Remediace českých komerčních rádií v internetové podobě

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Teorie interaktivních médií

Autor: Jakub Smyček

Remediace českých komerčních rádií v internetové podobě Případová studie Rádia Petrov Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Martin Flašar, Ph.D.

2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne 8. 5. 2012 Jakub Smyček 2

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................... 5 1.

VYMEZENÍ POJMU INTERNETOVÉ RÁDIO ............................................................. 7 1.1. Webcastingová rádia ........................................................................................... 8 1.2. 1.3.

Streamingové archivy ......................................................................................... 9 Záznamy a podcast ............................................................................................... 9

1.4. Hudební portály ................................................................................................. 10 2. ROZHLAS V KONTEXTU ............................................................................................ 12 2.1.

Vývoj broadcastingu ......................................................................................... 12

2.1.1. Utopie a praxe telefonní distribuce ................................................................... 13 2.1.2. Bezdrátová technologie.......................................................................................... 14 2.1.3. Vysílání hlasu a hudby ............................................................................................ 15 2.1.4. Rozmach vysílání amatérských rádií a faktor komerce............................. 16 2.1.5. Rozhlas v Československu..................................................................................... 17 2.2. Technický princip tradičního rozhlasu ..................................................... 18 2.3.

Vývoj webcastingu ............................................................................................. 19

2.3.1. Média s vyrovnávací pamětí ................................................................................. 20 2.3.2. MBone ........................................................................................................................... 21 2.3.3. RealAudio .................................................................................................................... 22 2.3.4. Nové formáty .............................................................................................................. 23 2.3.5. Krize komerčního internetového rádia............................................................ 24 2.4. 3.

Technický princip internetového rádia ..................................................... 25

TEORIE REMEDIACE A KONVERGENCE ............................................................... 28 3.1. Remediace ............................................................................................................ 28 3.1.1. Imediace a hypermediace...................................................................................... 30

3.2. Konvergence ........................................................................................................ 32 4. PŘÍPADOVÁ STUDIE - RÁDIO PETROV ............................................................... 34 4.1. Charakteristika Rádia Petrov ........................................................................ 34 4.1.1. Poslechovost klasického vysílání ....................................................................... 35 4.1.2. Poslechovost internetového vysílání ................................................................ 36 4.2. 4.3.

Financování a reklama .................................................................................... 37 Práva autorů hudby a výkonných umělců ................................................ 39

4.4. Licence ................................................................................................................... 40 4.4.1. Transformační licence a digitalizace rozhlasu .............................................. 41 ZÁVĚR ...................................................................................................................................... 43 RESUMÉ ................................................................................................................................... 45 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ............................................................ 46 3

Děkuji vedoucímu práce Mgr. Martinu Flašarovi, Ph.D za podnětné připomínky a cenné rady a programovému řediteli Rádia Petrov Martinu Kozlovskému za vřelé poskytnutí informací pro případovou studii. 4

ÚVOD Ústředním tématem této bakalářské diplomové práce je médium internetové rádio. Tento stále vzrůstající fenomén je další z variant přenosu zvukového signálu sestávajícího z mluveného slova a hudby. Provozovatelé takového rozhlasového vysílání doručují svým posluchačům informace, zábavu a vzdělání skrze médium internet. Kdokoli disponující přístupem k internetu může internetové rádio využívat po celém světě. Internet navíc, ve srovnání s klasickým rádiem, nabízí kromě samotného zvukového materiálu také celou řadu vizuálních dat, jako fotografie, text či odkazy sloužící internetovým stanicím jako doplněk. V této studii je často používáno výrazu broadcasting, tedy ekvivalentu českého slova rozhlas, ve smyslu vysílání na principu modulace elektromagnetického vlnění, a výrazu streaming, vyjadřujícího technologii přenosu audiovizuálního materiálu ve formě proudů dat. V případě přenášení audiovizuálního materiálu po internetu používáme pojem webcasting. Tyto anglické termíny používáme z důvodu absence vhodných českých termínů a také pro nastínění jejich souvztažnosti. Při běžném používání výrazů rozhlas a rádio dochází k rozostření významu těchto částečně synonymních slov, kdy se těmito výrazy míní již nejen ono moderní masově komunikační médium či instituce zajišťující jeho provoz, ale i příslušná technika (rádiový přijímač). Technologicky legitimní je tu samozřejmě designace „médium – jemu sloužící institucionální formace.“1 Internetové rádio je pojem, který je nahlížen více různými způsoby. Úvodní kapitola práce je proto věnována vymezení tohoto pojmu a stanovení předmětu zájmu práce, jímž jsou webcastingová rádia, zejména pak remediované obsahy vysílání již etablovaných rozhlasových stanic vysílajících prostřednictvím rádiových vln. Na internetové rádio totiž nahlížíme jako na výsledek mediálních procesů, nikoli jako na pouhý „vznik nové technologie“. Cílem práce je porovnat technologie vzduchem šířeného analogového vysílání na principu

modulace

elektromagnetického

vlnění

a

streamingového

vysílání

prostřednictvím internetové sítě a nastínit pozadí jejich vzniku. Dieter Daniels ve svém eseji Inventing and Re-inventing Radio tvrdí, že důvodem, proč je zkoumání historie

1

FUKAČ, Jiří. Hudba a média: rukověť muzikologa. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 1998, s. 31.

5

rozhlasu v dnešní době věnováno tolik času, je „aktuální syntéza internetového audio streamingu, W-LANu, podcastu a mobilní telefonie směřující k vytvoření obecného hybridního média s [klasickým vlnovým] rádiem.“2 Vývoj internetového rozhlasového vysílání je v práci chápán jako výsledek mediálních procesů. Na přerod standardního rozhlasového vysílání modulací elektromagnetického vlnění na vysílání prostřednictvím fenoménu internetu je aplikována teorie remediace dle Jaye Boltera a Richarda Grusina a teorie konvergence dle Henryho Jenkinse. Záměrem autora je také zhodnotit korelace a vlastnosti zmiňovaných technologií a polemizovat, zda starší médium, v tomto případě analogový rozhlas, míří stejným směrem, jako například tištěné noviny, které dnes poukazují na fakt posunu médií, kdy je jedno nahrazováno druhým díky vzniku nových technologií. Potenciálních nástupců analogového rozhlasového vysílání je povícero, zejména pozemní digitální vysílání, vysílání satelitní či v této práci diskutované vysílání internetové. Reálnou situaci remediace vysílání českých komerčních rádií v internetové podobě nastíní případová studie Rádia Petrov, která doplní výklad této problematiky. Rádio Petrov bylo pro případovou studii vybráno jakožto reprezentant, co se poslechovosti týče, průměrné regionální komerční stanice, která je již etablovanou FM stanicí snažící se rozšířit svou nabídku o vysílání po internetu.

2

„[…] current synthesis of Internet audio streaming, W-LAN, podcast, and mobile telephony to create a common hybrid medium with broadcast radio.“ DANIELS, Dieter. Inventing and Re-Inventing Radio. In GRUNDMANN, Heidi (ed.). Re-inventing radio: aspects of radio as art. Frankfurt am Main: Revolver, 2008, s. 28. (Přeložil autor práce).

6

1.

VYMEZENÍ POJMU INTERNETOVÉ RÁDIO

„Praxe nám potvrzuje, že charakter masové komunikace na internetu již není zcela v rukou komunikátora, tak jako až dosud v tisku, rozhlase, televizi, ale že o tomto charakteru rozhoduje příjemce sdělení, tedy internetové publikum. Při zkoumání a posuzování teoretických ale i praktických problémů masové komunikace na internetu už nerozhoduje jenom statické rozdělení rolí účastníků komunikace, ale také dynamický komunikační kontext tohoto procesu, který může při každém komunikačním aktu nabývat různou podobu.“3 Milan Šmíd S nástupem média internetové rádio se objevuje otázka, formou jakého komunikačního paradigmatu vlastně internetové rádio je. Vin Crosbie ve svém spisu What is New Media? rozlišuje tři druhy komunikačních médií: interpersonální (komunikační paradigma one-to-one), masová (one-to-many) a nová (many-to-many). Tvrdí: „Některými prostředky4 masových médií jsou […] kino, rádio, televize, nástěnky a webcasting5. Komunikace v masových médiích obvykle směřuje od jedné osoby směrem k mnoha lidem. Právě proto akademikové studující komunikační média tento druh komunikace označují jako 'one-to-many'.“6 Tento popis vystihuje rovněž povahu internetového rádia. Zásadní technologický princip webcastingu - multicast - zprostředkovává totiž komunikaci přenosem dat oneto-many (point-to-multipoint communication). V podstatě jde tedy o stejné komunikační paradigma, jako v případě vysílání klasického rozhlasu. Zprostředkovávajícím médiem je však internet, který splňuje charakteristiky nového média, jak je uvádí například Lev ŠMÍD, Milan. Digitalizace médií v historii a současnosti. In Institucionalizace (ne)odpovědnosti: globální svět, evropská integrace a české zájmy. Sborník konference z 1. -2. 12. 2000. Praha: Karolinum, 2001, s. 215. 4 „Some vehicles in the Mass Medium are…“ Crosbie tvrdí, že je omylem plést si anglické pojmy „medium“ a „vehicle“. Jako pojem „medium“ chápe pouze tři transportační média (voda, země, vzduch) a tři komunikační média (interpersonální, masové a nové). Jako „vehicle“ (prostředek) chápe například televizi, rádio, internet apod. „Television, radio, telephones […] all are vehicles for conveying information within a medium or media. They aren't the media or a medium in which they operate.“ 5 Termín webcasting popisující typ vysílání prostřednictvím webové technologie je vysvětlen a popsán v následujících kapitolách. 6 „Some vehicles in the Mass Medium are […] cinema, radio, television, bulletin boards, and webcasting. Communications in the Mass Medium generally go from a one person to many. This also is why many academics who study communications media term it the 'one-to-many' medium.” CROSBIE, Vin. What is new media? [online]. Last revision 2002 [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: . (Přeložil autor práce). 3

7

Manovich7 nebo sám Crosbie, který tvrdí, že nová média zprostředkovávají komunikaci many-to-many. Otázkou tedy je, do jaké míry může uživatel manipulovat s daty získávat je, třídit, kopírovat a předávat informace dál různými kanály individuálně či mase dalších uživatelů současně. Z tohoto důvodu je nezbytné vymezit pojem internetového rádia a jasně jej definovat.

1.1. WEBCASTINGOVÁ RÁDIA První, nejspíše nejčastěji diskutovanou a pro tuto práci zásadní podobou internetového rádia, je čistě zvukový obsah vysílaný po internetové síti prostřednictvím datového přenosu streaming v reálném čase. První variantou je remediovaný obsah vysílání již fungující rozhlasové stanice, jež rozšířila svou nabídku z vysílání vlnového rovněž na internetové. Druhou variantou jsou čistě internetové stanice, případně stanice vysílající současně také jiným způsobem, například přes satelit či digitálně. Pro poslech takového webcastingu je

nutno přejít prostřednictvím webového prohlížeče

s potřebnými zásuvnými moduly na www stránku požadované stanice. Existuje rovněž možnost využít serverů, které shromažďují odkazy na webcastingy různých stanic a slouží tak jako jakási databáze či rozcestník. Nejznámějšími jsou servery Live365.com či Pandora.com. V České republice k tomuto účelu slouží například servery ABradio.cz, Play.cz či Poslouchej.net. Alternativou jsou zásuvné moduly do klientů pro instant messaging či speciální software – multimediální přehrávače, které posluchačům nabízejí výběr stanic a zvyšují komfort. Umožňují vytvoření celé databáze rádií, které vysílají v podporovaných formátech či záznam jejich vysílání na pevný disk. V omezené míře tak můžeme diskutovat o jistém stupni variability či interaktivity, stále však s velikými pochybnostmi o komunikačním paradigmatu many-to-many. Ke streamingu je možno využít zmiňované multimediální přehrávače jako RealPlayer, Windows Media Player či QuickTime. Specializovanými audio on-line softwary jsou například VLC Media Player, GoQ – NetRadio, RadioSure a další.8

Viz MANOVICH, Lev. The language of new media. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2000, 354 s. ISBN 0262632551. 8 KRAUS, Josef. Nejlepší programy pro poslech internetových rádií. Živě [online]. 24. 1. 2010 [cit. 201202-25]. Dostupné z: . 7

8

1.2. STREAMINGOVÉ ARCHIVY Streaming však nemusí být zprostředkován pouze v reálném čase (on-line). Existuje také způsob distribuce programu na vyžádání (on-demand). Spolu s webovými prezentacemi jsou streamingové archivy významným doplňkem on-line vysílání. Často je na tyto archivy nahlíženo rovněž jako na výhodu internetového rádia oproti klasickému rozhlasu, avšak z hlediska tradičního diskursu rozhlasu již jde o jiné – offline médium. Vysílání streamingových archivů využívá stejných formátů jako on-line rádia a i jeho technologický princip je principu internetového rádia vysílajícího v reálném čase velice podobný. „Posluchač si na webové stránce vybere pořad, který chce poslouchat, klikne na odkaz a spustí si streamingové vysílání. Komunikace mezi serverem a posluchačem probíhá stejně jako u live streamingu. Podstatným rozdílem oproti streamingu je to, že z přenosového řetězce odpadá potřeba on-line enkodéru. Streaming server distribuuje již kompletní, zakódované soubory, jež jsou v určitém adresáři na jeho disku.“9

1.3. ZÁZNAMY A PODCAST Pojem internetové rádio bývá mylně chápán také jako zvukové záznamy umístěné v podobě souborů na internetové síti a volné ke stažení z webových stránek rádiových stanic. Jednou z variant je síť typu klient-server, ve které uživatel stahuje data ze serveru. Uživatelé tak mohou zdarma či za poplatek stahovat soubory do svého počítače. Otázkou je však legálnost takového přístupu k datům, poněvadž jsou často obcházena autorská práva a dochází k pirátskému šíření. Tento problém je ještě závažnější v případě druhého typu sítě klient-klient (Peer-to-peer neboli P2P). V takovéto síti spolu komunikují klienti bez nutnosti přítomnosti serveru. Uživatelé tak mohou sdílet svá data mezi sebou navzájem. Protokol sítí klient-klient nabízí například Napster, BitTorrent, Gnutella a další. Vylepšením stahování audio záznamů rádií je tzv. podcast. Slovo podcast je složeno ze slov iPod, označujícího populární hudební přehrávač, a broadcast10. Principem tohoto fenoménu posledních let je šíření zvukových záznamů rozhlasových stanic prostřednictvím sledování RSS zdrojů. RSS (RDF Site Summary nebo také Really Simple Syndication) je technologie poskytující uživateli odběr a sledování novinek umístěných FLÉGL, Václav. Internetové rádio. Muzikus [online]. 10. 11. 2004 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: . 10 Termín broadcasting (vysílání), tedy „široké (broad) rozšiřování (casting)“, tedy rozhlašování rozhlas, je připisován Lee de Forestovi, viz kapitola Vývoj broadcastingu. Toto slovo je v celé práci chápáno ve smyslu vysílání na principu analogové modulace elektromagnetického vlnění. 9

9

na serverech. S myšlenkou podcastů je spojováno jméno Adama Curryho, který vytvořil první program na hlídání RSS zdrojů. Dnes je již běžnou praxí, že rozhlasové stanice zaznamenávají své relace a odkazy na tyto záznamy pak vkládají do RSS. Uživatelé RSS čtečky, kteří mají ve své čtečce nastaveno sledování konkrétních serverů, pak automaticky stahují data do svých počítačů okamžitě po zveřejnění podcastů.11 Záznamy relací či hudby jsou znovu, podobně jako streamingový archiv, neodmyslitelným doplňkem nabídky rádiových stanic, avšak jejich problémem je fakt, že posluchač tyto záznamy nemůže poslouchat v reálném čase. Tento problém tak neodpovídá původnímu konceptu rádia a jeho primární funkci, tedy jednorázovému zprostředkovávání aktuální informace.

1.4. HUDEBNÍ PORTÁLY Dalším možným přístupem k pojmu internetové rádio jsou on-line internetové hudební portály, které nabízejí svým uživatelům možnost poslechu hudby. Hudební portály slouží k prezentacím interpretů, informací z jednotlivých scén, či jako hudební databáze. Funkce jednotlivých portálů se samozřejmě liší, ale mnohé z nich se tváří velice podobně, jako webcastingová rádia. Jejich seznamy stop (playlisty) však nejsou vytvářeny rozhlasovou stanicí, ale jsou generovány náhodně, či na základě posluchačovy předvolby.

Příkladem

takovýchto

portálů

je

například

server

Jamendo.com

specializovaný na volně šiřitelnou hudbu nezávislých interpretů, poskytovanou pod licencemi Creative Commons. Dále jde například o servery Jango.com, Last.fm či Grooveshark.com. Uživatel si může navolit interpreta či žánr hudby dle svého výběru a poskytovatel této služby mu bez nutnosti stahování dat do počítače nabízí poslech vybrané hudby. Mezinárodně uznávaným je také projekt MySpace Music, jehož českou obdobou je například server Bandzone.cz fungující díky spolupráci s projektem O2 Stream Music. Audiovizuální obsahy seřazené v playlistech k dispozici ke zhlédnutí a poslechu nabízí svým registrovaným uživatelům rovněž světový fenomén, jeden z nejnavštěvovanějších serverů na světě, Youtube.com. Hudební portály nabízí svým uživatelům dosud chybějící vlastnost interaktivity, díky které je skutečně v rukou uživatele, jak s poskytovanými daty naloží. Mnohé z výše zmíněných portálů poskytují klientům také možnost stahovat data přímo na pevný disk 11

ZANDL, Patrick. Podcast - revoluce v internetovém vysílání. Lupa [online]. 15. 3. 2005 [cit. 2012-0305]. Dostupné z: .

10

a následně s nimi manipulovat, modifikovat je a distribuovat dále. Tato skutečnost snad tedy poukazuje na snahu „rozhlasu“ o plné využití potenciálu média internetu. Jistě však nemůžeme s jistotou říci, že hudební portály jsou skutečně jakousi ideální novomediální formou rozhlasu. Z výše zmíněných portálů se vytrácí živé mluvené slovo a tato forma internetového rádia navíc ztrácí podobu informačního média.

11

2.

ROZHLAS V KONTEXTU

„Je obecně známo, že rozhlas je vcelku nový vynález, ale to je mýlka. Neřekl snad Šalomoun, že pod sluncem není nic nového? Ani bezdrátový přenos není žádnou novinkou, protože nebylo snad řečeno, že Bůh vzal Adamovo žebro, ze kterého vytvořil r e p r o d u k t o r? Stejně tak není ani film moderním vynálezem, protože v Bibli přece čteme: ‚Učinil také h v ě z d y.‘“12 Thomas MacCallum Rozhlas, jak známo, je v dnešní době již dávno etablovaným masovým médiem. Proto, abychom mohli zkoumat jeho princip, respektive princip remediujícího rádia internetového, podnikneme také krátký exkurz do historie rozhlasu. Dieter Daniels ve svém eseji Inventing and Re-inventing Radio tvrdí, že důvodem, proč je zkoumání historie rozhlasu v dnešní době věnováno tolik času, je „aktuální syntéza internetového audio streamingu, W-LANu, podcastu a mobilní telefonie směřující k vytvoření obecného hybridního média s [klasickým vlnovým] rádiem.“13

2.1. VÝVOJ BROADCASTINGU Nedávný rok 2006 byl považován za rok století rozhlasu. Pokud ale důkladně zapátráme v historii, zjistíme, že rok 1906 byl sice pro rozhlas zásadním, ale kořeny rozhlasu sahají ještě hlouběji, až do 70. let 19. století k vynálezům, jako šíření elektromagnetických vln apod. Na druhou stranu však trvalo ještě desítky let po zmíněném roce, než se z rozhlasu stalo etablované masmédium. Daniels představuje čtyři stupně vývoje rádia: 1. Utopie a praxe telefonní distribuce – kolem roku 1880 2. Bezdrátová technologie – kolem roku 1895 3. Vysílání hlasu a hudby – kolem roku 1906 4. Rozmach vysílání amatérských rádií v USA – kolem roku 192014

„It is generally believed that Radio is quite a new invention, but this is a fallacy. Did not Solomon say there was nothing new under the sun? And Wireless is no more new than anything else, for are we not told that God took a part out of Adam´s side, which developed into a loud-speaker? Neither is the Cinema a modern invention, for do we not read in the Bible, He made the stars also.‘“ MACCALLUM, Thomas W. MacCallum tells funny stories. Munich: R. Piper & Co., 1929, s. 12. (Přeložil autor práce). 13 DANIELS, D. In GRUNDMANN, H., op. cit., s. 28. 14 Tamtéž, s. 31-39. 12

12

2.1.1. Utopie a praxe telefonní distribuce

V letech 1876 a 1887 došlo ke zcela nezávislým objevům, které dopomohly dnešnímu využití rádia jakožto masového média. V roce 1876 vynalezl Alexander G. Bell elektrický telefon a Thomas A. Edison mechanický fonograf. Edison také později získal první patent za vynález systému rádiové komunikace, tehdy mezi loděmi. V roce 1887 pak Emile Berliner nahrál první gramofonovou desku a Heinrich R. Hertz experimentálně dokázal teorii Jamese C. Maxwella o existenci elektromagnetických vln, když je jako první dovedl naměřit a vysílat. Komerční úspěch rádia jakožto masmédia byl později způsoben konvergencí těchto čtyř faktorů. Do té doby ani jeden ze zmíněných badatelů nepomýšlel o konkrétní invenci rozhlasu. Jako prvnímu jsou myšlenky o rozhlasu přisuzovány karikaturistovi Albertu Robidovi. Ten rozpoutal v 80. letech 19. století bouřlivé teoretické utopické diskuze o čemsi, co Robida popsal jako „základ nového průmyslu, který bude využívat distribuční kapacitu těchto médií [telefonu, fonografu a telefonoskopu15] k propagaci celé řady nových multimediálních nabídek.“16 Podobně uvažoval například také Edward Bellamy. Ve své sci-fi novele z roku 1887 popisuje příběh jistého Juliana Westa, který se ocitá v roce 2000, kde mu slečna Leete popisuje následující: „Myšlenku úspory práce jsme realizovali, stejně jako i všude jinde, také v našich hudebních službách. Ve městě je několik hudebních sálů, akusticky dokonale přizpůsobených různým hudebním žánrům. Tyto sály jsou telefonem propojeny se všemi domy ve městě, jejichž obyvatelé byli ochotni zaplatit malý poplatek a věřte mi, není nikdo, kdo by ochoten nebyl. Společnost hudebníků, kteří jsou zapojeni v jednotlivých sálech, je tak veliká, že ačkoli nikdo z nich nemá příliš mnoho prostoru, program trvá každý den čtyřiadvacet hodin. […] Program je přizpůsoben tak, že jeho části probíhající současně v jednotlivých sálech posluchačům každou chvíli nabízejí nejen výběr mezi hudbou či mluveným slovem a volbu různých druhů nástrojů, ale také možnosti vybrat si různé motivy, od vážných až po veselé, takže se vyhoví jakékoli náladě či chuti. […] Všechny naše ložnice mají telefonní připojení v blízkosti čela postele, díky kterému si může

15 16

Téléphonoscope, Robidův koncept jakéhosi videotelefonu a televize. DANIELS, D. In GRUNDMANN, H., op. cit., s. 31.

13

kdokoli, kdo trpí nespavostí, navolit hudbu dle svého přání. Přesně takový druh hudby, jaký bude vyhovovat jeho náladě.“ 17 2.1.2. Bezdrátová technologie

Důležitým milníkem je samozřejmě také období kolem roku 1895 a s ním vynález bezdrátové technologie. Na tom pracovalo více vynálezců současně, nezávisle na sobě a tak zmiňme ty nejvýznamnější z nich. Předchůdci tohoto vynálezu byli již zmínění Maxwell a Hertz. Nobelovu cenu za tento vynález získal italský fyzik Guglielmo Marconi. Encyklopedie Britannica však pod tímto objevem uvádí Olivera J. Lodge, díky jeho úspěšnému telegrafickému přenosu zprávy kódované Morseovou abecedou. Prvním, komu se podařilo sestavit bezdrátový přijímač elektromagnetických vln (koherer), pak byl v Rusku opěvovaný Alexander S. Popov. Nelze opomenout ani německého profesora s českými kořeny, Adolfa Slabeho, který dokázal pomocí indukčních antén posílat a přijímat telegramy na dlouhou vzdálenost.18 Zvláštní pozornost v souvislosti s vynálezem bezdrátové telegrafie musíme samo sebou věnovat geniálnímu Nikola Teslovi. Kromě toho, že se zasloužil například o rozšíření střídavého proudu či zdokonalení elektrotechniky, a je mu připisováno přes 700 patentovaných vynálezů, v roce 1943 Nejvyšší soud Spojených států změnil své předchozí rozhodnutí o udělení patentu za vynález rozhlasu Marconimu, a schválil hlavní patent Teslovi, čímž jej posmrtně prohlásil za skutečného vynálezce rozhlasu. V období vynálezu bezdrátové technologie byl totiž Tesla jediným z výše zmíněných, kdo viděl

potenciál

rádiového

vysílání

(broadcast).

Sic

neúspěšně,

pokoušel

se

„We have simply carried the idea of labor saving by cooperation into our musical service as into everything else. There are a number of music rooms in the city, perfectly adapted acoustically to the different sorts of music. These halls are connected by telephone with all the houses of the city whose people care to pay the small fee, and there are none, you may be sure, who do not. The corps of musicians attached to each hall is so large that, although no individual performer, or group of performers, has more than a brief part, each day's programme lasts through the twenty-four hours. […] The programmes are so co-ordinated that the pieces at any one time simultaneously proceeding in the different halls usually offer a choice, not only between instrumental and vocal, and between different sorts of instruments, but also between different motives, from grave to gay, so that all tastes and moods can be suited. […]All our bedchambers have a telephone attachment at the head of the bed by which any person who may be sleepless can command music at pleasure, of the sort suited to the mood.“ BELLAMY, Edward. Looking backward, 2000-1887. Peterborough: Broadview Press, 2003, s. 140. (Přeložil autor práce). 18 GARRATT, Gerald. The early history of radio: from Faraday to Marconi, London: Institution of Electrical Engineers, 1994, s. 32. 17

14

o zkonstruování tzv. Wardenclyffe Tower – anténní věže, která měla zprostředkovávat mezinárodní rádiové vysílání.19 Sám Tesla o bezdrátovém vysílání prohlásil, že: „[…] zajistí bezpečnost, pohodlí, vyhovující podmínky a péči pro všechny mírumilovné lidi. Zahrnuje to několik zařízení, která budou schopna vysílat signál až do těch nejzazších míst země. Každé z nich bude přednostně umístěno do blízkosti nějakého důležitého centra civilizace, a zprávy, které bude přijímat prostřednictvím nějakého kanálu, budou zářit do celého světa. Levné a jednoduché zařízení, které bude možno nosit v kapse, bude moci být umístěno na moři či na zemi a bude nahrávat světové zprávy nebo jakékoli zprávy, které k tomu budou určeny. Tím se celý svět obrátí v obrovský mozek schopný reagovat na jakýkoli podnět.“20 Vše směřovalo k velkému rozmachu praktické distribuce nemateriálních komodit a elektrický přenos kultury a informací, jak Tesla předvídal, byl na spadnutí. K očekávané invazi však navzdory všem těmto utopiím, karikaturám, ale i praktickým pokusům v devatenáctém století nedošlo. Otázka proč, je podle Danielse jednou z nevyřešených hádanek mediální historie. 2.1.3. Vysílání hlasu a hudby

A tak k prvnímu praktickému rádiovému vysílání došlo až v roce 1906. Znovu šlo o současnou snahu dvou nezávislých experimentátorů. Štědrý den onoho roku strávil Reginald A. Fessenden u mikrofonu ve své laboratoři. Předem pomocí telegrafu na tuto akci upozornil, aby měl jistotu, že někdo bude poslouchat. Kontaktoval zejména profesionální operátory na lodích, ale také „bezdrátové“ amatéry Fessendenovi podobné. Ti všichni pak nemohli uvěřit vlastním uším, když slyšeli vánoční písně nebo čtení evangelia. Námořníci dokonce přivolali své nadřízené, až byly kabiny plné lidí.21

CHENEY, Margaret. Tesla: Man Out of Time. New York: Simon & Schuster. 2001, s. 180. „[…] it will add materially to general safety, comfort, and convenience, and maintenance of peaceful relations. It involves a number of plants, all of which are capable of transmitting individualized signals to the uttermost confines of the earth. Each of them will be preferably located near some important center of civilization, and the news it receives though any channel will be flashed to all points of the globe. A cheap and simple device, which might be carried in one’s pocket, may be set up anywhere on sea or land, and it will record the world’s news or such special messages as may be intended for it. Thus the entire earth will be converted into a huge brain, capable of response in every one of its traits.” TESLA, N. In GRUNDMANN, H., op. cit., s. 36. (Přeložil autor práce). 21 Tamtéž. 19 20

15

Ve stejném roce vynalezl Lee de Forest zařízení, které původně nazval audion. Po zdokonalení si jej o rok později nechal patentovat jako dnes známou triodu. Touto malou elektronkou nahradil obrovský a drahý turbínový zesilovač, který použil Fessenden. Vynalezl tak již ne elektromechanický, ale elektrický přenos a usnadnil vznikajícímu rozhlasu, aby se stal dostupnějším a tedy masovým médiem. Principem bylo vysílání elektromagnetických vln s modulovanou amplitudou. 2.1.4. Rozmach vysílání amatérských rádií a faktor komerce

Rozhlas byl na svém vzestupu, avšak hrozba blížící se druhé světové války vedla k rozkazu zastavení veškerého vysílání z bezpečnostních důvodů. A tak došlo k dalšímu nucenému odkladu rozhlasového „boomu“. K tomu došlo až po válce, počínaje rokem 1920. A bylo to právě hnutí amatérů – American Radio Relay League22, které se svými aktivitami zasloužilo o zrození prvních posluchačů rádia v tom ryzím slova smyslu, jelikož se o rozhlasové vysílání začalo zajímat i „normální publikum“, jak říká Daniels. Rok 1920 je také označován jako rok, kdy se uskutečnilo první opravdové rozhlasové vysílání. Je jím myšlena žívá reportáž ze sčítání hlasů v amerických prezidentských volbách ze dne 1. listopadu, vysílaná stanicí KDKA, provozovanou Frankem Conradem. Daniels celou tuto hutnou historii o vzniku rozhlasu shrnuje do následujícího tvrzení: „Neexistuje žádný první hlasatel a rádio nemá svého vynálezce. Rádio bylo vynalezeno svými posluchači.“23 Po rozhlasovém boomu už byl jeho další vývoj k nezastavení. Velkou měrou k nastartování tohoto fenoménu přispěl zejména nový faktor rozhlasového vysílání – faktor komerce. Jak tvrdí Fukač, veřejnoprávní stanice do té doby vystupovaly jako jacísi „nositelé osvěty, rozhlas jim umožňoval utopickou vizi optimalizace společenských a interindividuálních vztahů, morálky, vzdělanosti a vkusu. Soukromé, vesměs komerční rozhlasové instituce se zaměřily na saturaci mnohem užšího spektra potřeb: zpočátku oslovovaly spíše užší než širší region, vyzvedly aspekt zábavnosti, z existenčních důvodů nabídly široký prostor reklamám, mnohdy se orientovaly – zejména svou zábavnou

22 23

Asociace amatérských rádií, která vznikla v USA v roce 1914; viz url http://www.arrl.org/. „There is no ‚first radio broadcaster‘ and radio does not have an ‚inventor‘. […] Radio was invented by the listeners.” DANIELS Dieter. Kunst als Sendung. Von der Telegrafie zum Internet, München: C.H.Beck, 2002, s. 131. (Přeložil autor práce).

16

funkcí - na ‚chytře zvolaný‘ výsek populace a tomu všemu přizpůsobily výběr hudby i způsob její prezentace.“24 25 Zatímco ve své domovině, ve Spojených státech, již od počátku hrála důležitější roli právě rádia komerční, v Evropě měly dlouhou dobu primární postavení národní veřejnoprávní stanice. Například ve Velké Británii byla tamní stanicí BBC adaptována puritánská interpretace výroku o účelech rozhlasových stanic, zatímco stanice jako Radio Normandie nebo Radio Luxembourg preferovaly daleko zábavnější obsahy. První komerční stanice ve Velké Británii mohly legálně začít vysílat až na konci 60. let 20. století díky iniciativě pirátských stanic, jako bylo například Radio Caroline, vysílající z lodí kotvících mimo britské teritorium. Byla to přitom právě stanice BBC, která po zrušení Radia Caroline zkopírovala jeho vysílací manýry a zaplnila vzniklou mezeru v posluchačských potřebách novou stanicí BBC Radio One.26 2.1.5. Rozhlas v Československu

Ve východním světě zmítajícím se po dlouhá léta v mocenských režimech byla vidina komerčního vysílání utopií. Co se České republiky, respektive Československa týče, počátek našeho vysílání datujeme do stejného období, jako výše zmíněný rozhlasový boom. První vysílání na našem území proběhlo 18. května 1923 v pražských Kbelích a šlo o vysílání rozhlasu Radiojournal. O rok později se v českém tisku poprvé objevilo slovo rozhlas jako ekvivalent k zmiňovanému anglickému slovu broadcasting a vysílající studio bylo přesunuto na dnešní ulici Vinařskou, kde sídlí dodnes. Ve 30. letech získal Radiojournal nálepku kvalitní a vlivné instituce, avšak nástup nacismu a následného komunismu s sebou přinesl tvrdou cenzuru. Necenzurovanou alternativou pro posluchače byly pouze stanice vysílající ze zahraničí, jako například Rádio Svobodná Evropa, BBC či Hlas Ameriky, avšak zavedeny byly až do roku 1988 fungující rušičky signálu, které ladění těchto stanic komplikovaly. Po skončení jejich činnosti vlivem perestrojky sehrál rozhlas důležitou roli i během sametové revoluce, po které se vysílání Československého rozhlasu postupně oprostilo od zátěže předchozích ideologií a došlo tak k návratu k cílům, které rozhlasu náleží: nezaujatě informovat, vzdělávat a bavit.

FUKAČ, J., op. cit., s. 31. O komercializaci více v kapitole 4 - případové studii Rádia Petrov. 26 STARKEY, Guy. Radio in context. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2004, s. 1. 24 25

17

Následovným uvolněním poměrů byl rovněž umožněn vstup komerčních médií na českou mediální scénu.27

2.2. TECHNICKÝ PRINCIP TRADIČNÍHO ROZHLASU Elektromagnetické spektrum se skládá z rádiových vln na svých nejnižších frekvencích a kosmického záření na frekvencích nejvyšších. Mezi těmito frekvencemi se nachází ještě rovněž infračervené, světelné, rentgenové a gama záření. Toto elektromagnetické vlnění přenáší signál v podobě nosných vln od rozhlasových stanic směrem k příjemcům signálu. Vysílač rádiové vlny generuje a moduluje na kmitočty vyšších frekvencí tak, aby bylo možno signál šířit na větší vzdálenosti. Anténa vysílače již vysílá na konkrétní přiřazené frekvenci (kmitočtu). Příjemce pak přijímá signál, na základě hledaných frekvencí a pomocí svého přijímače převádí nosné vlny na zvukový signál. Přijímá-li tedy signál například na frekvenci 950 kHz, tuner stále přepočítává příchozí frekvenci, v tomto případě proměňuje nosnou vlnu 950,000krát za sekundu.28 Vstupním zařízením, které proměňuje zvuk v elektrický signál je mikrofon, jehož vstupní signál je zesílen zesilovačem. Modulátor pak pomocí vysokofrekvenčního modulátoru zakóduje signál do nosného vysokofrekvenčního elektromagnetického vlnění. Existují dva druhy modulace, modulace frekvenční a amplitudová označovány jako FM a AM. Frekvenční modulace funguje na principu změny kmitočtu nosných vln (v naprosto nepatrném rozsahu), v případě amplitudové modulace dochází ke změně amplitudy, tedy velikosti, nosných vln. Jejich stanice se nacházejí na zcela odlišných bodech elektromagnetického spektra. Stanice AM spektra pracují s tzv. dlouhými, středními a krátkými vlnami, tedy vlnami nízkých, respektive středních a vysokých frekvencí. Na základě kmitočtového plánu je běžný rozhlasový přijímač schopen naladit tyto vlny mezi následujícími frekvencemi: dlouhé vlny 150-281 kHz, střední vlny 520-1620 kHz a krátké vlny v několika přesně specifikovaných krátkovlnných pásmech mezi frekvencemi 2300 a 26100 kHz. Stanice

KRUPIČKA, Miroslav. Historie rozhlasu v kostce [online]. c2012 [cit. 2012-01-18]. Dostupné z: . 28 KEITH, Michael C. The radio station: broadcast, satellite & Internet. Boston: Elsevier/Focal Press, 2007, s. 310. 27

18

v pásmu FM pak vysílají tzv. velmi krátké vlny (VKV), vlny velmi vysokých frekvencí - mezi frekvencemi 87,5 a 108 MHz.29 Vlastnosti výše zmíněných vln se liší. Zatímco VKV se šíří pouze přímo30, vlny dlouhé, střední i krátké se šíří vlnou prostorovou i vlnou přízemní, šíří se tedy odrazem od ionosféry a podél povrchu Země. Díky tomu mají vlny v AM spektru značně delší dosah, až v řádech stovek kilometrů. Tento způsob šíření vln však způsobuje rozdíl mezi šířením ve dne a v noci vlivem snížení stupně ionizace po setmění. FM pásmo je značně širší a nabízí tak lepší možnost vyladění hledaných stanic a kvalitnější stereofonní přenos. Díky vysokým frekvencím je také FM imunní vůči rušivým faktorům, které postihují standardní vysílací pásmo (pásmo AM). Řeč je například o negativním vlivu motorů automobilů či elektrických výbojů (např. bouřek) na příjem AM signálu.31 Modulovaný signál je zesilován zesilovačem a vysílací anténou vysílán až k anténě přijímače.

Demodulátor

následně

odstraní

vysokofrekvenční

nosnou

vlnu

a nízkofrekvenční zesilovač pak zesílí získaný nízkofrekvenční signál, který reproduktor proměňuje na výchozí zvukový materiál.

2.3. VÝVOJ WEBCASTINGU Pátrat v historii komerčního internetového rádia, jakožto média je záležitostí zcela jinou, než v případě „vlnového“ rádia. Jde totiž o historii mnohem mladší. Je ale zajímavé sledovat jistou paralelu ve vývoji rozhlasu starého a jeho nové varianty. V 90. letech 19. století jsme mohli díky objevu bezdrátové technologie poprvé prozkoumat novou sféru – sféru éteru. Zatímco o celé století později objevujeme nové, dosud neprobádané vody kyberprostoru. Stejně tak díky moderní technologii internetu stále častěji hovoříme o možnostech komunikace s charakterem sítě. Po cirka sto letech tak jde o znovunaplnění

vizí

tehdejších

rozhlasových

experimentátorů.

Jsme

svědky

konvergence média internetu a rozhlasu. Historie internetu sahá až do 50. let minulého století, kdy vojenské síly Spojených států amerických započaly vývoj nového druhu bezpečnostní komunikace v případě nukleární války. A tak došlo k ideji vytvoření sítě, po níž by byla v paketech různými FALTUS, Petr. Kmitočtový plán [online]. [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: . 30 Tzv. line-of-sight, tedy šíření signálu přímo z vysílače k přijímači bez možnosti šíření podél povrchu Země či odrazem od ionosféry. Jakmile signál z vysílače dosáhne horizontu, ztrácí se. 31 HOJKA, Jiří – VOMELA, Ladislav. Radioelektronická zařízení II. Praha: SNTL, 1988. 29

19

kanály přenášena data. V roce 1967 pak Lawrence G. Roberts představil svůj projekt ARPANET. Jeho využití však stále bylo výhradně pro potřeby americké armády. Pro běžného uživatele je samozřejmě klíčovým vynález osobního počítače (PC) v 70. letech minulého století, počínaje prezentací grafického uživatelského rozhraní (GUI) Douglase Engelbarta, přes vynález mikročipu, produkcí a následnou distribucí firmami, jako například Hewlett-Packard, Xerox, Apple či Windows, konče. V roce 1982 byl jako standard pro počítačové sítě zaveden protokol TCP/IP32, což poprvé vedlo k definici internetu jakožto souboru propojených sítí. Rok poté pak byla od ARPANETu oddělena jeho vojenská složka, jako samostatná síť a ARPANET tak byl dostupný pro komerční účely. V roce 1984 pak vznikl systém doménových jmen (DNS), který povoloval transfer internetových domén v rámci internetového protokolu. Vznikla tak informační síť, jež umožnila vznik klíčového WWW – World Wide Webu. Tuto myšlenku realizoval v roce 1990 Tim Barnes Lee, díky své definici hypertextového systému. S jeho jménem je spojen také protokol HTTP a programovací jazyk HTML33. V roce 1992 pak byl Marcem Andreessenem a jeho spolupracujícím kolektivem vyvinut první webový prohlížeč Mosaic a ve stejném roce byly brány internetu otevřeny široké veřejnosti. Prvním využitím vzrůstajícího fenoménu internetu rozhlasovými stanicemi byla možnost webových prezentací těchto stanic. Posluchači tak měli na WWW možnost nejen slyšet, ale už také vizuálně listovat multimediálními prezentacemi svých oblíbených stanic. Později také, díky stále se rozšiřujícím úložným prostorům, byla uživatelům těchto webů nabídnuta možnost zpětného poslechu pořadů či hudby díky on-line archivům. 2.3.1. Média s vyrovnávací pamětí

Všechny výše zmíněné technické výdobytky jsou základem a podmínkou pro novou technologii datového přenosu – streaming. Pro označení vysílání, tedy broadcastingu, prostřednictvím webové technologie byl zaveden pojem webcasting34. O tento způsob internetem distribuované mediální prezentace audio obsahu pro mnoho současných posluchačů se zasloužil Brian Raila. V roce 1989 totiž přišel jako první s myšlenkou, že není nutné, aby uživatel musel na svůj pevný disk stahovat celý Transmission Control Protocol a Internet Protocol. Hypertext Transfer Protocol a Hypertext Markup Language. 34 Technologické principy doručování informací po síti, které zprostředkovávají streaming médií (zahrnující pojem webcasting), jsou popsány v následující kapitole. 32 33

20

požadovaný program, ale je možné současně poslouchat daný program, zatímco zbylý jeho obsah je postupně načítán. Pro popis takového média použil pojem buffered media35. Pionýrem v oboru internetového rádia bylo v roce 1993 tzv. Internet Talk Radio. Snahou jeho autora Carla Malamuda bylo rozšíření rozhlasu o interaktivitu či databázi WAIS36, která měla umožňovat plnotextové vyhledávání. Principem tohoto rádia však nebyl broadcasting ani multicasting, ale jednoduché půlhodinové zvukové soubory k dispozici ke stažení, z tzv. audio-on-demand serverů a z technologického hlediska tak šlo spíše o krok zpět než o posun kupředu. 2.3.2. MBone

Jako datum prvního, technologií multicast zprostředkovaného, on-line audio i video přenosu je uváděn až 24. červen 1993. Tehdy byla poprvé použita tzv. MBone (multicast backbone, tedy multicastová páteř), páteř pro multicastový přenos dat po síti, a to k experimentálnímu on-line přenosu koncertu hudební skupiny Severe Tire Damage.37 Pamětihodný je však první, již oficiální on-line přenos pomocí technologie multicast. Znovu šlo o přenos koncertu, tentokráte mnohem známější skupiny Rolling Stones. Koncert se odehrál v listopadu roku 1994 v Dallasu a jeho 20-ti minutovou část mohli zhlédnout také diváci na internetu. Zpěvák Mick Jagger koncert uvedl slovy: „I wanna say a special welcome to everyone that's, uh, climbed into the Internet tonight and, uh, has got into the MBone. And I hope it doesn't all collapse.“38 Jak tvrdí Savetz, tento koncert byl tím nejslavnějším, co MBone zažila a odstartoval novou éru. Nejspíše méně známá je událost, která se odehrála jen pár dní před tímto koncertem. Přitom jde o událost pro internetové rádio tak zásadní. Studentská rozhlasová stanice WXYC univerzity „University of North Carolina at Chapel Hill“, která již od 70. let minulého století vysílala na velmi krátkých vlnách, dne 7. listopadu 1994 poprvé vložila svůj FM signál do sítě MBone a začala tak jako první rádiová stanice vysílat 24 hodin denně také po internetu. Podobně si počínala i jiná univerzitní rádia,

Buffered media ve smyslu média s vyrovnávací pamětí. Wide Area Information Server, dnes již nefungující internetová služba. 37 SAVETZ, Kevin. MBONE: Multicasting Tomorrow's Internet [online]. c1998 [cit. 2012-01-16]. Dostupné z: . 38 Tamtéž. 35 36

21

jako například WREK či KJHK a další, které začaly rovněž vysílat po internetu v následujících měsících. 39 Zásadním nedostatkem MBone však, kromě jiného, byla jeho omezená přístupnost uživatelům internetu. Vyžadovala totiž speciální software, připojení prostřednictvím univerzitní či podobné sítě a navíc minimální rychlost internetu 128kbps, v té době ne příliš rozšířenou. V dnešní době má proto MBone jiné využití. Jakožto podmnožina internetové sítě je používána k propojení mezi institucemi, jako jsou například univerzity

či

obchodní

společnosti.

Nejvyužívanější

službou

MBone

jsou

videokonference či práce se sdílenými prostory. 2.3.3. RealAudio

S variantou streaming médií pro veřejnou internetovou síť přišla společnost Progressive Networks (dnes RealNetworks). V roce 1995 tato společnost vyvinula digitální zvukový formát RealAudio, který díky své značné objemové kompresi a tedy nevysoké náročnosti na rychlost internetového připojení umožňoval audio streaming v reálném čase. Společnost Progressive Networks poskytla volně ke stažení svůj RealAudio Player, stejně jako jeho modul pro webové stránky. Díky spolupráci například s National Public Radio či American Broadcasting Company tak poskytla uživatelům internetu možnost poslechu internetového vysílání (webcastingu) řady rozhlasových stanic. RealAudio byl v té době unikátní formát, jenž umožňoval jeho přehrávání již během svého stahování. Takřka bezprostředně po jeho uvedení tisíce stanic po celém světě „učinily skok od broadcastu k on-line audiocastu. Použitím technologie RealAudio komerční, veřejnoprávní a studentská AM a FM rádia získala velké obecenstvo, a přešla od

poskytování

předem

nahraných

audio

klipů

k přenosu

real-time

audia

v nepřetržitých proudech. […] Online audio už od počátků internetu urazilo dlouhou cestu. Dnes je po celém internetu. Počítače ani internet už nejsou tak nákladnou záležitostí, jejich použití je jednodušší a jsou schopny zprostředkovávat zvuk v dobré kvalitě, ale přestože stále dělá pokroky, stále se online rádio nestalo tak populárním, jako jeho bezdrátový40 protějšek.“41

CAMPBELL, Nicole. Simulcast [online]. 2010 [cit. 2012-01-24]. Dostupné z: . 40 V originále anglicky over-the-air, tedy vzduchem šířené, vlnové rádio. 39

22

Pro úplnost uveďme, že prvními stanicemi, které začaly šířit své vysílání po internetu (vyjma prostřednictvím experimentální MBone), byly americké stanice KJHK a Radio HK, jež začaly vysílat na přelomu let 1994 a 1995 prostřednictvím internetového videokonferenčního klienta CU-SeeMe42 a po zavedení formátu RealAudio převedly své vysílání na jeden z prvních RealAudio serverů.43 První zmíněná byla již fungující stanicí vysílající ve státě Kansas na vlnách FM, druhá, sídlící v Kalifornii, je pak uváděna jako první ryze internetovou stanicí vůbec. Na konci roku 1995 pak Scott Bourne založil síť internetových rádií NetRadio, první internetovou síť rádií využívajících RealAudio 1.0. Popularita internetových rádií začala prudce růst a s tím byly spojovány i nároky na licencování stanic. NetRadio jako první stanice získala experimentální licenci od ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers) a BMI (Broadcast Music Incorporated). První evropskou rozhlasovou stanicí, jež vložila obsah svého vysílání na internet prostřednictvím formátu RealAudio, byla londýnská stanice Virgin Radio v roce 1996.44 V České republice to byl o rok později Český rozhlas. Prvním českým čistě internetovým komerčním rádiem je nejspíše Rádio Domino, jež začalo po internetu vysílat v roce 1999. 2.3.4. Nové formáty

Ještě na konci 90. let formát RealAudio zprostředkovával 85 % veškerého streamingového obsahu.45 V současné době je již z důvodu dostupnosti populárnějších formátů na ústupu a využíván je jen velmi zřídka. Konkurencí formátu RealAudio se totiž staly zejména formáty Windows Media Audio (WMA) firmy Microsoft, či MP3. Firma „[…] have made the leap from broadcast to online audiocast. By using RealAudio technology, AM and FM commercial radio, public radio and college stations capture large audiences and moved from simply providing prerecorded audio clips to transmitting real-time audio in continuos streams. […] Online audio has come a long way since the early days of Internet. Online audio is now all over the Internet. Computer and Internet technology has become less expensive, easier to use, and able to deliver better sound quality, but though it is making strides, online radio has not yet become as popular as its over-the-air counterpart.” MEDOFF, Norman – KAYE, Barbara K. Electronic Media: Then, Now, and Later. Focal Press, 2010, s. 76. (Přeložil autor práce). 42 Jedna z prvních internetových aplikací, dokazující efektivní využití internetové sítě ke komunikaci v reálném čase. Na principu stejného videokonferenčního klienta fungovala také výše zmíněná stanice WXYC. 43 HAMMER, Eric. Internet Radio History. eHow [online]. 05/05/2010 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: . 44 BOWIE, Adam. A Brief History of Virgin Radio by Adam Bowie [online]. September 26, 2008 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: . 45 GRANT, Tina. International directory of company histories, Svazek 53. Saint James: St. James Press, 2003, s. 415. 41

23

Nullsoft vytvořila, kromě populárního multimediálního přehrávače Winamp, také produkt nazvaný ShoutCast či jeho obdoba Icecast, jež umožňují vysílání audio signálu ve formátu MP3, který obvykle dokážou přehrávat běžné MP3 přehrávače. Následovníkem MP3 je formát ACC, respektive jeho modifikace ACC+, jež díky svým technologiím nabízí vysokou kvalitu zvuku i při nízkých bitratech46. Všechny výše zmíněné formáty jsou tzv. proprietární neboli vlastnické formáty. Jsou tedy vlastněny nějakou společností a vztahují se na ně licenční práva. Jejich protikladem jsou tzv. formáty svobodné, které nejsou licencemi omezeny a jsou volně použitelné. Příkladem svobodného formátu využívaného pro on-line streaming je formát Ogg Vorbis. Jde o otevřenou, nepatentovanou, profesionální technologii kódování a streamingu zvuku s výhodami OpenSource.47 2.3.5. Krize komerčního internetového rádia

Michael Keith tvrdí, že po velkém boomu internetových rádií přišlo v roce 2001 splasknutí této bubliny.48 Populární komerční internetové rádio se zhruba někdy v té době začalo potýkat se zásadními provozními problémy. Jedním z důvodů byla a dodnes je nutnost odvádění poplatků za publikování hudebního díla. Vlastníci autorských práv si jsou vědomi, že ne všechny streamingové formáty jsou 100% odolné vůči jejich kopírování. Posluchači si totiž například mohou zakoupit či využít volně dostupný software umožňující získávat a stahovat streamované soubory, převést je do formátu MP3 či jiných, které mohou být následně sdíleny na peer-to-peer sítích. Takovéto technologické problémy donutily vlastníky práv, aby po vysílajících subjektech vyžadovali určitou ochranu při poskytování streamovaného materiálu. Právě k ochraně autorských práv slouží ochranné svazy, v České republice jsou to OSA (Ochranný Svaz Autorský pro práva k dílům hudebním) a INTERGRAM (nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů). Nutnost odvádění autorských poplatků však způsobuje velký boj o přežití zejména menších nezávislých komerčních stanic. Velice vyhrocená byla situace zejména ve Spojených státech, kde se internetová rádia těší vysoké popularitě. Vše začalo dohodou s názvem Digital Millennium Copyright Bitrate je anglický ekvivalent pro český pojem datový tok. Označuje množství dat v jednotkách bit, které je zpracováno za jednotku času. Nejčastěji používanou je jednotka kb/s. 47 Viz webové stránky výrobce http://vorbis.com. 48 KEITH, M., op. cit., s. 32. 46

24

Act, která vešla v platnost v roce 2002. Zatímco klasické rozhlasové stanice byly povinny odvádět pouze vydavatelské licenční poplatky (publishing royalties), tato dohoda přikázala provozovatelům internetových a satelitních rádií odvádět také poplatky za představení (performance royalties). Ty sice měly zaručovat zisky nejen pro vydavatele, ale i pro samotné interprety, ale v praxi znamenala tato dohoda hrozbu krachu provozovatelů menších stanic.49 Americký Copyright Royalty Board (obdoba českého svazu Ochranného Svazu Autorského pro práva k dílům hudebním) pak v roce 2007 navíc tyto poplatky ještě zvýšil změnou výpočtu jejich výše z dosavadního stanoveného procenta příjmů stanic na poplatky na bázi per-song, per-listener, poplatky tedy museli provozovatelé stanic platit v závislosti na přesném počtu odehraných skladeb a počtu posluchačů.50 Tento fakt způsobil krach několika předních amerických serverů s internetovými stanicemi (např. Broadcast.com), jiné byly nuceny pro využívání jejich služeb zavést pro posluchače poplatky (např. Last.fm), jiné pak jsou mimo provoz pro uživatele lokalizované vně území USA (např. Pandora.com51). V České republice k podobnému kritickému zpoplatnění internetového vysílání sice nedošlo, avšak finanční problém zde rovněž existuje. Ve smyslu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání není internetové rádio považováno skutečně za rádio a jeho provozovatelé tudíž mají volnost například v uspořádání reklamních bloků ve svém vysílání. To však nemění nic na tom, že zadavatelé reklamy o inzerci na internetových rádiích nejeví přílišný zájem. Budoucnost komerčních internetových rozhlasových stanic tak závisí na dostatku těchto inzerentů a na tom, zda se jim podaří mediální agentury vůbec o smyslu takového reklamy přesvědčit.52

2.4. TECHNICKÝ PRINCIP INTERNETOVÉHO RÁDIA Z technického hlediska k přehrávání streamovaného zvukového materiálu dochází ve chvíli, kdy počítač obdrží první část dat (paketů), které jsou ukládány do vyrovnávací paměti. Dochází tak ke zpoždění v přenosu, které může být ve srovnání s rádiem vlnovým nevýhodou. Řádově maximálně několik sekund, během kterých se naplní buffer ROBERTS, Michael, Digital Dilemma. Westword [online]. May 2, 2002 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: . 50 KHARIF, Olga. The Last Days of Internet Radio? Business week [online]. March 7, 2007 [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: . 51 Viz odůvodnění na webových stránkách http://www.pandora.com. 52 VYLEŤAL, Martin. Nejasná budoucnost internetových rádií. Lupa [online]. 7. 2. 2008 [cit. 2012-0408]. Dostupné z: . 49

25

(vyrovnávací paměť) vyrovnávající dočasné zpomalení přenosu dat. To vše závisí na rychlosti připojení i na výkonu počítače. Při nízké rychlosti připojení může dojít k situaci, kdy je rychlost stahování dat nižší než rychlost samotného přehrávání, dojde proto k přerušení přehrávání na dobu nezbytnou pro znovunačtení dat do vyrovnávací paměti. Výhodou proti použití klasických formátů však je, že samotný přehrávaný soubor není stahován na disk počítače, ale zůstává na serveru. Soustavnost přehrávání pak optimalizuje přímo server poskytovatele, který řídí tok dat. Minimální používaný bitrate pro poslech internetových rádií je 16 kb/s, používanější jsou však zpravidla jeho násobky, tedy 32, 64 či 128 kb/s. Velmi kvalitní poslech rádia pak zaručuje bitrate 256 kb/s.53 Zdroj zvuku, tedy výstup z mixážního stolu, je následně posílán do vstupu enkodéru. V případě on-line streamingu jde o tzv. streaming server. Ten signál zakóduje do formátů, službami RealMedia počínaje, přes Windows Media, Flash Video, QuickTime v případě čistě zvukových formátů pak formáty jako například AAC, MP3 či Ogg konče. Následně přenáší proudy dat podle požadavků posluchačů. Obsah je posílán různými protokoly a zejména různými technologiemi přenosu, v závislosti na použitém systému.54 Franc Kozamernik a Michael Mullane55 popisují tyto technologie následovně: Klasickým přístupem ke streamingu je unicasting. Požadavek klientů (uživatelů) na příjem proudů dat jsou spravována serverem či více servery. V případě více serverů slouží tzv. load balancing (rozložení zátěže) ke zlepšení spolehlivosti doručování proudů, zejména v případě, kdy jeden ze serverů selže. Servery zásobují internetový kanál, kterým jsou proudy dat přenášeny přímo k žádajícím uživatelům. Celková šířka pásma poskytovaná těmito servery je přímo úměrná počtu uživatelů a datovému toku (bitrate). To znamená, že zdvojnásobení počtu uživatelů nebo datového toku zdvojnásobí kapacitu systému a tím také náklady na přenos. Unicasting má také „škálový“ problém. Tím, že jsou proudy přenášeny do internetové sítě z jediného zdroje, server rychle dosahuje svého kapacitního limitu, výsledkem čehož je jeho přetíženost. KOSEK, Jiří. Multimédia a Web: tvorba webových stránek a aplikací [online]. 2011/10/20 [cit. 201202-18]. Dostupné z: . 54 FLÉGL, V., op. cit. 55 KOZAMERNIK, Franc – MULLANE, Michael. An Introduction to Internet Radio [online]. 26 October 2005 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z: . 53

26

Řešením, jak obsluhovat jediným proudem dat více uživatelů současně, je technologie multicasting. Routery klonují internetové diagramy (pakety) a rozesílají je všem uživatelům, kteří o ně žádají. Tentýž obsah je tedy doručován celé skupině uživatelů. V případě multicastu proto nelze automaticky měnit rychlost přenosu a nelze jej použít v případě služeb on-demand. Je-li multicasting používán geograficky na různých místech současně, přidělování konkrétním IP adresám obstarávají sítě VPN56. Další technologií přenosu je tzv. Content Delivery Network, tedy síť doručování obsahu (dále jen CDN). Skládá se z tisíců serverů rozmístěných po celém světě. Každý z těchto serverů používá stejnou domovskou stránku a načítá totožný obsah. Uživatel přijímá obsahy z nejbližšího severu, takže zpoždění v přenosu je minimální. CDN nepřetržitě načítá obsahy mezi geograficky vzdálenými servery navzájem a zvyšuje tak množství proudů dat, které mohou být prostřednictvím této sítě přenášeny. CDN mají potenciál obsluhovat několik tisíc současných proudů, ale jsou velice nákladné vzhledem k obrovskému počtu serverů. Novou technologií, která poskytuje širokopásmový bezdrátový přístup do přenosných zařízení, jako jsou laptopy, zařízení PDA nebo chytré telefony, je tzv. WiMAX. Technologie WiMAX je významná zajištěním mobility a přenosnosti. Zprostředkovává bezdrátový přenos proudů dat a doplňuje tak WiFi a mobilní 2G/3G sítě.

56

Virtual Private Network.

27

3.

TEORIE REMEDIACE A KONVERGENCE

„Jednoho dne se rozdíly mezi internetovým rádiem, tradičním rádiem, satelitním rádiem a podobně rozostří do takové míry, že lidé budou vlastnit a používat opět jen rádio. Nebude zapotřebí přívlastků popisujících, o jaký druh rádia půjde, protože na tom už nebude záležet. Technologie bude tak souvislá, že přestaneme přemýšlet o procesu, ale budeme si jen užívat výsledek.“57 Corey Deitz Na vynález internetového rozhlasového vysílání nahlížíme jako na výsledek mediálních procesů, nikoli jako na pouhý „vznik nové technologie“. Jako zásadní teorie, kterou je možno aplikovat na přerod standardního rozhlasového vysílání modulací elektromagnetického vlnění na vysílání prostřednictvím fenoménu internetu, se nabízí teorie remediace. Dalo by se říci, že remediace je určitou součástí přirozeného technologického, především pak mediálního vývoje. Jde o koncept nejvýznamněji rozšířený dvěma americkými vědci Jayem D. Bolterem a Richardem Grusinem z Georgia Institute of Technology.

3.1. REMEDIACE Podíváme-li se na etymologii slova remediace, zjistíme, že pochází z latinského slova remedium, jež znamená prostředek, ale také lék.58 Z toho můžeme vyvodit výklad, že princip remediace může být jakýmsi prostředkem k vyléčení. Nutno zmínit, že jako první však pojem remediace, byť v poněkud odlišném významu, použil teoretik Paul Levinson. Podle Levinsona remediace odkazuje na nevyhnutelnost či nezvratnost médií. Pokud by kupříkladu neexistoval internet, nutnost vyplnění vzniklé žurnalistické prázdnoty, ke které by došlo, by vyústila v jiné řešení. V Levinsonově chápání šlo tedy o trend

mediálních

technologií

přizpůsobovat

se

vzrůstajícím

nárokům

na

„One day soon, the distinction between "Internet" radio, "traditional radio", "satellite radio", etc. will blur to the point where people will just have and use "radio" again. We won't need another adjective to describe what kind of "radio" it is because it won't matter. The technology will become so seamless we will stop thinking about the process and just enjoy the results.“ DIETZ, Corey. 'Internet' Radio Will Eventually Become Just 'Radio'. About [online]. January 13, 2010 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: . (Přeložil autor práce). 58 Viz etymologický slovník http://www.etymonline.com. 57

28

zprostředkování lidské interakce.59 Stejně by se dalo nahlížet také na problematiku remediace internetového rozhlasového vysílání. Analogová zařízení postupně nahrazuje technika digitální a internet, jakožto fenomén dnešní doby, zdá se být vhodným kandidátem na nového zprostředkovatele rozhlasové lidské interakce. Teoretikové Bolter a Grusin hovoří ve své knize Remediation: Understanding New Media o remediaci podle Levinsona, jako o „antropologickém“ procesu, kterým novomediální technologie vylepšují či napravují technologie předešlé. Sami však tento pojem definují mírně odlišně, když říkají, že remediace je „formální logika, na základě které nové média předělávají předešlé mediální formy.“60 Bolter s Grusinem klasifikovali pojem remediace jako princip, který fungoval vždy, nejen v době nových médií. Současně však říkají, že remediace je charakteristickým rysem genealogie nových digitálních médií a zdůrazňují jedinečnost této charakteristiky, přičemž předělávání v podstatě samo o sobě popírá možnost jedinečnosti.61 V našem případě takováto genealogie poukazuje na to, že remediovaný rozhlas v internetové podobě nemusí být dosavadním vrcholem této technologie. Médium, které remediuje, si přivlastňuje vlastnosti remediovaného a dále je transformuje. Bolter a Grusin uvádí remediaci takto: Jedním z rysů remediace je skutečnost, že jde o nekonečný proces. První médium je remediováno druhým, druhé zase třetím a tak dále. „Obsahem každého média je vždy jiné médium. Obsahem písma je řeč, stejně jako obsahem knihtisku je psané slovo a jako knihtisk je obsahem telegrafu. Na otázku ‚Co je obsahem řeči?‘ je nutno odpovědět: ‚Skutečný proces myšlení, který je sám neverbální.‘“62 Už v této, pro obor nových médií tak zásadní teorii, McLuhan popisuje vlastně princip remediace. Říká také, že studium vzájemného vlivu dvou médií může vést k objevení média čistého. „Nejlepším způsobem studia povahy médií je studium jejich vlivu na další média, neboť takto je lze vidět podrobně a přesně."63 Byť nejde o pravidlo (teorie remediace se uplatňuje jakýmkoli směrem), je běžnou praxí a předpokladem, že nová, digitální média remediují média starší. Jak a v jakém rozsahu, to podle Boltera a Grusina vychází ze stupně rivality, která mezi médii je. LEVINSON, Paul. Digital McLuhan: A Guide to the Information Millennium. London: Routledge, 1999, s. 156. 60 BOLTER, Jay D. - GRUSIN, Richard. Remediation: understanding new media. Cambridge, Mass.: MIT Press. 2000, s. 273. 61 Tamtéž, s. 30. 62 MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Odeon, 1991, s. 19. 63 MCLUHAN, Marshall. Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla. Brno: Jota, 2000, s. 258. 59

29

Rovněž je zjevné, že digitalizace rozšiřuje předpoklady médií analogových. To platí i pro remediaci v internetové podobě. Bolter s Grusinem definují právě onu internetovou variantu rozhlasového či televizního vysílání – streaming – jako technologii, která „doručuje audio či video signál do počítače uživatele. Streaming povoluje internetu a World Wide Webu aby mohl konkurovat a zároveň přetvářet konvenční rádio a televizi.“64 Autoři rovněž popisují nový remediující vztah, do kterého vstupují naše veřejné prostory. Po tisku, časopisech, televizi a filmu je to vztah s multimédii a vstup starých médií do „kyberprostoru“ World Wide Webu a jiných internetových komunikačních služeb. Domněle nehmotný svět kyberprostoru je tak současně odrazem i extenzí našeho veřejného mediálního prostoru.65 3.1.1. Imediace a hypermediace

Podle Boltera a Grusina má však remediace dvě základní podoby. Buďto usiluje o transparentnost (tj. imediace) anebo naopak o zdůraznění změny a poukázání na ni (tj. hypermediace). V případě snahy o transparentnost jde o formu nového užití, kdy si remediující médium propůjčuje obsah remediovaného, přičemž na novou mediální formu není odkazováno.66 Dochází tak k absorpci, k přejímání pravidel a do jisté míry i vlastností staršího média a to takovým způsobem, který naprosto zastírá rozdíly mezi konvencemi původními a přejatými. Jinou podobou je inkorporace, kdy jedno médium reprezentuje druhé. Jak tvrdil McLuhan, „obsah jednoho média je vždy jiným médiem. Obsahem psaného slova je slovo mluvené, stejně tak je psané slovo obsahem slova tištěného a to je pak obsahem telegrafu.“67

Médium tak

není

nové

svým

novým

užitím,

ale

komplexním

„propůjčováním“ médií, která jsou pak inkorporována a reprezentována v médiích jiných. To je způsob typický pro hypermédia, kdy vznikají rozhraní, která obsahují různé mediální prvky. Principem hypermediace, jak ji popisují Bolter s Grusinem, je právě ono propůjčování, a je charakteristické pro nová média. Ta nabízejí nový rozměr v přístupu k médiím starým. Hypermediace je cílem nových médií.

BOLTER, J. - GRUSIN R., op. cit., s. 73. Tamtéž, s. 169. 66 Tamtéž, s. 45. 67 MCLUHAN, M. 1991., op. cit., s. 23. 64 65

30

Proces remediace je obousměrný a reverzibilní, jedno médium tedy může remediovat druhé, ale rovněž může být remediováno médiem jiným. Obě dvě logiky remediace (imediace, hypermediace) jdou ruku v ruce, úzce spolu souvisí a mohou se uplatnit v případě jednoho média – to může být remediováno jak transparentně, tak i formou hypermediace. Ačkoli je totiž tendencí média vzít na sebe podobu média starého a dokonale remediovat jeho obsah, často se stává, že samotný nový technologický

výdobytek

zprostředkovávající

obsah

remediovaného

upoutává

pozornost se sebe sama a může tak způsobit fascinaci technologií.68 Otázkou je, zda je rádio v internetové podobě remediováno transparentně či nikoli. Jde-li o pouhé rozšíření nabídky komerčních rádiových stanic, jistě nemůže být řeč o snaze upoutání pozornosti na médium samotné. Naopak, programy pro poslech internetových rádií se spíše snaží napodobit klasický rozhlasový přijímač. Je však pochopitelné, že nové médium nebude nikdy zcela transparentní. Ba naopak, jak říkají Bolter s Grusinem: „Kulturní očekávání, že Web bude remediovat všechna předchozí média dokazuje, že webové rozhraní nebude nikdy zcela transparentní. Strategie, která Webu dominuje je hypermediace ve snaze vyplnit všechna okna widgety 69 a vyplnění celé obrazovky okny. Hypermediace převažuje také v případě vysílání televize.“70 Internet, jakožto médium v komerčním využití velice mladé, stihl za dobu své veřejné existence projít velikou proměnou. Na začátku svého komerčního využití byly totiž jeho možnosti značně omezené, vezmeme-li v potaz technologickou vyspělost tehdejších počítačů, rychlost přenosu dat či dostupnost připojení. Setkáváme se tak s diskursem problematického uchopení internetu jakožto média. V dnešní době však jsou tato omezení potlačena a k dispozici máme internetové služby (zejména World Wide Web), které zásadně proměňují původní podobu internetu. Dochází k remediaci „starších“ mediálních forem, včetně rozhlasu. Bolter s Grusinem však na závěr své práce projevují své obavy z přílišného nadšení, s jakým společnost přijímá digitální média a z jejich nenasytnosti. „Internet na sebe velmi rychle bere podobu etablovaného

BOLTER, J. - GRUSIN R., op. cit., s. 52. Drobné softwarové nástroje, které jsou vkládány na web za účelem rozšíření nabídky uživatelům (např. užitečné funkce, zprávy atd.). 70 Tamtéž, s. 210. 68 69

31

zpravodajského média bok po boku s televizí, rádiem a tiskem. Internet se rovněž naplno účastní procesu začlenění média do události samotné.“71 Na základě teorie remediace můžeme tvrdit, že obsah internetového rozhlasového vysílání je obsahem remediovaným z technologicky starší (rozhodně však ne zastaralé a navíc stále ve větší míře používané) formy rozhlasového vysílání – frekvenční či amplitudové modulace elektromagnetického vlnění. Výsledkem je digitální síťové médium, jehož narativní logika zpravidla zůstává stejná, jako v případě starší technologie, avšak není a nikdy nebude zcela transparentní, ba dokonce má potenciál stát se hypermédiem inkorporujícím starý rozhlas společně s jinými multimédii. Lister tvrdí, že teorie remediace nabízí řešení definičního problému nových médií a tzv. starých médií v nové době. Jako příklad tohoto definičního problému uvádí digitální televizi. Ta není novým médiem, jde pouze o změnu formy doručování televizního obsahu a je velice nepravděpodobné tvrdit, že jde o nové médium, navzdory razantním transformacím, kterými si televize prošla. Teorie remediace však říká, že to, co je nového na nových médiích, je způsob, jakým digitální technologie předělávají starší média a tato starší média pak předělávají sebe sama v reakci na výzvy nových médií.72 V případě digitálního a obzvláště internetového rádia je tento princip remediace totožný.

3.2. KONVERGENCE Díky infrastrukturální charakteristice internetu je možné kombinovat média navzájem. Teorií příbuznou teorii remediace, která se této schopnosti týká, je teorie konvergence. Povědomí o této teorii nám může pomoci lépe pochopit mediální procesy, jakými je kupříkladu námi nahlížená problematika remediace vysílání komerčních rádií v internetové podobě. Etymologie slova konvergence znovu napoví o jeho významu. Toto slovo pochází z latinského convergere, znamenajícího sbíhat se nebo také ohýbat k sobě.73 Jde tedy o jakousi sbíhavost. Henry Jenkins ve své knize Convergence Culture: Where Old and New Media Collide reaguje na předpovědi mediálních teoretiků o jakési černé skříňce, skrze kterou mají protékat veškeré mediální obsahy až do našich domácností.74 Podává také

Tamtéž, s. 267. LISTER, Martin. New media: a critical introduction. 1st publ. London: Routledge, 2003, s 45. 73 Viz etymologický slovník http://www.etymonline.com/. 74 JENKINS, Henry. Convergence Culture: Where Old and New Media Collide. New York: New York University Press. 2006, s. 14. 71 72

32

tzv. Cheskinovu výzkumnou zprávu, která tvrdí, že podle teorie konvergence by se měly všechny mediální technologie sbíhat do univerzálního zařízení. Jedním dechem však dodává, že v současnosti je trendem konvergence mediálního obsahu, ale divergence, (tedy opak konvergence) technologií.75 „Nikdy nebude existovat jedna černá skříňka, ovládající všechna média. Díky proliferaci mediálních kanálů a stále všudypřítomnějším počítačům a komunikačním prostředkům se spíše dostáváme do éry, kdy média budou všude, a lidé je budou používat v různých vzájemných kombinacích. Vytvoříme si nové schopnosti práce s informacemi, nové struktury vysílání informací napříč kanály, a nové tvůrčí žánry, využívající potenciálu těchto nových informačních struktur.“76 I Jenkinsova teorie konvegence, která je výsledkem průmyslové, technologické i mediálně-kulturní expanze77, je jasně znát v příkladu vlnového versus internetového rozhlasového vysílání. Obsah v obou případech zůstává stejný, či velmi podobný. Technologie je však zcela jiná. Obě média, nové i staré musí existovat jedno vedle druhého.

Tamtéž. JENKINS, H., cit. podle FIALA, Jiří. Sledování médií z neoprávněných zdrojů z hlediska mediální etnografie. Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 20. 77 DEUZE, Mark. Convergence Culture in Creative Industries. 2007, s. 244. 75 76

33

4.

PŘÍPADOVÁ STUDIE - RÁDIO PETROV

4.1. CHARAKTERISTIKA RÁDIA PETROV Rádio Petrov je regionální rozhlasová stanice vysílající v celém Jihomoravském kraji, částečně pak v Pardubickém kraji a na Vysočině z vysílačů Brno (103,4 FM), Boskovice (94,2 FM), Hodonín (92,8 FM), Jihlava (98,0 FM), Svitavy (92,9 FM), Třebíč (104,8 FM), Znojmo (92,8 FM) a Žďár nad Sázavou (98,0 FM). Tato stanice rovněž poskytuje uživatelům internetu identickou kopii tohoto vysílání ve formě internetového streamingu plus další dva internetové streamy78, jako doprovodné produkty své mediální nabídky. Jde o streamy Rock a Folk&Country, které disponují pouze hudbou daného žánru, případně znělkami, avšak žádným mluveným slovem ani reklamou. Poslechovost regionálních stanic v ČR (TOP 15) Regionální rozhlasová stanice poslechovost (daily reach v tis.) 1 Rádio Blaník 668 2 Radio Čas 274 3 ČRo Brno 184 4 Rádio Beat 182 5 Country Rádio 182 6 Hitrádio Orion 157 7 Rádio Černá Hora 132 8 Fajn Radio 124 9 Kiss Hády 103 10 ČRo České Budějovice 93 11 Kiss Jižní Čechy 92 12 Rock Rádio 88 13 ČRo Plzeň 88 14 Hitrádio Vysočina 87 15 Rádio Petrov 84

Propagační materiály Rádia Petrov tvrdí, že: „Rádio Petrov je velmi oblíbené, úspěšné a zkušené rádio. Sází především na kvalitu. Pečlivě pro vás vybírá ty nejlepší písničky a se stejným citem hledá i nejkvalitnější moderátory, kteří dokážou svým hlasem a projevem pohladit a navodit pohodu. Rádio Petrov má své stálé posluchače, kteří poslouchají pravidelně více než 4 hodiny denně. Počet posluchačů narůstá nejen s popularitou Rádia Petrov, ale také s dalšími vysílači v nových regionech. Rádio Petrov se pravidelně umisťuje mezi 15 nejoblíbenějšími stanicemi v celé České republice. 78

Stream ve smyslu samostatného internetového vysílání sestávajícího zpravidla pouze z hudby a znělek, které slouží jako doplněk hlavního vysílání či rozšíření nabídky.

34

Typickým posluchačem Rádia Petrov je táta, který umí vydělat peníze pro rodinu i na své koníčky. Typickou posluchačkou Rádia Petrov je máma jednoho až dvou dětí, která se skvěle postará o celou rodinu.“79 4.1.1. Poslechovost klasického vysílání

Dle výsledků průzkumu poslechovosti RadioProjekt za druhé pololetí roku 2011 je Rádio Petrov sedmou nejposlouchanější (vzduchem šířenou) rozhlasovou stanicí v Jihomoravském kraji z celkem šestnácti regionálních stanic. Nejposlouchanější stanice v Jihomoravském kraji Stanice poslechovost share (daily reach v tis.) (v %) 1 Frekvence 100 11,1 2 Rádio Impuls 99 9,7 3 Evropa 2 97 6,8 4 Čro Brno 91 12,9 5 Rádio Krokodýl 74 7,9 6 ČRo 1 - Radiožurnál 72 7,8 7 Rádio Petrov 71 8,4 8 Kiss Hády 70 5,9 9 Rádio Jih 44 5,9 10 Radio Čas 43 5,3 11 ČRo 2 - Praha 32 2,8 12 Hey! (Brno) 24 3 13 ...

Rádio Petrov poslouchá každý týden průměrně 143 000 posluchačů (tzv. weekly reach, tj. počet posluchačů, kteří danou rozhlasovou stanici naladili alespoň na pět minut v posledních sedmi dnech), denně průměrně 82 000 posluchačů (tzv. daily reach, tj. počet posluchačů, kteří danou rozhlasovou stanici naladili alespoň na pět minut v daném dni) ve věku 12-79 let. Cílovou skupinou jsou posluchači ve věku 25-55 let. Posluchači Rádia Petrov stráví každý den průměrně 225 minut poslechem své oblíbené stanice. Celorepublikově jde o 15. nejposlouchanější regionální stanici. A zhruba 25. nejposlouchanější stanicí celkem. Meziročně zaznamenalo Rádio Petrov vzestup poslechovosti o 10 000 posluchačů denně. Výše zmíněné údaje pocházejí z národního multimediálního výzkumu (Media Projekt) v České republice v období 1. 7. 2011 - 17. 12. 2011, do kterého jsou zařazeny

79

Viz propagační letáky Rádia Petrov.

35

všechny hlavní tituly denního tisku a časopisů, všechny české celoplošné, regionální a lokální rozhlasové stanice.80 4.1.2. Poslechovost internetového vysílání

Co se týče průzkumů poslechovosti internetových rádií, v České republice zatím neexistuje jednotná metodika měření. Rádio Petrov je v právním vztahu se společností Play.cz a.s., která se specializuje na streamingové služby pro rádia a zajišťuje technické řešení internetového vysílání více než 90 FM rádií a internetových rádií. Tato společnost díky distribuované streamingové infrastruktuře svých serverů umožňuje připojení desetitisíců současných posluchačů a eviduje jejich množství, a tím tedy poslechovost „svých“ rádií. Veřejně tak poskytuje alespoň přibližnou statistiku jednotlivých stanic i srovnání se stanicemi jinými. Nevýhodou těchto statistik je zmenšený trh s internetovými rádii, jelikož nezahrnují stanice konkurenčních společností.

Na základě výše uvedených statistik81 můžeme tvrdit, že Rádio Petrov přes internet poslouchá v jednom okamžiku maximálně zhruba 550 posluchačů, průměrně pak 250 posluchačů v pracovních dnech. Z faktu, že o víkendech poslechovost značně klesá, lze usuzovat, že je poslechovost z velké míry ovlivněna přítomností posluchačů v zaměstnání, a tím zvýšeným počtem uživatelů připojených k internetu. Ve srovnání s konkurenčními rádii na serveru Play.cz je Rádio Petrov zhruba 20. nejposlouchanější stanicí. RADIO PROJEKT 2011: období 1. 7. 2011 – 17. 12. 2011. In: Median [online] 9. únor 2012 [cit. 201202-23]. Dostupné z: . 81 Rádio Petrov: Poslechovost za posledních 60 dní. In: Play.cz [online]. 22. 2. 2012 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: . 80

36

Pokud srovnáme denní maxima poslechovosti vzduchem šířeného signálu Rádia Petrov a jeho streamingové kopie na internetu, je poměr poslechovosti zhruba 40:1. Rozdíl je značný a údržba internetového vysílání je z ekonomického hlediska vzhledem k nízké poslechovosti velmi nevýhodná.

4.2. FINANCOVÁNÍ A REKLAMA Základní diferenciace rozhlasových stanic tkví v subjektu, jenž stanici zřizuje. Je-li tímto subjektem stát, jde o stanice veřejnoprávní, v jiném případně hovoříme o stanicích soukromých. Druhé jmenované jsou pak téměř vždy stanicemi komerčními, protože si musí prodejem reklamy zajistit zisky nutné pro svůj provoz. Jen velmi ojedinělým případem jsou soukromé stanice, které ve svém vyslání nemají reklamu a jsou financovány z vlastních zdrojů. Hlavním účelem komerčních rádií je finanční zisk a jejich vysílání je využíváno k přesvědčování zákazníků/posluchačů a k následnému prodeji produktů a služeb inzerentů.82 Většina soukromých nezávislých rozhlasových institucí se tak dostala do područí komerce. Podle Fukače však „zůstává soukromý mediální sektor i se všemi svými kulturními deformacemi indikátorem svobodné ‚otevřené‘ společnosti.“83 Fukač navíc tvrdí, že právě „v éře postupné komercionalizace většiny rozhlasových programů bude tato mediální oblast sama s to korigovat svůj vývoj tak, aby neztratila charakter pozitivního kulturního faktoru.“84 Financování soukromých komerčních rádií je z největší míry zajišťováno prodejem reklamy. Posluchač komerčního rádia se tak žel stává produktem, který je provozovateli rozhlasových stanic nabízen poptávajícím inzerentům. Tyto (povětšinou) firmy nakupují reklamu s cílem zisku nových zákazníků. Naopak komerční rádio díky prodeji svého vysílacího času vydělává peníze nutné pro svůj provoz. Jak říká také programový ředitel Rádia Petrov Martin Kozlovský85, komerční rádio je provozováno za účelem profitu a reklama je proto nutné zlo v jeho vysílání. Prostředkům, které má rádio ze svých zisků, se podřizuje vše: provoz rádia, počet zaměstnanců, možnosti investovat do nových technologií, promo aktivit, vlastní reklamy apod. Jde tak o „začarovaný kruh“, neboť komerční rádio musí prodávat reklamu inzerentům, aby mělo dostatek prostředků

STARKEY, G., op. cit., s. 2. FUKAČ, J., op. cit., s. 52. 84 Tamtéž, s. 12. 85 Veškeré výroky a názory programového ředitele Rádia Petrov Martina Kozlovského pocházejí z osobní schůzky s autorem práce, která se uskutečnila dne 16. 3. 2012 v prostorách Rádia Petrov. 82 83

37

k vlastní propagaci s cílem získávání nových posluchačů a tak potenciálních zákazníků těchto inzerentů. Za zmínku stojí, že Rádio Petrov je součástí mediálního zastupitelství Media Market Service. Takováto mediální zastupitelství (vedle Media Market Service v České republice také Regie Radio Music), se snaží efektivně pokrýt co největší území a uplatnit zde vhodné reklamní strategie. Tyto sítě pak jednotlivé stanice zastupují na národním reklamním trhu, a sjednávají pro ně reklamu u velkých, celorepublikově působících klientů. Potenciálním zákazníkům je pak adresována reklamní kampaň. Pro jednotlivé stanice je vstup do takovýchto sítí přitažlivý, jelikož tak mohou získat značnou část reklam. Reklama ve sdělovacích prostředcích má striktně stanovená pravidla zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a také zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. V případě internetového média k žádné regulaci reklamy nedochází a tak se internetové rozhlasové vysílání nemusí řídit tolika pravidly a může vysílat neomezené množství reklamy. Pro etablované rozhlasové stanice je však internetová varianta rádií zatím nezajímavá, protože je velmi málo klientů, kteří by programové vysílání svými reklamami zaplnili. Je proto nedostatek prostředků pro provoz internetového vysílání, které by umožnily, aby se provozem internetového rádia nezabýval jediný člověk, ale více pracovníků, kteří by internetové rádio posunuli kupředu (stejně je tomu i v případě Rádia Petrov). Přestože stanice Petrov nabízí posluchačům více různých streamů (Rock, Folk&Country) a uživatelé si tak mohou vybrat z toho, co se jim nejvíce líbí, poptávka není taková, aby uživila provoz rádia. Byť jsou technologie potřebné k provozu internetového rádia mnohem méně náročné, než v případně klasického rozhlasu, jejich provoz přesto něco stojí a současné finanční dispozice Rádia Petrov jsou zhruba v řádech procent, maximálně desítek procent potřebných financí k rozvoji digitálních rozhlasových technologií. Programový ředitel Rádia Petrov Kozlovský říká, že internetová rádia jsou provozována jako rozšíření stávající nabídky, jako doprovodné poloprofesionální produkty typu prezentací hudebních vydavatelství apod., nebo je provozují fandové na jejich vlastní náklady. Existuje sice touha vyzkoušet nové technologie, avšak většinou jde o „samohrajky“, o které se téměř nikdo příliš nestará, protože není z čeho jejich provozovatele zaplatit. Doprovodné streamy fungujících rozhlasových stanic jsou spíše 38

otázkou image. Zatím se na tyto streamy (konkrétně na streamy Rádia Petrov) nepodařilo umístit reklamu. Přitom je nutno platit poplatky Intergram a OSA, a hostingy na serverech. Návštěvnosti jsou zatím jen v řádech desítek posluchačů. Internetové alternativy vysílání Rádia Petrov mají nulové zisky, pouze náklady.

4.3. PRÁVA AUTORŮ HUDBY A VÝKONNÝCH UMĚLCŮ Při provozování vysílání internetového rádia je nezbytné současně vypořádat práva autorů hudby a zhudebněných textů se svazem OSA (Ochranný Svaz Autorský pro práva k dílům hudebním), a práva výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů se společností INTERGRAM (nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů). To vše dle autorského zákona č. 121/2000 Sb., jelikož při provozování internetového rádia dochází ke sdělování díla veřejnosti.86 Komunikačním médiem je v tomto případě počítačová síť internet. Tato práva je pak dle zmíněného zákona nutné vypořádat ve všech případech, ať už ve vysílání jsou hráni autoři zastupovaní či nezastupovaní. OSA tvrdí, že „vysíláním v rámci sítě internet se míní vysílání (jednosměrný plynulý přenos dat) původního televizního programu prostřednictvím sítě internet, kde uživatel nemá možnost vysílání ovlivnit, např. pozastavit či vybrat si konkrétní pořad/skladbu. Autorská odměna je vyjádřena procentuální sazbou z hrubých příjmů (veškeré příjmy bezprostředně spojené s provozováním vysílání) vysílatele, se stanovením minimální nevratné splátky na tuto odměnu dle následující tabulky:“87

Podíl hudby ve vysílání denně

Autorská odměna

do 4 hodin 4 - 12 hodin 12 - 24 hodin

5% 5% 5%

Minimální výše autorské odměny Maximální počet současných posluchačů (ze všech serverů rádia) A B C D E F G 50 50 125 250 500 500+ 500+ Minimální měsíční autorská odměna (v Kč) 200,250,500,750,1000,1250,180,400,500,1000,1500,2000,2500,300,800,100,2000,3000,4000,5000,600,-

ČESKO. Zákon č. 121/2000 Sb. ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 36, s. 1658-1684. Dostupný z: . 87 Sazebník autorských odměn. In: OSA [online]. 2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: . 86

39

Varianta A je přitom platná pouze pro nekomerční formu vysílání. Varianta G je pak platná v případě druhé a každé další stanice při vysílání více stanic pod jednou hlavičkou (tzv. multilicence). Dle INTERGRAMu je odměna pro výrobce a výkonné umělce „ve formě podílu ve výši 3,1 % z příjmů internetového rádia z reklamy realizované ve vysílání prostřednictvím sítě internet, minimálně však 11.887,00 Kč měsíčně. Odměny jsou rozděleny pro výrobce a výkonné umělce 50:50.“88

4.4. LICENCE Klasický rozhlas dle zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, spadá pod kontrolu orgánu státní správy, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen RRTV). Ta zejména uděluje, mění a odnímá licence k provozování vysílání, dále dbá na obsahovou nezávislost vysílání, dohlíží na dodržování právních předpisů v oblasti vysílání a podmínek stanovených v rozhodnutí o udělení licence či v rozhodnutí o registraci, atd.89 Takovéto licence přinášejí provozovatelům rozhlasových stanic značná omezení do jejich programového schématu. Provozovatelé internetových rádií těmto omezením a regulím čelit nemusí, poněvadž internetové rádio pod pravomoc RRTV nespadá. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání z roku 2007, která měla být do české legislativy zapracována formou zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, však měly být internetové služby, jako právě internetové rádio, podřízeny určité míře regulace. Jako regulační orgán, který by měl regulaci provádět, v něm byla navrhována právě RRTV. Navrhovaný zákon však tehdejší vláda neschválila a k regulaci internetového vysílání nedošlo.90 Internet je tedy nosičem informací a zábavy, oproti médiím tradičním pak s tou výhodou, že regulaci nepodléhá. Není nutné žádat o licenci, platit správní poplatky či

Stanovené odměny pro výkonné umělce a výrobce za užití zvukových snímků ve vysílání. In: Intergram [online]. 2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: . 89 Poslání Rady. In: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání [online]. 2011 [cit. 2012-02-17]. Dostupné z: . 90 PETERKA, Jiří. Stalo se: vláda Jana Fischera nechce svěřit Internet do rukou RRTV. Lupa [online]. 1. 6. 2009 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: . 88

40

dohodnout se s operátory vysílacích sítí. V případě internetového rozhlasového vysílání neexistuje žádná ohlašovací povinnost, pouze povinnost placení autorských poplatků a dodržování ústavy, základních svobod. 4.4.1. Transformační licence a digitalizace rozhlasu

Podobně jako v případě vysílání televizního existuje vize digitalizace vysílání i v případě rádií. Analogová varianta vysílání je velice oblíbená a stále ji využívá větší procento posluchačů. Otázkou je, jaká technologie by tuto variantu nahradila v případě ukončení analogového vysílání a zda by to mohlo být právě vysílání internetové. Dle přechodných ustanovení zákona, kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů „provozovatel rozhlasového vysílání s licencí, který vysílá na základě licence udělené mu Radou pro rozhlasové a televizní vysílání přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a který se písemně zaváže, že bude ve svém vysílání podporovat přechod na zemské digitální rozhlasové vysílání a na základě usnesení vlády o přechodu na zemské digitální rozhlasové vysílání ukončí analogové vysílání, je oprávněn písemně požádat Radu o udělení transformační licence, na základě které bude oprávněn vysílat do 10. října 2025.“91 Podle předsedkyně RRTV Kateřiny Kalistové však „neexistuje žádné datum vypnutí analogu. […] Nejsou ani vyjasněné technické aspekty toho, jak to bude probíhat. Možná, že se do roku 2025 vůbec nic nestane, potom to po nich [komerčních rádiích] samozřejmě nemůžeme vyžadovat, i když to je v zákoně. Když stát nepřipraví podmínky pro to, aby mohla vysílat digitálně, nemůže se vypínat analogové vysílání a likvidovat rozhlasový trh jako takový. Tady prostě musí nastat nějaká aktivita ze strany státu, který připraví nějaký Technický plán přechodu.“92 V případě, že tento plán nebude státem připraven, budou moci komerční stanice nadále vysílat analogově. Programový ředitel Rádia Petrov k tomu dodává, že vize přechodu od analogového k digitálnímu vysílání se neuskutečnila a on sám tento přechod vidí nejblíže v horizontu

ČESKO. Zákon, kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 58, s. 16581684. Dostupný z: . 92 POTŮČEK, Jan. Český rozhlas uvažuje o digitálním vysílání na Moravě. Čeká na nabídky operátorů. DigiZone.cz [online]. 17. 6. 2011 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: . 91

41

deseti let z důvodu nedostatku klientů a také proto, že digitální rádio zásadně nevylepšuje kvalitu analogového, na rozdíl od televize. Nikdo totiž podle něj neposlouchá rádio, protože po technické stránce dobře hraje, ale jde mu o příjem informací, o příjemného společníka, ne primárně o kvalitu zvuku. Dalším problémem je podle něj také přesvědčit uživatele, aby si pořídili pro poslech svých stanic nová technická zařízení schopná přijímat terestrická digitální či internetová rádia. Digitalizace tak možná jde kupředu, ale je velice pomalá a to také z důvodu finanční krize. Programový ředitel Rádia Petrov Kozlovský proto tvrdí, že digitalizace jistě ano, ale ne tak brzy, jak se předpokládalo. Netroufá si rovněž odhadnout, zda by náhradou za analogové vysílání bylo pozemní digitální vysílání, vysílání satelitní či internetové a to právě kvůli nutnosti speciálních zařízení, v případě webcastingu také připojení k internetu a pokročilejší technické zdatnosti a znalosti. Proto internetové vysílání Rádia Petrov chápe jako rozšíření možností příjmu klasické varianty vysílání, například pro posluchače, kteří danou stanici rádi poslouchají, ale jsou aktuálně mimo dosah vysílačů. Zatím není ambice rozšiřovat streamy Rádia Petrov více. Jde totiž o dost práce (výběr písní z CD, grabování, seřazení playlistů a další) a není ve finančních schopnostech tohoto rádia svěřit takové množství práce další osobě, která by veškerou svou pracovní náplň věnovala internetovému vysílání.

42

ZÁVĚR Objev bezdrátové telegrafie v roce 1895 vytvořil něco, čemu se říká éter – do té doby neznámou a mystickou sféru, která byla spojena se stejnými nadějemi a tajemstvími, jak se stalo také o více než 100 let později v případě sféry kyberprostoru. V roce 1906 započal proces přechodu z bezdrátové telegrafie na rozhlas fungující na principu modulace elektromagnetického vlnění. Původní teorie hovořily o vytvoření sítě, která měla být svými distribučními procesy velmi podobná dnešní síti internetové. Po 100 letech pak došlo k jakési revizi, jejíž snahou bylo a stále je využít internet k naplnění vizí o rozhlasu jakožto síťové komunikaci. Potenciál internetu pro rozhlasové využití je nepopiratelný. Internet se pro provozovatele rozhlasových stanic stává vhodným doplňkem, zejména co se propagace týče. Je-li internet využit přímo jako médium zprostředkovávající rozhlasové vysílání svým uživatelům, vzniklé internetové rádio může nabýt vlastnost interaktivity, velice atraktivní pro posluchače, kteří do této chvíle neměli takřka žádnou možnost ovlivnit, jaký program je jim nabízen. Interaktivita internetového rádia relativizuje rozdíly mezi masovým a novým komunikačním médiem. Na základě teorie remediace dle Jaye Boltera a Richarda Grusina internetové rádio předělává tradiční rozhlas. V kontextu této teorie můžeme internetové rádio chápat jako nové médium právě díky způsobu, jakým tato digitální technologie předělává médium starší. Díky digitálnímu zpracovávání informací jej obohacuje o možnost komprese dat a o další multimediální prvky, decentralizovaná internetová síť navíc internetové rozhlasové vysílání globalizuje a dává uživatelům možnost nejen signál přijímat, ale vzhledem k technické nenáročnosti také vlastní signál vysílat. Případová studie Rádia Petrov ukazuje současnou situaci etablovaných komerčních stanic využívajících kromě tradičního rozhlasového vysílání také vysílání po internetové síti. Ze studie vyplývá, že české vzduchem šířené komerční stanice zatím možností internetové varianty vysílání příliš nevyužívají. Stále totiž mají pevnou základnu posluchačů, kterým stará technologie příjmu signálu vyhovuje. Z toho důvodu je počet posluchačů vysílání po internetu znatelně nižší. Pro zadavatele rozhlasové reklamy je proto internetová varianta vysílání neatraktivní a výsledkem je nedostatečná finanční podpora nutná pro její provoz. Setkáváme se tak zejména se streamovaným obsahem FM rádií, tedy pouhou jejich kopií, zatím však minimálně se sofistikovanějšími 43

vymoženostmi, které internetové rádio nabízí. Z webcastingu se stává často jen rozšíření možností příjmu klasické varianty vysílání, například pro posluchače, kteří danou stanici rádi poslouchají, ale jsou aktuálně mimo dosah vysílačů apod. Některé stanice sice nabízejí také další streamy, jakožto doprovodné mediální produkty svého vysílání, avšak potenciál internetového rádia jistě doposud není plně využit. Jako pravděpodobnější nástupce vzduchem šířeného rozhlasu se navíc zdá být terestrické digitální rozhlasové vysílání a tak je zatím budoucnost internetových rádií nejasná.

44

RESUMÉ Bakalářská diplomová práce se zabývá tématem remediace českých komerčních rádií v internetové podobě. V první kapitole autor vymezuje pojem internetové rádio, přičemž pro celou práci jako zásadní určuje webcasting - zvukové obsahy vysílané po internetové síti prostřednictvím datového přenosu streaming v reálném čase. V následující kapitole práce předkládá historickou reflexi tradičního rozhlasu a internetové varianty rozhlasového vysílání a klade si za cíl porovnat tyto dvě odlišné technologie. Autor práce dále klade otázku využitelnosti internetového vysílání, na které ve třetí kapitole nahlíží jako na výsledek mediálního procesu remediace dle Jaye Boltera a Richarda Grusina. Problematiku internetových rádií také rozebírá na základě teorie konvergence Henryho Jenkinse. V kapitole poslední - případové studii - autor předkládá praktický pohled na využití internetového vysílání v regionální stanici Rádio Petrov. Základní témata případové studie jsou: poslechovost jednotlivých vysílacích variant, financování a reklama, práva autorů hudby a výkonných umělců a licence potřebné pro legální provoz rádií.

SUMMARY The thesis is concerned with a topic of Remediation of Czech commercial radio stations in the Internet form. In the first chapter the author defines the concept of Internet radio while he specifies the real-time broadcasted audio contents in the Internet via streaming technology as the crucial concept for this thesis. In the following chapter the thesis presents the historical reflection of the traditional radio and the Internet version of radio broadcasting and it focuses on comparing these two different technologies. The author also argues about the webcasting usability and in the third chapter he introduces the webcasting as a result of the process of remediation according to Jay Bolter and Richard Grusin. He also discusses the Internet radio on the ground of the convergence theory according to Henry Jenkins. In the last chapter - the Case Study the author presents the practical utilization of the Internet radio in the radio station Rádio Petrov. The basic topics are: the audience ratings, the financing and the commercials, the rights of authors and performers of music and the licenses necessary for legal broadcasting. 45

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ BELLAMY, Edward. Looking backward, 2000-1887. Peterborough: Broadview Press, 2003. 288 s. ISBN 1551114062. BOLTER, Jay David - GRUSIN, Richard. Remediation: understanding new media. 1st MIT Press pbk. ed. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2000. 295 s. ISBN 0262024527. DANIELS, Dieter. Inventing and Re-Inventing Radio. In GRUNDMANN, Heidi (ed.). Reinventing radio: aspects of radio as art. Frankfurt am Main: Revolver, 2008. 541 s. ISBN 9783865884534. DANIELS Dieter. Kunst als Sendung. Von der Telegrafie zum Internet, München: C.H.Beck, 2002. 314 s. ISBN 3406495095. DEUZE, Mark. Convergence culture in the creative industries. International Journal of Cultural Studies, 2007, Vol. 10, s. 243-263. FUKAČ, Jiří. Hudba a média: rukověť muzikologa. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 1998. 258 s. ISBN 8021019514. GARRATT, Gerald. The early history of radio: from Faraday to Marconi, London: Institution of Electrical Engineers, 1994. 93 s. ISBN 0852968450. GRANT, Tina. International directory of company histories, Svazek 53. Saint James: St. James Press, 2003. 672 s. ISBN 9781558624832. FIALA, Jiří. Sledování médií z neoprávněných zdrojů z hlediska mediální etnografie. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra mediální studií a žurnalistiky, 2001. 119 s. Vedoucí diplomové práce Jakub Macek. HOJKA, Jiří – VOMELA, Ladislav. Radioelektronická zařízení II. Praha: SNTL, 1988. CHENEY, Margaret. Tesla: Man Out of Time. New York: Simon & Schuster, 2001. 400 s. ISBN 0743215362. JENKINS, Henry. Convergence culture: Where old and new media collide. New York: New York University Press, 2006. 308 s. ISBN 0814742815. KEITH, Michael C. The radio station: broadcast, satellite & Internet. Boston: Elsevier/Focal Press, 2007. 377 s. ISBN 9780240808505. LISTER, Martin. New media: a critical introduction. 1st publ. London: Routledge, 2003. 404 s. ISBN 0415223776. LEVINSON, Paul. Digital McLuhan: A Guide to the Information Millennium. London: Routledge, 1999. 226 s. ISBN 9780415192514 MACCALLUM, Thomas W. MacCallum tells funny stories. Munich: R. Piper & Co., 1929. 128 s. MANOVICH, Lev. The language of new media. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2000. 354 s. ISBN 0262632551. MEDOFF, Norman – KAYE, Barbara K. Electronic Media: Then, Now, and Later. Focal Press, 2010. 318 s. ISBN 9780240812564. 46

MCLUHAN, Marshall. Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla. Vyd. 1. Brno: Jota, 2000. 258 s. 415 s. ISBN 8072171283. MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Marshall McLuhan. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1991. 348 s. ISBN 8020702962. STARKEY, Guy. Radio in context. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2004. 270 s. ISBN 1403900221. ŠMÍD, Milan. Digitalizace médií v historii a současnosti. In Institucionalizace (ne)odpovědnosti: globální svět, evropská integrace a české zájmy. Sborník konference z 1. - 2. 12. 2000. Praha: Karolinum, 2001. s. 213-218. ISBN 8024603780.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE: BOWIE, Adam. A Brief History of Virgin Radio by Adam Bowie [online]. September 26, 2008 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: . CAMPBELL, Nicole. Simulcast [online]. 2010 [cit. 2012-01-24]. Dostupné z: . CROSBIE, Vin. What is new media? [online]. last revision 2002 [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: . ČESKO. Zákon č. 121/2000 Sb. ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 36, s. 1658-1684. Dostupný z: . ČESKO. Zákon, kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 58, s. 1658-1684. Dostupný z: . DIETZ, Corey. 'Internet' Radio Will Eventually Become Just 'Radio'. About [online]. January 13, 2010 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: . FALTUS, Petr. Kmitočtový plán [online]. [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: . FLÉGL, Václav. Internetové rádio. Muzikus [online]. 10. 11. 2004 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: . HAMMER, Eric. Internet Radio History. eHow [online]. 05/05/2010 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: . KHARIF, Olga. The Last Days of Internet Radio? Business week [online]. March 7, 2007 [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: 47

. KOSEK, Jiří. Multimédia a Web: tvorba webových stránek a aplikací [online]. 2011/10/20 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: . KOZAMERNIK, Franc – MULLANE, Michael. An Introduction to Internet Radio [online]. 26 October 2005 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z: . KRAUS, Josef. Nejlepší programy pro poslech internetových rádií. Živě [online]. 24. 1. 2010 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: . KRUPIČKA, Miroslav. Historie rozhlasu v kostce [online]. c2012 [cit. 2012-01-18]. Dostupné z: . PETERKA, Jiří. Stalo se: vláda Jana Fischera nechce svěřit Internet do rukou RRTV. Lupa [online]. 1. 6. 2009 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: < http://www.lupa.cz/clanky/stalose-vlada-jana-fischera-rrtv>. Poslání Rady. In: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání [online]. 2011 [cit. 2012-02-17]. Dostupné z: . POTŮČEK, Jan. Český rozhlas uvažuje o digitálním vysílání na Moravě. Čeká na nabídky operátorů. DigiZone.cz [online]. 17. 6. 2011 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: . Rádio Petrov: Poslechovost za posledních 60 dní. In: Play.cz [online]. 22. 2. 2012 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: . RADIO PROJEKT 2011: období 1. 7. 2011 – 17. 12. 2011. In: Median [online] 9. únor 2012 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z: . ROBERTS, Michael, Digital Dilemma. Westword [online]. May 2, 2002 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: . SAVETZ, Kevin. MBONE: Multicasting Tomorrow's Internet [online]. c1998 [cit. 2012-0116]. Dostupné z: . Sazebník autorských odměn. In: OSA [online]. 2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: . Stanovené odměny pro výkonné umělce a výrobce za užití zvukových snímků ve vysílání. In: Intergram [online]. 2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: . VYLEŤAL, Martin. Nejasná budoucnost internetových rádií. Lupa [online]. 7. 2. 2008 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: . ZANDL, Patrick. Podcast - revoluce v internetovém vysílání. Lupa [online]. 15. 3. 2005 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: . 48