Renesanční podoba zámku v Častolovicích

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Katolická teologická fakulta Ústav dějin křesťanského umění Dějiny křesťanského umění

Nicol Halbrštátová

Renesanční podoba zámku v Častolovicích Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Markéta Jarošová, Ph. D Praha 2014

Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, ţe práce nebyla vyuţita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Javornici dne 26. května 2014

Nicol Halbrštátová

Bibliografická citace Renesanční podoba zámku v Častolovicích [rukopis] : bakalářská práce / Nicol Halbrštátová ; vedoucí práce: Markéta Jarošová. -- Praha, 2014. -- 64 s.

Anotace Renesanční podoba zámku v Častolovicích Tato bakalářská práce se zabývá podobou renesančního zámku v Častolovicích v období, kdy vlastníkem panství byl rod Oppersdorfů z Oppersdorfu. Právě tento rod přestavěl původní tvrz na renesanční zámek. K hlavní přestavbě došlo mezi lety 1588 a 1615 za Fridricha z Oppersdorfu. Práce má především za cíl představit podobu zámku, který nechal Fridrich a jeho manţelka Magdalena z Donína vybudovat. Nejprve přiblíţí historický kontext města Častolovice i rodu Oppersdorfů ve vztahu k zámku v této době. Poté se bude věnovat stavebnímu vývoji zámku za vlastnictví rodu. A nakonec se zaměří na freskovou výzdobu nádvoří a také okrajově na zachovalé renesanční části interiéru.

Klíčová slova zámek, Častolovice, renesance, Rychnovsko, Východní Čechy, 16. století, 17. století, Oppersdorfové z Oppersdorfu

Abstract The Renaissance appearance of the chateau in Častolovice This thesis will deal with the appearance of the Renaissance chateau in Častolovice at a time when the owners of the estate were Oppersdorfs of Oppersdorf. This family rebuilt the original fortress into the Renaissance chateau. The major reconstruction took place between the years 1588 and 1615 during the possession of Fridrich of Oppersdorf. The thesis is primarily intended to introduce the apperance of the chateau, which had Frederick and his wife Magdalena of Donín built. First it approaches the historical

context of the city Častolovice and the genus of Oppersdorf to relation with the chateau at this time. Then it will pursues the architectual development of the chateau during the property of Oppersdorfs. Finally it focuses on the fresco decorations of the courtyard and also marginally preserved parts of the Renaissance interior.

Keywords chateau, Častolovice, Renaissance, Rychnovsko, East Bohemia, 16th century, 17th century, Oppersdorfs of Oppersdorf

Počet znaků (včetně mezer): 82 067

Obsah

Úvod.................................................................................................................................. 6 Přehled literatury............................................................................................................... 7 1. Častolovice v době renesanční přestavby zámku ....................................................... 11 2. Oppersdorfové z Oppersdorfu .................................................................................... 14 3. Stavební vývoj zámku ................................................................................................. 18 3.1. Dnešní podoba zámku .......................................................................................... 18 3.2. Stavebně historický vývoj stavby......................................................................... 24 3.3. Dochovaná renesanční podoba zámku z období vlády Oppersdorfů ................... 30 4. Fresky na nádvoří........................................................................................................ 35 5. Renesanční výzdoba interiérů zámku ......................................................................... 38 Závěr ............................................................................................................................... 44 Obrazová příloha............................................................................................................. 45 Seznam vyobrazení ......................................................................................................... 60 Seznam pouţitých pramenů a literatury.......................................................................... 62

Úvod Tato práce má za úkol přiblíţit renesanční vývoj a podobu zámku v Častolovicích. Jde o období, kdy častolovické panství a zámek vlastnil rod Oppersdorfů z Oppersdorfu. Od té doby zámek prošel několika stavebními úpravami, ale přesto si částečně ponechal původní vzhled. V rámci celé České republiky je jeho význam značně opomíjen. Tato práce chce na tento fakt upozornit a zároveň poukázat na význam tohoto renesančního sídla. Nejprve práce přiblíţí obec Častolovice, kde zámek stojí. Právě toto místo bylo jedním z důleţitých center východních Čech uţ od středověku, kdy docházelo k osidlování povodí řeky Orlice. Dnes tohoto významu pozbylo a jde pouze o malé městečko. Práce se krátce zaměří především na období kolem vzniku zámku. Dále také přiblíţí rod Oppersdorfů z Oppersdorfu – rod, který si sídlo nechal postavit. Následně bude popsána současná podoba zámku, dále jeho historický vývoj a nakonec to, co na častolovickém zámku zůstalo z renesanční doby. Práce chce především poukázat na mnoţství renesančních prvků, které si stavba zachovala. A to především v částech, kde bydlela šlechta. Zde se vlastně od dob vzniku zámku změnilo jen málo. Proměnou prošel především interiér, ale i zde zůstalo mnoho původního jako například původní nádherné malované kazetové stropy. Přestoţe zámek prošel dvěma radikálními přestavbami v rámci 19. a 20. století, nalezneme zde mnoho z původní renesanční podoby budovy vystavěné ve vlašském stylu s francouzskými vlivy. Nakonec tato práce podrobí analýze podobu původních renesančních fresek na nádvoří. Zpočátku fresky pokrývaly všechny zdi nádvoří, ale dodnes se nám zachovala jenom původní jiţní stěna, na které jsou vyobrazeny motivy s římskými náměty, a západní stěna, kde se nacházejí nástěnné malby mezi arkádami. V rámci poslední kapitoly se práce zaměří na renesanční výbavu interiérů, kde vynikají především jiţ zmíněné kazetové stropy, ale také jsou zde zachovány jiţ méně významné renesanční portálky a obrazy.

6

Přehled literatury Literatura týkající se častolovického zámku není příliš rozsáhlá. Většinou o zámku najdeme pouze stručné informace v rámci přehledové literatury. Více informací lze nalézt v rámci regionální literatury, ale ta je zaměřena především na historii a zámku samotnému se příliš nevěnuje. Samostatných publikací, které se věnují výhradně zámku, je pouze několik a mají jenom několikastránkový rozsah. Nejstarší dostupnou literaturou jsou knihy Častolovice nad Orlicí jich dějiny a popsání1 z roku 1881 a Hejtmanství Rychnovské, nástin historicko-topografický: Okres Kostelecký2 z roku 1884 od častolovického učitele Gottharda Josefa Laška. Tento muţ byl ředitelem místní školy a také přispíval do archeologického sboru v Čáslavi. V rámci obou knih jasně a přehledně zpracoval vývoj města i zámku. Pracoval s dostupnými prameny, ke kterým měl přístup na místní radnici. Protoţe se jedná o starou literaturu, šlo ji vyuţít i jako pramen, jelikoţ popisuje zámek v době mezi hlavními přestavbami. Také August Sedláček v této době napsal stať o Častolovicích v rámci své knihy Hrady, zámky a tvrze království Českého: Díl druhý – Hradecko, kterou vydal v roce 1883.3 Zaměřuje se především na panství z historického hlediska. V roce 1937 vydal Jiří Jizba Místopis a veřejná správa Kostelecka a Rychnovska.4 Jde o knihu, která zpracovává údaje k jednotlivým obcím těchto regionů z hlediska historie i současného stavu. (Šlo o stav za První republiky.) Bohuţel publikace je zpracována pouze heslovitě a je spíše věnována rozvoji průmyslu, ekonomiky a úřednictví v této době. Velmi důleţitým zdrojem k práci pro mě byla krátká publikace Milady Lejskové-Matyášové Častolovice, statní zámek a okolí, která byla vydána v roce 1954.5 Jde o kratičkou publikaci státní památkové správy, která obsahuje současný popis zámku a jeho velmi stručnou historii. Součástí jsou také informace o dalších uměleckých památkách v nejbliţším okolí. Přesto, ţe je to stará a velmi stručná literatura, lze říci, ţe je to publikace, která zámek zpracovává nejkvalitněji z hlediska dějin umění. Tatáţ autorka napsala krátký příspěvek s názvem Častolovice v roce 1963 do sborníku Hrady a zámky. Sborník krátkých monografií o hradech a zámcích 1

LAŠEK1881. LAŠEK 1884. 3 SEDLÁČEK 1883. 4 JIZBA 1937. 5 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954. 2

7

v Českých krajích.6 Tento článek je zaměřen na renesanční fresky a kazetové stropy zámku. Další publikací týkající se Častolovic vydanou památkovou správou byla krátká kniha Hrady a zámky Východních Čech z roku 1967, kterou sepsal Jan Slavíček.7 Ta shrnuje pouze obecnější informace ke všem objektům v regionu. K výstavě malířských děl z východočeských zámků konané v Pardubicích v roce 1971, vznikla několikastránková publikace Umělecká díla ze státních zámků východních Čech.8 Jejím autorem je Josef Sůva. Autor ve své práci poukazuje, ţe se na region východních Čech dost zapomíná, přestoţe se zde nachází mnoho kvalitních děl. Jinak tato publikace neobsahuje velké mnoţství informací, spíše hledá to, kam by se v budoucnu dala obrátit pozornost. Častolovický zámek je také krátce zmíněn v přehledové literatuře Renaissance in Böhmen vydané v roce 1985.9 Také je zpracován v rámci několikasvazkové encyklopedie Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vyšlé v roce 1989.10 Editorem je Tomáš Šimek. K Častolovicím je zde poměrně dlouhý článek, který se zabývá zaloţením obce Častolovice, místními šlechtickými rody a jejich významnými členy. K samotnému zámku je zde popis jeho architektonického vývoje i výzdoby zámeckých interiérů. Článek o zámku je stejně rozsáhlý jako u ostatních významných památek regionu. Památka je samozřejmě také zmíněna v Dějinách českého výtvarného umění, a to konkrétně v příspěvcích Jarmily Krčálové zabývajících se renesanční architekturou11 a nástěnnou malbou.12 Častolovický zámek je zde zmíněn spíše okrajově, avšak v souvislostech s dalšími renesančními památkami. V roce 1990 vyšla souhrnná publikace o architektonických památkách východních Čech nazvaná Hrady a zámky východních Čech.13 Editorem je Václav Paukrt. I k Častolovicím se zde nachází velké mnoţství informací. Problémem je, ţe naprosto chybí odkazy na literaturu, ze které bylo čerpáno.

6

LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1963. SLAVÍČEK 1967. 8 SŮVA1971. 9 SEIBT 1985. 10 ŠIMEK1989. 11 KRČÁLOVÁ 1989 a. 12 KRČÁLOVÁ 1989 b. 13 PAUKRT1990. 7

8

O rok později vydal Václav Zvěřina krátkou knihu s názvem Častolovice.14 Popisuje zde vývoj města od zaloţení po současnost. Zaměřuje se na památky, osobnosti i na urbanizační vývoj města. Nejvíce informací podává o vývoji po roce 1918, ale samozřejmě zmiňuje i starší období, kde se většinou odvolává na starší autory. Kniha Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou vydaná v roce 1998 je opravdovým přínosem k problematice.15 Autory jsou významní historici František Musil a Ladislav Svoboda. Především František Musil je uznávaným odborníkem na období osidlování Poorlicka. Jejich kniha se podrobně věnuje všem památkám v okrese. U častolovického zámku se především zabývají vývojem stavby, kam přinášejí nové podněty k prozkoumání. Na rozdíl od předešlých autorů nenavazují na starší autory, spíše zmiňují vlastní teorie. Ale i ty mají své nedostatky. V roce 2000 vyšla kniha Umění Renesance východních Čech od Václava Praţáka.16 Památky jsou zde rozděleny podle okresů. Rychnovskému okresu je věnována samostatná kapitola, ve které i Častolovice mají své místo. Autor především poukazuje na důleţitost a slohovou čistotu renesančních interiérů zámku, především kazetových stropů. Na konci publikace je uveden krátký a neúplný seznam literatury, který je nedostačující. Častolovický zámek najdeme také v rámci Ilustrované encyklopedie českých zámků vydané Pavlem Vlčkem v roce 2001.17 Zámku je zde věnováno pouze krátké pojednání, kde jsou shrnuty nejdůleţitější informace, jak je v přehledové literatuře běţné. Kniha Architektura českých zemí s podtitulem Renesanční sloh od Petra Dvořáčka vyšla v roce 2005.18 O památce je zde sice jen krátká stať, ale je v ní jasně a stručně shrnuto to nejdůleţitější. O dva roky později vyšla regionální publikace s názvem Historické a církevní památky euroregionu Glacensis.19 Autorem je Josef Lukášek, který se dlouhodobě zabývá historií a památkami Rychnovska. Publikace je spíše jen krátkým přehledem památek a nepřináší do problematiky nic nového.

14

ZVĚŘINA 1991. MUSIL/SVOBODA. 16 PRAŢÁK 2000. 17 VLČEK 2001. 18 DVOŘÁČEK 2005. 19 LUKÁŠEK 2007. 15

9

Největším pojednáním o zámku i obci je kniha Častolovice vydaná v roce 2008 Jiřím Václavíkem.20 Autor sice není renomovaný historik, přesto je tato kniha zaloţena na archivních dokladech. Vyuţívá také poznatky starších autorů, ale slepě je nekopíruje. Velkým nedostatkem je, ţe není vţdy uvedeno, odkud autor čerpal své informace, aby se daly ověřit. Samotnému zámku autor věnuje pouze několik stran. Nejnovější kniha týkající se zámku, a to konkrétně jeho vybavení, vyšla v roce 2009 s názvem Skvosty zámků.21 Autory jsou Petr David a Vladimír Soukup. Jde o přehled vybraných českých zámků. Častolovický zámek je zde zpracován věcně, bez chyb v dataci a vše je doplněno krásnou fotografickou dokumentací. Souhrnem lze říci, ţe častolovický zámek je běţnou součástí přehledové literatury. Tady však najdeme pouze stručný výčet informací k danému tématu. Bliţší informace se těţko dohledávají, protoţe literatura, která by celkově zpracovala dané téma, téměř chybí. Je tedy nutné poskládat si všechny střípky, které poskytuje dostupná literatura.

20 21

VÁCLAVÍK 2008. DAVID/SOUKUP 2009.

10

1. Častolovice v době renesanční přestavby zámku Častolovice jsou malé městečko, které se rozkládá ve východních Čechách v oblasti Orlické tabule. [1] Leţí v nadmořské výšce 268 m n. m. V jeho těsné blízkosti protéká řeka Divoká Orlice. Do ní se vlévá menší řeka Bělá, která přímo protéká okolo budovy zámku a odděluje ji od staré části města. Dnes Bělou v okolí zámku vnímáme jako přímý tok, ale tak tomu dříve nebylo. Říčka kolem zámku protékala ve spletitých meandrech a zároveň byla vlastníky panství vyuţívána k hospodářským účelům. Geograficky město leţí v oblasti cest vedoucích z Čech do Slezska. Přesněji městem prochází cesta z Hradce Králové, která se větví do tří dalších cest vedoucích do okolních center Kostelce nad Orlicí, Rychnova nad Kněţnou a Solnice. [2] Nejfrekventovanější cesta do Slezska vedla přes Solnici a dále na Dobrušku a Náchod.22 Název města Častolovice je moderní. V minulosti prošlo jméno několika ne příliš razantními proměnami. Obec můţeme v historických pramenech najít pod těmito jmény: Tschastolowitz, Czastolouicz, Cziastolowicze, Cziastolowitz nad Worliczy, Czastoloviwicze.23 Tradují se dvě verze moţného vzniku názvu. První moţností je, ţe město bylo pojmenováno od dávného vlastníka panství Častolova neboli Čeňka. Druhá moţnost se přiklání k faktu, ţe Častolovice byly místem hojně oplývaným zvěří i rybami. Proto se zde často úspěšně lovilo a to mělo dát místu pojmenování. Dokázat se nedá ani jedna verze, a proto se tradují společně a mezi místními vyvolávají mnoho sporů i otázek. Nejstarší osídlení Častolovic je datováno do 13. století, kdy probíhala kolonizace Orlických hor a jejich podhůří. Písemné prameny o zaloţení obce však chybí. Lze předpokládat, ţe původní ves vznikla během 80. let 13. století, kdy se osídlovalo povodí Divoké Orlice Půtici.24 Právě tento rod si v Častolovicích zbudoval nejstarší tvrz, předchůdce renesančního zámku. Ves byla povýšena na město v roce 1342 králem Janem Lucemburským.25 Zakládací listina je nejstarší známý písemný doklad k obci.26 Zároveň bylo Častolovicím uděleno privilegium týdenního trhu.27 Dalšího privilegia se město dočkalo aţ v roce 1571, kdy

22

To platí dodnes. V blízkosti Náchoda se stále nachází hraniční přechod do Polska. KUČA 1996, 457. 24 KUČA 1996, 457. 25 ZVĚŘINA 1991, 2. 26 RBM IV, 864. 27 KUČA 1996, 457. 23

11

získalo vlastní znak. [3] Následující privilegium občanům města udělil v roce 1659 majitel panství Jan Václav Ignác z Oppersdorfu. Osvobodil jím poddané od roboty.28 Kdyţ tedy častolovické panství koupili Oppersdorfové v roce 1577, byla jeho součástí nejen původní tvrz, ale i přilehlé městečko s privilegii. [4] Ve městě a blízkém okolí jiţ existovalo několik význačných budov. Nejstarší budovou panství byla vodní tvrz, která stála v místech dnešního zámku. Postavena byla pravděpodobně na konci 13. století, ale její existence je doloţena aţ v roce 1342 v zakládací listině města.29 Za řekou ve městě existovala kaple svaté Kateřiny postavená v roce 1365. Dodnes se nezachovala a není známa ani její podoba. Během 14. století zde byl na kopci nad tvrzí vystavěn kostel svatého Víta. Ten byl v letech 1770 aţ 1775 zbořen a znovu postaven. Nejmladší budovou, která jiţ v této době existovala, byl renesanční polní dvůr. Byl zbudován v první polovině 16. století severně od náměstí.30 Rod Oppersdorfů pokračoval v městské výstavbě a také nechal postavit několik význačných budov. V roce 1580 nechali vystavět hřbitovní kapli svaté Máří Magdaleny. Zajímavé je, ţe byla ještě postavena v pozdně gotickém slohu na rozdíl od zámku, na který pouţili moderní renesanční sloh. Později v roce 1832 byla kaple částečně upravena, nezachovala se tedy její úplná původní podoba.31 Po roce 1588 se začala přestavovat původní jiţ neobyvatelná vodní tvrz za řekou na renesanční zámek, kterému je věnována tato práce. Zámek byl postaven ve vlašském stylu s příměsí francouzského vlivu.32 V roce 1610 byla ve městě zbudována renesanční radnice. Ta se nám však nezachovala v původní podobě, protoţe ji bylo nutné přestavět po poţáru, který zachvátil velkou část města v roce 1864.33 Posledním v Častolovicích vybudovaným velkým historickým komplexem za Oppersdorfů byl špitál a kaple svatého Václava a Panny Marie Loretánské. [5] Výstavba započala v roce 1647 na popud Jana Václava Ignáce z Oppersdorfu. Projekt vypracoval Carlo Lurago. Byla to jedna z nejstarších loretánských kaplí v Čechách.34 Budova kaple výrazně převyšovala nízké budovy špitálu, které ji obklopovaly. Celý komplex dnes jiţ nestojí, protoţe byl zbourán v 70. letech 20. století kvůli úpravám městské zástavby. 35 28

KUČA 1996, 457. KUČA 1996, 457. 30 KUČA 1996, 458. 31 KUČA 1996, 458. 32 Mísení francouzských vlivů do záalpské renesance bylo pro toto období běţným jevem. In: LAŠEK 1884, 191. 33 KUČA 1996, 457. 34 VÁCLAVÍK 2008, 133. 35 KUČA 1996, 458. 29

12

Rod Oppersdorfů sice koupil zpustlou tvrz, ale přilehlé městečko prosperovalo velmi dobře a ihned začalo vlastníkům vydělávat. Výdělky si pak Páni z Oppersdorfu rozšířili o velké mnoţství podniků, které si zde vybudovali. Zisk měli z pivovaru, pálenky, panského dvora, ale i z vysokých počtů zvěře. Zvěř byla chována nejen na zámku, ale byla hojná i v okolních lesích. Hojnost byla také ryb, které se chovaly v rybníku u zámku. Oppersdorfové z tohoto panství vytvořili plně vyuţité renesanční panství, kde bylo dostatek prostoru pro podnikání, vzdělání i umění. I dnes působí městečko a především zámek s okolím jako místo, kde je skloubeno umění, krása, vzdělání i podnikání vlastníků. Zámek je začleněn do parku s mnoha krásnými a exotickými rostlinami. Okolo zámku se také rozkládá obora s bílými daňky a malá zoo s poměrně velkým mnoţstvím druhů menších zvířat. Historická část zámku je po většinu roku otevřena veřejnosti. Majitelé zámku se snaţí budovu postupně restaurovat. Drţí se při tom metody konzervování současného stavu, a tak sama budova ukazuje, jakým prošla spletitým vývojem.

13

2. Oppersdorfové z Oppersdorfu Rodem, který se především zaslouţil o renesanční rozvoj zámku, byli Oppersdorfové z Oppersdorfu. [6] Hlavní změny provedl Bedřich z Oppersdorfu a jeho ţena Magdalena z Donína mezi lety 1588 a 1615.36 Oppersdorfové zakoupili panství v roce 1577 od královské komory a vlastnili ho aţ do roku 1684, kdy ho prodali rodu Černínů z Chudenic.37 Panství tedy vlastnili 107 let a z původní zchátralé tvrze si zde za tu dobu vystavěli moderní renesanční sídlo. Oppersdorfové byli původem slezský vladycký rod, který postupně získal rozsáhlá panství v severních a východních Čechách. Velmi úspěšným členem rodu byl Jan (Hanuš) z Oppersdorfu, který podporoval habsburského krále Ferdinanda I. i Maxmiliána II. Pomohl jim v bojích proti Turkům a také potlačit povstání českých stavů v roce 1547. Jako odměnu za jeho sluţby mu panovník daroval zkonfiskovaná panství Dub a Frýdštejn v severních Čechách. Od této doby bylo jejich rodové jméno rozšířeno na Oppersdorfové z Opprsdorfu a Dubu.38 V roce 1554 byl Jan společně s bratry Jiřím a Vilémem povýšen do panského stavu.39 Jan svůj majetek dále rozšířil o Častolovické panství, které zakoupil roku 1577 od královské komory a o další blízká panství ve východních Čechách. Tvrz v Častolovicích byla v této době zpustlá a těţko obyvatelná, a tak ji koupil levně i se sounáleţitostmi za pouhých 11 500 kop grošů českých.40 Přestoţe Jan měl během svého ţivota dvě manţelky, neměl ţádného potomka, který by mohl zdědit jeho velký majetek. Odkázal tedy většinu svého jmění ve své poslední vůli synovci Fridrichovi (Bedřichovi), nejstaršímu synovi svého mladšího bratra Jiřího. Přesto kdyţ v roce 1584 zemřel ve věku 70 let, došlo ke sporu mezi pozůstalými. Další dva synovci, na které podle závěti téměř nic nepřipadlo kvůli jejich protestantskému vyznání, se také hlásili k dědictví. Spor byl nakonec tak velký, ţe jej musel řešit sám panovník.41 Při vyřešil ku prospěchu Fridricha. Fridrich získal svá panství ve věku 37 let (narodil se roku 1547).42 Následoval politiku svého strýce a podporoval českého panovníka. Jiţ v této době zastával některé

36

LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 2. KUČA 1996, 458. 38 MYSLIVEČEK 1993, 31. 39 MYSLIVEČEK 1993, 31. 40 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 2. 41 HÁS 2001, 66. 42 HÁS 2001, 66. 37

14

důleţité zemské úřady. Z hlediska víry byl tolerantnější neţ strýc a společně se svojí druhou manţelkou Magdalenou z Donína43 na svém panství tolerovali i jiná vyznání. Sami však byli katolíky. Společně také budovali nový renesanční zámek. Magdalena v roce 1603 zemřela a zanechala svému muţi dva syny a dvě dcery. Fridrich se rozhodl znovu oţenit v roce 1606. Jeho třetí manţelkou byla Kateřina Popelová z Lobkovic. V této době zastával úřad hejtmana hradeckého kraje.44 Kdyţ zemřel v roce 1615, byl pohřben v Častolovicích. Jeho dědicem se stal nejstarší syn Otto. I Otto byl významným státním činitelem. Zastával úřad císařského rady a hejtmana hradeckého kraje.45 Od otce se mu dostalo dobrého katolického vzdělání u jezuitů v Praze. Díky tomu se stal velmi přísným katolíkem. Na své panství zval misionáře, kteří měli jeho poddané obrátit na katolickou víru. I jeho manţelka Anna Magdalena Rabenhauptová ze Suché byla původně protestantského vyznání. Po učení misionářů konvertovala ke katolické víře, ačkoli ji za to její otec vydědil.46 Špatným politickým krokem v roce 1619, kdy přistoupil ke konfederaci českých stavů, se Otto dostal do špatného světla u panovníka.47 Po bitvě na Bílé hoře byl obviněn královským prokurátorem za spiknutí. Jen díky přímluvám svých vlivných příbuzných z rodu Lobkoviců a Kavků z Říčan bylo toto obvinění staţeno po zaplacení symbolické pokuty.48 Po vyřešení situace se znovu stal císařským radou i hejtmanem hradeckého kraje. Tyto úřady zastával aţ do své smrti v roce 1647. Panství po svém otci zdědil nejstarší syn Jan Václav Ignác. Jeho manţelkou byla Eleonora Krakovská z Kolovrat, která pocházela ze sousedního panství v Rychnově nad Kněţnou. Jan Václav Ignác poklidně spravoval panství po zbytek svého ţivota. Do dějin panství se zapsal především stavbami špitálu a kaple svatého Václava a Panny Marie Loretánské, které nechal postavit v roce 1647 na břehu řeky Bělé.49 Kdyţ v roce 1676 zemřel, zdědily častolovické panství jeho nezletilé děti. Ty se po převzetí svého majetku rozhodly panství v roce 1684 prodat Tomáši Černínovi z Chudenic.50 Ani ten si zámek nepodrţel ve svém vlastnictví dlouho. Jiţ v roce 1694 ho prodal Adolfovi 43

První manţelkou byla Kateřina Pichlerová z Grodce, se kterou se Fridrich z Oppersdorfu oţenil v roce 1572. Zemřela však jiţ v roce 1575 i s jejich jediným synem. Fridrich se znovu oţenil s Magdalenou z Donína v roce 1579. In: VÁCLAVÍK 2008, 75. 44 MYSLIVEČEK 1993, 31. 45 HÁS 2001, 66. 46 HÁS 2001, 66. 47 Otto sice přistoupil ke konfederaci českých stavů, ale stavovského povstání se aktivně neúčastnil. In: VÁCLAVÍK 2008, 77. 48 VÁCLAVÍK 2008, 77. 49 VÁCLAVÍK 2008, 80. 50 HÁS 2001, 66.

15

Vratislavovi ze Šternberka.51 Rod Šternberků vlastnil zámek aţ do roku 1948, kdy přešel do rukou státu. Znovu ho získali v restitučních řízeních a jsou jeho vlastníky dodnes.52 Česká větev Oppersdorfů se i nadále snaţila zlepšit své postavení v rámci českého království. To se jim podařilo v polovině 18. století, kdy povýšili do hraběcího stavu. Přestoţe byli politicky poměrně silní, nevyrovnali se tak rychle slezské větvi, která byla v hraběcím stavu jiţ od roku 1626. Kdyţ slezská větev v roce 1781 vymřela, připadly její majetky české linii.53 Tím si velmi polepšili, ale na častolovické panství to jiţ ţádný vliv nemělo. Pro častolovický zámek

bylo

nejdůleţitějším

obdobím, kdyţ

si

ho

Oppersdorfové z Oppersdorfu zvolili za své sídlo. V této době zde vystavěli reprezentativní pozdně renesanční budovu zdobenou sgrafitem a freskami, která odpovídala dobovým standardům šlechtického bydlení. I vnitřní vybavení odpovídalo postavení a poţadavkům rodu. Dodnes se nám zachovaly jen některé zlomky jako například zdobené kazetové stropy, vybavení kaple, apod. Přesto si i dnes můţeme udělat jasnou představu o renesanční podobě zámku, kterou přiblíţí následující kapitoly.

51

LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 2. PAUKRT 1990, 5. 53 MYSLIVEČEK 1993, 31. 52

16

Genealogie větve rodu Oppersdorfů na Častolovickém panství:54

Fridrich † 1544 ∞ Barbora Střelová z Otmutu

Jan (Hanuš) † 1584 1. ∞ Kristina z Celtic 2. ∞ Markéta z Lobkovic

Fridrich † 1615 1. ∞ Kateřina Pichlrová z Grodce 2. ∞ Magdalena z Donína 3. ∞ Kateřina z Lobkovic

Hedvika

Eliška

Vilém

Jiří † 1577 ∞ Hedvika z Kalkenreutu

Otto † 1647 ∞ Anna Magdalena Rabenhauptová ze Suché

Jiří II.

Fridrich

Jan Václav Ignác † 1676 ∞ Anna Eleonora Krakovská z Kolovrat

54

HÁS 2001, 67.

17

3. Stavební vývoj zámku 3.1. Dnešní podoba zámku Zámek se rozkládá na východním okraji města Častolovice. Od ostatních městských částí je oddělen protékající řekou Bělou. Jiţně před zámkem prochází starobylá silnice směřující do Kostelce nad Orlicí. Tímto směrem je orientováno hlavní průčelí zámku s bránou. Samotná budova zámku je uzavřené čtyřkřídlé dispozice. Uprostřed je freskami zdobené nádvoří, které je přístupné dvěma branami. [7] Hlavní brána vede jiţním křídlem budovy a propojuje tak budovu s hlavní obecní komunikací. Druhá menší brána vede severním křídlem na rozlehlé pozemky, které patří k zámku. Tímto je zámek rozdělen na dvě nesouměrné části v podobě široce rozevřeného písmene U. Východní trakt je o něco větší neţ západní. Oba trakty jsou ve skutečnosti od sebe stavebně odděleny. Opticky však vypadají jednolitě, jelikoţ je spojuje fasáda a architektura bran. Hlavní průčelí je tvořeno jiţním křídlem stavby. [8] Je rozděleno na dvě nestejně velké části vstupním rizalitem. Samotný rizalit je také rozdělen, a to na spodní a horní část. Spodní část rizalitu je tvořena pravidelně kladeným opracovaným kamenným rustikovým zdivem v jedné třetině přerušeným odsazením s úzkou římsou. Uprostřed spodní části rizalitu je umístěn velký půlkruhově ukončený portál, ve kterém jsou zasazena stejně ukončená kovaná vrata. Nahoře po stranách portálu jsou umístěny dva malé obdélníkové výklenky, ve kterých se nacházejí reliéfy s erby stavebníků zámku. Spodní část je od horní oddělena kamennou římsou. V horní části jsou prolomena čtyři okna ve dvou nad sebou jdoucích řadách. Spodní dvojice oken je lemována kamenným ostěním, které je po stranách modelováno do velkých zdobených čtvrtkruhů. Nad těmito okny je umístěn trojúhelníkový fronton. Horní dvojice oken je jednoduchého obdélníkového tvaru s kamenným ostěním. Horní část rizalitu je zakončena nezdobenou římsou. Fasáda je hladká ve světle okrovém odstínu. Na rizalit navazuje mohutná dvoustupňová osmiboká věţ zakončená přilbovou stříškou. V prvním stupni je uprostřed umístěno malé obdélníkové okno. Ve druhém stupni jsou na kaţdé z osmi hran zdi umístěna také jednoduchá obdélníková okna. Větší západní část průčelí je zdobena jednoduchým sgrafitovým kvádrováním. Okna jsou zde umístěna ve dvou nad sebou jdoucích řadách. Okna ve spodní řadě jsou obdélníkového tvaru s jednoduchým kamenným ostěním. Všechna jsou zabezpečena 18

kovovou mříţí. Okna v horní řadě jsou obdélníkového tvaru, také s jednoduchým kamenným ostěním. Avšak vrchní část okna je navíc zdobena přímou nadokenní římsou. Nahoře je průčelí zakončeno nezdobenou korunní římsou. Nad ní se ještě tyčí tři vikýřové štíty. Východní část průčelí je kratší a navíc z ní uprostřed vystupuje rizalit. Okna jsou zde umístěna ve třech nad sebou jdoucích řadách. Nejniţší řada je stejná jako na západní straně, ale okna jsou niţší. Druhá řada je také shodná se západní stranou, ale výškově je poloţena níţe. Nejvýše umístěná řada je tvořena jednoduchými obdélníkovými okny s kamenným ostěním bez dalších ozdob. Celé průčelí je nahoře zakončeno nezdobenou římsou. Nad ní se pak nachází pouze jeden vikýřový štít zakončující rizalit. Vnější strana východní části zámku tvoří průčelí směrem do zámeckého parku. Průčelí je členěno třemi hluboce do prostoru vystupujícími mohutnými rizality. Dva rizality po stranách průčelí jsou stejné. Prostřední rizalit je odlišný. Vnější rizality jsou tvořeny třemi patry a zakončeny terasou. Mají pětiboký tvar, kde přední část je širší neţ zbylé čtyři. Ve spodním patře jsou umístěny jednoduché obdélníkové vstupní dveře. Po jejich stranách najdeme vţdy dvě obdélníková okna. Nade dveřmi se nacházejí velká čtvercová okna. Po jejich stranách jsou opět umístěna dvě menší obdélníková okna. V posledním patře se nacházejí malá půlkruhově ukončená okna. Do průčelí jsou umístěna dvě a v ostatních částech jsou po jednom. Rizality jsou ukončeny zděným zábradlím s obloukovými nikami. Nad nimi se tyčí vysoké obloučkové štíty. [9] Rizalit uprostřed je tříboký a dvoupatrový. Také je zakončen terasou. Ve spodním patře se v průčelí nacházejí troje půlkruhově ukončené dveře. Mezi oblouky je zdobení imitující tvar konzoly. Nahoře mezi oblouky jsou pak ve štuku vytvořeny ozdobné kruhy. Ze stran jsou pak umístěna půlkruhově zakončená okna. Patra jsou od sebe oddělena římsou. V patře se pak nade dveřmi nacházejí velká půlkruhově ukončená okna. Ta jsou umístěna i ze stran. I tento rizalit je zakončen zděným zábradlím s obloukovými nikami. Na terasu směřují tři velká půlkruhově ukončená okna. Nad rizalitem je také umístěn obloučkový štít stejně jako nad vnějšími rizality. [10] Části průčelí mezi rizality jsou děleny do třech pásů s okny. Ve spodním pásu se nacházejí jednoduchá obdélníková okna. Na obou koncích průčelí je poslední okno kruhového tvaru. Pás je rozdělen na několik částí jednoduchými pilastry a od druhého pásu je oddělen římsou. Ve druhém pásu se nacházejí také jednoduchá obdélníková 19

okna. Ta jsou, však zdobena nadokenní štukovou římsou ve tvaru široce rozevřeného písmene U. Krajní okna jsou slepá. V horním pásu se nacházejí také jednoduchá obdélníková okna, avšak ta jsou zdobená mírně vystupujícím štukovým ostěním s podokenní římsou zdobenou festony. Nad okny probíhá po celé délce štukový mírně vystupující pás. Nad okny se rozkládá korunní římsa s atikou. Atika je bez zdobení, pouze uprostřed mezi rizality jsou na ni umístěni dva orli s rozevřenými křídly. Fasáda celého východního průčelí je jednobarevná ve světle okrové barvě. Vnější průčelí severní části zámku se také otvírá do parku. Je nesouměrně rozděleno malou bránou. [11] Oblouková brána s kovanou mříţí propojuje nádvoří s parkem. Nad ní se rozkládá malá věţ spojující oba trakty zámku. Věţ je rozdělena na horní a dolní část. Ve spodní části je ve štuku vytvořena imitace rustikového zdiva s klenáky kolem portálu brány. Nad portálem je také ve štuku udělán velký erb. V horní části se nacházejí dvě sdruţená okna s jednoduchým ostěním. Věţ je zakončena římsou s vikýřem. Celá věţ je pokryta jednoduchou fasádou ve světle okrové barvě. Uprostřed východní části severního průčelí mírně vystupuje rizalit. [12] Ten je ve spodní části odlišen jinou barvou fasády a to světle okrovou. Po stranách kolem spodního okna ve štuku mírně vystupují pilastry, které podepírají zdobenou podokenní římsu dvou sdruţených oken ve druhém patře. Tato okna mají i jednoduchou nadokenní římsu ve tvaru segmentového oblouku. Zbytek rizalitu stejně jako ostatní východní část severního průčelí je pokryta jednoduchým sgrafitovým kvádrováním. V celé této části severního průčelí se nacházejí jednoduchá obdélníková okna s jednoduchým štukovým ostěním ve třech pásech. Průčelí je zakončeno zdobenou římsou. Západní části severního průčelí dominuje dvoukřídlé schodiště s malou terasou, které vede z druhého podlaţí přímo do parku. [13] Terasa je nesena čtyřmi sloupy. Dole mezi sloupy ústí obě ramena schodiště. Uprostřed zadní stěny je nika s kamennou vázou. Zábradlí schodiště je tvořeno zděnými kvádrovými sloupky a pole mezi nimi jsou vyplněna kovaným zábradlím. Pod kaţdým sloupkem je ve štuku vyveden mírně vystupující pilastr. Štukové pilastry zdobí také obě strany schodiště aţ ke korunní římse. Celé schodiště je odlišeno fasádou, která je okrová. Na terasu vedou dvoje obdélníkové dveře s jednoduchým kamenným ostěním. Všechna okna v západní části severního průčelí jsou obdélníkového tvaru s kamenným ostěním stejně jako dveře vedoucí na schodiště. Fasáda zbylé části je zdobena jednoduchým sgrafitovým kvádrováním. Na západním konci severního průčelí vystupuje přístavba kaple a oranţerie. Kaple je vystavěna ve stejné výšce jako zbytek západní části severního průčelí zámku, 20

ale je v ní umístěno jiné okno. Okno je půlkruhově ukončené s kamenným ostěním. Ve spodním patře kaple okna nejsou. Fasáda kaple je také, stejně jako fasáda severního průčelí, pokryta sgrafitem. Přístavba je nahoře zakončena stejným typem korunní římsy jako na západní části severního průčelí. Ve štítě jsou dva malé obdélníkové okenní otvory. Štít kaple má jednobarevnou okrovou fasádu. Na přístavbu kaple navazuje přistavěná nízká budova oranţerie. Vstup do ní je zpřístupněn půlkruhově ukončeným proskleným portálem s dveřmi, který je umístěn v ose východní zdi oranţerie. Ke vstupu vedou čtyři malé schody. Po obou stranách portálu jsou prolomena čtyři velká půlkruhově ukončená okna. Před kaţdým oknem je umístěna figurální socha. Západní část oranţerie je nepřístupná, jelikoţ je k ní přistavěna nová budova. Na severní straně je zeď oranţerie bez oken. Po stranách ji lemují vystupující pilastry. Nahoře je zakončena korunní římsou, která nese štít. Ten je zakončen imitací cimbuří. Uprostřed štítu nad římsou je umístěn slepý lomený oblouk. Západní část zámku je běţně nepřístupná, protoţe se zde nacházejí uţitkové budovy. Toto průčelí se otevírá směrem k řece a místnímu kostelu. Vystupují z něho dva rizality. První se nachází při jiţním nároţí průčelí. Je rozdělen do dvou pásů, oddělených římsou. Po stranách ho lemují dva šestiboké třičtvrtě sloupy zakončené cimbuřím. V kaţdém z pásů rizalitu se nacházejí dvě lomená okna. Rizalit je zakončen zdobeným cimbuřím. Tento rizalit je barevně vyčleněn z celého průčelí, protoţe je jako jediný bez sgrafit a je pokryt jednoduchou okrovou fasádou. Druhý rizalit vystupuje z jiţního průčelí severněji. V přízemí rizalitu se nacházejí dvě malá obdélníková okna s kamenným ostěním. Uprostřed jsou pak prolomena tři vysoká obdélníková sdruţená okna s kamenným ostěním. Rizalit je zakončen hladkou korunní římsou. Jeho fasáda je pokryta jednoduchým sgrafitovým kvádrováním stejně jako zbytek západního průčelí. Zbylou severní části

západního průčelí procházejí dvě

řady jednoduchých

obdélníkových oken s kamenným ostěním. Celé průčelí je zakončeno jednoduchou korunní římsou. Na nejsevernějším konci je k budově oranţerie připojena moderní uţitková budova. Do uzavřeného čtvercového nádvoří lze vstoupit dvěma branami. Nádvoří uprostřed dominuje barokní kašna. Nádvoří je rozděleno na dvě poloviny cestou, která propojuje jiţní a severní bránu. Hlavní brána s osmibokou věţí je ustoupena vzhledem k ostatním částem budovy. Ve spodní části se brána do nádvoří otevírá širokým obloukem lemovaným rustikovými klenáky. Rustika také zdobí celé spodní patro věţe. Nad rustikou se nacházejí tři půlkruhově ukončená okna. Nad nimi se rozkládá malá 21

pultová stříška, ze které vyrůstá mohutná stavba věţe. Věţ má dvě malá okna nad stříškou a poté přechází z čtyřhranu na osmihran. Na stěně uprostřed jsou umístěny hodiny. Z kaţdé strany hodin jsou situována dvě malá obdélníková okna. Věţ je dvoustupňová a je zakončena přílbovou stříškou. Západní část nádvoří je tvořena třemi částmi. Jiţní křídlo západní části je rozděleno do pěti pásů a zakončeno je korunní římsou se zdobeným vlysem. [14] Nejniţší pás je pokryt rustikou. Další čtyři pásy jsou pokryty barevnými freskami. Okna jsou zde jednouchá obdélníková s kamenným ostěním ve dvou patrech. Západní částí západního traktu procházejí dvě arkády jdoucí nad sebou v patrech. Obě arkády jsou podepřeny mohutnými pilastry. Spodní arkáda je otevřená a tvoří tak loubí. Je zdobena rustikou. Horní arkáda je zasklená a mezi cvikly je zdobena freskami. I tuto část zakončuje zdobená korunní římsa s vlysem. [15] Severní křídlo je pokryto jednoduchou bílou fasádou. Okna jsou zde obdélníková s kamenným ostěním. Zakončeno je nezdobenou korunní římsou. Východní část nádvoří je sice téměř stejně vysoká jako západní, ale je tvořena třemi podlaţími, kde druhé a třetí je od sebe odděleno římsou. Fasáda je zde na všech místech pouze bílá. V jiţní části východního traktu jsou prolomena pouze čtyři malá jednoduchá obdélníková okna a jedno větší půlkruhově ukončené okno. Zeď je ukončena dvěma obloučkovými štíty. V přízemí východní části jsou umístěna také jednoduchá obdélníková okna bez ozdob. Zhruba uprostřed je začleněn jednoduchý obdélníkový portál. Jiné části tohoto podlaţí jsou dnes těţko viditelné přes zde rostoucí rostliny. V druhém podlaţí jsou okna zdobnější. Střídají se zde vţdy po trojicích jednoduchá obdélníková okna s nadokenní a podokenní římsou a půlkruhově ukončená okna bez ozdob. Mezi trojicemi oken jsou umístěny čtyři figurální sochy. Druhé a třetí podlaţí je odděleno jednoduchou římsou. Okna ve třetím podlaţí jsou také dvojího druhu. Po stranách je vţdy pět jednoduchých obdélníkových oken s podokenní římsou a uprostřed je šest půlkruhově ukončených oken, která mají společnou podokenní římsu. Východní část východního traktu je zakončena atikou, která je zdobena figurami, vázami a uprostřed monumentální balustrádou. Na balustrádě jsou po stranách umístěni dva orli a uprostřed honosně zdobený erb. Severní část východního traktu má v přízemí malé loubí, které je částečně zakryto schodištěm vedoucím z prvního patra. V druhém patře na schodiště vedou prosklené půlkruhově ukončené dveře. Ty mají po straně tři půlkruhově ukončená okna podobné velikosti. I zde je druhé podlaţí od třetího odděleno

22

římsou. Ve třetím podlaţí jsou umístěna čtyři půlkruhově ukončená okna. Tato severní část traktu je zakončena stejně jako jiţní část dvěma obloučkovými štíty. Vnitřní prostory zámku jsou v přízemí zaklenuty převáţně lunetovou klenbou s výsečemi. [16] Především v severovýchodní části východního traktu se vyskytují také hřebínkové klenby na mohutných oblých sloupech. V patře jsou pak uţity většinou nové jednoduché rovné stropy a to v celém východním traktu a v jiţní části západního traktu zámku. [17] Ve zbytku západního traktu můţeme nalézt lunetové klenby s výsečemi a ve čtyřech místnostech kazetové stropy.

23

3.2. Stavebně historický vývoj stavby Architektonická podoba zámku prošla během své existence mnohými změnami, které byly často velmi radikální. Přesto si zámek v některých částech zachoval původní renesanční vzhled. Častěji však, a to především na vnějších fasádách východního křídla vidíme novorenesanční podobu zámku. Naopak vzhled nádvoří nás nechá nahlédnout do starších dob existence zámku. Dnešní zámek byl postaven v místě původní středověké tvrze s vodním opevněním, kterou zde zbudovali v druhé polovině 13. století první majitelé častolovického panství Páni z Častolovic.55 Tvrz se nacházela mezi řekami Kněţnou a Bělou, které vytvářely v okolní krajině blata a močály.

56

Ty vyuţili stavitelé tvrze

k obranným účelům. Budova dle dostupných pramenů měla být posazena na dřevěných pilotech na ostrově uprostřed uměle vytvořeného rybníka.57 Z této původní stavby se nám do dnešní doby nic nezachovalo. Poslední pozůstatky jsou zmiňovány Antonínem Baumem v roce 1870. Antonín Baum ještě zaznamenal znatelná torza dvou opěráků a zdí. Vše ale bylo zničeno ustoupením řeky Bělé koncem 19. století.58 Protoţe nám dnes chybí hmatatelné důkazy, kde se tvrz nacházela, diskutuje se v literatuře o dvou nejpravděpodobnějších místech.59 První moţností je jiţ zmíněné místo dnešního zámku, kde Antonín Baum zaznamenal zbylá torza. Druhé moţné umístění tvrze se nachází poblíţ dnešního farního kostela svatého Víta na místě, které se nazývá „Skalka―.60 Toto místo je poloţeno na nejvyšším kopci v obci, a tudíţ by tvrz vytvářela pohledovou dominantu města. Proti tomuto místu ale hovoří fakt, ţe tvrz měla být dokola obehnaná vodním opevněním. V takto vysoké poloze by vodní obrana tvrze byla velmi těţko proveditelná. Naproti tomu v místech dnešního zámku by vodní fortifikace nebyla pro stavitele problémem.

55

LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 1. LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 1. 57 DAVID/SOUKUP 2009, 22. 58 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 1. 59 Tuto diskusi otevřeli v roce 1998 František Musil a Ladislav Svoboda, kteří ve své publikaci tvrdí, ţe pozůstatky, které zmiňuje Antonín Baum, se nacházely za kostelem svatého Víta. Opírají své tvrzení o nejstarší vyobrazení zámku z počátku 17. století. Proti tomuto je nutné poznamenat, ţe na obraze se také nachází vyobrazen hrad Potštejn, který malíř nemohl v této poloze nikdy vidět. Celkové pojetí krajiny kolem zámku není zaloţeno na přesných reáliích. Sami autoři uznávají, ţe jejich teorie nelze nijak dokázat. In: MUSIL/SVOBODA 1998, 29. 60 MUSIL/SVOBODA 1998, 29. 56

24

Protoţe rod Pánu z Častolovic roku 1435 vymřel po meči, panství bylo prodáno.61 Poté se v krátkých intervalech střídalo v drţení různých šlechticů. Ţádný z nových majitelů zde nebydlel ani tvrz stavebně neupravoval. Aţ Jindřich z Regeru, který koupil panství v roce 1559, si zde vystavěl nové sídlo.62 Nechal zde zbudovat obdélnou renesanční patrovou budovu s valeně a kříţově klenutým přízemím. V těsné blízkosti zámku stálo několik nově vystavěných hospodářských budov. Přesnou podobu a rozsah upraveného sídla neznáme. Panství měl Jindřich v drţení pouze do roku 1570, kdy zámek postoupil Albrechtu Bryknarovi z Brukštejna. Ten zámek neměl v drţení dlouho, jiţ v roce 1575 prodal panství císaři Maxmiliánovi II.63 Kdyţ v roce 1577 koupil od císaře panství rod Pánů z Oppersdorfu, tvrz i renesanční budova Jindřicha z Regeru byly zpustlé a neobyvatelné. Tím pádem museli Oppersdorfové přistoupit k vybudování nového sídla. Nový pozdně renesanční zámek vznikl v letech 1588 aţ 1615, kdy majitelem panství byl Fridrich z Oppersdorfu.64 Fridrich se nechal inspirovat tehdy moderním pozdním vlašským stylem. V tomto duchu si nechal v několika rychle po sobě jdoucích etapách vystavět nové sídlo.65 Hlavní výstavba probíhala od roku 1600 do Fridrichovy smrti v roce 1615. Nechal si postavit dvě samostatná stavení, která svým půdorysem připomínala písmeno U a byla opticky spojena branami v jeden celek, takţe se uprostřed rozkládalo téměř čtvercové nádvoří. Jedna část slouţila jako panské sídlo a druhá k hospodářským účelům. Tento dispoziční typ se začal objevovat aţ v poslední fázi renesance a předznamenával další vývoj v baroku, kde ale tvoří hlavní rozdíl situování hlavní osy.66 V poslední fázi renesance byla uţívána hlavní osa budovy souběţná s hlavní budovou. Přesně tuto dispozici má častolovický zámek. Na rozdíl od toho se v období baroka vyuţívala hlavní osa, která k hlavní budově byla kolmá. Podobnou dispozici jako zámek v Častolovicích má také zámek Vičice. Zde také uzavírající protějškové křídlo tvoří hospodářské budovy. Ty však stojí ve větší vzdálenosti od obytné části. Lze předpokládat, ţe i zámeček v Lánech vznikal pod stejným dispozičním vlivem.67 Starý obdélný zámek z působení Jindřicha z Regeru byl včleněn do nové architektury panské části zámku, konkrétně do střední části jihovýchodního křídla 61

VÁCLAVÍK 2008, 66. VÁCLAVÍK 2008, 87. 63 MUSIL/SVOBODA 1998, 29. 64 ŠIMEK 1989, 67. 65 VÁCLAVÍK 2008, 88. 66 VLČEK 2001, 194. 67 VLČEK 2001, 194. 62

25

poblíţ hlavního průjezdu do nádvoří. Předěl mezi starším a novějším zdivem je dodnes patrný na skladbě zdiva ve východním nároţí zámku.68 Původní renesanční podobu zámku lze rekonstruovat podle dochovaného obrazu z konce 17. století, který dodnes visí v jeho prostorách. V tomto období byl vybudován jednopatrový zámek s malou věţičkou, který obklopoval téměř čtvercové nádvoří. Nádvoří v půli dělily dvě brány, jedna vedla z hlavní cesty a druhá k hospodářským budovám za zámkem. Tím byla budova zámku opticky i stavebně rozčleněna na dvě části: panské sídlo a hospodářskou budovu. Panská část byla honosnější. Nádvorní fasádu zdobily fresky a arkády v přízemí i v patře. Hlavní vnější průčelí bylo také zdobeno freskami. V patře budovy se nacházely běţné i reprezentativní pokoje jako například honosně vybavené síně, jídelna, hlavní sál a kaple zasvěcená Boţímu Tělu. Místnosti byly přístupné z arkádové chodby při nádvoří. Chodba byla zaklenuta hřebínkovými klenbami a také bohatě zdobena. I místnosti určené k reprezentaci rodu byly velmi vybraně vybaveny.69 Přízemí severní části panského sídla bylo vyčleněno pro rozlehlé konírny, které byly tvořeny trojlodím zaklenutým kříţovými klenbami. Hospodářská část zámku byla niţší a méně zdobná. Nacházela se zde kancelář, skladiště, komory, kuchyně a stáje. Obě části byly spojeny nízkou budovou v místech, kde dnes stojí vstupní věţ. Kolem objektu se rozprostíraly rozlehlé zahrady, obora, ptáčnice, rybník a hospodářské budovy.70 Kdyţ Oppersdorfové prodali panství v roce 1684 Tomáši Černínovi z Chudenic, stála zde moderní zámecká budova s krásným vnitřním vybavením. Tomáš Černín zámek nijak neupravoval a ani na něm nijak často nepobýval. Avšak ve vlastnictví si ho neponechal dlouho. Jiţ v roce 1694 ho prodal Adolfu Vratislavu ze Šternberka.71 Ten si uvědomoval hodnoty sídla postaveného rodem Oppersdorfů, a tak zde nenechal provést ţádné výrazné změny, a to ani v zařízení interiéru. Výbava vnitřních prostor byla rozšířena pouze o dva významné cykly olejomaleb. První cyklus s portréty českých panovníků, který začínal Ladislavem Pohrobkem a končil Leopoldem I., byl umístěn do jídelny. Tyto olejomalby byly součástí věna Adolfovy manţelky Anny Marie Slavatové z Chlumu a Košumberka. Druhý cyklus obsahoval velkoformátové portréty předků rodu

68

MUSIL/SVOBODA 1998, 29. Část tohoto vybavení se na zámku nachází dodnes. 70 ŠIMEK 1989, 67. 71 Rod Šternberků pak zámek vlastnil nepřetrţitě aţ do roku 1948, kdy jim ho zabavil stát. Zpět dostali svůj majetek aţ v roce 1992 a vlastní ho dodnes. Zámek je tedy v jejich drţení jiţ přes 275 let. In: VÁCLAVÍK 2008, 91. 69

26

Šternberků a byl instalován na stěnách hlavního sálu.72 Obohaceno o výzdobu bylo také nádvoří, kam byla přidána barokní kamenná kašna. Tu můţeme jiţ spatřit na zmíněném obraze z konce 17. století, který visí v prostorách zámku. Pro zámek bylo 18. století klidným obdobím, kdy se nezasahovalo do jeho vzhledu. [18] [19] Změny probíhaly pouze v interiéru a také nebyly větších rozměrů. Zámecký klid byl narušen aţ v roce 1775, kdy došlo k selskému povstání. Ale šlechta byla upozorněna dopředu, a tak vojsko ze zálohy povstání potlačilo. Nikdo nepřišel o ţivot a nic nebylo poškozeno.73 Poté zámek pokračoval v klidných chvílích své existence. Zajímavostí je, ţe majitel zámku František Josef Šternberk-Manderscheid, byl spoluzakladatelem Soukromé společnosti vlasteneckých přátel umění, která vznikla v roce 1796.74 Také byl jedním ze zakladatelů Vlasteneckého muzea.75 Velké změny ve vzhledu architektury a okolí probíhaly především během celého 19. století. Na počátku století bylo upraveno nejbliţší okolí budovy. Poté v roce 1840 zde byl zaloţen přírodně-krajinářský park luţního charakteru.76 Rozkládal se na téměř plochém terénu, který zde vznikl díky blízkosti řek. Park zabíral místo původní zahrady, rybníka, obory a zadních hospodářských budov.77 Celková rozloha parku je v literatuře uváděna mezi 11 aţ 40 hektary.78 K zadnímu průčelí zámku bylo přistaveno dvouramenné schodiště, které přímo spojovalo hlavní sál s nově vzniklým parkem.79 V letech 1858–1874, kdyţ byl majitelem Jaroslav ze Šternberka, byl renesanční zámek skryt pod moderní pseudogotickou fasádou. Nový vzhled měl připomínat tudorskou gotiku, tehdy velmi módní záleţitost.80 V místě hlavní brány byl vybudován mohutný rizalit s věţičkami, které byly zakončeny cimbuřím. Cimbuří zdobilo také celé hlavní průčelí. Byly také nově vybudovány nároţní věţičky, arkýře a balkóny. Původní okna byla vyměněna za pseudogotická. Vnitřní výzdoby se tyto změny nedotkly. Do dnešní podoby zámek nechal upravit Leopold Albert ze Šternberka, synovec Jaroslava. Úpravy, které započaly v roce 1910, trvaly 10 let. Leopold nechal zámek 72

MUSIL/SVOBODA 1998, 32. VÁCLAVÍK 2008, 82. 74 VÁCLAVÍK 2008, 82. 75 Dnes je to Národní muzeum. V roce 1818 mu František Josef Šternberk-Manderscheid věnoval svoji numismatickou sbírku. In: VÁCLAVÍK 2008, 82. 76 MUSIL/SVOBODA 1998, 32. 77 ŠIMEK 1989, 68. 78 Tato krajní čísla rozmezí uvádí MUSIL/SVOBODA 1998 a ŠIMEK 1989. Dle mého názoru se o tolik liší především díky tomu, ţe kaţdý do parku zahrnoval různé části pozemku. Šimek jistě přičetl i rozlehlou oboru a ostatní parkově neupravované části, protoţe opticky park s oborou i okolím dnes tvoří jednolitý celek. 79 ŠIMEK 1989, 68. 80 ŠIMEK 1989, 68. 73

27

radikálně přestavět a vrátil mu původní renesanční vzhled. Přestavba měla mimo jiné za úkol přizpůsobit sídlo poţadavkům novodobého bydlení, konkrétně rozšířit obytné prostory.81 Jako první byla přestavěna hospodářská část a to podle návrhů B. Hochberga.82 Původně toto hospodářské a panské křídlo bylo viditelně odlišeno svojí výškou. Po přestavbě se křídla výškově vyrovnala, k hospodářské části bylo totiţ přistavěno další patro. K propojení obou křídel došlo i v prostoru brány v rámci hlavního průčelí. Projekt na přestavbu hlavního průčelí vypracoval vídeňský architekt H. Walcher z Moltheimu.83 Z průčelí byly také odstraněny novogotické nánosy. Opět byly zřízeny vikýřové štíty a jednoduchá obdélníková okna. Vstupní rizalit byl nově zakončen dvoustupňovou osmibokou věţí. Tato mohutná věţ neodpovídala renesanční podobě zámku, kterou se stavebník volně inspiroval. Dodnes je věţ sice zajímavou dominantou zámku, ale viditelně k ostatním částem budovy nezapadá. Na fasádě byla znovu obnovena sgrafita imitující ta, která zde byla v 17. století. Tento motiv byl pouţit na všech vnějších fasádách zámku kromě jihovýchodní strany, kde byla pouţita jednobarevná světle okrová fasáda. Podle některých autorů byly při poslední přestavbě v první polovině 20. století odkryty i původní renesanční fresky z počátku 17. století, které najdeme na nádvorní jiţní stěně panské části zámku.84 Toto tvrzení je ale nesprávné, jelikoţ Gotthard Lašek v roce 1884 ve své knize uvádí, ţe na nádvoří se nacházejí fresky, které blíţe popisuje. V této době byl jiţ zámek novogoticky přestavěn, a tudíţ by fresky byly skryty pod fasádou. Proto lze tvrdit, ţe tyto fresky nikdy nebyly překryty fasádou a nebyly tedy znovu objeveny na počátku 20. století. V roce 1937 po smrti Leopolda Alberta ze Šternberka dostal zámek do správy František Leopold ze Šternberka. Ten zde ţil i se svojí rodinou do roku 1948, kdy mu byl zámek odňat v rámci revize 1. pozemkové reformy. Téhoţ roku hrabě i s rodinou odešel do emigrace.85 Zámek se pak dostal pod národní správu a následně byl znárodněn. V červenci v roce 1949 ho převzala Národní kulturní komise. Poté se v jeho drţení střídaly různé kulturní instituce.86 V této době se v hospodářské části a oranţerii nacházela škola, a proto také tyto části byly nejvíce poškozené. Naopak zbylou část budovy zpravovaly památkové instituce a také byla přístupná veřejnosti. Díky tomu se 81

ŠIMEK 1989, 68. ŠIMEK 1989, 68. 83 ŠIMEK 1989, 70. 84 ŠIMEK 1989, 70. 85 VÁCLAVÍK 2008, 83. 86 MUSIL/SVOBODA 1998, 33. 82

28

nám zachovaly mnohé památky na nejstarší období existence zámku a nebyly nijak zničeny či poškozeny. V rámci restituce získala Diana Šternberková provdaná Phipps 87 zámek od Památkového ústavu v Pardubicích zpět do vlastnictví ke dni 30. 6. 1992.88 Jakmile se hraběnka ujala svého majetku, ihned ho začala zpravovat. Nejvíce oprav potřebovalo bývalé hospodářské křídlo, kde sídlila škola. Hraběnka zde vybudovala patnáct hostinských pokojů. Jelikoţ je to bytová architektka, sama navrhla jejich podobu. Vnitřní prostory tohoto křídla nejsou tedy historickou památkou na rozdíl od druhé poloviny zámku, kde nedošlo k radikálním proměnám. Tuto druhou část zámku hraběnka zpřístupnila návštěvníkům. Také rozšířila park, obnovila oboru a zaloţila zde menší zoo.89

87

Diana Phipps Šternberková je dcerou Františka Leopolda ze Šternberka. MUSIL/SVOBODA 1998, 33. 89 Hraběnka z památkového pohledu o budovu zámku pečuje. Kaţdý rok spolupracuje s odbornými restaurátory, kteří opravují jednotlivé části zámku. V letošním roce se jiţ rozběhli restaurátorské práce na nádvorních freskách v cviklech nad otevřenou arkádou. V plánu jsou i opravy zbylých fresek. 88

29

3.3. Dochovaná renesanční podoba zámku z období vlády Oppersdorfů Přestoţe byl zámek dvakrát radikálně přestavěn, nalezneme zde ještě mnoho autentických částí z doby jeho vzniku. Nejméně renesančních pozůstatků najdeme na hlavním průčelí a východním křídle (dříve hospodářská část). Naproti tomu západní křídlo (původní panská část zámku) je přestavbami téměř nedotknuté. Zachovaly se zde původní renesanční stropy v sálech, arkádová chodba i fresková výzdoba na nádvoří. Pro lepší představu, co se zde z období vlády Oppersdorfů zachovalo dodnes, si nejprve přiblíţíme podobu, jak zámek a jeho okolí vypadalo v této době. Jako nejstarší památka nám k tomu poslouţí olejomalba zámku ze sklonku 17. století. [20] Ta visí v prostorách zámku. Jde o obraz velkého formátu, na kterém můţeme spatřit budovu zámku viděnou z výšky. Okolo jsou namalovány další budovy převáţně hospodářského typu, rybník, zahrada a kopcovitá krajina. Obraz nám sice poskytuje poměrně pěknou představu o podobě zámku, avšak na první pohled zde namalovaná krajina, do které je zámek zasazen, není vyobrazena podle skutečnosti. Tento jev se u obrazů malovaných v této době běţně vykytoval. Obrazy nekopírovaly přesnou podobu jako například dnešní fotografie. Proto nesmíme obraz brát jako přesnou a věrnou podobu místa. Obraz nám ukazuje poměrně vyrovnanou patrovou budovu, která se rozkládá okolo obdélného nádvoří a je rozdělena dvěma branami na dva trakty. Ale ve skutečnosti byl východní trakt o patro niţší neţ západní.90 K vyrovnání výšky došlo aţ při novorenesanční přestavbě na počátku 20. století. Renesanční podoba zámku tedy byla méně jednolitá, neţ je tomu dnes a neţ je to vyobrazeno na olejomalbě.91 Jinak si obě části budovy odpovídaly. Vnější fasády měly stejné rozmístění i tvar oken. Oba trakty překrývala valbová střecha, na které byly pravidelně rozmístěné vikýře se štíty. Vyčnívala pouze drobná hodinová věţička s bání umístěná v západní části vstupního křídla. Západní trakt měl také navíc několik komínů. Kaţdý z traktů měl svoji funkci. Dle toho byly vyzdobeny a upraveny. Západní část zámku slouţila jako šlechtické sídlo. Musela tedy splňovat podmínky jak pro reprezentaci rodu, tak pro pohodlné bydlení. Tento trakt byl větší neţ východní. Na kaţdé straně byly trakty propojeny průjezdem s bránou. Hlavní brána byla umístěna v jiţním křídle na jiţním konci průjezdu směrem ke komunikaci mezi Častolovicemi a Kostelcem nad Orlicí. Šlo o velkou kulisovou bránu s bosovaným ostěním a malovanou 90 91

LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 6. MUSIL/SVOBODA 1998, 31.

30

iluzivní architekturou. Také zde byly umístěny dvě postranní branky. Nad středem brány byla vytvořena dvojice reliéfních znaků stavitelů zámku, Fridricha z Oppersdorfu a jeho choti Magdaleny z Donína.92 Průjezd severním křídlem byl také zakončen bránou. Ta jiţ byla menších rozměrů, jelikoţ spojovala zámek pouze se zahradou a hospodářskými budovami na zadní části pozemku. I tato brána byla postavena na jiţní straně průjezdu, směrem do nádvoří. Také zde šlo o kulisovou bránu s bosovaným ostěním a iluzivní architekturou. Nad oběma průjezdy byla architektura vyřešena vykrajovanými štíty, které se obracely směrem k nim. Původní brány se nám dodnes nezachovaly. Ještě však můţeme spatřit obdobu malované výzdoby hlavní brány v místech, kde se dnes nachází vstupní věţ. Dříve to ale byla součást samostatné podklenuté chodby.93 Panskou část tvořila patrová budova připomínající písmeno U. Obě podlaţí byla převáţně klenutá kříţovou a valenou klenbou s výsečemi. Při nádvoří západního křídla byly v obou patrech vytvořeny arkádové chodby. Spodní arkáda byla zdobená bosovaným zdivem a horní zdobila fresková výzdoba. Pás mezi nimi byl také vymalován freskou. I jiţní a severní nádvorní zeď byla zdobena figurálním a ornamentálním sgrafitem. V severní části tohoto traktu zámku se v přízemí nacházely konírny. Byly tvořeny trojlodím zaklenutým kříţovou klenbou.94 Místnosti, kde přebývalo panstvo, se nacházely v prvním patře. Většinou byly přístupné z arkádové chodby. V severozápadní části se nacházely nejdůleţitější místnosti: jídelna zvaná „Tobiáška“, hlavní sál, kuřácký a tapetový salon. Také se zde nacházela kaple Boţího Těla, která se v severním rohu otevírala do hlavního sálu. Tyto místnosti jsou dnes hlavní částí expozice pro návštěvníky. Stále se zde nacházejí původní malované kazetové renesanční stropy, ale také portálky dveří a obrazy. Celý tento trakt si zachoval téměř nedotčenou renesanční podobu. Jako zázrakem se vyhnul všem přestavbám. Během 19. století bylo k hlavnímu sálu přistavěno pouze dvouramenné schodiště do zahrady. Bohuţel se nedochovaly fresky na zdi na severní nádvorní straně. Přesto dnes můţeme spatřit alespoň původní výzdobu jiţní strany. Hospodářský trakt byl o něco menší neţ panský. Byl pouze jednopatrový. Také nebyl tolik zdobený a honosný. I přesto byla nádvorní strana vymalována freskou s ornamenty. Uvnitř budovy se s největší pravděpodobností nacházely čelední světnice,

92

MUSIL/SVOBODA 1998, 31. MUSIL/SVOBODA 1998, 31. 94 MUSIL/SVOBODA 1998, 30. 93

31

skladiště, kuchyň, pekárna, konírna a důchodní kancelář.95 V tomto traktu nenalezneme téměř ţádné původní renesanční prvky, protoţe byl hlavním předmětem obou radikálních přestaveb.96 Výjimkou jsou pouze prostory koníren, kde se zachovaly hřebínkové klenby spočívající na mohutných oblých sloupech.97 Vnější fasády zámku byly pokryty jednoduchým sgrafitem. Tomuto typu by měla odpovídat sgrafita, která na některých místech pokrývají zámecké zdi dodnes. Ty současné, ale pocházejí z poslední přestavby ve 20. století. Také nádvoří zámku bylo zdobeno freskami, ale mnohem honosněji. Jiţní zdi panské části byly pokryty freskami, kde byly vyobrazeny dvě velké bitvy z římské historie, římští císaři a ornamentální výzdoba. I západní stěna mezi arkádami byla vymalována freskami. Byly zde vyobrazeny trofeje a zvířata, která byla na panství ulovena.98 Na ostatních zdech nádvoří byly také uţity fresky. Většinou šlo o ornamentální výzdobu. Do dnešních dní se nám zachovala původní pouze fresková výzdoba jiţní a západní zdi panské části, ostatní fresky byly zničeny přírodními podmínkami a také tím, ţe jim nikdo nevěnoval dostatečnou péči a nevynaloţil patřičné prostředky na jejich opravu. Této výsadě se dostalo především freskám na jiţní straně. Byly několikrát restaurovány. Zajímavé je, ţe z dochovaných fresek není ţádná provedena tehdy u nás rozšířenou sgrafitovou technikou. Všechny fresky jsou malované podobným způsobem jako například fresky v Novém Městě nad Metují a Českém Krumlově.99 Během panování rodu Oppersdorfů byl zámek obklopen vodou. Ze západu obtékala stavení řeka a na východě se rozkládal velký rybník. Ten byl zrušen Šternberky a předělán na louku.100 Dnes je v těchto místech park a obora. To, ţe budova zámku byla obklopena vodou, odkazuje na dřívější obrannou funkci, kterou vyuţívala původní tvrz. Přesto si Oppersdorfové vodní plochu u zámku ponechali, i kdyţ ztratila svůj účel. Inspirovat se mohli francouzským typem renesančních zámků také obklopených vodou. Tento jev, kdy francouzská renesance začala pronikat do českých zemí, byl jiţ na přelomu 16. a 17. století častý. Proto nás nepřekvapí, ţe přestoţe byl zámek postaven italským způsobem, nalezneme zde i francouzské vlivy.

95

VÁCLAVÍK 2008, 88. I nynější majitelka provádí mnohé velké změny v interiérech této části zámku. 97 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 8. 98 LAŠEK 1884, 191. 99 MUSIL/SVOBODA 1998, 31. 100 LAŠEK 1884, 191. 96

32

Před vchodem do zámku se nacházela zahrada.101 Byla rozdělena na dvě části. První byla vyuţívána k pěstování uţitkových plodin, zeleniny a ovocných stromů. Druhá část slouţila jako okrasná zahrada. Celý prostor byl obehnán vysokou zdí. V zahradě stálo malé stavení, ve kterém bydlel zahradník.102 Zajímavé je, ţe není namalováno na obraze, ale dle archivních dokumentů, zde byl placen a ubytován člověk, který se o zahradu staral. Za zámkem stálo také několik budov, převáţně s hospodářským vyuţitím. Nejblíţe k zámku stála vinopalna na místě zvaném „malý plácek“. Někde poblíţ vinopalny stála cihelna a katovna.103 Dále od zámku na takzvaném „velkém plácku“ stály kůlny pro vozy, maštale, řezárna a chlévy pro hovězí dobytek. Nejdále od zámku byla zbudována jízdárna.104 Ţádná z těchto budov se nedochovala, a to ani nic ze základů staveb. Severně vpravo od zámku dříve stála oplocená obora s jeleny a ptáčnice pro koroptve. Na to dohlíţel hajný, který zde bydlel v panské chalupě. V těsné blízkosti obory se nacházela štěpnice a bělidlo. Naproti bělidlu stál panský pivovar. Za oborou se nacházela ještě chmelnice.105 Na olejomalbě ze 17. století by tyto budovy měly být součástí nejdále zobrazeného komplexu budov. Na obraze se za těmito budovami tyčí vysoký kopec s hradem, který se zde ale ve skutečnosti nenachází. Měl by to být vyobrazený hrad Potštejn, který bychom našli 12 kilometrů jihovýchodně od zámku. Ani kopce vlevo od hradu neodpovídají skutečnosti. Sice se na této straně rozkládá hřeben, který prochází obcí a vytváří ostroh nad řekou, kde stojí farní kostel, ale není takových vysokých rozměrů. Také za tímto hřebenem ve skutečnosti nevyčnívají ţádné jiné hory či kopce. Orlické hory se od Častolovic nacházejí východním směrem. Směrem na západ ustupují hory do polabských níţin, takţe bychom krajinu směrem na severozápad mohli nazvat spíše rovinatou. Totéţ platí o kopci, ze kterého je obraz malován, není skutečný. Od zámku tímto směrem jdou pouze roviny vedoucí k řece Orlici. Lze usuzovat, ţe malíř maloval obraz z míst, kde se nacházel farní kostel. Je to jediné místo, kde by na zámek a přilehlou ves mohl nahlíţet shora. Také by to vysvětlovalo nejasnosti ohledně okolní krajiny, z tohoto místa by Potštejn mohl vidět, stejně tak i část hor. 101

Její podoba je také zobrazena na olejomalbě z konce 17. století. LAŠEK 1884, 169. 103 LAŠEK 1884, 168. 104 LAŠEK 1884, 168. 105 LAŠEK 1884, 168. 102

33

Vrchnost si vedle zámku také nechala vystavět velký mlýn. Ten měl šest kol: čtyři moučná, jedno jahelné a jedno supí. Při mlýnu fungovala i olejna. Podle archivních dokladů mlýn panstvu velmi vynášel.106 Na obraze ho můţeme spatřit v levé části obrazu, kde sousedí se zámeckou zdí. Mezi zámkem a mlýnem protékala řeka. Přes ni vedl mostek. Shrnutím výše popsaného lze konstatovat, ţe zámek za vlády Oppersdorfů bylo honosné, reprezentativní a zároveň pohodlné sídlo pro šlechtu, která byla podnikavá ve všech moţných a dostupných oblastech. Věnovali se chovu ryb, vysoké zvěře, lesního ptactva, hovězího dobytka i koní. Zároveň hospodařili, pěstovali ovoce i zeleninu. Také vařili pivo a vlastnili mlýn. Přesto však měli dostatek času na běţnou zábavu šlechticů, jako byl hon a lov. Coţ dosvědčují mnohé trofeje i výzdoba zámku. Našli si také čas pro porozumění umění, díky čemuţ byl zámek vybraně postaven a vybaven. Z tohoto období existence zámku můţeme dnes spatřit aţ překvapivě mnoho. V přehledové literatuře o renesanční architektuře se většinou dozvíme, ţe tato budova v průběhu času prošla celá velkými změnami. Ale ve skutečnosti změny probíhaly jen v některých částech. To nejhodnotnější z původní renesance je stále k vidění. Původní ráz si zachovalo především nádvoří, konkrétně západní trakt (bývalá panská část). Zde jsou zachovány renesanční arkády i fresková výzdoba. Ve vnitřních prostorách můţeme spatřit autentické renesanční stropy ve čtyřech místnostech. Část vybavení kaple je také z této doby. To, co především změnilo původní renesanční tvář budovy, je přistavěná mohutná věţ a druhé patro bývalé hospodářské části zámku.

106

LAŠEK 1884, 169.

34

4. Fresky na nádvoří Jak jiţ bylo řečeno, renesanční fresky pokrývaly všechny zdi nádvoří. Dodnes se nám bohuţel zachovala jenom freska na jiţní zdi panského traktu a také na západní zdi mezi arkádami. Umělecká úroveň fresky na jiţní zdi je dost vysoká, ale díky povětrnostním vlivům rychle chátrá a je špatně čitelná.107 Všechny fresky na nádvoří vznikly těsně po roce 1600, tedy během původní přestavby zámku.108 Objednavatelem byl Fridrich s Oppersdorfu. Jméno malíře není známo stejně jako jméno zámeckého architekta. Freska na jiţní stěně je inspirována římskou historií. Tyto malby jsou vytvořeny podle grafických předloh, jak bylo v renesanci

běţné.

Freskař

se

nechal

inspirovat

Ammanovými

ilustracemi

k frankfurtskému vydání Livia, které byly ovlivněny mezinárodně orientovaným manýrismem. Tyto ilustrace byly vytvořeny ve dřevorytu podle kreseb Johanna Bocksbergera mladšího.109 Technika jakou freska byla provedena, nebyla v českých zemích úplně běţná. Podobně technicky zvládnutou nástěnnou malbu najdeme také v Novém Městě nad Metují a Českém Krumlově.110 Jiţní freska je rozdělena do čtyř horizontálních pásů. [21] Vrchní pás vyobrazuje dvě velké scény v oválných kartuších. V první lze rozeznat krále Tarquinia s augury, kteří věští z knihy prorokyně Sibyly. [22] Král Tarquinius byl jedním z posledních králů starověkého Říma ještě v dobách, neţ byla vytvořena republika. Králové tohoto jména byli dva. Jejich existence nebyla nikdy pevně doloţena. Přesto se dnes povaţují za nejhodnověrnější sloţku jinak legendárních dějin Říma.111 Druhá kartuše je vyplněna mnohem dramatičtější scénou, která ukazuje obranu města Říma proti Etruskům.112 Po stranách a mezi oběma výjevy se nacházejí menší kartuše s ornamentálně figurálními výplněmi s náměty válečných trofejí. Druhý pás prochází mezi okny prvního patra a tím je fresková výzdoba dělena do menších částí, která vytvářejí výklenky mezi okny. Celkem zde vzniká šest samostatných polí, na kterých můţeme vidět vyobrazeny římské císaře. Dříve byla kaţdá figura označena nápisovou páskou, dnes ale tyto nápisy nejsou čitelné ani viditelné. Ale ještě August Sedláček v roce 1883 některé z nápisů přečetl a zaznamenal 107

V letošním roce by měly proběhnout odborné restaurátorské práce na freskách jiţní i západní zdi. LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 5. 109 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1963, 59. 110 MUSIL/SVOBODA 1998, 31. 111 ZAMROVSKÝ 2013, 407. 112 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 5. 108

35

je jako Julius, Octavianus, Tiberius a Claudius. O dalších dvou však mlčí. Nejspíš také uţ nešly přečíst. Třetí pás tvoří velká kartuše s bitevní scénou. Ta je bohuţel velmi špatně dochovaná, zničena byla více neţ polovina scény. O jakou bitvu se jedná nelze určit především díky jejímu stavu. Dříve byla mylně pokládána za bitvu u Olomouce. Zde legendárně zvítězil Jaroslav ze Šternberka nad Tatary.113 Jde o jasný omyl, protoţe není ţádný důvod, aby freska, kterou si nechal rod Oppersdorfů namalovat, oslavovala člena jiné rodiny. Tato legenda mohla vzniknout později. Pokud noví majitelé také neznali pravý námět malby, mohli si ho přizpůsobit své vlastní rodinné historii.114 Poslední nejniţší pás je tvořen menšími poli mezi okny spodního patra. Jsou zde vyuţity pouze ornamentální prvky. [23] Okna obou pater mají iluzivní nadokenní římsy, ale jejich šambrány jsou plastické. Na nejniţší pás navazuje rustika, která pokrývá zbytek zdi aţ k zemi. Aby se tato freska zachovala, musela být několikrát v minulosti opravena. První oprava proběhla v roce 1915, ale malba poté velmi rychle chátrala. K dalším restaurátorským pracím se přistoupilo v roce 1961.115 Na těchto pracích se podílel akademický malíř Tomáš Záhoř z Prahy. Ani po tom freska nevydrţela dlouho v dobrém stavu, a tak mezi lety 2000 a 2002 byla freska znovu částečně zrestaurována.116 Také arkády prvního patra západní strany nádvoří jsou zdobeny freskovou výzdobou. Nahoře ve cviklech můţeme pozorovat náměty válečných trofejí, které navazují na vedlejší fresku. [24] Stejně jako na vedlejší zdi se zde nacházejí iluzivní malované architektonické motivy v blízkosti oken. Nejníţe poloţené fresky vytvářejí ornamentální parapetní výplně. Je tak vytvořen optický horizontální předěl mezi horní a dolní arkádou. Freska obsahuje zejména rozviliny, vázy a bájná zvířata. Spodní arkády jsou jiţ celé bosované. V minulosti na této straně nádvoří měla také údajně být na stěnách dolní arkády vyobrazena veliká zvířata. Ta měla být malovaná podle trofejí zvířat, která byla šlechtici

113

LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 5. Tato mylná informace se šířila jiţ od Gottharda Laška, který ji publikoval v roce 1884. Nejvíce je vyuţívána a slepě kopírována v přehledové literatuře. In: LAŠEK 1884, 190. 115 ŠIMEK 1989, 70. 116 Pro samotné provedení restaurátorských prací byli vybrání bratři Bergrovi. Přes všechny snahy jsou malby znovu ve špatném stavu. Proto se majitelka rozhodla znovu přistoupit k opravám. In: VÁCLAVÍK 2008, 89. 114

36

na tomto panství ulovena. 117 Ještě v roce 1884 Gotthard Lašek, jak píše ve své knize, je mohl spatřit.118 Dnes je v těchto místech jen bílá omítka, která zde je od dob poslední přestavby na začátku 20. století. Ve stejné době vymizely také fresky na severní straně panské části zámku. I zde je dnes fasáda bez jakýchkoli známek těchto původních maleb. Gotthard Lašek píše, ţe zde byl vyobrazen Přemysl, jak oře.119 Ještě v roce 1954 byly patrné pozůstatky fresek v průchodu do zahrady. Byla zde zobrazena antická báje o Daidalovi a Ikarovi.120 Bohuţel uţ v této době byla freska ve špatném stavu a nikdo se o ni nestaral, a tak postupem času zanikla. Zanikla také fresková výzdoba nádvoří v hospodářské části. Zde byly vyuţity ornamentální vzory. Během přestavby probíhající na počátku 20. století byla tato výzdoba zničena a tyto fasády zůstaly čistě jednobarevné. Závěrem lze říci, ţe fresky zdobily nádvoří nepřetrţitě od svého vzniku kolem roku 1600 aţ do počátku 20. století. Často sice byly v chatrném stavu, ale stále bylo moţné některé z nich zrestaurovat. Ještě v roce 1884 Gotthard Lašek nástěnné malby popisuje jako dobře zachované, a to především fresku na jiţní stěně. Zmiňuje, ţe barvy fresek byly místy ještě světlé a pěkné.121 Opravy ostatních fresek znemoţnily zásahy novorenesanční přestavby, při které se stavebníci rozhodli zachovat pouze nástěnnou malbu na jiţní a západní stěně panské části zámku. Tyto fresky nechal majitel panství v roce 1915 restaurovat, a tak se zachovaly aţ dodnes. Ostatní fresky byly zničeny, a proto jsou dnes na jejich místě pouze čisté jednobarevné fasády.

117

LAŠEK 1884, 191. LAŠEK 1884, 191. 119 LAŠEK 1884, 190. 120 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 6. 121 LAŠEK 1884, 190. 118

37

5. Renesanční výzdoba interiérů zámku Během své vlády na tomto panství si rod Oppersdorfů vybral tento zámek za své hlavní sídlo. Nepřetrţitě zde sídlili jiţ od dob stavebníka zámku Fridricha z Oppersdorfu aţ do doby, kdy zámek prodali. Během této dlouhé doby zde vznikly nádherné zdobené interiéry v renesančním slohu. Mnohé prvky nebyly nikdy změněny, a tak je můţeme spatřit i dnes. Nejvýznamnější památkou na tuto dobu jsou zachované původní kazetové stropy. Ty jsou soustředěny v reprezentačních prostorách v severozápadní části prvního patra. Konkrétní místnosti, ve kterých nalezneme ještě renesanční interiér, jsou hlavní sál, jinak také zvaný rytířský, jídelna, tapetový salonek, kuřácký salonek a kaple Boţího Těla.122 Zdejší výzdoba kazetových stropů byla inspirována Čtvrtou knihou od S. Serlia, která byla vydána v roce 1537. V ní byl publikován jeden ze stropů římské Cancellerie, který byl sestaven z osmiúhelníků, šestiúhelníků a kříţů. Krátce po vydání této publikace se začal tento typ stropní výzdoby objevovat i v Čechách. Jako první se objevil v Pardubicích a na radnici v Mladé Boleslavi. Kolem roku 1600 se objevil také na zámku v Hranicích a na stropech zámku v Častolovicích.123 Častolovické stropy jsou inspirovány především kříţi a osmiúhelníky. Rozlehlá jídelna častolovického zámku se rozkládá v severní části západního křídla. [25] Je přístupná z arkádové chodby a zároveň z hlavního sálu. Nachází se zde jeden z původních renesančních stropů. Je tvořen poli ve tvaru velkých a malých osmiúhelníků a také rozměrnějšími poli ve tvaru rovnoramenného kříţe. Okraje polí jsou zlatě rámované. V osmiúhelníkových polích je malířsky ztvárněn ţivot zboţného ţida Tobiáše. Podle toho se jídelně přezdívá „Tobiáška“.124 Jde o námět ze Starého zákona, který nalezneme v deuterokanonické knize Tóbijášově. Ve vyobrazeních je zpracován celý příběh od Tobiášovy cesty s archandělem Rafaelem do Médie aţ po uzdravení zraku Tobiášova slepého otce Tóbita. Stejně jako fresky na nádvoří byly stropní kazety vymalovány podle určitých dostupných vzorů. Tento malíř se inspiroval rytinami H. Cocka, který je provedl podle kreseb Martina Heemskerka z roku 1556.125 V místnosti se také nachází významná renesanční portrétní galerie českých panovníků. Ta ale není z dob, kdy zámek vlastnili Oppersdorfové, ale byla sem 122

Tyto místnosti představují hlavní okruh zámeckých prohlídek, a tak jsou běţně přístupné veřejnosti. KRČÁLOVÁ 1989 a, 25. 124 ŠIMEK 1989, 70. 125 PAUKRT 1990, 5. 123

38

dovezena rodem Šternberků. Konkrétně šlo o věno manţelky Adolfa Vratislava ze Šternberka Anny Marie Slavatové z Chlumu a Košumberka. Portréty sem byly převezeny z Jindřichova Hradce.126 Jsou zde vyobrazeni čeští panovníci vládnoucí během 16. a 17. století. Galerie začíná Ladislavem Pohrobkem a končí Leopoldem I. Nejde ale o ţádné skutečné portréty, podoby panovníků jsou totiţ fiktivní. Podobná galerie se kdysi nacházela i na Praţském hradě, ale byla zničena při poţáru v roce 1541.127 Vedle jídelny se nachází hlavní sál, který je také přístupný z arkádové chodby. Nachází se v severním rohu západní části zámku a otevírá se do dalšího křídla. V severozápadním rohu se nachází jediný vchod do kaple Boţího Těla. Na opačné straně, tedy na východě, se nacházejí dva menší salonky. Sál je také propojen s parkem dvouramenným schodištěm, které k místnosti přiléhá na severní vnější straně budovy. Sál je velmi rozlehlý. Jeho rozloha činí celých tři sta metrů čtverečních.128 I zde je zachován původní renesanční strop. [26] Kazetová pole tvoří tři řady, kde v kaţdé je za sebou osm čtvercových polí. Mezi nimi jdou v řadě rovnoramenné kříţe a po stranách pouze jejich poloviny. Jednotlivá čtvercová a kříţová pole jsou oddělena malými čtverečky. Okraje polí jsou zlatě rámovaná. Na všech dvaceti čtyřech čtvercových polích jsou namalovány náměty ze Starého zákona jako například stvoření světa, Adam a Eva v ráji, vyhnání z ráje, dobývání chleba v potu tváře, péče o děti, Kain vraţdí Ábela, oběť Abrahamova, Josef Egyptský, David a Goliáš, Šalamounův soud, příjezd královny ze Sáby, smrt Absolonova,129 Danielovo proroctví. Většina scén se vyznačuje dramatičností či tragikou. Malíři slouţily jako předlohy rytiny Jana Sadelera staršího z 80. let 16. století. Tyto rytiny byly vytvořeny podle kreseb vlámského malíře Martena de Vose.130 V této místnosti je také umístěn renesanční cyklus portrétů významných členů rodu Šternberků, který zde nechal instalovat Adolf Vratislav ze Šternberka po roce 1694, kdyţ koupil toto panství.131 Na jedné z dvaceti čtyř kazet v hlavním sále je malba s námětem Adama a Evy. Zde je velmi patrný vliv předloh na samotného autora díla. Rytina od Jana Sadelera zpracovává dva motivy. [27] Jedním z nich je stvoření Evy z Adamova ţebra. Jde ještě o chvíli, kdy Adam spí a Hospodin vedle něho tvoří Evino tělo. Tento námět je 126

VÁCLAVÍK 2008, 90. VÁCLAVÍK 2008, 90. 128 DAVID/SOUKUP 2009 129 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 6. 130 PAUKRT 1990, 5. 131 ŠIMEK 1989, 70. 127

39

vyobrazen v pozadí oproti druhému námětu. Druhý námět zpracovává situaci, kdy Hospodin poučuje Adama a Evu.132 Ukazuje jim, ţe jsou pány v zahradě Eden. Podle Hospodina mají pečovat o zvířata i rostliny. Všechny rostliny, plody a ovoce jsou jim určeny jako potrava. Výjimku tvoří pouze strom poznání dobrého a zlého. Tyto plody jim jsou přísně zakázány. Na rytině Hospodin ukazuje právě na tento strom a poučuje je o tomto zákazu. Kolem postav na rytině odpočívá společně mnoho zvířat, a to konkrétně lvi, lišky, kozy, antilopy a velbloudi. Nástropní deska v hlavním sále přebrala z této rytiny pouze motiv, kde Hospodin poučuje Adama a Evu. [28] Uprostřed je vyobrazen Hospodin s pozdviţenýma rukama směrem ke stromu. Vedle něho stojí Adam a Eva, kteří se drţí za ramena a hledí směrem ke stromu poznání. Na druhé straně je vyobrazena krotká lvice. Malba na kazetě přebrala z rytiny rozmístění a pohyby postav. I lvice je ve stejném pohybu jako na rytině. Strom je ale zpracován jinak. Také světlo procházející korunou je zde nové. Stropní kazety obou výše zmíněných pokojů jsou velmi podobné tvorbě freskaře na nádvoří, proto lze soudit, ţe se jedná o stejného autora nebo spíše tutéţ skupinu autorů.133 Pro skupinu malířů mluví fakt, ţe na některých stropních polích jsou místy toporné a velikostně nadsazené postavy oproti výpravnějším vyobrazením, která jsou komplikovaná, tvořená v několika plánech a krajina v pozadí je velmi dobře propracovaná s dalekými výhledy. Na hlavní sál navazuje zámecká kaple zasvěcená Boţímu Tělu. [29] Je přístupná pouze z hlavního sálu a je k místnosti připojena v západní části severní strany. Vystupuje tak z obdélného tvaru architektury. Prostor kaple je sklenut kříţovou klenbou s vytaţenými hřebínky. V klenebních polích jsou vytvořeny čtyři fresky s námětem čtyř evangelistů. Bohuţel tyto malby prošly neodborným restaurátorským zásahem v roce 1917, který provedl K. Kratter.134 Díky tomu se nedá určit přesný rok jejich vzniku, avšak předpokládá se, ţe vznikly na počátku 17. století. Tudíţ by byly vytvořeny na objednávku Fridricha z Oppersdorfu.135 Kaple je od hlavního sálu oddělena dřevěnými

132

ROYT 2007, 14. KRČÁLOVÁ 1989 b, 69. 134 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 7. 135 Dále se v kapli nachází dřevěný oltář, který byl nově sestaven v první polovině 20. století z původních renesančních reliéfů. Tyto reliéfy byly cizího původu, nejspíše tyrolského. 135 Uprostřed oltáře se nachází výjev Poslední večeře, kde je mimo jiné štítek s letopočtem 1601. Nad mensou se nacházejí čtyři reliéfy, na kterých jsou vyobrazeni čtyři církevní otcové: svatý Ambroţ, svatý Bonaventura, svatý Augustýn a svatý Jeroným. Po stranách oltáře jsou skříňky na mešní náčiní, která mají dřevěná dvířka, na kterých jsou alegorické výjevy víry, naděje, lásky a spravedlnosti. In: LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 7. 133

40

dvoukřídlými dveřmi. Ty jsou na vnitřní straně zdobeny deskovými malbami s námětem dvanácti apoštolů. Do hlavního sálu se na jeho východním konci také otevírají dva menší salonky. Ty tvoří konec severního křídla panské části zámku. V době renesance nebylo moţné se těmito místnostmi dostat do druhé části zámku. Dnes je tomu jiţ jinak a severněji poloţený salonek je průchozí. V obou salonech jsou také zachovalé původní kazetové stropy. Vzorec stropních desek je v obou pokojích stejný. Strop je rozdělen do pěti pásů, ve kterých se střídají vţdy desky tvaru čtverce a rovnoramenného kříţe. Oba krajní pásy jsou vţdy tvořeny pouze polovinami kříţů. V jednom pokoji je šest čtvercových polí a ve druhém čtyři. Na všech jsou malby s tématy z Ovidiových Metamorfóz. Oproti hlavnímu sálu a jídelně byla úroveň malíře těchto stropů podstatně niţší. Malby totiţ nebyly zpracovány prvořadými renesančními umělci, ale spíše druhořadými malíři z Itálie či Německa.136 Přestoţe úroveň maleb na kazetách není jednotná, všechny jsou ve stylu mezinárodního manýrismu, který se k nám šířil z Německa v době, kdy u nás vládl Rudolf II. Habsburský.137 Na deskách jsou vyobrazeny náměty jako Artemis a Acteion, Merkur a Argos, Únos Európy, Nymfy a pastýř z Apulie, Tereova tragedie, Peleův trest, Obětování Polyxeny, Pyramus a Thisbe a další. I tyto malby jsou tvořeny podle předloh. Předlohou byly rytiny německého umělce Virgila Solise vydané v roce 1563. Tyto rytiny byly vytvořeny podle kreseb francouzského malíře Bernarda Salomona.138 Stěny obou salonů jsou také ozdobeny, a to třemi vzácnými tapiseriemi z 16. a 17. století.139 Ovidiova kniha Metamorfózy byla v renesanci velmi oblíbená. Vznikala spousta uměleckých děl, která zpracovávala tato témata. Není tedy divu, ţe se vyskytují i na častolovickém zámku. Jejich umístění v menších saloncích, kde probíhala především zábava, odpovídá i charakteru knihy. Obsahuje totiţ příběhy, kde hlavní postavy tvoří řečtí bohové nebo lidé, kteří se s nimi setkali. Jedním z příběhů, který je zpracován na jedné ze stropních desek, je příběh Európy. Ta byla dcerou sídónského krále Agénora. Byla velmi krásná. Jednou se jí zdál podivný sen, kde o ni zápasily dvě ţeny. Jedna představovala Asii a druhá byla zatím beze jména. Bezejmenná ţena zvítězila a Európa jí byla vydána. Tento sen Európa brzy pochopila. Kdyţ se za krátký čas procházela se svými společnicemi po louce, spatřila nádherného zlatého býka. Kdyţ před ní poklekl, 136

PRAŢÁK 2000, 75. LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 6. 138 PAUKRT 1990, 5. 139 ŠIMEK 1989, 70. 137

41

tak na něho nasedla. Nato ihned vstal, utíkal k moři a plaval s ní směrem na západ. Po cestě mořem je provázel bůh Poseidon a jeho doprovod. Býk zastavil, kdyţ dopluli na ostrov Krétu. Aţ zde se Európa dozvěděla, ţe ji unesl sám bůh Zeus, kterému se velmi zalíbila. Proměnil se v býka, jen aby ho nezpozorovala jeho ţena Héra. Na Krétě Diovi Európa porodila tři syny.140 Rytina Virgila Solise zpracovává tento námět ve chvíli, kdy býk vstupuje do moře a odplouvá pryč. Zobrazuje překvapení Európy i jejích druţek. [30] Stropní kazeta z rytiny přebírá rozmístění postav a jejich pohyby. Velkou podobnost můţeme pozorovat především v postavě Európy a býka. Stropní kazety všech čtyř místností byly zrestaurovány, ještě kdyţ byl vlastníkem zámku stát. Práce probíhaly od roku 1985 do roku 1986. Z maleb byly odstraněny pozdější přemalby a ztmavlé barvy byly vyčištěny. 141 Dá se říct, ţe tyto opravy proběhly úspěšně, protoţe malby jsou stále ve velmi dobrém stavu. Z renesanční doby jsou na zámku místy zachovány také původní portálky a dveře. Ty jsou vţdy z části malované. Také se dochoval stavebníkův erb v jednom z pokojů. I některé krby jsou původní.142 Vše je ale mohutně zastíněno nádherou zachovalých stropů. Je také zajímavé, ţe umělecká díla z častolovického zámku ve své době tvořila základ galerie Společnosti vlasteneckých přátel v Praze.143 Bylo to zapříčiněno tím, ţe tehdejší vlastník zámku František Josef Šternberk-Manderscheid, byl jedním ze zakladatelů Společnosti. Mezi vypůjčená díla patřil například obraz Podobizna mladého lovce od Karla Škréty. Součástí častolovické sbírky umění jsou i antické vykopávky z Pompejí, o které se v minulosti rod Šternberků velmi zajímal. Pro častolovický zámek tvořil i barokní sochař Jan Brokoff. Dodal na zámek sochy mouřenínů. 144 Tyto příklady mají poukázat pouze na fakt, ţe umělecká výbava zámku od dob renesance narůstala a dnes můţeme na zámku spatřit mnoho významných uměleckých děl i jiných slohů. Nakonec je nutné upozornit na smutnou událost, která velmi ochudila zámek. Stala se v roce, kdy zámek přešel do státních rukou. Někdy v tomto roce totiţ proběhla v prostorách zámeckého nádvoří veřejná draţba, kde se rozprodával zámecký

140

ZAMAROVSKÝ 2013, 125. PAUKRT 1990, 5. 142 MUSIL/SVOBODA 1998, 31. 143 VÁCLAVÍK 2008, 90. 144 VÁCLAVÍK 2008, 90. 141

42

inventář.145 Tak přišel zámek o mnoho ze svých skvostů.146

145

VÁCLAVÍK 2008, 90. Byly rozprodávány malé předměty jako zámecké broušené sklo, porcelán, některé obrazy, sošky a ostatní inventář zámku. In: VÁCLAVÍK 2008, 90. 146

43

Závěr Práce přiblíţila podobu zámku i jeho okolí, kterou získal během renesanční přestavby, která probíhala mezi lety 1588 a 1615. Bylo dokázáno, ţe stavebníci Fridrich z Oppersdorfu a jeho manţelka Magdalena z Donína měli jasnou představu, jak by zámek měl vypadat a být vybaven. Nechali si vytvořit honosné renesanční sídlo, které odpovídalo dobovým standardům. Bylo reprezentativní i pohodlné zároveň. Čtyřkřídlý zámek s uzavřenou dispozicí byl na vnějších zdech zdoben jednoduchým sgrafitem. Oproti tomu celé nádvoří bylo vymalováno sloţitými ornamentálními i figurálními freskami. Západním křídlem procházela dvoupatrová arkáda, typická pro renesanční architekturu. V okolí měli vlastníci panství velké mnoţství hospodářských budov, lesy, rybník a obory. Podnikali ve všech moţných dostupných oblastech. Renesanční architektonická podoba zámku je v odborné literatuře často opomíjena, přestoţe, jak práce dokázala, je zde mnoho původních částí. Je to zapříčiněno především faktem, ţe zde proběhly dvě velké přestavby v rámci 19. a 20. století. Ty se však zaměřily pouze na polovinu zámku. Druhá zůstala téměř původní. Moţná významnější neţ samotná stavba jsou interiéry, a to především původní kazetové stropy. Důleţité jsou především tím, ţe se dodnes dochovaly v úplné původní renesanční podobě. Můţeme je spatřit dokonce ve čtyřech místnostech, které slouţily k reprezentaci rodu, a to konkrétně v jídelně, hlavním sále a také ve dvou menších saloncích. Stropní kazetová pole jídelny a hlavního sálu vyobrazují náměty ze Starého zákona. Salonky pak zpracovávají náměty z Ovidiových Metamorfóz. Závěrem je nutné připomenout, ţe zpracování zámku jako památky z hlediska dějin umění je nedostačující. Určitě je to téma, které nabízí mnoho moţností k dalšímu zpracování. Dle mého názoru se jako největší pole působnosti otevírá téma renesančních stropů. Také dochovaná freska na nádvoří by si zaslouţila hlubší bádání, a to především ve srovnání s ostatními nástěnnými malbami v českých zemích. Na základě toho, ţe je zpracována netradiční freskovou technikou stejně jako malby v Novém Městě nad Metují a Českém Krumlově, by moţná mohl být dohledán i její autor.

44

Obrazová příloha

1. Historická mapa vycházející z druhého vojenského mapování

2. Klaudyánova mapa, přelom let 1517 a 1518

45

3. Plán města Častolovice

4. Znak města Častolovice

46

5. Kostel svatého Václava, 70. léta 20. století, pohled od severu. Častolovice

6. Znak rodu Oppersdorfů

47

7. Letecký pohled na zámek, 60. léta 20. století

8. Jižní průčelí zámku, pohled z jihovýchodu

48

9. Východní průčelí zámku, pohled z parku

10. Východní průčelí zámku, pohled z parku 49

11. Severní brána, pohled ze severu

12. Severní průčelí zámku a částečný pohled na východní průčelí, pohled ze severovýchodu

50

13. Dvouramenné schodiště do zahrady a oranžerie, pohled ze severu

14. Fresky na jižní stěně nádvoří zámku, pohled ze severní části nádvoří 51

15. Západní část nádvoří zámku, 20. léta 20. století

16. Půdorys přízemí zámku

52

17. Půdorys prvního patra zámku

18. Zámek a městečko Častolovice, druhá polovina 18. století, barevný akvarel, 23,5 x 33,7 cm. Vídeň, National Bibliothek, Kartensammlung

53

19. Častolovice, 50. léta 18. století, lavírovaná kresba. Praha, Národní památkový ústav

20. Zámek Častolovice, 1696, olejomalba. Častolovice, zámek, místnost v přízemí u hlavního schodiště západního křídla

54

21. Celkový pohled na fresku na jižní straně nádvoří, pohled ze severovýchodu

22. Král Tarquinius s augury, freska na jiţní straně nádvoří, pohled ze severu 55

23. Detail ornamentální výzdoby mezi okny přízemí zámku, jiţní strana nádvoří

24. Freska ve cviklu s bitevním námětem, horní arkáda, pohled z východu

56

25. Jídelna, první patro zámku

26. Hlavní sál, první patro zámku 57

27. Adam a Eva, poslední čtvrtina 16. století, rytina J. Sadelera st.

28. Adam a Eva, počátek 17. století. Častolovice, hlavní sál

58

29. Kaple Božího Těla, první patro zámku

30. Únos Európy, 1563, rytina Virgila Solise 59

Seznam vyobrazení Ve své práci jsem chtěla uvést více fotografií z interiéru zámku. To však nebylo moţné, protoţe majitelka zámku je zásadně proti fotografické dokumentaci interiérů. Oficiálně zveřejnila pouze čtyři celkové fotografie místností, které jsou součástí prohlídkové trasy, na internetových stánkách zámku. Tyto fotografie jsou v mé práci obsaţeny. Ale ţádná z nich nedokumentuje podobu malířské výzdoby kazetových stropů. Ani ve Sbírkách dokumentace Národního památkového ústavu jsem neobjevila, ţádnou fotografii těchto stropů. Jedinou reprodukci jedné stropní kazety jsem našla v publikaci LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954. Tato reprodukce je pouze černobílá a ve špatné kvalitě, ale je to jediná dostupná fotografie detailu kazetového stropu v hlavním sále zámku.

1. Historická mapa vycházející z druhého vojenského mapování. Reprodukce z: http://www.mapy.cz/#!d=muni_2642_1&x=16.216545&y=50.133154&z=12&t =s&l=5, vyhledáno 3. 3. 2014 2. Klaudyánova mapa, přelom let 1517 a 1518. Reprodukce z: VÁCLAVÍK 2008, 10, obr. 1 3. Plán města Častolovice. Reprodukce z: KUČA 1996, 458 4. Znak města Častolovice. Reprodukce z: http://www.ou-castolovice.cz/, vyhledáno 4. 6. 2014 5. Kostel svatého Václava, 70. léta 20. století, pohled od severu. Častolovice. Reprodukce z: VÁCLAVÍK 2008, 141, obr. 8 6. Znak rodu Oppersdorfů. Reprodukce z: SEDLÁČEK 1883, 289 7. Letecký pohled na zámek, 60. léta 20. století Reprodukce z: VÁCLAVÍK 2008, 548, obr. 62 8. Jižní průčelí zámku, pohled z jihovýchodu. Foto: autor 9. Východní průčelí zámku, pohled z parku. Foto: autor 10. Východní průčelí zámku, pohled z parku. Foto: autor 11. Severní brána, pohled ze severu. Foto: autor 12. Severní průčelí zámku a částečný pohled na východní průčelí, pohled ze severovýchodu. Foto: autor 13. Dvouramenné schodiště do zahrady a oranžerie, pohled ze severu. Foto: autor 14. Fresky na jižní stěně nádvoří zámku, pohled ze severní části nádvoří. Foto: autor 15. Západní část nádvoří zámku, 20. léta 20. století. Reprodukce z: VÁCLAVÍK 2008, 101, obr. 7 16. Půdorys přízemí zámku. Reprodukce z: MUSIL/SVOBODA 1998, 32 17. Půdorys prvního patra zámku. Reprodukce z: MUSIL/SVOBODA 1998, 33 60

18. Zámek a městečko Častolovice, druhá polovina 18. století, barevný akvarel, 23,5 x 33,7 cm. Vídeň, National Bibliothek, Kartensammlung. Reprodukce z: VÁCLAVÍK 2008, 67, obr. 1 19. Častolovice, 50. léta 18. století, lavírovaná kresba. Praha, Národní památkový ústav. Reprodukce z: VÁCLAVÍK 2008, 68, obr. 2 20. Zámek Častolovice, 1969, olejomalba. Častolovice, zámek, místnost v přízemí u hlavního schodiště západního křídla. Reprodukce z: VÁCLAVÍK 2008, 69, obr. 3 21. Celkový pohled na fresku na jižní straně nádvoří, pohled ze severovýchodu. Foto: autor 22. Král Tarquinius s augury, freska na jiţní straně nádvoří, pohled ze severu 23. Detail ornamentální výzdoby mezi okny přízemí zámku, jiţní strana nádvoří. Foto: autor 24. Freska ve cviklu s bitevním námětem, horní arkáda, pohled z východu. Reprodukce z: SEDLÁČEK 1883, 169 25. Jídelna, první patro zámku. Reprodukce z: http://www.zamekcastolovice.cz/prohlidky-.html, vyhledáno 5. 5. 2014 26. Hlavní sál, první patro zámku. Reprodukce z: http://www.zamekcastolovice.cz/prohlidky-.html, vyhledáno 5. 5. 2014 27. Adam a Eva, poslední čtvrtina 16. století, rytina J. Sadelera st. Reprodukce z: LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 14 28. Adam a Eva, počátek 17. století. Častolovice, hlavní sál. Reprodukce z: LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954, 15 29. Kaple Božího Těla, první patro zámku. Reprodukce z: http://www.zamekcastolovice.cz/prohlidky-.html, vyhledáno 5. 5. 2014 30. Únos Európy, 1563, rytina Virgila Solise. Reprodukce z: http://www.lj.rossia.org, vyhledáno 11. 5. 2014

61

Seznam použitých pramenů a literatury DAVID/SOUKUP 2009 — Petr DAVID / Vladimír SOUKUP: Skvosty zámků. Praha 2009 DVOŘÁČEK 2005 — Petr DVOŘÁČEK: Architektura českých zemí. Renesanční sloh. Praha 2005 HÁS 2001 — Jiří HÁS: Šlechtické rody na Rychnovsku. Stručné dějiny rodů s popisy jejich znaků a s genealogickými tabulkami. Praha 2001 JIZBA 1937 — Jiří JIZBA: Místopis a veřejná správa Kostelecka a Rychnovska. Vamberk 1937 KRČÁLOVÁ 1989 a — Jarmila KRČÁLOVÁ: Renesanční architektura v Čechách a na Moravě. In: DČVU 2/I, 1989, 6–62 KRČÁLOVÁ 1989 b — Jarmila KRČÁLOVÁ: Renesanční nástěnná malba v Čechách a na Moravě. In: DČVU 2/I, 1989, 63–92 KUČA 1996 — Karel KUČA: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezku I. Praha 1996 KUTHAN 2001 — Jiří KUTHAN: Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha 2001 LAŠEK 1881 — Gotthard Josef LAŠEK: Častolovice nad Orlicí jich dějiny a popsání. Tábor 1881 LAŠEK 1884 — Gotthard Josef LAŠEK: Hejtmanství Rychnovské, nástin historickotopografický. Okres Kostelecký nad Orlicí. Velké Meziříčí 1884 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1954 — Milada LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ: Častolovice. Státní zámek, město a okolí. Praha 1954 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ 1963 — Milada LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ: Častolovice. In: Hrady a zámky. Sborník krátkých monografií o hradech a zámcích v Českých krajích, 1963, 59–61

62

LUKÁŠEK 2007 — Josef LUKÁŠEK: Historické a církevní památky euroregionu Glacensis. Náchod 2007 MUCHKA 2001 — Jan Prokop MUCHKA: 10 století architektury. Architektura renesanční. Praha 2001 MUSIL/SVOBODA 1998 — František MUSIL / Ladislav SVOBODA: Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněţnou. Ústí nad Orlicí 1998 MYSLIVEČEK 1993 — Milan MYSLIVEČEK: Erbovník aneb kniha o znacích i osudech rodů ţijících v Čechách a na Moravě. Praha 1993 PAUKRT 1990 — Václav PAUKRT (ed.): Hrady a zámky východních Čech. Pardubice 1990 POCHE1977 — Emanuel POCHE (ed.): Umělecké památky Čech I. Praha 1977 PRAŢÁK 2000 — Václav PRAŢÁK: Umění Renesance východních Čech. Hradec Králové 2000 RBM IV — Josef EMLER (ed.): Regesta diplomatica nec nonepistolaria Bohemiae et Moraviae IV. Pragae 1892 ROYT 2007 — Jan ROYT: Slovník biblické ikonografie. Praha 2007 SEDLÁČEK 1883 — August SEDLÁČEK: Hrady, zámky a tvrze království Českého: Díl druhý – Hradecko. Praha 1883 SEIBT 1985 — Ferdinand SEIBT (ed.): Renaissance in Böhmen: Geschichte, Wissenschaft, Architektur, Plastik, Malerei, Kunsthandwerk. München 1985 SLAVÍČEK 1967 — Jan SLAVÍČEK: Hrady a zámky východních Čech. Praha 1967 ŠIMEK 1989 — Tomáš ŠIMEK (ed.): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Východní Čechy (VI). Praha 1989 SŮVA 1971 — Josef SŮVA: Umělecká díla ze státních zámků východních Čech. Pardubice 1971 ŠAMÁNKOVÁ 1961 — Eva ŠAMÁNKOVÁ: Architektura české renesance. Praha 1961 VÁCLAVÍK 2008 — Jiří VÁCLAVÍK: Častolovice. Rychnov nad Kněţnou 2008 63

VLČEK 2001 — Pavel VLČEK: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha 2001 ZAMAROVSKÝ 2013 — Vojtěch ZAMAROVSKÝ: Bohové a hrdinové antických bájí. Praha 2013 ZVĚŘINA 1991 — Václav ZVĚŘINA: Častolovice. Častolovice 1991

64