Represe není řešením přistěhovalectví PROSINEC 2008
Publikace vyšla s podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR a Evropské unie.
Obsah publikace nemusí vyjadřovat stanoviska sponzorů ani nezakládá odpovědnost z jejich strany.
1
Oblast migrace se za francouzského předsednictví stala jednou z důležitějších a nejvíce diskutovaných otázek EU. Přestože migrace nepatří mezi ústřední důrazy českého předsednictví, zůstává migrace, i díky ekonomické krizi, jedním z důležitých témat. Evropská unie má z ekonomických i demografických důvodů dlouhodobě enormní zájem na tom, aby do ní noví přistěhovalci přicházeli. Počet obyvatel EU-27 v průměru konstantně narůstá (v roce 2007 dosáhl 497 miliónů), nicméně již od roku 1992 se tak z osmdesáti procent děje právě díky migraci. Stoupá i průměrný procentuální počet migrantů v EU-27, v současnosti se pohybuje kolem 3.7 % (v EU-15 pak 5.1 %)1. Přesný počet migrantů v EU není znám, nicméně odhady se pohybují kolem 45 miliónů migrantů. Hodné zřetele je, že pouze 3 % z těchto migrantů tvoří uprchlíci2 a že v oblasti počtu žádostí o azyl dochází dlouhodobě k poklesu. Pro evropskou přistěhovaleckou politiku jsou charakteristické značné rozpory. Na jedné straně EU deklaruje, že chce být otevřená, ale ve stejnou dobu posiluje své hranice. Stejně tak se staví proti brain drainu (odlivu mozků) ze třetích zemí, ale sama má zájem především o kvalifikovanou pracovní sílu, pro kterou připravuje speciální migrační programy. Podobně se do evropské migrační rétoriky dostává i zmiňování souvislosti mezi rozvojem a migrací, ale nedochází k usnadňování toků peněz (remitencí) z EU do třetích zemí ani provázanějšího propojení s rozvojovými, migračními a jinými politikami. Poslední nejviditelnější otázkou je, jak ostatně ukázala i současná finanční krize, oblast práv migrantů, kteří patří mezi nejzranitelnější supinu na pracovním trhu. Finanční krize ukázala na zranitelnost migrantů Jednou ze skupin, kterých se finanční krize v EU dotýká nejcitlivěji jsou migranti. Ve většině zemí EU, Českou republiku nevyjímaje, se rozšířil fenomén tzv. agenturního zaměstnávání, kdy si firmy nenajímají zaměstnance přímo, ale přes agentury. Firmy tak nemají vůči těmto agenturním zaměstnancům de facto žádné povinnosti, protože si je pouze od agentury najímají. Tento systém umožňující větší flexibilitu na trhu práce, staví migranty do pozice, kdy (i díky nesolventnosti agentur) požívají výrazně menší pracovně právní ochranu než 1
Europe ’s Demographic Future: Facts and Figures on Challenges and Opportunities. European Commission, Directorate-General for Employment, Social Affairs and Equal Opportunities Unit E.1, October 2007. Staženo 12. 10. 2008. Dostupné na http://ec.europa.eu/employment_social/spsi/docs/social_situation/demo_report_2007_en.pdf 2 Tamtéž
2
kmenoví zaměstnanci. Díky tomu, že velká část migrantů byla a je zaměstnána jako agenturní zaměstnanci, byli propouštěni jako první. Situace před finanční krizí, kdy slabší a mnohdy málo sledovaná pracovně právní ochrana imigrantů, je stavěla do zranitelnější pozice se jen vyostřila. Jedním z cílů českého předsednictví by tak mělo být zohledňování „slabší“ pozice migrantů na trhu práce i ve společnosti celkově. Současně s tím, je nutné reflektovat, že velká část migrantů nemá v EU volební právo a není organizována v odborech, a tak jsou hůře slyšet než zbytek společnosti. V této souvislosti také ekonomická krize v několika evropských státech ukázala na palčivou nekonzistenci migračních a ostatních politik. Dobrým příkladem této nespojitost je téma migrace a rozvoje. Sama Česká republika poskytuje například rozvojovou pomoc Vietnamu, ale současně s tím dlouhodobě toleruje zkorumpovaný systém vzdávání víz z Vietnamu do ČR, který je ve výsledku pro Vietnamce tak drahý3, že několik prvních let v ČR pracují na zaplacení tohoto dluhu. Mnozí z nich se teď díky tomuto dluhu a ztrátě místa ocitli v naprosto bezvýchodné situaci. Evropský postoj k přistěhovalectví Při pohledu na vývoj migrační a integrační politiky EU lze vysledovat vývoj „evropského postoje“ vůči přistěhovalecké politice od pozic obrany proti přistěhovalectví a důrazu na kontrolu k důrazu na spravedlnost a sociální soudržnost a opět návrat k důrazům na bezpečnost a otevření širší debaty o integraci. Pro české předsednictví je pak zásadní reflektování Evropského paktu o migraci a azylu, který vznikl za francouzského předsednictví. Tento pakt by měl udávat principielní východiska pro další vývoj evropské migrační politiky a na jeho principech by měl vyniknout i tzv. post-Haagský program, tedy víceletý plán činnosti Evropské unie v oblasti justice a vnitřních věcí pro roky 2010 – 2015, který bude po českém předsednictví připravovat Švédsko. Jednou z ústředních myšlének Evropského paktu o migraci a azylu je, že jednotlivé evropské státy mají mít právo si podle svých potřeb a priorit vybírat takové migranty, kteří odpovídají potřebám jejich pracovního trhu. „V Paktu jsou obsaženy základní principy řízení migrace a zároveň výzva Evropské komisi, aby přišla s konkrétními návrhy v pěti oblastech: legální a 3
V současnosti platí Vietnamci agenturám za zprostředkování víza 10.000 USD a v případě možnosti pracovat jako osoba samostatně výdělečně činná až 13.000 USD.
3
nelegální migrace, hraniční kontroly, azyl a spolupráce s třetími zeměmi. V budoucnu navážou na Pakt konkrétní opatření, mezi která budou patřit např. posílení kontrol na vnějších hranicích, sjednocení procedur navracení imigrantů nebo sdílení otisků prstů cizinců ze „třetích zemí“ ve společné databázi“ (Seidlová , 2008). Žádná z těchto oblastí přitom není pro evropskou politiku ničím novým. V Paktu lze vysledovat posun v přístupu k přistěhovalecké politice, který primární důraz klade na kontrolování migrace. Pouze jeden z pěti cílů se zaměřuje na prosazování přístupu migrantů do EU a to ještě k tomuto přístupu jedním dechem dodává nutnost prevence nelegální migrace. Dosud nezmiňovanou ideou v Paktu, se kterou Pakt operuje, je skutečnost, že státy mají určitou „kapacitu přijmout migranty“. Na to navazuje pobídkou k lepší (rozumějme větší) regulaci rodinné migrace, což je v perspektivě pohledu lidských práv minimálně zarážející. Nepochybně pozitivní je spojování legální migrace s nutnou integrací a odkaz na Společné základní principy integrace z roku 2004. Samotné pojetí integrace v Paktu ale především zdůrazňuje schopnost migranta „zapadnout“ do společnosti a zapomíná tak, i přestože zmiňuje jak práva, tak povinnosti migrantů, na to, že integrace je především dvoustranný proces! Posun, který si zaslouží pozornost, je, že Pakt, oproti předchozím deklaracím, je více než opatrný ve zdůrazňování harmonizované imigrační politiky a spíše vybízí státy, aby spolu společnou migrační politiku „organizovaly“ (a nikoli „harmonizovaly“). Tvrdá migrační politika není řešením nelegality Jedním z cílů českého předsednictví (i předsednického tria) je boj proti nelegální migraci a přijetí směrnice postihující zaměstnavatele neregulérních migrantů. Jako neméně významný je pak cíl efektivního návratu neregulérních migrantů do země jejich původu a dohody s třetími státy o jejich přijetí. Bohužel se Česká republika v otázkách nelegální migrace společně s Německem a Rakouskem profiluje jako „tvrdý stát“, který je zastáncem represivní linie. Domníváme se, že je třeba, aby ve svém přístupu a návrzích více zohledňovala, že samotní přistěhovalci jsou často ve velmi exponované situaci a do nelegality se často dostávají kvůli nemorálnímu chování svých zaměstnavatelů nebo zprostředkovatelů. Tento úhel pohledu pokládáme za zcela zásadní4. Stejně tak je třeba brát v úvahu, že legální a nelegální migrace jsou spojité nádoby. Úspěšná politika, která chce zabraňovat nelegální migraci, se proto musí 4
Podobný pohled zastává mimo jiné i Výboru regionů. Viz Stanovisko Výboru regionů – Globální přístup k migraci: rozvoj evropské politiky v oblasti přistěhovalecké pracovní síly a její začlenění do vztahů s třetími zeměmi (2008/C 257/04) Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do? uri=OJ:C:2008:257:0020:0025:CS:PDF
4
vyvíjet dohromady s usnadňováním migrace legální. Evropa bez (zbytečných) bariér i pro migranty Jedním z ústředních bodů týkající se přistěhovalecké politiky, je práce na vytváření integrovaného modelu ochrany vnějších hranic EU. ČR se bude podílet na práci na Schengenském informačním systému II (SIS II) a Vízovém informačním systému (VIS). Jako zásadní vidíme, aby tyto aktivity nesměřovaly ještě většímu vytvoření „pevnosti Evropa“, ale aby byla zachována propustnost hranic a aby byla o migrantech sbírána jen ta nejnutnější data. V této oblasti by ČR měla důrazně naplňovat svoje heslo „Evropa bez bariér“. Vytvořením nepropustných hranice totiž dochází nejen k porušení historického provázání území, ale také k zamezení přístupu k mezinárodní ochraně (azylu) těm, kteří ji potřebují. Při zaměřování se na dimenzi východních hranice EU, které bude pro ČR charakteristické, by mělo tedy být bráno v úvahu právo žadatelů o mezinárodní ochranu (azyl) i ostatních migrantů. Posilněme právo na azyl EU je dlouhodobě skoupá na udělování azylu a přístup jednotlivým členských státu k udělení nebo neudělení azylu se značně, i po první fázi harmonizace azylové politiky, liší (např. ČR narozdíl od Rakouska neuděluje azyl Čečencům atd.).V době českého předsednictví se bude jednat o ustanovení, respektive redefinování, pravidel pro právo na azyl5, stejně tak budou probíhat práce na založení Evropského úřadu na podporu azylu (European Asylum Support Office). V této oblasti pokládáme za naprosto zásadní, aby byl reflektován zásadní rozdíl mezi migračními a azylovými politikami. Zatímco migrační politiky se odvozují od potřeb státu, smyslem azylu je především ochrana člověka a lidských práv (Uhl 2007). Jako důležité se pro jeví i vyvíjení úsilí podporovat členské státy, aby se intenzivněji zapojily do přijímání uprchlíků, a daly jim tak možnost usadit se na jejich území, stejně tak, aby před dalšími jednáními došlo k opatřením zabraňujícím současný velmi rozdílný přístup k žadatelům o azyl v rámci EU. Integrace na lokální úrovni je nutností ne nadstandard
5
Konkrétně se jedná o pokračování v budování Evropského společného azylového systému (Common European Asylum Systém) zkráceně CEAS a vztah k Dublinskému systému.
5
Přestože české priority zmiňují nutnost integrace přistěhovalců, jasné cíle zcela chybí. Nejen díky současné situaci, která ukazuje, že integrovaný migrant má daleko lepší šanci si udržet legální status a i se udržet na trhu práce, by měla ČR vyvíjet tlak na jednotlivé členské státy, aby podporovaly integraci na lokální úrovni. Informovanost jako základ zdravé migrace Bez zmínky v prioritách i sektorových prioritách českého předsednictví zůstalo zlepšování informovanosti potenciálních migrantů již v zemích původu (případně i v cílových destinacích). Právě lepší informovanost a dostupnost informací vede k zamezení nelegálního přistěhovalectví a případnému omezení porušování lidských práv migrantů i vykořisťování přistěhovalců. Ochrana migrantů Priority českého předsednictví také vůbec nezmiňují oblast práv přistěhovalců jsou intenzivně ohrožení sociálním vyloučením a vykořisťováním. Navrhujeme tedy, aby se Česká republika během svého předsednictví snažila prosazovat ratifikaci Mezinárodní úmluvy o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků členskými státy, tedy dokument, který se touto oblastí intenzivně zabývá a který stanovuje základní rámec práv migrujících pracovníků. Migrace a rozvoj Jak již bylo zmíněno na začátku této kapitoly, ukazuje se, že oblast migrace a rozvoje je značně propojená. Statistiky jasně ukazují, že právě peníze zasílané migranty zpět do země původu (tzv. remitence) často zásadně převyšují poskytovanou rozvojovou pomoc. Z tohoto důvodu by se Česká republika v době svého předsednictví, přestože se priority českého předsednictví téměř vůbec nezabývají souvislostí migrace a rozvoje, měla na tyto souvislosti zaměřit a začít s prvními konkrétními kroky jako je například právě usnadňování mechanismy převodu finančních prostředků migrantů do země původu.
6
