Richard Bach MOST PěES NAVŽDY (pĜeložil ZdenČk Hron ilustroval Karel Demel Lyra Pragensis 1992) (Tento pĜeklad pĜednesli na pódiu Lyry Pragensis TáĖa Fischerová a Boris Rösner podle scénáĜe a v režii Františka Špergra)
Leslie, která mČ nauþila, jak se vznášet
- 1 -
...kdo jak ty a já na štČstí je doma v bezþasí: my, kdo jsme sem zabloudili z voĖavých pohoĜí vČþného teć, – pohrát si v mystériích jako zrod a smrt jen jeden den (a snad i míĖ) e. e. cummings
NČkdy si myslíme, že už nejsou žádní draci. Že nezbyl už ani jediný stateþný rytíĜ, ani jediná princezna, která se prohání zaþarovanými lesy a svým úsmČvem okouzluje jeleny a motýly. NČkdy si myslíme, že náš vČk už nezná žádné meze, žádná dobrodružství. Osud, to je cesta za obzor – a žhnoucí stíny se dávno pĜehnaly kolem nás a zmizely. Jaká rozkoš, když se takto mýlíme! Princezny, rytíĜi, kouzla a draci, tajemství a dobrodružství... nejen že jsou teć a tady s námi, ale jsou i tím jediným, co kdy žilo na zemi! V našem století jsme si zamozĜejmČ pĜevlékli kostýmy.. Létal jsem na venkovské pouti nČkde v IowČ.Vozil jsem dČti, a obþas i pár mužĤ a žen ve svém sportovním letadle. VaĜil jsem si sám a nocoval ve spacím pytli na trávČ pod kĜídlem; pĜed usnutím mi táhly hlavou otázky: Jak to že nejpokroþilejší lidé, jejichž uþení, pĜekroucené v náboženství, trvá staletí, se pĜesto vždycky cítí nejvíc sami? Proþ nikdy nespatĜíme rozzáĜené manželské dvojice nebo zázraþné rovnocenné páry, které spolu sdílejí svá dobrodružství a lásku?... HvČzdná obloha nad hlavou mi pĜipadala jako lhostejný hodinový stroj. Sám jsem si pĜipadal pĜipoutaný k zemi, bohatý, ale bez domova. A jednou jsem se rozhodl, že od té chvíle zaþnu vážnČ hledat jedinou ženu, jaká se, alespoĖ podle svČdectví nejlepších lidí, kteĜí kdy žili, mezi miliardami obyvatel na této planetČ ještČ nikdy nevyskytla. Všechno, co okouzluje, nás zároveĖ vede a chrání... lavina magické moci pĜed námi urovnává cestu, boĜí stará pravidla a dĤvody, pĜenáší nás pĜes propasti, obavy, pochybnosti. Mocí takové lásky... - 2 -
„Co to píšeš?“ zeptala se mČ jedna z žen, s nimiž jsem se tehdy pĜíležitostnČ seznamoval nebo které mi samy vlezly do letadla a obþas i do spacího pytle. „Píšu dopis sám sobČ, ale pĜed dvaceti lety. O vČcech, které jsem mČl tehdy pochopit.“ Hledal jsem svou perfektní ženu, spĜíznČnou druhou polovinu své duše, rovnocennou životní partnerku, která by mlþky vycítila všechna má vnitĜní hnutí a chtČla by se uþit se mnou žít. VČĜil jsem, že þím víc se uþíme, tím spíš musíme oþekávat, že budeme žít sami podle svého a že se v nás nikdy neozve pĜání, aniž jsme zároveĖ dostali sílu je uskuteþnit. Jednoho rána jsem v 8.40 vystoupil z autobusu nČkde na FloridČ a mČl jsem hlad. Vešel jsem do automatu, který si – jak hlásala vyhláška – vyhrazoval právo odmítnout kohokoli obsloužit. ýíšník si mČ prohlédl, džíny a srolovaný spací pytel se mu vĤbec nelíbily, ale nakonec mČ vzal na milost. Objednal jsem si citrónový koláþ a sklenici mléka. U snídanČ jsem probíral v hlavČ všechny známé ženy, ale žádná se mi nehodila, vČtšina byla vdaná, nČkteré kouĜily, jiné dávaly pĜednost vlastní kariéĜe. Po snídani jsem zavolal svému literárnímu agentovi a dovČdČl jsem se, že moje knížka byla zfilmována a ze mČ se stal milionáĜ. Zašel jsem do nejbližší knihovny a požádal o nČjaké pĜíruþky pro milionáĜe. Ale nakonec jsem si sám uvČdomil, že být bohatý znamená stát se slavným a na veĜejnosti neustále obtČžovaným þlovČkem. A dopsat jednu knihu znamená zaþít toužit po napsání další. Existuje záĜivá atmosféra, v níž se þlovČk uþí; pĜichází, když spíme pod kĜídly letadla stojícího na louce nČkde na venkovČ; hvČzdy a déšĢ a vítr vybarví sny až do skuteþnosti. Hlavou mi táhly kandidátky na hledanou druhou polovinu spĜíznČné duše v ženském tČle: Charlene byla pĜíliš krásná a myslela jen na své zamČstnání televizní modelky. Jaynie mČla v hlavČ jen spoleþenský život a mĤbec se neumČla bát. Jacqueline se naopak vyhýbala lidem; byla nadosmrti poznamenaná tím, že nedostudovala. Lianne se chtČla vdát, ale chtČla si mČ vzít, jen aby její bývalý manžel žárlil a znovu po ní zatoužil. Tamara byla pĜíliš na peníze... V duchu jsem se ptal, proþ nemĤže - 3 -
mít žena s Charleniným obliþejem Liannino tČlo, Jacquelinino nadání, Jayniin šarm a TamaĜinu chladnokrevnou vyrovnanost. A s Kathreen jsme se zase rozešli po následujícím rozhovoru: „Víš, co si myslím o kouĜení?“ zeptal jsem se. „...když si nČkdo zapálí cigaretu, jako by každému kolem sebe Ĝíkal: ,Záleží mi na tobČ tak málo, že mnČ vĤbec nevadí, když nemĤžeš dýchat. KlidnČ si tĜeba umĜi, já si prostČ zapálím!‘“ Ale Kate nevydržela a vnitĜní hlas mČ varoval, že jestli se nevyprostím ze sevĜení a nenajdu partnerku, zmČním se ještČ téže zimy v kus ledu. A znovu jsem létal a topil se v penČzích, za které jsem si mohl kupovat nová a nová letadla. Ležel jsem s Donnou na plachetnici asi tĜicet mil severnČ od Key West na FloridČ. Unášel nás jen proud. „Žádná žena si na mČ nesmí dČlat vlastnické nároky,“ Ĝíkal jsem jí tichým a trpČlivým tónem, „a já si žádnou taky nechci pĜivlastĖovat. Na tom mi strašnČ záleží. Slibuju ti: nikdy si tČ nebudu pĜivlastĖovat, nikdy na tebe nebudu žárlit.“ „Tomu Ĝíkám pĜíjemná zmČna,“ odpovČdČla. „Budu pĜítelem, s nímž si budeš pĜipadat nejbezpeþnČjší. Protože si vážím vlastní svobody, budu si vážit i tvé. Na tohle jsem strašnČ citlivý.“ „Nemám pocit, že bys mi zrovna Ĝíkal o ruku.“ „Ale sĖatkĤ sis snad už užila dost! VČtšina mých známých žen je rozvedena. NČkteré mají za sebou opravdu nešĢastné vztahy, ze kterých si odnesly jen stres a trvalé deprese. Láska pro nČ byla tragickým nedorozumČním, láska se pro nČ stala prázdným slovem, z nČjž manžel zmČnČný v majitele a milenec degenerovaný v žaláĜníka vytloukl jakýkoli smysl.“ „Ale Richarde, láska mezi mužem a ženou už pĜece dávno neexistuje!“ „Máš pravdu. SkuteþnČ spĜíznČnou polovinu své duše þlovČk najde jen u mnoha rĤzných osob. Moje perfektní žena se skládá z tČla a intelektu jedné pĜítelkynČ, þásteþnČ obsahuje srdcervoucí krásu téhle a sladce nezodpovČdnou dobrodružnost tamté.“ - 4 -
V životČ nejsou žádné chyby. Události, které na sebe pĜivoláváme, aĢ podnikneme jakékoli kroky, vždycky bývají nutné k tomu, abychom dosáhli míst, k nimž jsme se rozhodli dojít. Leslie Parrishová sedČla mlþky na své stranČ šachovnice složené z oĜechových a borových þtvereþkĤ a já sedČl naproti ní. Taková krásná tváĜ! Kde jsem ji mohl vidČt? V televizi? Ale na filmovou hvČzdu v džínách, seprané košili a modrém kabátČ z výprodeje námoĜnictva nevypadá. UrþitČ tu natáþí exteriéry, rozhodl jsem se v duchu. Bylo by nádherné ji poznat. Ale je tak vzdálená... Kdybych tak dokázal objevit nČjaký zpĤsob, táhlo mi hlavou, jakým by si lidé v tomhle svČtČ vzájemného míjení dokázali jeden druhému Ĝíci, okouzluješ mČ a rád bych poznal, kdo jsi. A aby se ještČ mohli omluvit, kdyby kouzlo neúþinkovalo vzájemnČ. Ale rozešli jsme se za dveĜmi hotelového výtahu. Ale zjistil jsem, že moje neznámá je ta slavná hollywoodská hereþka Leslie Parrishová. Rok po setkání ve výtahu, který nás dovezl z hotelové haly do tĜetího poschodí, jsem žaloval režiséra za to, že provedl bez mého vČdomí zmČny ve scénáĜi filmu natáþeného podle mé knížky. Vyslali za mnou zprostĜedkovatele, aby záležitost urovnal. A zprostĜedkovatelkou byla právČ Leslie Parrishová. Teć se mČl natáþet další film podle mé nejnovČjší knihy, a protože Leslie Parrishová byla jediná bytost, které jsem v Hollywoodu dĤvČĜoval, odletČl jsem za ní do Los Angeles. Když jsme projednali úĜední záležitosti, zahráli jsme si šachy a pustili se do soukromého hovoru. Vládla mezi námi taková zvláštní alchymie! Mlþky jsem pĜedpokládal, že mČla tolik mužĤ, s nimiž prožívala své romantické vztahy, kolik já mČl žen. Ale u pĜedpokladu jsme oba zĤstali; nikdo z nás nevyzvídal, oba jsme mČli bezmeznou úctu k soukromí toho druhého. Na konci rozmluvy se na mČ záĜivČ usmála, aby mČ ujistila, že naše pĜátelství je bezpeþnČ zpeþetČno; vČdČla, že jsem si poprvé všiml, jaké má tČlo, a vĤbec jí to nevadilo. Ale urþitČ by to vadilo jejím známým mužĤm a s tím by mohly nastat potíže. Bez debaty, bez jediného slova jsem potlaþil sebemenší pĜedstavu o jejím tČle. Pro romantické pĜíbČhy jsem pĜece mČl svou perfektní ženu a pro obchodní partnerku a pĜítelkyni jsem si musel Leslie Parrishovou uchovat takovou, jaká byla. - 5 -
„Úplný konec svČta to zrovna není, ale–“ oznámil mi mĤj finanþní poradce Stan, „ale na jisté burze nastal vþera krach a ty jsi pĜišel o trochu penČz.“ „O kolik asi?“ vyzvídal jsem pro jistotu. „Asi o šest set tisíc dolarĤ.“ MČl jsem pocit, že se mČ ta událost netýká. Je to pĜece staré známé klišé: autor vydČlá milióny a do rána o nČ pĜijde. Pustil jsem všechno z hlavy. „Mám pro tebe pĜekvapení,“ oznámila mi a spiklenecky se pĜi té pĜedstavČ usmála. „Leslie, nesnáším pĜekvapení. PromiĖ, nestaþil jsem ti ještČ Ĝíct, že zcela a naprosto nesnáším pĜekvapení a pohrdám dárky.“ PĜiletČl jsem ji navštívit a teć jsme si povídali o jejím novém filmu. „Jaké to vlastnČ je být hereþka, Leslie? Vždycky mnČ ta otázka vrtala hlavou, ale vĤbec nic o tom nevím.“ „Jestli to opravdu chceš vČdČt, tak je to rĤzné. Máš-li dobrý scénáĜ a dobrou partu, tak mĤže být filmování bájeþný zážitek. Ale to se stává zĜídka. Jinak je všechno jen obyþejná práce, která lidstvu vČtšinou nepĜináší žádný zvláštní užitek.“ Namítl jsem, že herec mĤže být slavný a slavní lidé jsou na svČtČ od toho, aby byli pro ostatní lidi pĜíkladem, jak žít zajímavČ, jak zmČnit hudbu naší doby. Všichni potĜebujeme vidČt, že jsou mezi námi lidé, kteĜí se rozhodli pro urþitou volbu a stali se bohatšími bytostmi. „Ty jsi pĜece byla modelka?“ „Nenávidím to slovo. A krása mĤže modelce pĜipadat jako cizí vČc, kterou ji obdaĜil nČkdo jiný. Navíc se stává otrokyní vlastního obrazu. A mĤžu ti prozradit, že všechny hereþky v Hollywoodu jen pĜedstírají, že jsou krásné, a pĜitom se tĜesou hrĤzou, že se na to dĜíve þi pozdČji stejnČ pĜijde.“ „Blázníš,“ zavrtČl jsem hlavou. „Když jde o krásu, tak blázní všichni.“ „Je pravda, že všechny krásné ženy prožívají svĤj život tragicky? DospČl jsem k tomuto závČru po zkušenostech se svou perfektní ženou. A když ne tragicky, tak alespoĖ bolestnČ a tČžce, zkrátka žijí život, na nČmž není nic k závidČní.“ - 6 -
Zamyslela se a odpovČdČla: „Jestli se domnívají, že jsou samy vtČlením krásy, tak si koledují o prázdný život.“ Vybavil jsem si, že Leslie v dobČ, kdy já sloužil ve vojenském letectvu, organizovala mírové hnutí a protestovala proti válce ve Vietnamu. Stala se populární v losangeleských televizních stanicích, ale filmovou kariéru si pokazila, protože odmítala hrát všechny role obsahující nahé scény. Zarážel mČ rozdíl v našich životních postojích. Já jsem si Ĝíkal, že když nČkdo chce válþit, je to jeho vČc, od toho je pĜece svobodný þlovČk. Jediný svČt, na nČmž mi záleželo, a záleží, je svČt každého jednotlivce, svČt, který si všichni vytváĜíme sami pro sebe. KromČ šachĤ a slabosti pro nugát jsme toho mČli opravdu málo spoleþného – snad ještČ že jsme byli oba rozvedeni a nechtČli jsme se ani ženit, ani vdávat. „Dneska ti volala Kathy z Floridy,“ oznámila mi Leslie a stavČla si figurky na šachovnici. „Vylouþeno,“ vyhrkl jsem. „Žárlivost nemá co pohledávat v mých vztazích k žádné ženČ.“ Najednou jsem cítil potĜebu vysvČtlit Leslie, kdo vlastnČ jsem, co mČ zajímá a jak jsem žil pĜedtím, než jsme se potkali. Psát jsem zaþal na stĜední škole. Když jsem odešel na vysokou, pĜestal jsem. Zajímal jsem se nanejvýš o lukostĜelbu. MĤj život zmČnily teprve kursy sportovního létání. Sloužil jsem ve vojenském letectvu, oženil se a zjistil, že nevydržím v žádném zamČstnání. Zaþal jsem znovu psát, ale vČtšinou mČ odmítali. PĜesto jsem se uþil... „Mat,“ zašeptala Leslie. Zbledl jsem a nevČĜil svým uším. Potom jsem si prostudoval její tahy, sáhl po zápisníku a popsal v nČm pĤl stránky. „Co sis psal?“ „Nádherný nový nápad,“ odpovČdČl jsem. „PĜi uþení jde koneckoncĤ o tohle: ne jestli vyhrajeme hru, ale jak prohrajeme a jak jsme se pĜitom zmČnili a co nového si z toho odneseme do pĜíštích her. Prohrát kuriózním zpĤsobem znamená vyhrát.“ „Když jsem byla malá, udČlala jsem si z papíru klaviaturu, protože naši nemČli na klavír. Matka mi vyprávČla, že už dávno pĜedtím, než jsem se nauþila chodit, jsem na návštČvČ dolezla ke klavíru a pokou- 7 -
šela se na nČm hrát.“ ChtČl jsem odletČt zpátky na Floridu, ale na letišti jsem si to rozmyslel a zavolal jsem Leslie. PĜijela a v její pĜítomnosti jsem si najednou uvČdomil, že si s ní pĜipadám úplnČ svobodný, na tČle, i na duši. JSEM. JSI! A LÁSKA JE VŠECHNO, NA ýEM ZÁLEŽÍ! KromČ šachĤ se mezi námi nedČje nic, co by pĜipomínalo þinnost nebo pohyb. Nelezeme spolu na vrcholky hor, neplavíme se po Ĝekách, neúþastníme se revolucí ani neriskujeme život. Dokonce ani nelétáme v letadle. Jak to že nade mnou má takovou kouzelnou moc? „Richarde, Ĝekni, prosím tČ, nČco. Mluv.“ „Omluv mČ na minutku, Leslie. Zaskoþím si domĤ a spálím všechny dolary, které mám. Hned budu zpátky...“ Usmála se. „Proþ bys je pálil. Mít peníze je docela prima. Jen si musíš dát pozor, aby žena nezaþala mít pocit, že si ji chceš koupit. Na to si dávej velký pozor.“ „Ale tvé varování pĜišlo pozdČ. Už jsem to nČkolikrát udČlal.“ „Neumím si tČ pĜedstavit... Ale, povČz, koupil sis nČjakou opravdu dobrou ženu?“ „Peníze mají zvláštní moc. PĜipadám si jako ten tĜetí v milostném trojúhelníku, který se chce vetĜít mezi ženu a své peníze. A nejsem na tolik bankovek zvyklý, takže když vidím, že nČkterá žena nemá þím zaplatit þinži...“ „Když za každou cenu toužíš po tom, aby tČ nemilovaly, tak to zaĜić tak, aby si na tobČ pĜipadaly závislé.“ To jsem ji už vzal za ruku, abych jí podČkoval za krásný den. A potom jsme se, ani jsme nevČdČli jak, drželi v náruþi a líbali se, nČžnČ, moc nČžnČ. Tehdy mČ ani nenapadlo, že jsem se tím, jak jsem se zamiloval do Leslie Parrishové, pĜipravil o jedinou sestru, jakou jsem kdy mČl. Probudilo mČ ranní sluníþko, filtrované a zezlátlé jejími vlasy vlnícími se po obou našich polštáĜích. Probudil mČ její úsmČv. KoneþnČ jednou mi žena, s níž jsem se octl v jedné posteli, nebyla cizí. KoneþnČ se mi poprvé v životČ stalo, že ta bytost byla u mČ na správ- 8 -
ném místČ a já vedle ní také. Sluneþní záĜe na jejím úsmČvu, na nahých ramenou a na Ėadrech mČ zcela probudila. V tu chvíli se promČnila v nevinnou svĤdkyni, ryzí a nezkaženou – hvČzdnČ jasnou duši v tČle sexuální bohynČ. NedĤvČĜivČ jsem zíral na dĤvČrnost, jakou dokázala navodit pouhým gestem, vČtou, zábleskem v oþích. V duchu jsem si Ĝíkal, že jsem si nedokázal vysnít tak dokonalou ženu ani ve fantazii, a teć ji tu mám vedle sebe, ukrytou v tČle paní Leslie Parrishové, s níž se znám pĜes rok a která se skrývá pod maskou obchodní partnerky a dobré známé. Ale staþil se mi vybavit jen tenhle záchvČv údivu, protože pohled na ni ozáĜenou sluncem pĜehlušil všechny ostatní dojmy. V následujících týdnech jsme spolu poslouchali hudbu, Bartóka, prapradČdeþka Bacha... Zaþali jsme shromažćovat materiál pro filmový scénáĜ, ale nakonec jsem odjel znovu na Floridu. Sám. Hlodaly ve mnČ pochybnosti. Být spolu znamená zniþit všechno všedností. TĜeba se mi nestýská po Leslie, ale po všem, co zosobĖuje. Ale vtom se vynoĜila jiná myšlenka, zcela laskavá myšlenka: Opakem osamČlosti, Richarde, není pouhé být spolu, ale dĤvČrnost. To slovo se vyhouplo na hladinu, stĜíbĜitá bublina vysvobozená ze dna temného moĜe. Ano! PrávČ to mi chybí! Moje perfektní žena složená z mnoha tČl je horoucí asi jako led v mrazniþce. Stýká se s ostatními lidmi, aniž jí na nich záleží, je sex bez lásky, pĜátelství bez závazkĤ. A není schopna dĤvČrnosti. A dĤvČrnost... že by mi na ní záleželo stejnČ jako na svobodČ? Pro ni jsem snad zĤstal sedm týdnĤ s Leslie, když se všemi ostatními ženami jsem vydržel s bídou tĜi dni? A poznamenal jsem si: Jsme každý jiný. Znám odpovČdi, které hledáš, ale neexistuje jediná modlitba, kterou bys vyslyšela, dokud se pĜes tebe nepĜevalí velký parní válec zkušenosti. Stalo se to zrovna, když jsem pobýval v Madridu na propagaþní cestČ u pĜíležitosti vydání pĜekladu mé knížky. Leslie volala o pĤlnoci. Oznámila mi, že daĖový úĜad požaduje, abych do pondČlka zaplatil milión dolarĤ, jinak že mi bude zabaven všechen majetek! Po návratu jsem na psacím stole našel její básniþku, ale hlavnČ jsem jí nedokázal vysvČtlit, že nemám sebemenší pĜedstavu, kolik jsem vydČlal. A pak už jsem jen bezmocnČ pĜihlížel, jak se probírá upomínkami a pĜípisy od právníkĤ. - 9 -
Krátce nato jsem udČlal neuvČĜitelný objev: Žena, na níž mi tolik záleží, má strach z letadel! „Proþ jsi mi to neĜekla dĜív?“ zeptal jsem se. „Byl bys mČ za to nenávidČl,“ bránila se. „Nejde o to, že by se mi létání nelíbilo, ale já ho prostČ nesnesu! Ani ve velkém tryskovém letadle, natož ve sportovním.“ Protože jsme právČ vystoupili ze sportovního letadýlka, které jsem Ĝídil, uvČdomil jsem si, že k pĜekonání strachu z takového vznášení musí ke mnČ pociĢovat náklonnost silnou jako sama láska, a láska je pĜece lístek na cestu ke katastrofČ. Pokaždé když mi nČjaká žena Ĝekla, že mČ miluje, blížili jsme se ke konci našeho pĜátelského vztahu. Že by se moje krásná pĜítelkynČ Leslie také stala obČtí ohnivého tornáda žárlivé touhy si mČ pĜivlastnit? Nikdy mi ovšem neĜekla, že mČ miluje, a já bych jí to sám neĜekl, ani kdybychom se znali ještČ tisíc let. Slovo láska je kromČ slova bĤh nejzprofanovanČjším výrazem ve všech jazycích. HvČzdy jsou vždycky vČrné pĜítelkynČ, napadlo mČ. Klobouk plný souhvČzdí, která jsem se nauþil poznávat v deseti letech; kromČ nich viditelné planety a pár dalších hvČzd, to jsou poĜád stejní pĜátelé, jako by od dob, kdy jsme se poznali, neuplynula ani jediná noc. A s Leslie jsme se dohodli na urþitých pravidlech, jimiž se má Ĝídit náš pĜátelský vztah: naprostá rovnost, svoboda, zdvoĜilost, úcta, nikdo nepovažuje nic za samozĜejmé, nikdo nesmí být vylouþen z rozhodování. Až jí tato pravidla pĜestanou vyhovovat, tak mi Ĝekne. Celá tahle záležitost zaþíná být pĜíliš vážná. UrþitČ by namítla: podívejte se, pane Richarde Bachu, nenašlo by se ve vašem životČ místo ještČ pro jiné vČci než pro samá pravidla? Škoda, že jsem nemohl odpovČdČt ne, a odejít. Škoda, že jsem si s ní o tom nemohl promluvit. Škoda, že plachetnice nejsou rychlejší, aby se mohly vznášet. SvČt je v tak mizerném stavu. Dokážeme dopravit lidi na MČsíc, ale nedovedeme postavit plachetnici, která by se mohla vznést. Leslie mi pĜipadá dokonalá jako mikrochip – a taky za mČ sama udČlala všechno, aby mČ vyprostila z trosek mých financí. Našla advokáta, s jehož pomocí uhájila v mém životČ potĜebný klid. Volala mi ochablým hlasem: „Nemohl bys ke mnČ pĜijít?“ Znal jsem pravidla, sám sem je stanovil, ale pĜesto bylo tČžké ji odmítnout, i telefonicky. „Cítím se hroznČ. Mám závratČ a je mi zle. PĜijć - 10 -
si mČ léþit!“ Musel jsem zamknout do skĜínČ tu þást svého já, které jí chtČlo pĜispČchat na pomoc. „NemĤžu. Mám dnes veþer nČjakou schĤzku. Ale pĜijdu zítra, jestli chceš.“ „Ty máš schĤzku? Ty si pĤjdeš na schĤzku, když mnČ je zle a potĜebuju tČ mít vedle sebe? Tomu nemĤžu uvČĜit...“ Proþ jí mám všechno znova opakovat! Naše pĜátelství je pĜece bez vlastnických nárokĤ na druhého, otevĜené, založené na vzájemné svobodČ vzdálit se od partnera, kdykoli oba budeme chtít, aĢ máme dĤvod nebo ne. Teć jsem se vydČsil. V Los Angeles jsem se už tak dávno nevidČl se žádnou jinou ženou, že jsem najednou mČl pocit, jako bychom sklouzávali do samozĜejmého manželství a pĜitom zapomínali, že potĜebujeme být chvílemi každý sám, stejnČ jako jindy spolu. To by pĜece byl osudný omyl! Nedovolím, aby si mČ nČkdo pĜivlastĖoval, nikdy a za žádných okolností! Zeptala se mČ, jak se dotyþná jmenuje, vyþetla mi, že by snad ta Deborah mohla pochopit, že když je jí, Leslie, tak špatnČ... Žárlila! S pláþem mi vyþítala: „ýert vem vaši svobodu, pane Richarde Bachu! DĜu se jako blázen, abych tČ zachránila pĜed finanþní katastrofou, nemĤžu spát starostmi, jestli jsem náhodou neopomnČla nČjaký nezbytný krok... jen abych tČ zachránila... protože mi na tobČ tolik záleží... jsem ze všeho utahaná, že sotva stojím na nohou, a ty ke mnČ nepĜijdeš, když tČ potĜebuju, protože máš rande s nČjakou Deborah, kterou ani poĜádnČ neznáš, nebo ti snad ztČlesĖuje nČjaký ztracený princip?“ Promluvil jsem k ní metrovými zdmi z masivní oceli: „Máš pravdu.“ Telefon zĤstal dlouho nČmý. Potom se ozvala jiným hlasem. Žárlivost i úzkost z nČj zmizely, už byla klidná a tichá. „Na shledanou, Richarde. MČj se hezky na té schĤzce.“ A zatímco jsem jí dČkoval za pochopení, zavČsila. Druhý den ani další nebrala telefon. TĜetí den mi od ní pĜišel dopis: StĜeda v noci 12.21 Nejmilejší Richarde, je moc tČžké se rozhodnout, jak a odkud zaþít. PĜemýšlela jsem o tom, dlouho a opravdu vážnČ, a snažila jsem se najít nejlepší z mnoha možností... - 11 -
Nakonec jsem pĜišla na takový nápad, hudební metaforu, s jejíž pomocí jsem dokázala myslet jasnČ a dospČt alespoĖ k pochopení, ne-li k uspokojení, a ráda bych se o ni s tebou rozdČlila. Tak to se mnou, prosím tČ, chvilku vydrž, protože si udČláme ještČ jednu spoleþnou hodinu hudby. NejbČžnČjší formou užívanou pro velká klasická díla je sonátová forma. Je základem skoro všech symfonií a koncertĤ. Skládá se ze tĜí hlavních þástí: expozice neboli zahájení, v níž se pĜedkládají drobné nápady, témata, útržky a kousky a navzájem se pĜedstavují, rozvedení, v nČmž jsou tyto drobné nápady a motivy co nejplnČji využity, rozšíĜeny, þasto pĜecházejí z dur (šĢastných tónin) do moll (nešĢastných tónin) a zase zpátky a rozvíjejí se a splétají do vČtší složitosti, až se z nich nakonec vyloupne rekapitulace, v níž pĜijde vyznČní, nádherný výraz plné a bohaté zralosti, k níž drobné nápady dospČly bČhem procesu rozvíjení. MĤžeš se ptát, co má tohle spoleþného s tebou, pokud jsi to už sám neuhodl. Vidím nás oba uvízlé ve stadiu zahájení, které nebere konce. Zpoþátku bylo skuteþné a pĜinášelo nám niþím nezkalenou slast. PatĜí to i k takovému vztahu, v nČmž ze sebe vydáváš to nejlepší: jsi zábavný, okouzlující, vzrušený i vzrušující, zajímavý i zaujatý. Je to období, kdy se cítíš nejlíp a zároveĖ jsi nejvíc k pomilování, protože nepociĢuješ potĜebu se vČþnČ bránit, takže tvoje partnerka mĤže nČžnČ hýþkat vĜelou lidskou bytost, a ne obrovský kaktus. Je to þas slasti pro oba a není divu, že máš zaþátky rád tolik, až se snažíš prožít celý život jako jejich nekoneþnou Ĝadu. Ale zaþátky nelze prodlužovat do nekoneþna: prostČ nemohou znovu a znovu opakovanČ vyjadĜovat samy sebe. Musí se pohnout dál a rozvinout se – anebo zemĜít nudou. Tak to není, tvrdíš ty. Musíš odcházet, hledat zmČnu, nové lidi, nová místa, aby ses mohl vracet ke svému vztahu, jako by byl nový, musíš mít neustále nové zaþátky. Pohnuli jsme se spolu dál, ale jen k prodlužované ĜadČ nových zahájení. NČkterá byla zavinČna nezbytnými praktickými odlouþeními, která však byla pro lidi, kteĜí jsou si blízcí jako my dva, zbyteþnČ drsná a krutá. NČkterá sis vČdomČ zaĜídil, jen aby sis vypracoval ještČ víc pĜíležitostí, pĜi nichž ses mohl vracet k novosti, po níž tolik tou- 12 -
žíš. Provedení je pro tebe evidentnČ þástí, o níž nechceš slyšet. NeboĢ pĜitom bys tĜeba mohl pĜijít na to, že máš nanejvýš sbírku velice omezených nápadĤ, které se v praxi neuplatní, aĢ do nich vložíš sebevíc tvĤrþí energie, anebo – a to pro tebe bude ještČ horší –, že v sobČ nosíš cosi slavného, jakousi symfonii, a v tom pĜípadČ tČ þeká práce: hlubiny musí být zmČĜeny olovnicí a samostatná vlákna navzájem setkána v jedinou látku, aby lépe hlásala svou vlastní i vzájemnou slávu. Jsem pĜesvČdþena, že tato situace odpovídá oné fázi psaní, v níž se neúprosnČ ukáže, že je nutno opustit základní pĜedbČžnou pĜedstavu o nČjaké knize, anebo že to není možné. NepochybnČ jsme zašli dále, než jsi mohl mít v úmyslu. A zastavili jsme se notný kus cesty pĜed okamžikem, kdy jsi podle mých pĜedstav mČl podniknout naše další logické a bájeþné kroky. Sledovala jsem, jak se v tobČ vývoj neustále zastavuje, a zaþala jsem vČĜit, že se nikdy nevzmĤžeme na víc než na pár sporadických pokusĤ využít celý náš potenciál pro uþení, naši úžasnou podobnost zájmĤ, i kdybychom na to mČli bĤhvíkolik let – protože spolu nikdy nebudeme trávit þas bez pĜerušování. A tak rĤst, který tak vysoko ceníme a o nČmž víme, že je možný, se nakonec stává nemožným. Oba máme vizi þehosi bájeþného, co nás þeká. PĜesto se k tomu nedokážeme odsud dostat. Narážím na neproniknutelnou hradbu obranných postavení a ty máš pocit, že musíš stavČt neustále další a další. Toužím po bohatosti a plnosti dalšího rozvíjení, a ty budeš vždycky, když budeme spolu, hledat nové a nové cestiþky, jak pĜed ním uniknout. Oba se momentálnČ cítíme do morku kosti zklamáni; ty se nedokážeš vrátit, já nedokážu vykroþit vpĜed, neustále nás tíží pocit zápasu a nad vymezeným þasem, který nám poskytuješ, visí mraky a temné stíny. Neustále pociĢovat, jak se bráníš mnČ i rĤstu þehosi bájeþného, o þem jsem už psala, jako by na tom i na mnČ bylo nČco hrozného – zakoušet na vlastní kĤži, jaké nejrĤznČjší podoby tato vzdorná obrana na sebe bere, a nČkdy jsou velmi kruté – to mi þasto pĤsobí bolest, jednou krutČjší a jindy mírnČjší. Zaznamenávala jsem si, jak jsme spolu trávili þas, a dlouho a poctivČ jsem nad svými zápisky uvažovala. Rozesmutnily mČ, ba dokonce šokovaly, ale nakonec mi to po- 13 -
mohlo, abych se dokázala podívat pravdČ do oþí. Vracím se v duchu ke dnĤm na zaþátku þervence a k následujícím sedmi týdnĤm a vidím v nich jediné naše šĢastné období. To bylo zahájení, a bylo krásné. Potom následovala odlouþení s bolestnými a pro mČ nevysvČtlitelnými náhlými odjezdy – a stejnČ bolestivými projevy, s nimiž ses mi po každém návratu vyhýbal a bránil. Být pryþ a každý zvlášĢ, anebo být spolu a každý sám, to je nesnesitelné neštČstí. Pozoruji, že se ze mne stal tvor, který hodnČ pláþe, tvor, který dokonce musí hodnČ plakat, jelikož – skoro se mi zdá – soucit je nutný dĜív, než je možná laskavost. A já dobĜe vím, že jsem v životČ ještČ nedospČla tak daleko, abych se dokázala chovat jako soucitná osoba. Když mi bylo Ĝeþeno, v okamžiku krize, kdy jsem potĜebovala pomoc, že odvolání schĤzky „pro tebe nepĜichází v úvahu“, dopadla na mČ plnou vahou pravda a rozdrtila mČ jako lavina. Když se podívám skuteþnosti do oþí se vší vážností, jíž jsem schopna, vidím, že takhle nemĤžu dál, i kdybych si to pĜála sebevíc; už se nedokážu dál pĜizpĤsobovat. Doufám, že v mých slovech nebudeš hledat porušení vzájemné dohody, ale další v ĜadČ mnoha, mnoha zakonþení, kterou jsi sám zahájil. Oba víme, alespoĖ jak si myslím, že to tak musí být. Musím se smíĜit s tím, že moje snaha dát ti poznat radosti, jaké þlovČk zakouší, když mu na nČkom záleží, naprosto ztroskotala. Richarde, mĤj drahý pĜíteli, snažím se ti také všechno sdČlit jemnČ, ba pĜímo nČžnČ a s láskou. A jemné tóny nemaskují hnČv, který se pod nimi skrývá: jsou opravdové. Nikoho neobviĖuju, nikomu nepĜiþítám vinu ani na nikom nehledám chyby. ProstČ se snažím všechno pochopit a utišit bolest. Prohlašuji, co jsem byla donucena pĜijmout – že my dva nikdy nepoznáme žádné rozvinutí, a tím ménČ slavné vrcholné vyjádĜení vztahu, který dozrál a plnČ rozkvetl. MČla jsem a poĜád ještČ mám pocit, že jestli nČco v mém životČ stálo za to, abych se vzdala zavedených stereotypĤ a pĜekroþila všechny známé meze, tak to byl vztah nás dvou. Snažila jsem se jej udržovat pĜi životČ tak dlouho, že bych se snad mohla právem cítit pokoĜena. Ale já jsem naopak na sebe pyšná a mám radost, že jsem rozpoznala vzácnou a nádhernou pĜíležitost jaké se nám dostalo, dokud jsme ji ještČ mČli, a obČtovala jsem jí, v nejvyšším a nejþistším - 14 -
smyslu, všechno, jen abych ji pro nás uchovala. Ale utČšuju se následující myšlenkou. V dČsném okamžiku konce mohu þestnČ prohlásit, že nevím už o niþem, co bych ještČ mohla udČlat, abych nás oba dovedla do krásné budoucnosti, kterou jsme mohli mít. Navzdory bolesti jsem šĢastná, že jsem tČ poznala tak mimoĜádnČ dĤvČrnČ a vždycky budu s láskou vzpomínat na chvíle, které jsme spolu prožili. Díky tobČ jsem vyrostla a mnohému jsem se od tebe nauþila, ale zároveĖ dobĜe vím, že jsem pro tebe také udČlala mnoho dobrého a dĤležitého. Protože jsme se dotýkali jeden druhého, stali se z nás obou lepší lidské bytosti. Na této kĜižovatce, kdy je už pozdČ a rozcházíme se, mČ napadá, že by nám tĜeba pomohla i jedna metafora ze šachu. Šach je hra, v níž má každý hráþ svĤj vlastní cíl, a to hned na zaþátku, kdy vyrazí proti soupeĜi; uprostĜed partie, v jejímž prĤbČhu se zápas rozvine a nabude na intenzitČ a obČ strany ztrácejí pozice a figury, a zakonþení, pĜi nČmž jeden hráþ vláká soupeĜe do pasti a úplnČ ho ochromí. Myslím, že život vidíš jako šachovou partii; já v životČ vidím sonátu. A kvĤli tČmto rozdílĤm je ztracen král i královna a píseĖ musí zmlknout. PoĜád jsem tvá pĜítelkynČ a vím, že ty jsi mĤj pĜítel. Posílám ti tyto Ĝádky se srdcem pĜekypujícím hlubokou a nČžnou láskou a vysokým mínČním, jaké o tobČ mám, jak sám dobĜe víš, ale zároveĖ plna hlubokého žalu, že pĜíležitost slibující tolik nadČje, natolik vzácná a tak krásná, musela zĤstat nevyužita. Leslie ZĤstal jsem stát u okna, zíral jsem do prázdna a v hlavČ mi huþelo. Mýlí se, ovšem že se mýlí. Ta ženská nechápe, ani kdo jsem, ani jak uvažuju. Její chyba, ulevil jsem si v duchu. Potom jsem dopis zmaþkal a zahodil. Uplynula hodina; za oknem se nic nezmČnilo. Proþ si lžu do kapsy, ptal jsem se v duchu sám sebe. Má pravdu a já vím, že má, i když si to nikdy nepĜiznám, a nikdy na ni znovu nepomyslím. Ty její Ĝeþi o symfonii a o šachu... jak to, že jsem na to nepĜišel - 15 -
sám? Odjakživa jsem pĜece tak zatracenČ inteligentní na všechno kromČ daní, vidČl jsem do vČcí mnohem hloubČji než všichni ostatní, kteĜí kdy žili na svČtČ. Jak je tedy možné, že já ty vČci nechápu, kdežto ona ano? Že bych nebyl tak bystrý jako ona? Ale když už je tak chytrá, kde má svĤj systém, štít, který ji chrání pĜed bolestí? Já mám svou perfek... ýert vem tvou perfektní ženu! StejnČ je to jen pČtimetrákový páv, kterého sis sám vymyslel a vyzdobil prazvláštními barvami falešného peĜí pĜilepeného na kĜídlech, která se stejnČ nedokážou vznést a létat! Dokáže nejvýš pobíhat po zemi a mávat kĜídly, vĜeštČt místo zpČvu, ale nikdy se nevznese. DČsíš se manželství, tak je to, a víš vĤbec, že ses oženil s tímhle monstrem? PĜedstavil jsem si svatební fotografii v albu, na které stojím vedle šestimetrového páva, a musel jsem uznat, že ta pĜedstava odpovídá skuteþnosti. Oženil jsem se s pĜedstavou, která je špatná. Ale co omezování mé svobody? ZĤstanu-li u Leslie, zaþnu se nudit! PĜibližnČ v té chvíli jsem se vnitĜnČ rozpoltil ve dvČ rozdílné bytosti: já, které tak dlouho Ĝídilo bČh mého života, a neznámého cizince, který je pĜišel zniþit. A hned se dal do vyþítání: Nuda je, ty lumpe, to nejmenší, co tČ trápí. Horší bude, že je chytĜejší než ty, a vyzná se v konþinách, k nimž se neodvážíš ani pĜiblížit. Jestli v sobČ, drahý Richarde, nenajdeš alespoĖ špetku zdravého rozumu a nevyužiješ pĜíležitosti, která se ti nabízí, mĤžeš si až do smrti jalovČ zahrávat s tou tvou zabČhanou fikcí perfektní ženy a nakonec stejnČ zajdeš i s ní na samotu. Leslie Parrishová se ti nabízí jako pĜíležitost tisíckrát cennČjší než nČjaká pozemská Ĝíše, ale ty jsi z ní k smrti vydČšený, protože je chytĜejší než ty, ale ona zĤstane chytĜejší, i když se na ni vykašleš! Tak, prosím tČ, neváhej a udČlej totéž, co dČláš vždycky: Uteþ na letištČ, nastartuj letadlo a vznes se do noci. Vznášej se, vznášej! Najdi si nČjakou milou holku s cigaretou v jedné ruce a sklenicí rumu ve druhé a sleduj, jak tČ zneužije jako odrazový mĤstek k nČþemu lepšímu, než je to, pĜed þím chceš dnes veþer utéct. Jen si uteþ, ty pitomej zbabČlþe. Uteþ, aby ses mČ zbavil. PĜíštČ mČ uvidíš až v den své smrti a pak mi tĜeba povíš, jaké to bylo poté, co jsi spálil jediný - 16 -
most... Ale jednu vČc jsem nikdy neudČlal, moje milá Leslie – nikdy jsem nelhal, nepodvádČl ani nešvindloval; žil jsem s tebou jenom to, o þem jsem byl bezpeþnČ pĜesvČdþen, pĜesnČ jak jsem ti slíbil. A když na to už nemĤžeš pĜistoupit, nedá se nic dČlat. Škoda, žes mi nemohla všechno Ĝíct trochu dĜív a ušetĜit nás oba tohoto trápení. Už dlouho jsem si pohrával s myšlenkou, že bych utekl nČkam, kde mČ neznají, a tam žil pod zmČnČným jménem, tĜeba jako pan Sanders. Ale toužil jsem po tom doopravdy? To má být tvoje nejhlubší pravda? zeptala by se urþitČ. Ne. Sedl jsem si na podlahu a opĜel se o stČnu. Ne, Leslie, tohle není moje nejhlubší pravda. Moje nejhlubší pravda praví, že se musím ještČ moc a moc uþit, než dokážu milovat nČkoho jiného. Moje nejhlubší pravda praví, že moje pĜedstava perfektní ženy je pĜinejlepším dobrá na trochu Ĝeþí nebo sexu – a to jsou pomíjivé záležitosti vhodné k tomu, abych na chvíli zahnal pocit osamČlosti. Když jsem byl mladý kluk a tenkrát, když jsem nechal toho pouĢového létání, jsem vČdČl, co je pravda a co bych mČl udČlat: najít si celoživotní partnerku, jejíž duše by byla polovinou mého já, andČla vtČleného do ženy, s níž bych se uþil a kterou bych miloval. Jedinou ženu, která ze mČ vymete peklo a pĜimČje mČ, abych se zmČnil, dorostl a zvítČzil tam, kde bych jinak zase utekl sám pĜed sebou. Cesta se pĜede mnou rozdvojila v rozcestí. DvČ budoucnosti znamenaly dva rozdílné životy: Leslie Parrishová, anebo moje až pĜíliš pohodlná pĜedstava perfektní ženy. Vyber si, Richarde. Venku nastává noc. Tak kterou?... „Haló?“ Hlas jí skoro zanikal v rámusu kytar a bubnĤ. „Leslie, jsi to ty? Tady je Richard. Vím, že je pozdČ, ale mohla by sis se mnou chvilku povídat?“ Chvíli bylo slyšet jen ryk hudby. Už jsem si zaþínal zoufat, že Leslie definitivnČ ztratila zájem o takové mužské, jako jsem já. „Okamžik,“ ozvala se, „jen ztlumím hudbu. Tanþila jsem.“ „Tak tČ teda zdravím. Dostal jsem tvĤj dopis.“ - 17 -
„PotĜebovala jsem se zbavit té neustálé bolesti. OtevĜené svazky pro mČ asi nejsou. NejdĜív jsem mČla pocit, že je nám spolu moc dobĜe. Ale pak jsem si musela Ĝíct, že nemá cenu dát se rozdírat kvĤli lidem, které þlovČk ani nezná, nebo kvĤli nČjakým abstraktním principĤm. ProstČ to nešlo dál.“ „A proþ myslíš, že to nešlo dál?“ „Mívala jsem koþku,“ odpovČdČla Leslie. „Jmenovala se Ambra. Byla to veliká a chlupatá perská koþka. Trávily jsme spolu každou minutu, když jsem byla doma. ObČdvala zároveĖ se mnou, sedávaly jsme spoleþnČ a poslouchaly hudbu a v noci mi spávala na rameni. Ale potom mČla koĢata. VČnovala jim všechen þas i lásku a od té doby jsme si už nikdy nebyly tak blízké.“ „Hloubka dĤvČrnosti, kterou sdílíme s nČkým jiným, je tedy nepĜímo úmČrná poþtu tČch druhých, s nimiž jsme se v životČ setkali?“ zeptal jsem se. Ale okamžitČ jsem se lekl, aby v tom nehledala výsmČch. „Myslíš, že my dva bychom se mČli vČnovat výhradnČ jeden druhému?“ „Ovšem. SmiĜovala jsem se s tou spoustou tvých milenek, aspoĖ zpoþátku. Když jsi byl pryþ, mohl sis klidnČ dČlat, cos chtČl. Ale když se objevila Deborah, DeboĜin princip, jak jsi Ĝíkal, najednou jsem si uvČdomila, že zaþínáš stČhovat svĤj harém sem na Západ a chceš mČ do nČj zaĜadit. Ale to já nechci, Richarde! Víš, co jsem se od tebe nauþila? Nauþila jsem se rozeznávat, co je možné, a co není, a proto teć musím hájit, co jsme spoleþnČ získali. Chci být nesmírnČ blízká þlovČku, kterého obdivuju, uctívám a miluju a který má vĤþi mnČ stejné pocity. Buć tohle, anebo nic. UvČdomila jsem si, že každý hledáme nČco jiného. Ty chceš nČco jiného než já.“ „A co podle tebe vlastnČ chci?“ „PĜesnČ to, co máš. Spoustu žen, které znáš jen povrchnČ a na nichž ti ani moc nezáleží. Povrchní flirtování, vzájemné úsluhy, všechno bez šance na lásku. Tak si osobnČ pĜedstavuju peklo. Peklo je místo, doba, vČdomí, Richarde, kde není láska. HrĤza! MČ z toho laskavČ vynech.“ Mluvila, jako bychom se oba už nezvratnČ rozhodli. Jako by mizela poslední nadČje na zmČnu názorĤ. Nežádala nic; jen mi sdČlovala - 18 -
svou nejhlubší pravdu a dobĜe vČdČla, že s ní nebudu souhlasit. „Leslie, bál jsem se jen jedné vČci, že jsme si zaþínali jeden druhého pĜivlastĖovat. Svoboda je pro mČ stejnČ dĤležitá jako...“ „Svoboda k þemu?“ odsekla. „Svoboda vyhnout se dĤvČrnosti, nebýt si blízký? Svoboda nemilovat? Svoboda utíkat se pĜed radostí do tČkání a nudy? Máš pravdu... kdybychom zĤstali spolu, tak bych u tebe takovouhle svobodu nerada vidČla.“ Její hlas byl stĜíbrný ĜetČz, kterým mČ prudce švihala. PodČkoval jsem, že mČ pouþila o pravdČ, kterou jsem pĜedtím neznal. Leslie pokraþovala: „Vždycky jsem si Ĝíkala, že jeden þlovČk plus jeden þlovČk, jsou-li to ti praví, si mohou navzájem dát nekoneþno! Jenže až pĜíliš þasto stahuje jeden druhého dolĤ, jeden se chce vznést vzhĤru jako balón, ale druhý ho tíží jako mrtvá pĜítČž. PĜesto jsem si odjakživa kladla otázku, jaké by to asi bylo, kdyby se oba, muž i žena, chtČli spoleþnČ vznést jako dva balóny!“ „Znáš nČjaké podobné dvojice?“ „Skoro žádné.“ „Kolik asi?“ „DvČ tĜi.“ „Já neznám ani jedinou,“ namítl jsem. „VlastnČ... možná jednu. V celé té spoustČ lidí, které znám, jediné šĢastné manželství. Ostatní jsou... taková, že si buć užívá žena a muž je mrtvá pĜítČž, anebo naopak, nebo visí jeden druhému na krku jako kámen. Dvojice spoleþnČ se vznášejících balónĤ jsou nesmírnČ vzácné.“ „Když už jsme takoví, jací jsme, tím starým stylem se nikam nemĤžeme dostat. Já to ani nechci. NejdĜív jsem se pokoušela, když jsi býval pryþ, chodit s jinými muži, abych se pĜesvČdþila, jestli si dokážu najít perfektního muže, který by se stal protiváhou tvé perfektní ženy. Ale nešlo to. Všechno byla je nuda, nuda, samá nuda. Pitomé mrhání þasem.“ „A jak bychom se tedy podle tebe mČli zmČnit?“ „Navrhuji, abychom se pokusili o výluþný milostný vztah nás dvou, jen mezi tebou a mnou. Abychom mČli možnost pĜesvČdþit se, jestli jsme dvojice vznášejících se balónĤ.“ „Ale vždyĢ jsme, Leslie, každý úplnČ jiný.“ - 19 -
„Jsme jiní a pĜitom stejní. VždyĢ jsi byl pĜesvČdþen, že by sis nemČl co Ĝíct se ženou, která se bojí létat v letadle. A já jsem si nedovedla pĜedstavit, že bych dokázala trávit þas s mužem, který nemiluje hudbu. Co když právČ v té odlišnosti je výhoda? Když jsme každý jiný, mĤžeme si pĜece navzájem otvírat svČty a navzájem se obdarovávat svou láskou a vlastním vzrušením!“ „Musíme si všechno rozmyslet,“ soukal jsem ze sebe. „Oba za sebou máme manželství a všelijaká polomanželství a všechny ty vztahy na nás obou zanechaly jizvy. Nesmíme se dopustit znovu starých chyb, to jsme si pĜece slíbili. Myslíš, že bychom nemohli žít spolu nČjak jinak... než se zase pokusit o manželství?“ „Navrhni nČco sám.“ „MnČ se docela líbilo, jak to mezi námi bylo.“ „Ale to je málo. Dokážu být šĢastnČjší, než jsme byli takhle spolu, když jsem sama, a ani pĜitom nemusím poslouchat tvoje smČšné záminky k útČkĤm, k tomu, abys mČ od sebe odstrkoval, nebo si stavČl hradbiþky, abych ti nemohla lézt do soukromí. Buć budu tvoje jediná milenka, anebo se s tebou nebudu vĤbec milovat. Zkoušela jsem ty tvoje poloviþatosti, ale nejde to – mnČ aspoĖ ne.“ „Ale když manželství má tolik vad...“ „Nesnáším manželství jako ty, Richarde, jakmile lidi otupuje, nutí je podvádČt, nebo je zavírá do klece. Vyhýbám se mu ostatnČ déle než ty; rozvedla jsem se už pĜed šestnácti lety. Ale liším se od tebe pĜesvČdþením, že existuje jiný druh manželství, které nám dá víc svobody, než kolik jí mĤžeme zažít každý ve své samotČ. Asi to sotva pochopíš, ale já jsem pĜesvČdþena, že z nás dvou by mohla být takováto dvojice. JeštČ pĜed hodinou bych byla tvrdila, že k tomu nemáme sebemenší šanci. Nenapadlo by mČ, že bys mohl zavolat.“ „Ale prosím tČ, nedČlej se, dobĜe jsi vČdČla, že zavolám.“ „NevČdČla. Jen jsem si byla jista, že mĤj dopis zahodíš, skoþíš do letadla a nČkam odletíš.“ Zase jsem si uvČdomil, že snad musí þíst moje myšlenky. Nahlas jsem Ĝekl: „PĜece si nemyslíš, že bych zmizel bez rozlouþení, kdybych vČdČl, že se na mČ zlobíš?“ „Ale já se na tebe, Richarde, opravdu nezlobím. Vzteklá a otráve- 20 -
ná jsem byla jen tuhle veþer. To mnČ bylo smutno a breþela jsem. Ale za chvilku jsem pĜestala a dlouho jsem o tobČ pĜemýšlela. Nakonec jsem si uvČdomila, že jsi pro mČ ten nejlepší þlovČk, ale že se musíš zmČnit a musíš to udČlat sám a nikdo ti s tím nemĤže pomoct. Jak bych se na tebe mohla zlobit, když vím, že se opravdu snažíš, jak mĤžeš?“ Cítil jsem, jak mi obliþej zaplavuje vlna horka. Takhle si kvĤli mnČ láme hlavu, a s takovou láskou! „Ale co když se nesnažím, jak mĤžu?“ „V tom pĜípadČ se na tebe zlobím!“ „Nemohli bychom tedy sepsat vzájemnou smlouvu, nemohli bychom uzavĜít naprosto jednoznaþnou a podrobnou dohodu o tom, jaké zmČny pĜesnČ chceme?“ „Tohle nechápu, Richarde. PĜipadá mi, že si na nČco hraješ a ještČ si kvĤli tomu pĜipadáš dČsnČ dĤležitČ. Hraješ si a odĜíkáváš litanie svých obehraných frází a stavíš si staré hradbiþky. Už jich mám dost. Nechci už poslouchat, že se pĜede mnou musíš bránit a tak dále. Ale když se mČ bojíš, tak se nedá nic dČlat. Rozešla jsem se s tebou a nic ti nebudu vyþítat. ZĤstaneme kamarády, O. K.?“ Kdybych si v té chvíli dovolil promluvit o tom, co jsem cítil, byl bych jí Ĝekl, že ji miluju. Místo toho jsem se zeptal: „Ale ty se taky snažíš, jak mĤžeš, vić?“ „SamozĜejmČ.“ „NepĜipadá ti divné, že bychom zrovna my dva mČli být výjimkou, potvrzující, že dĤvČrný vztah je v praxi možný? Že bychom na sebe nekĜiþeli, nepráskali dveĜmi, neztráceli k sobČ navzájem úctu, nezaþali všechno považovat za samozĜejmé, nepodlehli nudČ?“ „Copak se sám nepovažuješ za výjimeþnou osobnost? Copak za ni nepovažuješ i mČ?“ „Jsme jiní než všichni ostatní lidé, které jsem v životČ potkal.“ „Jestli se na tebe rozzlobím, tak mi vĤbec nepĜijde divné, když na tebe budu kĜiþet a budu ti práskat dveĜmi pĜed nosem. Lecos po tobČ hodím, jestli mČ rozþílíš ještČ víc. Ale to všechno neznamená, že bych tČ nemilovala. Jenže ty to nechápeš, vić?“ „VĤbec ne. VždyĢ pĜece neexistuje problém, který bychom nemohli vyĜešit klidnou, rozumnou výmČnou názorĤ. Když se neshod- 21 -
neme, proþ bych ti nemohl Ĝíct, podívej, Leslie, nesouhlasím s tebou, a to z tČch a tČch dĤvodĤ. A ty tĜeba mĤžeš odpovČdČt, ano Richarde, máš pravdu, pĜesvČdþil jsi mČ, tvĤj názor je lepší. A tím to konþí. Není tĜeba zametat stĜepy nádobí ani opravovat vyvrácené dveĜe.“ „Ale þlovČk zaþne kĜiþet, když dostane strach. Já napĜíklad, když mám pocit, že neposloucháš, co ti Ĝíkám. Možná že posloucháš slova, ale pĜitom mi nerozumíš, a tak se bojím, abys neudČlal nČco, þím bys nám obČma ublížil, a tak ti všechno musím Ĝíci nahlas tak, abys mČ uslyšel a pochopil!“ „Chceš Ĝíct, že když budu poslouchat, co mi Ĝíkáš, nebudeš muset kĜiþet?“ „ZĜejmČ ne, a i kdyby, tak bude konflikt za pár minut za námi. Dostanu to ze sebe, a hotovo, uklidním se.“ Potom jsme se ještČ chvíli dohadovali o mých hradbiþkách, jimiž se jí bráním, emocích a podobných vČcech. Potom Leslie Ĝekla: „Bude se mi po tobČ taky stýskat. Richarde, jak mĤžeš nČkoho nutit, aby se díval za roh, když k nČmu ještČ nedošel? Jediný život, který stojí za to, je kouzelný život, a tohle, co spolu prožíváme, pĜece kouzelné je! Nevím, co bych dala za to, abys pochopil, co bychom mohli mít...“ Odmlþela se a po chvíli se zeptala: „Ale pro tebe neexistuje nic, co nevidíš, vić? Ani když to vidím já a stojím pĜitom vedle tebe.“ Hlas jí znČl unavenČ a rezignovanČ. ZĜejmČ se chystala zavČsit. Do smrti se nedozvím, jestli se to stalo tím, že jsem byl unavený a vydČšený. Bez pĜedcházejícího varování ve mnČ nČco prasklo, v hlavČ se mi cosi uvolnilo, ale nebyl to šĢastný pocit. RICHARDE! kĜiþelo to na mČ. CO TO DċLÁŠ? ZBLÁZNIL SES NEBO TI PěESKOýILO? VždyĢ jde o tebe a celou tvou budoucnost, a jestli se to zvrtne, tak z tebe bude ZOMBIE, živá mrtvola, budeš jen bezmocnČ sledovat þas, dokud se sám nezabiješ! VždyĢ si pĜed ní devČt hodin telefonicky na nČco hraješ. PROý SI MYSLÍŠ, ŽE VģBEC JSI NA TÉHLE PLANETċ? SNAD ABYS LÍTAL V LETADLECH? Jsi tady pĜece proto, aby ses, ty nafoukanej blbþe, pouþil o LÁSCE! Ona je tvoje jediná uþitelka a bČhem pČtadvaceti vteĜin zavČsí a už ji v životČ neuvidíš! PROMLUV, ty idiote! „Leslie, máš pravdu. Mýlil jsem se. Chci se zmČnit. Vyzkoušeli - 22 -
jsme spolu spoustu cestiþek a ani jedna nevedla k cíli. Pojć teć zkusit tu tvou. Konec perfektní ženy, žádné hradbiþky, abys ke mnČ nemohla. Jen ty a já, my dva. AĢ se dČje, co se dČje.“ Po delším mlþení se zeptala: „Víš jistČ, že Ĝíkáš, co si myslíš?“ „Naprosto jistČ. A nemohli bychom si o tom radČji popovídat osobnČ?“ „SamozĜejmČ, staþí, když zavČsíš a pĜijdeš ke mnČ. Je þas na snídani.“ „O. K., miláþku. Ahoj.“ Když zavČsila, Ĝekl jsem do hluchého telefonu: „Miluju tČ, Leslie Parrishová.“ Leslie se navzdory strachu uþila létat. Hollywood jsme zanechali þtyĜi sta mil za západním obzorem, mĤj dĤm na FloridČ byl prodán a žili jsme spolu v obytném voze zaparkovaném nČkde uprostĜed nekoneþných arizonských hor a plání porostlých šalvČjí. Hned vedle parkovištČ zaþínala travnatá plocha letištČ pro vČtronČ. Slíbil jsem Leslie, že se pokusím nauþit, jak jí být co nejblíže a neschovávat se za hradbiþkami obav a nedĤvČry. Obytný vĤz uprostĜed pouštČ byl mĤj nápad. Jak se lidé mohou rychleji otevĜít jeden druhému, než když musejí intenzivnČ sdílet všechny intimity? Nuda v životČ nepochází z toho, že by si lidé byli vzdáleni tČlesnČ, ale že se navzájem vzdalují duševnČ a duchovnČ. A Leslie Parrishová, která se ještČ pĜed nedávnem nezvladatelnČ bála letadel, se u mČ uþila létat. NČkdy se mi mstila mlþením. Jindy schválnČ plýtvala pĜi sprchování vodou, jelikož dobĜe vČdČla, že každou kapku musím do nádrží obytného vozu dopravit z mČsta. Ležel jsem a þetl. A najednou v ní všechno vybuchlo. Rozbíjela láhve a zavaĜovací sklenice o dĜevČné obložení stČn, vzduchem lítaly kartáþe a fény. TY ZATRACENEJ HAJZLE! NENÁVIDÍM Tċ! UŽ Tċ NECHCI ANI VIDċT! ON SI KLIDNċ LEŽÍ A Mċ NECHÁ MÁLEM UMěÍT NA ÚPAL; PROTOŽE SE MU V TOM HORKU DěU S JEHO PITOMÝM VċTRONċM! KLIDNċ BY Mċ NECHAL UMěÍT, JEMU JE TO JEDNO! KOUKEJ ODTUD VYPADNOUT, PANE RICHARDE BACHU, A DEJ MI UŽ KONEýNċ JEDNOU POKOJ, TY SOBECKÝ... PRASE! Takhle se mnou v životČ nikdo nemluvil, nikdo se tak pĜed mýma oþima ne- 23 -
choval. V prvním hnutí bych byl nejradČji utekl. Nikdo pĜece nemá právo takhle na mČ Ĝvát! Vyrazil jsem do pouštČ, ale pak mČ naštČstí napadlo, že opravdu mohla být pĜíliš dlouho na sluníþku. Pochopil jsem, že jsem blázen. Vtom jsem zahlédl drobnou pouštní kytiþku, jaké jsem si pĜedtím nikdy nevšiml. Utrhl jsem ji a zabalil do listu vytrženého ze zápisníku. Když jsem se vrátil, pohladil jsem ji po vlasech a omluvil jsem se. Nereagovala. „PĜinesl jsem ti kytiþku... z pouštČ. Myslíš, že bych ji mČl dát do vody?“ Posadila se a Ĝekla, abych ji dal do hrneþku. Když jsem to udČlal, dodala: „DČkuju ti za kytku, Richarde. A taky za omluvu. A zkus si, prosím tČ, zapamatovat jednu vČc: Nikoho z lidí, jejichž blízkost si chceš v životČ uchovat, neber jako samozĜejmost.“ Bylo nám chvílemi dobĜe, pak jsme se zase hádali nebo propadali smutku k neunesení. Jednoho dne si sbalila své vČci a odešla na zastávku autobusu. Bylo mi smutno, vyþítal jsem si všechno možné. Lehl jsem si ze zoufalství na podlahu vozu a zavĜel oþi. Konec... Ale najednou mi oþi samy zamrkaly a otevĜely se do tmy. „Leslie...“ vydechl jsem podvČdomČ. Ležel jsem na podlaze obytného vozu, sotva jsem popadal dech, a obliþej jsem mČl vlhký slzami. „Jsi O. K.?“ zeptala se. Vstal jsem, pĜitiskl jsem se k ní co nejblíž a pevnČ jsem ji objímal. „Neboj, nechtČla jsem tČ opustit, brouþku. VždyĢ tČ miluju.“ „Leslie, pamatuješ se na mou definici, že spĜíznČné duše životních partnerĤ se vždycky dokonale doplĖují? Jak se tedy takové bytosti mohou vlastnČ hádat? NapĜíklad ty: þasto mČ nechápeš, kĜiþíš na mČ, házíš po mnČ vČci...“ „Ach jo, nČkdy je to hrĤza, žít s filosofem...“ Znovu se ozval daĖový úĜad, který odmítl pĜistoupit na náš návrh, jak vyĜešit problém s nedoplatky. Leslie se neznala vzteky. Cestou zpČt k nám na poušĢ prohlásila, že se radČji stýká s jedovatými chĜestýši, kteĜí jsou aspoĖ poctiví, než s tČmi slizkými lumpy z berĖáku. Do Nevady jsme pĜiletČli úplnČ vyþerpaní, a když jsme koneþnČ - 24 -
dorazili domĤ na poušĢ, našli jsme náš vĤz vykradený: vypáþené dveĜe bezmocnČ visely dokoĜán na stČžejích, na poliþkách nezbyla jediná knížka, zásuvky zely prázdnotou. Všechno, co jsme zanechali ve svém domČ na kolech, zmizelo. Když jsme se rozlouþili s vČcmi, které byly souþástí našeho každodenního života, a když nás pĜešla pomstychtivost, kvĤli níž jsem vykĜikoval, že se okamžitČ vrátím do mČsta a koupím si na ty darebáky pušku, zaþali jsme uvažovat o novém domovČ. Byli jsme už pĜes rok manželé, þert vzal svatební obĜad! Staré obavy mČ už zĜejmČ opustily. Když jsem vzpomínal na svĤj život na FloridČ, pĜipadalo mi, jako by mĤj tehdejší život byl utopencova mrtvola hnijící v Ĝece: spousta penČz, letadel a ženských, ale nulový pokrok v žití. „Vím jistČ, že potĜebujeme dĤm, kde bychom mohli dlouho žít spolu v klidu, míru a samotČ.“ Prudce se ke mnČ obrátila. „To mluvíš o trvalém svazku?“ „JistČ.“ Vstala ze židle, sedla si ke mnČ do tĜícentimetrové vrstvy pouštČ, která se nám usadila na podlaze, a nČžnČ mČ políbila. Po dlouhém mlþení se zeptala: „Máš na mysli nČjaké konkrétní místo?“ PĜikývl jsem. „Jestli proti tomu nic nemáš, tak doufám, že si najdeme nČjaké místo, kde bude mnohem víc vody a mnohem míĖ písku než tady. TĜi mČsíce jsme nedČlali nic jiného, než že jsme poctivČ zkoumali pĜíval katalogĤ inzerujících nemovitosti, všelijakých map a venkovských novin. Potom jsme týdny strávili v letadle hledáním dokonalého místa k bydlení. Nakonec jsme se rozhodli pro Little Applegate Valley v Oregonu. Z vrcholu našeho návrší jsme vidČli na dvacet mil daleko a v tomto okruhu nebyl na dohled skoro žádný jiný dĤm. Domy tam sice byly, ukryté na stráních a mezi stromy, ale my jsme pĜesto mČli blažený pocit klidu a samoty: tady jsme si chtČli postavit dĤm. Zatím jen docela malý, než se vyĜeší ta záležitost s daĖovým úĜadem. Mezitím ubíhaly týdny, mČsíce a roky. ÚĜady si podávaly naši - 25 -
záležitost z ruky do ruky a my jsme mezitím poĜád bydleli v obytném voze. Nakonec jeden losangeleský advokát vymohl Ĝešení: vyhlásím bankrot a vše se urovná podle pĜíslušných zákonĤ. Jednou jsem si pĜi nákupu potravin v obchodČ všiml poþítaþe Apple. Koupil jsem ho a oba jsme se s ním uþili pracovat. Oba jsme zaþínali nČco nového. Mezitím byl dostavČn náš domek. ÚĜady se rozhodly, že v našem okolí vykácejí stromy, aby se tam mohlo stavČt. Leslie se okamžitČ pĜidala k lidem usilujícím o jejich záchranu. NČkdy se spoleþenské aktivitČ vČnovala natolik, až jsem na ni žárlil. Nic mi nebylo lhostejnČjší než snaha pĜesvČdþit úĜady, aby se v nČþem zmČnily. Lidé takovým pokusĤm þasto obČtují celý život, samozĜejmČ marnČ. V podobných pĜípadech nemá vítČzství cenu: pĜinejlepším donutíme byrokraty, aby upustili od nČþeho, do þeho se od samého zaþátku nemČli vĤbec pouštČt. ZmČnily se i naše osobní hierarchie hodnot: zaþali jsme studovat, hlavnČ obory týkající se ochrany pĜírody, ale pĜedevším právo, a zase právo. Zatímco Leslie vedla s místními úĜady svĤj boj o stromy, zniþehonic udeĜil blesk z þistého nebe: daĖový úĜad se po þtyĜech létech prĤtahĤ ozval a rozhodl, že nás pĜipraví o všechno, pĜedevším mČ o autorská práva na mé knihy. Leslie mi u obČda trpČlivČ vysvČtlovala všechny právní pĜedpisy týkající se bankrotu. Tehdy jsme také poprvé narazili na nelidskou stránku poþítaþĤ. Jak nám vzápČtí objasnil situaci náš advokát: „Ten jejich poþítaþ je neproniknutelná hradba. Nedostaneme se pĜes nČj k žádné živé bytosti, která by odpovČdČla na náš dopis, nebo zvedla telefon.“ PĜesto jsme u soudu úĜední cestou ohlásili bankrot. V té chvíli jsem si uvČdomil, že se musíme také vzít, jak to zákon vyžaduje. Na úĜadČ jsme jednali s paní ve stĜedních letech. Když jsme odmítli prstýnky, speciální oddací listy s vyzlacenými iniciálami a všechny podobné vČciþky, madam zaþala otrávenČ bušit do psacího stroje, a když skonþila, prohlásila: „Tady se mnČ laskavČ oba podepište...“ Podepsali jsme se. „Fotograf vás pĜijde na patnáct dolarĤ...“ „Toho vynechte,“ ohradil jsem se. „NepotĜebujeme žádné fotografie.“ - 26 -
„Za kapli je poplatek patnáct dolarĤ...“ „Netoužíme po obĜadu. Po žádném.“ „Netoužíte po žádném obĜadu?“ Podívala se na nás tázavČ, my jsme nereagovali, a tak pokrþila rameny a Ĝekla: „O. K. Prohlašuji vaše manželství za uzavĜené.“ A bylo to. Zákonný sĖatek byl dalším závažným krokem na cestČ od mého starého já. Richard, který nesnášel závazky, se teć právnČ zavázal být Lesliiným mužem. Muž, který pohrdal manželskými svazky, s ní teć byl v oþích zákona svázán. Po svatbČ jsme zajeli navštívit mé rodiþe. Když jsme se ten veþer svlékali v hotelovém pokoji, vyprávČl jsem Leslie, jak jsem se dlouho nemohl zbavit hluboce zakoĜenČné pĜedstavy, že se pĜed ní musím chránit ocelovým pancíĜem nebo úplným brnČním. „Proþ sis mČ držel od tČla tak dlouho? ýeho ses vlastnČ bál?“ „Bál jsem se, že už to nebudu já.“ „JasnČ. PoĜád ty samé hradbiþky. Skoro všichni muži, které jsem v životČ potkala, se krþili za svými hradbiþkami.“ PĜitáhl jsem si ji do postele a dýchl jí do zlatých vlasĤ. „Takové krásné tČlo! Jsi tak... neskuteþnČ nádherná. Jak mĤžeš být moje žena, dokonce manželka? Musím se kvĤli tobČ rozlouþit s další svou pĜedstavou.“ „Proþ by ses mČl louþit s pĜedstavou o mnČ?“ „MČl jsem rozpracovanou hypotézu, vlastnČ skoro už témČĜ hotovou teorii, ale tys mi zarazila další výzkum v terénu: Krásné ženy nemají velký zájem o sex.“ „Hlupáþku, totéž bych mohla tvrdit já o pĜitažlivých mužích. Všechny ženy je obdivují, a proto se v lásce chovají jako stroje a nakonec jsou otrávení.“ „Ale když žena projeví trochu zájmu o nás samé, všechno je okamžitČ jiné.“ „Jaká tedy bude morálka vyplývající z této záležitosti, Richarde?“ „Kde není dĤvČrnost, tam není nejkultivovanČjší sex. Je to tak správné, paní uþitelko?“ „KoneþnČ se z tebe stává moudrý filozof!“ - 27 -
Soud nám povolil zĤstat ještČ nČjakou dobu po vyhlášení bankrotu v našem domku, ale byl nejvyšší þas se odstČhovat z Little Applegate Valley. Leslie mČ pĜed odjezdem utČšovala: „Bankrot a hlavnČ ztráta autorských práv na tvé knížky ti urþitČ pĜipadá jako nezavinČná katastrofa, Richarde, ale my dva pĜece nenaletíme na povrchní zdání.“ Odepsané dluhy, žádné závazky – žádná pouta – právČ jsem dostal novou pĜíležitost dokázat sílu toho nevidČného v sobČ, na nČjž jsem se odjakživa tolik spoléhal, jemuž jsem vždycky tolik vČĜil! Tak zní vesmírný zákon, blesklo mi hlavou: Život nikdy nenechá na holiþkách život. Když zmizely hory Oregonu za obzorem, zašeptal jsem si jako autor na konci knihy: Konec. OdstČhovali jsme se dále na sever a za Lesliiny peníze jsme si pronajali domek. Byl uvnitĜ doslova holý, ale Leslie to komentovala vČtou:„Ani nevíš, jak se mi líbí všechno prosté!“ A nežili jsme si spolu špatnČ. Leslie v obyþejných šatech pracovala v naší mrĖavé kanceláĜi. KoneþnČ totiž nadešel þas, kdy nám právník mohl oznámit, že záležitost mého bankrotu byla zlikvidována a autorská práva na sedm mých knížek budou prodána v dražbČ. Mohl jsem se jí samozĜejmČ zúþastnit, stejnČ jako kdokoli jiný. Leslie se zarytČ pustila do práce a jednoho dne za mnou vybČhla po schodech nahoru, a jak popadala dech, pĜerývanČ ze sebe vyrážela:„Máme je! Máme je! Knížky jsou zase naše!“ PĜitiskl jsem ji pevnČ k sobČ a v duchu jsem jí dČkoval:„JeštČ žes mČla ten skvČlý nápad, nabídnout na zaþátku co nejmíĖ. Já bych se sám neodvážil do dražby vĤbec pustit a oni by tČ jinak byli pĜeplatili tĜeba o desetník!“ PrávČ v té dobČ došlo k menší revoluci v letecké technice. Na trhu se objevila první laciná letadýlka. Za první pĜíbČh, který jsem napsal po smazání starých dluhĤ, jsem dostal tolik, že nám to staþilo na jídlo a mimoĜádnČ lehké letadýlko od firmy Pterodaktyl. Leslie se líbilo už na fotografii v nabídkovém katalogu. Byl jsem rád, když sama létala, i když mČ po pĜistání pĜibČhla pĜivítat. V duchu jsem si Ĝíkal: Celý život jsem hledal tuhle ženu. Potom jsem si - 28 -
sám Ĝekl, že mým posláním je být s ní. Ale mýlil jsem se. Najít ji nebylo cílem mého života, to byla jen rozhodující epizoda. Když jsem ji našel, mohl jsem teprve zaþít žít. Ale co dál? ptal jsem se sám sebe. Co se my dva ještČ spolu nauþíme o lásce? Sám jsem se už tolik zmČnil, a to jsme zaþali teprve nedávno. PĜíbČhy pravé lásky nikdy nekonþí. Zjistit, co nastane, až se šĢastnČ vezmou, se dá pouze tím, že oba partneĜi, kteĜí se k sobČ opravdu hodí, zaþnou žít jen pro sebe. Je v tom – jak jinak – romantika a smyslové rozkoše touhy, která se zamilovala. Ale co dál? Dny a mČsíce neustálých hovorĤ, jimiž doháníte staletí, kdy jste žili každý sám: Co jste tehdy dČlali, co jste si mysleli, co jste se nauþili,jak jste se mČnili? Ale co dál? Jaké máte nejvnitĜnČjší nadČje-sny-pĜání, nejzoufalejší obavy, které se mají naplnit? Jaký je nejneskuteþnČji nejkrásnČjší þas, jaký si dovedete pĜedstavit a který spolu prožíváte až do smrti, tvĤj i mĤj, a oba k sobČ patĜí jako slunce a luna na naší obloze a my dva je spolu mĤžeme zmČnit ve skuteþnost! Ale co dál? MĤžeme se spolu uþit tolika vČcem! Tolik jich spolu mĤžeme sdílet! Jazyky, herectví, poezii, programování poþítaþĤ, fyziku i metafyziku, parapsychologii, zemČpis, vaĜení, historii, malování, ekonomiku, vyĜezávání, hudbu a dČjiny hudby, létání, jachting, geologii, odvahu a utČšování, botaniku i zoologii, umírání a smrt, archeologii a paleontologii, astronomii a kosmologii, hnČv i výþitky svČdomí, psaní, stĜelbu a fotografování, stavČní domĤ, zahradniþení, windsurfing a potápČní, kamarádČní s dČtmi, stárnutí, hledání nových zdrojĤ energie a ochrana pĜírody, léþení a psychickou útČchu, hraní a hádání, oblékání a líþení, nahlížení pod povrch vČcí, minulost i budoucnost, vzpomínky na minulé životy, péþi o druhé a pomoc ostatním, vyuþování i uþení se, vidČní a dotýkání, setkání s našimi dalšími já, vytváĜení nových svČtĤ ze snĤ, život v nich a vlastní promČny. Leslie se usmála ze spaní. Proto tedy milostné pĜíbČhy nemají konec! Nekonþí, protože nekonþí láska! Leslie se probudila. Když jsem jí vyprávČl, o þem jsem pĜemýšlel, Ĝekla: „Vić, že by bylo krásné sedČt si na obláþku a sledovat, jak by - 29 -
neznámí lidé našli náš zápisník a pĜeþetli si z nČj všechno, co jsme se nauþili?“ UpĜenČ jsem se na ni zahledČl a hlavou mi táhly zlomky zapomenutých snĤ, útržky životĤ poztrácených v mnoha minulostech i budoucnostech a hýĜily barvami, jako bych si sám za oþima posunoval diapozitivy, cvak, cvak, cvak... „VĤbec se mi nestýská po ztracené svobodČ, na níž mi pĜedtím tolik záleželo. Jak se þlovČku mĤže stýskat po nČþem, co vĤbec nemČl?“ „Ale nám se po tom stýskalo, Richie! Obþas, když jsi zĤstal sám, aĢ kolem tebe byli lidé nebo ne, copak ses necítil tak smutný, že jsi div nebreþel, jako bys na svČtČ nemČl jedinou spĜíznČnou bytost?“ Pohladila mČ po tváĜi. „Cítil jsi nČkdy, že se ti stýská po nČkom, koho jsi nikdy pĜedtím nepotkal?“ Jednou veþer krátce poté, co Leslie zaþala þíst Život po životČ, jsem doþetl Vzpomínky na smrt, a þím víc jsem pĜemýšlel, tím víc jsem s ní potĜeboval mluvit. „Až budeš mít chvilku, ale hodnČ dlouhou chvilku," Ĝekl jsem jí. Doþetla naþatý odstavec a založila si stránku v knize chlopní pĜebalu. „O. K.,“ prohlásila. „NepĜipadá ti nesmyslné,“ zaþal jsem, „nepĜipadá ti nesmyslné, že umírání je pro vČtšinu lidí nejþastČji špinavá a nepĜíjemná potíž, cosi, co se po nás vrhne tĜeba právČ v okamžiku, kdy jsme nalezli jedinou bytost na svČtČ, kterou milujeme, a nechceme od ní být odlouþeni ani na jediný den, ale smrt Ĝekne, mnČ na vás nezáleží a navzájem vás odtrhnu jednoho od druhého?“ „ýas od þasu mi to tak pĜipadá,“ pĜipustila. „Proþ musí být umírání zrovna takové? Proþ bychom mČli souhlasit s takovou nezvladatelnou smrtí?“ „Možná proto, že jedinou další alternativou je sebevražda.“ „A tak!“ podivil jsem se. „A je sebevražda opravdu jedinou alternativou? Nelze snad odejít lépe než tímhle nahodilým násilným umíráním v poslední chvíli, jak to mají ve zvyku na této planetČ?“ - 30 -
„Musím si to trošku srovnat v hlavČ,“ získávala þas. „Chceš mi snad nČco navrhnout? V tom pĜípadČ bys ale mČl vČdČt, že pokud jsi tu se mnou, tak mi umírání v poslední chvíli zase tolik nevadí.“ „Poþkej, musím ti nČco Ĝíct. Moje vyprávČní se totiž bude zamlouvat tvému smyslu pro Ĝád. Proþ lidé, místo aby se dali zaskoþit smrtí, radČji nedospČjí, když pĜijde þas, k rozhodnutí: ‚A dost! Dokonþili jsme všechno, kvĤli þemu jsme sem pĜišli, už nás neþekají žádné hory, které bychom ještČ mohli zlézt, nic, co bychom se – pokud jsme chtČli – nenauþili, a prožili jsme krásný život,‘ a proþ pĜi dokonalém zdraví nesednou ve dvojici pod nČjaký strom nebo hvČzdu, nevznesou se ze svých tČl a už nikdy se do nich nevrátí?“ „Mluvíš jako knihy, které právČ þteme. Je to moc krásný nápad, ale my to ne... neudČláme to, protože nevíme, jak se to dČlá.“ „Leslie,“ vyhrkl jsem zcela pohlcen vlastním plánem. „Já vím, jak se to dČlá!“ „JeštČ ne, prosím tČ,“ bránila se. „Musíme si nejdĜív postavit náš dĤm a musíme myslet na koþky a mývaly a mléko v ledniþce zkysne a musíme odpovČdČt na spoustu dopisĤ; vždyĢ jsme sotva znovu zaþali.“ „O. K. Tak dobĜe, ještČ ne. Ale když jsem þetl o zážitcích lidí, kteĜí málem zemĜeli, zarazilo mČ, jak se jejich pocity blíží mimotČlním zkušenostem popisovaným v knihách o astrálním putování. Umírání není nic jiného než vystoupení z tČla, z nČjž není návratu! A vystoupení z tČla se mĤžeme nauþit!“ „Poþkej,“ poprosila mČ. „Chceš Ĝíct, že si poþkáme na nČjaký nádherný západ slunce, opustíme svá tČla a už se do nich nevrátíme?“ „Jednou ano.“ ZmČĜila si mČ úkosem. „Do jaké míry to myslíš vážnČ?“ „Na sto procent. Doopravdy! Copak to není lepší, než se dát pĜejet trolejbusem? Copak to není lepší, než se dát navzájem odlouþit a ztratit tím pár dní nebo století spoleþného žití?“ „To o spoleþném žití ráda slyším, protože mluvím taky vážnČ: kdybys umĜel, nechtČla bych tu dál žít sama.“ „Já vím. A právČ proto staþí, když se nauþíme pobývat mimo naše tČla jako adepti spiritismu nebo vlci.“ - 31 -
„Proþ vlci?“ „ýetl jsem o tom v jedné knížce o vlcích. NČjací lidé ze zoo chytili do želez vlka s vlþicí; byla to humánnČ zkonstruovaná železa, která jim ani trošku neublížila. Naložili je ve velké kleci na korbu náklaćáþku a vezli si je do zoo. Když tam dojeli a sundali klec z auta, zjistili, že oba vlci jsou... mrtví. Nenašli na nich sebemenší stopu po nemoci nebo zranČní, vĤbec nic. Ti vlci prostČ nechtČli být od sebe odlouþeni a nechtČli žít v kleci. Z vlastní vĤle se rozlouþili se životem a zemĜeli spoleþnČ. Medicína pro to nemá žádné vysvČtlení.“ „Je to pravda?“ „MĤžeš se pĜesvČdþit v té odborné knížce o vlcích, tam nejsou žádné výmysly. Být na jejich místČ, urþitČ bych to udČlal taky. Ty snad ne? NeĜekla by sis, že to je civilizovaná a inteligentní možnost, jak zmizet z téhle planety? Je-li celá ZemČ a celý þasoprostor jen sen, proþ se místo hlasitých náĜkĤ, že odsud nechceme, radČji nČžnČ a šĢastnČ neprobudit nČkde jinde?“ „Opravdu si myslíš, že bychom to dokázali?“ zeptala se Leslie. Mé vyprávČní se opravdu zamlouvalo jejímu smyslu pro Ĝád. Otázka ještČ ani nestaþila doznít a já už byl zpátky v posteli s tuctem knih z naší domácí knihovniþky. Teorie a praxe astrální projekce, Pobývání mimo tČlo, Svrchované dobrodružství, Mysl mimo tČlo. Pod jejich vahou se v matraci udČlal mČlký kráter. „AutoĜi tČchhle knížek tvrdí, že se to þlovČk mĤže nauþit. Není to ovšem snadné a vyžaduje to spoustu praxe, ale dá se to zvládnout. Otázka spíš zní, jestli všechna ta námaha stojí za to.“ Leslie se zamraþila. „Teć bych ti Ĝekla, že ne, ale kdybys mČl zítra umĜít, pĜišlo by mi strašnČ líto, že jsem se to všechno nenauþila.“ „Tak tedy udČlejme kompromis. Nauþme se nejdĜív pobytu mimo tČlo a návraty si nechme na pozdČjší dobu. Oba jsme už pobývali mimo svá tČla, a tak víme, že to dokážeme. Teć jde o to, abychom tu vČc dovedli, kdy sami budeme chtít, a navíc spoleþnČ. NemČlo by to být až tak tČžké.“ Ale velice jsem se mýlil. Bylo to opravdu tak tČžké. Potíž byla v tom, že bylo tĜeba usnout, aniž jsme usnuli a aniž jsme ztratili povČdomost o nás, bytostech oddČlených od svých tČl. ýlovČk si to snadno pĜedstavuje, když je zcela probuzen. Ale zĤstat pĜi vČdomí pod - 32 -
pĜikrývkou spánku tČžší než olovo, které ho stahuje ke dnu – to vĤbec není lehký úkol. Noc co noc jsme si þetli knížky o astrálním putování a slibovali jsme si navzájem, že se setkáme ve vzduchu nad svými spícími tČly, aby staþilo jen mrknout, a spatĜili bychom se, a všechno si zapamatujeme a po probuzení vybavíme. Bohužel, nic. Míjely týdny. MČsíce. Stal se z toho pro nás zvyk, který trval dávno poté, co jsme pĜeþetli všechny ty knížky. „Pamatuj si, že si máš pamatovat...“ kladli jsme si navzájem na srdce, když jsme veþer zhasínali. Usínali jsme, naprogramováni, že se setkáme nad sebou; Leslie odletí do Pensylvánie a já se usadím na stĜeše v Pekingu. Nebo já se objevím v kaleidoskopické budoucnosti a ona bude žít v devatenáctém století a dávat koncerty. Po pČti mČsících cviþení jsem se jednou probudil, musely být asi tak tĜi hodiny v noci. Pokoušel jsem se pohnout,hlavou na polštáĜi, zmČnit polohu, ale vtom jsem si uvČdomil, že to nejde, protože polštáĜ zĤstal ležet dole na posteli a já se vznášel na zádech, metr nad zemí. ÚplnČ probuzený. Vznášel jsem se. Pokoj byl ode zdi ke zdi zalit stĜíbĜitČ šedou záĜí. Napadlo mČ, že by to mohla být mČsíþní záĜe, ale mČsíc nesvítil. Tamhle jsou stČny, stereo vČž, tamhle postel, po její stranČ peþlivČ poskládané knížky, moje hromádka se samozĜejmČ zĜítila. A tamhle naše tČla, a obČ spí! Blesk ryzího úžasu, pĜipomínající vyšlehnutí modrého plamene, mnou projel do noci, a pak hned doslova výbuch radosti. To je pĜece moje tČlo, tam dole; ta kuriózní vČc ležící na posteli jsem já, mám zavĜené oþi a spím, jako nemluvnČ! SamozĜejmČ ne zcela já... já pĜece jsem ten, kdo se na všechno dívá shora. Všechno, naþ jsem, tenkrát té první noci, myslel, bylo nutné podtrhnout a opatĜit vykĜiþníkem. Jde to! Je to tak snadné. Tohle je... svoboda! HURÁ! Ty knížky mČly pravdu. Staþilo pomyslet na pohyb, a hned jsem se pohyboval, klouzal jsem vzduchem jako sanČ po ledČ. TČlo jsem vlastnČ úplnČ nemČl, ale také jsem nebyl úplnČ bez nČj. Vnímal jsem - 33 -
tČlo – jakýsi mlhavý opar tČla, jaké asi má duch. Jak to mĤže být tak snadné po všem našem soustĜedČném cviþení? Krajní vČdomí. Ve srovnání s tímto bzuþícím a chápajícím životem ostrým jako bĜitva je vČdomí pĜi denním bdČní námČsíþným bloumáním. Otoþil jsem se ve vzduchu a ohlédl se. Sotva patrná nitka žhnoucího svČtla mČ spojovala s mou spící podobou. To je pĜece pouto, o kterém jsme þetli, stĜíbrná šĖĤra, která spojuje živého ducha s jeho tČlem. PĜetrhni ji, tvrdí se, a zmizíš. V tom okamžiku se za mnou vynoĜila zvlnČná aura, zpomalila svĤj pohyb a vznášela se nad Leslie ležící v posteli a nakonec zmizela v jejím tČle. Netrvalo to ani vteĜinku, Leslie se pohnula a obrátila pod pĜikrývkou; dlaní se dotkla mého ramene. MČl jsem pocit, jako by mČ nČkdo zezadu zatáhl; tím dotekem jsem byl stĜemhlav vymrštČn do bdČní. Moje oþi se vznášely otevĜené v místnosti temnČjší než pĤlnoc... tak temné, že bylo jedno, jestli mám oþi otevĜené nebo zavĜené. S bušícím srdcem jsem sáhl po vypínaþi lampy u postele. „PĜíšerko!“ promluvil jsem. „Miláþku, jsi vzhĤru?“ „Mmm... teć už ano. Co se dČje?“ „Co by se dČlo,“ vykĜikl jsem tlumenČ. „Fungovalo to! Dokázali jsme to!“ „Dokázali?“ „Byli jsme mimo tČla!“ „Opravdu, Richie, víš to jistČ? Já si nepamatuju...“ „Ne? Co bylo poslední, na co si teć vzpomínáš?“ Odhrnula si zlaté vlasy z oþí a zasnČnČ se usmála. „Vznášela jsem se. Krásný den. Vznášela jsem se nad poli...“ „Tak je to tedy pravda! Noci strávené mimo tČlo si lidé pamatují jako sny, v nichž se vznášejí!“ „Jak víš, že jsem se octla mimo tČlo?“ „Protože jsem tČ vidČl!“ Ta vČtiþka ji definitivnČ probudila. VyprávČl jsem jí o všem, co se pĜihodilo, o všem, co jsem vidČl. „Ale slovo ,vidČl‘ se nehodí pro vnímání toho co spatĜíš mimo tČlo, pĜíšerko. Nejde ani tolik o vidČní jako spíš o vČdČní, podrobné - 34 -
vČdČní, které je zĜetelnČjší než pohled.“ Zhasnul jsem svou lampiþku. „V pokoji máme takovouhle tmu, a pĜesto jsem vidČl všechno. Stereo, poliþky, postele, tebe i sebe...“ Mluvit po tmČ o vidČní dČlalo velký dojem. Sáhla po svém vypínaþi, posadila se na posteli a zamraþila se. „Na nic si nevzpomínám!“ „PĜiletČla jsi ke mnČ jako ufón a vypadala jsi jako rĤže zkĜížená se sedmikráskou; zastavila ses ve vzduchu a jaksi ses roztavila do podoby vlastního tČla. Potom ses pohnula, dotkla ses mČ a bum! v tu chvíli jsem se prudce probudil a všechno ostĜe vnímal. Kdyby ses mČ v té chvíli nedotkla, nic bych si nepamatoval.“ Trvalo mČsíc, než se stejný zážitek dostavil znova, tentokrát v obrácené podobČ. Leslie musela poþkat do rána, než mi o nČm mohla vyprávČt. „Bylo to stejné jako u tebe, ty mĤj ufónku! PĜipadala jsem si jako mráþek na nebi, lehounká jako vzduch. A tak šĢastná! Otoþila jsem se, ohlédla se na postel a tam jsme oba spali s Ambrou, ano, drahoušek AmbĜiþka tam ležela s námi, stulená na mém rameni, pĜesnČ jako spávala kdysi! Zavolala jsem na ni AMBRO! a ona otevĜela oþi a podívala se na mČ, jako by mČ ani na chvilku neopustila. Potom vstala a zvedla tlapku, že pĤjde ke mnČ, ale to je konec, probudila jsem se v posteli.“ „MČla jsi pĜitom pocit, jako bys musela zĤstat v pokoji?“ „Ne, vĤbec ne! Mohla jsem klidnČ jít kamkoli v celém vesmíru, kamkoli se mi zachtČlo, a taky jsem se mohla vidČt s každým. PĜipadá mi to, jako bych mČla magické tČlo...“ Pokoj sršel tichem, jaké bývá slyšet v elektrárnČ. „Dokázali jsme to!“ prohlásila stejnČ vzrušená jako já pĜed mČsícem. „DaĜí se nám to!“ „Snad to za mČsíc,“ prohlásil jsem, „dokážeme znova!“ Ale stalo se to hned pĜíští noc. Tentokrát jsem, když jsem se probudil nad postelí, sedČl ve vzduchu a mou pozornost upoutala vznášející se záĜivá podoba, jiskĜící stĜíbritČ zlatá postava vzdálená pĜes pĤl metru ode mČ, nevšední - 35 -
živoucí láska. Ach, bože! blesklo mi hlavou. Leslie, kterou jsem dosud vidČl na vlastní oþi, nebyla ani nepatrným zlomkem všeho, þím je ve skuteþnosti! Je tČlem skrytým v tČle, životem skrytým v životČ; a otvírá se mi, otvírá, otvírá... poznám z ní vĤbec nČkdy všechno? Nebylo tĜeba slov, a pĜesto jsem vČdČl všechno, co mi toužila vnuknout. – Spal jsi, já byla u tebe a lákala jsem tČ ven, Richie, prosím tČ vystup ze sebe... až jsi to udČlal – – Ahoj, drahoušku, ahoj, ahoj! Vztáhl jsem k ní ruce, a když se svČtla vyzaĜující z nás obou navzájem dotkla, dostavil se pocit, jaký míváme, když se držíme za ruce, ale pĜipadali jsme si mnohonásobnČ bližší, prožívali jsme nČžnou slast. – VzhĤru – vysílal jsem k ní myšlenku – Pomalu. Zkusme se pohnout vzhĤru. – Odpoutali jsme se spoleþnČ od zemČ jako dva balóny naplnČné horkým vzduchem a propluli jsme stropem, jako by byl z chladného vzduchu. StĜecha domu pod námi klesla kamsi dolĤ, hrubé dĜevČné šindele zapadané jehliþím z borovic, cihlový komín, televizní anténa smČĜující k civilizaci. A úplnČ dole na verandách kvČtiny spící v truhlíkách. Potom jsme se ocitli nad stromy a opatrnČ se vznášeli pryþ nad vodní hladinou za noci plné pocuchaných obláþkĤ bloudících po obloze mezi hvČzdami – Ĝídký rozpadlý cirrus, neomezená viditelnost, jižní vítr 3 600 metrĤ za minutu. VĤbec žádná teplota. Je-li tohle život, napadlo mČ, pak je nekoneþnČ krásnČjší než všechno, co jsem kdy... – Ano, zaslechl jsem, jak Leslie pĜemýšlí. – Ano. – – PoĜádnČ si všechno zapiš do té své úžasné pamČti, naĜídil jsem jí. – Nemysli si, že na tohle zapomeneš, až se probudíme! – Pohybovali jsme se spoleþnČ a pomalu jako v pilotním kursu pĜi prvním samostatném letu, bez jediného prudšího pohybu. Ani trochu jsme se nebáli výšky, o nic víc než by se dva mraky mohly bát, že spadnou, nebo dvČ ryby, že se utopí. AĢ to byla jakákoli tČla, nemČla - 36 -
váhu ani hmotu. Kdyby se nám chtČlo, mohli jsme klidnČ proletČt železem nebo stĜedem slunce. – Vidíš? Tu šĖĤru? – Když to Leslie Ĝekla, vzpomnČl jsem si a podíval jsem se. Od nás se zpátky k domu táhly dvČ lesknoucí se pavuþiny. – Jsme duchovní draci, každý na svém provázku, napadlo mČ. – Jsi pĜipravena k návratu? – – Hezky pomalu. – – Nemusíme se vracet... – – Ale my pĜece chceme zpátky, Richie – Hezky pomalu jsme se snesli nad vodní hladinou zpátky k domu a proletČli jsme západní stČnou do naší ložnice. Zastavili jsme se u poliþky na knihy. – Támhle! – pomyslela si. – Vidíš? To je pĜece Ambra! – HuĖaté svČtelné tČlo se vznášelo k Leslie. – Ahoj, Ambro! Ahoj, Ambriþko! – Ze svČtla vanul pocit radosti ze setkání, pocit lásky. Pomalu jsem se od nich odpoutal a vydal jsem se napĜíþ pokojem. Co kdybychom si chtČli s nČkým promluvit? Co kdyby se Leslie chtČla setkat s bratrem, který zemĜel, když jí bylo devatenáct, nebo kdybych si já chtČl promluvit s matkou þi s otcem, který zemĜel teprve nedávno, co by se asi stalo? AĢ je to stav, jaký chce, mimo tČlo otázky pĜicházejí rovnou s odpovČćmi. Chceme-li si s nimi pohovoĜit, klidnČ mĤžeme. MĤžeme se setkat s každým, vĤþi nČmuž pociĢujeme nČjaký vztah a kdo si pĜeje být s námi. Otoþil jsem se a podíval se po obou, po ženČ a po koþce, a poprvé jsem si všiml, že od koþky také vede stĜíbrná nit. Vedla tmou dolĤ ke košíku stojícímu na podlaze a ke spícímu bílému huĖáþkovi. Kdybych mČl nČjaké srdce, urþitČ by mi v té chvíli vynechalo. – Leslie! Ambra... Ambra je koþiþí andČl! – Jako na signál ke hĜe, kterou jsme neznali, se naše druhá koþka Dolly v tu chvíli vĜítila na plný plyn nejvyšší rychlostí do haly, skoþila a podobná þtyĜnohému motocyklu dopadla na postel. O zlomek vteĜiny pozdČji už po nás skákala koþka, pod jejími dopadajícími tlapkami jsme se probudili a všechno zapomnČli. - 37 -
„DOLLY!“ vykĜikl jsem, ale koþka vyskoþila z postele, odrazila se ode zdi a rychle zmizela v hale. Takhle se jen bavila. „PromiĖ, pĜíšerko,“ omlouval jsem se. „PromiĖ, že jsem tČ probudil.“ Leslie rozsvítila svou lampu. „Jak jsi poznal, že to je Dolly?“ zeptala se ospalým hlasem. „Byla to Dolly. VidČl jsem ji.“ „Po tmČ? Tys vidČl naši þernohnČdou Dolly, Ĝítící se nejvyšší rychlostí, po tmČ?“ Oba jsme si vzpomnČli zároveĖ. „Byli jsme venku, že?“ zeptala se Leslie. „Ach, ufónku, byli jsme spolu nahoĜe v oblacích!“ Popadl jsem zápisník a šátral po peru. „Rychle, okamžitČ mi Ĝekni všechno, co si pamatuješ.“ Od této noci už cviþení nebylo tak obtížné a každý úspČch usnadĖoval cestu k dalšímu. Po prvním roce cviþení jsme se mohli setkávat mimo tČlo nČkolikrát za mČsíc; podezĜení, že jsme na téhle planetČ jen hosty rostlo, dokud jsme se na sebe nedokázali usmát, dva zaujatí pozorovatelé, tĜeba uprostĜed veþerních zpráv. Díky tomu cviþení pro nás smrt a tragédie, které jsme vídali ve velkém na pátém televizním programu, pĜestaly být smrtí a tragédiemi; staly se z nich pĜíchody a odchody, dobrodružství duchĤ vybavených nekoneþnou mocí. Veþerní zprávy se pro nás zmČnily z pochmurných hrĤz ve vysílání ze školních tĜíd, zkoušky, které jsme mČli podstoupit, pĜíležitosti ke spoleþenskému investování, úkoly, které pro nás byly výzvou, zmČnily se v hozené rukavice. „Dobrý veþer, Ameriko, jsem Nancy Zprávová. PoslechnČte si dnešní veþerní seznam hrĤz z celého svČta. Chvástaví hrdloĜezové ducha, chcete dosáhnout povýšení tím, že nČkoho zachráníte, tak poslouchejte: Na StĜedním východČ dnes...“ ýte v nadČji, že zachránci jsou naladČni na její vlnu. „Dále máme na programu vládní omyly! Poslouchá snad nČkdo, kdo by rád napravil katastrofy zpĤsobené byrokraty? Po krátké reklamČ otevĜeme koš s pĜidruženými závažnými problémy. Znáte-li Ĝešení, urþitČ nás sledujte!“ Doufali jsme, že se našimi cviþeními nauþíme, jak se stát pány tČ- 38 -
la a jeho smrti, a ne jeho obČtmi. VĤbec nás nenapadlo, že zároveĖ s touto lekcí pĜijde i perspektiva, která zmČní všechno ostatní: až se zmČníme z obČtí v pány, co si vlastnČ poþneme se svou mocí? Když jsem jednou veþer skonþil své obvyklé psaní a dával jsem na misku koþiþí jídlo a žužu, abych ji mohl postavit ven pro mývalici Racquel, která k nám noc co noc chodila na návštČvu, Leslie na mČ pĜišla dohlédnout. Odešla od poþítaþe dĜív, aby si mohla naladit zprávy o stavu svČta. „VidČlas ve zprávách nČco,“ zeptal jsem se, „na þem by ses chtČla podílet?“ „Zákaz atomových ponorek, zastavení válek, jako vždycky. Možná do vesmírných kolonií a pak do velryb a všech ohrožených zvíĜat.“ Miska se žrádlem pĤsobila lákavČ, když jsem po ní zamžoural mývalíma oþima. „Dal jsi jí moc žužu,“ prohlásila Leslie a odebrala vršek hromádky. „Krmíme pĜece Racquel, a ne prasátko.“ „Myslel jsem, že by jí pár kouskĤ navíc dnes veþer tĜeba pĜišlo vhod. ýím víc žužu dostane, tím bude mít menší chuĢ na ptáþky a podobnČ.“ Leslie beze slova vrátila odebrané žužu na misku a odešla nám ustlat gauþ. Postavil jsem misku s mývalím žrádlem pĜed dĤm a pak jsem se v obývacím pokoji pĜitulil ke své ženČ. „Podle mČ nejlepší pĜíležitost poskytuje individuální pokrok,“ Ĝekl jsem. „Když se každý sám uþíme... máme nČco, co mĤžeme ovládat!“ „Ale ne mimotČlní tČkání k jiným úrovním, všiml sis toho?“ dobírala si mČ. „JeštČ nejsme tak daleko, abychom mohli dát sbohem své nepatrné planetČ?“ „JeštČ úplnČ ne,“ pĜipustil jsem. „Ale staþí, když víme, že ji dovedeme opustit, kdykoli chceme. Možná že jsme na Zemi cizinci, pĜíšerko, ale už jsme to nČkam dotáhli! Máme za sebou léta uþení, jak užívat tČlo, civilizaci, ideje, jazyk. Jak vČci mČnit. JeštČ nejsme tak daleko, abychom tohle všechno mohli odhodit. Jsem rád, že jsem se - 39 -
nezabil dávno pĜedtím, než jsem si našel tebe.“ Podívala se po mnČ zvČdavČ. „A vČdČl jsi, že ses pokoušel sám sebe zabít?“ „UvČdomČle ne, to si nemyslím. Ale taky si nemyslím, že ty moje úniky v poslední chvíli byly jen tak náhodné. Tehdy jsem mČl takové problémy s osamČlostí, že by mi nevadilo, kdybych býval umĜel, bylo by to pro mČ jen nové neznámé dobrodružství.“ „Jak by ti tenkrát pĜipadalo,“ zeptala se Leslie, „kdyby ses byl zabil a potom pĜišel na to, že tvoje spĜíznČná duše ještČ žije na zemi a þeká na tebe?“ Ta slova zmrzla ve vzduchu. Že bych se k tomu pĜiblížil víc, než jsem tehdy tušil? SedČli jsme spolu na svém pronajatém gauþi a venku soumrak houstl v tmu. „FRF!“ vyhrkl jsem. „To je tedy nápad!“ Sebevražda, stejnČ jako vražda, je – netvĤrþí! Každý, kdo má v sobČ tolik zoufalství, že myslí na sebevraždu, Ĝíkal jsem si v duchu, by mČl v sobČ najít tolik zoufalé odvahy, aby zašel až k nejkrajnČjším extrémĤm, které Ĝeší problémy: mČl by utéct o pĤlnoci z domova, tiše se vytratit na lodi na Nový Zéland a zaþít znovu, každý to, co chtČl celý život dČlat, ale bál se zaþít. Vzal jsem po tmČ Leslie za ruku. „To je teda nápad! Zrovna se vidím, právČ jsem se zabil a oddČlil se od vlastního mrtvého tČla, a vtom jsem si uvČdomil, ovšem pozdČ... Byl bych tČ náhodou potkal cestou z Los Angeles na Nový Zéland, nebýt ovšem toho, že jsem se právČ pĜed chvílí zabil! ,Jak je to možné?‘ nadával bych si. Byl jsem pČkný osel!“ „Je mi tČ líto, chudáþku mrtvý osle,“ politovala mČ. „Ale vždyĢ bys klidnČ mohl kdykoli zaþít nový život.“ „SamozĜejmČ, že bych moh. A byl bych o þtyĜicet let mladší než ty.“ „Odkdy si poþítáme léta?“ Leslie se posmívala mému tažení proti narozeninám. „Nejde o vČk, ale mČli bychom po synchronu. Ty bys vykládala o - 40 -
mírových pochodech nebo o Banthas a já bych sedČl jako balvan a ptal se: „Co to povídáš?“ A další život by byl moc nepĜíjemný! Dovedeš si pĜedstavit, že by ses zmČnila znovu v nemluvnČ? A musela se uþit... chodit? Nebo žít v pubertČ? Do dneška žasnu, jak jsme mohli pĜežít dospívání. Ale aby nám zase bylo osmnáct nebo þtyĜiadvacet? Takovou obČĢ nejsem ochoten pĜinést dalších tisíc let, a ještČ spíš vĤbec nikdy, dČkuju, nechci. To radši budu tuleĖ.“ „A já budu tuleĖ s tebou,“ prohlásila Leslie. „Ale je-li na celá staletí tohle náš poslední život na Zemi, mČli bychom ho využít co nejlíp. Co záleží na jiných životech? TĜeba na vČcech, které jsme zatím udČlali v tomhle – Hollywood, bydlení v obytném voze, boj o záchranu lesa –, co na nich bude záležet za tisíc let, co na nich záleží už dnes veþer kromČ vČcí, které jsme se v nich nauþili? Co jsme se nauþili, to je všechno! Myslím, že jsme tentokrát zaþali dobĜe. RadČji ještČ nebudem tuleni.“ Pohnula sebou a zamrazilo ji. „ChtČl bys pĜikrývku, nebo mám radši zatopit?“ PĜemýšlel jsem o vČcech, které mi Ĝekla. „Oboje,“ zamumlal jsem. „Mám to udČlat sám?“ „Ne. Akorát potĜebuju zápalky...“ Nepatrné svČtýlko vrhalo žhavé pablesky z kamen jí do oþí a na vlasy. „Co bys teć hned udČlal,“ zeptala se, „kdybys mohl všechno, co bys chtČl?“ „Ale já pĜece MģŽU udČlat všechno, co chci.“ „Co bys tedy udČlal?“ naléhala, zase se ke mnČ pĜitulila a pozorovala plameny. „ChtČl bych ti Ĝíct všechno, co jsem se nauþil.“ Vlastní slova mČ zarazila, až jsem pĜekvapenČ zamrkal. Není to zvláštní? zeptal jsem se sám sebe v duchu. Už nemusím hledat odpovČdi, ale rovnou je rozdávám! Ale proþ ne, když jsme si našli naši lásku a když koneþnČ víme, jak to chodí ve vesmíru? Nebo aspoĖ podle našich domnČnek. Leslie odtrhla pohled od ohnČ a podívala se mi do oþí. „Co jsme se nauþili, je poslední, co nám zbývá. Chceš rozdat i to?“ Otoþila se zpátky k ohni a usmála se, protože mČ tím podrobila zkoušce. „Nezapomínej, že jsi þlovČk, který napsal, že všechno, co lidé Ĝeknou, mĤže být omyl.“ - 41 -
„MĤže to být omyl,“ souhlasil jsem, „ale když posloucháme nČþí odpovČdi, ještČ to neznamená, že dotyþného posloucháme, nebo snad ne? Posloucháme sami sebe, zatímco lidé mluví; a sami rozhodujeme, která þást je správná, která praštČná a která zase správná. To právČ je zvláštní na poslouchání všeho, co Ĝíkají jiní. A zvláštní na mluvení je, že bychom se mČli mýlit co nejmíĖ.“ „Takže znovu pomýšlíš na pĜednášení,“ komentovala mĤj výrok Leslie. „Proþ ne.“ „Možná. Budeš se mnou na pódiu a Ĝekneme lidem všechno, co jsme spoleþnČ objevili? Že se nemají bát hovoĜit o zlých chvilkách stejnČ jako o krásných? HovoĜit s hledajícími podobnČ, jako kdysi my a dát jim nadČji, že mĤže skuteþnČ nastat ono ,a žili spolu šĢastnČ až do smrti‘? Ani nevíš, jak mi pĜijde líto, že jsme to sami od nikoho neslyšeli už pĜed mnoha a mnoha lety!“ OdpovČdČla tichým hlasem: „Myslím, že tohle bych s tebou nemohla dČlat. MĤžu se ujmout zaĜizování a budu ti všechno organizovat, ale na pódiu být nechci.“ Muselo se stát nČco velice zlého. „Nechceš? VždyĢ mĤžeme spolu Ĝíkat vČci, které ani jeden z nás nedokáže Ĝíct sám. NemĤžu mluvit o tom, cos prožila ty, a ty zas nemĤžeš mluvit za mČ.“ „Richie, když jsem mluvila proti válce, davy se chovaly tak nepĜátelsky, že jsem se bála pĜed nimi vystoupit. Musela jsem, ale zároveĖ jsem se zaĜekla, že až to budu mít za sebou, v životČ už nevystoupím na pódium. Nikdy. Ze žádného dĤvodu. Myslím, že to opravdu nemĤžu udČlat.“ „Jsi hloupá,“ Ĝekl jsem jí. „Válka pĜece skonþila! A teć taky nemluvíme o válce, teć pĜece mluvíme o lásce!“ Oþi se jí zalily slzami. „Ach, Richie!“ povzdechla si. „já pĜece tehdy taky mluvila o lásce!“ „Kam chodíte na tyhle praštČný nápady?“ zeptal se pán sedící ve dvacáté ĜadČ, a byla to první otázka, která padla bČhem druhé hodiny naší pĜednášky. Leslie sedČla, uvolnČná a zcela klidná, na židliþce hned vedle mČ. „Kam chodím na tyhle praštČný nápady?“ opakoval jsem nahlas - 42 -
otázku. Ve zlomcích vteĜin se mi postupnČ vynoĜila odpovČć a po nich pak hned pĜišla i slova, jimiž jsem ji potĜeboval vyjádĜit. „PĜesnČ tam, kam chodím na ty chytré,“ odpovČdČl jsem nahlas. „Nápady pocházejí od víly spánku a od víly chĤze, a když jsem nenapravitelnČ zpocený a nejsem schopen si psát poznámky, tak i od víly sprch. Vždycky je zaklínám: Pošlete mi, prosím, nápady, které neznásilĖují mou intuici. NapĜíklad intuitivnČ vím, že jsme bytosti svČtla a života, a ne slepé smrti. Vím, že k sobČ nejsme pĜipoutáni mimo þas a prostor a nejsme vázáni na milióny mČnících se teć a tady, na spousty rĤzných variant dobra a zla. PĜedstava, že jsme tČlesné bytosti, pochází z primárních bunČk ve výživných polévkách a tato pĜedstava skuteþnČ znásilĖuje mou intuici, pošlapává ji a dupe po ní ve fotbalistických botách. PĜedstava, že pocházíme od žárlivého boha, který nás stvoĜil z prachu tak, abychom museli volit mezi modlením na kolenou a plameny zatracení, ta po mČ šlape ještČ hĤĜ. NČco takového mi žádná víla spánku nikdy nepĜedložila jako nápad. Pro mČ je prostČ celá pĜedstava pĤvodu omylem. PĜesto jsem však nedokázal najít jiné místo ani nikoho jiného, kdo by mi dokázal odpovČdČt kromČ mého vnitĜního já a právČ svému vnitĜnímu já jsem se bál dĤvČĜovat. Musel jsem plavat vlastním životem jako velryba a nasávat do úst obrovská kvanta slané vody – toho, co napsali jiní, a taky co si mysleli a co Ĝíkali, a musel jsem ochutnávat sousta poznání veliká jak plankton, která odpovídala tomu, þemu jsem chtČl sám uvČĜit. Každé vysvČtlení toho, co jsem vČdČl sám, bylo správné, a právČ to jsem hledal. Od jednoho autora kousek, od jiného útržek myšlenky. Jsem pĜesvČdþen, že si postupnČ budujeme systém vČdomého chápání, s jehož povČdomím se už rodíme: to, þemu naše vnitĜní já chtČjí vČĜit, je pravdivé. Ale naše vČdomé nitro není šĢastné, dokud to nedokáže vysvČtlit slovy. Má nČkdo další otázku?“ „Já se chci zeptat Leslie,“ ozvala se paní vpravo vzadu. „Jak þlovČk pozná, že potkal spĜíznČnou duši, druhou polovinu vlastního já?“ „Jak þlovČk pozná, že potkal spĜíznČnou duši, druhou polovinu - 43 -
vlastního já?“ opakovala si otázku moje žena, tentokrát po celé vystoupení pĜed veĜejností naprosto klidná. „Když jsem potkala svou, nepoznala jsem ji: Bylo to ve výtahu. „Jedete nahoru?“ zeptala jsem se tenkrát. „Ano,“ odpovČdČl mi. A ani jeden jsme nepochopili, co ta slova budou znamenat pro lidi, jimiž jsme teć. Po þtyĜech létech jsme se dĤkladnČ poznali a najednou se z nás stali nejlepší pĜátelé. ýím víc jsem ho znala, tím víc jsem ho obdivovala, tím víc jsem pĜesvČdþena, že je úplnČ bájeþný þlovČk! A to je taky klíþ k té záhadČ. Hledejte milostný vztah, který je þasem þím dál hezþí, rozjasĖuje se obdivem a dĤvČrou, která roste v prĤbČhu bouĜe. JedinČ s tímto mužem jsem vidČla, že je pro mČ možná intenzívní dĤvČrnost a radost. Kdysi jsem si myslela, že to byly moje zvláštní potĜeby, moje osobní poznávací znamení spĜíznČné poloviny mé duše. Teć jsem pĜesvČdþena, že je mĤže hledat každý, ale že v životČ propadáme zoufalství, že je nenajdeme, a zkoušíme se spokojit nižšími nároky. Jak se vĤbec odvažujeme žádat o dĤvČrnost a radost, když mĤžeme najít nanejvýš vlažného milence a chabé štČstíþko. VždyĢ v duši stejnČ dobĜe víme, že vlažné nakonec vystydne a z chabého štČstíþka zbyde bezejmenný smutek provázený neodbytnými otázkami: Je tohle má životní láska? Je to všechno, co náš þeká? Jen pro tohle jsme tady? V duši však víme, že toho musí být víc a toužíme po þlovČku, kterého jsme nikdy nenašli. Až pĜíliš þasto se stává, že jedna polovina dvojice se pokouší vzlétnout vzhĤru, kdežto druhá ji strhuje zpátky a tíží jako kámen na krku. A spĜíznČná duše, která je druhou polovinou našeho já, je þlovČk se zámky, k nimž se hodí naše klíþe, a zároveĖ s klíþi, které se hodí do našich zámkĤ. Když si s ním pĜipadáme v takovém nebezpeþí, že jsme ochotni otvírat zámky, vystoupí z nás naše nejpravdivČjší já a my mĤžeme být poctivČ a naprosto tím, kým jsme; mĤžeme být milováni za to, jací jsme, a ne za to, zaþ se vydáváme. Každý odhalí nejlepší þást toho druhého. AĢ se kolem nás dČje cokoli, s touto osobností žijeme v bezpeþí ve vlastním ráji. SpĜíznČná polovina naší duše je bytost, která sdílí naše nejhlubší tužby, náš smysl pro smČĜování. Jsme-li dvČma balóny a smČĜujeme-li vzhĤru, máme velkou nadČji, že jsme našli toho pravého partnera. SpĜíznČná polovina naší - 44 -
duše je þlovČk, který v nás probudí život k životu.“ Leslie pĜekvapilo, že ji shromáždČní posluchaþi zahrnuli ovacemi. Když se obecenstvo ztišilo, zeptal jsem se, jestli smím dodat pár slov: „VČci kolem nás – domy, zamČstnání, auta – jsou jen kulisy, výprava pro naši lásku. VČci, které nám patĜí, místa, na nichž žijeme, události našich životĤ – to všechno jsou jen prázdné kulisy. Až pĜíliš snadno podléháme klamu a pro honbu za vnČjším prostĜedím zapomínáme na diamanty skryté v zemi. Jediná vČc, na níž záleží na konci pobytu zde na zemi je,jak nádhernČ jsme milovali, jaká byla hodnota naší lásky.“ Toho dne jsme se do veþera prokousávali záplavou otázek: Proþ máme problémy? MĤže nás smrt rozdČlit? Existuje vĤbec zlo? Je naše láska jiná než pĜed rokem? MČníme se oba? Dokážeme vidČt vlastní budoucnost? ZmČnili jsme nČkdy vlastní minulost? Jak se pozná, že dnes manželství ztratilo smysl? Kolik lidí vidí svČt jako my? Kde mĤžeme potkat þlovČka, kterého bychom milovali? V hotelovém pokoji jsem se Leslie zeptal, jestli se jí smím dotknout. Celá pĜekvapená Ĝekla: „Vy se mČ pĜece dávno nemusíte dovolovat, pane Bachu.“ „Víš, mČ jen tak napadlo, že bych mČl být trošku zdvoĜilý a zeptat se tČ, než z tebe strhám šaty.“ „ZvíĜe!“ Lehl jsem si na záda a zavĜel oþi. Táhlo mi hlavou, že každý máme svá tajemství a svá dobrodružství, která se kĜižují s þasem. Co jsme dČlali jindy, nevíme, ale co dČláme teć... „...je svázáno stužkami svČtla,“ dopovČdČla za mČ, „s tím, co jsme dČlali tehdy!“ Šokován jsem se po ní podíval. - 45 -
Ležela na své polovinČ postele, hledČla mi upĜenČ do oþí a bylo na ní vidČt, že se ve mnČ velmi dobĜe vyzná. Promluvil jsem co nejnČžnČji k životu, který jiskĜil a jásal v hlubinách jejích oþí. „Ahoj, tajemství,“ zašeptal jsem. „Ahoj, dobrodružství.“ „Kam odsud zítra pojedeme?“ „Když se ta paní zeptala, jestli známe vlastní budoucnost, uvidČl jsem náš dĤm. Les na tom ostrovČ i tu louku, pamatuješ? UvidČl jsem, kde si postavíme dĤm, do nČjž jsme spolu vstoupili ve snu.“ Za kopcem burácel motor malého rypadla, setkali jsme se u louky, a když dojelo až ke mnČ, uvidČl jsem, že má ocelovou lžíci do poloviny naplnČnou zemí, která pĜijde do zahrady. Ohlédl jsem se po své ženČ a trhl sebou jako pilot, protože pohled na ni mi trochu vyrazil dech. Usmívala se na mČ, umazaná od zemČ, a pĜesto záĜící nádherou, vtČlená záĜe tĜpytící se jako slza.
- 46 -
POZNÁMKA DvČ starší knížky Richarda Bacha – Jonathan Livingston Racek a Nikdo není daleko – zapadly mezi kolibĜíky Lyry Pragensis jako ulité jak svým technickým rozsahem, tak svou specifickou vahou. Bachova novČjší knížka Most pĜes navždy (The Bridge Across Forever, 1984) se rozsahem nejvíc blíží románu, na jaký jsme dnes zvyklí. Proto její þeská podoba v této edici nemĤže být pouhým pĜekladem; nezbývá než ji laskavému þtenáĜi pĜedložit v podobČ scénáĜe – koncentrátu, obsahujícího nejkrásnČjší myšlenkové pasáže a klíþové kapitoly originálního textu. BachĤv Most pĜes navždy se od pĜedcházejících autorových dČl liší nejen rozsahem, ale i obsahem. Bachovo vČþné téma – život chápaný jako uþení – opouští prozkoumanou pĤdu, vyhrazenou zaþáteþnickému snažení individua, tolik pĜitažlivou a podstatnou pro každé mládí, a vtČluje se do vztahu muže a ženy, jejich lásky a pĜedevším trvalého, z vnitĜního poznání a rozhodnutí doživotního soužití, které – neboĢ žijeme-li mezi lidmi, nemáme se vyhýbat niþemu lidskému – pĜijímá i vnČjší podobu manželství, uzavĜeného podle jednoho z možných rituálĤ, jaké si lidstvo ve všech svých kulturních tradicích pro tuto pĜíležitost posvČtilo. Bach, jak se v této knize vyznává, potomek slavného nČmeckého skladatele a v literatuĜe univerzální dČdic Saint-Exupéryho, nepĜestal být letcem, ale pĜesto se zmČnil a jako by i symbolicky pĜestČhoval. Vznést se už není životním cílem a sportovním výkonem mladistvé mužnosti, obtížené znaþnou dávkou sebepĜedvádČní. Autor z nČj dokázal v mnohém „slevit“, protože odhodil tíživou nezakotvenost, oženil se a (jak praví obálky jeho knih) „žije na jistém ostrovČ se svou ženou Leslie“. Most pĜes navždy je autobiografická próza, která dává nejvíc nahlédnout do soukromí autora skrývajícího se pĜed svČtem masových médií a humbuku (auto)reklamy, ale zároveĖ je i deníkem nitra, deníkem vnitĜního života, který si vede vyzrálá osobnost, pociĢující samotu mezi lidmi, protože se nechce jen „usadit a zmoudĜet“ jako skoro všichni, ale za své poslání považuje nekonþící hledání a posouvání dosažených hranic. Samotu, která se nevyþleĖuje ani nevyvyšuje, ale hledá souznČní a sdílení u ostatních, kteĜí jsou ovšem - 47 -
schopni a ochotni naslouchat vnitĜnímu tázání a pravdám objeveným za cenu tĜeba i nepĜíjemných a nezvyklých zkušeností. V Mostu pĜes navždy se objevuje nové hledisko, které chybČlo v hledání dospívajícího racka Jonathana. Bach uvažuje o problémech každodenního žití u dospČlých lidí, o kariéĜe, o penČzích, ale hlavnČ o lásce, vztahu a soužití muže se ženou a originálnČ definuje moderní manželství, které není „sobectvím ve dvou“ ani nepĜistĜihuje kĜídla, ale pĜináší sdílením znásobenou svobodu létat ve dvojici a po všech pádech se znovu a znovu vznášet rozkoší. Ano, také život v manželství je pro Bacha uþením – nikdy nekonþícím uþením a objevováním ve dvou. Poklesle romantické pĜedstavy tvrdící, že hledání lásky je totožné se stĜídáním partnerĤ, ustupují vČdomČ budovanému doživotnímu vztahu: skuteþní soulmates, doplĖující se dvojice, pĜedurþenČ partnerské druhé poloviny našich duší, jsou dva zámky se dvČma klíþi, které se k sobČ nakonec vždy hodí. Manželé jsou lidé, kteĜí spolu mají vždy co objevovat. Domov je jen stĜechou nad hlavou jejich tázání. Tím Bach znovu potvrzuje svou nejutkvČlejší pĜedstavu: podstatou života je uþení. (Pro jistotu pĜece jen dodejme, že samozĜejmČ ne ve školním a školometském duchu.) V knížce sám tvrdí: „Uþení je koneckoncĤ toto: ne jestli vyhrajeme ve hĜe, ale jak prohrajeme a jak jsme se pĜitom zmČnili a kolik si odneseme z toho, co jsme pĜedtím nemČli a co budeme moci použít pĜi další hĜe. Prohrát jakýmsi kuriózním zpĤsobem znamená vyhrát.“ Richard Bach i ve své poslední knížce zĤstává letcem, básníkem a pĜedevším hledaþem osobnosti a osobní mravnosti, která se nepotĜebuje a ani nechce opírat o zavedené doktríny a instituce nebo o mechanicky opakované zvyky. A v neposlední ĜadČ je i pĜíkladem þlovČka, který se skrývá pĜed neosobitostí a – s prominutím – takymyšlením spotĜebního svČta. ZdenČk Hron
- 48 -
