MIL� ·PŘEKVAPENl Lyže vržou po zmrzlé pláni, §ála vlaje a oči slzí prudkou jízdou a mrazem. Tak se jezdí u nás z Odolova až do Rtyně. Tak jsem jela i já, když se mi v ohybu nedaleko dle objevila malá postavička. Jela jsem rychJeji, abych byla co nejdříve u ní, nebot jsem poznala svého bratra Járu. Usmíval se, tváře mu hořely, a v očích se mu blýskala tajemná radost. Jeltě jsem ani nebyla u něho, když již na mne křičel a radostně si poskakoval: ,.Hádej, hádej, co je nového?" _
takže je z blfzkého návrší na vesnič-
kli milý pohled. Uprostřed se ulice
rozšiřuie v malou náves, uprostřed níž stojí kostelíček a obecná škola. Náves je ozdobena mohutnými stro· my� lipami, které v době květu roz šiř ují líbeznou vU.ni. Téměř před každým domkem je malá zahrádka, plná růží, jiřin, tulipáml, macešek a různých jiných květin. Z Malhostovic vedou silnice do Tišnova, do Kuřimi a k Blansku. Za vesnicí se vine ootok Lubja. V něm se za parných dní ráda koupávám. Na potoce klapou vesele dva mlýny a na stráni za nimi je plno třešní. Malhostovice je vesnička ryze čes ká. Mluví se tam širokým horáckým nářečím, které velmi ráda poslou chám. Obyvatelé většinou pracují na poli, mnoho dělníků však denně od jíždí do brněnských továren. Je to lid dobrosrdečný a pracovitý. Na jednom konci vesnice leží malý hřbitůvek. Ráda prodlévám v této milé vesničce.
PIUBEH Z PRÁ.ZDNIN Plochý břeh stupavský je poset bě lavými oblásky. které rok co rok omývá voda, když se Stupava roz vodní z břehů. Mezi řekou a mlýn ským potokem, kterým běží voda na strýčkův mlýn, se táhne dlouhý úzký ostrov, místy posetý zemědělskými plodinami. Husté olše tvoří tu ma lebné kulisy, za nimiž se skrývá strýč kův mlýn. Hr;Jed za potokem strmí místy zalesněná stráň. Také na zá pad pnou se malebné kopce. V tomto prostředí jsem prožíval loňské prázd niny. Je krásné, slunné odpoledne. Jsem oblečen jen v plavkách. Na ramenou nesu krátkou udici. Jdu kolem bub lajícího potůčku, který si tak podivně zpívá. Chvílemi poslouchám. Přechá zím po dřevěné lávce na druhý břeh, odkud je lépe vidět na dno. Pojednou se octnu u sehnuté olše, kde se utvo řilo malé zátiší, v kterém se prohání rybí ootěr. Celé heino, jakobv vede no jedním mozkem, provádělo tu hravé reje. Najednou se hejno roz prchlo a zmizelo pod kořeny. Z prou du vyskočil dravý pstruh a přfliš od vážná vážka to zaplatila životem. Pstruh zmizel v proudu, kde se ve hře vln tak dobře ztrácí jeho tmavý hřbet a pestře tečkované boky. V tu chvíli vyskočila po mušce, tančícf nad hladinou, štíhlá rybka a zapadla zpátky do vody, jen to žuchlo. "Jeje, to by byl pěkný úlovek!" myslil jsem si v duchu. Rychle jsem nasadil. Ale jen jsem hodil udici do vody, již se začala třepat. Vyšvihl jsem ji nahoru. Na konci se mrskala dosti vypasená ryba. Sňal jsem ji a dal do kbelíku. Ale v tu ·chvíli se mi něco slizkého ovinulo okolo nohy. Možná, že to byl úhoř, možná, že jen dlouhé vla sy vodní trávy, ale já byl přesvědčen, že mě chytil had. Vzkřikl jsem lek nutím a upustil kbelík. Voda se roz lila i s milou rybkou. Já jsem na to ani nehleděl a rychle pelášil domů. Doma bylo -zle. Dostal jsem pár pohlavků a vfcekrát jsem nesměl jít sám na ryby.
,.Že ostříhali holého,.. odsekla jsem mu a chystala se jet dále. "Tak ti to tedy neřeknu, když jsi taková," pravil a uražertě se otočil. Věděla jsem, že tato zlost dlouho trvat nebude, proto jsem jela k domovu. A nemýlila jsem se. Právě když jsme přejížděli potok, jako by se nechumelilo, přijde Jára a řekne mi: "Vyhrálas knihu, víš, ze soutěže Malého čtenáře. Je ti taková pěkná a jmenuje se Andělka."' Rád si ze mne dělá žerty, ale tentokráte se tvářil tak vážně, že -Jaroslava Mouková, žákyně II. třídy rej. reál. gymnasia, M. OJJrava. jsem nepochybovala o pravdivosti jeho slov. Radostí jsem udělala tele mark, který se mně výjimečně jakž takž povedl. Máme doma hezkého a milého ko Hlavní věc je, že mám knihu, pěk courka jménem Pijůkal. Toto jméno nou knihu, jako odměnu za práci, má již od narození. Jakmile od něho což nejvíce vždy těší. jeho matka odešla, začal naříkat. Věra Friedová, žák. III. b ro�níku, Rostl jako z vody a teď je z něho RJyné v Podkrkono1i. statný černý kocourek. Je již zvyklý na věci, které se musí dodržovati, to MůJ DOMOV tiž, jak přijde z venku, jde hned do Od malička žiji v Ostravě, ale na postele. Není-li vpuštěn proto, že je rodila jsem se v malé vesničce Mal umouněný, hned se před postelí líže, hostovicích u Brna. Odtud také po až je čisťoučký a jde do postele. Ste le-li maminka postele, nechá se úplně cházejí maminka a tatínek. Vesnička leží na úpati Českomo zastlat peřinami. Před obědem vylézá z útrob poste ravské vysočiny, v krásné kotlince, obklopené listnatými a jehličnatými le a jde obědvat. Slyší pouze na jméno "Pijůkal''. lesy. Do nich velmi často chodívám o prázdninách na jahody, maliny a Kdybyste volali "čičí"', tak vám ne ostružiny. Za těmito lesy se zvedají rozumí. Když se chce chovat, tak si na ně dva nízké kopečky, kam na konci prázdnin chodívám na lískové oříšky. koho vyskoč! (což je trochu nepří Vesnice sama tvoři dlouhou ulici, jemné), a začne hned trkat hlavou do jejímž středem se táhne zaprášená brady. Ušil jsem mu čepeček s nápisem silnice. Domky stojí ve dvou řadách a jsou vždy pěkně vybílené. Střechy "Pijůkal'', jejž stále nosí i v něm spl. Lad. Vepřek, II. br. g. v Bu�ovitífh, jsou skoro všechny j115ně červené, LMbor Krsolek, Jičín, feřábilová 147. lel.
PIJÚK.AL
Ú
ALOIS JIRASEK
sldvě naši země
o
Pojďte a pos/yšte povésti dávných éau7. Pos/yšte o na šem praotci, o předcích, jak přišli do končin naší vlasti a usadili se po LAbi i po Vltavě i Po jiných řekách této země. Slyšte i co více dochovalo se z temnoty vékiJ, co ziJ. stalo z báječných vypravování přešlých pokolení, jež klaněla se bohiJm v šeru starých hájil a jež obětovala studánkám v tichých ouvalech, jezeriJm i řekám i sva· tému, živému ohni. Pomněme na časy těch prvních let i na to, jaká byla tenkráte tvářnost naší vlasti, nežli sem vkročilo naše plémě. Měst nebylo, dědin jen málo a pořídku, a ty jen v ně kterých končinách, kdež se dochoval cbudý ostatek dří vějších obyvateli} cizího jazyka. PiJda skoro všecka od· počívala netknutá rádlem. Vše bylo pustější; divočejší, rovina, pláň i údolí ... Všude jará síla a bohatství. Země dobrá svou hoj ností a plodností čekala jen na dělný lid, jenž by užil hojných dariJ jejích. I přišel a nevzdělanou zdě/a/: zvelebil ji těžkou, lo Potnou prací a svatou ji učinil tím potem svým a krví svou, kterou pak vylil v přemnohých bojích, háje prací svou dobyté země i svého jazyka. Nový čas nastal a s ním nové a divné příhody Paměti hodné. Nový ča s nastal, to jak přišli předchiJdcové země křesťanské. Přišli jako záře denní před svitem, a vyjasnilo se po nich, n.ebol přinesli poznání jediného Boha . . . Svatá zář pronikla hustým, pomezným hvozdem a sví JÍ( po vší zemi, vnikala do šera pohanských, tajemných hájil. A ty hynuly. Přicházeli! lidé nové víry, poráželi
je, k'áceli v nich modly, rubali posvátné stromy v poli a v úvalech a pálili je ohněm ... Mizeli bohové lesní, vodní, větrní i temní; truchlili pro ně mnozí, kteří se jich nechtěli odříci ve vodě křestu ... Nový .svět nastal a s ním nové a divné příhody pa měti hodné. A také již minuly a staré jsou o nich zprávy Slyšte o knížatech a králích moravské a české země, o hrdinách našeho rodu, o lidu, slyšte i o mateřském sídle, matičce zlaté Praze. Vězte, co letopisec za Psal pro vaši i budoucí parné/, i co přecházelo z pokolení na pokolení v živé knize, v paměti lidu. Aj, počněme dávné ty zvěsti.
MLADÍ PŘÁTELÉ! V těchto dnech ( 12. března) jsme vzpominali de setiletého výroči smrti velikého a vám jistě dobře známého spisovatele historických románů a povidek - Aloise Jiráska. Uvádime vám na těchto mistech několik odstavců z jeho krásné a nezapomenutelné knihy, kterou také jistě znáte: jsou to. "Staré pověsti české", dávné zvěsti českého lidu, které přecházely z pokoleni na pokoleni, probouzely a posilovaly lás kU k národu a k jeho slavným i chmurným dobám, a pro nehynouci paměť zaznamenávaly hrdinské a ve liké činy jeho synů. Neuvádime však Jiráskova slova jen tak náhodou. Jistě jste si .všimli, že v tomto čisle Malého čtenáře vypisujeme pro vás, vaše třidy a školy n o v o u s o u t ě ž, která má ve vás probouzet zájem a láskU k rodné vesnici, městu, k rodnému kraji, a tim i k ce lému národu a celé naši vlasti. Každý z vás miluje
misto, kde se narodil, kde dldi do školy, kde žiji jeho rodiče a kde snad žili i jeho předkové. Znáte však tato drahá mista dobře? Vite, co zde bylo v do bách dřivějšich, jaké zvláštni, možná i hrdinské a slavné přihody se zde staly? Znáte všechny pověsti, které opřádaji zajimavá mista va§eho kraje a mohly by tak zvýšit váš zájem o ten kout země, kde jste se narodili? Vité o všech velikých lidech, kteři se zde narodili? Právě o to nám v soutěži jde. Chceme, abyste se o svůj kraj zajimali, neboť z poznáni !I'Odi se láska, a čim vice toho o něm budete vědět, tim vědi bude vaše láska k němu a tim i láska k naši zemi. Naše soutěž neni tentokrát jen zábava, je to i práce, ale práce plodná a potěšujici, za kterou můžete být od měněni pěknou cenou a z niž si odnesete mnoho za jimavých poznatků do budoucnosti. Proto s .chuti do práce! R e d a k t o r:
•
M. Č.
59-28
. . •
439
•
"Sbohem, Franku, a Bůh tě opatruj. Pozítří se vrátím." "Sbohem, tatínku, na shle danou," řekl opálený mladík a dodal tiše: "A ať se maminka brzo uzdraví." Clun se rozjel proti vlnám a jak se vzdaloval, cítil Frank touhu po pevnině, po domcích, kde kvetou květiny, po rušných ulicích a po mamince -která je nemocná a chce mít u sebe aspoň jed noho z nich. Díval se za odjíždějícím člunem a pak se otočil k majáku. Stál jako mohutný, kamenný hrad a varoval lodi před zrádnými skalisky. Již sto let zde byl obýván jeho dědem, pak otcem, a všichni jej stře žili a zachraňovali lodi před ztroskotáním. Zapu dil myšlenky na městečko. Jeho tvář ztvrdla. Byl přece strážcem majáku, a dnes jím byl dvojnásob, neboť musil hlídat za dva. Jeho otec dlouho vá hal, ale nejistota o osudu matky jej pudila na zem. Moře bylo v posledních dnech klidné, a pra videlné lodi jezdily až ke konci měsíce. Frank usedl ke knize o námořních plavbách. V duchu objížděl zeměkouli. Plavil se do Ledo vého moře, prožíval dobrodružství v Tichomoř ských ostrovech, kroužil se štíhlými plachetnicemi Velkým oceánem, lovil vel- · ryby a objevoval rajské ostro vy. Kniha plaveb ho unesla
do daleké říše a nepozoroval ani, jak se písmena knihy zatemňují a zmenšují a jak soumrak tiše plní malou kamennou jizbu, vyhřátou mohutný mi dubovými poleny. Teprve když již nemohl dále číst, procitl do skutečného života. Všechno to byl sen, ale jediná skutečnost byla v tom, že je strážcem majáku. Zrudl jako přistižený školák a chystal se vyjít po schodech do věže rozžehnout světla. Sotva však učinil krok kupředu, zaslechl přede dveřmi kroky. A najednou se dveře pozvolna a tiše otevřely a překvapený Frank uviděl před se bou tři muže v městských šatech. Nemohl pocho pit, jak se sem někdo mohl dostat při přílivu, jenž zatápěl hradbu majáku až k podprsni. Muži mu všakneposkytli čas k přemýšlení. "Dobrý večer," pravil první z nich posměšně a dodal: "Mladý pán je sám doma?" "Já bych se měl zeptat vás," odvětil neohro ženě Frank, "kdo jste a jak jste se sem dostali?" "Parolodí -první třídou- mladíku," ušklíbl se třetí z nich s hustým černým knírem a divo kým pohledem. Všichni se zasmáli a v tu chvíli Franka na padlo, aby vyběhl nahoru a zamkl se před nimi ve věži. Učinil však jen několik kroků, když se ozval výstřel a kule mu zafičela kolem uší. "Stůj, chlapče, nebo tě pro vrtám!" vykřikl drsný muž s plno vousem. Frank se obrátil, sešel dolů a usedl ke stolu. Z krbu zářilo světlo a za okny byla tma. A nahoře ve věži mělo jiŽ dávno zářit světlo a ukazovat lodím směr. Ale mezi ním a věží stáli tito tři muži, a Frank poznal, že začíná noc, která ho zde zastihla samotného, a s ní všechny hrůzy bezmocného mládí.
Vilímek, Praha _
Kresba M. Novika, Praha
Poklop se s rachotem otevřel ...
440
Ještě jednou se vzchopil a zkusil to po dobrém: "Pusťte mne naho ru - nerozsvítím-li světla, stane se ne§těstí. Lodi narazí na skalis ka, lidé zahynou, a já i můj otec přijdeme před soud."
"Nu a? Co je nám po tom?" zahučel prostřed ní muž vytáhlé postavy a hubené tváře. Revolver namířený proti Frankovi naznačo val, že se ten, kdo jej drží, nemíní vzdát své pře vahy. A tu promluvil muž, který až dosud mlčel. Byl z nich nejmenší, úžasně vychrtlý. Zdál se duchem nepřítomný a jen jeho chladné a ledové oči prozrazovaly nezlomnou vůli a horečný život, jenž hořel plným plamenem v této malé postavě. Díval se pevně na Franka a každé jeho slovo se zařezávalo do morku kosti : "Dnes světlo nebude svítit. Nechci tomu. Po jede kolem příliš mnoho zlata, než aby bylo roz umné varovat je před skalisky. Buď rozumný a pomůžeš-li nám, dáme ti podíl. Přijímáš?" Jako blesk projela Frankem myšlenka na po věsti o nalezištích zlata v blízkém státečku. A tito lidé dověděli se patrně o jeho převozu. Zamyslil se a uvažoval. Byl jeden proti třem. Zde pomůže jen lest. Vousatý muž pokládal jeho rozmýšlení za vá hání mezi povinností a touhou po bohatství a chtěl jej povzbudit: "Přijmi -budeš boháčem. Jinak ... " a ukázal na revolver. Frank naslouchal a v nastalém tichu zaslechl jeho dobře vycvičený sluch hluk vypálené rakety. Loď byla asi nablízku a střelbou přivolávala po moc majáku. "Dobře," řekl tiše, "pojďte, dovedu vás k taj né brance, jež vede ke skaliskům. Zažehneme-li tam oheň, dostaneme loď do pasti, v níž uvízne. Pak bude vaše." "Věděl jsem, že se dohodneme," chraplavě za skuhral nejmenší z nich, "ale pro jistotu -" a při tom vyňal lesklý browning, "půjdeš napřed
budeme tě hlídat." A již pokročil ke dveřím. Franka se zmocňovala zoufalost. Viděl, jak je bezmocný proti těm třem zločincům. Zaslechl však další výstřel a rozhodl se vsadit vše na jednu kartu. "Půjdeme," řekl, "a vaše revolvery mne mohou hlídat." Vzal do ruky reflektorové světlo a šel vpředu. Prošli třemi místnostmi a došli do skladiště. Tu se náhle Frank. obrátil a řekl: "Vezmu zde pro vazy pro připoutání vraku." Muži se zastavili a Frank viděl, jak stáli vši chni na poklopu z dávných let, jenž sloužil za tajnou skrýši. Sáhl ke zdi a rychle uvolnil pro vazy. Srdce mu šíleně tlouklo a chvěl se nedočka vostí, když viděl jak povolují. "Co je to?" vyjekl nedůvěřivě vousatý muž. Neměl však času dopovědět. Poklop se s racho tem otevřel a propadl se pod tíhou třech mužů. Dva z nich spadli dolů, třetí, nejmenší, včas usko čil. Při tom mu upadl revolver. Mužík skočil na Franka a snažil se ho shodit dolů. Frank jej však převyšoval o hlavu. Uskočil a rozehnal se proti němu. Mužík ztratil rovnováhu a letěl po hlavě do sklepení. Frank již nečekal na další. Uzavřel poklop a mocnými skoky ubíhal po točitých scho dech nahoru. Tak rychle, jako nikdy, rozžehl světlo v petro lejové nádrži. Odstranil clony a těžkým válcem otáčel na všechny strany. Loď přestala vypalovat rakety, namířila správný kurs a v temnu noci vi děl Frank, jak se její silueta .vzdaluj'e správným směrem a míjí skaliska, v nichž měla najít zkázu. A jak stál nahoře, cítil v sobě opět tu starou pý chu potomků hlídačů majáku, jimž povinnost je nade vše. V. Petříček a
Když se na vltavských nábřežích v Praze objeví rafkové, je to neklamný znak, že přišlo jaro. Tito ptáci mají jisté lepší a jemnější smysl pro změnu Počasí než člověk, a pro tuto jejich schop nost, oznamovat příchod slunného a teplého po časí, mají je lidé rádi a s radostí jim přinášejí kousky housek nebo chleba. Rackové je chytají v letu a je opravdu zajímavý pohled na takového bílého racka, jak rychle a bezpečné uchvátí letící kousek. Hoši v Praze rádi je pozorují. Vy, co jste na venkově, máte jarních zábav jisté více.
Vilímek,
Praha
Foto
Ceps,
Praha
441
V hlubokých le strach. Pašeráctví je však zlá vášeň, a kdo jí jed síCh u hranic jsou npu propadne, těžko se dostává z jejích drápů. zříceniny starého A tak pašeráci po čase začali provádět opět své hradu. Na zboře kejkle. . ných zdech roste tráva a křoví. Okolní krajina je "Musím se jim dostat na kůži," byl rozhodnut pustá, a v noci se málokdo v ta místa odvažuje. strážmistr Marek a spřádai nitky, jak své rozhod V noci prý se po hradbách prochází černý muž. nutí provede. Starý dřevorubec Chodura, který se jednoho Doslechl se také o tajemství starého hradu a dne zdržel v lesích dlouho do noci, ho viděl. hned ho napadlo, že v dnešní době není možné, Černý muž se procházel pomalu po hradbách, aby se zjevovala strašidla. Již příští noc zamířil držel v ruce lucernu. Několikráte s ní zamával a k zbořenině starého hnidu. Noc byla tmavá a větrná. Ani na chůzi nebylo pak náhle zmizel, jako by se do země propadl. vidět. Vlčák Rek šel vedle Marka. Po jeho zmizení v dáli zahoukala sova a v koru Přibližovali se k hradu. Rek tiše zavrčel. Činil nách stromů zaznělo kvílení, jako by Meluzína tak vždy, když cítil člověka. letěla nad lesy. Starý Chodura byl srdnad:ý chlap a hned tak se . "Věc je vážná," pomyslil si Marek a blížil se ničeho nelekl, ale tehdy mu na těle naskočila husí k hradu ještě opatrněji. Rekovi nařídil, aby byl kůže. Nečekal již na další a jak mohl, uháněl tiše. k domovu. Byl tak vylekán, že ani"skrovnou ve Na zbořenině zakmitalo světélko. Marek se při čeři, kterou mu žena schovala do trouby, nesnědl, tiskl ke stromu a čekal, co se bude clít. a šel hned spat. Když se pak Chodura sešel s některým zná mým, vyprávěl, co viděl. Mnozí mu ani nevěřili, ale přece nebylo odvážlivců, kteří by vypátrali, k_do je tím černým mu žem, který se zjevuje ve ·starém hradě. V kraji nastoupil mlsto nový četnický strážmistr Marek. k šel do Jeho předchůd pense. Byl již sta . atý, tak. že stěží mohl dělat pravidelné pochůzky po kraji, a tak není di vu, že za jeho strážmistrování se dařilo pašerákům. . Marek si s sebou přivezl čisto· krevného vlčáka Reka, který ho provázel na všech jeho pochůz kách. Po nastoupení Marka dali pa šeráci nějaký čas pokoj. Vídávali často Marka. Jeho statné tělo a Kresba V, :Živného, Praha Villmek, Praha. bystrý zrak, který každému pro Marek rozsvítil náhle baterku, kterou pověsil na blízký strom a křikl: nikl až do ledví, naháněl jim "Ruce vzhAru !"
�Ý-l�
442
Světélko se zvolna pohybovalo a pak několi kráte zamávalo. Dole pod strání zahoukala sova. "Jistě smluvené znamení, že vzduch je čistý," pomyslil si Marek a popošel o několik kroků. Čekal. Rek ležel u jeho nohou. Chvíli bylo ticho. Světélko na hradě zhaslo. Vtom ozvaly se nedaleko hlasy: "Rozsviť lampu, Karle, není žádné nebezpečí." Pak bylo slyšet kroky. Marek má v ruce připraven revolver a čeká. Kroky se blíží. Marek rozsvítil baterku, kterou pověsil na blízký strom, a křikl: "Ruce vzhůru!" a vrhl se proti dvěma �erákftm. Rek se zakousl do lýtka jednoho z nich. Paše ráci byli tak vylekáni, že. neměli čas na obranu. Strážmistr Marek jim navlékl želízka a poslal Reka za třetím. Třeskla rána. Elektrická lampička visící na stromě zhasla. Ani pašerák, který střelil po světle a dělal černého muže, neutekl. Rek se mu zakousl do lýtka tak prudce, že pustil revolver a klesl k zemi. Rek pustil lýtko a tlamou stiskl jeho hrdlo, ale nezakousl se. Věděl, že by byl od pána potrestán. Marek jednal rychle. Poručil spoutaným paše rákftm, aby šli směrem, odkud se ozývalo stenání třetího, kterého odzbrojil Rek. Marek i třetího spoutal, zatím co Rek hlídal druhé dva. Rek stál proti nim a zlověstně vrčel.
Strážmistr Marek ovázal poraněným protržená lýtka. Nad lesy z mraků vyšel měsíc. Matně ozářil tváře všech. "A jejej," zasmál se Marek. "Pane Pařezi, tak vy jste ten černý muž, vy jste to tajemství starého hradu? A což vy dva, pánové? Také vás znám. Nikdy bych si nebyl myslil, že takoví pokojní ob čané jsou pašeráky." Všem třem v očích zlověstně zablýsklo, ale byli bezmocní. V duchu se obdivovali odvaze a sta tečnosti Markově. Jeden proti třem a všechny je dostal. "Tak, pánové, jděte přede mnou! Kam, to víte. Neodvažte se některý utéci. Buď Rek nebo kulka z revolveru by vás jistě dohonila," poručil Marek a rozsvítil baterku, kterou měl v zásobě. Na četnické stanici šlo vše snadno a rychle. Pašeráci nemohli zapírat, nebol věci, které pašo vali, je usvědčily. Několik měsíců, které �eráci ztrávili ve vě zení, je poučilo, že pašeráctví se nevyplácí a když se vrátili ke svým rodinám, již se pašovat neodvážili. Byli pak spokojenější a s Markem dobře vycházeli. Je samozřejmé, že na starém hradě se již v noci neobjevoval černý muž a i kdyby nějaké stra šidlo se tam bylo objevilo, strážmistr Marek s Re kem by se již byli postarali, jak je učinit ne škodným. V. Sebelka
Slar6 t vrz Krchleby Takových tvrzí bylo kdyli 11
naJich zemích mnoho. Ty
fily se hrdé nad kra;inou a chránily svého pána před vpá dy nepřátel. Dnes se s nimi ;iz nesetkáváme, nebol středo věcí páni si postavili kamenné hrady, větší a odolnější. Ale dávné zápisy a zvěsti o těchto tvrzích a jiných památkách se dochovaly až na naše časy. Vfímejte si takových pověstí, hradíJ, starých zřícenin a je jich dějin. MíJzete toho 11šeho použít v naJí soutěži ! Vilfmek.
Praha
Archiv
Vilfmek
443
-
VAŘENÍ V PŘÍRODĚ Opravdu, není tak snadné vařit v přírodě. Nutno tomu přijít na ko bylku. Nebo se může stát, že pěkně vonící polévku vylejete do popela, a ještě si foukáte na spálený prst - a hlad máte jako vlk. Nebo zase uva říte rýži, ale máte jí plný kotel a ješ tě vám přibývá. Leknutím, že máte hrneček z pohádky, nevíte kudy kam. Pak nakrmíte rýží ptactvo, zvířata, a ještě způsobíte, že v rybníce vyroste z vaší rýže nějaká žravá ryba do roz měrů nestvůry z Loch Ness. Chceme vám však poradit. Než začnete vařit v přírodě, všimněte si trochu své maminky! Přece chcete něco dokázat, ne vařit jen vejce ve vodě, nebo ohřívat vuřty, či kuchtit z konserv. Naučte se od maminky, jak se dělá jíška. Není to žádný zá zrak, a polívce to přidá jen což. (Na misku dáme tuk a mouku. Za stálé ho míchání nad ohněm necháme mír ně zhnědnout). Naučte se vařit gu láš, smažit řízky, dělat palačinky. Ne máme tu místa, abychom vypsali ná vody. Zato vám povíme více o ohni štích v přírodě a o pečení na rožni a podobných junáckých zvláštnostech.
Než začnete vařit, opatřte si pěk nou zásobu dřeva. Jinak budete od bíhat od ohně za dřívím, nedovaříte, a ještě všechno spálíte. Na vaření kupte si pěkný kotlík. K němu si opatřte řetízek, nebo lépe· drát. Roz dělávejte oheň jen na takových mís tech, kde byste nic neohrožovali, a hlavně, kde vám to lesní dovolí. Ra ději dál od lesa, ačkoli i v lese se dá vařit, umíte-li to. Nesmíte topit ko lem kotle, ale pod kotlem. Přikládat jen pod kotel, a pak není třeba ani velkého ohně, a brzy všechno vře. Abyste také nepoškodili místo, kde vaříte, a mohli snadno odklidit stopy, doporučuji vyříznout (polní lopat kou, z nouze i tupou sekerkou) do čtverce drn pro topeniště (obr.). Po uhašení ohně zase se topeniště za hrne drnem a nezůstane stopy po ohni. Kotlík zavěšujeme nad oheň růz ným způsobem. Naše obrázky vám to nejlépe vysvětlí. Upozorňuji jen, že je k tomu třeba syrového dřeva, které ještě občas polejeme vodou (z nouze je dobré i suché - častěji polévat), abychom nemuseli kotlík sbírat se země, když nám stojan sho ří. Dobré jsou trojnožky, které pro-
vyh�á+(Ó
kameny �
444
dávají v sportovních obchodech, ale na nošení trochu těžké. Pečeni na rožni upravíme, jak uka- . zuje obrázek. Buď se nám otáčí na drátě samočinně, neb otáčíme sami. Vítr musí jít od pečeně k ohni, tak že není očazována, ale pěkně opeče na. Pod pečení máme misku a pe čeni občas poléváme. Pečeně má být prošpikována slaninou i zeleninou. Pečení ryby, kuřete a pod. lze pro vádět indiánským způsobem buď v popeli (zabalit do slínu neb mast ného papíru, čistého), neb pod kot lem. Nezapomeňte zavčas vykuchat a místo vnitřností vložte horký ká men. Pečení v troubě (buchet a pod.) provádíme přepychově a dobře pod silnou kládou (pečenými buchtami též otáčejte!), nebo v peci, kterou vy kopeme ve svahu. Nezapomeňte, že se napřed musí řádným ohníčkem pec vyhřát. Pak se žhavý popel vy hrne, a pečeně se vloží na misku omaštěná. Zemní pec, kterou máme obloženou uvnitř kameny, uzavřeme opět velkým vyhřátým kamenem, pec z klády druhou kládou, nebo i ka Pokračování menem.
P O ST O PÁCH MEXICKÝCH INDIÁNŮ Když jsme se jednoho dne octli v městě Mexiku, stejnojmenném hlavním městě republiky mexické, ne chtěl jsem věřit vlastním očím, jaká tu byla nádhera. Město bylo večer krásně osvětleno. Hned druhého dne ráno jsme se účastnili se strý cem slavnosti, při níž mladíci z mexické společnosti předváděli v starých národních oblecích krasojízdu na bujných koních. Měli nádherné kroje, bohatě zlatem vyšívané, na hlavách ohromné klobouky, z nichž jeden stál až půl druhého tisíce korun. Prováděli na svých koních krkolomné kousky, a to i na koních ncosedla :ných. Viděli jsme i pěkné n.írodní tanec. Mexičané jsou národ velmi zbožný. Často klečeli před zavřeným -chrámem s hořící svící v ruce. K obrazům svatých se dají nosit i nemocní. Nosili jsme nyní lepší sportovní obleky. Stýskalo se nám po divočině, kde jsme žili sice za mnohých útrap a nesnází, ale přece svobodněji než v městě. Strýc byl zván do četných rodin vynikajících Mexičanů, a posléze nás seňor Alvaros, bohatý vývozce, přemluvil, abychom bydlili u něho. Takový přepych, jako byl v jeho domě, jsem dosud neviděl. Měli jsme každý, já i strýc, svou vlastní ložnici a koupelnu, jak to je u bohatých Me xičanů zvykem, a každý jednu mladou Indiánku s krás nými modročernými copy k obsluze. Když jsme seděli u stolu s rodinou seňora (pana) Alvarose, stálo ta kové služebné indiánské děvče za každým členem ro -diny. Seňor Alvaros nás jedné krásné neděle vyvezl autem na nejvyšší horu Popocatépetl. Jel, jako všichni Mexi -čani, jako ďábel. Oblékli jsme se teple, přestože bylo vedro, protože jsme musili počítat s tím, že se dosta neme do výše přes pět tisíc metrů. Cesta z města až k sopce Popocatépetl byla asfaltována a vedla divukrás nou krajinou mezi smrky a borovicemi. Pak následo valy močály a rovina. 'Protože byla neděle, šli Indiáni -do kostela ve svátečních "sarapech"", vlněných pokrýv kách, které otáčejí kol sebe. Jízda na kužel sopky byla krkolomná. Pod námi zela propast, a serpentina, kterou jsme jeli, byla velmi pří krá. Ve výši čtyř tisíc pět set sedmdesát metrů se strýci dělalo mdlo. Nedojeli jsme proto k jícnu sopky, ale vrátili jsme se. Krásné bylo, když jsme sjížděli dolů .do mračen, šedých, modrých a zlatých. Příštího dne jsme se jeli podívat na pověstné me xické pyramidy z dob starých Indiánů. Vystoupili jsme na pyramidu slunce, vyšší než šedesát metrů. Na špičce stával kdysi chrám. Pyramida měsíce byla o něco nižší. Výstup po čtyři sta stupních v horku dosti unavoval. Zde bojovali Indiáni kmene Azteků o své chrámy se Španěly, kteří je tu, vedeni Cortezem, do jednoho po rubali. Indiáni, ozbrojení jen dřevěnými palaši, zubo vitě posázenými ostrými střepinami pazourku, neodolali evropským zbraním. Své chrámy zasvěcovali Aztekové lidskou krví. Rvali nepřátelům, v boji zajatým, za živa srdce z těla a krví omývali zdi chrámu. Hroznému
indiánskému bůžku války, jenž se jmenuje Huitzli potzli, se obětovala srdce živých nepřátel, která byla házena do nitra modly. Socha tohoto hrozného boha se nalézá v mexickém museu. Když jsme si prohlédli všechny památky starých Indiánů, zavedl mne strýc na návštěvu k bohatému far máři, který bydlil občas v Mexiku. Farmář měl synka, s nímž jsem se brzy spřátelil. Hoch mi ukazoval cqkro ví, které si schovával· od svátku Dušiček. Byla to me xická zvláštnost - rozšklebená lebka z cukroví v při rozené velikosti. Oči lebky byly nahrazeny červeným sklem. V lebce se mohlo zapáliti světélko. Vyhlíželo to strašidelně. Pak mi ukázal celou kostru z cukroví, cuk rové hnáty a cukrovou rakvičku. Myslím, že by se toho naše děti bály, ale můj přítel klidně příšernou lebku s chutí olizoval. Matka seňora Alvarosa byla Indiánka. Byla už velmi stará, a staré služky říkaly, že bývala velmi krásná. Kouřila z dýmky, jako všechny Indiánky, a velmi ráda večer vyprávěla, že pochází z královské krve a že je potomkem slavného indiánského krále Montezumy. Od strýce jsem už věděl, že Montezuma byl posledním králem Mexika, které roku 1528 Španělé pod vedením Cortezovým dobyli. Vězněný a trýzněný král zemřel ve čtyřiceti letech. Své korunovační klenoty zazdil v Quatemale v chrámu Moke-Chan-Ha. Roku 1930 objevil anglický badatel Thomas Gun v džungli trosky
445
Prodavač cukrové třtiny v Mexiku
chrámu a v nich část pokladu v ceně pěti milionů dolaru. Paní Alvarosov:í, téměř devadesáti letá, vyprávěla o králi Montezumovi, co věděla otl otec a děda. "Montezuma byl krásný muž, svět lé pleti, urostlé postavy," vyprávěla stařenka, a dýmka, kterou nevyndala z úst, jí uhasla. "Měl dlouhé vlasy a vousy. Byl velmi čistotný, denně se koupal, oblek, který svlékl, směli mu sluhové obléci zase teprve čtvrtého dne. U jeho soukromých komnat stálo dvě stě krásně oděných mužů. Jeho stůl oplýval lahůdkami, které se před kládaly na tři sta mísách z temné hlí ny z Choluly. Pod každou mísou byla nádoba s uhlím, aby pokrmy nevy chladly. Kuchaři připravovali kuřata, krocany, bažanty, králíky, kachny, zvennu a ryby. Mexičtí Indiáni obětovali svým bohům zvířata i lidi. Děsná byla bohyně smrti Taojakomiki a bůh války Tlalola, modla, podobná opeřenému hadu. Když mu zasvěcovali chrám, popravili jako oběť osmdesát tisíc zajatců. Indiáni tu žili u řek, v prériích a v lesích. Měli své písmo a zdobili své umělecké výrobky ornamenty. Měli své tance, k nimž oblékali ptačí masky, opeřepé, zobá kovité, rohaté, křiklavě pomalované. Stavěli stupňovité pyramidy, vodovody, nábřeží, hráze, průplavy, mosty, nádrže, kamenné silnice, terasovité paláce a chrámy. Od hlavy k patě se zdobili pestrými péry ptáků. Oble ky si zhotovovali z bílé buvolí kůže, třmeny a sedla umělecky vyšívaly korálky. Hračky dětí byly rozškle bené postavy nadpřirozené velikosti.
Indiánský tanec, zvaný "Jelen" stěny; aby ho nikdo neviděl. Často s ním stolovali jeho náčelníci, kteří musili jísti stoje. Podávalo se také hojně ovoce. Po hostině se podával pěnící, silně opojný nápoj. Král Montezuma miloval kolem sebe trpaslíky, šaš ky, pěvce a kejklíře pro obveselení. Po jídle položily dívky na stůl tři zlaté pomalované rourky s tabákem a s tekutou vonnou látkou, ambrou. Příjmy a výdaje krá lovy se zapisovaly do ohromných knih.
Montezuma měl dvě zbrojnice, plné kr�sných zbra ní. Byly tam obrovské meče, jimiž se musilo mávati oběma rukama, dlouhá kopí, luky a šípy, dlouhé štíty. které kryly celé tělo a daly se sbaliti, silně vycpané ochranné krunýře a mnoho přílb s bohatými pérovými ozdobami. Poblíže paláce byly v krásných zahradách klece s ptá Montezuma v zimě dával topiti zvláštní stromovou ky ohnivých barev a na rybnících lesklé kachny. Krát kůrou, která nevydávala kouře. Před ohništěm stála měl kolem sebe mnoho kameníků, zlatníků a stříbrní umělecky tepaná zástěna �e zlata. Král měl krásnou, ků, malířů a sochařů. Ženy tkaly pěkné látky. Nejkrás nízkou mělkou pohovku a stůl. Před jídlem mu dívky nější ruční práce zhotovovaly dcery Montezumovy a přinesly vodu na umytí rukou a šátky na osušení. Když dívky, které žily v chrámech jako kněžky." začal j ísti, postavily dívky kolem něho silně zlacené Stará Indiánka si mne velice zamilovala a dala mi na památku malého, divoce vyhlížející ho indiánského bůžka, který stával v chrámu Slunce. Byli bychom rádi pobyli v Mexiku déle, ale strýc dostal jednoho rána telegram od dánského profesora Eri ka Christiansena, který chystal výpra vu do Gronska, k níž jsme se chtěli přidat. Nebylo vyhnutí, musili jsme se hned dát na cestu, abychom Chris tiansena zastihli včas. Po tropických vedrech jsem se téměř těšil na krajiny věčného sněhu a ledu, zvláště když mi strýc řekl, že podnikneme s Esky máky lov na velryby. Než jsme odjeli, dal nám seňor Alvaros zatančiti mexickými Indiány Archiv Vilímek, Praha 0) Vilimek, Praha "jelení tance". Tyto Indiány jsem si ještě rychle vyfotografoval. Krasojezdci z přední mexické společnosti v nádherných národních krojích
44b
ZE
SVĚTA PŘÍRODY A TECHNII(Y
Y e llo
ws
to n
e
-
· Co vám nyní povím, tomu lze opravdu těžko uvěřit. A přece ne nadsazuji. Tisíce lidí, kteří viděli Yellowstone, potvrzují, že v tomto kraji zvířata lidi ani nenapadají, ani
se jich nebojí. Klidně se zde pasou jeleni u silnice, po které přejíždějí auta, bobrové staví své příbytky, čer ní medvědi přicházejí až k prahům obydlí a prosí o pamlsek. Jak to, že z celého světa jenom v tomto kraji Ameriky, uprostřed hor Skalistých, žijí zvířata ve shodě s lidmi, jako v ráji? Abych_om to pochopili, musíme se vrátit v myšlenkách asi o pětašedesát let zpět. U břehu řeky Yellowstone seděla
z
a čaro van ý kraj
při večerním ohni tlupa mužů. Již dávno slyšeli o krásách této krajiny od lovců, kteří při pronásledování· bisonů se zatoulali až sem. Ti trape ři vyprávěli, že řeka, tékoucí z vel kého jezera,' se valí po velkých úlom cích skal jako po obrovských scho dech a tvoří hrozivé vodopády - že na rovině vyvěrají horká zřídla, trys kající výše než jsou vrcholy korun starých stromů a tvoří tak překrásné vodotrysky vroucí vody. Vyprávěli, že celý ten kraj je pokryt nejkrás nějšími lesy a hemží se zvěří. Příchozí, kteří těm zprávám dosud nevěřili, radili se nyní, když se o tom na vlastní oči přesvědčili, jak využít bohatství poznané země. Jeden chtěl hledat rudy, druhý vypočítával, ko lik kožišin ročně může vynést lov, třetí radil porážet lesy. Poslední promluvil Kornelius He dges. To, co říkal, zdálo se jeho dru hům prapodivné. Jejich návrhy jim mohly přinést majetky, na Hedgeso vě myšlence však nevydělá nikdo ani haléř. Hle, on chtěl, aby se yellowstonský kraj, jako nejkrásnější zákoutí Ame riky, ponechal na věčné časy nedo tknut, aby bylo zakázáno lovit zde zvěř, kácet stromy, těžit nerosty. "Yellowstone," pravil, "je největ ším pomníkem přírody.- Rozhněvali byste se, kdyby někdo pálil cenné ob razy, nebo rozbíjel krásné sochy. A přece jsou to díla lidská, která člověk může znovu vytvořit. Krásu přírÓdy jste nevytvořili, není majet kem vaším, nýbrž celého národa,
mých lístkíJ, což byly malé obrázky s kresbami. Klikou se kotouč otáčel, V pražském technickém museu mají při čemž lístky byly .zachyceny tak, zajímavý pfístroj, který je předchíJdaby se postupné dostaly pod čočku, cem moderního kinematografu. Jmeasi tak, jako když rychle listujeme nuje se m u t o s k o p a sesÚojil jej v knize. Rychlým otáčením vznikl Francouz Lumiere (čti lymijér), který se zasloužil 0 vynález kinemato- dojem pohybu, nebol každý obrázek grafie (promítání filmíJ), jak ji zná- zachycoval jinou polohu kreslených me dnes. Mutoskop je ovšem zařízen figur. Jak je vidět, šel vývoj kinema iinak, než dnešní promítací přístroj. tografie jiným směrem a využilo se Jak je vidět z obrázku, byl uvnitř· zde Plnou měrou fotografie a světla.
MUTOSKOP
mutoskopu kotouč, složený ze sa- Vilímek.
Praha
Foto
447
Ceps
všech jeho pokolení, vašich dětí, vnu ků i pravnuků. Zničíte-li ji nyní, ni kdo ji již nenahradí. Ponechte lesy, vody i skály Yellowstonu tak, jak je tomu dnes, ponechte na pokoji vše chnu jeho zvěř!" Hedgesova slova se zalíbila nejen jeho druhům, nýbrž v krátkém čase pronikla všemi vrstvami lidu Spoje ných států - a tak jeho návrh, aby zde byl vytvořen Národní park, byl schválen prvního března 1872 sená tem Spojených států. Je to zákon, chráníci Yellowstone na věčné časy před jakýmkoli porušením nebo zni čením. Uplynulo přes šedesát let. Na mnoha místech, kde šuměly pralesy, dýmají komíny a hučí vlaky. Ale v yellowstonském kraji pasou se ja ko kdysi stáda bisonů a jelenů, pro bíhají se tam· dlouhonozí losi a silní medvědi. V malých domcích na po kraji lesa tráví každý rok prázdniny skoro čtvrt milionu dětí. Žijí zde v přátelství se svými čtyřnohými souc sedy . . . Snad mi nyní uvěříte, že zde, kde nikdo zvířata neloví, ani postrach hor Skalistých, strašný šedý me��!d, ohromný grizly, člověku ne ubhzl. -nou-
Mi rek
·
Bartůšek, náš nejrychlejší plavec
Jelikož nyní začínáme v našem ča sopise uveřejňovat plavecké kursy, představíme vám dnes našeho nej rychlejšího plavce-crawlaře Mirka Bartůška. Naučil se plavat crawl (kraul) stejným způsobem, jako uvá díme v našich kursech_ Bylo to v ro ce 1936, kdy bylo na některých ško lách zavedeno na zkoušku povinné plavání. Třídy chodily do Kliment ských lázní, kde byli žáci vyučováni od nejlepších plavců-závodníků. Jedním z žáků, kteří se také cho dili učit plavat, byl Mirek Bartů šek, jemuž se plavání strašně líbilo. Jelikož jeho třídu cvičili plavci Spar ty Vondřejc a Hladký, chtěl Mirek také do Sparty vstoupit. Se svým přá ním svěřil se svému cvičiteli Vond řejcovi, který Mirka pozval do Spar ty na cvičení. Zde Mirka cvičil první náš plavecký rekordman ]. Tomášek, který mu vždy prorokova] dobrou budoucnost. Od té doby Mirek pilně cvičil. Ne šlo mu to však tak rychle, jak by si přál, a v prvních závodech neměl štěstí. Neúspěchy ho však nikterak neodradily, a jeho pilnost a vytrva lost byly tak veliké, že se později stal jedním z nejlepších dorostenců. Pravý výsledek jeho práce se ukázal teprve loni, kdy ke konci roku pře konával jeden rekord za druhým, a jelikož crawl je nejrychlejší plavecký způsob, stal se Mirek nejrychlejším plavcem u nás. Ještě jednou by IJ40hl být Mirek příkladem. Když vychodil čtvrtou měšťanku, dal hci otec do učení do továrny Českomoravská-Kolben-Da něk. Mirek si tu bedlivě všeho vší-
Mistr světa, který musil na Není tomu dlouho, co zemřel v Říši bývalý cyklistický mistr světa Albert Richter. Richter se v roce 1932 cítil ve vel mi dobré formě a chtěl se stuj co stuj zúčastniti mistrovství světa v Římě. Neměl však na cestu peníze. Sháněl je, jak mohl, ale na cestu do Říma to nestačilo. Co dělat? Richter se dlouho nerozmýšlel. Sedl si na své
Učíme se plavat crawla Vede Miro slav Hladký
K U R S I. Umět dobře plavat mu sí dne s kaz dý člověk. Kazdým rokem ztratíme plno lidských zivotll, které pohltí vo da. Proto si vzala letošního roku "Ra do st ze zivota" za tíkol, dát přílezi tost mládezi, aby se mohla dobře naučit plavat. Tento výcvik se však omezil jen na Prahu, Plzeň a Brno. Abyste se však všichni mohli naučit dobře plovat, budeme v naší rubrice otiskovat plaveckou školu, podle kte ré se všichni miJzete lehce naučiti všechny plavecké styly, budete-li Po zorní a kazdý řádek pořádné Pročtete a budete-li se podle toho řídit. Úmy slné začínáme s plaveckou školou jiz nyní, abyste se mohli v lé tě podle ní učit. Proto si všechna čís la řádné u schovejte, aby vám pak nic ne scházelo. Archiv Vilímek Vilímek, Praha Uvítáte jisté všichni s rado stí, ze mal a poctivě pracoval. Peníze si do ma střádal. Ale ani doma nezahálel. začínáme crawlem. Je to totiz nej Když přišel večer z továrny domů, rychlejší a nejpřirozenější plavecký vzal knihy a učil se. Když se pak za styl, a pak jím všichni hoši nejraději dva roky v továrně vyučil, udělal plavou. Kdyz budete tento styl umět, ' udou o statní pro vá s jen hříč zkoušku do. prumyslovky a za našet pak. b kou. Je to sice nejtěžší styl, ale k.dyz řené peníze si koupil knihy. Dnes navštěvuje druhou třídu pru budete dobře dávat pozor, tak. se mu myslové školy na Smíchově. Ve škole nulzete naučit hodné brzy. však umí plavat Špatně - je totiž Prazští čtenáři, kteří se chtějí učit nejlepším žákem ve třídě. Dnes je podle našich lekcí, mohou se z d a r mu devatenáct let, takže v jedenadva m a zúčastnit cvičení plavcz2 Sparty, ceti bude maturovat. Nikdo se ne které se konají k.aZdou neděli v láz musí bát o další život Mirkuv. Na ních Axa od 4 hod. a v létě kazdý Bartůškovi nejlépe vidíme, jak bo den na Vojen ské plovárně, kde pod jovná sportovní povaha se přenáší odborným vedením zkušených závod i do života. Vemte si všichni z něho ník.tl budou vycvičeni. Ovšem v stup příklad. do lázní, re sp. na plovárnu si mu sí kazdý zaplatit. Budou účastni ovšem v o t r m í mistrovstvr přijeli na kole! y. eř ás kolo a jel ze svého rodného města chtěli plování věnovat závodně, mo Kolmu do Říma na kole! V torbě na hou hned v stoupit do Sparty. Příště začneme jiz s výcvikem. Za zádech měl kus trvanlivého salámu a tak se dostal po nekonečných silni- chovávejte vzdy zá sadu, ze mu síte všerhny pohyby při plování dělat cích až do Říma. Zato však měl štěstí. Vyhrál mis- uvolněné a do ničeho nedávat sílu. trovství světa před velkým favoritem Čím volnější budou vaše pohyby, tím Italem Mozzou, který měl lepší pod-. lépe budete plovat, jak. stylové, tak. mínky i lepší přípravu pro světové pokud se týká rychlo sti. Dobře si to mistrovství. pamatujte.
��:�
448
fÝ, Í� ; ; : :; s/;:,�:
S ESi iHUi E S l S. I\IAIVI I T e c h 11 i c k
o
-
ko
n
str
11
k t é ,. s k á h l í d k a M a l é h
Mladí přátelé I Vaše přesné hodinky, kapesní elek trická svítilna, závodní jízdní kolo, obdivovaný moto &ykl, auto, ieleznice i letadlo, telegraf, tele/on, biograf, radio, drobnohled i dalekohled - to v1e jsou výsledky podivuhodné práce - práce technické. Technickou prací změnil é/ověk svět. Sám ji vytvo řil, aby mu pomáhala a sloužila. Staia se nezbytnou sou(ástí dnešního života. Umofnila souřasnou vzděla nost lidstva. Bez ní bychom si již nedovedli svět okolo nás ani představil ! Technika zbavuje řlověka otrocky namáhavé Práce. Slabé lidské svaly nahrazuje vynaléza vým mozkem. Je ochotným nástrojem jeho viJte. Je jí tJ1ak nutno rozumět a umožnit jí její věrné sluf;by. To je již úkolem technika-konstruktéra. Výsledky jeho snažení jsou všude kolem nás. Pronikají celý náš iivot, obklopují nás a rozšiřují se do vJech oboriJ dne1ní práce. Vyplňují moderní svět - od nejmen1ího stiskacího kno/lířku až po nejmohutnější- námořní ko los i . nebetyéný mrakodrap. A stále jich přibývá. /sou nejskromnějšími pomocníky &lověka.
o
é t e 11 á ř
e.
Ř í d i F. K 11 b
e c
Technik-konstruktér dneška chce však ještě víc ! Žádá, aby stroj-spolupracovník nejen vyhovoval plně svému účelu, ale i aby jej bylo možno zhotovit z nej menšího množství surovin (materiálu), co nejlevněji a hlavně - aby pracoval co nejúsporněji, t. j. 1etřil vý robními hmotami i pracovní silou (energií) . Jen takový stroj je moderní, výkonný a hospodárný - a tím i krásný (aerodynami,cké auto, letadlo) . V této účelné prostotě je mnoho krásy! Proto je třeba umět dobře technicky myslit, přesně usuzovat, prakticky uvažovat a úsporně jednat! Tomu se lze nauřit - nejen pro stroje a továrny - ale i pro celý budoucí život, pro vět1inu dnelních povolání a pro všechno, co denně s technikou přichází do styku. Proto k vám přicházíme s technicko-konstruktérskou hlídkou : pro bližší seznámení se světem techniky, pro zábavné poznání základiJ technické práce, pro výchovný nácvik zdravého technického my1lení - a konečně i pro radost a potě1ení z vlastního samostatného kon struktérského tvoření. Práci a technice zdar!
N � K O L I K D O B R l' C H R A D Mladí přátelé konstruktéři ! Být v životě :zdatným a úspěšným technikem, je v dnešní době touhou moder-' ního chlapce. I vy jste jistě jedni z nich ! Nevíte jen, jak začít, čím se poučit, co si snadno a lacino sestrojit. Škola vás sice mnohému naučí, hodně ukáže, .ale často již nestačí časem ani nutnými pro středky. Poradíme vám a povedeme vás! Školskou teorii na hradíme skutečnou praksí. Odříkávání fysikálních po uček zaměníme samostatnou . konstruktivní prací. Pou číme se vlastním pokusem, pochopíme všechno . snad ným pracovním postupem, naučíme a zapamatujeme si přirozeným pracovním způsobem mnohé, co v dnešním životě budeme často potřebovat. Technicko-konstruktérská hlídka Malého čtenáře po skytne vám proto řadu zajímavých pracovních návodů na jednoduché, snadné a zábavné technicko-fysikální přístroje, modely a hračky. Technicko-konstruktérská hlídka Malého čtenáře se známí vás mimoto s levným a úsporným obstaráváním pracovních materiálů a hmot, potřeb a pomůcek, i s pří pravou, případně i se samostatným zhotovením potřeb ného nářadí a nutných nástrojů. Technicko-konstruktérská hlídka Malého čtenáře vám také ukáže, jak porozumět práci, výkonu i účelu vyrobených přístrojů v praktickém životě. Těšíte se? Tedy do práce ! Základním předpokladem úspěchu mladého kon struktéra Malého čtenáře je dobrý p r a c o v n í n á v o d. Čtěte jej vždy bedlivě, důkladně a pomalu ! Ne čtěte dál, dokud dosud přečtěnému plně neporozumí me ! O přečtěném se přesvědčujeme na připojených
obrazech ! (Budou s počátku více přehledné a perspek tivně kreslené, později i technicky rýsované. Potřebné poučení bude připojeno.) Jinou nutnou podmínkou zdařilé práce je vhodný p r a c o v n í m a t e r i á I. Bude vždy uveden pře hledně na počátku návodu. Opatříme si jej nejdříve před počátkem každé práce. Nepřipravený a neúplný materiál přeruší práci často velmi nepříjemně. Pokračování
Villmek,
Praha Foto Gotsch�. Začátek techniky udivoval lidi i zvířata
p,_\h,
KŘIZOVKA S TAJENKOU
Mezi sprl\vn6 luětltele hádanek z každého čisla bude vYlosováno 10 kn.linich odměn. B.ozluětěni zasUejte jednou měslčně vždy a.lespoii ze tři · čisel najednou. Beěeni hl\d,.nek z dnešniho čisl,. z..šlete nejpozději do 21� března 1940. Vodorovně: A. Prvni část tajenky, B. Předložka ; pot1'eba letce; vyhynulý národ ; t. c. Malý Eduard ; sloni zuby (obr.) ; titul muže ; osobní zájmeno. D. Na koupeni ; plošná míra ; prudký zhoubný vitr. E. Ten i ten ; malé říčky; biblická osoba. F. Cást nohy ; so pečná vyvřelina; prací potřeba.. G. Cást souše, obklo pená mořem ; náčelník kozákťt. H. Druhá část tajenky. Svisle: 1. Předložka ; suchá tráva ; výměšek těla. 2. Tropický ssavec; ruský souhlas ; mužský zpěvní hlas ; předložka. 3. Moje ; l istnatý strom : zkratka v datu. 4. O končetiny ; česká řeka : RU. 5. Dvorana ; italská řeka, též předložka ; cenný papír. 6. Předložka (obr. ) ; popravčí ; latinský pozdrav. 7. Předložka ; předložka; místo, kde se stýká krční obratel s hlavou. 8. První žena; OK; řecké písmeno (obr. ) . 9. Kus pole ; yýkres ; zkratka Aloise. 10. ER; část domu : hlas kozy. ll. Básnický zápor : předložka ; oslavná báseň ; N. 12. Spojka ; topl se ; spojka záporová. Stačl zaslat rozluštěni tajenky.
Otta Soukup, Brno
1 � 6
1
�
\
...:,
-
.
...
!
'
i
/ ·'
.,
,• \
' .
J,
-
"
7
8
9
10
11
11 '
c � e. F " H
RAMCOVKA
Zdeněk Vlašim, Král. Pole
(.
5
�
DOPLŇOVACKA S TAJENKOU
\� · I I : Tíl ] I ,. : I I: · ?) / I . I ' ' 1 i·.f .'il_ l I '1 /:::J / ": 1 .. ) r1 \ I .-. I ' I I / ! I : l f1 [?) I r. ) 1 1 I "' 4) ,. () I 1 I': -� I 1 · I ' · I .
"
·1
pohádková bytost
L. Drachovský, Brno
2
J
provaz se smyčkou 3
první muž
L
L paroháč
E
2. část dne
prací potřeba
3. měsíc
váha obalu
4. ostnaté zvířátko
v
roce
mužské jméno
RACEK
roční období
Karel Maier, ées. Budějovice
staročeský hudeb. nástroj
Hle, tu krásná velká plachetnice po moři si pluje, "ráček" sloh stavitelský, Evropa jej vychvaluje.
nejmenší částečka okončetina
ZAMENKA
VSUVKA
Boh. Pálenlk, Prostějov
Šetl l k , Praha XV.
Ve světnici stojí s. "ž", sedlák potřebuje s "v".
Zpěvnou slabiku v dívčí jméno dej, a tropickou nemoc přísně potírej.
ZVRATKA
Vltězslav Žalský, Plsek
Na naší velké L lL bylo lL �· zimu živo.
B.OZLUS'l'ĚNÍ Z ČÍSLA 21.
botka, Jablonec, p, Hříměždice, kteří obdržl po knize
Milan Přenosil, Praha ; Jaroslav Nedv.ěd, Vinaře ; Oldřich Havrlant, Brusné ; Jaromír Sýkora, Lomnice ; Jan Novák, Nová Riše ; Z. Schenieder, Praha ; Karel Majer, české Budějovice ; Milena Turínská, Praha ; Bohumil Páleník, Prostějov ; V!ti\zslav Žalský, Plsek.
LIS'l'ÁB.NA H.ÁDANEX. Jan Obornlk, Častolovice ; Boh. Pálenik, Prostějov; B.ud. Brems, Stará Bělá; Jar. Ml:vnAf, Lichnov. Ně které vaše hádanky otiskneme. Lad. Tichý, :Kostelec n. Orl. Tvfij rebus po malé úpravě otiskneme. Dobro slav Hájek, Brno. Většinu tyých hádanek otiskneme. Jlfi Hodek, Kobylisy. Vše jsi řešil správně. Není · třeba rozluštiti všechny hádanky. Vl. Cerný, Praha. VII. ; V. Solecký, Napajedla.; Alex. Xřiž, 'l'atr. Lom nica. Někollk vašich přlspěvkfi otiskneme. Lad. Ve přek, Bučovice. Vše jsi řešil správn ě ; některé tvé příspěvky otiskneme. Xa.rel Majer, O. Budějovice.
Xřižovka. : 1. Ryba ; lord. 5. Osm ; dna. 9. Rada; Přesmyčka. : Barcelona. Sloučenka. : Jihlava. Pravěkovka : Skla, praskla. Záměnka : Kalich, Tallch. Záhada: Komu se nelenl. tomu se zeleni. Obložka. : Apel, kapela. Pádovka : Čapek, čapka. B.ebus : Kanár. Vylosova.ni rozlu§tltelé z čisla. 21, odměněni knihou : krov.
ÚČAS'l'NÍX"Ú'M ZAHAJOVACÍ HÁDANXOVĚ SOlJ'l'ĚŽE ČÍSLA 1. AŽ 10. MALÉHO Č'l'ENÁŘE I Při uveřejňováni yýsledku této soutěže nedopatře ním jsme opominuli uvést yýherce IV. ceny, jimž jest žák Václav Oerný, 'l'ýništsko, p. Zámrsk, který vy hrává šroubovací tužku, tiskárničku a krabici tužek. Mezi účastnlky omylem nebyli rovněž otištěni luš titelé M. Čejda, Zvirotlce, p. Hříměždice, a Fr. So-
a upomínkovém diplomu. - Ceny byly všem účast nlkťtm rozeslány, pouze tisk diplomťt se zdržel, a od měněni účastníci dostanou je během měsíce b řezna.
Tvoje řešen! bylo pojato do soutěže ; nen! třeba, abys
vyluštil všechny hádanky. L. Moudrý a L. Spudil, Uh. Hradiště. Vaše doplňovačky jsou pěkné, ale přillš dlouhé ; bude-li možno, otiskneme. Pošlete více háda nek najednou.
450
C o
n
d
•
z
a J I
rn
d
•I
hrot je bud' naříznut nebo uřfznut. Taková střela se v těle roztrhne a působí velmi těžké rány. Jejich po užlvánl je zakázáno mezinárodními úmluvami.
UDICE UŽ PŘED 3000 LETY
Vykopávky jedné americké výpravy v Mempota mii u trosek města Ki�e opravily jeden ryb.Hský omyl. Až dosud se to t iž soudi lo, že stnfl národové chytali ryby jedině do sftl. U Ki§e v§ak byly nale zeny udice. Už před 3000 'lety chytaly se tedy ryby na udici.
L ET E C K A P R O D E .I N A
v Praze I , Pamská 34. Telefon 63�3 Dodává plány
IIOSI I J EZTE
A N G I N O L KY NEBUDE
VAS
B O LE T
V KRKU!
ZAJIMAV"ě .OROBNOSTI
Zelené tulipány podalilo se po prvé vy�stovat holandském městečku Haarlemu. Největší zásobou slov vládnou spisovatelé a prá.v nlci. Užlvaj l v běžné řeči asi 38.000 slov, kdežto prd měrný člověk vystačl se zásobou 1000 slov.
I PRO
v
s nAvody a vrlkert materiU i souUstky pro stavbu modelů letadel, pořádá kursy modelového letectvl pro lkoly i kroulky, ů�astnl se mlstnlch podniH letecko-modeláfských výStavnlmi aposicemi, ukázkami lH&nl a přlležitostnými přednHkami.
l1tošit - m i l á č e k t t i d y I
PRtrnoJNOST STŘELY Z VOJENSKÉ PUSKY Z pušky možno prostřelit až pět osob stojících za sebou. Do borového dřeva vnikne střela na dálku 100 m 60 cm, na vzdálenost 1800 m 10 cm hluboko. Železné desky 7 mm silné prorazí střela ještě na. dálku 350 m. Ocelové desky 9V2 mm silné se nárazem střely na dálku 100 m prohnou jen nepatrně. Na větší dálku je střela vůbec nepoškodl. Do písku nebo do hlíny vnikne střela nejhlouběji 90 cm. Zed' z cihel, silnou 1' cm, proraz( střela naráz. Silnější ,zed' prorazí jen několik střel, které byly vy střeleny za sebou do téhož místa, ale to by byla vzácná náhoda. Velmi nebezpečné jsou střely dum-dum. Jejich
Kožišníci byli na počátku XIII. století spojeni cechem ševcovským, Tehdejším obuvníkům se ři· kalo "Jevci černí", a kožišníkům "ševci bílí".
e
Začátkem ledna objevila se nad Kodani sílná, krás ná polární zář na jasném zimním nebi. V polární zá ři měla převahu zelená barva, Záření trvalo asi dvě hodiny.
C H LA P C I,
P Ř E č T E T E S l,
iak Ji Loiza Kutílek zaloul detektitml IÍJtav,
tJ
jak; ",11
Je Jvjmi kamarády v pátrání JtéJií.
R . F. V O J
Í Ř
SOUKROMÝ DETE K T IVN Í Ú S T AV L O J Z Y K U T Í L K A Hm veJeljch příhod ze života ehlape4.
Obrázky
M. Nováka. Cena 12 K, v polopláJét�é vazbě 18 K.
'U
všet'h knihkupci
NAKLADATELSTV( JOS. R. VILfM'EK, PRAHA K nihkupenví
11
Pra z e ll., N á r o d n í t ř í d a O J. 28
MAL'I' CTENÁ�. ro�nlk S9., rok 1939--40. - Vycházl týdn!. Vydavatel nakladatelstvl Jos. R. Villmek, komanditnl spo le�nost v Praze. - Odpov!dnt redaktor dr. Rudolf V o ř l š e k , Redakce a administrace v Praze ll., SpálenA B . - Tiskem ]os. R. Villmka v Praze. - JednotlivA člsla 1 K. Předplatné na čtvrt ročnlku 10 K, na půl 20 K, 11'1 celý 40 K. - Užíván( novinových zn:S.mek povoleno feditelsh
oltovnl úřad Praha n . Vyllo v Praze dne 14. b lema 1940.
Bobr kreslí skvělý plán pro medvídkův aeroplán
O pomoc.dnes Chundeláček žádá, Hypolita, svého kamaráda.
Hypolit si k stolu sedá, pero k práci ihned zvedá.
Chundeláček Běhounkovi zvěstuje,
Bobr zatím v práéi perné,.
jak Hypolit plány skvěle rýsuje.
stroje krestí, tvary černé.
Běhounek hned dal se v let,
Ke dveřím se jako divý vrhá,
plány přec chce taky uvidět!
konec je- vždyf tuš se zvrhá.
Villmek, Praha
Xl:eslil
R.
Klapač. Praha
