PROJEKTOVÁ DOKUMENTACE PRO PROVEDENÍ DÍLA
REVITALIZACE ZELENĚ V OBCI TĚCHOBUZ- AKTUALIZACE
Technická zpráva Autor: Ing. Hana Martínková, Václav Štoidl (Prostrom), Jan Štaubert Dis., Hana Neckářová Dis. Ing. Pavel Hájek Signer:
CN=Ing. Pavel Hájek C=CZ O=Obec Těchobuz [IČ 00584061] 2.5.4.11=Obecnà úÅad TÄchobuz
Public key:
RSA/2048 bits
2014.09.02 09:00:14
14 - 04 - 2014
OBSAH PROJEKTU Název akce:
REVITALIZACE ZELENĚ V OBCI TĚCHOBUZ
■ 1. PRŮZKUMY A ROZBORY 1.1. Základní údaje o obci, úvod, kategorie ochrany ………………………….…3
1.2. Širší vztahy, územní plán………………………………………………………4 1.3. Přírodní podmínky………………………………………………………………5 1.4. Historický vývoj……………………………………………………………...….6-8 1.5. Zásady památkové ochrany a obnovy………………………….……..……..9 1.6. Současný stav, náplň, provoz, kompozice ……………………………....….10-12 1.6. Současný stav, fotodokumentace…………………………………….…..…..13-20 1.7. Inventarizace a klasifikace vegetačních prvků, metodika…………………...21-22
■ 2. NÁVRH ŘEŠENÍ 2.1. Řešení náplně, provozu a kompozice ……………………………………….23-24 2.2. Pěstební a obnovná opatření………………………………………………….25-29 2.3. Závěr……………………………………………………………………………..30
■ 3. POUŽITÉ ZDROJE
2
1.1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O OBCI ■ ÚVOD Těchobuz je příkladem poměrně zachovalé obce s venkovským panským sídlem a parkem místního významu, dokládajícím rozvoj zahradních a parkových úprav na venkově. Celý projekt revitalizace zeleně v obci, navazuje na první etapu, již zpracovanou dokumentaci rehabilitace a adaptace zámeckého parku a okolí, která se od letošního roku začíná realizovat. Druhá etapa, revitalizace zeleně v obci, se tedy zabývá lokalitami v okolí dalších drobných, památkově chráněných objektů a zahrnut je i rozsáhlý biokoridor probíhající při rybníku Loudal a dál podél potoka Barborka protékající obcí. Obec Těchobuz je vzdálená přibližně 7 km severozápadně od obce Pacov. Nejzastoupenějšími dřevinami jsou Acer pseudoplatanus, Tilia cordata, Tilia platyphylla, Quercus robur a Picea abies. Keřové patro Corylus avellana, Salix sp.
■ KATEGORIE PAMÁTKOVÉ OCHRANY OKOLÍ ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ: Zámek, hospodářský dvůr,vč. zámeckého parku, - bez kolny, dvou stodol a chléva č.r.45328/3-3303, 3/3304.(čp1) Základní škola č.r. 25018/3-3305 (čp60) Venkovská usedlost – z toho jen špýchar č.r.53763/3-3306 (čp.31) Sýpka -směr Pacov- č.r. 30913/3-3307 Venkovská usedlost – z toho jen stodola č.r.35383/3-3308 (čp.16) Venkovská usedlost č.r.18309/3-3309 (čp. 44) Rodinný dům č.r.41176/3-3310 (čp. 64) Areál kostela sv. Marka se zvonicí a hřbitov s ohradní zdí č.r.38583/3-3311 Hřbitovní kaple sv. Jana Nepomuckého s márnicí č.r.27992/3-3312
■ KATEGORIE OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ÚSES - lokální biokoridor Těchobuz v nivě potoka Barborka OKOLÍ ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ: regionální biocentrum Vočadlo regionální biokoridor 416 lokální biocentrum Pod Těchobuzí lokální biocentrum Na Barborce lokální biokoridor Barborka (horní tok) lokální biokoridor Barborka (dolní tok)
viz. mapa územního plánu
3
1.2. ŠIRŠÍ VZTAHY ■ ÚZEMNÍ PLÁN OBCE TĚCHOBUZ Podklad zpracoval: UA PROJEKCE, Boleslavova 30, Č.Budějovice 370 06 vedoucí projektant : Ing.arch.Štěpánka Ťukalová únor 2009
4
1.3. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ■
ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Nadmořská výška: 530 – 570 m n. m. Krajinný reliéf - krajiny vrchovin Hercynica
■
FAUNA A FLORA V OKOLÍ Některé z druhů nacházejících se v parku:
BIOGEOGRAFICKÉ ČLENĚNÍ
Subprovincie: Bioregion:
■
■
Hercynská Pelhřimovský
GEOMORFOLOGIE
Provincie: Subprovincie: Celek:
Česká vysočina Česko-moravská soustava Křemešnická vrchovina Vraní oko čtyřlisté – Paris quadrifolia
■
KLIMA
Klimatická oblast: mírně teplá, vlhká, vrchovinná, převládají jihozápadní a jihovýchodní větry Průměrná roční teplota: 7°C Průměrný roční úhrn srážek: 680 mm
■
Konvalinka vonná – Convallaria majalis
GEOLOGIE
Jednotvárná série moldanubika (svorové ruly, pararuly až migmatity)
■
PEDOLOGIE
Půdní typy dle WRB – popis TKSP převažuje glej fluvický, nad nivou kambizem kyselá
■
Ledňáček říční – Alcedo atthis
HYDROLOGIE A HYDROGEOLOGIE
Niva přirozeně meandrujícího potoka Barborka (dále se vlévá do Trnavy) Prostor akumulace podzemních vod – vysoká hladina spodní vody, potenciální záplavy Po protržení hráze rybníka Loudal v červnu 2009 došlo ke změně vodního režimu
■
POTENCIÁLNÍ PŘIROZENÁ VEGETACE
Biková a/nebo jedlová doubrava - Luzulo albidae-Quercetum petraeae, Abieti-Quercetum Biková bučina - Luzulo-Fagetum
Netýkavka nedůtklivá - Impatiens nolitangere Skokan hnědý (Rana temporaria)
5
1.4. HISTORICKÝ VÝVOJ ■ HISTORICKÝ VÝVOJ V KONTEXTU OBCE TĚCHOBUZ První písemná zmínka o obci je z roku 1352, kdy na Těchobuzi seděl Kuneš z Těchobuze. Jeho předchůdcem byl rod Rabemhapů. V roce 1390 kupuje Těchobuz Albera ze Stájic Tvrz a ves Těchobuz pod vedením tak váženého pána vzkvétala, jak hospodářsky, tak kulturně. Jako sídlo mocného šlechtice byla jednou z nejvýznačnějších tvrzí celého kraje. Další majitel Robmhápr r. 1565 rozdělování majetku synům jsou ve spisu uvedeny kromě pily, mlýna, stupníku, osetých rolí a dalších i pivovar s chmelnicí. Z celé řady majitelů byl významný i rytíř Václav Otta z Losu. Ten dal v roce 1603 postavit zvonici. Dalším významným majitelem těchobuzského panství se stal Fr. Antonín Adler, který je koupil 24. dubna 1735 za 33.500 zlatých. Po jeho smrti připadla Těchobuz jeho synu Ignácovi, který postavil v údolí potoka Barborky skelnou huť. (v některých pramenech je uváděno, že huť zvanou Tallmberskou postavil už 1721 skelmistr Fr. Antonín Adler, také dal v údolí potoka tehdy nazývaného Trnavka postavit 4 chalupy pro sklářské tovaryše a krčmu, po jeho smrti ze sklárny vznikl prozatímní dvůr a paní Adlerová z vyklučeného lesa nechala zřídit pole, jsou to pole nad dnešním rybníkem Loudalem. Vše pak zdědil syn Ignác, který však prodal majetek bratru Antonínu Fr. Adlerovi, který v r. 1739 uvedl do provozu zašlou huť. Ta opět z nedostatku dřeva r. 1950 zanikla). Tu po čase obnovil Josef Hoffman, jehož otec koupil Těchobuz v roce 1798. Z této hutě vyšel známý sklářský rod Kavalírů. Sklo se vyváželo do Dánska, Španělska, Turecka a Ameriky. Sklárny v Těchobuzi zanikly definitivně v roce 1830. Po té byly využívány, jako hospodářské budovy. Roku 1929 Dr. Weiss, rytíř z Tessbachu, budovy nechal strhnout a na jejich místě zřídil tenisové hřiště. Na mapových odkladech z roku 1829 jsou ještě patrny dva stupníky, které sloužily k mletí křemene do sklárny. V 18. století s rozvojem populace dochází ke stavebnímu ruchu. Majitel panství dává nebo prodává pozemky za kostelem sv. Marka a při potoce, kde vznikají nové usedlosti. Staví se i na návsi, vše bez plánů. Při tom mizí jeden z rybníčků, který býval v místech nynějšího č.p. 24, jak dosvědčuje berní rula z roku 1713. Postupně zanikl i druhý rybníček, jehož hráz je ještě znatelná u č.p. 54.
1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), z měřítka 1: 28 800
1836-1852, z měřítka 1: 28 800
Původní stará cesta od těchobuzské tvrze do Pacova vedla podle nynějšího dvora / kde stával pravděpodobně i vedle tvrze poplužní dvůr/, kolem jižní strany kostela, který stál o samotě, dále kolem nynější chalupy č.p. 31 a po levém břehu potoka ke krčmě a do nové vsi Těchobuze. V místech přibližně před č.p. 27 byl jediný brod přes potok Trnavu, cesta vedla dále přes nynější zahradu č.p. 27, kde jsou dosud v terénu znatelné stopy starého silničního profilu. Cesta stoupala k pazderně, vedla přes panský les do zhořského katastru, kolem Zhoře i dnes je tu znatelná cesta. Pak ke Staňkovu mlýnu a dále do Pacova. K významným stavením patří - dům č. 49 (na mapě stab. katastru pod č. 73) se narodila Anna Sázavská. Podle Josefského katastru 1785 jsou v budově č.p. 4 vrchnostenské kanceláře a od r.1890 panská fořtovna. V domě č.p. 5 v r.1785 ovčín. Obytné stavení č.p. 7 (přečíslován na č.p. 8) stojí v rohu bývalé panské zahrady. Sloužil jako byt panského zahradníka. Chalupa č. 8 sloužila jako zahradnická. Za ní byla panská zelinářská zahrada. Po té zde bydlel zahradník Karel Hubert, další zahradnicí byla paní Švárová. K domu patřilo v roce 1945 9 ar ovocné zahrady. Mlýn č.p. 30 byl to původně vrchnostenský mlýn. Voda na mlýn byla vedena z rybníka Loudal náhonem podél zámecké pěšiny. Povinností panství bylo udržovat náhon, aby mlýn měl dostatek vody. Do dvora se vcházelo ze severu, po levé straně byla mlýnice se dvěma koly na vrchní vodu. Panský mlýn se nacházel v č.p. 34 byl o jednom kole a dvě složení byla časem nahrazena vodní turbínou. Dalším vrchnostenským mlýnem byla budova s č.p. 35. ´´Teletník´´ se přezdívalo chalupě č.p. 47 pod panskou zahradou. Původně panský teletník po té obydlí deputátníků. Dle uspořádání gruntů se obec řadí do typu ulicového jednostranného. Na počátku 16. století se zmiňuje zámek, který byl v letech 1786 - 1798 za rodu Rindsmaulů rozšířen v pozdně barokním slohu. Jedná se o obdélníkovou jednopatrovou budovu s hranolovitou věžičkou s cibulovou bání. Dříve s hodinami. V letech 1823 - 1848 zde pobýval B. Bolzano.
1877-1880 (Čechy) , z měřítka 1 : 25 000
6
1.4. HISTORICKÝ VÝVOJ ■ HISTORICKÝ VÝVOJ V KONTEXTU AREÁLU ZÁMKU Na počátku 16. století se zmiňuje zámek, který byl v letech 1786 - 1798 za rodu Rindsmaulů rozšířen v pozdně barokním slohu. Jedná se o obdélníkovou jednopatrovou budovu s hranolovitou věžičkou s cibulovou bání. Dříve s hodinami. V letech 1823 - 1848 zde pobýval B. Bolzano. Přírodně krajinářský park pochází pravděpodobně z přelomu 18. a 19. století, další úpravy byly prováděny Dr. Weissem v období první světové války. Z kroniky obce: Okresní rada osvětová v Táboře vydala v r. 1948 … publikaci „Táborsko srdce jižních Čech“. Na straně 77 je tato stať o Těchobuzi: „Na silnici z Pacova do Mladé Vožice leží starobylá Těchobuz … Z bývalé tvrze jsou nepatrné zbytky, někdejší lihovar. Zámeček z r. 1786 je v parku, v něm nic zajímavého. Jednotné zemědělské družstvo 1951 - … Při adaptaci dolních stájí byly zhotoveny dveře do parku, kde část parku podél stájí směrem ke zvonici byla zabrána pro hnojiště. U zvonice byla vstupní cesta do parku. Za zvonicí se cesta dělila. Jedna vedla do parku směrem k louce, po jejíž levé straně je alej lip, druhá za zvonicí zatáčela podél stájí a špejcharů směrem k zámku. V této části po levé straně cesty jsou lípy a javory, po pravé straně byly okrasné keře. Podél stěn stájí a špejcharů byly vysázeny v minulosti meruňky a broskvoně, které byly přivázány k latím na zdech. Tyto stromy dávaly ovoce, které dozrávalo. Kolem roku 1939 neznámý pachatel , který se chtěl pomstít bývalému majiteli Dr. Weissovi, podřezal tyto stromy a tak je zničil. Znovu již vysázeny nebyly. Zřízením hnojiště byl zničen celý tento krásný kout parku. Vytékající močůvka bude prosakovat do půdy a stromy budou hynout. Protestů ochranářů přírody proti tomuto ničení parku nebylo vůbec dbáno. Park rovněž soustavně ničí kozy, které volně pobíhají bez dozoru a v parku ničí všechny křoviny. Neokousané zůstávají pouze silné stromy. Místní národní výbor vyhlašuje zákaz volného pobíhání koz, ale kozy ničí park dále. Kozy vypouštějí chovatelé z „Malé strany“…
Anglický park, r. 1829
Krajinářský styl: forest style – romantismus – krajinářský park – krajina
Zámecký parter, r. 1829
Formální zahrada: barok – klasicismus
Celkový pohled r. 1829
7
1.4. HISTORICKÝ VÝVOJ ■ HISTORICKÝ VÝVOJ Celkový pohled na obec r. 1949 Významné prvky týkající se řešeného území 1. Tilia cordata u křížku 2. stodola a okolí
9
3. náves především - Tilia cordata
5
4. oboustranné stromořadí z Acer pseudoplatanus, Quercus robur, Tilia platyphylla 5. hřbitov – významné stromořadí okolo zdi z Tilia sp.
8
6. okolí zámku - Pinus strobus a Acer seudoplatanus před průčelím, u statku stromořadí-Tilia cordata
4
7. potok Barborka
2
8. oboustranné stromořadí z Tilia platyphylla a Tilia cordata
1
9. rybník Loudal a okolní porost, osázená hráz
3
10. škola a kostel sv. Marka
6 10
7
•
typická je mozaikovitost krajiny
•
hraniční stromy
•
označování památných míst stromy
• širokokorunné stromy a seřezávané vrby •
ovocné stromy a aleje historický rozbor navazuje na podrobný popis v projektu rehabilitace a adaptace zámeckého parku
8
1.5. ZÁSADY PAMÁTKOVÉ OCHRANY A OBNOVY ■ PŘEDMĚT PAMÁTKOVÉ OCHRANY Zachování jedinečného rázu venkovské krajiny, s pozdějšími vklady až do období 1. republiky. Uchovat vazby zeleně na velkoryse architektonicky komponovanou krajinu. Uchování gradace přiznaného lidského vlivu v pomyslné ose příroda - architektura.
■ CÍL PAMÁTKOVÉ OCHRANY Uchování všech činitelů a složek, které se podílejí na formování kompozice i biologické hodnotě krajiny (zejména dispoziční rozvrh, hmotová seskupení dřevin i jejich vlastní dendrologická skladba, formace rybníku, směrování i proporce průhledů a pohledů vyhlídek a stavby).
■ OBECNÉ ZÁSADY Respektovat původní sortiment dřevin (stejný především u alejí, podobný v porostu)
Pohled ze dvora na zámek r. 1880
Trávník lučního typu - kosení 2krát ročně Obnova komunikací, povrchy z přírodních materiálů, místních zdrojů Zpevnění břehů - tradiční technika a materiál Mostky - případné obnovy dle podkladů z první třetiny 19.století (malé mostky ze dřeva) Mobiliář – dřevo nebo dřevo-litinové lavičky všechny tejného typu, odpovídající odpadkové koše Oplocení - zachovat historicky doložené (poukazuji na nepůvodní oplocení okolo zámku) Informační systém, prezentace - směrovky, informační tabule, identifikace významných dřevin (je zde dobře řešen) rehabilitace a adaptace za podmínek respektovaní památkové ochrany a ochrany přírody problémům předcházet, ne je zpětně potlačovat prostor pro lidi a nejen pro ně
Těchobuz na přelomu 19. a 20. století Hřbitov nad obcí r. 1829
9
1.6. SOUČASNÝ STAV ■ LOKALIZACE A POPIS SOUČASNÉHO STAVU ŘEŠENÝCH ČÁSTÍ Celkový pohled na obec r. 2009 Významné prvky týkající se řešeného území 1. dožívající Tilia cordata u křížku 2. ruiny stodoly a zdevaastované okolí 3. náves především - Tilia cordata
4. oboustranné stromořadí z Acer pseudoplatanus, Quercus robur, Tilia platyphylla
9 5
8
5. hřbitov – poškozené stromořadí okolo zdi z Tilia sp. 6. okolí zámku - Pinus strobus a Acer seudoplatanus před průčelím, u statku stromořadí-Tilia cordata
4
7. zregulovaný potok Barborka
8. zarůstající oboustranné stromořadí z Tilia platyphylla a Tilia cordata 9. rybník Loudal a okolní porost, z hráze byly odstraněny stromy
2 1
10. škola a kostel sv. Marka nové neadekvátní výsadby (Picea pungens, Thuja occidentalis)
3 6 10
•
scelené lány
•
mizející hraniční stromy
•
dožívající stromy u památných míst
•
mizející širokokorunné stromy
7
• nevhodné druhy např. Chamaecyparis lawsoniana, Thuja occidentalis i umělé květiny se vyskytují v zahradách •
nově vysázené ovocné aleje
10
1.6. SOUČASNÝ STAV ■ LOKALIZACE A POPIS NÁPLNĚ, PROVOZU A KOMPOZICE B – jde o svažitou plochu se stopami po zaniklých objektech zemědělské usedlosti – dům a v těsné blízkosti památkově chráněná parcela s torzem stodoly. U silnice jsou dva hodnotné stromy - Quercus robur a naproti nim se nachází hodnotný vzrostlý Acer pseudoplatanus.
Usedlost v nedávné době vyhořela. V jejím okolí jsou tedy stromy značně poškozeny požárem a vzdálenější stromy, vzrostlé náletové dřeviny, jsou neperspektivní a také se značným poškozením kmenů.
E G
V zadní části tohoto pozemku je ovocný sad tvořený převážně jabloněmi. Sad byl v minulosti velice zanedbáván. Je zarostlý náletem, stromy jsou poškozené, skoro neplodící.
F
B
A
C
Celá plocha je zavezena smíšeným odpadem.
C - jedná se o několik menších ploch v centru obce.
D
Řešené úseky A – jedná se o plochu v místech křižovatky cest, při příjezdu z Pacova do Těchobuze. Plocha je volně přístupná ze všech stran. Prostor tvoří méně kvalitní travnatá plocha, která je poseta mladšími, nejen na bázi poškozenými, listnatými stromy - Acer pseudoplatanus a Tilia cordata. Dále je na ploše umístěn křížek, okolo něj rostou 3 ks Tilia cordata. Dvě z nich jsou v havarijním stavu. U jedné z nich za poškození může výkop u silnice, který poškodil kořenový systém. Druhá lípa je provozně nebezpečná, hrozí její rozlomení viz. poznámky v tabulkách kácení.
Přibližně uprostřed obce se nachází odpočinková plocha s lavičkami. Dominantami tohoto prostoru jsou Tilia cordata, Tilia platyphylla a Quercus robur. Prostor mezi nimi vyplňují nepříliš vhodné, plochu tříštící, keře, se sníženým zdravotním stavem. Textilie u keřů není zamulčovaná a u nezapojených skupin působí nevzhledně. Celou plochu dělí zvlněná pěší komunikace, z nepříliš vhodné zámkové dlažby. Další plocha se nachází v okolí památkově chráněných budov školy a kostela. Ze západní strany těchto objektů, jsou vysázeny hodnotné Aesculus hyppocastanum a Acer pseudoplatanus. Na východní straně rostou se sníženým zdravotním stavem Salix caprea a Acer platanoides. Třetí plocha, je prostor bývalého statku, patřící k zámku. Jsou zde vysázeny v blízkosti průčelí zámku Acer pseudoplatanus, Pinus strobus, ty jsou také patrné na dochovaných historických fotografiích z počátku 20. stol. přiložené na straně 9. Skupina Tilia cordata se nachází u dnes již neexistujícího křídla statku. Nově vysazený javor, mezi těmito lípami, je poškozen. Další plochy jsou u dvou bývalých návesních rybníků, u severněji položeného, jsou především cenné mohutné modříny a lípy.
Po cestě dále k obci Těchobuz, se po pravé straně nachází památkově chráněný špýchar. Ze dvou stran tohoto objektu se nachází nepříliš vhodně umístěné dřeviny. viz podklady inventarizace.
11
1.6. SOUČASNÝ STAV ■ LOKALIZACE A POPIS NÁPLNĚ, PROVOZU A KOMPOZICE Řešené úseky E – jedná se o biokoridor při rybníku Loudal se smíšeným porostem, především - Acer pseudoplatanus a platanoides, Tilia cordata, Quercus robur (tyto druhy jsou zastoupeny statnými, historicky cennými jedinci, místy v řadě u pěšiny), Alnus glutinosa u břehů rybníka a Picea abies.
E
Podrost a lem tvoří náletové dřeviny - Crataegus monogyna, Corylus avellana, Sambucus nigra, Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Prunus padus, Fraxinus excelsior, Tilia cordata, Quercus robur, Picea abies, výšky od 1,5-5 m.
G F
Travnatý porost se tvoří v severní části rybníka na přechodu do vodní plochy rybníka.
B
A
Hodnotné jsou také stromy na hrázi a západní břeh rybníka, který není vyznačen, jako biokoridor. F - Charakteristika porostu je obdobná, jako v části E. Podél komunikace se nachází oboustranné stromořadí z lip, některé kusy rostou v podobě torz. Na toto stromořadí navazuje nová jednostranná výsadba třešní.
C D
G - Plocha je tvořena historicky, kompozičně cennými dřevinami jako - Acer pseudoplatanus, Quercus robur, Aesculus hippocastanum, Tilia platyphylla a cordata podél komunikace a zdí hřbitova.
Řešené úseky D - niva a biokoridor potoka Barborka je převážně rovinatá, lehce podmáčená a z velké části zatravněná plocha. Je zde vysázeno v nedávné době podél toku stromořadí z Acer rubrum na větvích těchto stromů jsou patrné mrazové trhlinky. Roztroušeně jsou zde vysázeny hodnotné javory, jasany a lípy. Potok dále lemují lužní dřeviny - Alnus glutinosa, Salix. U jednoho stavení je vysázena nevhodná skupina Chamaecyparis a Thuja.
12
1.6. SOUČASNÝ STAV ■ FOTODOKUMENTACE - ŘEŠENÝ ÚSEK A
13
1.6. SOUČASNÝ STAV ■ FOTODOKUMENTACE - ŘEŠENÝ ÚSEK B
14
1.6. SOUČASNÝ STAV ■ FOTODOKUMENTACE - ŘEŠENÝ ÚSEK C
Ideové řešení
15
1.6. SOUČASNÝ STAV ■ FOTODOKUMENTACE - ŘEŠENÝ ÚSEK C
16
1.6. SOUČASNÝ STAV ■ FOTODOKUMENTACE - ŘEŠENÝ ÚSEK D
17
1.6. SOUČASNÝ STAV ■ FOTODOKUMENTACE - ŘEŠENÝ ÚSEK E
18
1.6. SOUČASNÝ STAV ■ FOTODOKUMENTACE - ŘEŠENÝ ÚSEK F
19
1.6. SOUČASNÝ STAV ■ FOTODOKUMENTACE - ŘEŠENÝ ÚSEK G
20
1.7. INVENTARIZACE A KLASIFIKACE VEGETAČNÍCH PRVKŮ ■ METODIKA HODNOCENÍ DŘEVIN Inventarizace a klasifikace dřevin byla provedena v druhé polovině listopadu 2011. Hlavním cílem inventarizace bylo vyhodnotit prostorové i kvalitativní ukazatele tak, aby na podkladě těchto analýz mohly být plně kvalifikovaně a zodpovědně provedeny zásahy a to jak v částečném odstranění s ponecháním perspektivních jedinců a likvidaci nežádoucích jedinců, tak i v dosadbách respektujících současný stav i výhledový stav dřevinných porostů, které současně umožní v některých částech řešeného území rozvoj podrostových bylinných společenstev. HODNOCENÍ STROMŮ Každému primárnímu dřevinnému vegetačnímu prvku bylo přiřazeno pořadové číslo vegetačního prvku, to souhlasí s číslem ve Výkrese inventarizace a jsou pojítkem mezi textovou a výkresovou částí. Název taxonu: podle Hurych V. - Okrasné dřeviny pro zahrady a parky Vydavatelství Květ – Praha 1995 (u některých dřevin bylo použito zkrácení názvu) Obvod kmene: uveden v centimetrech, údaj naměřený ve výšce 130 cm nad úrovní terénu s přesností na 5 cm Průměr pařezu: uveden v centimetrech Výška: odhadovaný údaj, uveden v metrech Výška nasazení koruny: tedy nejnižší výhon s živými listy nebo místo nasedání nejníže postavené živé větve, pokud je blíže k zemi než výhony s listy. Tento údaj je udáván v metrech.
Sadovnická hodnota vyjadřuje celkovou hodnotu jedince z pohledu zahradní a krajinářské tvorby a vyjadřuje v podstatě biologický aspekt dendrologického potenciálu jedince. Tato hodnota je výslednicí hodnocení jeho několika vlastností v daném případě byl zohledněn: taxon, vývojové stadium, vitalita a zdravotní stav. 1 – velmi hodnotný strom, zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a charakteristické znaky příslušného taxonu, pěstebně plnohodnotný 2 – nadprůměrně hodnotný strom, plně odpovídající pěstebním a kompozičním potřebám, převládají charakteristické znaky příslušného taxonu, strom vitální a zdravý, případné nedostatky významně nesnižují jeho hodnotu, výjimečně i strom 3 věkového stádia 3 – průměrně hodnotný strom s předpokladem střední až dlouhodobé existence, případně se sníženou vitalitou a zdravotním stavem, pěstebně využitelný, všechny stromy 1 a 2 (3) věkového stádia – plně vitální, zdravé, s typickými znaky taxonu 4 – podprůměrně hodnotný strom obvykle s předpokladem poměrně krátkodobé existence, pěstebně neperspektivní jedinec 5 – velmi málo hodnotný strom, jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí předpoklady i pro krátkodobou existenci V mapové části vyjádřeny jednotlivé stupně následovně: 1 – červená , 2 – modrá, 3 – zelená, 4 – hnědá, 5 – žlutá
Šířka koruny: uvedena celková šířka (průměr) koruny v metrech. U korun s nepravidelným průmětem koruny je uvedena průměrná hodnota. Věkové stádium: nebylo hodnoceno Věková kategorie: aktuální věk jedince, určováno odhadem Stáří bylo rozděleno do věkových skupin ( 1-10, 10-20, 20-40, 40-60, 60-80, 80-100, 100-120, 120-150, 150-200,200-250) Zdravotní stav: údaje vychází z vizuálního hodnocení stavu jednotlivých stromů - zkratka PR/10 - proschlá koruna z 10%, BD - boční dutina, CD - centrální dutina
21
1.6. INVENTARIZACE A KLASIFIKACE VEGETAČNÍCH PRVKŮ ■ METODIKA HODNOCENÍ DŘEVIN Návrh pěstebních a technických opatření: nejčastěji je doporučována vazba koruny při znatelné tlakové vidlici v koruně stromu, dále havarijní stromy k odstranění, ohrožující bezpečnost provozu a redukční a zdravotní řezy terminologii: RB – řez bezpečnostní RZ – řez zdravotní RR-OR – řez redukční, obvodová redukce koruny celková, stabilizační řez, nebo odlehčení části koruny s defekty (nutné je vždy v poznámkách popsat o jakou část koruny se jedná). RR-PV – řez redukční, zvýšením koruny na provozní výšky (podchod a podjezd) RR-SR – řez redukční, sesazovací řez (hluboký řez kosterních větví, výrazně převyšuje obvodovou redukci – možné realizovat výhradně u krátkověkých dřevin s dobrou kmenovou výmladností – vrby, topoly) RR-SP – řez redukční, odlehčením, či zakrácením větví ve směru k překážce OVB – odstranění výmladků báze kmene VSS – bezpečnostní vazba statická (spodní 1/3 výšky koruny) – předepjatá vazba vrtaná, nebo podkladnicová. VDH – bezpečnostní vazba dynamická (horní 1/3 výšky koruny) KS – kácení stromu Poznámka: Poškození kmene (zkratka PK) Mechanické poškození kmene (včetně kořenového náběhu) zasahující do kambia nebo případně do hlubších vrstev dřeva. K poškození dochází často vlivem provozu (parkování), neopatrným dosekáváním okrajů trávníku a cílenou destrukcí (bořivé činnosti mládeže), absencí péče apod. Poškození představuje především vstupní bránu pro infikování dřevokaznými houbami popř. může bezprostředně souviset s ohrožením statiky stromu Poškození koruny (zkratka PKo) Mechanické poškození korunové části stromu obdobného rozsahu jako u předchozí charakteristiky. K poškození dochází nejčastěji nevhodným zásahem, cílenou destrukční činností. Výskyt hnilob a dutin – BD - boční dutina, CD - centrální dutina Výskyt suchých větví Snížení statické stability Posouzeno: náklon (posunutí těžiště) a chybné větvení - ve vztahu k možnému rozlomení, popř. nevhodné postavení kosterních větví, tlaková vidlice, kodominantní větvení, JK jednostranná koruna vliv hnilob, dutin – jejich rozsah a umístění.
HODNOCENÍ KEŘŮ Pořadové číslo vegetačního prvku. Každému keři přiřazeno. Jedná se o průběžnou číselnou řadu. Od stromů je odlišena jak barvou, tak písmenem řazeno dle abecedy, které je uvedeno před pořadovým číslem např. A1 U keřů jsou hodnoceny tyto atributy: Název taxonu: podle Hurych V. - Okrasné dřeviny pro zahrady a parky Vydavatelství Květ – Praha 1995 Průměrná výška: odhadovaný údaj, udávána v metrech Plocha: udávána v m2 nebo zapsané rozměry v mapovém podkladu Počet jedinců: udáváno tam, kde se jednalo především o novou výsadbu lehce čitelnou Věková kategorie: odhadovaný údaj 0-10 let 20-40 let 40-60 let Vývojové stádium: nehodnoceno Zdravotní stav: 1 - dlouhodobá stabilita 2 - částečný rozpad vegetačního prvku 3 - vegetační prvek je v rozpadu Klasifikační třída: nehodnoceno Poznámka: zde je uvedeno procentické zastoupení jednotlivých taxonů ve skupině, pokud je skupina tvořena více taxony jsou zde rozepsány názvy a další údaje týkající se dané skupiny HODNOCENÍ PAŘEZŮ Pořadové označení: použita jsou písmena abecedy A, B, C, šedá barva Název taxonu: uveden pokud ho bylo možno ještě určit, jinak uveden pouze pařez Průměr pařezu: údaj uveden v centimetrech
22
2.1 NÁVRH ŘEŠENÍ NÁPLNĚ, PROVOZU A KOMPOZICE ■ NÁVRH ŘEŠENÍ JEDNOTLIVÝCH PLOCH V PROJEKTU B – jde o svažitou plochu se stopami po zaniklých objektech zemědělské usedlosti – dům a v těsné blízkosti památkově chráněná parcela s torzem stodoly. U silnice jsou dva hodnotné stromy - Quercus robur budou ošetřeny a naproti nim se nachází hodnotný vzrostlý Acer pseudoplatanus je však dle arboristického posudku navržen k odkácení. Na jeho místo, respektive do jeho blízkosti (z důvodu půdních podmínek) přijde vysadit nový jedinec, stejného druhu v adekvátní velikosti. Usedlost v nedávné době vyhořela. V jejím okolí jsou tedy stromy značně poškozeny požárem a vzdálenější stromy, vzrostlé náletové dřeviny, jsou neperspektivní a také se značným poškozením kmenů, jsou tedy navrženy až na několik výjimek k odstranění. V zadní části tohoto pozemku je ovocný sad z jabloní. Sad byl v minulosti velice zanedbán, zarostlý náletem, stromy jsou poškozené, skoro neplodící. Nálet a ovocné stromy budou odstraněny spolu se všemi pařezy. Na jejich místo přijdou vysázet nové ovocné dřeviny, staré odrůdy, odolné vůči mrazu, chorobám. Celá plocha je zavezena smíšeným odpadem, ten musí být před realizací odstraněn a na celé ploše bude vyseta travobylinná směs hodící se do ovocných sadů. Navrhuji také ponechat bezpečná torza zdí, jako historickou stopu a zajímavé dotvoření prostoru. Po obnovení stodoly doporučuji mimo tento projekt výsadbu jednoho či dvou jedinců velkokorunných lip. C - jedná se o několik menších ploch v centru obce.
Na návsi se nachází odpočinková plocha s lavičkami. Dominantami tohoto prostoru jsou Tilia cordata, Tilia platyphylla, Quercus robur ty jsou navrženy k ošetření.
Řešené úseky A – jedná se o plochu v místech křižovatky cest, při příjezdu z Pacova do Těchobuze. Mladší jedinci, poškozeni nejen na bázi - Acer pseudoplatanus a Tilia cordata jsou navrženi k odstranění. Dále je na ploše umístěn křížek, okolo něj rostou 3 ks Tilia cordata. Dvě z nich jsou v havarijním stavu u jedné z nich za poškození může výkop u silnice, který poškodil kořenový systém a druhá lípa je provozně nebezpečná, hrozí její rozlomení viz. poznámky v tabulkách kácení. Budou také odstraněny. Náhrada zde není vhodná, nemá smysl, z důvodu špatných světelných podmínek, způsobených mohutnou korunou ponechané lípy (na které bude provedeno ošetření). Nové stromy by neprospívaly docházelo by k deformacím korun. Prostor tvoří méně kvalitní travnatá plocha ta bude spolu s místy po odkácených dřevinách nahrazena travobylinnou směsí typu Česká květnice.
Další plocha se nachází v okolí památkově chráněných budov školy a kostela, ze západní strany těchto objektů jsou vysázeny hodnotné Aesculus hyppocastanum a Acer pseudoplatanus. Tyto stromy budou ošetřeny. Na východní straně rostou se sníženým zdravotním stavem Salix caprea a Acer platanoides ty budou odstraněny. Javor bude nahrazen novým jedincem. Další výsadby okolo kostela nejsou navrženy z důvodu plánované přestavby a terénních úprav v okolí kostela. (po těchto úpravách bych navrhovala dokola výsadbu jilmu – druh určen dle výmladku ze starého pařezu u kostela). V prostoru bývalého statku, kde jsou vysázeny v blízkosti průčelí zámku - Acer pseudoplatanus, Pinus strobus, a skupina Tilia cordata, která se nachází u dnes již neexistujícího křídla statku budou ošetřeny. Nově vysazený javor mezi těmito lípami je poškozen, bude nahrazen lípou srdčitou v adekvátní zapěstované formě.
23
2.1 NÁVRH ŘEŠENÍ NÁPLNĚ, PROVOZU A KOMPOZICE ■ NÁVRH ŘEŠENÍ JEDNOTLIVÝCH PLOCH V PROJEKTU Další plochy jsou u dvou bývalých návesních rybníků, u severněji položeného, jsou především cenné mohutné modříny a lípy. Většina je navržena k ošetření pouze jedna z lip je z provozně bezpečnostních důvodů odstraněna. D - niva a biokoridor potoka Barborka je převážně rovinatá, lehce podmáčená a z velké části zatravněná plocha. Je zde vysázeno v nedávné době podél toku stromořadí z Acer rubrum na větvích těchto stromů jsou patrné mrazové trhlinky. Roztroušeně jsou zde vysázeny hodnotné javory, jasany a lípy. Havarijní stromy jsou odstraněny a nahrazeny stejnými jedinci. Potok dále lemují lužní dřeviny - Alnus glutinosa, Salix. Salix bude odstraněna a také nahrazena. Břehy potoka jsou jen na několika místech osázeny dřevinami – vrbami, olšemi, jasany tak, aby biokoridor opět na 100% splňoval svou funkci a zároveň, byl umožněn přístup k toku,dle požadavků Povodí Města Pelhřimova. U jednoho stavení je vysázena nevhodná skupina Chamaecyparis a Thuja. Zde by po odstranění těchto jedinců opět mělo vzniknout travobylinné společenstvo. Tak abychom se opět přiblížili k Ladovým obrázkům malebné obce. V pozadí s kostelem, vrbami řezanými na hlavu a kvetoucími plochami.
E - jedná se o biokoridor při rybníku Loudal se smíšeným porostem, především - Acer pseudoplatanus a platanoides, Tilia cordata, Quercus robur, tyto druhy jsou zastoupeny statnými, historicky cennými jedinci , místy v řadě u pěšin. (byly speciálně hodnoceny a jsou na nich provedeny zásahy tak, aby neohrozili člověka a zároveň nedošlo k poškození přírody, narušení biokoridoru). Alnus glutinosa u břehů rybníka a Picea abies. Je zde ponechána řada bezpečných torz. Podrost a lem tvoří náletové dřeviny - Crataegus monogyna, Corylus avellana, Sambucus nigra, Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Prunus padus, Fraxinus excelsior, Tilia cordata, Quercus robur, Picea abies, výšky od 1,5-5 m. Ty jsou ponechány bez zásahu, tam kde chyběl pás vegetace mezi rybníkem polem byly vysázeny skupiny domácích keřů trnka růže šípková hloh. Hodnotné jsou také stromy na hrázi, většina je navržena k ošetření. F - Charakteristika porostu je obdobná, jako v části E. Podél komunikace se nachází oboustranné stromořadí z lip, některé kusy rostou v podobě torz. Tyto kusy budou ošetřeny. Na toto stromořadí navazuje nová jednostranná výsadba třešní. Zde dojde ke kontrole ukotvení dřevin. G - Plocha je tvořena historicky, kompozičně cennými dřevinami jako - Acer pseudoplatanus, Quercus robur, Aesculus hippocastanum, Tilia platyphylla a cordata podél komunikace a zdí hřbitova. Ty budou z většiny ošetřeny. U silnice skupina jilmů – jsou na nich nesprávně provezeny výchovné řezy, mají zdeformované koruny, křivé terminály, řada jich má poranění kmene, jsou neperspektivní pod vzrostlými stromy a kompozičně je vhodnější držet se již vysazených javorů, dubů, lip. Pravděpodobně by došlo i k jejich konečnému poškození při kácení vzrostlých okolních havarijních stromů. Nová výsadba je navržena do volného prostoru mezi vzrostlé stromy, dle historické mapy 1949, stávajících pařezů, do lepších světelných podmínek. V této lokalitě se také nachází staré jírovce, navrhuji ponechat tyto kusy pro jejich vitalitu a vzdálenost od komunikace, bude na nich provedeno zdravotní ošetření
24
2.2. PĚSTEBNÍ A OBNOVNÁ OPATŘENÍ ■ CHARAKTERISTIKA NAVRŽENÝCH PĚSTEBNÍCH OPATŘENÍ Sadové úpravy budou provedeny dle příslušných, přiložených výkresů a tabulkových částí.
Zakládání dřevinných prvků Před zahájením výsadeb stromů je nutné nechat vytýčit inženýrské sítě, označit je na místě dle platných předpisů a poté při vlastních pracích dodržovat ochranná pásma podle požadavku správců sítí a právních předpisů. Obecné podmínky pro výsadbu (založení) dřevin definuje ČSN DIN 18 916: § Nárok, způsob, rozsah a termín činností se řídí zejména dobou výsadby, druhem rostlin a stanovištními podmínkami. Při určování termínu výsadeb je nutno dbát na zvláštnosti druhově podmíněné. Prostokořenné dřeviny se zpravidla vysazují v době vegetačního klidu. Stálezelené dřeviny se mohou vysazovat s baly po celý rok, s výjimkou doby rašení letorostů. Hrnkované a kontejnerované rostliny lze vysazovat celoročně, pokud není půda zamrzlá. § Rostliny bez balů (prostokořenné) se nesmí vysazovat za mrazu. § Na staveništi nesmí dojít k poškození rostlin, např. při přepravě, skladování, v základce ani při výsadbě. Je nutno je také chránit před vyschnutím, přehřátím a účinky mrazu. Při výsadbě je nutno dbát na možnosti zpracovatelnosti půdy podle DIN 18 915. Dávky hnojiv se řídí podle DIN 18 919 § Postup při sázení, hloubka sázení ▫ Při sázení se musí kořeny rozprostřít do jejich přirozené polohy. Kontejnery, květináče, fóliové sáčky a obaly, jež nemohou zetlít, je nutno odstranit. ▫ Kořeny nebo kořenové baly je nutno ze všech stran prosypat popř. obsypat kyprou zeminou a stejnoměrně přitlačit. Potom je zpravidla nutno rostliny zalít. Mladé rostliny lze sázet pouze s vlhkými kořeny. ▫ Organické látky se zapravují jen tak hluboko, aby nemohly vznikat žádné odpadní produkty, poškozující rostliny. ▫ Hloubka výsadby se musí přizpůsobit druhu rostlin. Zpravidla se rostliny sázejí tak hluboko, jak rostly na předchozím stanovišti. ▫ Opadavé keře, kromě štěpovanců, je zpravidla nutno sázet asi o 5 cm hlouběji než byly pěstovány. Štěpované keře v krčku sázíme tak hluboko, aby bylo místo štěpování zakryto asi 4 cm zeminy.
§ Po výsadbě se musí osázená plocha urovnat a nakypřit. Přitom je nutné vysbírat kameny s průměrem větším než 5 cm, odstranit stavební zbytky, těžko zetlívající rostlinné části a jiné odpady. § Je-li nutno provést mulčování, musí se materiál a síla vrstvy mulče přizpůsobit stanovišti a typu výsadby. Vrstva se rozprostírá souvisle a rovnoměrně. Aby se, při použití materiálu s širokým poměrem C : N (uhlík:dusík) např. stromové kůry, dřevěných štěpků, zabránilo poškození rostlin, je nutné předem aplikovat vyrovnávací dávku dusíku. Výsadbová jáma Obecné podmínky definuje ČSN DIN 18 916: § Jamky a rýhy pro výsadbu je nutné vyhloubit v šířce odpovídající l,5násobnému průměru kořenového systému nebo kořenového balu. ▫ rýha pro vysazování rostlin je výkop vyhloubený pod úrovni přilehlého terénu, se stěnami svislými nebo šikmými, kde nevětším rozměrem je délka, která musí být nejméně dvakrát větší než šířka § Je nutno zabránit zhutnění stěn výsadbové jámy a jejího dna. Vegetační vrstva, substráty Obecné podmínky pro přípravu vegetační vrstvy k výsadbě (založení) dřevin definuje ČSN DIN 18 915: § Má-li spodní vrstva půdy sloužit jako kořenový prostor pro rostliny, je třeba přizpůsobit zejména její zrnitost, mocnost uložení a vodní propustnost vegetační vrstvě půdy. § Tloušťku vegetační vrstvy půdy je nutno přizpůsobit nárokům zakládané vegetace a stanovištním podmínkám (např. vlastnosti - stav, jakost - podkladu, sklonu a poloze ploch). ▫ pro plochy k výsadbě dřevin 20 cm až 40 cm v ulehlém stavu. Tlouštka rozprostřené vrstvy se nesmí odchylovat o více než 25 % od požadované tloušťky vrstvy, nejvíce však o 5 cm. Způsob a postup rozprostření a druh použitého nářadí by neměly změnit stav uložení a urovnání vrstvy ležící pod vegetační vrstvou půdy nebo stav podloží nebo základu.
25
2.2. PĚSTEBNÍ A OBNOVNÁ OPATŘENÍ ■ CHARAKTERISTIKA NAVRŽENÝCH PĚSTEBNÍCH OPATŘENÍ Obecné podmínky pro výsadbu (založení) dřevin definuje ČSN DIN 18 916: § Poznámka k vegetační vrstvě půdy ▫ Je-li požadováno před výsadbou zřízení jemných terénních úprav, je nutno provést urovnání plochy v předpokládané rovině. Povrch vegetační nosné vrstvy půdy nemá v měřené 4 m dlouhé linii vykazovat prohlubně větší než 5 cm. Napojení na okolní plochy musí být plynulé s maximální přípustnou odchylkou 3 cm směrem dolů. Přitom je nutné vysbírat kameny s průměrem větším než 5 cm, odstranit stavební zbytky, těžko zetlívající rostlinné části a jiné odpady. § Vegetační vrstva půdy, popř. podklad, se musí připravit podle DIN 18 915. § Při hloubení jamek a rýh se vegetační vrstva půdy ukládá odděleně od ostatní zeminy a při výsadbě se dává zpět jako nejsvrchnější vrstva. ▫ Platí jen při výsadbě s výměnou půdy, v opačném případě se vegetační vrstva půdy ukládá ke kořenům vysazovaných rostlin.
Kotvení stromu Obecné podmínky definuje ČSN DIN 18 916: § Dřeviny je nutno podle potřeby pevně ukotvit Ochranná opatření (?) Obecné podmínky definuje ČSN DIN 18 916: § U vzrostlých a choulostivých rostlin a při výsadbách v letním období je nutno omezit výpar pomocí přípravků omezujících výpar nebo zastíněním. Řez dřevin při výsadbě Obecné podmínky definuje ČSN DIN 18 916: § Zpětný řez nadzemních částí rostlin ▫ Dřeviny bez balů je nutno zpravidla zakrátit nebo prosvětlit, s přihlédnutím k druhu a velikosti, jakož i ke stanovištním podmínkám a k roční době. Přitom je nutno dodržet přirozenou nebo požadovanou růstovou formu dřevin. ▫ Rostliny s baly nebo v kontejnerech se zpravidla nezakracují; je-li třeba, může se provést prosvětlení. ▫ Poškozené části rostliny se musí odstranit a rány hladce seříznout. Rány u dřevin o průměru větším než 3 cm je nutno ošetřit vhodným přípravkem na ošetření ran. § Ošetření kořenů ▫ Kořeny prostokořenných dřevin se musí před výsadbou kolmo seříznout nožem nebo zastříhnout nůžkami, a to s ohledem na daný druh. Kořeny nesmí být pohmožděné nebo odřené. U kontejnerovaných rostlin se musí popř. spirálovitě stočené, zaškrcené a uzlovité kořeny proříznout a kořenová plst odstranit.
Dokončovací péče Obecné podmínky pro dokončovací péči u výsadeb dřevin definuje ČSN DIN 18 916: § Dokončovací péče o výsadby dřevin a trvalek probíhá až do převzetí. Cílem je dosáhnout stavu, který při navazující udržovací péči podle DIN 18 919 zaručuje další rozvoj výsadeb. Zahrnuje všechny činnosti, které jsou nutné právě k dosažení stavu k převzetí. § Výsadby jsou schopné převzetí v okamžiku, kdy je dosaženo jistoty dalšího růstu (tzv. ujmutí výsadby). U výsadeb dřevin lze rozpoznat úspěšné ujmutí podle vývoje letorostů, zpravidla v poslední třetině měsíce června. § U plošných výsadeb, např. z půdopokryvných dřevin, drobných keřů a špičáků, je přípustný úhyn do 5 % celkového množství u jednotlivých druhů a odrůd, jestliže navzdory výpadkům působí výsadba zapojeným dojmem. § Činnosti při dokončovací péči ▫ Nároky, druh, rozsah a termín jednotlivých činností se řídí zejména obdobím a způsobem výsadeb, druhem rostlin a stanovištními podmínkami. ▫ Při kypření výsadeb a závlahových mís u dřevin je nutno dbát druhových zvláštností jednotlivých rostlin a šetřit podzemní zásobní části vysázených rostlin. Přitom je, zejména nutno: - odstranit plevelné rostliny, pokud nejsou po vytrhání ponechány na místě jako mulč; - zkontrolovat a popřípadě opravit ukotvení; - hladce odříznout suché a poškozené části rostlin, nedostatečně prorůstající rostliny dodatečně seříznout podle zvláštností postiženého druhu a rány na dřevinách ošetřit - vysbírat kameny o průměru větším než 5 cm a odpady z nakypřených ploch. Plochy pokryté mulčem se zpravidla nekypří. ▫ Pokud je nutno během dokončovací péče hnojit, postupuje se podle DIN 18 919. ▫ Nepostačují-li atmosférické srážky nebo nejsou-li účinně rozloženy, je nutno vyrovnat jejich deficit doplňkovou závlahou a zabezpečit tak dostatečné provlhčení půdy. Množství závlahy se přitom přizpůsobí druhu výsadby. První týden po přesazení dodáváme stromu 200 l vody každý druhý den, pak až do konce vegetace 400 l vody týdně. ▫ Jestliže je půda proschlá, je nutno stálezelené rostliny průběžně zalévat, při bezmrazém počasí i v zimním období. § U výsadeb je nutno sledovat výskyt chorob, škůdců, jakož i okus zvěří. § Jestliže by napadení, popř. poškození mohlo vést k ohrožení záměru ozelenění, je nutno provést opatření, a to popřípadě i preventivní. § Mulčovací materiály rostlin nesmí poškozovat výsadby a nesmí bránit svými vlastnostmi pronikání vzduchu a vody do půdy.
26
■ Výsadby: jejich umístění, velikosti, ukotvení atd. viz. rozpočty, výkresová a tab. část
2.2. PĚSTEBNÍ A OBNOVNÁ OPATŘENÍ ■ CHARAKTERISTIKA NAVRŽENÝCH PĚSTEBNÍCH OPATŘENÍ TECHNOLOGIE ZAKLÁDÁNÍ TRÁVNÍKU TRAVOBYLINNÉHO Zásady zalučňování Směsi pro jednotlivé lokality se liší v závislosti na geografické poloze, nadmořské výšce, přírodních podmínkách, následném využití a množství osiva jednotlivých druhů. Byly stanoveny tyto zásady: Semena přírodních rostlin nepřiséváme do založeného trávníku. Protože osivo přírodních rostlin vzchází postupně během celého roku po zasetí. Mladé rostlinky jsou zpočátku drobné a v konkurenci rychlerostoucí trávy hynou.
Osiva květnatých luk nemícháme s běžným osivem travním a jetelotravním. Protože důvod je stejný jako v předchozím bodě. Kulturní trávy a jeteloviny jsou vyšlechtěny na rychlé vzejití a rychlý počáteční růst. Rychle obsadí prostor a pomalu rostoucí luční rostliny potlačí. Ve výsledném porostu by převládaly trávy s malou příměsí lučních květin. Půdu pro louku připravíme jako pro trávník, nehnojíme, herbicidy nepoužíváme. Příprava půdy na malé ploše – vlastní silou. Zrytou půdu uhrabeme a urovnáme železnými hráběmi. Případně rozbijeme nerozpadlé hroudy země. V zájmu dalšího snadného sekaní je vhodné vysbírat větší kameny nebo nerozložené drny. Příprava půdy na větší ploše – mechanizací. Zoranou nebo zrotavátorovanou půdu urovnáme a připravíme na co nejmělčí hloubku setí. Hnojení, zvláště dusíkatými hnojivy, neprovádíme. Na hnojení nejprve reagují zrychleným a mohutnějším růstem trávy a potlačí květnaté druhy. Luční rostliny dovedou velmi dobře využít živiny dostupné v půdě. A také je žádoucí aby přírodní podmínky stanoviště od začátku formovaly společenství rostlin odpovídající danému místu, což v následujících letech zaručí stabilitu porostu. Použití herbicidů v druhově bohatém porostu, jako je louka, nepřipadá v úvahu.
Výsevek činí pro ruční setí 1,5–2 gramy na 1m2. Toto množství je do ruky nezvykle malé, proto Vám doporučíme několik jednoduchých zlepšení. Vlastní setí provádíme většinou mezi třemi prsty (placem, ukazováčkem a prostředníčkem) jako bychom spíše kořenili než vysévali. Aby vám osivo vystačilo na celou plochu je vhodné si pozemek rozdělit na několik menších částí. Na sejný počet částí si rozdělíte i osivo. Pokud vám přece jen bude množství semen stále připadat malé, můžete naředit semena drobnými suchými pilinami, suchým pískem, krupicí nebo strouhankou. Vysetá semena mělce zahrábneme lehčími hráběmi ze dřeva nebo z umělé hmoty. Pro drobná semena je důležité zůstat u povrchu půdy. V sušších obdobích a na exponovaných místech je vhodné povrch půdy lehce utužit například válcem nebo opatrným pošlapáním. Výsevek secím strojem postačí 1g na m2. Pro osévání větších ploch je vhodné použít secí stroj. Obvykle jsou nejdostupnější zemědělské sečky. Je možné použít sečky různého data výroby. Úspěšně lze založit louku s dobře seřízenou sečkou za koňský potah nebo nejmodernější, pneumatickou. Důležité je nastavit výsevek na 10 kg osiva na 1ha. A stejně důležité je nastavení hloubky výsevu 0,5–1 cm. Pro optimální rozprostření semen na plochu je vhodný výsev „na široko“ nebo co do nejhustších řádků. Další možností jsou specializované sečky na zakládání trávníků. Porost založený dobře seřízenou sečkou bývá od prvních let vyrovnanější. Termín výsevu: po celý rok, nejvhodnější je jaro a podzim. Semena lučních rostlin v přírodě vypadávají na zem téměř během celého roku. Nejčastějším impulzem ke vzcházení je vláha. Ta se nejčastěji vyskytuje na jaře a na podzim. Jarní výsevy jsou vhodnější ve vlhčích oblastech a na těžší půdě. Jarní období pro výsev začíná obvykle během dubna, kdy se dá s půdou pracovat. Končí během června, kdy by mohly přijít Medardovské deště. Podzimní výsevy upřednostníme v sušších oblastech, na lehké písčité půdě. Podzimní výsevy směřujeme co nejvíce do pozdního podzimu. Semena lučních rostlin budou převážně klíčit až v následujícím roce na jaře ze zimní vláhy. Časné podzimní nedoporučujeme neboť podpoří hlavně růst plevelů, které je pak před zimou obtížné posekat. Semena přírodních rostlin pří kontaktu s půdou většinou hned neklíčí a čekají na určité impulzy z vnějšího prostředí, aby začala vzcházet. Luční osivo se proto po výsevu do půdy nezkazí, ale počká si na svou dobu.
27
2.2. PĚSTEBNÍ A OBNOVNÁ OPATŘENÍ ■ CHARAKTERISTIKA NAVRŽENÝCH PĚSTEBNÍCH OPATŘENÍ TECHNOLOGIE ZAKLÁDÁNÍ TRÁVNÍKU TRAVOBYLINNÉHO První rok po výsevu rostou hlavně kořínky lučních rostlin a nad zemí plevel. Sekáme při výšce porostu asi 20 cm nad zemí. Plevel – nejčastěji jednoleté rostliny s rychlým vývojem. Jejich semena jsou obsažena v každé půdě a čekají až se s půdou hne a otevře se volný prostor. Tyto rostliny jsou v přírodním koloběhu předchůdci louky a svým způsobem ji pomáhají zapěstovat. Kořeny jednoletých plevelů jsou většinou drobnější. Mezi rychle vyrostlými stonky zůstává dostatek místa pro klíčení lučních semen v příhodném vlhčím prostředí. Vyklíčené rostlinky však ke svému vývoji potřebují světlo, které v houstnoucím porostu ubývá. Proto když dosáhne „plevelný porost“ výšky asi 20 cm anebo je příliš hustý, posekáme jej na vyšší strniště (asi 5 cm nad zemí). Posekanou hmotu odstraníme. Vyklíčeným rostlinkám se tak dostane světla a mohou úspěšně růst a mohutnět. Po nějakém čase, v závislosti od množství srážek, „plevelný porost“ opět částečně obrazí a je vhodné jej znovu posekat. Louku sečeme přibližně 5 cm nad povrchem půdy. Na menších plochách běžnými typy travních sekaček nebo kosou. Na větších plochách používáme běžnou žací zemědělskou techniku a běžné technologie sušení sena. Luční porost je též vhodný na senáže nebo na přímou sklizeň pro zelené krmení. Druhý rok po výsevu louka kvete – sekáme 2–3 krát ročně pro zahuštění porostu. Jednoleté rostliny („plevele“) během podzimu a zimy zaschly. Mladé luční rostlinky mají dobře vyvinuté kořínky a velmi brzy z jara jim začínají růst listy a obsadí si tak svůj prostor na slunci. V zastínění lučních rostlin již nové jednoleté plevele nevzejdou a během května až června louka poprvé zakvete. Mladé luční rostliny nejsou zatím příliš rozvětvené a mohutné. Aby zesílily druhy s pomalejším počátečním vývojem, posekáme louku poprvé už na konci květu kopretin. Podruhé zhruba na přelomu července a srpna. Je-li velmi suché léto, můžeme letní seč vynechat. Poslední seč by měla být na podzim během září. V dalších letech sekáme louku 1–3 krát ročně. Do jisté míry platí, že čím častěji louky sekáme, tím je druhové složení pestřejší. Výimkou jsou extrémně suchá místa a suché léto, kdy je nebezpečí zaschnutí porostu.
28
2.2. PĚSTEBNÍ A OBNOVNÁ OPATŘENÍ ■ SEZNAM NOVÝCH VÝSADEB
29
2.4. ZÁVĚR
■ Navrhovaný proces obnovy vegetačních prvků v obci Těchobuz, reprezentuje jistě jen jeden z možných přístupů k řešení této problematiky. Při postupu obnovy, je vždy nutné volit priority, rozhodovat se pro aktuálně nejvhodnější řešení. Každé takové řešení by se však vždy mělo vyznačovat velkou dávkou pokory a úctou k hodnotě krajinného rázu.
30
3. POUŽITÉ ZDROJE ■ Podklad územního plánu, zpracoval: UA PROJEKCE, Boleslavova 30, Č.Budějovice 370 06 vedoucí projektant : Ing.arch.Štěpánka Ťukalová ■ Koncept osnovy přednášek , Šimek (2005) ■ Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad – letecký snímek ■ http://www.usptechobuz.cz/ ■ http://oldmaps.geolab.cz/ ■ http://www.techobuz.cz/ ■ http://www.mapy.cz/ ■ informace získané od místních klientů ústavu, kronikáře obce, starosty obce a dalších obyvatel obce
31
