Úprava doménových jmen v českém právním řádu

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo informačních a komunikačních technologií Ústav práva a technologií

Diplomová práce

Úprava doménových jmen v českém právním řádu Kateřina Hlaváčová 2015

„Prohlašuji, ţe jsem práci na téma: „Úprava doménových jmen v českém právním řádu“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“

Kateřina Hlaváčová

2

Na tomto místě bych chtěla vřele poděkovat vedoucímu této práce panu Mgr. Michalu Koščíkovi, Ph.D. za cenné rady, konzultace a zpětnou vazbu, která mi dopomohla práci zdárně dokončit, děkuji mu za pozitivní přístup a podporu, jeţ mi při tvorbě této práce věnoval.

3

ANOTACE Tato diplomová práce se zabývá právní úpravou doménových jmen v českém právním řádu. Obecná část této práce rozebírá pojem doménového jména, zásady přidělování, strukturu a funkce doménových jmen. Vedle toho práce analyzuje teoreticko-právní uchopení právní povahy doménového jména. Ve zvláštní části se práce zaměřuje na praktické otázky převodu doménového jména pomocí smlouvy včetně souvisejícího institutu postoupení pohledávky. Dále je kriticky zhodnocena praxe převodů doménových jmen na základě rozhodnutí obecných a rozhodčích soudů. Závěr práce je věnován rozboru veřejné nabídky rozhodčí smlouvy formulované v Pravidlech registrace doménových jmen v ccTLD .cz. Klíčová slova: Cese, Doménové jméno, Relativní majetkové právo, Rozhodčí doloţka, Věc v právním smyslu.

ABSTRACT This thesis deals with legal concept of a domain name within Czech jurisdiction. The introductory chapter of this thesis comprises explanation of the notion of domain name, its structure, its functions and its legal nature. The next chapter focuses on practical issues of contractual transferring of domain name and assignment of receivable. This thesis also comprises critical evaluation of transferring domain name by judicial decisions. The final chapter provides insight to arbitration clause formulated under the trade terms of administrator of ccTLD .cz.

4

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A POJMŮ ADR

Alternativní řešení sporů

Centrální registr

Registr

doménových

jmen

v národní

TLD

.cz,

jehoţ

pořizovatelem je správce domény CZ.NIC Drţitel

Osoba, která je vlastníkem práv k doménovému jménu a má pro sebe registrováno doménové jméno

ObčZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Pravidla

Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz, není-li uvedeno jinak, účinných od 1. 3. 2015

Rozhodčí soud

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky

SOZ

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Správce domény

Zájmové sdruţení právnických osob CZ.NIC

TLD

Doména nejvyšší úrovně

WHOIS

Veřejně

přístupná

databáze

shromaţďující

údaje

o

doménových jménech a jejich drţitelích ZRŘ

Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů

Právní stav je ke dni 1. března 2015

5

Obsah ÚVOD

......................................................................................................................... 8

1.

TECHNICKÉ ASPEKTY DOMÉNOVÝCH JMEN .................................... 10 1.1.

Pojem doménového jména a IP adresa .............................................................. 10

1.2.

Struktura doménového jména ........................................................................... 12

1.3.

Přidělování národní domény .cz ........................................................................ 13

2.

PRÁVNÍ POVAHA DOMÉNOVÝCH JMEN ............................................. 15 2.1.

Věc v právním smyslu ....................................................................................... 17

2.1.1. Dle zák. č. 40/1964........................................................................................ 17 2.1.2. Dle zák. č. 89/2012........................................................................................ 18 2.2.

Relativní majetkové právo ................................................................................ 19

2.4.

Absolutizace relativních práv ............................................................................ 23

3.

CESE DOMÉNOVÝCH JMEN .................................................................... 26 3.1.

Cese smluvní ..................................................................................................... 26

3.1.1. Smlouva o postoupení pohledávky ............................................................... 28 3.1.2. Postoupení smlouvy ...................................................................................... 30 3.1.3. Kupní smlouva .............................................................................................. 32 3.2.

Cese doménových jmen na základě rozhodnutí ................................................ 35

3.2.1. Nejvýznamnější rozhodnutí soudu ................................................................ 36 3.2.2. Právo třetí osoby nezúčastněné na řízení ...................................................... 39 3.2.3. Nárok na odstranění závadného stavu ........................................................... 40 3.2.4. Uţití analogie ................................................................................................ 42 3.2.5. Komparace s jinými právními řády ............................................................... 43 3.3. 4.

Testamentární cese ............................................................................................ 44 DALŠÍ VYUŢITELNÉ INSTITUTY ........................................................... 46

4.1.

Drţba ................................................................................................................. 46

4.2.

Zástavní právo ................................................................................................... 47

4.3.

Nezapsaná označení .......................................................................................... 47

4.4.

Uţití analogie v právu doménových jmen......................................................... 49

6

5.

6.

VEŘEJNÁ NABÍDKA ROZHODČÍ SMLOUVY ....................................... 51 5.1.

Zákon o rozhodčím řízení ................................................................................. 53

5.2.

Občanský zákoník ............................................................................................. 54

5.3.

Nový systém řešení sporů ................................................................................. 57 ZÁVĚR ......................................................................................................... 61

SEZNAM LITERATURY ............................................................................................ 64 SEZNAM PRÁVNÍ PŘEDPISŮ................................................................................... 67 SEZNAM JUDIKATURY ............................................................................................ 68 SEZNAM ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ ................................................................. 70 PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 73 Příloha č. 1: Smluvní vzor ............................................................................................. 73

7

ÚVOD Právo doménových jmen se stalo svébytným subsystémem práva informačních a komunikačních technologií. Není divu, kdyţ hodnota některých doménových jmen dosahuje enormních částek. Tak kupříkladu hodnoty nejúspěšnějších českých doménových jmen se blíţí částce tří milionu korun. Z doménových spekulací se tak brzy stal výnosný, i kdyţ jak uţ to tak bývá, nepříliš legální business. Dospěli jsme dokonce tak daleko, ţe Česká republika má vlastní filmový snímek o tom, jak se z jednoho doménového spekulanta stal milionář.1 I kdyţ ve světě není příliš obvyklé, aby internetové adresy měly svou zvláštní úpravu, dostává se uţivatelům internetu ochrany v rámci obecných institutů civilního práva a práva duševního vlastnictví. Je velmi zajímavé sledovat, jak několik desetiletí staré instituty mohou pasovat na novodobé problémy 21. století. To je taktéţ důvod, proč jsem si právo doménových jmen vybrala jako téma své diplomové práce, neboť i kdyţ je problematika řazena mezi právo informačních a komunikačních technologií, zrcadlí se napříč spektrem jiných právních odvětví, převáţně občanského práva, obchodního práva, práva duševního vlastnictví a teorie práva. V jedné odborné publikaci2 její autorka uvedla, ţe diskuze o věcnosti či relativnosti práv k doménovým jménům, není někdy příliš věcná. S tímto názorem si hned zpočátku dovolím nesouhlasit. Kaţdý fundovanější právník ví, ţe teorie práva má v systému práva své důleţité místo. Smysl teorie práva pěkně shrnují slova Petra Kolmana: „Hlavní raison d´etre právní teorie v dnešní době spatřuji, mimo výše zmíněných úkolů a cílů, v obecném (resp. nejobecnějším) pojetí TP, tedy že jde o určitou teoretickou hradbu bránící vědeckému nešvaru spočívajícím v tom, že mnohdy pro jednotlivé stromy není vidět celý les (v našem případě práv)“3. Pokud nevíme jak něco teoreticky uchopit, je potom velmi těţké se pohnout dále. Je to jako snaţit se naučit matematické operace se zlomky, aniţ bychom uměli sčítat a odčítat. 1

Film Czech Made Man z roku 2011, reţie Tomáš Řehořek. MACGREGOR PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální perspektivě. Ostrava: nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2012, s. 78. 3 KOLMAN, Petr. Místo teorie práva v systému právní vědy. epravo.cz[online]. Publikováno 3.10.2011[cit. 3.3.2014]. 2

8

Ostatně stejný názor zastává i jeden z největších odborníku na právo informačních a komunikačních technologií Radim Polčák. V rozhovoru pro právníradce.ihned.cz uvedl: „Informační a komunikační technologie často dekonstruují základní právní instituty. Pak jde o výzvu právě pro filozofii nebo pro teorii, aby určila, v čem spočívají pravé základy těchto institutů.“4 Publikací a internetových článků na právní povahu doménových jmen za poslední desetiletí vyšel nespočet, nicméně aţ s nástupem rekodifikace civilního práva se některé otázky znovu otevírají. V obecné části následujícího výkladu bych chtěla rozebrat, jaký byl pohled na právní povahu doménových jmen před 1. 1. 2014 a jak se tato povaha změnila s nástupem rekodifikace civilního práva. Pro lepší pochopení tématu jsem povaţovala za důleţité v obecné části práce zdůraznit technické aspekty doménových jmen. Ve zvláštní části práce se zaměřím zejména na problematiku převodů a přechodů doménových jmen a procesněprávní problematiku řešení sporů z TLD .cz. Vzhledem k relativní novosti ObčZ se bude můj výklad mnohdy opírat o úvahy, které nebyly na poli akademického a soudního prostředí doposud řešeny. Jako cíl jsem si také kladla vnést do práce svůj vlastní názor a případně kriticky zhodnotit jiţ publikované názory některých autorů. Předmětem této práce není problematika zásahu do práv z průmyslového vlastnictví a jednání z nekalé soutěţe, neboť to rozsah práce nedovoluje a toto téma jiţ bylo několikrát uspokojivě vyřešeno, jak v odborných publikacích, tak soudní a arbitráţní judikaturou. Cílem této práce je technické a teoretické uchopení internetové adresy napříč institutů soukromého práva. V této práci jsem pouţila zejména metodu analýzy a srovnávání odborných textů, judikatury a právních předpisů.

4

JANUŠ, Jan. Radim Polčák: Hodně z toho, s čím lidé souhlasí na sítích, je nemravné nebo neplatné. Pravniradce.ihned.cz[online]. Economia, publikováno 25. 10. 2012[cit. 2. 3. 2014].

9

1. TECHNICKÉ ASPEKTY DOMÉNOVÝCH JMEN 1.1. Pojem doménového jména a IP adresa V českém ani v unijním právu nenalezneme legální definici doménového jména. Stručnou definici doménového jména nalezneme ve slovenském právním řádu5, dle kterého je doména „symbolická adresa v elektronickej komunikačnej sieti.“6 Nařízení o zavádění domény nejvyššího stupně .eu se ve svých úvodních ustanoveních vyjadřuje pouze k významu domény nejvyššího stupně: „TLD je nedílnou součásti infrastruktury internetu. Mají zásadní význam pro celosvětovou interoperabilitu sítě World Wide Web. Propojení se sítí a přítomnost na ni umožňuje přidělováním jmen domény a souvisejících adres dovoluje uživatelům najít na sítí počítače a webové stránky.“ 7 S pojmem doménové jméno neslučitelně souvisí pojem IP adresa. IP adresa neboli Internet Protocol Adress lze definovat jako světově jedinečný kód, pomocí kterého identifikujeme konkrétní síťové rozhraní připojené k počítačové síti. „Jedinečný“ přitom znamená, ţe jedno síťové rozhraní můţe mít více IP adres, nemůţe však více rozhraní mít v jednom okamţiku stejnou IP adresu. Zjednodušené řečeno nám IP adresa umoţňuje rozlišení určitého počítače zapojeného do počítačové sítě a komunikaci s tímto počítačem, ze kterého jsou odesílána data, jeţ jsou označena IP adresou odesílatele i příjemce. Vzhledem k numerické povaze IP adres je jejich pouţívání uţivatelský náročné, nepohodlné a s nízkou rozlišovací schopností. Proto jsou k jednotlivým IP adresám přiřazována doménová jména tvořena sledem znaků splňující kritéria správce domény (nejčastěji tvořena sledem písmen fantazijní povahy).8 Byl tedy vytvořen Domain name systém (DNS), který převádí binární hodnoty IP adres na reálná textová jména.9 Doménové jméno by se 5

§ 2 písm. d) bod 1 zákona č. 22/2004 Sb., o elektronickom obchode, ve znění pozdějších předpisů MALIŠ, Petr. Co to jsou doménová jména, aneb nad právní povahou doménových jmen. elaw.cz[online]. Publikováno 3. 1. 2011[cit. 2. 3. 2014]. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002 ze dne 22. dubna 2002 o zavádění domény nejvyšší úrovně .eu. 8 DISMAN, Marek. Právní úprava domény „EU“. Praha: nakladatelství Linde, 2011, s. 17 -18 9 MACGREGOR PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální perspektivě. Ostrava: nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2012, s. 63. 6

10

tedy dalo definovat jako: „doména druhého stupně tvořená povolenou kombinací povolených znaků“.10 Vyhledání počítače pod doménovým jménem umoţňuje jmenný server systému DNS, který převede doménové jméno na příslušnou IP adresu a poté naváţe spojení s příslušným síťovým rozhraním a dojde k přenosu dat. Rezervovaná doménová jména v síti Internet jsou spravována z jednoho místa, coţ zajišťuje, ţe více IP adres nemá shodné doménové jméno.11 Donedávna mohla být doménová jména registrována pouze v latince a ASCII znaků („American Standard Code For Information Interchange“), nicméně vývoj internetové komunity dovolil registraci doménových jmen napsaných i v jiných znacích jako je arabština, čínština, cyrilice apod.12 Z výše uvedeného vyplývá, ţe základní funkcí doménového jména je funkce technicko-identifikační. Doménové jméno však plní řadu dalších sekundárních funkcí, neméně důleţitých - vyhledávací, propagační, informační a soutěţní. Funkce informační znamená, ţe znění doménového jména nám můţe poskytnout obraz o obsahu webových stránek a drţiteli internetové adresy. To ovšem není zcela stoprocentní, neboť často mohou být doménová jména pro běţné uţivatele internetu klamavá. Například národní vrcholná doména (dále jen „TLD“) .cz navozuje dojem, ţe webovou stránku provozuje subjekt z České republiky, ale nemusí tomu tak nutně být, neboť takovou podmínku správce domény neklade.13 Pochybnou z hlediska informační funkce se téţ můţe zdát oblíbenost vrcholné domény „.tv“, která je národní doménou Tuvalu, ale také evokuje dojem spojení se zkratkou slova „television“. Propagační funkci plní doménové jména zejména tím, ţe odkazuje na určité webové stránky, které šíří povědomí o určitém produktu, fyzické osobě či obchodní firmě podnikatele a společnosti, přičemţ doménové jméno ovlivňuje návštěvnost této webové stránky. Poslední funkce soutěţní je vlastně následkem

10

Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz. CZ.NIC správce domény .cz [online]. CZ.NIC, z.s.p.o., © 2014 [cit. 3. 2. 2015]. 11 JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit: [sborník příspěvků ke konferenci]. 1. vyd. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2007, s. 185. 12 WIPO Intellectual property Survey. WIPO.int[online]. Publikováno 20.7.2012 [cit. 3.3.2014]. 13 POLČÁK, Radim. ".EU" - aktuálně k problematice evropské domény. ITpravo.cz[online]. Publikováno 24. 4. 2002[cit. 2. 3. 2013].

11

funkcí předchozích.14 Dobré, lehce zapamatovatelné a trefné doménové jméno znamená určitou výhodu na trhu (například www.notebooky.cz). Doménová jména tak začala slouţit jako identifikátory společností a jejich výrobků a sluţeb na internetu, coţ jim nepochybně dává výše zmíněnou hospodářskou hodnotu. Tato vlastnost internetových adres tak vede ke vzniku mnohých sporů s dalšími označeními, které zde existovaly ještě před příchodem internetu, jako jsou například ochranné známky či obchodní firmy.15

1.2. Struktura doménového jména Doménová jména jsou vytvářena z jednotlivých částí, které jsou hierarchicky seřazeny dle kritéria obecnosti. Jsou tvořeny na základě tzv. stromové struktury. Nejobecnější je doména nejvyššího řádu, kterou můţeme rozdělit do dvou druhů: generické TLD a národní TLD. Generické TLD se neváţou k ţádnému území či státu (výjimkou jsou domény „.gov“ a „.mil“, které mohou být uţívány pouze subjekty v USA) a je jím například fenomenálně známá „.com“ či „.net“, ale také nově vzniklá „.museum“, „.coop“ nebo „.name“. Národní doména je doména nejvyššího řádu konkrétního státu (závislého území) tvořena dvěma písmeny. Národní TLD je samozřejmě i česká TLD „.cz“, nicméně mezi ně můţeme zařadit i evropskou „.eu“, i kdyţ se neváţe přímo k určitému státu. Důvodem tohoto názoru není jen fakt, ţe se TLD „.eu“ tak sama označila v implementačním Nařízení, ale je to ta skutečnost, ţe jí byl přidělen kód „EU“ za účelem internetové ccTLD a to pro splnění podmínek usnesení ze dne 25. září 2000, které vydala Internet Corporation for Assigned Names and Numbers.16 Tedy i přes fakt, ţe název národní (neboli „country code“) evokuje dojem, ţe se jedná o něco spojeného s jedním národem či územím jednoho státu, není tomu vţdy tak. Národní doména můţe být spojena i s územím či s oblastí. Například TLD „.su“ pro Sovětský svaz je také povaţována za národní doménu.17

14

PELIKÁNOVÁ, Radka a Karel ČERMÁK. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000, s. 19. 15 WIPO Intellectual property Survey. WIPO.int[online]. Publikováno 20. 7. 2012 [cit. 3. 3. 2014]. 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002 ze dne 22. dubna 2002 o zavádění domény nejvyšší úrovně .eu. 17 Doména .su nadále v síti internet existuje.

12

Niţší součást doménového jména neţ je doména nejvyššího řádu tvoří tzv. domény druhého stupně. Ty mohou být přidělovány osobám v právním smyslu s moţností dalšího dělení na tzv. subdomény. Poslední části je tzv. hostname označující konkrétní počítač osoby v právním smyslu, jeţ si doménu zaregistrovala. Uspořádání doménového jména je zprava – doleva, od nejméně obecné – po nejobecnější (tj. hostname – subdoména – doména druhého stupně – TLD. Např. pocitac2.pobocka3.notebooky.cz). Jednotlivé části doménového jména jsou odděleny tečkou.18 Předmětem sporů bývají nejčastěji domény druhého stupně, neboť tato část doménového jména můţe kolidovat s jinými označeními zboţí a sluţeb podnikatelů či jmény osob.

1.3. Přidělování národní domény .cz TLD „.cz“ je spravována zájmovým sdruţením právnických osob CZ.NIC, z.s.p.o. (Czech Network Information Centre) zaloţená roku 1998. Sdruţení CZ.NIC provozuje registry doménových jmen a zabezpečuje provoz domény. Samotná registrace se však provádí prostřednictvím registrátorů, kteří jsou komerčními subjekty s přístupem k Centrálnímu registru doménových jmen.19 Seznam registrátorů nalezneme na internetových stránkách správce domény. Přidělování doménových jmen je postaveno na dvou základních zásadách. Zásada jedinečnosti znamená, ţe jeden subjekt můţe mít více doménových jmen, více subjektů však nemůţe mít jedno doménové jméno.20 Zjednodušeně řečeno to znamená, ţe na světě neexistují dvě doménová jména o stejném znění. Druhou je zásada priority, která je definovaná anglickým souslovím „first come, first serve“21. To znamená, ţe kdyţ se najdou dva zájemci o stejné doménové jméno, vyhrává ten, co si jej registruje jako první. Tyto dvě zásady jsou vyjádřeny v Pravidlech pomocí jedné věty: „požadované Doménové jméno není v době zpracování žádosti

18

PELIKÁNOVÁ, Radka a Karel ČERMÁK. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000, s. 14-16. 19 Jak registrovat doménu .cz. CZ.NIC správce domény .cz [online]. CZ.NIC, z.s.p.o., © 2014 [cit. 3.3.2014]. 20 KOŠČÍK, Michal. Doménové spory [online]. Brno 2007 [cit. 2. 3. 2014]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 21 Volné přeloţeno: „kdo dřív přijde, ten dřív má“

13

Centrálním registrem registrováno“.22 Ţádné jiné zásady se při registraci domény pod TLD „.cz“ nepouţívají, správce ani registrátor nezkoumá, zda–li obsah slova vyjadřující doménové jméno koresponduje s činností subjektu, který si doménové jméno registruje. Registrace doménového jména neprochází stejným formálním postupem jako zápis ochranné známky či obchodní firmy a dochází tak k doménovým sporům. S tímto ovšem vyvstává otázka, kterou si můţe klást běţný uţivatel internetu: Proč, kdyţ vznikají mezi drţitelem doménového jména a vlastníky práv na označení konflikty, neexistuje v Pravidlech správce domény nějaký normativní korektiv, jenţ by tento nedostatek odstranil? Kdyby existovalo pravidlo, které by zakazovalo registraci doménového jména zaměnitelné s obchodní firmou, argumentum ad absurdum by to znamenalo, ţe společnost s názvem Jan Novák, s.r.o, by byla jedinou, která má právo zaregistrovat si doménové jméno www.jannovak.cz (a ostatní zaměnitelné variace). Ale co jiné obchodní firmy s podobným zněním, majitelé ochranných známek s podobným zněním, či jiný Jan Novák? Proto se musí řešit doménové spory ad hoc s ohledem na kaţdý konkrétní případ, zda–li opravdu došlo k zásahu do práv ke konkrétnímu chráněnému označení. Není v silách zákonodárce ani správce domény stanovit, kdo má silnější právo ke konkrétnímu znění doménového jména. V Austrálii registrace doménového jména vyţaduje jednak, aby subjekt měl bydliště či místo podníkání na území Austrálie a dále je třeba doloţit důkaz, ţe doménové jméno koresponduje s ochrannou známkou, obchodním jménem či osobním jménem.23 V Austrálii je ovšem situace poněkud jiná neţ u nás, neboť absolutní práva se tam váţou pouze k ochranné známce. Na rozdíl od ochranných známek, názvy společností neváţou v Austrálii k sobě vlastnická práva.24 S jistým zjednodušením se dá říci, ţe vlastníci ochranných známek mají při registraci přednost. 22

Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz. CZ.NIC správce domény .cz [online]. CZ.NIC, z.s.p.o., © 2014 [cit. 3. 2. 2015]. 23 WILLOUGHBY, Tony, Sally M ABEL a Torsten BETTINGER. Domain name law and practice. 1st publ. Oxford: Oxford University Press, 2005, cxlviii, s. 71 24 Differences between trade marks, business and domain name [online]. IP Australia © 2014 [cit. 3.3.2014].

14

2. PRÁVNÍ POVAHA DOMÉNOVÝCH JMEN Nejprve je třeba podotknout, ţe se pohybujeme v oblasti práva soukromého, neboť správu národních doménových jmen zajišťují zásadně soukromé, nestátní instituce (výjimkou je ale například Finsko) a rozhodování o právech k doménovým jménům spadá do pravomoci civilních soudů25. S tím také souvisí uplatnění základních zásad soukromého práva jako je rovnost stran, svoboda uzavřít smlouvu, zásada dobré víry aj.26 Zásada dobré víry je v právu doménových jmen obzvlášť důleţitá, rozhodčí soudy totiţ často svou argumentaci v nálezu staví na zlé či dobré víře drţitele napadeného doménového jména. Jedním z takových je kupříkladu rozhodčí nález ze dne 1. prosince 2013, který stanoví: „Pokud se nejedná o prokazatelné jednání ve zlé víře, například tzv. typosquatting, těžící z obvyklých překlepů známých názvů.“27 Tento trend je bezesporu inspirován UDRP (Uniform Domain-Name DisputeResolution Policy) pravidly při rozhodování o generické TLD „.com“ či právní úpravou USA obsaţenou v Anti-Cybersquatting Consumer Protection Act28, který soudcům poskytuje instrukce pro nalezení úmyslu ve zlé víře osoby, která si doménové jméno nechala zaregistrovat, a to demonstrativním výčtem 9 kritérií.29 Právo doménových jmen je také z velké části tvořeno tzv. soft law a to dokonce i v rámci národní TLD. Správce domény registraci doménových jmen řídí svými pravidly, která jsou z velké části inspirována doporučeními s názvem „ccTLD Best Practices for the Prevention and Resolution of Intellectual Property Disputes“, které byly vydány organizací WIPO 20. června 2001.30 Vzhledem k tomu, ţe doménových jmen pod jednou TLD je konečná mnoţina, je třeba s nimi nakládat opatrně. Znění doménového jména pod ccTLD „.cz“ je 25

KOŠČÍK, Michal. Doménové spory [online]. Brno 2007 [cit. 2.3.2013]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 26 Srov. ŠVESTKA, Jiří a Jan DVOŘÁK. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, s. 46-49 27 Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ve sporu č. 00233 ze dne 1. 12. 2013. 28 „whoever knowingly and fraudulently or in bad faith registers or uses an identifier described in subparagraph (C) shall be guilty of a Class B misdemeanor“ 29 MACGREGOR PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální perspektivě. Ostrava: nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2012, s. 70-71 30 WIPO Intellectual property Survey. WIPO.int[online]. Publikováno 20. 7. 2012 [cit. 3. 3. 2014].

15

technicky omezeno: můţe obsahovat pouze znaky (a-z,0-9-) a jeho délka můţe činit nejvýše 63 znaků31. Dalo by se tedy říci, ţe dalším charakteristickým rysem doménových jmen je konečná množina doménových jmen pod jednou TLD. Z toho bychom mohli odvodit, ţe můţeme rozdělit doménová jména na dvě kategorie: 1. existující doménová jména a 2. abstraktní doménová jména. Existující doménová jména jsou taková, která jsou jiţ zaregistrovaná a jsou vyhledatelná v databázi WHOIS. Za abstraktní doménové jméno32 povaţuji takové, které ještě zaregistrované nebylo. Jedná se tedy o jakousi moţnost si doménové jméno v určitém znění zaregistrovat. Přičemţ můj názor je, ţe abstraktní doménové jméno nemůţe být předmětem právních vztahů a na zaregistrování domény neexistuje v našem právním řádu ţádný právní nárok. Abstraktní doménové jméno nemůţe být věcí v právním smyslu, neboť mu chybí tzv. ovladatelnost, jeţ je, jak uvidíme dále, jedním ze znaků věcí v právním smyslu. I kdyţ se tento závěr můţe zdát jasný, nemusí tomu tak vţdy být. V článku publikovaném v časopise Rekodifikace a praxe33 jeho autor vyjadřuje názor, ţe doménové jméno by mohlo být příslušenstvím obchodní firmy. Pokud by tato premisa byla pravdivá, měl by majitel obchodní firmy právní nárok na zaregistrování doménového jmena a doména (dokonce i ta neexistující) by se stala jakýmsi nehmotným majetkem majitele obchodní firmy. Tento závěr by byl ovšem velmi problematický, neboť bychom rozhodli, ţe majitel obchodní firmy má „lepší“ nárok neţ majitel ochranné známky či nositel jména. Navíc takovému názoru nesvědčí, jak pravidla správce domény, tak legislativa. Abstraktní pojetí doménového jména zmiňují pro lepší uchopení problematiky právní povahy doménových jmen. Nicméně následující výklad o právní povaze doménových jmen se bude týkat výhradně existujících doménových jmen. Před 1.1.2014 bylo doménové jméno předmět soukromoprávních vztahů v rámci triády dle § 118 občanského zákoníku z roku 1964 (dále jen „SOZ“): „předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští 31

Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz. CZ.NIC správce domény .cz [online]. CZ.NIC, z.s.p.o., © 2014 [cit. 3. 2. 2015]. 32 Pojem „abstraktní doménové jméno“ je „terminus technicus“, který uţívám pro účely této práce. Nejedná se o pojem, který by se vyskytoval v odborné literatuře. 33 LAVRUSHIN, Konstantin. Doménové jméno ve světle NOZ. Rekodifikace a praxe. 2013, č. 5, s. 46.

16

práva nebo jiné majetkové hodnoty“. Odborná veřejnost se dlouhou dobu přela o tom, do které ze zmíněných kategorií doménové jméno spadá. O tom, ţe to není věc, panovala shoda, ale zařazení doménového jméno do kategorie práva či majetkové hodnoty uţ tak jednoznačné nebylo. Osobně se přikláním k názoru, který formuloval David Sehnálek na serveru IT právo34. Autor povaţuje doménové jméno za relativní majetkové právo, neboť internetová adresa představuje v podstatě nárok oprávněného zaloţený smlouvou se správcem domény a registrátorem. Tyto úvahy potvrdil v roce 2012 také Nejvyšší soud, kdyţ v právní větě svého rozsudku konstatoval: „Právo k doméně není vlastnickým právem, neboť nejde o věc v právním smyslu, ale jde o smluvně získané právo soukromoprávní povahy.“35 S nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se v odborné veřejnosti rozvířila řada diskuzí. Jedna z nich se týká právě právní povahy doménových jmen. Asi nejčastějším problémem, o kterém se odborníci přou, je otázka, jestli se k doménovému jménu váţou absolutní či relativní práva. Všechny spekulace a neshody vychází ze širokého pojetí věci v právním smyslu. Je velmi těţko uvěřitelné, ţe něco co můţe dosahovat hodnoty aţ 250 miliónů USD (např. nejţádanější domény „sex.com“ či „bussines.com“36) není předmětem ţádné právní úpravy v české legislativě a dokonce se o něm nezmiňuje ani tak moderní kodex jako je ObčZ. Tato situace je ovšem jen zdánlivá, neboť doménová jména si vystačí v rámci obecných institutů ObčZ.

2.1. Věc v právním smyslu 2.1.1.

Dle zák. č. 40/1964

Pojem věc nebyl do 1. 1. 2014 v českém právu nikde legálně definován. Legální definice věci byla zakotvena v dnes jiţ neplatném zákoníku o mezinárodním obchodu, nicméně právní teorie vykládá tento pojem stále ve stejném znění. Je to

34

SEHNÁLEK, David. Právní povaha doménového jména. ITpravo.cz[online]. Publikováno 20. 5. 2003 [cit. 2. 3. 2013]. 35 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.. dubna 2012 sp. zn. 23 Cdo 3407/2010. 36 MACGREGOR, Radka. Pravda o druhových doménových jménech. Právní rozhledy. 2004, č. 14, s. 542.

17

tedy hmotný předmět, který je zároveň ovladatelný a uţitečný37, přičemţ uţitečnost je třeba vykládat z ekonomického hlediska (například stará dopisní známka je zjevně nepouţitelná, ale má ekonomickou hodnotu – tedy je uţitečná). Zápis doménového jména do databáze DNS serveru na pevném disku má hmotnou povahu. Doménové jméno můţeme také ovládat. Nesporné je také kritérium ekonomické hodnoty doménového jména. I přesto však odborná veřejnost, soudní praxe ani Světová organizace duševního vlastnictví nikdy nepovaţovala doménové jméno za věc v právním smyslu.38 Problémem je zde právě hmotná povaha doménového jména. Kdyţ se pevný disk se zapsanými doménovými jmény znehodnotí, hodnota internetové adresy tímto nezmizí. Nelze proto podle mého názoru zaměňovat zápis doménového jména na pevném disku s doménovým jménem jako takovým. Je to srovnatelné například s autorským dílem, které je právní teorií povaţováno za nehmotný statek, nicméně také má své hmotné vyjádření.39 Z faktu, ţe doménové jméno nebylo povaţováno za věc v právním smyslu, plynuly důsledky týkající se právní povahy doménového jména. K doménovému jménu se nemohly vázat vlastnická ani jiná věcná práva.

2.1.2.

Dle zák. č. 89/2012

Jak jiţ bylo naznačeno v předchozí kapitole, ObčZ koncepci věci v právním smyslu zcela změnil, kdyţ v § 489 stanoví, ţe věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouţí potřebě lidí. To je nepochybně inspirováno Československým obecným zákoníkem občanským, který ve svém § 285 stanovil „Všechno, co od osoby je rozdílné a slouží k užívání lidí, sluje věc v právním smyslu.“ Věc v právním smyslu je tak rozdílná od věci v běţném slova smyslu a ve smyslu přírodních věd. Pojmové znaky věci jsou určeny jak negativně (tedy vše co je rozdílné od osoby), tak pozitivně (slouţí k uţívání lidí).40 ObčZ se tak uchyluje k širokému pojmu věci a 37

ŠVESTKA, Jiří a Jan DVOŘÁK. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, s. 239. 38 SEHNÁLEK, David. Právní povaha doménového jména. ITpravo.cz[online]. Publikováno 20.5.2003 [cit. 10.12.2013]. 39 Viz. §2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů 40 ROUČEK, František a kol. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl druhý, (§§ 285 až 530.). Reprint původního vydání. Praha: CODEX Bohemia, 1998

18

opouští materialistické a pozitivistické hledisko41. Věc musí být něco, co je pro člověka uţitečné, coţ plyne z dikce zákona: „slouţí potřebě lidí“. Tento pojmový znak věci zůstal stejný jako u věci před rokem 2014. Druhým znakem je, ţe věcí je jen to, čeho se mohou týkat subjektivní majetková práva. To znamená, ţe aby věc v právním smyslu mohla být předmětem právních vztahů, musí být ovladatelná. I tento znak tedy zůstává stejný jako před rekodifikací. Výraznou změnou, jak jsem jiţ zmínila, je skutečnost, ţe věcí mohou být i nehmotné objekty. Tím rozšiřuje pojem věci jak na nehmotné statky, tak na subjektivní práva.

2.2. Relativní majetkové právo Nehledě na skutečnost, ţe v předchozím výkladu jsem označila doménové jméno za věc v právním smyslu, chtěla bych nadále obhájit názor, který zde byl i před 1. 1. 2014, ţe doménové jméno je relativní majetkové právo. Z výše uvedené koncepce věci v právním smyslu jiţ víme, ţe si tyto dvě kategorie neodporují. Troufám si nadále tvrdit, ţe doménové jméno je relativním majetkovým právem a absolutní práva se k němu váţou jen v rámci absolutizace relativních práv (viz kapitola 2.4). Jak jsem jiţ naznačila výše, doménové jméno se stává předmětem občanskoprávních vztahů aţ uzavřením komplexu smluv, v jehoţ konečném důsledku je zde pohledávka věřitele (drţitele doménového jména) na majetkové plnění poskytované správcem domény a registrátorem. Předmětem občanskoprávních vztahů tedy není označení, které s sebou doménové jméno nese, ale pohledávka, kterou drţitel doménového jména získal uzavřením smlouvy. Drţitel uzavírá smlouvu o registraci s registrátorem podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Registrátor uzavírá taktéţ nepojmenovanou smlouvu o spolupráci se správcem domény. Domnívám se, ţe na základě těchto dvou smluv vzniká specifický třístranný právní vztah mezi drţitelem doménového jména, registrátorem a správcem domény. I kdyţ správce domény v obchodních podmínkách pro registrátory42 vylučuje jakýkoliv právní vztah mezi drţitelem a správcem domény, nelze existenci právního vztahu mezi nimi vyloučit. 41

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Sněmovní tisky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, © 20121 [cit. 20. 02. 2014]. 42 Obchodní podmínky pro registrátory. CZ.NIC správce domény .cz [online]. CZ.NIC, z.s.p.o., © 2015 [cit. 3. 2. 2015].

19

Nepochybně totiţ mezi správcem domény a drţitelem existují práva a povinnosti. Drţitel je zavázán svým souhlasem dodrţovat pravidla registrace doménových jmen a na oplátku je oprávněn uţívat sluţeb, které správce domény poskytuje. O vzniku smluvního vztahu mezi správcem domény a drţitelem svědčí nadále fakt, ţe registrace doménového jména nezaniká, ani ve chvíli zániku registrátora43. Pro lepší představu právních vztahů slouţí následující diagram.

SD

Smlouva o spolupráci

Držitel DJ

registrátor Smlouva o registraci

Obsah tohoto závazkového vztahu lze vyčíst z Pravidel, i kdyţ vzhledem k zásadě smluvní volnosti, můţe být obsahem závazkového vztahu vše, co není zakázáno. Obecně tedy má drţitel právo na udrţování registrace doménového jména v platnosti, povinnost zaplatit registrační poplatek a povinnost vyvinout veškeré úsilí, které lze na něm spravedlivě poţadovat, aby zajistil, ţe doménové jméno nebude porušovat práva třetích osob. Registrátor má povinnost provést registraci doménového jména v Centrálním registru a povinnost k případné změně údajů. Správce domény má povinnost vést záznam o registrovaném doménovém jménu v Centrálním Registru a zároveň právo v určitých situacích zrušit registraci doménového jména44. Na rozdíl od části odborné veřejnosti, doménové jméno za nehmotný statek nepovaţuji. Jednou z vlastností nehmotných statků je totiţ potenciální ubiquita. Potenciální ubiquita neboli všudypřítomnost je moţnost nehmotného statku být neomezeně pouţíván bez ohledu na čas a místo blíţe neurčeným počtem subjektů45. 43

Čl. 8.3. Pravidel Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz. CZ.NIC správce domény .cz [online]. CZ.NIC, z.s.p.o., © 2014 [cit. 3. 2. 2015]. 45 KOUKAL, Pavel. Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní [online]. Brno 2008 [cit. 12.3.2013]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 44

20

Osobně si myslím, ţe doménovému jménu vlastnost všudypřítomnosti chybí. Někteří autoři namítají, ţe potenciální ubiquita doménového jména tkví v tom, ţe jej do okna pro zadání internetové adresy můţe zadat kdokoliv z kterékoliv části světa46. Nicméně dle mého názoru by potenciální ubiquita doménového jména měla spočívat v právu nakládat s ním. Nakládat s internetovou adresou můţe, ale pouze a jen drţitel doménového jména. Proto tzv. absolutní právo zápovědi váţící se k nehmotným statkům, tedy „právo zakázat jiným osobám v neoprávněném nakládání s příslušným nehmotným statkem“47, by u doménových jmen nemělo své opodstatnění. Ze staronového pojetí věci v ObčZ se stává absolutní právo a relativní právo čím dál hůř rozlišitelné. Co je to tedy vlastně absolutní právo? Hungr a Pusák ve své publikaci uvedli, ţe „absolutní právo je nadáno větší mírou obecnosti, abstraktnosti než právo relativní: jako součást právní normy existuje mimo konkrétní právní vztah.“48 Důvodová zpráva říká: „absolutní majetková práva (práva věcná a právo dědické) působí vůči každému a zakládají mj. i povinnosti třetím osobám a to omezuje autonomii vůle“.49 To znamená, ţe aby byla práva povaţována za absolutní, je potřeba, aby takové účinky prohlásil sám stát prostřednictvím právní normy. Toto tvrzení podporuje i ustanovení § 977 občanského zákoníku: „Jen zákon stanoví, která práva k majetku jsou absolutní.“, které stanoví zásadu numerus clausus absolutních majetkových práv. Je třeba ovšem podotknout, ţe v případě doménových jmen, nebyla nikdy legislativou absolutní práva přiznána, jako je tomu například u ochranných známek či obchodní firmy. Je těţko představitelné, ţe by se drţitel mohl domáhat nějaké absolutní ochrany před osobou uţívající označení obdobné znění domény (tedy aby vykonal tzv. právo zápovědi), pokud by mu zároveň nesvědčila ţádná ochranná známka či obchodní firma. Respektive neexistuje zde ţádné státem stanovené pravidlo, ţe neurčený počet subjektů je povinen nezasahovat do označení, které vzniklo drţiteli doménového jména. Taková ochrana je moţná pouze v rámci 46

srov. MALIŠ, Petr. Právní povaha doménových jmen – II. díl. Pravoit.cz[online]. Publikováno 5. 5. 2010[cit. 16. 3. 2014]. 47 KOUKAL, Pavel. Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní [online]. Brno 2008 [cit. 12.3.2013]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 48 HUNGR, Pavel a Jozef PRUSÁK. Objektivní a subjektivní právo: vybrané problémy. Vyd. 1. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1983, s. 140 49 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu § 976-978 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Sněmovní tisky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, © 20121 [cit. 03. 03. 2014].

21

nekalé soutěţe či jako nezapsaného označení. Zrušením registrace doménového jména nebo zánikem registrace se ruší i smluvní vztah mezi stranami a tím zanikají i práva k doménovému jménu. Na závěr bych chtěla podotknout, ţe taková právní povaha doménových jmen je rozšířena po celém světě a opak by byl velmi netradičním pojetím. Tak například soudce Nordheimer v kanadském rozhodnutí Easthaven, Ltd. v. Nutrisystem.com Inc. říká: „Jsem nakloněn názoru Nutrisystem,com Inc., v tomhle bodě zdá se mi velmi obtížné charakterizovat doménové jméno jako vlastnictví.“50 (pozn. překlad autora). Nebo například australská oficiální stránka o duševním vlastnictví přímo varuje: „Zaregistrování obchodního názvu, obchodní firmy nebo doménového jména Vám nepřiznává žádná vlastnická práva k těmto názvům – pouze ochranná známka může poskytnout takový typ ochrany“.51 (pozn. překlad autora). Také například pro ccTLD Honk Kongu platí, ţe v souladu s registrační dohodou, registrace doménového jména nevytváří ţádná vlastnická práva k doménovým jménům.52

2.3. Právní povaha doménových jmen z pohledu trestního práva Z hlediska právní kvalifikace je doménové jméno předmětem útoku trestného činu. Trestní zákoník53 rozděluje předměty útoku na několik kategorií. Základní výkladové ustanovení je § 134 trestního zákoníku, kde jsou charakterizovány věci a tzv. jiné majetkové hodnoty. Věcmi se dle trestního práva rozumí především movité a nemovité věci, přičemţ ustanovení o věcech se vztahují i na ţivá zvířata, zpracované oddělené části lidského těla, peněţní prostředky na účtu a na cenné papíry, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného. Jediným relativním majetkovým právem, které je dle trestního zákoníku věcí v právním smyslu, je pohledávka vkladatele vůči bance (peněţní prostředky na účtu), neboť je 50

WILLOUGHBY, Tony, Sally M ABEL a Torsten BETTINGER. Domain name law and practice. 1st publ. Oxford: Oxford University Press, 2005, cxlviii, s. 170 51 Differences between trade marks, business and domain name [online]. IP Australia © 2014 [cit. 3.3.2014]. 52 WILLOUGHBY, Tony, Sally M ABEL a Torsten BETTINGER. Domain name law and practice. 1st publ. Oxford: Oxford University Press, 2005, cxlviii, s. 406 53 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

22

tak výslovně uvedeno v trestním zákoníku. Argumentum a contrario z toho vyplývá, ţe ostatní relativní majetková práva nejsou věcmi v právním smyslu a z pohledu trestního práva spadá pohledávka pod kategorií „jiná majetková hodnota“. Doménové jméno je tak jinou majetkovou hodnotou a nemůţe být podřazeno pod skutkové podstaty těch trestných činů, jejichţ zákonným znakem je pojem „věc“54.

2.4. Absolutizace relativních práv Absolutizace relativních majetkových práv je koncept, který některé prameny zmiňují při úvahách o právní povaze doménových jmen55. Do účinnosti nového ObčZ se pojem absolutizace relativních práv pouţíval ve smyslu aktivní legitimace, která svědčí oprávněnému z relativního majetkového práva.

Tak kupříkladu

nabyvatel licence je dle § 2 odst. 2 zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví56 oprávněn vymáhat práva se souhlasem vlastníka. Také dle SOZ měl právo na ochranu před neoprávněným zásahem ten, kdo byl oprávněn mít věc u sebe.57 Tudíţ oprávnění ze závazkového vztahu (tedy relativního majetkového práva) zde mají stejná ţalobní práva jako vlastnící (tedy absolutní právo). Široké pojetí věci v právním smyslu v ObčZ vede k řadě nevyřešených otázek. Nejkontroverznějším je zde § 979, který říká, ţe ustanovení o věcných právech se uţijí i na práva, připouští–li to jejich povaha. Dostává tímto ustanovením absolutizace relativních práv úplně nový rozměr? Objevují se názory58, ţe k doménovým jménům díky tomuto ustanovení můţeme vázat věcná práva nehledě na skutečnost, ţe jsem jej označila za relativní majetkové právo. Do jaké míry se budou věcná práva a zvláště právo vlastnické aplikovat na pohledávky se dozvíme aţ časem a to především soudní interpretací. Jisté je, ţe normy, které upravují vlastnické právo, se mnohdy nehodí ani na nehmotné statky a to nemluvě o relativních

54

Například krádeţ či poškození cizí věci srov. SEHNÁLEK, David. Právní povaha doménového jména. ITpravo.cz[online]. Publikováno 20. 5. 2003 [cit. 10. 12. 2013]. 56 § 2 odst. 2 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů 57 § 126 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 58 Srov. LAVRUSHIN, Konstantin. Doménové jméno ve světle NOZ. Rekodifikace a praxe. 2013, č. 5, s. 4-6. 55

23

majetkových právech.59 Na druhou stranu, jak uvidíme dále, některá ustanovení věcných práv jsou vyuţitelná i na relativní majetková práva. Tak například úplatný převod

pohledávky

lze

povaţovat

za

koupi,

stejně

jako

tomu

bylo

v Československém obecném zákoníku občanském. Proti mluví jiţ výše zmíněný § 977, který zakládá zásadu numerus clausus absolutních práv. Dalším argumentem proti pojímání relativního majetkového práva jako předmětu vlastnického práva je kromě § 977 také znění §1044, které praví: „Má-li někdo věc u sebe, aniž mu svědčí domněnka podle § 1043, může uplatnit právo náležející vlastníku na ochranu svým vlastním jménem.“ Dle komentáře k § 104460, je zde poskytována ochrana tomu, kdo je oprávněn mít věc u sebe, stejně jako tomu bylo v případě § 126 odst. 2 SOZ. Dle důvodové zprávy se jedná o věcněprávní ochranu, kterou poţívá osoba, jejíţ právo se opírá o obligační titul. Moje otázka tedy zní: kdybychom přiznali pohledávce věcněprávní charakter, k čemu by toto ustanovení bylo? Bylo – li by například právo na nájem předmětem věcných práv, toto ustanovení by zřejmě postrádalo smysl. Dle názoru autora komentáře k tomuto ustanovení61, popírá tento paragraf patrně existenci absolutních účinků obligačních práv. Otázkou je, jestli se toto ustanovení váţe pouze k věcem hmotným, jak tomu bylo i před 1.1.2014 či i věcem nehmotným. Z dikce zákona: „má – li někdo věc u sebe“ se ovšem dá usuzovat, ţe se ochrana týká pouze hmotných věcí. Vidí – li tedy někteří z řad odborné veřejnosti zásadní posun v chápání doménových jmen implikací věcných práv k doménovým jménům, nemůţu se s tímto ztotoţnit. Obligační práva jsou sice věcmi v právním smyslu a občanský zákoník tak konstruuje pohledávky jako předmět vlastnictví, nicméně tento stav není příliš rozdílný se SOZ. Jiţ v minulém století bylo českými civilisty dovozeno, ţe i obligační práva působí erga omnes a relativní práva jsou zároveň i absolutními.62 Konec konců rakouská doktrína také dospívá k závěru, ţe k právům nelze vázat 59

SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. III, Věcná práva (§976-1474). Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 3 60 SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. III, Věcná práva (§976-1474). Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 252-253 61 SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. III, Věcná práva (§976-1474). Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 252. 62 KNAPP, Viktor a LUBY, Štefan. Československé občanské právo. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Orbis, 1974, s. 271

24

věcná práva v plném rozsahu a to i přes skutečnost, ţe pojetí věci v právním smyslu je v rakouském občanském zákoníku koncipováno stejně.63

63

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Sněmovní tisky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, © 20121 [cit. 20. 02. 2014].

25

3.

CESE DOMÉNOVÝCH JMEN

3.1. Cese smluvní Majetkové hodnoty běţně podléhají dispozicím, jak v obchodním, tak mimo obchodním styku. Jinak tomu není ani s doménovými jmény, u nichţ je převod, vzhledem k principu jedinečnosti, obzvlášť důleţitý. Jak bylo jiţ zmíněno v předchozích kapitolách, doménové jméno je právo drţitele na udrţování doménového jména v DNS po vymezenou dobu, které vzniká komplexem právních vztahů, jejímiţ subjekty jsou správce domény, drţitel domény a registrátor. V prvé řadě je potřeba si uvědomit z jakého konkrétního právního vztahu mezi výše uvedenými subjekty vychází převáděná pohledávka, a kdo je tedy postoupenou stranou převáděné pohledávky. Osobně jsem toho názoru, ţe dotčenou pohledávkou je ta, která vzniká ze smlouvy o registraci doménového jména, kterou vzniká zároveň vztah mezi správcem domény, registrátorem a drţitelem.

Diagram: SD

Vedení v DNS

Držitel DJ

Registrátor Správa registrace

Převáděné pohledávky

Převod doménového jména je nutno posoudit jako převod práva na vedení doménového jména v DNS po stanovenou dobu správcem domény (1. dluţníkem),

26

jehoţ registraci spravuje registrátor (2. dluţník). Drţitel doménového jména (věřitel) tedy převádí svou pohledávku za správcem domény, a zároveň registrátorem, na základě smlouvy o postoupení pohledávky podle § 1881 a následující ObčZ.64 Postoupení pohledávky je ovšem kauzální závazek a ke svému plnění vţdy vyţaduje právní důvod. Kauzou postoupení tak mohou být například darování, směna, koupě či zajištění. Bez právního důvodu, je postoupení pohledávky „pouhým“ bezdůvodným obohacením.65 Tento názor výrazně podporuje i pojetí tehdejšího československého obecného zákoníku občanského, který výslovně v § 939 stanoví, ţe bezplatné prominutí dluhu je darováním. V případě doménových jmen hovoříme převáţně o úplatném převodu, a jsouli práva věci v právním smyslu, bude úplatný převod posuzován jako koupě. V praxi to znamená, ţe k převodu doménového jména nepostačí pouze jedna smlouva, nýbrţ je potřeba dvou – kupní smlouvy (popř. darovací) a smlouvy o postoupení pohledávky. Není však vyloučeno, ţe jedna z nich či obě mohou být uzavřeny pouze v ústní či dokonce konkludentní formě. V zájmu právní jistoty však je lepší uzavřít smlouvy písemně, zejména jedná-li se o velmi lukrativní doménová jména. V následujícím výkladu této kapitoly bych chtěla rozebrat oba smluvní typy v souvislosti s převodem doménového jména a v závěru navrhnout ideální smlouvu o převodu doménového jména, jejíţ vzor je v příloze této práce. Nejjednodušším řešením je vytvořit jednu smlouvu zahrnující v sobě koupi o postoupení pohledávky, titul a modus tak budou spadat v jedno. Tuto moţnost výslovně zmiňuje i komentář k československému obecnému zákoníku občanskému: „časově mohou spadati obě smlouvy v jedno“66. Je nutno také poukázat na v českém právním řádu zcela nový institut postoupení smlouvy a jeho vyuţitelnost v rámci rozebíraného tématu.

64

Srov. TELEC, Ivo. Nový občanský zákoník ve společnosti sítí. Právní rozhledy. 2012, č. 23-24. HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, xvi, s. 725 66 ROUČEK, František a Jaromír SEDLÁČEK. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Reprint původního vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s. 115. 65

27

3.1.1.

Smlouva o postoupení pohledávky

3.1.1.1.

Přípustnost postoupení

Pohledávky jsou zásadně postupitelné, občanský zákoník však stanoví výjimky z této zásady. Postoupit nelze pohledávku, která je nezcizitelná, zaniká smrtí věřitele a její obsah se mění postoupením.67 V prvém případě se jedná o pohledávky, jejichţ postup byl zakázán úmluvou dluţníka a věřitele. V druhém případě se jedná o pohledávky podle § 2009 odst. 2 občanského zákoníku, bylo-li plnění omezeno jen na věřitelovu osobu. Posledním případem zákazu jsou míněny pohledávky, u nichţ je osoba konkrétního věřitele důleţitá pro obsah dluţníkovy povinnosti k plnění, například členství ve spolku, bezplatné uţívání nemovitosti členem rodiny apod.68 Z povahy věci plyne, ţe právo k doménovému jménu není pohledávkou, jeţ zaniká smrtí věřitele či jejíţ obsah se mění postoupením. Postup pohledávky nebyl ani zakázán úmluvou dluţníka a věřitele, neboť správce domény převod nejenom ţe nezakazuje, ale dokonce jej výslovně upravuje v čl. 7 Pravidel. 3.1.1.2.

Náležitosti převodu

K postoupení pohledávky není potřeba souhlasu dluţníka69, pokud není podmínka souhlasu upravena přímo v dohodě mezi postoupenou stranou a věřitelem. Aby však bylo postoupení účinné i vůči dluţníkovi, je potřeba mu postoupení oznámit. Tuto notifikaci specificky upravují přímo obchodní podmínky správce domény v čl. 7.1. Pravidel. Pokyn správci domény ke změně původního drţitele na budoucího dává registrátor. Registrátorovi musí být postoupení písemně oznámeno, jak drţitelem, tak budoucím drţitelem. K tomuto účelu dle mého nejlépe poslouţí ţádost zúčastněných stran s písemnou smlouvou o převodu v příloze, i kdyţ sám zákon povinnost písemnosti nestanoví. Smlouva o postoupení pohledávky má translační účinky, působí tak změnu závazků v osobě věřitele okamţikem uzavření smlouvy. Situace je zde však poněkud sloţitější, neboť zde figuruje soukromý registr, v němţ musí být změna 67

§ 1881 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, xvi, 1317 s. ISBN 9788074005350, str. 739 69 § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 68

28

zaregistrována. Dojde-li ke změně v osobě věřitele jiţ v okamţiku uzavření smlouvy, vznikne situace, kdy skutečným drţitelem práv k doménovému jménu je někdo jiný neţ osoba zapsaná v centrálním registru. Tento stav je však neţádoucí zejména pro původního drţitele, který bude s ohledem na zásadu dobré víry třetích osob pravděpodobně stále odpovědný za protiprávní uţívání domény. Domnívám se však, ţe povinnost přeregistrace drţitele doménového jména v Pravidlech formuluje odkládací podmínku postoupení. Někteří by mohli namítat, ţe tato povinnost je zakotvena pouze v původním smluvním vztahu a jako taková nemá vliv na samotnou smlouvu o postoupení pohledávky. Nesmíme však zapomínat, ţe ve smlouvě o postoupení musí být také zakotven souhlas postupníka s aktuální verzí Pravidel, tímto se Pravidla stávají součástí postupní smlouvy a odkládací podmínka se dostává i do vztahu mezi postupníkem a postupitelem. Postoupení práv k doménovému jménu tak nenastane v okamţiku uzavření smlouvy, ale bude odloţeno do chvíle zápisu v centrálním registru správcem domény. Platnost odkládacích podmínek v postupní smlouvě mimochodem potvrdil i Nejvyšší soud: „Dopadá-li uvedený závěr na neexistující pohledávky, tím spíše lze dovodit, že není neplatná postupní smlouva, jejímž předmětem jsou existující pohledávky postoupené s odkládací podmínkou zaplacení dohodnuté ceny za postoupení.“70 K vyloučení všech pochybností však doporučuji odklad převodu ve smlouvě výslovně formulovat. Jak jiţ bylo zmíněno výše, správce domény v čl. 7.2. Pravidel stanoví povinnost nového drţitele k vyslovení souhlasu s Pravidly. Vyvstává tak otázka, co by se stalo, kdyby ve smlouvě souhlas postupníka s aktuální verzí Pravidel nebyl. V prvé řadě by neexistovala výše zmíněná odkládací podmínka účinnosti postoupení (pokud by nebyla formulována výslovně ve smlouvě). Jsem toho názoru, ţe poţadovaný souhlas lze povaţovat za podmínku převoditelnosti pohledávky, bez níţ je převod zakázaný podle § 1881 odst. 1 ObčZ (tedy úmluvou mezi dluţníkem a věřitelem). Postupní smlouva uzavřena v rozporu s tímto zákazem však není absolutně neplatná, neboť zákaz platí pouze mezi dluţníkem a postupitelem. Má to však vliv na případnou náhradu škody.71 Není-li však souhlas součástí postupní 70

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.2.2012, sp.zn. 33 Cdo 4658/2009. HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, xvi, 1317 s. ISBN 9788074005350, str. 739 71

29

smlouvy a účinnost postoupení není odloţena, k převodu doménového jména stejně dojde. Dochází tak ke konfliktu mezi skutečným drţitelem doménového jména a osobou, která je v centrálním registru zapsána. ObčZ nově upravuje pravidlo týkající se postoupení pohledávky více postupníkům, aniţ ti by o tom věděli. Za situace, ţe by drţitel postoupil doménové jméno více postupníkům, je vůči správci domény a registrátorovi účinné to postoupení, které je oznámeno jako první, nehledě na pořadí uzavření postupních smluv.72 Pokud drţitel uzavře smlouvu o převodu 23. 11. a druhou s jiným postupníkem 25. 11. a registrátorovi oznámí jako první smlouvu z 25.11., stane se drţitelem postupník smlouvy z 25. 11.. Smlouva z 23.11. nenabude účinnosti a případná úplata bude posouzena jako bezdůvodné obohacení. Jedná se o výjimku ze zásady „kaţdý můţe převést tolik práv, kolik sám má“, která je projevem ochrany následných postupníků, neboť ti nemají ţádnou objektivní moţnost zjistit existenci předchozích postupních smluv.73

3.1.2.

Postoupení smlouvy

ObčZ přináší nový institut postoupení smlouvy upravený v § 1895 a násl., jenţ je inspirován zejména italským občanským právem. Před rekodifikací se jeho absence nahrazovala uzavřením postupní smlouvy a převzetím dluhu najednou, jednalo se však o vztah mezi třemi subjekty. Postoupení smlouvy je vztahem pouze mezi postupitelem a postupníkem, nikoliv postoupené strany. Do jeho práv však můţe být postoupením významně zasaţeno, musí proto dát k postoupení předchozí nebo následný souhlas, a tím rozhodnout o účinnosti postoupení. Postoupením smlouvy dochází ke změně subjektu závazkového vztahu, zatímco postoupením pohledávky se převádí pouze právo na plnění. Dle italského občanského práva, kterým je tento institut inspirován, však postoupení smlouvy není vyuţitelné u asynallagmatických závazků74. Stanoví to čl. 1406 Codice civile: „každá ze smluvních stran se může nahradit třetí osobou (puo sostituire a se un terzo) ve vztahu 72

§ 1882 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. HANDLAR, Jiří. K postoupení pohledávky a notifikaci postoupení podle nového občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2013, č. 22, s. 782. 74 HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, xvi, s. 793-794 73

30

vzešlým ze smlouvy na vzájemné plnění (con prestazioni corrispettive), pakliže plnění ještě nebylo uskutečněno a za podmínky, že s tím druhá smluvní strana souhlasí.“75 Synallagamtické závazky jsou dvoustranné závazky, v nichţ plnění obou stran je na sebe vzájemně vázáno (tedy povinnost plnit je podmíněna protiplněním), jde tedy nejen o vzájemnost práv a povinností, ale i vzájemnou podmíněnost plnění.76 Registrace doménového jména je podmíněna zaplacením registračního poplatku registrátorovi, je tedy synallagmatickým závazkem a postoupení smlouvy je pouţitelné i na převod doménového jména. I v případě, ţe ze synallagmatického závazku jiţ jedna strana splnila, lze smlouvu postoupit77, tudíţ na překáţku není skutečnost, ţe registrační poplatek je v době převodu jiţ zaplacen. V případě postoupení smlouvy by nebyl nutný ani souhlas nabyvatele doménového jména s Pravidly, neboť ten vstupuje do právního postavení převodce. Skutečnost, ţe i nová Pravidla z roku 2015 počítají s výslovným souhlasem postupníka, nám můţe naznačovat,

ţe

správce

domény

počítá

spíše

s postoupením

pohledávky.

Nepraktickým pro postupníka i postupitele se zde jeví i nutný souhlas registrátora a správce domény, jakoţto postoupených stran, s postoupením. Diagram: SD

Smlouva o spolupráci

Držitel DJ

registrátor Smlouva o registraci

Změna subjektu

75

ELISHER, David a ŠEBESTA, Kamil. Cese smlouvy jako nový institut českého soukromého práva. Právní fórum, 2007, č. 5. 76 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2008, sp.zn. 33 Odo 848/2006. 77 Srov. HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, xvi, s. 795

31

3.1.3.

Kupní smlouva

Doposud se domény převáděly inominátní smlouvou uzavřenou podle § 51 SOZ, případně § 269 odst. 2 obchodního zákoníku. Předmětem koupě je věc, věcmi jsou i ovladatelné přírodní síly, nehmotné předměty a subjektivní práva. Za předmět koupě tak je potřeba povaţovat vše, co slouţí potřebě lidí a je rozdílné od osoby78, tudíţ i doménové jméno. Úprava kupní smlouvy je rozdělena na obecná ustanovení pouţitelná na všechny typy kupních smluv a jednotlivé pododdíly rozdělené podle předmětu koupě či místa prodeje. Na převod doménového jména se uţijí ustanovení o koupi věci movitých79. Samozřejmě ne všechna ustanovení v § 2079 a násl. jsou pouţitelná na nehmotné věci, například dodání většího mnoţství, balení, přeprava či úprava odpovědnosti za vady, která je pouţitelná jen na vady faktické. Smlouva

musí

jednoznačně

určit

smluvní

strany,

tedy

drţitele

(prodávajícího/postupitele), tak jak je zapsán v databázi WHOIS a budoucího drţitele (kupujícího/postupníka). U právnických osob a fyzických osob podnikatelů je potřeba uvést IČ a adresu sídla (popř. místo podnikání). U právnických osob je také důleţité uvést osobu, která je oprávněna za daný subjekt jednat a podepsat smlouvu. Doporučuji údaje vţdy zkontrolovat v rejstříku dostupném na www.justice.cz či z administrativního registru ekonomických subjektů80. U fyzických osob je naopak důleţité datum narození (popř. rodné číslo) a adresa trvalého pobytu. Postupovanou pohledávku, jakoţto předmět koupě, je potřeba ve smlouvě řádně identifikovat tak, aby nebyla zaměnitelná. Vzhledem k zásadě jedinečnosti postačí uvést celý název doménového jména i s označením vrcholové domény. Ţádoucí je také uvést registrátora a datum expirace registrace. Odevzdání a převzetí je pojmovým znakem koupě a nelze koupi bez nich realizovat, je to způsob jejího splnění. Odevzdání a převzetí u nehmotných předmětů 78

§ 489 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů § 489 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 80 Dostupné na: http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares.html.cz 79

32

nepřichází v pravém slova smyslu v úvahu.81 Přeneseně můţeme odevzdáním a převzetím chápat okamţik, kdy se kupujícímu umoţňuje faktická moţnost doménové jméno uţívat. Dle mého názoru je to potřeba chápat v souvislosti s ustanoveními o postoupení pohledávky a za odevzdání povaţovat moment, kdy prodávající (postupitel) vydá kupujícímu (postupníkovi) potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.82 Dle obecných ustanovení občanského zákoníku dochází k převodu vlastnického práva okamţikem účinnosti smlouvy (stejně jako k postoupení pohledávky).83 Jedná se však o dispozitivní ustanovení a okamţik převodu vlastnického práva lze smluvně posunout aţ do přepisu drţitele v centrálním registru, tedy stejně jak je to ze zákona u věci zapsaných do veřejného seznamu. V takovém případě se bude jednat o výhradu vlastnického práva, popřípadě můţe být účinnost celé smlouvy posunuta suspenzivní podmínkou. Prodávající je povinen umoţnit kupujícímu nabytí vlastnického práva84, čímţ se u převodu doménových jmen, kde účinnost převodu je odloţena ke dni zápisu v centrálním registru, rozumí podání písemné ţádosti registrátorovi. Kupní cena je podstatnou náleţitostí kupní smlouvy, která musí být sjednána v penězích. Výše ceny je do jisté míry přenechána na vůli stran, je ovšem potřeba vycházet z obecných ustanovení občanského zákoníku. Stanovená cena tak nesmí být proti dobrým mravům a prodávající ani kupující nesmí zneuţít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený majetkový prospěch85. Cena by rovněţ neměla být klamavá, proto je dobré sjednat si výslovně, které náklady nejsou zahrnuty v ceně a je-li DPH součástí této ceny.86 Není-li ve smlouvě uvedeno, ţe se jedná o kupní cenu bez DPH, není prodávající oprávněn dodatečně navyšovat konečnou kupní cenu o daň z přidané hodnoty.87 Co se týče způsobu úhrady ceny, doporučuje se sloţit kupní cenu prostřednictvím úschovy a umoţnit její 81

TICHÝ, Luboš a Jan BALARIN. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xxiii, s. 29 82 § 1880 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 83 § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 84 § 2087 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 85 § 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. 86 TICHÝ, Luboš a Jan BALARIN. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xxiii, 503 s. ISBN 9788074005213, s. 38 87 Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2009, sp.zn. 23 Cdo 3573/2007.

33

vybrání prodávajícím aţ po zapsání kupujícího do centrálního registru. Úschova slouţí jako zajišťovací prostředek pro kupujícího, ţe bude převod uskutečněn a pro prodávajícího, ţe kupní cena bude skutečně zaplacena.88 Úschovu lze realizovat prostřednictvím advokáta, notáře, banky či jiné jakékoliv třetí osoby.89 Oběma stranám úschova ušetří čas i peníze s následným vymáháním bezdůvodného obohacení či kupní ceny. Koupě je synallagmatický právní vztah, pro nějţ je charakteristická vzájemná podmíněnost plnění. Vzhledem k výše uvedenému o způsobu placení logicky vyplývá, ţe z hlediska časové posloupnosti plnění první bude následovat sloţení kupní ceny do úschovy kupujícím. Poté musí prodávající v určité době učinit úkony k převodu doménového jména v součinnosti s kupujícím. Bude-li kupující v prodlení s poskytnutím součinnosti, doba pro splnění převodu doménového jména prodávajícím se prodluţuje. Tyto skutečnosti je nutné upravit smluvně, neboť občanský zákoník se omezuje na pouhé konstatování, ţe prodávající a kupující jsou zavázáni splnit své povinnosti současně.90 Prodávající má povinnost upozornit kupujícího na právní vady. Předmět smlouvy má právní vadu, pokud k němu třetí osoba uplatňuje právo. Tímto právem třetí osoby můţe být i duševní vlastnictví. Na rozdíl od předchozí právní úpravy, je dle současného občanského zákoníku kupující odpovědný za provedení šetření ohledně zásahu do práv třetích osob.91 Pokud kupující o právní vadě musel vědět nebo alespoň mohl, nejedná se o právní vady. Z toho vyplývá, ţe lze-li práva třetích osob najít ve veřejném seznamu (např. ochranné známky), nejedná se o právní vadu a prodávající není odpovědný.92 K vyloučení všech pochybností, je však dobré učinit upozornění na moţné zásahy do práv třetích osob přímo součástí smlouvy. Tím kupující výslovně souhlasí se stavem doménového jména a nemůţe jiţ uplatňovat odpovědnost za vady podle § 1920 občanského zákoníku, neboť se o vadu ve smyslu 88

ZOUFALÝ, Vladimír a Jindřiška MUNKOVÁ. Velká kniha smluvních vzorů: pacta sunt servanda. 5. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, lix, s. 309-317. 89 TICHÝ, Luboš a Jan BALARIN. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xxiii, 503 s. ISBN 9788074005213, s. 41 90 § 2079 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 91 JEŢEK, Jiří. Prosazování práv z duševního vlastnictví: učební texty. 1. vyd. S.l.: HP Invent, 2003, s. 136 92 HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, xvi, s. 902.

34

zákona nejedná.93 Zároveň tím prodávající splní svou poučovací povinnost o moţných rizicích spojených s uţíváním doménového jména. Naopak lze ujednat odpovědnost za právní vady prodávajícího a zakomponovat ve smlouvě prohlášení, ţe prodávajícímu nejsou známá ţádná práva třetích osob týkající se registrace a uţívání doménového jména. V tomto případě bude záleţet na konkrétní domluvě smluvních stran a charakteru doménového jména. Ve smlouvě je také třeba pamatovat na to, ţe převodem doménového jména, nevznikají kupujícímu práva na označení. Je tedy dobré ujednat, ţe se prodávající zdrţí uţívání označení a nebude usilovat o zapsání ochranné známky či obchodní firmy ve stejném znění. Pokud prodávající převádí doménové jméno na kupujícího, protoţe jeho uţíváním zasahoval do jeho práv na označení, je dobré v zájmu právní jistoty do smlouvy zahrnout dohodu o narovnání sporných práv.94

3.2. Cese doménových jmen na základě rozhodnutí V souladu s pojetím doménového jména jako pohledávky, dochází soudním převodem doménového jména k záměně osob na věřitelské straně závazku uzavřeným se správcem domény a registrátorem, tedy k tzv. cesi. Právní teorie rozlišuje několik druhů cesí pohledávek: cese dobrovolná na základě smlouvy (viz výše), testamentární cese (viz kapitola 3.3), cese na základě zákona (cessio legis) a cese na základě rozhodnutí (cessio iudiciare).95 Předmětem této kapitoly bude právě cese doménového jména na základě rozhodnutí, neboť se jedná o institut, který se v judikatuře

českých

obecných

i

rozhodčích

soudů

vyvíjel

v souvislosti

s doménovými jmény nejrazantněji.

93

TICHÝ, Luboš a Jan BALARIN. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xxiii, s. 61. 94 ZOUFALÝ, Vladimír a Jindřiška MUNKOVÁ. Velká kniha smluvních vzorů: pacta sunt servanda. 5. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, lix, s. 309-317. 95 HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, xvi, s. 727.

35

3.2.1.

Nejvýznamnější rozhodnutí soudu

3.2.1.1.

www.ceskapojistovna.cz

Rozhodnutím Vrchního soudu v Praze96 byl poprvé uţit ve druhém stupni tzv. nucený převod doménového jména. Česká pojišťovna, a.s. se v pozici ţalobce domáhala vydání rozsudku, aby se ţalovaná, jeţ uţívala doménové jméno ve znění www.ceskapojistovna.cz, zdrţela jakékoliv manipulace s doménovým jménem. Poţadovala rovněţ, aby byla uloţena správci domény povinnost provést změnu drţitele domény z ţalované na Českou pojišťovnu. Česká pojišťovna namítala porušení práva na znění její obchodní firmy a práv k ochranné známce. Městský soud v Praze rozhodl, ţe ţalovaná tím, ţe si pro sebe registrovala předmětné doménové jméno, porušila práva České pojišťovny k obchodní firmě i ochranným známkám a uvedeným ţalobním návrhům vyhověl. Pro tuto práci je zejména důleţité, ţe soud I. stupně uloţil správci domény povinnost provést změnu drţitele doménového jména. Proti tomuto rozsudku podala ţalovaná odvolání. Vrchní soud převod doménového jména odůvodnil jako nárok na odstranění závadného stavu, který České pojišťovně přísluší podle § 12 obchodního zákoníku a podle § 15 zákona o ochranných známkách, platných a účinných v době vydání rozhodnutí. „Závadný stav přitom zde spočívá v tom, že držitelem domény "ceskapojistovna.cz" je první žalovaný a žalobce, jemuž by právo držitele mělo náležet, k ní přístup nemá a získat ani nemůže bez toho, že by se on sám stal tímto držitelem v registru domén“97. Dalším argumentem Vrchního soudu pro převod doménového jména je existence ustanovení v Pravidlech účinných ke dni vydání rozhodnutí, která stanoví, ţe správce domény můţe zrušit registraci pro drţitele na základě vykonatelného soudního rozhodnutí.: „smluvní podmínky, jimiž je první žalovaný (i druhý žalovaný98) vázán, umožňují rozhodnout tak, jak učinil k návrhu žalobce i soud prvního stupně“99. Je však třeba podotknout, ţe toto ujednání ve smluvních podmínkách správce domény, nezakládá ţalobci právní nárok na převod

96

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2004 sp. zn. 2 Cm 290/2001 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2004 sp. zn. 2 Cm 290/2001. 98 Druhým ţalovaným byl správce domény 99 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2004 sp. zn. 2 Cm 290/2001. 97

36

doménového jména bez dalšího. Správce domény pouze konstatuje, ţe jakoţto dluţník je povinen plnit dle rozhodnutí soudu jinému věřiteli, coţ by byl povinen i bez tohoto ustanovení v Pravidlech.

3.2.1.2.

3 Cmo 23/2007

Dalším významným rozhodnutím souvisejícím s převodem doménového jména je rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2007100. Obchodní společnost, jeţ se zabývá výrobou kancelářské techniky, a která vlastní mezinárodní ochranné známky se mimo jiné domáhala převedení doménového jména ve znění ochranných známek od ţalovaného, který na webových stránkách pod předmětným doménovým jménem provozoval internetový obchod s kancelářskou technikou. Ţalovaný sice na výzvu ţalobce zastavil provoz webových stránek, nicméně převod podmínil zaplacením úplaty ve výši 20.000 EUR. Předmětem sporu byl tedy převáţně poţadavek na uloţení povinnosti k převedení doménového jména na ţalobce. Odvolací soud tomuto nároku vyhověl, a to z důvodu, ţe bylo prokázáno nekalosoutěţní jednání a tím související nárok ţalobce na odstranění závadného stavu. Dle Vrchního soudu je tedy rozhodující, ţe ţalobci svědčí nárok na odstranění závadného stavu, který vznikl a trvá v době rozhodnutí soudu a převod doménového jména závadný stav opravdu odstraní. „Pokud je tedy v řízení prokázán závadný stav, založený registrací a případným užíváním doménového jména, je třeba posoudit, zda uplatněný požadavek (převod doménového jména na žalobce) je právě tím prostředkem, jímž bude závadný stav odstraněn.“101 Poţadavek nesmí překračovat rámec práva na odstranění závadného stavu, to lze dle Vrchního soudu posuzovat dle míry porušení práva ţalobce, povaze zásahu a přiměřenosti k nim. Vrchní soud se bohuţel v rozhodnutí uchýlil pouze ke konstatování, ţe nápravou závadného stavu můţe být v daném případě pouze převod sporného doménového jména, aniţ by předloţil argumentaci proč.

100 101

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2007 sp.zn. 3 Cmo 23/2007. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2007 sp.zn. 3 Cmo 23/2007.

37

3.2.1.3.

www.globtour.cz

Milníkem judikatury v českém právu doménových jmen se stal rozsudek Nejvyššího soudu102, který popřel dosavadní praxi Vrchního soudu v Praze. Společnost GLOBTOUR GROUP, a. s. se jako ţalobkyně domáhala mimo jiné, aby byla společnosti Globtour spol. s r. o. uloţena povinnost převést doménové jméno na ţalobkyni. Ţalobkyně namítala porušení jejich práv k ochranné známce o znění „globtour“, které měla zapsané pro provozování cestovní kanceláře a dále namítala naplnění některých skutkových podstat nekalosoutěţního jednání. Městský soud v Praze, odvolací soud i Nejvyšší soud se shodli na závěru, ţe ţalovaná tím, ţe pro sebe registrovala předmětné doménové jméno a provozovala pod ním webovou stránkou, jeţ odkazovala na webové stránky ţalobkyně, kde rovněţ nabízela prodej zájezdů, porušila práva ţalobkyně k ochranným známkám ve smyslu § 8 zákona o ochranných známkách a zároveň se dopustila nekalosoutěţního jednání vyvoláním nebezpečí záměny, parazitováním na pověsti a klamavým označením zboţí. Zatímco soud prvního stupně a odvolací soud převod doménového jména nařídili s obvyklým odkazem na odstraňovací nárok, Nejvyšší soud zaujal opačný názor a konstatoval, ţe nárok na převod domény nemá oporu v hmotném právu. Dle Nejvyššího soudu má nárok na odstranění závadného stavu výhradně restituční povahu. K uvedení v předešlý stav postačí uloţení povinnosti ţalované odhlásit u registrátora doménu. Svou argumentaci zakládá Nejvyšší soud převáţně na povaze doménového jména a tím, ţe „vztah mezi osobou, která by chtěla mít doménu zaregistrovanou pro sebe a mezi držitelem této domény, jenž si nekalosoutěžně právě tuto doménu zaregistroval a užívá ji, čímž zasahuje do práv jiné osoby, je vztahem relativním, a podle toho by s ním měl soud zacházet. Uplatněný odstraňovací nárok nemůže vést k uložení povinnosti převést doménu, neboť doména žádné absolutní (výlučné) právo svému nositeli nezakládá“ Proti rozsudku ţalovaná podala také ústavní stíţnost, která byla odmítnuta jako neopodstatněná. V tomto usnesení103 Ústavní soud mimo jiné konstatoval, ţe pojem majetek chráněný čl. 11 Listiny se neomezuje pouze na vlastnictví hmotného majetku, ale vztahuje se i na práva na plnění, tudíţ i na doménová jména. 102 103

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. dubna 2012, sp.zn. 23 Cdo 3407/2010. Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6. března 2014 sp. zn. III. ÚS 2912/12.

38

3.2.2.

Právo třetí osoby nezúčastněné na řízení

Vyhlášení rozsudku Vrchního soudu ve věci domény ceskapojistovna.cz probudil v odborné veřejnosti zájem a někdy ne příliš pozitivní ohlas. Kritika převodu doménového jména rozhodnutím soudu směřovala zejména k tomu, ţe soud při rozhodování nezkoumá, jestli neexistuje silnější právo třetí osoby ke znění doménového jména, která není účastníkem řízení. Jejich obavy směřovali ke skutečnosti, ţe třetí osoby stěţí dosáhnou úspěchu, kdyţ doménové jméno bylo přiznáno někomu pravomocným rozsudkem.104 Na začátku práce jsem uvedla, ţe na doménové jméno nemá nikdo právní nárok, tedy teoreticky ani Česká pojišťovna, ani GLOBTOUR GROUP, a.s. a můţe tedy existovat další osoba, jejíţ práva mohou být ţalobcovým uţíváním získané domény porušována. Osobně se však domnívám, ţe jsou tyto obavy neopodstatněné. V prvé řadě je třeba připomenout, ţe ve smyslu § 159a odst. 3 je pravomocné rozhodnutí závazné pouze pro účastníky řízení a překáţka věci rozhodnuté platí pouze inter partes, nestanoví-li zákon jinak.105 Neopodstatněná je dle mého názoru také námitka, ţe dle §159a odst. 4 je rozsudek závazný i pro všechny orgány a tím pádem i pro soud, jenţ bude rozhodovat o ţalobě třetí osoby proti původnímu ţalobci. Dle znění zákona je rozsudek však závazný v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení. Jedná se o závaznost prejudiciální a soud je povinen se rozhodnutím řídit v jiném řízení pouze pokud je nové řízení vedeno mezi stejnými účastníky jako v původním řízení. „Prejudiciální účinky nejsou absolutní, ale jsou odvislé od rozsahu závaznosti rozsudku pro účastníky a třetí osoby.“106 Co se týká faktické vázanosti soudu předchozím rozsudkem, znovu připomínám, ţe na doménové jméno v určitém znění nemá nikdo právní nárok a pravomocný rozsudek tento nárok v ţádném případě nekonstituuje. Rozhodující soud stojí před rozhodnutím sporu, jenţ je zaloţen na zcela jiném skutkovém stavu a odlišných dotčených právech ţalobce. Jako příklad mohu uvést situaci, kdy je 104

Srov. AUJEZDSKÝ, Josef. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně?. ITpravo.cz [online]. Publikováno 26. 1. 2005 [cit. 16. 2. 2015]. 105 SVOBODA, Karel a kolektiv. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxiii, s. 559 106 DAVID, Ludvík a kolektiv. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, xxxvi, s. 724

39

doménové převedeno na ţalobce s konstatováním porušení práv k obchodní firmě. V následném řízení se však svého práva bude doţadovat oprávněný podnikatel, jenţ bude tvrdit porušení práv k jeho obchodní firmě v podobném znění zapsané do obchodního rejstříku dříve. Ve stejném duchu se vyjadřuje ve výše zmíněném rozhodnutí Vrchní soud v Praze: „To samozřejmě nevylučuje, aby v případném sporu žalobci v jednom řízení úspěšnému bylo v pozici žalovaného uloženo v druhém řízení doménové jméno převést osobě třetí, nyní v postavení žalobce, která prokáže právo silnější.“107

3.2.3.

Nárok na odstranění závadného stavu

V soudním řízení se osoby postiţené protiprávním jednáním pramenícím v nekalé soutěţi, v zásahu do průmyslového vlastnictví či do práv k obchodní firmě mohou zásadně domáhat zdrţení se závadného stavu, odstranění závadného stavu, přiměřeného zadostiučinění, náhrady škody či vydání bezdůvodného obohacení.108 Soudy nárok na převod doménového jména podřazují pod nárok odstraňovací, jenţ je řazen mezi nároky nemajetkové povahy. Odstraňovací nárok má však ve všech dotčených předpisech stejný charakter a následující výklad se bude týkat přiměřeně všech. Vrchní soud se však na situaci díval spíše pragmaticky neţ právnicky, neboť zrušení registrace domény není pro ţalobce mnohdy velmi uspokojivým řešením. Běţnou sluţbou, kterou nabízejí registrátoři je tzv. „hlídací pes“, který zaregistruje doménové jméno velmi rychle po jejím uvolnění. Bylo tedy více neţ pravděpodobné, ţe doménové jméno bude zaregistrováno třetím subjektem a závadný stav bude pravděpodobně nadále pokračovat. Odstranění závadného stavu má však restituční povahu a má směřovat k obnovení stavu, který zde byl ještě před neoprávněným zásahem do práv ţalobce.109 Smyslem a účelem odstranění závadného stavu je primárně odstranění jeho příčiny. Odstranění závadného stavu tak nesměřuje do budoucna, nýbrţ k odstranění jiţ existujícího závadného stavu a nemá preventivní 107

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2007 sp.zn. 3 Cmo 23/2007 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xvi, s. 252 109 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xvi, s. 258 108

40

charakter. Slovy práva doménových jmen, odstraněním příčiny a existujícího závadného stavu je toliko zrušení registrace doménového jména a povinnost k převodu práv k doméně jde nad rámec odstraňovacího nároku. Uloţením povinnosti ţalovanému k odstranění závadného zásadně nelze chránit ţalobce před budoucím protiprávním jednáním ţalovaného a uţ vůbec ne před jednáním ze strany třetích osob, které by provedli případnou registraci uvolněné domény. V tomto ohledu je ovšem potřeba si uvědomit, ţe případné budoucí protiprávní jednání by bylo pácháno ze strany subjektu na řízení nezúčastněném. Vzhledem k tomu, ţe v řízení o odstranění závadného stavu však soud posuzuje protiprávní jednání mezi účastníky řízení, neměl by k této skutečnosti dle mého mínění soud přihlíţet. Soud by měl při přiznání odstraňovacího nároku také postupovat přiměřeně a stanovení konkrétního řešení lze uţít pouze v případě, pokud k dosaţení tohoto cíle neexistují mírnější prostředky.110 Je nutno myslet také na to, ţe právo k doménovému jménu tvoří součást majetku ţalovaného a případný zásah je rovněţ zásahem do čl. 11 Listiny, jehoţ imanentní součástí je nejen právo na nezmenšování majetku (k tomu dochází i při zrušení registrace), nýbrţ také právo na rozhodnutí, jak s majetkem bude naloţeno. Německý BGH v této věci dokonce došel k závěru, ţe způsob, jakým dojde k odstranění protiprávního stavu, musí být zásadně přenechán na rušiteli.111 Dalším zásadním problémem je skutečnost, ţe rozhodnutí na základě ţaloby o odstranění stavu by mělo být zásadně deklaratorní povahy, tedy mělo by rozhodnout o povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva. Cese na základě soudního rozhodnutí je však moţná pouze prostřednictvím rozhodnutí konstitutivního, neboť zakládá hmotněprávní vztah mezi ţalobcem a správcem domény, který zde do té doby neexistoval. Dle názoru Nejvyššího soudu, konstitutivní rozhodnutí zasahuje do hmotněprávní sféry účastníků tak, ţe zakládá, mění nebo ruší subjektivní práva a povinnosti. K takovému zásahu je třeba výslovného ustanovení zákona, který výjimečně dovoluje soudu z podnětu žalobce zasáhnout do soukromých práv a povinností.112 Konstitutivní rozhodnutí, které není 110

HRUDA, Ondřej. Vynucování právní úpravy nekalé soutěže. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 80 111 Rozsudek BGH ze dne 21. 9. 1960, sp. zn. V ZR 89/59 (OLG Düsseldorf), NJW, 1960, s. 2335; Interessenabwägung zwischen privaten und öffentlischen Belangen 112 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. března 2013 sp. zn. 22 Cdo 992/2011.

41

vydáno na základě zákonného zmocnění, shledává Nejvyšší soud v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny. Stejně tedy jako je nepředstavitelná situace, kdy soud uloţí ţalovanému povinnost k převodu vlastnictví padělaného oblečení na ţalobce z důvodu porušování práv k ochranné známce, je právně nepřípustný převod práv k doméně. Dnes však jiţ nemoţnost převodu doménového jména soudním rozhodnutím nečiní ţádné potíţe, neboť poté co byla Nejvyšším soudem, dle mého názoru správně, konstatována nemoţnost uţití odstraňovacího nároku, stanoví správce domény ţalobci jednoměsíční ochrannou lhůtu k registraci doménového jména.113 Převod doménového jména na základě rozhodnutí nemůţe být posuzován ani jako vydání bezdůvodného obohacení, neboť právo k doméně je plnění ze smlouvy, a jiţ z povahy věci se tedy nemůţe jednat o plnění bez právního důvodu. O bezdůvodné obohacení se však dle mého názoru můţe jednat v případě, ţe drţitel prodal práva k doménovému jménu za mnohonásobně vyšší cenu neţ je registrační poplatek na základě doménové spekulace. V takovém případě se jedná o zisk získaný nedovoleným uţíváním chráněných označení.

3.2.4.

Užití analogie

Poté co Nejvyšší soud vydal rozsudek ve věci globtour.cz, začal Rozhodčí uţívat pro zdůvodnění převodu analogii práva EU, které upravuje doménová jména v doméně nejvyšší úrovně „.eu“. Konkrétně ustanovení čl. 20 nařízení114 opravňuje EURid115, pokud je to nezbytné, k převodu doménového jména rozhodnutím orgánu mimosoudního řešení116. Analogie je upravena v § 10 ObčZ tak, ţe nelze-li rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká případu co do obsahu a účelu posuzovanému případu nejbliţšího. Osobně však v této analogii spatřuji jeden zásadní problém, kterým je skutečnost, ţe rozhodnutí a řízení v TLD „.eu“ bylo zcela jiné právní povahy, neţ řízení a rozhodnutí v TLD „.cz“. Zatímco 113

Čl. 19 Pravidel účinných od 1. 1. 2014 Nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiţ se řídí registrace. 115 EURid je správcem domény nejvyšší úrovně .eu 116 Tímto orgánem je Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR v Praze 114

42

v případě TLD „.cz“ bylo rozhodováno v rozhodčím řízení a nález byl vykonatelným exekučním titulem, v případě TLD „.eu“ je rozhodováno v rámci mimosoudního řešení sporů, jehoţ rozhodnutí exekučním titulem není. Rozhodčím soudem proklamována „podobnost při sledování podobného účelu“117 v tomto případě není zcela jednoznačná.

3.2.5.

Komparace s jinými právními řády

Převod doménového jména není běţně přiznáván ani v jiných právních řádech. Tak například v Německu probíhala pře o převod doménového jména velmi podobně jako v České republice. V minulosti byly německé soudy často stavěny před rozhodnutí, jestli nároky z porušení práv k ochranným známkám mohou ospravedlnit převod domény na ţalobce. Některými byl nárok na převod doménového jména podřazován pod nárok na náhradu škody naturální restitucí podle německého občanského zákoníku. Nárok na převod doménového jména byl však zprvu odmítnut odvolacími soudy a poté definitivně Spolkovým nejvyšším soudem.118 V Rakousku je moţné v případě doménových jmen přiznat pouze zdrţení se závadného jednání, jenţ je naplněn zrušením registrace. Převod domény moţný v Rakousku není. Ani v Kanadě není převod domény moţný v soudním řízení, oprávněná osoba se jej však můţe dovolat v rámci mimosoudního řešení sporů. V Dánsku jsou primárními prostředky nápravy zabavení, trvalý zákaz registrace domény a náhrada škody.119 Naopak k zemím, které umoţňují převod domény na základě soudního rozhodnutí, patří například Francie či Finsko.120 Ve Finsku však převod výslovně umoţňoval § 12 Domain Name Act.121

117

Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ve sporu č. 00232 ze dne 14. 11. 2013. 118 WILLOUGHBY, Tony, Sally M ABEL a Torsten BETTINGER. Domain name law and practice. 1st pub. Oxford: Oxford University Press, 2005, cxlviii, s. 355-356 119 WILLOUGHBY, Tony, Sally M ABEL a Torsten BETTINGER. Domain name law and practice. 1st pub. Oxford: Oxford University Press, 2005, cxlviii, 120 WILLOUGHBY, Tony, Sally M ABEL a Torsten BETTINGER. Domain name law and practice. 1st pub. Oxford: Oxford University Press, 2005, cxlviii, s. 274 121 Zákon č. 228/2003 Verkkotunnuslaki (kumottu)

43

3.3. Testamentární cese Dědění je chápáno jako přechod majetkových práv a povinnosti zůstavitele na dědice, které je zaloţeno na principu univerzální sukcese. Na dědice tak přechází veškerá aktiva a pasiva, včetně pohledávek.122 Doménové jméno tedy stejně jako ostatní majetková práva neosobního charakteru nezanikají smrtí drţitele a stávají se předmětem dědictví. S přechodem doménového jména počítá i správce domény, kdyţ v Pravidlech stanovuje, ţe je oprávněn zrušit registraci domény, pokud drţitel zemřel bez dědiců123. Argumentum a contrario správce domény nezruší registraci v případě, ţe drţitel dědice má. Je potřeba však připomenout, ţe situace, kdy drţitel zemřel bez dědiců, nemůţe dle nové koncepce odúmrtě nastat. Dle ObčZ nově platí, ţe odúmrť je dědickoprávní nárok a v případě, ţe neexistuje dědic ze závěti ani ze zákonné dědické posloupnosti, je zákonným dědicem stát.124 I kdyţ se dědictví v českém právním řádu nabývá smrtí zůstavitele, majetek se do dispozice dědiců dostává aţ na základě rozhodnutí o dědictví, které je vydáváno na základě nesporného řízení o pozůstalosti dle zákona o zvláštních řízeních soudních. Rozhodnutí o dědictví slouţí zejména jako důkazní prostředek pro správce domény a registrátora, na jehoţ základě dojde k přepisu registrace. Potíţe nečiní, jestliţe je celá pozůstalost v rozhodnutí o dědictví přiřčena jednomu dědici, který nabude veškerý majetek. V takovém případě nemusí být doménové jméno výslovně uvedeno v soupisu majetku. Pokud však rozhodnutí o dědictví schvaluje dohodu o vypořádání dědictví či potvrzuje nabytí dědictví podle dědických podílů, musí být doménové jméno, pro účely změny registrace, v soupisu pozůstalosti výslovně uvedeno, tak aby bylo jasné, který z dědiců doménové jméno nabyl.125 Další otázkou v souvislosti s přechodem doménového jména je správa pozůstalosti v době neţ se doménové jméno dostane do dispozice dědice. Můţe se

122

SVOBODA, Jiří a Ondřej KLIČKA. Dědické právo v praxi. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xxviii,. s. 131. 123 Čl. 16 Pravidel 124 SVOBODA, Jiří a Ondřej KLIČKA. Dědické právo v praxi. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xxviii, s. 150 125 DŮRAJOVÁ PRŮCHOVÁ, Zuzana. Problematika nároku na domény spojené s pozůstalostí a následným dědickým vypořádáním. ITpravo.cz[online]. Publikováno 6. 8. 2012[cit. 23. 2. 2015].

44

totiţ stát, ţe doména v této době expiruje a bude potřeba její registraci prodlouţit.126 Tuto povinnost můţe zůstavitel výslovně formulovat ve veřejné listině, ve které zároveň povolá konkrétního správce pozůstalosti. Pokud této listiny není, je správcem pozůstalosti dědic (dědicové), jenţ vykonává prostou správu ve smyslu § 1405 ObčZ. V tomto případě je správce povinen činit vše, co je nutné k zachování cizího majetku, a to s péčí řádného hospodáře. Správce je povinen uplatnit všechna práva týkající se spravovaného majetku, tak aby majetek byl zachován.127 Z toho vyplývá, ţe správce pozůstalosti je povinen prodlouţit registraci doménových jmen, tak aby právo zůstalo zachováno. Správce pozůstalosti je také povinen oznámit dluţníkům smrt zůstavitele, v tomto případě registrátorovi a správci domény.

126

DŮRAJOVÁ PRŮCHOVÁ, Zuzana. Problematika nároku na domény spojené s pozůstalostí a následným dědickým vypořádáním. ITpravo.cz[online]. Publikováno 6. 8. 2012[cit. 23. 2. 2015]. 127 SVOBODA, Jiří a Ondřej KLIČKA. Dědické právo v praxi. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xxviii, s. 180

45

4.

DALŠÍ VYUŢITELNÉ INSTITUTY

4.1. Drţba K doménovému jménu se vztahuje také institut drţby upravený v § 987 a následující ObčZ. Dluţno podotknout, ţe drţet je moţno nikoliv doménové jméno, jakoţto zápis v DNS, nýbrţ právo, kterému odpovídá povinnost něco konat. ObčZ podřazuje pod pojem drţba práva tři podmnoţiny drţby: 1. drţbu vlastnického práva k hmotné věci, 2. drţbu vlastnického práva k nehmotné věci a 3. drţbu práva jiného.128 Vzhledem k tomu, ţe pohledávky jsou předmětem vlastnického práva129, vyvstává otázka, zda-li se jedná o drţbu vlastnického práva k nehmotným věcem či drţbu práva jiného. Striktní zařazení do jedné ze dvou kategorií však není moţné, neboť drţbu práv k doméně lze za určitých okolností podřadit pod obě podmnoţiny. Rozdíl v obou drţbách je však kvalitativní v tom, ţe drţba vlastnického práva k pohledávkám130 působí erga omnes, zatímco drţba práva jiného je vztahem inter partes mezi dluţníkem a věřitelem131 a jedná se o „skutkem osvědčenou možnost faktického výkonu jistého práva pro sebe“132. V praxi to znamená, ţe drţba vlastnického práva poskytuje ochranu vůči třetí osobě, která působí mimo vztah správce domény, registrátora a drţitele (například třetí osoba, která se nabourá do uţivatelského účtu drţitele a uţívá neoprávněně doménové jméno).

Naopak drţba práva jiného

poskytuje posesorní ochranu vůči dluţníkovi daného právního vztahu (například vůči správci domény, který neudrţuje doménové jméno v DNS).

128

SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. III, Věcná práva (§976-1474). Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 71 129 SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. III, Věcná práva (§976-1474). Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 76 130 Dle § 989 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 131 SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. III, Věcná práva (§976-1474). Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 76 132 RANDA, Antonín a Jiří SPÁČIL. Držba dle rakouského práva v pořádku systematickém: Právo vlastnické v pořádku systematickém. Praha: ASPI, 2008, xxviii, 188, xx, s. 13.

46

4.2. Zástavní právo Doménové jméno můţe být také předmětem zástavního práva, neboť zastavit lze kaţdou věc v právním smyslu133, tedy i pohledávku. Nejedná se však o novotu českého občanského práva, neboť tehdejší § 153 SOZ v taxativním výčtu moţných předmětů zástavního práva výslovně uváděl také pohledávku. ObčZ právní úpravu zjednodušuje, kdyţ za zástavu povaţuje všechny věci v právním smyslu. Tato úprava zdá se vhodnější, neboť ponechává prostor pro jiné předměty, jeţ v budoucnosti splní předpoklady na to stát se věcí.134

4.3. Nezapsaná označení Jistě z nás ovšem kaţdý cítí, ţe doménové jméno je něco více neţ jen právo na plnění, coţ plyne také z hodnot, které doménová jména mohou dosahovat a které výrazně převyšují registrační poplatek. Je to proto, ţe doménové jméno s sebou konec konců přináší určité označení podniku či sluţeb stejně jako chráněná označení. Doménové jméno se můţe stát za splnění určitých zákonem stanovených podmínek nezapsaným označením. Nezapsané označení můţeme chápat dvojím způsobem, a to ve smyslu Nařízení o průmyslových vzorech Společenství a ve smyslu známkoprávním.135 Pokud hovořím o tom, ţe doménové jméno získává povahu nezapsaného označení, myslím tím označení ve smyslu známkoprávním. Dle dikce ustanovení § 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách136 je vlastník ochranné známky povinen strpět uţívání shodného či podobného označení v obchodním styku, jestliţe práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky a uţívání tohoto označení je v souladu s právem České republiky. Jedná se tedy o právo předchozího uţivatele. Nicméně ani k nezapsanému označení zákon nepřikládá ţádná absolutní práva a jak uvádí prof. 133

Novinky v zástavním a zadrţovacím právu. Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR © 2013-2015 [cit. 26. 2. 2015]. 134 VYMAZAL, Lukáš. Zástavní právo: (§ 152 - § 172 občanského zákoníku) : podrobný komentář k jednotlivým ustanovením včetně vybrané judikatury. Praha: Linde Praha, 2012, s. 43 135 KOUKAL, Pavel. Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní [online]. Brno 2008 [cit. 12 .3. 2014]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 136 §10 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.

47

Telec ve svém článku publikovaném v časopise Právní rozhledy137, právo uţivatele nezapsaného označení působí jen vůči vlastníkovi mladší ochranné známky, nikoliv absolutně. Nezapsané označení tedy nedosahuje kvalit ochranné známky, neboť neprošlo formálním postupem zápisu a neváţe se k němu výše zmíněné právo zápovědi. Takové nezapsané označení můţe také zabránit registraci ochranné známky a to na základě námitek uţivatele nezapsaného označení užívaného v obchodním styku pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby, které je shodné s přihlašovaným označením nebo je mu podobné, pokud označení nemá místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání přihlášky138. Aby mohlo být právo či nehmotný statek předmětem soukromoprávních vztahů, musí být převoditelné (proto například právo na jméno nemůţe být předmětem, neboť s ním nelze disponovat).139 Nezapsané označení nemůţe být tedy předmětem právních vztahů, neboť není převoditelné a ovladatelné a není tak věci v právním smyslu. Následující diagramem graficky vyjadřuje pojetí doménového jména z hlediska předmětu právních vztahů.

Není předmětem právních vztahů Abstraktní doménové jméno

Předmět právních vztahů registrace

Existující doménové jméno

Nezapsané označení

137

TELEC, Ivo. Nový občanský zákoník ve společnosti sítí. Právní rozhledy. 2012, č. 23-24. § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. 139 ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxi, s. 637644 138

48

4.4. Uţití analogie v právu doménových jmen Ve svém článku publikovaném v časopisu Rekodifikace a praxe s názvem „Doménové jméno ve světle NOZ“140 jeho autor vyjadřuje názor, ţe bychom v souvislosti s doménovými jmény měli analogický pouţít úpravu pro obchodní firmy. S tímto ovšem nemohu souhlasit, neboť obchodní firma je od doménového jména v některých věcech diametrálně odlišná. Společnou pro obě označení je zapsání do rejstříku, který je přístupný veřejnosti online. I přes tuto podobnost, je ale právní povaha obou rejstříku různá. Zatímco obchodní firmy jsou zapisovány do registru, jenţ je veřejným rejstříkem dle zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, doménová jména jsou zapisována do registru, který je plně soukromoprávní, veden soukromoprávním subjektem. Rozdíl je v tom, ţe veřejný rejstřík je ovládán zásadami materiální a formální publicity, které jsou společnosti garantovány

právní

normou.

To

znamená,

ţe

skutečnosti

zapsané

ve

veřejném rejstříku mají určitou kvalifikovanou pravdivostní hodnotu konstruovanou právem a nikdo se nemůţe dovolávat jejich neznalosti. Zásady materiální a formální publicity ovšem neplatí pro soukromoprávní registr doménových jmen, který je v reţii správce domény. Dalším rozdílem mezi doménovým jménem a obchodní firmou je ten, ţe obchodní firmu můţe mít podnikatel pouze jednu, nýbrţ doménových jmen můţe mít, kolik chce. Obchodní firma má v občanském zákoníku zakotvena určitá pravidla (nesmí být zaměnitelná a nesmí být klamavá141) pro zápis do rejstříku, zatímco doménová jména ovládají pouze zásada jedinečnosti a zásada priority. Z těch to důvodů si myslím, ţe není moţné pouţít analogicky úpravu obchodních firem na úpravu doménových jmen. Co se týče podobnosti, raději bych se přiklonila k ochranným známkám. Nicméně i s ochrannými známkami lze najít několik odlišností. I ochranné známky jsou zapsány do veřejného seznamu ve smyslu ust. § 980 ObčZ, který poţívá kvalit, které dávají právům zapsaných v něm absolutní charakter.142 Další odlišností je 140

LAVRUSHIN, Konstantin. Doménové jméno ve světle NOZ. Rekodifikace a praxe. 2013, č. 5, s. 4-6. 141 § 424 zákona č. 89/2012 Sb. 142 Zdůraznění role veřejných seznamů. Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR © 2013-2014 [cit. 12.3.2014].

49

poměrně přísná zapisovací procedura příslušné ochranné známky, jeţ se snaţí zamezit omezení na trhu. U zápisu doménových jmen ovšem takové mechanismy chybí, a proto nemohou poţívat stejné ochrany jako ochranné známky. Zářným příkladem je registrace druhového doménového jména, coţ by u ochranných známek moţné nebylo, neboť bychom tím vyloučili moţnost všech ostatních podnikatelů uţívat pro označení svého zboţí druhová jména.

50

5.

VEŘEJNÁ NABÍDKA ROZHODČÍ SMLOUVY

Doménové spory jsou od roku 2004 v hojném počtu řešeny u Rozhodčího soudu, a to díky existenci rozhodčí doloţky v Pravidlech správce domény. Konstrukce rozhodčí doloţky byla do 28. února 2015143 v Pravidlech vyřešena ne příliš zákonným způsobem. Přenesení pravomoci fungovalo tak, ţe ve chvíli, kdy konkrétní osoba uzavřela registrační smlouvu s registrátorem, souhlasila zároveň s Pravidly vydaných správcem domény a s Pravidly alternativního řešení sporů mezi drţitelem a třetí osobou, která se cítí registrací doménového jména dotčena na právech vyplývajících jí z chráněných označení. Drţitel tak dle bodu 24.2. Pravidel činil veřejnou nabídku rozhodčí smlouvy: „Držitel tímto činí rozhodčí veřejnou nabídku v souladu s Pravidly alternativního řešení sporů, a to pro veškerá doménová jména Držitele, zařazená v elektronické databázi doménových jmen v ccTLD .cz“144 Třetí osoba tak byla oprávněna se rozhodnout, jestli se obrátí na Rozhodčí soud a veřejnou nabídku tím příjme či podá ţalobu k obecnému soudu. Třetí osoby se tak často obraceli právě na rozhodčí řízení, neboť se jedná o řízení rychlejší a flexibilnější neţ u obecných soudů a navíc je zde úzce specializované rozhodčí fórum. Drţitel tedy před nástupem účinnosti nového občanského zákoníku ve smyslu ustanovení § 276 a násl. zákona č. 513/1991, Sb. obchodního zákoníku projevil vůli k neurčitému okruhu osob uzavřít s nimi rozhodčí smlouvu pro případ řešení doménových sporů. Za písemné přijetí nabídky ze strany třetí osoby bylo povaţováno podrobení se pravomoci Rozhodčího soudu podáním ţaloby. Takto Rozhodčí soud tedy dovozoval svou pravomoc k rozhodování doménových sporů. Zlomovým okamţikem se však stalo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013145 týkající se domény www.suzuki.cz, jeţ označilo takto uzavřenou rozhodčí smlouvu za neplatnou. V této konstrukci rozhodčí doloţky shledal Nejvyšší soud hned několik problémů. Prvně bylo třeba posoudit, jestli se daný vztah mezi drţitelem a třetí osobou vůbec dá podrobit obchodnímu zákoníku 143

Od 1. 3. 2015 jsou účinná nová Pravidla správce domény zavádějící novou koncepci řešení sporů. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz. CZ.NIC správce domény .cz [online]. CZ.NIC, z.s.p.o., © 2014 [cit. 18.9.2014]. Účinné do 28. 2. 2015. 145 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. prosince 2013 sp. zn. 23 Cdo 3895/2011. 144

51

jako vztah obchodněprávní. Sporné to bylo v případě, kdy doménové jméno má zaregistrována nepodnikající fyzická osoba. Ovšem i přes skutečnost, ţe by se na daný právní vztah aplikoval obchodní zákoník, nelze dle Nejvyššího soudu veřejnou rozhodčí nabídku povaţovat za veřejný návrh na uzavření smlouvy, kterým by došlo k uzavření rozhodčí smlouvy mezi účastníky: „Veřejné prohlášení, které držitel doménového jména činí ve smlouvě uzavírané s registrátorem vůči neurčitému okruhu třetích osob, že bude případné vzniklé spory řešit v rozhodčím řízení, není vyjádřením adresné vůle řešit vzniklé spory v rozhodčím řízení.“146 Dalším problémem, kterou Nejvyšší soud viděl v této veřejné nabídce, byla její neodvolatelnost, coţ bylo dle § 277 obchodního zákoníku nepřípustné. Dále Nejvyšší soud namítal, ţe zahájení sporu u rozhodčího soudu sice lze extenzivním výkladem povaţovat za přijetí veřejné nabídky, nicméně dle § 278 obchodního zákoníku je potřeba potvrzení ze strany drţitele doménového jména, ke kterému také běţně nedochází. Nejvyšší soud také dodává, ţe se nemohlo jednat ani o smlouvu ve prospěch třetího ve smyslu § 50 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Třetí osoba sice nemusí být individuálně určena, nicméně je nutné, aby byla alespoň na základě uvedení objektivních skutečností určitelná (individualizována). Veřejná rozhodčí nabídka v Pravidlech správce domény představuje jednostranný neadresovaný právní úkon, ze kterého nevyplývá objektivní určitelnost třetí osoby, neboť dotčena na svých právech může být jakákoliv osoba a není proto objektivně určitelná. I kdyţ někteří povaţují rozhodnutí Nejvyššího soudu za překvapivé, dle mého názoru se tento výsledek dal přepokládat, ať to má na praxi jakýkoliv neblahý dopad. Správce domény se však s tímto rozhodnutím vypořádal změnou Pravidel a zavedením ADR (viz kapitola 5.3). Na druhou stranu rozhodnutí Nejvyššího soudu vzhledem k jeho významnosti je aţ příliš stručně odůvodněno. Dluţno podotknout, ţe to nebylo první rozhodnutí, které existenci takto uzavřené rozhodčí smlouvy zpochybnilo. Rozhodčí soud v rozhodnutí Rsp 124/06 jiţ v roce 2006 konstatoval, ţe pravomoc rozhodčího soudu není dána s odkazem na § 43a občanského zákoníku, podle kterého návrh na uzavření smlouvy musí být určen jedné nebo více objektivně 146

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. prosince 2013 sp. zn. 23 Cdo 3895/2011.

52

určitelným osobám. Jinak takový návrh nelze povaţovat za návrh k uzavření smlouvy splňující náleţitosti zákona.147 V následujícím výkladu bych takto uzavřenou rozhodčí smlouvu chtěla analyzovat z pohledu platné právní úpravy a převáţně posoudit, jestli by rozhodčí doloţka obstála z pohledu ObčZ. Poté bych se chtěla zaměřit na rozbor nových pravidel správce domény, které jsou účinné od 1. 3. 2015.

5.1. Zákon o rozhodčím řízení Úprava rozhodčí smlouvy v zákoně o rozhodčím řízení je kogentní povahy, kde jsou podmínky rozhodčí smlouvy poměrně přísně stanoveny a jejich výklad bývá ze strany obecných soudů restriktivní, neboť v opačném případě by se mohlo jednat o zásah do práva na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce. Přesto je však úprava v našem právním řádu poměrně liberální (samozřejmě s výjimkou spotřebitelských sporů). Dle § 2 odst. 3 ZRŘ se rozhodčí smlouva může týkat buď jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka), přičemţ obě strany sporu musí vyjádřit souhlas s konáním rozhodčího řízení. Rozhodčí soud by měl o platnosti rozhodčí doloţky rozhodovat z úřední povinnosti. Jednou z otázek, na kterou bychom mohli při určování platnosti rozhodčí doloţky narazit je poţadavek její písemné formy formulovaný v § 3 odst. 1 ZRŘ. Dále v předmětném odstavci je však formulováno, ţe písemná forma je zachována i pokud je uzavřena elektronickými prostředky. K naplnění písemné formy právního jednání je potřeba také podpisu jednajícího, který však dle § 561 odst. 1 ObčZ můţe být nahrazen mechanickými prostředky, tam kde je to obvyklé,148 tudíţ i prostým elektronickým podpisem obsaţeném v e-mailu prostým připojením jména a příjmení. V případě sjednávání smlouvy o registraci doménového jména lze postup sjednávání 147

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Arbitration law of Czech Republic: practice and procedure. Huntington: Juris, 2013, cxxxiii, s. 789 148 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, c, s. 234

53

prostřednictvím internetu označit za více neţ obvyklý. Sporná můţe být situace, kdy dochází k akceptaci rozhodčí doloţky zveřejněné na webových stránkách předem neurčitému a neomezenému počtu adresátů. Nicméně dle ust. § 3 odst. 2 ZRŘ je uzavření rozhodčí doloţky moţné i pokud je obsaţena ve všeobecných smluvních podmínkách. Výhrada případné neznalosti obsahu smlouvy by měla být irelevantní, neboť se v případě Pravidel správce domény jedná jednak o podmínky všeobecně známé a navíc obecně dostupné.149 Určitelnost stran rozhodčí smlouvy je zde také nesporná, neboť drţitel uvádí při registraci povinné údaje a rozhodčí smlouva nabývá účinnosti aţ v okamţiku přijetí veřejné nabídky třetí osobou podáním ţaloby, o určitelnosti třetí osoby zde také není pochyb. Z pohledu zákona o rozhodčím řízení jsou tedy podmínky uzavření rozhodčí smlouvy evidentně splněny. Z judikatury jak obecných, tak rozhodčích soudů dlouhodobě plyne závěr, ţe rozhodčí smlouvu je potřeba posuzovat dle hmotněprávních norem. I přes její nesporný procesní charakter se stále jedná o smlouvu, v níţ jde převáţně o průnik vůle více stran.150 Tak například usnesení Nejvyššího soudu151 říká: „platnost rozhodčí smlouvy je třeba posuzovat jednak z hlediska obecných požadavků na právní úkon a jednak z pohledu dalších náležitostí stanovených v RozŘ, který v § 2 a 3 institut rozhodčí smlouvy upravuje“. Tato skutečnost nás plynule převádí v posuzování platnosti rozhodčí smlouvy dle ObčZ.

5.2. Občanský zákoník Návrh na uzavření smlouvy dle §1731 a následující ObčZ nemusí být jiţ adresný a můţe směřovat předem neomezenému okruhu subjektů, tedy je zde znatelný posun oproti § 43a SOZ, kde návrh musel být určen jedné nebo více konkrétním osobám, tedy jednalo se o typický jednostranný adresovaný právní úkon. Dle některých názorů tento posun k německé formě návrhu na uzavření smlouvy znamená, ţe taková doloţka formulována v Pravidlech je jiţ platná. Osobně ale povaţuji tato konstatování za předčasná a bez hlubší analýzy ObčZ. Převáţně je 149

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, c, s. 243 150 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, c, s. 230 151 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.06.2006, sp.zn. 32 Odo 977/2005.

54

potřeba pamatovat na to, ţe i kdyţ návrh na uzavření smlouvy je upraven v § 1731 a následující ObčZ, aplikuje se na takto formulovanou rozhodčí doloţku úprava veřejné nabídky obsaţená v §1780 a následující, jakoţto lex specialis k § 1731. Jak plyne z důvodové zprávy, úprava veřejné nabídky je převzata z obchodního zákoníku pouze s drobnými změnami, které však na dané téma nemají ţádný zásadní vliv. V ObčZ tedy zůstává Nejvyšším soudem vytýkané ustanovení o odvolatelnosti veřejné nabídky, která by tak měla být zásadně odvolatelná a také zůstává povinné potvrzení přijetí návrhu osobou, jeţ veřejnou nabídku učinila152. Otázkou je, jestli se dá aplikovatelnost ustanovení § 1780 a následující ObčZ v Pravidlech vyloučit, tedy jestli se jedná o ustanovení dispozitivní či kogentní. V obchodním zákoníku se jednalo o jedny z kogentních ustanovení. V následujícím výkladu se pokusím o analýzu kogentnosti či dispozitivnosti příslušných ustanovení. „Východiskem pro zjištění povahy normy je její teleologický výklad.“153 Příslušná norma musí tedy sledovat takový účel a smysl, který převýší princip autonomie vůle, který je vůdčím principem soukromého práva. Dle názoru Filipa Melzera se v ţádném případě nedá usuzovat z dikce ustanovení, ba naopak i imperativně znějící norma můţe být dispozitivní a naopak. Normy soukromého práva jsou zásadně dispozitivní, coţ potvrzuje generální klauzule občanského zákoníku formulovaná v § 1 odst. 2. Dle tohoto ustanovení jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu

osobnosti,

přičemţ

tento

výčet

není

výčtem

taxativním,

nýbrţ

demonstrativním. Účely normy, které ji zpravidla činí kogentní, je například obecný zájem, bezpečnost právního styku, ochrana slabší strany, ochrana nezkušených osob, ochrana třetích osob.154 Co je tedy smyslem a účelem právních norem v ustanoveních o veřejné nabídce? Dle komentáře k obchodnímu zákoníku se jedná o normy navazující na obecnou úpravu uzavírání smluv, jeţ mají rozšiřující charakter a mají

152

§ 1789 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. SALAČ, Jaroslav. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu: obsahové meze platnosti právních úkonů (smluv) z hlediska rozporu se zákonem, dobrými mravy a veřejným pořádkem. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2004, xix, s.208 154 MELZER, Filip. Dispozitivní a kogentní v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2013, č. 7, s. 253-260. 153

55

umoţnit jednostranné neadresné právní jednání.155 Z tohoto hlediska není ţádný důvod povaţovat tyto normy za kogentní a pravděpodobně lze jejich aplikovatelnost smluvně vyloučit. Ovšem i přes skutečnost, ţe norma není kogentní, je dále třeba posuzovat způsob, jakým byla smlouva sjednána a způsob jakým byly dispozitivní normy vyloučeny. Domnívám se, ţe veřejná nabídka rozhodčí smlouvy je ujednáním, kterým je totiţ negována zásadně autonomie vůle navrhovatele a způsob jakým je jejich aplikace vyloučena, je proti dobrým mravům. Je-li uveřejněna veřejná nabídka navrhovatele bez akceptační lhůty, kde není ani přiměřená doba jejího zániku, nýbrţ její trvání je odvislé na době neurčité (době registrace domény), jdeme zde proti jednomu z hlavních principů nového občanského zákoníku. Navíc musíme vzít v potaz skutečnost, ţe registrační smlouva, ve které je doloţka obsaţena, je adhezního typu a vede k vyloučení pravomoci obecných soudů. Je třeba zvaţovat i ústavní práva, která jsou takovým ujednáním dotčena. Shrneme-li si výše uvedené, drţitel doménového jména se vzdává svého práva na zákonného soudce prostřednictvím obchodních podmínek, které jsou součástí formulářové smlouvy, a to neodvolatelně, na dobu neurčitou a vůči neurčitému počtu osob. Navíc drţitel doménového jména můţe vystupovat v pozici spotřebitele a slabší strany. Domnívám se, ţe je zde důvodné riziko, ţe případný soudce shledá takové ujednání proti dobrým mravům či veřejnému pořádku. V takovém případě se bude jednat o ujednání absolutně neplatné v souladu s § 588 občanského zákoníku. Jediným argumentem pro platnost takové doloţky je princip nového občanského zákoníku, ţe je třeba hledat důvody spíše pro platnost, neţ pro neplatnost právního jednání. Samozřejmě nelze kategoricky tvrdit, ţe by takové ujednání v českém právním řádu neprošlo. Nicméně pro správce domény je dle mého názoru neţádoucí toto riziko podstoupit, neboť ten potřebuje fungující systém řešení sporů, jenţ neneguje právní jistotu dotčených třetích osob. Zdánlivý systém řešení sporů by mohl zakládat odpovědnost správce domény za zásah do práv třetích osob drţiteli doménových jmen.

155

PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k § 276-280 zák. č. 513/1991 Sb. 2007. [cit. 18. 10. 2014] In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

56

5.3. Nový systém řešení sporů Správně se správce domény nespokojil s právní nejistotou čnící z veřejné rozhodčí nabídky a na VI. Konferenci věnovanou právu informačních a komunikačních technologií a právní informatice představil Petr Hostaš, advokát a člen předsednictva Rozhodčího soudu návrh nových pravidel alternativního řešení sporu s novým systémem řešení sporů o domény .cz. Tento „staronový“ systém bude ve velké míře inspirovaný alternativním řešením sporů (dále jen „ADR“) o generické domény a o domény .eu. Ani v mezinárodním měřítku není ADR v oblasti doménových sporů ţádnou novinkou, například v Belgii drţitel registrací automaticky akceptuje ADR uznáním registračních pravidel, přičemţ řízení je inspirováno UDRP, stejný systém funguje také v Číně a to od roku 2002 a od roku 2004 ve Francii156. Takový systém řešení sporů je poţehnaný i výše zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu157: „závěry dovolacího soudu v projednávané věci nemají přitom dopad na způsoby řešení sporů v případě jiných domén. Systémy nestátního řešení doménových sporů u generických domén, které jsou celosvětově zavedeny a známy jako Uniform Domain-Name Dispute-Resolution, jsou založeny na zcela jiném principu, než je zavedeno podle Pravidel a postupů při registraci doménových jmen u domény „cz“.“ Spor o doménové jméno bude nadále probíhat na online platformě prostřednictvím Rozhodčího soudu, nicméně s tím rozdílem, ţe se uţ nebude jednat o rozhodčí řízení. Je proto zaměněna celá terminologie, kdy například slovo rozhodce je nahrazeno označením „expert“, neuţívá se název rozhodčí řízení ani pojem nález. Rozhodnutí prostřednictvím ADR jiţ nebude dále exekučním titulem. V ADR se jiţ nedá uplatnit nárok z nekalé soutěţe, ADR nově chrání pouze práva na označení. Rozdíl je také v tom, co můţe „ţalobce“ u rozhodčího soudu poţadovat. U rozhodčího řízení mohl uplatnit, jak zrušení registrace, převod doménového jména, tak náhradu škody, přiměřené zadostiučinění a náhradu nákladů řízení. U ADR je moţné poţadovat pouze zrušení registrace a převod doménového jména. Plyne to 156

WILLOUGHBY, Tony, Sally M ABEL a Torsten BETTINGER. Domain name law and practice. 1st pub. Oxford: Oxford University Press, 2005, cxlviii, s. 287-290. 157 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. prosince 2013 sp. zn. 23 Cdo 3895/2011.

57

logicky z neexekuovatelnosti takového rozhodnutí, kdy jakékoliv vyslovení peněţitého plnění ve prospěch druhé strany by bylo pouhým nevymahatelným konstatováním. Za to zrušení registrace či převod můţe správce domény vykonat sám, neboť Pravidla vyhlásil a zároveň deklaruje, ţe je bude dodrţovat. Deklaruje tak, ţe kaţdé rozhodnutí „experta“ v rámci ADR sám vykoná. Není ovšem vyloučeno poté u obecného soudu uplatnit ţalobou nárok na náhradu škody za proběhlé ADR, jehoţ poplatek jde na vrub navrhovatele. ADR ani nezakládá překáţku věci rozsouzené a účastníci se mohou obrátit na soud s jakýmkoliv návrhem ohledně stejného předmětu řízení. K daným pravidlům má vyjít ještě procesní předpis s názvem Řád pro řešení sporů o domény .cz obsahující popis procesního postupu, dá se ovšem očekávat, ţe postup bude velmi podobný tomu dosavadnímu. Pravidla obsahují i ustanovení, dle kterých „expert“ vyhodnotí, jestli je návrh navrhovatele oprávněný a má šanci na úspěch. V prvé řadě je potřeba, aby doménového jméno drţitele bylo shodné nebo alespoň zaměnitelné s chráněným označením, které náleţí navrhovateli. Zde je potřeba upozornit na malou chybu Správce domény, který poţaduje, aby označení Navrhovateli „náleţelo“. Taková dikce totiţ znamená, ţe návrh nemůţe podat například ten, kdo uţívá označení na základě licence. Tato podmínka tedy musí být splněna vţdy a za kaţdých okolností, poté přistupuje jedna z alternativních podmínek a to buď: Doménové jméno bylo registrováno, aniţ by měl drţitel k němu právo Doménové jméno bylo registrováno nebo je uţíváno nikoliv v dobré víře. Dále čl. 3.3. Pravidel stanovuje, kdy můţe mít „expert“ za prokázané, ţe drţitel skutečně má právo a návrh by tak byl zamítnut jako neoprávněný. Jedná se o případy, kdy drţiteli náleţí chráněné označení shodné s napadeným doménovým jménem, drţitel uţíval doménové jméno k poctivým účelům v souvislosti s nabídkou zboţí nebo sluţeb, drţitel je pod doménovým jménem obecně znám a uţívá doménové jméno poctivě. Celkově vzato se jedná o případy, kdy si drţitel registroval napadené

doménové

jméno

v dobré

víře.

Pravidla

také

demonstrativně

vyjmenovávají, kdy se nejedná o dobrou víru drţitele. Zde jsou vyjmenovány

58

nejčastější formy cybersquattingu158. Můţe se jednat například o situaci, kdy drţitel domény na ni neumístil ţádný legitimní obsah159 či se pokusil prodat doménové jméno na internetovém aukčním portálu160. Samotná registrace doménového jména, které je shodné s chráněným označením třetí osoby tedy ještě neznamená skutečnost, ţe návrh k převodu či zrušení doménového jména je odůvodněný. Právo přednosti drţitele ochranné známky, který si ji zaregistroval jako první, nemusí automaticky znamenat zásah do práv navrhovatele. Otázkou kterou Pravidla nijak neřeší je, kdo bude mít důkazní břemeno. Bude to navrhovatel, kdo bude prokazovat „nikoliv dobrou víru“ či nebo drţitel, který bude prokazovat, ţe k registraci doménového jména měl právo? Je nepochybné, ţe navrhovatel bude povinen dokázat, ţe doménové jméno je shodné nebo zaměnitelné s jeho chráněným označením, nicméně co se týká druhé podmínky, zde tato procesní otázka není zcela spolehlivě vyřešena. Někteří by mohli namítat, ţe se zde uplatní důkazní povinnost ve smyslu § 120 odst. 1 občanského soudního řádu. Na rozhodčí řízení se uţily přiměřeně pravidla občanského procesu161, nicméně je tomu tak i u ADR? Dle mého přesvědčení by bylo rozumné z opatrnosti přiměřenou aplikaci pravidel civilního procesu do obsahu Pravidel zahrnout. Je třeba podotknout, ţe Pravidla jsou z velké části inspirována nařízením o .eu doméně a ADR je zcela jistě krok kupředu. Vzhledem k tomu, ţe subjektem zajišťující alternativní řešení sporů u „.eu domény“ v České republice je také rozhodčí soud, jsou jeho rozhodci s tímto systémem jiţ velmi dobře seznámeni. Od vydání rozhodnutí aţ do účinnosti nových Pravidel však vzniklo právní vakuum, kdy jsou vydávány rozhodčí nálezy, které nemají pevný právní základ. Mají nová Pravidla rektroaktivní účinky a budou doposud zaregistrována doménová jména podléhat těmto novým Pravidlům? Vzhledem k tomu, ţe Pravidla nejsou v podstatě nic jiného, neţ obchodní podmínky, podléhají právní úpravě ustanovení § 1751 aţ 1753 občanského zákoníku. Zde se zjednodušeně říká, ţe strana můţe obchodní podmínky změnit v přiměřeném rozsahu. Obávám se, ţe změna systému řešení sporů 158

Tato část Pravidel je téměř identická s čl. 21 Nařízení komise č. 874/2004. Rozhodnutí Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR č. 06725 ze dne 5.9.2014. 160 Rozhodnutí Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR č. 06573 ze dne 6.12.2014. 161 §30 č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů 159

59

nelze označit ani zdaleka za přiměřenou. Co tedy doposud zaregistrovaná doménová jména? Třetí osoby se nadále obracejí k Rozhodčímu soudu a podávají ţaloby k zahájení rozhodčího řízení, nicméně v některých nálezech buď zcela chybí odůvodnění pravomoci162 , nebo je standardně odkazováno na veřejnou rozhodčí doloţku163. Takto vydaný rozhodčí nález je jednoduše napadnutelný s tvrzením, ţe rozhodčí soud neměl pravomoc rozhodčí nález vydat a třetím osobám dotčeným na svých právech nezbývá neţ se spolehnout na pravidlo „kde není ţalobce, není soudce“. Tento problém však zcela odpadne uplynutím všech expiračních dob dosavadních registrací doménových jmen, neboť prodlouţení registrace se děje jiţ na základě nové smlouvy.

162 163

Např. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR č. 00292 ze dne 19.6.2014. Např. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR č. 00284 ze dne 31.3.2014.

60

6. ZÁVĚR Hlavním zadáním této práce bylo kvalifikovat právo drţitele k předmětnému doménovému jménu a určit právní status doménového jména v českém právním řádu. Dále měla práce zhodnotit vyuţitelnost dalších institutů občanského práva, zejména pouţitelných pro smluvní převod doménového jména. Předmětem této práce byla také analýza judikatury převodů doménových jmen na základě soudního rozhodnutí a její kritické zhodnocení. S blíţící se rekodifikací se rozvířila diskuze o zásadní změně právní povahy doménových jmen. Doménové jméno se stává právně relevantním, jakoţto předmět občanskoprávních vztahů, okamţikem uzavření smlouvy o registraci s registrátorem, na základě které vzniká drţiteli pohledávka. Na základě této smlouvy vzniká také právní vztah se správcem domény, neboť mezi drţitelem a správcem domény vznikají prokazatelná práva a povinnosti. Za jeden z důleţitých důkazů existence vztahu mezi správcem domény a drţitelem povaţuji skutečnost, ţe registrace nezaniká ani okamţikem zániku registrátora, tedy subjektu, se kterým drţitel původně uzavřel smlouvu. Co se týká právního statusu doménového jména, je třeba rozlišovat mezi relativním právem s absolutními účinky a samotným absolutním právem. Doménové jméno se nestává novým druhem duševního vlastnictví a nejedná se o absolutní právo, neboť v českém právním řádu platí numerus clausus absolutních práv. Samotná právní povaha doménových jmen se tedy nemění, mění se pouze právní účinky, jeţ k sobě váţou s účinností ObčZ všechny relativní práva v rámci absolutizace relativních práv. S pojetím doménového jména jako pohledávky úzce souvisí vyuţití i ostatních institutů soukromého práva. Převody a přechody doménových jmen jsou tak vlastně cesí a je potřeba na tuto skutečnost při převodech a přechodech pamatovat. Ačkoliv se to můţe zdát samozřejmé, povaha pohledávky byla při smluvním převodu domény dokonce i v odborné literatuře opomíjena164. Na smluvní převod jsem se zaměřila 164

Srov. ZOUFALÝ, Vladimír a Jindřiška MUNKOVÁ. Velká kniha smluvních vzorů: pacta sunt servanda. 5. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, lix, , s. 309-317

61

v této práci také z důvodu, ţe se jedná o velmi časté právní jednání, a proto povaţuji tuto kapitolu za nejvíce vyuţitelnou do praxe. Při převodu doménového jména je nutné pamatovat nejen na ustanovení o postoupení pohledávky, ale také na ustanovení smluvního typu, jenţ naplňuje kauzu postoupení. Práva k doménovému jménu jde také drţet, lze je zastavit či zdědit. Ač se tedy ObčZ o doménových jménech ve svých ustanoveních výslovně nezmiňuje, jejich úprava je i přesto poměrně komplexní. ObčZ se správně zdrţel ingerence do práva doménových jmen, neboť toto právo funguje ve stávající podobě relativně dobře. Právo doménových jmen se totiţ dokáţe kaţdé nové situaci samo přizpůsobit, a to hlavně díky činnosti správce domény, který reguluje práva a povinnosti osob související s doménovými jmény prostřednictvím svých obchodních podmínek. Tak například po vynesení rozsudku ve věci „globtour.cz“ správce domény správně reagoval a nastavil ochrannou lhůtu pro zvítězivši ţalobce k registraci předmětné domény. Tímto rozhodnutím byla také zastavena nezákonná praxe soudů prvního stupně a soudů odvolacích v přiznávání nároku na převod doménového jména prostřednictvím nároku na odstranění závadného stavu. Odstraňovací nárok má výhradně restituční povahu a nesměřuje do budoucna k zabránění dalšího protiprávního chování a nelze tedy pouţít k nucenému převodu, který má toliko preventivní charakter. Dále jsem došla k závěru, ţe rozhodnutí o převodu doménového jména, jak jej vydával Vrchní soud v Praze, bylo svou povahou rozhodnutím konstitutivním, které lze však dle judikatury Nejvyššího soudu vydat pouze na základě zákona, není-li takového zákona, můţe soudní převod vlastnictví k doméně znamenat zásah do čl. 11 Listiny. Poslední kapitola této práce byla zaměřena na rozbor rozhodčí doloţky v Pravidlech správce domény učiněné prostřednictvím veřejné nabídky, kterou Nejvyšší soud prohlásil za neplatnou. Ačkoliv se právní úprava změnila, došla jsem k závěru, ţe rozhodčí doloţka učiněna prostřednictvím obchodních podmínek správce domény by neobstála ani ve světle ObčZ, neboť zásadně omezuje autonomii vůle drţitele a jeho právo na zákonného soudce. Na vyslovení neplatnosti rozhodčí doloţky Nejvyšším soudem opět zareagoval správce domény změnou alternativního

62

řešení sporů z rozhodčího řízení na ADR po vzoru Uniform domain name dispute resolution policy či řešení sporů z TLD .eu. Vlastní kapitolu v této práci by si zaslouţila i otázka tzv. cybersquattingu a právních institutů ochrany proti tomuto jednání. Toto téma však nebylo součástí zadání práce. Kolize doménových jmen s ochrannými známkami, obchodními firmami či nekalosoutěţní jednání jsou tématem dostatečně probádaným a nevyvolávajícím v praxi ţádné zásadní nesrovnalosti.

63

SEZNAM LITERATURY 1)

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Arbitration law of Czech Republic: practice

and

procedure. Huntington: Juris, 2013, cxxxiii, 2137 s. ISBN 9781937518189.

2)

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu

rozhodčích nálezů: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, c, 1672 s. ISBN 9788071793427. 3)

DAVID, Ludvík a kolektiv. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha:

Wolters Kluwer ČR, 2009, xxxvi, 1072 s. ISBN 9788073574604. 4)

DISMAN, Marek. Právní úprava domény „EU“. Praha: nakladatelství Linde,

2011, 199 s. ISBN 9788072018529. 5)

ELISHER, David a ŠEBESTA, Kamil. Cese smlouvy jako nový institut

českého soukromého práva. Právní fórum, 2007, č. 5, ISSN 1214-7966. 6)

HANDLAR, Jiří. K postoupení pohledávky a notifikaci postoupení podle

nového občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2013, č. 22, s. 782, ISSN 1210 – 6410. 7)

HRUDA, Ondřej. Vynucování právní úpravy nekalé soutěže. 1. vyd. Brno:

Masarykova univerzita, 2013, 158 s. ISBN 9788021065208. 8)

HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck,

2014, xvi, 1317 s. ISBN 9788074005350. 9)

HUNGR, Pavel a Jozef PRUSÁK. Objektivní a subjektivní právo: vybrané

problémy. Vyd. 1. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1983, 153 s. 10)

JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských

aktivit: [sborník příspěvků ke konferenci]. 1. vyd. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2007, 185 s. ISBN 9788086855240. 11)

JEŢEK, Jiří. Prosazování práv z duševního vlastnictví: učební texty. 1. vyd.

S.l.: HP Invent, 2003, 263 s. 12)

KNAPP, Viktor a LUBY, Štefan. Československé občanské právo. 2. přeprac.

a dopl. vyd. Praha: Orbis, 1974, 587 s. 13)

LAVRUSHIN, Konstantin. Doménové jméno ve světle NOZ. Rekodifikace a

praxe. 2013, č. 5, s. 4-6. ISSN 1805-6822

64

14)

MACGREGOR PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické

aspekty doménových jmen v globální perspektivě. 1. vyd. Ostrava: nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2012, 71 s. ISBN 9788074181658. 15)

MACGREGOR, Radka. Pravda o druhových doménových jménech. Právní

rozhledy. 2004, č. 14, s. 542. ISSN 1210-6410 16)

MELZER, Filip. Dispozitivní a kogentní v novém občanském zákoníku.

Právní rozhledy. 2013, č. 7, s. 253-260. ISSN 1210-6410. 17)

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku:

komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xvi, 364 s. ISBN 9788074005220. 18)

PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k § 276-280 zák. č. 513/1991 Sb. 2007.

[cit. 18. 10. 2014] In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. 19)

PELIKÁNOVÁ, Radka a Karel ČERMÁK. Právní aspekty doménových

jmen. Praha: Linde, 2000, 210 s. ISBN 8072012452. 20)

RANDA, Antonín a Jiří SPÁČIL. Držba dle rakouského práva v pořádku

systematickém: Právo vlastnické v pořádku systematickém. Praha: ASPI, 2008, xxviii, 188, xx, 340 s. ISBN 9788073573898. 21)

ROUČEK, František a Jaromír SEDLÁČEK. Komentář k československému

obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Reprint původního vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, 600 s. ISBN 808596399x. 22)

ROUČEK, František a kol. Komentář k československému obecnému

zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl druhý, (§§ 285 až 530.). Reprint původního vydání. Praha: CODEX Bohemia, 1998, 970 s. ISBN 8085963647 23)

SALAČ, Jaroslav. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu:

obsahové meze platnosti právních úkonů (smluv) z hlediska rozporu se zákonem, dobrými mravy a veřejným pořádkem. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2004, xix, 301 s. ISBN 80-7179-914-9. 24)

SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. III, Věcná práva (§976-

1474). Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 1260 ISBN 9788074004995.

65

25)

SVOBODA, Jiří a Ondřej KLIČKA. Dědické právo v praxi. Vyd. 1. V Praze:

C.H. Beck, 2014, xxviii, 377 s. ISBN 978-80-7400-266-3. 26)

SVOBODA, Karel a kolektiv. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V

Praze: C.H. Beck, 2013, xxiii,, 1398 s. ISBN 9788074005060. 27)

ŠVESTKA, Jiří a Jan DVOŘÁK. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní

aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, 459 s. ISBN 9788073574666. 28)

ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H.

Beck, 2009, xxi, 1373 s. ISBN 9788074001086. 29)

TELEC, Ivo. Nový občanský zákoník ve společnosti sítí. Právní rozhledy.

2012, č. 23-24. ISSN 1210 – 6410. 30)

TICHÝ, Luboš a Jan BALARIN. Kupní smlouva v novém občanském

zákoníku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xxiii, 503 s. ISBN 9788074005213. 31)

VYMAZAL, Lukáš. Zástavní právo: (§ 152 - § 172 občanského zákoníku) :

podrobný komentář k jednotlivým ustanovením včetně vybrané judikatury. Praha: Linde Praha, 2012, 270 s. ISBN 978-80-7201-894-9. 32)

WILLOUGHBY, Tony, Sally M ABEL a Torsten BETTINGER. Domain

name law and practice. 1st publ. Oxford: Oxford University Press, 2005, cxlviii, 1352 s. ISBN 0199278253. 33)

ZOUFALÝ, Vladimír a Jindřiška MUNKOVÁ. Velká kniha smluvních vzorů:

pacta sunt servanda. 5. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, lix, 1311 s. ISBN 9788071796138.

66

SEZNAM PRÁVNÍ PŘEDPISŮ 1)

Zákon č. 22/2004 Sb., o elektronickom obchode, ve znění pozdějších

předpisů. In: Zakonypreludi.sk [online]. Zakony pre l’udí [cit. 2. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.zakonypreludi.sk/zz/2004-22. 2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002 ze dne 22.dubna

2002 o zavádění domény nejvyšší úrovně .eu. In ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3.3.2014]. 3)

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In:

ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2014]. 4)

Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. In:

ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 4. 2014]. 5)

Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, ve znění

pozdějších předpisů In: ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2014]. 6)

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů In:

ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2014]. 7)

Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších

předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2014]. 8)

Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI

[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 2. 2015]. 9)

Nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví

obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiţ se řídí registrace. In: ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 2. 2015]. 10)

Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve

znění pozdějších předpisů. In: ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit.16. 9. 2014]. 11)

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In:

ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit.2. 3. 2015]. 12)

Zákon

č.

228/2003

Verkkotunnuslaki

(kumottu).

http://www.finlex.fi/fi/laki/ajantasa/kumotut/2003/20030228

67

Dostupné

z:

SEZNAM JUDIKATURY 1)

Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky

a Agrární komoře České republiky ve sporu č. 00233 ze dne 1. 12. 2013. Rozhodčí centrum pro spory o domény .cz [online]. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR, © 2010 [cit. 2. 3. 2014]. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/adr/decisions/index.php. 2)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo

3407/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 3. 2014]. 3)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 33 Cdo

4658/2009. In: ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 2. 2015]. 4)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2008, sp.zn. 33 Odo 848/2006.

In: ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 2. 2015]. 5)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo

3573/2007 In: ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 2. 2015] 6)

Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky

a Agrární komoře České republiky ve sporu č. 00232 ze dne 14. 11. 2013. Rozhodčí centrum pro spory o domény .cz [online]. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR, © 2010 [cit. 16. 2. 2015]. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/adr/decisions/index.php. 7)

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2004 sp. zn. 2 Cm

290/2001. In: ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2015]. 8)

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2007 sp.zn. 3 Cmo

23/2007. In: Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví II. díl, 1.vydání, 2011, s. 150 – 157 9)

Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6. března 2014 sp. zn. III. ÚS 2912/12.

In: ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 2. 2015]. 10)

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. března 2013 sp. zn. 22 Cdo

992/2011. In: ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 2. 2015].

68

11)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12.2013, sp.zn. 23 Cdo 3895/2011.

Nejvyšší soud, In: ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 9. 2014] 12)

Rozsudek BGH ze dne 21. 9. 1960, sp. zn. V ZR 89/59 (OLG Düsseldorf),

NJW, 1960, s. 2335; Interessenabwägung zwischen privaten und öffentlischen Belangen 13)

Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky

a Agrární komoře České republiky ve sporu č. 06725 ze dne 5.9.2014. Arbitration center for .eu disputes [online]. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR, © 2010 [cit. 18. 10. 2014]. Dostupné z: http ://eu.adr.eu/ 14)

Rozhodčí nález Rozhodčího soudu Hospodářské komoře České republiky a

Agrární komoře České republiky ve sporu č. 06573 ze dne 6.12.2014. Arbitration center for .eu disputes [online]. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR, © 2010 [cit. 18. 10. 2014]. Dostupné z: http ://eu.adr.eu/ 15)

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.06.2006, sp. zn. 32 Odo 977/2005.

In: ASPI[právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 9. 2014]. 16)

Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky

a Agrární komoře České republiky ve sporu č. 00292 ze dne 19.6.2014 Rozhodčí centrum pro spory o domény .cz [online]. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR, © 2010 [cit. 16. 2. 2015]. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/adr/decisions/index.php. 17)

Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky

a Agrární komoře České republiky ve sporu č. 00284 ze dne 31.3.2014. Rozhodčí centrum pro spory o domény .cz [online]. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR, © 2010 [cit. 16. 2. 2015]. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/adr/decisions/index.php.

69

SEZNAM ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ 1)

AUJEZDSKÝ, Josef. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je

špatně?. ITpravo.cz [online]. Publikováno 26. 1. 2005 [cit. 16. 2. 2015]. ISSN 18014089 Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=220507 2)

DŮRAJOVÁ PRŮCHOVÁ, Zuzana. Problematika nároku na domény

spojené s pozůstalostí a následným dědickým vypořádáním. ITpravo.cz[online]. Publikováno 6. 8. 2012[cit. 23. 2. 2015]. ISSN:1801-4089. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=2356704 3)

JANUŠ, Jan. Radim Polčák: Hodně z toho, s čím lidé souhlasí na sítích, je

nemravné nebo neplatné. Pravniradce.ihned.cz [online]. Economia, publikováno 25. 10.

2012[cit.

2.

3.

2014].

ISSN

1213

–

7693.

Dostupné

z:

http://pravniradce.ihned.cz/c1-58072340-hodne-z-toho-s-cim-lide-souhlasi-na-sitichje-nemravne-nebo-neplatne. 4)

KOLMAN,

Petr.

Místo

teorie

práva

v systému

právní

vědy.

epravo.cz[online]. Publikováno 3. 10. 2011 [cit. 3. 3. 2014]. ISSN 1213 – 189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/misto-teorie-prava-v-systemu-pravnivedy-77159.html 5)

KOŠČÍK, Michal. Doménové spory [online]. Brno 2007 [cit. 2. 3. 2014].

Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/76882/pravf_m/Michal_Koscik_domenove_spory.pdf 6)

KOUKAL, Pavel. Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou

autorskoprávní a známkoprávní [online]. Brno 2008 [cit. 12. 3. 2013]. Disertační práce.

Masarykova

univerzita,

Právnická

fakulta.

Dostupné

z:

https://is.muni.cz/auth/th/13672/pravf_d/ 7)

MALIŠ, Petr. Co to jsou doménová jména, aneb nad právní povahou

doménových jmen. elaw.cz[online]. Publikováno 3. 1. 2011 [cit. 2. 3. 2014]. Dostupné

z:

http://www.elaw.cz/clanek/co-to-jsou-domenova-jmena-aneb-nad-

pravni-povahou-domenovych-jmen. 8)

MALIŠ, Petr. Právní povaha doménových jmen – II. díl. Pravoit.cz[online].

Publikováno 5. 5. 2010[cit. 16. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/pravni-povaha-domenovych-jmen-ii-dil

70

9)

POLČÁK, Radim. ".EU" - aktuálně k problematice evropské domény.

ITpravo.cz[online]. Publikováno 24. 4. 2002[cit. 2. 3. 2013]. ISSN:1801-4089. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=88639 10)

SEHNÁLEK, David. Právní povaha doménového jména. ITpravo.cz[online].

Publikováno

20.5.2003

[cit.

2.3.2013].

ISSN

1801-4089

Dostupné

z:

http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=132115 11)

Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz. CZ.NIC správce domény

.cz [online]. CZ.NIC, z.s.p.o., © 2014 [cit. 3. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_Pravidla_ADR_20150301.p df 12)

Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz. CZ.NIC správce domény

.cz [online]. CZ.NIC, z.s.p.o., © 2014 [cit. 18.9.2014]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20140101.pdf 13)

WIPO Intellectual property Survey. WIPO.int [online]. Publikováno 20. 7.

2012 [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.wipo.int/copyright/en/ecommerce/ip_survey/chap3.html#3c 14)

Jak registrovat doménu .cz. CZ.NIC správce domény .cz [online]. CZ.NIC,

z.s.p.o., © 2014 [cit. 3.3.2014]. Dostupné z: http://www.nic.cz/page/313/ 15)

Differences between trade marks, business and domain name [online]. IP

Australia

©

2014

[cit.

3.3.2014].

Dostupné

z:

http://www.ipaustralia.gov.au/understanding-intellectual-property/ip-forbusiness/differences-between-trade-marks-business-and-domain-names/ 16)

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona č. 89/2012 Sb., občanský

zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Sněmovní tisky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, © 20121 [cit. 20. 02. 2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=362&CT1=0 17)

Obchodní podmínky pro registrátory. CZ.NIC správce domény .cz [online].

CZ.NIC, z.s.p.o., © 2015 [cit. 3. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/Obchodni_podminky_20140101.pdf 18)

Rick Schwartz prodal české firmě doménu Porno.com za 217 miliónů korun

[online].

Czechcrunch

2015

©

[cit.

71

5.

2.

2015].

Dostupné

z:

http://www.czechcrunch.cz/2015/02/rick-schwartz-odprodal-domenu-porno-com-za217-milionu-korun-do-ceskych-rukou/ 19)

Novinky v zástavním a zadrţovacím právu. Nový občanský zákoník [online].

Ministerstvo spravedlnosti ČR © 2013-2015 [cit. 26. 2. 2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/vecna-prava/konkretni-zmeny/novinky-vzastavnim-a-zadrzovacim-pravu/ 20)

Zdůraznění role veřejných seznamů. Nový občanský zákoník [online].

Ministerstvo spravedlnosti ČR © 2013-2014 [cit. 12.3.2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/vecna-prava/konkretni-zmeny/zdurazneni-roleverejnych-seznamu/

72

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Smluvní vzor Pro lepší ilustraci zmíněných doporučení v kapitole 5. 1., jsem navrhla vzorovou smlouvu o převodu doménového jména. Smlouva je inspirována smluvním vzorem, jenţ byl však zpracován podle SOZ.165

SMLOUVA O PŘEVODU DOMÉNOVÉHO JMÉNA Podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) et podle § 1881 a násl. občanského zákoníku I.

Smluvní strany _______________________ Se sídlem IČ Zastoupená Kontaktní e-mail (dále jen „kupující“) a _______________________ Se sídlem IČ 123456/7891 Zastoupená Kontaktní e-mail (dále jen „prodávající“) uzavírají dnešního dne, měsíce a roku tuto smlouvu

II.

Předmět smlouvy a.

b.

Předmětem této smlouvy je převod drţby práva na vedení doménového jména www.______.cz v DNS do ___________ správcem domény (dále jen „doménové jméno“) na Kupujícího spolu s veškerými právy, která mu k tomuto doménovému jménu přísluší v souvislosti s jeho registrací a závazek Kupujícího zaplatit dohodnutou kupní cenu. Součásti předmětu smlouvy je rovněţ: i. Podání Prodávajícího správci domény CZ.NIC, z.s.p.o. se sídlem Americká 23, 120 00 Praha 2, prostřednictvím registrátora ______ řádně vyplněné

165

ZOUFALÝ, Vladimír a Jindřiška MUNKOVÁ. Velká kniha smluvních vzorů: pacta sunt servanda. 5. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, lix, s. 309-317

73

c. d.

III.

Kupní cena a. b.

c.

d. IV.

Kupní cena je stanovena ve výši _____,- Kč včetně DPH. Cena zahrnuje veškeré náklady Prodávajícího s převodem doménového jména. Kupní cena bude ke dni podpisu této smlouvy sloţena kupujícím do notářské úschovy u notáře ________________, se sídlem _________________. Kupní cena bude Prodávajícímu vyplacena oproti předloţení výpisu z centrálního registru doménových jmen, na němţ bude jako vlastník doménového jména uvedena osoba specifikovaná jako Kupující v této smlouvě. V případě, ţe podmínky k výplatě sloţené částky nebudou splněny do 1 měsíce ode dne podpisu této smlouvy ve lhůtě uvedené v čl. IV písm. b), tato smlouva se od počátku ruší a sloţená částka bude vrácena Kupujícímu. Náklady na notářskou úschovu nese Prodávající. Převod vlastnictví

a. b.

V.

Prodávající podá ţádost k převodu doménového jména ve lhůtě 14 dní ode dne potvrzení o sloţení kupní ceny do úschovy Kupujícím. K převodu vlastnictví k doménovému jménu a k postoupení práv k doménovému jménu dojde ve chvíli, kdy správce domény zapíše Kupujícího jako vlastníka doménového jména v centrálním registru. Součinnost stran

a.

Kupující se zavazuje informovat Prodávajícího o všech změnách a jiných okolnostech, které se dotýkají plnění závazků vyplývajících z této smlouvy.

b.

Strany se zavazují poskytnout si vzájemně účinnou spoluúčast při zajišťování řádného plnění této smlouvy, a to do 3 dnů od písemné výzvy smluvní strany.

VI.

Vyloučení odpovědnosti a. b.

VII.

ţádosti o převod domény na Kupujícího s podpisem Prodávajícího a Kupujícího. ii. Právo Kupujícího na prodlouţení registrace doménového jména po datu expirace uvedeného v čl. II písm. a). Kupující i Prodávající prohlašují, ţe jsou z jejich strany splněny veškeré právní i technické podmínky pro převod doménového jména. Prodávající prohlašuje, ţe je vlastníkem doménového jména v souladu s výpisem z databáze WHOIS, a ţe v době mezi podpisem této smlouvy a nabytím vlastnictví Kupujícím, nepřevede doménové jméno na třetí osobu.

Kupující bere na vědomí, ţe vlastnictví práv k doménovému jménu mu nepřináší ţádná práva k uţívání označení. Kupující bere na vědomí, ţe uţíváním doménového jména můţe dojít k zásahu do práv třetích osob. Práva k označení

74

a.

b.

c. VIII.

Prodávající prohlašuje, ţe není vlastníkem ani přihlašovatelem ochranné známky obsahující prvek _______, jeţ by byla účinná kdekoliv na světě. Prodávající se dále zavazuje, ţe nebude usilovat ochrannou známku obsahující prvek ____________. Prodávající prohlašuje, ţe nezmění svou obchodní firmu tak, aby obsahovala prvek _______ a zdrţí se veškerého uţívání označení obsahující prvek _______ jakýmkoliv způsobem, který by mohl být na újmu práv kupujícího. Prodávající se zavazuje, ţe se zdrţí jakýchkoliv kroků směřujících k omezení nebo zpochybnění práv Kupujícího k doménovému jménu. Narovnání

a.

IX.

Za podmínky, ţe převod doménového jména bude uskutečněn v souladu s touto smlouvou, se kupující vzdává veškerých práv a nároků vůči Prodávajícímu ve vztahu k registraci a uţívání doménového jména před okamţikem převodu vlastnictví k doménovému jménu dle čl. IV písm. a) Ukončení smluvního vztahu

a.

b.

X.

Kaţdá ze smluvních stran je oprávněna od této Smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení povinností druhou smluvní stranou. Za podstatné porušení povinností se pro účely této smlouvy povaţuje zejména: i. Prohlášení druhé smluvní strany dle čl. I bylo učiněno nepravdivě ii. Smluvní strana je v prodlení s poskytnutím součinnosti k účinnému plnění smlouvy více neţ 30 dnů. iii. Kupující nesloţil kupní cenu do úschovy ve lhůtě do 30 dnů ode dne podpisu této smlouvy. iv. Prodávající je v prodlení s plněním povinností k řádnému splnění této smlouvy více neţ 30 dnů. Odstoupení od smlouvy musí být písemné, doručeno druhé smluvní straně a je účinné dnem jeho doručení, pokud v oznámení nebude uvedeno jinak. Závěrečná ujednání

a. b.

c. d.

e.

Projev vůle s dodatkem nebo odchylkou, která podstatně nemění podmínky nabídky, se nepovaţuje za přijetí nabídky. Smluvní strany se dohodly, ţe pro nepodstatné změny této Smlouvy se nepouţije § 1740 odst. 3 Občanského zákoníku. Doručením dle této Smlouvy se rozumí den doručení druhé straně poštou nebo kurýrní sluţbou na adresu smluvní strany specifikované v záhlaví této Smlouvy nebo den osobního předání do dispozice druhé smluvní strany. Tato Smlouva můţe být uzavřena pouze v písemné formě, veškeré změny a zánik této Smlouvy je moţný pouze za dodrţení písemné formy. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyţaduje podpis stran. Smluvní strany si dohodly, ţe se tato Smlouva a právní vztahy z ní vyplývající řídí právem ČR. Strany se dohodly na vyloučení pouţití úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi Zboţí (tzv. Vídeňské úmluvy). Smluvní strany se dohodly, ţe k řešení veškerých právních sporů které mezi nimi vzniknou na základě této Smlouvy, jsou příslušné soudy České republiky. Kupující dává souhlas s Pravidly registrace doménových jmen v ccTLD .cz účinných od 1. 3. 2015

75

f. g.

h. i. ii. i. j.

Strany výslovně potvrzují, ţe základní podmínky této smlouvy jsou výsledkem jednání stran a kaţdá ze stran měla příleţitost ovlivnit obsah základních podmínek této smlouvy. Je-li nebo stane-li se některé ustanovení této smlouvy neplatné či neúčinné, zůstávají ostatní ustanovení této smlouvy platná a účinná. Namísto neplatného či neúčinného ustanovení se pouţijí ustanovení obecně závazných právních předpisů upravujících otázku vzájemného vztahu smluvních stran. Strany se pak zavazují upravit svůj vztah přijetím jiného ustanovení, které svým účelem nejlépe odpovídá záměru, resp. účelu původního ustanovení neplatného závazku a této smlouvy. Nedílnou součástí této Smlouvy jsou její přílohy, a to: Výpis z databáze WHOIS Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz účinných od 1.3.2015 Tato Smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech, z nichţ kaţdý má platnost originálu, kaţdá smluvní strana obdrţí po jednom z nich. Smluvní strany potvrzují, ţe si tuto Smlouvu před jejím podpisem přečetly a s jejím obsahem souhlasí, ţe tato Smlouva představuje úplnou dohodu mezi smluvními stranami a ţe tato Smlouva nebyla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Na důkaz toho připojují své podpisy.

V ______ dne ________

______________________

_______________________

Prodávající

Kupující

76