Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta
Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky
REGIONÁLNÍ LESNICKÝ PROGRAM PRO ÚZEMÍ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Část C: Strategická a návrhová část
Brno, říjen 2007
Regionální lesnický program pro území Moravskoslezského kraje Předkládaný dokument představuje část C, Strategickou a návrhovou část Regionálního lesnického programu Moravskoslezského kraje, zahrnující především postupy pro realizaci vytýčených cílů z předchozích částí (A, B).
Část C: Strategická a návrhová část 1.
Lesnictví a lesnická politika v Moravskoslezském kraji ....................................................2 1.1. Vlivy lesnické strategie Evropské unie na lesní hospodářství MSK ..........................2 1.2. Přímé a nepřímé závazky, které plynou z mezinárodních lesnických a ekologických úmluv ..............................................................................................................................2 2. Postupy a opatření ke stavu lesů v MSK ............................................................................6 2.1. Posouzení míry využívání lesů pro rekreační účely a předpokládaný vývoj s vazbou na regionální územní plán ......................................................................................................6 2.2. Navrhování a projektování ÚSES na lesním půdním fondu.......................................9 2.3. Zalesnění zemědělsky nevyužívané půdy a její převod do PUPFL..........................11 2.4. Péče o zvláště chráněná území .................................................................................13 3. Legislativní předpoklady pro účast kraje na tvorbě a ovlivňování lesnické politiky .......15 4. Opatření pro realizaci programu rozvoje lesního hospodářství MSK ..............................18 4.1. Aktivity, jimiž by kraj mohl programově ovlivňovat chod lesního hospodářství ....18 4.2. Legislativní povinnosti a práva krajů a krajských úřadů na úseku lesního hospodářství a možnosti působení v lesním hospodářství .................................................................20 4.3. Věda, výzkum a vývoj ..............................................................................................23 Závěr ………………………………………………………………………………………...25
1
1. Lesnictví a lesnická politika v Moravskoslezském kraji 1.1.
Vlivy lesnické strategie Evropské unie na lesní hospodářství MSK
Z klíčových akcí navrhovaných Komisí prostřednictvím Akčního plánu EU, které je třeba společně s členskými státy během období pěti let (2007–2011) implementovat, se v rámci působnosti kraje doporučuje zvážení: • • • • • • • • • • • • • •
podnítit výzkum a technický rozvoj s cílem zvýšení konkurenceschopnosti lesního hospodářství, posoudit zkušenosti týkající se zhodnocení a uvedení na trh nedřevního lesního zboží a služeb, podporovat využití lesní biomasy k výrobě energie, podpořit spolupráci mezi vlastníky lesů a zlepšit vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti lesnictví, přispět k dosažení revidovaných cílů v oblasti biologické rozmanitosti, součinnost na Evropském systému monitorování lesů, zvýšit ochranu lesů, podporovat vzdělání a komunikaci v oblasti životního prostředí, zachovat a zvýšit ochranné funkce lesů, prozkoumat produkční potenciál městských a příměstských lesů, posílit koordinaci mezi politikami v oblastech souvisejících s lesnictvím, uplatnit na národní programy pro lesy otevřenou metodu koordinace (OMK), podpořit používání dřeva a dalších lesních produktů, zlepšit výměnu informací a komunikaci.
Pozn.: Rozpracování uvedených klíčových akcí a možné přístupy obsahují další kapitoly RLP.
1.2.
Přímé a nepřímé závazky, které plynou z mezinárodních lesnických a ekologických úmluv
Mezinárodní právní nástroje a mechanismy Česká republika je účastnickou stranou následujících multilaterálních konvencí a protokolů:
Vstup v platnost
Název smlouvy, dohody, úmluvy Rámcová úmluva OSN o změně klimatu
1994
Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD)
2005 1994
Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti
2003
Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) Evropská úmluva o krajině Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva) Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů (EUROBATS) Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva)
2
1993 2004 1994 1994 1993
Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská konvence)
1998
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví
1993
Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA)
2006
Směrnice a smlouvy EU Směrnice Rady 79/409/EHC o ochraně volně žijících ptáků Směrnice Rady 92/43/EHC o ochraně původních stanovišť,volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
1978
Směrnice Rady 1999/22/HS o chovu volně žijících živočichů a zoologických zahradách
1999
Směrnice 2000/60/EHS pro činnost v oblasti vodní politiky
2000
Směrnice 2001/42/EHS o posuzování vlivů na životní prostředí (též 85/337/EEC, 97/11/EC)
2001
Směrnice ES/2003/4 EHS o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí
2003
Mezinárodní smlouva o genetických zdrojích rostlin významných pro výživu a zemědělství. Přijata na 31. zasedání Konference FAO. Usnesení rady o strategii Evropské unie v oblasti lesního hospodářství (Strategie Společenství pro lesy) Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o akčním plánu EU pro lesnictví (Akční plán EU pro lesy a lesnictví)
1992
2001 1998 2006
Možnosti a opatření k závěrům ministerských konferencí o ochraně lesů v Evropě Přehled ministerských konferencí o ochraně lesů v Evropě (MCPFE): Štrasburk 1990 – Všeobecná deklarace Rezoluce: S1: Evropská síť stálých ploch pro sledování lesního ekosystému S2: Zachování lesních genetických zdrojů S3: Evropská databanka lesních požárů S4: Přizpůsobení obhospodařování horských lesů novým podmínkám životního prostředí S5: Rozšíření sítě Eurosilva pro výzkum fyziologie stromů Helsinky 1993 – Všeobecná deklarace Rezoluce: H1: Obecné zásady trvale udržitelného hospodaření v lesích Evropy H2: Obecné zásady ochrany a trvale udržitelného zachování biodiverzity evropských lesů H3: Lesnická spolupráce se státy ve stadiu přechodu na jiný typ ekonomiky H4: Strategie procesu dlouhodobé adaptace evropských lesů na klimatické změny Lisabon 1998 – Všeobecná deklarace Rezoluce: L1: Lidé, lesy a lesnictví (Podpora sociálních a ekonomických aspektů trvale udržitelného lesního hospodářství) L2: Celoevropská kritéria a indikátory trvale udržitelného hospodaření v lesích; Celoevropské směrnice pro trvale udržitelné hospodaření v lesích na provozní úrovni Vídeň 2003 – Deklarace vídeňského summitu pro život lesů Rezoluce:
3
V1: Synergická podpora trvale udržitelného obhospodařování evropských lesů prostřednictvím národních lesnických programů a spolupráce mezi odvětvími V2: Zvýšení ekonomické životaschopnosti trvale udržitelného obhospodařování lesů v Evropě V3: Sociálně kulturní dimenze trvale udržitelného obhospodařování lesů v Evropě V4: Ochrana a zvyšování biologické rozmanitosti lesů v Evropě V5: Změna klimatu a trvale udržitelné obhospodařování lesů v evropských lesích Po 4. ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě ve Vídni (duben 2003) převzalo koordinaci procesu Polsko a svoji činnost zahájila koordinační jednotka procesu ve Varšavě. Ta uspořádala koncem roku pracovní seminář, který se zabýval současným stavem přípravy a naplňování národních lesnických programů. Výsledky jednání budou připomínkovány a zpracovány k dalšímu jednání jako oficiální materiál pro jednání pověřených zástupců účastnických zemí pan-evropského procesu. Bylo opakovaně upozorněno na potřebu zviditelňování lesnického sektoru a také na potřebu udržet ekonomický charakter lesního hospodářství, a to i s odvoláním na skutečnost, že nakládání s lesy musí být založeno na rovnosti všech tzv. tří pilířů (ekonomické, ekologické, socio-kulturní funkce) udržitelného obhospodařování lesů. Tyto „tři základní pilíře trvalé udržitelnosti“ v souladu se závěry MCPFE i se základními pravidly Strategie EU pro lesy mají mít stejnou váhu. Na ministerské konferenci ve Vídni bylo mj. dohodnuto posilovat spolupůsobení mezi politikami zaměřenými na trvale udržitelné hospodaření v lesích Evropy a ostatními relevantními politikami, programy a strategiemi. Spolupráce napříč sektory se má odehrávat prostřednictvím národních lesnických programů (NLP), které jsou definovány následovně: „Národní lesnický program zakládá všem otevřený, mezisektorový a průběžně se opakující proces plánování, implementace, monitoringu a hodnocení politiky na národní a/nebo regionální úrovni, který má směřovat k trvale udržitelnému hospodaření v lesích tak, jak je definováno v helsinské Rezoluci H1, a přispívat k trvale udržitelnému rozvoji. Je založen na národní suverenitě a na dlouhodobém politickém závazku, má podpůrnou roli ve vztahu k rozvoji institucionálních a lidských kapacit a je charakterizován určitými principy, prvky a postupy.“ Odpovídající přístupy mají být zaměřeny na integraci, zlepšení koordinace a spolupráce. Tato spolupráce při řešení lesnických otázek, týkajících se obvykle více sektorů, má přispět jednak k implementaci globálních závazků a mezinárodních aktivit, týkajících se lesů (s akceptací principu subsidiarity), ale také se zaměřením na národní potřeby hledat řešení otázek zajímajících signatářské země. Předpokládá se trvalá výměna zkušeností získaných jednotlivými zeměmi v oblasti národních lesnických programů, zejména s ohledem na praktickou aplikaci společného přístupu MCPFE k NLP v Evropě a při použití kritérií a ukazatelů trvale udržitelného hospodaření jako součásti snah o udržitelné obhospodařování evropských lesů. Šest panevropských kritérií trvale udržitelného hospodaření bude využito jako rámce, který zahrnuje ekologický, ekonomický a sociálně-kulturní rozměr trvale udržitelného rozvoje. Současně má zahrnovat politické závazky přijaté na pan-evropské i světové úrovni. V neposlední řadě MCPFE konstatovala: „Globální závazky, naposledy ty, které vzešly ze Světového summitu o trvale udržitelném rozvoji, je potřebné transponovat a uskutečňovat na regionální, národní i nižší úrovni.“ Dle jednotlivých oblastí MCPFE je možno formulovat následující prostředky k naplnění cílů: WG1: Ekonomický a sociální rozměr lesů a lesnictví •
Posílit konkurenceschopnost a ekonomickou životaschopnost TULH v EU: věda a výzkum (VaV), investice, sdružování, informace – benchmarking,
4
• • • •
•
podporovat využití dřeva pro energii: analýzy dostupnosti, dopady, informační věda a výzkum – kampaně, VaV, investice, vyvíjet nové inovativní, nákladově efektivní výrobky ze dřeva, lesní produkty a služby a jejich trhy: VaV, hodnocení netržních produktů a služeb, mezisektorová spolupráce, podpořit spolupráci vlastníků lesů, zlepšit vzdělávání a výcvik: poradenské služby, vzdělávání, informace, zlepšit vzdělávání, informovanost a komunikaci s veřejností ve věci produktů a služeb poskytovaných lesem a LH: komunikační strategie, lesní pedagogika, speciální environmentální vzdělávání, podporovat ochranné a další sociální funkce lesů: územní plánování, prevence přírodních katastrof aj.
WG2: Ekologický rozměr lesů a lesnictví • • • • •
Sběr informací o lesích a zpracování dat, viditelnost a image lesnického sektoru: lesnické konference na vysoké úrovni, MCPFE 2007, plnění mezinárodních závazků: úmluvy, koordinace, zmírnění klimatické změny včetně využívání lesní biomasy pro výrobu energie, vytváření sítí chráněných lesních oblastí: NATURA 2000 aj.
WG3: Kooperace, koordinace, komunikace • • • •
Zlepšit koordinaci mezi sektory, zajistit integraci a shodu politik týkajících se LH na úrovni Společenství i členských států: pravidelná setkání aj., zviditelnit lesy a zlepšit image LH ve společnosti: organizace lesnických akcí, lesní akademie, info, web, podporovat koordinaci mezi členskými státy (a na národní úrovni mezi regiony) EU při přípravě a implementaci NLP: workshopy, hodnocení pokroku, podporovat výměnu nejlepších praktických postupů mezi členskými státy, zejména těch, které se týkají opatření ve věci rozvoje venkova: semináře, sdílení zkušeností.
5
2. Postupy a opatření ke stavu lesů v MSK 2.1.
Posouzení míry využívání lesů pro rekreační účely a předpokládaný vývoj s vazbou na regionální územní plán
Příměstské lesy jsou z hlediska rekreace na území Moravskoslezského kraje nejhojněji navštěvované, proto jsme se na ně zaměřili nejvíce. Specifickou problematickou je otázka použití jednotlivých dřevin v příměstských lesích. Při posuzování vhodnosti a nevhodnosti dřevin je v příměstských lesích rozhodující jejich funkční využitelnost v nejširším pojetí. Přitom jejich ekologické nároky, resp. ekologická valence, se mohou lišit v závislosti na stanovištních, a to zejména na těch, která jsou v určitém směru extrémní. To se týká nejvíce lesů ochranných na skeletovitých, suťových, zakrslých a xerotermních stanovištích. Dále je u jednotlivých druhů důležitá jejich funkce v rámci sociálně-ekologického potenciálu, včetně hodnoty estetické. K estetickým hodnotám jednotlivých stromů patří především tvar kmene a koruny, jejich rozměry a barevnost. Krása jednotlivých dřevin se obvykle posuzuje jednotlivě, ale rozhodující je celkový efekt celých skupin v daném prostředí. Jehličnany jsou díky svému habitu i temně zelené barvě návštěvníky výrazněji vnímány, přičemž zejména v zimním období tvoří výrazné dominanty v krajině. Kromě toho mají i další funkce, v létě snižují teplotu vzduchu, v zimně naopak zabraňují vzniku nízkých teplot, dále vylučují éterické oleje a aromatické silice z jehličí a pryskyřice a dokáží snížit obsah škodlivých mikroorganismů, zejména bakterií. Porostní pláště z jehličnatých dřevin tvoří dobrou a hlavně celoročně působící zábranu proti větru, prachu a hluku. Z tohoto hlediska je důležití zmínit i uplatnění smrku ztepilého v příměstských lesích, zejména pokud se vyskytuje v přirozené obnově, není třeba ho odtud odstraňovat. Důležité je zachování tzv. pionýrských dřevin jako jsou osiky, jeřáby, břízy, jívy a další, které představují významné oživení interiéru porostů, a jejich uplatnění zejména v porostních okrajích a v alejích podél cest. Při úvahách o nejvhodnější porostní skladbě je nutno zmínit i otázku introdukovaných dřevin (např. douglaska, dub červený, zerav, akát, ořešák, platan). Některé z nich se mohou stát významným estetickým prvkem v příměstských lesích. Při obnově lesa je třeba dát vždy přednost zakládání smíšených porostů, a to diferencovaně podle SLT. Vedle druhové skladby hraje velkou roli vnitřní struktura porostů jak ve směru vertikálním, tak i horizontálním. Dvouetážové uspořádání při dlouhé obnovní době nebo trvalé vytváření bohatě strukturovaných porostů tvořených směsí dřevin slunných a stinných, které mohou vytvořit trvale dvouetážové porosty, jsou příkladem vytváření vhodné a bohaté vertikální struktury. V této souvislosti je nezbytné zmínit důležitost a význam keřů a keřového patra v příměstských lesích. Jejich role je v tomto typu lesa velmi významná, a to nejen z hlediska estetického, ale i z hlediska uplatnění jejich habitu a možnosti bohatšího vertikálního členění porostu. Vedle zmíněných funkcí mají keře i významnou účinnou funkci krycí a dají se využít podél komunikací či přístupových cest, k zakrytí parkovišť, plotů a hygienických zařízení. Důležitým aspektem vnitřní struktury lesa je hustota porostů. V některých partiích lesa s vysokou zátěží krátkodobé koncentrace lze doporučit výrazné snížení hustoty porostu i pod povolenou mez. Základní strategií hospodaření je, podobně jako v hospodářských lesích, trvale udržitelné hospodaření s cílem vytvoření ekologicky stabilního, druhového, ekotypově, prostorově a věkově
6
diferencovaného lesa, schopného nepřetržitě plnit všechny, zejména environmentální funkce lesa. Základní zásadou účinné výchovy lesních porostů je aplikace takových výchovných postupů, které odpovídají požadavkům a nárokům jednotlivých dřevin. Výchova spočívá v odstraňování některých stromů, čímž se upravuje dřevinná a prostorová skladba a mění se prostředí v prostoru, zejména režim světla, tepla a vláhy. Obnovní postupy v lesích s intenzivní nepobytovou rekreací musí být specifické, protože mají zohlednit zvláštnosti účelového hospodaření. V zónách silné nepobytové rekreace je doporučován způsob hospodaření podrostní či výběrný, ale zejména v porostech s převahou slunných dřevin (borových, dubových, březových apod.) by měl být maloplošně holosečný či násečný, což podporují názory návštěvníků lesů, kteří dávají přednost častějším změnám v charakteru typu porostu a mýtinám (otevřeným slunným místům) před rozsáhlými plochami porostů stejného charakteru. Pří obnově lze doporučit výsadbu vyššího počtu sazenic, než požaduje vyhláška (č. 139/2004 Sb.), protože lze v těchto kulturách počítat se značnými ztrátami způsobenými návštěvníky. Také z tohoto důvodu je žádoucí tyto plochy po provedeném zalesnění chránit oplocenkami, aby se zabránilo zbytečným škodám pošlapáním sazenic. Naopak v oblastech pobytové rekreace by měl být hlavní obnovní způsob podrostní způsob hospodaření, který znamená zachování charakteru porostu a porosního mikroklimatu prakticky nepřetržitě, což je u tohoto typu rekreace hlavní požadavek. V místech obtížně přístupných a na dalších lokalitách s výrazně obtížnými technologickými podmínkami z hlediska provádění mýtné těžby a následného přibližování vytěžených stromů lze však doporučit i ostatní způsoby obnovy lesa, které jsou s ohledem na dané specifické podmínky nejvhodnější. Podobně je třeba plánovat provádění pěstebních a těžebních prací v těchto lesích. Rozhodně je třeba naplánovat provedení všech prací v jedné skupině porostů najednou tak, aby se této oblasti mohli v pracovní době návštěvníci vyhnout a zavítat na místa, kde najdou klid a ticho, za kterým do lesa přišli. Zejména o víkendu je pak třeba tyto práce maximálně omezit. Těžební práce je třeba provádět pokud možno v zimním období, kdy je v městských a příměstských lesích výrazně méně návštěvníků, a důsledně uklízet těžební zbytky a asanovat vzniklé rýhy v terénu. Veřejnost je čím dál více citlivější na stopy po těžbě a těžkých mechanismech, kterým nelze při nejlepší vůli zabránit. O to důležitější je tyto škody minimalizovat a zejména co nejrychleji zahladit, aby návštěvníci neměli pocit, že se v lese provádí nevhodná či lesu škodící činnost. Zcela specifickým úkolem pro městské a příměstské lesy je začlenění malých palouků a bezlesí do interiéru lesa. Za obvyklou výměru bezlesí a malých palouků v příměstských lesích se považuje plocha 15–30 % celkové výměry lesů. Do této plochy se nepočítají velké plochy volné krajiny v případech, kdy jsou příměstské lesy značně fragmentovány a mezi většími lesními celky jsou velké plochy zemědělské či jinak obhospodařované půdy. Zde jsou to spíše malé plochy palouků, které jsou prakticky celé obklopené lesem či bezprostředně přecházejí rozvolněným okrajem porostu do lesního interiéru. Tyto plochy jsou specifikem příměstských a městských lesů a významným způsobem zvyšují atraktivnost pro své návštěvníky. Horní hranice této výměry bezlesí a palouků (tj. až 30 % plochy lesa) je typická pro parkové lesy, které bezprostředně navazují na intravilán města, zatímco dolní hranice (kolem 15 % celkové výměry) se doporučuje pro příměstské lesy. Mezi vhodné porosty pro rekreaci můžeme zahrnout porosty s převahou dubu a buku. Jsou to porosty vhodné jak z hlediska rekreačního, tak i produkčního. Jejich pěstování se může řídit základními doporučeními platnými pro tyto dřeviny v normálním hospodářském lese s tím, že
7
lze v kvalitních (stabilních) porostech připustit prodloužení doby obmýtí, jelikož starší les je pro rekreaci žádoucí. Velmi vhodné a žádoucí z hlediska rekreace jsou borové porosty. Charakter stanovišť s výjimkou nejvyšších poloh odpovídá ekologickým požadavkům této dřeviny. Rovněž smrkové porosty jsou velmi vhodné pro rekreaci. Jejich pěstování by se mělo v budoucnu více omezit na polohy od 4. LVS, kde mají stanovištně vhodné podmínky. Pro pobytovou rekreaci se zástavbou chat jsou nevhodné porosty akátu, břízy, olše a topolů. Jedná se o dřeviny s nepříjemným ostnitým opadem, dřeviny křehké, které svými lámajícími se větvemi ohrožují návštěvníky, či dřeviny s bohatou tvorbou alergizujícího pylu. Naopak velmi vhodnou dřevinou pro tento typ rekreačního lesa jsou borové porosty v nižších polohách a v exponovaných místech, např. xerotermních či skeletových. Dále sem patří porosty dubu a buku na všech typech stanovišť. Pro oblasti s nepobytovou rekreací a se silnou zátěží jsou vhodné porosty se silným kořenovým systémem, který není povrchový a nemůže tak podléhat škodám sešlapem. Jedná se tedy zejména o dřeviny jako je dub, buk nebo borovice.
8
2.2.
Navrhování a projektování ÚSES na lesním půdním fondu
ÚSES je účelně propojený soubor přírodních a pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu a biodiverzitu krajiny. Nosnými segmenty ÚSES jsou: biocentrum; biokoridor; interakační prvek. Tyto systémy jsou v ÚSES rozmístěny na základě funkčních a porostových kriterií. Rozlišuje se systém: lokální, regionální, nadregionální. Jejich vymezení stanoví orgány ochrany přírody v plánu (generelu) ÚSES. Plán ÚSES je podkladem pro projekt ÚSES. Tyto projekty jsou souborem přírodovědecké, technické, organizační a majetkoprávní dokumentace, jsou podkladem zejména k provádění pozemkových úprav. Plán ÚSES a projekt ÚSES schvalují příslušné orgány územního plánování v územně plánovací dokumentaci nebo v územních rozhodnutích (§ 5, odst. 1 vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.). Z hlediska stávající kategorizace lesa a v návaznosti na zákon o ochraně přírody (č. 114/1992 Sb.) nejsou legislativně jasná stanoviska o zařazení stabilizačních prvků SES do kategorizace lesů. Z titulu zákona o ochraně přírody požívají stabilizační prvky ochrany, pokud pak jsou zároveň NPR nebo náleží do kategorie lesa zvláštního určení. Pokud je biocentrum součástí schválené genové základny, bývá zařazeno do kategorie lesa zvláštního určení. Současná představa o zařazení prvků SES ke kategorii lesů vychází z hierarchie SES a plnění funkce biocenotické a statické stability. Nadregionální a vyšší prvky SES by měly být lesem zvláštního určení nebo alespoň jejich jádra. Ostatní nižší, především místní prvky SES, plnící především funkci statické stability a rozmístění interakčních prvků (místní biokoridor v lesním komplexu) mohou být lesem hospodářským. Vytvoření ÚSES na lesním fondu není krátkodobou záležitostí, ale představuje dlouhodobý proces postupného zakládání stabilizačních prvků v návaznosti na vnitřní a vnější prostorovou úpravu lesa. Etapovitost realizace je podmíněna: • • •
•
vyhledáním a podchycením, resp. dokumentováním, kostry ekologické stability, analýzou přírodních poměrů formou biogeografické diferenciace a stanovení hlavních migračních tras – linií biokoridorů, návazností dlouhodobého návrhu ÚSES na podrobné plánování LHP, včetně zakotvení decenálních opatření prostorového rozmístění stabilizačních prvků a jejich druhové skladby, využitím dlouhodobých podkladů při umísťování exhalačních těžeb v návaznosti na zakládání stabilizačních prvků obnovou (podobně i při ostatních živelných kalamitách).
Důraz by měl být kladen na podchycení dochovaných zbytků lokálních ekotypů dřevin. Tyto často autochtonní porostní zbytky mohou podstatně urychlit vývoj navrhovaného biocentra, zejména jako zdroje vhodného genetického materiálu. Celý ÚSES je dynamický otevřený systém, při jeho navrhování by se mělo postupovat v hierarchické posloupnosti od nejvyšší úrovně k nejnižší. Hospodaření v územních systémech ekologické stability Pro území ekologické stability platí rámcově obdobné přístupy jako pro porosty zařazené do 1. a 2. zóny odstupňované ochrany přírody. Především jsou to následující opatření: •
zahájení a rychlost obnovy by se neměla posuzovat izolovaně, ale v návaznosti na ostatní prvky ÚSES tak, aby se postupně vytvářela kompletní věková struktura zajišťující trvalost ÚSES,
9
•
•
• •
• • • • • • •
doba obmýtí by měla být prodloužena o 10–20 let oproti modelu hospodářského souboru, v nepůvodních smrčinách je vhodné ji ponechat nebo snížit s ohledem na zdravotní stav porostu, prodloužení obnovní doby a zjemnění formy hospodářského způsobu ve prospěch podrostního a výběrného hospodářství, v případě nepůvodních smrčin lze k urychlení jejich přeměny použít hospodářský způsob násečný a obnovní doba se ponechá podle daného hospodářského souboru, v maximální míře využívat přirozeného zmlazení stanoviště a geneticky vhodných dřevin z přirozených druhových skladeb, obnovní cíle upravit směrem k dosažení druhové skladby, to znamená, že minimální podíl MZD stanovený vyhláškou č. 83/1996 Sb. zvýšit minimálně 2x s přihlédnutím k přirozenému zastoupení základních dřevin, umělou obnovu uskutečňovat provenienčně vhodnými dřevinami, dbát na těsnou návaznost na soustavu statického zpevnění porostů, výchovnými zásahy podporovat stabilitu a dřeviny z přirozených druhových skladeb, porostní pláště zakládat z více druhů dřevin, doplněných o keře a rychle rostoucí domácí dřeviny, při obnově na holinách udržovat řídký zápoj pro vytvoření hlubších korun v několika řadách, zachování vytvořeného dolního patra, pro udržení biodiverzity je možno ponechat odumřelé stromy a fragmenty přestárlého lesa v rámci ÚSES na trase biokoridorů.
Vymezení ÚSES může znamenat často vyšší než běžné omezení vlastníka lesa. Znamená pro něj mnohdy vznik produkčních škod a ztrát, vícenákladů, mimořádných nákladů a ušlého zisku. V tom případě je nutno, aby byly škody plynoucí vlastníkům lesa ze zařazení jejich lesních majetků do ÚSES společností hrazeny. S předstihem by měly být vícenáklady a ztráty kalkulovány tak, aby bylo možno s příslušnými částkami uvažovat ve finančních zdrojích. Poměrně velkým problémem v rámci ÚSES je stanovení rozsahu činností, které by měly být v rámci ÚSES v souvislosti s lesem a zalesněním realizovány. Názory na druh a počet opatření a činností se značně různí – od těch, které se přiklánějí k prakticky přirozenému sukcesnímu vývoji až po ty, které uvažují s rozsáhlým zalesněním a intenzivnější péčí o lesní porosty tak, aby byly plněny cíle a účely ÚSES v co nejkratší době. Pokud jde o vlastní lesní hospodářství, přichází v úvahu zejména kalkulace vícenákladů v obnově lesa do fáze zajištěné lesní kultury, plynoucích z rozdílné dřevinné skladby mezi běžným stavem v lesích hospodářských a stavem v ÚSES, kdy jedním z požadavků je maximální přiblížení se přirozené dřevinné skladbě. Kalkulovány by měly být alespoň také ztráty z prodloužené obmýtní doby, což je rovněž častým požadavkem v ÚSES.
10
2.3.
Zalesnění zemědělsky nevyužívané půdy a její převod do PUPFL
Zemědělsky nevyužívané půdy, u nichž se plánuje zalesnění, se vyskytují většinou v méně produktivních stanovištních podmínkách. Většinou jde o opuštěné silně kamenité či mělké orné plochy, suché nebo podmáčené louky a pastviny v nadmořských výškách 350–800 m n. m. Obecně tyto plochy diferencujeme podle charakteru půdního profilu (jeho mocnosti, skeletovitosti, míry ovlivnění vodou a terénní exponovanosti, resp. ohrožení erozí). Při výběru stanovišť vhodných ke změně kultur je nutné vycházet z konkrétních stanovištních podmínek, které jsou obsaženy v kódu bonitovaných půdně ekologických jednotek. Ty jsou v zásadě ukazatelem hodnoty zemědělské půdy a tvoří základ pro ocenění zemědělského pozemku. Od roku 1998 je kód BPEJ evidován k zemědělským pozemkům v katastru nemovitostí a je tak součástí výpisu. Vyhláškou č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika BPEJ a postup pro jejich vedení a aktualizaci ve znění pozdějších předpisů, je svěřena pozemkovým úřadům příslušná správní činnost. Aby zalesňování těchto půd bylo úspěšné a založený porost plnil produkční i mimoprodukční funkce, musí být při zakládání a následné pěstební péči respektovány předpoklady ekologické stability zakládaných porostů. Zásady pro zalesňování nelesních půd Limitujícími faktory pro úspěšné zalesnění a zdárný vývoj kultur je volba vhodných dřevin a péče o kultury. Zásadním aspektem výběru je typologické členění. Jde o vysoce specializovanou činnost, kde může dojít i k zásadním chybám. O zařazení pozemků do typologické jednotky může rozhodnout místně příslušné pracoviště ÚHÚL Brandýs nad Labem. Obecně lze konstatovat, že pro zařazení do souboru lesních typů (SLT) jsou na těchto pozemcích rozhodující půdní poměry, míra ovlivnění vodou a nadmořská výška. Od typologického zařazení ploch se odvíjí obnovní cíl, který je dán místními přírodními podmínkami (OPRL) v možných modifikacích podle lokálního cíle vlastníka pozemků v souladu s legislativními limity. Obecně jsou pro zalesňování bývalých zemědělských půd vhodné dřeviny s pionýrskou strategií (dřeviny slunné, případně polostinné). Jde zejména o borovici, modřín, jasan, javor, lípu, dub, břízu, osiku a jeřáb, tj. dřeviny, které vytvářejí bohatý kořenový systém. Naproti tomu není vhodné zejména na orné půdě vysazovat smrk ztepilý, který bývá na těchto plochách vesměs napadán václavkou obecnou a kořenovníkem vrstevnatým. V případě nezbytnosti výsadby smrku je vhodné omezit rozsah škod smíšením s výše uvedenými dřevinami (borovicí, modřínem či listnáči). Zejména pak do 5. LVS by smrk ztepilý měl být převážně pouze výplňovou dřevinou. Pro dosažení prosperity a ekologické stability zakládaného porostu musí být respektovány především ekologické nároky dřevin a pro přiznání dotace dodržen minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin (dle přílohy č. 3 a 4 k vyhlášce č. 83/1996 Sb.). V přírodních a mnohdy i kulturních (hospodářských) lesích je tvorba porostních směsí časoprostorovou záležitostí (stinné dřeviny se obnovují v předstihu před dřevinami polostinnými atd.). Není-li možné při zalesnění zemědělských půd výrazněji ovlivnit faktor času (např. dvoufázovým zalesňováním), je nutné reagovat adekvátním prostorovým řešením. Dřeviny, které v přirozených směsích potřebují ke svému uplatnění časový náskok, musíme pro jejich zdárný vývoj vysazovat minimálně v hloučcích či ve skupinách. Jde především o buk lesní a jedli bělokorou. Nejobvyklejší porostní směsí je směs smrku s bukem, která je s výjimkou podmáčených a rašelinných půd použitelná od 3. do 7. LVS. Na většině stanovišť je obecně použitelná směs smrku, buku, klenu a jedle. Příměs jedle je těžko zastupitelná zejména na půdách ovlivněných vodou, kde již nelze pracovat s dubem a použitelnost buku a klenu je omezená
11
oglejením. Na chudších oglejených a podmáčených stanovištích v 5.–7. LVS je možná směs smrku, borovice (náhorní ekotyp) a jedle. Podíl smrku v těchto směsích by z výše uvedených důvodů obvykle neměl přesahovat 50 %. Jako výplňová dřevina do těchto směsí je téměř vždy použitelná bříza, jeřáb a osika. Do porostních okrajů je pro zvýšení statické stability porostů exponovaných vůči větru vhodné vysazovat modřín. Nejběžnějším způsobem zalesňování nelesních půd je výsadba sazenic či semenáčků lesních dřevin. Předpokladem úspěšnosti zalesňování je jejich genetická fyziologická a morfologická kvalita. U hlavních hospodářských dřevin lze použít k pěstování sazenic semena pouze z porostů uznaných ke sběru osiva. Velikosti použitých semenáčků a sazenic musí odpovídat podmínkám prostředí zalesňované plochy, především stavu zabuřenění a předpokladům jeho dalšího vývoje. Pro zdárné odrůstání výsadeb a včasné zajištění kultury je nezbytné dodržet určité prostorové rozmístění a spon výsadeb. Dřeviny je vhodné vysazovat zejména ve skupinovitém uspořádání. Sazenice se vysazují většinou v pravidelném sponu, a to čtvercovém nebo obdélníkovém (řadovém), který umožňuje snadný postup zalesňování a ošetřování, zejména pak při použití mechanizačních prostředků. Je logické, že prostorové řešení výsadeb závisí na cíli vlastníka, jež může preferovat jednak určité dřeviny, jednak obecně formulovaný cíl, např. zvýšení polyfunkčnosti, biodiverzity, estetiky lesa, komfortu pro zvěř atd. Při zalesňování nelesních půd se používá především mechanizovaná příprava půdy (jamková, plošková, brázdová, pruhová). Vzhledem k příznivým terénním i půdním podmínkám se k přípravě půdy využívá zemědělských pluhů a fréz či speciálních lesnických strojů na zpracování půdy. Vlastní výsadba se provádí převážně sázecími stroji v řádcích. Jen okrajově se provádí ruční příprava půdy (jamková) a zároveň i výsadba. Sadba štěrbinová je vhodná pouze na lehčích půdách pro menší sazenice s kůlovým kořenovým systémem. Používá se zejména při výsadbě borovice lesní, dubů a buku lesního na písčitých až písčitohlinitých, málo kamenitých půdách. Péče o kultury je rozhodující pro zdárný vývoj výsadeb. Jde zejména o ochranu a ošetřování kultur proti buřeni a zvěři (mechanicky, případně chemicky). Při zalesnění zemědělských půd se z důvodu změn půdních parametrů předchozí činnosti posouvá riziko proředění kultur po výsadbě do výrazně pozdějšího období. V důsledku zvýšeného obsahu živin zde často dochází k přeštíhlení jedinců, což vede ke zvýšenému riziku narušení jejich statické stability. Pokud kromě cílových dřevin na zalesněnou plochu nalétnou pionýrské dřeviny (bříza, olše, osika, jíva, jeřáb apod.), tak musíme včas přistoupit (v závislosti na lokálních podmínkách) k pročistkám, aby vysázenou kulturu negativně neovlivnily v růstu.
12
2.4.
Péče o zvláště chráněná území
Obecně tvoří lesní porosty v ZCHÚ na území Moravskoslezského kraje nejvzácnější a biologicky nejcennější ekosystémy. Jedná se zejména o ty části lesa, které vykazují vysokou biodiverzitu a vysokou míru přirozenosti, nebo se jedná o unikátní stanoviště. Tyto porosty přispívají k zachování původního genofondu lesních dřevin. Cílem péče o tyto lesní porosty je zachování posledních zbytků přírodních autochtonních porostů a přírodě blízkých porostů. Důraz je kladen nejenom na ochranu jejich území, ale také na zajištění reprodukčního materiálu, který bude používán k posílení původních populací i mimo areál jejich stávajícího rozšíření. V ostatních kulturních porostech je nutné hospodářskými opatřeními postupně zvyšovat jejich ekologickou stabilitu při zachování a posilování mimoprodukčních funkcí lesa. V těchto lesích jsou preferovány šetrnější způsoby hospodaření. Cílem veškerých lesnických činností je postupná přeměna pozměněných společenstev na společenstva přírodě blízká s důrazem na obnovu jejich autoregulačních funkcí. Limity uplatňování produkčních funkcí lesa v ZCHÚ musí vycházet ze znalosti všech podmínek jeho existence. Promítnutí stanovištních podmínek do způsobu hospodaření se děje přes rámcové směrnice zařazením SLT do hospodářských souborů. Při rámcovém plánování a hospodářské činnosti nesmí zůstat opomenuty málo zastoupené SLT, které z pohledu ochrany přírody mají nezastupitelný význam. Jedná se o okrajová až unikátní stanoviště citlivá na vnější narušení. Tato stanoviště vynikají vysokou potenciální nebo současnou biodiverzitou a jejich specifické podmínky nejsou často respektovány při vytváření hlavních hospodářských souborů. Usměrnění hospodaření na těchto SLT je nutné plánovat formou odchylek, pokud pro ně nebudou vytvářeny samostatné hospodářské soubory. Rovněž je nezbytné přizpůsobovat cílovou druhovou skladu postavení SLT v rámci vegetačních stupňů. Smyslem veškerých těžebních zásahů v lesích ZCHÚ není zisk z prodeje dřevní hmoty, ale obnovení všech funkcí přirozených a přírodě blízkých ekosystémů a znovunalezení rovnováhy přírodních společenstev. Těžební zásahy by měly být uplatňovány zejména při odstraňování nepůvodních dřevin, při přeměně smrkových monokultur na les s bohatou druhovou skladbou, včetně pestrého bylinného a keřového patra, a při ochraně lesa proti podkornímu hmyzu. Nejcennější porosty, které mají odpovídající druhovou skladu a výstavbu, by se měly ponechat pokud možno autoregulaci; jednotlivé vývraty, zlomy a souše by měly být v porostu ponechány. V blízkém okolí je nutné, aby došlo k vyloučení všech zásahů, které by mohly podstatně narušit porosty z vnějšku. Použití šetrných technologií při těžbě a přibližování dřeva by mělo zaručit, že nedojde k většímu poškození půdního krytu, znečišťování vod a ovzduší. Volba optimální technologie lesnických činností musí vycházet z rozdílnosti přírodních poměrů, funkčního zaměření lesa, současného stavu porostů a hospodářských záměrů vlastníka. O minimalizaci škod na lesních porostech rozhoduje zejména volba ročního období, volba těžební metody, zpřístupnění porostů, ochrana stojících stromů, ochrana půdního povrchu a povýrobní úprava porostu. Navrácení původních druhů na jejich přirozená stanoviště by mělo být realizováno jak přirozenou, tak umělou obnovou lesa. Na přirozenou obnovu by měl být kladen velký důraz zejména v porostech původních dřevin. Pro umělou obnovu musí být využíváno sazenic vypěstovaných ze semene odebraného z porostů v ZCHÚ, nejvhodnější je využití reprodukčního materiálu z autochtonních porostů. Zalesňování by mělo být prováděno za přísného dodržování vyhlášky o přenosu reprodukčního materiálu. Jednotlivé hospodářské způsoby je výhodné kombinovat, vyhýbat se schematickým zásahům geometrických tvarů, hospodářské způsoby je nutné zjemňovat ve prospěch podrostního – výběrného hospodářství. Při obnovních sečích vytvářet zvlněné okraje, obnovní prvky rozptylovat po ploše s nepravidelnými tvary. 13
Delší obnovní doba je důležitá při podrostním hospodaření k přípravě a posílení přirozené obnovy listnatých dřevin. Toto platí zejména pro porosty s příznivou dřevinnou skladbou, kde je cílem obnovovat tyto porosty v původním zastoupení dřevin. Zvyšuje se rovněž ve vyšších polohách s delší dobou zajištění nárostů. Zkracuje se naopak při přeměnách stanoviště nepůvodních porostů. Ochranu nově vysázených dřevin proti zvěři je možno provádět několika způsoby. Nejúčinnější ochranou je oplocení, ať už klasickou dřevěnou či drátěnou oplocenkou nebo individuální ochranou – oplůtky. Dalším ze způsobů, který je nutno několik roků po sobě opakovat, je nátěr či nástřik sazenic repelenty odpuzujícími zvěř. Cílem výchovných zásahů by měla být mechanická stabilita porostů a podpora dřevin přirozené druhové skladby. V mladých porostech to jsou mírné zásahy v úrovni a podúrovni, které směřují k podpoře diferencované prostorové struktury. V dospívajících porostech pak negativní výběr v úrovni a podpora cílových dřevin.
14
3. Legislativní předpoklady pro účast kraje na tvorbě a ovlivňování lesnické politiky Postavení krajů při tvorbě a ovlivňování lesnické politiky je v českém právním řádu zakotveno jako postavení relativně slabé, což je dáno zejména skutečností, že zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon, jako klíčový předpis lesního práva, byl tvořen, formulován a schvalován ještě za situace, kdy kraje jako vyšší územní samosprávné celky nebyly ustaveny, a ačkoliv byl jejich vznik předpokládán Ústavou ČR od samého vzniku ČR, nebyly v roce 1995 (rok schválení lesního zákona) zdaleka ukončeny diskuse o jejich podobě. Přesto kraje ihned po svém vzniku získaly v režimu lesního zákona postavení orgánu státní správy lesů, byť takový krok nebyl vynucován pravidly legislativní techniky. Kraje jako nový orgán státní správy lesů totiž nepřebíraly úkoly orgánu státní správy, který by byl rušen – pouze doplnily do té doby existující „tandem“ obecné státní správy lesů tvořený Ministerstvem zemědělství a okresními úřady, aby z něj učinily „triumvirát“. Zákonem č. 132/2000 Sb. tak byla krajům svěřena pravomoc v přenesené působnosti: a) rozhodovat o zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení s výjimkou vojenských lesů, b) rozhodovat o souhlasu k návrhům územně plánovací dokumentace všech stupňů s výjimkou velkého územního celku, pokud umisťuje rekreační a sportovní stavby na pozemky určené k plnění funkcí lesa, c) rozhodovat o udělení nebo odnětí licence ke zpracování plánů a osnov, d) rozhodovat o námitkách proti oznámení o neschválení plánu, kromě plánů schválených Vojenským lesním úřadem, e) rozhodovat o povolení sběru šišek z jehličnatých stromů i z poražených stromů neuznaných, ale kvalitních porostů, f) rozhodovat o uložení opatření v případě mimořádných okolností, pokud přesahují obvod územní působnosti okresního úřadu a nepřesahují obvod územní působnosti kraje, g) rozhodovat o ukládání pokut tomu, kdo nesplní povinnosti uložené rozhodnutím orgánu kraje, h) vyjadřovat se k návrhům tras celostátních a tranzitních liniových staveb a jejich součástí v územní působnosti krajů, i) schvalovat zpracované plány pro lesy o výměře nad 1 000 ha a povolovat jejich změny, j) ustanovovat lesní stráž s působností na území kraje a zrušovat ustanovení lesní stráže s působností na území kraje, k) vykonávat dozor, jak orgány státní správy, fyzické a právnické osoby dodržují ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě, s výjimkou vojenských lesů, l) rozhodovat ve sporech o místní příslušnost orgánů státní správy lesů prvního stupně, pokud jedním z orgánů prvního stupně není Vojenský lesní úřad, m) a rozhodovat o poskytnutí služeb nebo finančního příspěvku, pokud nejde o lesy v působnosti Ministerstva obrany. V souvislosti s reformou veřejné správy v přímé návaznosti na zrušení okresních úřadů přibyly mezi pravomoci krajů, přesněji krajských úřadů, pravomoc rozhodovat:
15
n) o souhlasu k návrhům územně plánovací dokumentace obcí s rozšířenou působností, jimiž mají být dotčeny lesní pozemky, pokud není příslušné ministerstvo, o) o souhlasu k vydání územního rozhodnutí, jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa těžbou nevyhrazených nerostů nebo jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa o výměře 1 ha a více, p) o odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa nebo o omezení jejich využívání pro plnění funkcí lesa o výměře 1 ha a více a o výši poplatků za odnětí, q) o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, r) o stanovení podmínek ke konání organizovaných nebo hromadných sportovních akcí v lese, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, s) o schválení plánů a jejich změnách, v tomto rámci povolovat mýtní těžbu v lesních porostech mladších 80 let, výjimky ze stanovené velikosti nebo šíře holé seče a výjimky ze zákonných lhůt pro zalesnění a zajištění lesního porostu, t) o uložení nebo provedení opatření meliorací a hrazení bystřin v lesích, u) o uložení opatření odchylných od ustanovení lesního zákona v zájmu účelového hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení, v) o výši náhrady a subjektu povinném k poskytnutí této náhrady vlastníkovi lesa z důvodu omezení při hospodaření v lesích ochranných nebo v lesích zvláštního určení, w) o udělení nebo odnětí licence pro výkon funkce odborného lesního hospodáře, x) o uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků, opatření ke zlepšení stavu lesů a plnění jejich funkcí, o zastavení nebo omezení výroby nebo jiné činnosti v lese v případech hrozících škod, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, y) o nezbytných opatřeních k odvrácení hrozícího nebezpečí, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností. Dalšího posílení pravomocí se kraje dočkaly v souvislosti s přijetím zákona č. 1/2005 Sb., kterým došlo ke změně schématu přerozdělování daňových výnosů a na kraje přešla i pravomoc rozhodovat o poskytování finančních příspěvků a služeb. V současné době patří podle platného znění zákona č. 289/1995 Sb. mezi pravomoci kraje (krajského úřadu): a) oprávnění rozhodovat o zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení s výjimkou vojenských lesů, b) oprávnění rozhodovat o odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa nebo o omezení jejich využívání pro plnění funkcí lesa o výměře 1 ha a více a o výši poplatků za odnětí, c) oprávnění rozhodovat o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, d) oprávnění rozhodovat o stanovení podmínek ke konání organizovaných nebo hromadných sportovních akcí v lese, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, e) oprávnění rozhodovat při schvalování plánů o výjimkách ze zákazu provádět mýtní těžbu v lesních porostech mladších než 80 let, f) oprávnění rozhodovat o uložení nebo provedení opatření meliorací a hrazení bystřin v lesích, 16
g) oprávnění rozhodovat o uložení opatření odchylných od ustanovení tohoto zákona v zájmu účelového hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení, h) oprávnění rozhodovat o výši náhrady a subjektu povinném k poskytnutí této náhrady vlastníkovi lesa z důvodu omezení při hospodaření v lesích ochranných nebo v lesích zvláštního určení, i) oprávnění rozhodovat o uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků, opatření ke zlepšení stavu lesů a plnění jejich funkcí, o zastavení nebo omezení výroby nebo jiné činnosti v lese v případech hrozících škod, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, j) oprávnění rozhodovat o nezbytných opatřeních k odvrácení hrozícího nebezpečí (§ 57), pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, k) oprávnění rozhodovat o udělení nebo odnětí licence ke zpracování plánů a osnov, l) oprávnění rozhodovat o povolení, aby k umělé obnově lesa a zalesňování byl použit i reprodukční materiál vybraných lesních dřevin pocházející ze zdroje identifikovaného reprodukčního materiálu, m) oprávnění rozhodovat o uložení opatření v případě mimořádných okolností, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností a nepřesahují obvod územní působnosti kraje, n) oprávnění rozhodovat o ukládání pokut tomu, kdo nesplní povinnosti uložené rozhodnutím orgánu kraje, o) oprávnění uplatňovat stanovisko k územně plánovací dokumentaci, pokud tato dokumentace umisťuje rekreační a sportovní stavby na pozemky určené k plnění funkcí lesa, není-li příslušné ministerstvo, p) oprávnění uplatňovat stanovisko k územním plánům obcí s rozšířenou působností, q) oprávnění vydávat souhlas k vydání územního rozhodnutí, jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa těžbou nevyhrazených nerostů nebo jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa o výměře 1 ha a více, r) oprávnění vyjadřovat se k návrhům tras celostátních a tranzitních liniových staveb a jejich součástí v územní působnosti krajů, s) oprávnění schvalovat zpracované plány a povolovat jejich změny; v rámci schvalování plánů povolovat výjimky ze stanovené velikosti nebo šíře holé seče a výjimky ze zákonných lhůt pro zalesnění a zajištění lesního porostu, t) oprávnění ustanovovat lesní stráž s působností na území kraje a rušit ustanovení lesní stráže s působností na území kraje, u) oprávnění vykonávat dozor, jak orgány státní správy, fyzické a právnické osoby dodržují ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě (§ 51 odst. 1), s výjimkou vojenských lesů, v) oprávnění rozhodovat ve sporech o místní příslušnost orgánů státní správy lesů prvního stupně, pokud jedním z orgánů prvního stupně není Vojenský lesní úřad, w) oprávnění rozhodovat o poskytnutí služeb nebo finančního příspěvku. Svůj vliv mohou kraje při tvorbě a ovlivňování lesnické politiky realizovat rovněž využitím práva zákonodárné iniciativy, která je svěřena zastupitelstvu kraje v čl. 41, odst. 2 Ústavy ČR.
17
4. Opatření pro realizaci programu rozvoje lesního hospodářství MSK 4.1.
Aktivity, jimiž by kraj mohl programově ovlivňovat chod lesního hospodářství
Historicky dlouhodobé zkušenosti ukazují, že naplnění základních požadavků trvale udržitelného lesního hospodářství lze dosáhnout jen plánovitým a kvalifikovaným využíváním komplexu legislativně, politicky a ekonomicky dostupných represivních, podpůrných a osvětových nástrojů státní a regionální lesnické politiky. Současná právní úprava státní správy lesního hospodářství poskytuje krajům významné kompetence povolovací, schvalovací a kontrolní a pravomoc rozhodovat o poskytování finančních příspěvků a služeb. Tyto kompetence korespondují s hlavními principy trvale udržitelného hospodaření v lesích: • • • • •
zachování a zvětšování plochy lesů, udržování zdraví a vitality lesních ekosystémů, ochrana a zvyšování biologické diverzity lesních ekosystémů, zachování a zvyšování produkčních funkcí lesa, zachování a zvyšování schopnosti plnit mimoprodukční funkce lesa.
Vyjdeme-li z provedené analýzy současného stavu lesního hospodářství MSK a současných kompetenčních a dalších systémových možností kraje jako nejvyšší jednotky územní samosprávy, z nichž vyplývají nejdůležitější věcné, legislativní, politické a časové předpoklady realizace programu, lze vymezit okruhy aktivit, jimiž by kraj mohl programově ovlivňovat chod lesního hospodářství kraje v nejbližších 10 letech: 1. Minimalizování úbytku lesa důsledným využívání kompetencí kraje v řízeních o trvalém odnětí pozemků funkcím lesů. 2. Zvyšování výměry lesů politickou, organizační a finanční podporou zalesňování nelesních půd v oblastech s nízkou lesnatostí. Zalesňování by mělo být zaměřeno přednostně na oblasti s nejnižší lesnatostí, a to jak z důvodů funkčních, tak z důvodů ekonomických, protože zakládání nových lesů je nákladné a je spojeno s potřebou finanční, organizační a odborné podpory. Průměrný roční objem zalesnění je technicky i finančně dobře zvládnutelný. Výsledky kvantifikace možností zalesnění nebo výsadby rychle rostoucích dřevin na části dosavadní zemědělské půdy však vedou ke zjištění, že právě obce s největším podílem zemědělské půdy ji nabízejí k zalesnění relativně nejméně a v souladu s tím je i potenciální zvýšení lesnatosti u nich nejmenší. Kraj by měl podporovat větší liberalizaci volby dřevin při zalesňování nelesních půd, zejména možnost výsadby dřevin introdukovaných tak, jako se děje ve většině zemí EU. 3. Zlepšení personálního a finančního zabezpečení kontrolní činnosti státní správy lesů, zejména na úrovni ORP, protože dostatečná četnost a kvalita kontrol státní správy lesů je hlavním nástrojem k zajištění dobré úrovně obnovy a výchovy, včasného zpracování nahodilé těžby a preventivní ochrany proti jednotlivým škodícím faktorům, zejména zvěři. 4. Obsahové rozšíření a zintenzivnění krajské osvětové aktivity orientované na vlastníky lesa i veřejnost. V zájmu zachování a zvyšování bezpečnosti produkce dříví a ostatních funkcí lesů je třeba preventivně reagovat na zvýšený zájem o stanovištně nediferenciované komerční využívání těch složek lesní dendromasy, které jsou vhodné pro energetické využití 18
a dosud zůstávaly v lese jako významná součást koloběhu živin v lesní půdě, a to i proto, že těžební možnosti kraje budou mít klesající tendenci v důsledku úbytku výměry a zásob starších věkových stupňů. 5. Zaměření lesopolitických opatření kraje a případné legislativní iniciativy na zajištění finančního hodnocení a vyrovnání ekonomických účinků mimoprodukčních funkcí lesů v zájmu zajištění rovnováhy mezi zájmy a právy vlastníků lesa na jedné straně a požadavky v mnoha směrech heterogenní reprezentace veřejnosti na omezení těchto práv. V současné době je rovnováha vychýlena v neprospěch vlastníků a kraj má možnost prostřednictvím řady svých kompetenčních rozhodnutí při schvalování plánů územního rozvoje, plánů péče o krajinu, schvalování LHP a dalších příležitostech tuto situaci korigovat. To platí jak pro intenzivní rekreační využívání lesů, tak pro důsledky dodržování plánů péče o zvláště chráněná území a krajinné prvky. 6. Využití kompetencí kraje a případné legislativní iniciativy k: • •
•
zavedení projektové přípravy hospodaření v příměstských a ostatních intenzivní rekreací zatížených lesů, usměrňování projektového, technického a finančního řešení výstavby, rekonstrukcí a údržby veřejných cest II. a III. řádu, nové zástavby a hospodářsko-technických úprav na zemědělské půdě tak, aby umožňovalo bezproblémové napojení sítě lesních cest na síť cest veřejných. Doporučuje se aktualizovat šetření o lesní dopravní síti, prováděné v rámci Oblastních plánů rozvoje lesního hospodářství, právě z tohoto hlediska. ekonomickému motivování vlastníků lesa na dobrém plnění funkcí lesů. Samotné sdružování malých majetků nezvyšuje ekonomickou motivaci vlastníků k intenzivnějšímu hospodaření. Výrazně větší význam by mělo periodické hodnocení stavu lesa, resp. plnění funkcí lesů, spojené s přiměřenou peněžní odměnou, např. v souvislosti s periodickou verifikací certifikace nebo obnovou LHP a LHO. Tímto způsobem by byl dokompenzován systémový nedostatek dosavadních dotací, které jsou vázány na provedení jistých výkonů, nikoliv na jejich trvalý výsledek.
7. Zabezpečení technické a finanční podpory osvětových akcí zaměřených na: • • •
získání základních odborných a ekonomických znalostí vlastníků malých a středních lesních majetků, sdružování malých lesních majetků, využívání dříví při výstavbě různých zařízení občanské vybavenosti prostřednictvím dotací.
8. Iniciativní účast na řešení globálního problému krajské lesnické politiky je zajištění legislativní a organizační účasti krajů na: •
• •
výnosech plynoucích z lesů na jeho území, např. odvodem fixního poplatku za každý m3 dříví vytěžený ve státních lesích (lze uvažovat s rozšířením této povinnosti na všechny lesní majetky s lesním hospodářským plánem), rozhodování o opravách a investicích do infrastruktury LČR (VLS) na území kraje, zapojení LČR do řešení krizových přírodních situací na území kraje.
19
4.2.
Legislativní povinnosti a práva krajů a krajských úřadů na úseku lesního hospodářství a možnosti působení v lesním hospodářství
Kraj je v evropských zemích i jinde ve světě správním subjektem, který vykonává jednak samosprávu, ale také vymezenou část státní správy. V kontextu snahy o jistou unifikaci s ostatními evropskými zeměmi má být kraj v podstatě nejdůležitějším správním subjektem. Základní právní normou, která umožnila vznik krajů, je ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o ustavení vyšších územně správních celků, provázený změnou Ústavy ČR. Dále je to zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, který upravuje postavení kraje a jeho práva, povinnosti a kompetence, jednak v samostatné působnosti a jednak jako orgánu státní správy, tedy v působnosti přenesené. Mimo toho jsou práva, povinnosti a kompetence kraje dány celou řadou dalších zákonů. Povinnosti a práva krajů v samostatné působnosti V samostatné působnosti vychází práva a povinnosti kraje ve vztahu k lesnímu hospodářství (dále jen LH) a dalším navazujícím odvětvím především z obecných ustanovení zákona o krajích. Tato práva a povinnosti jsou současně i významným nástrojem regionální lesnické politiky. Výčet nejdůležitějších z nich, vztahujících se různou mírou k LH a oblastem, které LH přímo nebo nepřímo ovlivňuje, je následující: • • • •
• •
kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů (§ 1), vydává obecně závazné vyhlášky kraje (§ 6–8), ukládá pokuty právnickým i fyzickým osobám (§ 11), předkládá návrhy zákonů poslanecké sněmovně, návrhy Ústavnímu soudu na zrušení zákonů, schvaluje územně plánovací dokumentaci, koncepci cestovního ruchu a rozpočet kraje (§ 35), poskytuje dotace právnickým a fyzickým osobám (§ 36), vyřizuje návrhy, připomínky a podněty obcí a právnických osob, vydává nařízení kraje (§ 59).
Povinnosti a práva krajů v přenesené působnosti V přenesené působnosti kraj vykonává povinnosti a kompetence vyplývající z celé řady zákonů. Podle těchto zákonů také ukládá sankce a poskytuje odbornou a metodickou pomoc obcím. Tyto kompetence vykonává prostřednictvím krajského úřadu. Přehled úkolů, kompetencí a možností, které se dotýkají LH a navazujících odvětví dle jednotlivých oblastí – politické, hospodářské, kulturní a sociální – je následující: Oblast politická •
Úkoly kraje: o oponentura zákonů, o návrhy zákonů, o výkon státní správy, o dotace fyzických a právnických osob, o podpora zájmových spolků, o podpora činnosti politických stran.
20
•
Možnosti kraje v LH: o návrh novely zákona o lesích, o ochraně přírody a krajiny i dalších zákonů tak, aby nadměrnou regulací nedocházelo k hospodářskému útlumu, o zjednodušení a efektivní fungování státní správy, o zjednodušení a snížení počtu vyhlášek k zákonu o lesích, o podpora činnosti spolků, souvisejících s lesnictvím, myslivostí a přírodou.
Oblast hospodářská •
Úkoly kraje: o hospodářský rozvoj území kraje, o dotace podnikatelských subjektů na rozvoj podnikání, o vytváření podmínek pro rozvoj podnikání, o řešení připomínek obcí k hospodářským otázkám.
•
Možnosti kraje v LH: o podpora zvyšování produkce dříví, o politická podpora využívání těžebních možností lesů, o podpora vzniku nových zpracovatelských kapacit a dřevovýrob, o podpora nových způsobů využití dříví (energie, lignikultury apod.), o podpora podnikání a služeb v lesnictví, o podpora společenstevních forem hospodaření za účelem zvýšení ekonomické výkonnosti.
Oblast kulturní •
Úkoly kraje: o výkon významných kompetencí státní správy v oblasti kultury a památek, o péče o kulturní památky, o podpory v oblasti kultury a památkové péče, o osvěta v oblasti kultury a památkové péče.
•
Možnosti kraje v LH: o informační databáze o památkových objektech v lese, o organizace a podpora péče o památky v lese, o péče o místa v lese s kulturní historií, o osvěta v oblasti lesnické historie, o propagace kulturních a uměleckých děl s lesnickou tematikou, o motivace podnikatelského sektoru v LH k podpoře kulturních akcí.
21
Oblast sociální •
Úkoly kraje: o obecná péče kraje o potřeby občanů v sociální oblasti, o podpora politiky zaměstnanosti, o kontroly a postihy fyzických a právnických osob v oblasti státní sociální podpory (zákon č. 117/1995 Sb.), o kontroly a postihy fyzických a právnických osob v oblasti sociálního zabezpečení (zákon č. 100/1988 Sb.), o sociální politika v oblasti ústavů sociální péče.
•
Možnosti kraje v LH: o aktivní podpora vytváření pracovních míst v lesnickém a dřevozpracujícím podnikatelském sektoru, o podpora pracovního uplatnění občanů v neproduktivním věku v oblasti LH, o monitoring podmínek a podpora občanů, žijících na osamělých místech, o monitoring sociálních podmínek občanů s nemocí z povolání v LH, o monitoring podmínek občanů s rizikovým povoláním v LH, o zaměření kontrol fyzických a právnických osob, podnikajících v LH, do sociální oblasti.
22
4.3.
Věda, výzkum a vývoj
Návrh výzkumných programů vychází z předpokladu vůle k řešení výše uvedených strategických cílů odvětví lesního hospodářství. K tomu předpokládáme ke zvážení následující výčet (shrnutí) dílčích námětů: 1. Definovat optimální hospodářská opatření pěstební a těžební činnosti v intencích současného stavu poznání principů trvale udržitelného obhospodařování lesů. 2. Vyhodnotit ekonomické dopady poškození lesních porostů. Analyzovat všechny podstatné a kvantifikovatelné druhy poškození lesních porostů. Škody (zejména některé) způsobují v lesním hospodářství značné ztráty a jejich dopadům na hospodaření nebyla dosud věnována adekvátní pozornost. 3. Ověřit možnosti zvýšení výnosů lesního hospodářství pomocí šlechtění lesních dřevin. Vyhodnotit potenciální přínos i rizika významných introdukovaných dřevin. 4. Posoudit environmentální, ekonomické, sociální a kompetitivní dopady zakládání plantáží lesních dřevin na zemědělských půdách v závislosti na pravděpodobném či variantním rozsahu sukcese. 5. Analyzovat environmentální a sociálně-ekonomický význam lesa v krajině. V současné době chybí základní vstupy nutné pro společensky racionální rozhodování o využití jednotlivých environmentálních zdrojů v krajině pro společnost, o racionálním řešení sporu produkčního a mimoprodukčního poslání přírodních zdrojů, o zacházení s nimi z hlediska trvale udržitelného života, zvláště pak ve venkovském prostoru a regionálních rámcích. 6. Analyzovat produkční potenciál lesního hospodářství se záměrem optimalizace potenciálních produkčních schopností a jejich konfrontace s výsledky inventarizací. Analyzovat a kvantifikovat projevy faktoru rizika a nejistoty v lesním hospodářství. 7. Zdokonalit využití produkovaného dříví. Zdroje surového dříví a úroveň produkčních schopností lesů jsou v rámci RLP vysoké. Přitom tuzemská spotřeba rozhodujících dřevařských a papírenských komodit (zejména s vyšším stupněm přidané hodnoty) je ve srovnání s ekonomicky vyspělými státy velice nízká. 8. Analyzovat následující okruhy hospodářských rozhodnutí, které mohou podstatným způsobem ovlivnit rentabilitu lesní výroby a lesních majetků: • • • • •
vliv zavádění melioračních a zpevňujících dřevin, vliv volby cílového hospodářství na rentabilitu, dopady hospodářského způsobu na hospodaření, volba optimální doby obmýtní, sociálně ekonomický efekt produkčních mimodřevních funkcí.
V současné době existují v podstatě dva extrémní názory na ekonomické dopady přechodu našeho lesního hospodářství na striktní realizaci principů trvalosti – jeden extrém předpokládá podstatné snížení rentability hospodaření, druhý extrém naopak její podstatné zvýšení. 9. Analyzovat vliv normativních, institucionálních, administrativních, etických, resp. dalších nástrojů environmentální, zemědělské, průmyslové a lesnické politiky na kompetitivnost lesního hospodářství. Smyslem řešení výzkumných programů je navrhnout metody, indikátory, kritéria, postupy a nástroje, které by pomohly udržet úroveň lesního hospodářství jako konkurenceschopného dodavatele dřeva a dalších produktů a služeb, včetně environmentálních. Realizace tohoto 23
strategického cíle odvětví je komplikována kontinuálně pokračujícím vyhrocováním dvou (zatím) protichůdně působících procesů – na jedné straně očekávanou klesající ekonomickou efektivností lesní výroby, na druhé straně rostoucím tlakem na poskytování environmentálních služeb. Toto dilema je už dnes markantní v případě obhospodařování marginálních lesních porostů a majetků.
24
Závěr Na současnou českou lesnickou politiku působí celá řada vlivů. V ekonomické oblasti lze očekávat, že v EU bude přetrvávat rozdílná úroveň v kvalitě a citlivosti při obhospodařování lesů na základě národních legislativ s přímým dopadem na rozdílnou úroveň nákladové ceny produkovaného dříví. Bude pokračovat trend zvyšování konkurenceschopnosti a životaschopnosti lesního hospodářství v zemích EU. V období 2007– 2013 je počítáno s finanční podporou lesů z EAFRD s cílem posílení konkurenceschopnosti lesního hospodářství pro rozvoj venkova. V oblasti ekologické, na základě politických závazků, se do české legislativy implementují principy celosvětových konferencí o udržitelném rozvoji a principy ekologického pilíře panevropského procesu o ochraně evropských lesů. Jsou podporovány různé certifikační systémy jako tržní nástroje na uplatnění trvale udržitelného obhospodařování lesů a celkově bude pokračovat trend ekologizace lesního hospodářství a posilování veřejného zájmu na lesích v zemích EU. V oblasti sociální je dosud podceněn význam lesů pro zaměstnanost venkovského obyvatelstva a pro rozvoj služeb ve venkovském prostoru. Mění se pohled veřejnosti na lesy, neboť převážná většina obyvatelstva žije ve městech a lesy jsou veřejností vnímány především jako prostředí sloužící k odpočinku, rekreaci a sportu. V Programovém prohlášení Vlády České republiky z roku 2004 v části Preambule: cíle a priority: Vláda usiluje o rozvíjení demokratického právního státu, o svobodnější a rovnoprávnější účast občanů na utváření života společnosti, s nezastupitelnou rolí krajů a obcí. Vláda bude rozvíjet moderní sociální stát, který dbá o sociální zabezpečení občanů a solidaritu mezi nimi v rámci sociálně tržního a ekologicky odpovědného hospodářství, v souladu s cíli evropské sociální charty. (Zdroj: Vláda ČR, 23. 8. 2004). Klíčovým soudobým dokumentem je Akční plán EU pro lesnictví z roku 2006 (pro období 2007–2011), jehož hlavní cíle jsou: 1. Zlepšit dlouhodobou konkurenceschopnost odvětví lesnictví a zvýšit udržitelné využívání lesních produktů a služeb. 2. Zachovat a vhodně obohatit biologickou rozmanitost, sekvestraci uhlíku, celistvost, zdraví a odolnost lesních ekosystémů v různých geografických dimenzích. 3. Přispět ke kvalitě života prostřednictvím zachování a zlepšení sociálních a kulturních dimenzí lesů. 4. Zlepšit soudržnost a spolupráci mezi odvětvími s cílem vytvořit rovnováhu mezi ekonomickými, environmentálními a sociálně-kulturními cíli na různých organizačních a institucionálních úrovních. K realizaci výše vytýčených cílů mají klíčovou úlohu národní lesnické programy (pozn.: t. č. v ČR dokončovaný NLP II na období 2007–2011) a případné regionální lesnické programy, např. na úrovni vyšších územně samosprávných celků – krajů. Řešitelé v tomto duchu věří, že příspěvkem k předmětné problematice bude i předkládaný Regionální lesnický program pro území Moravskoslezského kraje (MSK).
25
MSK zaujímá 6,88 % území ČR. Počtem 1 249 337 obyvatel (k 1. 1. 2007) je nejlidnatějším krajem v ČR (39 měst, 260 obcí). Z hlediska historického – s postupujícím osídlováním území MSK (12. století) byla zahájena postupná proměna přírodní krajiny v kulturní zemědělskou krajinu. V důsledku následné hornické kolonizace docházelo k dalšímu rozsáhlému odlesňování a dobývání a zpracování nerostů výrazně profilovalo hospodářskou situaci území. Rozvoj báňského a hutního průmyslu také negativně ovlivnil životní prostředí regionu, později i v podhorských i horských polohách. V současnosti pozemky určené k plnění funkcí lesů tvoří 35,5 % rozlohy MSK – nejvyšší lesnatost je v horských oblastech Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd a v některých oblastech Nízkého Jeseníku (okolí Vítkova, povodí Moravice, některé katastry na Opavsku). Nejvíce zastoupeným lesním vegetačním stupněm je lesní vegetační stupeň 5. jedlobukový, jehož rozloha činí přes 39 %. Druhým lesním vegetačním stupněm je 4. bukový (32 %). Z pohledu vlastnictví 75,8 % výměry lesů v MSK je v majetku státu a státní podnik Lesy České republiky obhospodařuje přibližně 141 tis. ha. Přes 10 % výměry lesů (18,8 tis. ha) je v majetku měst a obcí, cca 11 % lesů (20 tis. ha) patří soukromým vlastníkům. Na území kraje se nachází tři chráněné krajinné oblasti – Beskydy (pohoří Beskydy, rozloha 116 tis. ha, největší v ČR), Jeseníky (Hrubý Jeseník, 74 tis. ha), Poodří (údolí řeky Odry, lužní lesy, mokřady, rybníky, přes 8 tis. ha), 142 maloplošných chráněných území (s celkovou rozlohou více než 6 tis. ha) a 44 evropsky významných lokalit. Důležitou součástí řešení projektu bylo zpracování SWOT analýzy, jež poskytuje stručný a věcný podklad pro navazující syntézu zjištěných poznatků. Pro tento typ projektu SWOT analýza respektuje základní požadavky na formalizaci analytických zjištění a identifikuje významná zjištění a následně stanovuje prioritní zjištění v rámci jednotlivých prvků. Předmětem zpracování SWOT analýzy byly především analýzy krajských politik, strategií a rozvojových dokumentů vázaných k lesnictví nebo majících dopad na lesnictví pro území MSK. Dále byla použita známá data Národního lesnického programu II, příslušných oblastních plánů rozvoje lesů, vyhodnocení dat Inventarizace lesů v České republice 2001–2004 (Moravskoslezský kraj) a především zpracované výsledky vlastních terénních šetření realizovaných v průběhu řešení projektu. Ve věci finančních podpor lesnictví Evropská komise koncem července 2007 schválila Národní strategický referenční rámec, který představuje základní programový dokument ČR pro využívání fondů EU v období 2007–2013. ČR může v příštích letech ze strukturálních fondů čerpat celkem 26,7 mld. €, tedy asi 750 mld. Kč. Prostředky však zatím není možné čerpat ze všech operačních programů. Jednak ještě nejsou schváleny všechny programy Evropskou komisí a u těch, které již schváleny jsou, většinou nelze čerpat prostředky v rámci všech formulovaných podopatření, jelikož ještě nejsou pro všechna podopatření stanovena pravidla, kterými se stanovují podmínky pro poskytnutí dotace. Řešení této problematiky tedy připadlo do tohoto období, kdy navíc musí příslušné instituce na národní či krajské úrovni řešit možné „překryvy“ jejich dotačních titulů s jinými tituly, které jsou spolufinancovány ze zdrojů EU. Pokud jde o formulaci nových oblastí či titulů v sektoru LH, v rámci kterých by byla možnost získat dotační prostředky, v podstatě nebyl nalezen zcela zásadní nový dotační titul, který by mohl být formulován, aniž by došlo k překryvu v rámci možností čerpání stejného titulu 26
z jiného stávajícího programu a zároveň byla po tomto titulu poptávka ze strany lesnického provozu. Je to způsobeno především velmi dobrým pokrytím potřeby čerpání prostředků z dotačních titulů co do struktury jednotlivých titulů, resp. možností čerpat prostředky do nejrůznějších oblastí. Samozřejmě je třeba brát v úvahu zdroje evropské, národní i krajské. Dále je třeba konstatovat, že při mnohých terénních šetřeních a konzultacích této problematiky se subjekty LH v MSK nebylo nalezeno nějaké problematické místo ve smyslu nemožnosti čerpat dotační prostředky z důvodu absence dotačního titulu. Jiná je už potom situace, pokud jde o možnosti čerpání výše, resp. objemu prostředků, a to především z nadnárodních zdrojů. Zde však stejně není možné tuto výši na jednoho žadatele ovlivnit. Jako účelné se jeví podporovat úsilí vlastníků v procesu certifikace lesů a grantovým způsobem podporovat konkrétní projekty, o jejichž realizaci má MSK zájem. Pozornost byla také věnována možnostem úprav dotačních titulů stávajících, a to především těch, které jsou na krajské úrovni; máme na mysli Zásady pro poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích vydávané každým rokem MSK (Zásady). Zásady v podstatě vycházejí z pravidel poskytování příspěvků na hospodaření v lesích, která v minulých letech vydávalo Ministerstvo zemědělství ČR. V současné době tyto Zásady doznávají značných úprav, a to ve všech krajích, z důvodu již zmíněného odstranění potenciálního překryvu možností čerpání prostředků z více zdrojů na jeden titul. Další úpravy jsou také prováděny z důvodu odstranění potenciálních příčin, které by mohly vyústit ve stav, kdy by národní legislativa a nařízení byly v rozporu s předpisy EU. Tyto úpravy však představují především zrušení některých titulů, na které bylo možné v minulých letech podávat žádosti o poskytnutí příspěvku. Jedná se např. o příspěvky podporující sdružování vlastníků lesů malých výměr. nebo příspěvky na ostatní hospodaření v lesích. Pokud jde o úpravu stávajících Zásad, pozornost byla zaměřena především na titul B – obnova, zajištění a výchova lesních porostů, jelikož z výsledků řešení projektu vyplývá, že na tento titul je přiznáváno dlouhodobě více jak 80 % všech přiznaných příspěvků v jednotlivých letech. Navíc dílčí výsledky přiznaných prostředků v roce 2007 naznačují, že by tento podíl mohl být v tomto roce ještě vyšší. Pro posílení efektivního využívání čerpaných finančních prostředků by bylo vhodné pořádat semináře a vytvářet informační materiály o možnostech a podmínkách čerpání finančních prostředků z jednotlivých zdrojů. Navíc by to byl prostředek, který by jednoznačně posílil image MSK v očích odborné i laické veřejnosti. V oblasti vědy, výzkumu a vývoje byly formulovány výzkumné programy, vycházející z předpokladu vůle k řešení uvedených strategických cílů lesního hospodářství. Smyslem řešení výzkumných programů je udržení úrovně lesního hospodářství jako konkurenceschopného dodavatele dřeva a dalších produktů a služeb, včetně environmentálních. Realizace strategických cílů odvětví je komplikována kontinuálně pokračujícím vyhrocováním dvou (zatím) protichůdně působících procesů – na jedné straně očekávanou klesající ekonomickou efektivností lesní výroby, na druhé straně rostoucím tlakem na poskytování environmentálních služeb.
27
