~ william shakespeare ~
m n o h o
p o v y k u
p r o
n i c
TĚŠÍNSKÉ DIVADLO • ČESKÁ SCÉNA • ČESKÝ TĚŠÍN
OSOBY A OBSAZENÍ
těšínské divadlo český těšín, příspěvková organizace • ředitel karol suszka šéf české scény miloslav čížek • dramaturg české scény ivan misař
william shakespeare mnoho povyku pro nic překlad jiří josek scéna a kostýmy marta roszkopfová j.h. hudba zbyhněv siwek pohybová spolupráce filip staněk j.h. dramaturgie a režie ivan misař premiéra 7. března 2015 v těšínském divadle sezóna 2014/2015 inscenace vznikla za finanční podpory ministerstva kultury české republiky a města český těšín
don pedro, aragonský princ zdeněk hrabal don juan, jeho nevlastní bratr zdeněk klusák claudio, mladý florenťan petr sutorý benedik, mladý padovan ondřej frydrych leonato, messinský vladař miloslav čížek antonio, jeho bratr josef bičiště j.h. boracio ~ miroslav liška konrád ~ petr pěnkava otec francisco ~ vítězslav kryške dagobert, strážmistr michal przebinda první strážník tomáš hába druhý strážník jaroslav palatý j.h. písař dominik gracz j.h. héra, leonatova dcera petra sklářová beatricie ~ lucie bergerová margareta ~ markéta glosová uršula ~ adéla krulikovská strážníci, sloužící daniel śniežek*, jakub tomeček*, ondřej miklík*, petr zvěřina*, jonatan blažek-chval* dámy, služky andrea kovářová*, aneta berger*, karolína králová*, miluše blahutová*, markéta kutnarová* *externí spolupracovníci těšínského divadla nápověda libuše berková inspice renata stysińská, jaroslav palatý
dopis williamu shakespearovi:
M
istře, je tomu sedm let a pár měsíců, co jsem se pokoušel poklonit se Vám ve Stratfordu, ve Vaší hrobce. Byla neděle. Pro mě to byla neděle několikanásobně památná, nezapomenutelná. Tenkrát se ve Stratfordu sešli umělci z Londýna i odjinud, aby v divadle, které tam postavili na Vaši památku, zahráli Vaši hru o Mouřenínu benátském, aby ji zahráli pro potěchu a poctu jedněch umělců druhým, pro radost z přátelství mezi národy, pro krásu Vaší fantazie, pro radost ze života. Protože tak vzácná příležitost není a ani nemůže být na všedním denním pořádku, bylo nutno výjimečně porušit tradici svátečního klidu anglické neděle. Což všichni učinili rádi. Jednou výjimkou byl starý muž na hřbitově. „Nikdy v neděli, pane! Nikdy v neděli!“ pravil. „Ale v divadle hrají, přestože je neděle!“ namítl jsem. „Mají patrně své důvody, pane. Já však nemám žádného důvodu, abych porušil stanovený řád, pane. Dobrý den, pane.“ A tak mi nezbývá, nemaje jiné příležitosti, než abych
Vás obtěžoval tímto dopisem a svěřil Vám v něm alespoň část toho, o čem jsem chtěl tenkrát s Vámi hovořit. Chtěl bych Vám vysvětlit, proč jsem si dovolil vztáhnout ruku po jednom z Vašich děl. Zalíbilo se mi velmi v Jindřichu Čtvrtém. Po mnoho let jsem si hrál s představou, že Falstaff, tak jak jste ho zhmotnil do lojové koule plné dětských rozmarů a stařeckých choutek, by si zasloužil více pozornosti dnešního diváka. Že by mu polechtal bránici a ponoukl jej k přemýšlení. A náš divák má obojího velice velmi zapotřebí. Tím více, čím méně má času; na rozdíl od diváka ve Vašem divadle. Vážený Mistře, od té doby, co jste nás opustil, svět se zmenšil a času ubylo. Těžko byste dnes nalezl ostrov ne příliš daleko od Malty, kde by Kaliban a Prospero byli jedinými představiteli silného pohlaví pro křehkou Mirandu. A kde by se zastavil čas třeba jen na minutu. Nalezl byste tam buď něčí vojenské základny, nebo skladiště morového odpadu, možná také měřící přístroje. Za Vašich dob vojáci pozorovali obláček kouře u kanónu, pak počítali jedna, dvě, tři, čtyři…, až uslyšeli ránu. Podle toho, kolik napočítali mezi viděným a slyšeným, odhadovali vzdálenost mezi životem a smrtí. My dnešní se nezdržujeme počítáním s odhadem. Oslepneme a zahyneme dříve, než uslyšíme výbuch. Vy jste psával svá díla brkem, nemýlím-li se. Na papíře rozhodně ne tak hladkém, jako umíme vyrobit dneska. Inkoustem patrně z duběnek. Při louči, domnívám se. My píšeme na psacích strojích. Několik kopií najednou. Diktujeme do diktafonů. Dáváme si to rozmnožit. Rychle. Vysázet. Ještě rychleji. Přeložit, rozšířit po světě, ještě rychleji. To všechno musí být hotovo ještě dnes, a je to ještě dnes. Snad proto, že víme, i když si to neradi připouštíme,
že zítra už po tom pes neštěkne. Nebyl jste mezi živými dlouho, vážený Mistře. Dvaapadesát let se dneska považuje za krátký život. Snad tím, že jsme si zvykli počítat s čísly, a ne s hodnotami. Napsal jste spoustu her pro více než osm set postav. Málokdo to uměl tak dobře jako Vy. Hádáme se dneska, jestli jste to psal sám. Nebo jestli vás bylo víc. Byli bychom rádi, kdybychom si mohli zjistit na beton, že jste nebyl sám, který psal. Že vás bylo víc. Byla by to útěcha, protože jestli jste to svedl sám, pak nezbývá než smutně přiznat, že nikdo z nás není ani tak nadaný jako Vy, ani tak pilný, ani tak chytrý, ani tak podnikavý, ani tak trpělivý. A nesmrtelný. Pravda je, že z touhy po nesmrtelnosti si dovedeme lépe poradit s nemocemi, než si uměli poradit Vaši smrtelníci. Není však pravda, že se nám podařilo odstranit pověry a bludy, které lomcovaly Vaší dobou. Po veliké námaze bojů Osvícených proti Neosvíceným se nám podařilo staré pověry nahradit novými. Kdybyste dnes psal hry, Váženy Mistře, našel byste potřebné postavy se stejnou snadností jako ve své době. Nájemných vrahů je stále dostatek, pomlouvačů nadbytek, mužů lačných moci, úslužných katů, donašečů, dvorních šašků bez moudrosti a i s moudrostmi, kuběn, kurev, nafrněných paniček, jen sáhnout, Mistře, jen tak na dosah ruky a můžete si vybrat. Poctivých a statečných a věrných, to znáte přece ze zkušenosti jako herec, proč že se hrají člověku hůř než ti špatní? Protože vzorů je málo, je jich míň mezi námi, asi tak ve stejném poměru jako za Vašich dob. V čem by byla věčnost zakotvena, kdyby netkvěla v přírodních zákonech, Mistře? V dobrých i nedobrých? Ve statečných a ve zbabělých? V kráse a ošklivosti, v lenosti a ve snaze, v touze vládnout a v od-
poru býti ovládán? Kdyby dějiny nežraly stvoření, která se odvážila dějiny tvořit? Kdyby noži nebylo jedno, čí ruka do čího srdce? Kdyby nebylo lidí? Snad bych měl říct, kdyby nebylo člověka. Člověka a jeho fantazie? Neboť Váš objev Mistře, který jste nám vzkázal po Hamletovi, že je mnoho věcí mezi nebem a zemí, to je předpověď všeho lepšího, naděje večera po nechutném dni, návratu poezie do žvandání, naděje na lásku, mír duše, naděje na Naději. Ve Vašich hrách, Mistře, jsou odpovědi na všechny otázky, které se člověk odváží ptát. Nejsou abecedně seřazeny a nejsou čitelné každému oku. Připadá mi, že někdy odpovídáte na otázku, kterou jsem pro svou hloupost ani sám sobě nepoložil. Jako byste počítal s tím, a proto dáváte odpověď abyste provokoval otázku. Inspirujete. Ponoukáte líné mozky. Říkají o Vás, a nejsou to jen pomlouvači, že jste nevěděl nic o zeměpisu. O historii. O současné vědě. O umění. O filozofiii, a bůhví co ještě jste prý nevěděl. Jako by geniální člověk musil vědět. Co tedy dělá z člověka génia? I my, v kraji, kde žiji, už dnes víme, že to není ani výměr, ani neustálé opakování, ani to není Nobelova či jiná cena. Ani nomenklatura. Nezbývá mi než se domnívat, že je to jedna z oněch věcí, o kterých mluví Hamlet a to může být stejně přízeň bohů nebo Boha. Co čtete princi? Slova, slova, slova. Vy jste filuta, Mistře, dovolte mi tu důvěrnost. Podařilo se Vám obrátit slova v mramor, který se nerozpadá ani zimou, ani sluncem staletí. Učinil jste ze svých her budovy, tvrze, chrámy, kam utíkáme v dobách tísně, v časech poválečných běd, před vichřicí nejistoty nebo sami před sebou. Stěny a stropy jste ozdobil scénami z našich životů a zobrazil jste nás s anatomickou přesností. Co to čtete, princi? Slova, slova, slova…
william shakespeare citáty
Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována…
Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme. Tak ty chceš umřít? A co já, lásko, a co já? Mám trčet na tomhle světě, který bez tebe je zpustlejší než chlív? Dobré srdce ženy než pěkná tvář upoutá mou lásku.
Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.
Jsou bolesti, v nichž člověk pouze sám si může pomoci, a silné srdce se chce jen na svou sílu spolehnout.
Láska se nemění každou hodinou či dnem, ale trvá celý život.
Kdo nepocítil ran, se jizvám směje.
Kdo trpí sám, ten trpí mnohem tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž.
Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.
Smutným hodiny se dlouhé zdají.
Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.
Přátel si važ, a kdo se osvědčili, ty hákem z oceli si připni k srdci.
Lepší moudrý blázen, než bláznivý mudrc.
Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.
Ó, mocná lásko, která dokáže změnit zvíře v člověka, stejně jako člověka ve zvíře.
Láska se nemění každou hodinou či dnem, ale trvá celý život. A jestli se mýlím, nikdy jsem nic nenapsal a nikdy se nestalo, že se dva lidé milovali.
Před manželstvím mějte oči otevřené, v manželství je potom trochu přimhuřte.
Šťastný může být jen ten, kdo skutečně miloval jen jednou v životě. Muž, který se bojí, nikdy dívku nezíská. Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou. Život je příběh vyprávěný blbcem.
Když jsou dva na koni, jeden musí sedět vzadu.
redakce programu ivan misař foto karin dziadková design marian siedlaczek tisk proprint, s.r.o. český těšín program vydalo těšínské divadlo český těšín, příspěvková organizace zřizovatel – moravskoslezský kraj ostravská 67 737 35 český těšín tel. 558 746 022-23 •
[email protected] www.tdivadlo.cz práva k provozování tohoto díla zastupuje jiří josek – nakladatelství romeo
vedoucí obchodního oddělení dagmar pavlíková vedoucí dekorační dílny kristina libosková vedoucí krejčovny helena prokopová vedoucí vlásenkárny jaroslava držíková jevištní mistr roman sekula vedoucí zvuku a osvětlení vladimír rybář vedoucí úseku rekvizit josef kurek rekvizity milada zbončáková garderoba jana černá, pavla cwiertková světla czesław czakoj, martin valenta zvuk richard damek, michal maliniak jevištní technika jiří ponča, alfréd benek, jindřich tesarczyk, rostislav mišura, jiří gebhart
