Technická univerzita v Liberci
Seminární práce
Regionální literatura Litoměřic Zpracovala: Šárka KINDLOVÁ Obor studia: Filologie Forma studia: denní Ročník: I. Akademický rok: 2012/2013 Vyučující: Dr. Eva KOUDELKOVÁ
1
I.
Obecné pojednání o regionu
Královské město Litoměřice, čítající přibližně 25 000 obyvatel, se nachází v severních Čechách, přesněji v Ústeckém kraji. Toto okresní město leží na jižním úpatí Českého středohoří na pravém břehu řeky Labe, do něhož se vlévá řeka Ohře. Geografickou dominantou Litoměřic je bezesporu vrh Radobýl. Co se týče historie, vznik města spadá do let 1219 až 1228. Litoměřice lze tedy zařadit mezi nejstarší česká města. Ve 13. až 17. století měly Litoměřice dominantní postavení mezi městy severních Čech, zejména díky velkému množství práv a privilegií, kterými je obdařili čeští panovníci včetně Karla IV. Mírou kulturního vyžití Litoměřice doslova vzkvétají. Počínaje kamenným divadlem K. H. Máchy, přes Vlastivědné muzeum s expozicí k dějinám města a celého Litoměřicka, Severočeskou galerii výtvarného umění, výstaviště Zahrada Čech, světničku Vikárku Karla Hynka Máchy až po hudební festival Litoměřické varhanní léto a Litoměřické vinobraní. Nesmíme opomenout školství, které tvoří řada mateřských, základních a středních škol. Mezi nejkvalitnější střední školy patří Gymnázium Josefa Jungmanna a Střední pedagogická škola J. H. Pestalozziho.
2
II. Literární tvorba regionu Litoměřice do jisté míry tvoří základy české literatury. Právě odtud pochází první česky psaná věta, která je součástí zakládající listiny litoměřické kapituly. Tato věta měla význam pro počátky česky psané literatury. Ve 12. století a první polovině 13. století totiž převládalo v Českých zemích latinské písemnictví. V době národního obrození byly Litoměřice centrem osobností a národních buditelů (Karel Hynek Mácha, Josef Jungmann). Inspirací pro mnohé z nich se stala pro město významná místa a lidé, o nichž se tradovaly ústním podáním pověsti (Morový sloup, litoměřické podzemí, loupežník Babinský, kat Jan Ledvina). V první polovině 20. století se Litoměřice na jazykově česko-německém území staly místem, kde docházelo k národnostním konfliktům.
Karel Hynek Mácha (16. 11. 1810 Praha – 6. 11. 1836 Litoměřice) Karel Hynek Mácha byl významný romantický básník, prozaik a zakladatel moderní české poezie. Vystudoval práva a roku 1836 nastoupil jako advokátní1 koncipient do advokátní kanceláře J. F. Durase v Litoměřicích. Velmi rád cestoval, hrál v ochotnické družině Josefa Kajetána Tyla v Kajetánském domě na Malé Straně. V počátcích své tvorby navázal na domácí literární tradice. Velmi rychle se však zbavil konvenčního pohledu na svět a začínal se zaobírat otázkou smyslu lidského života. Hledal skutečné osoby, ale nacházel jen masky, a tak zůstával povětšinou sám, obklopen nanejvýš skupinou přátel. Jedinou opravdovou realitou pro něj bylo smyslové poznání naší země.1 Výběr děl: · Máj (1836)- Lyricko-epická skladba, která má 4 zpěvy a 2 intermezza. Bývá označován za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Mácha vybočil z obrozeneckého programu a pojal skladbu jako zpověď rozervaného romantika plného nejistot a otázek po smyslu života. · Marinka (1834) – Povídka, která je součástí cyklu Obrazy z mého života. Prozaické pasáže střídají pasáže veršované a její kompozice připomíná operu. Hlavní hrdina potká Marinku v chudinské čtvrti Na Františku. Když se po čase vrací zpět, dozvídá se, že zemřela. · Máchovy dopisy (1907)- Pro nás jsou zajímavé dopisy, které Mácha psal rodičům, Lori a příbuzným. Právě v nich se zmiňuje o svém životě a událostech v Litoměřicích, a proto je nelze opomenout a je nutné je zařadit do regionální literatury Litoměřic.
1
PROCHÁZKOVÁ, Marie. Život a dílo Karla Hynka Máchy [online]
3
Josef Kern (20. 5. 1883 Litoměřice-10. 3. 1945 Litoměřice) Vlastivědný pracovník, který se zabýval činností archeologickou, historickou, literární, pedagogickou a sběratelskou. Projevoval se jako silně nacionálně laděná osobnost. Byl členem nacionálně socialistické strany NSDAP a následně nechvalně známé fašistické strany SdP. V Litoměřicích získal základní vzdělání a absolvoval učitelský ústav. Poté se věnoval pedagogické činnosti na obecné škole v Kravařích, Úštěku a Litoměřicích, kde působil jako odborný učitel a místoředitel dívčí měšťanky. Byl všestrannou osobností. Mimo jiné se zabýval etnografií (zvláště místním nářečím a pověstmi). Výběr děl: · Pověsti litoměřické župy (1921)- Sebrané lokální pověsti původního německého etnika. Do češtiny nikdy nebyly přeloženy.
Svatopluk Čech (21. 2. 1846 Ostředek-23. 2. 1908 Praha) Byl básník, cestovatel, novinář, prozaik. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a poté práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy. Působil jako redaktor Světozoru, Lumíru a krátce i v Národních listech. Velmi rád cestoval. Navštívil Dánsko, Chorvatsko, Itálii, Kavkaz, Paříž, Polsko. Byl členem advokátní kanceláře ve Slaném a později v Praze. Jeho díla jsou žánrově velmi bohatá. Psal především eposy, ale také alegorickou, politickou a sociální lyriku, satiru, povídky, romány. Náměty ke svým povídkám často čerpal z advokátního prostředí. Svými výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction. Hlásil se k trvalým hodnotám (láska k vlasti, touha po sociální spravedlnosti,…), které si v sobě nesl celý život. Byl samotář. Výběr děl: Druhý květ (1899)- Autobiografický román, ve kterém autor zachycuje Litoměřice. Vzpomíná na své mládí, především na studia v arcibiskupském chlapeckém konviktě. Rámec románu přináší řadu úvah o životě a lásce. Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV. století (1888)- Druhá satirická povídka, jejímž hlavním hrdinou je typický měšťák, Matěj Brouček. V této povídce je také zmíněna první kniha s názvem Pravý výlet pana Broučka do Měsíce. Prostřednictvím hlavního hrdiny autor kritizuje typické chování a vlastnosti majetných pražských měšťanů 70. a 80. let 19. století.
Jiří Ryvola (6. 12. 1939 Beroun) Jiří Ryvola je malíř, ale zároveň i autor několika publikací. Již v dětství se zúčastnil výtvarných kurzů zaměřených na kresbu. Po gymnaziálním studiu absolvoval železniční školu stavební. Tímto směrem se poté ubírala jeho profesní kariéra. Až v 90. letech se naplno 4
věnuje malířskému umění. Do výtvarného dění se zapojil i jako organizátor. Z jeho tvorby vyzařuje klid a pohoda. Dokáže nahlédnout do duší lidí a zachytit osudy vepsané v jejich tvářích. Výběr děl: · Litoměřice, město, ve kterém stojí za to žít (2004)- Jedná se spíše o obrazovou záležitost, nicméně glosy mají svou poetiku. Kniha je vyznáním Jiřího Ryvoly Litoměřicím, ve kterých prožil podstatnou část života a jež se mu staly domovem. Na této publikaci spolupracoval se Zdeňkem Pospíšilem. · Literární, výtvarné a jiné poklesky lázeňského šviháka (2003)- Ilustrovaný praktický průvodce světem lázní. Publikace seznamuje čtenáře s MALŠí (Metropolitní asociace lázeňských šviháků), s její historií, stanovami a dalšími informacemi, bez kterých se neobejde návštěvník lázní. Ryvola spolupracoval s Tomášem Tepprem a Vladimírem Šavelem.
Kateřina Hejlová (29. 2. 1984 Litoměřice) Spisovatelka a překladatelka Kateřina Hejlová vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Je zakládající členkou tvůrčí skupiny Hlava nehlava. Několik let pobývala v Irsku, které se pro ni stalo studnicí nápadů a inspirace. Nyní žije v Anglii. Do České republiky se nejen ráda vrací, ale také zde publikuje. Na přání nakladatele vydala pár publikací pod pseudonymem Katty Joyce. První pohádku vytvořila spolu se svou přítelkyní. Výběr děl: · Fimbul (2011)- Román, který je inspirován severskou mytologií. Fimbul-zima, která zasáhla nejen „srdce Evropy“ Prahu, nýbrž Evropu celou sněhem a mrazem. Oblohu již nepokrývá nic jiného než šedavé mraky. Chlad vyzařuje nejen z ulic, ale i z lidských duší. Autorka do textu vkládá myšlenky, úvahy, vzpomínky, které donutí člověka k zamyšlení. · Zabijte je všechny! (2010)- Román, psaný pod pseudonymem Katy Joyce, pojednává o brutálních vraždách evropských rodin páchaných fanatickými povstalci. Hrůznými událostmi, které se skutečně odehrály, vylíčí autorka pohledem jednoho z viníků.
5
III. Podrobnější představení autora a knihy
Jaroslav Balvín (6. 10. 1981 Česká Lípa) Spisovatel, šéfredaktor Portálu české literatury, zakladatel nakladatelství Grafobal Pres. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem obor základy humanitní vzdělanosti a Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze obor elektronická kultura a sémiotika. Za času studentských let spoluzaložil časopis Filé a působil jako šéfredaktor, věnoval se kurátorství výtvarných výstav. Od roku 2004 organizuje a moderuje autorská čtení a mimo jiné v tomto roce založil již zmiňované nakladatelství Grafobal Pres zaměřené původně na tvorbu naivních a duševně nemocných básníků. V posledních letech pracuje i jako editor. Edičně připravil antologii severočeského komiksu s názvem Bublifuk a pro Knihovnu Karla Hynka Máchy v Litoměřicích bulletin s názvem Karel Hynek Mácha. Přispívá do řady periodik a internetových portálů. Již několik let žije v Litoměřicích. Výběr děl: ·
Skryté vrstvy (2007)-Kniha rozhovorů s labskoústeckými kulturními a uměleckými protagonisty v období od konce 70. let do roku 2006.
· Mácha: Deníky — Turistický průvodce (2010)-Novela, která se odehrává v současném Máchově kraji a je plná citací z Máchových děl i knih o něm samém. Kniha nám svým způsobem představuje život máchovského romantika v 21. století.
Lásko, teď! Místo a doba děje: Příběh knihy je zasazený do současných severních Čech. Místo, ve kterém se převážně děj až na malé výjimky odehrává, je město L. Člověk, který ovšem žije v Litoměřicích, nebo je navštívil, bezpochyby po několika stránkách zjistí, že se jedná právě o toto město. V knize se vyskytují litoměřické reálie, jako jsou např.: Parkány Život a voda ovšem plynou dál a i řeka postupně zvolní krok, aby již důstojně doplula do L. Nad korytem se tyčí městské hradby, kterým místní říkají parkány, a majestátní církevní budovy.2
2
BALVÍN, J. Lásko, teď!, s. 9
6
Mostná hora ,,Jackova“ třída stoupá k vyhlídce na Mostné hoře.3 ,,Jasně, tak ahoj doma,“ zadrmolí a hledá co nejkratší cestu z Mostky.4 Od teambuildingové akce na Mostné hoře uplynulo pár týdnů.5 České středohoří Jacek na nic nemyslí. Shlíží na České středohoří, kterému při pohledu z Levína dominuje nevšední tvar Sedla. Co chvíli očima zalétne také k dominantě samotné obce, viditelné daleko z okolí: ke zvonici na vršku, zbytku starého hradu. Když otočí hlavu dál, vidí pahýl mostu visící ve vzduchu; poslední část dlouho stavěné dálnice. Právě se vedou spory o to, zda dálnice, která už tak ruší celkový idylický dojem z Českého středohoří, protne i L.6 Základní škola Boženy Němcové Současnou ředitelkou Boženy je Zina.7 Radobýl Někdy po třech čtyřech měsících, co se seznámili, vytáhne Jacek Soňu na Radobýl. Zpočátku jara je v lesích a na planinách v okolí L. plno divokých prasat. Míjejí mnoho míst se zválenou trávou. Z Radobýlu sestupují za setmění a několikrát uslyší dusot prasečích nožek v křoví.8 ulice V uličkách L. jsou obchůdky a tržiště s boudami z dřevotřísky pokrytými igelitem. Vzduchem voní čerstvé pečivo a oplatky, které živí celé město. Tvrdej tu načerno vytáčí Novákovic palírna a L. mají i vlastní pivo a víno. Jako nějaké hanzovní město.9 Během odpolední se cvrlikání ptactva snoubí s disharmonickými zvuky četných kostelních zvonů i líbezným, ale trochu znepokojivým chórem najád z otevřených oken lidové školy umění. Mystický střed města spočívá na jeho okraji – v hospicu. Průsvitní staříci a stařenky
3
4
5
6
7
8
9
BALVÍN J. Lásko, teď!, s. 17 Tamtéž, s .21 Tamtéž, s. 31 Tamtéž, s. 11 Tamtéž, s. 14 Tamtéž, s. 70 Tamtéž, s. 9
7
stojí u francouzských oken, kostnaté prsty ukazují ke zřícenině Házmburk, po staletí pověstné tím, že tam straší.10 Ulice historického jádra L. se sklánějí do tvaru srdce. Hrdinové naší knihy bydlí tam, kde se v jednom bodě setkávají dva vrchní obloučky: v klidné vilové čtvrti postavené v historizujícím a secesním stylu.11 Přehled postav a jejich charakteristika: Jacek – Třicetiletý muž, jehož pracovní náplní je vyhledávání zpráv o mrtvých spisovatelích. Má manželku Máju, které je později nevěrný s dospívající Soňou. Dle mého názoru je ve vztahu k Máje velmi sobecký, chybí mu empatie. Má bohatou fantazii, je sečtělý. Touží po svobodě a homérském životě. Mladý muž s krátkými černými vlasy. 12 Jackovi bylo nedávno třicet. 13 Jacek je pragmatický člověk.14 Jacek má samé starší přátele. 15 Když ale po nějakém čase přemýšlí o tom, jaké to vlastně je, mít ve třiceti vztah s patnáctiletou dívkou, dospěje k tomu, že celkem normální.16 Mája – Jackova manželka a učitelka na základní škole. Starostlivá, vztahovačná, touží po dítěti a stabilní rodině. Jedná zkratovitě. Štíhlá dlouhovlasá zrzka.17 Ve vybouřené Máje se logicky ozývá touha po dítěti. 18 Uvědomuje si, že je na to trochu brzo, když teprve nastoupila do svého prvního zaměstnání. Ale na druhou stranu jí přijde, že kdyby to odkládala, mohlo by jí něco nenávratně uniknout. 10
11
12
13
14
15
16
17
18
BALVÍN J. Lásko, teď, s. 9 Tamtéž, s. 9 Tamtéž, s. 11 Tamtéž, s. 72 Tamtéž, s. 18 Tamtéž, s. 34 Tamtéž, s. 18 Tamtéž, s. 11 Tamtéž, s. 46
8
Nehledě k tomu, že učitelka na základní škole opravdu není druh kariéry, jejíž přerušení by bylo fatální. A k tomu, že dítě by určitě zlepšilo jejich vztah s Jackem.19 Vilda – Jackův přítel a soused. Padesátník, který si zbytečně komplikuje život. Člověk se s ním nenudí, avšak oproti Jackovi je méně sečtělý. Rád se napije alkoholu. Vildovi je něco přes padesát. Pracuje jako dělník v lovosické chemičce a zároveň si přivydělává jako obchodní asistent lichvářské společnosti Půjčíme každému. Má se co otáčet: jednak jeho děti nadělaly dluhy, jednak si vydržuje milenku. Skoro nespí, věčně v pohybu, s každým druhým se na potkání dává do řeči. Pořád má nějaký prst v sádře od poleptání kyselinou nebo od nakládačky, kterou mu uštědřil muž jeho milenky. 20 Edita – Bývalá novinářka, sousedka Jacka a Máji. Má syna, o kterého se dobře stará. Touží po lásce. Je platonicky zamilovaná do Jacka. Štíhlá černovláska si u počítače nahřívá ruce o kouřící koflík a na svůj věk nevypadá. Postupující léta ji dělají snad ještě hezčí, než bývala kolem osmnácti. Určitě je to tím děckem. Edita se přehoupla přes životní stádium, kdy pro ni byli atraktivní pouze starší muži. Překvapená Edita spíš toužila, aby u ní chtěl přespat Májin manžel. 21 Soňa – Májina žačka. Je okouzlena Jackem, se kterým tráví každou volnou chvíli. Dle mého názoru hledá v Jackovi otcovskou lásku, kterou jí biologický otec neopětoval. Je naivní, důvěřivá. Štíhlá blondýnka s hezounkým obličejem.22 Projevuje se jako jedna z nejinteligentnějších ve třídě. Jackovi, provizorně o patnáct let mladšímu, se líbí.23 Rodiče ji skoro tlačili k tomu, aby si pořád něco kupovala, aby si vybírala další a další kroužky. Ale nepovídali si s ní. Soňa si brzo vytvořila svůj svět, do kterého jim zavřela brány. Hltala scifi a fantasy. Hrála postupně na flétnu, housle a klavír. Pak hudbu opustila a zkusila sport. Obléká se a chová dospěle.24
19
20
21
22
23
24
BALVÍN, J. Lásko, teď!, s. 47 Tamtéž, s. 34 Tamtéž, s. 61 Tamtéž, s. 48 Tamtéž , s. 17 Tamtéž, s. 47
9
Stručný děj: Příběh pojednává o muži Jackovi, který žije s manželkou Májou v Litoměřicích. Věnuje se své duševně nenaplňující práci a zároveň přemýšlí o stárnutí, životě. Zatímco manželka sní o rodinném životě, dětech, Jacek touží po nových sexuálních zážitcích a mládí. Mája pracuje jako učitelka na základní škole. Jednoho dne za ní Jacek přijde do školy a zúčastní se teambuildingové akce se žáky devátého ročníku. Tam se zamiluje do žákyně Soni. Se Soňou si zpočátku píše na internetu, později se scházejí a mají spolu intimní vztah. Krizi vztahu Jacka a Máji konfrontují nejen rozdílné pohledy na svět, ale i Jackova fascinace Soňou. Mája přišla Jackovi na nevěru a manželství se rozpadá. Jackovi pomáhá tuto situaci zvládnout soused a přítel Vilda, který je své manželce také nevěrný a vydržuje si milenku. Holduje ovšem alkoholu a je věčně bez financí, takže si od Jacka čas od času půjčí peníze. Do příběhu vstupuje další obyvatelka domu, ve kterém Jacek žije, Edita. Má malého chlapečka Roberta a je platonicky zamilovaná do Jacka i přesto, že Mája je její přítelkyní. Ten ale její lásku neopětuje. Jacek není se Soňou tak šťastný, jak by ve skutečnosti chtěl být. V závěru příběhu je Soně nevěrný a najde si opět dospívající dívku. Kompoziční a jazykové prostředky: Kniha se skládá z prologu, 18 kapitol, které na sebe navazují a střídá se v nich vypravování chronologické a retrospektivní, epilogu a přílohy. Na první pohled novela připomíná kombinaci beletrie a odborné publikace. Na pozadí jednoduchého příběhu jsou citáty, úryvky z jiných literárních děl - Podle Tarahumarů znamenají přímé otázky projev síly, snahy ovládat druhé uvnitř jejich hlavy. Zaručeně se najednou nerozpovídají a nepodělí o svá tajemství s cizinci. (Christopher McDougall: Born to run. Zrozeni k běhu.)25 zejména Michela Houellebecqa - ,,Tak úplně Lolity to zase nejsou…Je jim patnáct šestnáct.“26 ,,Ano, Naboku se o pět let zmýlil. Většině mužů se nelíbí dívenky před pubertou, ale ty, co ji mají čerstvě za sebou.“ (Michel Houllebecq: Možnost ostrova)27, ale také z písní a filmových dialogů Svět padá jak stavba z karet, jsi mladá a ladná jak balet. Svět je místo, co bude končit, Já do misky sbírám jen slzy lolit. (Tata Bojs feat. Vladimír 518: Světová)28 25
26
27
28
BALVÍN, J. Lásko, teď !, s. 17 Tamtéž,, s. 96 Tamtéž, s. 96 Tamtéž, s. 17
10
a v neposlední řadě lyrické líčení přírody - Labe plyne z města Ú. Divokými zákruty v kaňonech pod strmými skalami, které na jaře pokrývají žluté kvítky tařice. Ale jakápak tařice – to jsou přece blonďaté vlásky děvčete. Zase jedno tu z nešťastné lásky skočilo ze skály. Život a voda ovšem plynou dál a i řeka postupně zvolní krok, aby již důstojně doplula do L. Nad korytem se tyčí městské hradby, kterým místní říkají parkány, a majestátní církevní budovy.29 Dále v mnoha pasážích knihy můžeme objevit sexuální podtext - Otevřela mu v noční košilce. V kuchyni mu vtiskla do ruky skleničku s vínem. Petr byl ve tváři celý rudý. Když se přiblížila, aby si s ním ťukla, přitiskl se k ní a ona pod jeho volnými kalhotami ucítila naběhlý pyj. Horoucí zájem ji vzrušil. Už dlouho se necítila tak žádoucí. Chytila Petra za ruku a couvala s ním do svého pokoje. Líbali se. Zvonil telefon, ale oba ho ignorovali. Strhla ho na sebe na postel.Přisával se na její krk, přes košilku líbal hroty bradavek.30 Po jazykové stránce je novela velmi pestrá. Intelektuální úvahy psané jazykem spisovným se zde dostávají do kontrastu s řečí hovorovou ,,V kolik jsi ráno vstávala, že vypadáš tak čerstvě?“ ,,Ď. Asi před hodinou. Ráno dělám jógu.“ ,,Formuješ si tělo?“ ,,Na to jóga původně vůbec není. I když řada ženskejch to kvůli tělu cvičí. Spíš ale jde o to, dosáhnout osvícení a vyvanout. Wu wej,“ usměje se Edita.31 mnohdy plnou vulgarismů ,,Nevidim tu vodku. Vy jste nám jí vypily!“ ,,Uvidíš až pudu, jak budu padat na držku,“ směje se Jíťa. ,,To bude zase Via Appia, Via Dolorosa,“ řekne Julda. ,,Vona je dobrá. Je holt stará. Co můžeš dělat, poškej, až já budu…“ škytně Vilda k Jackovi. Vildovažena ví přesně: ,, Toho vodvezu na kopec a pustim ho.“ ,,Jdu dělat jednohubky,“ zvedá se Vilda. ,,Jdi do prdele s těma jednohubkami. Ten dělá furt jenom jednohubky. Přines pořádnej kus masa, vole…“ mručí Julda.32
29
30
31
32
BALVÍN J. Lásko, teď!, s. 9 Tamtéž, s. 28 Tamtéž, s. 64 Tamtéž, s. 83
11
Specifický řečový projev plný vulgarismů a nespisovných výrazů nalezneme u postavy Vildy,,Hele, vyser se na hubený..“33 ,,A pak jim věř. Těm jde jenom vo peníze…“34 ,,Jako že jseš inteligent prostě. Máš na to pytul. Ten papír, je na tom kolečko…Uděláme revol…Ty vole, to jsou stehýnka!“35 ,,Konečně si šáhnu na ty kozy.“36
Hlavní myšlenka díla: Hlavní myšlenka díla je velmi subjektivní záležitost. Autor dle mého názoru poukazuje na to, že snaha člověka omládnout a svým způsobem se odtrhnout od stereotypu, nemusí vždy směřovat ke zdárnému konci, ba naopak. Jackův život postupně směřuje do prázdna a s odstupem času do úplné beznaděje.
IV. Zajímavosti
Lásko, teď! nikdo doposud nezfilmoval. Zajímavostí je, že autor se v knize otevřeně hlásí k Vladimíru Páralovi, děj umisťuje do dějiště jeho románů. Příběh se mi zdál kontroverzní, zajímavý a během čtení mě nesčetněkrát napadla myšlenka, jak se k této próze staví literární kritika. Jako příklad jsem zde uvedla úryvky z kritik Miroslava Tomka a Jiřího Lojína. Autor jako by si uvědomoval nedostatek originality vlastního díla – nedostatek ostatně pochopitelný v době přebytku informací a „spotřebního“ i „vysokého“ umění – a i banální úvahu rád ilustruje výrokem oblíbeného autora, případně úryvkem z textu věcného charakteru, třeba z katalogu sexshopu. K Balvínovým autoritám patří Wittgenstein a Baudrillard, spisovatel Houellebecq a písničkář Gainsbourg. Očividné jsou narážky na slavný román V. Nabokova. Kuriozitou pro zvídavého čtenáře je nepřiznaný celostránkový citát z knihy známého italského spisovatele – nutno říci, že v textu příliš nefunguje 33
34
35
36
BALVÍN J. Lásko, teď!, s. 35 Tamtéž, s. 35 Tamtéž, s. 40 Tamtéž, s. 119
12
a smysl jeho použití zůstává nejasný, ostatně podobně jako existence přílohy v podobě učeného pojednání o „vášni pro lolitky“, jejímž autorem má být hlavní hrdina. Studie jen v jiné formě opakuje to, co již bylo řečeno v knize. Budeme-li román posuzovat jako literární dílo, je třeba poukázat na určité nedokonalosti. Celek se rozpadá na fragmenty, na jednotlivé roviny vyprávění, hrdina se v každé žánrové poloze zdá být někým jiným. Kniha ovšem nenudí a je zajímavá jako experiment v žánru postmoderní textové koláže, což koneckonců není tak špatné. Otázkou zůstává, zda je taková cesta pro literaturu perspektivní.“37
Výtky se netýkají ani tak literární stránky, jako spíše reálnosti některých postav. Nechci zasahovat do práva autora na vytvoření charakterů, ale Vilda a jeho manželka (Jackovi sousedé) jsou uvěřitelní pouze ve chvílích, kdy vedou buranské řeči, prošpikované dvojsmysly a vulgarizmy. Jsou to dialogy neuhlazené, nepříjemné, ale velmi dobře odposlouchané a trefně použité. Za to bych autora hodnotil velmi kladně. Ve chvíli, kdy do takových dialogů začínají prosakovat zmínky o kultuře a literatuře, stávají se nevěrohodnými a místy směšnými. Přes veškerou snahu Vildovi přece jen chybí půvab Hrabalových opilců. Autor se dokáže literárně sžít s mužskou psychikou, ale ta ženská je v jeho novele nevýrazná a v určitých scénách pokulhává. Porozvodové posezení Jacka a Máji v restauraci vůbec nerespektuje pocity ženy, rozvádějící se s manželem, který jí velmi nechutným způsobem zradil. Pokud by se odehrávalo pouze v Jackově fantazii, vypovídalo by leccos o jeho rozpoložení v době probíhajícího rozvodu. Balvínova novela není psána pro široký okruh čtenářů. Velká skupina ji odmítne už na základě anotace, vzhledem k jejímu zaměření. Takovou skupinu plně chápu a nedovolil bych si ji nařknout z prudernosti, nekulturnosti nebo netolerance. Na to je text příliš vyhraněný, specifický. Jaroslav Balvín se ale provokativního tématu nebojí, a co je hlavní, dokáže jej zpracovat. Erotické scény mají sice jednoznačně pornografický charakter, ale nesklouzávají do pornografie laciné a ponechávají si dobrou literární úroveň. Kombinace beletrie s citacemi z tématicky podobných děl novelu vymaňují z průměru a dělají z ní zajímavý experiment. Autor by si však neměl tento styl osvojit jako svou typickou tvůrčí metodu, protože by mohl upadnout do stereotypního napodobování sebe sama. 38
37
38
TOMEK, M. Nekonečná ,,muka obraznosti“ [online] LOJÍN, J. Epigon, kterému neschází originalita [online]
13
Můj názor na kritiky: Miroslav Tomek „Některé úryvky nejsou v některých případech na místě či postrádají smysl.“ Osobně s tímto tvrzením nesouhlasím, ale je na každém z nás, jaký názor si na danou knihu uděláme. Dle mého názoru jsou úryvky do děje zasazeny trefně a obohacují děj. „Celek se rozpadá na fragmenty.“ Autorovi v ději chybí pospolitost jednotlivých kapitol. „Hrdina se v každé žánrové poloze zdá být někým jiným.“ Dle mého názoru se hrdina chová vždy dle situace, ale v podstatě jeho charakter je neměnný. „Kniha ovšem nenudí a je zajímavá jako experiment v žánru postmoderní textové koláže.“ Naprosto souhlasím.
Jiří Lojín „Výtky se netýkají ani tak literární stránky, jako spíše reálnosti některých postav.“ Dle mého názoru tato výtka není zas až tak zásadní. V autorově kompetenci je využít v knize svou fantazii a představivost. „Dialogy neuhlazené, nepříjemné, ale velmi dobře odposlouchané a trefně použité.“ Souhlasím. Čtenáři přijde, že se vskutku jedná o reálnou situaci, kterou právě teď vnímá. „Autor se dokáže literárně sžít s mužskou psychikou, ale ta ženská je v jeho novele nevýrazná a v určitých scénách pokulhává.“ Tím, že je hlavní postavou muž, je to celkem pochopitelné. Přesto, autora neomlouvám. V knize se vyskytly pasáže, kdy se žena zachovala spíše mužsky. „Balvínova novela není psána pro široký okruh čtenářů.“ Souhlasím. Člověk se nesmí obávat kontroverzního tématu novely. Ne pro každého čtenáře musí být kniha to pravé ořechové. Jaroslav Balvín se ale provokativního tématu nebojí, a co je hlavní, dokáže jej zpracovat. Oceňuji autorovu odvážnost a přijatelné zpracování. „Kombinace beletrie s citacemi z tematicky podobných děl novelu vymaňují z průměru a dělají z ní zajímavý experiment.“ 14
Dozajista je kniha po stránce kompoziční zajímavá a nevídaná. S Jaroslavem Balvínem, autorem novely Lásko, teď!, jsem byla v kontaktu přes emaily. Diskutovali jsme nad pojmenováním postav. Na mou otázku: Proč se Jackova žena jmenuje Mája? Jaroslav Balvín odpověděl:
,, Pojmenování hrdinů knížky - většinou jde o intertextuální aluze k hrdinům Páralových románů s podobnými vlastnostmi nebo spíš v podobném společenském či vztahovém postavení - to se týká Jacka, Soni, Nadi. Co se týče "Máji", tak ta je "Májou" proto, že v novele po "odehrání své role" zmizí jako přelud, tj. jako by byla závojem, chimérou, stejně jako "mája" v buddhistickém smyslu... Taky to libozvučné "M" - stejně jako "L" za Litoměřice hrálo svou roli a mělo mít svůj antipod.“
V. Seznam použité literatury
BALVÍN J. Lásko, teď! Praha: Novela bohemica, 2011. 147 s. ISBN 978-80-904573-4-8 KINSKÝ J. – MAREK V. – PRÁŠIL P. – VOLKOVÁ J. Litoměřicko na starých pohlednicích. Hostivice, 2005. ISBN 80-86914-06-2. KOLEKTIV: Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-179-5. KOTYZA O. Litoměřice a Zahrada Čech.Ústí nad Labem: Beneš, 2003. ISBN 80-239-03322. VOTOČEK O. Litoměřice. Praha: STN, 1955. LOJÍN, J. Epigon, kterému neschází originalita [online]. Vystaveno 31. 1. 2012 [cit. 2012-123]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/1805-lasko-ted.html TOMEK, M. Nekonečná ,,muka obraznosti“ [online]. Vystaveno 22. 4. 2012 [cit. 2012-12-3]. Dostupné z:
BALVÍN, J. O autorovi [online]. Vystaveno 1. 5. 2010 [vid. 2012-12-3]. Dostupné z: http://www.jaroslavbalvin.cz/o-webu-kontakty.html
POSPÍŠIL, Z. Autor [online]. Vystaveno 21. 1. 2008 [vid. 2012-12-3]. Dostupné z: http://www.jiriryvola.cz/autor.html
CCR Litoměřice. Významní rodáci [online]. Vystaveno 2010 [vid. 2012-12-3]. Dostupné z: http://litomerice-info.cz/cz/mesto-litomerice/vyznamni-rodaci/ PROCHÁZKOVÁ, Marie. Život a dílo Karla Hynka Máchy online]. Vystaveno 24. 5. 2009. [vid. 2013-02-03]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/medailonky-autoru/46-clanky/61karel-hynek-macha.html 15
16
