JABOK VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ A TEOLOGICKÁ
Absolventská práce
Reminiscence Využití vzpomínek seniorů pro lepší kvalitu poskytovaných služeb Bronislava Burešová
Katedra sociální pedagogiky Vedoucí práce Mgr. Hana Číţková Studijní obor sociální práce a sociální pedagogika
Praha 2014
Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Reminiscence: Vyuţití vzpomínek seniorů pro lepší kvalitu poskytovaných sluţeb zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. 27. 4. 2014 Bronislava Burešová
Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autoraNeužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.
Bibliografická citace Reminiscence: Vyuţití vzpomínek pro lepší kvalitu poskytovaných sluţeb: absolventská práce / Bronislava Burešová; vedoucí práce: Mgr. Hana Číţková. -- Praha, 2014. -- 46 s.
Anotace Tato práce se zabývá vyuţitím vzpomínek pro lepší kvalitu poskytovaných sluţeb v Centru sociálních sluţeb Praha 2 a jejím cílem je zjistit, zda v centru sociálních sluţeb vyuţívají vzpomínky seniorů pro lepší kvalitu poskytovaných sluţeb, a pokud ano, jakým způsobem jich vyuţívají. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola vysvětluje, kdo je starý člověk, popisuje tělesné a psychické změny a krátce pojednává o smrti. Druhá kapitola definuje pojem reminiscence a vyjmenovává funkce vzpomínání, seznamuje s reminiscenční terapií, různými přístupy k reminiscenční terapii a jejím přínosem a nakonec popisuje výzkum vlivu reminiscenční terapie a jeho výsledky. Třetí kapitola popisuje další metody, jejichţ součástí je vzpomínání. Kapitola čtvrtá představuje Centrum sociálních sluţeb Praha 2, podrobněji popisuje odlehčovací sluţbu a domov seniorů a seznamuje s aktivitami, ve kterých je prostor pro vyuţití vzpomínek klientů. Součástí této kapitoly jsou kazuistiky, které ukazují, jaký přínos můţe mít reminiscence pro seniory.
Klíčová slova Stáří, reminiscence, reminiscenční terapie, vzpomínání, vzpomínky, psychobiografický model profesora Böhma, metoda validace, smyslová aktivizace podle Lore Wehner, odlehčovací sluţba, domov seniorů.
Summary This essay deals with use of memories for better quality of provided services in the Centre of social services Prague 2 and its goal is find out, whether they use of memories for better quality of provided services in the centre of social services and how they use of memories. The essay is dividend into four chapters. First chapter explains, who is old person, describes physical and mental changes and deals with death. Second chapter defines term reminiscence and mentions function of recall, acquaints with reminiscence therapy, approachs to reminiscence therapy and its benefit and finally describes research of benefit of reminiscence therapy and its results. Third chapter
describes other methods used memories. Fourth chapter introduces Centre of social services Prague 2, in detail describes respite service and home for the elderly and acquaints with activities, in which is opportunity for recalling. This chapter includes cases history, which show benefit of reminiscence for seniors.
Keywords Oldness, reminiscence, reminiscence therapy, recall, memories, psychobiographic model of professor Böhm, validation method, sensory activation according to Lore Wehner, respite service, home for the elderly.
Obsah Úvod .............................................................................................................. 6 1. Stáří ............................................................................................................ 9 1.1. Kdo je starý člověk?........................................................................... 9 1.2. Tělesné změny ve stáří ..................................................................... 10 1.3. Psychické změny ve stáří ................................................................. 11 1.3.1. Poznávací procesy ..................................................................... 12 1.3.2. Regulační procesy...................................................................... 13 1.3.3. Osobnost seniora........................................................................ 14 1.4. Psychika v období pravého stáří ...................................................... 15 1.5. Smrt .................................................................................................. 16 2. Reminiscence ........................................................................................... 18 2.1. Definice reminiscence ...................................................................... 18 2.2. Funkce vzpomínání .......................................................................... 19 2.3. Reminiscenční terapie ...................................................................... 21 2.3.1. Přístupy k reminiscenční terapii ................................................ 21 2.3.2. Přínos reminiscenční terapie ...................................................... 25 2.3.3. Výzkum vlivu reminiscenční terapie ......................................... 28 3. Další metody vyuţívající vzpomínání ..................................................... 30 3.1. Psychobiografický model profesora Böhma .................................... 30 3.2. Metoda validace ............................................................................... 32 3.3. Smyslová aktivizace podle Lore Wehner ........................................ 34 4. Centrum sociálních sluţeb ....................................................................... 36 4.1. Co je centrum sociálních sluţeb ...................................................... 36 4.2. Domov seniorů ................................................................................. 37 4.2.1. Vyuţití vzpomínek v domově seniorů ....................................... 37 4.3. Odlehčovací sluţba .......................................................................... 40 4.3.1. Vyuţití vzpomínek v odlehčovací sluţbě .................................. 41 Závěr ............................................................................................................ 44 Seznam literatury ......................................................................................... 46
5
Úvod Moţná jste někdy slyšeli výrok Jonathana Swifta: „Kaţdý chce ţít dlouho, ale nikdo nechce být starý“1. Stáří je totiţ ţivotním obdobím, kdy dochází ke zhoršování tělesných a psychických funkcí a člověka mohou trápit různé nemoci nebo zdravotní problémy, takţe se nemůţeme divit, ţe nechceme být starými lidmi. Navíc odmítání stáří nahrává kult mládí silně uctívaný dnešní společností. Stačí se jen podívat mezi osobnosti filmového a hudebního světa nejen v zahraničí, ale i v českých luzích a hájích. Kolik z nich podstupuje jednu plastickou operaci za druhou a jiné omlazující procedury ve snaze zachovat si věčně mladou tvář. Kvůli jejich posedlosti je výsledný efekt často ţalostný a ony celebrity ve skutečnosti vypadají starší neţ předtím. Mládí hýbe také trhem práce. Zaměstnavatelé ţádají pracovní síly vyzařující mládí. Pokud ţádá o práci člověk starší 50 let, mívá obrovský problém najít uplatnění. Pracovní zkušenosti, které tento člověk získal během předchozích pětadvaceti, či třiceti let tvrdé práce zřejmě nejsou pro zaměstnavatele přínosné. Zdá se, jakoby stáří brzdilo moderní společnost navyklou neustále se za něčím hnát bez přestání tak dlouho, aţ se tělo unaví a nějaký závaţný zdravotní problém nebo zákeřná nemoc nás srazí na kolena. Dnes uţ nikoho proto nemůţe překvapit, kdyţ pětatřicetiletý člověk onemocní rakovinou nebo ho postihne infarkt či mozková mrtvice. Neustálá honba za penězi, kariérou a nevím, čím dalším nám neumoţňuje naplno se věnovat svým koníčkům, své rodině a přátelům a proţívat s nimi příjemné chvíle. Kdyţ pak zestárneme a začneme si uvědomovat svůj blíţící se neodvratitelný konec, propadneme zoufalství, protoţe najednou zjišťujeme, ţe 1
http://citaty.net/citaty-o-stari/ (citováno 31.3. 2014)
6
nám ţivot rychle proplul mezi prsty a my jsme si nic neuţili. Najednou chceme všechno dohonit, ale ne vţdy to jde. Zdravotní problémy nám nedovolují věnovat se některým koníčkům, naši přátelé a partneři odchází na věčnost a děti na nás nemají dostatek času, protoţe se sami stali rodiči a v zaměstnání jsou zaneprázdněni. Zoufalství se prohlubuje a brzká smrt nás děsí. Co s tím? Přestaňme počítat vrásky, stejně se jim nevyhneme, a hlavně začněme si dělat čas k realizaci svých koníčků a společně strávených chvil se svou rodinou a svými přáteli. Čím víc času jim věnujeme, tím více záţitků si zachováme v paměti a ve stáří budeme moci vzpomínat na smysluplně proţitý ţivot. Takové vzpomínání nás uchrání před zoufalstvím a pomůţe nám přijmout ţivot se všemi jeho výhrami, ale také prohrami. Blíţící se smrt v nás pak nebude vyvolávat takový strach a díky smysluplnosti ţivota lépe přijmeme její nevyhnutelnost. Ve své práci se zabývám vyuţitím vzpomínek pro lepší kvalitu poskytovaných sluţeb v Centru sociálních sluţeb Praha 2. Cílem mé práce je zjistit, zda v centru sociálních sluţeb vyuţívají vzpomínky seniorů pro lepší kvalitu poskytovaných sluţeb, a pokud ano, jakým způsobem jich vyuţívají. Centrum sociálních sluţeb poskytuje sluţby za účelem zvýšení kvality ţivota seniorů. K tomu se vyuţívá různých metod. Já se budu věnovat reminiscenci, která vyuţívá vzpomínek a procesu vzpomínání, ale kromě toho známe i jiné metody, z nichţ mnohé pracují také s ţivotním příběhem seniora a vzpomínání můţe být jejich součástí. Důvodů, proč jsem si jako téma své práce vybrala právě vzpomínání, je několik. Prvním důvodem je absolvování výběrového kurzu Reminiscence – práce se vzpomínkami seniorů, kde jsem se s reminiscencí poprvé seznámila. Toto téma mně velmi zaujalo a absolvování kurzu pro mě bylo velmi přínosné díky své praktické části, kdy jsem vzpomínala společně s jedním z klientů
7
domova seniorů v Centru sociálních sluţeb Prahy 2 a posléze s jednou z klientek odlehčovací sluţby tohoto centra. Druhým důvodem pro výběr tohoto tématu je týdenní praxe ve druhém ročníku v Centru sociálních sluţeb Prahy 2, konkrétně v domově seniorů, a následná dobrovolnická činnost v tomto zařízení v rámci projektu „Adopce osamělých seniorů“ zastřešeným Maltézskou pomocí o. p. s. Pro dosaţení cíle své práce jsem zvolila tuto strukturu. V první kapitole definuji, kdo je starý člověk, popíši tělesné a psychické změny a krátce se zmíním o smrti. Ve druhé kapitole nejdříve vysvětlím pojem reminiscence a funkce vzpomínání, poté seznámím s reminiscenční terapií, různými přístupy k reminiscenční terapii a jejím přínosem a nakonec popíši výzkum vlivu reminiscenční terapie a jeho výsledky. Ve třetí kapitole popíši další metody vyuţívající vzpomínání, konkrétně psychobiografický model profesora Böhma, smyslovou aktivizaci podle Lore Werner a metodu validace. Ve čtvrté kapitole představím Centrum sociálních sluţeb Praha 2, odlehčovací sluţbu a domov seniorů. Součástí této kapitoly jsou kazuistiky, které ukazují, jaký přínos můţe mít reminiscence pro seniory.
8
1. Stáří V této kapitole vysvětluji, koho můţeme povaţovat za starého člověka, dále popisuji tělesné a psychické změny, které se sebou stáří přináší, a pojednávám také o smrti, která je bohuţel součástí stáří.
1.1. Kdo je starý člověk? Helena Haškovcová2 pouţila pro odpověď na tuto otázku definici Světové zdravotnické organizace, která říká, ţe stáří je ţivotním obdobím, „kdy se poškození fyzických či psychických sil stává manifestní při srovnání s předešlými ţivotními obdobími.“ Tuto definici však můţeme pouţívat pouze, pokud mluvíme o skupině lidí, u nichţ je stáří na první pohled zjevné, coţ ale vyvolává otázku, jak nazývat ţivotní období, kdy ještě člověk není úplně starý. V současnosti se pro lidi, kteří překročili první půli ţivota, uţívá nejčastěji toto dělení: Zralý věk: 45 – 59 let Rané stáří: 60 – 74 let Vlastní stáří: 75 – 89 let Dlouhověkost: 90 let a více V minulosti byli staří lidé nazývání dosti nelichotivými, řekla bych aţ hanlivými, názvy, jako stařec a stařena nebo dědek a bába. Ve starší odborné literatuře pak můţeme najít označení geront, uţíván byl téţ pojem přestárlý občan. Někteří odborníci usilovali o to, aby se pro označení starých lidí pouţíval pojem dříve narozený občan, aby tak nahradili pojem přestárlý občan. Od 2
Haškovcová H.: Fenomén stáří, str. 20 - 22
9
tohoto pojmu bylo později upuštěno.
V současnosti bývají staří lidé
označováni číselně: 50+, 60+, 70+, 80+, 90+. Toto označení však nemůţeme povaţovat za konečné, protoţe Evropská komise navrhuje pojmy zkušenější nebo věkově pokročilý občan. V češtině tyto pojmy znějí velmi zvláštně, proto je malá naděje, ţe se rozšíří. Z výše uvedeného vyplývá, ţe staří lidé nebývají označování jedním pojmem, ale několika pojmy. Já budu ve své práci pouţívat pojem senior či senioři.
1.2. Tělesné změny ve stáří Podle Marie Vágnerové3 dochází ve stáří ke zhoršení v oblasti fyzického a duševního stavu člověka, jedná se o proces s velkými individuálními rozdíly, a to z pohledu času, rozsahu a závaţnosti projevů. Tento proces ovlivňuje řada genetických dispozic a působení ţivotního prostředí, které patří mezi tzv. vnější faktory. Lidský organismus můţeme povaţovat za jakéhosi nositele kódu, který určuje, kdy člověk začne stárnout, jakým způsobem bude stárnutí probíhat a jaká je předpokládaná délka jeho ţivota. Tento proces je řízen tzv. „genetickými hodinami“, které v určité době probudí k aktivitě geny ovlivňující průběh stárnutí. Způsob ţivota, skladba jídelníčku apod. od dětství ovlivňovaly lidský organismus a jejich výsledkem je aktuální stav člověka ve stáří. Tento stav se nemusí shodovat se stavem předpokládaným na základě genetických dispozic. Lidé během svého ţivota několikrát onemocní, coţ má vliv na jejich tělesné funkce. Některé z nemocí jsou chronické. Senior trpí několika různými, většinou chronickými nemocemi zároveň; tento jev nazýváme polymorbidita. Senioři netrpí pouze somatickými nemocemi, ale také duševními, které nejsou 3
Vágnerová, M.: Vývojová psychologie, str. 448 - 450
10
vţdy správně diagnostikovány, někdy zůstávají skryty, nebo jsou klasifikovány jako reakce na tělesnou nemoc či ţivotní zátěţ, např. v případě depresí. Ve stáří dochází také ke změně zevnějšku člověka, coţ má vliv na jeho sociální status, protoţe člověk je ostatními lidmi vnímán jako stařec a lidé s ním podle toho také jednají. Změna zevnějšku neprobíhá u všech lidí stejně rychle a do stejné míry. U některých lidí však můţe být změna tak výrazná, ţe ztratí své rysy a vypadá jinak neţ doposud. Zevnějšek člověka můţe být ukazatelem celkového fyzického i psychického stavu člověka. Nezájem o vlastní vzhled můţe být projevem úpadku osobnosti v důsledku demence nebo Diogenova syndromu.
1.3. Psychické změny ve stáří Marie Vágnerová4 píše také o psychických změnách, které probíhají společně
s tělesnými
změnami.
Některé
změny
probíhají
působením
psychosociálních vlivů, jiné jsou podmíněny biologicky. Biologicky podmíněné změny můţeme rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou změny označené za pouhý projev stáří a tudíţ změny zcela běţné. Do této skupiny patří například potíţe s uchováváním v paměti a následném vybavování. Druhou skupinu tvoří změny, které jsou důsledkem nějakého chorobného procesu a nelze je proto povaţovat za pouhý projev stárnutí. Do psychosociálních vlivů, které způsobují psychické změny ve stáří, patří ţivotní styl a různé návyky, očekávání a postoje společnosti, které nutí lidi k určitému chování a pasivitě, a sociální zkušenost, při níţ lidi ovlivňovaly různé sociokulturní vlivy, sociální traumata apod.
4
Vágnerová, M.: Vývojová psychologie, str.450 - 459
11
1.3.1. Poznávací procesy Aktivační úroveň Někteří senioři pomaleji reagují, potřebují delší dobu na zpracování informací a výběr adekvátní reakce. Déle jim trvá, neţ se rozhodnou. Senioři jsou také celkově pomalejší, coţ je projevem větší unavitelnosti. Celková pomalost má ale také pozitivní stránku, staří lidé mají více trpělivosti a jsou rozváţnější neţ dříve. Orientace v prostředí Pro seniory je typické, ţe hůře vidí a slyší. Potíţe ve zrakovém a sluchovém vnímání mohou mít velký vliv na ostatní poznávací procesy. Aby staří lidé dobře viděli a slyšeli, musí se více soustředit, často pouţívají brýle a naslouchadla, ale i přesto mohou mít v oblasti zrakového a sluchového vnímání potíţe. Zatímco brýle nosí i mladí lidé, naslouchadla představují spíše symbol stáří a na jejich nošení se musí starý člověk adaptovat, coţ není vůbec snadné, protoţe naslouchadla snímají také různé šumy z okolí, které mohou člověka dráţdit, proto je tato adaptace pro seniora velmi náročná a zatěţující, coţ má za následek únavu, napětí, výbuchy vzteku, úzkostnost a depresi. Paměť a učení Potíţe v oblasti paměti jsou velmi dobře známým znakem stáří, lidé je proto čekají, ale často nejsou tyto potíţe tak velké, jak si původně mysleli. Paměťové procesy jako ukládání a vybavování jsou ve stáří utlumeny a zpomaleny. Senioři hůře zpracovávají a následně uchovávají v paměti nové informace. Změny se nejvýrazněji projevují v oblasti epizodické paměti, kdy lidé zapomínají, zda uţili lék nebo ne apod. Sémantická paměť uchovává obecné znalosti a bývá trvalejší. Změny v paměťových schopnostech bývají
12
individuální a jsou ovlivněny genetickými předpoklady, aktuálním zdravím, zkušenostmi a postoji k duševní činnosti. Staří lidé bývají častěji zaměřeni na minulost a mají sklon vyprávět své vzpomínky, díky čemuţ se lépe vyrovnávají se vším, co v ţivotě proţili, a hodnotí v závěru svůj ţivot jako dobrý. Intelektové funkce Změny intelektových schopností jsou závislé na genetických předpokladech, úrovni dosaţeného vzdělání a mnoha dalších biologických a psychosociálních faktorech, jsou proto velmi individuální a různě se projevují. Senioři jsou schopni uţívat znalosti a způsoby uvaţování nabyté v průběhu svého ţivota. Ţivotní zkušenost je velmi důleţitá, coţ potvrzuje stará lidová moudrost, „Co se v mládí naučíš, ve stáří, jako kdyţ najdeš“. U seniorů se mohou vyskytnout potíţe v rozumění novým situacím a učení se čemukoli novému, proto se hůře adaptují změnám, které jsou pro ně velmi zatěţující a mohou v nich vyvolávat strach, proto staří lidé bývají konzervativní a upřednostňují stereotyp, coţ můţe vést k moralizování, ale díky stereotypu se upevňují postoje a názory starých lidí. 1.3.2. Regulační procesy K typickým znakům stárnutí patří oslabené a zpomalené regulační funkce, v důsledku čehoţ se sniţuje adaptabilita a odolnost vůči zátěţím. Tato změna se netýká pouze biologické sloţky, ale také oblasti psychické regulace. Příčinou této změny mohou být také různé sociální aspekty. Například osaměle ţijící senior, který se vyhýbá kontaktu s jinými lidmi, můţe méně ovládat své projevy a v důsledku toho oslabuje návyk chovat se v souladu se společenskými normami.
13
Emoční prožívání a reaktivita Senioři mohou být citově labilnější, proto mají potíţe ovládat své emoce. Mohou trpět úzkostmi a depresemi. Změny emocí mají vliv na všechny ostatní psychické funkce. Sniţují pozornost a paměť, vyuţití rozumových schopností a motivaci k jakékoli činnosti. Volní procesy Seniorům činí potíţe rozhodovat a dlouho jim trvá, neţ se rozhodnou. Mohou být tvrdohlaví a na něčem lpět. Na druhou stranu bývají trpělivější a vytrvalejší neţ dříve. Pro seniory je důleţitá stabilita a jistota, proto se vyhýbají změnám a těţce se adaptují, pokud nějaká nastane. 1.3.3. Osobnost seniora Ve stáří se mění i osobnost člověka. Většinou se prohlubují některé jeho vlastnosti, coţ má za následek změnu projevů chování a struktury osobnosti. Například introvertní lidé bývají samotáři, naopak z extrovertů se stávají lidé se sklonem k povrchnosti a nepříjemné upovídanosti. Některé změny mohou být velmi nápadné a projevy chování, které z těchto změn vyplývají, nezapadají do struktury osobnosti konkrétního člověka. V tomto případě se však jedná o důsledek nějakého chorobného procesu. Úbytek kompetencí vyvolává v seniorech nejistotu, sniţuje jejich sebedůvěru a má za následek potíţe v orientaci, coţ se projevuje prohloubením vlastností jako je například nerozhodnost, opatrnost a puntičkářství. Z důvodu oslabení různých funkcí a s tím spojenou niţší tolerancí zátěţe je u seniorů výraznější strach, úzkostnost a nespokojenost. Senioři se stávají závislými na druhých lidech a zároveň mohou cítit nejistotu ve vztahu k nim, proto se u starých lidí projevuje egocentrismus a s ním spojená sobeckost, podezíravost,
14
vztahovačnost, nesnášenlivost, lakota a silná extroverze ve formě familiárnosti a dotěrnosti, nebo naopak silná introverze aţ samotářství a vyhýbání se kontaktu.
1.4. Psychika v období pravého stáří Jak jsem vysvětlila v podkapitole „Kdo je starý člověk?“, termínem pravé stáří označujeme období po 75. roce ţivota, kdy seniory podle Marie Vágnerové5 ve velké míře ohroţují různé chorobné změny, které se projevují také v oblasti psychiky. U 90% seniorů se objevují ateriosklerotické změny, jejichţ následkem nejčastěji bývají změny emočního proţívání, větší unavitelnost, zhoršení paměti a schopnosti soustředění. Senioři, které postihly ateriosklerotické změny, bývají citlivější k jakékoli zátěţi, s velkými potíţemi se rozhodují a odmítají jakékoli změny. S postupujícími změnami přestávají být nemocní jedinci schopni řešit sloţitější problémy a postupně se stávají nevýkonnými a těţkopádnými. Některé změny přináší sociálně nepříznivé důsledky, a to zejména zvýšenou dráţdivost, převáţně mrzutou náladu, netrpělivost a nesnášenlivost. U takto nemocných seniorů se častěji vyskytují deprese, skleslost a nepřiměřené výkyvy emocí. Pokud se nemoc zhoršuje, stoupá riziko cévní mozkové příhody a dalšího sníţení úrovně psychických funkcí. Prodělaná mozková příhoda má za následek zpomalení psychických procesů a potíţe se soustředěním. Výkonnost seniorů postiţených mozkovou příhodou kolísá a je velmi nízká oproti dřívějšku. Vlivem mozkové příhody můţe
5
Vágnerová M.: Vývojová psychologie, str. 493 - 494
15
u pacientů dojít ke vzniku afázie6, agnozie7 nebo apraxie8 v závislosti na místě postiţení. Dalším velmi váţným problémem je demence, jejímţ prvním příznakem je nápadné zhoršení paměti. Toto zhoršení můţe dojít aţ do stádia, kdy si postiţený nevybavuje ani staré a dostatečně uloţené informace, coţ způsobuje, ţe i ve velmi známém prostředí bývá zcela dezorientován. Časem nepoznává ani své okolí, známé lidi, můţe zapomínat, kdo je on sám, čímţ dochází ke ztrátě vlastní identity. Pokračující demence se projevuje bradypsychismem9, ztrátou logického uvaţování a s tím související poruchou soudnosti. Postiţený senior nechápe logické argumenty, tudíţ je nepřijímá, mnoho sdělení si ani nepamatuje, a proto je nemoţné s ním komunikovat běţným způsobem.
1.5. Smrt Velmi smutnou stránkou stáří je blíţící se smrt, jejíţ příchod je nevyhnutelný a nelze určit, kdy přesně k němu dojde. O závěru lidského ţivota a smrti pojednává Helena Haškovcová10, podle které je ve společnosti rozšířen názor, ţe staří lidé jsou ze smrti nešťastní a neustále myslí na to, ţe jednoho dne zemřou. Občasné myšlenky na smrt jsou pro seniory přirozené. Zajímá je, co se vlastně stane v okamţiku smrti, a ptají se, kdo se o ně postará, zejména pokud jsou osamělí. Myšlenky na smrt se objevují zpravidla po té, co zemře partner nebo někdo z přátel.
6
Afázie neboli porucha řeči vzniká nejčastěji po poškození mozku v oblasti levé hemisféry. Člověk postiţený touto poruchou nerozumí mluvené a psané řeči, nedokáţe vyjádřit své myšlenky, nebo zcela přestává verbálně komunikovat. 7 Agnózie je stav, kdy postiţený nerozeznává známé objekty. 8 Pacient postiţený apraxií ztrácí naučené motorické dovednosti, tzn. neschopnost obout si boty, obléci se apod. 9 Bradypsychismus je zpomalení psychických procesů. 10 Haškovcová H.: Fenomén stáří, str. 315 - 316
16
Lidé odjakţiva touţili být nesmrtelnými, ale zároveň si uvědomovali, ţe věčný ţivot není moţný. Vědomí vlastní konečnosti přirozeně vyvolává v lidech strach. Helena Haškovcová11 říká, ţe čím je smrt blíţ, tím je větší tendence lidí ji vytěsňovat. Lidský ţivot přesto jednoho dne končí a kaţdý člověk se musí se svou konečností vyrovnat12. Strach ze smrti je přirozený a starý jako lidstvo samo, ale podle Heleny Haškovcové13 se míra strachu v průběhu historie měnila. Fakt, ţe smrt je přítomná všude kolem nás, byl v minulosti všemi lidmi přijímán. Smrt se totiţ netýkala pouze seniorů, ale umírali také mladí lidé a děti. Lidé byli v minulosti svědky smrti svých příbuzných nebo někoho ze sousedství, prostřednictvím toho si uvědomovali vlastní konečnost. Smrt ţila s lidmi a mezi nimi, proto se lidé báli smrti méně. Přesto potřebovali něco, co jim pomůţe strach ze smrti překonat. Nejčastějšími formami, jak zmírnit strach ze smrti byla ritualizace umírání a smrti a víra v Boha. Ritualizace umírání a smrti byla zejména v padesátých letech minulého století redukována, coţ zvýšilo v lidech strach a nejistotu. Výsledkem této redukce je, ţe dnes většina seniorů umírá v některé z institucí pro seniory, i přesto, ţe existují snahy o to, aby lidé opět umírali doma obklopeni svou rodinou.
11
Haškovcová H.: Fenomén stáří, str. 317 - 318 Vyrovnání se smrtí je vývojový úkol stáří. Erik Erikson (in Drapela 2008, str. 69) se zabýval vývojem osobnosti,který probíhá v omi stádiích. Během tohoto vývojového procesu se utváří osobní identita, úzce spojená s egem. Aby ego dozrálo, musí člověk získat dostatečný pocit identity. Kaţdé stádium vysvětluje Eriksona jako psychologickou krizi se dvěma póly konfliktu. Kdyţ je konflikt vyřešen, nastává růst a ego získává novou sílu nazvanou Eriksonem ctnost. Jako kaţdá jiná krize obsahuje i tato krize moţnosti růstu a prvky ohroţení, které znamenají uhýbání před řešením konfliktu, coţ způsobí, ţe převládne negativní pól a nevznikne ctnost. Posledním vývojovým stádiem osobnosti je integrita ega proti zoufalství. Podle Pavla Říčana (in Říčan, str. 380) do stadia integrity ega dospěje člověk, který se předchozí léta svého ţivota věnoval výchově potomstva a který přijal svůj ţivot se všemi jeho výhrami a především prohrami. Takoví lidé pak mají dobrý pocit z proţitého ţivota a povaţují jej za smysluplný. Ze smrtí se pak vyrovnávají snáze. Opakem integrity ega je zoufalství. 13 Haškovcová H.: Fenomén stáří, str. 322-323 12
17
2. Reminiscence V předchozí kapitole jsem definovala, kdo je starý člověk, popsala tělesné a psychické změny ve stáří, charakterizovala psychiku v období pravého stáří a nakonec se krátce zmínila o smrti. V této kapitole nejdříve vysvětlím, co pojem reminiscence znamená a jaké funkce plní vzpomínání. Dále se budu zabývat reminiscenční terapií, seznámím s různými přístupy k reminiscenční terapii a s přínosy reminiscenční terapie pro seniory, pečovatele a rodinu seniora. Nakonec krátce popíši výzkum vlivu reminiscenční terapie a jeho výsledky.
2.1. Definice reminiscence Podíváme-li se do slovníku cizích slov14, zjistíme, ţe slovo reminiscence znamená v překladu vzpomínka nebo ohlas, pojem reminiscence tedy můţeme pouţít jako synonymum slova vzpomínání. Podle Pam Schweitzer15
je
vzpomínání součást ţivota kaţdého člověka a vzpomíná mnoho lidí v jakémkoli věku. Starší lidé však ztrácí své partnery a blízké přátele a zůstávají osamoceni ve svých vzpomínkách. Proto je pro ně uţitečné navštěvovat reminiscenční setkání16. Naděţda Špatenková a Barbora Bolomská17 píší, ţe vzpomínání můţe být charakterizováno jako „univerzální proces, který se vyskytuje v kaţdém období ţivotního cyklu člověka počínaje okamţikem, kdy je dítě schopno vzpomenout
14
http://slovnik-cizich-slov.abz.cz (citováno 15. 4. 2013) http://pamschweitzer.com (citováno 4. 4. 2013) 16 Reminiscence is a normal part of everyday life for most people of all ages. In their later years, however, people often lose those with whom they have most in common, whether through bereavement or geographical separation, leaving them feeling very alone with their memories. It can therefore be very enjoyable and helpful to join in more structured reminiscence sessions. 17 Špatenková N., Bolomská B.: Reminiscenční terapie, str. 11 15
18
si na to, co proţilo.“ Vzpomínání však nelze srovnávat s pamětí, protoţe vzpomínky jsou jen jednou ze sloţek paměti. Výše jmenované autorky dále uvádí různá dělení vzpomínání. Jedním z dělení je rozlišení vzpomínání na vyslovené a tiché. Vyslovené vzpomínání se odehrává ve skupině lidí, kdy člověk vzpomíná nahlas a své vzpomínky sděluje ostatním. Při tichém vzpomínání člověk své vzpomínky nevyslovuje a vzpomíná bez přítomnosti ostatních. Jiné dělení rozlišuje mezi vzpomínáním v soukromí, tedy bez přítomnosti ostatních lidí, a vzpomínáním na veřejnosti, ve skupině lidí.
2.2. Funkce vzpomínání Podle Naděţdy Špatenkové a Barbory Bolomské18 můţe vzpomínání pomoci k získání pocitu integrity ega. Hlavní funkcí vzpomínání je pomoc s přizpůsobením se změnám ve stáří. Mimo této funkce nabízí vzpomínání příleţitost k vyzdviţení kladných charakteristik osobnosti, ke zvýšení vlastní hodnoty, k zachování pocitu integrity osobnosti, ke změně negativního pohledu společnosti na staré lidi a stereotypních představ o stáří, k získání podnětné zkušenosti a k získání pocitu nesmrtelnosti. Existují různé typy vzpomínání a kaţdý typ vzpomínání plní jinou funkci. Naděţda Špatenková a Barbora Bolomská19 hovoří o těchto typech vzpomínání: integrativní, instrumentální, transmisivní, narativní, uhýbavé a obsesivní. Integrativní vzpomínání je vyrovnání se s pocity viny, ţivotními ztrátami a prohrami, zahrnuje také o rekapitulaci změn v ţebříčku hodnot a cílů v průběhu ţivota. Jeho hlavní funkcí je dosáhnout pocitu smysluplnosti ţivota a smíření se s minulostí. 18 19
Špatenková N., Bolomská B.: Reminiscenční terapie, str. 13 - 14 Špatenková N., Bolomská B.: Reminiscenční terapie, str. 14 - 15
19
Instrumentální vzpomínání vrací člověka do minulosti, aby pomocí zkušeností získaných v průběhu ţivota vyřešil současný problém. Při tomto typu vzpomínání jedinec vzpomíná na strategie, které vyuţíval při řešení problémů v minulosti. Transmisivní vzpomínání pomáhá zachovat kulturní hodnoty, normy a vzory předávané staršími generacemi generacím mladším. K transmisivnímu vzpomínání dochází například, kdyţ prarodiče vypraví svým vnoučatům, co proţili v minulosti a prostřednictvím těchto vyprávění jim předávají zároveň nějaké ponaučení. Narativní vzpomínání probíhá za účelem poskytnutí vlastní autobiografie. Vzpomínající vzpomíná na události, které proţil (zejména ty radostné), a o své záţitky se dělí s ostatními lidmi. Uhýbavé vzpomínání také vrací vzpomínajícího k příjemným záţitkům z minulosti, ale tento typ vzpomínání je moţné přirovnat spíše k dennímu snění. Vzpomínající často přehnaně chválí minulost a o přítomnosti mluví negativně. Tento typ vzpomínání je vnímán negativně, ale můţe být také pozitivní. Pokud člověku přináší dočasnou úlevu od bolestivé přítomnosti, má vzpomínání pozitivní funkci. Pokud člověk snění o minulosti plně oddá, hrozí, ţe se odpoutá od přítomnosti a také minulosti, coţ vede k tomu, ţe člověk postupně chřadne a poddává se smrti. Obsesivní vzpomínání je projevem toho, ţe se člověk nevyrovnal s určitým záţitkem ve svém ţivotě. Vzpomínající se k tomuto záţitku neustále vrací a trpí pocity viny, zoufalství nebo nenávisti. Tento typ vzpomínání má destruktivní charakter a vyţaduje pomoc terapeuta.
20
2.3. Reminiscenční terapie Někteří
autoři
pojem
reminiscence
uţívají
současně
s pojmem
reminiscenční terapie, jiní autoři tyto pojmy odlišují. Hana Janečková a Marie Vacková20 definují reminiscenční terapii jako rozhovor terapeuta s jedincem nebo se skupinou osob o dosud proţitých událostech, k němuţ jsou často vyuţívány různé podněty, jako jsou staré fotografie, filmy, lidové písně apod. Tento rozhovor můţe být strukturovaný nebo volný, ale vţdy zde hraje hlavní roli terapeutický prvek, kterým je vţdy navození příjemné atmosféry, pocitu radosti, potěšení, sebeuspokojení a také kognitivní stimulace. Je však nutné pamatovat na to, ţe mnoho lidí má potřebu vyrovnat se s traumatickými záţitky ze svého osobního ţivota nebo se zkušenostmi z války. Potom získává reminiscenční sezení charakter skutečného psychoterapeutického procesu. Pokud reminiscenční terapie probíhá ve skupině osob, můţe být do ní zapojen umělecký projev, zpěv, tanec, dramatizace atd. To vše pomáhá vzpomínat. Reminiscenční terapie je vhodná zejména pro osoby s demencí. 2.3.1. Přístupy k reminiscenční terapii V reminiscenční terapii existuje velká řada přístupů. Kaţdý přístup se liší podle cíle a funkce reminiscenční terapie. Hana Janečková a Marie Vacková21 rozlišují čtyři skupiny přístupů, a to narativní přístupy, reflektující přístupy, expresivní přístupy a informační přístupy.
20
Janečková H., Vacková M.: Reminiscence, vyuţití vzpomínek při práci se seniory, str. 21 - 22 21 Janečková H., Vacková M.: Reminiscence, vyuţití vzpomínek při práci se seniory, str. 23 - 30
21
Narativní přístupy Do narativních přístupů řadí Hana Janečková a Marie Vacková22 rozhovor reminiscenční skupiny bez předem dané struktury za účelem vyplnění volného času seniorů, začlenění do skupiny, spontánní kognitivní stimulace, navození příjemné atmosféry, posílení sebeúcty a vytvoření prostoru pro sebevyjádření. Vzpomínky jsou vybavovány zcela volně a lidé je sdělují buď celé skupině, nebo svému kolegovi ve dvojici. Vzpomínání můţe probíhat také individuální v soukromí nebo můţe mít psanou podobu ve formě autobiografie, memoárů či knihy ţivota. Téma rozhovoru je volné nebo předem určené, ale skupina se tématu nemusí drţet. Vybavené vzpomínky jsou většinou reakcí na reminiscenční stimuly nebo na sdělení jiných členů skupiny. Narativně zaměřená reminiscenční terapie zdůrazňuje příjemné aspekty vzpomínání s cílem pobavit se, uvolnit se a strávit společně čas v příjemné atmosféře. Hlavní roli zde hraje prosociální funkce vzpomínání. V narativně zaměřené reminiscenci chybí prostor pro hodnocení vzpomínek, protoţe hodnocení by mohlo narušit pocit bezpečí členů skupiny. Reminiscenční terapie je vţdy vedená facilitátorem nebo reminiscenčním asistentem. Tyto osoby musí projít školením, během něhoţ získá osobní zkušenost se vzpomínáním a kde se seznámí s reminiscenčními metodami a technikami, naučí se prvky vedení skupinové diskuze a připomene si historii. Facilitátor nebo reminiscenční asistent musí také splňovat určité dovednosti potřebné pro vedení reminiscenční skupiny. Pam Schweitzer23 mezi tyto dovednosti řadí například schopnost aktivního naslouchání, vnímavost, zvídavost, ohleduplnost, přijímající postoj, smysl pro humor, představivost24. Pro práci se skupinou je pak důleţité splňovat další dovednosti, jako například 22
Janečková H., Vacková M.: Reminiscence, vyuţití vzpomínek při práci se seniory, str. 23 - 24 23 http://pamschweitzer.com (citováno 4. 4. 2013) 24 Good listening skills, receptiveness, curiosity, sensitivity, an accepting attitude, a sense of humour, imagination.
22
srozumitelnost, demokratický přístup, mlčenlivost, připravenost, odvahu a praxi25. Reflektující přístupy Do reflektujících přístupů patří podle Hany Janečkové a Marie Vackové26 především ţivotní rekapitulace, pokládaná za speciální formu reminiscence. Jde o proces zkoumání, organizování a reflexe ţivota člověka, který vychází z potřeby lidí uspořádat si vlastní ţivot. Ţivotní rekapitulace probíhá formou rozhovoru mezi terapeutem a jedincem nebo terapeutem a malou skupinou osob za účelem reflexe ţivota, porozumění všem jeho těţkostem, traumatům a konfliktům, hledání smyslu ţivota a přijetí ţivota takového, jaký byl. Dalším reflektujícím přístupem je model tzv. kognitivně reminiscenční terapie, který je vhodný především pro osoby s depresí a poruchami kognitivních funkcí. Tato terapie probíhá po dobu šesti týdnů aţ třech měsíců podle strukturovaného postupu ve skupině čtyř aţ šesti lidí, která se schází jednou týdně. Setkání trvající hodinu aţ hodinu a půl vede jeden nebo dva terapeuti. Skupina by měla být homogenní, co se týče stupně deprese a kognitivní poruchy. Kaţdému členovi skupiny je vyhrazen určitý časový úsek, kdy mluví o svém ţivotě na určité téma. Témata jsou vţdy dohodnuta na předchozím setkání, aby si kaţdý člen mohl připravit, co bude říkat. Vzpomínky můţe mít zaznamenány písemně. Cílem setkání je pozitivní vnímání sebe sama na základě systematického zkoumání vzpomínek a změny postojů a myšlení. Kognitivně reminiscenční terapie klade důraz na posilování integrativní a instrumentálních vzpomínek. Integrativní vzpomínky pomáhají získat něco pro svou hodnotovou orientaci a ţivotní cíle na základě přehodnocení ztrát a problémů. Instrumentální vzpomínky usnadňují hodnocení 25 26
Clarity, a democratic approach, confidentiality, preparedness, courage, practicality. Janečková H., Vacková M.: Reminiscence, vyuţití vzpomínek při práci se seniory, str. 25
- 26
23
dosavadních i současných cílů jako přiměřených nebo nepřiměřených a obnovují pocity vlastní kompetence. Expresivní přístupy Expresivní přístupy, jinými slovy metoda expresivního vyjádření emocí, je podle Hany Janečkové a Marie Vackové27 práce s těţkými vzpomínkami a odkrytí sloţitých témat a traumat. Odhalení těchto nepříjemných vzpomínek je pro člověka přirozené a znamená úlevu, která má pozitivní vliv na zdravotní stav. Zbavuje úzkosti, stresu a jiných zdravotních problémů způsobených potlačením potřeby sdělit své vzpomínky. Metoda expresivního vyjádření emocí můţe ovlivňovat také uvaţování člověka o sobě a změnit také jeho pohled na sebe sama. Na rozdíl od narativních a reflektujících přístupů zdůrazňuje tato metoda přítomnost a moţnosti do budoucna. Informační přístupy V informačních přístupech podle Hany Janečkové a Marie Vackové28 hraje hlavní roli předávání poznatků, zkušeností a postojů. Tyto přístupy vyuţívají především autobiografické metody, kdy lidé sdělují svůj příběh v kontextu vlastní interpretace historických událostí a předávají poučení pro další generace. Seniorům, pro které znamená odchod do důchodu ztrátu společenské role, představuje autobiografická metoda příleţitost, jak tuto roli získat zpět a lépe se přizpůsobit stáří. Senioři se stávají učiteli a mají tak moţnost ovlivňovat postoje a hodnoty společnosti.
27 28
Janečková H., Vacková M.: Reminiscence, vyuţití vzpomínek při práci se seniory, str. 29 Janečková H., Vacková M.: Reminiscence, vyuţití vzpomínek při práci se seniory, str. 30
24
2.3.2. Přínos reminiscenční terapie Reminiscenční terapie podle Naděţdy Špatenkové a Barbory Bolomské29 pozitivně ovlivňuje seniory, ale také jejich rodinné příslušníky, pracovníky v institucích pro seniory, dobrovolníky a další osoby, které se na reminiscenční terapii podílí. U seniorů reminiscenční terapie zvyšuje kvalitu ţivota a ostatním osobám přináší obohacení. Právě to je důvod, proč je reminiscenční terapie tak oblíbená. Pozitivní vliv reminiscenční terapie však není automatický, ale vţdy je závislý na kvalitě a kvantitě pozornosti, kterou facilitátor věnuje potřebám účastníků reminiscenční terapie. Pouze pravidelné navštěvování reminiscence samo o sobě výsledky nepřinese, vţdy velmi záleţí na tom, kdo reminiscenční terapii navštěvuje a kdo ji vede. Přínos reminiscenční terapie pro seniory Pokud je senior přemístěn ze svého přirozeného prostředí do některé z institucí pro seniory, můţe se u něj podle Naděţdy Špatenkové a Barbory Bolomské30 objevit translokační šok. Tato situace je pro seniory psychicky náročná, protoţe ztratili způsob ţivota, kterým ţili mnoho let. Najednou jsou vystaveni neznámému prostředí, cizím lidem a odlišnému stylu ţivota. Adaptace na nové ţivotní podmínky je pro seniory velmi náročná. Reminiscenční terapie můţe být pro seniory pomocníkem pro překonání translokačního šoku a při adaptaci na nové ţivotní podmínky. Neosobní prostředí instituce můţe způsobit, ţe se senior uzavře do sebe a s nikým nekomunikuje, nebývá výjimkou, ţe u něj dojde k rozvoji deprese. Díky reminiscenční terapii se mohou pracovníci instituce seznámit s ţivotní historií seniora a tento nešťastný scénář vůbec nemusí nastat.
29 30
Špatenková N., Bolomská B.: Reminiscenční terapie, str. 77 Špatenková N., Bolomská B.: Reminiscenční terapie, str. 77 - 78
25
Při pobytu institucích se senioři setkávají s ostatními seniory, stejného nebo podobného věku, to však neznamená vzájemné přátelské vztahy. Senioři spíše ţijí vedle sebe. Senioři mívají potíţe při navazování nových vztahů a dávají přednost vztahům, které uţ trvají nějakou dobu. V instituci se mohou cítit velmi osaměle. Při reminiscenční terapii v malé skupině panuje přátelská atmosféra, která můţe zbavit pocitu izolace. Sdílením vzpomínek se senioři navzájem poznávají, učí se navzájem se akceptovat a naslouchat si, coţ často vyústí ke vzniku nových přátelských vztahů. Reminiscenční terapie zvyšuje vědomí vlastní identity. Vědomí toho, kdo člověk je, se objevuje poprvé v období dospívání a mladé dospělosti a je důleţité v kaţdém věku, protoţe nám umoţňuje mít kontrolu nad svým ţivotem a vyrovnat se se situací, kdy nás ostatní lidé vnímají jako pouhou věc a podle toho s námi jednají. Tyto situace jsou bohuţel časté právě v období stáří. Pokud ostatní lidé seniory neakceptují, senioři nedokáţou ocenit sami sebe
a
nejsou
si
vědomy
vlastní
hodnoty.
Reminiscenční
terapie
prostřednictvím zájmu o seniora a jeho historii obnovuje pocit jedinečnosti, vědomí vlastní identity a hodnoty. Reminiscenční terapie zdůrazňuje oblasti, v nichţ si senior věří, a coţ zvyšuje jejich sebevědomí a sebeúctu. Ten, kdo je v roli opečovávaného, se v reminiscenční terapii stává jakýmsi odborníkem, který předává ostatním své ţivotní dovednosti a zkušenosti. Tato nová role navrací seniorovi důstojnost a hodnotu. Přínos reminiscenční terapie pro pracovníky instituce Reminiscenční terapie tvoří podle Naděţdy Špatenkové a Barbory Bolomské31 spojovací článek mezi seniory a pracovníky instituce, zejména ošetřujícím personálem. Pracovníci instituce, především v mladém věku těţko 31
Špatenková N., Bolomská B.: Reminiscenční terapie, str. 79 - 80
26
hledají něco, co by je se seniory spojovalo. Co se týče pracovníků středního věku, ti řeší vlastní problémy a krize, které k tomuto ţivotnímu období patří, a nemají dostatek sil zabývat se problémy, se kterými se potýkají senioři. Seniory a pracovníky instituce odděluje propast, kterou lze překonat tím, ţe pracovníci navštíví společně se seniory reminiscenční terapii. Informace o seniorech, které pracovníci instituce během reminiscenční terapie získají, mohou pracovníkům pomoci pochopit chování seniorů a díky tomu se lépe akceptovat jejich potřeby. Prostřednictvím získaných informací mohou pracovníci různými způsoby zkvalitnit péči o seniory. Znalost jejich způsobu ţivota můţe slouţit jako vodítko při sestavování denního harmonogramu nebo při individuální plánování32. Přínos reminiscenční terapie pro rodinné příslušníky Zkoumání rodinné historie můţe podle Naděţdy Špatenkové a Barbory Bolomské33 potěšit rodinné příslušníky a upevnit jejich vzájemné vztahy.
32
Individuální plánování je součástí zákona o sociálních sluţbách. Je zakotveno v prováděcí vyhlášce k tomuto zákonu č. 505/2006 Sb., konkrétně ve Standardech kvality sociálních sluţeb. V listopadu 2012 jsem absolvovala měsíční praxi v domově seniorů. V rámci praxe jsem byla přítomna sociálnímu šetření u paní, která si přála být umístěna v domově seniorů. Paní postihla slabá mozková příhoda a vyţaduje pomoc další osoby při osobní hygieně a oblékání. Paní má dceru, ale ta je pracovně zaneprázdněna a o svou maminku se starat nemůţe, proto paní zaţádala o umístění v domově seniorů. Sociální šetření provádí sociální pracovnice a zdravotní sestra. Během sociálního šetření vyplňuje kaţdá z nich jeden dotazník. Prostřednictvím prvního dotazníku zjišťuje zdravotní sestra, zda je uchazeč o sociální sluţbu orientovaný a do jaké míry je soběstačný. Na základě osobního rozhovoru s lékařem pak zdravotní sestra zjišťuje celkový zdravotní stav uchazeče. Sociální pracovnice pak s uchazečem o sluţbu vyplňuje druhý dotazník, v němţ je několik otázek rozdělených na dvě části. V první části dotazníku se sociální pracovnice dotazovala paní, jak by si představovala průběh sluţby. V další části dotazníku se sociální pracovnice dotazovala paní na jména a povolání jejích rodičů. V dotazníku sociální pracovnice také zjišťovala, jakou hudbu paní ráda poslouchá, jaká je její oblíbená barva, jaké jídlo jí nejraději apod. Myslím si, ţe této části dotazníku by mohla sociální pracovnice vyuţít k tomu, aby s uchazečem o sluţbu společně vzpomínala. Kromě otázek, které jsou uvedeny v dotazníku, by se mohla více ptát na další otázky, které jí napadnou. Například při dotazu na rodiče by se mohla sociální pracovnice zeptat paní, zda má nebo měla sourozence apod. Samozřejmě záleţelo by samozřejmě na uchazeči o sluţbu, zda by chtěl vzpomínat a odhalit ze své osobní historie více, neţ vyţaduje dotazník. 33 Špatenková N., Bolomská B.: Reminiscenční terapie, str. 80
27
Pokud je senior umístěn do domova seniorů nebo hospitalizován v nemocnici, zkoumání rodinné historie nabývá na významu. Návštěvy v těchto zařízení představují pro příbuzné seniora nepříjemnou situaci. Důvodem bývá chladné prostředí instituce, nevstřícné chování personálu a pocit selhání v péči o seniora na straně příbuzných. Společné sdílení vzpomínek můţe zmírnit stres z návštěvy a tu proměnit v příjemně a smysluplně strávené chvíle. 2.3.3. Výzkum vlivu reminiscenční terapie Hana Janečková34 se v letech 2005 – 2007 se podílela na výzkumu Gerontologického centra Praha s názvem Vliv reminiscenční terapie na zdravotní stav a kvalitu ţivota seniorů ţijících v institucích. Tento výzkum, který navazoval na dřívější studie, vycházel z hypotézy, ţe reminiscenční terapie má pozitivní vliv na subjektivní zdravotní stav, poznávací funkce, depresi, uţívání psychofarmak, kvalitu ţivota a sociální integraci seniorů ţijících v instituci. Předpokládal se také pozitivní vliv reminiscenční terapie na postoj pečovatelů ke stáří, vnímání profesionální zátěţe a pracovní spokojenost. Do výzkumu bylo zapojeno 102 respondentů, kteří se scházeli v osmičlenných skupinách jedenkrát do týdne po dobu dvou měsíců. Během setkávání byla vyuţívána narativní metoda a cílem setkání bylo vzpomínat v příjemné atmosféře na témata, která účastníci předem společně odsouhlasili. Významnou roli ve skupině hrály dvě facilitátorky, které byly před začátkem výzkumu vyškoleny a v průběhu setkávání pravidelně supervidovány. Sběr dat pro výzkum probíhal prostřednictvím dotazníkového šetření, zkoumající kvalitu ţivota, formou řízeného rozhovoru s respondenty, a to před
34
Janečková H., Vacková M.: Reminiscence, vyuţití vzpomínek při práci se seniory, str. 32
- 36
28
zahájením setkávání a po skončení setkávání. Během výzkumu byl také zjišťován funkční stav seniorů. Ke zjištění byly pouţity testy pro měření kognitivních funkcí, geriatrická škály deprese a testy soběstačnosti. Výzkum zjistil, ţe hodnocení kvality ţivota se v průběhu reminiscenční terapie nezlepšilo, vnímání kvality ţivota, zejména hodnocení kvality prostředí, se naopak zhoršilo, a to především u ţen a osob s demencí. Hana Janečková se domnívá, ţe k tomu došlo proto, ţe se respondenti díky reminiscenční terapii stali odváţnější a kritičtější k podmínkám ţivota v instituci. Co se týče hodnocení reminiscenční terapie respondenty, naprostá většina z nich hodnotila reminiscenční terapii pozitivně, líbila se jim zejména interakce s novými lidmi, probíraná témata byla hodnocena jako zajímavá, program byl dle jejich slov pestrý, asistentky hodnotili respondenti jako šikovné. Kritické hodnocení bylo způsobeno osobními překáţkami v komunikaci u neslyšících osob, sloţením skupiny a chováním některých účastníků, dotazy na soukromí ze strany facilitátorek a osobním nezájmem o reminiscenční terapii. Výzkum také hodnotil, jaký účinek má reminiscenční terapie na aktivní a pasivní účastníky. V oblasti soběstačnosti a kognitivních funkcí byly výsledky lepší u aktivních účastníků reminiscenční terapie. Výsledky v oblasti autonomie a kontinuity ţivota byly u obou skupin účastníků víceméně stejné, ale aktivní členové vykazovali po intervenci sklon k větší spokojenosti s autonomií a kontinuitou ţivota. Rovněţ spokojenost a reminiscenční terapií byla výraznější u aktivnějších členů.
29
3. Další metody využívající vzpomínání V první kapitole jsem definovala, kdo je starý člověk, popsala jsem tělesné a psychické změny ve stáří a krátce se zmínila o smrti. Ve druhé kapitole jsem nejdříve vysvětlila pojem reminiscence a funkce vzpomínání, poté jsem seznámila s reminiscenční terapií, různými přístupy k reminiscenční terapii a jejím přínosem a nakonec popsala výzkum vlivu reminiscenční terapie a jeho výsledky. V této kapitole seznámím s psychobiografickým modelem profesora Böhma, smyslovou aktivizací podle Lore Werner a metodou validace, coţ jsou metody, jejichţ součástí je vzpomínání.
3.1. Psychobiografický model profesora Böhma Vzhledem ke zvyšujícímu se průměrnému věku seniorů, přibývá v populaci dezorientovaných a zmatených lidí. Paradoxní na této skutečnosti je fakt, ţe ačkoli po psychické stránce tito lidé zaostávají, jejich tělo je stále funkční.Tento paradox je stále více spojován s demencí a jejími příznaky. Péče o tyto seniory je stále náročnější a zvyšují se také poţadavky seniorů na poskytovanou péči. Náročné jsou zejména jejich poţadavky na odbornost pečovatelů, a to nejen v nemocnicích, ale také v institucích jako jsou domovy seniorů
a
v domácí
péči.
Pro
výše
popsanou
skupinu
je
určen
psychobiografický model profesora Erwina Böhma, který se zaměřuje především na psychiku seniorů a jejich psychické potřeby a usnadňuje komunikaci mezi poskytovateli péče a seniory, tedy příjemci péče.35 Model přináší do praxe způsob myšlení pečovatelů, způsob pochopení klienta a způsob poskytnutí odpovídající odborné péče. Způsoby poskytování péče se doposud orientovali na uspokojení potřeb klienta, především 35
http://ebin.cz/psychobiograficky-model-prof-e-bohma/ (citováno 23.4. 2014)
30
biologických potřeb a výkon péče a dosavadní modely byly určeny pro osoby se somatickým onemocněním. Naproti tomu psychobiografický model profesora Böhma byl zpracován pro osoby se změněnou psychikou, proto je vyuţíván u lidí s demencí a je v něm zahrnuta filozofie péče, primární zaměření péče, pracovní nástroje a systém dokumentace. Psychobiografický model profesora Böhma se od dosavadních modelů liší také svou variabilitou a kreativitou pečujícího personálu. Součástí tohoto modelu je vytvoření biografie klienta, která analyzuje důleţité historické události v ţivotě klienta, které mají vliv na jeho potřeby v oblasti sebepéče a poskytování péče.36 Poskytování péče podle psychobiografického modelu profesora Böhma znamená pro pečující personál přemýšlet, jakým způsobem maximálně podporovat psychickou soběstačnost klienta s ohledem na jeho celoţivotní zvyky a rituály.37 Cíle psychobiografického modelu profesora Böhma: naučit se porozumět klientům se změněnými způsoby chování podpořit klienty v jejich autonomii a schopnostech rozhodovat co nejdéle o svých záleţitostech aktivizovat a obnovit psychické schopnosti a dovednosti klientů oţivit psychiku klientů i pečujícího personálu podnítit zájem pečujícího personálu o odbornou tématiku a zvýšit jejich odbornost.38 Péče poskytovaná podle psychobiografického modelu profesora Böhma je aktivizující a vnímá klienta jako osobnost ve vývojové fázi stáří. Primární je 36
http://ebin.cz/psychobiograficky-model-prof-e-bohma/ (citováno 23.4. 2014) http://ebin.cz/psychobiograficky-model-prof-e-bohma/ (citováno 23.4. 2014) 38 http://ebin.cz/psychobiograficky-model-prof-e-bohma/ (citováno 23.4. 2014) 37
31
pocit pohody klienta se změněnými způsoby chování (pojem demence tento model nepouţívá), nemoc je aţ na druhém místě.39 Jak jsem se zmínila výše, jedním z cílů psychobiografického modelu profesora Böhma je porozumět starým lidem se změněnými způsoby chování. K tomu nám pomáhá vývojová psychologie podle Eriksona. Eriksona rozdělil lidský ţivot do 8 fází od narození aţ po stáří. Profesor Böhm popsal 7 fází regrese v období stáří u seniorů se změněnými způsoby chování. Tyto fáze zrcadlí vývojové stupně podle Eriksona. Na základě zjištění stupně regrese je zvolena u klienta forma péče aktivizační, reaktivizační nebo stimulační.40
3.2. Metoda validace Metoda validace je způsob komunikace s velmi starými a dezorientovanými osobami a přístupu k nim. Tento způsob přispívá ke sníţení stresu a zvýšení důstojnosti a spokojenosti těchto lidí. Základními pilíři metody validace je empatie a celostní vnímání jedince. Umoţňuje nám vţít se do pocitů druhých lidí a díky tomu pochopit důvod jejich chování, které můţe být velmi zvláštní.41 Základní principy metody validace: Kaţdý člověk je jedinečný a cenný. Člověka se nepokoušíme měnit, ale přijímáme ho takového, jaký je. Empatickým nasloucháním vzbuzujeme důvěru, zmírňujeme strach a navracíme důstojnost.
39
http://ebin.cz/psychobiograficky-model-prof-e-bohma/ (citováno 23.4. 2014) http://ebin.cz/psychobiograficky-model-prof-e-bohma/ (citováno 23.4. 2014) 41 http://www.socialnisluzby.org/metodyprace/files/82c711e35962899246d51100364594b5 -15.html (citováno 12. 5. 2013) 40
32
Bolestivé pocity slábnou, pokud jsou vyslechnuty a zhodnoceny důvěryhodným posluchačem. Člověk se chová z nějakého důvodu. Důvod ke konkrétnímu chování vychází ze základních potřeb člověka. Ve chvíli, kdy slábne schopnost verbální komunikace a krátkodobá paměť, člověk se chová dříve osvojenými způsoby. Osobní symboly, které staří lidé uţívají, představují osoby nebo předměty z minulosti a jsou plné emocí. Staří lidé ţijí, často současně, na odlišných úrovních vědomí. Pokud slábnou smysly, dochází k autostimulaci, kdy staří lidé pouţívají svoje vnitřní slova, vidí svým vnitřním zrakem a slyší zvuky z minulosti. Věci ze současné doby probouzí emoce, které vyvolávají emoce z minulosti.42 Autorkou metody validace je Naomi Feilová, americká gerontoloţka a sociální pracovnice. Při své práci se seniory si všímala, ţe do té doby uţívané metody práce se seniory, nefungovaly. Na základě svého poznání zkoušela jiné techniky, z nichţ později vytvořila metodu validace.43 Hana Janečková a Marie Vacková44 uvádí tyto validační techniky: Empatie, reminiscence, dotek, blízkost proţívání hudby, udrţování blízkého očního kontaktu, mluvení zřetelným, hlubším a milujícím hlasem, parafrázování.
42
http://prohuman.sk/socialna-praca/metoda-validace-podpora-prace-s-dezorientovanymilidmi (citováno 12. 5. 2013) 43 http://prohuman.sk/socialna-praca/metoda-validace-podpora-prace-s-dezorientovanymilidmi (citováno 12. 5. 2013) 44 Janečková H., Vacková M.: Reminiscence, vyuţití vzpomínek při práci se seniory, str. 27
33
Centrování – předtím, neţ validační pracovník začne komunikovat s klientem, vnitřně se soustředí a uvolňuje vlastní emoce. Polarita – pokládání otázek jako např. „Jak to nejvíc bolelo?“ Představa protikladu – kladení otázek typu „Co jste dělala, kdyţ Váš muţ zemřel?“ apod. Pouţívání nejednoznačných výrazů – např. „Kde to bolí?“ Zrcadlení – opakování pohybů, emocí apod. Uţívání oblíbeného smyslového vjemu – otázky „Jak to znělo?“ apod. Metoda validace má mnoho společných prvků s reminiscencí, jak píší Hana Janečková a Marie Vacková.45 Metoda validace stejně jako reminiscence vychází z principu celoţivotního rozvoje člověka a reflexe vlastního ţivota. Společné pro oba přístupy je taktéţ orientace na člověka a jeho bezpodmínečné přijetí.
3.3. Smyslová aktivizace podle Lore Wehner Smyslová aktivizace podle Lore Wehner je „cílená, na potřeby orientovaná, biografická aktivizace a podpora seniorů, velmi starých a demencí postiţených osob.“46 Zařízení sociálních sluţeb pro seniory nabízí velkou spoustu volnočasových aktivit, ale ne všechny jsou vhodné pro seniory velmi vysokého věku a seniory s demencí. Vhodnou aktivitou pro tyto osoby je smyslová aktivizace podle Lore Wehner.47 Působí na veškeré smysly klienta a k tomu vyuţívá různé předměty, které stimulují klientovy smysly, čímţ mu pomáhají ve vzpomínání a usnadňují 45
Janečková H., Vacková M.: Reminiscence, vyuţití vzpomínek při práci se seniory, str. 29 www.smyslovaaktivizace.cz/file.php?nid=10683&oid=2842873 (citováno 19. 2. 2013) 47 www.smyslovaaktivizace.cz/file.php?nid=10683&oid=2842873 (citováno 19. 2. 2013) 46
34
komunikace. Vzpomínání umoţní ošetřujícímu personálu seznámit se s ţivotním příběhem klienta a díky tomu lépe porozumět klientovým potřebám, coţ je důleţité pro zajištění kvalitní ošetřovatelské péče.48 Cílem smyslové aktivizace je motivace ke spoluutváření vlastního ţivota také ve stáří a k účasti na ţivotě ve společnosti. Díky tomu zůstanou uchovány vlastní kompetence, mezi něţ patří například sebedůvěra, dále pak sociální kompetence,
které
jsou
nezbytné
pro
ţivot
s druhými
a věcné kompetence, které umoţňují člověku být samostatný.
48 49
lidmi,
49
www.smyslovaaktivizace.cz/file.php?nid=10683&oid=2842873 (citováno 19. 2. 2013) www.smyslovaaktivizace.cz/file.php?nid=10683&oid=2842873 (citováno 19. 2. 2013)
35
4. Centrum sociálních služeb V první kapitole jsem definovala, kdo je starý člověk, popsala jsem tělesné a psychické změny ve stáří, charakterizovala jsem psychiku v období pravého stáří a krátce pojednala o smrti. V kapitole druhé jsem vysvětlila pojem reminiscence, popsala jsem její funkce, seznámila s reminiscenční terapií, různými přístupy k reminiscenční terapii a jejím přínosem a zmínila jsem se o výzkumu vlivu reminiscenční terapie. Ve třetí kapitole jsem seznámila s psychobiografickým
modelem
profesora
Böhma,
metodou
validace
a smyslovou aktivizací podle Lore Werner. V této kapitole představím Centrum sociálních sluţeb Praha 2 a podrobněji se dvěmi jeho sluţbami, a to odlehčovací sluţbou a domovem seniorů. Kazuistiky, které jsou součástí této kapitoly, ukazují, jakým způsobem vzpomínání mění kvalitu proţívání klientů. Veškeré informace o klientech a činnostech popisovaných v podkapitole o odlehčovací sluţbě a domově seniorů a v kazuistikách jsou pořízeny na základě vlastní praxe a dobrovolnické činnosti v těchto zařízeních, kdy jsem měla moţnost zúčastnit se různých aktivit a pozorovat klienty. Při praxi a během dobrovolnické činnosti jsem se setkala s velmi milými pracovníky, kteří se mi velmi věnovali a ochotně zodpověděli kaţdý můj dotaz.
4.1. Co je centrum sociálních služeb Centrum sociálních sluţeb Praha 2 je organizace zřízená městskou částí Praha 2 a poskytuje seniorům, osobám se zdravotním postiţením, pečujícím osobám a rodinám s dětmi do tří let v souladu se zákonem číslo 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách tyto sluţby: denní stacionář, sociálně aktivizační sluţby pro seniory, pečovatelská sluţba, domov pro seniory a odlehčovací sluţba.
36
Podrobněji se ve své práci zabývám domovem pro seniory a odlehčovací sluţbou50.
4.2. Domov seniorů Domov seniorů poskytuje bezpečné místo pro proţití důstojného stáří lidem, kteří z důvodu věku nebo zdravotního stavu nemohou zůstat ve svém přirozeném
prostředí.
Cíle
domova
seniorů
jsou
zlepšovat nabídku
volnočasových aktivit a stravování ve spolupráci s klienty domova, modernizovat pracoviště a vybavit jej moderními pomůckami, prohlubovat vzdělání pracovníků, zkvalitnit spolupráci s dobrovolníky a zajistit optimální mnoţství pracovníků. Poskytování sluţeb se řídí následujícími zásadami: individuální a důstojné poskytování sluţby, podpora aktivního přístupu a samostatnosti klientů, spolupráce s veřejností a zkvalitňování sluţby.51 4.2.1. Využití vzpomínek v domově seniorů Do domova seniorů dochází kaţdý pátek dobrovolnice, která absolvovala výcvik, aby mohla vést reminiscenční sezení, a společně se skupinkou asi deseti lidí vzpomíná. Většinou se jedná o vzpomínání na určité téma. Někdy se stane, ţe na reminiscenci přijdou jen dvě nebo tři klientky, potom téma vzpomínání není určeno a klientky mohou mluvit o čemkoli. Reminiscenční skupinu můţe navštívit kdokoli, skupina není předem určena, ale skupinu 50
Původně jsem se chtěla zabývat také pečovatelskou sluţbou, ovšem komunikace s vedoucí pečovatelské sluţby nebyla moţná. Paní vedoucí jsem několikrát kontaktovala, ale neúspěšně. Ptala jsem se kamarádky své mámy, která dříve jako pečovatelka pracovala, zda během své práce měla prostor pro vzpomínání svých klientů. Podle ní na to prostor nebyl. Jezdila od jednoho klienta ke druhému, takţe komunikovat s ním mohla pouze během poskytování pečovatelské sluţby. Kdyţ dokončila sluţbu, odjíţděla k dalšímu klientovi. Myslím si, ţe podobně to bude fungovat i tady. Pracovnice by však podle mě mohly nabídnout klientům, aby vzpomínali se svými potomky nebo podle moţností navštívili nějaký klub aktivního stáří, kde by se o své vzpomínky mohli podělit se svými vrstevníky. 51 www.cssp2.cz/sluzby/100_pobytove-sluzby/ (citováno 8. 3. 2013)
37
navštěvují převáţně stejné klientky. Je zajímavé, ţe reminiscenci nenavštěvují ţádní klienti. Podle aktivizačních pracovnic nemají klienti o reminiscenci přílišný zájem a to zejména proto, ţe se ve všech případech jedná o leţící klienty.52 Klienti zde mají svého klíčového pracovníka, který pravidelně zjišťuje spokojenost klienta s poskytovanými sluţbami. Klienti mohou těmto pracovníkům sdělovat také své vzpomínky. Aktivizační pracovníci navštěvují klienty na pokojích a vedou s nimi neformální rozhovor. Centrum sociálních sluţeb spolupracuje s Maltézskou pomocí53, která zasílá do domova seniorů a odlehčovací sluţby dobrovolníky. Kaţdý dobrovolník má svého „dědečka“ nebo svou „babičku“, kteří mohou dobrovolníkům vyprávět o svém ţivotě. Aktivizační pracovnici navštěvují klienty na pokojích, zejména klienty leţící a ty, kteří se nezúčastňují ţádných aktivit, a vedou s nimi individuální
52 Během své praxe nebo následné dobrovolnické činnosti jsem měla moţnost účastnit se několika reminiscenčních sezení. Na kaţdém sezení se schází jiný počet klientek, jednou přišly pouze dvě klientky, proto se z reminiscenčního sezení stalo jen obyčejné povídání nad šálkem kávy o čemkoli. Při dalším sezení se klientky věnovali výrobě náušnic, připomínalo mi to draní peří. Při sezení nikdy nemluví všechny klientky, ale to vůbec nevadí, nikdo je mluvit nenutí. Dobrovolnice, která reminiscenční sezení vede, na začátku seznámí klientky s tématem reminiscence a vyzve je, aby se podělili o své záţitky. Kdyţ některá z klientek promluví, dobrovolnice na jejich sdělení reaguje. Na této aktivitě se mi velmi líbí, ţe kaţdé sezení má jinou atmosféru, někdy se sejde velká skupina, jindy jde spíše o komornější sezení, ale atmosféra je pokaţdé velmi přátelská a pro všechny klientky naprosto bezpečná. To, co je vysloveno, ostatní respektují. Velmi oceňuji všechny účastnice, ţe nenutí mluvit ty, které chtějí jen naslouchat. 53 Maltézská pomoc je nestátní nezisková organizace, která poskytuje sociální sluţby, realizuje dobrovolnické projekty a další humanitární aktivity. Při těchto činnostech se řídí zákonem o sociálních sluţbách a zákonem o dobrovolnické sluţbě. Zřizovatelem maltézské pomoci je české Velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů. Cílem Maltézské pomoci je sluţba trpícím a potřebným osobám a předcházení či zmírňování sociální izolace klientů. Tyto cíle jsou naplňovány prostřednictvím pomoci osobám v začlenění do společnosti s ohledem na psychické a fyzické moţnosti klientů. Mezi cílové skupiny, kterým maltézská pomoc poskytuje své sluţby, patří především chudé a sociálně znevýhodněné rodiny s dětmi, opuštění senioři a senioři upoutaní na lůţko, mládeţ, nemocné osoby, osoby na invalidním vozíku, děti vyrůstající v kojeneckém ústavu a dětském domově, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, lidem starající se o příbuzné, lidé zasaţení ţivelnými pohromami. (www.maltezskapomoc.cz/kdo-jsme-my/co-delame/, citováno 20. 4. 2014)
38
rozhovor. Pokud mají klienti během rozhovoru potřebu podělit se s pracovníky o své vzpomínky, pracovníci jim to umoţní. Pracovníci, s výjimkou některých pečovatelek, i dobrovolníci se aktivně zajímají o minulost klientů a velmi si cení, kdyţ je klienti se svou minulostí seznámí. Díky tomu lépe pochopí některé zvyky nebo chování klienta a na základě zjištěných informací ke klientovi přistupují. Kazuistika č. 1 Paní Z ţije v domově seniorů zhruba pět let. Před dvěma lety byla u paní Z diagnostikována Alzheimerova choroba. Krátce nato postihla paní Z mozková příhoda, která způsobila motorickou afázii. Paní dokáţe vyslovit pouze tři „slova“, která neustále opakuje, kdyţ chce něco říci. Afázie je překáţkou v komunikaci mezi paní Z a personálem domova, především ošetřujícím personálem, který si neustále stěţuje, ţe s paní Z je obtíţné komunikovat. Aktivizační pracovnice si našly způsob, jak se s paní dorozumět. Paní často k vyjádření svých přání a pocitů pouţívá ruce, přesto se personál nesnaţí o porozumění, přičemţ některá gesta jsou snadno luštitelná. Například minulý rok před Vánocemi přišla paní Z do společenské místnosti, kde byl nazdobený stromeček. Světýlka nesvítila, paní Z chtěla, aby se stromeček svítil. Pracovnici přímé péče, která byla v místnosti přítomna, ukázala na světýlka. Pracovnice přímé péče na její gesto nereagovala, proto se paní Z pokusila svou prosbu vyjádřit znovu, ale sestra opět nereagovala. Po několika neúspěšných pokusech začala paní křičet. Její křik zaslechla aktivizační pracovnice a ihned běţela do společenské místnosti, aby zjistila, proč paní Z křičí. Kdyţ přišla do místnosti, uviděla paní Z, jak ukazuje na světýlka na stromečku, stromeček rozsvítila. Paní Z se po rozsvícení stromečku začala usmívat a aktivizační pracovnici objala. Aktivizační pracovnice se
39
později ptala pracovnice přímé péče, proč stromeček nerozsvítila, kdyţ paní Z ukazovala na světýlka. Odpovědi se nedočkala. Na ţádost aktivizační pracovnice zajistilo vedení domova návštěvu logopedické pracovnice, ta však po dvou nebo třech návštěvách zhodnotila situaci paní jako neřešitelnou a oznámila vedení, ţe pro paní Z nemůţe nic udělat a do domova přestala docházet. Paní Z vţdy ráda navštěvovala všechny aktivity, které domov seniorů nabízí a chodila také na pravidelnou reminiscenci. Po mozkové příhodě nějaký čas ţádnou z aktivit nenavštěvovala. Asi před půl rokem začala občas některé z aktivit opět navštěvovat, mimo jiné také reminiscenci. Některé klientky si stěţovaly, ţe nechtějí, aby paní Z na reminiscenci chodila, protoţe jí nerozumí. Aktivizační pracovnice jim však vysvětlila, ţe paní Z má plné právo reminiscenci navštěvovat a personál jí nemůţe zakazovat na reminiscenci přijít. Reminiscence má na paní Z velmi pozitivní vliv. V době, kdy po mozkové příhodě nevycházela z pokoje, se zdálo, ţe paní Z trpí depresí. Poté, co začala opět navštěvovat reminiscenci, stala se z ní usměvavá ţena, plná chuti do ţivota. Podle slov ošetřujícího lékaře paní Z došlo ke stagnaci Alzheimerovy choroby. Aktivizační pracovnice se domnívají, ţe je to právě díky reminiscenci.
4.3. Odlehčovací služba Odlehčovací sluţba poskytuje pobytové sluţby osobám se zdravotním postiţením
a
seniorům
za
účelem
odpočinku
rodiny,
která
o seniora a osobu se zdravotním postiţením pečuje v jeho přirozeném prostředí. Cíle odlehčovací sluţby jsou zlepšovat nabídku volnočasových aktivit a stravování ve spolupráci s uţivateli sluţby, modernizovat pracoviště a vybavit jej moderními pomůckami, prohlubovat vzdělání pracovníků,
40
zkvalitnit spolupráci s dobrovolníky a zajistit optimální mnoţství pracovníků. Poskytování sluţeb se řídí následujícími zásadami: individuální a důstojné poskytování sluţby, podpora aktivního přístupu a samostatnosti klientů, spolupráce s veřejností a zkvalitňování sluţby.54 4.3.1. Využití vzpomínek v odlehčovací službě Odlehčovací sluţba je spojena s domovem seniorů (ten sídlí na dvou adresách), takţe se klienti domova seniorů setkávají společně s klienty odlehčovací sluţby při různých aktivitách. Reminiscenční skupina se zde neschází, ale organizace nabízí svým klientům dva programy, kde se klienti mohou podělit o své vzpomínky. Jedním z těchto programů je pravidelná pondělní „Hospůdka u Charlieho“, kdy se klienti scházejí s aktivizačním pracovníkem, hrají karetní hry a společně rozebírají pánské záleţitosti. Klientky pak v pátek odpoledne sedávají v „Dámském klubu Charlotta“. Do klubu chodí pracovnice z Klubu aktivního stáří a společně s klientkami se věnuje různým výtvarným činnostem. I zde je prostor pro vzájemné sdílení vzpomínek. Stejně jako klienti domova seniorů, mají i klienti odlehčovací sluţby svého klíčového pracovníka. Dobrovolníci z maltézské pomoci navštěvují také klienty odlehčovací sluţby. Za klienty, kteří jsou leţící nebo nenavštěvují ţádnou z aktivit, docházejí na pokoj aktivizační pracovnice a vedou s nimi individuální rozhovor, během něhoţ je prostor pro vyprávění vzpomínek. Všichni pracovníci se aktivně zajímají o minulost klientů.
54
www.cssp2.cz/sluzby/100_pobytove-sluzby/ (citováno 8. 3. 2013)
41
Kazuistika č. 2 Před zhruba dvěma lety jsem po dobu zhruba jednoho měsíce navštěvovala paní A. Paní A je velmi vášnivá hráčka karetních her, proto jsme během návštěvy hrály ţolíka. Paní toho o sobě moc nepověděla, hodně se ptala na mě a moje studium. Chtěla jsem se o paní A dozvědět co nejvíce. Napadlo mě, ţe bychom během hraní karet mohly vzpomínat, protoţe vzpomínání povaţuji za jeden z nejsnadnějších způsobů, jak klienta poznat. Zeptala jsem se paní A, zda ráda vzpomíná, a dostalo se mi kladné odpovědi. Paní A začala vyprávět vzpomínky ze svého dětství. Její nesmírně poutavé vyprávění mě velmi zaujalo a napadlo mě, ţe by bylo dobré podělit se o své záţitky s více lidmi, proto jsem jí navrhla, zda by neměla zájem o sepsání knihy ţivota. Tento návrh paní A doslova nadchnul. Řekla mi, ţe by ji velmi těšilo, kdyby někdo zaznamenal její vzpomínky pro další generace a poprosila mě, zda bych jí v sepsání knihy ţivota pomohla. Řekla jsem jí, ţe jí samozřejmě moc ráda pomůţu. Navrhla jsem jí, ţe si budu psát vše, co mi řekne na papír, pak to přepíši na počítači a nakonec celou knihu vytisknu a nechám svázat. Během návštěv jsem zaznamenala její vzpomínky na dětství, od narození po vstup do první třídy, k dalšímu zaznamenávání vzpomínek však nedošlo. Byl totiţ konec května a přede mnou spousta zkoušek a ostatních studijních povinností. Většinu svého času jsem věnovala studiu a přípravě na zkoušky a paní A jsem z těchto důvodů nemohla navštěvovat. Prázdninové měsíce jsem strávila mimo Prahu, u svých rodičů a v září jsem se opět vrátila do školy. Zkoušky byly daleko, a proto jsem se rozhodla pokračovat v návštěvách paní A. Bohuţel jsem se dozvěděla, ţe paní A pobývala v domově pouze na přechodnou dobu (aţ do té doby jsem si myslela, ţe je v domově natrvalo) a je zpět u svých dětí. S paní A jsme si od začátku byly velmi sympatické a velmi dobře jsme si rozuměly. Paní A byla poměrně mladá důchodkyně a velmi ráda si povídala. Zpočátku mi vzájemná komunikace s paní A činila menší problémy, protoţe
42
špatně vyslovuje, proto jí člověk hůře rozumí, ale po několika návštěvách jsem si zvykla a její řeči bez problémů porozuměla. Paní A také mluvila velmi rychle a díky mě se naučila v řeči tolik nespěchat, coţ podle mého názoru přispělo k lepší výslovnosti. Podle aktivizačních pracovnic měly moje návštěvy na paní A pozitivní vliv. Předtím neţ jsem paní A začala navštěvovat, měla velmi špatnou náladu, byla trochu uzavřená a moc nekomunikovala. Poté, co jsem ji začala navštěvovat, jako by rozkvetla. Začala s pracovnicemi více komunikovat a na její tváři se objevil spokojený výraz. Od aktivizačních pracovnic jsem se také později dozvěděla, ţe o mně často mluvila a ptala se, kdy opět přijdu. Na kaţdou moji návštěvu se nesmírně těšila. Kazuistika č. 3 Pan J bydlí v domově seniorů jiţ několik let. Do prosince minulého roku nenavštěvoval ţádnou aktivitu a veškerý svůj čas trávil na pokoji, kde leţel v posteli a sledoval televizi. Vycházel pouze do jídelny v době společného jídla. V listopadu minulého roku jsem v domově seniorů vykonávala měsíční praxi. Aktivizační pracovnice mně poţádaly, abych pana J nalákala k návštěvě některé z aktivit. Myslely si, ţe přítomnost nové tváře, navíc mladého člověka, v něm probudí zvědavost a pan J se odhodlá k návštěvě některé aktivity. Ani moje přítomnost nezvedla pana J z postele. Vše se změnilo aţ s příchodem nového aktivizačního pracovníka, který nabídl klientům novou aktivitu, a to výše zmíněnou „Hospůdku u Charlieho“. Tato aktivita byla nabídnuta také panu J, který ji s radostí přijal a aktivitu pravidelně navštěvuje, coţ na něj má evidentně pozitivní vliv. Dříve pan J. s nikým příliš nemluvil a vypadal, ţe ho něco trápí. Na dotaz ošetřujícího personálu, zda nemá nějaký problém, odpověděl, ţe je vše v pořádku. Pravidelnou návštěvou „Hospůdky u Charlieho“ se z pana J stal usměvavý, celkem komunikativní člověk.
43
Závěr Ve své práci jsem se zabývala vyuţitím vzpomínek pro lepší kvalitu poskytovaných sluţeb v Centru sociálních sluţeb Praha 2. Cílem mé práce bylo zjistit, zda v centru sociálních sluţeb vyuţívají vzpomínky seniorů pro lepší kvalitu poskytovaných sluţeb, a pokud ano, jakým způsobem jich vyuţívají. V první kapitole jsem definovala, kdo je starý člověk, popsala jsem tělesné a psychické změny a krátce jsem se zmínila o smrti. Ve druhé kapitole jsem nejdříve vysvětlila pojem reminiscence a funkce vzpomínání, poté jsem seznámila s reminiscenční terapií, různými přístupy k reminiscenční terapii a jejím přínosem a nakonec jsem popsala výzkum vlivu reminiscenční terapie a jeho výsledky. Ve třetí kapitole jsem představila Centrum sociálních sluţeb Praha 2, odlehčovací sluţbu a domov seniorů. Součástí této kapitoly jsou kazuistiky, které ukazují, jaký přínos můţe mít reminiscence pro seniory. Odlehčovací sluţba a domov seniorů nabízí svým klientům různé aktivity, při nichţ mohou sdělovat své vzpomínky. V domově seniorů se dokonce schází reminiscenční skupina. Kromě toho má kaţdý klient svého klíčového pracovníka, klienty také navštěvují dobrovolníci. Těmto osobám mohou klienti vyprávět své záţitky. Pracovníci i dobrovolníci se o minulost klientů aktivně zajímají a na základě zjištěných informací ke klientům přistupují. Uvedené kazuistiky ukazují, jakým způsobem se díky vzpomínání mění osobnost seniorů. Paní A o sobě skoro nic nepověděla a hodně se ptala na mě a moje studium. Chtěla jsem se něco o ní dozvědět, proto jsem jí navrhla, zda by nechtěla vzpomínat. Díky tomu se paní rozpovídala. Velmi ji potěšil můj návrh vytvořit knihu ţivota. Předtím neţ jsem paní A začala navštěvovat, měla velmi špatnou náladu, byla trochu uzavřená a moc nekomunikovala. Poté, co jsem ji začala navštěvovat, jako by rozkvetla. Začala s pracovnicemi více komunikovat a na její tváři se objevil spokojený výraz.
44
Pan J trávil veškerý čas na pokoji, ani přítomnost nové tváře ho nezlákala navštívit některou z nabízených aktivit. Poté, co přišel nový aktivizační pracovník s „Hospůdkou u Charlieho“, začal klient vycházet z pokoje právě na tuto aktivitu. Dříve pan J. s nikým příliš nemluvil a vypadal, ţe ho něco trápí. Na dotaz ošetřujícího personálu, zda nemá nějaký problém, odpověděl, ţe je vše v pořádku. Pravidelnou návštěvou „Hospůdky u Charlieho“ se z pana J stal usměvavý, celkem komunikativní člověk. Paní Z trpí v důsledku mozkové příhody afázií, která je překáţkou v komunikaci mezi ní a personálem, i kdyţ aktivizační pracovnice našly způsob, jak s paní komunikovat. Logopedická pracovnice zhodnotila situaci paní jako neřešitelnou a přestala za klientkou docházet. Paní Z vţdy ráda navštěvovala veškeré aktivity, zejména reminiscenci, po mozkové příhodě však nějakou dobu nevycházela z pokoje. Poté, co opět začala reminiscenci navštěvovat, stala se z ní usměvavá ţena, plná chuti do ţivota. Podle slov ošetřujícího lékaře paní Z došlo ke stagnaci Alzheimerovy choroby. Aktivizační pracovnice se domnívají, ţe je to právě díky reminiscenci.
45
Seznam literatury DRAPELA, Viktor J. Přehled teorií osobnosti. 5. vyd. Praha: Portál, 2008. 175 s. ISBN 978-80-7367-505-9. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9. JANEČKOVÁ, Hana; VACKOVÁ, Marie. Reminiscence: využití vzpomínek při práci se seniory. Praha: Portál, 2010. 152 s. ISBN 978-80-7367-581-3. ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem: vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Portál, 2006. 390 s. ISBN 80-7367-124-7. ŠPATENKOVÁ, Naděţda; BOLOMSKÁ, Barbora. Reminiscenční terapie. Praha: Galén, 2011. 111s. ISBN 978-80-7262-711-0. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2000. 528 s. ISBN 80-7178-308-0. Internetové zdroje: http://citaty.net/citaty-o-stari/ (citováno 31.3. 2014) http://ebin.cz/psychobiograficky-model-prof-e-bohma/ (citováno 23.4. 2014) http://pamschweitzer.com (citováno 4. 4. 2013) http://prohuman.sk/socialna-praca/metoda-validace-podpora-prace-sdezorientovanymi-lidmi (citováno 12. 5. 2013) http://slovnik-cizich-slov.abz.cz (citováno 15. 4. 2013) http://socialnisluzby.org/metodyprace/files/82c711e35962899246d5110036459 4b5-15.html (citováno 12. 5. 2013) www.cssp2.cz/sluzby/100_pobytove-sluzby/ (citováno 8. 3. 2013) www.maltezskapomoc.cz/kdo-jsme-my/co-delame/ (citováno 20. 4. 2014) www.smyslovaaktivizace.cz/file.php?nid=10683&oid=2842873 (citováno 19. 2. 2013)
46
47
