových jevů na základních školách a navrhnutí opatření. Vzorkem průzkumu byli žáci a učitelé ze základních škol ve větším městě a základních škol v menším městě Královéhradeckého kraje. Bylo osloveno 113 žáků ve věku 14 až 15 let a 30 učitelů.

9 Průběh průzkumu Průzkumné šetření bylo realizováno pomocí namnožených dotazníků (viz. příloha č. 1), distribuovaných do dvou základních škol. Všechny základní školy byly navštívené po předběžném souhlasu příslušného ředitele, nebo ředitelky a ve spolupráci s učiteli jim byly předány namnožené dotazníky. Učitelé chtěli rozdat dotazníky žákům při hodinách občanské výchovy, ale ani jedna škola nám neumožnila zúčastnit se na hodině, protože učitelé potřebovali probrat důležitou učební látku a nevěděli, kdy se najde chvilka na vyplnění dotazníků. Po vrácení dotazníků následovalo uložení dotazníků do společného souboru, vytvořeného tabulkovým kalkulátorem. Poté byla provedena prostřednictvím tohoto softwaru podrobná analýza. Výstupem jsou tabulky a grafy se souhrnnými výsledky, které jsou uvedené v následující kapitole. Průzkumného šetření se zúčastnili i učitelé. O velké přestávce a v odpoledních hodinách se uskutečnil rozhovor. Rozhovor s pedagogy byl strukturovaný. Položky byly předem připravené a odpověď pedagoga se zaznamenala do archu. Rozhovor probíhal s každým pedagogem individuálně. Tabulka č. 1 a graf č. 1 a tabulka č. 2 a graf č. 2 obsahují údaje o respondentech a to počet žáků a pohlaví žáků. U tabulek je sloupec četností i sloupec relativní četnosti - fi, což představuje podíl četnosti - ni a celkové četnosti - n, která je pro lepší přehlednost uvedena v procentech. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 113 respondentů ve věku 14 a 15 let. Celkem bylo rozdáno 150 dotazníků a zpracovalo se 113 dotazníků. Na Základní škole Komenského Trutnov bylo distribuováno 90 dotazníků a zpracovalo se jich 66, z čehož 60

bylo 37 chlapců (59,7%) a 29 dívek (56,9%). Na Základní škole Vrchlabí se rozdalo 60 a zpracovalo se jich 47, z čehož bylo 25 chlapců (40,3%) a 22 dívek (43,1%). Chlapců byla převládající většina a zúčastnilo se jich 62 (55%). Dívek se v dotazníkovém šetření zúčastnilo 51 (45%). Tabulka č. 4 Rozdané versus vyplněné dotazníky

ZŠ Trutnov ZŠ Vrchlabí Celkem

Počet rozdaných dotazníků 90 60 150

Počet zpracovaných dotazníků 66 47 113

Graf č. 1 Rozdané versus zpracované dotazníky

61

Chlapci ni fi 37 59,7% 25 40,3% 62

Ni 29 22 51

Dívky fi 56,9% 43,1%

Tabulka č. 5 Pohlaví žáků

Ni 62 51 113

Chlapci Dívky Celkem

fi 55% 45%

Graf č. 2 Pohlaví respondentů

Základní škola ve Vrchlabí byla zvolena, protože se nachází v menším městě. Město Vrchlabí, kde se škola nachází v severní části Královéhradeckého kraje. Má zhruba 13 tisíc obyvatel. Základní škola Komenského Trutnov byla vybrána, jelikož se nachází ve větším městě. Trutnov je okresní město v Královéhradeckém kraji v severovýchodních Čechách. Město Trutnov leží v Krkonošském podhůří na řece Úpě. Žije zde téměř 31 tisíc obyvatel. Podle počtu obyvatel je 35. největším městem České republiky a podle katastrální rozlohy dokonce 13. největším. 62

10 Získaná data a jejich interpretace Tato část diplomové práce obsahuje získaná data z dotazníků a rozhovoru a jejich interpretaci. Jak bylo uvedeno výše, bylo osloveno 113 žáků ve věku 14 až 15 let a 30 učitelů. Dotazník byl rozdělen na čtyři okruhy otázek, a to okruh A, který se skládal z otázek zaměřených na zkušenost s drogou, alkoholem či tabákem; okruh B obsahoval otázky zaměřené na vztah k drogám a alkoholu; okruh C zahrnoval otázky zaměřené na vztah žáka k prostředí školy a poslední okruh D zaměřený na šikanování. Dotazník obsahuje vybrané položky pro výzkum z dotazníků podle Karla Nešpora a Michala Koláře.

A. Okruh otázek zaměřený na zkušenost s drogou, alkoholem či tabákem. Položka č. 1 – Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů alkohol včetně piva? Tabulka č. 6 Alkohol

Alkohol  Ani jednou  1‐2x  3‐9x  10‐20x  >20  Celkem 

ZŠ Trutnov  Chlapci  18  12  4  0  3  37 

%  48,65%  32,43%  10,81%  0,00%  8,11% 

Dívky  19  8  2  0  0  29 

ZŠ Vrchlabí  %  65,52%  27,59%  6,90%  0,00%  0,00% 

63

Chlapci  14  4  4  2  1  25 

%  56,00%  16,00%  16,00%  8,00%  4,00% 

Dívky  13  6  2  0  1  22 

%  59,09%  27,27%  9,09%  0,00%  4,55% 

Graf č. 3 Alkohol

V této položce byl zjišťován počet žáků, který v posledních 30 dnech pili alkohol včetně piva. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, 49 žáků požilo alkohol včetně piva v posledních 30 dnech. Ze 49 žáků konzumujících alkohol bylo 19 dívek a 30 chlapců. Na Základní škole Komenského užilo alkohol v posledních 30 dnech 1-2x 12 chlapců (32%); 3-9x 4 chlapci (11%); víc než 20x 3 chlapci (8%). U dívek 1-2x 8 dívek (28%); 3-9x 2 dívky (7%). Ani jednou v posledních 30 dnech nekonzumovalo alkohol včetně piva 18 chlapců (49%) a 19 dívek (66%). Na Základní škole ve Vrchlabí konzumovalo alkohol 1-2x 4 chlapci (16%); 3-9x 4 chlapci (16%); 1020x 2 chlapci (8%); víckrát než 20x 1 chlapec (4%). Hodnoty u dívek 1-2x 6 dívek (27%); 3-9x 2 dívky (9%) a víckrát než 20x 1 dívka (5%). Ani jednou v posledních 30 dnech neužilo alkohol 14 chlapců (56%) a 13 dívek (59%). Ústavní zákony naší republiky povolují lidem pít alkohol až od 18 let, což však, jak ukázaly předchozí odpovědi respondentů, pro mnohé nepředstavuje téměř žádnou

64

překážku. Děti mladší 18 let se mohou k alkoholickým nápojům nezákonně dostat prostřednictvím různých osob či na různých místech. Položka č. 2 - Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů tabák? Tabulka č. 7 Tabák

Tabák     ani jednou  1‐2x  3‐9x  10‐20x  >20  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  26  70,27%  6  16,22%  1  2,70%  0  0,00%  4  10,81%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  22  75,86%  2  6,90%  1  3,45%  0  0,00%  4  13,79%  29    

chlapci  %  18  72,00%  3  12,00%  2  8,00%  1  4,00%  1  4,00%  25    

dívky  %  16  72,73%  3  13,64%  2  9,09%  0  0,00%  1  4,55%  22    

Graf č. 4 Tabák

Položka č. 2 zjišťuje počet žáků, který v posledních 30 dnech kouřili cigarety. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, 31 žáků kouřilo cigarety 65

v posledních 30 dnech. Z 31 žáků konzumujících tabák bylo 13 dívek a 18 chlapců. Na Základní škole Komenského kouřilo cigarety v posledních 30 dnech 1-2x 6 chlapců (16%); 3-9x 1 chlapec (3%); víc než 20x 4 chlapci (11%). U dívek 1-2x 2 dívky (7%); 3-9x 1 dívka (3%); víc než 20x 4 dívky (14%). Ani jednou v posledních 30 dnech nekouřilo cigarety 26 chlapců (70%) a 22 dívek (76%). Na Základní škole ve Vrchlabí kouřili cigarety 1-2x 3 chlapci (12%); 3-9x 2 chlapci (8%); 10-20x 1 chlapec (4%); víckrát než 20x 1 chlapec (4%). Hodnoty u dívek 1-2x 3 dívky (14%); 3-9x 2 dívky (9%) a víckrát než 20x 1 dívka (5%). Ani jednou v posledních 30 dnech neužilo alkohol 18 chlapců (72%) a 16 dívek (73%). Položka č. 3 - Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů marihuanu? Tabulka č. 8 Marihuana

Marihuana     ani jednou  1‐2x  3‐9x  10‐20x  >20  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  28  75,68%  6  16,22%  2  5,41%  0  0,00%  1  2,70%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  27  93,10%  2  6,90%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  29    

66

chlapci  %  22  88,00%  2  8,00%  1  4,00%  0  0,00%  0  0,00%  25    

dívky  %  20  90,91%  1  4,55%  0  0,00%  0  0,00%  1  4,55%  22    

Graf č. 5 Marihuana

V této položce byl zjišťován počet žáků, který v posledních 30 dnech požili marihuanu. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, 16 žáků užilo marihuanu v posledních 30 dnech. Z 16 žáků konzumující marihuanu bylo 12 chlapců a 4 dívky. Na Základní škole Komenského užilo marihuanu v posledních 30 dnech 1-2x 6 chlapců (16%); 3-9x 2 chlapci (5%); víc než 20x 1 chlapec (3%). U dívek 1-2x 2 dívky (7%). Ani jednou v posledních 30 dnech neužilo marihuanu 28 chlapců (76%) a 27 dívek (93%). Na Základní škole ve Vrchlabí konzumovalo marihuanu 1-2x 2 chlapci (8%); 3-9x 1 chlapec (4%). Hodnoty u dívek 1-2x 1 dívka (5%) a víckrát než 20x 1 dívka (5%). Ani jednou v posledních 30 dnech neužilo marihuanu 22 chlapců (88%) a 20 dívek (91%).

67

Položka č. 4 - Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů pervitin? Tabulka č. 9 Pervitin

Pervitin     ani jednou  1‐2x  3‐9x  10‐20x  >20  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  37  100,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky %  29  100,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  29    

chlapci  %  24  96,00%  1  4,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  25    

dívky  %  22  100,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  22    

Graf 6 Pervitin

V této položce byl zjišťován počet žáků, který v posledních 30 dnech užili pervitin. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, 1 žák požil pervitin v posledních 30 dnech. Žák konzumujícího pervitin byl 1 chlapec. Na Základní škole Komenského neužil pervitin v posledních 30 dnech ani jeden žák. Ani jednou v posledních 30 dnech nekonzumovalo pervitin 37 chlapců (100%) a 29 dívek (100%). Na Základní 68

škole ve Vrchlabí konzumovali pervitin 1-2x 1 chlapec (4%) a ani jedna dívka. Ani jednou v posledních 30 dnech neužilo pervitin 24 chlapců (96%) a 22 dívek (100%). Položka č. 5 - Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů tlumivé látky a léky na spaní? Tabulka č. 10 Tlumivé látky a léky na spaní

Tlumivé látky     ani jednou  1‐2x  3‐9x  10‐20x  >20  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  32  86,49%  5  13,51%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  26  86,49%  3  13,51%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  29    

Graf č. 7 Tlumivé látky a léky na spaní

69

chlapci  %  20  86,49%  4  13,51%  1  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  25    

dívky  %  21  86,49%  1  13,51%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  22    

V této položce byl zjišťován počet žáků, který v posledních 30 dnech užili tlumivé látky a léky na spaní. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, 14 žáků požilo tlumivé látky a léky na spaní v posledních 30 dnech. Ze 14 žáků konzumujících tlumivé látky a léky na spaní bylo 10 chlapců a 4 dívky. Na Základní škole Komenského užilo tlumivé látky a léky na spaní v posledních 30 dnech 1-2x 5 chlapců (14%). U dívek 1-2x 3 dívky (14%). Ani jednou v posledních 30 dnech nekonzumovalo tlumivé látky a léky na spaní 32 chlapců (86%) a 26 dívek (86%). Na Základní škole ve Vrchlabí konzumovalo tlumivé látky a léky na spaní 1-2x 4 chlapci (%) a 3-9x 1 chlapec (%). Hodnoty u dívek 1-2x 1 dívka (%). Ani jednou v posledních 30 dnech neužilo tlumivé látky a léky na spaní 20 chlapců (%) a 21 dívek (%). Položka č. 6 - Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů léky proti bolestem? Tabulka č. 11 Léky proti bolestem

Léky na bolest     ani jednou  1‐2x  3‐9x  10‐20x  >20  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  12  32,43%  25  67,57%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  11  37,93%  18  62,07%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  29    

70

chlapci  %  13  54,17%  12  45,83%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  25    

dívky  %  4  17,39%  18  82,61%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  22    

Graf č. 8 Léky proti bolestem

V této položce byl zjišťován počet žáků, který v posledních 30 dnech vzali léky proti bolestem. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, 73 žáků požilo léky na bolest v posledních 30 dnech. Ze 73 žáků konzumujících léky proti bolesti bylo 37 dívek a 36 chlapců. Na Základní škole Komenského užilo léky proti bolestem v posledních 30 dnech 1-2x 25 chlapců (68%). U dívek 1-2x 18 dívek (62%). Ani jednou v posledních 30 dnech nekonzumovalo léky proti bolestem 12 chlapců (32%) a 11 dívek (38%). Na Základní škole ve Vrchlabí konzumovalo léky proti bolestem 1-2x 12 chlapců (46%). Hodnoty u dívek 1-2x 18 dívek (83%). Ani jednou v posledních 30 dnech neužilo léky proti bolestem 13 chlapců (54%) a 4 dívky (17%). Tento výsledek je šokující, protože poukazuje na to, jak snadno se děti dostanou k lékům, které má doma každá rodina.

71

Položka č. 7 - Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů léky těkavé látky? Tabulka č. 12 Těkavé látky

Těkavé látky     ani jednou  1‐2x  3‐9x  10‐20x  >20  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  35  94,59%  2  5,41%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  29  100,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  29    

chlapci  %  23  92,00%  2  8,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  25    

dívky  %  22  100,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  22    

Graf č. 9 Těkavé látky

V této položce byl zjišťován počet žáků, který v posledních 30 dnech užili těkavé látky. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, 4 žáci požili těkavé látky v posledních 30 dnech. Ze 4 žáků inhalujících těkavé látky to byli 4 chlapci. Na Základní škole Komenského inhalovalo těkavé látky v posledních 30 dnech 1-2x 2 chlapci (5%). U dívek ani jedna neinhalovala těkavé látky. Ani jednou v posledních 30 dnech 72

neinhalovalo těkavé látky 35 chlapců (95%) a 29 dívek (100%). Na Základní škole ve Vrchlabí inhalovalo těkavé látky 1-2x 2 chlapci (8%). Hodnoty u dívek jsou nulové, protože ani jedna neinhalovala těkavé látky. Ani jednou v posledních 30 dnech neinhalovalo těkavé látky 23 chlapců (92%) a 22 dívek (100%). Organická rozpouštědla mohou být z mnoha důvodů nebezpečná. Jestliže dítě nebo mladistvý upadne do bezvědomí a zůstane ležet v atmosféře prosycené jejich parami, hrozí v takovém případě otrava. Při delším zneužívání dochází k poškození jater, krvetvorby a mozkové činnosti (k-centrum, 2009). Organická rozpouštědla jsou nejčastěji zneužívána mladistvými a dospívajícími mladšího věku. Část z nich později přechází na alkohol nebo jiné drogy. Někteří v zneužívání rozpouštědel pokračují i v pozdějším věku. Podle statistik je to jeden z nejriskantnějších způsobů, při němž může dojít k otravě s následkem smrti (k-centrum, 2009).

B. Okruh otázek zaměřený na vztah k drogám a alkoholu. Položka č. 1 – Cítil (cítila) jsi někdy silnou touhu nebo přání po alkoholu nebo jiných drogách? Tabulka č. 13 Touha nebo přání po alkoholu či drogách

      ANO  NE  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  8  21,62%  29  78,38%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  5  17,24%  24  82,76%  29    

73

chlapci  %  5  20,00%  20  80,00%  25    

dívky  %  4  18,18%  18  81,82%  22    

Graf č. 10 Touha nebo přání po alkoholu či jiných drogách

Tato položka zjišťuje, zda žáci cítili někdy silnou touhu nebo přání po alkoholu či jiných drogách. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpovědělo 22 žáků, že cítili někdy silnou touhu nebo přání po alkoholu či jiných drogách a 91 žáků odpovědělo, že neměli silnou touhu či přání po alkoholu či jiných drogách. Na Základní škole Komenského v Trutnově odpovědělo pozitivně k touze či přání po alkoholu či jiných drogách 8 chlapců (22%) a 5 dívek (17%). Negativně k touze či přání po alkoholu či jiných drogách odpovědělo 29 chlapců (78%) a 24 dívek (83%). Na Základní škole ve Vrchlabí cítilo touhu či přání po alkoholu či jiných drogách 5 chlapců (20%) a 4 dívky (18%). Naopak necítilo touhu nebo přání po alkoholu či jiných drogách 20 chlapců (80%) a 18 dívek (82%).

74

Položka č. 2 – Stalo se ti někdy, že jsi pod vlivem alkoholu nebo drog něco nedodržel (nedodržela), např. byl (byla) jsi v noci přes zákaz mimo domov? Tabulka č. 14 Nedodržení závazků kvůli alkoholu či drogám

      ANO  NE  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  5  13,51%  32  86,49%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  2  6,90%  27  93,10%  29    

chlapci  %  2  8,00%  23  92,00%  25    

dívky  %  2  9,09%  20  90,91%  22    

Graf č. 11 Nedodržení závazků kvůli alkoholu či drogám

Tato položka zjišťuje, zda žáci někdy pod vlivem alkoholu nebo drog něco nedodrželi. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpovědělo 11 žáků, že někdy pod vlivem alkoholu nebo drog něco nedodrželi a 102 žáků odpovědělo, že se jim toto nestalo. Na Základní škole Komenského v Trutnově odpovědělo pozitivně k nedodržení závazků kvůli alkoholu či jiným drogám 5 chlapců (14%) a 2 dívek (7%). Negativně k nedodržení závazků kvůli alkoholu či jiným drogám odpovědělo 32 chlapců (86%) a 27 dívek (93%). Na Základní škole Vrchlabí nedodrželo závazky kvůli alkoholu či 75

jiným drogám 2 chlapci (8%) a 2 dívky (9%). Neporušili závazky kvůli alkoholu či jiným drogám 23 chlapců (92%) a 20 dívek (91%). Položka č. 3 – Dělá ti problémy si nevzít alkohol nebo drogy? Tabulka č. 15 Problémy s odmítnutím alkoholu či drogy

      ANO  NE  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  8  21,62%  29  78,38%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  1  3,45%  28  96,55%  29    

chlapci  %  3  12,00%  22  88,00%  25    

dívky  %  0  0,00%  22  100,00%  22    

Graf č. 12 Problémy s odmítnutím alkoholu či drogy

Tato položka zjišťuje, zda žáci mají problém s odmítnutím alkoholu či drogy. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpovědělo 12 žáků, že nezvládají odmítnutí alkoholu či drogy a 101 žáků odpovědělo, že nemají s odmítnutím problém. Na Základní škole Komenského v Trutnově odpovědělo, že má problém s odmítnutím alkoholu či drogy 8 chlapců (22%) a 1 dívka (3%). Bez problému odmítne 76

alkohol či drogu 29 chlapců (78%) a 28 dívek (97%). Na Základní škole Vrchlabí má problémy s odmítnutím alkoholu či drogy 3 chlapci (12%). Nemá problém odmítnout alkohol či drogu 22 chlapců (88%) a 22 dívek (100%). Položka č. 4 – Pije některý z tvých přátel pravidelně alkohol nebo bere drogy? Tabulka č. 16 Užívá kamarád návykové látky

      ANO  NE  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  8  21,62%  29  78,38%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  5  17,24%  24  82,76%  29    

chlapci  %  5  20,00%  20  80,00%  25    

dívky  %  4  18,18%  18  81,82%  22    

Graf č. 13 Užívá kamarád návykové látky

Tato položka zjišťuje, zda žáci mají přítele, který pravidelně konzumuje alkohol nebo bere drogy. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpovědělo 22 žáků, že mají kamaráda, který pravidelně pije alkohol nebo bere drogy a 91 žáků odpovědělo, že nemají kamaráda, který pravidelně užívá alkohol nebo bere drogy. Na 77

Základní škole Komenského v Trutnově odpovědělo, že má přítele, který pravidelně pije alkohol nebo bere drogy 8 chlapců (22%) a 5 dívek (17%). Zbývající žáci odpověděli, že nemají kamaráda, který pravidelně pije alkohol nebo bere droga, což je 29 chlapců (78%) a 24 dívek (83%). V Základní škole Vrchlabí má přítele, který pravidelně konzumuje alkohol nebo bere drogy 5 chlapců (20%) a 4 dívky (18%). Zbývající žáci odpověděli, že nemají kamaráda, který pravidelně pije alkohol nebo bere droga, což je 20 chlapců (80%) a 18 dívek (82%).

C. Okruh otázek zaměřený na vztah žáka k prostředí školy. Položka č. 1 – Školu nemáš rád (ráda)? Tabulka č. 17 Vztah ke škole

      ANO  NE  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  19  51,35%  18  48,65%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  19  65,52%  10  34,48%  29    

78

chlapci  %  17  68,00%  8  32,00%  25    

dívky  %  16  72,73%  6  27,27%  22    

Graf č. 14 Vztah ke škole

V tabulce č. 17 a grafu č. 14 jsou zaznamenány údaje odpovědí žáků na otázku, zda mají rádi školu. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpovědělo 71 žáků, že mají rádi školu a 42 žáků, že nemají rádi školu. Na Základní škole Komenského odpovědělo 19 chlapců (51%) a 19 dívek (66%), že mají rádi školu. Naopak 18 chlapců (49%) a 10 dívek (34%) odpovědělo, že nemají rádi školu. Na Základní škole Vrchlabí odpovědělo 17 chlapců (68%) a 16 dívek (73%), že mají rádi školu. Naopak 8 chlapců (32%) a 6 dívek (27%) odpovědělo, že nemají rádi školu. Položka č. 2 – Chodíš za školu častěji než dva dny v měsíci? Tabulka č. 18 Záškoláctví

      ANO  NE  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  4  10,81%  33  89,19%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  2  6,90%  27  93,10%  29    

79

chlapci  %  4  12,50%  21  87,50%  24    

dívky  %  0  0,00%  22  100,00%  22    

Graf č. 15 Záškoláctví

V tabulce č. 18 a grafu č. 15 se zaměřujeme na záškoláctví v intervalu častěji než dva dny v měsíci. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpovědělo 10 žáků, že chodí za školu častěji než dva dny v měsíci. Na Základní škole Komenského Trutnov chodí za školu častěji než dva dny v měsíci 4 chlapci (11%) a 2 dívky (7%). Dále 33 chlapců (89%) a 27 dívek (93%) odpovědělo, že nechodí za školu častěji než dva dny v měsíci. Na Základní škole Vrchlabí chodí za školu častěji než dva dny v měsíci 4 chlapci (13%) a ani jedna dívka. Další žáci odpověděli, že 21 chlapců (88%) a 22 dívek (100%) nechodí za školu častěji než dva dny v měsíci.

80

Položka č. 3 – Máš často zameškané hodiny? Tabulka č. 19 Zameškané hodiny

      ANO  NE  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  6  16,22%  31  83,78%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  7  24,14%  22  75,86%  29    

chlapci  %  6  25,00%  19  75,00%  25    

dívky  %  3  13,64%  19  86,36%  22    

Graf č. 16 Zameškané hodiny

V tabulce č. 19 a grafu č. 16 jsou zachyceny zameškané hodiny. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpovědělo 22 žáků, že mají často zameškané hodiny. Na Základní škole Komenského Trutnov má často zameškané hodiny 6 chlapců (16%) a 7 dívek (24%). Dále 31 chlapců (84%) a 22 dívek (76%) odpovědělo, že nemá často zameškané hodiny. Na Základní škole Vrchlabí mají často zameškané hodiny 6 chlapců (25%) a 3 dívky (14%). Další žáci odpověděli, že 19 chlapců (75%) a 19 dívek (86%) nemá často zameškané hodiny.

81

Položka č. 4 – Nudíš se ve škole? Tabulka č. 20 Nuda ve škole

      ANO  NE  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  25  67,57%  12  32,43%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  14  48,28%  15  51,72%  29    

chlapci  %  18  70,83%  7  29,17%  25    

dívky  %  15  68,18%  7  31,82%  22    

Graf č. 17 Nuda ve škole

Tabulka č. 20 a graf č. 17 ukazují procentuální zastoupení položky č. 4, která se respondentů ptala na nudu ve škole. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpovědělo 72 žáků, že se ve škole nudí. Na Základní škole Komenského Trutnov se ve škole nudí 25 chlapců (68%) a 14 dívek (48%). Dále 12 chlapců (32%) a 15 dívek (52%) odpovědělo, že se ve škole nenudí. Na Základní škole Vrchlabí se ve škole nudí 18 chlapců (71%) a 15 dívky (68%). Další žáci odpověděli, že 7 chlapců (29%) a 7 dívek (32%) se ve škole nenudí.

82

Položka č. 5 – Zhoršil se tvůj prospěch? Tabulka č. 21 Prospěch

      ANO  NE  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  dívky %  15  40,54%  13  44,83%  22  59,46%  16  55,17%  37     29    

ZŠ Vrchlabí  chlapci  %  dívky  %  10  41,67%  13  59,09%  15  58,33%  9  40,91%  25     22    

Graf č. 18 Prospěch

Tabulka č. 21 a graf č. 18 znázorňují zhoršení školního prospěchu žáků. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpovědělo 51 žáků, že se jim zhoršil školní prospěch. Na Základní škole Komenského Trutnov si zhoršilo školní prospěch 15 chlapců (41%) a 13 dívek (45%). Ostatní žáci, což je 22 chlapců (59%) a 16 dívek (55%) odpovědělo, že ve škole pracují stále stejně, a proto se jim školní prospěch nezhoršil. Na Základní škole Vrchlabí se ve školním prospěchu zhoršilo 10 chlapců (42%) a 13 dívek (59%). Další žáci odpověděli, že se jim školní prospěch nezhoršil a to 15 chlapců (58%) a 9 dívek (41%). 83

D. Okruh otázek, zaměřený na šikanování. Položka č. 1 – Setkal (setkala) jsi se někdy s pojmem šikana? Od koho? Tabulka č. 22 Seznámení s šikanou

   chlapci  Ano, od rodičů  2  Ano, od učitelů  9  Ano, od spolužáků  5  Ano, od jiné osoby  3  Ne, nesetkal  18  Celkem 

37 

%  5,41%  24,32%  13,51%  8,11%  48,65%    

dívky  2  3  4  4  16  29 

%  6,90%  10,34%  13,79%  13,79%  55,17%    

chlapci  0  7  6  5  7  25 

%  0,00%  28,00%  24,00%  20,00%  28,00%    

dívky  0  1  6  6  9  22 

%  0,00%  4,55%  27,27%  27,27%  40,91%    

Graf č. 19 Seznámení s šikanou

U této položky respondenti uváděli, zda se setkali někdy s pojmem šikana a od koho se s pojmem seznámili. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpověděli 4 žáci od rodičů, 20 žáků od učitelů, 21 žáků od spolužáků, 18 žáků od 84

jiné osoby a 50 žáků se s pojmem nikdy nesetkalo. Na Základní škole Komenského Trutnov se s pojmem šikana setkali 2 chlapci (5%) a 2 dívky (7%) od rodičů; 9 chlapců (24%) a 3 dívky (10%) od učitelů; 5 chlapců (14%) a 4 dívky (14%) od spolužáků; 3 chlapci (8%) a 4 dívky (14%) od jiné osoby. Ostatní žáci, což je 18 chlapců (49%) a 16 dívek (55%) odpovědělo, že se s pojmem šikana nikdy nesetkali. Na Základní škole Vrchlabí se s pojmem šikana setkalo 7 chlapců (28%) a 1 dívka (5%) od učitelů; 6 chlapců (24%) a 6 dívek (27%) od spolužáků; 5 chlapců (20%) a 6 dívek (27%) od jiné osoby. Další žáci odpověděli, že se s pojmem šikana nesetkali, jedná se o 7 chlapců (28%) a 9 dívek (41%). Položka č. 2 – Máš ve třídě kamarády/kamarádky? Tabulka č. 23 Kamarádi

      Ano, víc  Ano, jednoho  Ne, nemám  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  28  75,68%  7  18,92%  2  5,41%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  24  82,76%  3  10,34%  2  6,90%  29    

85

chlapci  %  19  76,00%  3  12,00%  3  12,00%  25    

dívky  %  20  90,91%  1  4,55%  1  4,55%  22    

Graf č. 20 Kamarádi

U této položky zjišťujeme, zda mají respondenti kamarády. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpovědělo 105 žáků, že má jednoho nebo více kamarádů. Na Základní škole Komenského Trutnov má jednoho kamaráda či kamarádku 7 chlapců (19%) a 3 dívky (10%); víc kamarádů či kamarádek má 28 chlapců (76%) a 24 dívek (83%). Ostatní žáci, což jsou 2 chlapci (5%) a 2 dívky (7%) odpověděli, že zatím kamaráda či kamarádku nenašli. Na Základní škole Vrchlabí mají jednoho kamaráda či kamarádku 3 chlapci (12%) a 1 dívka (5%); víc kamarádů či kamarádek má 19 chlapců (76%) a 20 dívek (91%). Další žáci odpověděli, že zatím kamaráda či kamarádku nenašli, jedná se o 3 chlapce (12%) a 1 dívku (5%).

86

Položka č. 3 – Byl (byla jsi někdy svědkem šikany ve škole, kdy spolužák ubližoval jinému spolužákovi? Tabulka č. 24 Svědek šikany

      ANO  NE  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  28  75,68%  9  24,32%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  18  62,07%  11  37,93%  29    

chlapci  %  19  76,00%  6  24,00%  25    

dívky  %  17  77,27%  5  22,73%  22    

Graf č. 21 Svědek šikany

Z výše uvedené tabulky č. 24 a grafu č. 21 je patrné, že více než polovina žáků byla svědkem šikany ve škole, kdy spolužák ubližoval jinému spolužákovi. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, odpovědělo 82 žáků, že bylo svědkem šikany. Na Základní škole Komenského se stalo svědky šikany 28 chlapců (76%) a 18 dívek (62%). Ostatní žáci, což je 9 chlapců (24%) a 11 dívek (38%) se nestali svědky šikany. Na Základní škole Vrchlabí se stalo svědky šikany 19 chlapců (76%) a 17 dívek (77%). Zbývající žáci, což je 6 chlapců (24%) a 5 dívek (23%) se nestali svědky šikany. 87

Položka č. 4 – Jakým způsobem mu ubližoval (ubližovala)? Tabulka č. 25 Druh šikany

      Nadávky, urážky  Pomluvy  Vyhrožování  Kopání, bití  Poškozování věcí  Vymáhání peněz  Jiné  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  14  37,84%  1  2,70%  3  8,11%  13  35,14%  1  2,70%  2  5,41%  3  8,11%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  19  63,33%  1  3,33%  1  3,33%  2  6,67%  0  3,33%  3  10,00%  3  10,00%  29    

chlapci  %  13  52,00%  1  4,00%  1  4,00%  10  40,00%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  25    

dívky  %  15  68,18%  1  4,55%  1  4,55%  5  22,73%  0  0,00%  0  0,00%  0  0,00%  22    

Graf č. 22 Druh šikany

Z výše uvedené tabulky č. 25 a grafu č. 22 je vidět, že nejčastějším druhem jsou nadávky a urážky. Na Základní škole Komenského Trutnov se s nadávkami a urážkami setkalo 14 chlapců (38%) a 19 dívek (63%); s pomluvy 1 chlapec (3%) a 1 dívka (3%); s vyhrožováním 3 chlapci (8%) a 1 dívka (3%); s kopáním a bitím 13 chlapců (35%) 88

a 2 dívky (7%); s poškozováním věcí 1 chlapec (3%); s vymáháním peněz 2 chlapci (5%) a 3 dívky (10%) a s jiným druhem 3 chlapci (8%) a 3 dívky (10%). Na Základní škole ve Vrchlabí se setkalo s nadávkami a urážkami 13 chlapců (52%) a 15 dívek (68%); s pomluvami 1 chlapec (4%) a 1 dívka (5%); s vyhrožováním 1 chlapec (4%) a 1 dívka (5%); s kopáním a bitím 10 chlapců (40%) a 5 dívek (23%). Položka č. 5 – Jak si se zachoval (zachovala)? Tabulka č. 26 Jak se zachoval (zachovala)

      Doběhl (a) pro učitele  Zabránil (a) v jednání  Mlčel (a)  Přidal (a) se  Nepamatuji si  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  7  18,92%  9  24,32%  6  16,22%  2  5,41%  13  35,14%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  4  13,79%  7  24,14%  3  10,34%  2  6,90%  13  44,83%  29    

Graf č. 23 Jak se zachoval (zachovala)

89

chlapci  %  3  12,00%  7  28,00%  1  4,00%  2  8,00%  12  48,00%  25    

dívky  %  7  31,82%  5  22,73%  3  13,64%  1  4,55%  6  27,27%  22    

V tabulce č. 26 a grafu č. 23 je znázorněna reakce respondentů na šikanu. Na Základní škole Komenského Trutnov by doběhlo pro učitele 7 chlapců (19%) a 4 dívky (14%); snažilo se zabránit situaci 9 chlapců (24%) a 7 dívek (24%); nechalo by si to pro sebe 6 chlapců (16%) a 3 dívky (10%); přidali by se k agresorům 2 chlapci (5%) a 2 dívky (7%). Ostatní žáci si nepamatují, jak se zachovali, jde o 13 chlapců (35%) a 13 dívek (45%). Na Základní škole Vrchlabí by doběhlo pro učitele 3 chlapci (12%) a 7 dívky (32%); snažilo se zabránit situaci 7 chlapců (28%) a 5 dívek (23%); nechalo by si to pro sebe 1 chlapec (4%) a 3 dívky (14%); přidali by se k agresorům 2 chlapci (8%) a 1 dívka (5%). Další žáci a to 12 chlapců (48%) a 6 dívek (27%) si nepamatují, jak se zachovali. Položka č. 6 – Byl (byla) jsi ty někdy ve škole šikanován (šikanována)? Tabulka č. 27 Oběť šikany

      Ano, byl (a)  Ne, nebyl (a)  Myslím, že ne  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  11  29,73%  15  40,54%  11  29,73%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  9  31,03%  17  58,62%  3  10,34%  29    

90

chlapci  %  10  40,00%  8  32,00%  7  28,00%  25    

dívky  %  6  27,27%  12  54,55%  4  18,18%  22    

Graf č. 24 Oběť šikany

V této položce byl zjišťován počet šikanovaných žáků. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, bylo 36 žáků obětí šikany. Na Základní škole Komenského Trutnov bylo 11 chlapců (30%) a 9 dívek (31%) obětí šikany; 15 chlapců (41%) a 17 dívek (59%) se nestali obětí šikany a 11 chlapců (30%) a 3 dívky (10%) si myslí, že nebyli obětí šikany. Na Základní škole Vrchlabí bylo 10 chlapců (40%) a 6 dívek (27%) obětí šikany; 8 chlapců (32%) a 12 dívek (55%) se nestali obětí šikany a 7 chlapců (28%) a 4 dívky (18%) si myslí, že nebyli obětí šikany.

91

Položka č. 7 – Jakým způsobem ti ubližoval (ubližovala)? Tabulka č. 28 Druh šikany

      Nadávky, urážky  Pomluvy  Vyhrožování  Kopání, bytí  Poškozování věcí  Vymáhání peněz  Jiné  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  14  50,00%  6  21,43%  3  10,71%  4  14,29%  0  0,00%  0  0,00%  1  3,57%  28    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  7  38,89%  4  22,22%  0  0,00%  2  11,11%  0  0,00%  0  0,00%  5  27,78%  18    

chlapci  %  8  36,36%  6  27,27%  0  0,00%  2  9,09%  0  0,00%  0  0,00%  6  27,27%  22    

dívky  %  6  50,00%  2  16,67%  2  16,67%  1  8,33%  1  8,33%  0  0,00%  0  0,00%  12    

Graf č. 25 Druh šikany

V této položce jsou zachyceny způsoby šikany. Z tabulky č. 28 a grafu č. 25 je patrné, že nejčastějším druhem byly nadávky a urážky. Na Základní škole Komenského Trutnov se 14 chlapců (50%) a 7 dívek (39%) setkalo s nadávkami a urážkami; s pomluvami 6 chlapců 21%) a 4 dívky (22%); s vyhrožováním 3 chlapci (11%); s kopáním a bitím 92

4 chlapci (14%) a 2 dívky (11%); s jiným druhem šikany 1 chlapec (4%) a 5 dívek (28%). Na Základní škole Vrchlabí se s nadávkami a urážkami setkalo 8 chlapců (36%) a 6 dívek (50%); s pomluvami 6 chlapců (27%) a 2 dívky (17%); s vyhrožováním 2 dívky (17%); s kopáním a bitím 2 chlapci (9%) a 1 dívka (8%); s poškozováním věcí 1 dívka (8%) a s jiným druhem šikany 6 chlapců (27%). Položka č. 8 – Kdo šikanování prováděl? Tabulka č. 29 Pohlaví agresora

      Dívka  Chlapec  Skupina chlapců  Skupina dívek  Skupina chlap. + dív.  Dospělá osoba  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  4  14,81%  13  48,15%  7  25,93%  2  7,41%  0  0,00%  1  3,70%  27    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  3  16,67%  8  44,44%  6  33,33%  0  0,00%  1  5,56%  0  0,00%  18    

Graf č. 26 Pohlaví agresora

93

chlapci  %  0  0,00%  13  59,09%  7  31,82%  1  4,55%  1  4,55%  0  0,00%  22    

dívky  %  4  33,33%  3  25,00%  1  8,33%  2  16,67%  0  0,00%  2  16,67%  12    

V tabulce č. 29 a grafu č. 26 je zachyceno pohlaví agresora a také, zda šlo o jednoho žáka či skupinu agresorů. V této položce neodpovídali žáci, kteří nebyli šikanováni. Na Základní škole Komenského Trutnov bylo šikanováno: dívkou 4 chlapci (15%) a 3 dívky (17%); chlapcem 13 chlapců (48%) a 8 dívek (44%); skupinou chlapců 7 chlapců (26%) a 6 dívek (33%); skupinou dívek 2 chlapci (7%); skupinou chlapců a dívek 1 dívka (6%); dospělou osobou 1 chlapec (4%). Na Základní škole Vrchlabí bylo šikanováno: dívkou 4 dívky (33%); chlapcem 13 chlapců (59%) a 3 dívky (25%); skupinou chlapců 7 chlapců (32%) a 1 dívka (8%); skupinou dívek 1 chlapec (5%) a 2 dívky (17%); skupinou chlapců a dívek 1 chlapec (5%); dospělou osobou 2 dívky (17%). Položka č. 9 – Svěřil (svěřila) jsi se někomu? Tabulka č. 30 Svěření šikany

      Učiteli/učitelce  Rodičům  Kamarádům  Nikomu  Někomu jinému  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  3  11,11%  9  33,33%  6  22,22%  9  33,33%  0  0,00%  27    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  3  42,86%  4  57,14%  5  71,43%  6  85,71%  0  0,00%  7    

94

chlapci  %  2  14,29%  9  64,29%  3  21,43%  8  57,14%  0  0,00%  14    

dívky  %  2  16,67%  1  8,33%  7  58,33%  2  16,67%  0  0,00%  12    

Graf č. 27 Svěření šikany

Tabulka č. 30 a graf č. 27 ukazují procentuální zastoupení počtu žáků, kteří by se svěřili s šikanou. O šikaně by se svěřilo 54 žáků. Nutno podotknout, že na položku opět neodpovídali žáci, kteří nezažili šikanu. Na Základní škole Komenského Trutnov by se o šikaně svěřilo: učiteli 3 chlapci (11%) a 3 dívky (43%); rodičům 9 chlapců (33%) a 4 dívky (57%); kamarádovi 6 chlapců (22%) a 5 dívek (71%); nikomu 9 chlapců (33%) a 6 dívek (86%). Na Základní škole Vrchlabí by se o šikaně svěřilo: učiteli 2 chlapci (14%) a 2 dívky (17%); rodičům 9 chlapců (64%) a 1 dívka (8%); kamarádovi 3 chlapci (21%) a 7 dívek (58%); nikomu 8 chlapců (57%) a 2 dívky (17%).

95

Položka č. 10 – Myslíš tedy, že je šikana závažný problém, který by se měl řešit? Tabulka č. 31 Závažnost šikany

      Ano, určitě  Ne  Nevím  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  32  86,49%  3  8,11%  2  5,41%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  25  86,21%  2  6,90%  2  6,90%  29    

chlapci  %  21  84,00%  3  12,00%  1  4,00%  25    

dívky  %  19  86,36%  0  0,00%  3  13,64%  22    

Graf č. 28 Závažnost šikany

Tabulka č. 31 a graf č. 28 znázorňuje, zda si žáci myslí, že je šikana závažný problém, který by se měl řešit. Z celkového počtu 113 respondentů se 97 žáků domnívá, že je šikana závažný problém a je třeba řešit. Na Základní škole Komenského Trutnov si myslí, že je šikana vážný problém, který se má řešit 32 chlapců (86%) a 25 dívek (86%). Odpověď ne zvolili 3 chlapci (8%) a 2 dívky (7%) a odpověď nevím vybrali 2 chlapci (5%) a 2 dívky (7%). Na Základní škole Vrchlabí si myslí, že je šikana závažný problém, který se má řešit

96

21 chlapců (84%) a 19 dívek (86%). Naopak 3 chlapci (12%) si myslí, že šikana není vážný problém a nemusí se řešit. Odpověď nevím zvolil 1 chlapec (4%) a 3 dívky (14%). Dále uvádíme výsledky z rozhovoru s pedagogy o potřebě školního pedagoga, který by řešil sociálně patologické jevy na školách a které jak známo stále narůstají. Rozhovor s pedagogy byl strukturovaný. Položky byly předem připravené a odpověď pedagoga se zaznamenala do archu. Rozhovor probíhal s každým pedagogem individuálně. Následující text přináší výsledky z vybraných položek rozhovoru. Ostatní položky v rozhovoru jsou součástí přílohy (viz příloha č. 3). Položka č. 5 - Kdo by měl řešit šikanu? Tabulka č. 32 Profese k řešení šikany

Profese Pedagog Speciální pedagog Psycholog

Počet odpovědí 3 12 15

Graf č. 29 Profese k řešení šikany

97

% 10 40 50

Z výsledků vidíme, že pedagogové nestojí o řešení šikany. Jak uvádí Říčan (1995, s. 40) někteří pedagogové mají pasivní a vyhýbavý postoj k šikaně. „Ve chvíli, kdy jsem na toto téma mluvil s jednou učitelkou základní školy, přiběhla ze třídy vyplašená dívenka a hlásila, že Olda bije Káju. Učitelka s ní odešla, po chvilce se však vrátila a ujistila mě, že „to nic nebylo, kluci do sebe jen tak vrazili“. Patrně se nehodlala případem dále zabývat.“ Ale jsou učitelé, kteří o šikaně hovoří otevřeně a umí si s ní i poradit. V největším počtu se učitelé shodli, že by šikanu měla řešit hlavně psycholog (50%) a v závěsu speciální pedagog (40%). Položka č. 6 – Kdo by měl řešit nepravidelná docházka do školy, opakované opožděné příchody, záškoláctví? Tabulka č. 33 Záškoláctví

Profese Pedagog Speciální pedagog Psycholog

Počet odpovědí 18 12 0

Graf č. 30 Záškoláctví

98

% 60 40 0

Na otázku nepravidelné docházky, opožděných příchodů a záškoláctví učitelé odpovídali, že by to měl řešit hlavně pedagog (60%) a speciální pedagog (40%). V rámci primární prevence jako zamezení sociálně patologického jevu záškoláctví postupují ředitelé škol podle metodického pokynu MŠMT č.j.: 10 194/2002-14 k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví. Na prevenci záškoláctví se podílí třídní učitel, výchovný poradce a školní metodik (MŠMT, 2002). Položka č. 7 – Kdo by měl řešit užívání návykových látek? Tabulka č. 34 Řešení návykových látek

Profese Pedagog Speciální pedagog Psycholog

Počet odpovědí 4 14 12

% 13 47 40

Graf č. 31 Řešení návykových látek

Z tabulky č. 38 a grafu č. 35 je patrné, že s 47% převládá pozice speciálního pedagoga a hned za ním se umístila profese psychologa s 40% a pozice pedagoga dosáhla 13%. 99

Učitelé odpovídali, že v prvotním počátku by oni měli vidět změny u žáků. Pokud by se u žáka objevovali závažné změny a poruchy chování, odeslali by učitelé žáka na konzultace u speciálního pedagoga či psychologa.

11 Shrnutí výsledků praktické části Cílem diplomové práce byla analýza sociálně patologických jevů a navrhovaná opatření k jejich nápravě. Zajímaly nás počty žáků se zkušeností s návykovými látkami; kolik žáků vyzkoušelo drogu či alkohol; vztah žáků k prostředí školy; kolik žáků se setkalo s šikanováním; kolik žáků se o šikaně svěřilo; zda si žáci myslí, že je šikana vážný problém a musí se řešit; zda žáci chodí za školu. Zjišťovali jsme také, zda si učitelé myslí, že je na školách potřeba školní sociální pracovník. Byly formulovány následující hypotézy: Hypotéza H1 Alkohol je u dětí v základních školách častěji užívanou látkou než tabák. Hypotéza H2 S šikanou se během školní docházky setkává 1/3 žáků. Hypotéza H3 Konzumace alkoholu a tabáku u žáků ze základní školy ve větším městě se nebude výrazně lišit u žáků ze základní školy v menším městě. Hypotéza H4 Zkušenost s užíváním návykových látek je vyšší u chlapců než u dívek. Vyhodnocení bylo provedeno na základě rozboru odpovědí z vyplněných dotazníků a rozhovoru. Každá z položek dotazníku a strukturovaného rozhovoru byla analyzována zvlášť a výsledky byly zobrazeny v tabulkách a grafech. 100

Vyhodnocení hypotéz Hypotéza H1: Alkohol je u dětí v základních školách častěji užívanou látkou než tabák Hypotéza č. 1 byla ověřována položkou č. 1 a č. 2. Respondenti, zde uváděli, jak často užili v posledních 30 dnech alkohol včetně piva a tabáku. Hypotéza se potvrdila, jelikož alkohol včetně piva užilo 49 žáků a tabák 31 žáků. Tato hypotéza byla dále rozpracována do statistických hypotéz podle Chrástky (2007, s. 83, 248). Skupina 113 žáků ZŠ odpovídala v dotazníku na otázku č. 1 a č. 2: Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů některou z následujících látek? 1. Alkohol včetně piva 2. Tabák Respondenti si mohli vybrat jednu z následujících odpovědí: 1-2x; 3-9x; 10-20x a více než 20x. Odpovědi jsou zaneseny v následující tabulce. Tabulka č. 35 Alkohol versus tabák

Možnosti  Alkohol včetně piva  Tabák  Celkem 

chlapci 

% 

dívky 

% 

30  18  48 

62,50%  37,50% 

19  13  32 

59,38%  40,63% 

  

  

Hypotézy statistické Na základě výše uvedených údajů získaných vzájemným porovnáním údajů mezi návykovými látkami, je vyřčena nulová a alternativní hypotéza: Stanovení nulové hypotézy (Hο): Mezi alkoholem a tabákem není statisticky významný rozdíl v užívání. Stanovení alternativní hypotézy (HA): Mezi alkoholem a tabákem je statisticky významný rozdíl v užívání. 101

Při řešení výzkumného problému a ověření platnosti hypotézy byl použitý test nezávislosti chí - kvadrát . Princip testu dobré shody chí - kvadrát. x² testové kritérium chí - kvadrát P pozorovaná četnost (dle úvodní tabulky vypočteny hodnoty) O očekávaná četnost (četnost, která odpovídá nulové hypotéze) Tabulka č. 36 Alkohol versus tabák

Alkohol/tabák 

pozorovaná  četnost P 

1‐2x  3‐9x  10‐20x  více než 20x 

očekávaná  četnost O 

38 28 85 49

rozdíl P‐O 

50 50 50 50

‐12  ‐22  35  ‐1 

(P‐O)2 

chi‐kvadrát  144  484  1 225  1 

2,88 9,68 24,50 0,02

Výpočet testového kritéria: x² = ∑ (P-O) ²/O x ² = 37,1 testové kritérium Závěr hypotézy: Z tabulky princip testu chí - kvadrát je patrné, že byla vypočítána hodnota x² = 37,1. Tato hodnota je ukazatelem rozdílu mezi pozorovanou a očekávanou četností. Srovnání vypočítané hodnoty testového kritéria s tzv. kritickou hodnotou, kterou nalezneme ve statistických tabulkách. Příslušnou kritickou hodnotu hledáme vždy pro určitou hladinu významnosti a určitý počet stupňů volnosti. V tomto pedagogickém výzkumu se pracovalo na hladině významnosti 0,05 (5 %). x ² 0,05 (3) = 7,82 (podle statistických tabulek) Počet stupňů volnosti závisí u testu dobré shody chí - kvadrát na počtu řádků v tabulce, v níž bylo kritérium chí - kvadrát vypočítáno. 4 - 1 = 3 počet stupňů volnosti Vypočítaná hodnota testového kritéria x² = 37,1 je větší, než kritická hodnota x² 0,05(3) = 7,82 a proto musíme přijmout alternativní hypotézu a musíme odmítnout nulovou

102

hypotézu. Mezi konzumací alkoholu a tabáku je znatelný rozdíl. Hypotéza H2: S šikanou se během školní docházky setkává 1/3 žáků. Hypotéza č. 2 byla ověřována položkou č. 6. Respondenti odpovídali na otázku, zda byli někdy šikanováni. Hodnotícím kriteriem byla odpověď žáka. Hypotéza byla potvrzena. Z celkového počtu 113 žáků, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, bylo 36 žáků obětí šikany. Domníváme se, že problematika šikany na školách je závažná, a proto by měla posílit prevence šikany, začleňování učitelů do programů k řešení šikany, zlepšit uvažování žáků, naučit je pomáhat druhým, spravedlnosti, aby se uměli postavit šikaně a agresivitě, nebáli se mluvit o týrání. Tato hypotéza byla dále rozpracována do statistických hypotéz podle Chrástky (2007, s. 83, 248). Skupina 113 žáků ZŠ odpovídala v dotazníku na otázku č. 6: Byl (byla) jsi ty někdy ve škole šikanován (šikanována)? a) Ano, byl (byla); b) ne, nestalo se mi to; c) myslím, že ne. Respondenti si mohli vybrat jednu z následujících odpovědí: ano, byl (byla); ne, nestalo se mi to; myslím, že ne. Odpovědi jsou zaneseny v následující tabulce. Tabulka č. 37 Oběť šikany

      Ano, byl (a)  Ne, nebyl (a)  Myslím, že ne  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  11  29,73%  15  40,54%  11  29,73%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  9  31,03%  17  58,62%  3  10,34%  29    

103

chlapci  %  10  40,00%  8  32,00%  7  28,00%  25    

dívky  %  6  27,27%  12  54,55%  4  18,18%  22    

Hypotézy statistické Na základě výše uvedených údajů získaných vzájemným porovnáním údajů mezi pohlavími, je vyřčena nulová a alternativní hypotéza: Stanovení nulové hypotézy (Hο): Mezi chlapci a dívkami není statisticky významný rozdíl v šikanování Stanovení alternativní hypotézy (HA): Mezi chlapci a dívkami je statisticky významný rozdíl v šikanování Při řešení výzkumného problému a ověření platnosti hypotézy byl použitý test nezávislosti chí - kvadrát . Princip testu dobré shody chí - kvadrát. x² testové kritérium chí - kvadrát P pozorovaná četnost (dle úvodní tabulky vypočteny hodnoty) O očekávaná četnost (četnost, která odpovídá nulové hypotéze) Tabulka č. 38 Oběť šikany

Oběť šikany   Ano, byl (byla)  Ne, nestalo se mi to  Myslím, že ne 

pozorovaná  četnost P 

očekávaná  četnost O 

36 52 25

rozdíl P‐O 

38 38 38

‐2  14  ‐13 

(P‐O)2 

chi‐kvadrát  4  196  169 

Výpočet testového kritéria: x² = ∑ (P-O) ²/O x ² = 9,7 testové kritérium Závěr hypotézy: Z tabulky princip testu chí - kvadrát je patrné, že byla vypočítána hodnota x² = 9,7. Tato hodnota je ukazatelem rozdílu mezi pozorovanou a očekávanou četností. Srovnání vypočítané hodnoty testového kritéria s tzv. kritickou hodnotou, kterou nalezneme ve statistických tabulkách. Příslušnou kritickou hodnotu hledáme vždy pro určitou hladinu významnosti a určitý počet stupňů volnosti. V tomto pedagogickém výzkumu se pracovalo na hladině významnosti 0,05 (5 %). x ² 0,05 (2) = 5,99 (podle statistických tabulek) 104

0,11 5,16 4,45

Počet stupňů volnosti závisí u testu dobré shody chí - kvadrát na počtu řádků v tabulce, v níž bylo kritérium chí - kvadrát vypočítáno. 3 - 1 = 2 počet stupňů volnosti Vypočítaná hodnota testového kritéria x² = 9,7 je větší, než kritická hodnota x² 0,05(2) = 5,991 a proto musíme přijmout alternativní hypotézu a musíme odmítnout nulovou hypotézu. Četnosti odpovědí, které si chlapci a dívky vybírají, nejsou shodné. Pohlaví ovlivňuje zkušenosti s šikanou. Hypotéza H3: Konzumace alkoholu a tabáku u žáků ze základní školy ve větším městě se nebude lišit u žáků ze základní školy v menším městě. Hypotéza č. 3 byla ověřována položkou č. 1 a č. 2. Respondenti měli uvést, jak často měli během posledních 30 dnů alkohol včetně piva a tabáku. Dotazník byl rozdán v Základní škole Komenského Trutnov, která se nachází ve větším městě než druhá škola, a to Základní škola Vrchlabí. Pomocí odpovědí respondentů se posuzovalo, zda žáci ve větším městě konzumují více alkohol a tabák než respondenti v menším městě. Bylo zjištěno, že konzumace alkoholu a tabáku v jednotlivých městech se výrazně neliší. Na Základní škole Komenského Trutnov konzumovalo alkohol 29 žáků a tabák 18 žáků. Na Základní škole Vrchlabí užilo alkohol 20 žáků a tabák 13 žáků. Hypotéza byla tudíž nepotvrzena. Tato hypotéza byla dále rozpracována do statistických hypotéz podle Chrástky (2007, s. 83, 248). Skupina 113 žáků ZŠ odpovídala v dotazníku na otázku č. 1 a č. 2: Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů některou z následujících látek? 1. Alkohol včetně piva 2. Tabák Respondenti si mohli vybrat jednu z následujících odpovědí: ani jednou, 1-2x; 3-9x; 1020x a více než 20x. Do výpočtu nezařazujeme možnost ani jednou. Odpovědi jsou zaneseny v následující tabulce.

105

Tabulka č. 39 Alkohol

Alkohol  Ani jednou  1‐2x  3‐9x  10‐20x  >20  Celkem 

ZŠ Trutnov  Chlapci  18  12  4  0  3  37 

%  48,65%  32,43%  10,81%  0,00%  8,11% 

Dívky  19  8  2  0  0  29 

ZŠ Vrchlabí  %  65,52%  27,59%  6,90%  0,00%  0,00% 

Chlapci  14  4  4  2  1  25 

%  56,00%  16,00%  16,00%  8,00%  4,00% 

Dívky  13  6  2  0  1  22 

%  59,09%  27,27%  9,09%  0,00%  4,55% 

Tabulka č. 40 Tabák

Tabák     ani jednou  1‐2x  3‐9x  10‐20x  >20  Celkem 

ZŠ Trutnov  chlapci  %  26  70,27%  6  16,22%  1  2,70%  0  0,00%  4  10,81%  37    

ZŠ Vrchlabí 

dívky  %  22  75,86%  2  6,90%  1  3,45%  0  0,00%  4  13,79%  29    

chlapci  %  18  72,00%  3  12,00%  2  8,00%  1  4,00%  1  4,00%  25    

dívky  %  16  72,73%  3  13,64%  2  9,09%  0  0,00%  1  4,55%  22    

Hypotézy statistické Na základě výše uvedených údajů získaných vzájemným porovnáním údajů mezi ZŠ ve větším městě a ZŠ v menším městě, je vyřčena nulová a alternativní hypotéza: Stanovení nulové hypotézy (Hο): Mezi konzumací alkoholu a tabáku u žáků ZŠ ve větším městě a u žáků ZŠ v menším městě není statisticky významný rozdíl v užívání. Stanovení alternativní hypotézy (HA): Mezi konzumací alkoholu a tabáku u žáků ZŠ ve větším městě a u žáků ZŠ v menším městě je statisticky významný rozdíl v užívání. Při řešení výzkumného problému a ověření platnosti hypotézy byl použitý test nezávislosti chí - kvadrát . Princip testu dobré shody chí - kvadrát. x² testové kritérium chí - kvadrát P pozorovaná četnost (dle úvodní tabulky vypočteny hodnoty) O očekávaná četnost (četnost, která odpovídá nulové hypotéze) 106

Tabulka č. 41 Větší ZŠ/menší ZŠ

Možnosti 

pozorovaná  četnost P 

1‐2x  3‐9x  10‐20x  více než 20x 

očekávaná  četnost O 

44 18 3 15

rozdíl P‐O 

20 20 20 20

(P‐O)2 

24  ‐2  ‐17  ‐5 

chi‐kvadrát  576  4  289  25 

28,80 0,20 14,45 1,25

Výpočet testového kritéria: x² = ∑ (P-O) ²/O x ² = 44,7 testové kritérium Závěr hypotézy: Z tabulky princip testu chí - kvadrát je patrné, že byla vypočítána hodnota x² = 302,1. Tato hodnota je ukazatelem rozdílu mezi pozorovanou a očekávanou četností. Srovnání vypočítané hodnoty testového kritéria s tzv. kritickou hodnotou, kterou nalezneme ve statistických tabulkách. Příslušnou kritickou hodnotu hledáme vždy pro určitou hladinu významnosti a určitý počet stupňů volnosti. V tomto pedagogickém výzkumu se pracovalo na hladině významnosti 0,05 (5 %). x ² 0,05 (4) = 9,49 (podle statistických tabulek) Počet stupňů volnosti závisí u testu dobré shody chí - kvadrát na počtu řádků v tabulce, v níž bylo kritérium chí - kvadrát vypočítáno. 5 - 1 = 4 počet stupňů volnosti Vypočítaná hodnota testového kritéria x² = 44,7 je větší, než kritická hodnota x² 0,05(4) = 9,49 a proto musíme přijmout alternativní hypotézu a musíme odmítnout nulovou hypotézu. Poloha školy (větší město či menší město) ovlivňuje konzumaci návykových látek u žáků základní školy. Hypotéza H4: Zkušenost s užíváním návykových látek je vyšší u chlapců než u dívek. Hypotéza č. 4 byla ověřována položkou č. 1; č. 2; č. 3; č. 4; č. 5; č. 6 a č. 7. Respondenti zde uváděli, jak často měli v posledních 30 dnech alkohol včetně piva, tabák, marihuanu, pervitin, tlumivé látky a léky na spaní, léky proti bolestem a těkavé látky. Dotazník v úvodu vyžadoval zadání pohlaví respondenta. Hypotéza byla potvrzena. 107

Tato hypotéza byla dále rozpracována do statistických hypotéz podle Chrástky (2007, s. 83, 248). Skupina 113 žáků ZŠ odpovídala v dotazníku na otázku č. 1 a č. 2: Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů některou z následujících látek? 1. Alkohol včetně piva 2. Tabák 3. Marihuana 4. Pervitin 5. Tlumivé látky a léky na spaní 6. Léky proti bolesti 7. Těkavé látky (rozpouštědla, ředidla - Toluen, lepidla i plynné látky - éter, benzin) Respondenti si mohli vybrat jednu z následujících odpovědí: ani jednou; 1-2x; 3-9x; 1020x a více než 20x. Odpovědi jsou zaneseny v následující tabulce. Tabulka č. 42 Chlapci/dívky

Možnosti 

chlapci 

% 

dívky 

% 

1  2  3  4  5  6  7 

30  18  12  1  10  36  4  111 

27,03%  16,22%  10,81%  0,90%  9,01%  32,43%  3,60% 

19  13  4  0  4  37  0  77 

24,68%  16,88%  5,19%  0,00%  5,19%  48,05%  0,00% 

Celkem 

  

  

Hypotézy statistické Na základě výše uvedených údajů získaných vzájemným porovnáním údajů mezi pohlavími, je vyřčena nulová a alternativní hypotéza: Stanovení nulové hypotézy (Hο): Mezi chlapci a dívkami není statisticky významný rozdíl se zkušeností s užíváním návykových látek.

108

Stanovení alternativní hypotézy (HA): Mezi chlapci a dívkami je statisticky významný rozdíl se zkušeností s užíváním návykových látek. Při řešení výzkumného problému a ověření platnosti hypotézy byl použitý test nezávislosti chí - kvadrát . Princip testu dobré shody chí - kvadrát. x² testové kritérium chí - kvadrát P pozorovaná četnost (dle úvodní tabulky vypočteny hodnoty) O očekávaná četnost (četnost, která odpovídá nulové hypotéze) Tabulka č. 43 Chlapci/dívky

Možnosti  1  2  3  4  5  6  7 

pozorovaná  četnost P 

očekávaná  četnost O 

49 31 16 1 14 73 4

rozdíl P‐O 

27 27 27 27 27 27 27

22  4  ‐11  ‐26  ‐13  46  ‐23 

(P‐O)2 

chi‐kvadrát  484  16  121  676  169  2 116  529 

17,93 0,59 4,48 25,04 6,26 78,37 19,59

Výpočet testového kritéria: x² = ∑ (P-O) ²/O x ² = 67,6 testové kritérium Závěr hypotézy: Z tabulky princip testu chí - kvadrát je patrné, že byla vypočítána hodnota x² = 67,6. Tato hodnota je ukazatelem rozdílu mezi pozorovanou a očekávanou četností. Srovnání vypočítané hodnoty testového kritéria s tzv. kritickou hodnotou, kterou nalezneme ve statistických tabulkách. Příslušnou kritickou hodnotu hledáme vždy pro určitou hladinu významnosti a určitý počet stupňů volnosti. V tomto pedagogickém výzkumu se pracovalo na hladině významnosti 0,05 (5 %). x ² 0,05 (6) = 12,59 (podle statistických tabulek) Počet stupňů volnosti závisí u testu dobré shody chí - kvadrát na počtu řádků v tabulce, v níž bylo kritérium chí - kvadrát vypočítáno. 109

7 - 1 = 6 počet stupňů volnosti Vypočítaná hodnota testového kritéria x² = 67,6 je větší, než kritická hodnota x² 0,05(6) = 12,59 a proto musíme přijmout alternativní hypotézu a musíme odmítnout nulovou hypotézu. Četnosti odpovědí, které si chlapci a dívky vybírají, nejsou shodné. Pohlaví ovlivňuje zkušenosti s návykovou látkou.

110

ZÁVĚR Vývoj dítěte je velice složitý proces, který může být narušen různými vlivy, vrozenými vlivy, v rodině a partě. Dnešní doba klade na dítě či dospívajícího a rodinu vysoké nároky. Občas se může stát, že i funkční rodina se octne v situaci, kdy se dítě vymkne kontrole např. vlivem party. Učitel bývá někdy první osobou, která u žáků vidí změny v chování, rizikové chování, a proto by měl upozornit rodiče či jiné odborníky, aby se odchylky v chování napravily včas. Rodina v prevenci sociálně patologických jevů hraje primární roli. Od útlého dětství má na formování osobnosti dítěte vliv jen rodina. Rodina utváří mravní vývoj dítěte, a její role v jeho ochraně a výchově je nenahraditelná. Později se na formování osobnosti nepodílí jen rodina, ale také škola, přátelé a prostředí, ve kterém vyrůstá. Škola se může jevit jako jedno z nejrizikovějších míst pro sociálně patologické jevy např. záškoláctví, šikana, závislost na návykových látkách, nekázeň, vandalismus atd. Proto by škola měla dbát na předcházení sociálně patologických jevů pomocí preventivních programů. Ve škole jsou aktivity a prevence proti sociálně patologickým jevům očekávány nejvíce. Vědomosti a informovanost o sociálně patologických jevech poskytují velmi důležitý základ pro prevenci. Pouhé diskuze a besedy o sociálně patologických jevech mohou vést u žáků k domněnce, že se jich tento problém osobně netýká, a následně tak zůstávají pasivní. Jistě všichni víme, že nadměrné množství informací nezmění pohled a chování žáků na dané téma tolik jako aktivity, na kterých se žáci sami podílí. Diskuze, hry, dotazníky, zážitkové aktivní učení, rozhovory, projekty a další aktivity mohou mít velmi kladný vliv na jejich chování. Čím více se děti do dané problematiky zapojí a diskutují o ní, tím větší smysl prevence má, a právě tímto zážitkovým způsobem je potřeba prevenci patologických jevů na školách zavádět. Diplomová práce se zabývala problematikou vybraných sociálně patologických jevů na druhém stupni základní školy. Práce upozorňuje na záškoláctví, možná rizika šikany a závislosti na návykových látkách.

111

Cíle diplomové práce bylo dosaženo prostřednictvím teoretické a praktické části. V úvodu diplomové práce byl nastíněn vývoj staršího školního věku, dále byly představeny v druhé kapitole sociálně patologické jevy a jejich členění, také faktory ovlivňující vznik sociálně patologických jevů. Třetí kapitola popisuje vybrané sociálně patologické jevy, což je záškoláctví, šikana a návykové látky. Ve čtvrté kapitole vymezujeme definici školního speciálního pedagoga a náplň jeho práce. V praktické části diplomové práce byl věnován prostor potvrzení či vyvrácení formulovaných hypotéz. Parciální cíle se zaměřovaly na zjištění počtu žáků se zkušeností s návykovými látkami; kolik žáků vyzkoušelo drogu či alkohol; vztah žáků k prostředí školy; kolik žáků se setkalo s šikanováním; kolik žáků se o šikaně svěřilo; zda si žáci myslí, že je šikana vážný problém a musí se řešit; zda žáci chodí za školu. Zjišťovali jsme také, zda si učitelé myslí, že je na školách potřeba školní sociální pracovník. Výsledky jednotlivých položek dotazníků a strukturovaného rozhovoru byly prezentovány v tabulkách a grafech.

112

NAVHROVANÁ OPATŘENÍ  Zřizování krizových center, které by se zabývala prevencí a terapií vztahových poruch v rodině s problémovými dětmi a práci s problémovými matkami, např. neplnoleté matky, svobodné a rozvedené matky atd.  Účelné využívání předmětů ve škole, např. rodinná výchova, občanská výchova, sexuální výchova aj., aby se žáci naučili pomáhat druhým, spravedlnosti, aby se uměli postavit šikaně a agresivitě, nebáli se mluvit o týrání či sexuálním zneužívání atd.  Soustavně sledovat vývojové a individuální potřeby žáků, odhalovat poruchy vývoje a poskytovat rychlou a účinnou pomoc při výskytu problémů.  Důsledně plnit úkoly školního poradenství realizované určeným pedagogem či psychologem, nebo jiným odborníkem.  Rozhodovat o pracovních a režimových záležitostech, především z pohledu zdravotních a bezpečnostních potřeb žáků.  Upravit školní řád a veškerou činnost školy ve shodě s ochranou zdraví žáků a ochranou vůči zneužívání návykových látek a vlivům jiných sociálně patologických jevů.  Škola by měla nabízet zajímavé volnočasové aktivity.  Podporovat programy zaměřené na primární a sekundární prevenci zneužívání návykových látek, na kterých se aktivně podílejí sami žáci, tzv. peer programy. Odborníkem na peer programy je Karel Nešpor.  Každá škola, která má nad 100 žáků, by měla mít poradenského pracovníka.  Zvyšovat počet středisek výchovné péče, které nabízí ambulantní pobyty.  Škola by měla spolupracovat se školským psychologem či kvalifikovaným poradenským pracovníkem, který by vedl rodinné nebo individuální terapie s problémovými jedinci.  Vytvářet podmínky pro příznivé školní a třídní klima.  Aplikovat vhodné a dostupné formy propagace zdraví a zdravého životního stylu.

113

 Do vzdělávání a doškolování učitelů a výchovných pracovníků zařazovat problematiku etické a právní výchovy, zdravého životního stylu a prevence zneužívání návykových látek.  Předávat nezbytné informace z dané oblasti a preventivních činností se žáky ostatním učitelům a výchovným pracovníkům.  Do spolupráce s rodiči žáků, s obcí a jinými partnery školy cíleně začleňovat problematiku zdravého životního stylu a ochrany žáků, včetně prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů.  Důsledně informovat rodiče žáků o záměrech školy.  Zavést pravidelné vzájemné informování pedagogů a rodičů o všech problémech, které se vyskytnou u žáka a navrhovaná opatření.  Posílení a zkvalitnění sociální práce, terénní sociální práce.

114

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ BENDL, S. Prevence a řešení šikany na základní škole. 1.vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2003. ISBN 80-86642-08-9. BERG, I. School refusal and truancy. Archives of Disease in Childhood,76, 90-91. [online, 1997]. [cit. 2014-01-11] Dostupné na: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1717084/pdf/v076p00090.pdf BERTHÓTYOVÁ J. Vliv volnosti ve výchově na psychickou odolnost předškolních dětí. Psychologie – elektronický časopis ČMPS, 2009, ročník 3, číslo 3 [cit. 2014-01-18] Dostupné z: http://e-psycholog.eu/pdf/berthotyova.pdf ČÁP, J.; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. 2.vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-807367-273-7. ČUBIRKOVÁ, J. Záškoláctvo - aktuálny problém súčasnej školy. Vychovávateľ, 2009, roč. 57, č. 10. s. 27-31. ISSN 0139-6919. DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184141-2. DOLEŽALOVÁ, L. Drogy. [online, 2008]. [cit. 2014-01-02]. Dostupné z: http://www.doktoronline.cz/deti/clanek.php?id=270 FISCHER, S.; ŠKODA, J. Sociální patologie: analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. 1.vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-2472781-3. HÁJEK, B.; HOFBAUER, B.; PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času. 1.vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-473-1. HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80247-1168-3. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada, 2007. Pedagogika. ISBN 978-80-247-1369-4. JEDLIČKA, R.; KOŤA, J.; NEŠPOR, K.; VOTAVOVÁ, M. a kol. Mládež – drogy – společnost. 1.vyd. Praha: Pedagogická fakulta UK, 1997. 115

JEDLIČKA, R.; KOŤA, J. Aktuální problémy výchovy: Analýza a prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-555-8. JIHLAVEC, J.; PALOUNKOVÁ, Z.; PEŠATOVÁ, I.; THELENOVÁ, K. Metodika tvorby bakalářské práce. 1.vyd. Liberec: TUL, 2010. ISBN 978-80-7372-636-2. KACHLÍK, P. Používaná terminologie v oblasti adiktologie. [online]. 2004. [cit. 2014-0213]. Dostupný z: . KYRIACOU, CH. Řešení výchovných problémů ve škole. 1.vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-945-3. KOLÁŘ, M. Nová cesta k léčbě šikany. 1.vyd. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367871-5. KOLÁŘ, M. Ve škole: Šikana, nebo jen škádlení? Psychologie dnes. 2010, roč. 16, č. 2, s. 58. ISSN 1212-9607. KOVAŘÍK, J. Potřeby – zastaralý a přežitý koncept? Náhradní rodinná péče, 2000, č. 3, s. 50-52. ISSN 1212-3765. KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. 1.vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367383-3. KRAUS, B.; HRONOVÁ, J. et al. Sociální patologie. 2.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. ISBN 978-80-7435-080-1. MATĚJČEK, Z. Úloha učitele v prevenci rizikového chování mladistvých. In.: Rizikové chování dospívajících a jeho prevence. Free Teens Press: Praha, 2002. ISBN 80-902898-27. MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1.vyd. Praha: SNP, 1992. ISBN 80-04-25236-2. MATUŠKA, J. Waldova homepage-drogy [online], [cit.2014-01-13] Dostupné z: www: http://walda.starhill.org/drogy-tercialni-prevence.html MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 1. Vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2310-5. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č. j. 28 275/2000-22, Věstník MŠMT sešit 1/2001 116

Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví č. j. 10 194/2002-14. Věstník MŠMT sešit 3/2002 MIOVSKÝ, M. (ed.). Primární prevence rizikového chování ve školství. 1. vyd. Praha: Sdružení SCAN; Centrum adiktologie – Psychiatrická klinika; 1. LF UK v Praze; VFN v Praze, 2010. ISBN 978-80-87258-47-7. National Center for School Engagement. [online, 2002] What is Truancy? NCSE website. [cit. 2014-01-29] Dostupné na: http://www.schoolengagement.org/TruancypreventionRegistry/Admin/Resources/Resource s/40.pdf NEŠPOR, K.; PERNICOVÁ, H.; CSÉMY, L. Jak zůstat fit a předejít závislostem. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-299-8. NEŠPOR, K. Vaše děti a návykové látky. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-515-6. NEŠPOR, K. CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. 3.vyd. Praha: Sportpropag, a. s., ve spolupráci s MŠMT ČR, 1995. NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 1.vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-432-X. NIKL, J. Sociálně patologické jevy u dětí a mládeže se zaměřením na jejich prevenci. 1.vyd. Praha: Policejní akademie ČR, 2000. ISBN 80-7251-033-9. PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 9788071845690. PEŠATOVÁ, I. Sociálně patologické jevy u dětí školního věku. 1.vyd. Liberec: TUL, 2007. ISBN 978-80-7372-291-3. POKORNÝ, V.; TELCOVÁ, J.; TOMKO, A. Patologické závislosti. 2.vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002. ISBN 80-86568-02-04. POKORNÝ, V.; TELCOVÁ, J.; TOMKO, A. Prevence sociálně patologických jevů: Manuál praxe. 3.vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003. ISBN 80-86568-04-0. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4.vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-772-8.

117

REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1.vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-3006-6. ŘÍČAN, P. Cesta životem. 1.vyd. Praha: Panorama, 1990. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1.vyd. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-049-9. ŘÍČAN, P.; JANOŠOVÁ, P. Jak na šikanu. 1.vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-2472991-6. SOCHŮREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie II. díl. Sociálně patologické jevy. 1.vyd. Liberec: TUL, 2001. ISBN 80-7083-495-1. ŠVINGALOVÁ, D. Kapitoly z psychologie II. díl. 2.vyd. Liberec: TUL, 2006. ISBN 807083-960-0. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3.vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4.vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-414-4. VÁGNEROVÁ, M.; KLÉGROVÁ, J. Poradenská psychologická diagnostika dětí a dospívajících. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1538-7. VÁGNEROVÁ, M. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1074-4. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství a dospívání. 2.vyd. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2153-1. VÁGNEROVÁ M. Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy. Praha, Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0181-8. VÁGNEROVÁ. M. Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9. VEČERKA, K.; HOLAS, J.; ŠTĚCHOVÁ, M.; DIBLÍKOVÁ, S. Sociálně patologické jevy u dětí. 1.vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2000. ISBN 80-8600874-6. VOJTOVÁ, V., Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti, 2.vyd., Brno: Paido 2008. ISBN 978-80-210-4573-6. Těkavé látky. K-centrum Orlová. 2009 http://k-centrum-orlova.webnode.cz/products/tekave-latky/ 118

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Položky strukturovaného rozhovoru Příloha č. 3: Výsledky položek strukturovaného rozhovoru Příloha č. 4: Původní dotazník Karla Nešpora a Michala Koláře

119

Příloha č. 1 - Dotazník Vážení žáci, jmenuji se Leona Balcárková a jsem studentkou Technické univerzity v Liberci. Tento dotazník je anonymní, proto se nikam nepodepisujte. Informace z dotazníku použiji do své diplomové práce. Prosím Vás o pravdivé vyplnění. Při vyplňování zakroužkujte vždy jednu pravdivou odpověď. Tvé pohlaví: a) dívka b) chlapec

Tvůj věk: a) 14 let b) 15 let

A. Okruh otázek zaměřený na zkušenost s drogou, alkoholem či tabákem. Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů některou z následujících látek? Zakroužkuj jedinou pravdivou odpověď. 1. a) b) c) d) e)

Alkohol včetně piva? Ani jednou, 1-2x, 3-9x, 10-20x, více než 20x.

2. a) b) c) d) e)

Tabák? Ani jednou, 1-2x, 3-9x, 10-20x více než 20x.

3. a) b) c) d) e)

Marihuana? Ani jednou, 1-2x, 3-9x, 10-20x, více než 20x.

4. a) b) c) d) e)

Pervitin? Ani jednou, 1-2x, 3-9x 10-20x, více než 20x.

5. Tlumivé látky a léky na spaní? a) Ani jednou, b) 1-2x,

c) 3-9x, d) 10-20x, e) více než 20x. 6. a) b) c) d) e)

Léky proti bolestem? Ani jednou, 1-2x, 3-9x, 10-20x, více než 20x.

7. Těkavé látky (rozpouštědla, ředidla – Toluen, lepidla i plynné látky – éter, benzin)? a) Ani jednou, b) 1-2x, c) 3-9x, d) 10-20x, e) více než 20x. Napiš, s jakou drogou máš ještě zkušenost:…………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………. B. Okruh otázek zaměřený na vztah k drogám a alkoholu. 1. Cítil (cítila) jsi někdy silnou touhu nebo přání po alkoholu nebo jiných drogách? a) ANO b) NE 2. Stalo se ti někdy, že jsi pod vlivem alkoholu nebo drog něco nedodržel (nedodržela), např. byl (byla) jsi v noci přes zákaz mimo domov? a) ANO b) NE 3. Dělá ti problémy si nevzít alkohol nebo drogy? a) ANO b) NE 4. Pije některý z tvých přátel pravidelně alkohol nebo bere drogy? a) ANO b) NE C. Okruh otázek změřený na vztah žáka k prostředí školy. 1. Školu nemáš rád (ráda)? a) ANO

b) NE 2. Chodíš za školu častěji než dva dny v měsíci? a) ANO b) NE 3. Máš často zameškané hodiny? a) ANO b) NE 4. Nudíš se ve škole? a) ANO b) NE 5. Zhoršil se tvůj školní prospěch? a) ANO b) NE D. Okruh otázek, zaměřený na šikanování. 1. a) b) c) d) e)

Setkal (setkala) jsi se někdy s pojmem šikana? Od koho? Ano, od rodičů, ano, od učitelů, ano, od spolužáků, ano, od někoho jiného, ne, nesetkal (nesetkala).

2. a) b) c)

Máš ve třídě kamarády/ kamarádky? Ano, mám více kamarádů/kamarádek, ano, mám jednoho kamaráda/kamarádku, ne, zatím jsem kamaráda/kamarádku nenašel (nenašla).

3. Byl (byla) jsi někdy svědkem šikany ve škole, kdy spolužák ubližoval jinému spolužákovi? a) ANO b) NE 4. a) b) c) d) e) f) g)

Jakým způsobem mu ubližoval (ubližovala)? Nadávky, urážky, pomluvy, vyhrožování, kopání, bití, poškozování věcí vymáhání peněz jiné.

5. Jak si se zachoval (zachovala)? a) Doběhl (doběhla) jsem pro učitele,

b) c) d) e)

snažil (snažila) jsem se jim zabránit v dalším jednání, nechal (nechala) jsem si to pro sebe, přidal (přidala) jsem se k nim, nepamatuji si.

6. a) b) c)

Byl (byla) jsi ty někdy ve škole šikanován (šikanována)? Ano, byl (byla), ne, nestalo se mi to, myslím, že ne.

7. a) b) c) d) e) f) g)

Jakým způsobem ti ubližoval (ubližovala)? Nadávky, urážky, pomluvy, vyhrožování, kopání, bití, poškozování věcí, vymáhání peněz, jiné.

8. a) b) c) d) e) f)

Kdo šikanování prováděl? Dívka, chlapec, skupina chlapců, skupina dívek, skupina chlapců a dívek, dospělá osoba.

9. a) b) c) d) e)

Svěřil (svěřila) jsi se někomu? Učiteli/učitelce, rodičům, kamarádům/kamarádkám, nikomu, někomu jinému, napiš komu ………………………….

10. Myslíš tedy, že je šikana závažný problém, který by se měl řešit? a) Ano, určitě, b) ne, c) nevím. Děkuji za vyplnění dotazníku Bc. Leona Balcárková Studentka TUL Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Liberec Dne:

Příloha č. 2 - Položky strukturovaného rozhovoru Položka č. 1 - Kdo by měl zejména posuzovat rodinné prostředí žáků v případě problémů? Položka č. 2 - Kdo by měl zejména organizovat preventivní aktivity zaměřené na prevenci sociálně patologických jevů ve škole? Položka č. 3 - Kdo by měl zejména spolupracovat s rodinou žáka, orgány sociální péče a jinými institucemi a organizacemi? Položka č. 4 - Kdo by měl zejména pomáhat žákům s emočními problémy, problémovým a poruchovým chováním v zapojení do vrstevnické skupiny? Položka č. 5 - Kdo by měl řešit šikanu? Položka č. 6 – Kdo by měl řešit nepravidelná docházka do školy, opakované opožděné příchody, záškoláctví? Položka č. 7 – Kdo by měl řešit užívání návykových látek? Položka č. 8 - Kdo by měl zejména propagovat školu, přispívat k jejímu pozitivnímu obrazu na veřejnosti? Položka č. 9 - S kterými cílovými skupinami by měl pracovat školní speciální pedagog?

Příloha č. 3 - Výsledky položek strukturovaného rozhovoru Položka č. 1 - Kdo by měl zejména posuzovat rodinné prostředí žáků v případě problémů? Tabulka č. 1 Posouzení rodinného prostředí při problémech

Profese Pedagog Speciální pedagog Psycholog

Počet odpovědí 5 10 15

% 17 33 50

Graf č. 1 Posouzení rodinného prostředí při problémech

Z výsledků je patrné, že 50% pedagogů se domnívá, že rodinné prostředí žáků v případě problémů by měl řešit psycholog; 33% pedagogů si myslí, že by rodinné prostředí v případě problémů měl řešit speciální pedagog a 17% pedagog.

Položka č. 2 - Kdo by měl zejména organizovat preventivní aktivity zaměřené na prevenci sociálně patologických jevů ve škole? Tabulka č. 2 Profese vykonávající preventivní aktivity

Profese Pedagog Speciální pedagog Psycholog

Počet odpovědí 5 20 5

% 16 67 17

Graf č. 2 Profese vykonávající preventivní aktivity

Údaje z tabulky č. 2 a grafu č. 2 vypovídají, ža na prevenci sociálně patologických jevů by se měl v 67% podílet speciální pedagog, v 17% psycholog a 16% si myslí, že by se na prevenci měl podílet pedagog.

Položka č. 3 - Kdo by měl zejména spolupracovat s rodinou žáka, orgány sociální péče a jinými institucemi a organizacemi? Tabulka č. 3 Spolupráce s rodinou a organizacemi

Profese Pedagog Speciální pedagog Psycholog

Počet odpovědí 5 20 5

% 16 67 17

Graf č. 3 Spolupráce s rodinou a organizacemi

Pedagogové nejčastěji odpovídaly, že speciální pedagog (67%) by se měl podílet na spolupráci s rodinou žáka, orgány sociální péče a jinými institucemi a organizacemi. Ostatní si myslí, že by to měl řešit psycholog (17%) či pedagog (16%).

Položka č. 4 - Kdo by měl zejména pomáhat žákům s emočními problémy, problémovým a poruchovým chováním v zapojení do vrstevnické skupiny? Tabulka č. 4 Pomoc žákům s problémy

Profese Pedagog Speciální pedagog Psycholog

Počet odpovědí 0 21 9

% 0 70 30

Graf č. 4 Pomoc žákům s problémy

U této položky převládá profese speciálního pedagoga (70%), která by měla pomáhat žákům s emočními problémy, problémovým a poruchovým chováním v zapojení do vrstevnické skupiny. V 30% je zastoupena profese psychologa. Je zarážejcí, že profese pedagoga měla 0%, protože právě tato profese tráví s žáky nejvíce času a měla by tedy odhalit nekázeň, negativní třídní klima a také, že žák není „ve vlastní kůži“.

Položka č. 5 - Kdo by měl řešit šikanu? Tabulka č. 5 Profese k řešení šikany

Profese Pedagog Speciální pedagog Psycholog

Počet odpovědí 3 12 15

% 10 40 50

Graf č. 5 Profese k řešení šikany

Z výsledků vidíme, že pedagogové nestojí o řešení šikany. Jak uvádí Říčan (1995, s. 40) někteří pedagogové mají pasivní a vyhýbavý postoj k šikaně. „Ve chvíli, kdy jsem na toto téma mluvil s jednou učitelkou základní školy, přiběhla ze třídy vyplašená dívenka a hlásila, že Olda bije Káju. Učitelka s ní odešla, po chvilce se však vrátila a ujistila mě, že „to nic nebylo, kluci do sebe jen tak vrazili“. Patrně se nehodlala případem dále zabývat.“ Ale jsou učitelé kteří o šikaně hovoří otevřeně a iumí si s ní i poradit. V největším počtu se učitelé shodli, že by šikanu měla řešit hlavně psycholog (50%) a v závěsu speciální pedagog (40%).

Položka č. 6 – Kdo by měl řešit nepravidelná docházka do školy, opakované opožděné příchody, záškoláctví? Tabulka č. 6 Záškoláctví

Profese Pedagog Speciální pedagog Psycholog

Počet odpovědí 18 12 0

% 60 40 0

Graf č. 6 Záškoláctví

Na otázku nepravidelné docházky, opožděných příchodů a záškoláctví učitelé odpovídali, že by to měl řešit hlavně pedagog (60%) a speciální pedagog (40%). V rámci primární prevence jako zamezení sociálně patologického jevu záškoláctví postupují ředitelé škol podle metodického pokynu MŠMT č.j.: 10 194/2002-14 k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví. Na prevenci záškoláctví se podílí třídní učitel, výchovný poradce a školní metodik (MŠMT, 2002).

Položka č. 7 – Kdo by měl řešit užívání návykových látek? Tabulka č. 7 Řešení návykových látek

Profese Pedagog Speciální pedagog Psycholog

Počet odpovědí 4 14 12

% 13 47 40

Graf č. 7 Řešení návykových látek

Z tabulky č. 38 a grafu č. 35 je patrné, že s 47% převládá pozice speciálního pedagoga a hned za ním se umístila profese psychologa s 40% a pozice pedagoga dosáhla 13%. Učitelé odpovídali, že v prvotním počátku by oni měli vidět změny u žáků. Pokud by se u žáka objevovali závažné změny a poruchy chování, odeslali by učitelé žáka na konzultace u speciálního pedagoga či psychologa.

Položka č. 8 - Kdo by měl zejména propagovat školu, přispívat k jejímu pozitivnímu obrazu na veřejnosti? Tabulka č. 8 Propagace školy

Profese Pedagog Speciální pedagog Psycholog

Počet odpovědí 5 24 1

% 17 80 3

Graf č. 8 Propagace školy

U této položky volili respondenti vhodného kandidáta k propagaci školy a k jejímu pozitivnímu obrazu na veřejnosti. Tabulka č. 5 a graf č. 5 představuje zastoupení kandidátů k propagaci školy. je patrné, že, nejvíce odpovědí získala pozice speciálního pedagoga (80%), dále pozice pedagoga (17%) a nejméně pozice psychologa (3%).

Položka č. 9 - S kterými cílovými skupinami by měl pracovat školní speciální pedagog? Tabulka č. 9 Cílové skupiny

S žáky S rodiči S pedagogy Se speciálními pedagogy S asistenty pedagoga S psychology Se sociálními pracovníky S policií

ANO 30 30 28 16 27 30 30 30

% 13 13 13 7 12 14 14 14

Graf č. 9 Cílové skupiny

V této položce volili respondenti, s kterými cílovými skupinami by měl pracovat školní speciální pedagog. Z tabulky č. 6 a grafu č. 6 vyplývá, že nejčastější odpověď byla: s žáky (30%); s rodiči (30%); s psychology (30%), se sociálními pracovníky (30%) a s policií (30%). Dále s pedagogy (28%); s asistenty pedagoga (27%) a se speciálními pedagogy (16%).

Příloha č. 4 - Původní dotazník Karla Nešpora 1. oblast 1. Sportuješ nebo cvičíš méně nežli vrstevníci? 2. Nejsi bez dovolení večer doma před dny, kdy je škola nebo jiné povinnosti? 3. Věnuješ se obvykle více než 2 hodiny denně televizi nebo počítačovým hrám? 4. Rodiče vědí, kdo je na večírcích, kterých ses v poslední době účastnil (účastnila)? 5. Sport a cvičení tě většinou nebaví? 6. Trávíš volný čas většinou tím, že se jen tak touláš s přáteli? 7. Většinou se nudíš? 8. Trávíš většinu volného času sám (sama)? 9. Bereš alkohol nebo drogy jako způsob odpočinku? 10. Máš ve srovnání s většinou vrstevníků méně koníčků a zájmů mimo domov? 11. Jsi spokojený (spokojená) s tím, jak trávíš volný čas? 12. Unavíš se rychle při námaze? 2. oblast

1. sloupec Souhlasí

2. sloupec Nesouhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

Nesouhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí

Souhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí

Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí

Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí

1. sloupec

2. sloupec

Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí

Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí

Souhlasí Souhlasí

Nesouhlasí Nesouhlasí

1. sloupec Souhlasí Souhlasí Souhlasí

2. sloupec Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí

Souhlasí Souhlasí Souhlasí

Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí

1. Často prosazuješ své názory za každou cenu, třeba i nevhodně? 2. Často zdůrazňuješ, že jsi lepší než druzí? 3. Trápíš někdy zvířata nebo si na nich vyléváš zlost? 4. Často křičíš? 5. Stojíš často za svým názorem, i když tušíš, že není správný? 6. Často kleješ nebo mluvíš sprostě? 7. Podezíráš často druhé, že ti chtějí ublížit? 8. Úmyslně a často druhé zlobíš a děláš jim schválnosti? 9. Míváš špatnou náladu? 10. Působí ti jednání zejména s cizími lidmi výraznější obtíže? 11. Vyhrožuješ druhým násilím? 12. Mluvíš hlasitěji nežli většina tvých vrstevníků? 13. Snadno se dáš vyvést z rovnováhy? 14. Děláš často věci a neuvažuješ před tím o jejich následcích? 15. Děláš často riskantní nebo nebezpečné věci? 16. Využíváš druhé lidi, když k tomu máš příležitost? 17. Často se rozčiluješ? 18. Trávíš většinu volného času o samotě? 19. Utekl (utekla) jsi z domova nebo nějakého zařízení na více než 48 hodin? 20. Hodně ti vadí, když tě někdo kritizuje? 3. oblast 1. Chodíš na pravidelné lékařské kontroly kvůli nějaké nemoci? 2. Stal se ti nějaký úraz nebo nehoda, jejímiž následky trpíš? 3. Trpíš nespavostí nebo naopak spíš nadměrně? 4. Přibral (přibrala) jsi nebo zhubl (zhubla) v poslední době o víc než 5 kg? 5. Máš méně energie, nežli myslíš, že bys měl (měla) mít? 6. Míváš dýchací potíže nebo kašel?

7. Máš nějaké problémy týkající se sexu nebo pohlavních orgánů? Souhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí

Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

1. sloupec

2. sloupec

Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí

Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí

1. sloupec 1. Jsi mezi vrstevníky oblíbený (oblíbená)? Nesouhlasí 2. Jsi většinou spokojený (spokojená) s tím, jak se zapojuješ do toho, co dělají kamarádi nebo kamarádky? Nesouhlasí 3. Je pro tebe těžké nacházet ve skupině neznámých lidí přátele? Souhlasí 4. Využívají tě druzí ke svým zájmům? Souhlasí 5. Bojíš se hájit vlastní zájmy? Souhlasí 6. Je pro tebe hodně těžké požádat druhé o pomoc? Souhlasí 7. Ovlivňují tě snadno vrstevníci? Souhlasí 8. Baví tě spíše společnost starších než společnost vrstevníků? Souhlasí 9. Děláš si často starosti, jak to, co děláš, bude působit na druhé? Souhlasí 10. Dělá ti těžkosti hájit svůj názor? Nesouhlasí 11. Dělá ti těžkosti odmítat druhým? Souhlasí 12. Cítíš se nepříjemně, když tě někdo chválí? Souhlasí 13. Vnímají tě druzí většinou jako přátelského (přátelskou)? Nesouhlasí 14. Když mluvíš s druhými, vyhýbáš se často pohledu na ně? Souhlasí

2. sloupec Souhlasí

8. Měl (měla) jsi někdy sexuální kontakty s někým, kdo bere drogy? 9. Míváš bolesti břicha nebo nevolnosti? 10. Měl (měla) jsi během posledních 12 měsíců žloutenku? 11. Trpíš nějakými jinými dlouhodobějšími bolestivými problémy? 12. Trpíš nějakým tělesným onemocněním, které tě ve srovnání s vrstevníky omezuje nebo znevýhodňuje? 4. oblast 1 Poškodil (poškodila) jsi někdy schválně majetek někoho jiného? 2. Opakovaně jsi kradl (kradla)? 3. Pereš se nebo se hádáš častěji než tví vrstevníci? 4. Trpíš často nedostatkem energie? 5. Nedokážeš v klidu sedět a jsi neklidný (neklidná)? 6. Snadno cítíš zklamání? 7. Obtížně se soustřeďuješ? 8. Často se cítíš hodně smutný (smutná)? 9. Okusuješ si nehty? 10. Máš klidný spánek? 11. Jsi nervózní? 12. Dostaneš snadno strach? 13. Děláš si hodně starosti? 14. Je pro tebe obtížné pustit věci z hlavy? 15. Máš pocit, že se na tebe lidé dívají? 16. Slýcháš věci, které jiní lidé neslyší (slyšel jsi někdy „hlasy“)? 17. Myslíš, že máš nějaké zvláštní síly, které druzí lidé nemají? 18. Míváš mezi lidmi strach? 19. Je ti často do pláče? 20. Míváš často tolik energie, že nevíš, co s ní udělat? 5. oblast

Souhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí

6. oblast Pokud jsi nebyl (nebyla) poslední rok s rodinou ve styku a nemáš o ní zprávy, odpovídej za předchozí období. Jestliže není možné ani to, tuto oblast přeskoč. 1. sloupec 1. Stalo se, že někdo z užší rodiny (matka, otec, bratr nebo sestra) si vzal marihuanu, kokain, heroin nebo pervitin? Souhlasí 2. Stalo se, že by se někdo z rodiny opil tak, že by z toho měl problémy v rodině, v práci nebo s přáteli? Souhlasí 3. Byl někdo z blízké rodiny během tvého života uvězněn? Souhlasí 4. Často se s rodiči nebo pěstouny hádáš a přitom na sebe křičíte? Souhlasí 5. Bývá rodina zřídka pohromadě? Souhlasí 6. Rodiče nebo pěstouni vědí, co se ti líbí a co ne? Nesouhlasí 7. Existují ve tvé rodině jasná pravidla, co smíš? Nesouhlasí 8. Vědí rodiče nebo pěstouni, co si doopravdy myslíš o věcech, které jsou pro tebe důležité? Nesouhlasí 9. Hádají se často rodiče nebo pěstouni? Souhlasí 10. Rodiče nebo pěstouni většinou vědí, kde jsi a co děláš? Nesouhlasí 11. Bývají rodiče nebo pěstouni většinou mimo domov? Souhlasí 12. Máš pocit, že se o tebe rodiče nebo pěstouni dostatečně starají? Nesouhlasí 13. Jsi spokojený (spokojená) s uspořádáním svého života? Nesouhlasí 14. Cítíš se doma bezpečně? Nesouhlasí 15. Často tě doma bijí? Souhlasí 16. Stalo se, že tě někdo z blízké rodiny sexuálně obtěžoval? Souhlasí 17. Trpí nebo trpěl někdo z rodičů nebo pěstounů vážnou duševní chorobou? Souhlasí 7. oblast Pokud jsi nebyl (nebyla) poslední rok ve škole, odpovídej za předchozí období. 1. sloupec 1. Máš školu docela rád (ráda)? Nesouhlasí 2. Těžko se ve škole nebo při učení soustřeďuješ? Souhlasí 3. Máš podprůměrné známky? Souhlasí 4. Chodíš za školu častěji nežli dva dny v měsíci? Souhlasí 5. Míváš často zameškané hodiny? Souhlasí 6. Uvažoval jsi vážně o tom, že ze školy odejdeš? Souhlasí 7. Často nenapíšeš úkoly? Souhlasí 8. Jsi ve třídě často ospalý (ospalá)? Souhlasí 9. Přicházíš často na hodiny pozdě? Souhlasí 10. Změnil jsi přátele ve škole ve srovnání s předchozím rokem? Souhlasí 11. Cítíš se ve škole podrážděný a rozrušený? Souhlasí 12. Nudíš se ve škole? Souhlasí 13. Zhoršil se tvůj školní prospěch? Souhlasí 14. Cítíš se ve škole fyzicky ohrožován (ohrožována)? Souhlasí 15. Propadl (propadla) jsi v některém ročníku? Souhlasí 16. Účastníš se mimoškolních aktivit, např. zájmových kroužků, a cítíš se tam vítaný (vítaná)? Nesouhlasí 17. Vynechal (vynechala) jsi někdy školu nebo jsi přišel (přišla) pozdě kvůli alkoholu nebo drogám? Souhlasí 18. Měl (měla) jsi někdy ve škole problémy kvůli alkoholu nebo drogám? Souhlasí 19. Stalo se, že alkohol nebo droga ti zabránily napsat úlohu nebo se připravit do školy? Souhlasí 20. Vyloučili tě někdy v životě z nějaké školy? Souhlasí

2. sloupec Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Souhlasí Souhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí

2. sloupec Souhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí Nesouhlasí

8. oblast Jestliže jsi nikdy žádnou placenou práci ani brigádu nedělal (nedělala), tuto oblast přeskoč. 1. sloupec 2. sloupec 1. Měl (měla) jsi nějakou placenou práci (i brigádu) a předčasně tě z ní propustili? Souhlasí Nesouhlasí 2. Přestal (přestala) jsi někdy do nějaké práce nebo na brigádu prostě chodit? Souhlasí Nesouhlasí 3. Při hledání práce nebo brigády potřebuješ pomoc druhých? Souhlasí Nesouhlasí 4. Chodil (chodila) jsi často do práce nebo na brigádu pozdě nebo jsi vynechával (vynechávala) práci úplně? Souhlasí Nesouhlasí 5. Bylo pro tebe těžké dokončovat pracovní úkoly? Souhlasí Nesouhlasí 6. Vydělal (vydělala) jsi někdy peníze nezákonným způsobem? Souhlasí Nesouhlasí 7. Vzal (vzala) sis někdy v práci alkohol nebo drogy? Souhlasí Nesouhlasí 8. Propustili tě někdy z práce kvůli alkoholu nebo drogám? Souhlasí Nesouhlasí 9. Měl (měla) jsi problémy vycházet s nadřízenými? Souhlasí Nesouhlasí 10. Chodil (chodila) jsi někdy do práce proto, abys měl (měla) peníze na alkohol nebo na drogy? Souhlasí Nesouhlasí 11. Měl (měla) jsi v práci konflikty nebo problémy se spoluzaměstnanci? Souhlasí Nesouhlasí 12. Už víš, jaké práci by ses chtěl (chtěla) v budoucnu věnovat? Nesouhlasí Souhlasí 9. oblast 1. sloupec 2. sloupec 1. Pije některý z tvých přátel pravidelně alkohol nebo bere drogy? Souhlasí Nesouhlasí 2. Dává nebo prodává některý z přátel drogy vrstevníkům? Souhlasí Nesouhlasí 3. Švindluje někdo z přátel při písemkách ve škole nebo nějak podvádí v zaměstnání? Souhlasí Nesouhlasí 4. Mají rodiče tvoje kamarády rádi? Nesouhlasí Souhlasí 5. Měl někdo z tvých přátel problémy se zákonem? Souhlasí Nesouhlasí 6. Je většina tvých přátel starších než ty? Souhlasí Nesouhlasí 7. Chodí tvoji přátelé často za školu nebo žádnou školu nenavštěvují a ani nechodí do práce? Souhlasí Nesouhlasí 8. Baví tvé přátele večírky, kde se nepodává alkohol nebo kde nejsou drogy? Souhlasí Nesouhlasí 9. Přinesli přátelé na nějaký večírek během posledních 12 měsíců alkohol nebo drogy? Souhlasí Nesouhlasí 10. Ukradli přátelé něco v obchodě nebo úmyslně poškodili cizí majetek během posledních 12 měsíců? Souhlasí Nesouhlasí 11. Patříš do party, která se zabývá něčím nezákonným? Souhlasí Nesouhlasí 12. Trápí tě v současnosti nějaký problém, který máš s přítelem nebo přítelkyní? Souhlasí Nesouhlasí 13. Máš dobrého přítele nebo přítelkyni, kterým se dá svěřit? Souhlasí Nesouhlasí 14. V porovnání s vrstevníky máš málo přátel? Souhlasí Nesouhlasí 10. oblast (A) 1. sloupec 2. sloupec 1. Cítil (cítila) jsi někdy silné přání nebo touhu po alkoholu, jiných drogách nebo hazardní hře? Souhlasí Nesouhlasí 2. Stalo se ti někdy, že jsi musel (musela) zvyšovat množství alkoholu nebo drog, abys dosáhl (dosáhla) účinku, ke kterému ti dříve stačilo menší množství? Souhlasí Nesouhlasí 3. Měl (měla) jsi někdy pocit, že pití alkoholu, braní drog nebo hazardní hru přestáváš ovládat? Souhlasí Nesouhlasí 4. Měl (měla) jsi někdy pocit, že jsi na alkoholu, drogách nebo hazardní hře závislý (závislá)? Souhlasí Nesouhlasí

5. Utratil (utratila) jsi někdy příliš mnoho peněz za alkohol, jiné drogy nebo hazardní hru a přišel (přišla) jsi tak o něco jiného (jiné aktivity, věci, hodnoty)? 6. Někdy, že jsi pod vlivem alkoholu nebo drog něco nedodržel (nedodržela), např. byl (byla) jsi v noci přes zákaz mimo domov nebo porušil (porušila) zákon? 7. Mění se ti často vlivem alkoholu nebo drog nálada z velmi šťastné do velmi smutné? 8. Měl (měla) jsi někdy úraz pod vlivem alkoholu či drog? 9. Ublížil (ublížila) jsi někdy někomu (i nechtěně) pod vlivem drog nebo alkoholu? 10. Pohádal (pohádala ) ses vážně pod vlivem alkoholu nebo drog s přáteli nebo s někým z rodiny? 11. Měl (měla) jsi někdy kvůli alkoholu, drogám nebo hazardní hře problémy s přáteli, kteří takové věci odmítají? 12. Měl (měla) jsi někdy odvykací potíže (absťák) po vysazení alkoholu nebo drog? 13. Stalo se ti, že sis později nepamatoval (nepamatovala), co jsi dělal (dělala) pod vlivem alkoholu? 14. Chlubil (chlubila) ses nebo ses předváděl (převáděla), kolik alkoholu vydržíš? 15. Nepít alkohol, nebrat drogy a hazardně nehrát je pro tebe snadné?

Souhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí Souhlasí

Nesouhlasí Nesouhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

Souhlasí

Nesouhlasí

Nesouhlasí Souhlasí 10. oblast (B) Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů některou z následujících látek? Zaškrtni příslušné políčko. 3-9x 10-20x Víc než Ne v posledních 30 Ani 1x 1-2x 20x dnech, ale dřív       1. Alkohol včetně piva 2. Tabák 3. Marihuana nebo hašiš 4. Pervitin, efedrin či amfetamin 5. LSD (tripy), ecstasy a jiné halucinogeny 6. Tlumivé látky a léky na spaní 7. Léky proti bolestem 8. Opiáty (heroin, braun, kodein) 9. Těkavé látky (čichání) 10. Kokain 11. Jiné návykové látky (jaké) 12. Hazardní hra (automaty, karty o peníze, sázky apod.)  Čemu z předchozích 12 položek z oblasti 10 (B) jsi případně dával (dávala) přednost? Před příslušný název napiš velké P.  Co z předchozích 12 položek ti případně působilo největší problémy? Před příslušný název udělej vykřičník. Projdi prosím ještě jednou odpovědi na otázky ze všech oblastí a ověř si, že u každé otázky je zakroužkována odpověď.