RENESANCE – WILLIAM SHAKESPEARE Autor
Mgr. Jiří Ondra
Anotace
Stručný přehled faktů o životě renesančního tvůrce, charakteristika jednotlivých děl, související úkoly.
Očekávaný přínos
Procvičení základních informací o životě a díle významného představitele renesančního literatury.
Tematická oblast
Umění a literatura
Téma
Renesance – William Shakespeare
Předmět
Český jazyk a literatura
Ročník
1.
Obor vzdělávání
Maturitní obory
Stupeň a typ vzdělávání
SOŠ
Název DUM
Š6/S1/18
Datum
31. 7. 2013
SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN
ZLÍNSKÝ KRAJ
Renesance – William Shakespeare Opakování a cvičení
2
Shakespeare Co víte o dramatikovi? • hlavní představitel tzv. alžbětinského dramatu (éra divadla za panování královny Alžběty I.) • pravděpodobně nejznámější autor divadelních her a možná i nejlepší dramatik novověku vůbec • i po staletích se jedná o jednoho autora jedněch z nejoblíbenějších dramat současnosti • s jistotou je považován za tvůrce 37 her • vytvářel tragédie, komedie a hry historické; napsal také sbírku sonetů • v mnoha hrách stanovil určité literární typy, velká část postav přešla díky svým ojedinělým vlastnostem a charakteristikám i do běžné komunikace či frazeologie (Romeo, Othello) • v mladé dospělosti se v Londýně věnoval divadlu – prošel cestou od herce, přes tvůrce až ke spolumajitelství obdivovaného divadla Globe
3
Shakespeare Co víte o dramatikovi? • • • • •
• •
vydobyl si mimořádnou slávu již během svého života téměř neuvěřitelná bohatost, komplexnost a formální i obsahová dokonalost vedla občas k názorům, jež zpochybňují identitu onoho původně venkovského spisovatele Shakespeare často nevytvářel originální náměty, nýbrž využil dějového půdorysu již známého příběhu (Hamlet, Romeo a Julie). To, co vytváří silné umělecké dílo jsou promluvy (verše), jež vložil do úst svým postavám – mistrně vyjadřují své aktuální stavy i nadčasové postoje autorovu tvůrčí kariéru lze poměrně přesně rozdělit na dvě odlišná období: první etapu (zhruba do roku 1600) věnoval zejména komediím (např. Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské) a hrám s historickým pozadím (Jindřich IV., Richard III.). V tomto období vzniká i jedna z divácky/čtenářsky nejvděčnějších tragédií – Romeo a Julie. ve druhé etapě vytváří Shakespeare sérii vrcholných tragédií (Othello, Macbeth, Král Lear, Hamlet). Hry prostupuje skepse, pesimismus a důraz na negativní stránky lidství. jeho literární dílo bylo kompletně přeloženo do češtiny J. V. Sládkem či Martinem Hilským
4
Shakespeare Souborné vydání her (tzv. Folio) z roku 1623 Obr. 1
5
5
Shakespeare Jaké jsou hlavní znaky shakespearovského dramatu? • • • • • • • •
zejména v komediích vystupují na svou dobu nezvykle energické ženské postavy neomezenost látky (různé náměty a témata), času (dobové zařazení) a místa (různé státy) postavy vyjadřují velmi často dobové názory, nikoliv průkopnické, originální postoje autor zobrazuje v postavách velice širokou paletu pozitivních i negativních lidských vlastností v některých kusech se hranice mezi komediálními prvky a tragédií stírají příčinou neštěstí a tragédií jsou lidské charaktery, vášně, povaha, náhoda – ne antický osud postavy pronášejí závažné proslovy ve verších, humorné pasáže jsou psány lidovým jazykem ve hrách účinkuje obdoba antického chóru, který např. na začátku pomáhá orientovat se v ději
6
Rekonstrukce londýnského divadla Globe Obr. 2
7
7
Shakespeare – Romeo a Julie (ukázka) Jul. Ó zamkni dvéře; pak se vyplač se mnou. – Jest po naději, léku, pomoci! Lor. Ach, Julie, tvůj zármutek již znám, a divže smyslů mne to nezbaví. Jak slyším, na budoucí čtvrtek máš být provdána za toho hraběte, a ničím se to nedá odročit. Jul. Můj otče, neříkej, že’s doslech‘ to, kdyžříc´ ti nelze, jak to překazit. Tvá moudrost nemůže-li pomoci, pak nazvi moudrým rozhodnutí mé, a tento nůžmi pomoc zjedná hned. Bůh spojil srdce mé s Romeovým, ty, naše ruce; a nežruka ta, Již ty jsi spečetil Romeově, by jiné smlouvě dala stvrzení, neb než by zrádnou vzpourou odpadlo mé věrné srdce k jinému, ta dýka i srdce mé i ruku zabije. A proto z dlouhé zkušenosti své hned poskytni mi radu; aneb viz, jak mezi hořem nejvyšším a mnou mi soudcem bude nůž ten krvavý, a rozhodne, co moc tvých let a věd k čestnému konci přivést nemohla. Mluv, rychle mluv, neb smrt mi bude vděk kdyžpomoc nepřinese, co jsi řek‘. Lor. Dost, dcero; vidím jakous naději; Však žádá činu zoufalého tak, jak zoufalo jest to, co zmařit chcem. Když raději, než vzít si Parise, máš pevnou vůli sobě život vzít, snad něco podnikneš, co úmrtí jest podobno, bys hanbě unikla, jdouc smrti vstříc, by nestihla tě smrt.
To troufáš-li si, mohu pomoci. Jul. Ó spíš, než Parisovi ruku dát, mi poruč, bych se vrhla s cimbuří té věţe tam, neb vyšla na cesty, kde zloděj číhá; aneb rozkažmi dlít s hady; ke řvoucímu medvědu mne přikovej; neb v noci do kostnice mne zamkni plné kostí chřestících a ztuchlých hnátů, lebek bez čelistí; neb kažmi ulehnouti v nový hrob a s umrlcem se ukrýt pod rubáš. – Vše, o čem slýchajíc jen povídat, jsem hrůzou třásla se, chci učinit hned bez úvah a strachu, čistou ženou bych zůstala jen svému milenci. Lor. Již dost; jdi domů teď, buď veselá a k sňatku s. Parisem dej svolení. Je zítra středa; zítra na večer hleď sama ulehnout, a nepřipusť, by chůva s tebou spala v loţnici. Zde vezmi lahvičku a v postelí pak vypij tuto překapanou tresť. V ten mţik proběhne všemižilami ti mrazivý a uspávavý proud; nebžádná tepna neudrţí se v svém chodu obvyklém, – však utuchne. Ni dech, ni teplo svědčit nebudou, ţe’s naživu; tvých rtů a lící růţe na bledošedý popel svadnou hned; tvých očí okenice zapadnou, jak smrt kdyžuzamykážití den; sval kaţdý, zbaven vlády ohebné, tak tuhý bude, zkřehlý, studený, jak po smrti. A v této podobě, od suchomorné smrti vydluţené,
8
dlít budeš hodin dva a čtyřicet: a pak se zbudíš z libého jak snu. Nuž tedy, až tvůj ženich ráno přijde tě probudit, ty’s mrtva; a jak u nás to ve zvyku, v tvém nejkrásnějším šatu a v otevřené rakvi donesou tě tam do starobylého sklepení, kde leží všechen Capuletův rod. – Než procitneš, Romeo dopisem zví ode mne, co učinili jsme, a přijde sem; i budem spolu bdít nad probuzením tvým; a v tutéžnoc tě odtud do Mantovy odvede. To hanby hrozící tě uchrání, Když vrtoch nestálý, neb ženský strach tvou sílu nezvrátí to vykonat. Jul. Dej sem, dej sem! Ó nemluv o strachu! Lor. Zde vezmi; jdi, buď silná, šťastna buď v svém odhodlání. Pošlu s dopisem hned bratra do Mantovy k tvému choti. Jul. Láska mne sil! a síla pomoc dá. Buď s bohem, drahý otče! (Odejdou.)
Shakespeare – Romeo a Julie (otázky k ukázce) • Co způsobilo Juliino rozrušení? • Jakou lest vymyslí mnich? • Jak dopadne úmysl vyslat do Mantovy posla se zprávou o tajném záměru? • Ve kterém antickém příběhu nalezneme zápletku s tragickou smrtí dvou milenců kvůli tomu, že jim okolí brání v lásce?
9
Shakespeare Romeo a Julie Ve Veroně žijí dva odedávna znepřátelené rody a jejich nepřátelství sdílí i družiny k nim patřící. Čas od času vypuknou rozbroje, ale knížeti se daří udržovat relativní mír. Romeo z rodu Monteků, zažívající neopětovanou lásku, se přichází na popud svých přátel Benvolia a Merkucia rozveselit na ples, jež pořádají Kapuleti. Zde se setká z Julií z rodu Kapuletů a oba se přes nepřátelství rodin do sebe zamilují. Později se uskuteční utajená svatba pod dohledem bratra Vavřince a Juiliiny chůvy. Zanedlouho je však Romeův přítel Merkucio zabit v bitce Tybaltem z rodu Kapuletů a Romeo Tybalta z pomsty zabíjí. Je mu uloženo vyhnanství. Juliin otec poté naplánuje svatbu princem Parisem a zoufalá Julie ukuje s bratrem Vavřincem plán: obdrží jed, po kterém ulehne jako mrtvá. Mezitím má Romeo obdržet dopis, prozrazující trik, a v tajnosti si zdánlivě mrtvou Julii odvést. Dopis jej však nezastihne, uslyší jen zprávu o Juliině smrti. Vydává se uctít památku své manželky a na cestě si koupí jed. Nad tělem své domněle zesnulé milé vypije jed a umírá. Julie o chvíli později procitá a v žalu nad mrtvým Romeem se probodne jeho dýkou. Teprve nad těly svých mrtvých dětí se rody Monteků a Kapuletů usmiřují.
10
Shakespeare Obr. 3
11
11
Shakespeare – Hamlet (ukázka) Králov. Jak přenáhlený, krvavý to čin! Ham. Čin krvavý! as tak zlý, dobrá máti, jak zabít krále, za švakra se vdáti. Králov. Jak, zabít krále? Ham. Ano, vzácná paní, tak řekl jsem. (Zvedne čaloun a spatří Polonia.) Ty bědný, dotěrný a nerozvážný bloude, s bohem buď! já myslil, že to vyšší kdos než ty. Mějž osud svůj! – Teď vidíš, jak to je dost nebezpečno všudybylem být. Již přestaňte mi lomit rukama; dost! sedněte, – ať srdce zlomím vám. a já je zlomím, stvořeno-li přec je z látky prostupné a kletý zvyk je neobrnil tak, že tuženo a hrazeno je proti rozumu. Králov. Co spáchala jsem, že se odvažuješ tak drsným hlukem na mne útočit? Ham. Čin takový, že hyzdí ruměnec a půvab mravu, pokrytstvím zve ctnost, rve růži s čela lásky nevinné a puchýři je zjitří; učiní slib manželský tak lživě podvodným jak hráčů přísahy. Ó, taký čin,
že z těla svatých smluv rve samu duši a sladkou zbožnost mění v spoustu slov. Tvář nebes rdí se, ba ta přepevná a utvrzená země podstata se v tváři zasmuší jak v soudný den, jsouc chorá pomyšlením na ten čin. Králov. Ach nastojte! Ó jaký že to čin se hlásí rachotem tak hromovým? Ham. Zde pohleďte na obraz ten a ten, dvou bratří malované podoby. Hle, jaký půvab tkvěl na tváři té: zde vlas Apollův, čelo Joviše, zrak Martův velitelský, hrozivý; a postoj hlasatele Merkura, jak právě touto chvílí spouští se na vrchol, celující nebesa; toť složení a úměr, na kteréž, jak zdá se, každý bůh svou pečeť vtisk‘, by důkaz podal světu, co jest muž. To byl váš manžel. Nyní hleďte dál: zde jest váš manžel; sněťovitý klas, jímž zdravý bratr sžehnut nákazou. Zda oči máte? Mohla-li jste jen tu krásnou horskou pastvu opustit a krmiti se na té bažině? Ha! máte oči? – Láskou nelze vám to nazvati, neb v stáří vašem jest
12
var krve krotký, slouží pokorně již rozvaze; a jaká rozvaha by mohla svést od toho k tomu zde? Vždyť přece nejste smyslů zbavena, sic nebylo by u vás popudů; – ty smysly však jsou jistě ochromeny neb samo šílenství tak nezbloudí a vytržení smysly nesklíčí, by špetka volby nezůstala jim při takém rozdílu. Ký tedy ďas váš obloudil při hře na slepou bábu? Zrak bez pocitu, pocit bez vidu, sluch bez rukou neb očí, bez všech čich neb chorá jednoho jen smyslu část tak tápat nemohly. Ó, stude, kdež je tvoje zardění? Ty odbojnické peklo, můžeš-li se takto vzbouřit v kostech matrony, ať plamennému mládí ctnost je vosk, jejž samo vlastním žárem rozpouští. Již neříkejte, že jest hanba tam, kde vroucí chtíč dá popud k útoku, když zde tak účinlivě hoří mráz a rozum svůdníkem jest zachtění.
Králov. Ó, Hamlete, již ani slova víc; mé oči v samu duši obracíš, kde černé tak a vpité skvrny zřím, že barvu nepouštějí.
Shakespeare – Hamlet (otázky k ukázce) • Co vyčítá Hamlet matce? Jaké je její provinění? • Vyhledejte obrazy srovnání Hamletova otce s jeho bratrem Klaudiem. • Jaké jsou viny jednotlivých postav v tragédii? • Proč musí Hamlet v závěru dění zemřít? • Popište vzájemné vztahy hlavních postav hry.
13
Shakespeare Hamlet Umírá král a zanechává po sobě syna Hamleta a manželku Gertrudu. Tu si velice brzy vezme za manželku králův bratr Claudius a stává se králem. Strážím i Hamletovi se však zjeví duch mrtvého panovníka a prozradí jim, že byl zavražděn svým bratrem: když odpočíval, nalil mu Claudius do ucha jed. Hamlet se rozhodne pro pomstu a od této doby předstírá mírné pomatení smyslů. Když jednou na hrad zavítají na hrad herci, nechá je Hamlet zahrát vlastní hru se scénou, která přesně odpovídá průběhu vraždy jeho otce. Claudius, vrah sledující představení, tak ví, že Hamlet zná pravdu. Ten později v jedné důležité scéně zabíjí u matky v pokoji postavu skrytou za závěsem – v domnění, že se jedná o Claudia – avšak je to rádce Polonius. Z ciziny se vrací Poloniův syn Laertes a touží pomstít smrt svého otce. Claudiovi se jeho plány hodí a poradí mu vyzvat Hamleta k souboji. Před začátkem souboje je Laertův meč natřen jedem, pro jistotu však král ještě otráví víno určené pro vítěze. Během souboje připíjí královna Hamletovi na zdraví otráveným vínem a umírá. Hamlet je zraněn mečem a po výměně zbraní i Laertes, který prozradí vše Hamletovi – ten již nemá co ztratit a probodne Claudia. Hamlet i Laertes umírají, když si navzájem odpustili. Prakticky všechny důležité postavy: král, Claudius, Gertruda, Polonius, Laertes, Hamlet umírají. Dávno předtím spáchala v žalu nad otcovou smrtí a Hamletovým zdánlivým šílenstvím sebevraždu i jeho dívka Ofélii, dcera Polonia a sestra Laerta.
14
Zdroje Internet:
Hamlet / William Shakespeare ; [překlad Josef Václav Sládek]. - V MKP 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, 2011. - 243 s. - (E-knihovna) http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/54/32/10/hamlet.pdf Romeo a Julie / William Shakespeare ; [přeložil Josef Václav Sládek]. - V MKP 1. vyd. - Praha : Městská knihovna v Praze, 2011. - 160 s. - (E-knihovna) http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/54/27/71/romeo_a_julie.pdf Obr. 1) http://en.wikipedia.org/wiki/File:Title_page_William_Shakespeare%27s_First_Foli o_1623.jpg Obr. 2) http://en.wikipedia.org/wiki/File:Globe_theatre_london.jpg Obr. 3) http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Romeoandjuliet1597.jpg Obr. 4) http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pascal_Adolphe_Jean_DagnanBouveret_-_Hamlet_and_the_Gravediggers.jpg Odkazy ze dne 31. 7. 2013 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra 15
