226
•
Bfetislav Horyna
3.- 4. (mora 2006 na Religionistickem seminafi univerzity v Hannoveru, prvni jiz skutecne pracovni konference pak 27.- 28. cervna 2008 v Marburku. Marburske jednani by lo venovano zakladnimu vymezeni postaveni religionistiky v systemu vect. Vypracovanim diskusniho materialu byl poveren Hubert Seiwert, stavajici pfedseda DVRW a vedouci Ostavu religionistiky na univerzite v Lipsku. Pfipravil text, ktery je zamerne ambivalentni, svym zpusobem provokativni pro stoupence kterehokoli teoretickeho smeru v religionistice, ale ktery soueasne ukazuje na nektere z nejvafoejsich problemu teto vecty, jimz se jiz neni mofoe nadale vyhybat. Behem dvoudenniho znacne intenzivniho a misty boufliveho jednani na nej odpovidalo kolem osmnacti respondentu, a je zapotfebi fici, ze zejmena mladsi religioniste, casto vklactajici nadeje do kognitivni religionistiky, Seiwerta rozhodne nesetfili. Zaroven je vsak take nutne dodat, ze pres veskerou kriticnost, otevfeny nesouhlas, nebo naopak vyslovenou podporu se nikdo neurazel, nehral si na dotcenou autoritu ani neSifil oblibene kuloarni ,,podpasovky". Diskuse se drzela vecnych stanovisek, pfes rozpory se pfenasela s vtipem as nadhledem, ktery je vlastni vzdelanym !idem, jimz jde o obor a nikoli o osobni dulezitost. Ceska religionistika se ma co uCit i v tomto ohledu. Ackoli nema charakter vedecke studie a nelze ho tak rozhodne posuzovat, pfinasi easopis Religio podkladovy text H. Seiwerta v ceskem pfekladu. Muze slouzit alespon jako ukazka soucasneho hledani religionistiky, ktere bude jeste jiste spojeno s mnoha problemy a konflikty. Doplllujici informace o AKTUM lze take najit na webove strance http://www.dvrw. de/html/aktum.html.
XVI/2008/2/Rozhledy
Religionistika na pomez{ socitilnich, historickych a kognitivnich ved Hubert Seiwert Kdyz jsem pfed temef dvema lety souhlasil s tim, fe pfipravim diskusni podklad pro Pracovni skupinu teorie a metodologie religionistiky (AKTUM) Nemecke spolecnosti pro religionistiku (DVRW), uCinil jsem tak s vedomim, fe na Yggdrasillu 1 prave probiha spor o relativni vyznam historickeho a socialnevedneho vyzkumu v religionistice. Tento spor je symptomem rostouci vn_itfni diferenciace oboru, jd je dusledkem akademicke profesionalizace a expanze. K tematu jsem pficlenil kognitivni vedy, protoze mam dojem, ze jsou paradigmaticke pro vliv pfirodovecty na religionistiku, takze mofoa nebudeme v budoucnu vychazet z existence dvou, ale tfi hlavnich smeru v religionistice. Prvni otazka, ktera by si zaslouzila projednat v AKTUM, zni: Existuje vlastne religionistika? Neni religionistika spiSe souhmny pojem pro celou fadu vect, ktere se zabyvaji nabozenstvim? Kdyz zalistujeme Slovnikem ndbof.enstvi, 2 nalezneme hesla k mnoha temto ,,religionistikam" (mj. antropologii nabofenstvi, geografii nabozenstvi, ekonomii nabofonstvi, filosofii nabozenstvi, psychologii nabozenstvi, sociologii nabofenstvi, teologii nabozenstvi), ale ani jedno venovane pfimo religionistice. Zato je obsazeno heslo dejiny religionistiky. Je mofoe, ze religionistika nema vlastni substanci, ale pouze podleha historickemu procesu, jakoby kolobehu znovuzrozeni bez vlastniho jadra? Ledacos mluvi ve prospech teto domnenky, i kdyz nechci tuto analogii rozvijet tak daleko, abych se na tento kolobeh znovuzrozeni dival jako na cestu utrpeni, z nehoz se nas obor se vsemi svymi problemy vykoupi teprve za cenu konecneho vyvanuti. Z radikalne empirickeho hlediska lze argumentovat, ze sice existuji dejiny religionistiky, ale sama tato disciplina je pouze historicky promenlivym souhmem ruznych faktoru. Uz jeji jmeno a forma nejsou jasne urcitelne. V zavislosti na dobovem a mistnim kontextu se tato disciplina jmenuje religiOnistika, srovndvaci religionistika, dijiny ndbof.enstvi, History of Religions, Comparative Religion, Study of Religions, Religions Stu-
2
Internetove diskusni forum Evropske spolecnosti pro studium nabozensvi
, pozn. red. Srov. Christoph Auffarth - Hans G. Kippenberg - Axel Michaels (eds.), Worterbuch der Religion, Stuttgart: Alfred Kroner 2006.
228
•
Hubert Seiwert
~~~~~~~~~~~~~~~~~~-
dies, Histoire des Religions, Sciences Religieuses, Storia delle Religioni a nasli bychom jeste mnoho dalsich oznaceni. Institucionalni forma je v Nemecku etablovana na ruznych fakultach a pod ruznymi studijnimi programy, casto take ve spojeni s ruznymi jinymi disciplinami: religionistika a kulturologie, spolecenske vedy, orientalistika, socialni vecta, teologie. Jeste nepfehlednejsi je situace tehdy, budeme-li brat zfetel na to, ze vectecka prace s nabozenstvim neni vylucnou domenou akademicky aprobovane religionistiky. Jen velice malo z nejvetsich teoretiku nabozenstvf melo akademickou pozici jako religioniste, a ani v soueasnosti se neda jednoduse fici, ze by v nasem oboru dominoval intelektualni diskurs 0 nabozenstvi. Lze vubec vymezit nas obor prostfednictvim jeho institucionalnich forem? Neni kazdy vyzkum nabofonstvi soueasne take religionistikou, tak jako se s jistym easovym odstupem stane soucasti dejin religionistiky? Na tu to otazku lze odpovidat ruzne, je vfak jasne, ze autonomie a integrita religionistiky jako akademicke discipliny neni samozfejma. Jenna jednu stranu se zda byt ohraniceni naprosto zfejme, a to vuci teologii. Ale na stranu druhou, smerem k socialnim vectam, zustavaji hranice otevfeny. Tomu nelze zamezit, ponevadz religionistika je, alespoii ve svych dosavadnich dejinach, soucasti socialnich vect, jejichz vnitfni diferenciace ve vztahu k jednotlivym vectam neodpovida tolik vectecko-teoreticke nutnosti, jako spiSe praktickym potfebam a historicke kontingenci. Zda se, ze snad skutecne nebude jine cesty, nez vymezit religionistiku prostfednictvim jejich dejin. Ty jsou vfak otevfene, a teprve se ukaze, jak se budou vyvijet. K veci se vfak da pfistoupit jeste z jineho uhlu. Pokud by religionistika neexistovala jako samostatna akademicka disciplina, byla by pak zapotfebi a musela by byt vynalezena? A jak by vypadala takova ,,religionistika ze zkumavky"? Samozfejme, ze tato otazka je hypoteticka a nehistoricka, domnivam se vsak, ze dnes - na rozdil od situace pfed tficeti lety - se spolecensky, politicky a rovnez akademicky uznava potfeba vedeckeho vyzkumu nabozenstvi, a proto by jakasi forma religionistiky vznikla. Patrne by se vie vztahovala k soucasnosti nez k minulosti, ale zcela jiste by kladla tytez velke otazky: Co je nabofonstvi? Jak to, ze existuje nabozenstvi? Proc je nabozenstvi univerzalni? Proc nebylo nabozenstvi vytlaceno vedou? Jak lze vysvetlit socialni a politickou dynamiku, ktera vychazi z nabofonstvi? Tyto velke otazky tykajici se nabozenstvi se dnes v religionistice nediskutuji, kladoti se ale se stejnou intenzitou, jako tomu bylo naposledy na sklonku 19. stoleti. Mofoa, ze je to znameni vyzralosti vedy, kdyz se odmita zabyvat velkymi otazkami, protoze vsechny uz byly nekdy polozeny a odpovedi na ne byly vsechny pfekonany dejinami vecty. Mofoa je to ale take symptom starnouci vecty, ktera dokaze uchopit svuj pfedmet jiz jen v detailech malych otazek, a velke otazky se kla-
229
•
Religionistika na pomezi socialnich, historickych a kognitivnich ved
dou nekde jinde. Odpoved' neznam, ale myslim, fo by se o tom melo diskutovat, jde-li o teorii a metodologii religionistiky. V nas1edujicim textu se budu zabyvat take jen malymi otazkami, totiz vztahem historicke a socialnevectne religionistiky se zfetelem na vyzvu kladenou Cognitive Science of Religion, vectou, ktera se pfipravuje na diskuse o velkych otazkach.
Religionistika jako historicka, nebo socialnevedni disciplina? Diskuse o relativnim vyznamu historickeho a socialnevectneho vyzkumu v religionistice, vedena na Y ggdrasillu, by la pozoruhodna pfedevsim kvuli znatelne vysoke emocionalite, s niz byla oboustranne vedena. Zfejmc sc nezmylime, kdyz budeme pfedpokladat, fo pfitom sehraly roli take osobni zajmy ruzneho druhu. Spor o metodologicke a obsahove zamereni vcdy skutecne obsahuje urCity vectecko-politicky naboj, v neposledni fade proto, ze to ovliviiuje rozhodovani o zpusobu, jakym budou vypisovana mista a vyhlafovany vyzkumne priority. Na tomto rozhodnuti zaviseji posleze karierni mofoosti vectcu a jejich faku. To samozfejme plati tez pro vedkyne a jejich zakyne. Jestlize ale odhledneme od techto osobnich zajmu (coz je mofoe pfi teoretickem pozorovani, tezko vfak ve vectecke praxi), pak je velice obtifoe najit vecny duvod pro antagonismus mezi historickou a socialnevectnou reJigionistikou. V obou pfipadech jde o empiricky vyzkum nabozenstvi nebo faktu, jez se jevi jako religionisticky relevantni. Hlavni rozdil tkvi, jak se zda, v tom, ze socialne vedecky orientovana religionistika se zabyva pfednostne aktualnim vyvojem, zatimco dejiny nabozenstvi se soustfedi na religionisticky relevantni pfedmety minulosti. Samozfejme ze existuji take moderni dejiny nabozenstvi, a naopak lze pfistupovat pomoci socialnevectnich metod k historicky odlehlejsimu vyvoji nabozenstvi. V praxi se vfak redukuje tento rozdil mezi obema pfistupy v zasade na casovou dimenzi pfedmetu, a z toho pak vyplyvaji nektere metodologicke dusledky. Nejzfetelnejsi metodologicky rozdil plyne z druhu disponovatelnych dat. Pfi vyzkumech minulosti neexistuje jina mofoost, nd ziskavat data z materialu, ktery se z minulosti dochoval, z dokumentu a monumentu. Proces ziskavani dat a jejich interpretace je znacne komplexni a vyfaduje, aby badatel ovlactal historicko-filologicke metody, k nimz patfi v religionistice zpravidla znalost orientalnich nebo starovekych jazyku. Naopak kde se jedna o vyzkum soueasneho vyvoje, je zdroj udaju jiny. Jistefo i zde mohou byt pramenem dat dokumenty. Znakem tzv. empirickeho socialniho vyzkumu je vsak to, ze Udaje vybira az sam vectec, byf jiste ne nezavisle na tech, ktefi data interpretuji. Vyber a interpretace kvantitativnich a kvalitativnich dat jsou prave tak komplexni procesy, ktere vyfaduji zvlactnuti
230
•
Hubert Seiwert ·
metod empirickeho socialniho vyzkumu, coz v pfipade kvantitativni dat zahmuje znalosti statistiky a matematiky. Solidne se naucit historicko-filologicke metody stejne jako postupy empirickeho socialniho vyzkumu vyfaduje velmi mnoho easu. Sotva existuje religionista, ktery by byl stejne kompetentni v obou oblastech. Nevyhnutelna je tudiz specializace vyzkumu, a pfedstava, ze nekdo bude reprezentovat religionistiku ,,v cele sifi oboru", je jiz dlouho utopii nejen obsahove, ale take metodologicky. Zde se setkavame s jistym rozdilem proti vetsine dalSich akademickych disciplin, jako je tfeba historiografie nebo etnologie, jez jsou sice obsahove tak siroke, ze nutne vyfaduji specializaci na konkretni pole vyzkumu, avfak metodologicky jsou relativne homogenni, takze vzdelani v oboru obvykle neprejudikuje pozdejsi specializaci. Bylo by zapotfebi otevfit diskusi o tom, zda mufo byt pro religionistiku realistickym cilem takove utvafeni studia, ktere by fundovane zprostfedkovavalo metodologicke pfedpoklady jak pro historicky, tak pro socialnevectny vyzkum. Pokud by se ukazalo, Ze to neni mofoe, jak tomu mnoho veci nasvectcuje, museli bychom uvafovat o tom, zda a jak lze zachovat vnitfui oborovou souvislost. Pres metodologicke rozdily jsou cile poznani v historicke a socialnevectne religionistice podobnejsi, nd by se zdalo. V obou pfipadech jde pfedevsim o nabozenske pfedstavy a praktiky, oformy socialni organizace nabozenstvi, o souvislost nabozenstvi a socialniho jednani a o individualni nabozenske biografie. Pfirozene, ze se nezkouma vzdy vsechno, ale rozdily v kladeni otazek lze zduvodnit historickou nebo socialnevednou perspekti vou pouze podminene. Dlouhou dobu se zdalo, jakoby vyzkum nabozenskych pfedstav byl domenou dejin nabozenstvi, ktere se pfitom mohou opirat o interpretaci textu. Naopak se jevilo, ze socialnevedny vyzkum nabozenstvi se venuje pfedevsim organizacnim formam nabozenstvi a jejich vlivu na socialni jednani. Dnes ale mufome fici, ze se sociologie nabozenstvi zabyva velkou merou subjektivnimi nabozenskymi pfedstavami a individualnimi biografiemi a zejmena kvalitativni vyzkumy vyuzivaji hem1eneuticke metody. N aproti tomu se zabyvaji historikove nabozenstvi casto vice socialnimi strukturami a pusobenim nabozenstvi nez obsahem nabozenskych pfedstav. Dejiny nabozenstvi se rozsffily z pouhych dejin ducha na socialni dejiny. Zpusob kladeni otazek se tedy zasadne neodlisuje, i kdyz ziskavani disponibilnich dat s sebou nese jista omezeni poznavacich mofoosti. Historicke prameny dovoluji jen vyjimecne, abychom dostali pfesnejsi obraz nabofonskych pfedstav a biografii jednotlivych osob, ktere nezanechaly zadne pisemne doklady, ani o nich nebyla nalezena hodnotna zminka u ostatnich.
231
•
Religionistika na pomezi socidlnich, historick:yc::h a kognitivnich ved
Vyzkumy soucasnych nabozenstvi davaji proti tomu mofoost, abychom sami vytvareli Udaje pomoci rozhovoru a dotazniku, abychom shromazcfovali informace i o osobach, ktere by jinak patrne nezanechaly stopu v dejinach. Krome toho je mofoe zachycovat v soucasnosti kvantitativni udaje, ktere nejsou k dispozici ve stejne mife take o historicky starsich epochach. Toto jsou rozdily spiSe ve stupni, nd pokud jde o jejich zasadnost. s vynalozenim urCite namahy lze ziskat kvantitativni udaje rovnez v ramci dejin nabofonstvi a obeas prameny poskytnou informace 0 nabozenskych pfedstavach a zivote osob, ktere nebyly aktery na velkych historickych jevistich. v praxi ale ma vice mene snadna dostupnost Udaju a uhlazena metodologicka stezka urCitou pfitazlivost pro vyzkum a rozviji take jistou vlastni dynamiku. Dejiny nabozenstvi maji bliz k tomu, aby se soustfedily na texty nd na ziskavani kvantitativnich dat. Pro vyzkumy vztazene k soucasnosti je zase jednodussi zabyvat se relativne malymi skupinami, nekomplexnimi socialnirni strukturarni a procesy. Zda se, ze tirn se podporuje v obou vyzkumnych oblastech tendence k jiste jednostrannosti. V oblasti dejin nabofonstvi se pfednostne hledi na literami tradici, ktera zpravidla reprezentuje nabofonsky mainstream. V oblasti kvalitativniho ernpirickeho vyzkumu se badatele radi venuji vyzkumum mensich skupin, ktere zaujimaji v celkovem nabozenskem poli spise okrajovou pozici. Sarnozfejme existuji vyjirnky. Alespon v nemecky mluvici religionistice mam ovsem dojem, ze jednostrannost vyzkurnu nabozenske soueasnosti uz dosahla stupne, kdy je zapotfebi ji Iecit. Tak Ci onak se zda, jakoby hledani neviditelneho nabofonstvi a marginalnich nabozenskych skupin zatemnilo pohled na viditelne nabozenstvi. Etablovane formy katolicismu a protestantismu jeste nejsou tak zcela bez spolecenske relevance. Tady se naskyta siroke a religionisticky temer neobdelane pole. Mofoa je odpor proti prici na nem pozdnim reflexem rane delby prace, podle ktere je pfislusna pro kfesfanske drkve teologie. Jsem si ale jisty, .ze religionisticky pruzkum konvencniho soueasneho kfestanstvi by se nevydaval nebezpeci, ze bude pouze opakovat to, co uz fekla teologie a teologicka sociologie cirkve. To, ze religionisticky vyzkum dokaze klast jine otazky a nachazet jine odpovecti nd sociologie cirkve a teologie, ma duvod ve vnitfui souvislosti oboru. K ni patfi stale jeste existujici diskurzivni spojeni socialnevectneho a historickeho bactani. Zkusenostni horizont a zaklad vecteni v religionistice se odlisuji od zakladu empirickeho sociologickeho vyzkumu stejne tak jako od zakladu teo1ogie. Dejiny oboru s sebou pfinesly to, ze v religionistice byla globalnehistoricka a komparativni perspektiva samozfejma dlouho pfedtim, nd se rozSifil pohled vetsiny ostatnich disciplin nad evropsky horizont. Tento kulturni kapital religionistiky se
232
· Hubert Seiwert
•
akumuloval zejmena ve vyzkumu dejin nabozenstvi, ktere se dlouhou dobu zabyvaly pfevafoe mimoevropskymi a antickymi nabozenstvimi. Na tomto kapitalu participuje take religionistika orientovana socialnevectne, protoze by bez nej nebyla vie nez casti empiricke sociologie nebo filosofie kultury. Jisteze by mohla zit i s tim a argumentovat, ze urCita omezeni pfi pohledu na nabozenstvi jsou v ramci specializace potfebna, a nadto ze tvorba teorii neni omezovana nadmemymi znalostmi empirie. Presto semi zda, ze pfi vyzkumu soucasnych forem nabofonstvi nejsou dostatecne ani empiricka sociologie, ani filosofie kultury. Religionistika se totiz muze odvolavat na obrovsky fundus historickeho a teoretickeho vedeni o nabozenstvich, ktery obecnym socialnim vectam zpravidla chybi.3 Na stranu druhou by se i vyzkumy dejin nabo.lenstvi ocitly v nebezpeci, ze nebudou nicim jinym neZ soucasti historickych nebo orientalistickych disciplin, kdyby nebyly zacleneny do diskurzivni celkove souvislosti religionistiky. I s tim by se dalo zit, avsak i zde za cenu jiste omezenosti zkoumani, pokud jde o pohled na nabofonstvi. To neni nutne dale rozvijet.
Systematicka religionistika a teorie nabozenstvi Jak historicky, tak socialnevedny vyzkum jsou prvofade empiricke vyzkumy v sirokem smyslu slova, tzn., ze produkuji vety, jejichz platnost je intersubjektivne verifikovatelna a ktere se tykaji pfedmetu, jez mu.Zeme easove a prostorove lokalizovat. Nahody v dejinach vecty vedly k tomu, ze religionistika - na rozdil napfiklad od obecnych dejin - zahmuje od pocatku silnou teoretickou a systematickou komponentu. Jedna se pfitom 0 produkci vet, je.l se vztahuji na pfedmety, ktere nejsou casove a prostorove lokalizovany. Takovymi pfedmety jsou zpravidla teoreticke pojmy, jako ndbozenstvi, ritual, sekularizace, nebo spiritualita. Tataz slova se pouzivaji take jako obecne klasifikacni pojmy, pod ktere jsou subsumov::l.ny urcite empiricke pfedmety, tak.le mu.Zeme hovofit napfiklad o ndbof.enstvi australskjch domoroddt nebo 0 soucasne spiritualite. s tim se poji problem vedecke tvorby pojmu, jemuz se zde nebudu venovat, ackoli by nebylo ani pro religionistiku bez uZitku, kdyby venovala eas od easu trochu pozomosti vedecko-teoretickym a metodologickym otazkam. Vytvafeni teorii ma totiz tendenci rozvijet se do podoby sebereferencnich diskursu a ztracet kontakt ke zkusenosti. To neni nutne hodnotit ne3
Pro pfiklad: Socialnevedne prace o tematech jako nabofonsky pluralismus, privatizace nabozenstvi, nova nabozenska hnuti a da!Si domnele typicky moderni jevy zpravidla ignoruji, ze podobne vyvojove prvky zaznamenavame uz v premodernich spolecnostech. Tvorba teorie by stala na podstatne jistejsi zakladne, kdyby na to brala zi'etel. Je vfak nutne take uznat, ze i ze strany religionistiky se toho dosud udelalo malo proto, aby se korigoval takto omezeny pohled.
233
•
Religionistika na pomezi socidlnich, historick)'ch a kognitivnich ved
gativne, nebot filosofie i literatura dosahly vysokeho uznani. Postmodemi pojeti vecty bude nahlizet v pofadavku na preciznost a empirickou ovefitelnost teorii zastarale lpeni na historicky kontingentnkh normach, ktere neodpovida komplexnimu chapani sveta. Obeti takove malicherne zabednenosti se stala, jak znamo, fenomenologie nabozenstvi, kterou zafizl nuz teorie vecty. Mofoa, .le pfijde cas jejiho znovuoziveni, pokud se religionistika nejdfiv zbavi pout pozitivni vedy. Dokud tomu tak neni, nemluvi nic proti tomu, abychom nechapali religionistiku jako empirickou vedu, jejiz teorie musi byt otevfene verifikaci. Bohuzel je tomu tak, ze s fenomenologii nabozenstvi ztroskotala na pofadavku empiricke ovefitelnosti nejen jedina specificky religionisticka metoda, ale take jedina specificky religionisticka teorie. Muze nas utesovat, ze Rudolf Otto a Mircea Eliade jsou nahli.leni v jinych disciplinach mene kriticky ne.l v religionistice, pfedevsim v nemecke. To ovsem nemeni nic na tom, ze produkce teorii v postfenomenologicke religionistice se vyrazne omezuje na recepci teoretickych postupu jinych disciplin. Lze to vyklactat jako vyraz interdisciplinami orientace. Take je mofoe, ze dnes se dostala metodologicka lafka v religionistice pfiliS vysoko a my ztracime odvahu k teoretickym skokum. Zdrzenli vost religionistiky pfi formulaci obecnych teorii nabozenstvi je podminena take obsahove, proto.le empirie se brani velkym teoriim. Jine discipliny jsou pfi teoretizovani o nabozenstvi uvolnenejsi. Mofoa je tomu i tak, ze v nemecke religionistice vedla pfemira kritiky fenomenologie nabozenstvi k pnlifoe teoreticke zddenlivosti, alespon pokud jde o nabo.lenstvi jako jeji pfedmet. V
234
Hubert Seiwert ~·~____::=:..:~~~~~~~~~~~~~~~~ ce of Religion neni ani podle vlastniho seberozumeni casti religionistiky, ale povafoje se za interdisciplinami vyzkumny smer, jehoz cilem je vysvetlit nabozenstvi pomoci pfirodovednych poznatku a metod. V ohledu na pojem nabo:lenstvi se Rational Choice Theory a Cognitive Science of Religion podobaji v tom, ze obe jdou jakoby ke kofenum dejin religionistickych teorii, totiz k Tylorovu vymezeni jadra nabo:lenstvi jako belief in spiritual being. Misto ,,spiritual beings" se dnes dava pfednost oznaceni ,,supernatural agents". Mu.Zeme se na takove urceni nabofonstvi di vat jako na naivitu a formufolk science of religion, protoze ignoruje vie nez sto let dejin religionistickych teorii; anebo v nem mu.Zeme spatfovat nutne znovuoziveni podstatnych forem nabozenstvi. V kazdem pfipade maji tu pfednost, ze stoji velice blizko intuitivnimu pochopeni nabozenstvi, takfo jsou alespon mimo religionistiku znacne akceptovatelne. Pro religionistiku to znamena vyzvu, protoze bucf musi pfijmout tento simplifikujici pojem nabozenstvi a vratit se tak zpatky na pole svych byvalych teorii, anebo bude donucena venovat vie pozomosti otazce, co vlastne tvofi ndboienstvi. Pouha dekonstrukce pojmu nabozenstvi jako produktu zapadnich dejin a ideologickych zajmu muze byt mofoa pfesvedCiva v internim oborovem diskursu, nepostacuje ale na to, aby zajistila smerodatnou roli religionistice v interdisciplinamim diskursu o nabofonstvi.
Cognitive Science of Religion Vychodisko, vystupujici pod firmou Cognitive Science of Religion (CSR), si zaslouzi zvlastni pozomost z vice duvodu. Za prve - jak jsem jiz ukazal - pfesahuje CSR co do svych metod, teoretickych pfedpokladu a interdisciplinami orientace velmi vyrazne tradicni religionistiku, a to jak v podobe dejin nabofrnstvi, tak socialnevectneho vyzkumu. Stoupenci CSR nahlizeji tento smer vyzkumu jako pfirodovectne fundovanou vectu o nabozenstvi. To neni bez vyznamu proto, ze v soucasnosti se pfisuzuje pfirodnim vedam jista vudci funkce. Veda znamena Science, a Science znamena pffrodoveda. Nejen z hlediska politiky vedy jsou kulturni vecty v defenzive, samy nadto jeste zcasti postmoderne dekonstruovaly svou vlastni vecteckost, takze se prosazuji jeste tak v novinovych fejetonech, ve vecteckych casopisech uz ale ne. CSR mufome tudiz hodnotit take jako pokus o nove zalofoni religionistiky, tzn. the Study of Religions, jako Science. Znovu se tak komplikuje kulturnevedny narok religionistiky. 4 S jejim sebepochopenim jako science totiz pfilis neladi jisty sklon k ideologizaci CSR. Ne4
Pouzivam zde vyraz ,,kulturni veda" (Kulturwissensch(lft) jako zasti'esujici pojem pro duchovni a socialni vedy, nikoli jako preklad cultural studies.
235
•
Religionistika na pomezi socidlnich, historick)'ch a kognitivnich ved
myslim tim fakt, ze se na vysledky CSR odvolavaji stejne tak stoupenci noveho vedeckeho ateismu a la Richard Dawkins jako jeho odpurce, aby tak zduvodnili sve pozice. Proti tomu, .ze si ji osvoji spatna strana, se nemuze branit zadna teorie. Mnohem vie se mi ale zda, fr sama CSR je vystavena nebezpeci ideologizace tim, ze propagovany ,,naturalismus" jejich vedeckych vychodisek je interpretovan jednostranne jako pfirodovedecky materialismus. Zde se dostavame velmi blizko k svetonazorovym otazkam a k pozicim viry, 5 ktere nelze zduvodnit s pomoci teorie vecty. Jiste je legitimni, kdyz se do religionistickych vyzkumu silneji nel. dfiv zapoji biologicke a neuropsychologicke pfedpoklady; avsak na ne redukovany naturalismus je alespon pak ideologicky, kdyz se tim implikuje, ze nematerialni, tzn. pfirodovedeckymi metodami nepopsatelne skutecnosti, jsou vedecky irelevantni. Pote, co se religionistika osvobodila od metafyzickych domnenek teologicke provenience, mohla by propadnout metafyzice materialistickeho naturalismu. Bude se pfed tim umet patme ochranit, jestlize nalezne svou vlastni vedeckost: tim, ze bude opet silneji dbat na metodologicke a vecteckoteoreticke otazky. Neni tomu totiz tak, .ze by dostateenym prukazem vecteckosti religionistiky byl samotny narok na vysvetleni nabozenstvi s pomoci pfirodovecteckych poznatku. Kulturologicky orientovana religionistika nema duvod, aby se citila byt vectecky v defenzive proti CSR. Metodologicke pfedpoklady CSRjsou totiz zajisteny mnohem mene, nd by, jak se zda, sama tato teorie vefila. Nemohu se tomu nyni venovat detailne, chci ale zminit alespon nekolik bodu. Nejvetsi slabina CSR spociva, jak se domnivam, v tom, ze neni mofoe testovat teoreticke pfedpoklady empiricky s pomoci pfirodovedeckych metod. To plati jiz z toho duvodu, ze explanandum ndbof.enske pfedstavy (tzn. mentalni reprezentace supernatural agents) neni empiricky pozorovatelne. Zakladni teoreticka vychodiska CSR ale povafoji za nutne, aby se chapaly nabozenske pfedstavy jako individudlnf mentalni reprezentace, jez jsou produktem neuronalnich procesu v mozku. Neuronalni procesy lze sice zkoumat pfirodovecteckymi metodami, neexistuje v§ak moznost identifikovat obsah pfedstav. Zda ma individuum nabozenske pfedstavy a jakeho druhu tyto snad mohou byt, se neda zasadne zjistit, jiz vubec ne pak metodami biologie a neuropsychologie. Muzeme nanejvys
5
Pozoruhodna, a ackoli jiste ne va:lne minena, presto ve sve metaforice pi'iznacna, je v teto souvislosti sebecharakteristika Archive for Religion and Cognition: ,,The goal of the Archive for Religion & Cognition is to create a forum that enhances research in the field of the cognitive science of religion (CSR) by promoting communication between old converts, as well as facilitating the first steps of new proselytes to this emerging paradigm." (13. 5. 2008).
236
•
Hubert Seiwert
uvest vice ci mene zduvodnene domnenky 0 individualnich nabozenskych pfedstavach; tim Ze porozumime jazykovym vyrazum. Muzeme se ptat lidi na jejich pfedstavy nebo cist texty, ktere je popisuji, a z toho muleme prostfednictvim interpretace vyvozovat zavery. Tim se ale nedostavame k pfirodovedeckym metodam, nybd do oblasti hermeneutiky, tzv. ,,konvencni" duchovectne a socialnevedne religionistiky. Ta vfak neni metodologicky tak naivni, aby se domnivala, ze interpretace jazykovych vyrazu je jednoducha zalezitost, ktera by mohla brat po vzoru fundamentalistu kazdy text v Ciste doslovnem smyslu. At je to ale jakkoliv, domnela exaktnost pfirodovectneho zpusobu pozorovani nemuze byt v zasade vetsi nd exaktnost hermeneutiky, bez niz se neobejde ani CSR. Nyni by se mohla objevit namitka, ze poukaz na nedostatecnou empirickou testovatelnost teorii je vyrazem malicheme zatvrzelosti, ktera zamezuje vyvoji velkych teorii vecteckoteoretickych mudrlantu. Na rozdil od fenomenologie nabozenstvi vystupuje CSR s narokem na to, ze je hard science, ktera se opira o pfirodovedne poznatky a metody. Tento narok neni udr:litelny, protoze s pomoci pfirodovedeckych metod se neda poznat vyznam vet, a tim ani obsah nabolenskych pfedstav. Vzdy se muze argumentovat tim, le CSR neni alespoii mene vedecka nd kultumevectna religionistika. Tuto obrannou pozici lze snadno hajit jiz proto, le ani kultumevedna religionistika se nevystfiha metodologickych chyb a teoretickych omylll. K metodologickym chybam, jez CSR sdili s casti kultumevectne religionistiky, patfi zameiiovani symbolickych reprezentaci s mentalnimi reprezentacemi. Mentalni reprezentace, tedy individualni nabozenske pfedstavy, se sice mohou stat prostfednictvim introspekce objektem vecteckeho pozorovani, avsak vjem vlastniho mysleni jeste neposkytuje pfistup k mysleni jinych lidi. Toto dilema nedokaze resit empiricky socialnevectny vyzkum lepe nez klasicka hermeneutika, na niz se odvolavala fenomenologie nabozenstvi. At jiz provactime bezpoctu interview a cteme bezpoctu textu, empiricky dostupny nam obsah ciziho mysleni nebo cizi viry neni; nanejvys se dostavame k jeho jazykove reprezentaci v urCitem case. Pokud nevystihneme nejlepsi okamzik, dostaneme pouze odpovect' na otazky, ktere by si mluvci nikdy nepolozil, nebo jazykove vyrazy, ktere mluvci povafoje z nejakeho duvodu za dostatecne oportunni. Dokonce ani inkvizicni metody narri nikdy nedaji jistotu, co si druzi lide mysli a v co vefi. A je to tak dobfe, protoze to chrani lidstvo pfed mentalnim voyerismem (uznavam, fo toto neni prave vectecka poznamka). I kdybychom meli ipsissima verba Buddhy, JeziSe nebo Rona Hubbarda, mohli bychom se nanejvys domnivat, co jimi ,,skutecne" mysleli. Stoupenci kultumevectne religionistiky sice obcas upadaji do pokuseni tvrdit,
237
Religionistika na pomezi socidlnich, historickfch a kognitivnich ved
•
ze znaji osobni nabozenskou vim vyznamnych nebo mene vyznamnych lidi, avfak to, ze to neni mofoe, neni zasadni teoreticky problem, nybrZ nasledek chybne polozene otazky. Teoretickym problemem je nemofoost prozkoumat subjekti vni mysleni pro CSR, protoze podle jejiho axiomu neexistuji nabozenske pfedstavy mimo individualni mozek. 6 Jejich vyzkum je tim pactem vylouceny. Jak jsme videli, je tento teoreticky postulat ve vedecke praxi CSR proste ignorovan, ponevadz se zde zkoumaji nabozenske pfedstavy, jd jsou reprezentovany mimo individualni mozek v jazyce. Tato teorie se tudiz metodologicky sama vyvraci. Pfirozene, ze CSR a obecne kognitivni vedy to budou vyvracet a budou upozoriiovat, ze vyznam jazykove symbolizovanych nabozenskych pfedstav neexistuje mimo mozek tech lidi, ktefi ctou a piSou texty, hovofi a rozumeji jim. Neexistuje pfedstava nezavisla na pfedstavujicim si subjektu, a to znamena: nezavisla na pfedstavujicich mozcich. To jsou pozoruhodne argumenty, ktere zde ovsem nebudeme dale diskutovat. Jedna se pfitom o otazky, ktere nelze vectecky a jiz vubec ne religionisticky vysvetlit, protoze odpoved na ne zavisi na pfedem pfijatych filosofickych nebo svetonazorovych postojich. V pfipade CSR padlo takove rozhodnuti ve smyslu blize neurceneho naturalismu. Zasadne nelze proti naturalisticke pozici nic namitat, jestlize se tim mysli, ze nabolenstvi je pfirozeny a nikoli nadpfirozeny fenomen. Lze rovnez akceptovat tezi, ze vsechno, co existuje, je casti pfirody, ze tedy neexistuje nic jineho neZ pfirozena skutecnost. Predikat ,,pfirozen)"' ma ovsem v souvislosti se skutecnosti smysl pouze tehdy, je-li pouzivan kontrastne k urcitym negacim, jako ,,nepfirozenf', ,,nadpfirozenf', ,,mimopfirozenf' nebo ,,metafyzicky". Tvrzeni, ze neexistuje metafyzicka atd. skutecnost, ma pak stejny vyznam s tvrzenim, ze existuje pouze pfirozena skutecnost, aniZ by se vfak vyjasnilo, co znamena slovo ,,pfirozenf'. Kdyz International Association for the Cognitive Science of Religion ve svem prohlaseni zduraznuje, ze podporuje ,,the naturalistic study of religion",7 pak se tim oCividne nemysli ta samozfejmost, ze se religionistika nezabyva metafyzickymi pfedmety. Specifikace naturalist study of religion znamena implicitni sebevymezeni od historical and social scientific studies of religion ve smyslu pojmu naturalismu, ktery zamenuje ,,pfirozenf' a ,,materialni".
6
Srov. napfiklad Pascal Boyer, Religion Explained: The Evolutionary Origins of Religious Thought, New York: Basic Books 2001, 35-37. Pregnantne to formuluje Scott Atran: ,,Cultures and religions do not exist apart from individua minds that constitute them." (Scot Atran, In Gods We Trust: The Evolutionary Landscape of Religion, Oxford: Oxford University Press 2002, 10). 7 ,,Objectives of the IACSR", (15. 5. 2008).
238·.
Hubert Seiwert
239
•
Religionistika na pomezi socidlnich, historickfch a kognitivnich ved
Podle toho je vsechna skutecnost podminena materialnimi pficinami, ktere se mohou vectecky zkoumat a poznat. To by platilo rovnez na predstavy, ideje, ,,ducha" a podobne zdanlive nematerialni pfedmety, jez neexistuji v zadne jine forme nd jako obsahy lidskeho vectomi, jehoz materialni zakladnou jsou neuronalni procesy v mozku. Proto je zapotfebi zkoumat zpusob, jakym mozek funguje, chceme-li vysvetlit, jak vznikaji a sifi se nabozenske pfedstavy. Tomu nebude nikdo zasadne odporovat, pokud se tim mysli vysvetleni neuronalnich pfedpokladu toho, ze lide maji nabozenske pfedstavy, a pokud se soucasne upozomi, ze s pomoci pfirodovectnych metod se neda poznat, zda se vubec jedna o nabozenske pfedstavy. Nebylo by fer, kdybych na tomto miste poukazoval na to, Ze hodnota vysvetleni nekterych ustfednich teorii, jak je doposud rozvinula CSR, je jen velmi mala a samy tyto teorie jsou navysost pochybne. 8 CSR je velice mlada veda a mofoa vypracuje v budoucnu silnejsi a lepe zduvodnene teorie. Zejmena se mi zda, ze spojeni vyzkumu kognice a evolucni teorie muze byt velmi plodnym teoretickym vychodiskem. Nejedna se mi zde o zasadni kritiku CSR, kterou povafoji za vysoce zajimave a vitane rozsifeni religionisticke perspekti vy. Zacleneni poznatku a teorii biologickych ved muze dat religionistice nove impulsy. Na tom nic nezmeni ani fakt, ze CSR vykazuje zfetelne metodologicke a teoreticke slabiny. V tom neni, jak znamo, sama. Impulsy pochazejici z CSR ale mohou pusobit v religionistice produktivne, pokud se s nimi religionistika dokaze kriticky vyrovnat. Narok CSR na to, ze je naturalistickou vectou, by mel pfimet religionistiku, jez se orientuje na kultumi vecty, aby podrobila reflexi sve vlastni pojeti vecty. Tento narok totiz implikuje, ze historicka a socialnevectna religionistika-nejsou naturalisticke. Jestlize by tomu melo tak byt, pak by by lo nezbytne vysvetlit, jakou nikoli naturalistickou pozici religionistika vlastne zastupuje. Vidime, ze se zde rychle dostavame na obtifoy teren, na nemz se slevaji vedecko-teoreticke, metodologicke a ideologicke problemy. Co zname-
na ,,naturalismus" v souvislosti s religionistikou? Imp1ikuje ontologicky naturalismus take naturalismus metodologicky a naopak? Lze zduvodnit pozici, ze neexistuje jina skutecnost a jine pfiCiny nd ty, ktere se daji dokazat pfirodovedeckymi metodami? Pokud ano, muze pak kulturologicka religionistika nadale tvrdit, ze je empirickou vectou? Pokud ne, o jake jine formy skutecnosti se jedna a jak je zkouma nikoli naturalisticka religionistika? Pfirozene zde bezi o otazky, jez se netykaji pouze religionistiky, ale i dalSich historickych a socialnevectnich disciplin. Ajedna se o otazky, ktere se nejen uzce poji se svetonazorovymi postoji, nybd maji take znacny vyznam v politice vecty. Kdyby totiz neexistovaly argumenty proti tezi, Ze vsechny pnCiny jsou materialni a proto musi byt kazde vysvetleni skutecnosti formulovatelne v kategoriich pfirodnich ved, pak by bylo rozumne, abychom dali prednost pfirodovednemu pnstupu k nabozenstvi pfed pnstupem kulturnevednym. Osobne neverim, ze by pravdepodobnost takoveho vyvoje byla nejak velika. Dokafome pravdepodobne uvest dobre duvody proti naturalismu, ktery se domniva, Ze dokaze redukovat socialni a kultumi fakta, a tedy take nabozenstvi, na individualni neuronalni procesy. CSR neni altemativou ke kultumevedne religionistice, nybd tvofi novou teoretickou perspektivu, ktera stejne jako jine teorie umi hodne veci vysvetlit a hodne veci nechava nevysvetlenych. Spojeni religionistiky s teoriemi a vyzkumnymi metodami biologie (a CSR je jeho pfikladem), odpovida interdisciplinami otevfenosti oboru a chrani ho pfed teoretickym ustrnutim. Mofoa, ze bude zapotfebi rozsifit dosavadni diferenciaci religionistiky na historicky a socialnevedny smer vyzkumu o tfeti, biologicky. Vedle kognitivni psychologie jsou takovymi disciplinami, jejichz poznatky by mohly ovlivnit tvorbu religionistickych teorii, take biologicka evolucni teorie, sociobiologie a epidemiologie. Pro religionistiku jako kulturni vectu je to vyzva, aby venovala mnohem vie pozornosti tvorbe vlastni teorie, stejne jako metodologickych a vedecko-teoretickym otazkam.
8 Musim dodat, ze vysvetleni toho, jak funguje mozek, ktere se opira a pomerne sporne poznatky kognitivni psychologie a neurologie, je jiz znacne trivialni, neni to vfak vysvetleni, ktere by pouzivala CSR. Uplatnenf techto poznatku na naboz~nske pfedstavy VSak vede ke skutecne trivialnimu vysJedku, ze Jidsky mozek funguje tak, ze muze mit nabozenske pfedstavy. Jiz nasledna teorie, ze nabozenske pfedstavy (tzn. Counterintuitive beliefs in supernatural agents) zustavajf kvuli svemu fungovani ulozeny mimofadne dobfe v pameti a proto se snadno sifi, je malo pi'esvedciva, protoze jak znamo, mnoho nabozenskych pfedstav se vubec nesii'f, a naopak se silne sii'f mnoho nenabozenskych pi'edstav. Tato teorie tedy nei'fka nic vfc, nez ze se mohou nabofonske a nenabozenske pi'edstavy sffit kvuli zpusobu, jakym funguje mozek, nebo se z tehoz duvodu sii'it nemusf. To vfak neni rust poznani.
PfeloZil Bfetislav Horyna
240
•
X V I I 2 0 0 8 I 2 I_ M a t e r i
Hubert Seiwert
SUMMARY
Study of Religions on the Borders of Social, Historical and Cognitive Sciences This text was produced as a material for Arbeitskreis Theorie und Methodologie in der Religionswissenschaft (AKTUM) within Deutsche Vereinigung fiir Religionswissenschaft (DVRW). The author reflects contemporary debate about scientific foundations of the study of religions. In the first part he compares methods of historical and social sciences and identifies those fields of research in which these methods are most commonly applied. Both methods, which are hardly ever mastered with the same level of competence by one single scientist, tend to explore certain topics. Whereas historical methods use mainly textual sources to answer questions about the past, methods of social sciences provide researcher with tools which enable him/her to intentionally create data about contemporary situation. Specific methods of these two approaches lead, according to the author, to certain one-sidedness - historical study is limited by textual sources, which are most often concerned with mainstream religious traditions, whereas contemporary sociological researches often deal with small, even marginal religious groups. As a result of this situation, issues connected with contemporary mainstream religious traditions remain almost abandoned. In spite of the differencies between these two approaches, both remain to be empirical in their nature. Theoretical foundations of the study of religions are usualy drawn from other disciplines. After the failure of phenomenological method in the field of study of religions, lack of theorizing in this field can be observed. Certain impulses come from Cognitive Science of Religion which attempts to explore the process of creation of religious ideas from a biological perspective. However, as the author points out, even if we are able to observe and study neuronal processes in human brain, still the contents of such created ideas is empiricaly inaccessible. CSR creates, in spite of its limits and serious methodological mistakes, a new theoretical perspective which, together with other disciplines such as sociobiology or epidemiology of representations might bring new information which could finally play an important role for future theorizing within the study of religions.
Religionswissenschaftliches Institut der Universitat Leipzig SchillerstraBe 6 04109 Leipzig Deutsch land
Protikacirske pojednanf ,,Odhalen{ albigenske a lyonske hereze" David Zbiral Nedlouhe protikacffske pojednani citovane jako Manifestatio heresis Albigensium et Lugdunensium (Odhaleni albigenski a lyonske hereze) 1 se dochovalo v jedinem rukopise, jenz je dnes ulozen v remesske mestske knihovne (Reims, Bibliothegue municipale, ms. 495, fol. 134v_137v). Kodex sestava ze dvou celku. Prvnim je komentaf Humberta z Prully na Ctvrtou knihu sentenci, druhym je sbirka textu venovanych herezi, paleograficky datovana na zacatek 13. stoleti.2 Vedle Odhaleni albigenski a lyonski hereze tato sbirka obsahuje daleko delSi polemicky text znamy jako Contra hereticos (Proti kacifum) cili Opusculum Ermengaudi (Dilko Ermengaudovo) (fol. 86r-134r), 3 dopis biskupa Piacenzy o Lyonskych chudych (fol. 137v_13gv)4 a nekolik drobnych sbirek biblickych citatu. 5 Pfesna datace dilka je nejista. Pomeme spolehlivy terminus ante quern tvon - vedle paleograficke datace sbirky na pocatek 13. stoleti - rok 1213, kdy cisterciak Petr z Vaux-de-Cemay sepsal uvod k Hystoria albigensis (Albigenske historii), 6 jd z Odhaleni temer jiste cerpa. 7 Terminus post quern 1208, navdeny Wakefieldem a Evansem, 8 podporuje jen zaverecna vyzva k pouziti sily proti kacifllm, ktera by mohla pfipadne naznafovat
HUBERT SEIWERT
e-mail: [email protected]
aI y
2 3 4 5
6 7
8
Tento nazev navrhl objevitel a editor pojednani, Antoine Dondaine (,,Durand de Huesca et la polemique anti-cathare", Archivum Fratrum Praedicatorum 29, 1959, 228-277: 260). A. Dondaine, ,,Durand de Huesca ... ", 251. Ibid., 252. Vydal A. Dondaine, ,,Durand de Huesca ... ", 273-274. A. Dondaine, ,,Durand de Huesca ... ", 260-261; Monique Zerner, ,,Au temps de l'appel aux armes contre Jes heretiques: Du ,Contra Henricum' du moine Guillaume aux ,Contra hereticos"', in: Monique Zerner (ed.), lnventer l'heresie? Discours polemiques et pouvoirs avant !'Inquisition, Nice: Centre d'Etudes Medievales 1998, 119-156: 147, pozn. 59. Pascal Guebin - Ernest Lyon (eds.), Petri Vallium Sarnai Monachi Hystoria Albigensis I, Paris: Honore Champion 1926, 9-12. A. Dondaine, ,,Durand de Huesca ... ", 261-262; Christine Thouzellier, Catharisme et valdeistne en Languedoc a la .fm du XII< et au debut du XIII" siecle: Politique pont~fi cale - controverses, Louvain - Paris: Nauwelaerts - Beatrice-Nauwelaerts 21969, 289. Walter L. Wakefield - Austin P Evans (trans.), Heresies of the High Middle Ages: Selected Sources Translated and Annotated, New York: Columbia University Press 1991, 230-231.
