William Shakespeare - Hamlet

1/5

2: William Shakespeare - Hamlet

William Shakespeare - Hamlet 1. Charakteristika doby vzniku díla 1.1. Charakter doby a literatury - renesance je umělecký styl, který začíná v Itálii ve 13. století (tím, že je Itálie ve Středozemním moři → kontakty s Afrikou a Asií) - souvisí se změnou v myšlení – humanismem (lidský) – pokrok v zemědělství způsobil, že menší procento lidí muselo vyrábět potraviny → mohou se jmenovat nadstavbě – stavitelství, umění,..  zlepšil se život lidí, méně lidí umírá → méně se zaměřují na posmrtný život a více na život současný - místo hradů (už nejsou nedobytné kvůli střelnému prachu) se staví paláce a zámky - v umění se objevují i nenáboženské motivy – krásy nahého lidského těla – souvisí to i s pokrokem v lékařství → první pitvy, které prováděli i malíři - objevuje se pojem „renesanční člověk“ → krásný tělesně i duševně, všestranný - důležitý byl vynález knihtisku (1447), u nás v Plzni první tištěná kniha: Trojanská kronika → vzdělání se dostalo i mezi střední vrstvy obyvatelstva - k nám se dostává humanismus a renesance až koncem 15. století (kvůli husitským válkám)

2. Kniha - Hamlet 2.1. Literární směr/sloh dané knihy – humanismus, renesance - renesance  návrat k antickým ideálům krásy – sloupořadí, pravidelné půdorysy budov, okna, …  hrdina se často ztotožňuje s autorem (např. Božská komedie od Danteho)  častým tématem je láska i erotická (Dekameron)  typický je zájem o vědění → píší se herbáře, mapy, historické knížky, cestopisy, ... - humanismus  ve filosofii i v literatuře, zájem od boha k člověku, rovnost všech lidí před bohem  individuální zkušenost člověka, která pramení z praktického jednání, racionalismus  v užším slova smyslu chápeme humanismus jako literární a umělecké hnutí 14.-16. století jež programově navazovalo na odkaz antiky 2.2. Literární druh a žánr - drama, alžbětínské drama, tragédie  Anglie, nejvíce se uplatnilo za vlády Alžběty I., hrálo se v divadlech - vyvýšené jeviště, kryté lóže pro pány, zbytek nebyl zastřešený, herci uměli vše- tanec, recitaci, zpěv; žádné kulisy 2.3. Témata, motivy a hlavní myšlenka

2/5


- téma nerozhodného člověka, který váhá, zda pomstít otce  nechce současně ublížit matce - příběh člověka, který ztratí víru v lidi, když se matka brzy po smrti otce provdá za jiného  nadčasovost – i dnes mohou mít děti podobný pocit po rozvodu rodičů jako Hamlet - známá úvaha: Být či nebýt? - autor přemýšlí, zda by nebylo pro člověka lepší skončit život sebevraždou – důvody: nespravedlivý svět, těžký život  současně ale váhá to udělat – neví, co bude po smrti („Jaké sny by se nám mohly zdát?“) 

Lord Byron napsal báseň Manfred, kde hrdina také přemýšlí o sebevraždě a bojí se ji spáchat, protože se obává, že pak už nebude nic



podobně přemýšlí také Mácha

- obdiv rozhodných lidí symbolizovaných norským princem Fortinbrasem - osamocený jedinec ve světě zločinů a intrik - bezohledná touha po moci se nezastaví ani před násilím - Hamlet – nerozhodný člověk – tato nerozhodnost je horší než kdyby udělal cokoliv → nakonec zemře zbytečně moc lidí 2.4. Kompozice, čas a prostor, děj - tragédie o pěti dějstvích, chronologický děj - děj se odehrává během několika dní na hradě Elsinoru v Dánsku = náhodně vybraná země  odehrává se v blíže neurčené době – středověk - jedno hlavní téma, které je rozvíjeno, s minimem vedlejších epizod (norský král) 1. expozice – uvedení do děje (vytváří nezbytné předpoklady k porozumění děje). 2. kolize – zařazení dramatického prvku (rozpor nebo konflikt), který vyvolává dramatické napětí a potřebu jej vyřešit. 3. krize – vyvrcholení dramatu. 4. peripetie – obrat a možnosti řešení. 5. katastrofa – rozuzlení a očista (katarze – je vnitřní očista člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla) - první inscenace v divadle The Globe roku 1601 (hráli jen muži) 2.5. Postavy - Hamlet - dánský princ. Typ člověka s velmi složitou psychikouPoté, co se mu zjeví duch otce, předstírá šílenství, aby upozornil na vraha svého otce. V podstatě jsou ve hře dva Hamleti: ,,šílený“ Hamlet si libuje ve slovních hříčkách a ,,racionální“ Hamlet bažící po pomstě. Typ rozpolceného člověka. Rozpolcenost hrdiny – touha po naplnění ideálů proti pocitu povinnosti trestat zlo. Nedůvěra ve vlastní sílu, ale touha po činu. - Claudius - dánský král. Hamletův strýc a také nevlastní otec, královrah, zavraždil svého bratra

3/5


tak, že mu do ucha nalil jed. Je zrádný, zákeřný, podlý, neschopný vlády, ale ctižádostivý - Gertruda - dánská královna. Hamletova matka. Claudius poté, co zavraždil svého bratra, ji pojal za manželku a stal se králem. Vnitřně je rozpolcená na dobro a zlo. - Horatio - Hamletův nejlepší přítel. Je čestný a spravedlivý. Schopen soudit Hamletovo jednání a Claudiovu vinu. - Polonius - Nejvyšší královský komoří. Otec Ofelie a Learta. Svou oddaností králi je až směšný. Na svou oddanost doplatí životem.  typ člověka, který je věrný tomu, kdo je u moci; vůči své dceři se chová velice dobře, vůči Hamletovi přejímá chování jeho otčíma - Ofélie – Poloniova dcera, milovala Hamleta. Poté, co byl její otec zabit, zešílí, na rozdíl od Hamleta, ale skutečně. Posléze nešťastnou náhodou utone. - Horacio- Hamletův přítel, přežije. - Rosenkrantz a Guildenstern – Hamletovi přátelé z dětství, nyní ho ale prodali Claudiovi, pro kterého dělají špehy → věčné typy bezcharakterních lidí, kteří slouží v každém režimu tomu, kdo vládne; jsou opakem Horatia  Hamlet si dobře uvědomuje, že budou odkopnuti, až splní svůj úkol → jsou postradatelní, protože takových je moc 2.6. Jazykový rozbor - prolínání filosofických úvah o minulosti se soudy o každodenním životě - pro toto drama jsou typické dlouhé filozofické monology, ve kterých se Hamlet zabývá otázkou lidské existence. Shakespeare v díle využívá vtipné a sarkastické poznámky, ale i vážné výstupy tragických postav. Objevují se i cynické poznámky, třeba u hrobníků na adresu zemřelé Ofélie. Sám Hamlet se vyskytuje ve dvou jazykových rovinách, v jedné je vážný, rozumný, v druhé rovině se snaží naopak vyjadřovat "šílenství". Když Hamlet předstírá šílenství, tak hovoří ve dvojsmyslných slovních hříčkách, které jsou pro ostatní postavy většinou neprůhledné. - děj se zmítá v prudkých dialozích ve kterých autor přemýšlí nad problémy - dvorské intriky - slovní zásoba-prvky tragické i komické, satirické, patos, slovní hříčky - psáno blankversem(-je nerýmovaný sylabotónický jambický verš o pěti stopách, končí na přízvučnou slabiku) - kromě verše používá i prózu a lidový jazyk - komické prvky nejsou odděleny od tragických - příčinou tragédie je lidská vášeň, nebo náhoda, neomezenost látky, času a místa - ženy se samostatně rozhodují - nepodřizují se – ještě více se to objevuje v komediích (Veselé paničky windsorské)

4/5


3. Pohled na knihu 3.1. Inspirace - pro muzikál Hamlet; Nohavica; Vysockij; Hola n- Noc s Hamletem; J. Vyskočil- Haprdáns (Hamlet princ dánský); dílo několikrát zfilmováno (1. adaptace 1948- 4 Oskary) - inspirován dobou ve které žil - Válka růží - anglické rody → Kapuleti a Montekové; vychází ze starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji "Amleta", prince jutského, příběh napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus (1150–1220) - v 19. století do češtiny jeho 33 her přeložil Josef Václav Sládek - jeho hry byly několikrát převyprávěny (Hulpach Vladimír – Příběhy ze Shakespeara, Vrchlická Eva – Z oříšku královny Mab) - dílo je hrané i dnes a je stále oblíbené (i po 400 letech), celá řada filmových a divadelních adaptací - o Shakespearovi byl natočen film „Zamilovaný Shakespeare“ - Očenášek – Romeo, Julie a tma 4. Autor – William Shakespeare 4.1. Život autora + vlivy na jeho tvorbu - 1564 – 1616, žil ve Stratfordu, byl hercem, autorem her, majitelem divadla The Globe  při jeho požáru mu uhořela tvář → odchází z Londýna do Stratfordu, kde umírá - někteří lidé tvrdí, že není autorem všech těch her, že to za něho napsal Francis Bacon 4.2. Další autorova tvorba - 1. období tvorby - do roku 1600  komedie- „Komedie plná omylu“ , „Zkrocení zlé ženy“, „Sen noci svatojánské“, „Veselé paničky windsdorské“ → plně renesanční komedie, optimizmus, spletitý děj, vítězí spravedlnost a láska, ženy v dílech jsou rázné, nezkrotné  historické hry - „Jindřich IV.“ „ Jindřich V.“, „Jindřich VI.“, „Richard II.“ - hry z anglických dějin, fakticky přesné  starověké hry- „Titus Andronicus“ „Julius Caesar“, „Kupec benátský“- tragikomedie, tragická postava žida Sajloka; „Romeo a Julie“- 1595 - děj v Shakespearově současnosti - 2. období tvorby  tragédie- „Hamlet“ „Othello“ „Král Lear“ „Macbeth“  sonety- „Sonet 91“- 4 sloky, 14 veršů, 3x střídavý rým a v poslední sdružený – teze, antiteze, synteze 5. Další směry a představitelé 5.1. Nové umělecké směry a žánry - racionalismus- důvěra v lidský rozum

5/5


- -inspirace antickou kulturou - -antropocentrismus- v centru dění člověk a jeho schopnosti, ne bůh - -v těchto bodech se renes. shoduje s humanismem, který se díky ní rozvíjí 5.2. Další představitelé - Itálie  Dante Alighieri- „Božská komedie“; Francesco Petrarca- „Sonety Lauře“; G.Boccacio„Dekameron“ - Francie  Francois Villon - „Malý testament“ , „Velký testament“; Francois Rabelaise[roblé]„Gargantua a Pantagruel“ - Španělsko  Lope de Vega - „Fuente Ovejuna“  Miguel de Cervantes - „Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha“ - Anglie  G. Chaucer 

realistický pohled na skutečnost, humor, sepětí člověka a přírody



působil jako diplomat- Florencie



„Canteburské povídky“ - 24 povídek veršovaných i prozaických

 Ch. Marlow - dramatik, alžbětínské drama, „Historie o doktoru Faustovi“ 

Faustus – typická renesanční postava, touží po vědění a zasvětí mu i svoji duši

- Nizozemí  Erasmus Rotterdamský 

ve své době nejobdivovanější humanista Evropy, překládaný do většiny národních jazyků



„Chvála bláznovství“ - personifikovaná ženská postava, která se chlubí, že kdyby jí nebylo, tak jsou všichni lidé na světě nešťastní (učitelé musí denně učit desítky tupých zlobivých žáků v temných smradlavých prostorách, což je zcela vyčerpává, ale jsou spokojeni díky bláznivosti, protože mají nad těmi žáky moc → to jim stačí, mohou je trestat) – podobnost s Komenským

5.3. Jiná umění - architektura - F.Branelleschi, R. Santi, M. Buanaroti - sochařství - M.Buanarroti, Donatello - malířství - M. Buanarroti, R. Santi, L. da Vinci, H. Bosch, A. Dürer - hudba - G. Palestina, J. Obrecht

William Shakespeare - Hamlet

Recommend Documents