Îidovsk náhrobek. Iva STEINOVÁ. V tvarná podoba symbolû jmen

Îidovsk˘ náhrobek V˘ t v a r n á p o d o b a s y m b o l Û j m e n

Iva STEINOVÁ

1

Îidovské náhrobky jsou dokladem existence, zpÛsobu Ïivota a pohfibívání obyvatel Ïidovsk˘ch komunit. Na území âech, Moravy a Slezska je moÏno sledovat jejich v˘voj po dobu nûkolika staletí, vypovídají nejen o celcích komunit, ale pfiedstavují také jedineãn˘ zdroj poznatkÛ o jednotliv˘ch osobách. Pouze ãást z celkového poãtu náhrobkÛ je v˘tvarnû zdobena. V˘zdoba a nápis náhrobku pfiispívají k charakteristice zemfielého. V˘zdoba byla zhotovována buì za úãelem zobrazení symbolÛ, nebo mûla funkci dekorativní, kterou nacházíme ve zdobn˘ch ornamentálních detailech. Základ a podstata Ïidovské symboliky vychází z biblického textu a následn˘ch komentáfiÛ. Její pouÏití ãerpá ze staleté tradice, pfiedávané v Ïidovsk˘ch komunitách z generace na generaci. Písemné hodnoty, na nichÏ je tradice judaismu zaloÏena, se v hmotn˘ch památkách podafiilo v nûkter˘ch momentech vyjádfiit v˘tvarnû. Symboly jsou jedineãnou zkratkou, zobrazující stûÏejní informace o osobû zemfielého. Stejnû tak jako v˘zdoba synagog a ilustrace rukopisÛ nebo tiskÛ také reliéfy náhrobních kamenÛ obsahovaly znamení, v nichÏ byly soustfiedûny informace urãené pro souãasníky i pro budoucí generace. Mûly b˘t na první pohled zfietelné a jasné, smysl nûkter˘ch znamení v‰ak pfiestal b˘t po ãase zfiejm˘. Je proto na místû rozmanitost v˘tvarn˘ch motivÛ náhrobkÛ zdokumentovat a zhodnotit. Na rozdíl od v˘zdoby synagogálních pfiedmûtÛ, rukopisÛ nebo tiskÛ má v˘zdoba náhrobku ryze privátní rozmûr, vztahuje se v˘hradnû k zemfielému, kterého reprezentuje. Îidovsk˘ náhrobek vypovídá o zemfielém jako o ãlovûku, jenÏ mûl za Ïivota hlubok˘ vztah k Stvofiiteli, bál se jeho hnûvu, spoléhal na jeho milosrdenství a snaÏil se plnit své povinnosti.

Obr. 1. Police (okres Tfiebíã), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Rivky, pravdûpodobnû 1850, detail. (Foto Iva Steinová, 2003)

Ediãní poznámka: Jména biblick˘ch postav byla pfievzata z ekumenického pfiekladu Bible (Praha 1979). Osobní jména zemfiel˘ch, u kter˘ch se dochoval náhrobní nápis, jsou v citaci pfiepisována foneticky. Pfiíjmení, která mají nûmeckou podobu, jsou pfiepsána dle nûmecké gramatiky.

Jméno ãlovûka i pojmenování zvífiat a vûcí hraje v judaismu mimofiádnû dÛleÏitou úlohu. Mít jméno znamená poãátek nebo pokraãování Ïivota (Rt 4:14), a ãí jméno bude zapomenuto, toho památka vymizí ze zemû (Jb 18:17). Biblická jména, poãínaje prvními lidmi, odráÏejí

Zprávy památkové péãe / roãník 66 / 2006 / ãíslo 3 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | I v a S T E I N O VÁ / Î i d o v s k ˘ n á h r o b e k . V ˘ t v a r n á p o d o b a s y m b o l Û j m e n

213

2

vlastní v˘znam hebrejského kofiene slova, z nûhoÏ jsou utvofiena: Adam oznaãuje ãlovûka, stvofieného z hlíny (Gn 2:7), a jméno jeho Ïeny Evy – Chavy – je odvozeno od slova Ïivot, neboÈ se stala matkou v‰ech Ïiv˘ch. Jméno je odrazem svého nositele a mÛÏe i pfiedznamenávat jeho osud. S tím souvisí i moÏnost poznávat lidi podle jména (Ex 33:12). JiÏ u praotcÛ se setkáváme se zmûnou jména, která promûnila i jeho nositele. BÛh dává nové jméno Abramovi (Gn 17:5) a Saraj (Gn 17:15) a Abraham se tímto stává otcem mnoh˘ch a Sára knûÏnou. Zásadní zmûnou prochází Jákob po boji s andûlem (Gn 32:29), kdy získává jméno Izrael a je urãen jako zakladatel budoucího národa. Jméno, jeÏ se udûluje dítûti, vyjadfiuje oãekávání, která rodiãe s dítûtem spojují. Ve v˘chodoevropské a‰kenázské tradici b˘vá zvykem pojmenovat dítû po zemfielém pfiedkovi.1 Jméno chlapce, získané pfii obfiízce a pouÏívané v náboÏenském Ïivotû (‰em ha-kode‰), se mÛÏe li‰it od jména pouÏívaného v kontaktu s neÏidovsk˘m svûtem (kinuj).2 Kromû toho mÛÏe ãlovûk získat v prÛbûhu Ïivota rÛzné pfiezdívky. Od talmudsk˘ch dob platí pravidlo ‰inuj ha-‰em, zmûny jména, která je jednou ze ãtyfi moÏností, jak odvrátit osud a „nepfiízniv˘ v˘nos“.3 K pfiejmenování dochází mimo jiné v pfiípadû tûÏké nemoci a nebezpeãí Ïivota, u muÏÛ ãasto na Chajim (Ïivot) nebo Refael (BÛh vyléãí), u Ïen na Chava. Nové jméno se pouÏívá souãasnû s pÛvodním a jednotlivci jsou evidováni pod v‰emi sv˘mi jmény vãetnû pfiezdívek. PfiibliÏnû od 2. století n. l. je jméno pravidelnou a nejdÛleÏitûj‰í souãástí náhrobního nápisu.4 V na‰ich zemích na dochovan˘ch náhrobcích mohlo dostávat jméno zemfielého nejpozdûji od 17. století také svoji v˘tvarnou podobu. Provází ji znaãná rozmanitost v˘jevÛ, pfiiãemÏ obvykl˘m umístûním v˘jevÛ b˘vá aÏ na v˘jimky horní ãást náhrobku. V˘tvarné motivy zobrazující jméno jsou pomûrnû poãetné, pfiesto v‰ak tvofií jen nepatrné procento z celkového poãtu Ïidovsk˘ch náhrobkÛ, na nichÏ b˘vá zejména v men‰ích Ïidovsk˘ch lokalitách uveden pouze text bez pouÏití v˘tvarné v˘zdoby, pfiípadnû má jejich v˘zdoba jen dekorativní úãel.

Obr. 2. HefimanÛv Mûstec (okres Chrudim), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek ·emuela Arjeho, syna Encla, 1752. (Foto Iva Steinová, 2003)

1 Chlapci se jméno udûluje pfii obfiízce osm˘ den po narození a dûvãeti pfii pfiíleÏitosti první bohosluÏby, které je pfiítomen otec. 2 Alexander BEIDER: Dictionary of Ashkenazic Given Names, their Origin, Structure, Pronunciation and Migration, Bergenfield, New Yersey 2001, s. 1–19. 3 Jaakov NEWMAN, Gavriel SIVAN: Judaismus od A do Z, Praha 1992, s. 71. 4 Otto MUNELES, Milada VILÍMKOVÁ: Star˘ Ïidovsk˘ hfibitov v Praze, Praha 1955, s. 30, 34. 5 Bernard KESSLER: Die Familiennamen der Juden in Deutschland, Leipzig 1935, s. 24; Eva H. und Heinrich W. GUGGENHEIMER: Etymologisches Lexikon der jüdischen Familiennamen, München – New Providence – London – Paris 1996, s. 520, s. 274. 6 E. H. und H. W. GUGGENHEIMER, cit. v pozn. 5, s. 520.

Zvífiecí motivy a jejich pÛvod Lev Základem pro vyobrazení jmen na náhrobcích se staly pfiímûry, kter˘mi biblick˘ praotec Jákob poeticky pfiirovnával své syny ke zvífiatÛm. DrÏitelé biblick˘ch jmen se identifikovali se syny Jákoba-Izraele a pro v˘zdobu sv˘ch náhrobkÛ pouÏívali pfiíslu‰né vyobrazení zvífiete. Zobrazení zdÛrazÀují váhu a dÛleÏitost Jákobov˘ch pfiirovnání a na náhrobku se stávají zástupn˘m znamením – symbolem. Motiv lva vychází z pfiirovnání Jákobova syna Judy k lvíãeti (Gn 49:9): „Mládû lví je Juda. … Stoãil se a odpoãíval jako lev, jak lvice. Donutí ho nûkdo, aby vstal?“ Vyjadfiuje buì osobní jméno Juda (v hebrejském originále Jehuda), nebo odvozeniny od jména lev v hebrej‰tinû, nûmãinû nebo jidi‰ (Arje, Lejb, Löw, Löbl). Ekvivalentem tûchto jmen mÛÏe b˘t i Liber, Libermann,5 v nûkter˘ch pfiípadech i Zundl.6 V prÛbûhu 19. století se s oblibou uÏívalo jméno Leo-

214


pold. Vyobrazení lva se pouÏívá také na náhrobcích, jejichÏ drÏitelé nesou rodinné jméno Löwy vycházející z osobního jména. Motiv lva se na náhrobcích vyskytuje ve dvou základních podobách, které odpovídají dvûma fázím poÏehnání Jákoba Judovi: lev leÏící a schoulen˘ a lev v bojovném postavení, stojící na zadních nohách. Motiv lva stojícího na zadních nohách se vyskytuje na na‰em území od poãátku 17. století. Nalezneme jej také na nejznámûj‰ím náhrobku na na‰em území – na tumbû Maharala, rabína Jehudy Löwa, syna Becalela (1609), zcela mimofiádné osobnosti praÏského ghetta, a jeho Ïeny Perl (1610). Tumba je umístûna na Starém Ïidovském hfibitovû v Praze a patfií k nejnav‰tûvovanûj‰ím Ïidovsk˘m náhrobkÛm ve stfiední Evropû.7 Reliéf vzpfiímeného lva je doloÏen od 18. století také na venkovsk˘ch hfibitovech. Uvozuje poãátek náhrobního nápisu a podpírá úvodní formuli náhrobku ·emuela Arjeho (1752) v Hefimanovû Mûstci (obr. 2). Druh˘ typ, vystihující úvodní ãást poÏehnání Jákoba Judovi, je lev leÏící a stoãen˘. Takto vyobrazen˘ lev byl oblíben˘m námûtem zejména kolem poloviny 19. století. Najdeme jej na náhrobku ·emuela Löwyho (1837) na hfibitovû v Chodové Plané, dále na náhrobku rabína Jehudy Franka (1842) v Radenínû, náhrobku Zeliga Löbla, syna Jokeva Halera (1849), v Moravském Krumlovû nebo na dvojnáhrobku Leopolda (1880) a Sofie (1863) Pickov˘ch na hfibitovû v praÏsk˘ch Radlicích. Z fiady náhrobkÛ vyniká pfiedev‰ím prvnû jmenovan˘, ze hfibitova v Chodové Plané. Znamení lva poukazuje v tomto pfiípadû na rodinné jméno. Monumentální postava zvífiete ve spodní ãásti náhrobku je vytesána ve vysokém reliéfu. Objednávka takto nároãnû pojaté v˘zdoby byla podmínûna i znaãnû v˘nosn˘m povoláním zemfielého, v˘bûrãího Ïidovsk˘ch daní v Chodové Plané. Náhrobek se sv˘m provedením zcela vymyká ostatním stélám a nemá v dochovan˘ch sepulkrálních památkách v na‰ich zemích obdoby.8 Obmûnou obou základních typÛ je nûkolik dal‰ích variant: leÏící lev, pfiipraven˘ ke skoku (Liber Oppenheim, Ivanãice, 1823),9 statická postava stojícího lva ve Voticích (rabín Lejb Libna, v písemn˘ch pramenech zapsan˘ jako Juda Manheimer, Votice, 1823),10 lev sedící (Aharon Zeev, syn Josefa Jehudy, Pohofielice, 1835, obr. 3) nebo majestátnû kráãející (Lejb, syn rabína Josla Färbera, Píseãné, 1866). Vût‰ina dochovan˘ch vyobrazení se vztahuje pfiímo ke jménu zemfielého, av‰ak pouÏití symbolu lva v Pohofielicích z této fiady vyboãuje. Nezobrazuje pfiímo jméno zemfielého, ale jeho pfiedka.11 Tento zvyk ztvárÀovat v symbolech náhrobkÛ jména pfiedkÛ neodporuje Ïidovské tradici, která ctí rodinné vazby a v˘znamné pfiedky zdÛrazÀuje. Náhrobek Judy Löwensteina z Chodové Plané (1854) nese symbol lva stojícího a opírajícího se o kámen. Zobrazení tedy pfiesnû vystihuje podstatu pfiíjmení Löwenstein. Lev zde navíc vykazuje dvojí symbolickou hodnotu: kromû pfiíjmení se vztahuje také k osobnímu jménu zemfielého Judy (obr. 4).

4

Obr. 3. Pohofielice (okres Bfieclav), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Aharona Zeeva Gumpla, syna Josefa Jehudy, 1835, detail. (Foto Iva Steinová, 2004) Obr. 4. Chodová Planá (okres Tachov), star˘ Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Judy Löwensteina, 1854. (Foto Iva Steinová, 2003)

7 Vladimír SADEK, Jifiina ·EDINOVÁ, Jifií MACHT: PraÏské ghetto, Praha 1991, vyobrazení na s. 65. Z hlediska heraldického se rozli‰ují dvû varianty: lev dvouocas˘ ãesk˘ a jednoocas˘ benátsk˘. MaharalÛv náhrobek patfií do první skupiny, viz Arno PA¤ÍK, Vlastimila HAMÁâKOVÁ, Dana CABANOVÁ, Petr KLIMENT: PraÏské Ïidovské hfibitovy, Praha 2003, s. 43.

3

8 Iva STEINOVÁ (pfieklad z hebrej‰tiny Andrea Braunová): Náhrobky a osudy, ·muel Löwy z Chodové Plané, in: Ro‰ chode‰, Vûstník Ïidovsk˘ch náboÏensk˘ch obcí v ãesk˘ch zemích a na Slovensku, duben 2002, s. 15; Iva STEINOVÁ: Îidovsk˘ náhrobek. MoÏnosti identifikace osoby zemfielého, in: Zprávy památkové péãe 65, 2005, ã. 6, s. 486, obr. 4. 9 Jan HE¤MAN: Îidovské hfibitovy v âechách a na Moravû, Praha [1980], obr. 53. 10 I. STEINOVÁ, Îidovsk˘ náhrobek, cit. v pozn. 8, s. 485, 487. 11 Aharon Zeev Gumpel zemfiel velmi mlad˘ a v˘zdoba jeho náhrobku zachycuje jméno jeho otce, v té dobû jiÏ také mrtvého, viz Archiv Îidovského muzea v Praze, sloÏka Pohofielice, inv. ã. 3179, s. p., dÛm ãp. 12, 2. ãást: Aron Wolf, syn vdovy Saly Gumpel, narozen 24. 5. 1810, zemfiel 5. 11. 1835.


215

BûÏn˘m motivem na Ïidovsk˘ch náhrobcích je dvojice lvÛ symetricky podpírajících ústfiední téma, kter˘m b˘vá koruna, letopoãet, úvodní zkrácená formule uvozující text nebo dal‰í námûty. Dvojice lvÛ mÛÏe vyjadfiovat jméno zemfielého – tak je tomu napfiíklad v pfiípadû Lejba, syna Ajzika (Löwiho Bauera), na hfibitovû v Humpolci z roku 1812 –,12 tento motiv v‰ak mÛÏe b˘t pouÏit i v dal‰ích v˘znamech, které jiÏ nemají spojitost se jménem. Jedním z nich je zdÛraznûní funkce zvífiat jako ochráncÛ, v Bibli zmiÀované ve v˘kladu k pfiíbûhu Noemovy archy, kterou zachránili lvi pfied zniãením okolní populací.13 Funkce lvÛ stráÏcÛ se projevila také pfii ochranû trÛnu krále ·alamouna (1 Kr 10:20, 2 Pa 9:18–19). V˘jimeãnou sílu a královské schopnosti lva zdÛrazÀují následující slova: „co je silnûj‰í neÏ lev?“ (Sd 14:18) a „lev, bohat˘r mezi zvífiaty, pfied nik˘m neustoupí“ (Pfi 30:30). JákobÛv syn Juda byl pfiirozen˘m vÛdcem ostatních Ïidovsk˘ch kmenÛ a lev symbolizoval jeho kmen jakoÏto kmen královsk˘. Dal‰í v˘znam motivu lva na náhrobcích byl zaloÏen na my‰lence, Ïe lev charakterizuje Ïidovsk˘ národ jako celek, stejnû jako pojmenování Ïidovstva vzniklo ze jména Jehuda. Znamená tedy symbol Ïidovství bez specifick˘ch souvislostí. AlespoÀ takto se jeví smysl vyobrazení lva na nûkter˘ch náhrobcích, kde spojitost se jménem chybí. Lev zavr‰uje tumbu Hendl Ba‰evi z roku 1628, jedin˘ Ïensk˘ náhrobek tohoto typu na Starém Ïidovském hfibitovû v Praze. Mimofiádnû nároãn˘m provedením a nápadnou okázalostí potvrzuje ojedinûlé postavení objednavatele náhrobku, manÏela zemfielé, Jaakova Ba‰eviho z Treuenberga, prvního Îida v ãesk˘ch zemích, kter ˘ obdrÏel ‰lechtick˘ predikát.14 AniÏ by navozoval souvislost s osobním jménem, je motiv lva doloÏen i na dal‰ích místech. Sedící zvífie drÏící vûnec zdobí náhrobek Aharona Agulara v Pfiestavlkách na Chrudimsku (1845) a obdobné provedení najdeme také na náhrobku Aharona Gärtnera v LuÏi (1847). Po polovinû 19. století byl v nûkter˘ch oblastech v oblibû typ náhrobku s motivem leÏícího schouleného lva bez spojitosti se jménem, napfiíklad na hfibitovech v Litni a Mofiinû na Berounsku. Kombinace znamení lva s korunou mÛÏe vyjadfiovat mesianistickou pfiedstavu, vypl˘vající z pfiesvûdãení o pfiíchodu Mesiá‰e, budoucího krále z kmene Juda.15

12 Foto náhrobku viz Iva STEINOVÁ, Bejt olam, pohfibívání v Ïidovské tradici, in: Zprávy památkové péãe, 64, 2004, ã. 6, obr. 19, s. 531. 13 Moshe WEISSMAN (ed.): The Midrash Says, The narrative of the weekly Torah-portion in the perspective of our Sages, selected and adapted from the Talmud and Midrash, The Book of Beraishis, New York, Brooklyn 1999, s. 94. Motiv lvÛ stráÏcÛ se objevuje jiÏ na ran˘ch Ïidovsk˘ch sepulkrálních památkách. V oblasti Palestiny je motivu lvÛ stráÏících pramen – Tóru – pouÏito na sarkofázích jiÏ ve 3. a 4. století o. l. v Bet ·earim, viz Hannelore KÜNZL: Jüdische Grabkunst von der Antike bis heute, Darmstadt 1999, s. 39, obr. 18. Od 17. století nalézáme motiv lvÛ bûÏnû také v na‰ich zemích na synagogálních textiliích nebo v hebrejsk˘ch tiscích, viz Ludmila KYBALOVÁ, Eva KOSÁKOVÁ, Alexandr PUTÍK (eds.): Textiles from Bohemian and Moravian Synagogues from The Collections of the Jewish Museum in Prague, Praha 2003, s. 259–291. Dvojice stráÏících lvÛ nahrazuje dvojici stráÏcÛ-cherubínÛ, ktefií stfieÏili archu úmluvy, v níÏ byly uloÏeny desky Desatera. 14 A. PA¤ÍK, V. HAMÁâKOVÁ, D. CABANOVÁ, P. KLIMENT, cit. v pozn. 7, s. 62–63. 15 H. KÜNZL, cit. v pozn. 13, s. 206–207. Rachel WISCHNITZER-BERNSTEIN: Symbole and Gestalten der jüdischen Kunst, Berlin 1935, s. 41–42. 16 A. PA¤ÍK, V. HAMÁâKOVÁ, D. CABANOVÁ, P. KLIMENT, cit. v pozn. 7, obr. na s. 54. 17 TamtéÏ, s. 30. 18 Pirkej avot, V˘roky otcÛ, Traktát Babylónského talmudu s para-

Medvûd PoÏehnání biblického praotce Jákoba dal‰ímu synovi Isacharovi, o nûmÏ mluví jako o „kostnatém oslovi, kter˘… sehnul hfibet a bfiemena nosil“ (Gn 49:14), se ve v˘tvarné podobû nezobrazuje doslovnû, ale v posunutém v˘znamu. Isachar není symbolizován postavou osla, n˘brÏ medvûda, kter˘ podobnû vyniká silou a sklání své rameno. Se jménem Isachar jsou spojena jména Dov nebo Ber, znamenající v pfiekladu medvûda. Náhrobky s tímto znamením se vyskytují sporadicky bûhem 17. století. Dosud nejstar‰ím znám˘m dokladem na na‰em území je náhrobek Mo‰eho Avrahama Jissachara v Roudnici nad Labem z roku 1621. Jissachara zpodobnûného znamením medvûda najdeme také na tachovském náhrobku z roku 1641, pfieneseném v 80. letech 20. století na Ïidovsk˘ hfibitov v Mariánsk˘ch Lázních. Jméno Ber se pojí s obdobn˘m motivem na náhrobku Bera Tellera z roku 1687 na Starém Ïidovském hfibitovû v Praze.16

lelním ãesk˘m pfiekladem a komentáfiem, Praha 1994, kapitola V, mi‰na 20, s. 44–45, komentáfi s. 141. Zemfielého Cvi Hirsche lze s nejvût‰í pravdûpodobností identifikovat jako Nephtali Schneidera z vesnice V‰epadly na panství Chudenice, kde byl evidován v roce 1793, viz Ivana EBENOVÁ, Milada HOLÁ, Michal ¤EZNÍâEK, Renáta SÁDLOVÁ (eds.): Soupis Ïidovsk˘ch rodin v âechách, âáslavsk˘ kraj, Klatovsk˘ kraj, Rakovnick˘ kraj, V, Praha 2005, s. 216. Dfievûn˘ polychromovan˘ reliéf zdobící schránku na Tóru z Krakova z 18. století obsahuje motivy v‰ech ãtyfi zvífiecích scén, doplnûné citátem traktátu Talmudu Pirkej avot. Reliéfní dvefie se dochovaly v Jeruzalémském muzeu Dor va-dor, viz S. Ch. de VRIES: Jüdische Riten und Symbole, Wiesbaden 1994, obr. následující za s. 32.

Jelen Jákob pfiirovnával svého dal‰ího syna Neftalího k lani: „Neftalí, laÀ vypu‰tûná“ (Gn 49: 21). Na tomto pfiímûru je zaloÏeno vyobrazení vût‰iny jelínkÛ na náhrobcích Starého Ïidovského hfibitova, kde je tento motiv doloÏen od první poloviny 17. století.17 Kromû náhrobkÛ, které nesou osobní jméno Naftali, se jelen vyskytuje také na náhrobcích se jmény Cvi, Hir‰, Her‰, tedy hebrejsk˘mi, nûmeck˘mi a jidi‰ variantami slova jelen. Nûkterá vyobrazení jelena na náhrobcích vycházejí z dal‰ího písemného zdroje, traktátu Talmudu Pirkej avot, kter˘ zmiÀuje urãité zvífiecí vlastnosti jako návod pro lidské jednání: „Buì siln˘ jako leopard, lehk˘ jako orel, rychl˘ jako jelen a stateãn˘ jako lev, kdyÏ plní‰ vÛli svého otce na nebesích.“ Rychlost jelena zdÛrazÀuje nutnost rychlého plnûní pfiíkazÛ Tóry.18 Epigrafika náhrobku Cviho Hir‰e, syna Meira, na starém Ïidovském hfibitovû v ·vihovû (1813) je parafrází citátu tohoto traktátu, pfiiãemÏ sousloví „jako jelen“ je obsaÏeno v drobném reliéfu jelena (obr. 5). Motiv jelena ve skoku zdobí náhrobní kameny tradiãnû po staletí, napfiíklad na praÏském náhrobku Cviho Kohena, fieãeného Hir‰e, syna Aharona z Glogau (1630),19 na ‰vihovském náhrobku Cviho Hir‰e, syna Ziskinda (1769),20 a také v první polovinû 19. století na náhrobku Hir‰e, syna Jaakova Knappa v Tfie‰ti (1832), nebo Hir‰e Engela (1845) v Budyni nad Ohfií.

216

19 Foto náhrobku viz Jan HE¤MANN: Staronová synagoga a star˘ Ïidovsk˘ hfibitov, Praha 1972, obr. 13. 20 Vlastimila HAMÁâKOVÁ: Le cimetière juif à ·vihov, in: Judaica Bohemiae XXVIII, 1992, s. 89–90, obr. 4.


5 7

6

Dal‰í variantou vyobrazení je staticky pojatá stojící postava jelínka obklopená stromy na náhrobku Josefa Cviho, fieãeného Josefa Hir‰e, syna Mordechaje Österreichera (1866), v ·afovû (obr. 6). Od poãátku 19. století se na náhrobcích objevují i postavy symetricky zdvojen˘ch jelenÛ, napfiíklad na náhrobku Zeliga Hir‰e Bachera v Dolních Kounicích (1818), na náhrobku Mordechaje Marka Cviho Böhmera v Podivínû (1831) nebo Naftaliho Hir‰e, syna Judy Singera v Ivanãicích (1833). Symetricky zdvojení jelínci vykazují spoleãné rysy se stejn˘m ikonografick˘m námûtem, sporadicky se vyskytujícím v textiliích.21 Jeví se pravdûpodobné, Ïe motiv jelínka i dal‰ích zvífiat byl zdvojován pod vlivem hojnû pouÏívané dvojice lvÛ. Reliéfy jelínkÛ nebo jejich dvojic jsou v ikonografii náhrobní v˘zdoby velmi ãasté. Ve vût‰inû pfiípadÛ zdÛrazÀují osobní jméno, ménû ãasto jsou urãeny pro rodinné jméno Hirsch, jako napfiíklad na náhrobku Joela Hirsche (1871) v ·afovû. Vlk Motiv vlka je zaloÏen na pfiirovnání Jákobova nejmlad‰ího syna Benjamina (Gn 49:27) k vlku, „co ráno poÏírá svÛj úlovek, veãer dûlí kofiist“. Zahrnuje i vyobrazení jmen Zeev a Wolf, hebrejského a nûmeckého ekvivalentu jména vlk. Motiv jednoho vlka byl pouÏit nejprve na Starém Ïidovském hfibitovû v Praze, jedním z nejstar‰ích dokladÛ je náhrobek ·imona Wolfa Auerbacha (1632). Pozdûj‰í je náhrobek Benjamina Wolfa, syna Aharona ·imona Spir y (1715).22 V pfiibliÏnû stejném období se jiÏ motiv jednoho vlka nacházel také na dvou náhrobcích rodiny SchikÛ z novobydÏovského hfibitova, pravdûpodobnû dûda a vnuka. Benjamin, syn Chanocha Schika, zemfiel 164523 a jeho jmenovec Benjamin, syn Chanocha Schika, roku 1714. Náhrobky byly umístûny blízko sebe a upozorÀují na dvû mimofiádné osobnosti téÏe rodiny v bydÏovském ghettu ze 17. a z poãátku 18. století. Zdvojen˘ motiv vlkÛ, ktefií „stráÏí“ náhrobek Benjamina Zeeva, syna Alexandra, nacházíme na hfibitovû milevsk˘ch ÎidÛ. Letopoãet je zniãen, ale lze odhadovat na druhou polovinu 18. století (obr. 7). Toto zdvojení motivu vlka ve v˘zdobû náhrobkÛ není pfiíli‰ ãasté a stejnû ojedinûle se vyskytuje také na synagogálních textiliích.24

Obr. 5. ·vihov (okres Klatovy), star˘ Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Cviho Hir‰e, syna Meira, pravdûpodobnû 1813. (Foto Iva Steinová, 2005) Obr. 6. ·afov (okres Znojmo), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Josefa Cviho Hir‰e Österreichera, syna Mordechaje, 1866. (Foto Iva Steinová, 2002) Obr. 7. Milevsko (okres Písek, k. ú. Sepekov), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Benjamina Zeeva, syna Alexandra, pravdûpodobnû druhá polovina 18. století, detail. (Foto Iva Steinová, 2005)

21 L. KYBALOVÁ, E. KOSÁKOVÁ, A. PUTÍK (eds.), cit. v pozn. 13, s. 292–294. 22 Milada VILÍMKOVÁ: Le Ghetto de Prague, Praha 1990, s. 166, obr. 136, s. 171, obr. 140. 23 J. HE¤MAN, cit. v pozn. 9, obr. 70. 24 L. KYBALOVÁ, E. KOSÁKOVÁ, A. PUTÍK (eds.), cit. v pozn. 13, s. 296.


217

Obr. 8. Praha-ÎiÏkov, star˘ ol‰ansk˘ hfibitov, náhrobek Jisraela Katriela Karpelese, 1797, detail. (Foto Iva Steinová, 1999) Obr. 9. Dub u Prachatic (okres Prachatice), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Taubele, dcery Meira Reichenaua, manÏelky Davida Kueho z Prahy, 1748, detail. (Foto Iva Steinová, 2005)

25 Jan HE¤MAN: Îidovské hfibitovy v âechách, in: Památková péãe 27, 1967, s. 106. 8

26 O. MUNELES, M. VILÍMKOVÁ, cit. v pozn. 4, s. 422–424. 27 I. STEINOVÁ: Îidovsk˘ náhrobek, cit. v pozn. 8, s. 486, obr. 5. 28 J. HE¤MAN, cit. v pozn. 25, s. 105 a 106, pozn. 10.

Znám˘m mimopraÏsk˘m dokladem vyobrazení vlka je náhrobek Benjamina Wolfa Poppera, syna Zundla, pfiedstaveného zemského Ïidovstva, z roku 1764/1767 na Ïidovském hfibitovû v Bfieznici.25 Vyobrazení vlka jakoÏto rodového znamení se stalo základem pro erb Wolfova syna Joachima, kter˘ byl pov˘‰en do ‰lechtického stavu.

29 Alexandr PUTÍK: The Prague Jewish Community in the Late 17th and Early 18th Centuries, in: Judaica Bohemiae XXXV, 2000, obr. 9, 10. 30 Petr EHL, Arno PA¤ÍK, Jifií FIEDLER: Staré Ïidovské hfibitovy âech a Moravy, Praha 1991, obr. na s. 10.

Ryby Jákobovû promluvû k synÛm pfiedcházelo jeho poÏehnání vnukÛm Manasemu a Efraimovi, synÛm Josefa (Gn 48:16): „aÈ poÏehná tûmto chlapcÛm… aÈ se nesmírnû rozmnoÏí uprostfied zemû“. Hebrejské slovo rozmnoÏí obsahuje ve svém kofieni v˘raz potûr nebo ryba. PoÏehnání bylo pfiednostnû urãeno Efrajimovi, mlad‰ímu vnukovi. Na náhrobcích vyjadfiuje motiv ryby obvykle osobní nebo rodinné jméno Kerpl, Karpeles nebo pfiíjmení Fischer a Fischl. Vyskytuje se ve tfiech modifikacích: tfii propletené ryby v kruhov˘ch terãících najdeme na Starém Ïidovském hfibitovû v Praze.26 Souvislost se jménem není v tomto pfiípadû zfiejmá. Dvû symetricky propletené ryby se nacházejí na hfibitovû v Roudnici nad Labem v témûfi shodné v˘zdobû u dvou sousedních náhrobkÛ nad hroby Lipmanna Fischera (1833), uãitele roudnické Ïidovské obce, a jeho syna Jehudy (1832) a vyjadfiují jejich pfiíjmení Fischer.27 Motiv jedné ryby nebo dvou poloÏen˘ch nad sebou je charakteristick˘ pro praÏskou rodinu Karpeles a objevuje se i na náhrobcích ãlenÛ této rodiny, ktefií byli pohfibeni mimo Prahu. Náhrobek Jitl, dcery Lejba Kerpla z Prahy (1724), na hfibitovû v Pacovû28 pfiedstavuje pravdûpodobnû nejstar‰í dochované mimopraÏské pouÏití tohoto motivu. Na Starém Ïidovském hfibitovû v Praze se náhrobky rodiny Karpeles nacházejí obvykle se znamením jedné ryby,29 stejn˘ typ v˘zdoby kontinuálnû pokraãuje také na starém ol‰anském hfibitovû na ÎiÏkovû. Skupinu náhrobkÛ rodiny Karpeles z konce 18. a poãátku 19. století se stejn˘m motivem jedné ryby najdeme v blízkosti dne‰ního vstupu: napfiíklad náhrobky Judy Feiwela Karpelese30 a Jisraela Katriela Karpelese z roku 1797 (obr. 8) nebo náhrobek Rachel, Ïeny Mo‰eho Jiãína, rozené Karpeles, pravdûpodobnû z roku 1801. Poslední jmenovan˘ náhrobek zdobí motiv ryby, pfiestoÏe Rachel byla provdaná za Mo‰eho Jiãína. Rodová linie pfiedkÛ byla v jejím pfiípadû natolik dÛleÏitá, Ïe ve v˘zdobû pfieváÏila. Ve stejném smyslu byl motiv ryby pouÏit i u náhrobku Gitl Karpeles 1829 z Kolodûjí nad LuÏnicí, kde je i pohfibena. ManÏel Gitl pocházel z Prahy a pro náhrobek své Ïeny pouÏil motiv bûÏn˘ na praÏsk˘ch náhrobcích. Jak dokládají dochované náhrobky, byl symbol rodinného jména Karpeles hojnû pouÏíván na náhrobcích Ïen.

9

Motivy Ïensk˘ch náhrobkÛ Ptáãek a holubiãka Symbolika náhrobní v˘zdoby s v˘jevy zvífiat vyvolala potfiebu v˘tvarnû zdÛraznit dal‰í jména a otevfiela prostor pro nová a zajímavá v˘tvarná fie‰ení. Jednou z moÏností uplatnûní symbolÛ byla rodinná jména a dal‰í v˘raznou oblastí se stala Ïenská osobní jména. Hebrejská a jidi‰ jména Cipora, Fegele (Fajgele) nebo Taubele vyjadfiují v pfiekladu ptáãka a holubiãku a právû tento motiv pomûrnû ãasto zdÛrazÀuje jejich jméno na náhrobcích. Podobnû jako u pfiedchozích motivÛ zvífiat nacházíme náhrobky s jedním ptáãkem ãi holubiãkou nebo dvûma (symetricky umístûn˘mi) na Starém Ïidovském hfibitovû v Praze od 17. století.

218


Obr. 10. Humpolec (okres Pelhfiimov), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Fegele, manÏelky Meira z Úsobí, pravdûpodobnû 80. léta 18. století. (Foto Iva Steinová, 2001) Obr. 11. Ivanãice, (okres Brno-venkov), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Mirjam, manÏelky Eliezera Frankla, 1832. (Foto Iva Steinová, 2002)

31 Vlastimila HAMÁâKOVÁ, Jifiina ·EDINOVÁ: The Jewish Cemetery at Brand˘s nad Labem, in: Judaica Bohemiae XVIII, 1982, s. 48. 32 Dva vedle sebe stojící náhrobky, typovû zcela odli‰né, av‰ak se stejnou v˘zdobou, obsahují údaje o stejné osobû – zemfielé Taubele, dcefii Meira Reichenaua, manÏelce Davida Kueho z Prahy. Taubele zemfiela v mûsíci ijar roku 508 podle malého poãtu, tedy na jafie roku 1748. Rodina pocházela z Prahy a v dobû vyhnání ÎidÛ z Prahy Marií Terezií Ïila doãasnû v exilu v jihoãeském Protivínû. Vy10

11

hotovení dvou náhrobkÛ pro jednu osobu je mezi Ïidovsk˘mi sepulkráliemi jev naprosto bezprecedentní a prozatím nevysvûtlen˘. 33 J. HE¤MANN, cit. v pozn. 9, obr. 71.

Dvojice ptáãkÛ byla v mimopraÏsk˘ch hfibitovech motivem oblíben˘m v Lipníku nad Beãvou (1699), Brand˘se nad Labem (náhrobek Fegele, dcery Mo‰eho, 1708)31 a na dvou vedle sebe umístûn˘ch náhrobcích v Dubu na Prachaticku z poloviny 18. století (obr. 11).32 Na základû v˘tvarné podoby nelze pfiesnû rozli‰it jméno Taubele ãi Fegele. Jednu holubiãku rozpoznáváme na starém ol‰anském hfibitovû na náhrobku Taubele, manÏelky Joela Corefa (Goldschmidta), 1796, nebo na náhrobku Taube (Paulina Freyberg v Ivanãicích 1835/1838).33 Pro jméno Fegele jsou známá jak vyobrazení jednoho ptáãka (Fegele Oppenheim, 1837, StráÏnice), tak i symetricky komponovaná dvojice ptáãkÛ sedících na vûtvích ãi stromech. Ptáãci na náhrobku Fegele, manÏelky Simchy, z roku 1809 v Ivanãicích jsou zobrazeni zobající z hroznu vína. Dvojice ptáãkÛ na náhrobku Fegele, manÏelky Avrahama Strausse, v Drmoulu (1836) sedí na dvojici vûtviãek. Z fiady tûchto pomûrnû obvykl˘ch vyobrazení vyniká náhrobek Fegele, manÏelky Meira z Úsobí, která je pohfibena v Humpolci. Náhrobek, jehoÏ text je tûÏko ãiteln˘, pochází pravdûpodobnû z 80. let 18. století a je opatfien reliéfem dvou heraldicky pojat˘ch monumentálních postav orlÛ (obr. 10). Nepfiíli‰ ãasté je uÏití motivu ptáãka v dal‰ích v˘znamech. Holub znaãí osobní muÏské jméno Jona na náhrobku Starého Ïidovského hfibitova v Praze (Jona, syn Juzpy Ippena, 1675)34 a v Brand˘se nad Labem (Jona Janowitz, syn Juzla, 1819).35 V Chodové Plané je znamením pro rodinné jméno Vogel (náhrobní kameny matky Mirjam a syna Ignaze VogelÛ, 1842 a 1850).36

34 Star˘ Ïidovsk˘ hfibitov v Praze, PrÛvodce hfibitovem a v˘bûr jeho nejdÛleÏitûj‰ích památek ze XIV.–XIX. století, Praha 1958, obr. 28. 35 Foto náhrobku viz J. HE¤MAN, cit. v pozn. 9, obr. 69. K identifikaci Jonase viz Národní archiv Praha, fond HBMa 115, Brand˘s nad Labem, matrika zemfiel˘ch 1814–1838, pag. 3. 36 Rodinné jméno Vogel vzniklo v tomto pfiípadû z osobního jména Ïensk˘ch pfiedkÛ, viz Národní archiv Praha, fond HBF 590, Kniha Ïidovsk˘ch familiantÛ, Chodová Planá, fol. 4. 37 Náhrobek Blimele Goldschmied z Pohofielic (1836), viz I. STEINOVÁ: Îidovsk˘ náhrobek, cit. v pozn. 8, s. 483, obr. 1. Nejstar‰ím dokladem pouÏití motivu kvûtiny v Ïidovském sepulkrálním umûní stfiední Evropy je náhrobek Blume z roku 1365 ve Speyeru, kter ˘ zdobí reliéf pûtilisté kvûtiny, viz H. KÜNZL, cit. v pozn. 13, s. 75, obr. 31. 38 Národní archiv Praha, fond HBMa 635, Ivanãice, matrika zemfiel˘ch 1784–1847, fol. 75. V˘zdoba tohoto náhrobku je jedineãná a prozatím nejsou doloÏeny dal‰í podobné pfiíklady. V˘klad k souvislostem Mirjam a vody na pou‰ti viz Yishai CHASIDAH: Encyklopedia of Biblical Personalities, Anthologized from the Talmud,

Kvûtina Îensk˘mi jmény ãasto v˘stiÏnû charakterizovan˘mi na náhrobcích byla jména Blimele – kvûtina – nebo Rejzl – rÛÏe. Na náhrobcích âech a Moravy se tento motiv vyskytuje zejména v první polovinû 19. století napfiíklad v Pohofielicích,37 Ivanãicích, Tovaãovû, Mladé VoÏici, Libochovicích. V rÛzn˘ch podobách vÏdy se stejn˘m obsahem upozorÀuje na kfiehkost, pfiípadnû mlad˘ vûk a pÛvab zemfielé. Od nûmecké varianty osobního jména Rosa vzniklá pfiíjmení, napfiíklad Rosenzweig, pouÏívají podobn˘ch motivÛ (Zbû‰iãky). Pro Jocheved Rosenzweig ve Veselí na Moravû vznikl pozoruhodn˘ a originální náhrobek ve tvaru rÛÏe, pocházející z roku 1896.

Midrash and Rabbinic Writings, Jerusalem 2003, s. 339. Upozornûní na studnu Mirjam v textu náhrobku, ov‰em bez v˘tvarného ztvárnûní, se nachází napfiíklad na náhrobku Mirjam Senior Coronel v Hamburku z roku 1635, viz Michael STUDEMUND-HALÉVY, Gaby ZÜRN: Zerstört die Erinnerung nicht. Der Jüdische Friedhof Königstrasse in Hamburg, Hamburg – München 2002, obr. 79, s. 169. V polské Var‰avû zdobí náhrobek Mirjam motiv bubínku a paliãek, jak vypl˘vá z biblického textu Ex 15:20, viz Arthur LEVY: Jüdische Grabmalkunst in Osteuropa, Berlin [1935], s. 28, obr. 37.

Studna Kromû tûchto pomûrnû frekventovan˘ch motivÛ, typick˘ch pro Ïenské náhrobky a jednoduch˘ch ve svém v˘znamu, se vyskytují i vyobrazení ménû ãastá, která vycházela z hluboké znalosti biblick˘ch pfiíbûhÛ a jejich komentáfiÛ. Zpodobnûní jmen na náhrobcích byla zaloÏena na komplikovanûj‰ím obsahu, kter˘ vystihoval charakteristické vlastnosti a ãinnosti nûkter˘ch biblick˘ch postav a upozorÀoval na stejné vlastnosti u zemfielého. Pfiíkladem pro Ïenské jméno Mirjam je reliéf studny na náhrobku Mirjam Franklové z roku 1831 v Ivanãicích (obr. 9).38


219

12

13

Biblická Mirjam, sestra MojÏí‰ova a Áronova, je spojována s dostatkem vody bûhem putování ÎidÛ pou‰tí poté, co vy‰li z Egypta. Po její smrti následovalo katastrofální sucho v dÛsledku nedostatku této Ïivotadárné tekutiny (Nu 20:1–2). Tato skuteãnost se promítla do symboliky náhrobku Mirjam Franklové, která se ztotoÏnila se svou biblickou pfiedchÛdkyní stejného jména. Studna je zároveÀ v náhrobním textu pfiipodobnûna ke stromu Ïivota – ec chajim – vyjadfiujícímu uãení Tóry, z níÏ zemfielá za svého Ïivota ãerpala.

Obr. 12. Police (okres Tfiebíã), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Mo‰eho Cviho Hirschkrona, 1842, detail. (Foto Iva Steinová, 2001) Obr. 13. ·afov (okres Znojmo), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Josefa Jaakova Kolmanna, syna ·eloma, 1843, detail. (Foto Iva Steinová, 2002)

39 Vladimír SADEK: Grabsteine mit Figuralmotiven auf dem Alten

Figurální motivy Figurální motivy lidsk˘ch postav jsou specifikem Starého Ïidovského hfibitova v Praze, kde jsou doloÏeny zejména Ïensk˘mi postavami na náhrobcích mlad˘ch neprovdan˘ch dívek. Tento motiv se sporadicky objevuje i na dal‰ích hfibitovech (·vihov, Brand˘s nad Labem, star˘ ol‰ansk˘ hfibitov na ÎiÏkovû). V ojedinûl˘ch pfiípadech jsou známy na Starém hfibitovû i dal‰í figurální námûty: rodinné jméno Teomim (blíÏenci) vystihuje reliéfní zobrazení dvou chlapcÛ – dvojãat, vyobrazení Adama a Evy pfiipomíná jméno zemfielé Chavy.39 Zcela v˘jimeãná v˘zdoba je na tumbû rabína Aharona ·imona Spiry, kter˘ zemfiel roku 1679 po nespravedlivém soudu a vûznûní. Není jiÏ symbolem, ale pfiím˘m zobrazením tohoto v˘znamného rabína, jehoÏ podobiznu jeho tumba nese.40 Na mimopraÏsk˘ch náhrobcích jsou dochovány dal‰í motivy, v praÏském prostfiedí neznámé ãi nedochované. Zcela unikátní náhrobní kámen Mo‰eho Cviho Hirschkrona v Polici (1842), archaického pravoúhlého tvaru, je opatfien motivem postavy MojÏí‰e s deskami Desatera v ruce (obr. 12).41 Za pfiípadnou pfiedlohu k tomuto vyobrazení lze povaÏovat podobné téma: postavu MojÏí‰e, kter˘ se s protilehlou postavou Árona vyskytuje ãasto na titulních stranách rukopisÛ nebo tiskÛ.42 Kámen na hfibitovû v Polici zdÛrazÀuje skuteãnost, Ïe je zde pohfiben Mo‰e, jmenovec biblického MojÏí‰e, plnící pfiikázání dané Tórou. Dal‰ím mimofiádnû zajímav˘m figurálním motivem je vyobrazení spícího Jákoba se Ïebfiíkem a andûly, které pfiedstavuje jeden ze stûÏejních momentÛ v Ïivotû biblického Jákoba (Gn 28:11–13): „Vzal jeden z kamenÛ, které na tom místû byly… a na tom místû ulehl. Mûl sen: Hle, na zemi stojí Ïebfiík, jehoÏ vrchol dosahuje k nebesÛm, a po nûm vystupují a sestupují poslové BoÏí. Nad ním stojí Hospodin a praví: Já jsem Hospodin, BÛh tvého otce Abrahama a BÛh IzákÛv. Zemi, na níÏ leÏí‰, dám tobû a tvému potomstvu.“ Náhrobek náleÏí Josefovi Jaakovovi, synovi ·eloma Kolmanna ze ·afova, kde byl pohfiben roku 1843 (obr. 13). Podobnû jako u náhrobku Mirjam nebo Mo‰eho vystihuje osobnost zemfielého srovnáním se závaÏn˘m a zlomov˘m momentem Ïivota jeho biblického jmenovce.43

jüdischen Friedhof in Prag, in: Judaica Bohemiae XIV, 1978, s. 75–88. 40 Tobias JAKOBOVITS: Die Erlebnisse des Oberrabbiners Simon Spira-Wedeles in Prag (1640–1679), in: Jahrbuch der Gesellschaft für Geschichte der Juden in der âechoslovakischen Republik, IV, 1932, s. 253–296. 41 Kámen náleÏí Mo‰emu Hirschkronovi, kter˘ zemfiel poãátkem roku 1842 a pfies svÛj nízk˘ vûk dvaceti let byl v˘znamn˘m ãlenem polické Ïidovské obce, v níÏ pÛsobil jako ko‰erák masa, viz Národní archiv Praha, fond HBMa 1622, Police, matrika zemfiel˘ch 1784–1846, fol. 49. Foto náhrobku viz Jaroslav KLENOVSK¯: Îidovské památky Moravy a Slezska, Brno 2001, s. 155. 42 Postavy MojÏí‰e a Árona b˘vají vyobrazovány v souvislosti s deskami Desatera ãasto. MojÏí‰ desky Desatera vût‰inou drÏí nebo na nû ukazuje: na ‰títu na Tóru z Brna z 18. století, v rukopisech nebo tiscích pfii rÛzn˘ch pfiíleÏitostech, viz napfiíklad Îidovské tradice a zvyky, Státní Ïidovské muzeum v Praze, 1992, s. 11, 22, 62, 70 a 74. 43 Motiv Jákobova snu se objevuje i na titulních stranách rukopisÛ, napfiíklad v Jocerot, sváteãních hymnech z Prahy roku 1719, viz Îidovské tradice a zvyky, cit. v pozn. 42, s. 11. Kompoziãnû je scéna blízká v˘jevu ze svitku Ester z jiÏní Francie ze 17. století, kde Ïebfiík tvofií diagonální osu v opaãném smûru, na kterou navazuje na levé stranû deset písmen mem sofit, která jsou tvofiena tûly deseti synÛ Hamanov˘ch, visících na ‰ibenici, viz Cecil ROTH: Jewish Art, An Illustrated History, Revised Edition by Bezalel Narkiss, London 1971, obr. 194. Motiv Jákobova Ïebfiíku není v evropském mû-

Magen David Motiv Magen David – Davidova ‰títu – tvofií hexagram ze dvou rovnostrann˘ch trojúhelníkÛ a je znám jako Davidova hvûzda. Vyskytuje se od starovûku, kdy byl stejnû jako pûticípá hvûzda pouÏíván mnoha kulturami jako magické znamení.44 V judaismu byl nejpozdûji od stfiedovûku spojován se jménem krále Davida. Vyjadfioval pfiedstavu jeho ‰títu, kter˘ je biblick˘m textem charakterizován jako spása (2 S 22:3, 31, 36, Î 18:3, 31, 36). Proto byla vût‰ina reliéfÛ s tímto motivem na Starém Ïidovském hfibitovû v Praze pouÏívána pro náhrobky

220

fiítku ojedinûl˘, vyskytuje se mimo jiné na náhrobku Ïidovského hfibitova v Hamburku, viz M. STUDEMUND-HALÉVY, G. ZÜRN, cit. v pozn. 38, obr. 32, s. 115. Dal‰í jména, která jsou na hambursk˘ch náhrobcích vyjádfiena biblickou scénou: Abraham, Izák, Jákob, Ráchel, Josef, David, ·alamoun a Daniel. Vût‰ina uveden˘ch biblick˘ch vyobrazení pouÏívá figurální motivy. 44 Gerschom SCHOLEM: Davidova hvûzda, Praha 1996, s. 66–67.


zemfiel˘ch, jejichÏ osobní jméno bylo David nebo Menachem (v pfiekladu Utû‰itel).45 Mezi nejznámûj‰í osobnosti patfií David Gans (1613) a rabín David Oppenheim (1736). Na mimopraÏsk˘ch hfibitovech se motiv objevuje v souvislosti s osobním jménem David pfiekvapivû zfiídka, napfiíklad na náhrobku Davida Cviho, syna Jaakova v Miroslavi (1761),46 nebo Davida Epsteina v Drmoulu (1843). Od 19. století zaãal b˘t ãastûji pouÏíván ve smyslu obecného Ïidovského symbolu, bez souvislosti s osobním jménem. V nûkter˘ch oblastech, jako napfiíklad na Prachaticku nebo Klatovsku, se ve druhé polovinû 19. století stal dominantním motivem, charakteristick˘m pro produkci kamenick˘ch dílen. Objevuje se pfiíleÏitostnû ve spojitosti s osobním jménem, ale ãastûji jako obecn˘ symbol Ïidovství.

45 Vladimír SADEK: David’s Star (Magen David) on the Tombstones of the Old Jewish Cemetery in Prague, in: Judaica Bohemiae XXVII, 1991, s. 79–82. 46 ·elomo Hugo LIEBEN: Îidovské náhrobky v historick˘ch zemích, in: O Ïidovsk˘ch památkách v âeskoslovenské republice, publikace Památkové komise nejvy‰‰í rady svazu Ïidovsk˘ch náboÏensk˘ch obcí v âechách, na Moravû a ve Slezsku, 1933, s. 22, obr. 18. V˘zdoba kombinuje motiv Davidovy hvûzdy s dvojicí jelenÛ. V pfiíspûvku je kámen popsán jako náhrobek Davida Hirsche z roku 1725.

Harfa Davidovo osobní jméno se zpodobÀovalo také nástrojem, na kter˘ hrával biblick˘ král David (1 S 16:23),47 znám˘ jako hudebník a autor vût‰iny ÏalmÛ, které byly zpívány a doprovázeny hudebními nástroji. Náhrobky s vyobrazením harfy jsou v mimopraÏsk˘ch hfibitovech velmi ojedinûlé a doposud nalezené pocházejí aÏ ze druhé poloviny 19. století. Pfiíkladem je kámen na hfibitovû v Kojetínû nad hrobem mladíka Davida Fuchse (1875).

47 M. STUDEMUND-HALÉVY, G. ZÜRN, cit. v pozn. 38, s. 113, obr. 29, s. 115. Pro náhrobek lékafie Davida Namiase de Castro (1627) byl pouÏit motiv krále Davida s harfou a vyobrazením Jeruzaléma. 48 Vladimír SADEK, Jifiina ·EDINOVÁ: The Jewish Cemetery at Mladá Boleslav, in: Judaica Bohemiae XVIII, 1982, s. 51, obr. 1. 49 K osobnosti Joachima Poppera a jeho náhrobku viz A. PA¤ÍK, V. HAMÁâKOVÁ, D. CABANOVÁ, P. KLIMENT, cit. v pozn. 14,

Erby Erby se na Ïidovsk˘ch náhrobcích vyskytují sporadicky od 17. století, úmûrnû k poãtu jejich drÏitelÛ. Vyjadfiují nové jméno zemfielého, honosnost jeho predikátu a upozorÀují na jeho nové spoleãenské postavení. První erb, kter˘ získal Jaakov Ba‰evi z Treuenbergu, ãern˘ ‰tít diagonálnû rozdûlen˘ stfiíbrn˘m bfievnem se tfiemi ãerven˘mi hvûzdami a dvûma zlat˘mi po stranách, se opakuje na náhrobcích ãlenÛ jeho rodiny na Starém Ïidovském hfibitovû v Praze, kde byla pohfibena jeho Ïena Hendl (1628) i synové Avraham (1639) a ·emuel (1666), a také na hfibitovû v Mladé Boleslavi, kde byl pohfiben Jaakov Ba‰evi sám (1634).48 Koncem 18. století a zejména v 19. století se stávala pov˘‰ení do ‰lechtického stavu v Ïidovsk˘ch komunitách bûÏnûj‰í, proto z té doby pocházejí dal‰í pfiíklady náhrobkÛ s vyznaãen˘m erbem (Joachim Popper, 1795, star˘ ol‰ansk˘ hfibitov v Praze)49 nebo s motivy loajálnosti ke státní moci v pfiípadû oãekávání udûlení erbu rodinû (Mendl Leidesdorfer, 1810, LuÏe). Nové spoleãenské postavení s sebou v dal‰ích generacích ãasto pfiiná‰elo ztrátu Ïidovské identity a konverzi k náboÏenství vût‰inové populace, v ãesk˘ch zemích obvykle ke katolictví.

s. 90–91. 50 Náhrobek Mo‰eho, syna Jisraele Thorsche (1656), viz Star˘ Ïidovsk˘ hfibitov v Praze, cit. v pozn. 34, obr. 22, 23. Zpodobnûní pfiíjmení zvífiecím motivem se pouÏívalo jiÏ v 16. století v Itálii, napfiíklad náhrobek ãlena rodiny Katzenellbogen s reliéfem koãky v italské Padovû z roku 1565, viz H. KÜNZL, cit. v pozn. 13, s. 114, obr. 52. 51 Náhrobek Eliji, syna ·emuela Maisela (1621), na starém Ïidovském hfibitovû v Kolínû, viz J. HE¤MAN, cit. v pozn. 9, obr. 68, 77; Vlastimila HAMÁâKOVÁ, Jifiina ·EDINOVÁ: Ancien cimetière juif à Kolin, in: Judaica Bohemiae XX, 2, 1984, s. 120. 52 Foto náhrobku viz Jifií FIEDLER: Îidovské památky v âechách a na Moravû, Praha 1992, s. 102, náhrobek vlevo. Identick˘ motiv pro Kalmana, syna Zalmana Ganse, byl pouÏit na náhrobku z roku 1758 na hfibitovû v Hamburku, viz M. STUDEMUND-HALÉVY,

Rodinná jména a pfiíjmení Rodinná jména jsou ve vût‰ích Ïidovsk˘ch komunitách známá jiÏ od stfiedovûku. SlouÏila k rozli‰ení jednotliv˘ch rodin, pfiípadnû si je jejich drÏitelé pfiinesli ze svého dfiívûj‰ího místa pÛsobení a pouÏívali je i nadále. Rodinná jména si v‰ak v zásadû neudrÏovala stálou podobu a mohla se mûnit zejména v závislosti na místû usazení nebo na nov˘ch rodinn˘ch vztazích. Nebylo v˘jimeãné, kdyÏ sÀatkem pfiibylo rodinné jméno manÏelky, které mohlo v pfiípadû, Ïe byla linie matky v˘znamnûj‰í neÏ otcova, u potomkÛ pfieváÏit. Rodinné jméno ãasto souviselo s místem pÛsobení a v dal‰ích generacích mohlo b˘t podrÏeno pouze doãasnû. Nûkterá rodinná jména mûla podobu, která umoÏÀovala jejich zobrazování. T˘ká se to pfiedev‰ím jmen v podobû zvífiat, jejichÏ symboly se vyskytují na náhrobcích rodin Maisel (my‰), Thorsch (tchofi)50 nebo Gans (husa). Kromû Starého Ïidovského hfibitova v Praze je najdeme také v Kolínû (rodina Maisel)51 nebo na náhrobku rodiny Eger-Gans z kynÏvartského hfibitova, dnes umístûném na hfibitovû v Mariánsk˘ch Lázních.52 Nemûnná rodinná jména – pfiíjmení – zavedl pro v‰echny Îidy aÏ patent Josefa II. s úãinností od roku 1787. Na základû seznamu jmen si musela kaÏdá rodina vybrat, a pokud nepfiijala vhodné pfiíjmení z pfiedloÏeného seznamu, mohla si pfiiplatit a navrhnout vlastní. V nûkter˘ch pfiípadech zÛstala v platnosti dosud pouÏívaná rodinná jména, jindy do‰lo ke zmûnû. Se zavedením nov˘ch pfiíjmení se Îidé aÏ neuvûfiitelnû brzy ztotoÏnili natolik, Ïe se nûkterá nová pfiíjmení, pfiíhodná pro zobrazování, po vzoru pfiedchozích zku‰eností zaãala v prÛbûhu 19. století objevovat na náhrobcích. K jiÏ zmínûn˘m rodinn˘m jménÛm a pfiíjmením, jejichÏ zobrazování mûlo základ pfieváÏnû v symbolice osobních jmen (Löwy, Löwenstein, Hirsch, Vogel, Karpeles, Fischer, Teomim, Rosenzweig), je moÏno uvést dal‰í, která pouÏívala opût symboly zvífiat (motiv kohouta na náhrobku Chavy Hahn, 1849, v Milevsku, motiv orla na náhrobcích Jeho‰uy Adlera, 1859, v Pohofielicích (obr. 14) nebo Emanuela Adlera, 1856,

G. ZÜRN, cit. v pozn. 38, obr. 78, s. 169.

Obr. 14. Pohofielice (okres Bfieclav), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek Jeho‰uy Adlera, 1859, detail. (Foto Iva Steinová, 2002)


14

221

ze hfibitova v Tachovû, dnes v Mariánsk˘ch Lázních). Originální novinkou byla od poloviny 19. století na ãesk˘ch venkovsk˘ch hfibitovech vyobrazení rodinného pfiíjmení Stern reliéfem hvûzdy (Hir‰ Stern, 1853, JindfiichÛv Hradec) nebo zcela neobvyklého pfiíjmení Son reliéfem slunce (·emuel Son, 1852, Radenín). Tento náhrobek je pfiíkladem toho, jak bylo v polovinû 19. století pfiirozen˘m zpÛsobem zobrazeno novû pfiijaté pfiíjmení, pfied rokem 1787 je‰tû nepouÏívané (obr. 15).53 Symboly pfiíjmení zakonãují v˘voj zobrazování jmen na náhrobcích, poté se jiÏ Ïádná inovace ve v˘zdobû tûchto námûtÛ neobjevila.

53 Pro vût‰inu Ïidovsk˘ch obcí nebyl pofiízen nebo není dochován pfievod pÛvodních jmen na nová, uÏívaná po roce 1787. Pro radenínské Îidy je tento pfievod souãástí matriãních zápisÛ a dokládá, Ïe rodina ·emuela Sona toto pfiíjmení pfied rokem 1787 neuÏívala. Viz Národní archiv Praha, fond HBMa 1749, Radenín, matrika oddan˘ch, narozen˘ch a zemfiel˘ch 1784–1840/1842, fol. 121. Podobnû v˘tvarnû zpracované téma se objevuje jiÏ ve druhé polovinû 18. století v benátském Lidu, erbovní motiv slunce na náhrobcích

Zobrazení jména na náhrobku vyjadfiovalo vût‰inou my‰lenku pfiipodobnit zemfielého k jeho biblickému drÏiteli. Mohlo se v˘jimeãnû vztahovat i k pfiedkovi zemfielého, pfiípadnû zaznamenávalo rodinné jméno. Náhrobky, jejichÏ jméno bylo v˘tvarnû ztvárnûno, náleÏely vzdûlan˘m rabínÛm (Radenín), uãitelÛm (Roudnice nad Labem), bohat˘m obchodníkÛm, finanãníkÛm a v˘bûrãím daní (Bfieznice, Chodová Planá, Humpolec). Nacházíme v‰ak i pfiíklady podobnû zdoben˘ch náhrobkÛ, zhotoven˘ch pro mladíky (HefimanÛv Mûstec, Police, Kojetín, Pohofielice) i pro mladé Ïeny (·vihov, Pohofielice). Vût‰ina náhrobkÛ se symboly jmen byla zhotovena pro muÏe, na Ïensk˘ch náhrobcích vybízela k zobrazení nûkterá specificky Ïenská osobní jména. Symbol jména se na náhrobcích vyskytuje v tûch pfiípadech, kdy do‰lo k nalezení adekvátního v˘tvarného fie‰ení.54 Vût‰ina symbolÛ jmen pfiedstavuje zvífiata nebo lidské postavy, pouze men‰í ãást rostlinné motivy (kvûtiny) a v˘jimeãnû také dal‰í motivy (studnu, harfu, nebeská tûlesa). Zobrazování vût‰iny symbolÛ jmen zvífiecími, pfiípadnû lidsk˘mi postavami na náhrobcích není podle Ïidovského uãení v rozporu s druh˘m pfiikázáním Desatera (Ex 20:4): „Neudûlá‰ si tesané [modly] ani jakékoli podoby toho, co je na zemi nahofie, co je na zemi dole a co je ve vodû a pod zemí.“ DÛvodem zákazu zpodobÀování nebyla podstata zobrazování jako takového, ale nebezpeãí modlosluÏby, které z této ãinnosti mohlo vypl˘vat (Ex 20:5): „Nebude‰ se niãemu takovému klanût ani tomu slouÏit.“ (Ex 34:17): „Neudûlá‰ si lité obrazy bohÛ.“ V na‰ich zemích, které byly souãástí a‰kenázského prostfiedí, byla vyobrazení zvífiecích a lidsk˘ch postav na náhrobcích pomûrnû frekventovaná.55 V˘tvarné fie‰ení vÏdy obsahuje duchovní náboj, kter˘ je zaloÏen na tradici pfiedávané z generace na generaci. Proto se s obdobn˘mi symboly a jejich v˘znamy mÛÏeme v Ïidovském umûní setkat v pomûrnû dlouhém ãasovém období a na rozsáhlém území. V prÛbûhu ãasu i v závislosti na lokalitû se sice obliba jednotliv˘ch motivÛ mûnila, pfiekvapivû ãasto v‰ak nacházíme stejn˘ motiv v rozmezí nûkolika staletí nezmûnûn. I kdyÏ symbol jména byl na Ïidovsk˘ch náhrobcích zobrazován ãasto, není zdaleka jedin˘m znamením, které se pouÏívalo. DoloÏeny jsou symboly povolání a ãinností, modifikace v˘tvarného zpracování ústfiedního Ïidovského tématu – Tóry, smuteãní motivy a dal‰í námûty vycházející ze specifiky judaismu. Jméno není na náhrobku vÏdy vyjádfieno pouze formou v˘tvarného obrazu. B˘vá buì vepsáno a zdÛraznûno orámováním v horní ãasti náhrobku (obr. 1), nebo v˘raznû, nûkdy i barevnû, vyznaãeno v textu. Îidovskému zpÛsobu vyjadfiování odpovídá zapsání jména pomocí akrostichu, kdy je jméno sloÏeno z poãáteãních písmen prvních slov jednotliv˘ch fiádkÛ náhrobního nápisu.56 AÈ jiÏ v jakékoliv podobû, jméno je na náhrobcích uvádûno na pamûÈ generacím, aby se udrÏelo povûdomí o daném ãlovûku. Truchlení po zemfielém trvá v judaismu jedenáct mûsícÛ. Z tohoto dÛvodu b˘val náhrobek vztyãován rok po úmr tí (do té doby nemohlo b˘t jméno zemfielého zapomenuto). DÛleÏité je, aby jméno ãlovûka smrtí nezaniklo, protoÏe „v˘borné jméno je nad hojné bohatství“ (Pfi 22:1).

z konce 17. století a motiv záfiícího mûsíce na náhrobku ãlena rodiny Luna v Benátkách-Lidu z roku 1670, viz H. KÜNZL, cit. v pozn. 13, s. 120, obr. 57, 58. 54 Znamení ro‰tu na náhrobku Eliezera, syna Jaakova Rosta, z roku 1736 viz Michael BROCKE, Dan BONDY: Der alte jüdische Friedhof Bonn-Schwarzrheindorf, Köln 1998, s. 87. 55 Tento typ v˘zdoby nebyl akceptovateln˘ pro sefardské a orientální Îidy, Ïijící v kontaktu s muslimsk˘m svûtem, ktefií zákaz zobrazování striktnû dodrÏovali. V a‰kenázském stfiedoevropském a v˘chodoevropském prostfiedí, ovlivnûném okolním kfiesÈansk˘m svûtem, se tato vyobrazení vyskytovala bûÏnû. 56 Ménû ãast˘ je oboustrann˘ akrostich, kdy prvnímu písmenu v fiádce odpovídá i poslední a text je umístûn i vlevo.

Obr. 15. Radenín (okres Tábor), Ïidovsk˘ hfibitov, náhrobek ·emuela Sona, 1852. (Foto Iva Steinová, 2001)

15

Za pomoc dûkuji Andree Jelínkové a Danielu Polakoviãovi.

222


Îidovsk náhrobek. Iva STEINOVÁ. V tvarná podoba symbolû jmen

Recommend Documents