REGIONÁLNÍ LESNICKÝ PROGRAM PRO ÚZEMÍ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta

Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky

REGIONÁLNÍ LESNICKÝ PROGRAM PRO ÚZEMÍ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Příloha č. 1 k analytické části projektu Historie lesů a lesnictví Moravskoslezského kraje jako podklad pro vypracování regionálního lesnického programu

Brno, říjen 2007

Detail Komenského mapy Moravy z roku 1627

1. 2.

Úvod – problematika a metodika........................................................................................3 Lesy a lesní hospodářství na území kraje v proměně doby ................................................4 2.1. Období předhistorické, lesy před zemědělskou kolonizací ........................................4 2.2. Období od zemědělské kolonizace do počátků industrializace ..................................4 2.2.1. Osídlování lesní půdy od 12. do 14. století ........................................................4 2.2.2. Hornická kolonizace – počátky dobývání rud a nerostů.....................................5 2.2.3. Třicetiletá válka a její vliv na lesy......................................................................5 2.2.4. Valašská kolonizace na Těšínsku v 15.–18. století ............................................6 2.2.5. Snahy o zlepšení stavu lesů, počátky státní lesnické politiky ve Slezsku ..........7 2.2.6. Charakteristika stavu lesů a lesního hospodářství první poloviny 19. století.....9 2.3. Období industriálních, civilizačních a sociálních změn od konce 18. století do roku 1918 ..........................................................................................................................11 2.3.1. Energetická krize, rozvoj hornictví a hutnictví ................................................11 2.3.2. Charakteristika stavu lesů a lesního hospodářství ............................................14 2.4. Období předmnichovské republiky 1918–1939 .......................................................19 2.4.1. Pozemková reforma a její historie ....................................................................19 2.4.2. Správa státních lesů ..........................................................................................21 2.5. Období od mnichovského diktátu do konce II. světové války .................................23 2.5.1. Změny vlastnictví a správy lesů v letech 1938–1945.......................................23 2.6. Období zestátnění/znárodnění lesů 1945–1990........................................................23 2.6.1. Změny vlastnictví lesů v letech 1945–1950 ..................................................... 23 2.6.2. Změny ve správě a reorganizace státních lesů..................................................24 3. Funkce lesů v proměně doby ............................................................................................26 3.2. Ostatní funkce lesů ...................................................................................................26 4. Závěr.................................................................................................................................29 5. Literatura ..........................................................................................................................31 6. Tabulkové a grafické přílohy............................................................................................32

2

1. Úvod – problematika a metodika Uplatnění historické metody a historického průzkumu pro vypracování koncepce lesnické politiky kraje Historická metoda má v lesnictví mimořádný význam. Nachází své uplatnění při dlouhodobém zkoumání vývoje lesů a lesnictví v proměně doby. Jejím teoretickým východiskem je hledání obecných a specifických souvislostí mezi lesem a lesnictvím minulým a současným. Historický průzkum lesů a lesnictví vyhledává, shromažduje, analyzuje a vyhodnocuje historické informace o lesích a lesnictví (lesnické hospodářské směrnice, hospodářské plány, údaje provozní evidence, statistické údaje o lesích, historickou odbornou literaturu o lesích a lesnictví) v kontextu obecných historických politických, ekonomických, industriálních, urbanistických, civilizačních a ekologických souvislostí. Takto získané informace slouží jako podklad pro vypracování návrhů koncepcí budoucí lesnické politiky, regionálního prostorového plánování, specifických lesnických projektů a při vypracování lesních hospodářských plánů. Moravskoslezský kraj z historického hlediska Území dnešního Moravskoslezského kraje (MSK) náleželo v minulosti k následujícím politicko-správním územním útvarům. Za Rakousko-Uherska patřilo území MSK zčásti k: • • •

Moravskému markrabství, Slezskému vévodství, Hlučínsku, které bylo součástí pruské provincie Slezska.

Za Československé republiky: • • • •

1918 – 1. 12. 1928 – část území MSK patřila k Zemi Moravské a část k Zemi Slezské, 1. 12. 1928 – 31. 12. 1948 – celé území MSK patřilo k Zemi Moravskoslezské, 1. 1. 1949 – 1960 – většina území MSK byla součástí kraje Ostravského, 1960 – 31. 12. 1999 – celé území MSK patřilo k Severomoravskému kraji.

K 1. 1. 2000 vznikl Moravskoslezský kraj jako vyšší územní samosprávný celek České republiky.

3

2. Lesy a lesní hospodářství na území kraje v proměně doby 2.1.

Období předhistorické, lesy před zemědělskou kolonizací

V předhistorickém období bylo území dnešního Moravskoslezského kraje pokryto pralesem, tvořeným klimaxovými dřevinnými společenstvy, jejichž prostorová výstavba a vývojová dynamika byly v souladu s nadmořskou výškou, terénním reliéfem a půdními poměry. Nejrozšířenějšími dřevinami byly buk, jedle a dub. Porosty dubové převládaly v nižších polohách; bukové, jedlové a případně jedlo-bukové porosty převládaly ve vyšších polohách. Podle výsledků archeologického průzkumu, na podkladě pylových analýz, dosahovaly v době předhistorické (před 14. stoletím) bukojedlové porosty až na nejvyšší hřebeny Hrubého Jeseníku. Na vlhkých stanovištích podél potoků a řek se vyskytoval v nižších polohách jilm, jasan, vrba a topol, ve vyšších polohách pak lípa a javor. Nejstarší osídlení regionu bylo velmi řídké a bylo omezeno na Holasicko (Opavsko) a Těšínsko. První politická organizace byla budována na základě starého slovanského práva na základě rodovém a území obývané jednotlivými rody bylo často vymezeno přirozenými hranicemi, řekami, roklemi, horskými hřebeny. Počátkem 13. století se počala měnit rodová organizace na feudální.

2.2.

Období od zemědělské kolonizace do počátků industrializace

2.2.1. Osídlování lesní půdy od 12. do 14. století Rozsáhlý a neprostupný prales v povodí Odry byl přirozenou hranicí mezi polským a českým státem a stal se oblastí mohutného kolonizačního náporu podle německého práva jak na moravské, tak na slezské straně. Podle feudálních zásad patřily lesní pozemky panovníkovi, který jimi odměňoval šlechtice a kláštery za prokázané služby. Kolonizátory území byly moravské kláštery, olomoucké biskupství a šlechtici německého původu ve službách českého krále Přemysla Otakara II. Kolonizace území postupovala podél říčních niv Odry, Ostravice, Olše, Lučiny a Opavy a dlouho se vyhýbala hornatému území Jeseníků. Panovník, kláštery, olomoucké biskupství a obdarovaní šlechtici se snažili zajistit z osídlené lesní půdy stálý zdroj příjmů vybíráním pravidelných peněžních poplatků (činží) od usazených kolonistů. Organizací kolonizace býval pověřen lokátor, který dostal za odměnu materiální výhody nebo rychtářskou hodnost. Kolonizace lesní půdy byla velmi obtížná, a proto bývali často kolonisté osvobozeni od placení činží nebo od materiálních dávek. Často dostávali bezplatně povolení ke kácení potřebného stavebního a palivového dříví. Kromě vykázané lánové půdy, přidělované jednotlivým hospodářům, dostávala často i celá obec přidělený kus lesa, ze kterého si osadníci brali potřebné užitkové a palivové dříví nebo v něm společně pásli dobytek. Vznikalo tak historické právo obce na využívání lesů, zárodek pozdějších obecních lesů, na které se často obce odvolávaly při snahách získat lesy do obecního vlastnictví.

4

Do druhé poloviny 13. století spadá též počátek lesních držav měst Opavy a Krnova. V roce 1271 v okolí nynější obce Skřipov daroval Přemysl Otakar II. městu Opavě 40 lánů 1 lesa a v roce 1281 odprodal kníže Mikuláš městu Krnov 24 lánů lesa. Průvodním jevem kolonizace lesů bylo však i jeho poškozování. Likvidace lesních porostů probíhala někdy úmyslně pomalu, postupným vypásáním, vyklučováním a vypalováním. Přirozené nálety dřevin v bezprostředním okolí sídel byly soustavně spásány a les se tak měnil v pastevní les, „který nebyl ani pole, ani louka, ani les, ale všechno troje“ a často sloužil kromě pasení i k ustájení dobytka. Pastevní les přecházel dále v pastviny a do souvislých polních tratí. Původní lesy v bezprostředním okolí osad často nevymizely, ale udržely se na místech nezpůsobilých k zemědělskému obdělávání, na mokřinách, březích toků, na prudkých svazích a v roklinách, a tak umožnily existenci drobných selských lesů, které pro svou potřebu využívali potomci kolonistů. Významná byla i produkční funkce lesů. Lesy poskytovaly stavební materiál, palivo, krmivo a stelivo pro dobytek a cenné doplňky výživy – zvěřinu, med, plané ovoce a lesní plodiny. Tato historicky první pozemková reforma iniciovala vznik rolnického stavu, změnila krajinný ráz a umožnila další rozvoj lidské společnosti. Slezská rostlinná zemědělská produkce však vlivem nepříznivých přírodních podmínek stačila krýt pouze lokální potřeby a velká část území byla závislá na dovozu potravin z Moravy. Poněkud výrazněji bylo rozvinuto dobytkářství. 2.2.2. Hornická kolonizace – počátky dobývání rud a nerostů Na zemědělskou kolonizaci navazovala hornická kolonizace. Dobývání a zpracování rud a nerostů odedávna profilovalo ekonomiku Slezska. Již před počátkem 13. století se rýžovalo zlato na řekách Bělá, Černá, Bílá a Zlatá Opava. K hlubinnému dobývání zlata se přešlo ve 13. století ve Zlatých horách a v okolí Jeseníku, stříbro a olovo se dobývalo v okolí Horního Benešova. Dolování drahých kovů vrcholilo v 16. století. Vytěžené stříbro se zpracovávalo v hutích v Horním Benešově a odváželo do mincoven v Opavě, Krnově a Těšíně. Dřevorubci, kácející dříví pro potřebu dolů a hutí, nešetřili ani lesy, ani dříví, a spotřeba palivového dříví stoupala se zvyšováním produkce montánních podniků. Obavy z nedostatku palivového dříví pro hutní výrobu vedly k vydávání horních řádů, s cílem zabezpečit a zorganizovat těžbu dříví v lesích, zavádět dozor nad lesy a dosáhnout trvalosti a vyrovnanosti těžby dříví. Ve Slezsku již na počátku 16. století byli lesníci zmocněni vykazovat těžbu v lesích, na rozdíl od Čech, kde tak mohli činit jen po dohodě s hejtmanem. 2.2.3. Třicetiletá válka a její vliv na lesy Během třicetileté války (1618–1648) došlo na celém území k ochromení hospodářství, přerušení činnosti báňských a hutních provozů a úbytku obyvatelstva. Na opuštěné zemědělské půdě se přirozenou sukcesí začal opětovně rozšiřovat les.

1

První zmínka o lánech se datuje do roku 1022, do období vlády knížete Oldřicha (1012–1033). Z tohoto roku pochází dochovaná zpráva o tzv. „pozemkové dani“, jež byla vybírána z tzv. „lánu“, jakožto tehdy užívané plošné jednotky. Lán měl různou velikost, zhruba od 16 do 19 ha, nejen dle místa, ale i podle toho, kdo půdu vlastnil.

5

Značná část domácí šlechty podporující stavovský odboj proti Habsburkům přišla o své majetky včetně lesů, které za výhodných podmínek získali šlechtici, kteří Habsburky politicky a vojensky podpořili. S postupným obnovováním narušeného hospodářství docházelo k odlesňování zalesněné zemědělské půdy, ke zvýšení těžby dřeva pro potřeby dolů, hutí a skláren. Jednotlivá panství přecházela od činžovního hospodaření k režijnímu, stále většího významu nabývala zemědělská výroba na panských velkostatcích, zpracování dříví na vlastních i pronajatých pilách a využívání nerostných surovin. Nebývale vzrostly nároky na robotní práci a zhoršily se životní podmínky venkovského poddaného obyvatelstva. Docházelo k projevům protifeudálního odboje, útěkům z gruntů, zbojnictví a kolektivním vzpourám. V roce 1695 došlo k mohutné selské vzpouře na panství hukvaldském. 2.2.4. Valašská kolonizace na Těšínsku v 15.–18. století V 11. století bylo území Těšínska začleněno do polského státu. V roce 1327 těšínský kníže Kazimír I. uznal svrchovanost českého krále Jana Lucemburského a přijal od něj Těšínské knížectví jako léno českého státu. Řeka Ostravice se tak stala až do 1. 12. 1928 zemskou hranicí mezi Moravou a Slezskem. Těšínsko bylo v držení vedlejší větve Piastovců až do roku 1653, kdy přešlo do rukou panovníka lotrinského rodu a od roku 1825 bylo ve vlastnictví vedlejší linie Habsburků. Kolonizace území probíhala od 13. do 14. století. V její první fázi byly zlikvidovány souvislé lesní komplexy v rovinaté části Těšínska. Dále pak postupovala do otevřených údolí horského masivu Beskyd a do zabahněných a zaplavovaných niv a mokřadů dolních toků řek Olše, Ostravice a Lučiny. Od konce 15. století přicházely do regionu Beskyd ze severu a z východu první skupiny pastevců valašského dobytka – koz a ovcí. Lesní mýtiny byly požívány jako pastviny nebo louky určené k senoseči a často byly přeměňovány na ornou půdu. Koncem 16. století byly panské lesy převáděny na půdu poddanskou. I když Valaši ničili lesní porosty, valašská daň, desátek z hodnoty veškerého dobytka, přinášel značné příjmy do vrchnostenské pokladny a v 17. století to byla skoro polovina finančních příjmů Těšínské komory. Knížecí hospodářský úřad – Těšínská komora – postupně začíná organizovat koordinované racionální využívání území formou: • • • •

zbožní výroby zemědělských produktů na vlastních hospodářských dvorech, prodeje dřevní hmoty (paliva a pilařských výřezů), výběru poplatků a dávek za zakládání a spásání horských pastvin, postupného zapojování horalů do výrobního procesu při těžbě dřeva a pálení dřevěného uhlí pro místní hutě v regionu.

Strategickým cílem Těšínské komory i státní lesnické politiky na sklonku 18. století bylo tedy zavedení racionálního lesního hospodaření, které dále vyžadovalo: • •

vyřešení problematiky dosavadního využívání beskydských lesů pastvou dobytka (valašským pastýřstvím), zabezpečení dálkové dopravy dřeva po přítocích Olše.

V prvním cyklu zpracování lesního hospodářského plánu (1800) lesní správa Těšínské komory vymezila lesní pozemky pro řádné lesnické hospodaření, vyloučila využívání dalších ploch pastevních lesů k pastvě, a tak zredukovala pastvinářskou bázi beskydského salašnictví. V roce 1839 založila Těšínská komora železárny v Třinci.

6

Surovinovými a energetickými vstupy hutní výroby byly v té době: • • • •

železná ruda z ložisek Dolní Lištná, Vendryně a Bystřice, dřevěné uhlí, vápenec z ložisek v Dolní Lištné, vodní síla řeky Olše.

Lesní hospodářství regionu v průběhu celé prvé poloviny 19. století zajišťovalo energetickou základnu hutní výroby. Těsné spojení lesního hospodářství s hutnictvím regionu bylo zdařilým počinem na sklonku 18. století, ale v 50. letech 19. století se stalo brzdou dalšího technického rozvoje, neboť hutní podniky komory, spalující dřevěné uhlí, přestaly vyhovovat požadavkům trhu. Teprve nedostatek palivového dříví uspíšil modernizaci železáren a rekonstrukci na spalování kamenného uhlí a koksu. Lesní hospodářství v regionu se tak přeorientovalo v souladu s vývojovými trendy na produkci a výrobu užitkového dříví. Zatímco vyřešení dálkové dopravy bylo problémem spíše technickým, snahy o vyřešení problematiky pastvy v lese přinášely vážné sociální a politické důsledky. Likvidace valašského salašnictví v Beskydské části Slezska postupně narušila a rozvrátila tehdejší společenské struktury beskydských vesnic. Rozpor mezi cílevědomým racionálním lesním hospodářstvím a salašnictvím vytvořil na sklonku 18. století na Těšínsku tak nebezpečné ohnisko vnitropolitického napětí, že se konfliktem zabýval i vídeňský dvůr a státní úřady. 2.2.5. Snahy o zlepšení stavu lesů, počátky státní lesnické politiky ve Slezsku Počátkem 18. století se začal projevovat nedostatek dřeva. Císař Karel VI. (1685–1740) začal v ekonomice habsburské monarchie uplatňovat merkantilistické principy, považující zbožní výrobu, vnitřní a zahraniční obchod a hromadění zlata za nejprospěšnější systém národohospodářský. Byl sestaven první, tzv. Karlův katastr pro Slezsko (1721) s cílem podchytit veškerý poddanský a panský majetek. Podle vydaných směrnic měly být veškeré lesy podchyceny v katastrální evidenci. Výměry lesů byly odhadovány na leče (cca 42–53 ha) a rozděleny podle dřevin na tvrdé (dubové a bukové) a měkké (jedlové, smrkové a borové). Lesy byly dále rozděleny do tříd podle ceny za vyrobený prostorový sáh dříví a průměrného užitku z leče, vyjádřeného v penězích. Je pochopitelné, že majitelé při podávání daňových přiznání stav lesů velmi často zkreslovali ve svůj prospěch a veškeré údaje byly podceněny. Císař Karel VI. v roce 1733 doporučil brněnskému guberniu upravovat mýtní těžby v duchu zásad kontinuity a rovnoměrnosti s odvoláním na jesenické horní řády z roku 1541 a v pokynech císařského reskriptu (listu panovníka) vybízel k podání návrhu na vydání lesního řádu platného pro české země. Byl to první pokus o uplatnění a prosazení zájmů státu v lesním hospodářství, neboť předcházející lesní řády a instrukce byly vydávány pouze pro jednotlivá panství, která si v nich upravovala zásady lesního hospodaření podle svých cílů a potřeb. Rozdělení Slezska po prohrané válce s Pruskem po uzavření Vratislavského míru v roce 1742, při kterém byly od lesnatých horských oblastí odtrženy bezlesé rovinaté části země trpící nedostatkem dřeva, donutilo císařsko-královský úřad v Opavě, aby se při povolování žádostí o vývoz dříví do pruského Slezska hlouběji zabýval zjišťováním stavu slezských lesů. Mnoho drobných podnikatelů se živilo exportem dříví z Opavska a Jesenicka do Pruska navzdory četným restrikcím a omezováním vývozu do Pruska.

7

Nová státní hranice s Pruskem a s ní spojená celní omezení ztěžovala pokračování bývalých tradičních obchodních kontaktů. Rakouská panovnice Marie Terezie a její nástupce Josef II. se snažili nahradit ztracená území a v duchu merkantilismu podporovat průmysl a obchod na zbylém území. Vynucenou změnou zahraničně obchodní orientace vzrostl význam těšínského Slezska jako předmostí pro hospodářskou expanzi do Haliče a Uher, které byly součástí habsburské monarchie. Rozdělení Slezska se poměrně málo dotklo zemědělství, které bylo převážně orientováno na domácí spotřebu. Pro slezské zemědělství a lesnictví byla až do roku 1918 charakteristická koncentrace pozemkové držby ve vlastnictví církevních a světských feudálů. Podpora průmyslového rozvoje a hospodářského podnikání vedla ke snahám o zvýšené využívání domácích surovin. Ústřední vláda ve Vídni začala rozvíjet snahy o zvelebení stavu lesů, o zabezpečení dostatečného množství dřeva pro domácí energetickou spotřebu a jeho další zpracování. Lesničtí odborníci byli požádáni, aby vypracovali zásady pro zajištění domácí potřeby dřevní hmoty a pro její kontrolu při vývozu do zahraničí. Stát tak začal prosazovat právo kontroly nad lesním hospodařením soukromých majitelů lesních velkostatků/panství a nad vývozem dříví do ciziny. Lesní řád pro Slezsko z roku 1756 respektoval právo soukromníka vlastnit les, ale omezoval jeho práva při hospodaření v lesích. Vlastník byl povinen se postarat o zalesnění vykácených ploch a zajištění lesních porostů do budoucnosti. Těžba se měla provádět v zimě, ve vegetačním období měl být zajištěn klid. Těžbu v městských i obecních lesích měli zajišťovat vrchnostenští lesníci (lesní personál ve službách velkých vlastníků lesů), bylo zapotřebí šetřit stavební dříví a nezpracovávat je na palivo. Na palivové dříví měly být využívány jen přestárlé kmeny. Jen tam, kde byl nadbytek dříví, mohl být povolen městům a obcím jeho prodej. K vývozu dříví do ciziny bylo zapotřebí vyžádat svolení městské reprezentace. Pokácené dříví se muselo urychleně zpracovat a les musel být řádně vyčištěn od klestu. Odlesněné plochy bylo nutno zalesnit, pastva v kulturách byla zakázána. Pokud by se někteří majitelé lesů nestarali o obnovu lesů, měli být k tomu přinuceni a na jejich náklad měli určení lesní zaměstnanci provést řádná hospodářská opatření. Přestupky proti lesnímu řádu měly být trestány peněžitými pokutami a nad jeho dodržováním měli dohlížet exekuční komisaři a dragouni. Vydání lesního řádu pro Slezsko v roce 1756 nepřineslo ihned očekávanou nápravu, ale bylo významným mezníkem v historickém vývoji lesního hospodářství a lesnické politiky. Císař Josef II. patentem z roku 1785 nařídil vypracování nového katastru pro monarchii, podle kterého měl být zdaněn výnos veškeré poddanské, městské a panské půdy. Toto rozhodnutí bylo podnětem pro rozsáhlé šetření výměr, výnosu a stavu zemědělské a lesní půdy. Každý vlastník lesa byl povinen pořídit odborný odhad výnosu lesní půdy a ten porovnat s výtahy z peněžních a hmotných účtů za posledních 9 let.

8

2.2.6. Charakteristika stavu lesů a lesního hospodářství první poloviny 19. století Tabulka č. 2.2.6.1. Výměry druhů pozemků v rakouských mílích 2, hodnota produkce půdy a pozemková daň podle výsledků Josefského katastru (1789) 1. Země Čechy Morava Slezsko

2.

3.

4.

5.

6.

7.

Role

Pastviny

Lesy

Celkem

Lada

Celková plocha

484,99 54 % 223,42 58 % 41,57 46 %

61,465 7% 35,37 9% 12,47 14 %

231,98 26 % 89,54 23 % 22,23 25 %

778,44 87 %

124,41 13 % 37,96 10 % 13,17 15 %

902,85 100 % 386,29 100 % 89,45 100 %

348,33 76,28

8. Celková hodnota produkce

9. Pozemková daň

30 057,9

3 646,0

17 143,3

2 067,6

2 590,4

320,2

Sloupce: 1. země, 2.–5. produktivní půda zemědělská půda, 6. ladem ležící půda, 8. celková hodnota zemědělské produkce včetně využívání vodních toků v tisících zlatých konvenčních mincí, 9. pozemková daň v tisících zlatých konvenčních mincí

Tabulka č. 2.2.6.2. Produkce a výnos lesů vybraných zemí rakouské monarchie (Čechy, Morava, Slezsko) podle Josefského katastru Země Čechy Morava Slezsko

Celková plocha míle2 231,98 89,54 22,23

Tvrdá

Měkká

Celkem

237,5 359,4 36,2

1 932,8 699,0 214,0

2 170,3 1 058,4 260,2

Celková hodnota 1000 zl. 1 590,9 913,5 263,5

Výnos sáh3 0,94 1,19 1,17

Hodnota ve zlatých 0,69 1,02 1,19

Průměrná hodnota sáhu3 0,73 0,86 1,01

Vysvětlivky: celková plocha v rakouských čtverečních mílích, celkový výnos dřevní hmoty v 1000 vídeňských prostorových sáhů 2,27/2,84 m3, peněžní hodnota množství dřevní hmoty v 1000 zlatých konvenčních mincí, výnos z jednoho rakouského jitra = 0,575 ha, výnos (produkce) z jednoho vídeňského prostorového sáhu = 2,27/2,84 m3

Četné stížnosti na rozdílné zdanění výnosu půdy v josefském katastru vyvolaly potřebu vypracování nového stabilního katastru, vyhlášeného císařským patentem v roce 1817. Základní jednotkou zůstalo území katastrální obce dle předchozího katastru. Pozemky v obvodu obce byly rozděleny na očíslované parcely a zakresleny v mapách vypracovaných na základě triangulačního měření. Pro každou obec byly v letech 1824–1836 pořízeny mapy, indikační spisy a soupisy parcel s údaji o výměrách každé parcely v jitrech a sázích. Lesní oceňovací elaboráty sestavované ve 40. letech 19. století tvoří zvláštní přílohu celkového oceňovacího elaborátu katastrálního. Tyto podklady umožňují zjistit dřevinnou skladbu a sledovat přírůstek a úbytek lesních ploch. Tabulka č. 2.2.6.3. Země Morava Slezsko

2

Plocha v mílích2 89,54 22,23

Upravený Josefský katastr pro lesní pozemky (1820) Roční výnos v 1000 zl. 904,4 213,6

Dřevní produkce sáh3 1,18 1,12

1 rakouská míle = 7 585,9 m; rakouská čtvereční míle = 2,59 km2

9

Peněžní výnos sáh3/zl. 1,01 0,96

Tabulka č. 2.2.6.4. čtverečních mílích Země Čechy Morava a Slezsko

Pozemkový katastr z roku 1828 – výměry druhů pozemků v rakouských

Role 484,53 265,58 56 %

Tabulka č. 2.2.6.5. 1. Země

Les 231,61 111,48 23 %

Celkem 777,32 423,37

Lada 125,53 52,37 11 %

Plocha celkem 902,85 475,74 100 %

Peněžní výnos z lesa (1828)

2. Výnos 2 165,3 1 310,7

Čechy Morava a Slezsko

Pastviny 61,17 46,31 10 %

3. Hodnota 69 950,2 38 512,0

4. Daň 5 314,9 3 448,8

1 – země, 2 – výnos v 1000 prostorových sáhů = 2,27/2,84 m3, 3 – celková hodnota všech produktů (1828) v 1000 zlatých konvenčních mincí, 4 – vyměřená pozemková daň v 1000 zlatých konvenčních mincí

Tabulka č. 2.2.6.6. Průměrný výnos z lesa (naturální výtěž dřevní hmoty) z jednoho rakouského jitra 3 podle oceňovacích podkladů stabilního katastru vztažených k roku 1824 – v dolnorakouských prostorových sázích při délkách výřezu 2,5 stopy (2,5 x 31,61 cm = 79 cm) Země Dolní Rakousko Čechy Morava Slezsko

Doln. rak. sáh3 0,87 1,14 1,21 1,26

Tabulka č. 2.2.6.7. Průměrný peněžitý výnos z rakouského jitra lesa v krejcarech rakouské měny (1824) – hrubý výnos: čistý výnos Země Čechy Morava Slezsko

3

Kmenovina

Les střední a nízký

Kmenovina

266 205 194

370 289 236

226 205 185

Les střední a nízký 370 287 234

1 rakouské jitro = 0,575 ha

10

2.3.

Období industriálních, civilizačních a sociálních změn od konce 18. století do roku 1918

2.3.1. Energetická krize, rozvoj hornictví a hutnictví Počátky slezského železářství sahají až do dob římských. Železářství a hornictví v té době nebyla samostatná odvětví, ale spíše vedlejší činnosti rolníků. Od 16. století nabyla na významu těžba železných rud. Na jejich bázi se rozvinulo hutnictví železa. V jesenické části byly nejvýznamnější hutě v okolí Bruntálu, Malé Morávky a Ludvíkova, v beskydské části ve Starých Hamrech, Čeladné, Frýdlantě, Bašce a na Těšínsku. Velká část železáren byla součástí ekonomiky feudálního velkostatku. Plynulé zásobování hutí dřívím k výrobě dřevěného uhlí bylo prvotním předpokladem hutní výroby. Málo kvalitní místní rudy s nízkým obsahem železa byly do poloviny 19. století limitujícím faktorem rozvoje slezského železářství. S nárůstem lidské populace a průmyslového podnikání se po celé Evropě projevil problém nedostatku dřeva, které bylo jediným zdrojem tepelné energie a nezastupitelným stavebním materiálem. K zabezpečení dostatku energie pro další rozvoj společnosti mohlo přispět: • •

zavedení a rozšíření využívání uhlí jako energetického zdroje v průmyslu a domácnostech, zavedení racionálního trvale udržitelného lesnického hospodaření s cílem racionální a trvalé produkce dřevní hmoty.

Již za doby vlády Marie Terezie bylo kamenné uhlí nejen známo, ale vídeňská vláda vyvíjela i úsilí na jeho těžbu a využívání. Kamenné uhlí mělo zahnat obavy před nedostatkem dřeva. Ale veškeré snahy a úmysly o jeho praktickém využívání zůstávaly dlouho bez skutečných výsledků. I když v rakouském Slezsku nebyl v druhé polovině 18. století pociťován nedostatek palivového dříví, byly v okolí Ostravy již od 60. let konány pokusy s dobýváním kamenného uhlí. Začaly se projevovat i první obavy majitelů lesů před konkurencí kamenného uhlí, požadovali vyšší celní zatížení hlučínského (pruského) uhlí, které bylo mnohem levnější než uhlí dřevěné. Majitel slezsko-ostravských lesů, hrabě Wilczek, se nepouštěl do těžby uhlí, protože nevěřil v jeho odbyt, zvláště když cena palivového dříví z jeho lesů byla únosná. Byl přesvědčen, že každý spotřebitel dá při vytápění přednost voňavému dříví před zapáchajícím uhlím. Rozšíření spalování kamenného uhlí v průmyslových objektech a domácnostech bylo spojeno s velkým bojem odpůrců a obhájců spalování kamenného uhlí, neboť již od 14. století byly zplodiny vzniklé při jeho spalování považovány za jedovaté a škodlivé lidskému organizmu. Avšak nedostatek palivového dříví a jeho vysoké ceny nakonec rozhodly konkurenční boj ve prospěch levnějšího kamenného uhlí. Nemalou roli sehrály také zvýhodněné tarify pro přepravu uhlí po železnici. V letech 1830–1880 se ostravsko-karvinský region stal jedním z největších průmyslových center střední Evropy, založeném na spalování kamenného uhlí, a toto postavení si udržel až do dnešní doby. Současně došlo k zániku železáren ve Frýdlantě nad Ostravicí a v Bašce, a tak pozbyla na významu i produkce palivového dříví v beskydských lesích jako energetické základny pro výrobu železa. Bylo to ostravské uhlí, které na území bývalého Rakouska-Uherska přispělo k vyřešení energetické krize, umožnilo rozvoj průmyslu a železniční dopravy a změnilo orientaci lesního hospodářství z dominantní produkce energetického dřeva (paliva) na dřevo užitkové (pilařské, papírenské a důlní). 11

Vlivy hornické a průmyslové činnosti na lesy a lesní hospodářství ostravsko-karvinského regionu Rozvoj uhelného hornictví v 19. století způsobil rozsáhlé změny krajinného rázu a významně ovlivnil lesy a lesní hospodářství regionu. Výstavba báňských objektů, komunikací, průmyslové infrastruktury a obytných sídlišť vedla k rozsáhlému odlesňování a k fragmentaci souvislých lesních komplexů. Spalování kamenného uhlí bylo příčinou rozsáhlého poškozování životního prostředí a lesů kouřovými plyny. Byli to právě lesníci, kteří jako jedni z prvních odborných profesí upozorňovali na škodlivé účinky spalování uhlí na životní prostředí a lidské zdraví a zároveň navrhovali účinná politická, ekonomická a technická řešení. Poškozování životního prostředí a lesů průmyslovými vlivy v regionu Ostravsko-Karvinska se stalo předmětem trvalého zájmu lesnické odborné veřejnosti již od poloviny 19. století, jak nám dosvědčují písemné historické dokumenty ze zasedání Moravskoslezského lesnického spolku a lesnické dokumentace v období 1850–1908. Dlouhodobá strategie obhospodařování lesů ovlivněných průmyslovými zátěžemi z roku 1886 pro následující stoleté období předpokládaného trvání hornické činnosti: Analýza výchozího stavu: • • •

V regionu je národohospodářskou prioritou hornictví. V okrese Bohumín dosahuje lesnatost 12 %. Denní zátěž dosahuje 40 q sirnatých zplodin. Dlouhodobá strategická doporučení pro lesnické hospodaření pro stoleté období předpokládaného trvání hornické činnosti.

Strategie obhospodařování lesů: Poškozování lesů se bude v budoucnu dále zvyšovat, les bude dále ustupovat průmyslu. Lesní hospodářství musí stanovit své produkční cíle v souladu s potřebami hornictví – orientovat se na produkci důlního dříví a snížit obmýtí na 60 let. Pouze v případě, že poškození lesa kouřovými zplodinami dosáhne tak vysokého stupně, že další pěstování jehličnanů nebude možné, nutno zahájit přeměny jehličnatých porostů na odolné listnaté nebo převody na pařeziny s obmýtím 20–30 let. Další strategická doporučení z 54. zasedání Moravskoslezského lesnického spolku v roce 1900 v Moravské Ostravě pro obhospodařování lesů postižených industriálními vlivy: Zasedání probíhalo za účasti zástupců lesnické vědy a praxe z Rakouska-Uherska a okolních zemí a politických a ekonomických představitelů regionu. V úvodu jednání vytýčil prezident Moravskoslezského lesnického spolku priority pro regionální lesnickou politiku. „Průmysl má zásadní národohospodářský význam nejen pro Moravskou a Slezskou Ostravu, ale pro celou říši. Úkolem lesních hospodářů není bojovat proti průmyslu, ale hledat takové prostředky a metody, které povedou ke snížení nebo zamezení škodlivých vlivů průmyslu na lesy.“ Místní lesní hospodář, lesmistr Sommer, podrobně informoval přítomné o: • • • •

výsledcích chemického, mikroskopického, produkčního a ekonomické šetření, poškozování lesních dřevin a porostů, problematice pěstování, ochrany a obnovy lesních porostů v průmyslové oblasti, zásadách budoucího lesnického hospodaření: 12

o

o

o o o

do první hospodářské skupiny s obmýtím 60 let zařadit poškozené lesní porosty, do druhé hospodářské skupiny s obmýtím 80 let zařadit nepoškozené lesní porosty, zakládat ochranné porostní pláště z listnatých dřevin, velkoplošně vysazovat listnaté dřeviny, dub, lípu a jasan, ochraňovat nálety břízy a osiky na pasekách.

Přítomní zástupci lesnické vědy z výzkumného lesnického ústavu z Vídně navrhovali dlouhodobá strategická opatření: • • •

předávat lesy do režie poškozovatelům za podmínky přísného dozoru ze strany státní správy lesů, využít možnosti přeměn poškozených jehličnatých porostů na odolné listnaté, instalovat odlučovače kouřových plynů a uplatňovat přísnou hygienickou kontrolu zdrojů znečištění.

V závěru jednání se všichni účastníci shodli na dalším postupu: Zbývá nám jen jedno, nadále vystupovat s věcnými požadavky a dožadovat se slyšení, neboť vlastníci průmyslových podniků musí jednou pochopit, že je jejich povinností ze svých zisků vyplácet majitelům lesů náhrady za škody způsobené na lesních porostech.

13

2.3.2. Charakteristika stavu lesů a lesního hospodářství Tabulka č. 2.3.2.1.

Vlastnické poměry – vlastnictví lesů podle stavu v roce 1877

Země

Celkem

Státní

%

Obecní

%

Čechy Morava Slezsko Čs. země Rak. země

1 489 069 558 621 163 772 2 211 462 9 180 467

7 310 – – 7 310 926 380

0,5

180 987 44 935 6 828 232 750 1 273 799

12 8 4 11 14

0,3 10,0

Fideikomis 4 451 624 147 000 87 244 685 868 1 193 625

%

Soukromé

%

30 26 53 31 13

849 148 366 686 69 763 1 285 597 5 788 816

57 66 43 58 63

Pozn.: výměra lesů v ha a procentický podíl držby státní, obecní a soukromé (fideikomisní a soukromé)

Jak vyplývá z výše uvedené tabulky, na území dnešního MSK jednoznačně převažovalo soukromé vlastnictví lesů. Tato situace trvala do roku 1918. Tabulka č. 2.3.2.2. Název Allodium Léno (Feudum) Fideikomiss

Právní kategorie velkých soukromých velkostatků

Charakteristika Majetek, neomezené soukromé vlastnictví, s nímž mohl vlastník volně disponovat. Majetek přidělený panovníkem nositeli léna (církevním institucím, šlechticům). Podle dědického práva přecházelo léno na potomky. Svěřenecké vlastnictví, kdy majitel byl omezen právy „čekatelů“, kteří měli v budoucnu majetek převzít. Majitel mohl volně nakládat s výnosem majetku, nikoliv s jeho podstatou.

Tabulka č. 2.3.2.3. Vybrané lesní velkostatky/panství na území dnešního Moravskoslezského kraje – 90. léta 19. stol. Název velkostatku vlastník TĚŠÍNSKÁ KOMORA – ARCIVÉVODA ALBRECHT FRÝDEK U TĚŠÍNSKÉ KOMORY HUKVALDY – ARCIBISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ KRNOVSKÁ KOMORA – LICHTENSTEINOVÉ ŠILHEŘOVICE, DOLNÍ BENEŠOV A HLUČÍN – ROTHSCHILDOVÉ BRUNTÁL – ŘÁD NĚMECKÝCH RYTÍŘU HRABYNĚ – ŘÁD NĚMECKÝCH RYTÍŘU SOVINEC – ŘÁD NĚMECKÝCH RYTÍŘU KARLOVEC u BRUNTÁLU – LICHTENSTEINOVÉ KLIMKOVICE, PORUBA – WILCZKOVÉ KYJOVICE – STOLBERGOVÉ PASKOV – STOLBERGOVÉ PETŘVALD, ZÁBŘEH, STARÁ BĚLÁ – OLOMOUCKÁ KAPITULA RADUŇ – BLÜCHEROVÉ RÁJ-KARVINÁ – LARISCHOVÉ SLEZSKÁ OSTRAVA – WILCZKOVÉ STARÝ JIČÍN – HR. SEILERN ŠENOV – LARISCHOVÉ TŘEBOVICE, MARTINOV – WILCZKOVÉ VELKÉ HERALTICE – HR. F. BELLEGARDE CHUCHELNÁ – LICHNOVŠTÍ

Počet vsí (1848)

Plocha celkem ha

Plocha lesa ha

Počet polesí

Počet pil

40,5

70 386

40 512

19

22

25

18 006

13 904

–

43

20 000

18 003

13

25

8 862

7 205

12

24

6 461

2 819

4

11 123 1 160 6 276

23 5 12

7

2

4 298 15,2 3 11

2 880 1 719 1 073

1 177 1 217 387

3 3 1

1 1

8

547

16

1

3,25 6 12,5 13 4 2

1 400 1 079 2 322 1 505 1 773 401

870 369 839 947 818 33

2 1 2 3 1 1

2 1 1

11

1 789

847

2

2

9

4 504

2 091

2

4

1

Fideikomis (něm.) práva čili tzv. svěřenství je právní akt spočívající v tom, že majetkový předmět následkem ustanovení jisté osoby (zakladatele fideikomisu) přecházel na členy jisté rodiny. Předmětem fideikomisu byly jen takové předměty, které poskytují trvalý pramen důchodů, především pozemky.

14

Tabulka č. 2.3.2.4. Podíl lesního hospodářství na pozemkové dani. Pozn.: rakouská pozemková daň – po srážce pravděpodobných snížení podle stavu v roce 1876 v 1000 zlatých. Čechy Morava Slezsko Celkem Rakouské země

13 788 5 324 970 20 082 36 850

Tabulka č. 2.3.2.5.

1 855 601 145 2 621 4 268

Daň z lesa placená státu

Přímá základní daň z pozemku státu Příplatky pro země a obce 98 %

4 268 000 zlatých 4 184 000 8 452 000 22 650 000 31 102 000

Nepřímé (dodávky surovin pro průmysl, příjem vlastníků a zaměstnanců) Celkem

V roce 1876 11,6 % daňových příjmů státu pocházelo z lesa. Wessely uvádí, že 1/9 celkového národního důchodu pocházela z lesa. Výnosy z lesních pozemků se v 80. letech oproti stabilnímu katastru z roku 1824 zřetelně zvýšily, zatímco čistý výnos ze zemědělské půdy zůstal skoro stejný. Podíl lesů na národním důchodu zemí rakouské monarchie se odhadoval na 1/8. Tabulka č. 2.3.2.6. Struktura zaměstnanosti civilního obyvatelstva rakouských zemí z národohospodářského hlediska podle výsledků sčítání lidu z roku 1869 Země Čechy Morava Slezsko Celkem Rakouské země

Producenti 48,21 50,03 47,54 49 51

Tabulka č. 2.3.2.7. Producenti Konzumenti Průmysl a obchod

Konzumenti 51,59 49,97 52,46 51 49

Zemědělství 28,84 33,52 28,90 30 38

Lovu a rybářství 0,03 0,04 0,01 0,03 0,03

Průmyslu a obchodu 19,34 16,47 18,63 19 13

Struktura obyvatelstva

Všichni, jejichž hlavním zaměstnáním je přímá materiální produkce. Inteligence, podnikatelé (kapitalisté), mládež do 14 let, ženy v domácnosti a poskytovatelé osobních služeb. Drobní živnostníci, horníci, podnikatelé v dopravě a peněžnictví.

Tabulka č. 2.3.2.8. Podíl obyvatelstva činného v zemědělství (včetně pomocných pracovníků a rodinných příslušníků) podle sčítání lidu v roce 1846 Země Čechy Morava Slezsko Celkem Rakouské země

% 54 55 53 54 75

Tabulka č. 2.3.2.9. Země

Obyvatel / km2

Čechy Morava Slezsko České země Rakouské země

104 94 110 102 72

Charakteristika zemědělství vybraných zemí (1877) Z toho v zemědělství % 29 33,5 29 30 38

% celkové plochy země 96 97 96 96 93

Zahrady Vinice % 0,1 1,1 – 0,9 1,0

% z celkové produktivní plochy

15

Orná %

Louky %

Pastviny %

Les %

49,5 52,5 48,6 50,0 36,0

12,5 8,9 7,7 11,3 13,0

7,9 10,3 10,9 8,7 16,0

30 26 33 29 33

Tabulka č. 2.3.2.10. Dřevinné porosty zemědělských kultur v ha – podle stabilního katastru Země

Celková dřevinná plocha

Čechy Morava Slezsko České země Rakous. celkem

97 284 54 032 5 566 156 882 1 010 894

zahrady

% zem. prod. plochy 1,5 2,5 1,1 2,0 3,6

48 745 23 446 5 076 77 267 244 427

Role + ovocné stromy + vinice 19 481 5 615 66 25 162 116 144

Louky dřeviny ovocné stromy 17 735 1 003 424 19 162 410 460

Vinice

Olivové + kaštanové háje

Pastviny + ovocné stromy 10 254 – – 10 254 11 167

1 069 23 968 – 25 037 205 570

23 126

Tabulka č. 2.3.2.11. Ladem ležící pozemky (úhory) schopné zalesnění (potenciální lesní pozemky) (1877) Země Seskupení Čechy Morava Slezsko České země Dunajská oblast Alpská oblast

Lada ha

% ZP

% CP

Státní ha

Obecní ha

Soukromé ha

9 523 4 720 – 14 263 19 133 58 342

5 6 – 5 10 29

0,18 0,21 – 0,18 0,60 0,73

51

2 574 1 595 – 4 169 1 155 12 062

6 898 3 125 – 10 023 12 215 30 369

– 51 5 763 15 911

% ZP – % zemědělské půdy, % CP – % celkové plochy

Tabulka č. 2.3.2.12. Výnos dřevních porostů na pastvinách (1875) – roční přírůst v plm Země Čechy Morava Slezsko České země Rakous. celkem

Celková plocha v ha 14 925 23 384 21 996 65 305 980 466

%PP

Plm/ha

0,3 1,3 4,4 0,8 3,5

0,20 0,76 1,87 1,00 0,38

Plm celkem 2 985 21 799 41 133 65 917 377 285

% dřevního z přírůstku lesa 0,05 1,25 7,0 0,9 1,45

% PP – % produkční plochy

Tabulka č. 2.3.2.13. Les a zemědělská krajina 1. Čechy Morava Slezsko České země Rakous.

2. 5 195 578 2 222 961 514 753 7 933 292 30 019 090

3. 5 006 645 2 144 168 495 528 7 646 331 27 798 096

4. 96 97 96 96 93

5. 1 489 069 558 621 163 772 2 211 462 9 180 468

6. 29 25 32 28 30

7. 30 26 33 29 33

1. země, 2. celková plocha v ha, 3. z toho zemědělská produktivní půda v ha, 4. % zemědělské půdy z celkové plochy, 5. produktivní lesní plocha absolutní, 6. % lesní půdy z plochy celkové (lesnatost), 7. % lesní půdy z plochy produktivní zemědělské

Tabulka č. 2.3.2.14. Les a obyvatelstvo 1. Čechy Morava Slezsko České země Rakouské země

2. 5 399 000 2 091 800 565 200 8 056 000 21 766 900

3. 104 94 110 102 72

4. 0,28 0,27 0,29 0,28 0,42

5. 0,98 0,83 1,04 0,94 1,20

1. země, 2. počet obyvatel, 3. počet obyvatel na km2, 4. plocha lesa/obyvatele v ha, 5. roční přírůst/obyvatele v plm

16

Tabulka č. 2.3.2.15. Lesy podle způsobu obhospodařování – lesní plocha v ha Země Čechy Morava Slezsko České země Rakous.

Plocha lesů

Listnatý vysoký 59 989 93 223 26 211 179 423 1 406 952

1 489 069 558 621 163 772 2 211 462 9 180 468

%

Jehličnatý vysoký 1 346 352 344 006 130 308 1 820 066 6 523 004

4 16 16 8 15

%

Střední Pařezina 82 729 121 392 7 254 211375 1 250 512

90 62 80 82 71

% 6 22 4 10 14

Tabulka č. 2.3.2.16. Obecní lesy (1877) Země

%

Celkem

Čechy Morava Slezsko České země Rakous. celkem

12 8 4 11 14

180 987 44 935 6 828 232 750 1 273 799

Kmenovina listnatá 3 020 4 380 439 7 839 94 554

Kmenovina jehličnatá 168 598 25 491 5 583 199 672 848 481

Les střední a nízký 9 369 15 064 806 25 239 330 764

Tabulka č. 2.3.2.17. Průměrný přírůst na ha 1. Čechy Morava Slezsko České země Rakous.

2. 1 489 069 558 621 163 772 2 211 462 9 180 468

3. 5 267 812 1 739 713 587 991 7 595 516 26 102 267

4. 2,7 2,1 3,2

5. 3,5 3,1 3,6 3,43 2,84

6. 4,9 4,6 3,9

1. země, 2. plocha lesů v ha, 3. přírůst celkový v plm, 4. průměrný přírůst na ha – plm minimální, 5. průměrný přírůst na ha – plm střední, 6. průměrný přírůst na ha – plm maximální

Tabulka č. 2.3.2.18. Využívání dřevní hmoty 1. Čechy Morava Slezsko České země Rakous.

2. 5 267 812 1 739 713 587 991 7 595 516 26 102 267

3. 5 267 812 1 739 713 587 991 7 595 516 26 102 267

4. 30 48 53

5. 57 69 58 59 65

6. 80 83 78

7. 20 17 22

8. 43 31 42 41 35

9. 70 52 47

1. země, 2. plocha lesů v ha, 3. přírůst celkový v plm, 4. palivo % – minimum, 5. palivo % – průměr, 6. palivo % – maximum, 7. užitkové dříví % – minimum, 8. užitkové dříví % – průměr, 9. užitkové dříví % – maximum

Ochranné a chráněné lesy/lesy zvláštního určení (1877) Tabulka č. 2.3.2.19. Lesy ochranné Země Čechy Morava Slezsko České země Rakous. celkem

Státní lesy ha – – – – 68 889

Obecní lesy ha 819 91 – 910 139 349

Soukromé lesy ha 11 937 – – 11 937 250 043

Celkem lesy ha 12 756 91 – 12 845 458 382

Tabulka č. 2.3.2.20. Lesy zvláštního určení Země České země Rakous. celkem

Státní lesy ha – 9 137

Obecní lesy ha

Soukromé lesy ha

Celkem lesy ha

– 33 352

– 30 145

– 72 634

17

Tabulka č. 2.3.2.21. Zatížení lesů služebnostmi (stav 1877) Země Čechy Morava Slezsko České země Rakous. celkem

% z celk. lesů 3 6 15 5 19

Státní lesy ha – – 499 535

Obecní lesy ha 16 683 9 313 631 26 627 399 651

Soukromé lesy ha 31 287 25 124 24 143 80 554 856 445

Lesy celkem ha 47 970 34 437 24 774 107 181 1 755 631

Tabulka č. 2.3.2.22. Počty a struktura lesnického personálu (stav 1878) Země

Zaměstnanci bez st. zkoušky

Lesní personál Vyšší zkouška

Lesní personál Nižší zkouška

559 190 55 804 1 850

304 180 77 561 1 273

2 863 919 115 3 897 5 850

Čechy Morava Slezsko České země Rakous.

Ochranný personál bez zkoušky 6 275 2 489 502 9 266 22 853

Lesní personál celkem 10 001 3 778 749 14 528 31 826

Tabulka č. 2.3.2.23. Honitby – jejich počet a velikost (1877) – velikost obecních honiteb v ha Země Čechy Morava Slezsko České země Rakous.

Počet 3 123 2 000 238 5 361 15 927

Panství 317 34 3 354 394

115–172 581 357 59 1 097 3 319

172–230 451 263 32 746 2 119

18

230–287 397 276 33 706 1 861

2 87–575 768 526 59 1 353 3 646

575–1150 400 360 26 786 2 539

nad 1150 209 184 26 419 2 049

2.4.

Období předmnichovské republiky 1918–1939

Česká lesnická politika po roce 1919, jako součást státní národohospodářské politiky, vytyčovala následující směry a cíle: 1. udržet dosavadní lesní majetek, chránit jej před kořistnickými těžbami, před drobením a parcelací, 2. zajistit vybudování třístupňového odborného lesnického školství (vysoké, střední, hájenské), 3. vybudovat účelnou organizaci lesní správy (správu státních lesů a státní lesní dohlédací úřady), 4. zveřejnit (znárodnit) soukromé lesní velkostatky jejich převodem do majetku státu, zemí, okresů nebo obcí. 2.4.1. Pozemková reforma a její historie Pozemkovou reformou se rozumí úprava pozemkového vlastnictví zásahem vyšší moci. V minulosti se při osídlování území děla tato úprava z moci panovníka, který půdu za věrné služby přiděloval a tím moc šlechtickou, moc církevní a moc královských měst zakládal. Později bylo vlastnictví pozemků regulováno násilnými válečnými zásahy (údobí pobělohorské). Za císaře Josefa II. bylo měněno pozemkové vlastnictví rozdělováním panské a církevní půdy výkonným zemědělcům (Raabův systém). Po roce 1848 probíhala úprava pozemkového vlastnictví po zrušení poddanství úpravou služebností a povinností obyvatelstva vůči vrchnostenským pozemkům (včetně lesů), doprovázena přídělem půdy za vyvázání těchto práv. Po rozpadu habsburské monarchie, říše Rakousko-uherské, v roce 1918 byla v nově vzniklé Československé republice uzákoněna pozemková reforma, jejímž cílem bylo získat zemědělskou půdu pro zájemce z řad drobných rolníků a bezzemků, se kterou byla současně prováděna lesní pozemková reforma. Tabulka č. 2.4.1.1. Velikostní a vlastnická struktura vysokokmenného lesa ve Slezsku v roce 1920 (podle Auerhana) 1. 2. 2.a. 2.b. 2.c. 3. 4. 5. 6. 6.a. 6.b. 6.c.

Druh vlastnictví a velikostní kategorie Státní lesy Obecní lesy do 250 ha 250–500 ha nad 500 ha Kostelní lesy Církevní lesy nad 500 ha Společenské lesy Soukromé lesy do 250 ha 250–500 ha nad 500 ha Celkem

Plocha v ha 31 443 6 912 1 965 215 4 732 269 44 167 998 60 960 23 745 2 607 34 608 144 709

% 22 5

31

42

19

Problematiku zestátnění lesů po roce 1918 je možno doplnit některými dobovými dokumenty: Pohled historika Josefa Pekaře (1870–1937), profesora historie na Karlově univerzitě: Naše pozemková reforma chce vzít vlastníkům i rozsáhlé komplexy lesní, podle statistiky Pozemkového úřadu je v záboru skoro 2,5 mil. ha lesní půdy, tj. přes 60 % všech lesů v Čechách a přes 70 % na Moravě a ve Slezsku. Co s tím chce stát podniknout? Zpočátku (viz § 10 přídělového zákona) pomýšlelo se na to „přidělit lesy v prvé řadě obcím a jiným veřejným svazům (zemím, okresům)“, souvislé hospodářské lesní jednotky (revíry) popřípadě „více uchazečům do společného vlastnictví“ – na stát se však prozatím cele zapomnělo. Ustanovení tato vzbudila v kruzích odborných oprávněný úžas, teprve prováděcí nařízení posunulo do prvé řady jako nabyvatele stát. Přesto se doufalo, že změnou zákona bude umožněno ponechat lesní statek dosavadním majitelům. U nás, kupodivu, stala se hlavním přímluvčím za postátnění soukromých lesů strana agrární. Ať již je důvod toho, co se stalo, jakýkoliv, tolik je pravděpodobné, že postátnění panských lesů nepřinese republice prospěch, nýbrž škodu. Neboť možno s bezpečím očekávat, že státní lesní hospodářství bude pasivní. K té chmurné předpovědi opravňují zkušenosti o těžkopádnosti a nákladnosti státní správy v podnikání hospodářském vůbec, zejména v době, kdy ohledy na politické strany, zájmové organizace jejich a voliče vůbec, obracejí vniveč nejlepší reformní úmysly. Neslušelo-li by spíše, aby stát obrátil svou reformní péči k zanedbaným lesům selským a obecním? Proč brát lesy těm, kdo na nich hospodařili dosud vzorně, kteří je vypěstovali na podiv ciziny v jednu z nejnádhernějších ozdob a největších hospodářských pokladů země. Proč brát lesy těm, jejichž úspěchy zabezpečují státu trvalý příjem berní. Státní dozor k lesům a eventuelní zakročení zákonodárné zabezpečuje státu přece plně to, čeho prý chce dosáhnout rizikem vyvlastnění. Nechť nevyzní nadarmo slova dr. Rašína: „Státní statky jsou pasivní. A s lesy to by bylo to největší neštěstí. Už ti havrani,“ rozuměj spekulanti, co chystají se z nich kořistit, „se hlásí.“ Zdroj: Josef Pekař, Omyly a nebezpečí pozemkové reformy, Vesmír Praha, 1920 Pohled lesmistra Ernsta Kreuzera, lesního hospodáře na soukromém velkostatku v Lesonicích na Moravě a významného moravského lesnického publicisty: Zhroucení starého systému se ohlásilo obvyklým rykem fanfár a voláním „svobodu, rovnost, bratrství“ a vytvořilo mezi včerejškem a zítřkem vakuum. Ve skutečnosti vyjadřuje toto volání jen přání po bezprávním stavu, komunismu nebo teroru. Proto z pudu sebezáchovy musí každá nová vláda tento bezprávní stav, toto nebezpečné vakuum, co možno nejrychleji odstranit a pospíchat do budoucnosti. Avšak duchové, kteří jsou vyvoláni, jen tak nezmizí a hesla jako zespolečenštění, socializace velkých podniků, rozdělení velkostatkářských majetků a vše ostatní, co ukazuje na slabosti lidství, jsou předhozeny lidu a mobilizují lidi práce proti kapitálu. Co se stane zítra, není schopen nikdo říci, neboť dav vybičovaný ve svých vášních je a zůstane nevypočitatelný. Nezbývá než si přát do budoucna, že přece jen les zůstane lesem a my jeho pěstiteli a ochránci. Ale bylo velkým pochybením nás, lesníků, strčit ruce do kapes a očekávat, co nám osud z milosti dopřeje. Sám jsem už na to příliš starý, proto to přenechávám těm mladým, ať zazní studentský pokřik „Vzhůru, chlapci!“ a doufám, že v zeleném cechu zůstal ještě zachován duch pospolitosti. 20

Pro lepší orientaci. Existují volební programy dvou největších stran. Program strany agrární a strany sociálně demokratické. Agrárníci zastupují selské majetky s vyloučením zemské šlechty. Využívají od doby roboty vrozené nenávisti venkovského lidu proti panským velkostatkům a heslem „rozparcelovat velkostatky“ rozdmychávají vášně za svými egoistickými cíli. Členům jejich strany bude při rozdělení velkostatků dána příležitost zakoupit půdu. Na venkovskou chudinu nemyslí, pro ni nemá rozený agrárník pochopení. Socialisté se chytře chopili této finty. Tvrdí, že pro výživu měst a průmyslu přichází v úvahu pouze zemědělská velkovýroba, a přitom zdůrazňují, že nekontrolované rustikální selské pozemkové vlastnictví znamená lichvu a keťasení s potravinami, přinášející obohacování na náklady ostatních vrstev obyvatelstva. Nechtějí zvednout ruku pro další obohacování válečných zbohatlíků při nákupu pozemků, proto podporují program zachování velkostatků, ale jako nepřátelé kapitalismu cestou zestátnění a později cestou socializace. … Jak tento boj dvou velkých stran skončí se dnes (1923), se předpokládat nedá. Tak stojí věci. My, ustanovení zaměstnanci každé kategorie, litujeme této války mezi prací a kapitálem, ale jako duševně pracující proletariát se připojujeme v této věci k sociální demokracii a říkáme: „Práce dává nárok na oprávněnou mzdu, kapitál na občanský úrok a čeho je dosaženo navíc, je zisk a ten nutno rozdělit podle pevného klíče státu, podnikateli, zaměstnancům podniku a rezervnímu fondu. Jenom to není naším cílem. Už jsme toho dost zažili při svévolném sestavování cen, abychom nadále trpěli do budoucna pod zvůlí ochranných cel, kartelů a trustů. Požadujeme svobodný trh. My, lesníci, žijeme ve svazku s vlastníky lesů. Některé svazky byly šťastné, většina snesitelná, zbytek nesnesitelný. Chyby byly, jako obvykle, na obou stranách. Naše choutky po emancipaci byly bez výjimek vždycky potlačeny, což bylo v minulé společnosti rozdělené na pány a sluhy samozřejmé. Domnívám se, že co se týče nás, lesáků, tak se tato situace do budoucna nezlepší. Nebylo obvyklé, aby vláda nebo ministerstvo zemědělství podporovaly lesníky při prosazování „práva užívat a spotřebovávat“ podle § 22 lesního zákona 1852, který v zájmu veřejného blaha nakládání s lesem omezoval, ale veškeré snahy lesníků o prosazování tohoto paragrafu lesního zákona již v zárodku dusily. Rakouské ministerstvo zemědělství, bašta vlastníků lesů proti emancipačním snahám lesních úředníků, padlo. Nám, lesníkům, se otevřela cesta prosazovat své oprávněné požadavky. Rozpad Rakouska v drobné státy s rozličnými lesnickými podmínkami podmiňuje pro každou zemi také různé cíle lesnické politiky. Československý stát si musí sestavit lesnický generální štáb. To nebude těžké, neboť má k dispozici „Jednotu lesnických úředníků“. Lesní hospodářství se stane součástí národního hospodářství a nebude jenom služkou vlastníků lesů. Zdroj: Kreuzer, E. Die Waldwirtschaft im Wechsel der Zeit. In: Vereinschrift für Forst-, Jagd und Naturkunde, 1918–1919 2.4.2. Správa státních lesů Převzetím lesního a zemědělského majetku knížecí komory těšínské v československé části Těšínska v rámci podniku Československé lesy a statky vzniklo ředitelství státních lesů a statků ve Frýdku (ŘSLS Frýdek).

21

Tabulka č. 2.4.2.1.

Organizační struktura

Těšínský region Lesní správa Bukovec Písek Lomná Nýdek Střítež Tyra

Frýdecký region Lesní správa Frýdek Mohelnice Dolní Morávka Horní Morávka Dolní Staré Hamry Horní Staré Hamry

Pila Jablunkov Státní statek Český Těšín – Mosty Dolní Lutyně Nerad Mlékárna Český Těšín

Pila Frýdek Státní statek Frýdek

Jesenický region Lesní správa Hanušovice (1926) Ruda nad Moravou Lanškroun Karlov ve Slezsku (1932) Pila Hanušovice

V Jesenickém regionu byly převzaty v letech 1926 a 1932 lesní majetky lichtenštejnské. ŘSLS Frýdek v roce 1938 obhospodařovalo 60 379 ha veškeré půdy.

22

2.5.

Období od mnichovského diktátu do konce II. světové války

2.5.1. Změny vlastnictví a správy lesů v letech 1938–1945 V důsledku politických změn státní lesy na území Jeseníku (v zabraných tzv. Sudetech) připadly říšským státním lesům, lesní správy Střítěž, Tyra, Nýdek, Lomná, Bukovec a část Morávky se ocitly na území obsazeném Polskem, území Hlučínska bylo připojeno k Německé říši a na území podřízeném ŘSLS Frýdek v Protektorátě Čechy a Morava zůstalo cca 14 000 ha lesů (jen 6 lesních správ, 1 pila a 1 hospodářská správa). Z národnostních, rasových a politických důvodů došlo ke konfiskacím a zřizování nucené správy (Studentská nadace Novojičínská, Řád německých rytířů, velkostatky Rothschildů). Vnucená správa byla uvalena též na majetek Arcibiskupství Olomouckého.

2.6.

Období zestátnění/znárodnění lesů 1945–1990

2.6.1. Změny vlastnictví lesů v letech 1945–1950 Po osvobození republiky v roce 1945 byly vydány dekrety prezidenta Beneše, na jejichž základě byla konfiskována a přerozdělena též lesní půda (dekrety č. 5, 12, 28, 108/1945 Sb.) Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. V rámci MSK se konfiskace týkala hlavně obcí na Krnovsku, Bruntálsku, Opavsku a Vítkovsku. Část konfiskované lesní půdy si ponechal stát, o zbytek se mohly podle Vyhlášky MZe č. j. 32.129/47-IX/B-11 ze dne 22. 3. 1947 do 30. 4. 1947 ucházet obce, lesní družstva obcí, lesní družstva zemědělců, stát a okresy pro veřejné účely. Zákonem č. 142/1947 Sb. byla vyhlášena revize pozemkové reformy a velké pozemkové majetky, včetně i nově získaných, byly znovu prohlášeny za zabrané. Tato revize se týkala fyzických osob, církevního majetku a právnických osob. Poúnorovým zákonem č. 46/1948 Sb. byla vyhlášena nová pozemková reforma, které podléhaly majetky větší než 50 ha nebo i menší, na kterých vlastníci nepracovali. Podle tohoto zákona byly zabrány další lesní pozemky. Zákonem č. 279/1949 Sb., o správě státního majetku národními výbory, byly zestátněny a na základě vládního nařízení č. 90/1950 Sb. převzaty státem lesy obcí. Převod správy lesního národního majetku z národních výborů na Správu státních lesů byl prováděn dle oběžníku MLDP ze dne 10. 5. 1952 – poř. č. 255 Sb. oběžníků pro KNV. V přípise se uvádí: Poněvadž předávání těchto lesů neprobíhalo uspokojivě, vydalo MLDP po dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem financí oběžník poř. č. 109/1953 Sb. Ostravský kraj byl shledán jako nejhorší ze všech krajů republiky při předávání lesů národních výborů do správy Státních lesů.

Tabulka č. 2.6.1.1. Lesní majetky o výměře do 575 ha o výměře nad 575 ha Celkem

Počet 314 4 318

Počet, výměra a struktura lesních majetků u MNV – 31. 5. 1953 Celková výměra 11 331 ha 5 363 ha 16 696 ha

23

Předáno bylo 27 majetků o celkové výměře 1 570 ha, tj. 8,5 % celkového počtu lesních majetků a 9,4 % celkové výměry lesů. O odporu proti předávání obecních lesů do Správy státních lesů podává svědectví odvolání předsedy MNV Stará Ves u Bílovce J. Kryštofa z 24. 7. 1950, kde uvádí (opis a zkráceno): „Jelikož LS v Bílovci podává neopodstatněný návrh, … která ani za vhodné neuznala, aby se MNV mohl vyjádřit jako majitel lesa. … Předpisy o zalesňování pro rok 1949 jsme splnili na 100%, … Ptáme se zdvořile navrhované komise, kde to vlastně jsme? Jsme ještě v byrokratické I. republice, anebo jest respektován hlas lidu? Dosavadní lesní hospodář dělá tuto službu po směně. Při lesních zkouškách na státní lesnické škole obstál. Dle našeho názoru není nutné, abychom lesního hospodáře měnili, když lesní službu koná bez závad. Jeho dosavadní práce byla honorována 1000,- Kč. MNV jest pevně přesvědčen, že nová síla bude mnohem dražší. Na základě toho trvá MNV na vlastním hospodáři a citované paragrafy říšského zákona (pozn. zpracovatele: v té době platného, což samo svědčí o dokonalosti rakouského říšského lesního zákona, který dokázal fungovat ve prospěch lesů za feudalismu, kapitalismu i socialismu) by neměly mít místa v lidově demokratickém státě. … Ptáme se v roce 1950, zda není ještě nějaký lesní zákon z dob Marie Terezie, který by předpisoval nějaké výsady a zvláštnosti pro zhoršení státního hospodářství. Máme-li šetřit, tak šetřeme všude! … Současně uvědomujeme o našem rozhodnutí lesní společnost v Bílovci a KNV v Ostravě Předseda MNV Jan Kryštof, v. r. Vládním nařízením č. 81/1958 Sb. byly zestátněny lesy lesních družstev a společenstev. Tím byl ukončen proces zestátňování lesů. Další postup „socializace lesů“ byl prováděn v rámci združstevňování zemědělství. Lesy se tak dostávaly do působnosti socialistického sektoru a práva vlastníka byla dále omezována. Dalším „právním“ prostředkem bylo bezplatné darování lesa státu dle § 17, odst. 3 zákona č. 61/1977 Sb. 2.6.2. Změny ve správě a reorganizace státních lesů Po osvobození byl původní rozsah Ředitelství státních lesů a statků ve Frýdku (ŘSLS Frýdek) obnoven podle stavu z podzimu 1938, pouze správa v Lanškrouně připadla ŘSLS v Praze. Státní statky přešly do kompetence Ministerstva zemědělství. Pro lesní majetky získané konfiskací byly zřízeny další lesní správy – Lipník nad Bečvou, Lukov, Vizovice, Albrechtice, Bílovec, Karviná, Hradec u Opavy, Odry, Vítkov a správa Krnov, které byly podřízeny správy Hanušovice, Karlov a Ruda na Moravě. V roce 1949 byl zrušen podnik Státní lesy a statky a byly ustanoveny krajské inspektoráty ČSSL. Takto vznikl i Krajský inspektorát SL Ostrava (1949–1960) se sídlem ve Frýdku, pod nějž bylo zařazeno 14 ředitelství lesních závodů: Albrechtice u Krnova, Krnov, Hradec u Opavy, Bílovec, Vítkov, Odry, Hnojník, Karviná, Jablunkov, Lomná, Krásná/Pražmo, Staré Hamry, Ostravice, Frenštát pod Radhoštěm. V období 1952–1955 bylo lesní hospodářství rozděleno na větev pěstební a těžební. V roce 1960 vznikl podnik Státní lesy Krnov. V roce 1973 byla rozhodnutím ministra lesního a vodního hospodářství změněna jeho organizační struktura a podnik přímo podléhal tehdej-

24

šímu Ministerstvu lesního a vodního hospodářství (MLVH ČSR). Jeho organizační struktura byla třístupňová: polesí, lesní závod a podnikové ředitelství. Zároveň byl změněn i jeho název na Severomoravské státní lesy. V roce 1989, kdy byl vyhlášen státním podnikem, bylo do něj organizačně začleněno 21 lesních závodů: Město Albrechtice, Bruntál, Frenštát, Hanušovice, Opava, Jablunkov, Janovice, Javorník, Jeseník, Karlovice, Litovel, Loučná, Ostravice, Frýdek-Místek, Rožnov, Ruda, Šternberk, Velké Karlovice, Vítkov, Vsetín, Zábřeh a tři účelové lesní závody: Účelový lesní závod Šenov, Stavební závod Frýdek-Místek, Závod lesní techniky Krnov. Podnik Severomoravské státní lesy v roce 1989 obhospodařoval 382 854 ha půdy, z toho 373 133 ha lesní půdy, a vykonával odbornou správu lesů na 22 479 ha lesní půdy. Organizačně se členil na 134 lesních správ (dříve polesí) se 632 lesnickými úseky a 97 středisek se 195 mistrovskými úseky. Průměrná velikost lesní správy byla 2 936 ha, lesnického úseku 623 ha. Celkový počet pracovníků podniku dosáhl 11 693, z toho bylo technicko-hospodářských pracovníků 2 520.

25

3. Funkce lesů v proměně doby Termínem funkce lesů jsou označovány různé formy a přínosy, kterými lesy uspokojují potřeby lidské společnosti. Sledujeme-li funkce, které les plnil nebo které byly člověkem vyžadovány v průběhu historického vývoje, zjistíme, že se měnily v souladu s požadavky, potřebami a preferencemi lidské společnosti, s proměnou doby. Funkce v průběhu doby: • • • • •

obrana zemská, doplněk zemědělské produkce, lov a myslivost, produkce dřeva, ostatní funkce: ochrana půdy, vodohospodářské, klimatická, lázeňská, rekreační, estetická, hygienická, ochrana přírody.

Tabulka č. 3.1.1.1. žívání funkcí lesů

Historická období využívání lesů, proměny preferencí a priorit při vyu-

Kořistnické využívání lesů Do 14. století Preference a priority funkcí lesů: Obrana území Lov a myslivost Doplněk zemědělské produkce Produkce dřeva Člověk bral z lesa, co potřeboval, bez ohledu na důsledky.

Tabulka č. 3.1.1.2.

15.–18. století Preference a priority funkcí lesů: Doplněk zemědělské produkce Lov a myslivost Produkce dřeva Obrana území Omezení volného kořistění právními předpisy.

Cílevědomé racionální lesní hospodářství Od 19. století Preference a priority funkcí lesů: Produkce dřeva Lov a myslivost Ostatní funkce Doplněk zemědělské produkce Cílené lesní hospodaření podle lesních hospodářských plánů na principu trvalé udržitelnosti a vyrovnanosti.

Funkce lesů

Obrana zemská

Doplněk zemědělské produkce Lov a myslivost Produkce dřeva

3.2.

Primitivní lesní hospodářství

Lesy v pohraničním pásmu od Zlatých Hor po Moravskou Ostravu měly odedávna význam z hlediska obrany země jako přírodní překážka a záštita před nepřátelskými vojsky. Do r. 1918 – ochrana zemské hranice před Pruskem. 20. stol. – výstavba obranné linie vůči nacistickému Německu a výstavba četných vojenských objektů v lesích jak před II. světovou válkou (Ostrava – Bělský les, Krnovsko, Bruntálsko, Frenštátsko), tak v období „studené války“ (např. protiraketový obranný systém Ostravy ) Lesní pastva, krmivo a stelivo pro dobytek, valašské pastevectví a jesenické horské dobytkářství skončily v polovině 20. století. Lesní honitby, obory a bažantnice na velkostatcích velkých vlastníků lesů. Na území kraje bylo dosahováno ve srovnání s ostatními zeměmi bývalého soustátí RakouskaUherska maximální dřevní produkce s vysokou rentabilitou.

Ostatní funkce lesů

Ochrana přírody Na území dnešního MSK byly v 19. století zájmy ochrany přírody uplatňovány v menší míře, než v zemích alpských a v Čechách. V Beskydách v lesích Těšínské komory – Mionší, v Šilheřovicích – Černý les, v lichtenštejnských lesích v horských lesích Jeseníků. Vodohospodářské funkce Vodohospodářské funkce lesů začaly být požadovány již po roce 1880 v souvislosti s povodňovými škodami na Ostravsku a s budováním vodovodů pro Slezskou a Moravskou Ostravu.

26

O katastrofální průtrži mračen v oblasti Vítkova z května 1929 se zmiňují senátoři Senátu Národního shromáždění, kteří navrhují, aby vláda bezodkladně učinila opatření na pomoc postiženým obcím (viz příloha Návrh senátorů H. Jokla, J. Polacha a soudruhů atd.). V rámci Pozemkové reformy získala Moravská Ostrava do svého vlastnictví polesí Stará Bělá a lesní hospodářství města bylo podřízeno Vodárnám města Ostravy. Pro zabezpečení průmyslové a pitné vody pro Ostravskou aglomeraci byla v roce 1954 v Moravskoslezských Beskydách vyhlášena vodohospodářsky státně důležitá oblast. V souvislosti s následnou výstavbou vodárenských nádrží Šance a Morávka bylo zahájeno účelové obhospodařování lesů v povodí těchto vodárenských nádrží. Vodohospodářské funkce lesů jsou respektovány též v povodích vodárenských nádrží Kružberk a Slezská Harta v oblasti Nízkých Jeseníků. Významnou roli sehrálo i hrazení bystřin, úpravy povodí a zalesňování zemědělských půd (zakládání doprovodných lesních porostů) u těchto vodárenských nádrží a u dalších vodárenských nádrží (Žermanice a Těrlicko). Problematice vodních funkcí lesa se dlouhodobě věnuje Výzkumný ústav lesního hospodářství ve Zbraslavi, pracoviště Frýdek-Místek. Klimatická funkce Klimatická funkce lesů se stala „módní záležitostí“ lesnických diskuzí a četné literatury již od poloviny 19. století. Například povinností lesního personálu arcibiskupských lesů bylo provádět denně zápisy o stavu počasí. Dnešní lesnická věda sleduje klimatické poměry na pracovišti „Bílý kříž“. Ochrana půdy Zalesňování pozemků s cílem ochrany půdy bylo prováděno již v polovině 19. století ve Vysokém Jeseníku – „cenové kultury“ z dotací financovaných samotným panovníkem. Rozsáhlé zalesňování půd devastovaných těžbou kamenného uhlí prováděl Účelový lesní závod Šenov v rámci rekultivací hornické krajiny. Časové období

1957–1980

1981–1985

Plocha lesnických rekultivací v ha

826

171

Hygienická funkce Hygienická funkce lesů byla uplatňována období 1960–1995 na území města Ostravy Účelovým lesním závodem Šenov. Bariéry ochranné zeleně, sloužící k zachycování druhotné prašnosti, byly vysazeny na ploše cca 374 ha (údaj z roku 1976). Lázeňská funkce Lázeňská funkce lesů byla v minulosti uplatňována v Karlově Studánce, Ježníku, Jánských koupelích a Klimkovicích. Rekreační funkce Počátky organizované turistiky v oblasti Moravskoslezských Beskyd se datují do 80. let 19. století. V té době byly turistické spolky organizovány na národnostním principu. Největší 27

vliv měl spolek Beskidenverein, který se silně angažoval při značení turistických cest a výstavbě turistických chat. Vedoucí činitelé tohoto spolku, díky svým osobním kontaktům s vedením Těšínské komory a hlavně s jejím lesním personálem, dokázali prosadit zpřístupnění horských lesů pro turistickou veřejnost (Lysá hora, Bílý kříž, Javorový vrch). České turistické organizace nacházely porozumění pro zpřístupnění horských lesů turistice u Arcibiskupství olomouckého (Pustevny). První zpráva o cíleném využívání městských lesů k rekreaci pochází z Krnova – Ježníku z roku 1912, kde byl les vybaven lavičkami, pěšinkami a sáňkařskou dráhou. Na území města Ostravy byly lesy ve formě lesoparku zařazeny jako les bez úpravy výnosu již v 30. letech 19. století. Jedním z důvodů přejímání lesních komplexů do správy státních lesů po roce 1945 bylo též „zřizování míst oddechu a parkové úpravy pro širokou veřejnost“ (viz příloha Místa oddechu v lesích podniku „Státní lesy a statky“ z roku 1948). Příměstské lesy s rekreační funkcí: • • • • • • • • • • • •

Lesy města Ostravy, Lesy města Vratimova, Lesy města Frýdku-Místku, Lesy Staříče, Lesy Sviadnova, Lesy města Kopřivnice, Lesy města Krnova – Ježník a Cvilín, Lesy města Fulnek, Opavské městské lesy – Slavkovský les, Lesy města Orlové, les „Hrabina“ v Českém Těšíně, „Třinecký les“ v Třinci.

Estetická funkce Estetické principy v lese začal cílevědomě uplatňovat lesní rada J. Wiehl v lichtenštejnských lesích Jeseníků v okolí lázní Karlova Studánka a na východních svazích Pradědu již na počátku 20. století. Zásady estetiky lesa byly uplatňovány při projektování, zakládání a realizaci příměstských lesů s rekreační funkcí.

28

4. Závěr Cílem této přílohové části RLP MSK bylo shromáždit informace o historických proměnách lesů a lesnictví (lesním hospodářství a lesnické politice) na území dnešního Moravskoslezského kraje, jako podklad pro formulování lesnické regionální politiky kraje. Území dnešního Moravskoslezské kraje je jen malým dílem historického Slezska, které po staletí patřilo k českému státu, v nynější podobě zaujímá část území bývalého rakouského Slezska, resp. jeho „československou část“, jako následek tzv. „druhého dělení Slezska“ po I. světové válce. K rozsáhlému odlesňování území začalo docházet v průběhu 13. století v souvislosti se zemědělskou a hornickou kolonizací území. Dobývání a zpracování nerostů odedávna profilovalo ekonomiku země. Lesy a kořistnické lesní hospodářství byly podřízeny zájmům hornictví a hutnictví. Během třicetileté války došlo k ekonomickému rozvratu a k úbytku obyvatelstva. Stav lesů se zlepšil, ale poválečná obnova, rozvoj hospodářství a „valašské pastevectví“ v beskydské části Slezska znamenaly nový nápor na lesy. Předmětné území bylo pohraničím habsburského soustátí a jeho politický a ekonomický rozvoj byl ovlivňován válečnou konfrontací habsburské monarchie s Pruskem, které vyvrcholilo porážkou Rakouska a odstoupením značné části území Slezska Prusku po roce 1742. V průběhu 18. století se projevují první snahy o úpravu lesního hospodaření v duchu zásad kontinuity a rovnoměrnosti. Stát se pokouší prosazovat právo kontroly nad lesním hospodařením velkostatků, hlavně se snaží omezovat vývoz dříví do Pruska. Hlavním důvodem státních zásahů byl nedostatek dřeva, které bylo jediným zdrojem tepelné energie a významným stavebním materiálem. Proto byly podporovány snahy o využívání kamenného uhlí jako energetického zdroje pro průmysl a domácnosti – rozpoutal se boj mezi zastánci a producenty dřeva a kamenného uhlí. Nedostatek palivového dříví a jeho vysoké ceny rozhodly tento boj ve prospěch levnějšího uhlí. Bylo to ostravsko-karvinské uhlí, které na území Rakouska-Uherska vyřešilo energetickou krizi, umožnilo průmyslový rozvoj a změnilo orientaci produkčních cílů lesního hospodářství – z dominujícího palivového dříví na dřevo pilařské, papírenské a důlní. Lesní hospodářství na území regionu bylo vysoce rentabilní a efektivní a významnou měrou přispívalo do národního hospodářství habsburského soustátí. Převládaly lesní svěřenecké velkostatky a velké soukromé majetky, z nichž Těšínská komora a Lichtenštejnská doména patřily mezi největší lesní statky v Evropě. Jejich organizace byly na vynikající úrovni. Obecních lesů bylo daleko méně než na Moravě nebo v Čechách (4 %) a jejich stav a způsob obhospodařování byly často velmi problematické. Lesy státní na území neexistovaly. Rozvoj báňského a hutního průmyslu negativně ovlivnil životní prostředí regionu. Lesníci jako jedni z prvních odborných profesí začali upozorňovat veřejnost na škodlivé účinky spalování uhlí na lidské zdraví a zároveň navrhovali účinná politická, ekonomická a technická řešení. Museli se však podřídit národohospodářským prioritám – preferenci hornictví. Z hlediska historického vývoje a proměn lesnictví (lesního hospodářství, lesnické organizace, školství a lesnické politiky) vyvíjelo se lesnictví ve Slezsku v bezprostředním kontextu s Moravou. Velmi významnou úlohu dobově sehrál Spolek Moravskoslezských lesníků

29

v letech 1852–1922, který pečoval o odborný růst, podporoval stavovské zájmy a formuloval a spolupodílel se s vlastníky lesů na formulování a prosazování regionální lesnické politiky. Po rozpadu Rakousko-Uherska byla v nově vzniklé Československé republice uzákoněna pozemková reforma, jejímž cílem bylo získat zemědělskou půdu pro zájemce z řad drobných rolníků a bezzemků, se kterou byla současně prováděna lesní pozemková reforma. Převzetím lesního a zemědělského majetku knížecí komory těšínské v československé části Těšínska v rámci podniku Československé lesy a statky vzniklo ředitelství státních lesů a statků ve Frýdku, které později převzalo i část lesních majetků lichtenštejnských. V roce 1938 frýdecké ředitelství obhospodařovalo 60 379 ha veškeré půdy. V průběhu let 1938–1945 zůstalo ve správě frýdeckého ředitelství cca 14 000 ha lesů. V roce 1945 byl obnoven původní rozsah ředitelství státních lesů a statků ve Frýdku z roku 1938. V rámci osídlování pohraničí bylo obnoveno obhospodařování lesů na území zabraném mnichovským diktátem a zřízeny další lesní správy. Po roce 1945 byl zahájen proces přerozdělování, znárodňování a socializace půdy, včetně lesní, který probíhal až do konce 70. let. V období 1949–1960 byl ustanoven Krajský inspektorát Státních lesů Ostrava se sídlem ve Frýdku, do kterého bylo zařazeno 14 ředitelství lesních závodů. V roce 1960 vznikl podnik Státní lesy Krnov, později Severomoravské státní lesy Krnov, resp. Severomoravské státní lesy, který v roce 1989 obhospodařoval 382 854 ha půdy a organizačně se členil na 134 lesních správ. Politické a společenské změny po roce 1989 vedly ke změnám vlastnických vztahů a tím i ke změnám vlastnictví lesů. Byly navráceny lesní historické majetky soukromníkům, městům a obcím. Byla provedena transformace bývalých podniků státních lesů do státního podniku Lesy České republiky a zprivatizováno provádění prací v lesích. Vznikly lesní akciové společnosti a další lesnické subjekty, které se staly dodavateli prací pro státní podnik (viz kap. 1.5. analytické části).

30

5. Literatura Auerhan J. Příspěvky ke statistice lesů v Republice Československé, Praha 1924 Bluďovský a kol. Lesní hospodářství v České republice, LČR s. p. 1998 Gabzdil J. Suburban Recreational Forests in Northen Moravia and Silesia. In: Conference Suburban Recreational Forests, Vienna 1999 Gabzdil J. Zhodnocení území Ostravska a Karvinska. In: Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje, Ekotoxa, Opava 2002 Gabzdil J. Vliv průmyslového rozvoje na lesy a lesní hospodářství, 2004 Ostravského regionu do roku 1914. In: Sborník referátů z odborné konference Průmyslová krajina, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2004 Gabzdil J. Studie využití přírodních složek krajiny Ostravsko-karvinského průmyslového regionu. Moravskoslezský kraj, 2005 Gabzdil J. Příměstské lesy v průmyslové krajině regionu Ostravsko-Karvinska. In: Hospodaření v městských a příměstských lesích, odborný seminář Ostrava 21. září 2006, Česká lesnická společnost, 2006 Gabzdil J. Historický nástin využívání příměstských lesních komplexů Hulvácký les a Bělský les pro účely vodárenství a rekreace. In: Zhodnocení rekreačního a pěstebního potenciálu městských lesů, Městské lesy Ostrava – rekreační a pěstební potenciál, příloha č. 1 – Historický průzkum, Ing. Pavel Borusík – Silvex, 2006 Hošek E. Estetika jako jedna z funkcí lesa v minulosti a budoucnosti se zvláštním zřetelem na poměry v Jeseníkách. In: Campanula 2:101–117, Ostrava 1971 Hošek E. Historie lesnického hospodaření ve vysokohorských lesích ČR, zvláště pak v Hrubém Jeseníku. In: Hospodaření v lesích při horní hranici lesa, MZe ČR a ČLS v Praze Hošek E. Historie lesů města Opavy, Městské lesy Opava, 1995 Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien, VII Ausgabe, Brünn 1893, Verlag von Karafiat und Sohn Nožička J. Z minulosti slezských lesů, Slezský studijní ústav Opava, 1956 Severomoravské státní lesy státní podnik Krnov, 30 let – účelová publikace Krnov, 1990 Seznam sdružených lesních správ v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (dle stavu z roku 1938), Ústřední výbor Volných sdružených lesních správ Praha 1938 Turek A. Státní archiv v Opavě – Průvodce po archivních fondech, svazek 2, Archivní správa ministerstva vnitra Praha, 1959 Wessely J. Forstliches Jahrbuch fuer Oesterreich –Ungarn, I. Jahrgang 1880, Wien 1880

31

6. Tabulkové a grafické přílohy 6.1. Velkostatky na území bývalého Ostravského kraje, stav 1870 6.2. Schematismus panství a statků 1893 6.3. Seznam majitelů a plošných výměr lesních velkostatků na území dnešního Moravskoslezského kraje, stav v roce 1938 6.4. Přepis návrhu senátorů H. Jokla, J. Polacha a soudruhů z 11. června 1929, stran zahájení nouzových opatření pro obce okresu vítkovského, jež postiženy byly katastrofální průtrží mračen 6.5. Kopie přípisu „Místa oddechu v lesích podniku Státní lesy a statky“ 6.6. Mapa oblastí lesnického výzkumu pro Slezsko z roku 1888

32

Příloha 6.1. Velkostatky na území bývalého Ostravského kraje, stav 1870 NÁZEV VELKOSTATKU Albrechtice Bartošovice Bílovec Bohumín Branice Brantice Bravantice Jistebník Polanka Studénka Bravinné Budišov Deštné Dívčí Hrad Dobroslavice Dolní Bludovice Dolní Domaslovice Dolní Tošanovice Dolní Třanovice Dolní Životice Doubrava Frýdek u Těšínské komory Fulnek Hlavnice Hnojník Horní Bludovice Horní Domaslovice Horní Soběšovice Horní Tošanovice Horní Vikštejn Horní Žukov Hošťálkovy Hradec Hradiště Hrozová a Pelhřimovy Hukovice Hukvaldy Chuchelná Jeseník nad Odrou Jezdkovice a Držkovice Jindřichov a Matějovice Karviná a Fryštát Klimkovice Poruba a Velká Polom Kliplák Klokočov Kobylí a Krásné Loučky viz Linhartovy Kocourovice Kravaře Klimkovice Poruba a Velká Polom Krnov město

12 1,5 11,5 4 – 4 7,5

PLOCHA CELKEM ha 1 543 828 733 1 047 86 466 2 807

PLOCHA LESA ha 1 154 129 295 212 – 171 501

1 4 1 4 5 1,5 2 6 – 3 1 25 13 1 3 1 1 1 2 6 1,5 9 18,5 1 2 1 43 9 2 2 7 25 15,2

241 926 542 737 935 318 199 405 15 540 314 18 006 1 970 138 518 173 141 252 231 947 61 2 463 4 428 345 263 109 20 000 4 504 300 237 1 960 6 631 2 880

104 907 304 216 361 122 41 100 15 206 78 13 904 762 3 124 53 41 80 56 670 7 1 957 3 602 144 19 4 18 003 2 091 8 65 1 443 1 462 1 217

– 13 2 – 1 5 8 3

– 2

206 546

– 288

– 1

1 2 15,2

40 793 2 880

3 23 1 217

– – 3

7

1 266

1 226

3

POČET VSÍ 1848

POČET POLESÍ 3 1 1 2 – 1 3

1 2 1 – 1 1 – – – 1 – – 3 – 1 – – – – 1 – 6 8 –

POČET PIL 2

2

4 1

7

1 5

1

Kunčice nad Ostravicí a Řepiště Kunín Kyjovice Linhartovy Litultovice Loděnice Malé Hoštice a Pusté Jakartice Melč Mladecko Neplachovice Nová Horka Nebory a Koňská Nový Dvůr Nový Jičín a Štramberk Odry Oldřišov Chlebičov a Vrbka Opava – johanitská komenda Opavský zámek spol. Krnovská Komora Opava město Orlová Osoblaha Ostravice spol. s Hukvaldy Paskov Petřvald, Zábřeh n. Odrou Stará Bělá Petřvald ve Slezsku Pitrov Prostřední Bludovice Prstná Pustějov Raduň Ráj Ropice Rychvald Sedlnice Manská Slatina Slavkov u Opavy Slezská Ostrava a Radvanice Slezské Pavlovice Slezské Rudoltice Sosnová Spálov Stará Ves Starý Jičín Stěbořice Suché Lazce Šenov Šilheřovice, Dolní Benešov a Hlučín Štáblovice Šternberk – Karlovec díl

5,5

1 199

481

2

1

3 3 5 2 2 0,6

883 1 719 700 – 721 184

174 1 217 367 – 106

1 3 1 1 –

1 1 1

– 1 3 7 2 1 13,5 19 5

475 179 151 1 191 567 197 3 796 1 983 1 725

280 6 2 213 219 26 2 249 1 361 267

1 – – – 1 – 5 3 2

6 podílů

509

348

–

5,2

1 3

–

4,2 5 7 –

1 984 468 539 –

1 593 62 522 –

3 2 1 –

11 8

1 073 547

387 16

1 1

1

1 1 1,5 1 8 3,25 6 1 3 0,5 4 1 12,5

183 65 175 127 318 1 400 1 079 386 975 161 391 497 2 322

– 14 41 39 278 870 369 95 222 35 193 149 839

– – – – 1 2 1 1 1 1 1 1 2

1

1 19 2 4 2 13 3 3 4 24

182 800 545 802 397 1 505 389 97 1 773 6 461

2 489 333 581 135 947 78 – 818 2 819

– 3 1 1 1 3 – – 1 4

3 4?

860 1 821 ?

321 1 159 ?

1 1

2 1

1

1 2 1

Štítina a Hrabyně Šumbark Těšínská komora Trnávka u Příbora Třebom a Hradčánky Třebovice a Martinov Velké Heraltice Velké Hoštice Vítkov Výškovice u Bílovce Zábřeh u Hlučína Zlaté Hory – díl Životíce u Těšína

13 +4 díly 1 40,5 1 2 2 11 1 4 3 1 1 1

1 821 ? 867 70 386 302 ? 401 1 789 493 393 280 135 ? 96

1 159 ? 325 40 512 78 ? 33 847 10 251 173 – ? 28

5 – 19 – – 1 2 – 1 – – 1 –

2 22

2

Pramen: Turek Adolf, Státní archiv v Opavě, Průvodce po archivních fondech svazek 2, Archivní správa ministerstva vnitra Praha, 1959, strana 14–17

Příloha 6.2. Schematismus panství a statků 1893 NÁZEV VELKOSTATKU Albrechtice Bartošovice Bílovec Bohumín Brantice Bravantice Jistebník, Polanka Studénka, Raduň Bravinné viz Správa panství Fulnek Deštné Dívčí Hrad Dobroslavice Dolní Bludovice Dolní Domaslovice Dolní Tošanovice Dolní Třanovice Dolní Životice Frýdek u Těšínské komory Fulnek Hlavnice Hnojník Horní Bludovice Horní Domaslovice Horní Soběšovice Horní Žukov Hostašovice Hošťálkovy Hradec Hradiště Hrozová a Pelhřimovy Hukvaldy Chuchelná Jezdkovice a Držkovice Jindřichov a Matějovice

VLASTNÍK Karl Bayer, Ludvik Bayer Josef Maria AresinFatton Zdenko-Freiherr von Sedlnitzky-Choltitz vč. Karviné Clemens Graf von Kuenburg Beghard Graf Blücher von Wahlstatt Prinz Philips Graf von Flander Mladecko Jakartovice Der souveränne Malteser Ritter-Orden Graf Hans Wilczek Moriz Rohrmann Emilie Goch Zdenko Graf Aichelburg Johann Gattnar Adolf Motika Georg Graf LarishMönnich Uveden u Těš. komory Prinz Filip Graf von Flandern Robert Bayer von Bayersburg Geor Freiherr BeessChrostin Johann Gross Johann Baron Mattencloit Josef Chadraba Leopold Feige u Starého Jičína Karl Reichsgraf von Arco Fürst Karl Max von Lichnovsky U Těrlicka Sl. Rudoltice Enklávy Erzbisthum Olmütz Prusko Viz Mladecko Wilhelm Freiherr von Klein-Wiesenberg

PLOCHA LESA ha 1 328

LESNÍ ZAMĚSTNANCI VZDĚLÁNÍ nižší střední vyšší 2 2 1

PILY 2

141 175

1

189

1

1 541

7

1 1 pap.

1

1

4 pl 3 vd. 1 pr.

104

228 341 141 41 29

1 1

24 148

1

864

2

3 128 44 41

1

1

51 6 1 957

6

5

1

3 757

15

5

2

18 108

4

20

3

4

1 523

1

4

1

1

Karviná a Fryštát Klimkovice Poruba a Velká Polom Klokočov Kobylí a Krásné Loučky viz Linhartovy Kocurovice Krnovská komora Krnov město Kunčice nad Ostravicí a Řepiště Kunín Kyjovice Linhartovy Litultovice Melč Mladecko Nová Horka Nebory a Koňská Nový Dvůr Nový Jičín a Štramberk Odry Opava – johanitská komenda Opavský zámek – spol. Krnovská Komora Opava město Skřipov Orlová Ostravice uvedeno spol. s Hukvaldy Paskov Petřvald Zábřeh n. Odrou Stará Bělá Petřvald ve Slezsku Pitrov Prostřední Bludovice Ropice Rychvald Slatina u Bílovce

Heinrich Graf LarishMönnich Graf Hans Wilczek

1 876

1

8

1

1 177

1

2

1

Marie Merkel von Badenfeld Viz Linhartovy

350

Reinhard Rösner Viz Opava Město Krnov Gabriele Gräfin Saint Genois dÁneaucourt Jose Fridrich Landgraf von Fürstenberg Berta Gräfin zu Stolberg Viz enklávy Karl Freiherr von Rosberg Graf Camillo von Razumovsky Dr. Hartig Josef Felix Graf Vetter Karl Freiherr von BessChrostin Johann und Antonie Hanel Theresianische Akademie in Wien Moriz Lazaru, Bankdirektor Souveräner MalteserRitter-Orden Johann II. souveränner Fürst zu Lichtenstein Město Opava

2

1

1

1 223 158

2

177

2

1 1

1 237

2

2

167

1

1

1

1 1

1 1

280 4 215 230 26 2 305

4

1 334

2

1

356

1

1

7 821 1 604

6

1

2

1

197

1

Günter graf zu Stolberg Das getreue Metropolitan Domkapitel In Olmütz Graffinen Gabriele und Francisca LarischMönnich Marie Sikora Gustav Kasparek Emanuel Freiherr von Spens Booden Die Gräfinnen Gabriele und Franciska Larisách Mönnich Wolfgang Anton Reichsritter von Mannen

406 361

1 1

289

1 6 katrů

12

Baron Richard Mattencloid

1 1

8 23 78

1

272 216

1

1

Slavkov u Opavy Slezská Ostrava Slezské Pavlovice Slezské Rudoltice Stará Ves /Altendorf/ Starý Jičín Stěbořice Šenov Slezská Ostrava Šilheřovice, Dolní Benešov a Hlučín Štáblovice Štemplovec viz Loděnice Šternberk – Karlovec díl Štítina a Hrabyně Šumbark Těšínská komora Třebovice a Martinov Velké Heraltice Výškovice u Bílovce Hrabství Životíce u Těšína Einsidel u Vrbna Bruntál a Andělská hora Otice Lukavec Melč + Jánské lázně Petrovice u Karvine Radvanice a Lipina Rakovec/Komorní Lhotka Řepiště a Rakovec Fryštát Darkov Kačice Dolní Soběšovice Hrabyně Opava – statek Vikštejn Malé Heraldice Sovinec Janovice u Rýmařova Karlovec u Bruntálu

Leopold Graf Podstatsky Graf Liechtenstein Graf Hans Wilczek

149

Viktor, Paul und Hermann Pino Frh. von Friedenthal Leopold Graf Podstatzky Liechtenstein Karl Max Graf Seilern Hugo Janota Graf Heinrich LarischMönnich Graf Hans Wilczek Prusko

15

710

1

1

135 921 69 818

1

1

710

1

1

Karl Freiherr v. Sobek

365

Deutscher Ritterorden Johann Santarius Erzherzog Albrecht Josef Stonavski Franz Graf Bellegarde Paul Freiherr Sedlnitzky Choltic Heinrich Michnik Vincenc Peschke Řád německých rytířů

1 160 62 48 536 27 847 293

Ernst Freiherr Sedlnitzky Princ Filip Graf von Flander Karl Weisshuhn Robert Freiherr von Pillersdorf Graf Hans Wilczek Josef Schenk

1

2

1

1

1

1 35

2

8

1 1

2

27 115 11 123 65 297 141 70

22 1

85 1

Gabriele Gräffin Saint Genois d Aneaucourt Georg Freiherr Bess Chrostin

246

Johann Chadraba Deutscher Ritterorden Město Opava Rudolf Graf Schaffgotsch Rudolfine Gräfin Bellgrade Deutscher Ritterorden Alfred Graf Harrach Johann II. souveräner Fürst zu Lichtenstein

11 1 160 9 382

603

1

333 6 276 7 995 4 298

2

1 3 1 1

1

6

3

Slezske Rudoltice + mor. enklavy Mladecko

Heinrich Steuer

483

7

2

1

Josef Richter in Eckelsdorf

335

10

1

2

8 1 1

1

1

(Vysvětlivky: pl.: pila, pap.: papírna, vd.: vodní, pr.: parní) Zdroj: Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien, VII Ausgabe, Brünn 1893, Verlag von Karafiat und Sohn

Příloha 6.3. Seznam majitelů a plošných výměr lesních velkostatků na území dnešního Moravskoslezského kraje, stav v roce 1938 NÁZEV LESNÍHO VELKOSTATKU Dolní Benešov Deštná ve Slezsku Einsiedel u Vrbna Bruntál, administrativa a inspekce statku Bruntál, správa Fryštát (Karviná) Linhartovy Hoštálkovy Hradec nad Moravicí Jindřichov ve Slezsku Hlubočec, Pustá Polom Hrabyně u Opavy Karlova Studánka Chuchelná Krnov Karlovice ve Slezsku Karlovice ve Slezsku Klokočov u Vítkova Ondřejovice Litultovice Úvalno Dívčí Hrad Studénka Horní Vikštejn Odry Město Albrechtice Paskov Petřvald Poruba u Svinova Pustá Polom Ropice Slezské Rudoltice Skřípov Uhelná Stěbořice u Opavy Šenov ve Slezsku Šilheřovice Štáblovice Bílovec Kylešovice Vrbno pod Pradědem Velke Heraldice Dolní Životice Fulnek Nový Jičín na Moravě Stará Bělá u Mor. Ostravy Janovice u Rýmařova Karlovec u Bruntálu Lomnice u Rýmařova Starý Jičín

MAJITEL Luis Rothschild Dr. Josef Richter Ing. E. Grohman Řád německých rytířů Dr. Johann Larish Mönnich Pozůstalost Marie Hörrmann Karl Arco Wilhelm Fürst Lichnovsky Dr. Adalbert Klein-Wisenberg Hugo Graf Blücher Řád německých rytířů Řád německých rytířů Wilhelm Fürst Lichnovsky Franz Josef Liechtenstein Řád německých rytířů Město Krnov Revírní rada báňského úřadu Ostrava Ing. Hubert Hein Karl Rosbergs Erben Ing. Heinrich Horny Řád maltézských rytířů Dr. Moritz Vetter Camillo und Andreas Rozumovsky Dr. Adam Graf Potocki Dědictví Nina Kopitsch Dr. Otto Stolberg Gabrielle Thun-Hohenstein Hans Wilczek Fridrich Stolberg Hermann Küenburg Irens Heinrich, Anna und Franz Steuer Město Opava Dr. Hans Schenkenbach Dr. Heinrich und Marianne Janota Dr. Friedrich Larisch-Mönnich Dr. Alfons Rothschild Viktorin Sobeck-Kornitz Dr. Sigmund Sedlnitzky Maltézský řád johanitů Řád německých rytířů Marie Bellegarde Baronie Marie Sedlnitzky Jaromír A. Špaček Studentská nadace Nový Jičín Město Moravská Ostrava Anna Forgacs Franz Josef Liechtenstein Dr. Joe Hartmann Dědici Dr. Bedřicha Deyma

VÝMĚRA V HA 973 312 117 Ústředí 2 878 1 850 282 1 937 3 284 1 583 1 605 1 200 2 860 1 775 7 994 2 212 1 470 384 1 018 166 57 227 409 1 695 1 303 1 635 400 111 2 008 1 510 74 466 2 251 66 62 792 1 808 435 170 360 2 590 1 258 66 1 130 2 596 574 4 395 4 630 1 130 272

Pramen: Seznam sdružených lesních správ v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (dle stavu z roku 1938), Ústřední výbor Volných sdružených lesních správ Praha 1938

6.4. Přepis návrhu senátorů H. Jokla, J. Polacha a soudruhů z 11. června 1929, stran zahájení nouzových opatření pro obce okresu vítkovského, jež postiženy byly katastrofální průtrží mračen Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929. II. volební období. 8. zasedání. Tisk 927. Překlad. Návrh senátorů H. Jokla, J. Polacha a soudruhů stran zahájení nouzových opatření pro obce okresu vítkovského, jež postiženy byly katastrofální průtrží mračen. V neděli dne 26. května t. r. snesla se nad obcemi Klokočovem, Vítkovem, Kamenkou, Klokočůvkem a Čermnou těžká průtrž mračen, jaké i staří lidé nezažili. Skoro po celou hodinu proudily k zemi spousty deště za neustálého blesku a hřmění a nadělaly velkých spoust na zemědělských kulturách, ale také na budovách, mostech atd. Brázdy, příkopy a potoky nemohly již pojmouti mohutné proudy vod a tyto razily si cestu přes osení, brambořiště a řepná pole, louky a dvory, vyrvaly v nich hluboké příkopy, potrhaly cesty a silnice a odplavily lehkou ornici i s bramborami a obilní setbou. Na pozemcích níže ležících naneseny byly velké spousty kamení, nánosu a země, a osení i prvá žeň pícnin na lukách, pod tím se nalézající, jsou úplně zničeny. Po celé dny budou muset postižení odvážeti se svých polí zem a spousty nánosu. Na mnoha místech objevila se holá skála. U malorolníka Seltenreicha v Klokočově vnikla záplava, valící se s protějšího svahu, do obytné budovy a nanesla za krátko do jednotlivých místností jeden a půl metru vysokou vrstvu země a kamení. Osm metrů hluboká studně, vedle se nalézající, byla úplně zasypána. Jmenovaný rolník mohl se svojí rodinou právě ještě uprchnouti okny. Místy strhl sebou rozvodněný vesnický potok mnoho krychlových metrů břehového svahu a také dva mosty. Také v obci Klokočově s jejími rovněž příkrými svahy nadělaly valící se spousty vod velikou škodu. Škoda touto nepohodou způsobená je tím větší, ježto vrstva ornice je beztak jen tenká a sypkou půdu, kterou voda strhla, nelze nahraditi, takže také v příštích letech výtěžek postižených pozemků bude jen nepatrný. Katastrofální ráz této nepohody vysvítá také z toho, že ani Odra nemohla pojmouti spousty vod, v níže položených obcích tudíž se rozvodnila a sousední louky úplně zaplavila, takže první žeň pícnin jest úplně zabahněna. Navrhujeme, aby vláda bezodkladně učinila rozsáhlá opatření, by co nejrychleji odpomoženo bylo nouzi ve jmenovaných obcích. V Praze, dne 11. června 1929. Jokl, Polach, dr Heller, Beutel, Dundr, dr Witt, Jarolím, Reyzl, Stark, Löw, Petřík, dr Soukup, Zimák, Časný, Filipínský, A. Novák, Pocisk.

Příloha 6.5. Kopie přípisu „Místa oddechu v lesích podniku „Státní lesy a statky“

6.6. Mapa oblastí lesnického výzkumu pro Slezsko z roku 1888 (publikovaná v 155. sešitě „Verhandlungen der mährisch-schlesischen Forstwirte)

I. II. III. IV.

Terénní jednotka Sudetská hornatina Sudetské předhoří Karpaty/Beskydy Nížiny

% plochy území 18 30 30 22

Pozn. oblast III v Moravské části znač Sudety