REGIONÁLNÍ LESNICKÝ PROGRAM PRO ÚZEMÍ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta

Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky

REGIONÁLNÍ LESNICKÝ PROGRAM PRO ÚZEMÍ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Část A: Analýza stávajícího stavu

Brno, říjen 2007

Úvod Lesní hospodářství (LH) je v soudobém rámci Evropy vnímáno se třemi pilíři – skupinami funkcí lesů. Jsou to funkce ekonomické, ekologické a sociální, jejichž naplňování je uskutečňováno na principu trvale udržitelného rozvoje. Strategickým cílem ekonomických funkcí lesů je dlouhodobé zlepšování konkurenceschopnosti LH a zvýšené využívání lesnických výrobků, zboží a služeb v životě společnosti. U ekologických funkcí lesů je strategickým cílem uchování a zlepšení biologické rozmanitosti, integrity, zdraví a odolnosti lesních ekosystémů v místním měřítku, s ohledem na možný scénář globálních a krajinných změn. Strategickým cílem sociálních funkcí lesů je přispět ke kvalitě života prostřednictvím zachování a zlepšení sociálních a kulturních rozměrů lesů a lesnictví (kulturní dědictví a krajina, rekreační funkce ap.). Klíčovým pilířem trvale udržitelného obhospodařování lesů, jež má rozhodující význam pro udržení lesů a jejich mnohostranný užitek pro společnost, je ekonomická životaschopnost LH (viz Rezoluce V2 Zvyšování ekonomické životaschopnosti trvale udržitelného obhospodařování lesů v Evropě – 4. ministerská konference o ochraně evropských lesů – Vídeň 2003). Moravskoslezský kraj (MSK), jako veřejnoprávní korporace a územní společenství občanů pečující o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, zadal zpracování Regionálního lesnického programu pro území Moravskoslezského kraje (RLP). Cílem RLP MSK je vytvoření uceleného přehledu o stavu lesních ekosystémů na území kraje, stanovení cílů a nástrojů při prosazování mezinárodní, státní a především regionální lesnické politiky až do úrovně vlastníků lesů za předpokladu respektování jejich práv a zájmů při hospodaření v lesích. RLP MSK vychází z historické analýzy, zejména však podrobné analýzy současného stavu, zvýrazňuje některé skutečnosti a navrhuje určité kroky k vytvoření uceleného a stabilního systému LH v kraji. V neposlední řadě rovněž řeší příslušnost orgánů státní správy lesů k předmětným opatřením dle současné legislativy, závazky a postupy kraje vyplývající z Lesnické strategie Evropských společenství, z Akčního plánu EU pro lesnictví, Národního lesnického programu – NLP I (v kontextu s probíhající přípravou NLP II) – a dalších koncepčních materiálů vázaných k lesům a LH. RLP MSK obsahuje následující základní části: – část A Analýza stávajícího stavu – část B Stanovení cílů a priorit – část C Strategická a návrhová část Část A zahrnuje analýzu stávajícího stavu lesů v kontextu historického vývoje a současnou pozici kraje v lesnictví. Část B zahrnuje vyhodnocení vertikálních a horizontálních souvislostí, výčet závazků, doporučení a cílů pro aplikaci lesnické politiky. Část C obsahuje návrhy konkrétních postupů při aplikaci regionální lesnické politiky. Kolektiv řešitelů věří, že Regionální lesnický program Moravskoslezského kraje je příspěvkem k vyšší úrovni poznání a vyjádření společenské efektivnosti lesnictví. Mohl by být jed-

1

ním ze základních podpůrných a regulačních dokumentů v lesnictví, lesním hospodářství a ochraně přírody a přispět k vyšší kvalitě politických záměrů a rozhodování. Vedle toho může být významným socioekonomickým dokumentem – z pohledu využívání přírodních zdrojů a zpracovatelských odvětví – a podkladem pro rozvoj venkova i regionu jako celku. Shrnutě řečeno – autoři věří, že Regionální lesnický program Moravskoslezského kraje bude užitečným nástrojem k dosažení naznačených cílů. V Brně dne 31. 10. 2007 Řešitelský tým Odpovědný řešitel: doc. Ing. Václav Kupčák, CSc. Řešitelé: doc. Ing. Rudolf Bagar, CSc. Ing. Roman Dudík, Ph.D. Ing. Jaroslav Gabzdil Ing. Petra Hlaváčková Ing. Zbyněk Šmída, Ph.D. Ing. Marta Urbanová

2

Regionální lesnický program pro území Moravskoslezského kraje Část A: Analýza stávajícího stavu 1. ANALYTICKÁ ČÁST .............................................................................................................7 1.1. Analýza dostupných podkladů vázaných k lesnictví......................................................7 1.1.1. Význam lesa a postavení lesů z mezinárodního hlediska...................................7 1.1.1.1. Vývoj postavení lesního hospodářství ČR v rámci Evropy........................8 1.1.1.2. Nejdůležitější charakteristiky lesního hospodářství v některých evropských státech......................................................................................9 1.1.1.3. Charakteristiky lesního hospodářství u vybraných evropských států.......10 1.1.1.4. Mezinárodní organizace a programy zabývající se problematikou lesnictví ..................................................................................................................13 1.1.2. Jak ovlivňuje lesnická strategie Evropské unie lesní hospodářství ..................16 1.1.2.1. Lesnická strategie Evropských společenství ............................................16 1.1.2.2. Akce Evropského společenství zabývající se lesy a lesním hospodářstvím. ..................................................................................................................18 1.1.2.3. Akční plán EU pro lesnictví ..................................................................... 20 1.1.2.4. Lesnicko-dřevařský komplex v ČR ..........................................................21 1.1.3. Přímé a nepřímé závazky ČR, které plynou z mezinárodních lesnických a ekologických úmluv .......................................................................................26 1.1.3.1. Vývoj právního prostředí k produkci lesnictví v rámci ČR a EU ............30 1.1.3.2. Nástroje k podpoře využívání obnovitelných přírodních zdrojů ..............33 1.1.3.3. Institucionální charakteristika péče o životní prostředí a etické nástroje.35 1.1.4. Povinnosti vyplývající z legislativy ČR ...........................................................39 1.1.4.1. Současná česká právní úprava ochrany životního prostředí.....................41 1.1.4.2. Ochrana lesa a lesní zákon........................................................................44 1.1.4.3. Česká inspekce životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa .......47 1.2. Analýza krajských politik, strategií a rozvojových dokumentů vázaných k lesnictví pro území MSK ...................................................................................................................52 1.3. Analýza současného stavu lesů v MSK........................................................................61 1.3.1. Prostorová analýza přírodních podmínek .........................................................61 1.3.1.1. Historický vývoj lesního hospodářství na území MSK ............................61 1.3.1.2. Základní charakteristika Moravskoslezského kraje..................................63 1.3.1.3. Analýza přírodních podmínek ..................................................................66 1.3.1.4. Klimatické podmínky ...............................................................................74 1.3.1.5. Potenciální přirozená dřevinná skladba....................................................90 1.3.1.6. Geograficky nepůvodní dřeviny Moravskoslezského kraje .....................97 1.3.2. Podrobné zhodnocení pozemků určených k plnění funkcí lesa......................104 1.3.3. Posouzení míry využívání lesů pro rekreační účely a předpokládaný vývoj s vazbou na regionální územní plán................................................................110 1.3.3.1. Rekreace v Moravskoslezském kraji ......................................................113 1.3.3.2. Lesy příměstské, parkové a rekreační.....................................................113 1.3.3.3. Lesy s intenzivní zástavbou rekreačních zařízení...................................115 1.3.3.4. Lesy v okolí národních kulturních památek se zvýšenou návštěvností..117 1.3.3.5. Lesy v oblasti s intenzivní sportovní činností ........................................117 1.3.3.6. Lesy lázeňské..........................................................................................118

3

1.3.4. Posouzení stavu vysokohorských lesů a rozsah odumírání smrku v MSK.... 120 1.3.4.1. Charakteristika pásem ohrožení ............................................................. 123 1.3.4.2. Vliv imisí na funkce lesa........................................................................ 124 1.3.5. Posouzení možnosti využití ostatních zdrojů nacházejících se na PUPFL v rámci MSK (např. štěrk, písek, kámen)....................................................... 127 1.3.6. ÚSES na PUPFL, NATURA 2000 ................................................................ 130 1.3.6.1. Ekologická stabilita................................................................................ 130 1.3.6.2. Územní systém ekologické stability (ÚSES) ......................................... 130 1.3.6.3. Legislativa.............................................................................................. 133 1.3.6.4. Metodika zpracování.............................................................................. 134 1.3.6.5. Definice prvků ÚSES............................................................................. 135 1.3.6.6. Úrovně ÚSES......................................................................................... 136 1.3.6.7. Principy pro navrhování skladebných částí ÚSES................................. 136 1.3.6.8. Vymezování a realizace ÚSES .............................................................. 138 1.3.6.9. Územně technický podklad (ÚTP)......................................................... 139 1.3.6.10. Přehled dokumentace ÚSES .................................................................. 144 1.3.6.11. NATURA 2000 ...................................................................................... 147 1.3.6.12. Vliv NATURY 2000 na hospodaření .................................................... 148 1.3.6.13. Evropsky významné lokality (EVL) ...................................................... 148 1.3.6.14. Ptačí oblasti (PO) ................................................................................... 150 1.3.6.15. Charakteristika ptačích oblastí ............................................................... 151 1.3.7. Možnosti a zdroje pro zakládání plantáží rychle rostoucích dřevin pro energetické účely............................................................................................ 154 1.3.7.1. Potenciál pěstování RRD v ČR.............................................................. 157 1.3.7.2. Podpory pro využívání RRD.................................................................. 159 1.3.8. Zalesnění zemědělsky nevyužívané půdy a její převod do PUPFL ............... 162 1.3.8.1. Bonitované půdně ekologické jednotky................................................. 164 1.3.8.2. Metodika zalesňování zemědělských půd.............................................. 165 1.3.8.3. Charakteristiky BPEJ vhodných k zalesnění ......................................... 167 1.3.8.4. Podpora zalesňování nelesních půd ....................................................... 170 1.3.9. Omezení hospodářské činnosti v chráněných územích MSK........................ 173 1.3.9.1. Hospodaření na lesních pozemcích........................................................ 174 1.3.9.2. Chráněné krajinné oblasti (CHKO)........................................................ 175 1.3.9.3. Maloplošná zvláště chráněná území ...................................................... 179 1.3.10. Myslivost, škody zvěří, početní stavy zvěře a jejich vliv na odrůstání přirozených a umělých obnov ........................................................................ 186 1.3.10.1. Současná legislativní úprava myslivosti ................................................ 187 1.3.10.2. Škody zvěří ............................................................................................ 189 1.3.11. Leso-taxační charakteristika, kategorizace, funční potenciál lesů................. 193 1.3.11.1. Obecné charakteristicky jednotlivých přírodních lesních oblastí .......... 193 1.3.11.2. Typologie, základní hospodářské soubory Moravskoslezského kraje ... 197 1.3.11.3. Kategorizace lesů v Moravskoslezském kraji........................................ 202 1.3.11.4. Rozbor zásob a přírůstů v Moravskoslezském kraji .............................. 216 1.3.11.5. Těžba...................................................................................................... 218 1.3.11.6. Funkce lesů ............................................................................................ 228 1.4. Srovnání stavů lesů v MSK se stavem lesů v ČR ...................................................... 237 1.4.1. Kategorizace lesů ........................................................................................... 238 1.4.2. Druhová skladba lesů ..................................................................................... 240 1.4.3. Rozbor zásob, přírůsty ................................................................................... 247 1.4.4. Těžba.............................................................................................................. 250

4

1.5.

1.6.

1.7.

1.8.

1.9. 2. 2.1.

2.2.

1.4.5. Zdravotní stav lesů .........................................................................................260 Vlastnická struktura lesů na území MSK ...................................................................271 1.5.1. Lesnatost, struktura vlastnictví .......................................................................271 1.5.1.1. Lesnatost.................................................................................................271 1.5.1.2. Struktura vlastnictví................................................................................273 1.5.2. Lesní majetky – transformace, změny vlastnických poměrů, restituce církevních lesů, převod státních lesů na kraje ................................................277 1.5.2.1. Základní rysy a kroky transformace a ekonomické reformy lesního hospodářství............................................................................................ 277 1.5.2.2. Obnova vlastnických vztahů k lesům – restituce....................................278 1.5.2.3. Vznik a postavení právnické osoby Lesy České republiky, s. p. ...........279 1.5.2.4. Transformace podniků státních lesů .......................................................279 1.5.2.5. LH ČR a lesy církví ................................................................................285 1.5.2.6. Převod státních lesů na kraje ..................................................................287 Analýza podnikatelského sektoru, lidských zdrojů, lesnického školství....................290 1.6.1. Struktura podnikatelských subjektů a zaměstnanců v lesnickém a dřevozpracujícím průmyslu..........................................................................290 1.6.1.1. Struktura odvětví podle počtu zaměstnanců v organizacích ..................291 1.6.2. Lidské zdroje v lesnictví a dřevozpracujícím průmyslu, vliv na zaměstnanost v kraji, průměrná mzda ...................................................................................293 1.6.3. Rozbor lesnického a dřevařského školství......................................................296 1.6.4. Organizace státních lesů v rámci Evropské unie ............................................298 1.6.4.1. Vybrané evropské organizace státních lesů............................................300 Analýza finančních toků a zdrojů v lesním hospodářství a dřevozpracujícím průmyslu. ....................................................................................................................................303 1.7.1. Analýza finančních toků – porostní zásoby, výnosy z prodeje dříví, sortimenty, přidružená lesní výroba, finanční toky výnosů z hospodaření v lesích, lesní stavitelství, hrazení bystřin .............................................................................303 1.7.1.1. Porostní zásoby a sortimenty..................................................................303 1.7.1.2. Přidružená lesní výroba ..........................................................................307 1.7.2. Dotační politika, zdroje a možnosti čerpání finančních podpor na úrovni EU, národní a krajské .............................................................................................308 1.7.2.1. Úroveň EU..............................................................................................308 1.7.2.2. Úroveň národní .......................................................................................310 1.7.2.3. Úroveň krajská........................................................................................331 1.7.3. Možnosti čerpání dotačních prostředků do oblasti dřevozpracujícího průmyslu . ........................................................................................................................337 Analýza zdrojů odpadů z lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu .........340 1.8.1. Odpady z lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu ......................340 1.8.2. Využití pro energetické účely – obnovitelný zdroj energie............................344 1.8.3. Využití v dalších odvětvích ............................................................................347 SWOT analýza............................................................................................................349 SOUČASNÁ POZICE KRAJE V LESNICTVÍ ........................................................................355 Vliv lesního hospodářství na kraj ...............................................................................355 2.1.1. Mimoprodukční funkce lesa ...........................................................................355 2.1.2. Lesy a krajinný ráz .........................................................................................356 2.1.3. Daně, sociální vliv ..........................................................................................357 Vliv kraje na lesní hospodářství ................................................................................. 358 2.2.1. Vliv rozhodování kraje na životní prostředí ...................................................358 2.2.2. Dotační politika ..............................................................................................358

5

2.2.3. Podpora přípravy projektů ............................................................................. 360 Výkon přenesené působnosti ..................................................................................... 366 2.3.1. Přenesená působnost ...................................................................................... 366 2.3.2. Struktura a popis státní správy lesů................................................................ 367 2.3.3. Porovnání státní správy lesů se zahraničím ................................................... 371 2.3.4. Vazby lesnictví na výkon státní správy ochrany přírody............................... 373 2.3.5. EIA ................................................................................................................. 375 2.4. Výkon samostatné působnosti.................................................................................... 376 2.4.1. Zákon o krajích .............................................................................................. 376 2.4.2. Regionální rozvoj venkova a podpora podnikání .......................................... 376 2.4.3. Management chráněných území..................................................................... 378 2.5. Vliv MSK na regionální lesnickou politiku z pohledu vlastnictví............................. 385 2.5.1. Postavení kraje při ovlivňování lesnické politiky .......................................... 385 2.5.2. Public relations............................................................................................... 388 2.5.3. Laická a odborná veřejnost ............................................................................ 389 2.3.

6

1. Analytická část 1.1. 1.1.1.

Analýza dostupných podkladů vázaných k lesnictví Význam lesa a postavení lesů z mezinárodního hlediska

Význam a postavení lesů historicky souvisí s myšlenkou trvale udržitelného hospodaření ve vztahu k ochraně životního prostředí, jež je základním jednotným principem národních, evropských i světových koncepcí a politik. Historicky první mezinárodní konferenci o životním prostředí uspořádala OSN ve Stockholmu v roce 1972. Během následujících dvou desetiletí pak došlo k prudkému rozvoji environmentálně orientovaných vládních i nevládních organizací v řadě zemí světa i na mezinárodní úrovni. V roce 1992 v Rio de Janeiru proběhla za účasti většiny členských zemí OSN, včetně 117 hlav států, „Konference OSN o životním prostředí a rozvoji“. Byly na ní přijaty základní dokumenty k řešení vážných problémů lidstva. V následujících letech proběhla řada mezinárodních jednání týkajících se dalších kroků v naplňování jednotlivých dokumentů. V roce 2002 proběhl v jihoafrickém Johannesburgu navazující „Světový summit o udržitelném rozvoji“, nazývaný též Rio+10. Měl ukázat nové možnosti, jak dosáhnout vyváženého ekonomického a sociálního rozvoje při současném prosazování stále vyšších standardů ochrany životního prostředí. Význam lesa, lesního hospodářství a postavení lesů z mezinárodního hlediska vyplývá zejména z ministerských konferencí o ochraně evropských lesů. Například 3. ministerská konference o ochraně evropských lesů – Lisabon 1998 v rezoluci L1 Lidé, lesy a lesnictví – Posilování sociálních a ekonomických aspektů trvale udržitelného obhospodařování lesů definovala funkce, jimiž les přispívá k trvale udržitelnému rozvoji společnosti: •

ekologické (např. ochrana globálního a lokálního životního prostředí – oběh C a H2O, protierozní ochrana půdy, ochrana vodních zdrojů, ochrana krajiny před živelními katastrofami, ochrana přírody), • ekonomické (dřevní surovina jako obnovitelný přírodní zdroj, lesnictví jako zdroj zaměstnání a příjmů ve venkovském prostoru ap.), • sociální a kulturní (uchování krajiny a kulturního dědictví, rekreační funkce lesů atd.). 4. ministerská konference o ochraně evropských lesů – Vídeň 2003 přijala rezoluci V2 Zvyšování ekonomické životaschopnosti trvale udržitelného obhospodařování lesů v Evropě, z níž mj. vyplývá, že: • ekonomická životaschopnost je klíčovým pilířem trvale udržitelného obhospodařování lesů a má rozhodující význam pro udržení lesů a jejich mnohostranný užitek pro společnost, • trvale udržitelné obhospodařování lesů v Evropě se spoléhá na milióny soukromých vlastníků, lesních podniků, veřejných orgánů, jakož i na kvalifikované pracovníky, • lesy poskytují přírodní suroviny, zboží a služby pro řadu sektorů a jsou základem pro příjmy a zaměstnanost. Klíčové úkoly Současnými hlavními úkoly v panevropském prostředí v souvislosti s lesnictvím jsou:

7

• •

• •

•

• •

• •

rozvoj lesnictví jako příspěvek k rozvoji venkova, zejména pak k vytváření a zachování pracovních míst ve venkovských oblastech, ochrana přírodního prostředí a zachování dědictví lesů (např. ochrana půdy, kontrola eroze, regulace vody, zlepšení kvality vzduchu, vázání uhlíku, zabraňování změně klimatu, ochrana přírodních stanovišť a biodiverzity) a obnova poškozených lesů, zachování společenských a rekreačních funkcí lesů, zlepšování trvale udržitelného lesního hospodářství z hlediska ekologického, ekonomického a společenského v rámci vnitřního trhu v souladu s mezinárodními závazky Unie, včetně obchodních pravidel odpovídajících požadavkům Světové obchodní organizace (World Trade Organization – WTO), podpora mezinárodní a celoevropské spolupráce na ochranu lesů na evropské úrovni a na světové úrovni (viz níže) – zejména zamezování ničení lesů v ostatních částech světa, které by mohlo mít dlouhodobé důsledky pro trvale udržitelné hospodaření v lesích a pro životní prostředí celého světa, plnění cílů 5. akčního programu pro životní prostředí a ochrana proti odlesňování, lesním požárům a znečišťování ovzduší, zvyšování úlohy lesů, jakožto mechanismů na zachycování uhlíku, a úlohy lesních produktů jako lapačů uhlíku, zejména v duchu diskuzí, které následovaly po konferenci v Kjótu o změně klimatu, zvyšování environmentálních hodnot dřeva a dalších lesních produktů, zajištění konkurenceschopnosti dřevozpracujícího průmyslu v Evropské unii.

1.1.1.1.

Vývoj postavení lesního hospodářství ČR v rámci Evropy

Státní lesnická politika ČR vychází z mezinárodního rámce, který je dán tzv. panevropským procesem započatým 1. ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě v roce 1990 ve Štrasburku. Na těchto principech byly schváleny Vládou ČR v roce 1994 „Zásady státní lesnické politiky“. Také lesní zákon ČR z roku 1995 definuje trvale udržitelné hospodaření jako hospodaření, při němž je les trvale schopen plnit veškeré mimoprodukční a produkční funkce, tj. včetně produkce kvalitní dřevní hmoty. K dalším koncepčním materiálům patřila „Koncepce rezortní politiky Ministerstva zemědělství na období před vstupem ČR do Evropské unie, část B. Koncepce lesnické politiky“ z roku 2000 a „Národní lesnický program“ schválený Vládou ČR v roce 2003. Všechny tyto materiály rozpracovávají myšlenku trvale udržitelného hospodaření v lesích a jsou v souladu se společnou lesnickou strategií Evropské unie. Zásady státní lesnické politiky z roku 1994 stanovily tyto dlouhodobé zásady LH: • • • • •

obnovit a udržet stabilní lesní ekosystémy, zvýšit druhovou diverzitu lesních dřevin a přiblížit se k přirozené skladbě lesů, s přiměřeným uplatněním produkčně vhodných druhů, dosáhnout výrazného snížení imisního zatížení lesních porostů, zachovat a ozdravit lesní porosty v imisně poškozených oblastech, udržet a rozvíjet genofond lesních dřevin.

Tyto zásady vznikaly na počátku devadesátých let, kdy ekonomika LH byla ovlivněna relativně nízkými náklady na pracovní sílu a relativně výhodnými cenami dříví. Lesnická politika považovala za priority lesopěstební otázky, protože ekonomické problémy v LH prakticky neexistovaly. Koncepce lesnické politiky z roku 2000 se opíraly o tyto hlavní zásady:

8

• • • • • • •

dokončení restitučního procesu, zlepšování stavu lesních ekosystémů, uchování a zvyšování biodiverzity v lesích, rozvoj mimoprodukčních funkcí lesů, rozšíření využívání dřeva jako přírodní obnovitelné suroviny, podpora lesnických institucí, sledování ekonomických aspektů lesnické politiky.

Do popředí LH se začaly dostávat otázky ekonomiky hospodaření v lesích a využívání dřeva. Tato koncepce je zpracována v době, kdy ceny dřeva stagnují (na evropském trhu je převis nabídky dřeva nad poptávkou), ale ceny pracovní síly, materiálů a enegií rostou. Obchodní vztahy ČR se stále více stávají součástí vztahů evropských se svými výhodami i nevýhodami. Národní lesnický program (NLP) z roku 2003, již předpokládal vstup ČR do EU a obsahoval celou řadu evropských lesopolitických aspektů. Základním principem, z něhož NLP vycházel, je obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem při: • • •

omezování administrativních zásahů státu na nevyhnutelné minimum, motivačním působení státní lesnické politiky na podporu veřejných zájmů, zvyšování odpovědnosti vlastníků lesů za svůj majetek.

Strategické cíle NLP navazují na lesnickou strategii EU schválenou rezolucí Rady EU z roku 1998 „O lesnické strategii pro EU“. Lesnická strategie EU přejímá zase evropská kritéria a indikátory trvale udržitelného hospodaření v lesích přijaté na 3. ministerské konferenci o ochraně evropských lesů v Lisabonu (1998). NLP tato kritéria bez výhrad přebírá. Jedná se o následující kritéria: • • • • • •

udržení a přiměřené zvyšování lesních zdrojů a jejich příspěvku ke globálnímu koloběhu uhlíku, zachování zdraví a životaschopnosti lesních ekosystémů, zachování a podpora produkčních funkcí lesů (produkce dřeva a ostatních produktů), zachování, ochrana a vhodné rozšíření biologické diverzity lesních ekosystémů, udržování a vhodné zvyšování ochranných funkcí v lesním hospodářství, zachování dalších společensko-hospodářských funkcí a podmínek.

1.1.1.2.

Nejdůležitější charakteristiky lesního hospodářství v některých evropských státech

Postavení LH ČR v rámci Evropy vyjadřuje také srovnání některých údajů s údaji států Evropské unie – tab. č. 1.1.1.2.1. – a charakteristiky LH u vybraných, lesnicky významných evropských zemí.

9

Tabulka č. 1.1.1.2.1. Stát Česká republika Belgie Dánsko Finsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Španělsko Švédsko Velká Británie

Přehled některých údajů o lesním hospodářství států EU

B 78 866 30 519 43 077 338 145 551 500 70 284 301 268 2 586 356 959 40 844 92 389 83 853 131 990 504 782 449 964 244 867

C 10,7 10,2 5,2 5,2 58,6 3,6 57,2 0,4 82,8 15,7 9,9 8,1 10,5 39,4 8,9 59,0

F 33 20 11 66 24 6 22 33 30 10 32 47 19 17 60 9

G 65 10 27 24 10 77 7

H 13 34 20 2 15 0 32

I 22 56 53 74 75 23 61

42 25 3 17 72 5 19 37

17 15 14 1 22 29 10 1

41 60 83 82 6 66 71 62

K 600 90 54 1 679 1 742 30 743 20 2 674 52 167 953 149 450 2 471 203

L 236 150 116 86 140 81 169 244 271 167 71 286 65 69 112 92

S 0,6 1,1 10,0 3,0*

1,2

3,8

3,7

Zdroj: MZe Legenda: B = rozloha (km2), C = počet obyvatel (mil. osob), F = lesnatost (%), G = státní držba lesů (%), H = veřejná držba lesů (%), I = soukromá držba lesů (%), K = celková zásoba dřeva (mil. m3), L = zásoba dřeva na 1 ha (m3), S = podíl LH na HDP (%) * = včetně zemědělství a rybářství

1.1.1.3.

Charakteristiky lesního hospodářství u vybraných evropských států

Slovensko Výměra lesního půdního fondu činí cca 1,988 mil. ha. Svou lesnatostí 40,7 % se Slovensko řadí do skupiny deseti nejhustěji zalesněných zemí Evropy. Kategorie hospodářských lesů zaujímá podíl 68,2 %, lesy zvláštního určení 17,2 % a lesy ochranné 14,6 %. Převážná část lesů (97,2 %) je semenného původu. Celkově převažují listnáče (58 %) nad jehličnany (42 %). Nejvíce zastoupenou dřevinou je buk (30 %), dále smrk (27 %) a dub (14 %). Z jehličnanů je po smrku druhou nejvíce zastoupenou dřevinou borovice (7 %) a jedle (5 %). Nejrozšířenějším lesním typem na Slovensku jsou bučiny (20,8 %), dále smrčiny (17,3 %) a smrkovojedlové bučiny (14,1 %). Věková struktura lesů na Slovensku je nevyrovnaná – s ohledem na plošné zastoupení je podíl věkových stupňů 1–4 podnormální a věkových stupňů 5–9 přebytkový. Starší porosty (věkové stupně 10–12) mají zastoupení pod optimem. V porovnání s původním zastoupením dřevin v lesích Slovenska se zvýšilo zastoupení smrku na úkor ostatních dřevin, zejména buku a jedle. Současné zastoupení dřevin je odrazem především ekonomických tendencí zvyšování podílu jehličnanů, které ještě doznívaly do konce druhé světové války. Nepříznivý vývoj zdravotního stavu lesů vlivem působení škodlivých činitelů, především působení imisí a klimatických faktorů, vyvolává potřebu posílení ekologické stability a odolnosti lesních porostů. Celková výměra lesů pod vlivem imisí je 174 tis. ha (9,6 %). V roce 1995 vzrostla zásoba dřeva oproti roku 1980 o 18,5 %. V roce 1980 činila zásoba dřeva 318 mil. m3, zatímco v roce 1995 již 377 mil. m3. Naopak těžba se v roce 1995 oproti roku 1980 snížila. V roce 1980 činila 5,9 mil. m3, zatímco v roce 1995 již jen 5,3 mil. m3, z toho podíl nahodilých těžeb byl 56,1 %. Lesy jsou převážně ve státním vlastnictví (42,4 %). Plocha lesů na 1 obyvatele dosahuje 0,37 ha. Zásoba dřeva na 1 ha je 234 m3, což je jedna z nejvyšších hodnot v Evropě. I roční 10

přírůst na 1 ha je relativně vysoký – 6,64 m3. Těžba dřeva na 1 ha je na evropském průměru – 3,56 m3. Těžební procento je v evropském měřítku podprůměrné – pouze 1,41 %. Rakousko Rakousko patří k nejlesnatějším státům Evropy; podílem lesní půdy 47 % se řadí hned za severské státy. Z celkové výměry lesů 3,878 mil. ha je 76 % lesů hospodářských, 10,1 % lesní půdy připadá na ochranné lesy s plánovaným výnosem, 10,5 % na ochranné lesy bez výnosu a 3,4 % představuje lesní půda bez lesních porostů (většinou porostlá křovinami). Převažující horský ráz rakouských lesů ovlivňuje jejich druhovou skladbu – Rakousko má po Švýcarsku největší zastoupení smrku v Evropě (60 %) a jen velmi nízké zastoupení borovice (8 %). S modřínem (5 %), jedlí (4 %) a ostatními jehličnatými dřevinami (2 %) zaujímají jehličnaté porosty 79 % lesní půdy. Hlavními listnatými dřevinami jsou buk (10 %) a dub (3 %). Rakouské lesy vykazují v celém poválečném období příznivý vývoj – zvýšila se výměra lesní půdy (o 5 %), zvětšily se porostní zásoby dřeva (o 131 %) a zvýšil se i přírůst, který dosahujíce 6,6 m3.ha-1 patří k evropské i světové špičce. Také porostní zásoba dřeva – 286 m3.ha-1 – tvoří spolu se Švýcarskem a Německem evropskou a světovou špičku. Zvýšila se i těžba dřeva – z 9 mil. m3 (1950) na současných 17,4 mil. m3, tj. 5,2 m3 na hektar hospodářsky využívaného lesa. S ohledem na dosavadní vývoj lesů se v Rakousku počítá i do budoucna s dalším zvyšováním porostních zásob dřeva (na 290–300 m3.ha-1) i přírůstu (na 7,1–7,3 m3.ha-1). Problémem je imisní ohrožení a poškození lesů, které je sice podstatně nižší než v ČR a Německu, avšak vzhledem k vysokohorským polohám s extrémními klimatickými i půdními podmínkami důsledky mohou být vážnější. Nepříznivě se projevuje také značný turistický ruch spojený s výstavbou sportovních, ubytovacích a dopravních zařízení, která pronikají stále výše do hor. Současná těžba dřeva představuje objem 2,2 m3 na jednoho obyvatele, což je více než průměrná spotřeba. Přitom ještě kolem 3 mil. m3 surového dříví Rakousko dováží (mezi jiným i z ČR). Znamená to, že Rakousko se zaměřuje na export polotovarů a výrobků ze dřeva. Nejvýznamnější exportní komoditou je řezivo (4 mil. m3); vyvážejí se však i deskové materiály, papír, buničina, nábytek, hračky. Německo Organizačně se Německo člení na 15 spolkových zemí, které mají značnou míru autonomie, takže správní i hospodářské poměry se v nich v mnohém směru značně liší. Také v lesním hospodářství jsou mezi spolkovými zeměmi rozdíly, a to jak v přírodních a růstových podmínkách, tak i v organizaci a správě. Celková výměra zapojených lesů je 9,85 mil. ha, což představuje lesnatost 30 %. Původní druhová skladba lesů byla v posledních dvou stoletích značně pozměněna s cílem dosáhnout maximální výnosovosti lesů. Podíl jehličnatých dřevin se trvale zvyšuje a v poválečném období byly vysazovány i četné introdukované dřeviny. V současnosti podíl jehličnatých dřevin dosahuje 69 % (z toho borovice 32 % a smrk 30 %); z listnatých dřevin jsou nejvýznamnější buk (15 %) a dub (9 %). Lesy jsou silně poškozeny imisemi, zejména Sasko, Bavorsko a Bádensko-Württembersko. V posledních desetiletích se rychle zvyšuje porostní zásoba a dosahuje dnes 271 m3.ha-1. Roční přírůst dosahuje 6,85 m3.ha-1. Roční těžba dřeva se pohybuje kolem 45 mil. m3 (4,3–4,8 m3.ha-1). Těžba nestačí pokrýt spotřebu dříví, a proto Německo patří k největším dovozcům dříví v Evropě. V průměru dosahují dovozy 2 mil. m3 surového dříví, 6,2 mil. m3 řeziva, 1,3 mil. m3 deskových materiálů, 2,4 mil. tun buničiny a 2,2 mil. tun papíru. Z tohoto důvodu je po11

chopitelné úsilí lesního hospodářství o zvyšování produkce dřeva – rozšiřování plochy lesů, odborná správa drobných lesů a sdružování jejich majitelů, převody pařezin, vápnění, hnojení a meliorace lesních půd, introdukce rychle rostoucích dřevin, pokusy se zaváděním plantážního způsobu hospodaření atd. Polsko Lesy v Polsku, jejichž celková výměra činí 8,7 mil. ha, pokrývají 28 % území. Je v nich vysoký podíl lesů jehličnatých, nejvyšší v Evropě po severských zemích – 81,6 %. Z toho připadá 71,7 % na borovici a modřín, 7,5 % na smrk a 2,4 % na jedli. Z listnáčů mají nejvýznamnější zastoupení dub (5,4 %), bříza (4,8 %), buk (4,1 %) a olše (3,4 %). V důsledku válečných událostí, poválečné obnovy a zalesňování nelesních půd se vytvořila velmi nevyrovnaná věková struktura lesů. Téměř polovina lesních porostů (47 %) je ve věku do 40 let, porostů nad 81 let je pouze 14 %. Věkové struktuře odpovídají nízké průměrné porostní zásoby dřeva – 163 m3.ha-1. Nízký je i celkový běžný přírůst – 3,60 m3.ha-1. Pro nedostatek mýtně zralých porostů je těžba dřeva dosud nízká – 29 mil. m3, tj. 3,38 m3.ha-1. Ve výhledu do roku 2020 se počítá s dalším nárůstem plochy lesů (8,9–9,1 mil. ha) a se zvyšováním porostních zásob dřeva (na 144–167 m3.ha1 ). Počítá se také s mírným zvýšením přírůstku (3,4–4,1 m3.ha-1) a s výrazným růstem těžby dřeva [26–30 mil. m3 (2,9–3,3 m3.ha-1)]. Polsko značný objem dříví vyváží (převážně vlákninové dříví a řezivo), současně však importuje buničinu a papír (Polsko nemá dostatečně rozvinutý průmysl papíru a celulózy, aby mohl zpracovat všechnu domácí surovinu). Na druhé straně je z hlediska využití dříví v Polsku významný dynamický rozvoj nábytkářství (zejména prostřednictvím zahraničních investic z Německých zdrojů). Velká rozloha nesmíšených jehličnatých porostů se sníženou ekologickou stabilitou má za následek vysoký podíl nahodilých a kalamitních těžeb, vyvolaných jednak živelními pohromami, jednak hmyzími škůdci (především mniškou, sosnokazem, bourovcem a tmavoskvrnáčem borovým) a do značné míry i lesními požáry. K významným úkolům polského lesního hospodářství proto patří zvyšování odolnosti lesních porostů, permanentní kontrola výskytu hmyzích škůdců a nezbytná ochranná opatření při jejich gradaci. Švédsko Lesní půda zaujímá 23,5 mil. ha (61,8 %), z toho připadá 22,0 mil. ha na půdu pokrytou zapojeným lesem (lesnatost 60 %) – zbytek připadá na křoviny a lesní půdu bez lesa. Hospodářsky je využíváno 22,23 mil. ha. Plocha lesů je rozdělena mezi tři vlastnické skupiny: stát (19 %), ostatní veřejný sektor, průmyslové podniky, převážně dřevařské a papírenské (10 %), a soukromé vlastníky, většinou zemědělce (71 %). Stát vlastní lesy převážně v severním Švédsku, a tedy s nižší produkcí (podíl na celkové produkci dřeva pouze 13 %). V lesích lze rozlišit dvě výrazně odlišné růstové oblasti: oblast jehličnatých lesů (na sever od 60° severní šířky), s převládajícím smrkem (48 %) a borovicí (38 %), z listnáčů je zde zastoupena pouze bříza (10 %); oblast smíšených jehličnato-listnatých až listnatých lesů, v nichž převládá buk a dub (dohromady 2 % na jihu země); z dalších dřevin je možno uvést jasan, jilm, javor a lípu. Celková výše porostních zásob dřeva dosahuje podle poslední inventarizace lesů 2 471 mil. m3 (112 m3.ha-1 hospodářsky využívaného lesa). Roční přírůst byl vyčíslen na 91 mil. m3, tj. 4,1 m3.ha-1. Těžba dřeva se pohybuje mezi 50–60 mil. m3, tj. 2,2–2,7 m3.ha-1 hospodářsky využívaného lesa. Při této vysoké těžbě dřeva Švédsko ještě asi 3–4 mil. m3 surového dříví ročně dováží, aby stačilo krýt potřebu domácího dřevozpracujícího průmyslu, který je nejdů12

ležitějším průmyslovým odvětvím v zemi. Do roku 2020 se počítá se zvýšením těžby dřeva na 60–69 mil. m3. Švédsko exportuje hlavně řezivo (7 mil. m3), deskové materiály (1 mil. m3) a papír (5 mil. t). Finsko Růstové poměry v lesích jsou velmi jednoduché, protože převládajícím půdním typem jsou podzoly a podzolové půdy, rozlišující se pouze obsahem vody a živin. Hlavní dřevinou Finska je borovice (59 %), na druhém místě stojí smrk (31 %) a třetí nejvýznamnější dřevinou je bříza (7 %). V nejjižnější části Finska rostou smíšené lesy, kde se vedle borovice objevuje i dub, jilm a javor. Podél vodních toků je hojná olše. Podle produkčnosti se lesy dělí do tří kategorií: produktivní (s průměrným ročním přírůstem nad 1 m3.ha-1), málo produktivní (s průměrným ročním přírůstem 0,1–1 m3.ha-1), neproduktivní (s přírůstem méně než 0,1 m3.ha-1). Finsko je nejlesnatějším státem Evropy (66 %) a má také největší plochu lesa připadající v průměru na jednoho obyvatele (4,03 ha). Lesy v nejsevernějších oblastech země jsou však zcela neproduktivní. Kromě toho z celkové výměry půdy (23,23 mil. ha) připadá 3,34 mil. ha (14 %) na křoviny a neplodnou lesní půdu. Ve Finsku je vysoký podíl starých porostů, jejichž urychlená obnova je jedním z hlavních úkolů lesního hospodářství. Celková výše porostních zásob dřeva dosahuje 1 679 mil. m3, což je 86 m3.ha-1 hospodářského lesa. Celkový roční přírůst je na základě inventarizace všech lesů vyčíslen na 70 mil. m3, tj. 3,6 m3.ha-1. Těžba dřeva se pohybuje od 40 do 57 mil. m3, tj. 2,0– 3,0 m3.ha-1. Z toho objemu jde asi 1,3 mil. m3 na export; na druhé straně však Finsko kolem 4 mil. m3 surového dříví dováží. Vyvážejí se proto hlavně výrobky ze dřeva – především buničina (1,5 až 2,0 mil. tun ročně). Průmysl papíru a celulózy představuje jedno z nejvýznamnějších odvětví národního hospodářství. Intenzifikací lesního hospodářství sleduje Finsko zvyšování produkce a těžby dřeva. K nejvýznamnějším opatřením patří odvodňování zamokřených a rašelinných půd (odvodněno bylo již více než 2,5 mil. ha, plánuje se meliorace na dalších 4,7 mil. ha). Z dalších intenzifikačních opatření je možno jmenovat hnojení lesních půd (v průměru kolem 220 tis. ha ročně). 1.1.1.4.

Mezinárodní organizace a programy zabývající se problematikou lesnictví

Vládní organizace Světová organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization – FAO) byla založena roku 1945 se sídlem v Římě a sdružuje 175 států. Československo bylo jedním ze zakládajících států, současná ČR má při FAO své stálé zastupitelství. LH ČR se v rámci FAO snaží aktivně zapojit do činností v úseku lesnictví (FAO Forestry), až dosud se aktivně zúčastňuje zasedání Lesnického výboru (COFO – Committee on Forestry) konaného vždy jednou za dva roky, případně zasedání jedné z regionálních komisí Evropské lesnické komise (EFC – European Forestry Commission). Z hlediska lesnického nejdůležitějšími složkami FAO jsou: • •

Pracovní skupina zabývající se hospodařením v horských povodích (Working Party on the Management of Mountain Watersheds), Společný výbor pro lesní technologii, řízení a vzdělávání (the Joint FAO/ECE/ILO Committee on Forest Technology, Management and Training),

13

•

Pracovní skupina FAO/ECE pro lesní ekonomiku a statistiku (the FAO/ECE Working Party on Forest Economics and Statistics).

FAO je jednou z organizací, jejímž prostřednictvím lze realizovat projekty zahraniční pomoci. Evropská hospodářská komise, založená v roce 1947, je jednou z pěti regionálních komisí OSN. Sdružuje 55 členských států, skládá se z ad hoc skupin expertů a sedmi základních orgánů, jedním z nich je Dřevařský výbor EHK (ECE Timber Committe). Dřevařský výbor má sídlo v Ženevě, jeho úkolem je koordinovat vzájemné kontakty členských zemí, shromažďovat statistické údaje o lesním hospodářství a dřevozpracujícím průmyslu, aktivně je zpracovávat, vypracovávat studie a expertízy a zpětně je poskytovat členským zemím. Pro řešení speciálních problémů vytváří komise či pracovní skupiny expertů, a tak zcela pochopitelně spolupracuje s FAO i dalšími organizacemi. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development – OECD) se sídlem v Paříži má 29 členských zemí, ČR je členem od roku 1995 a má svou stálou misi při OECD. Zástupci LH pracují v zemědělském výboru ve skupině pro reprodukční materiál lesních dřevin. Mezivládní panel o lesích (Intergovernmental Panel on Forests – IPF) byl ustaven Komisí OSN pro udržitelný rozvoj (CSD) jako mezivládní otevřená odborná skupina zabývající se lesy. Cílem činnosti byla snaha o konsensus a koordinaci nabídek týkajících se činnosti na podporu správy, zachování a udržitelný rozvoj všech typů lesů. Jeho pokračovatelem bylo mezivládní fórum (IFF), jehož jednání v červnu 2000 rozhodlo o ustanovení nové mezinárodní agencie při OSN: UNFF – United Nations Forum on Forests. Nevládní organizace Mezinárodní svaz lesnických výzkumných organizací (International Union of Forest Research Organizations – IUFRO) je organizace podporující mezinárodní spolupráci v oblasti lesnického výzkumu. Sdružuje celkem 681 organizací ze 106 zemí světa. Člení se geograficky na 9 regionů a tématicky na 8 divizí. Sekretariát sídlí ve Vídni. Členské organizace ČR jsou: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Česká zemědělská univerzita – Fakulta lesnická a environmentální, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, Lesprojekt Kroměříž. Mezinárodní program ochrany lesů před imisemi (International Cooperative Programme on Assessment and Monitoring of Air Polution Effects on Forests – ICP Forests) je mezinárodní kooperativní program pro sledování a vyhodnocování vlivu znečištění ovzduší na lesy koordinovaný programovým centrem v Hamburku. Vznikl v roce 1986, jsou v něm zapojeny prakticky všechny evropské země. Program zároveň pokrývá jednu z klíčových oblastí legislativy EU: ochranu lesů Společenství proti znečištění ovzduší. EUFORGEN – mezinárodní program koordinovaný IPGRI (International Plant Genetic Resources Institute) v Římě, naplňující závěry rezoluce S2 Štrasburské konference o ochraně evropských lesů. EUFORGEN je síť sdružující lesnické genetiky a jiné lesnické specialisty. Jejich společným úsilím je vytvořit a rozvíjet metody vedoucí k ochraně jednotlivých lesních druhů, dále se soustřeďují na soupis jednotlivých genetických zdrojů a rozvoj společných databází, podporují vytváření genetických rezerv. Mezinárodní asociace pro testování osiva (International Seed Testing Association – ISTA). Sídlem organizace je Zürich. Jejím cílem je mj. sjednocování pravidel pro testování osiva s ostatními státy a stanovování kvalitativních hodnot pro osivo určených druhů lesních dřevin a zemědělských plodin. V rámci spolupráce jsou akreditovány laboratoře pro zkoušení osiva, 14

jehož výsledky jsou uznávány v mezinárodním obchodě. Funkci pověřené laboratoře pro lesní hospodářství ČR zastává Výzkumná stanice VÚLHM Jíloviště – Strnady v Uherském Hradišti, Kostelanech. Evropský lesnický institut (European Forest Institute – EFI) sídlí ve finském Joensuu, má 128 členských organizací z 35 zemí. ČR je zastoupena od roku 1995 Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, dále jsou členy Česká zemědělská univerzita Fakulta lesnická a environmentální, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita a Ústav pro výzkum lesních ekosystémů. Mezinárodní rada pro lov a ochranu zvěře (Conseil International de la Chasse et de la Conservation du Gibier – CIC) má své sídlo v Paříži, sdružuje 80 států a Československo bylo v roce 1930 jedním ze zakládajících států. Cílem organizace je výměna zkušeností v oblasti myslivosti a ochrany přírody, pořádání mezinárodních výstav trofejí, konferencí atd. Federace sdružení loveckých sportů Evropské unie (Fédération des Associations de Chasseurs de l´UE – FACE) byla založena v roce 1977 národními mysliveckými sdruženími členských států EU. Hlavními cíli FACE je bránit a zastupovat kolektivní zájmy svých členů na úrovni evropských a mezinárodních institucí; podporovat myslivost v souladu se zásadami moudrého a trvale udržitelného využívání přírodních zdrojů, jakožto nástroje pro rozvoj venkova, pro ochranu nedotčené přírody a biologické rozmanitosti a pro ochranu, zlepšení a obnovu přirozených biotopů. Panevropská certifikace lesů (Programme for the Endorsement of Forest Certification Schemes– PEFC). Vznik PEFC byl iniciován na začátku srpna 1998 vlastníky lesů z Finska, Německa, Francie, Norska, Rakouska a Švédska. Kromě soukromých vlastníků lesů, vládních lesnických organizací a lesního průmyslu a obchodu se tohoto procesu účastní také zástupci ostatních zainteresovaných stran. Oficiálně byla tato organizace založena v roce 1999 v Paříži a dnes její členové zastupují 14 evropských států včetně ČR. Hlavním cílem PEFC je založit mezinárodně uznávaný rámec pro lesní certifikační systémy a iniciativy v evropských zemích, který by umožnil jejich vzájemné uznávání. PEFC definuje základní požadavky na certifikaci v lesích a vytváří organizační uspořádání na evropské a národních úrovních. Evropská federace společenstevních lesů (Fédération Européenne des Communes Forrestieres – FECOF). Sdružení FECOF vzniklo v roce 1990 – jeho zakládajícími členy byla Francie a Německo. V současné době je členem FECOF již převážná většina členských států EU. Sídlem FECOF je Štrasburk. Záměry a úkoly federace vymezuje evropská charta společenstevních lesů. Její hlavní části zároveň vymezují oblasti, ve kterých se snaží FECOF působit a uplatnit své názory (základy evropské lesnické politiky obcí, ochrana lesa, zalesňování a obhospodařování lesa, zhodnocení produkce dřeva, rozdělení povinností vyplývajících z ochrany životního prostředí, veřejná finanční pomoc, vzdělávání a práce s veřejností). ČR zastupuje od roku 1998 Sdružení vlastníků obecných a soukromých lesů (SVOL). Pro Silva – evropské lesnické hnutí sdružující lesníky zastávající myšlenku přírodě blízkého pěstování lesů. Původně ustanoveno v roce 1989 ve Slovinsku, nyní má své národní pobočky ve všech lesnicky vyspělých státech.

15

1.1.2.

Jak ovlivňuje lesnická strategie Evropské unie lesní hospodářství

Společná lesnická politika, obdobná společné zemědělské politice (Common Agricultural Policy – CAP), v EU dosud neexistuje (viz Politika Evropské unie – „Tři pilíře“). Na základě druhého odstavce článku 138b Smlouvy o založení Evropského společenství z roku 1997 však schválil Evropský parlament Rezoluci o lesnické strategii Evropské unie vyzývající Komisi, aby v souladu s četnými úvahami a doporučeními připravila „legislativní návrh evropské lesnické strategie“. Toto sdělení sleduje dva cíle: • •

vypracovat koherentní nástin lesnické strategie pro Evropskou unii a vyhovět požadavku Evropského parlamentu s přihlédnutím na názory předložené Hospodářským a sociálním výborem a Výborem pro regiony.

Tato strategie by se měla posuzovat na základě principů a závazků přijatých na mezinárodní úrovni, zejména v rámci Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (např. Protokolu konference v Kjótu o změně klimatu) a celoevropských konferencí na ochranu lesů. Lesnická strategie Evropské unie je založena na uznání nutnosti zachovávat diverzitu evropských lesů a jejich multifunkční roli a potřeby trvale udržitelného ekologického, hospodářského a sociálního vývoje. 1.1.2.1.

Lesnická strategie Evropských společenství

Výsledkem dvouleté komunikace a jednání o lesnické strategii a politice Evropské Unie byla zpráva Komise zpracovaná na konci října 1998, která byla předložena a schválena s návrhem rezoluce k lesnické strategii, Radou dne 14. 12. 1998. Franz Fischler, jako člen Komise zodpovědný za zemědělství (a lesnictví), v souhlase s Ritt Bjerregaardovou (životní prostřední) v úvodním memorandu zdůrazňují, že lesnická strategie musí být především strategií pro naplňování závazků, které na sebe členské státy a EU vzaly v rámci rezolucí konferencí zabývajících se principy trvale udržitelného rozvoje a obhospodařování lesů a uchování biodiverzity lesů. Připomínají, že strategie je založena na multifunkčním chápání lesů, které mají významnou hospodářskou funkci nejen jako zdroj obnovitelné suroviny, ale zejména s ohledem na zaměstnanost ve venkovských oblastech; plní nenahraditelné poslání ekologické v souvislosti s biologickou různorodostí a ovlivňováním klimatu a v neposlední řadě i funkce sociální, především poskytováním rekreačních možností obyvatelstvu. Zmiňují i problém certifikace, která se má v Evropě dotýkat lesů (nikoli dřeva), ale měla by být projednávána na globální úrovni, např. v rámci WTO či Komise pro trvalý rozvoj (CSD), přičemž je uvažována myšlenka vytvoření legislativního rámce pro vznikající iniciativu připravující pan-evropskou certifikaci založenou na obecně přijatých principech potvrzených při ministerské konferenci v Lisabonu. REZOLUCE RADY EVROPSKOU UNII

ZE

14. PROSINCE 1998

O LESNICKÉ

STRATEGII

PRO

Rada Evropské Unie 1. potvrzuje přínosy lesnické strategie pro Evropskou unii tak, jak jsou uvedeny v této rezoluci založené primárně na celkové analýze a směrnicích Sdělení komise Radě a Evropskému parlamentu; 2. s ohledem na existující legislativu Rady zahrnující lesnický sektor i návrhy na podporu lesnických opatření v členských státech předložené v rámci programu Agenda 2000; 16

3. založené na činnostech a rozhodnutích učiněných Evropskou unií a jejími členskými státy ve všech relevantních mezinárodních procesech, které mají vztah k lesům, zvláště na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 v Rio de Janeiru a na následujících konferencích, i na ministerských konferencích o ochraně lesů v Evropě a jejích principech a doporučeních pro lesnický sektor; 4. zdůrazňuje důležitost multifunkční role lesů a trvale udržitelného lesního hospodářství založeného na jejich sociálních, ekonomických, environmentálních, ekologických a kulturních funkcích pro rozvoj společnosti, zvláště ve venkovských oblastech, a přínos, kterým lesy a lesní hospodářství mohou přispět k existující politice Společenství; 5. identifikuje jako podstatné součásti této společné strategie lesního hospodářství: a) trvale udržitelné lesní hospodářství tak, jak je definováno ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě v Helsinkách v roce 1993, a multifunkční role lesů jako souhrnný princip pro akci; b) princip subsidiarity vzhledem k faktu, že Smlouva neznamená žádné zajištění specifické společné lesnické politiky a že odpovědnost za lesnickou politiku leží na členských státech, nicméně bere v úvahu to, že vzhledem k principu subsidiarity a konceptu sdílené odpovědnosti může Společenství pozitivně přispět k implementaci trvale udržitelného lesního hospodářství a k multifunkční roli lesů; c) příspěvek současných a budoucích opatření na úrovni Společenství pro implementaci lesnické strategie a pro podporu členských států s ohledem na trvale udržitelné lesní hospodářství a na multifunkční roli lesů, ochranu lesů, rozvoj a udržování venkovských oblastí, lesní dědictví, biologickou diverzitu, změnu klimatu, využití dřeva jako obnovitelného zdroje energie atd. za současného vyloučení těch opatření, která deformují trh; d) implementace mezinárodních rozhodnutí, principů a doporučení prostřednictvím národních a regionálních lesnických programů nebo vhodných nástrojů vytvořených členskými státy; e) aktivní účast ve veškerých mezinárodních procesech, které mají vztah k lesnickému sektoru; f) potřeba zlepšovat koordinaci, komunikaci a spolupráci ve všech oblastech politiky, které mají význam pro lesnický sektor uvnitř Komise, mezi komisí a členskými státy i mezi členskými státy; g) důležitost trvale udržitelného lesního hospodářství pro zachování a zlepšení biologické diverzity a pro životní podmínky živočichů a rostlin i jako jednoho z mnoha opatření pro boj se změnou klimatu; h) podpora využívání dřeva a ostatních lesních produktů z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem jako produktů neohrožujících životní prostřední v souladu s pravidly otevřeného trhu; i) přínos lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu k příjmům, zaměstnanosti a dalším prvkům, které mají vliv na kvalitu života a na těsné spojení mezi těmito dvěma oblastmi, a ovlivňují jejich schopnost konkurence a hospodářskou životaschopnost; j) nezbytnost lépe integrovat lesy a lesní produkty ve všech sektorech společné politiky jako je společná zemědělská politika, životního prostředí, energie, obchodu, průmyslu, výzkumu, vnitřního trhu a rozvojové spolupráce, aby byl vzat v úvahu příspěvek lesů a lesních produktů ostatním sektorům politiky a vliv ostatních sektorů politiky na lesy a lesní pro-

17

dukty, s cílem zaručit potřebnou konzistenci holistického přístupu směrem k trvale udržitelnému lesnímu hospodářství; k) potřeba podpořit společný a průhledný přístup ke všem nezúčastněným, uznávajícím širokou paletu vlastnických režimů uvnitř Společenství, k čemuž je nezbytné zapojit vlastníky lesa; l) potřeba specifických přístupů a akcí pro rozdílné typy lesů, které uznávají a zohledňují široký rozsah přírodních, sociálních, ekonomických a kulturních podmínek lesů ve Společenství; m) fakt, že tato strategie je dynamický proces, ze kterého vyplývají další diskuse a činnosti tak, jak je popsáno výše. 1.1.2.2.

Akce Evropského společenství zabývající se lesy a lesním hospodářstvím

1. zdůrazňuje přínos, který lesy mají na podporu zaměstnanosti, blahobytu a životního prostředí a který souhlasí s konceptem trvale udržitelného lesního hospodářství založeného na ekonomických, ekologických, sociálních a kulturních funkcích lesů; 2. souhlasí s tím, že Společenství se aktivně účastní implementace rezolucí ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a mezinárodní diskuse a jednání o problémech spojených s lesním hospodářstvím, zvláště Mezivládního fóra o lesích OSN; 3. vyzývá Komisi, aby zpracovala přehled opatření k Nařízení Rady o ochraně lesů proti znečištění ovzduší a aby se zhodnocovala a nepřetržitě zlepšovala účinnost Evropského monitorovacího systému zdravotního stavu lesů, berouc v úvahu veškeré potenciální vlivy na lesní ekosystémy; 4. prosazuje pokračování, hodnocení a zvažování možného zlepšování schématu Společenství pro ochranu lesů proti ohni z pohledu kladného vlivu, který má na účinnost preventivních opatření a na důležitost koherentních opatření k ochraně lesů, a vyzývá Komisi, aby věnovala obzvláštní pozornost rozvoji lesního protipožárního informačního systému Společenství, který umožňuje účinnost ochranných opatření proti ohni lépe vyhodnotit; 5. zdůrazňuje důležitost souvislého rozvoje Evropského lesnického informačního a komunikačního systému (European Forest Information and Communication System EFICS) zvyšováním jeho kvality a spolehlivosti údajů o lesích a podtrhuje spolupráci s relevantními národními a mezinárodními institucemi; 6. konstatuje, že opatření Společenství v rámci spolupráce se střední a východní Evropou i v rámci ministerské konference o ochraně lesů v Evropě by měla podporovat trvale udržitelné hospodářství, zachování a trvale udržitelný rozvoj lesů; připomíná, že Komise předložila návrh nařízení Rady na podporu Společenství předvstupním opatřením pro zemědělství a rozvoj venkova v žadatelských zemích střední a východní Evropy v předvstupním období a že podpora zemědělství a rozvoje venkova může inter alia zahrnovat i lesní hospodářství; konstatuje, že tento návrh může přispět k rozvoji hospodářství, zachování a trvale udržitelnému rozvoji lesů ve střední a východní Evropě; 7. připomíná, že výzkumná činnost v lesnictví v programech RTD (Research & Technology Development) Společenství přispívá k podpoře trvale udržitelného hospodářství a multifunkční role lesů a trvale udržitelného a mnohoúčelového využívání lesních zdrojů i ke zlepšování výzkumného potenciálu a k podpoře inovací;

18

8. zdůrazňuje přínosy účinné koordinace mezi různými sektory politiky, které mají vliv na lesní hospodářství, a koordinace na úrovni Společenství prostřednictvím níž, mimo jiné, stávající Lesnický výbor, Poradní komise pro lesy, a Poradní komise pro lesy a dřevozpracující průmysl využívají těchto komisí jako ad hoc konzultačního fóra zajišťujícího expertízy pro všechny činnosti související s lesním hospodářstvím v rámci existující politiky Společenství jako jsou např. programy Rozvoje venkova, politika životního prostředí, obchodu, výzkumu, vnitřního trhu, průmyslu, spolupráce na rozvoji, a energetická politika; a vyzývá Komisi k tomu, aby co nejdříve vypracovala zprávu pro Radu, jak zlepšit koordinaci; 9. konstatuje, že zachování a zlepšování biodiverzity v lesích, nezbytné pro jejich trvale udržitelné hospodářství, jakož i vhodná opatření by se měla integrovat do lesnických programů nebo ekvivalentních nástrojů členských států v souladu s celoevropským „Pracovním programem na zachování a zlepšení biologické a krajinné diverzity v lesních ekosystémech 1997–2000“; zdůrazňuje přidanou hodnotu, kterou akce Společenství mohou přinést prostřednictvím lesnických opatření zahrnutých do rozvoje venkova a do opatření na ochranu lesa, i specifickými akcemi jako jsou například výzkum, zachování genetických zdrojů a podpora aplikace celoevropských kritérií a indikátorů pro trvale udržitelné lesní hospodářství; konstatuje, že tyto činnosti a tato přidaná hodnota přispívá k odpovědi na požadovaný akční rámec strategie biodiverzity Společenství; 10. uznává navíc potřebu zachování a ochrany reprezentativních ploch veškerých typů lesních ekosystémů a oblastí specifického ekologického zájmu; zdůrazňuje přínos Společenství k založení ekologické sítě chráněných území sestávajících z „Území zvláště chráněných“ a „Území speciálně určených pro záchranu“ prostřednictvím programu Natura 2000, která je začleněna do směrnice o ptácích a do směrnice o přirozených stanovištích, berouce přitom v úvahu ekonomické, sociální a kulturní požadavky, regionální a místní charakteristiky a zapojení vlastníků lesů; 11. trvá na tom, že role lesů jako zásobárny uhlíku uvnitř Unie může být nejlépe zajištěna prostřednictvím trvale udržitelného lesního hospodářství a že přínos strategii klimatických změn Evropské unie a členských států je v souladu s Kjótským protokolem a může být dosažen prostřednictvím ochrany a zlepšování existujících zásob uhlíku, zakládání nových zásob uhlíku a podporování využívání biomasy a produktů ze dřeva; 12. konstatuje, že lesní hospodářství a hospodářské činnosti založené na lesním hospodářství spadají do otevřeného sektoru ekonomiky a že jejich komerční funkce by se měly řídit prvořadě trhem; připomíná, že Společenství vytvořilo řadu nástrojů, s jejichž pomocí zajistí účinné fungování hospodářské soutěže; 13. zdůrazňuje, že prioritu musí mít zlepšování veřejného a spotřebitelského mínění o lesním hospodářství a lesních produktech s ujištěním, že lesy jsou obhospodařovány trvale udržitelným způsobem, připomínaje, že lesnická certifikační schémata jsou nástroje založené na trhu, jejichž cílem je usilovat o zlepšování povědomí spotřebitelů o environmentálních kvalitách trvale udržitelného lesního hospodářství a podporovat využití dřeva a lesních produktů jako obnovitelné suroviny neohrožující životní prostředí a že lesnická certifikační schémata by měla být srovnatelná a výkon indikátorů by měl být kompatibilní s mezinárodně schválenými principy trvale udržitelného lesního hospodářství a že by dále měla odpovídat podmínkám vyžadujícím jejich dobrovolnou povahu, důvěryhodnost, průhlednost, cenovou účinnost, otevřený přístup a bezdiskriminační charakter s ohledem na typy lesů a vlastníků; jedním ze základních bodů v zajišťování důvěryhodnosti by měl být nezávislý audit lesního hospodářství; vyzývá Komisi ke zvážení možnosti další akce na úrovni Evropské unie; 19

14. uznává, že existující opatření lesního hospodářství i kapitola speciálně věnovaná lesnímu hospodářství v navrženém nařízení o rozvoji venkova v programu Agenda 2000 by mohla zajistit základ k implementaci směrnic této rezoluce; souhlasí s tím, že veškerá společná opatření mající vliv na lesy a na lesní produkty by měla být v souladu s cíli a doporučeními této Strategie; 15. připomíná, že Komise má v úmyslu předložit: • • •

sdělení Radě a Parlamentu o konkurenceschopnosti dřevozpracujícího průmyslu; revidující směrnici o obchodování s lesním reprodukčním materiálem; zvláštní sdělení Radě a Parlamentu o spolupráci při rozvoji lesního hospodářství;

6. vyzývá Komisi, aby podala zprávu Radě o implementaci této Strategie v průběhu pěti let. 1.1.2.3.

Akční plán EU pro lesnictví

Dne 15. června 2006 byl v Evropské komisi schválen Akční plán EU pro lesnictví. Akční plán vychází z usnesení Rady ze dne 15. prosince 1998 o strategii v oblasti lesního hospodářství pro Evropskou unii, poskytuje rámec pro akce týkající se lesnictví na úrovni Společenství i na úrovni členských států a slouží jako nástroj koordinace mezi akcemi Společenství a politikou v oblasti lesnictví členských států. Všeobecným cílem akčního plánu EU v oblasti lesnictví je podporovat a rozvíjet udržitelnou správu lesů a multifunkční úlohu lesů. Čtyři hlavní cíle akčního plánu jsou: • • • •

zlepšit dlouhodobě konkurenceschopnost, zlepšovat a chránit životní prostředí, přispět ke kvalitě života, podpořit koordinaci a komunikaci.

Komise prostřednictvím akčního plánu navrhuje 18 klíčových akcí, které je třeba společně s členskými státy během období pěti let (2007–2011) implementovat. Jde o tyto akce: Ad cíl 1: Zlepšit dlouhodobou konkurenceschopnost odvětví lesnictví a zvýšit udržitelné využívání lesních produktů a služeb. Klíčová akce 1: Přezkoumat účinky globalizace na hospodářskou životaschopnost a konkurenceschopnost lesního hospodářství EU. Klíčová akce 2: Podnítit výzkum a technický rozvoj s cílem zvýšení konkurenceschopnosti lesního hospodářství. Klíčová akce 3: Výměna a posouzení zkušeností týkajících se zhodnocení a uvedení na trh nedřeveného lesního zboží a služeb. Klíčová akce 4: Podporovat využití lesní biomasy k výrobě energie. Klíčová akce 5: Podpořit spolupráci mezi vlastníky lesů a zlepšit vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti lesnictví. Ad cíl 2: Zachovat a vhodně obohatit biologickou rozmanitost, sekvestraci uhlíku, celistvost, zdraví a odolnost lesních ekosystémů v různých geografických dimenzích. Klíčová akce 6: Usnadnit EU plnění závazků týkajících se zmírňování změny klimatu v rámci úmluvy UNFCCC (United Nations Framework Convention on Climate Change) a jejího Kjótského protokolu a podpořit přizpůsobení se vlivům změny klimatu. Klíčová akce 7: Přispět k dosažení revidovaných cílů v oblasti biologické rozmanitosti Společenství na rok 2010 a po něm. 20

Klíčová akce 8: Práce na Evropském systému monitorování lesů. Klíčová akce 9: Zvýšit ochranu lesů EU. Ad cíl 3: Přispět ke kvalitě života prostřednictvím zachování a zlepšení sociálních a kulturních dimenzí lesů. Klíčová akce 10: Podpora vzdělání a komunikace v oblasti životního prostředí. Klíčová akce 11: Zachovat a zvýšit ochranné funkce lesů. Klíčová akce 12: Prozkoumat potenciál městských a příměstských lesů. Ad cíl 4: Zlepšit soudržnost a spolupráci mezi odvětvími s cílem vytvořit rovnováhu mezi ekonomickými, environmentálními a sociálně-kulturními cíli na různých organizačních a institucionálních úrovních. Klíčová akce 13: Posílit úlohu Stálého lesnického výboru. Klíčová akce 14: Posílení koordinace mezi politikami v oblastech souvisejících s lesnictvím. Klíčová akce 15: Uplatnit na národní programy pro lesy otevřenou metodu koordinace. Klíčová akce 16: Posílit profil EU v mezinárodních procesech týkajících se lesů. Klíčová akce 17: Podpořit používání dřeva a dalších lesních produktů z udržitelně spravovaných lesů. Klíčová akce 18: Zlepšit výměnu informací a komunikaci. Akční plán bude probíhat pět let (2007–2011). V roce 2009 se uskuteční hodnocení v polovině období a v roce 2012 bude provedeno závěrečné hodnocení. V roce 2012 bude Radě a Evropskému parlamentu předložena zpráva o provádění akčního plánu. Spolupráci na provádění akčního plánu na úrovni Společenství se zúčastněnými stranami bude řídit Poradní skupina pro lesnictví a korek. Koordinačním subjektem mezi Komisí a členskými státy v otázce provádění akčního plánu bude Stálý lesnický výbor. Bude se rovněž aktivně podílet na hodnocení v polovině období i na závěrečném hodnocení. 1.1.2.4.

Lesnicko-dřevařský komplex v ČR

Lesní hospodářství a dřevařský průmysl jako odvětví národního hospodářství ČR nefungují samostatně, ale jsou nedílnou součástí komplexu, který v sobě zahrnuje celkem tři skupiny subjektů. První skupinou jsou vlastníci lesů, druhou lesnické podnikatelské subjekty a třetí subjekty dřevozpracujícího průmyslu. Dohromady tyto skupiny subjektů tvoří celek, ve kterém existují přímé závislosti prosperity, což znamená, že se výkyvy jednoho ze tří článků rychle projevují dominovým efektem i na ostatních dvou článcích. Rozhodujícím faktorem uvedeného propojení sektorů (komplex) jsou ceny dříví – vedle tuzemských cenotvorných procesů však silně ovlivněných zahraničními relacemi. Transformace lesního hospodářství a souběžná privatizace dřevozpracujícího průmyslu vytvořily nová pravidla vzájemných vztahů uvnitř komplexu. V současné době je lesnickodřevařský komplex ČR sice funkční, ale zároveň i snadno zranitelný. Nejslabší článek z hlediska efektivnosti komplexu představují v současné době menší a střední dřevozpracující podniky, které jsou velmi citlivé na jakoukoliv změnu podmínek, snadno podléhají výkyvům trhu a při nedostatečné kapitálové vybavenosti jsou velmi zranitelné. Lesy České republiky, s. p., jsou dominantním a tudíž i nejsilnějším článkem celého komplexu. Dále jsou to obce, fyzické osoby a některé právnické osoby. Skupina podnikatelských subjektů v lesnictví v sobě zahrnuje obchodní společnosti a podnikající fyzické osoby, které 21

nabízejí své služby vlastníkům lesa. Patří sem především lesní akciové společnosti, vzniklé privatizací lesních závodů, a dále zejména společnosti s ručením omezeným, založené podle obchodního zákoníku mimo oficiální privatizaci lesního hospodářství. Hospodářské výsledky lesnicko-dřevařského komplexu V posledním období dochází k postupnému zhoršování hospodářských výsledků lesnickodřevařského komplexu. Řada subjektů ztrácí svou konkurenceschopnost vůči evropským lesnicky významným zemím, a to i přesto, že vlastníci lesa v České republice mají relativně nadprůměrně příznivé podmínky pro podnikání – díky zeměpisné poloze, konfiguraci terénu a vynikající odborné péči dřívějších generací lesníků. V rámci dřevařského průmyslu je situace z hlediska konkurenceschopnosti o poznání horší, a proto zde dochází k zásadní koncentraci dřevozpracujícího a papírenského průmyslu. Dominantní úlohu v tržním zhodnocení surového dříví hraje několik málo firem, které díky silné účasti zahraničního kapitálu vlastní moderní kapacity. Svou činnost však orientují zatím především na výrobu dřevařských a papírenských polotovarů s vysokým podílem suroviny a nízkým zastoupením hodnoty přidávané zpracováním (řezivo, buničina), převážně s cílem jejich exportu do země investora, resp. reexportu do třetích zemí. Úroveň výroby a zejména spotřeby dřevařské produkce o vyšším stupni finalizace je nízká a nelze ji srovnávat s jinými hospodářsky vyspělými evropskými zeměmi. Nejvážnější je situace v produkci a spotřebě papíru a kartonu. S problémy se z řad dodavatelů dříví potýkají zejména soukromí a komunální vlastníci lesa. Ti tvoří značně nesourodý a nejednotný systém, který je schopen jen stěží konkurovat koncentrovaným zpracovatelským firmám a jen velmi obtížně dokáží prosadit své zájmy a potřeby. Jednou z možností, jak řešit tuto situaci z hlediska vlastníků menších a středně velkých lesních majetků je jejich dobrovolné sdružování. Cílem tohoto kroku není jen zlepšení péče o lesní majetky, racionalizace technologií a řešení cenové problematiky, ale i lepší přístup k informacím. Hlavními příčinami zhoršující se situace lesnicko-dřevařského komplexu ČR jsou: • • • • • • • • • •

legislativní a správní omezení vlastníků lesa s dopadem na jejich náklady, nedokončená reforma způsobu obhospodařování státních lesů, neefektivní správa velké části obecních, ale i soukromých lesních majetků, nízké využití domácích zdrojů dříví ve zpracování, slabý domácí trh a tím i podprůměrná spotřeba výrobků ze dřeva, převaha exportu dříví v surovém stavu nebo v polotovarech (u více jak poloviny vytěženého dříví), technologická zaostalost lesního hospodářství i dřevozpracujícího průmyslu, nízké investice do českého pilařského průmyslu, aktuální kurs české koruny vůči euru (vzhledem k vysokému podílu exportu), klesající evropské ceny řeziva.

Vývoj cen dříví a jeho dopad na lesnicko-dřevařský komplex Úroveň tržního zhodnocování produkovaného dříví ovlivňuje nejen hospodářské postavení vlastníků lesa, ale vymezuje i ekonomické možnosti plnění všech celospolečenských funkcí lesa. Výjimečnost současných trendů cenového vývoje surového dříví v ČR naznačuje, že v tržních odběratelsko-dodavatelských vztazích i ve vlastnických strukturách a systémech není vše

22

v pořádku. Vývoj cen surového dříví v ČR byl v předchozích letech výrazně odlišný od cenového vývoje jiných komodit. V letech 1997 až 1999 došlo k prudkému zvýšení průměrné ceny tuzemských dodávek, poté následovala relativní cenová stabilizace, která se v letech 2001 až 2003 nečekaně změnila ve strmý pokles. Za hlavní příčiny poklesu cen dříví počátkem 21. století v ČR lze považovat: • • • • • • • •

nízkou spotřebu dřeva, která nutí většinu výrobců realizovat svou produkci na zahraničních trzích, úbytek konkurenceschopných zpracovatelských kapacit, přebytek nabídky nad poptávkou, klesající cena surového dříví v okolních zemích, značné posílení kurzu české koruny vůči euru, větrné kalamity v Evropě v roce 1999 a na podzim roku 2002 v ČR a Rakousku, navýšení nákladů na přepravu dříví a výrobků ze dřeva na finální trhy, recese v průmyslu evropských zemí, zejména Německa, jakožto jednoho z hlavních obchodních partnerů.

V letech 2005 a 2006 dochází v ČR k relativní stabilizaci cen dříví, narušované však zejména větrnými kalamitami. V těchto letech je znatelný rostoucí vliv zahraničních cenotvorných procesů, zvláště v souvislosti s rozvojem zahraničních investic – velkozpracovatelů dříví v ČR. Přehled o vývoji cen dříví v ČR za období 2000 – 2006 zachycuje tabulka č. 1.1.2.4.1. Tabulka č. 1.1.2.4.1. Sortimenty

Průměrné ceny dodávek surového dříví pro tuzemsko (Kč/m3) 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Výřezy I. třídy

3 635

3 773

3 715

3 265

3 723

3 777

4 047

Výřezy II. třídy

2 950

2 912

2 839

2 580

2 720

2 890

3 096

Výřezy III. A třídy

1 887

1 865

1 710

1 656

1 683

1 796

1 958

1 746

1 861

2 026

Jehličnaté

z toho: smrk

2 000

1 974

1 799

1 763

borovice

1 533

1 488

1 338

1 282

1 412

1 484

1 616

Výřezy III. B třídy

1 538

1 509

1 352

1 536

1 383

1 483

1 666

1 462

1 554

1 745

z toho: smrk

1 642

1 613

1 441

1 635

borovice

1 274

1 236

1 102

1 189

1 135

1 212

1 288

Výřezy IV. třídy

1 234

1 163

1 014

933

891

898

933

633

651

736

Výřezy V. třídy

907

857

760

675

z toho: smrk

922

874

766

684

641

664

737

borovice

868

837

735

631

626

633

728

310

347

384

Dříví VI. třídy

264

261

287

277

6 101

6 443

7 342

5 109

6 824

8 371

9 963

3 548

3 091

3 239

3 516

4 509

2 139

2 281

2 793

Listnaté Výřezy I. třídy Výřezy II. třídy

3 579

3 504

Výřezy III. A třídy

1 746

1 754

1 697

1 895

z toho: dub

2 070

2 057

1 948

2 194

2 595

2 809

3 767

buk

1 765

1 770

1 627

1 818

1 796

1 983

2 053

1 531

1 663

1 897

Výřezy III. B třídy

1 379

1 382

1 308

1 633

z toho: dub

1 615

1 614

1 501

1 891

1 872

1 963

2 212

buk

1 377

1 358

1 201

1 567

1 415

1 550

1 667

527

585

739

442

503

599

Dříví V. třídy

592

570

514

467

Dříví VI. třídy

385

382

403

400

Zdroj: ČSÚ

23

Odvětvová struktura lesního hospodářství a dřevařského průmyslu ČR Lesní hospodářství je jako odvětví Národního hospodářství ČR zařazeno pod Ministerstvo zemědělství ČR (MZe) – odbor lesního hospodářství. Podle oborové klasifikace ekonomických činností (OKEČ 1) je zařazeno do sekce A Zemědělství, myslivost, lesnictví; subsekce 02 – Lesnictví a související ČR činnosti. Dřevařský průmysl je, jako součást zpracovatelského průmyslu (sekce D), odvětvově zařazen pod Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Podle OKEČ se sekce D – Zpracovatelský průmysl člení na subsekce (oddíly): • 20000 Dřevozpracující průmysl (20100 Výroba pilařská a impregnace dřeva, 20200 Výroba dýh, překližkových výrobků a aglomerovaných dřevařských výrobků, 20300 Výroba stavebně truhlářská a tesařská, 20400 Výroba dřevěných obalů vč. palet, 20500 Výroba jiného zboží ze dřeva; výroba zboží z korku, výroba košíkářská), • 21000 Celulózopapírenský průmysl (21100 Výroba vlákniny, papíru a lepenky, 21200 Výroba zboží z papíru a lepenky), • 36000 Výroba nábytku; ostatní zpracovatelský průmysl (36100 Výroba nábytku, 36200 Výroba mincí a medailí, zlatnických a šperkařských předmětů, 36300 Výroba hudebních nástrojů, 36400 Výroba sportovního zboží, 36500 Výroba her a hraček, 36600 Ostatní zpracovatelský průmysl). Dřevařské produkty dřevozpracujícího průmyslu zastupují především: jehličnaté a listnaté řezivo, tzv. velkoplošné materiály – dřevotřískové desky (DTD), dřevovláknité desky (DVD) a překližky. Produkci pro celulózopapírenský průmysl zastupuje jehličnatá a listnatá vláknina. Struktura a konkurenceschopnost dřevozpracujícího průmyslu Evropské unie Dřevozpracující průmysl Evropské unie je charakterizován působením světových, regionálních a místních společností, včetně některých velkých nadnárodních společností, jakož i stovek malých a středních, většinou soukromých firem. Produkce dřevozpracujícího průmyslu Evropské unie dohromady dosahuje hodnoty téměř 300 mld. €, což představuje 10 % veškerého zpracovatelského průmyslu. Podle úředních statistik zaměstnává tento průmysl přímo asi 2,2 mil. osob ve všech částech Unie. Evropská unie je největším dovozcem a vývozcem lesních produktů na světě a jejich druhým největším spotřebitelem, přičemž dosahuje v tomto odvětví velkého přebytku obchodní bilance. Současně však je EU v této oblasti čistým dovozcem surovin, zejména kulatiny, kterou dováží hlavně ze zemí střední a východní Evropy a zemí bývalého Sdružení nezávislých států, a buničiny, dovážené ze Severní a Jižní Ameriky a dalších regionů, kde se výroba dřevní hmoty rychle zvyšuje při současných nízkých výrobních nákladech. V některých oborech, kde je domácí nabídka obzvláště vysoká, je Evropská unie důležitým vývozcem, zejména pokud jde o produkty s vyšší mírou přidané hodnoty. Průmysl Evropské unie dosahuje značných výhod využíváním jak čerstvých surovin (přírodní vlákno), tak i recyklované dřevní hmoty a papíru. V některých oblastech je dřevozpracující průmysl Evropské unie závislý na značně roztroušených lesních zdrojích, což spolu s některými dalšími nevýhodami činí dřevo méně konkurenceschopnou surovinou, než je tomu v případě dřeva pocházejícího odjinud. Proto, chce-li dře1

Mezinárodní standardní klasifikace odvětví všech ekonomických činností (ISIC = International Standard Industrial Classification of all economic activities) a nomenklatura NACE (Nomenclature generale des Activitées économique dans les Communautés Européennes) byly použity jako standard pro odvětvovou klasifikaci ekonomických činností – OKEČ, používanou v ČR od roku 1991

24

vozpracující průmysl Evropské unie být v budoucnosti konkurenceschopným, musí usilovat o další specializaci, vyšší kvalitu a inovaci na základě výzkumu a vývoje. Evropská unie pojímá rozvoj odvětví zpracování dříví v rámci tzv. komplexu FBI = Forest Based Industry (lesnictví + průmysl dřevozpracující, celulózopapírenský, polygrafický a nábytkářský). Předpokládá jeho nadprůměrný rozvoj, neboť se jedná o ekologická odvětví, která hospodaří v souladu se zásadami trvale udržitelného rozvoje. Z toho všeho je patrné, že dřevařský průmysl je pro ČR i EU z ekonomického hlediska vysoce důležitým a perspektivním oborem.

25

1.1.3.

Přímé a nepřímé závazky ČR, které plynou z mezinárodních lesnických a ekologických úmluv

Lesnictví, jako sektor národního hospodářství, se vyznačuje jistými specifiky, která jej odlišují od ostatních odvětví. Tato specifika jsou dána úzkým propojením lesnictví s přírodou, resp. se životním prostředím. Hlavním úkolem lesního hospodářství není pouze produkce dřeva, ale především péče o lesy jako základní složku životního prostředí. Na produkci dřevní suroviny pak navazují odvětví průmyslu zpracování dřeva. Pokud uvažujeme odvětví lesního hospodářství jako součást agrárního sektoru, lze plně akceptovat i zvláštnosti, kterými se agrární sektor obecně vyznačuje: • • •

plní nezastupitelnou úlohu v národním hospodářství při obnově životních podmínek společnosti, včetně specifické sociálně-ekonomické struktury výrobců v lesnictví, je charakteristický zvláštnostmi vyplývajícími z biologického charakteru výroby a jejího bezprostředního spojení s přírodou, vyznačuje se odlišným fungováním agrárního trhu a působením některých faktorů ovlivňujících poptávku a nabídku produkce a služeb.

Z hlediska ekonomické činnosti je lesnická výroba determinována biologickým reprodukčním cyklem a má plošnou působnost. Z hlediska mimoprodukčních funkcí jsou lesy považovány za rozhodujícího činitele při tvorbě venkovského životního prostředí při udržení kvality vod a čistoty vzduchu. Svou existencí přispívají ke zvyšování estetické hodnoty krajiny a v marginálních a submarginálních podmínkách zmírňují tendence k vysídlování regionů. Lesní hospodářství je systémovým (organizovaným) uspořádáním základních výrobních faktorů (z nichž dominující složkou je les), výrobních procesů a obchodních činností. Je odvětvím materiální (tržní) i nemateriální (netržní) produkce v rámci národního hospodářství a součástí zmíněného lesnicko-dřevařského sektoru (komplexu) – viz kap. 1.1.2.4. Lesní výroba je cílevědomé působení člověka na les (výrobní procesy), přičemž determinujícím znakem je záměr člověka (výrobce) les hospodářsky využívat. Jako součást společenské výroby lze lesní výrobu charakterizovat takto: • • •

je zbožní výrobou, protože finální výrobky (zejména dříví) jsou předmětem směny, vztahy mezi subjekty směny jsou tržními vztahy, výsledky výrobní činnosti a produkci lesa lze zpravidla vyjadřovat v naturálních (měrných) jednotkách či hodnotových charakteristikách.

Lesní výroba, lesní hospodářství a produkce dříví, zatím hlavní cíl lesní výroby, se v mnoha závažných znacích liší od produkčních a hospodářských procesů probíhajících v ostatních odvětvích národního hospodářství. Za základní zvláštnosti lesní výroby se v současnosti považují zejména (Bartuněk, 1994): • • • • • • • •

specifické stanovištní nároky dřevin, forma účasti lesa ve výrobním procesu, výrobní doba a pracovní doba, časová rozdílnost výstupů v průběhu doby obmýtí, prostorová rozptýlenost, cyklus lesní výroby, sezónnost a vliv klimatických jevů, polyfunkčnost lesního hospodářství.

Zvláštnosti lesního hospodářství vyplývají ze specifického historického vývoje lesnictví. Jestliže výroba dříví byla v minulosti v podstatě pouze extraktivní proces, pak hrozící nedo26

statek dříví si vynutil cílevědomější hospodářskou činnost a vznik LH jako samostatného odvětví společenské výroby. Les se stal předmětem vynakládání výrobních faktorů, získával hodnotu, stal se předmětem směny; dříví na pni se začalo cílevědomě vyrábět. Při pokračující intenzifikaci lesní výroby se vyčlenily dva základní odlišné výrobní procesy – těžební výroba a pěstební výroba. Těžební výroba, historicky starší a do té doby představující jen „těžbu přírodních nalezišť dříví“, byla doplněna druhým procesem, který účastí lidského faktoru reguluje v lese probíhající biologický proces k cílevědomé reprodukci lesa a trvalosti jeho produkce. V průběhu vývoje postupně zaujala pěstební výroba dříví na pni postavení primátu, který v souvislosti se zajištěním principu trvalosti vyvolal i odpovídající hospodářskou úpravu lesů. Hospodářská úprava lesů je soubor činností, z nichž nejvýznamnější – lesní hospodářské plánování – uspořádává úkoly hospodaření v lese tak, aby bylo dosaženo trvalého a vyrovnaného využití lesa jako obnovitelného přírodního zdroje dříví a využití všech funkcí lesa ve veřejném zájmu. Základním plánovacím rámcem je 10 let. Narůstající význam lesů a LH v rámci státu a národního hospodářství vedl ke vzniku státní lesnické politiky, základní zájmy státu byly zakotveny v zákonných předpisech, na jejichž dodržování dohlíží státní správa lesů. Státní lesnická politika sleduje trvalé zachování lesa pro budoucí generace, kdy stát má zájem na trvalém a vyrovnaném využívání lesa jako obnovitelného přírodního zdroje a využívání lesa ve veřejném zájmu. Výkonným orgánem státní moci v rámci LH je státní správa lesů (dříve tzv. „lesní dohlédací služba“, „státní péče o lesy“). Státní správa lesů zahrnuje činnost řídící (koncepce, lesnická politika), činnosti rozhodovací (vydání správních aktů) a činnost dozorčí (dohled, kontrola). Výkon státní správy je věcně zaměřen na okruhy: ochrana lesního půdního fondu, hospodaření v lesích, ochrana lesů, vztahy mezi uživateli lesů a uživateli sousedních pozemků, poškození lesních pozemků, objektů a zařízení na nich, jakož i lesních porostů, opatření k nápravě, sankce atd. V pojetí organizačním tvoří státní správu lesů soustava správních orgánů; v současné době je to ústřední orgán správy (ministerstvo) a krajské úřady. Významným rysem LH je jeho právní úprava, jež vlastníkům lesů v principu ukládá hospodaření v lesích jako zákonnou povinnost. Vytváří se tak předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření. V poslední době k zvláštnostem LH svým způsobem přistupuje také certifikace trvale udržitelného lesního hospodářství. Je to proces, v rámci kterého nezávislá organizace vydává certifikát (potvrzení, osvědčení) potvrzující, že hospodaření splňuje předem stanovená kritéria (standardy) trvale udržitelného hospodaření v lesích. Lesní certifikace je obdobou již zavedené certifikace ekologického zemědělství a označování produktů ekologického zemědělství – bioproduktů. V současnosti jsou v ČR rozpracovány a uplatňovány dva metodické přístupy certifikace lesů: Český systém certifikace lesů (CFCS) a Systém lesní certifikace FSC. Český systém certifikace lesů (CFCS – Czech Forest Certification Scheme) je národní nezávislý systém platný na území ČR, jež však splňuje všechny mezinárodní požadavky pro certifikační systémy a v roce 2001 byl uznán Radou PEFC (Pan European Forest Certification Council). Certifikace provádí Národní certifikačního středisko, jež je součástí Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) Brandýs nad Labem.

27

Systém lesní certifikace FSC (Forest Stewardship Council – FSC) představuje systém s celosvětovou působností, s podporou největších environmentálních organizací stejně jako velkých obchodních řetězců. FSC je nezávislá, nevládní, nezisková organizace. Za předem stanovených podmínek zplnomocňuje národní iniciativy FSC a akredituje nezávislé certifikační firmy. Hlavním úkolem národních iniciativ je standardizace – tvorba národních standardů (pro ČR jsou k dispozici České národní standardy FSC). V současné době základní legislativa lesního hospodářství ČR spadá pod působnost Ministerstva zemědělství ČR. V závěru 20. století vystupují naléhavě do popředí ekonomické teorie i praxe otázky simultánního ekologického a ekonomického využívání přírodních zdrojů v rámci tzv. principu trvale udržitelného rozvoje života. Jde o hledání harmonizace ekonomického a ekologického využívání přírodních zdrojů a přírody s vyváženou kombinací rentability a trvalosti hospodaření ve vztahu k životnímu prostředí. Na tyto tendence logicky navazoval vývoj legislativy, v ČR pod působností Ministerstva životního prostředí ČR. Trvale udržitelný rozvoj – koncepce snažící se sladit sociálně ekonomický rozvoj jako nezbytný rys a předpoklad euroamerického typu civilizace s nutností ochrany, uchování a kultivace životního prostředí. Preferován je takový typ rozvoje, který by umožňoval současným i budoucím generacím uspokojení základních životních potřeb při zachování rozmanitosti přírody. K realizaci obecného principu trvale udržitelného rozvoje života v současné době existují v podstatě dva odlišné teoretické přístupy: přístupy konvenčních (neoklasických) ekonomů a přístupy environmentálních ekonomů (environmentální ekonomie) (Pulkrab, 1993). Přístupy současných neoklasických ekonomů vychází z ekonomie přírodních zdrojů, která se soustavně formovala od počátků 19. století. Zabývá se klasifikací přírodních zdrojů (obnovitelných a neobnovitelných včetně jejich substitucí) a metodologií jejich oceňování a efektivního využívání. Tato teorie zdůrazňuje utilitaristický přístup a uplatnění míry vzácnosti (mezní užitečnosti) vedoucí k optimální alokaci přírodních zdrojů. Přitom se předpokládá, že využívání přírodních zdrojů vždy rozhodující měrou ovlivňovaly ekonomické podmínky, proto vždy existují alternativní varianty zapojení přírodních zdrojů do společenské výroby. Problémy životního prostředí jsou řešitelné pomocí společenských věd – a to zejména vědy ekonomické. Environmentální ekonomie (ekonomie životního prostředí), rozvíjená od 50. let 20. století, hledá ekonomické optimum kvality životního prostředí a jeho ekonomicky efektivní ochrany. Tato teorie zdůrazňuje holistický přístup a interdisciplinární pojetí problémů životního prostředí a odmítá „peněžní redukcionismus“. Vychází z toho, že životní prostředí plní ve vztahu k ekonomice čtyři základní funkce: • • • •

poskytuje přírodní zdroje, slouží jako úložiště odpadů a emisí z výroby a spotřeby, je zdrojem životního prostoru a přírodních krás, je podmínkou a zdrojem života.

Environmentální ekonomové zastávají názor, že problémy péče o životní prostředí jsou multidisciplinární, tzn. žádná samostatná vědní disciplína – ani ekonomická – nemůže poskytnout všechny informace a metody potřebné pro řešení poškozování životního prostředí. Opatření, zohledňující uvedené přístupy a ekologické aspekty tržní společnosti, zahrnuje systém ekologické regulace tržní ekonomiky. Je realizován ve třech základních rovinách (sfé28

rách): etického působení, normativního působení, ekonomického působení (viz následující kapitola). Stát v současné době, s použitím příslušných právních nástrojů, podporuje hospodaření převážně v nestátních lesích tam, kde: • • •

bonita lesních pozemků nebo zdravotní stav lesních porostů již v současné době neumožňuje zajistit vyrovnané hospodaření, je nezbytné přispět na rozvoj veřejně prospěšných aktivit vlastníků lesa, je nutné zajistit finanční pokrytí závazků státu vyplývajících z lesního zákona.

Z pohledu konkrétních přímých a nepřímých závazků, které plynou z mezinárodních lesnických a ekologických úmluv je Česká republika účastnickou stranou následujících multilaterálních konvencí a protokolů: • • •

•

Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů (UNECE), Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států – Convention on Long-range Transboundary Air Pollution (CLRTAP), Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států o dlouhodobém financování Kooperativního programu pro monitorování a vyhodnocování dálkového šíření látek znečišťujících ovzduší v Evropě – Protocol to the Convention on Long-range Transboundary Air Pollution on Long-Term Financing of the Cooperative Programme for Monitoring and Evaluation of the Long-Range Transmission of Air Pollutants in Europe (EMEP), Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států o snížení emisí síry nebo jejich toků přecházejících hranice států nejméně o 30 % – Protocol to the Convention on Long-range.

Česká republika je dále signatářem následujících mezinárodních konvencí a protokolů: •

•

•

• • •

• •

Protokol o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států – Protocol to the Convention on Long-range Transboundary Air Pollution of Heavy Metals, Protokol o persistentních organických polutantech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států – Protocol to the Convention on Long-range Transboundary Air Pollution of Persistent Organic Pollutants, Protokol o omezování acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozónu k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států – Protocol to the Convention on Long-range Transboundary Air Pollution to abate Acidification, Eutrophication and Ground-Level Ozone, Úmluva o ochraně ozónové vrstvy – Vídeňská úmluva – Convention for the Protection of the Ozone Layer/Vienna Convention, Úmluva o biologické rozmanitosti – Convention on Biological Diversity (CBD), Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin – Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora (CITES), Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů – Bonnská úmluva – Convention on the Conservation of Migratory Species of Wild Animals (CMS), Úmluva o ochraně netopýrů v Evropě – Agreement on the Conservation of Bats in Europe,

29

•

•

Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) – Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats, Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) – Convention on Wetlands of International Importace Especially as Waterfowl Habitat, Protocol to Amend the Convention on Wetlands of International Importace Especially as Waterfowl Habitat.

1.1.3.1.

Vývoj právního prostředí k produkci lesnictví v rámci ČR a EU

Právní předpisy EU a jejich vývoj, zaměřené na produkci lesnictví, se týkají především oblastí zpracování a prodeje lesních produktů a klasifikace surového dříví. Oblast – Zpracování a prodej lesních produktů 390R0867 (celexový kód) Nařízení Rady (EHS) č. 867/90 z 29. března 1990 o zlepšení zpracovatelských podmínek pro lesní produkty a jejich obchodování. 394R0860 Nařízení Komise (ES) č. 860/94 z 18. dubna 1994 o plánech pomoci Řídící sekce EAGGF v oblasti investic do zlepšení zpracovatelských a marketingových podmínek pro zemědělské a lesnické produkty a jejich provádění formou operačních programů. 394D0173 Rozhodnutí Komise 94/173/ES z 22. března 1994 o přijetí výběrových kritérií pro investice do zlepšení zpracovatelských a marketingových podmínek pro zemědělské a lesnické produkty a zrušení Rozhodnutí 90/342/EHS. Oblast – Klasifikace surového dříví 368L0089 Směrnice Rady 68/89/EHS z 23. ledna 1968 o sjednocení norem členských států týkajících se klasifikace surového dříví. Český statistický úřad podle zákona o státní statistické službě sleduje produkci dříví pomocí standardní klasifikace produkce (SKP). Předmětem SKP jsou především hmotné výrobky (zboží), tzn. všechny průmyslové, zemědělské, lesnické a jiné výrobky, které jsou jako zboží předávány výrobcem (podnikem, organizací, společností apod.) k dalšímu použití, tj. jsou dodávány odběrateli bez ohledu na to, zda jsou dodávány pro výrobní či nevýrobní spotřebu (osobní nebo společenskou) nebo zda jsou určeny pro investiční výstavbu či pro vývoz. Klasifikace SKP zahrnuje výrobky (zboží) jak tuzemské, tak dovážené ze zahraničí. Do klasifikace SKP jsou zatříděny i vedlejší produkty, průmyslové a zemědělské odpady a ostatní druhotné suroviny, i když je nelze považovat za výrobky vznikající jako záměrný výsledek činnosti. Předmětem klasifikace SKP jsou i práce (průmyslové i neprůmyslové) všech výrobních odvětví. Za průmyslové práce (práce výrobní povahy) se považují práce, které směřují k výrobě nového hmotného výrobku (nebo jeho části). V klasifikaci SKP jsou zahrnuty i služby a činnosti – průmyslové i neprůmyslové, které nesměřují přímo k vytváření nových hmotných výrobků. Za průmyslové služby se považují opravy, údržba, rekonstrukce, modernizace, montáže, demontáže, instalace a úpravy. Za neprůmyslové práce a služby se považují práce a služby v oblasti zemědělství, lesnictví a rybářství a ostatní práce a služby, např. obchodní, právní, zprostředkovatelské, peněžní, poštovní, školské. Do klasifikace SKP svou povahou nepatří klasifikování stavebních objektů. Klasifikace stavebních děl je vypracována na bázi mezinárodního standardu CC (Classification of Construction) s označením „Klasifikace CZ-CC“. Hranice mezi klasifikací SKP a klasifikací CZ30

CC je obecně dána tím, že průmysl, zemědělství, lesnictví apod. produkují přepravitelné výrobky (zboží), zatímco stavební produkty jsou pevně vázány na místo výroby. V systematické části SKP je produkce LH zařazena (výtah): Kód SKP A ZEMĚDĚLSTVÍ, MYSLIVOST A LESNICTVÍ 02 PRODUKTY LESNICTVÍ A SOUVISEJÍCÍ PRÁCE 02.0 Produkty lesnictví a související práce 02.01 Dřevo surové, přírodní gumy, přírodní korek, ostatní lesní produkty 02.01.1 Dřevo surové 02.01.11 Dřevo surové jehličnaté – výřezy 02.01.12 Dřevo surové listnaté – výřezy 02.01.13 Dřevo surové tropické – výřezy 02.01.14 Dřevo palivové 02.01.15 Dřevo surové ostatní 02.01.2 Přírodní gumy 02.01.3 Korek přírodní, surový nebo jednoduše upravený 02.01.4 Ostatní lesní produkty 02.01.41 Části rostlin, trávy, mechy a lišejníky pro dekorativní účely (vč. vánočních stromků) 02.01.42 Rostlinné materiály 02.01.5 Surové dřevo nastojato (na pni) 02.01.6 Práce související s provozem lesních školek 02.02 Práce související s pěstováním lesa a těžbou dřeva Vývoj a seznam platných Českých technických norem v lesnictví V dále uvedeném seznamu je uveden výběr platných českých technických norem třídy 48 Lesnictví (viz tabulka č. 1.1.3.1.1.). Normy jsou členěny podle skupin. Seznam platných norem je třeba doplňovat nově vyhlášenými normami, změnami a vyřazovat zrušené normy podle údajů ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), popř. podle Věstníku Ministerstva zemědělství České republiky. Ve Věstníku ÚNMZ jsou rovněž zveřejňována oznámení o zahájení zpracování návrhů českých technických norem, termíny zahájení a ukončení úkolu a jméno a adresa zpracovatele. České technické normy ostatních oborů a odvětví jsou uvedeny v Seznamu českých technických norem vydávaném každoročně Českým normalizačním institutem (ČSNI) ke dni 1. ledna v písemné nebo digitální podobě.

31

Tabulka č. 1.1.3.1.1. Označení a číslo normy ČSN 48 0007 ČSN 48 0008 ČSN 48 0009 ČSN 48 0050 ČSN 48 0051 ČSN EN 1315–1 (48 0053) ČSN EN 1315–2 (48 0053) ČSN 48 0055 ČSN 48 0056 ČSN EN 1316–1 (48 0065) ČSN EN 1316–2 (48 0065) ČSN EN 1316–3 (48 0065) ČSN 48 0202 ČSN 48 0203 ČSN 48 0204 ČSN 48 0205 ČSN EN 1310 (48 0206)

České technické normy – třída 48 Lesnictví a myslivost všeobecně, sortimenty surového dříví (00, 02) Název

59/01/04 59/02/04 75/08/27 90/11/26

Účinnost, vydání 59/07/01 59/10/01 77/01/01 92/04/01

81/06/29

82/02/01

99/03

83/09/12

1. 1. 2000 99/03 1. 1. 2000 99/03 85/01/01

83/09/12

85/01/01

Schválena

Tabulky objemu kulatiny podle středové tloušťky Tabulky objemu výřezů podle čepové tloušťky Tabulky objemu kulatiny bez kůry podle středové tloušťky měřené v kůře Surové dříví Základní a společná ustanovení Sortimenty surového dříví Surové kmeny Třídění podle rozměrů – Část 1: Listnatá kulatina Třídění podle rozměrů – Část 2: Jehličnatá kulatina Jehličnaté sortimenty surového dříví Technické požadavky Listnaté sortimenty surového dřeva Technické požadavky Listnatá kulatina. Třídění podle jakosti. – Část 1: Dub a buk Listnatá kulatina. Třídění podle jakosti. – Část 2: Topol Listnatá kulatina. Třídění podle jakosti. – Část 3: Jasan a javory Kulatina. Průmyslové druhy dřevin. Názvosloví. Surové dříví. Kulatina. Třídění vad. Surové dříví. Kulatina. Měření vad. Surové dříví. Kulatina. Názvy a definice vad. Kulatina a řezivo – Metody měření vad

99/03

81/11/19 81/12/24 81/12/24 81/12/24

Pozn.

1)

1. 1. 2000 99/04 1. 1. 2000 99/04 1. 1. 2000 99/04 82/01/01 83/01/01 83/01/01 83/01/01 1. 1. 2000 99/02

Údaje o normě: 1. sloupec – písmenné označení a číslo normy. Pod označením ČSN se rozumí česká technická norma ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů ve znění zákona č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a některé další zákony (v roce 2002 se připravuje další novelizace). V případě, že norma je rozdělena do samostatných částí, pokračuje označení normy číslem části normy uvedeným za pomlčkou. Pod označením ČSN EN je česká technická norma, která přejímá do české soustavy norem evropskou normu (označení EN) bez jakýchkoliv změn, doplňků a úprav a která byla schválena Evropským výborem pro normy (CEN – Comité européen de normalisation). Číslo normy je v tomto případě číslem přejímané normy. Označení ČSN P ENV znamená normu k odzkoušení ve smyslu Vnitřních předpisů CEN. Šestimístný číselný třídicí znak uvedený v závorce je uveden v případě, že není součástí označení normy a umožňuje rychlé vyhledání v Seznamu norem k 1. lednu běžného roku; 2. sloupec – název normy; 3. sloupec – datum schválení normy je uvedeno u norem schválených Českým normalizačním institutem (ČSNI) do 15. května 1991 (rok/měsíc/den); 4. sloupec – datum účinnosti normy (rok/měsíc/den) u norem schválených ČSNI do 15. května 1991. U norem vydaných po tomto datu je uvedeno datum vydání oznámené ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a zkušebnictví (rok/měsíc). U norem bez uvedení počátku platnosti nebo účinnosti platnost počíná prvým dnem měsíce následujícího po měsíci vydání normy tiskem;

32

5. sloupec – je uvedena změna normy písmenným označením u norem schválených do 15. května 1991, po tomto datu pořadovými čísly a doplněny jsou číslem a ročníkem Věstníku ÚNMZ, ve kterém byla změna oznámena (např.: Změna a 12.82, Z2 2.99); Způsob přejímky dříví podle platné metodiky (ČSN, Doporučená pravidla pro měření a třídění dříví v ČR) si v podstatě určuje odběratel. K základním druhům přejímek v ČR patří objemová a elektronická přejímka (kulatinové sortimenty), u vlákninových sortimentů se používají hmotnostní přejímky. Obdobná situace je také v zahraničí, avšak v rozdílných proporcích a užití dle sortimentů dříví. Objemová přejímka (nejběžnější, problematika různosti objemových tabulek a přepočtových koeficientů) se používá hlavně ve Skandinávii (přepočtový koeficient se stanovuje pro každou dodávku zvlášť podle exaktních změřených veličin) a je také alternativou pro malé provozy. Elektronická přejímka se používá dominantně u pilařských výřezů prakticky ve všech státech západní Evropy. Hmotnostní přejímku lutro (příjem přirozeně proschlého dříví, tzv. zelené hmoty) používají hlavně ve Francii a USA. Výhodou je rychlost příjmu (prosté zvážení dodávky), nižší finanční náročnost než u atro příjmu (pouze vybudování váhy), nevýhodou menší přesnost (dodávky v zimě a předjaří jsou hmotnostně zvýhodněny vyšší vlhkostí, to se dá eliminovat u větších dodavatelů rovnoměrnými dodávkami v průběhu roku). Hmotnostní přejímka atro (nákup dřevní hmoty absolutně suché) se používá nejčastěji ve střední Evropě, především v Rakousku a Německu. 1.1.3.2.

Nástroje k podpoře využívání obnovitelných přírodních zdrojů

Hospodářská politika státu ztělesňuje přístup k ekonomice své země, primárně ve dvou oblastech: mikroekonomické politiky (zaměřena na vyšší efektivnost při alokaci zdrojů), makroekonomické politiky (usilující o plnější využívání zdrojů a cenovou stabilitu). V rámci této základní klasifikace vytváří hospodářskou politiku souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu, konkretizovaných v jednotlivých oblastech ekonomické reality. Jednotlivé oblasti státní správy a odvětví národního hospodářství řídí Vláda ČR prostřednictvím příslušných ministerstev. Ve vazbě na politiku využívání obnovitelných přírodních zdrojů se jedná zejména o: Ministerstvo životního prostředí ČR (www.env.cz), Ministerstvo zemědělství ČR (www.mze.cz), Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (www.mmr.cz), Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (www.mpo.cz), Ministerstvo financí ČR (www.mfcr.cz). Základní nástroje hospodářské politiky tvoří: monetární politika, fiskální politika, důchodová a cenová politika, vnější obchodní a měnová politika. Z hlediska působení jednotlivých nástrojů lze vyčlenit sféry: a) etického působení – ovlivňování hodnotového systému společnosti a jednotlivců (výchova a vzdělání, informovanost, postoje, tlak společenského mínění atd.), b) normativního působení – omezování prostoru chování společenských subjektů (legislativa, příkazy a zákazy, limity, standardy, normy atd.),

33

c) ekonomického působení – vliv na ekonomické efekty společenských subjektů (např. daňová soustava, dotační a subvenční politika). Vzhledem ke globálnímu rámci předmětné problematiky a skutečnosti, že ekonomiku využívání přírodních zdrojů stále více determinují nadnárodní vlivy, úžeji pak vzhledem k začlenění ČR do EU v roce 2004, se jeví potřeba analýzy nástrojů v širším kontextu. Nástroje v rámci Evropské unie Lesnická opatření se zahrnují do systému podpory rozvoje venkova, neboť již na základě Nařízení Rady č. 1257/1999 je lesnictví definováno jako nedílná součást rozvoje venkova. Tato opatření mj. zahrnují: • • •

investice ke zlepšení a racionalizaci sklizně, zpracování a odbytu výrobků lesního hospodářství, rozvoj nových odbytišť pro uplatnění a prodej výrobků lesního hospodářství, opatření v oblasti zemědělského a lesnického technologického výzkumu a vývoje.

Pokračování lesnických opatření v rámci strukturálních a doprovodných opatření společné zemědělské politiky bylo také předmětem návrhu Komise na rozvoj venkova v souvislosti s Agendou 2000. Z těchto opatření vyplývá, že: •

•

lesnická opatření v zemědělství mají za cíl rozšiřovat zalesňování jako alternativní využívání zemědělské půdy a rozvoj lesnické činnosti na farmách. Toto horizontální opatření je součástí doprovodných opatření společné zemědělské politiky (garanční sekce Evropského zemědělského garančního a orientačního fondu – EAGGF); rozvoj lesního sektoru zlepšováním podmínek pro zpracování a prodej lesních produktů umožňuje podporu v případě lesnických prací směrem k počátečnímu zpracování. To se týká např. kácení, odvětvování, odkorňování, řezání, skladování, ošetřování a sušení.

Financování investic se soustřeďuje spíše na malé a střední podniky, jejichž restrukturalizace a racionalizace může přispět ke zlepšení hospodářského rozvoje zemědělského a venkovského prostředí. Dosažení cílů také sleduje zavedení Evropského lesnického informačního a komunikačního systému. Mj. z něj vyplývá sběr informací a vypracování analýz budoucího vývoje v lesnickém sektoru s ohledem na otázky obchodu, průmyslu, zaměstnanosti a životního prostředí. Obchodní činnost lesnictví a dřevařského průmyslu je součástí otevřené ekonomiky a produkce dřeva jako hlavní komerční funkce tohoto odvětví se řídí především tržními silami. Lesnický sektor EU nelze posuzovat odděleně od lesnictví ostatních zemí. Veškerá opatření musí být v souladu s našimi mezinárodními obchodními závazky, jakož i s dalšími závazky, které EU podepsala. Na obchodování se všemi lesními produkty s třetími zeměmi se především vztahují opatření Světové obchodní organizace (World Trade Organization – WTO) o mezinárodním obchodě, včetně otázek obchodu a životního prostředí. Obchodní činnost související s lesnictvím ovlivňuje řada právních opatření zavedených na úrovni EU. Jsou to zejména tato opatření: •

technické a environmentální normy pro lesní produkty, sledující zlepšení provozních podmínek v lesnictví a dřevozpracujícím průmyslu uvnitř Společenství a odstranění tržních deformací a překážek,

34

•

kontrola zdraví rostlin – společenství hraje stále aktivnější roli v ochraně zdraví a životaschopnosti lesních ekosystémů svou odpovědností za předcházení rizikům ohrožujícím zdraví rostlin v důsledku dovozu surového dřeva z nečlenských zemí.

Snahou dřevozpracujícího průmyslu EU je přispět k trvale udržitelnému vývoji celého lesnického sektoru tím, že udrží jeho konkurenceschopnost s jinými materiály v rámci světové soutěže a v souvislosti s požadavky ochrany životního prostředí, přičemž bude využívat možností poskytovaných informační společností. Dřevo jako zdroj energie. Bílá kniha „Energetická politika pro Evropskou Unii“ předkládající strategii a akční plán Společenství předpovídá, že procento energie vyrobené z obnovitelných zdrojů dosáhne v roce 2010 dvanácti procent celkové energie (současná výše je na úrovni 6 %), a očekává významné zvýšení ve využívání biomasy pro energetické účely spolu s rozsáhlým využíváním vodní energie, větru a sluneční energie. Je proto třeba si uvědomit důležitost lesů jakožto zdroje energie, kterou lze získat ať již využíváním těžebního odpadu a nízkokvalitního dřeva nebo zakládáním porostů s krátkou obmýtní dobou (lignikultury). Při zkoumání možností zvýšit energetický potenciál lesních porostů je třeba brát v úvahu následující skutečnosti: •

•

potenciál dřevní biomasy, jakožto zdroje energie, by neměl být přeceňován na základě obecných teoretických dat o dostupnosti lesních zdrojů, protože ta se liší podle jednotlivých oblastí a typů, což zčásti vysvětluje obtížnost hodnocení jejich skutečného potenciálu pro energetické využití na úrovni EU; v současné době je dřevo ve většině případů dražší surovinou pro výrobu energie než jiné produkty. Jedním ze způsobů, jak řešit tuto situaci, by mohla být úprava daní. Veškeré změny daňového systému v členských státech nebo na úrovni celé EU by měly brát v úvahu poptávku po dřevu a požadavky průmyslu na získávání dřeva na základě trvalé udržitelnosti.

Otázkami, jak má Společenství podporovat používání dřeva jako zdroje energie, se zabývá Komise na rozvoj venkova. 1.1.3.3.

Institucionální charakteristika péče o životní prostředí a etické nástroje

Pro oblast udržitelného rozvoje a strategického řízení byla zřízena usnesením Vlády ČR č. 778 v roce 2003 Rada vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR) jako stálý poradní, iniciační a koordinační orgán v ČR. Činnost Rady se zaměřuje především na: • • • • • •

zpracování Strategie udržitelného rozvoje ČR a její aktualizaci, zpracování situačních zpráv s vyhodnoceným souborem indikátorů udržitelného rozvoje, metodickou koordinaci koncepčních dokumentů, koordinaci spolupráce mezi ústředními orgány státní správy a hlavními zájmovými skupinami v oblasti udržitelného rozvoje, podporu veřejné diskuse týkající se udržitelného rozvoje a zpřístupňování informací v této oblasti, koordinaci naplňování mezinárodních závazků ČR v oblasti udržitelného rozvoje.

V roce 2004 se uskutečnilo první Fórum pro udržitelný rozvoj, které svolává předseda RVUR (ministr ŽP) minimálně jednou ročně pro usnadnění široké veřejné diskuse a maximální informovanosti veřejnosti o klíčových záležitostech udržitelného rozvoje. Na základě usnesení Vlády ČR koordinovala RVUR práce na Strategii udržitelného rozvoje České republiky. Ko-

35

nečný návrh Rada projednala na svém zasedání v listopadu 2004 a doporučila předsedovi Rady předložit tento návrh vládě ke schválení. Vláda ČR na svém zasedání dne 8. prosince 2004 schválila Strategii udržitelného rozvoje Českého republiky usnesením č. 1242. Etické nástroje a vzdělávání Pojmy vzdělávání, výchova, osvěta a práce s veřejností v oblasti životního prostředí označují působení na širokou veřejnost ve smyslu přenosu informací, napomáhání vytváření vhodné hierarchie hodnot, pozitivních postojů a aktivního přístupu k péči o životní prostředí. Jedná se o činnosti podporující udržitelný rozvoj a uplatnění dokumentu Agenda 21 v místních podmínkách. Zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životního prostředí je základní zásadou SPŽP. MŽP ČR je koordinátorem a gestorem Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v České republice (SP EVVO ČR), přijatého usnesením vlády č. 1048/2000 (aktualizovaného usnesením vlády č. 96/2002, usnesením vlády č. 1010/2002 a usnesením vlády č. 991/2003) jako součást implementace směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím, která byla v roce 2003 nahrazena směrnicí č. 4/2003. EVVO je zároveň zakotvena ve Státní politice životního prostředí přijaté usnesením vlády č. 38/2001. EVVO se promítá do osnov vysokých škol, středních a základních škol i předškolní výchovy, včetně mimoškolských aktivit zaměřených na pozitivní přístup k přírodě a životnímu prostředí. Národní síť center a středisek ekologické výchovy je Ministerstvem životního prostředí podporována od roku 1999 vypisováním specializované veřejné zakázky malého rozsahu na konkrétní úkoly, které pro MŽP ČR plní nestátní neziskové organizace. Provoz databáze informačního systému EVVO a internetových stránek zajišťuje Česká informační agentura životního prostředí (CENIA), která je příspěvkovou organizací MŽP a vznikla 1. dubna 2005 přeměnou z Českého ekologického ústavu (ČEÚ). Rovněž poskytuje informace a konzultace a podílí se na projektech a programech environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Environmentální vzdělávání je plněno i v resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT ČR), a to na základě usnesení vlády č. 1048/2000 a č. 991/2003. V roce 2004 byl schválen např. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, jehož součástí je povinné průřezové téma – environmentální výchova. Podle tohoto programu budou postupovat všechny základní školy od roku 2007. MŠMT ČR se v roce 2004 podílelo i na zpracování dokumentu EU – Strategie pro udržitelný rozvoj a dokumentu UNECE – Strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj. V ČR se environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě věnuje řada nestátních neziskových organizací, environmentálně výchovných, informačních a specializovaných zařízení. Ve statistické ročence je možné zachytit pouze část – organizace, které jsou součástí celostátních sítí nebo organizace s celostátní působností. Pro přiblížení dané problematiky a pro jejich velký počet uvádíme pouze největší z nich a ty, které se předmětem činnosti dotýkají zájmu této práce. Český svaz ochránců přírody Český svaz ochránců přírody (ČSOP) je největší nevládní organizací v ČR. Zahrnuje celkem 406 základních organizací a regionálních sdružení na celém území státu. V současné době má téměř 10 000 členů. ČSOP úzce spolupracuje s orgány státní správy, s místními samosprávami, školami i s dalšími nevládními organizacemi. Ústředním článkem ČSOP v oblasti práce 36

s dětmi a mládeží jsou Sdružení Mladých ochránců přírody (SMOP) a jeho Centrum pro děti a mládež (CDM). Hnutí Brontosaurus Hnutí Brontosaurus (HB) realizuje program výchovy k ekologickému myšlení a jednání. Pořádá pobytové víkendové a prázdninové akce v terénu. HB se orientuje především na výchovu a vzdělávání dětí a mládeže formou víkendových a prázdninových kurzů. Hnutí Brontosaurus v roce 2004 oslavilo 30 let od svého vzniku. Sdružení středisek ekologické výchovy Sdružení středisek ekologické výchovy (SSEV) Pavučina je celostátní síť organizací specializovaných na ekologické vzdělávání, výchovu a osvětu. Podmínkou členství je činnost v oblasti ekologických výukových programů pro školy a v oblasti vzdělávání pedagogických pracovníků. Členská střediska realizují i mnoho dalších činností: akce pro veřejnost, poradenské a konzultační služby, školní ekologické projekty, výstavy, metodické a didaktické publikace, pomůcky pro ekologickou výchovu atd. Centrum inovací a rozvoje Centrum inovací a rozvoje (CIR) je nevládní nezisková organizace, jejíž hlavní náplní je již 10 let ochrana životního prostředí ve výrobní i nevýrobní sféře, a je zdrojem know-how o možnostech prevence znečištění životního prostředí v České republice i na mezinárodní úrovni. CIR podporuje integraci environmentálních a ekonomických priorit a sociální odpovědnosti do politik, strategií a rozvojových plánů a rovněž do řízení komerčních i veřejných organizací. České ekologické manažerské centrum České ekologické manažerské centrum (CEMC) je sdružením českých podniků a podnikatelů s cílem šíření znalostí o environmentálním managementu v českém průmyslu. CEMC je členem mezinárodní sítě pro environmentální management (INEM), Spolku pro interdisciplinární a mezinárodní management (VIIM) a Českého národního výboru Mezinárodní obchodní komory (ICC). Z dalších organizací jsou to např. občanská sdružení Klub ekologické výchovy (KEV) a občanské sdružení Agentura Koniklec, organizace 25 nevládních, neziskových organizací Zelený kruh, nevládní organizace Tereza – sdružení pro ekologickou výchovu Praha. Na podporu ochrany životního prostředí je pořádáno i mnoho akcí, a to jak státními, tak i nestátními organizacemi v celé ČR, např. v rámci Dne Země, Dne Vody, brigády při kampani Ukliďme svět aj. Vedle nich existují i dlouhodobě sledované tradiční projekty jako Ekologické dny Olomouc (EDO), Ekofilm (nejstarší evropská přehlídka filmů o ŽP) aj. Informace o ŽP lze rovněž získat na internetových serverech s environmentální tématikou. Mezi nejznámější a působící nejdéle patří EkoList, Econnect, EnviWeb, Ekolink a Ecomonitor. Environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu legislativně upravuje Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí – § 13: (1) Ústřední správní úřady

37

a) v mezích své působnosti vytvářejí podmínky pro realizaci a rozvoj environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a b) zajišťují odpovídající vzdělanost a informovanost svých zaměstnanců v oblasti životního prostředí. (2) Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy spolu s dalšími ústředními správními úřady, kraje a obce v samostatné působnosti jsou povinny podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu vycházející z principů udržitelného rozvoje zajišťované prostřednictvím státních i nestátních organizací. (3) Ministerstvo životního prostředí a) zpracovává Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (dále jen „Státní program“) a předkládá jej vládě ke schválení, b) garantuje, koordinuje a aktualizuje Státní program prostřednictvím akčních plánů na příslušná léta a c) podporuje rozvoj osvěty vedoucí k preventivní ochraně životního prostředí (dále jen „environmentální poradenství“). (4) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a) zodpovídá za zařazení environmentální výchovy ve smyslu udržitelného rozvoje do základních pedagogických dokumentů a b) podporuje další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje. (5) Kraje v samostatné působnosti a) zpracovávají, koordinují a aktualizují krajské koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (dále jen „krajská koncepce“) vycházející ze Státního programu a b) podporují rozvoj environmentálního poradenství. (6) Kraje umožňují obcím v samostatné působnosti podílet se na realizaci krajských koncepcí a vytvářet v této oblasti vlastní programy. (7) Orgány veřejné správy s výjimkou organizačních složek státu mohou k podpoře environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty zřizovat zvláštní fondy.

38

1.1.4.

Povinnosti vyplývající z legislativy ČR

V podmínkách demokratických režimů je legislativa základním nástrojem k prosazování zájmů společnosti. Legislativní normy tak většinou přesahují rámce ostatních skupin nástrojů – včetně ekonomických. V následujícím výčtu legislativy jsou uvedeny právní normy, jež se úžeji či volněji vztahují k problematice využívání přírodních zdrojů, včetně okolnosti vzájemných (převážně horizontálních) vazeb, jež je nutno při návrzích úprav konkrétních předpisů respektovat (pozn.: u všech právních norem – jak vyplývá ze změn a doplnění provedených pozdějšími zákony). A. Obecná legislativa: Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě Zákon č. 151/1997 Sb., zákon o oceňování majetku B. Ekonomická legislativa: Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR Zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách např. Zákon č. 579/2002 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2003 Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty Zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí Zákon č. 167/1993 Sb., o silniční dani Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí C. Lesnická legislativa: Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) Zákon č. 67/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č. 238/1999 Sb. 39

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 77/1996 Sb., o náležitostech žádosti o odnětí nebo omezení a podrobnostech o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 100/1996 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o udělení licence v lesním hospodářství a podrobnosti o udělování licencí v lesním hospodářství Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 433/2001 Sb., kterou se stanoví technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa Oznámení Ministerstva zemědělství č. 153/1993 Sb., o vydání výnosu, kterým se stanoví kvalifikační předpoklady odborných lesních hospodářů Oznámení Ministerstva zemědělství ČR č. 157/1992 Sb., o vydání výnosu, kterým se mění Pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při těžbě, soustřeďování, odvozu a manipulaci dříví Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 78/1996 Sb., o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí Vyhláška MZe ČR č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích Nařízení vlády č. 193/2000 Sb., kterým se vyhlašuje provedení inventarizace lesů v letech 2001 až 2004 D. Legislativa životního prostředí: Zákon č. 388/1991 Sb., ČNR o Státním fondu životního prostředí Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění zákona č. 123/1998 Sb. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa Vyhláška č. 357/2002 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Vyhláška č. 335/2006 Sb., kterou se stanoví podmínky a způsob poskytování finanční náhrady za újmu vzniklou omezením lesního hospodaření, vzor a náležitosti uplatnění nároku Zákon č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 82/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

40

Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 334/1992 Sb., České národní rady o ochraně zemědělského půdního fondu Vyhláška č. 13/1994 Sb., ministerstva životního prostředí, kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Zákon č. 244/1992 Sb., Zákon České národní rady o posuzování vlivů na životní prostředí Zákon č. 100/2001 Sb., Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) Zákon č. 76/2002 Sb., Zákon o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Zákon č. 406/2000 Sb., Zákon o hospodaření energií Metodický pokyn č. 8 – Věstník MŽP, částka 8, roč. XIII E. Různé Zákon č. 132/2000 Sb. o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze ve znění zákona č. 217/2000 Sb., zákona č. 143/2001 Sb. a zákona č. 86/2002 Sb. Zákon č. 2/2003 Sb., úplné znění zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) Zákon č. 3/2003 Sb., úplné znění zákona č. 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení) Vyhláška Ministerstva vnitra č. 51/1998 Sb., kterou se stanoví předpoklady pro výkon funkcí vyžadujících zvláštní odbornou způsobilost v okresních úřadech a obecních úřadech (vyhláška o zvláštní odborné způsobilosti) ve znění vyhlášky č. 121/1999 Sb. Vyhláška č. 511/2002 Sb. o uznání rovnocennosti vzdělání úředníků územních samosprávných celků Vyhláška č. 512/2002 Sb. o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků Tvorba zákona 289/1995 Sb., v ČR byla provázena dlouhotrvajícími kompetenčními spory mezi MZe a MŽP. Uložení dalších povinností vlastníkům lesů v ČR jinými zákony, a to buď přímo nebo nepřímo (např. při schvalování LHP a LHO). Příkladem takových zákonů je zákon č. 114/1992 Sb. či jeho novela (LHP, plány péče CHKO atd.), vodní zákon č. 254/2001 Sb. (CHOPAV, vodní poměry), ale i např. lázeňský zákon č. 164/2001 Sb. (souhlasy k některým činnostem, tvorba LHP atd.). 1.1.4.1.

Současná česká právní úprava ochrany životního prostředí

Ochrana životního prostředí (ŽP) je řešena v různé míře podrobnosti ve značném množství právních norem. Uvedený soubor předpisů v zásadě pokrývá celou oblast ochrany ŽP. Je však založen na koncepci resortního přístupu, který obtížněji zajišťuje udržitelný rozvoj. Podle běžné kategorizace práva upravuje tuto problematiku několik skupin právních předpisů, které

41

lze třídit dle dvou kritérií, a sice podle rozsahu působnosti a podle účelu. Dalším systémovým členěním je třídění podle složek ŽP. Podle rozsahu působnosti: • •

předpisy průřezové (horizontální) – vztahují se k ochraně ŽP jako celku, předpisy složkové (vertikální) – působí jen na určitém úseku ochrany ŽP.

Podle účelu: 1.

Zákony obecného základu práva ŽP: •

ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (čl. 7) a ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (čl. 35),

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Základní lidská práva a svobody – Článek 11 (1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. (2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice. (3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Hospodářská, sociální a kulturní práva – Článek 35 (1) Každý má právo na příznivé životní prostředí. (2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. (3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

ÚSTAVA ČR Preambule My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií,

42

odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky Článek 7 Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. • •

2.

zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí ve znění pozdějších předpisů. Zákony upravující organizační zajištění ochrany životního prostředí:

• • • • •

3.

zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky ve znění pozdějších předpisů. Zákony upravující odpovědnost v ochraně ŽP:

na úseku deliktní odpovědnosti: • zákon č. 140/0961 Sb., trestní zákon, • zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon, zvláštní (složkové) předpisy ochrany životního prostředí obsahující odpovědnost právnických i fyzických osob při výkonu podnikatelské činnosti za správní delikty, odpovědnost za ztráty na životním prostředí: • zákon č. 40/1994 Sb., občanský zákoník, • zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí (§10,27). 4.

Zákony se zvláštními (průřezovými) nástroji ochrany: • • • •

5.

zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivu na životní prostředí), zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivu rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č. 521/2002 Sb. Zákony o ochraně složek ŽP včetně horninového prostředí (složkové zákony):

• • • •

zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb., zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/1998 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, 43

•

6.

zákon č. 44/1998 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákony o ochraně ekosystémů:

• • •

• •

7.

zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona ČNR 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách), zákon č. 276/2003 Sb., o Antarktidě a o změnách některých zákonů. Zákony o ochraně před specifickými zdroji ohrožování životního prostředí:

• • • • •

• •

zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 153/2000 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty a o změně některých souvisejících zákonů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících předpisů.

Přehled právní úpravy ochrany životního prostředí podle složek uvádí příloha č. 1. 1.1.4.2.

Ochrana lesa a lesní zákon

Ochranu lesa lze označit jako jeden z určujících historických atributů vzniku lesního hospodářství a vývoje lesnické legislativy. Jako samostatná lesnická věda vznikala ochrana lesů počátkem 19. století, na základě jejích poznatků a poznatků dalších přírodních věd, teprve později vznikla ekologie (pojem ekologie byl prvně použit až roku 1866 Ernstem Haeckelem). Současnou právní úpravu ochrany lesa, vyplývající ze stávajícího lesního zákona (zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů), lze spatřovat ve čtyřech hlavních oblastech, kterými jsou: ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa, ochrana lesa při obecném užívání lesů, ochrana lesa při hospodaření v lesích a ochrana lesa proti škůdcům a jiným škodlivým činitelům. Obecné užívání lesů Podstatou obecného užívání lesů podle stávajícího lesního zákona (LesZ) je právo každého vstupovat do lesů a sbírat tam pro vlastní drobnou potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest (§ 19 odst. 1). Jde o právo, které působí jako zákonné věcné břemeno a vlastník lesa je povinen je trpět. V zájmu zajištění práv spojených s obecným užíváním lesa LesZ v ustanovení § 32 odst. 7 zakazuje les oplocovat z důvodů omezení těchto práv, ale i z důvodů

44

vlastnických (zákaz se netýká lesních školek, oplocení zřízeného k ochraně lesních porostů před zvěří a oplocení obor). Vyloučit nebo omezit právo vstupu do lesa může obecní úřad obce s rozšířenou působností z důvodů ochrany lesa a bezpečnosti osob, nejvýše však na dobu tří měsíců (zejména v době zvýšeného nebezpečí požárů, při vzniku větrných nebo sněhových kalamit apod.). Pokud jde o ochranu lesa při jeho obecném užívání, stanoví LesZ jednak obecnou povinnost les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka nebo nájemce lesa a jeho zaměstnanců (§ 19 odst. 1) a dále uvádí podrobný výčet činností, které jsou v lesích zakázány (§ 20 odst. 1), např.: a) rušit klid a ticho, b) provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení, c) vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin, d) těžit stromy a keře nebo je poškozovat, e) sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet, f) sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les (různé mechanické prostředky – hřebeny, kosy, srpy užívané při „sběru“ borůvek, brusinek, malin apod.), g) jezdit a stát s motorovými vozidly a další. Uvedené zákazy neplatí pro vlastníka, nájemce nebo jiného uživatele lesa, jsou-li zmíněné činnosti prováděny při hospodaření v lese. Existují ovšem i absolutní zákazy, které platí pro každého včetně vlastníka lesa, a sice odhazovat hořící nebo doutnající předměty, narušovat vodní režim a hrabat stelivo, pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty, znečišťovat les odpady a odpadky. Udílení výjimek z ostatních zákazů LesZ svěřil vlastníkovi lesa, zatímco orgán státní správy lesů má rozhodovat o výjimce jen v případě, kdy by jí byla porušena práva jiných vlastníků lesů (§ 20 odst. 4). Ochrannou službu v lesích při obecném užívání zajišťuje lesní stráž (§ 38). Jde o fyzickou osobu, kterou do této funkce ustanovuje orgán státní správy lesů (krajský úřad) na návrh vlastníka lesa, popř. z vlastního podnětu. Práva a povinnosti lesní stráže spočívají v dohlížení nad dodržováním zákazů spojených s obecným užíváním lesů, ve zjišťování totožnosti osob, které tyto zákazy porušují, v ukládání a vybírání pokut za přestupky, popř. i v předvádění přistižených „delikventů“, nelze-li zjistit jejich totožnost. Hospodaření v lesích Rozhodující význam pro zachování lesů a jejich produkčních i mimoprodukčních funkcí má ochrana lesa při hospodaření v lesích. LesZ proto v § 11 odst. 2 obecně stanoví, že vlastník je při hospodaření v lese povinen usilovat o to, aby nepoškozoval zájmy jiných vlastníků lesa a aby byly zachovány, rovnoměrně a trvale plněny funkce lesa a byl zachován (chráněn) genofond lesních dřevin. Významným prostředkem regulace vztahů spojených s hospodařením v lesích jsou lesnické plány (oblastní plány rozvoje lesů, lesní hospodářské plány, lesní hospodářské osnovy). V zájmu zachování lesního fondu a kontinuálního plnění funkcí lesa LesZ dále stanoví celou řadu pravidel týkajících se těžby dříví, obnovy a výchovy lesních porostů. Tak např. zakazuje provádět mýtní úmyslnou těžbu v lesních porostech mladších 80 let (§ 33 odst. 4), pokud orgán státní správy lesa v odůvodněných případech nepovolí výjimku, omezuje výměru holé seči při mýtní úmyslné těžbě na 1 ha, v některých případech až na 2 ha (§ 31 odst. 2), stanoví povinnost zalesnit holinu na lesních pozemcích v zákonné lhůtě dvou let a zajistit lesní poros45

ty (tj. vypěstovat je do stavu, kdy již nevyžadují intenzivní péči) do sedmi let od jejího vzniku (§ 31 odst. 6), pokud orgán státní správy lesů v odůvodněných případech nepovolí lhůtu delší. Hospodaření v lesích ochranných a lesích zvláštního určení je s ohledem na význam mimoprodukčních funkcí těchto lesů nutno provádět tak, aby byl dosažen nebo zachován účel, pro který byly do uvedených kategorií zařazeny. Ve prospěch účelového hospodaření v těchto lesích lze proto uplatnit zvláštní opatření, zejména pokud jde o velikost nebo přiřazování holých sečí, která je vlastník lesa povinen strpět (§ 36). Případné odchylky od „běžného“ způsobu hospodaření v lese, stanoveného LesZ, se řeší obvykle již při zpracování a schvalování lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov, ale podle potřeby také „ad hoc“ rozhodnutím orgánu státní správy lesů. Ochrana lesa proti škůdcům a jiným škodlivým činitelům Lesní ekosystémy jsou vystaveny působení nejrůznějších biotických, abiotických i antropogenních činitelů, které ohrožují jejich stabilitu a tím i plnění funkcí lesa. Patří sem hmyz, houby (faktory biotické), sníh – zejména mokrý, vichřice, požáry (faktory abiotické), vnášení cizorodých látek, mnohdy toxických či obtížně degradabilních, používání nevhodné lesní techniky vedoucí k poškození půdy a porostu, nadměrné stavy spárkaté zvěře (faktory antropogenní). Povinnost chránit les před působením těchto škodlivých činitelů ukládá LesZ vlastníku lesa bez ohledu na to, zda tak bude činit sám nebo prostřednictvím nájemce či jiné osoby. Prvořadou povinností vlastníka je zajišťovat prevenci, tj. provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les (§ 32 odst. 1), zejména: a) zjišťovat a evidovat výskyt a rozsah škodlivých činitelů a jimi působených poškození důležitých pro pozdější průkaznost provedených opatření; při zvýšeném výskytu neprodleně informovat místně příslušný orgán státní správy lesů a provést nezbytná opatření, n) preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů, b) provádět preventivní opatření proti vzniku lesních požárů. Při vzniku mimořádných situací a nepředvídaných škod v lese (větrné a sněhové kalamity, přemnožení škůdců, nebezpečí vzniku požárů v období sucha apod.) je vlastník lesa povinen činit bezodkladná opatření k jejich odstranění a pro zmírnění jejich následků. Za tímto účelem mu může orgán státní správy lesů nařídit, aby provedl některá v LesZ vyjmenovaná opatření (§ 32 odst. 2), např. zastavení jiných těžeb dříví než těžeb nahodilých, provedení ochranného zásahu směřujícího k zastavení šíření nebo k hubení škodlivých organismů, zničení napadených semen a sazenic. Nemalé škody na lesních porostech způsobuje přemnožená spárkatá zvěř, proto LesZ ukládá vlastníkům lesů, uživatelům honiteb a orgánům státní správy lesů dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří (snížit stavy zvěře přiměřeně úživnosti lokality, chránit lesní porosty vhodnými mechanickými nebo chemickými prostředky apod.). Vlastník lesa je dále povinen zvyšovat jeho odolnost a stabilitu, zejména vhodnou druhovou skladbou dřevin a jejich rozmístěním v porostu, výchovou v mladých porostech, zakládáním zpevňovacích pásů na okraji i uvnitř lesních porostů, používáním vhodných způsobů a postupů obnovy a řazením sečí (§ 32 odst. 5). Vlastník má též povinnost respektovat ekologické požadavky při hospodaření v lesích, tj. chránit les před znečišťujícími látkami unikajícími nebo vznikajícími při jeho hospodářské činnosti (§ 32 odst. 8). LesZ zde ukládá vlastníku zcela konkrétní povinnosti používat vý-

46

hradně biologicky odbouratelné oleje k mazání řetězů motorových pil a biologicky odbouratelné hydraulické kapaliny a rovněž preferovat technologie, které šetří životní prostředí. Protože hospodaření vlastníka lesa může působit na lesy sousední, ukládá mu LesZ povinnost počínat si tak, aby tyto lesy nebyly jeho činností ohroženy (§ 32 odst. 6, obdobně již zmíněný § 11 odst. 2). 1.1.4.3.

Česká inspekce životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa

Zákonem ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí, se zřizuje Česká inspekce životního prostředí jako orgán státní správy, který je podřízen Ministerstvu životního prostředí ČR. Inspekce se člení na ústřední a oblastní inspektoráty. V čele inspekce je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr, v čele oblastních inspektorátů jsou vedoucí, které jmenuje a odvolává ředitel inspekce. Inspekce je rozpočtovou organizací, podrobnosti o její organizaci upravuje statut, který schvaluje ministerstvo. Působnost inspekce v jednotlivých složkách životního prostředí stanoví tento zákon (v ochraně lesa) a další zákony – např. zákon č. 100/2001 Sb. na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, zákon č. 254/2001 Sb na úseku ochrany vod, zákon č. 86/2002 Sb., o ovzduší, na úseku ochrany ovzduší, zákon č. 185/2001 Sb. na úseku odpadového hospodářství a další. Obecně inspekce dozírá na dodržování ustanovení právních předpisů v jednotlivých oblastech životního prostředí (složek ŽP), zjišťuje nedostatky a škody, ukládá opatření k odstranění příčin a nápravě následků, provádí kontrolu uložených opatření. Má právo v případě hrozící škody nařídit omezení, případně zastavení činnosti, až do doby odstranění nedostatků a příčin. Za definovaných okolností je oprávněna uložit pokutu, která je pak příjmem státního rozpočtu (Fondu životního prostředí). Úkoly inspekce plní inspektoři, kteří se předepsaným způsobem prokazují (průkaz, stejnokroj, služební označení). Jsou vybaveni přesně definovanými pravomocemi a naopak povinni dodržovat předepsané povinnosti – zejména zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem své činnosti, a informovat před vstupem do cizího objektu jeho provozovatele.

47

Příloha č. 1 Seznam právních norem podle jednotlivých složek ŽP Obecné právní normy • • • • • • • •

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích Zákon č. 71/1967 Sb., správní řád Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií Nařízení vlády č. 63/2003 Sb., o způsobu a rozsahu zabezpečení systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 554/2002 Sb., kterou se stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení, rozsah a způsob jejího vyplnění

Ochrana lesa • •

• •

• •

•

• • •

•

Zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon Zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin) Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 15. března 1999 o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 18. března 1996 o náležitostech žádosti o odnětí nebo omezení a podrobnostech o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 18. března 1996 o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 18. března 1996 o pravidlech poskytování podpory na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin a o poskytování náhrad zvýšených nákladů Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 18. března 1996 o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 18. března 1996 o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 18. března 1996 o lesním hospodářském plánování Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 28. března 1996, kterou se stanoví náležitosti žádosti o udělení licence v lesním hospodářství a podrobnosti o udělování licencí v lesním hospodářství Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 28. března 1996, kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže

48

Ochrana přírody • •

• • •

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 162/2003 Sb., o zoologických zahradách Zákon č. 276/2003 Sb., o Antarktidě Zákon ze dne 10. května 2000 o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty a o změně některých souvisejících zákonů

Ochrana ovzduší • • • •

•

• • •

•

•

•

Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 358/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky ochrany ozonové vrstvy Země Nařízení vlády ze dne 3. července 2002, kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší Nařízení vlády č. 351/2002 dne 3. července 2002, kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí Nařízení vlády č. 353/2002 Sb. ze dne 3. července 2002, kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Vyhláška č. 355/2002 Sb. Ministerstva životního prostředí ze dne 11. července 2002, kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu Vyhláška č. 357/2002 Sb. Ministerstva životního prostředí ze dne 11. července 2002, kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší

Odpadové hospodářství •

Zákon č. 106/2005 Sb., o odpadech (úplné znění zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 477/2001 Sb., zákonem č. 76/2002 Sb., zákonem č. 275/2002 Sb., zákonem 49

• •

•

• •

• •

•

• • • • • • • •

•

• •

•

č. 320/2002 Sb., zákonem č. 167/2004 Sb., zákonem 188/2004 Sb., zákonem č. 317/2004 Sb. a zákonem č. 7/2005 Sb.) Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky Vyhláška č. 502/2004 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů Vyhláška č. 503/2004 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) Vyhláška č. 504/2004 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě Vyhláška č. 505/2004 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků Vyhláška č. 41/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změněn vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady Vyhláška č. 300/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Českého báňského úřadu č. 99/1992 Sb., o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení na ukládání odpadů v podzemních prostorech Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech Nařízení vlády č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů Vyhláška č. 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly Vyhláška č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č.186/2004 Sb., zákona č.125/2005 Sb. Vyhláška č. 219/2004 Sb., o zásadách správné laboratorní praxe Vyhláška č. 220/2004 Sb., kterou se stanoví náležitosti oznamování nebezpečných chemických látek a vedení jejich evidence Vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno Vyhláška č. 222/2004 Sb., kterou se u chemických látek a chemických přípravků stanoví základní metody pro zkoušení fyzikálně – chemických vlastností, výbušných vlastností a vlastností nebezpečných pro životní prostředí Vyhláška č. 223/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro životní prostředí Vyhláška č. 234/2004 Sb., o možném použití alternativního nebo jiného odlišného názvu nebezpečné chemické látky v označení nebezpečného chemického přípravku a udělování výjimek na balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků Vyhláška č. 109/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno

50

• •

• • • •

•

•

• • •

Vyhláška č. 231/2004 Sb., kterou se stanoví podrobný obsah identifikačního listu k nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku Vyhláška č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků Vyhláška č. 426/2004 Sb., o registraci chemických látek Vyhláška č. 427/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika chemických látek pro zdraví člověka Vyhláška č. 443/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení toxicity chemických látek a chemických přípravků Vyhláška č. 164/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení nebezpečných vlastností chemických látek a chemických přípravků z hlediska hořlavosti a oxidační schopnosti Zákon č. 125/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č.186/2004 Sb., a některé další zákony Zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č.186/2004 Sb., a některé další zákony Zákon č. 186/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě České republiky Vyhláška č. 304/2002 Sb., kterou se stanoví podrobná specifikace zásad a postup hodnocení biocidních přípravků a účinných látek Vyhláška č. 305/2002 Sb., kterou se stanoví obsah žádosti a podrobná specifikace údajů předkládaných před uvedením biocidního přípravku nebo účinné látky na trh

Ochrana vod • • •

•

•

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 293/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových Nařízení vlády ze dne 29. ledna 2003 o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech Nařízení vlády ze dne 3. března 2003 o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech Vyhláška Ministerstva životního prostředí ze dne 14. června 2002 o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových

51

1.2.

Analýza krajských politik, strategií a rozvojových dokumentů vázaných k lesnictví pro území MSK

Životní prostředí patří mezi ty oblasti, v nichž jsou důležitá nejen okamžitá opatření, ale také koncepční rozhodování, umožňující optimální postup v dlouhodobějším výhledu. Z tohoto důvodu Moravskoslezský kraj zadává od roku 2002 zpracování koncepčních materiálů v oblasti životního prostředí, které jsou po jejich dokončení předloženy Radě a Zastupitelstvu Moravskoslezského kraje. Schválenými koncepčními materiály se pak budou řídit orgány kraje, v některých případech budou tyto dokumenty také závazné pro rozhodování dalších orgánů veřejné správy, včetně obcí. Přípravou zadání koncepčních materiálů týkajících se lesnictví a kontrolou postupu jejich zpracování je pověřen odbor životního prostředí a zemědělství, který v rámci Krajského úřadu Moravskoslezského kraje vykonává přenesenou působnost státní správy i část samostatné působnosti v oblasti životního prostředí a zemědělství. Některé z uvedených dokumentů nemají přímou závislost na kraji ve výše uvedeném smyslu, jedná se např. o oblastní plány rozvoje lesů, lesní hospodářské plány, Natura 2000, Strategie rozvoje lidských zdrojů ČR. Níže uvedené dokumenty byly významným informačním zdrojem při zpracování analytické části Regionálního lesnického programu Moravskoslezského kraje, výstup z jejich analýzy je dostupný v kapitole, která se věnuje SWOT analýze. Ačkoliv byly všechny koncepce a dokumenty podrobně zkoumány, dále jsou uvedeny, především z kapacitních důvodů, pouze jejich stručné charakteristiky. Předmětem analýzy byly následující dokumenty: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Program rozvoje Moravskoslezského kraje Koncepce zemědělské politiky a rozvoje venkova v Moravskoslezském kraji, 2005 Koncepce strategie ochrany přírody Moravskoslezského kraje, 2004 Strategie rozvoje lidských zdrojů pro ČR Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje, 2004 Strategie rozvoje lidských zdrojů pro ČR Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje, 2004 Regionální inovační strategie průzkumu podnikání v MSK Průzkum bariér podnikání v Moravskoslezském kraji Posílení kapacity při plánování a realizaci programů v MSK, 2005 (koncept) Oblastní plány rozvoje lesů Lesní hospodářské plány a lesní hospodářské osnovy Natura 2000 Územní plány velkých územních celků Marketingová strategie rozvoje cestovního ruchu v regionu severní Moravy a Slezska Regionální surovinová politika Moravskoslezského kraje, 2003 Plán odpadového hospodářství Koncepční rozvojový dokument pro plánování v oblasti vod na území Moravskoslezského kraje v přechodném období do roku 2010 Plán oblastí povodí Odry Program snižování emisí a imisí znečišťujících látek do ovzduší MSK Krajský program snižování emisí Moravskoslezského kraje (2004) Integrovaný program ke zlepšení kvality ovzduší Moravskoslezského kraje Situační zpráva o kvalitě ovzduší na území Moravskoslezského kraje v roce 2005 (2006)

52

• • • • • • • • • • • • • •

• •

Aktualizace dat pro Program snižování emisí a imisí znečišťujících látek do ovzduší (2005) Studie „Využití přírodních složek krajiny Třinecka a Jablunkovska“ Studie „Využití přírodních složek krajiny Ostravsko-karvinského průmyslového regionu“ Akční plán na využití obnovitelných zdrojů energie v Moravskoslezském kraji Koncepce environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty Seznam maloplošných zvláště chráněných území na území MSK Zákon o krajích, Správní řád, Zákon o lesích, Zákon o ochraně přírody a krajiny Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství v ČR Využití nerudných surovin ve vztahu k UP kraje Podklady pro Národní lesnický program ČR, 2006 Základní principy státní lesnické politiky Informační materiály o možnostech získání dotací a podpor na úrovni národních ministerstev a EU Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP) Seznam zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů provozovaných podle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Koncepce pro opatření na ochranu před povodněmi v ploše povodí na území Moravskoslezského kraje, 2004 Plán rozvoje vodovodů a kanalizací

Program rozvoje Moravskoslezského kraje Program rozvoje Moravskoslezského kraje vychází ze strategií rozvoje ČR zpracovaných na národní úrovni a z odvětvových strategií zpracovaných na úrovni Moravskoslezského kraje. Na základě zákona 248/2000 Sb. §9 program rozvoje územního obvodu kraje obsahuje zejména: 1. analýzu hospodářského a sociálního rozvoje územního obvodu kraje, charakteristiku slabých a silných stránek jeho jednotlivých částí a hlavní směry rozvoje; 2. vymezení regionů, jejichž rozvoj je třeba podporovat s ohledem na vyvážený rozvoj kraje, spolu s uvedením oblastí, na něž má být podpora zaměřena včetně navrhovaných opatření; 3. úkoly a priority v rozmístění a rozvoji občanské vybavenosti, infrastruktury, životního prostředí, sociální politiky, vzdělávání a dalších odvětví v jeho samostatné působnosti. Program rozvoje územního obvodu Moravskoslezského kraje je rozčleněn do pěti prioritních oblastí, které se dále člení na strategické cíle a opatření. Prioritní oblasti byly navrženy na základě sociálněekonomické analýzy kraje a rovněž s přihlédnutím k prioritním okruhům definovaným v prvém návrhu strategie regionálního rozvoje ČR z března 2005. Strategické cíle byly definovány pracovními skupinami na základě hodnocení SWOT analýzy jednotlivých prioritních oblastí. Celkem je navrženo 21 strategických cílů. Realizace strategických cílů je rozvržena do opatření, z nichž každé je garantováno jedním nebo dvěma odbory krajského úřadu. Koncepce zemědělské politiky a rozvoje venkova v Moravskoslezském kraji, 2005 Na základě zvolené strategie jsou formulovány tři strategické cíle. Zlepšování kvality života ve venkovských oblastech, podpora konkurenceschopného, multifunkčního a diverzifikovaného zemědělství a péče o krajinu a zlepšování životního prostředí. Koncepce rozvoje zemědělství a venkova v Moravskoslezském kraji je tvořena částmi: popisnou, analytickou a strategickou spolu s návrhovou. Výsledkem popisu a analýzy nebyl jen popis zadaného území, ale především byly identifikovány kladné, ale i problémové oblasti agrárního sektoru a zcela konkrétní potřeby venkovského prostoru Moravskoslezského kraje. Předklá53

daná třetí část vytyčuje strategické cíle a priority, které vychází plně z analytické části, ale i z dokumentů jako je např. Nařízení Rady č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (anglicky užívaná zkratka EAFRD), v té době připravovaného Národního strategického plánu, Strategie regionálního rozvoje České republiky, Evropského fondu regionálního rozvoje, Programu rozvoje územního obvodu Moravskoslezského kraje, s cílem sledovat a zlepšovat stávající stav s využitím dotačních možností a souvztažností s „nadřazenými“ programovými dokumenty. Koncepce rozpracovává formulované strategické cíle až do jednotlivých priorit a opatření. Koncepce strategie ochrany přírody Moravskoslezského kraje, 2004 Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny patří mezi základní strategické dokumenty Moravskoslezského kraje. Zahrnuje období let 2005–2014. Cílem koncepce je stanovit systém pravidel a opatření pro ochranu přírody a vytváření ekologicky stabilní krajiny při zachování biologické rozmanitosti a trvale udržitelného rozvoje. Vytvořit rámec ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje s využitím co nejaktuálnějších informačních zdrojů, které jsou k dispozici. Koncepce nezachází do podrobností, ale naznačuje směry a cíle ochrany přírodního bohatství jak v chráněných územích, tak ve volné krajině. Obsahem je stručná charakteristika současného přírodního stavu MSK, podrobný popis lesních, zemědělských a vodních ekosystémů. Další kapitoly se věnují významným krajinným prvkům (VKP), přírodním parkům, územním systémům ekologické stability (ÚSES), zvláště chráněným územím, památným stromům, výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a výskytu nepůvodních (invazních) druhů. Prioritní cíle jsou navrženy podle vytvořené mapy homogenních oblastí Moravskoslezského kraje. V rámci Specifikace opatření, navrhovaných k naplňování jednotlivých stanovených cílů, jsou uvedeny nástroje k realizaci, možné zdroje financování a rámcově termín realizace. Ekonomické vyhodnocení souboru opatření ve třech tabulkových přehledech vystihuje celkové a roční finanční požadavky na pokrytí cílů koncepce a možnosti čerpání z různých dotačních titulů. Strategie rozvoje lidských zdrojů pro ČR Dokument má následujících pět cílů, nastolit celoživotní učení jako běžnou praxi, připravit lidské zdroje v ČR na výzvy, které přináší informační a znalostní společnost, globální ekonomika, nezbytnost udržitelného rozvoje, členství v Evropské unii. Zvýšit mezinárodní konkurenceschopnost české ekonomiky a její přitažlivost pro investory. Zvýšit zaměstnatelnost pracovních sil a tím pozitivně ovlivnit zaměstnanost. Zlepšit využívání omezených zdrojů a mobilizaci nutných prostředků pro vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů. Úkolem tohoto dokumentu je reagovat na nejdůležitější výzvy, které před sebou bude mít Česká republika v příštích letech a které budou vyžadovat strategický přístup k rozvoji lidských zdrojů. Dokument navrhuje základní strategické směry pro tuto oblast a dává četná doporučení, která odrážejí zkušenosti a pohledy nejen těch, kdo na strategii pracovali, nýbrž mnohem širších kruhů. Již delší dobu se u nás diskutuje o správných přístupech k různým úsekům RLZ, proto je samozřejmé, že výsledky těchto diskusí byly v navrhované strategii využity. Velmi důležitým podkladem byly také mezinárodní analýzy a doporučení Evropské unie a OECD. Strategii rozvoje lidských zdrojů potřebuje Česká republika rovněž jako základní dokument pro naplňování politiky Evropské unie v oblasti zaměstnanosti, celoživotního učení a rozvoje informační společnosti. Strategie musí být součástí příprav na efektivní využívání prostředků ze strukturálních fondů, zejména Evropského sociálního fondu.

54

Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje, 2004 Koncepce ve své vizi konkretizuje krajské priority a stanovuje cíle, kterých chce kraj dosáhnout při ovlivňování vývoje energetického hospodářství ve výhledu příštích 20 let v podmínkách tržně orientované ekonomiky. Koncepce respektuje cíle státní energetické politiky a státní energetické koncepce a popisuje kromě hospodárného nakládání s energií i koncepční využívání potenciálu obnovitelných energií a dosažení jejich většího využívání. Koncepce je závazným podkladem pro územní plánování. Dokument dále obsahuje analýzu trendů vývoje poptávky po energii, rozbor možných zdrojů a způsobů nakládání s energií. Koncepce navrhuje řešení energetického hospodaření území, včetně harmonogramu realizace opatření a časového plánu. Koncepce je rozdělena do tří částí: analýza stávajícího stavu, energetické modelování, energetický management. Regionální inovační strategie průzkumu podnikání v MSK Studie se týká využití výsledků provedených analýz existujícího a (předpokládaného) budoucího situačního rámce pro inovační podnikání pro volbu několika možných alternativ strategické orientace této podpory. Každá z možných alternativ má své výhody i nevýhody, které jsou ve studii posuzovány především ve vztahu k náročnosti opatření, která musí být vedením MSK přijata v zájmu zajištění proveditelnosti každé z možných strategií podpory inovačního podnikání v kraji, který má podle kriterií EU charakter NUTS II a tomu odpovídají i jeho možnosti využívat prostředky z fondů podpory inovačního (či v širším pojetí malého a středního) podnikání z programů EU i ČR. Cílem je navržení inovační strategie a přispět pomocí inovačního podnikání k rozvoji kraje. Studie má následující kapitoly: Analýza výchozí situace, Potenciální příležitosti a hrozby pro rozvoj inovačních aktivit v MSK, Silné stránky a slabiny prostředí MSK – ve vztahu k požadavkům získání potenciálních inovačních příležitostí, Návrh základních strategických koncepcí a realizačních opatření, Program implementace inovační strategie, Harmonogram realizace doporučených závěrů. Průzkum bariér podnikání v Moravskoslezském kraji Cílem průzkumu bylo zjistit názory podnikatelů na podmínky podnikání v MSK a následně navrhnout opatření, která by zjištěné bariéry mohla snížit. Pro splnění cíle bylo zpracováno 809 dotazníků od převážně malých a středních firem podnikajících na území kraje. V dotazníku nebyly záměrně zkoumány problematiky, kde kompetence jsou mimo místních a regionálních institucí nebo které se týkají čistě obchodních vztahů mezi podnikatelskými subjekty. Výsledky průzkumu byly shrnuty do kapitoly s názvem Hlavní bariéry podnikání. Závěrečná kapitola se věnuje problematickým oblastem, existujícím nástrojům a doporučením. Posílení kapacity při plánování a realizaci programů v MSK, 2005 (koncept) Cílem koncepce je zvýšení absorpční kapacity kraje v období 2007–2013. Koncept se zabývá prostředky, které slouží k dosažení cíle v následujícím pořadí: Vzdělávání v oblasti nových metod ve veřejné správě, Vytváření partnerství na různé úrovni, Vzdělávání zaměřené na tvorbu strategií, Vzdělávání při přípravě projektů, Vytvoření sítě proškolených euromanažerů. Projekt je rozdělen do čtyř komponent: Komponenta 1 – Vytváření partnerských sítí a vzdělávání v oblasti nových metod řízení veřejné správy, Komponenta 2 – Podpora při zpracování rozvojových strategií na krajské a místní úrovni a příprava na příští plánovací období strukturálních fondů, Komponenta 3 – Vzdělávání při přípravě projektů financovaných z EU, Komponenta 4 – Vytvoření sítě euromanažerů.

55

Územní plány velkých územních celků Závazné součásti územních plánů velkých územních celků jsou vždy stanoveny obecně závaznou vyhláškou kraje. Obsahově a věcně tyto vyhlášky nejsou striktně stejné, uspořádání jejich jednotlivých částí se liší, obecně by však měly obsahovat následující části. Vymezení závazné části. Limity využití území (vymezené stávající a navrhované skladebné části nadregionálního a regionálního územního systému ekologické stability, vymezené koridory pro navržené dopravní trasy). Zásady pro využití a uspořádání území (celková urbanistická koncepce, rozvoj hospodářské základny, občanská vybavenost, rekreace a cestovní ruch, lázeňství, doprava, vodní hospodářství, energetika, spoje, zásady péče o životní prostředí, likvidace tuhého komunálního odpadu, ochrana přírody a krajiny, územní systém ekologické stability, ochrana kulturních a historických hodnot území, ochrana nerostných surovin, ochrana zvláštních zájmů. Návrh vymezení veřejně prospěšných staveb (silniční stavby, kolejní stavby, vodohospodářské stavby – vodárenská zařízení, kanalizační zařízení, zařízení protipovodňové ochrany, energetické stavby – zařízení pro výrobu a rozvod elektrické energie, plynárenská zařízení, teplárenská zařízení. Územní plány v podobě, jaké existovaly dosud, se už tvořit nebudou. Nová legislativa (zákon č. 83/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) hovoří o „koncepci rozvoje území kraje“. Marketingová strategie rozvoje cestovního ruchu v regionu severní Moravy a Slezska Úkolem marketingové strategie rozvoje cestovního ruchu je jednoznačné určení tržní, resp. produkto-tržní orientace. Marketingová strategie vychází ze segmentace trhu, výběru cílových trhů a stanovení cílové tržní pozice. Toto se následně promítá do implementačních nástrojů, které jsou tvořeny marketingovým mixem. Z tohoto principu vychází i návrh marketingových turistických subregionů, které tvoří dílčí části celkové nabídky turistického regionu Severní Moravy a Slezska. Jedná se tedy o „produktové řady“ celkového „sortimentu“ turistického regionu. Tyto marketingové subregiony jsou specifickými produkty pro specifické cílové skupiny a takto je potřebné je na trhu propagovat a realizovat. Základními východisky pro formulaci marketingové strategie se staly jednak zpracované analytické podklady (situační analýza, SWOT) a jednak poradním sborem projednaná a přijatá východiska, týkající se definice oblastí a forem cestovního ruchu, geografického členění regionu z pohledu potenciálu pro rozvoj ČR a ekonomického potenciálu a výstupy terénního šetření, definující zejména současné cílové skupiny turistů a návštěvníků turistického regionu SMaS. Na základě zvážení turistického potenciálu jednotlivých částí bylo z marketingového pohledu nadefinováno šest marketingových turistických regionů, které by měly tvořit jednotlivé specifické produktové řady celého turistického regionu, které jsou vnitřně pro toto dostatečně homogenní a navzájem vůči sobě dostatečně rozdílné a zároveň z pohledu cílového klienta jak domácího, tak zahraničního vytvářejí dostatečně velké a silné produktové řady (nabídku). Regionální surovinová politika Moravskoslezského kraje, 2003 Dokument je základním koncepčním materiálem pro využívání a hospodaření s nerostnými surovinami a podkladem pro rozhodování krajské samosprávy. Dokument je rozčleněn do kapitol: Základní charakteristika kraje, Hospodářský význam regionu, Zásoby nerostných surovin a jejich prognózních zdrojů na území regionu, Důsledky využívání nerostných surovin na životní prostředí, Přehled současného legislativního rámce ve vztahu k surovinové politice při tvorbě územního plánu a využívání nerostných surovin, hospodaření s odpady, Ana56

lýza surovinového potenciálu a stavu využívání druhotných surovin kraje, vymezení hlavních limitů a perspektiv, Hlavní úkoly krajské surovinové politiky, Srovnání krajské a celostátní surovinové politiky, Závěry a doporučení. Plán odpadového hospodářství Plán odpadového hospodářství je zpracován na dobu 10 let a je upravován při každé zásadní změně podmínek, z nichž jeho příprava vycházela. Cílem Plánu odpadového hospodářství je vytvoření vhodných podmínek jak pro předcházení a minimalizaci vzniku odpadů, tak i pro adekvátní způsob nakládání s odpady. Závazná část Plánu je závazným podkladem pro zpracování plánů odpadového hospodářství původců odpadů a pro rozhodovací a koncepční činnosti příslušných správních úřadů, včetně obcí v kraji v oblasti odpadového hospodářství. Z důvodu přehlednosti a praktického využití je členěn na šest částí: část 1 – Úvod, část 2 – Vyhodnocení stavu odpadového hospodářství, část 3 – Závazná část, část 4 – Směrná část, část 5 – Řízení (management) odpadového hospodářství a část 6 – Přílohy, přičemž směrná část plánu zahrnuje části 1, 2, 4, 5 a 6. Koncepční rozvojový dokument pro plánování v oblasti vod na území Moravskoslezského kraje v přechodném období do roku 2010 Koncepční rozvojový dokument pro plánování v oblasti vod na území Moravskoslezského kraje v přechodném období do roku 2010 byl vytvořen pro Krajský úřad Moravskoslezského kraje k překlenutí časového období do schválení Plánu oblasti povodí Odry. Koncepční rozvojový dokument je právně nezávazný, ale má napomoci Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje při rozhodování a řešení aktuálních problémů v kraji v oblasti vod do roku 2009, kdy bude postupně nahrazován zpracovaným Plánem oblasti povodí Odry. Dokument se zabýval třemi hlavními okruhy oboru vodního hospodářství: kvantitou vod, kvalitou vod, ochranou před povodněmi. Každý z řešených okruhů dokumentu obsahuje své závěry a doporučení s vytipováním otevřených problémů k řešení v nejbližších letech. Oblast kvantity vod se na území Moravskoslezského kraje v dnešní době i z pohledu budoucího vývoje jeví jako stabilizovaná a nepříliš problematická. Základním cílem zásobování vodou je naplnění požadavků uživatelů vod, tj. bezproblémové zásobení vodou obyvatelstva především z povrchových zdrojů v kombinaci se zdroji podzemními s přihlédnutím k budoucímu vývoji potřeby vody, a dále zajištění požadovaných množství povrchových vod dle platných vodoprávních povolení pro průmyslové odběratele v regionu a uspokojování potřeb ostatních uživatelů vod. Plán oblastí povodí Odry Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát. Je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky a Plány oblastí povodí včetně programů opatření. Plán hlavních povodí – tj. Labe, Moravy a Odry – pořizuje Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, dotčenými ústředními správními úřady a s krajskými úřady, Plány oblastí povodí – v daném případě Plán oblasti povodí Odry – pořizuje správce povodí – s. p. Povodí Odry ve spolupráci s příslušnými krajskými úřady Moravskoslezského a Olomouckého kraje a ve spolupráci s ústředními vodoprávními úřady. Účelem plánování v oblasti vod je vymezit a vzájemně harmonizovat veřejné zájmy: ochrany vod jako složky životního prostředí, ochrany před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod, trvale udržitelného užívání vodních zdrojů a hospodaření s vodami pro zajištění požadavků na vodohospodářské služby, zejména pro zásobování pitnou vodou.

57

Program snižování emisí a imisí znečišťujících látek do ovzduší MSK Cílem programu je pro vybrané znečišťující látky analyzovat jejich koncentrace a dosáhnout k roku 2010 doporučených hodnot krajských emisních stropů. Program obsahuje kapitoly: Vztah ke koncepčním dokumentům kraje, zhodnocení emisní situace v MSK a v přilehlých územích MSK, porovnání struktury zdrojů emisí základních znečišťujících látek v ČR a v MSK, emise znečišťujících látek podle okresů, zhodnocení překračování imisních limitů pro ochranu ekosystémů / vegetace, stanovení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší, způsob sledování emisí znečišťujících látek do ovzduší, základní analýza spotřeby paliv a energií, zajištění energetických potřeb území, místních energetických zdrojů, včetně obnovitelných, identifikace potenciálu energetických úspor u spotřebitelských a distribučních systémů na území v Moravskoslezského kraje, potenciál místních zdrojů obnovitelných energií. Část B obsahuje nástroje programu snižování emisí, obecné zásady strategie programu, cíle programu, zhodnocení aktuálního stavu (stejné jako část A), modelové výpočty imisní zátěže, faktory způsobující zvýšené znečištění ovzduší, původ znečištění ovzduší, dálkový přenos znečištění, popis existujících opatření přijatých ke zvýšení kvality ovzduší, návrh nově připravovaných opatření ke zlepšení kvality ovzduší. Krajský program snižování emisí Moravskoslezského kraje (2004) Cílem Programu je dosáhnout k roku 2010 doporučených hodnot emisních stropů pro oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOx), těkavé organické látky (VOC) a amoniak (NH3) stanovených pro Moravskoslezský kraj. Základním cílem Programu je dále omezování emisí těch znečišťujících látek (či jejich prekurzorů), u kterých bylo zjištěno překračování imisních limitů) a stabilizace emisí těch znečišťujících látek, u kterých k překračování imisních limitů nedochází. V Programu jsou provedeny SWOT analýza emisní situace, „Makroemisní“ a „Mikroemisní“ analýza hlavních znečišťujících látek, posouzení emisní situace v jednotlivých oblastech, stanovení nejvíce znečištěných oblastí, určení zvláště velkých zdrojů znečištění, emisí z dopravy, významné vazby zejména na koncepční materiály připravené na národní úrovni, vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí, základní nástroje snižování emisí, priority a opatření programu, mezikrajová spolupráce. Integrovaný program ke zlepšení kvality ovzduší Moravskoslezského kraje Program obsahuje všeobecné informace o kvalitě ovzduší ČR, oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší v MSK, prioritní regiony v oblasti ochrany ovzduší, původ znečištění, opatření přijaté ke zvýšení kvality ovzduší, opatření na mezinárodní úrovni, návrh nově připravovaných opatření, odhad očekávaného dopadu na kvalitu ovzduší. Situační zpráva o kvalitě ovzduší na území Moravskoslezského kraje v roce 2005 (2006) Aktualizace dat pro Program snižování emisí a imisí znečišťujících látek do ovzduší (2005) Zprávy jsou souhrnem provedené aktualizace dat Programu snižování emisí a zlepšení kvality ovzduší Moravskoslezského kraje – aktualizace emisních a imisních dat. Aktualizace emisních dat byla provedena na základě poskytnutých podkladových údajů zadavatele a předběžných výsledků emisní bilance poskytnutých Českým hydrometeorologickým ústavem. Některé poskytnuté údaje byly ověřeny u provozovatelů zdrojů znečišťování ovzduší. Údaje o vyhodnocení imisního monitoringu byly poskytnuty Českým hydrometeorologickým

58

ústavem. Vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší bude provedeno Odborem ochrany ovzduší Ministerstva životního prostředí ve Věstníku MŽP. Oblastní plány rozvoje lesů Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL) jsou metodickým nástrojem státní lesnické politiky a doporučují zásady hospodaření v lesích (zákon č. 289/1995 Sb., § 23, odst. 1). Stanoví pro přírodní lesní oblasti rámcové zásady hospodaření. Jsou podkladem pro oblastně diferencované uplatňování státní lesnické politiky a rámcovým doporučením pro zpracování lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov (vyhláška MZe č. 83/1996 Sb., § 1, odst. 1). OPRL jsou zpracovány na celé ploše lesů v přírodních lesních oblastech a mají platnost od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2020. OPRL jsou cenným východiskem pro oblastní plánování rozvoje lesů na bázi ekosystémového pojetí, kvantifikace celospolečenských funkcí lesa a zpracování scénářů trendů rozvoje lesů. Komplexní pohled na lesní ekosystémy zaručuje, že OPRL mohou sloužit všem, kteří přijdou do styku s lesními pozemky i v jiných oborech. V podmínkách MSK se jedná o OPRL pro přírodní lesní oblasti (PLO) 27, 28, 29, 32, 39, 40 a 41. Natura 2000 Natura 2000 je soustava území chránících nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodní stanoviště na území EU. Vytvoření soustavy chráněných území Natura 2000 vyplývá ze směrnic EU (směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích). Soustava Natura 2000 je vytvářena po celé Evropě a zahrnuje ta území, která jsou významná z celoevropského pohledu. Hlavním cílem soustavy Natura 2000 je zajistit příznivý stav vybraných druhů rostlin a živočichů a zachování nejhodnotnějších přírodních území v Evropské unii. Ochrana území soustavy Natura 2000 se nevylučuje s šetrným hospodařením, je potřeba pouze sladit zájmy ochrany přírody s šetrným hospodařením na příslušných územích. Na vytváření soustavy NATURA 2000 se odborně podílí Agentura ochrany přírody a krajiny (dále AOPK). V roce 1999 byla jmenována hlavním národním koordinátorem procesu vytváření této soustavy v České republice. Dalšími dokumenty či informačními zdroji, které byly brány v potaz při zpracovávání analytické části Regionálního lesnického programu jsou následující: • • • • • • • • • • • •

Studie „Využití přírodních složek krajiny Třinecka a Jablunkovska“ Studie „Využití přírodních složek krajiny Ostravsko-karvinského průmyslového regionu“ Akční plán na využití obnovitelných zdrojů energie v Moravskoslezském kraji Koncepce environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty Seznam maloplošných zvláště chráněných území na území MSK Zákon o krajích, Správní řád, Zákon o lesích, Zákon o ochraně přírody a krajiny Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství v ČR Využití nerudných surovin ve vztahu k ÚP kraje Podklady k Národnímu lesnickému programu ČR, 2006. Základní principy státní lesnické politiky Informační materiály o možnostech získání dotací a podpor na úrovni národních ministerstev a EU Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP)

59

•

• •

Seznam zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů provozovaných podle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Koncepce pro opatření na ochranu před povodněmi v ploše povodí na území Moravskoslezského kraje, 2004 Plán rozvoje vodovodů a kanalizací

60

1.3. 1.3.1. 1.3.1.1.

Analýza současného stavu lesů v MSK Prostorová analýza přírodních podmínek Historický vývoj lesního hospodářství na území MSK

Historický přístup má v lesnictví mimořádný význam. Teoretickým východiskem historické metody je hledání obecných a specifických souvislostí mezi lesem a lesnictvím minulým a současným. Území dnešního MSK zaujímá z historického hlediska jen malou jižní část Slezska, které v minulosti patřilo k českému státu, včetně severní příhraniční částí severních území Moravy. Na počátku 12. století s postupujícím osídlováním území byla zahájena postupná proměna přírodní krajiny v kulturní zemědělskou krajinu, kdy zemědělství ovlivňovalo využívání krajiny (land use) a krajinný ráz (landscape). V rámci zemědělské a následně hornické kolonizace bylo ve 13. století zahájeno rozsáhlé odlesňování, a dobývání a zpracování nerostů výrazně profilovalo ekonomiku území. Tehdejší „kořistnické“ lesní hospodářství bylo plně podřízeno potřebám hornictví a hutnictví. Od konce 15. století přicházely na území Beskyd ze severu a z východu skupiny pastevců valašského dobytka a do 17. století byly panské lesy převáděny na půdu poddanskou – pastviny nebo louky určené k senoseči. Valašská daň, desátek z hodnoty veškerého dobytka, přinášela do vrchnostenské pokladny značné příjmy. Zavádění racionálního lesního hospodaření na sklonku 18. století a zalesňování salaší, spojené s likvidací valašského pastevectví a salašnictví, postupně narušilo a rozvrátilo společenské struktury horských beskydských vesnic. Rozpory ve využívání území vytvořily nebezpečné ohnisko společenského napětí, kterým se musely intenzivně zabývat politické úřady ve Vídni, Těšíně a Opavě. Území dnešního kraje bylo příhraničím habsburského soustátí a jeho politický a ekonomický rozvoj byl ovlivňován válkami habsburské monarchie s Pruskem, které vyvrcholily v porážku Rakouska a odstoupení značné částí území Slezska Prusku po roce 1742. Lesy v pohraničním pásmu od Zlatých Hor po Moravskou Ostravu od té doby hrály významnou vojensky obrannou funkci před nepřátelskými vojsky až do poloviny 20. století (viz pevnostní systém – obrana Hlučínska). V 18. století začala vídeňská vláda prosazovat právo kontroly nad lesním hospodařením v duchu zásad kontinuity a rovnoměrnosti těžeb. Hlavním důvodem státních zásahů byl nedostatek dřeva, jedinečného zdroje tepelné energie a významného stavebního materiálu. Rakouský stát začal proto významně podporovat snahy o využívání kamenného uhlí jako perspektivního energetického zdroje pro průmysl a domácnosti. Produkce ostravsko-karvinského uhlí vyřešila energetickou krizi rakouského soustátí, umožnila další průmyslový rozvoj a změnila orientaci produkčních cílů lesního hospodářství – z palivového dříví na dřevo pilařské, papírenské a důlní. Lesní hospodářství bylo v době habsburského soustátí vysoce rentabilní a efektivní a významnou měrou přispívalo do národního hospodářství. Z pohledu vlastnické struktury převládaly lesní svěřenecké velkostatky a velké soukromé majetky, z nichž Těšínská komora a Lichtenštejnská doména patřily mezi největší lesní statky v Evropě. Organizace, provoz a ekonomiky těchto lesních velkostatků dosahovaly vynikající úrovně. Obecních lesů bylo na území dnešního kraje daleko méně než na Moravě nebo v Čechách (4 %) a jejich stav a způsob obhospodařování byly často velmi problematické. Státní lesy se na území nenacházely.

61

Lesníci a regionální lesnické politiky Z hlediska historického vývoje a proměn lesního hospodářství, lesnických organizací, školství a lesnické politiky se vyvíjelo lesnictví ve Slezsku (a tudíž i na území dnešního kraje) v bezprostředním kontextu s Moravou. Významnou úlohu sehrál v letech 1852–1922 Spolek Moravskoslezských lesníků, který pečoval o odborný růst, podporoval stavovské zájmy a formuloval a spolupodílel se s vlastníky lesů na formulování a prosazování regionální lesnické politiky, mimo jiné též průkopnicky (a nadčasově) při vodohospodářském, klimatickém a rekreačním využívání lesů. Rozvoj báňského a hutního průmyslu negativně ovlivnil životní prostředí regionu, později i v podhorských i horských polohách. Právě Moravskoslezští lesníci, jako jedni z prvních odborných profesí, začali upozorňovat širokou veřejnost na škodlivé účinky spalování uhlí, také na lidské zdraví, a zároveň navrhovali politická, ekonomická a technická řešení. Museli se však podřídit národohospodářským prioritám – politickému preferování hornictví. Vodohospodářské funkce lesů začaly být požadovány po roce 1880 v souvislosti s povodňovými škodami na Ostravsku a s budování vodovodů pro města Slezská a Moravská Ostrava, jejichž jímací oblasti se nacházely v lesních komplexech v bezprostředním okolí. Významnou úlohu začalo plnit též hrazení bystřin při zabezpečování protipovodňové ochrany v beskydské i jesenické části území (včetně zalesňování devastovaných zemědělských půd). Počátky rekreačního využívání lesů a organizované turistiky v lesích Beskyd a Jeseníků jsou datovány do 90. let 19. století. Při zpřístupňování horských lesů v Beskydách se aktivně angažovali lesní zaměstnanci Těšínské komory (Lysá hora, Bílý kříž, Těšínské Beskydy) a Olomouckého arcibiskupství (Pustevny). Estetické principy v lesích Jeseníků uplatňoval lichtenštejnský lesní rada Julius Wiehl. Vznik Československé republiky, pozemková reforma, lesní pozemková reforma Po rozpadu Rakousko-Uherska byla v nově vzniklé Československé republice uzákoněna pozemková reforma, jejímž cílem bylo získat zemědělskou půdu pro zájemce z řad drobných rolníků a bezzemků, se kterou byla současně prováděna lesní pozemková reforma. Převzetím lesního a zemědělského majetku knížecí komory těšínské v československé části Slezska v rámci podniku Československé lesy a statky, vzniklo ředitelství státních lesů a statků ve Frýdku, které později převzalo i část lesních majetků lichtenštejnských. V roce 1938 ředitelství obhospodařovalo 60 379 ha veškeré půdy, v průběhu let 1938–1945 zůstalo ve správě frýdeckého ředitelství cca 14 000 ha lesů. V roce 1945 byl obnoven původní rozsah ředitelství státních lesů a statků ve Frýdku z roku 1938. V rámci osídlování pohraničí byla obnoveno obhospodařování lesů na území zabraném mnichovským diktátem a zřízeny další lesní správy. Po roce 1945 byl zahájen proces přerozdělování, znárodňování a socializace půdy včetně lesní, který probíhal až do konce sedmdesátých let . V období 1949–1960 byl ustanoven Krajský inspektorát Státních lesů Ostrava se sídlem ve Frýdku, do kterého bylo zařazeno 14 ředitelství lesních závodů. V roce 1960 vznikl podnik Státní lesy Krnov, později Severomoravské státní lesy Krnov či Severomoravské státní lesy, který v roce 1989 obhospodařoval 382 854 ha půdy a organizačně se členil na 134 lesních správ. V období 50. až 80. let 20. století došlo v lesním hospodářství k podstatným organizačním a systémovým změnám. Socialistické národního hospodářství se projevilo centrálním pláno62

vání dodávek sortimentů dříví, někdy i bez ohledu na skutečné těžební možnosti. V linii tzv. programu racionalizace a mechanizace prací, zejména v těžbě, soustřeďování a dopravě dříví, se preferoval holosečný způsob hospodaření a nástup těžké techniky, s podceněním negativních dopadů na ekosystém. Převážně umělá obnova vytěžených ploch a ne vždy dostatečná výchova kultur s nízkou druhovou rozrůzněností zvyšovaly labilitu porostů. Tyto skutečnosti byly, a dosud jsou, podmínkami pro negativní působení imisí a vliv abiotických a biotických škodlivých činitelů. Pozitivními prvky tohoto období byly například uplatňování poznatků hospodářské úpravy lesa ve smyslu přiblížení dřevinné skladby odpovídající lesnímu stanovišti či požadavkům na dřevoprodukční a jiné funkce lesa, zpřístupňování porostů a rozšiřování sítě lesních cest, snižování podílu fyzické práce a bezpečnost práce, podpora lesnického vzdělání a sociálních podmínek zaměstnanců, prevence v ochraně lesů před hmyzími škůdci. Veřejné zájmy a účelové funkce lesů v poválečném období Jedním z důvodů přejímání soukromých lesů do správy státních lesů po roce 1945 bylo též zpřístupnění lesů pro využívání širokou veřejností – pro zřizování míst oddechu a pro parkové úpravy. Moravskoslezské Beskydy byly v roce 1954 vyhlášeny vodohospodářsky státně důležitou oblastí a v souvislosti s výstavbou vodárenských nádrží Šance a Morávka bylo zahájeno účelové obhospodařování lesů v jejich povodí. K realizaci veřejných zájmů a účelových funkcí lesů v ostravsko-karvinské průmyslové oblasti vznikl v rámci Severomoravských státních lesů v roce 1960 specializovaný Účelový lesní závod Šenov (u Ostravy). V roce 1975 byl závod reorganizován a účelová činnost dále rozšířena založením samostatného Oddělení úpravy životního prostředí (OÚŽP), které koordinovalo a řídilo účelovou činnost závodu – od vypracování rozvojových koncepcí a projektů až po jejich realizaci. Patřila zde přeměna dřevinné skladby lesních porostů ve prospěch listnatých dřevin, zakládání a údržbě pásem hygienické ochrany průmyslových závodů – bariéry ochranné zeleně; při rekultivacích hornické krajiny se Účelový lesní závod Šenov podílel na zalesňování hald i půd devastovaných hlubinnou těžbou. Dalším úkolem byl rozvoj a zabezpečování rekreačního využívání příměstských lesů, zejména Ostravy, Karviné, Havířova a Třince. Historie lesního hospodářství na území MSK do roku 1990 je (pro svou obsáhlost, a zejména v kontextu se zásadní zvláštností lesního hospodářství – jíž je dlouhodobost) dále rozvedena v samostatné příloze č. 1 k analytické části projektu – „Historie lesů a lesnictví Moravskoslezského kraje jako podklad pro vypracování regionálního lesnického programu“. Transformaci lesního hospodářství, změny vlastnických poměrů a vývoj lesního hospodářství MSK po roce 1990 zachycuje kap. 1.5.2. 1.3.1.2.

Základní charakteristika Moravskoslezského kraje

Moravskoslezský kraj vznikl podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb. k 1. 1. 2000 v prostoru severní Moravy a Slezska. Podle Usnesení Vlády České republiky č. 707/1998 představuje statistickou jednotku NUTS 3 a současně i statistickou jednotku NUTS 2 – Moravskoslezsko. Krajským městem je statutární město Ostrava. Moravskoslezský kraj tvoří jednu z nejokrajovějších částí na severovýchodě České republiky. Na své severní straně hraničí s Polskem (Slezské a Opolské vojvodství), na východě se Slovenskem (Žilinský kraj). Z jižní strany je vymezen Zlínským krajem, z jihozápadu krajem 63

Olomouckým. Příhraniční charakter kraje poskytuje možnosti efektivní spolupráce ve výrobní oblasti, rozvoji infrastruktury, ochrany životního prostředí, kulturně-vzdělávací činnosti a především turistického ruchu. Za tímto účelem působí na území kraje v současné době čtyři euroregiony – Beskydy, Praděd, Silesia a Těšínské Slezsko. Euroregiony jsou oblasti příhraniční spolupráce, které vznikly na základě vzájemné dohody příhraničních regionů dvou či více zemí (místních či regionálních orgánů územní samosprávy). Jejich cílem je především hospodářská spolupráce, rozvoj infrastruktury, ochrana životního prostředí, kulturně vzdělávací činnost a turistika. Euroregiony fungují na základě vlastních stanov. V rámci svých možností podporují zájmy měst a obcí, sdružení organizací i fyzických osob, které odpovídají cílům rozvoje regionu. Na regionálním základě podporují aktivity, které vedou k přijetí do Evropské unie a uzavírání mezinárodních smluv napomáhajících přeshraniční spolupráci. Jednotlivé Euroregiony Moravskoslezského kraje jsou uvedeny v tabulce č. 1.3.1.2.1. Kromě euroregionů působí na území kraje řada venkovských mikroregionů. Tabulka č. 1.3.1.2.1. Název Euroregionu

Euroregiony Moravskoslezského kraje

Vznik

Počet obcí

Celková rozloha v km2

Celkový počet obyvatel (v tis.)

Zastoupená území

Beskydy

9. 6. 2000

133

3 928

778

České: Frýdek-Místek, Karviná, Polské: Bielsko Biala, Slovenské: Čadca, Žilina

Praděd

2. 7. 1997

73

4 045

539

České: Bruntál, Jeseník, Polské: Opole

Silesia

20. 9. 1998

77

2 764

517

České: Opava, Nový Jičín, Bruntál, Polské: Ratibořsko, Hlubčicko

Těšínské Slezsko

22. 4. 1998

59

1 400

630

České: Karviná, Frýdek-Mistek, Polské: Bialsko Biala, Katowice

Moravskoslezský kraj je počtem 1 249 337 obyvatel (k 1. 1. 2007) nejlidnatější v ČR, se svými 299 obcemi (včetně 39 měst) však patří k regionům s nejmenším počtem sídel (4. nejnižší počet po Praze, Karlovarském a Libereckém kraji). Tomu odpovídá hustota osídlení 230 obyvatel na km2, přičemž týž údaj pro celou ČR je 130 obyvatel na km2. Největší hustota je na Ostravsku – 1 466 osob na km2, nejnižší na Bruntálsku – 63 osob/ km2. Pro kraj je typické, že ve větších městech nad 20 tisíc obyvatel žije většina obyvatelstva, to je 62 % obyvatel kraje (12 % nad průměrem ČR). Do 31. 12. 2002 působilo v kraji 6 okresních úřadů – Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava, v okrese Ostrava-město vykonával působnost okresního úřadu Magistrát města Ostravy. V současné době tvoří tyto okresy regiony NUTS 4. Od 1. 1. 2003 v návaznosti na reformu veřejné správy v ČR bylo ustanoveno 22 nových administrativních center – obcí s rozšířenou působností (tzv. obcí III. stupně). Tyto obce s rozšířenou působností jsou zobrazeny na obrázku 1.3.1.2.1., vybrané údaje o těchto obcích jsou v tabulce 1.3.1.2.2.

64

Obrázek č. 1.3.1.2.1. Administrativní členění kraje k 31. 12. 2005

Zdroj: ČSÚ

Tabulka č. 1.3.1.2.2. Vybrané údaje o správních obvodech obcí s rozšířenou působností v Moravskoslezském kraji (k 31. 12. 2005) Počet

Podíl v % lesních pozemků

zastavěných ploch

542 704

51,2

35,5

2,2

4 453

16 235

73,2

12,2

2,1

4 199

4 806

55,2

4,9

8,2

39 049

8 113

62 953

44,1

46,6

0,9

26 987

4 934

4 442

62,7

16,3

4,2

obcí

katastrů

obyvatel

jednotek v RES

299

624

614

1 250 769

229 242

Bílovec

12

22

22

25 778

Bohumín

2

8

8

29 819

Bruntál

31

56

52

Český Těšín

2

8

10

Kraj celkem

Rozloha v ha

zemědělské půdy

částí obcí

v tom ORP:

Frenštát pod Radhoštěm

6

6

6

18 793

3 562

9 863

45,7

43,4

2,0

Frýdek-Místek

37

52

54

108 767

20 571

48 031

47,6

38,6

2,3

Frýdlant n. Ostravicí

11

13

15

22 449

4 361

31 733

23,7

68,7

1,1

Havířov

5

15

13

98 732

15 261

8 820

52,2

17,1

4,9

Hlučín

15

18

18

39 608

6 648

16 533

60,7

25,0

2,7

Jablunkov

12

12

12

22 505

3 456

17 616

32,8

59,1

1,4

Karviná

4

16

13

74 193

10 022

10 559

41,6

14,2

4,7

Kopřivnice

10

16

19

41 535

7 250

12 126

66,0

14,3

3,1

Kravaře

9

14

9

21 069

3 559

10 058

79,1

10,4

3,0

65

Krnov

25

63

67

42 598

7 572

57 427

50,1

41,6

1,1

Nový Jičín

15

35

37

48 178

9 558

27 536

69,3

19,0

2,0

Odry

10

32

29

17 551

3 127

22 400

61,5

30,7

1,2

Opava

41

90

85

101 865

21 021

56 708

63,8

26,1

2,3

Orlová

4

8

8

46 929

5 971

6 996

54,1

15,0

5,3

Ostrava

13

55

53

337 752

70 934

33 154

47,9

15,8

7,2

Rýmařov

11

33

33

16 896

3 207

33 226

43,6

50,4

0,8

Třinec

12

24

24

55 605

9 069

23 468

41,9

45,6

2,4

Vítkov

12

28

27

14 111

2 394

28 014

53,8

38,7

1,1

Zdroj: ČSÚ

V hospodářství výrazně dominuje průmysl. Výrazný podíl má stále těžba uhlí a energetický a hutní průmysl, i když tato odvětví se restrukturalizují a utlumují. Dále je zde významný průmysl chemický, farmaceutický a potravinářský. Zemědělství se daří pouze v nižších polohách, kde se pěstují obiloviny. V horských oblastech je významné pastevectví. Na území Moravskoslezského kraje leží rozsáhlá ložiska černého uhlí – Ostravsko-karvinský revír. Jsou zde také ložiska zemního plynu, vápence, žuly, mramoru, břidlice, sádrovce. Rozsáhlá jsou ložiska štěrkopísků a písků, poněkud menší, ale významné zastoupení mají ložiska cihlářských hlín a jílů. Od počátku devadesátých let dochází k podstatnému zlepšení stavu životního prostředí vlivem poklesu průmyslové výroby, používání šetrnějších technologií a značných investic do ekologických opatření. I přes tato uvedená zlepšení patří kraj nadále mezi nejzatíženější oblasti v České republice, neboť v minulosti byly znečištěny všechny složky životního prostředí. Nejzávažnější dopady na životní prostředí se koncentrují do střední a severovýchodní části kraje (Ostravsko, Karvinsko a Třinecko). V současné době je největším problémem historická zátěž půd, jejich kontaminace těžkými kovy a minerálními oleji. V horských oblastech došlo v minulých letech k silnému okyselení svrchních horizontů půd vlivem kyselé depozice síry a dusíku. Vážným problémem se jeví poddolování některých částí území těžbou uhlí. Vážné je rovněž znečištění povrchových a spodních vod v některých částech Moravskoslezského kraje a zanášení vodních nádrží vlivem půdní eroze. Z hlediska kvality ovzduší se vyskytují jak oblasti silně zatížené imisemi látek znečišťujících ovzduší – Ostravsko, Karvinsko, tak i oblasti, v nichž se koncentrace například SO2 pohybují pouze kolem 2 μg.kg-1 (Karlova Studánka). 1.3.1.3.

Analýza přírodních podmínek

Rozlohou 5 427 km2 zaujímá Moravskoslezský kraj 6,88 % území ČR a je svou plochou na 6. místě mezi kraji v ČR. Podílem zemědělské půdy z celkové plochy 51,4 % je kraj na 8. místě, podílem orné půdy z celkové rozlohy 32,2 % je na 9. místě. Lesní pozemky tvoří 35,5 % rozlohy kraje, a to řadí kraj na 6. místo (viz tabulka č. 1.3.1.3.2.). Bilanci půdy podle jednotlivých krajů ukazuje tabulka č. 1.3.1.3.1.

66

Tabulka č. 1.3.1.3.1.

ČR, kraje

Česká republika

Bilance půdy podle krajů k 31. 12. 2005

Zemědělská půda

z toho orná půda

zahrady, ovocné sady

trvalé travní porosty

v tom

Nezemědělská půda

lesní pozemky

vodní plochy

zastavěné plochy

ostatní

4 259 481

3 047 250

208 802

973 791

3 627 229

2 647 417

160 937

130 077

688 799

Hl. m. Praha

20 870

15 329

4 664

866

28 743

4 927

1 079

4 884

17 853

Středočeský

666 793

554 576

37 710

70 722

434 671

305 191

20 752

20 962

87 767

Jihočeský

494 376

319 248

14 589

160 538

511 314

375 989

43 669

10 522

81 134

Plzeňský

382 719

263 546

13 256

105 882

373 397

298 567

11 529

9 702

53 599

Karlovarský

124 589

56 584

3 630

64 375

206 862

143 369

7 072

3 257

53 164

Ústecký

277 432

185 533

14 996

70 083

256 025

159 069

9 954

9 146

77 857

Liberecký

140 578

68 812

8 910

62 811

175 725

139 923

4 788

5 020

25 993 32 616

Královéhradecký

279 532

193 233

15 905

70 393

196 303

147 181

7 232

9 273

Pardubický

273 483

200 100

13 172

60 211

178 362

133 109

6 213

7 183

31 857

Vysočina

412 400

319 444

10 731

82 222

267 171

206 050

11 502

8 433

41 187

Jihomoravský

431 563

359 498

25 300

29 844

288 070

201 169

15 115

14 122

57 665

Olomoucký

281 992

210 171

14 927

55 862

244 685

183 008

5 737

8 245

47 695

Zlínský

195 495

125 798

12 725

55 985

200 854

157 186

4 979

7 218

31 472

Moravskoslezský

277 658

175 376

18 287

83 995

265 046

192 678

11 318

12 111

48 940

Zdroj: ČSU

Tabulka č. 1.3.1.3.2. ČR, kraje Česká republika

Lesnatost podle krajů k 31. 12. 2005

Lesnatost v % 33,57

Hl. m. Praha

9,93

Středočeský

27,71

Jihočeský

37,39

Plzeňský

39,49

Karlovarský

43,25

Ústecký

29,82

Liberecký

44,24

Královéhradecký

30,92

Pardubický

29,46

Vysočina

30,32

Jihomoravský

27,95

Olomoucký

34,75

Zlínský

39,66

Moravskoslezský

35,50

Zdroj: ČSÚ

Lesní fond kraje náleží do 7 přírodních lesních oblastí (PLO) (tabulka č. 1.3.1.3.3., graf č. 1.3.1.3.1., obrázek č. 1.3.1.3.1.). Jelikož PLO 41 Hostýnsko-vsetínské vrchy a Javorníky zaujímá na území Moravskoslezského kraje pouze 0,3 % plochy PLO (464 ha), v analýze se s ní dále nebude uvažovat.

67

Tabulka č. 1.3.1.3.3.

Přírodní lesní oblasti katastrální výměra (ha)

PLO číslo

název

celkem

z toho MSK

27

Hrubý Jeseník

68 808

18 864

28

Předhoří Hrubého Jeseníku

168 187

54 631

29

Nízký Jeseník

271 472

188 836

32

Slezká nížina

67 782

56 761

39

Podbeskydská pahorkatina

179 680

169 961

40

Moravskoslezské Beskydy

82 432

68 634

133 958 972 319

464 558 151

41 celkem

Hostýnsko-vsetínské vrchy a Javorníky

Zdroj: OPRL

Graf č. 1.3.1.3.1. Procentní poměr jednotlivých PLO na území Moravskoslezského kraje 40 12,30%

41 27 0,08% 3,38%

39 30,45%

28 9,79%

29 33,83% 32 10,17%

68

Obrázek č. 1.3.1.3.1. Mapa přírodních lesních oblastí Moravskoslezského kraje

27 – Hrubý Jeseník, 28 – Předhoří Hrubého Jeseníku, 29 – Nízký Jeseník, 32 – Slezská nížina, 39 – Podbeskydská pahorkatina, 40 – Moravskoslezské Beskydy, 41 – Hostýnsko-vsetínská vrchovina a Javorníky Zdroj: Koncepce a strategie ochrany přírody a krajiny

Vegetační stupňovitost je podmíněna změnou druhové skladby přírodních fytocenóz včetně edifikátorů a vlivem mezo- a mikroklimatu ve vertikálním směru v daném území. Lesním vegetačním stupněm (LVS) je pak plošně převažující klimaxová geobiocenóza (Plíva, Průša, 1971). Hlavními nositeli vegetační stupňovitosti jsou dřeviny: dub zimní, buk lesní, jedle bělokorá, smrk ztepilý a borovice kleč. Ustálení dřevin ve vegetačních stupních je výsledkem kompetičních vztahů mezi dřevinami v postglacionálním vývoji v existujících přírodních podmínkách a nemusí odpovídat ekologickým a produkčním optimům jednotlivých dřevin (Plíva, Průša, 1971). Dřevinnou skladbou charakterizované lesní vegetační stupně jsou základními jednotkami pro nepřímé vyjádření výškového klimatu (vertikální stupňovitosti). Pro označení stupně je rozhodující skladba živné řady, kde kromě výraznější diferenciace bohatých fyto69

cenóz je i přímější závislost na výškovém klimatu (ostatní řady jsou více pod vlivem dalších faktorů) (Plíva, Průša, 1971). Lesní vegetační stupně jsou znázorněny na mapě (obrázek 1.3.1.3.2). Největší zastoupení v Moravskoslezském kraji má 5. LVS jedlobukový (přibližně 40 % plochy) následuje 40 LVS bukový (přes 30 % plochy). Obrázek č. 1.3.1.3.2. Mapa lesních vegetačních stupňů

Zdroj: Koncepce a strategie ochrany přírody a krajiny

Na území kraje se nachází tři chráněné krajinné oblasti, které zaujímají v rámci kraje 93 983 ha – Beskydy (pohoří Beskydy, celková rozloha 116 000 ha, největší v ČR), Jeseníky (Hrubý Jeseník, 74 000 ha), Poodří (údolí řeky Odry, lužní lesy, mokřady, rybníky, 8 150 ha) a 142 maloplošných chráněných území s celkovou rozlohou 6 226 ha. Kategorie maloplošných chráněných území jsou uvedeny v tabulce č. 1.3.1.3.4).

70

Tabulka č. 1.3.1.3.4. Chráněná území

Maloplošná chráněná území Počet

Rozloha v ha

Národní přírodní památka

7

384

Národní přírodní rezervace

10

1 996

Přírodní památka

55

414

Přírodní rezervace

71

3 432

Zdroj: ČSÚ

Bližší vymezení chráněných území viz dále kapitola 1.3.9. Moravskoslezský kraj je geograficky velice rozmanitý region. Ze západu je sevřen masívem Hrubého Jeseníku s nejvyšším vrcholem kraje a celé Moravy, horou Praděd (1 491 m n. m.). Hornatina postupně přechází do Nízkého Jeseníku, náhorní plošiny s pozvolnějším terénem, a Oderských vrchů. Střední část kraje je charakteristická hustě osídleným nížinatým terénem Opavské nížiny, Ostravské pánve a Moravské brány. V nivě Odry u polských hranic se nachází nejnižší bod území – 195 m n. m. Směrem na jihovýchod krajina opět získává horský charakter a kulminuje hřbety Beskyd – u slovenské hranice Moravskoslezských s nejvyšším vrcholem Lysou horou (1 323 m n. m.) a Slezských na hranici s Polskou republikou. K Polsku je území kraje otevřeno Slezskou nížinou, směrem na jih přechází v rovinu Hané. Nejvíce zastoupenými půdními typy na území Moravskoslezského kraje jsou kambizemě (obrázek č. 1.3.1.3.3.).

71

Obrázek č. 1.3.1.3.3. Půdní typy v Moravskoslezském kraji

Zdroj: Koncepce a strategie ochrany přírody a krajiny

72

Podle základního geomorfologického členění České republiky (Demek a kol., 1987) se území Moravskoslezského kraje rozděluje na následující geomorfologické oblasti (viz tabulka č. 1.3.1.3.5.). Regionální geomorfologické členění území ČR ukazuje obrázek č. 1.3.1.3.4.) Obrázek č. 1.3.1.3.4. Regionální geomorfologické členění ČR

Zdroj: http://geologie.vsb.cz

Tabulka č. 1.3.1.3.5. Provincie

Geomorfologické oblasti Moravskoslezského kraje Soustava

Podsoustava

Česká vysočina

Krkonošsko-jesenická subprovincie

Jesenická oblast

Středoevropská nížina

Středopolské nížiny

Slezská nížina Západní Vněkarpatské sníženiny

Vněkarpatské sníženiny

Severní Vněkarpatské sníženiny

Západní Karpaty

Západobeskydské podhůří

Vnější Západní Karpaty

Západní Beskydy

Na základě biogeografického členění ČR (Culek, M. a kol., 1996) lze na území kraje vylišit tyto bioregiony (viz tabulka 1.3.1.3.6.).

73

Tabulka č. 1.3.1.3.6. Podprovincie

Biogeografické členění Bioregion

1.54 – Nízkojesenický 1. Hercynská

1.55 – Krnovský 1.70 – Jesenický 2.1 – Vindavský

2. Polonská

2.2 – Opavský 2.3 – Ostravský 2.4 – Pooderský

3. Západokarpatská

3.5 – Podbeskydský 3.10 – Beskydský

Převážná většina území Moravskoslezského kraje náleží do úmoří Baltského moře, pouze z části Nízkého Jeseníku – Rýmařovska a malých území bývalého okresu Nový Jičín odtékají vody do povodí řeky Moravy, tedy do moře Černého. Vodní plochy představují 112 km2 plochy kraje, což je 6,7 % všech vodních ploch ČR, a na vlastní výměře kraje tvoří podíl 1,91 %. Nejvýznamnějším vodním tokem je Odra, pramenící v Oderských vrších. Na území Ostravy má dva největší přítoky – řeku Opavu, která odvodňuje Jeseníky a Opavsko, a řeku Ostravici, která odvádí vody z Moravskoslezských Beskyd. Severně od Bohumína se do Odry vlévá řeka Olše tvořící hranici s Polskem a odvodňující Těšínsko. V místě Soutoku Odry s Olší dosahuje území kraje svého výškového minima. Říční síť je značně hustá, ale řeky mají charakteristický bystřinný ráz se značně proměnlivým průtokem. Z důvodu ochrany území před záplavami i z důvodu rovnoměrného průtoku po celý rok byla na území severní Moravy a Slezska vybudována vedle sítě rybníků, koncentrovaných do Poodří, i rozsáhlá síť vodních nádrží, jež vedle účinků retenčních plní i úkoly vodárenské a rekreační. Hlavními zdroji pitné vody jsou vodárenské nádrže Šance a Morávka v Moravskoslezských Beskydech a Kružberk v Nízkém Jeseníku. Zdroje podzemních vod jsou v bližším okolí toků Opavy, Odry a jejích východních přítoků. V Moravskoslezském kraji jsou četné zdroje minerálních vod (například Odrášov, Velká Štáhle), jsou zde i lázeňská centra – Bílá, Karlova Studánka, Karviná-Darkov atd. 1.3.1.4.

Klimatické podmínky

Výchozím krokem k řešení problematiky vývoje klimatických podmínek bylo vyhodnocení klimatických měřených a odvozených hodnot z monitorovacích stanic ČHMÚ. Zde se jednalo především o vyhodnocení měřených klimatických dat z klimatologických stanic ČHMÚ Opava (270 m n m.), ČHMÚ Světlá Hora (602 m n. m.) a ČHMÚ Lysá hora (1 324 m n. m.) za období 1961–2006, a porovnání s vypočtenými hodnotami normálu let 1961–1990. Uvedené klimatologické stanice tvoří řadu podle nadmořské výšky a měly by poskytnout přehled o vývoji klimatu v regionu. Regresní přímky vynesené v grafech byly provedeny na základě počítačového zpracování lineární regrese metodou nejmenších čtverců. Byla maximální snaha o co nejnázornější provedení výstupních grafů, které mohou vystihovat sledovanou problematiku bez zbytečných dlouhých komentářů. Rovnice regresních přímek v grafech jsou jednotně uspořádány vždy ve stejném pořadí, a to stanice ČHMÚ Opava, následuje ČHMÚ Světlá Hora a poslední je ČHMÚ Lysá hora. Průměrné denní teploty vzduchu byly základem pro vyhodnocení absolutní četnosti počtu dnů v jednotlivých letech 1961–2006 s průměrnými teplotami vzduchu +0°C, +5°C. V návaznosti byly vypočteny roční sumy teplot vzduchu +0°C, +5°C. Z denních srážkových úhrnů byly 74

obdobně jako z průměrných denních teplot vzduchu vyhodnoceny absolutní četnosti dnů s většími srážkovými úhrny než +0 mm, +5 mm a dále vypočteny i roční úhrny srážek větších než +0 mm, +5 mm. Vydatnosti srážek byly vypočteny jako roční srážkové úhrny dělené počtem srážkových dnů v jednotlivých letech. Teplota vzduchu průměrná denní je průměrná hodnota teploty vzduchu vypočtená z hodnot naměřených v klimatologických n. hod. termínech během jednoho kalendářního dne. Výpočet z termínových měření není mezinárodně jednotný. V ČR se průměrná denní teplota vzduchu počítá podle vzorce: t7 + t14 + 2t21 T = ----------------------4 Indexy 7, 14, a 21 vyjadřují termíny pozorování a měření. Průměrné roční teploty vzduchu i teploty vzduchu v období IV.–IX. v letech 1961–2006 postupně narůstaly (tabulka č. 1.3.1.4.1. graf č. 1.3.1.4.1.), což dokladují i chody regresních přímek. Vyrovnané průměrné roční teploty vzduchu dosahovaly od počátku 70. let vyšších hodnot normál 1961–1990. Tabulka č. 1.3.1.4.1. 1961–2006 (°C) Období

Přehled chodu vyrovnaných, průměrných ročních teplot vzduchu

ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

8,1

6,6

2,6

1961

7,9

6,5

2,2

2006

8,8

6,7

3,5

Rozdíl let 1961–2006

0,9

0,2

1,3

Graf č. 1.3.1.4.1. Průměrné roční teploty vzduchu stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 10

°C 9 8 7 6 5

y = 0,0037x + 6,4992 R2 = 0,0053

y = 0,02x + 7,8293 R2 = 0,1196

4

y = 0,0286x + 2,1709 R2 = 0,2485

3 2 rok

Opava 1961-1990

Světlá Hora 1961-1990

Lys á hora 1961-1990

Opava 1961-2006

Světlá Hora 1961-2006

Lys á hora 1961-2006

Lineární (Opava 1961-2006)

Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

Lineární (Lys á hora 1961-2006)

75

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

1

Tabulka č. 1.3.1.4.2. 1961–2006 (°C) Období

Přehled chodu vyrovnaných, průměrných teplot vzduchu IV.–IX.

ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

14,3

12,3

8,1

1961

14,1

12,3

7,7

2006

14,8

12,4

9,2

Rozdíl let 1961–2006

0,7

0,1

1,5

Graf č. 1.3.1.4.2. Průměrné teploty vzduchu v období IV.–IX. stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 16 °C 15 14 13 12 11

y = 0,0034x + 12,267 R2 = 0,0049

y = 0,0167x + 14,046 R2 = 0,0879

10

y = 0,0336x + 7,6495 R2 = 0,2182

9 8 7 rok

Opava 1961-1990

Světlá Hora 1961-1990

Lys á hora 1961 - 1990

Opava 1961-2006

Světlá Hora 1961-2006

Lys á hora 1961-2006

Lineární (Opava 1961-2006)

Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

Lineární (Lys á hora 1961-2006)

76

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

6

Roční srážkové úhrny vyrovnané regresními přímkami z monitorovacích stanic ČHMÚ Opava a Světlá Hora v letech 1961–2006 klesaly, naopak na ČHMÚ Lysá hora nepatrně narůstaly (graf č. 1.3.1.4.3). Srážkové vyrovnané úhrny v období IV.–IX. na všech třech stanicích v letech 1961–2006 klesaly (tabulka č. 1.3.1.4.3.). Tabulka č. 1.3.1.4.3. Období

Roční vyrovnané srážkové úhrny 1961–2006 (mm)

ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

1961–1990

595,9

734,6

1390

1961

631,8

788,5

1399,6

537

638,7

1423,5

–94,8

–149,8

23,9

2006 Rozdíl let 1961–2006

ČHMÚ Lysá hora

Graf č. 1.3.1.4.3. Roční srážkové úhrny stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961– 2006 v porovnání normálu let 1961–1990 2100

y = -2,1069x + 633,95 R2 = 0,0766

mm 1900

y = -3,3283x + 791,8 R2 = 0,1739

y = 0,5302x + 1399,1 R2 = 0,0008

1700 1500 1300 1100 900 700 500

rok

Opava 1961-1990 Opava 1961-2006 Lineární (Opava 1961-2006)

Světlá Hora 1961-1990 Světlá Hora 1961-2006 Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

77

Lys á hora 1961-1990 Lys á hora 1961-2006 Lineární (Lys á hora 1961-2006)

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

300

Tabulka č. 1.3.1.4.4. Období

Vyrovnané srážkové úhrny IV.–IX. 1961–2006 (mm)

ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

425,7

450,8

874,7

1961

444,8

484,9

886,2

2006

381,5

385,7

882,7

Rozdíl let 1961–2006

–63,3

–99,2

–3,5

Graf č. 1.3.1.4.4. Srážkové úhrny v období IV.–IX. stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 1600

y = -1,4055x + 446,18 R2 = 0,0458

mm

y = -2,2038x + 487,06 R2 = 0,1046

y = -0,0778x + 886,29 R2 = 2E-05

1400

1200

1000

800

600

400

rok

Opava 1961-1990

Světlá Hora 1961-1990

Lys á hora 1961-1990

Opava 1961-2006

Světlá Hora 1961-2006

Lys á hora 1961-2006

Lineární (Opava 1961-2006)

Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

Lineární (Lys á hora 1961-2006)

78

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

200

Roční Langův koeficient vyrovnaný regresními přímkami ze všech tří sledovaných stanic ČHMÚ v letech 1961–2006 postupně klesal (graf č. 1.3.1.4.5.) Tabulka č. 1.3.1.4.5. Období

Roční vyrovnaný Langův koeficient 1961–2006

ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

74,1

113,4

601,2

1961

80,8

122,8

679,9

2006

62,1

96,3

415,4

Rozdíl let 1961–2006

–18,7

–26,5

–264,5

Graf č. 1.3.1.4.5. Roční Langův koeficient stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 1400

y = -5,877x + 685,75 R2 = 0,1163

y = -0,589x + 123,35 R2 = 0,1567

y = -0,4159x + 81,26 R2 = 0,1163 1200

1000

800

600

400

200

rok

Opava 1961-1990

Světlá Hora 1961-1990

Lys á hora 1961-1990

Opava 1961-2006 Lineární (Opava 1961-2006)

Světlá Hora 1961-2006 Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

Lys á hora 1961-2006 Lineární (Lys á hora 1961-2006)

79

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

0

Langův koeficient v období IV.–IX. vyrovnaný regresními přímkami ze všech tří sledovaných stanic ČHMÚ v letech 1961–2006 postupně klesal (graf č. 1.3.1.4.6.) Tabulka č. 1.3.1.4.6. Období

Vyrovnaný Langův koeficient IV.–IX. 1961–2006

ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

30,1

36,9

110,8

1961

31,8

39,7

116,8

2006

26

31,2

97,5

–5,8

–8,5

–19,3

Rozdíl let 1961–2006

Graf č. 1.3.1.4.6. Langův koeficient v období IV.–IX. stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 200

y = -0,1294x + 31,907 R2 = 0,0601

180

y = -0,1877x + 39,863 R2 = 0,0966

y = -0,4285x + 117,24 R2 = 0,0283

160 140 120 100 80 60 40 20

Světlá Hora 1961-1990

Lys á hora 1961 - 1990

Opava 1961-2006

Světlá Hora 1961-2006

Lys á hora 1961-2006

Lineární (Opava 1961-2006)

Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

Lineární (Lys á hora 1961-2006)

80

2006

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1962

1961

1963

Opava 1961-1990

2005

rok

0

Absolutní vyrovnané roční četnosti dnů s průměrnou denní teplotou vzduchu +0°C a +5°C v letech 1961–2006 narůstají s výjimkou stanice ČHMÚ Světlá Hora (graf č. 1.3.1.4.7. a 1.3.1.4.7.). Tabulka č. 1.3.1.4.7. Vyrovnané absolutní četnosti dnů s průměrnou denní teplotou vzduchu +0°C 1961–2006 (dny) ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

Období

304,2

275,5

220,2

1961

301,5

276,6

214,5

2006

308,8

272,4

233,9

7,3

–4,2

19,4

Rozdíl let 1961–2006

Graf. č. 1.3.1.4.7. Absolutní roční četnosti dnů s průměrnou teplotou vzduchu +0°C stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961– 1990 350

y = 0,161x + 301,37 R2 = 0,0169

počet dnů 330

y = -0,0937x + 276,68 R2 = 0,0067

y = 0,4313x + 214,04 R2 = 0,1715

310 290 270 250 230 210

rok

Opava 1961-1990 Opava 1961-2006 Lineární (Opava 1961-2006)

Světlá Hora 1961-1990 Světlá Hora 1961-2006 Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

81

Lys á hora 1961-1990 Lys á hora 1961-2006 Lineární (Lys á hora 1961-2006)

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

190

Tabulka č. 1.3.1.4.8. Vyrovnané absolutní četnosti dnů s průměrnou denní teplotou vzduchu +5°C 1961–2006 (dny) ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

Období

229,5

202,4

150,3

1961

224,1

202,8

146,1

2006

239,5

202,7

161,6

Rozdíl let 1961–2006

15,4

–0,1

15,5

Graf č. 1.3.1.4.8. Absolutní roční četnosti dnů s průměrnou teplotou vzduchu +5°C stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 280

y = 0,3428x + 223,77 R2 = 0,1178

počet dnů

y = 0,3464x + 145,71 R2 = 0,1277

y = -0,0023x + 202,77 R2 = 7E-06

260

240

220

200

180

160

140

rok

Opava 1961-1990 Opava 1961-2006 Lineární (Opava 1961-2006)

Světlá Hora 1961-1990 Světlá Hora 1961-2006 Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

82

Lys á Hora 1961-1990 Lys á hora 1961-2006 Lineární (Lys á hora 1961-2006)

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

120

Vyrovnané roční sumy průměrných denních teplot vzduchu +0°C a +5°C v letech 1961–2006 narůstaly (tabulka č. 1.3.1.4.9. a graf 1.3.1.4.9.). Tabulka č. 1.3.1.4.9. Vyrovnané roční sumy teplot s průměrnou denní teplotou vzduchu +0°C 1961–2006 (°C) ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

Období

3253,6

2668,6

1731,9

1961

3175,1

2669

1651,7

2006

3434,5

2703,9

1964,9

Rozdíl let 1961–2006

259,4

34,9

313,2

Graf č. 1.3.1.2.10 Roční sumy průměrných denních teplot vzduchu +0°C stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 3700

sumy °C

3200

2700

2200

y = 6,9618x + 1644,7 R2 = 0,253

y = 0,7754x + 2668,2 R2 = 0,0043

y = 5,7654x + 3169,3 R2 = 0,1458

1700

rok

Opava 1961-1990 Opava 1961-2006 Lineární (Opava 1961-2006)

Světlá Hora 1961-1990 Světlá Hora 1961-2006 Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

83

Lys á hora 1961-1990 Lys á hora 1961-2006 Lineární (Lys á hora 1961-2006)

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

1200

Tabulka č. 1.3.1.4.10. Vyrovnané roční sumy teplot s průměrnou denní teplotou vzduchu +5°C 1961–2006 (°C) Období

ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

1918,7

1485,3

798,9

1961

1859,3

1486,9

740,8

2006

2065,7

1518,3

977,7

Rozdíl let 1961–2006

206,4

31,4

236,9

Graf č. 1.3.1.4.10. Roční sumy průměrných denních teplot vzduchu +5°C stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 2300

sumy °C 2100

1900

1700

1500

1300

y = 4,5852x + 1854,8 R 2 = 0,1542

1100

y = 0,7093x + 1486,2 R 2 = 0,006

y = 5,2641x + 735,5 R 2 = 0,2467

900

700

rok

Opava 1961-1990

Světlá Hora 1961-1990

Lys á hora 1961-1990

Opava 1961-2006

Světlá Hora 1961-2006

Lys á hora 1961-2006

Lineární (Opava 1961-2006)

Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

Lineární (Lys á hora 1961-2006)

84

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

500

Vyrovnané počty srážkových dnů s denními srážkovými úhrny +0 mm a +5 mm v letech 1961–2006 postupně klesaly s výjimkou stanice ČHMÚ Opava se srážkovými úhrny +0 mm (tabulka č. 1.3.1.4.11. a graf č. 1.3.1.4.11.). Tabulka č. 1.3.1.4.11. Vyrovnané počty srážkových dnů s denním srážkovým úhrnem +0 mm 1961–2006 (dny) ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

Období

141,2

217,1

212,4

1961

132,2

241,4

214,4

2006

159,8

181,7

209,3

Rozdíl let 1961–2006

27,6

–59,7

–5,1

Graf č. 1.3.1.4.11. Počet srážkových dnů s denním úhrnem +0 mm stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 320

poče t dnů 300

y = -0,1131x + 214,53 R2 = 0,0095

y = -1,325x + 242,68 R2 = 0,2169

y = 0,6141x + 131,57 R2 = 0,225

280 260 240 220 200 180 160 140 120

rok

Opava 1961-1990

Světlá Hora 1961-1990

Lys á hora 1961-1990

Opava 1961-2006 Lineární (Opava 1961-2006)

Světlá Hora 1961 - 2006 Lineární (Světlá Hora 1961 - 2006)

Lys á hora 1961-2006 Lineární (Lys á hora 1961-2006)

85

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

100

Tabulka č. 1.3.1.4.12. Vyrovnané počty srážkových dnů s denním srážkovým úhrnem +5 mm 1961–2006 (dny) Období

ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

35

43,5

79,5

1961

37,1

46,2

81,2

2006

31,3

38,2

77,8

Rozdíl let 1961–2006

–5,8

–8

–3,4

Graf č. 1.3.1.4.12. Počet srážkových dnů s denním úhrnem +5 mm stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 110

y = -0,1296x + 37,22 R2 = 0,0684

počet dnů 100

y = -0,0751x + 81,287 R2 = 0,0098

y = -0,1776x + 46,412 R2 = 0,1336

90 80 70 60 50 40 30

rok

Opava 1961-1990 Opava 1961-2006 Lineární (Opava 1961-2006)

Světlá Hora 1961-1990 Světlá Hora 1961-2006 Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

20

Lys á hora 1961-1990 Lys á hora 1961-2006 Lineární (Lys á hora 1961-2006)

Vyrovnané roční srážkové úhrny s denním úhrnem +5 mm v letech 1961–2006 postupně klesaly s výjimkou stanice ČHMÚ Lysá hora (graf č. 1.3.1.4.12.).

86

Tabulka č. 1.3.1.4.13. Vyrovnané roční srážkové úhrny s denním srážkovým úhrnem +5 mm 1961–2006 (mm) ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

Období

259,1

302,1

766,7

1961

279,4

332,1

763,7

2006

227,6

246,8

819,3

Rozdíl let 1961–2006

–51,8

–85,3

55,6

Graf č. 1.3.1.4.13. Roční srážkové s denním úhrnem +5 mm stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 1500

y = -1,8964x + 334,02 R2 = 0,133

y = -1,1494x + 280,5 R2 = 0,0463

mm

y = 1,2367x + 762,43 R2 = 0,0061

1300

1100

900

700

500

300

Světlá Hora 1961-1990 Světlá Hora 1961-2006 Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

87

Lys á hora 1961-1990 Lys á hora 1961-2006 Lineární (Lys á hora 1961-2006)

2006

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1962

1961

1963

Opava 1961-1990 Opava 1961-2006 Lineární (Opava 1961-2006)

2005

rok

100

Vyrovnané hodnoty vydatnosti srážek v letech 1961–2006 klesaly na ČHMÚ Opava, na stanicích ČHMÚ Světlá Hora a Lysá hora nepatrně narůstaly (graf č. 1.3.1.4.14.) Tabulka č. 1.3.1.4.14. Vyrovnané roční srážkové úhrny s denním srážkovým úhrnem +5 mm1961–2006 (mm.den-1) ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

Období

4,25

3,46

6,55

1961

4,73

3,4

6,53

2006

3,33

3,46

6,79

Rozdíl let 1961–2006

–1,4

0,06

0,26

Graf č. 1.3.1.4.14. Vydatnost srážek – roční srážkový úhrn dělený počtem srážkových dnů – stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961– 1990 11

y = -0,0311x + 4,7637 R2 = 0,3585

m m.de n -1 10

y = 0,0014x + 3,3951 R2 = 0,0012

y = 0,0058x + 6,5247 R2 = 0,0054

9 8 7 6 5 4 3

Světlá Hora 1961-1990

Lys á hora 1961-1990

Opava 1961-2006

Světlá Hora 1961-2006

Lys á hora 1961-2006

Lineární (Opava 1961-2006)

Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

Lineární (Lys á hora 1961-2006)

88

2006

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1963

1962

1961

1964

Opava 1961-1990

2005

rok

2

Vyrovnané hodnoty ročních délek slunečního svitu i v období IV.–IX. v letech 1961–2006 postupně narůstaly (tabulka č. 1.3.1.4.15. a graf č. 1.3.1.4.15.). Tabulka č. 1.3.1.4.15. Vyrovnané roční délky slunečního svitu 1961–2006 (hod.) Období

ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1515,1

1522,9

1472,5

1961

1446

1484

1414,5

2006

1719,9

1653,5

1600,6

Rozdíl let 1961–2006

273,9

169,5

186,1

1961–1990

Graf č. 1.3.1.4.15. Roční délka slunečního svitu stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 2100

y = 4,1348x + 1410,4 R2 = 0,1239

y = 3,7666x + 1480,2 R2 = 0,0932

y = 6,0873x + 1439,9 R2 = 0,1821

hod. 2000 1900 1800 1700 1600 1500 1400 1300

rok

Opava 1961-1990

Světlá Hora 1961-1990

Lys á hora 1961-1990

Opava 1961-2006

Světlá Hora 1961-2006

Lys á hora 1961-2006

Lineární (Opava 1961-2006)

Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

Lineární (Lys á hora 1961-2006)

89

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

1200

Tabulka č. 1.3.1.4.16. Vyrovnané délky slunečního svitu IV.–IX. 1961–2006 (hod.) ČHMÚ Opava

ČHMÚ Světlá Hora

ČHMÚ Lysá hora

1961–1990

Období

1080

1080,4

983,3

1961

1035

1052,9

950,3

2006

1242

1205,9

1093,2

Rozdíl let 1961–2006

207

153

142,9

Graf č. 1.3.1.4.16. Délka slunečního svitu v období IV.–IX. stanic ČHMÚ Opava, Světlá Hora a Lysá hora 1961–2006 v porovnání normálu let 1961–1990 1700

y = 4,6002x + 1030,4 R2 = 0,163

hod. 1600

y = 3,3993x + 1049,5 R2 = 0,0993

y = 3,1756x + 947,12 R2 = 0,1225

1500 1400 1300 1200 1100 1000 900 800

rok

Opava 1961-1990

Světlá Hora 1961-1990

Lys á hora 1961-1990

Opava 1961-2006 Lineární (Opava 1961-2006)

Světlá Hora 1961-2006 Lineární (Světlá Hora 1961-2006)

Lys á hora 1961-2006 Lineární (Lys á hora 1961-2006)

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

1976

1975

1974

1973

1972

1971

1970

1969

1968

1967

1966

1965

1964

1963

1962

1961

700

Z předchozího vyplývá, jaké byli hlavní klimatické změny v období 1961–2006 (vyrovnané hodnoty regresními přímkami): • • • • • • • • •

nárůst ročních teplot vzduchu i teplot v období IV.–IX. úbytek ročních srážkových úhrnů i srážkových úhrnů v období IV.–IX. pokles ročních hodnot Langova koeficientu i v období IV.–IX. nárůst absolutních četností dnů s průměrnou denní teplotou vzduchu +0°C a +5°C nárůst ročních sum průměrných denních teplot vzduchu +0°C a +5°C pokles srážkových dnů s denním srážkovým úhrnem +0 mm a +5 mm pokles srážkových úhrnů s denním úhrnem +5 mm stagnace, nebo pokles vydatnosti srážek nárůst roční délky slunečního svitu i v období IV.–IX.

1.3.1.5.

Potenciální přirozená dřevinná skladba

Potenciální přirozenou vegetaci v Moravskoslezském kraji tvoří téměř výlučně lesní společenstva. Podle základní dřevinné složky můžeme tato společenstva rozdělit do několika skupin: nížinné luhy, olšiny, jedlo-dubové bučiny až jedlo-bukové doubravy, dubové jedliny, jedliny a smrkové jedliny, suťové lesy, bučiny, dubové bučiny, jedlové bučiny, smrko-jedlové bučiny, bukové smrčiny, smrčiny, subalpínská bezlesí a alpínské hole, bory. 90

Nížinné luhy (1,5 % výměry lesů) Azonální vegetace holocénních náplavů řek a největších potočních niv. Je podmíněna alespoň občasným sezónním zaplavováním a vysokou kolísající hladinou podzemní vody. Rozšíření vegetace odpovídá planárnímu (nížina) a kolinnímu (pahorkatina) výškovému geografickému stupni. Charakteristické pro půdotvorný substrát je střídání různozrnných vrstev ve vertikále. Zrnitost je odvislá od délky a síly záplavy, vzdálenosti od vodoteče, spádu nivy apod. Obecně lze říci, že v úzkých nivách, blíže k vodoteči a při vyšším spádu toku je zrnitost naplaveniny větší. Převažujícími půdami jsou fluvizemě s různou mírou ovlivnění (oglejení) podzemní, případně i srážkovou vodou (typické pro deštivé Ostravsko), blíže k vodoteči a ve sníženinách s trvale vysokou hladinou spodní vody fluvizemě glejové až gleje fluvické, naopak dále od toku, kam záplavy dosahují již jen zřídkavě, jsou vyvinuty fluvizemě kambické. Nejrozšířenějším potenciálním typem přírodní vegetace nížinných luhů jsou v říčních nivách Odry, Opavy, Ostravice a Olzy jilmo-jasanové doubravy a v potočních nivách jasanové doubravy. Jejich stanoviště jsou zaplavována jen nepravidelně až výjimečně. Základní dřevinou přírodních geobiocenóz je dub letní (Quercus robur L.), pravidelnou příměs tvoří jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.) a v říčních nivách i jilm. Ten je v jasanových doubravách jen vtroušen. V Moravskoslezském kraji rostl v nížinných luzích jako příměs jilm vaz (Ulmus laevis Pallas) a méně jilm drsný (Ulmus glabra Hudson). Původnost třetího domácího druhu jilmu habrolistého (Ulmus minor Mill.) je v Moravskoslezském kraji málo pravděpodobná. Vtroušeny bývaly na sušších místech javor klen (Acer pseudoplatanus L.) a javor babyka (Acer campestre L.), dále lípa malolistá (srdčitá – Tilia cordata Mill.) i velkolistá (Tilia platyphyllos Scop.), habr obecný (Carpinus betulus L.), na vlhčích stanovištích olše lepkavá (Alnus glutinosa (L.) Gaertner), olše šedá (Alnus incana (L.) Moench) a střemcha obecná (Padus avium Mill.). Pro třetí typ nížinného luhu, topolovou doubravu, jsou charakteristické krátké pravidelné záplavy a vyšší hladina podzemní vody než u jilmo-jasanové a jasanové doubravy. Obyčejně zaujímá pásmo mezi jilmo-jasanovou doubravou a korytem řeky. Základními dřevinami jsou dub letní a topol černý (Populus nigra L.), pravidelně přimíšen byl jasan ztepilý a jilm vaz. Vtroušeny bývaly stromové vrby – vrba bílá (Salix alba L.) a vrba křehká (Salix fragilis L.), a olše lepkavá. Není dořešena původnost topolu bílého (lindy – Populus alba L.). V současnosti převládá názor, že v Moravskoslezském kraji je pouze zavlečený. Nejzachovalejší zbytky jilmo-jasanových doubrav jsou chráněny v NPR Polanská niva a PR Polanský les a v nivě Odry. Jasanové doubravy se zachovaly na více místech kraje, například v PR Hvozdnice. Přirozené porosty topolové doubravy nejsou z území Moravskoslezského kraje známy. Do kategorie nížinných luhů patří soubory lesních typů 1L (jilmo-jasanová doubrava), 2L (jasanová DB) a 1U (topolová DB). Olšiny (1,4 %) Azonální vegetace převážně trvale zamokřených stanovišť, s vodou v půdě stagnující nebo protékající. Geograficky výškově jsou olšiny široce rozšířeny od nížin až vysoko do hor. Geologickým podkladem je typicky naplavenina, ale často jím bývá i materiál jiného původu. Nejrozšířenějšími půdami jsou tedy fluvizemě, méně gleje, v nížinách případně i slatinné organozemě a v přechodech k jiným stanovištím i glejové subtypy jiných půd. Zpravidla jedinými základními dřevinami přírodních společenstev jsou olše lepkavá a v horách olše šedá, která se ale jako vtroušená vyskytuje pravidelně už od nížinných olšin. Nejdůležitější a pravidelnou příměsí olšin s olší lepkavou byl jasan ztepilý, který býval místy i spoluzákladní dřevinou (jasanové olšiny). V nížinách na stanovištích s trvale stagnující vo91

dou jej nahrazovaly vrby (vrbové olšiny). Ze stromových druhů zde rostou vrba bílá a vrba křehká. Olši šedou v horách doprovází pravidelně ve vyšší příměsi smrk ztepilý (Picea abies (L.) Karsten), který sestupuje i níže do luhů olše lepkavé jako jednotlivě vtroušený. Ve vrbových olšinách býval pravidelněji vtroušen topol černý a topol osika (Populus tremula L.), a případně i dub letní. Zachovalý zbytek nížinné olšiny je chráněný v PR Přemyšov na starší terase Odry. Do kategorie olšin patří soubory lesních typů 1G, 1T, 3L, 5L a 6L. Jedlo-dubové bučiny až jedlo-bukové doubravy (2,0 %) „Zonální“ (v širším slova smyslu) vodou podmíněná vegetace je původní v nížinách a pahorkatinách, na plošinách, v plochých úžlabinách a bázích mírných svahů. Geologickým podkladem jsou jílovitohlinité sedimenty eolického (sprašové hlíny), eluviálního, svahového i ledovcového původu. Jemnozrnná struktura půdy má za následek zhoršenou propustnost pro vodu, což způsobuje typické až středně silné oglejení, srážkovou vodou. Nejrozšířenějšími půdami jsou pseudogleje a přechody k jiným půdním typům, oglejené subtypy luvizemí, vzácněji hnědozemí a méně i kambizemí. Přírodní stromové fytocenóze dominoval střídavě, dle komplexu okolností, buk lesní (Fagus sylvatica L.), dub letní nebo jedle bělokorá (Abies alba Mill.). Vtroušeny bývaly pravidelně obě naše domácí lípy – lípa malolistá (srdčitá) a lípa velkolistá, javor klen, habr obecný, jilm horský a na kontaktu s nížinnými luhy i jilm vaz. Pozoruhodně zachovalý zbytek oglejené dubové bučiny s pralesovitou porostní strukturou, ale dnes již bez jedle, je chráněn v PR Černý les II v Opavské pahorkatině. Do kategorie jedlo-dubových bučin až jedlo-bukových doubrav patří soubory lesních typů 2O, 2V, 3O a 3P. Dubové jedliny, jedliny a smrkové jedliny (4,4 %) „Zonální“ (v širším slova smyslu) a azonální vodou podmíněná vegetace plošin, mírných žlebů, úpadlin, bází svahů a hlinitých aluvií se zhoršenými odtokovými poměry, s širokým geografickým výškovým rozšířením od pahorkatin do hor. Geologickým podkladem jsou převážně hlíny rozmanitého původu (sprašové, aluviální, eluviální a svahové). Půdy lze zařadit do širokého spektra půdních typů a subtypů, od středně oglejených luvizemí, podzolů i kambizemí, přes pseudogleje a stagnogleje, glejové subtypy předchozích (kromě luvizemě a stagnogleje) až po gleje kambické, fluvické, typické a organozemní. Část těchto společenstev lze zařadit k zonální vegetaci v širším slova smyslu, do podzóny smíšených jehličnatolistnatých lesů. Vegetaci na vodou nejvíce ovlivněných stanovištích (jedliny jen s malou příměsí) lze označit jako společenstva azonální. Větší část těchto společenstev lze zařadit do podzóny smíšených jehličnatolistnatých lesů. Dominující dřevinou ve stromovém patře byla obyčejně jedle bělokorá, její podíl v přírodní fytocenóze se pohyboval v rozmezí od 40 do 70 %, s nárůstem výskytu ve směru od podhůří do hor a se vzrůstajícím vlivem vody jako zásadního půdotvorného faktoru většiny těchto stanovišť. V nejnižších polohách mohl dominovat i dub letní, který jinak tvořil pravidelnou a nejvýznamnější příměs podhorských jedlin. V horách, kde dub neroste, přejímá pozici nejdůležitější příměsi smrk ztepilý. Na oglejených subtypech půd se jako příměs uplatňoval pravidelně buk lesní. Naopak na vodou velmi silně ovlivněných půdách byla běžně vtroušena olše lepkavá, v horách i šedá. Nepravidelně vtroušený býval topol osika, bříza bělokorá (Betula pendula Roth), jeřáb ptačí (Sorbus aucupariaL. em. Hedl.) a možná i borovice lesní (Pinus sylvestris L.). V kraji velmi vzácné zbytky přírodě blízkých geobiocenóz nepožívají v současnosti legislativní ochrany. Do kategorie dubových a smrkových jedlin patří soubory lesních typů 4O, 5O, 6O, 5P, 6P, 3Q, 4Q, 5Q, 5T, 3G, 4G, 5G a 6G.

92

Suťové lesy (2,4 %) Vegetace s širokým výškovým rozšířením od pahorkatin do hor. Z hlediska stanovištních poměrů lze kategorii rozdělit na suťové lesy svahové a úžlabní. Společný oběma typům je suťový terén, často v mozaice s výchozy rostlé skály. Hlavní rozdíl spočívá v genezi vzniku. Svahová suťoviska vznikají gravitačním posunem zvětraliny po svahu. Úžlabní suťoviska mají dvojí původ. Je to svahová suť na okrajích žlebů a více méně aluviální a kombinovaná suť na jejich dnech. Pro svahová suťoviska jsou typické rankery a kambizemě rankerové. Na písčitých substrátech se vytvářejí i podzoly rankerové. Na úžlabních sutích jsou vyvinuty rankery, regozemě, kambizemě rankerové a fluvické a zpravidla jsou ve spodinách mírně oglejené. Suťové lesy jsou dendrologicky vůbec nejbohatšími přírodními lesními fytocenózami. Obvykle v nich nevýrazně dominoval buk lesní spolu s jedlí bělokorou a na úžlabních sutích i jasan ztepilý. Jako vtroušené až přimíšené se v pahorkatinách až kopcovinách uplatňovaly lípa malolistá – srdčitá a lípa velkolistá, javor klen a javor mléč (Acer platanoides L.) a habr obecný. Jen jako vtroušený zde rostl tis červený (Taxus baccata L.), jilm horský a duby. V Karpatech to byl pravděpodobně pouze dub letní a v Hercyniku zase naopak převážně dub zimní (Quercus petraea (Mattyschka) Liebl.). Výše od vrchovin zůstal v příměsi již jen javor klen. Jako vtroušený a výše v horách přimíšený se přidával smrk ztepilý. Vtroušený byl ještě tis a jilm drsný. Zajímavé přirozené geobiocenózy podhorských suťových lesů v mozaice a na přechodu k zonálním bučinám jsou chráněny v NPP Šipka, PR Trojačka a PR Palkovické hůrky. Horské suťově lesy jsou zachovány například v NPR Bílá Opava. Do této kategorie patří soubory lesních typů 3J, 5J, 3U, 5U a 6U. Dubové bučiny (12,2 %) Zonální vegetace s potenciálním rozšířením v kolinním geografickém výškovém stupni. V kraji jsou tyto geobiocenózy vázány převážně na překryvy sprašových hlín a vzácně i spraší (okolí Opavy). Půda je obyčejně alespoň ve spodinách slabě oglejená, ale nikdy v takové míře, která vyžaduje vylišení oglejeného subtypu. Typickými půdami jsou luvizemě a hnědozemě a na skeletovitých zvětralinách kambizemě. Dubové bučiny náleží ke klimazonální vegetaci podzóny listnatých opadavých lesů nemorální (lesní) zóny s listnatými opadavými lesy a temperátním (mírným) klimatem. V přírodní fytocenóze dominuje vždy buk lesní. Pravidelnou a nejdůležitější příměsí, ale možná jen vtroušeny, byly duby. Na slabě oglejených hlinitých substrátech to byl výhradně dub letní, naopak na skeletnatých svažitých vysychavých stanovištích na špatně zvětrávajících karbonských sedimentech v hercynské části kraje téměř výhradně dub zimní. Vtroušeny bývaly pravidelně lípa malolistá – srdčitá a habr obecný a na stinných svazích a oglejených půdách méně pravidelně jedle bělokorá. Nepravidelně pak javor babyka a javor mléč, zřídka i javor klen, na vysychavých stanovištích borovice lesní a modřín opadavý pravý (Larix decidua Mill.), který je v České republice autochtonní pouze v Hercyniku v části Nízkého Jeseníku a Zlatohorské hornatiny. Podle jedné hypotézy je původní v rozsáhlé oblasti mezi Opavou, Moravským Berounem, Rýmařovem a Zlatými horami, naopak podle jiné rostl jen na malém území v okolí Bruntálu, jako vtroušený na suťových stanovištích zvětralých sopečných kup – pak ovšem nikoli v dubových bučinách, ale v bučinách. Legislativní ochrana zbytků přírodě blízkých geobiocenóz v kraji je omezena na několik vesměs jen málo reprezentativních porostů. Do jednotky dubových bučin patří soubory lesních typů 3. lesního vegetačního stupně kromě „suťových“ a vodou ovlivněných edafických kategorií.

93

Bučiny (30,1 %) Vegetace zonálních bučin je typicky rozšířena v suprakolinním (kopcovina) a v submontánním (vrchovina) geografickém výškovém stupni. Konkrétně jsou bučiny v kraji rozšířeny v rozpětí nadmořských výšek reliéfu od 350 do 650 m. Daleko nejrozšířenějšími půdami těchto poloh jsou kambizemě. Jedná se o typické klimazonální půdy podzóny listnatých opadavých lesů nemorální zóny. Na skeletovitých stanovištích jsou vyvinuty kambizemě rankerové, vzácně rankery. Bučiny jsou vegetací podzóny listnatých opadavých lesů. Základní dřevinou je buk lesní, který má v těchto geobiocenózách své růstové optimum a často zde vytvářel i nesmíšené přírodní monocenózy. Za optimálních podmínek může dorůst do výšky až 50 m, což je fyziologické maximum tohoto druhu. Zřejmě jedinou pravidelně přimíšenou dřevinou přírodních společenstev bývala jedle bělokorá. Častěji vtroušeny bývaly lípa malolistá – srdčitá a lípa velkolistá, javor klen a jilm drsný. Měně pravidelně se jako vtroušený objevoval při dolní hranici výškového rozšíření bučin habr obecný a duby, v Sudetech dub letní i dub zimní, v Karpatech jen dub letní. Podle některých hypotéz byly právě východosudetské bučiny hlavním těžištěm rozšíření modřínu opadavého. Zbytky přírodě blízkých bučin jsou v Hercyniku chráněny například v PR Suchá Dora, porosty s autochtonním modřínem opadavým například v NPP Ptačí hora. V Karpatech jsou geobiocenózy přírodě blízkých bučin chráněny například v PR Palkovické hůrky. Stanovištím bučin odpovídají soubory lesních typů 4. lesního vegetačního stupně (kromě vodou ovlivněných kategorií). Jedlové bučiny (36,0 %) Zonální vegetace rozšířená převážně v montánním geografickém výškovém stupni. Základními půdami jsou kambizemě, na skeletnatých stanovištích přechody k rankeru a rankery, okrajově podzoly. Jedlové bučiny náleží do podzóny smíšených jehličnatolistnatých lesů. Vedle buku lesního, který je vždy základní dřevinou této vegetace, bývá prakticky vždy spoluzákladní dřevinou jedle bělokorá, která může za příznivých podmínek v jedlobučinách dočasně i dominovat. Jedle zde má své růstové optimum a může dorůst do výšky až 60 metrů. Přimíšené dřeviny v jedlobučinách chybí. Prakticky jediný býval pravidelně vtroušený javor klen. Nepravidelně se vyskytoval jednotlivě vtroušený jilm drsný, smrk ztepilý a vzácně na přechodu do bučin lípa velkolistá. Své růstové optimum má v jedlobučinách i smrk, který se však v konkurenci se stín snášejícími dřevinami nemohl výrazněji uplatnit. Duby ani habr zde již nezasahují. Nejrozsáhlejší zbytky přirozených jedlových bučin v kraji jsou chráněny v NPR Mionší v Beskydech. Z hlediska podobnosti druhové, věkové a prostorové (horizontální a vertikální) porostní výstavby se současnou představou o struktuře porostů jedlobukového přírodního lesa (pralesa) je v regionu zřejmě nejautentičtější malý zbytek pralesovitého porostu chráněný v NPR Salajka v Beskydech. Pravděpodobně nezachovalejší zbytek přirozené východosudetské jedlobučiny je chráněný v PR Jelení bučina v Hrubém Jeseníku. Patří sem soubory lesních typů 5. lesního vegetačního stupně (kromě vodou ovlivněných stanovišť a sutí). Smrko-jedlové bučiny (7,0 %) Převážně zonální vegetace typicky vázaná na „vyšší“ montánní a „nižší“ supramontánní geografický výškový stupeň. V kraji je tedy rozšířena jen v Hrubém Jeseníku a Moravskoslezských Beskydech, a to v rozpětí nadmořských výšek od (850–) 900 do 1 100 (–1 150) metrů.Typickými půdami těchto stanovišť jsou kambizemě a kryptopodzoly, okrajově na lehčích půdách se vyvíjejí podzoly, na skeletnatých substrátech rankery a rankerové 94

subtypy výše jmenovaných. Smrko-jedlové bučiny náleží z většiny ještě k vegetaci podzóny smíšených jehličnatolistnatých lesů. Nejdůležitější základní dřevinou přírodních geobiocenóz byl buk lesní. Jako spoluzákladní se může uplatnit jedle bělokorá, ale obyčejně bývala jen v příměsi. Svým podílem na celkové dřevinné skladbě třetím nejdůležitějším druhem byl pravidelně přimíšený smrk ztepilý. Součtový podíl jedle a smrku dával zřejmě jehličnanům převahu nad listnáči, respektive nad bukem. Z ostatních dřevin se pravidelněji jako jednotlivě vtroušený vyskytoval javor klen a nepravidelně až řídce jilm drsný. Přirozené porosty smrko-jedlových bučin jsou chráněny například v NPR Mazák a NPR Kněhyně – Čertův mlýn v Beskydech. Do této kategorie patří soubory lesních typů 6. lesního vegetačního stupně s výjimkou vodou ovlivněných stanovišť. Bukové smrčiny (2,3 %) Tato společenstva jsou potenciální přirozenou (extrazonální) vegetací v supramontánním (středohory) geografickém výškovém stupni. V kraji jsou tedy geobiocenózy bukových smrčin rozšířeny souvisleji jen v Hrubém Jeseníku. V Moravskoslezských Beskydech náleží k této jednotce jen několik nejvyšších vrcholů ve výškovém rozpětí od 1 050 do 1 300 metrů n. m. (Kněhyně – Čertův mlýn, Smrk, Lysá hora, Travný). Typickými půdami těchto stanovišť jsou kryptopodzoly a podzoly. Na skeletnatých substrátech jsou vyvinuty rankery a rankerové subtypy uvedených půdních typů. Bukové smrčiny představují ve střední Evropě extrazonální vegetaci podobající se zonálním společenstvům pásma boreálních jehličnatých lesů. V přírodní vegetaci výrazně dominuje smrk ztepilý. Buk lesní se vždy vyskytuje jen jako přimíšený a jedle bělokorá již jen jako vtroušená. Z dalších se zde pravidelně objevuje jako jednotlivě vtroušený javor klen a jeřáb ptačí. Pralesovité porosty bukových smrčin jsou chráněny v největším maloplošném chráněném území kraje v NPR Praděd v Hrubém Jeseníku a v NPR Mazák v Beskydech. Této jednotce odpovídají soubory lesních typů 7. lesního vegetačního stupně kromě SLT 7P, který náleží do následující kategorie smrčin. Smrčiny (0,8 %) Extrazonální vegetace rozšířená převážně v subalpínském (nižší vysokohory) geografickém výškovém stupni, to znamená, že v kraji je jejich výskyt omezen prakticky jen na Hrubý Jeseník. Malý nereprezentativní fragment je vyvinut i v Moravskoslezských Beskydech na vrcholku Lysé hory od výšky přibližně 1 220 až 1 250 m n. m. Typickými půdami smrkových stanovišť jsou podzoly (modální, rankerový), na vodou ovlivněných stanovištích podzoly oglejené, glejové, gleje i organozemě. Smrčiny jsou extrazonální vegetací podobající se zonální vegetaci pásma boreálních jehličnatých lesů. Zcela dominantní dřevinou přírodních geobiocenóz je smrk ztepilý rostoucí zde v typicky rozvolněných porostech. Pravidelně jako jednotlivě vtroušený bývá jeřáb ptačí, nepravidelně javor klen, který mívá i stromovitý vzrůst, a vzácně i krnící křovitý buk lesní. Unikátní přirozené pralesovité porosty smrčin jsou chráněny v NPR Praděd. Do této kategorie patří soubory lesních typů 6R, 7P a 8. lesního vegetačního stupně.

95

Subalpínská bezlesí a alpínské hole (0,1 %) Komplex extrazonální heterogenní nelesní vegetace s rozšířením typicky nad horní hranicí lesa (hole) a v subalpínském pásmu smrčin v místech, kde laviny a plazivý sníh trvale chrání subalpínské bezlesí před tlakem stromové vegetace. V kraji je tato vegetace vyvinuta pouze v nejvyšších polohách hlavního hřebene Hrubého Jeseníku a na lavinových svazích Malého a Velkého Kotle. Dle typu makroreliéfu se jedná o subalpínský geografický výškový stupeň. Přirozená horní hranice lesa bývá v Hrubém Jeseníku přibližně od 1 400 metrů n. m. Reliéf je poznamenán minulou glaciální erozí a nadále působící soliflukcí a kryogenní aktivitou (polygonální struktury). Půdy lze zařadit k podzolům, litozemím, rankrům a organozemím. Tyto společenstva lze klasifikovat jako extrazonální vegetaci podobající se vegetaci pásma arktické tundry. Hrubý Jeseník má mezi horstvy střední Evropy, které mají vytvořenu horní hranici lesa, výjimečné postavení. Mezi pásmem smrčin a alpínskými holemi zde není vytvořen stupeň s borovicí klečí (Pinus mugo Turra). Současné porosty kleče pocházejí z výsadeb. Objasnit přirozenou absenci kosodřeviny v Hrubém Jeseníku lze tím, že v době poledové po postglaciálním klimatickém optimu v atlantiku se ochlazením klimatu vytvořila horní hranice lesa „sestoupením“ dřevin do nižších poloh z původně plně lesy porostlého pohoří. V jeho zapojených lesích se kleč nemohla vyskytovat pro nedostatek refugiálních ploch pro kleč příliš malých, na nichž však přežily některé „nízké“ druhy dnes typické pro jesenické alpínské travnaté hole. Dle fyziognomie lze tyto geobiocenózy rozdělit na dvě skupiny. V nejvyšších polohách jsou autochtonní porosty krátkostébelných trav. Níže, v přechodu k rozvolněným porostům horských smrčin a na stanovištích subalpínského bezlesí jsou heterogenní porosty vysokostébelných trav, keřů a stromových soliterů. Z lesních dřevin převažuje smrk ztepilý, nejběžněji vtroušený je jeřáb ptačí. V listnatých křovinách na lavinových svazích jsou v nadrostu nejčastěji bříza karpatská (Betula carpatica W. et K.) a vrba slezská (Salix silesiaca Willd.). Kategorii odpovídá 9. lesní vegetační stupeň. Bory Na Suchém vrchu (PR) v Hrubém Jeseníku jsou vytvořeny malé fragmenty netypického glaciálně-reliktního boru (azonální vegetace), edaficky podmíněné balvanitou zvětralinou devonského křemence, tzv. kamenným mořem. Půda, pokud je vyvinuta, náleží k litozemím a méně rankerům. Kromě borovice lesní zde roste smrk ztepilý, jedle bělokorá a modřín opadavý, který zde má zřejmě svou nejvýše položenou přirozenou lokalitu ve východních Sudetech. Stanoviště jsou klasifikována jako SLT 0Z, 6Y a 6Z.

96

1.3.1.6.

Geograficky nepůvodní dřeviny Moravskoslezského kraje

Geograficky nepůvodní je podle zákona č. 114/1992 Sb. druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. Tento zákon stanovuje, že rozšíření geograficky nepůvodních druhů je možné pouze s povolením orgánu ochrany přírody, ale toto neplatí (§ 5 odst. 4 zákona) pro nepůvodní druhy rostlin v rámci hospodaření podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy. Mezi jehličnaté geograficky nepůvodní dřeviny Moravskoslezského kraje patří: douglaska tisolistá, borovice vejmutovka, borovice černá, cypřišek Lawsonův, jedle obrovská, smrk Englmanův, smrk omorika, smrk pichlavý, borovice kosodřevina. Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii (Mirbell) Franco) Douglaska tisolistá je původem ze Severní Ameriky, kde se vyskytuje od Mexika po Kanadu, v oblasti Skalistých hor, všude tam, kde je dostatek srážek. Douglaska dosahuje i v Moravskoslezském kraji při srážkách kolem 700–800 mm ročně na hlubokých, hlinitých půdách výšky přes 40 m a značné výčetní tloušťky. Má hluboký srdčitý kořenový systém. Nesnáší zastínění a vítr. Nemůže být doporučena do porostních plášťů. Ojediněle zmlazuje, hlavně ve smrkových porostech. Domácí dřeviny však nevytlačuje. Borovice vejmutovka (Pinus strobus L.) Borovice vejmutovka je rovněž původem ze Severní Ameriky. Zde se vyskytuje mezi Kanadou a USA v oblasti Velkých jezer a Apalačských hor. Je rovněž dřevinou, které se dobře daří na hlubokých, hlinitých půdách a často i na pseudoglejových půdách. Dosahuje i 32 m výšky a značné tloušťky. Má hluboký kořenový systém a ze všech dřevin je na větrem ohrožených lokalitách nejodolnější proti vývratům. Může být v porostních pláštích. Zmlazuje se zcela ojediněle, domácí dřeviny nevytlačuje. Borovice černá (Pinus nigra Amold) Borovice černá je původem z jižní Evropy, kde je v submediteránní oblasti rozšířena od Španělska až po Kavkaz, nejsevernější a nám nejbližší lokalita je u Vídně. U nás dosahuje borovice černá výšky až 30 m a značné tloušťky. Byla vysazována na suchem postihované lokality anebo na silně kamenitá stanoviště. Kromě toho, že dobře snáší nedostatek srážek, je odolná proti větru a mrazu. Zmlazuje se zcela ojediněle. S jejím pěstováním se v Moravskoslezském kraji nepočítá. Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana (Murray) Parl.) Cypřišek Lawsonův je domovem v Severní Americe v nevelké oblasti u Tichého oceánu na území státu Oregon a Kalifornie. V PLO 29 byl vysazen roku 1900 na velkostatku Dubová za hraběte Razumovského. Zůstal zachován i do současnosti ve dvou porostech, na ploše 0,71 ha se zásobou 244 plm. V těchto porostech dosahuje výšky téměř 30 m, sotva do úrovně smrku, který v porostních skupinách převažuje. Ukazuje, že i taková exotická dřevina v oblasti, kde se srážky pohybují okolo 700 mm, může růst. Jeho dřevo neztratilo nic na kvalitě označované za „americké cedrové dřevo“. Cypřišek se ve středním věku (50–60 let) v silném zápoji intenzivně zmlazoval, všechny semenáčky však byly vyzvednuty. V současné době, kdy jsou porosty prosvětleny, zarůstají buření, která brání dalšímu zmlazování cypřišků. Jeho pěstování není výslovně doporučováno. Jedle obrovská (Abies grandis (Douglas) Lindl.) Jedle obrovská je dalším druhem, který je původem ze Severní Ameriky. Pochází z pacifické části kontinentu, kde roste od mořské hladiny do výšky 700 m n. m. Ve vnitrozemí se pak 97

nachází až do nadmořské výšky 2 000 m n. m. Vyžaduje oblasti s vysokými srážkami. V Moravskoslezském kraji se této dřevině daří. Srážky se zde pohybují do 700 mm, ale jsou zde hluboké hlinité půdy, často oglejené, které udržují vodu během vegetační doby. Jedle obrovská má hluboký kořenový systém, dobře zakotvující v půdě. Její pěstování bylo doporučováno hlavně jako náhrada za naši domácí jedli bělokorou. Smrk Englmanův (Picea engelmani Engelm.) Smrk Englmanův pochází rovněž ze západní části Severní Ameriky. Je značně podobný smrku pichlavému, ale má větvičky žlaznatě chlupaté, pupeny pryskyřičnaté, jehlice měkké, nepichlavé. Smrk omorika (Picea omorika (Pančič) Purkyně) Smrk omorika pochází z Černé hory a povodí Driny. U nás je častou dřevinou v parcích i městské zeleni. Do porostů byl vysazován z důvodu vysoké odolnosti proti suchu a exhalátům. Jedná se převážně o mladší porosty. Smrk pichlavý (Picea pungens) Smrk pichlavý pochází ze Severní Ameriky. Pěstuje se většinou jako zahradní stříbrný kultivar. Tento smrk se vysazoval v období let 1980–1990 do porostů jako vysoce odolná dřevina proti exhalátům. Přirozeně z porostů asi vymizí, neboť jej všechny ostatní dřeviny předrostou. Borovice kosodřevina (Pinus mugo Turra) Je domácí dřevinou vysokých pohoří střední Evropy, kde tvoří hlavní dřevinu klečového vegetačního stupně. V Moravskoslezském kraji dosahuje výšky klečového lesního vegetačního stupně jen Hrubý Jeseník, kde se však kosodřevina přirozeně nevyskytovala z důvodů daných historickým vývojem vegetace v Atlantiku. V minulosti byla vysazována v Hrubém Jeseníku, nejvyšších partiích Moravskoslezských Beskyd a na některá extrémní stanoviště i v pahorkatině (PLO 29) a také jako náhradní dřevina v oblastech postižených imisemi. V současnosti není její použití doporučováno. Ze strany orgánů ochrany přírody je snaha o postupné odstranění porostů kosodřeviny v Hrubém Jeseníku a její náhradu přirozenými alpínskými společenstvy. Dále se v Moravskoslezském kraji vyskytují jedle kavkazská (Abies nordmanniana (Steven) Spach.), jedle ojíněná (Abies concolor (Gord.) Hilldebr.) a smrk sivý (Picea glauca (Moench) Voss). Jedle kavkazská je původem z Kavkazu a jedle ojíněná spolu s se smrkem sivým jsou původní v Severní Americe. Z listnatých dřevin jsou v Moravskoslezském kraji nejvíce zastoupeny dub červený a trnovník akát. Dub červený (Quercus rubra L.) Dub červený je severoamerický dub, původem z apalačské oblasti USA. V Moravskoslezském kraji se vyskytuje povšechně, především ve 3. LVS a nejnižších polohách 4. LVS. Roste dobře, hlavně na hlinitých půdách. Dosahuje značných dimenzí tloušťek i výšek. Je dřevinou světlomilnou, už od mládí má tendenci vytvářet velké koruny. Vyžaduje dostatek vláhy, ale srážky od 650–700 mm jsou pro tuto dřevinu dostačující. Dub červený je odolný proti mrazu, raší později. Už relativně v nízkém věku dobře plodí, jeho žaludy se žádný náš domácí živočich neživí, a proto se dobře zmlazuje a vytlačuje domácí druhy dubů. Není doporučován v žádném hospodářském souboru.

98

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia L.) Trnovník akát je další z dřevin pocházejících ze Severní Ameriky, a to ze střední a východní části. Je dřevinou kdysi vysazovanou na suchá, kamenitá místa, kde se jiným dřevinám nedařilo uchytit. Intenzivně prokořeňuje půdu, obohacuje ji dusíkem a rozpadem listí se dostávají do půdy fenolkarboxylové kyseliny (např. kyselina syringová) a většinou tak znemožňují klíčení jiných rostlin. Akát se kromě semen šíří také kořenovými výmladky. Je velmi obtížně odstranitelný z porostů. Sám výrazně mění dřevinnou skladbu. Jeho pěstování se nedoporučuje. V Moravskoslezském kraji se vyskytují také nepůvodní topoly, kromě topolu černého, bílého a osiky. V lesním hospodářském plánu jsou označovány jako topoly ostatní nešlechtěné a topoly šlechtěné. Všechny topoly se vyskytují v 1. a 2. LVS v luzích, zcela ojediněle v nejnižších polohách svahů nad luhy. Nedosahují žádné kvality. Jejich pěstování není doporučováno v žádném hospodářském souboru. Jako zvláštnost se vyskytuje jihoevropská dřevina jírovec maďal (Aesculus hipocastanus L.). Do porostů se dostal jako dřevina, která zvedá úživnost honiteb pro zvěř, neboť každoročně od relativně nízkého věku plodí velké množství kaštanů. Z lesnického hlediska není významnou dřevinou. Jako zajímavost je možno ještě uvést výskyt dubu ceru (Quercus cerris L.) a ořešáku černého (Juglans nigra L.). Dub cer se v naší republice přirozeně vyskytoval až na jižní Moravě. Ořešák černý je původem ze Severní Ameriky a dosahuje v Moravskoslezském kraji běžně 30m výšek a značných výčetních tlouštěk, netrpí mrazem a dobře roste nejen v luzích, ale i na sprašových hlínách či hlubokých hlinitých zvětralinách i v nadmořské výšce 400 m. Dalšími významnými regionálními dřeviny jsou modřín opadavý a smrk ztepilý. Modřín opadavý (Larix decidua Mill.) Modřín opadavý je v České republice původní právě jen v Moravskoslezském kraji, a to v oblasti Nízkého Jeseníku a částečně též Předhoří Hrubého Jeseníku a Slezské Nížiny jako tzv. jesenický modřín – pravděpodobně Larix decidua subsp. polonica (Racib) Domin. Jeho výskyt je historicky doložen v nejstarší písemných záznamech pocházejících ze 14. a 15. století dlouho před tím, než bylo započato s jeho umělou obnovou. Původní areál autochtoního jesenického modřínu leží v oblasti tzv. východních Sudet, ve srážkovém stínu Hrubého Jeseníku. Jádro původního areálu je v oblasti mezi Bruntálem a Krnovem v PLO 29 na pomezí PLO 32. Řada autorů (DOMIN 1930, HRUBÝ 1933, ŠIMAN 1943, ŠINDELÁŘ 1967 a 1973, NOŽIČKA 1962, PEJCHAL et KREJČIŘÍK 1998) se shoduje v tom, že modřín dosahoval na jihu po řeku Moravici a oblast Slunečné, na severu do Zlatohorské hornatiny a PLO 28. Je možné, že přes oblast PLO 32 Slezskou nížinu jeho areál nesouvisle navazoval na areál polského nížinného modřínu. Z areálu, který jako druh obsadil v Eurasii, se zde vyskytuje ve 3. a 4. LVS a v nižších polohách 5. LVS na převážně bohatých stanovištích, na rozdíl od výskytu modřínu v Karpatech (Tatry), kde se vyskytuje na kyselých stanovištích 5. a 6. LVS a v Alpách v 6., 7., 8. LVS a ve svém (modřínovém) LVS rovněž více na kyselých stanovištích. Také na Sibiři se vyskytuje sibiřský modřín v jiných porostních směsích nebo v monokultuře modřínu. Jeho setrvání v přírodní oblasti po době ledové je podmíněno klimatickými a půdními podmínkami, hlavně výskytem extrémních klimatických podmínek (suchem), existencí přízemních požárů hrabanky a relativně pozdním nástupem buku. Tím je dána možnost zmlazování modřínu a hlavně odrůstání do vyššího věku. Jinak se modřín zmlazuje zcela výjimečně. Hlavně však podlehne kompetici agresivně se zmlazujícího buku. Jesenický modřín se přirozeně vyskytoval

99

a vyskytuje na třech vyhraněných typech stanovišť. Jsou to extrémní stanoviště kamenitých ploch a vysychavé svahy kategorií 3–4 C, Y, Z, N, A, běžná bohatá stanoviště kategorií S, B, H 3.–4. LVS a vodou ovlivněná stanoviště 3.–4. LVS edafických kategorií O, D. Modřín se přirozeně vyskytoval i na zvětralinách vyvřelin (Malý a Velký Roudný u Bruntálu) ve 4.– 5. LVS. Tato dřevina nesnáší zastínění, je značně odolná proti větru, ale na živných stanovištích kategorií B, H, D po extrémních srážkách v roce 1997 došlo k vývratům přeštíhlených modřínů na rozbředlé půdě. Sudetský modřín se přirozeně snadno čistí, suché větve spadnou často najednou po větších sněhových srážkách. Je schopen dosáhnout i výšky přes 60 m. Lze jej použít proto na všech stanovištích i na půdách podmáčených, kde však vytvoří stejný kořenový systém jako smrk. Kvalitní staré jedince je možno ponechat jako výstavky do dalšího obmýtí. Nejsou vhodné nejen čisté porosty, ale i skupiny s větším zastoupením (nad 30 %) modřínu. Je možné jej použít pro vylepšení kultur a mlazin sadbou. Při vyšším zastoupení trpí třásněnkou modřínovou, pouzdrovníčkem modřínovým a kůrovcem modřínovým. Je možné jej přimísit do všech porostních typů, nejvhodnější jsou jeho směsi s bukem. Na Lichtensteinských panstvích zakládali tehdejší lesníci smíšené porosty s modřínem v poměru SM 20, JD 20, MD 20, BO 20, BK a ostatní listnáče 20 (tzv. lichtensteinskou směs), která se velmi dobře osvědčila z hlediska produkce a stability. Její obnova je však velmi náročná kvůli zabuřenění holin. Modřín všeobecně vyžaduje stálou pěstební péči. Je vhodný do porostních plášťů. Modřín je a musí být trvale předrůstavou dřevinou. Trpí vytloukáním srnčí zvěří. V PLO 39, 40 a 41 je modřín nutno jednoznačně považovat za geograficky nepůvodní dřevinu. Smrk ztepilý (Picea abies (L.) Karsten) Je domácí dřevinou pohoří střední Evropy od 6. LVS výše (na některých extrazonálních lesních typech se mohl vyskytovat i níže). V Moravskoslezském kraji se vyskytoval pravděpodobně pouze v PLO 27 – Hrubý Jeseník, PLO 28 – Předhoří Hrubého Jeseníku, PL 40 Moravskoslezské Beskydy a PLO 41 – Hostýnsko-vsetínská vrchovina a Javorníky (vrcholová partie Vysoké) a snad i na malém území v PLO 29 v oblasti Slunečné jako příměs na SLT 5O. V PLO 32 a 39 je nutné jej považovat za geograficky nepůvodní. Smrk je základní hospodářská dřevina, která výrazně převažuje v dřevinné skladbě většiny lesů v Moravskoslezském kraji (zastoupení 67,4 %). Smrkové hospodářství převládá od středních poloh. Od druhé poloviny minulého století se však se smrkovým hospodářství pojí stále narůstající problémy s řadou škodlivých faktorů (imise, sucho, vítr, kůrovcovití, pilatky, václavka), které mají za následek sníženou ekologickou stabilitu smrkových porostů. V současné době je tedy smrkové hospodářství ve 3. LVS a na řadě míst i ve 4. LVS hodnoceno jako nevhodné. Původní populace smrku byly na území Moravskoslezského kraje z velké části zničeny, když bylo při obnově zdevastovaných lesů nejpozději od 17. století používáno semeno a sadební materiál z Alp, Šumavy apod. Přehled výskytu jednotlivých nepůvodních druhů dřevin podle jednotlivých přírodních lesních oblastí uvádí tabulka č. 1.3.1.6.1.

100

Tabulka č. 1.3.1.6.1. kraji dle PLO

Přehled výskytu geograficky nepůvodních dřevin v Moravskoslezském

Dřevina

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco)

Jedle obrovská (Abies grandis (Douglas) Lindl.)

Zkratka

DG

JDO

Výskyt v PLO

Plocha (ha)

Zásoba (m3 b. k.)

27

0,73

180

28

9,42

959

29

94,20

22 994

32

10,83

1 716

39

4,06

339

40

20,09

3 046

41

0,12

0

27

0,36

0

28

1,48

232

29

5,79

245

32

1,53

0

39

0,97

108

40

3,36

26

Původ

Severní Amerika

Severní Amerika

Jedle kavkazská (Abies nordmanniana (Sven) Spach.)

JDK

29

0,11

0

Kavkaz, Malá Asie

Jedle ojíněná (Abies concolor (Gord.) Hilldebr.)

JDJ

29

0,06

0

Severní Amerika

Smrk Englmanův (Picea engelmanni Engelm.)

SME

29

0,59

192

39

0,08

0

29

4,19

122

32

27,94

2

39

13,54

304

40

1,21

36

27

1,89

0

28

1,35

109

29

7,11

0

32

4,51

0

39

36,29

60

Smrk omorika (Picea omorika (Pančič) Purkyně)

Smrk pichlavý (Picea pungens (Engelm.))

Smrk sivý (Picea glauca (Moench) Voss) Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana (Murrax) Parl.)

Borovice vejmutovka (Pinus strobus L.)

SMO

SMP

SMS

JX

VJ

40

74,24

2

29

0,02

0

39

0,02

0

40

4,89

27

29

0,71

244

28

1,41

400

29

20,00

6 315

32

5,14

919

39

39,82

10 307

40

3,71

655

101

Severní Amerika

Balkán

Severní Amerika

Severní Amerika Oregon, Kalifornie

Severní Amerika

Pokračování tabulky 1.3.1.6.1. Přehled v Moravskoslezském kraji podle PLO Dřevina

Borovice černá (Pinus nigra Amold)

Borovice kosodřevina (Pinus mugo Turra)

Modřín opadavý (Larix decidua Mill.)

Dub červený (Quercus rubra L.)

Dub cer (Quercus cerris L.)

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia L.)

Jírovec maďal (Aesculus hippocastanus L.)

Ořešák černý (Juglans nigra L.)

Topoly ostatní nešlechtěné

Zkratka

BOC

KOS

MD

DBC

CER

AK

KS

ORC

TPX

výskytu

geograficky

Výskyt v PLO

Plocha (ha)

Zásoba (m3 b. k.)

28

0,48

100

29

2,44

361

32

2,16

229

39

5,42

816

40

2,14

226

27

155,95

0

29

0,27

0

39

0,22

0

40

17,79

0

27

152,95

44 216

28

2424,17

603 900

32

266,83

55 669

39

641,46

168 827

40

277,29

61 922

41

1,38

0

28

0,76

178

29

105,66

12 914

32

117,74

13 815

39

292,10

36 717

40

1,91

464

29

X

X

28

1,75

214

29

37,07

5 820

32

11,12

2 025

39

56,30

8 908

40

0,68

31

29

1,32

276

32

0,81

187

39

10,73

1 786

40

0,64

94

29

X

X

39

X

X

28

0,66

173

29

2,73

596

32

12,14

3 670

nepůvodních

dřevin

Původ

jižní Evropa

střední Evropa

Alpy, Karpaty v ČR jen východní Sudety

Severní Amerika

jižní Morava

Severní Amerika

jižní Evropa

Severní Amerika

Zdroj: Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny

Zdroje: Culek, M. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1996, 347 s. Demek, J. a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 352 s., 1987 Ekotoxa Opava. 2006. Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje.

102

Oblastní plány rozvoje lesů (PLO 27, 28, 29, 32, 39, 40, 41). Plíva, K., Průša, E. Typologická klasifikace lesů ČSR. ÚHUL Brandýs nad Labem, 1971 Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Usnesení vlády České republiky č. 707/1998 Sb. k návrhu na vymezení územních jednotek NUTS v ČR www.czso.cz http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/14_kapitola.htm www.risy.cz

103

1.3.2.

Podrobné zhodnocení pozemků určených k plnění funkcí lesa

Pozemky určené k plnění funkcí lesa (PUPFL) jsou podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny. Dále jsou to zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy a ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace, s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství. U těchto pozemků může orgán státní správy lesů nařídit označení jejich příslušnosti k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa. Obecné údaje o výměrách a lesnatosti podle krajů v ČR jsou uvedeny v tabulce 1.3.2.1. Tabulka č. 1.3.2.1. Porovnání obecných údajů o výměrách a lesnatosti jednotlivých krajů v ČR Kraj

Výměra celkem

nelesní půda

plocha PUPFL

porostní půda

bezlesí apod.

4 711

253

lesnatost

Hlavní město Praha

49 609

44 645

4 964

Středočeský

1 101 476

795 442

306 033

299 500

6 533

27,8

27,2

Jihočeský

1 005 688

627 250

378 438

370 001

8 437

37,6

36,8

Plzeňský

756 108

456 683

299 425

294 201

5 225

39,6

38,9

Karlovarský

331 455

187 929

143 526

139 622

3 904

43,3

42,1

Ústecký

533 453

374 199

159 254

156 261

2 993

29,9

29,3

Liberecký

316 296

175 898

140 398

135 177

5 222

44,4

42,7

PUPFL

ha

p. půda %

10,0

9,5

Královehradecký

475 838

328 126

147 712

143 934

3 778

31,0

30,2

Pardubický

451 861

318 573

133 289

130 322

2 966

29,5

28,8

Vysočina

679 563

473 067

206 496

202 622

3 874

30,4

29,8

Jihomoravský

719 630

517 562

202 068

196 597

5 470

28,1

27,3

Olomoucký

526 684

343 229

183 455

179 017

4 438

34,8

34,0

Zlínský

396 354

238 987

157 368

154 552

2 816

39,7

39,0

Moravskoslezský Česká republika

542 701

349 636

193 065

186 439

6 626

35,6

34,4

7 886 716

5 231 225

2 655 490

2 592 955

62 535

33,7

32,9

Zdroj: Podklady pro NLP (2006)

Největší výměru plochy PUPFL má v ČR kraj Jihočeský (378 438 ha), který má i nejvíce plochy bezlesí, nejvyšší lesnatost z krajů má Liberecký kraj, což dokládají grafy č. 1.3.2.1., 1.3.2.2., 1.3.2.3.

104

Graf č. 1.3.2.1. Porovnání rozlohy a lesní půdy krajů ČR ha 1 200 000 1 000 000 800 000 600 000 400 000 200 000

sk o

sl e

Zl ín

zs ký

sk ý

ck ý ou

lo m

sk ý

H

M

Kr

or

av

Ji ho

O

m

Vy

or av

so č

in a

ick ý ub rd

Pa

ra

ál

ov eh

Li

be

de

re

ck ý

ck ý

ck ý st e

Ka

Pl

rl o

Ú

va r

sk ý

sk ý ze ň

sk ý če

sk ý

Ji ho

la vn í

St

m

ře

ěs to

do

P

če

ra h

a

0

výměra celkem

plocha PUPFL

por. půda

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.3.2.2. Porovnání lesnatosti podle krajů ČR z hlediska PUPFL a porostní plochy % 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0

z por. půdy

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

105

a ik

pu bl

ez s sl á

re

ko

es k Č

av s M

z PUPFL

ký

ký ín s Zl

ký ou c

m lo

or

av s O

or

Ji

ho m

so

Kr

ký

a čin

ý ick Vy

rd ub

Pa

de

ck

ý

ý re ck ál ov

Li be

eh ra

ký st ec

Ú

rlo

va

rs

ký

ký ze ňs

Ka

Pl

es

ký

ý sk

ho č Ji

do če

St ře

H

la v

ní

m

ěs

to

Pr

ah

a

0,0

Graf č. 1.3.2.3. Porovnání poměrného procentního zastoupení nelesní půdy, porostní plochy a bezlesí podle krajů v ČR 100%

80%

60%

40%

20%

ik a bl pu

re

es Č

av or

H

M

ká

sk o

sl e

zs ký

sk ý Zl ín

ck ý

O

lo m

or av m

Ji ho

ou

sk ý

in a so č

ick ý

Vy

ub

ck ý rd Pa

Kr

ál

ov eh

ra

be

de

re

ck ý

ck ý Li

st e Ú

va r

sk ý

sk ý rl o

Ka

ze ň

sk ý

Pl

če

sk ý

Ji ho

do ře St

la vn í

m

ěs to

P

če

ra h

a

0%

ne-lesní půda

porostní půda

bezlesí

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Z celkové rozlohy Moravskoslezského kraje připadá na porostní půdu z PUPFL 96,57 %, na bezlesí, jiné a ostatní pozemky 3,43 %. Údaje o výměrách a lesnatosti MSK jsou uvedeny v tabulce 1.3.2.2. Plošný podíl pozemků v MSK je znázorněn v grafu č. 1.3.2.4. Tabulka č. 1.3.2.2. Obecné údaje o výměrách a lesnatosti Moravskoslezského kraje plocha (ha) 542 701

Celková výměra z celkové výměry z PUPFL

nelesní půda

lesnatost (%)

349 636

PUPFL

193 065

35,57

porostní půda

186 439

34,35

bezlesí, jiné a ostatní pozemky

6 626

procento porostní půdy z PUPFL

96,57

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

106

Graf č. 1.3.2.4. Plošný podíl pozemků v Moravskoslezském kraji

64,4%

34,4%

1,2% ne-lesní půda

porostní půda

bezlesí, jiné a ostatní pozemky

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Z Oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL) byl zjištěn plošný podíl lesů, ovlivněných zvýšenými požadavky na plnění mimoprodukčních funkcí, který je uveden v tabulce 1.3.2.3. Největší podíl v MSK na PUPFL v ČR z těchto funkcí mají lesy v pásmu ohrožení imisemi D (5,18 %). Tabulka č. 1.3.2.3. Plošný podíl jednotlivých funkcí lesů z OPRL na PUPFL kraje a ČR Funkce Chráněná oblast přirozené akumulace vod

vrstva OPRL CHOPAV

Moravskoslezský kraj ha z PUPFL 96924,63

% z PUPFL 49,64

ČR % z PUPFL 3,66

PHO vodních zdrojů stupeň 1

PHO1

1390,08

0,71

0,05

PHO vodních zdrojů všech stupňů

PHO vše

72775,53

37,27

2,75

Pásma léčivých zdrojů

PALZ

3876,52

1,99

0,15

Národní parky

VCHU

0,00

0,00

0,00

Velkoplošná chráněná území CHKO

VCHU

71206,68

36,47

2,69

Maloplošná chráněná území PP, NPP, PR, NPR

MZCHU

4489,96

2,30

0,17

Přírodní parky

VCHU

27577,75

14,12

1,04

Lesy městské a lázeňské

LAZN + MEST

3043,28

1,56

0,11

Lesy po potřebu výuky

SKOL

0,00

0,00

0,00

Genové základny

GENO

12070,80

6,18

0,46

Biocentra ÚSES

ÚSES

29869,51

15,30

1,13

Obory a bažantnice

MYSL

2078,34

1,06

0,08

Lesy ovlivněné rekreací

REKR

4907,76

2,51

0,19

Pásmo ohrožení imisemi A

POIM – A

0,00

0,00

0,00

Pásmo ohrožení imisemi B

POIM – B

7804,61

4,00

0,29

Pásmo ohrožení imisemi C

POIM – C

50309,12

25,77

1,90

Pásmo ohrožení imisemi D

POIM – D

137145,80

70,24

5,18

Poškození zvěří (loupání) plošné

ZVER – P

3244,22

1,66

0,12

Poškození zvěří (loupání) rozptýlené

ZVER – R

34440,02

17,64

1,30

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Celkem bylo podle OPRL v ČR k 31. 12. 2006 2 649 147 ha pozemků určených k plnění funkcí lesa. Na území Moravskoslezského kraje to bylo 195 259,5 ha, což činí 7 % z plochy ČR. Výměra PUPFL v jednotlivých PLO je uvedena v tabulce č. 1.3.2.4. Procentní zastoupení PUPFL v PLO zobrazuje graf č. 1.3.2.5.

107

Tabulka č. 1.3.2.4. Výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa v jednotlivých PLO na území kraje PLO

Plocha (ha)

%

27

17344,08

8,88

28

29815,13

15,27

29

59894,08

30,67

32

5872,89

3,01

39

26358,68

13,50

40

55569,47

28,46

41

405,17

0,21

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.3.2.5. Zastoupení PUPFL v PLO v Moravskoslezském kraji 27 8,88%

41 0,21% 40 28,46%

39 13,50%

28 15,27%

29 30,67%

32 3,01%

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Lesní hospodaření se vztahuje na lesní půdní fond, který ovšem kromě lesních porostů zahrnuje i některé menší nelesní plochy. Tyto nelesní plochy jsou často velmi cenné, protože hostí reliktní nelesní společenstva a druhy, které na takových lokalitách měly šanci přežít celý holocén se všemi klimatickými cykly a výkyvy. Takové lokality také často představují velmi hodnotná centra biodiverzity nelesních organismů v okolní krajině. Při převádění lesních pozemků na lesní půdní fond je dále třeba věnovat zvýšenou pozornost biologicky cenným lokalitám jako jsou vlhké louky, suché stráně, meze, mozaikovité porosty křovin apod. a nepřipustit jejich zalesnění. To platí nejen pro níže položená území. V příhraničních podhorských oblastech byl tento trend silný po druhé světové válce, kdy po odsunu většiny obyvatelstva byly velké plochy luk a pastvin zčásti zalesněny smrkovými monokulturami. Tuto praxi lze občas pozorovat i v současné době. Kromě snižování biologické hodnoty lokalit se tak negativně a zřejmě nevratně mění krajinný ráz. Zdroje: Oblastní plány rozvoje lesů (PLO 27, 28, 29, 32, 39, 40, 41).

108

Podklady pro Národní lesnický program ČR, 2006. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)

109

1.3.3.

Posouzení míry využívání lesů pro rekreační účely a předpokládaný vývoj s vazbou na regionální územní plán

Rekreace je činnost člověka v krajinném prostředí, kterou realizuje ve svém volném čase a která slouží regeneraci jeho fyzických a duševních sil a uspokojení jeho osobních zájmů. Typizace rekreace (Vyskot, 1995) 1.

podle časových kategorií

a) krátkodobá rekreace (maximálně tři dny, dopravní čas maximálně 25 % rekreačního času) • každodenní (popracovní, 2–3 hod.) • polodenní (víkendová) • jednodenní (víkendová) • vícedenní (1–3 dny) b) dlouhodobá rekreace (více jak tři dny, dovolenkového charakteru, není vázána dopravní vzdáleností a časovou dostupností) 2.

podle prostorových kategorií • • • •

3.

příměstská (každodenní až jednodenní) ve volné krajině (krátkodobá i dlouhodobá) středisková (rekreační oblasti a zařízení) pobytová individuální (chatová, chalupářská apod.) podle druhu činnosti

• • • • •

procházky a klidový odpočinek pohybová rekreace rekreační sportování myslivost a rybaření sběr přírodnin

Rekreační funkce lesa spočívá v cílevědomém využití synergického působení účinků hygienických, zdravotních, estetických, psychoemocionálních a edukativních. Hygienické účinky představují tvorbu, zlepšování a ochranu životního prostředí člověka (sedimentace, filtrace, ionizace ovzduší, viro- a bakteriostatické účinky atd.). Zdravotní účinky jsou vlivy specifického mikroklimatu, volativních látek a atmosféry prostředí lesa na zdravotní prevenci, léčení a rekonvalescenci. Estetické účinky znamenají přirozené kompozice prostoru, barev, světla, zvuku, pohybu a jejich vnímání a vliv na organismus. Psychoemocionální účinky zahrnují vliv atmosféry lesa, barev, světelných efektů, tvarů, kompozic a přirozené organizace prostoru na psychické stavy člověka. Edukativní účinky představují poznávání zákonitosti přírody, synekologických vztahů, interakcí složek biosféry apod. (Vyskot, 1995) Poptávka po rekreační funkci se začala rozvíjet s průmyslovou revolucí a s ní spojenými jevy jako je urbanizace a změna (zhoršování) životního prostředí obyvatelstva měst a průmyslových aglomerací. Rekreační funkce lesa se uplatňuje vytvářením zdravotně a esteticky působivé lesní přírody, přizpůsobené potřebám a zájmům návštěvníků lesa. Z hlediska rekreační funkce je cílem lesního hospodářství zdravý les, odolný proti živlům a škůdcům, esteticky utvářený, se starými mohutnými stromy, dlouhými lesními okraji, mozaikovitě složený, zpestřený nelesními plochami, se zvýšeným přístupem vzduchu a slunečního záření a s vyhlídkami do krajiny. Má

110

umožnit rekreační aktivitu a nemá být rušený hlukem, motorovými vozidly, znečištěný odpadky a chemickými přípravky a má mít i časově přizpůsobenou těžbu dřeva. Podle převládajících rekreačních aktivit, vkusu a nároků návštěvníků lesa se mění i charakter rekreačních služeb poskytovaných lesním hospodářstvím, od oblastí ticha a oblastí bez známek civilizace až po sportovní areály a parkové úpravy s intenzivním náporem. Průměrná návštěvnost lesů v České republice se v letech 1996–2000 pohybovala mezi 72 až 95 návštěvami na 1 ha lesa za rok. To odpovídá přibližně 20 návštěvám na jednoho obyvatele na 1 ha lesa za rok. (Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny) Podle míry návštěvnosti zavádíme tzv. řízenou rekreační funkci, která nastupuje jako nutná od návštěvnosti 100 osob na 100 ha lesní plochy. Opatření řízené rekreační funkce prohlubují možnosti využití lesního prostředí k účinné rekreaci a zároveň ji chrání před znehodnocením. Od 100 do 370 osob na 100 ha je třeba v lesích rekreačních udržovat čisté lesní prostředí, zde je funkce rekreační rovnocenná s funkcí produkční. V lesích rekreačních s návštěvností od 370 do 1 500 osob na 100 ha je nutno počítat se speciální hospodářskou úpravou, jednoduchým vybavením rekreačními a ochrannými objekty nebo zesílenou ochrannou službou. Funkce rekreační je rovnocenná s funkcí produkční nebo (na částech lesní plochy a od návštěvnosti 1 000 osob na 100 ha) jako funkce prvořadá. Návštěvnost nad 1 500 osob na 100 ha je důvodem zařadit les do kategorie lesů příměstských, parkových s funkcí rekreační jako funkcí výlučnou. Stejného charakteru jsou lesy lázeňské s funkcí zdravotní jako výlučnou. K vybavenosti lesů rekreačních patří např. koše na odpadky, lavičky, pěšiny a cesty pro pěší i cyklisty, jezdecké stezky, přístřešky, vyhlídky, sportovní a dětské koutky, louky na slunění, vodní plochy, informační tabule, parkoviště, oplocenky aj. Zprostředkovaně lze zatížení lesních ekosystémů hodnotit počtem obyvatel na 1 ha. Tak lze zachytit především jednodenní a kratší rekreaci, která se odehrává v lesních porostech do vzdálenosti 0,75 h pěší chůze od města (obce), přičemž za výchozí bod můžeme považovat nejbližší zastávku MHD. Víkendová a vícedenní rekreace se mnohem více soustřeďuje do chatových oblastí a významných středisek cestovního ruchu. Podle významu a uplatnění rekreační funkce vedle ostatních funkcí můžeme lesy rozdělit do pěti tříd: Lesy rekreačně nevyužitelné Do této třídy patří les či lesní části, v nichž je rekreace vyloučena v jakékoliv formě a vstup veřejnosti je omezen či zcela zakázán: • • •

lesy v pásmu hygienické ochrany I. stupně podzemních a povrchových zdrojů vody (označeny tabulkami a oploceny), přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky, I. zóny CHKO, kde vstup je omezen nebo usměrněn po vyznačených cestách, obory a bažantnice, kde je vstup po většinu roku zakázán nebo silně omezen.

Lesy s podmíněně využitelnou rekreační funkcí Patří sem lesní části, kde převládají ostatní mimoprodukční funkce lesa a kde je vstup návštěvníků časově i jinak regulován nebo jsou zde možné jen některé formy rekreace: • •

lesy ochranné na sutích, příkré svahy a srázy, lesy na vnitřním PHO II. stupně, kde je zákaz stanování, táboření, budování sportovišť, bývají označeny tabulemi,

111

• • • •

uznané bažantnice, kde je vstup zakázán po určité období a usměrněn je i pohyb návštěvníků, zpravidla jen po veřejných cestách, lesy v ochranných pásmech zvláště chráněných územích, lesy vyhlášených přírodních parků, lesy v okolí vyznačených objektů turistického zájmu (rozhledny, památné stromy, církevní stavby, pomníky apod.), archeologických a historických lokalit (mohyly, zříceniny hradů, tvrze, zámky, galerie).

Lesy s převažující produkční funkcí V lesích s touto funkcí je hospodaření zaměřeno na trvalé zajištění maximální produkce jakostní dřevní hmoty, přičemž může les zároveň plnit i funkci zdravotně rekreační. Využívány jsou převážně turisticky, pro sběr lesních plodin a hub, sportovně apod. Takové lesy se nacházejí v blízkosti větších center, měst, obcí a rekreačních oblastí. Lesy s podporovanou rekreační funkcí Do této třídy se řadí lesní části, které jsou obhospodařovány v kategorii lesa hospodářského, ale mají současně významnou rekreační funkci. Hospodaření na těchto lokalitách je silně ovlivněno rekreační činností a je proto nutno zde do jisté míry usměrnit jeho způsob. Některé z nich mají charakter lesa zvláštního určení, ale nesplňují všechny podmínky pro vyhlášení této kategorie. Většinou se jedná o části porostu podél rekreačního nebo zdravotnického zařízení, které jsou buď na lesní půdě nebo při jejím bezprostředním okraji, lesy v blízkosti intravilánu měst a obcí, veřejných tábořišť, koupališť, autokempů, sportovních areálů apod. V těchto porostech se nacházejí či nově budují naučné stezky, upravuje se přístupnost lesa návštěvníkům, budují se odpočívadla, naučné panely apod. Lesy se zvýrazněnou zdravotně rekreační funkcí Do této třídy patří lesy navržené nebo schválené kategorie lesů zvláštního určení podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, § 8, odst. 2, písm. b – lesy lázeňské a odst. 2, písm. c – lesy příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí: •

•

• •

•

lesy lázeňské – zabezpečují příznivé klimatické podmínky lázeňského místa. Zdravotně-lázeňsko-léčebná funkce lesa představuje využívání lesa jako prostředí se zdravotně účinným působením na pacienty lázní a zařízení preventivní péče. lesy příměstské – zahrnují jednak lesy parkové, popř. lesy v bezprostředním okolí vycházkových objektů, lesy intenzivně navštěvované a opatřené jednoduchým vybavením. rekreační lesy – lesy s intenzivní zástavbou rekreačních zařízení vyhlášené na podkladě schválené územně plánovací dokumentace a řízené statutem rekreační oblasti. lesy v okolí národních kulturních památek, plochy s atraktivními přírodními a historickými památkami, estetická místa, vyhlídkové lokality apod., musí tvořit zdravé, neznehodnocené prostředí, protože v něm dochází k velké kumulaci návštěvníků. lesy v oblasti s intenzivní sportovní činností mohou být vyhlášeny na podkladě schválených projektů sportovních areálů, v nichž jsou uplatněny i požadavky na odlesnění a specifický způsob hospodaření v přilehlých lesních částech.

112

1.3.3.1.

Rekreace v Moravskoslezském kraji

Na převážné části rozlohy lesů Moravskoslezského kraje se uskutečňuje rekreace v lesní přírodě ve formě volného užitku lesa. Funkci rekreační mají téměř všechny veřejně přístupné lesy. Prvořadá je rekreační funkce v oblasti příměstské rekreace, v místech s intenzivní zástavbou rekreačních zařízení či intenzivní sportovní činností, kde se musí lesní hospodářství přizpůsobit požadavkům rekreace a cílevědomě vytvářet podmínky pro rekreační využití lesa. Takto rekreačně využívané lesní porosty se mohou zařadit do lesů zvláštního určení § 8, odst. 2, písm. c zákona č. 289/1995 Sb. Rekreační potenciál lesů je dán koncentrací rekreace do určitých lokalit. Jedná se jednak o okolí větších měst s krátkodobou jednodenní rekreací a místa, kde jsou soustředěna tábořiště a chatové oblasti sloužící k víkendové nebo dlouhodobější rekreaci. Kraj má velmi výhodné geografické i klimatické podmínky pro celoroční horskou rekreaci, zejména v oblasti Beskyd a Jeseníků. Tato území nabízejí velmi rozsáhlá zalesněná území. V pohoří Jeseníků se v některých oblastech vyskytuje rekordní až 70% pokryvnost území lesy. Je zde velmi rozsáhlá síť značených turistických tras, řada vhodných terénů, lokalit a objektů pro využití v rámci celé řady forem cestovního ruchu. Malebnost Beskyd a velmi zachovalá a minimálně poškozená příroda Jeseníků vytvářejí obrovský potenciál pro sportovně i zdravotně orientovanou turistiku. Využitelnost potenciálních kapacitních možností území je podmíněna odpovídající skladbou a kapacitami zařízení základní a specifické vybavenosti, celkovou úrovní materiálně technické základny cestovního ruchu a rekreace. Podstatný význam mají z tohoto hlediska zařízení ubytovací, sloužící především pro formy hromadné rekreace. Turisticky hojně navštěvované jsou lesy v okolí větších měst. Velký vliv na intenzitu rekreačního využívání má třetí největší město v české republice – Ostrava. Turistickou atraktivitu zde zvyšují vodní přehrady Šance, Morávka (Moravskoslezské Beskydy) a Kružberk (Nízký Jeseník) s navazujícími rekreačními zařízeními. V těchto lokalitách s intenzivní zástavbou rekreačního zařízení (rekreační lesy s pobytovou rekreací) slouží lesy i víkendové a dlouhodobé rekreaci. 1.3.3.2.

Lesy příměstské, parkové a rekreační

Vyhlášení za lesy zvláštního určení přísluší MZe ČR. Rámcové směrnice hospodaření v příměstských lesích jsou součástí LHP. Pro parkový les je obvykle nezbytné zpracování projektu a jeho schválení příslušným OÚ. U lesů parkových se hospodářská opatření týkají jen souvislejších souborů porostů (přizpůsobují se jen hospodářská opatření: etáže, hustší zápoj, odolné dřeviny apod.), popř. lze rámcovým pokynem v LHP zachovat jednotlivé solitéry, samostatné skupiny, rozvolněné části parku, ochranné porostní pláště a okraje porostů. Neřeší se však záhonová, křovitá a alejová úprava, ani živé ploty, volná zeleň a ostatní okrasné porostní pruhy, které se upravují projektem. Za příměstské lesy by se neměly vyhlašovat lesní části, v nichž převažuje jiná funkce (ochranná, vodohospodářská, zájmy ochrany přírody a kulturních památek, myslivosti, výzkumných ústavů, případně jiné důležité potřeby společnosti). V rekreačních příměstských lesích je hospodaření řešeno zpravidla ve zvláštním hospodářském souboru, po těžbách (zpravidla v zimním období) je nutno provést rychle likvidaci klestu a dřevního odpadu, zřizují se zde drobná rekreační a sportovní zařízení, je nutná pravidelná údržba cest a chodníků a zdrojů pitné vody. Hospodářská opatření v těchto lesích by měla vést k vytvoření smíšených porostů s uplatněním estetických, okrasných a introdukovaných dře113

vin, kromě vysokého tvaru lesa použít i střední nebo nízký tvar, obnovní způsoby podle intenzity rekreace holosečné až výběrné, v určitých partiích snížené zakmenění. V příměstských a parkových lesích je možno pracovat s pestřejší druhovou skladbou při zalesňování, včetně exotů. Podél cest je vhodné zakládat aleje, které kromě zpevňovací funkce mají i estetický účinek. Velmi důležitou otázkou hospodaření v těchto lesích je bezpečnost návštěvníků. Mohou být ohrožovány například padajícími větvemi, proto je vhodné podél frekventovaných cest pravidelné vyvětvování stromů (např. u cyklistických cest). Některé porosty ochranných lesů je možno uchránit před intenzivní rekreací omezením přístupu návštěvníků. Toho lze dosáhnout tím, že se v nich nebudují žádné cesty a na okrajích takových lokalit se umístí informační tabule, které vysvětlí důvod ochrany, a v dostatečné vzdálenosti od těchto lokalit by hlavní cesty měly směřovat návštěvníky jiným směrem. Další problematickou oblastí je použití jednotlivých dřevin, a to zejména z hlediska jejich schopnosti působit alergenně na člověka. Nejhůře působí bříza a olše, a proto je nutné vytvářet na území těchto lesů zóny bez těchto dřevin. Pro zvýšení atraktivnosti lokalit příměstských a parkových lesů je vhodné začlenění malých palouků a bezlesí do jejich interiéru. Za obvyklou výměru se považuje plocha 15–30 % celkové výměry lesů, kde horní hranice se doporučuje pro lesy parkové. Na území Moravskoslezského kraje se nalézá mnoho příměstských, parkových a rekreačních lesů jsou to například: Městský les Krnov – Ježník (457,66 ha), Městské lesy Krnov (k. ú. Krnov – Opavské předměstí, 26,99 ha), Příměstské lesy Žáry (58,48 ha), Jánské Koupele, lesy v okolí lázní Klímkovice, Městské lesy Krnov – lokalita Cvilín – jsou vlastnictvím města Krnova, navazují na obytnou zástavbu, jsou zde vybudované cyklistické a značené turistické trasy a součástí lokality Cvilína je rozhledna a poutní kostel, Příměstské lesy Bruntál – lesní porosty v bezprostřední blízkosti města Bruntálu, slouží ke krátkodobé rekreaci obyvatel, do roku 2000 byly vyhlášeny jako LZÚ, nyní jsou tyto porosty zařazeny do hospodářského lesa, mělo by se zde hospodařit s přihlédnutím k rekreačnímu zatížení. Rekreační lesy u Klokočůvku (k. ú. Kločůvek, 2,28 ha) – lesy ve vlastnictví města Odry se nacházejí na katastru Klokočůvek. Lesy obklopují chatovou osadu (sezónní a víkendová rekreace), dále se v blízkosti rekreačního lesa nachází turisticky atraktivní místo Maria skála. LZÚ jsou vyhlášeny na období do 31. 12. 2008. Příměstské lesy Chvalíkovice (k. ú. Chvalíkovice, 0,31 ha) – obecní les v intravilánu Chvalíkovic. Na pozemcích sousedící s tímto lesním porostem se plánuje výstava rodinných domků. Lesní porost bude sloužit k rekreaci obyvatel obce. LZÚ jsou vyhlášeny na období do 31. 12. 2008. Lesy oddychové zóny města Hlučín (k. ú. Hlučín, 0,40 ha) – jedná se o les, který bude součástí oddychové zóny nově plánovaného hřbitova a bude spolu s celým areálem oplocen. LZÚ jsou vyhlášeny na období do 31. 12. 2007. Ostravské městské lesy (k. ú. Bobrovníky, Hošťálkovice, Poruba, Stará Plesná, 363,39 ha) – několik lesních komplexů (Bobrovnický les, Březí, Malý obecní les, Osošník, Plesenský les) navazujících na bytovou zástavbu města Ostravy a přilehlých obcí je využíváno během celého roku ke krátkodobé rekreaci. Pro Ostravské městské lesy byla vypracována studie na rekreační využití lesních pozemků, která je v současné době realizována jednotlivými projekty. Záměr zařadit lesy v majetku města Ostravy do kategorie lesů příměstských byl schválen Zastupitelstvem Města Ostravy v prosinci 1992. LZÚ jsou vyhlášeny na období 1998–2007.

114

Ostravské příměstské lesy – o celkové výměře 582,87 ha. Jedné se o lesy ležící přímo na území města Ostravy a v jeho bezprostřední blízkosti. Podmínky hospodaření jsou dány samostatným lesním hospodářským plánem. Městké lesy Vratimov – o celkové výměře 125,21 ha. Jedná se o lesy na bývalém LHC Šenov, nyní ve vlastnictví obce. Lesopark Orlová – Lutyně – o výměře 22,37 ha. Ucelený lesní komplex (bývalé LHC Šenov) bezprostředně přiléhající k obytné zástavbě města Orlové. Pro lesopark byla vypracována studie. Příměstské lesy města Třince – o celkové výměře 231,16 ha, na bývalém LHC Šenov. Část příměstských lesů bylo v rámci generelu města Třince začleněno do městské zeleně jako parkové lesy. Je zpracována studie. Příměstské lesy Brušperk – o celkové rozloze 61,44 ha. Jedná se o lesy ve vlastnictví obce Brušperk. Rekreační les Český Těšín – o celkové výměře 0,32 ha. Lesní porost navazuje na zahájenou výstavbu městského parku. Rekreační lesy Frýdku-Místku – o celkové výměře 502,49 ha. Lesní porosty leží v bezprostřední blízkosti města Frýdku-Místku a podél řek Ostravice a Morávka. Pro rekreační lesy je vypracovaná studie. Lesopark – biosférický areál města Štramberk – o výměře 11,78 ha. Pro lesopark je vypracovaná studie s návrhem úprav pro krátkodobou rekreaci obyvatel Štramberka a Kopřivnice. Příměstské lesy Kopřivnice – o celkové výměře 57,62 ha. Lesy v okolí zříceniny hradu Šostýn sloužící ke krátkodobé rekreaci. LHC Frenštát pod Radhoštěm. Příměstské lesy Nový Jičín – o výměře 21,10 ha. Komplex lesa v okolí Nového Jičína sloužící k rekreaci obyvatel města. Charakter příměstských lesů mají dále lokality: Oblázek, Krajčok, Holotovec, Pežgovcký les, U Albrechtic, Bílá hora, Třinecký les, Velký les, U Hrabinky, Bučník, okolí Frenštátu pod Radhoštěm, Třince. Příměstské lesy Borovníky (2,59 ha) jsou lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích. 1.3.3.3.

Lesy s intenzivní zástavbou rekreačních zařízení

Lesy s intenzivní zástavbou rekreačních zařízení je možno navrhnout k vyhlášení za předpokladu schválené územně plánovací dokumentace a rekreační využití je řízeno obecně platnou vyhláškou (statutem rekreační oblasti). Hospodaření je zpravidla usměrňováno v lesních částech se zástavbou rekreačních zařízení, sportovišť a ostatních zařízení rekreačního charakteru. V okolí zastavěných ploch se omezuje na výběr souší a stromů ohrožujících bezpečnost a zdraví. Hospodaření v okolí zastavěných ploch se shoduje s příměstskými lesy. Všechny zásahy se provádějí v době nejmenší frekvence rekreantů. K vyhlášení za lesy pro individuální rekreační výstavbu nelze navrhnout: • • •

lesy tvořené souvislými porosty původních geneticky vhodných dřevin (genové základny), lesy v příměstské oblasti, vymezené schválenou územně plánovací dokumentací, lesy v přírodních parcích, vyhlášených příslušným OÚ a schválených vlastníkem,

115

• • • • • • • • • • • •

lesy národních parků a národních přírodních rezervací, I. zóny CHKO, lesy, na jejichž ploše jsou pietní místa, pořádají se slavnosti a veřejná shromáždění, lesy ochranné, lesy zajišťující jiné důležité potřeby společnosti, včetně hraničního pásma s omezeným vstupem, lesní části s archeologickými lokalitami (mohyly, hradiště) a historickými stavbami, lesy v ochranných pásmech vodních zdrojů a přírodních léčivých zdrojů (PHO I. a uvnitř II. st.), lesy na území a v bezprostředním okolí obor a bažantnic (včetně uznaných bažantnic), lesy na území a v bezprostředním okolí rezervací, chráněných nalezišť, chráněných přírodních výtvorů, naučných stezek a výzkumných ploch, lesy v návětrné oblasti v okolí větších zdrojů emisí, oblasti silně znečištěné popílkem a oblasti, v nichž znečištění ovzduší nebo hluk přesahuje hygienické normy, lesy, v nichž by rekreační zástavba výrazně narušila ráz přírodního prostředí a tvořila nevhodnou dominantu krajině, lesy v poddolovaných oblastech povrchovou těžbou, lesy v bezprostřední blízkosti dálnic a vyznačených silničních tras.

Přírodní parky Posláním přírodních parků je zachovat a chránit ráz krajiny s významnými přírodními a estetickými hodnotami (lesní porosty, dřeviny rostoucí mimo les, vodní toky a charakteristická struktura zemědělských pozemků) při umožnění únosného turistického využití a rekreace i únosné urbanizace pro stabilizaci života a hospodaření v obcích a pro dosažení obnovy dnes narušených ekosystémů. Na území Moravskoslezského kraje je mnoho území přírodních parků využívaných pro rekreační účely (například Přírodní park Podbeskydí). Lesy v bezprostřední blízkosti objektů individuální i hromadné rekreace, zdravotnických zařízení, letních a sportovních táborů Lokality: Kyjovice – Zátiší, údolí řeky Moravice, nádrž Balaton u Vítkova, Mladecko, lokalita Strážiště, U Štandlu, Rovňa, Pod Javorníkem, Kunčice pod Ondřejníkem, Ostravice, Čeladná, Ondřejník, Visalaje, Smrk, Bílý kříž, Krásná, Nezávodí. Lesy v blízkosti významných turistických a historických objektů Lokality: okolí zámku Fulnek, okolí zříceniny hradu Cvilín, Kalvárie a zámecký park v Hradci nad Moravicí, okolí zámku Raduň, Vikštejn u Vítkova, Kravaře – zámecký park, Dívčí Hrad – u zámku, Bohušov – okolí zříceniny Fulštejna, Štramberská trůba, Hukvaldy, Zámecký park v Ropici, lokalita Pustevny, Prašivá. Lesy ochranné Ve vyhlášených lesích ochranných dochází k překryvům účelovosti. V kraji je to například na těchto lokalitách: Děhylov – PHO II. stupně – Ostravské městské lesy, Morávka – PP Profil Morávky – Rekreační lesy Frýdku-Místku, Bělský les – ochranné pásmo II. stupně, PHO I. – Ostravské příměstské lesy, Palesek – PHO I., ochranné pásmo II. – Ostravské příměstské lesy,

116

Proskovice – PHO I., ochranné pásmo II. – Ostravské příměstské lesy. Lesy v bezprostřední blízkosti veřejných tábořišť, koupališť a autokempů Lokality: v blízkosti koupališť – k. ú. Třebom, Štítina, Bohušov, okolí vodních nádrží Žermanice, Těrlicko, Olešná, Baška, Větřkovice, Čertův rybník, Pržno – rekreační areál, Frýdlant nad Ostravicí, Rovňa, koupaliště Dolní Lutyně. Lesy v intravilánu měst a obcí Malé lesíky uvnitř obce nebo její bezprostřední blízkosti, které mohou být využívány ke krátkodobé, jednodenní rekreaci obyvatel obcí Neplachovice, Hněvošice, Píšť, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Neladná, Ostravice, Pržna, Návsí u Jablůnkova, Orlová, Slezská Ostrava, Petřvald, Havířov, Bludovice. Lesy v bezprostřední blízkosti zahrádkářských kolonií Lokality: Starojický kopec, Salaš, Žilinská hůrka. 1.3.3.4.

Lesy v okolí národních kulturních památek se zvýšenou návštěvností

Lesy v okolí národních kulturních památek se zvýšenou návštěvností mají charakter lesů příměstských a vyhlašuje je orgán příslušného OÚ. O kategorizaci rozhodne Mze ČR. Při hospodaření v těchto lesích musí být zachován charakter okolí národní kulturní památky, nesmějí být poškozeny chráněné aleje, stromy a jejich skupiny. Hospodářské zásahy se usměrňují tak, aby nedošlo k výrazné změně vzhledu a utváření významných krajinných prvků v okolí národní kulturní památky, tvořených stromovou vegetací. Zvýšené nároky jsou kladeny na prevenci a asanaci škůdců a čistotu lesa. Při obnově jsou využívány obvykle především autochtonní dřeviny, pokud orgán státní správy OP nemá zvláštní požadavky. Předpokládá se v nich vybavení rekreačními prvky podle významu a návštěvnosti, popř. i nutné zázemí větších rekreačních zařízení (noclehárny, kempinky, podnikové chaty apod.). Lokality: kulturní památky – v k. ú. Bohušov, Kravaře, Stěbořice, Závada – nejsou upravovány podmínky hospodaření a zůstávají v kategoriích lesů hospodářských, při hospodaření v těchto lesích by se mělo dbát na to, aby nedošlo k poškození kulturní památky a bylo dodrženo ochranné pásmo. 1.3.3.5.

Lesy v oblasti s intenzivní sportovní činností

Lesy v blízkosti sportovních areálů, stadionů, automobilových a motocyklových okruhů mají zpravidla charakter příměstských lesů s obdobným způsobem hospodaření. Hospodaření na těchto lokalitách je ovlivněno touto rekreační činností a je proto nutno zde do jisté míry usměrnit jeho způsob. Lesy v oblasti s intenzivní sportovní činností mohou být vyhlášeny za lesy zvláštního určení na základě požadavků sportovních organizací. Jejich vyhlášení je v pravomoci MZe ČR, přičemž podkladem k návrhu jsou projekty sportovních areálů včetně požadavků na odlesnění a hospodaření v přilehlých lesních částech. V oblastech se zvýšenou intenzitou sportovní činnosti je nutno zabránit poškozování lesních porostů.

117

Lesy v blízkosti sportovních areálů Lokality: Lyžařský vlek v Palkovicích, stadiony v Českém Těšíně a Vratičově, lokality u lyžařských vleků v Bílé, Nezávodí, Pustevnách, Zlatníku, Metylovicích, Lysé hoře, Řece atd. 1.3.3.6.

Lesy lázeňské

Tyto porosty plní funkci zdravotně léčebnou (většinou v souběhu s funkcí produkční jako druhořadou). Tato funkce spočívá ve vytváření hygienicky příznivého a esteticky působivého přírodního prostředí, přizpůsobeného fyzickým i psychickým potřebám pacientů, rekonvalescentů i osob v lékařském ošetřování. Zajišťování zdravotně léčebné funkce lesa odpovídá způsob hospodaření shodný s uplatňováním funkce zdravotně rekreační. Rozdílné jsou jen některé zásady platné pro lázeňské lesy: • • •

hustota návštěvníků v lázeňských lesích má být nižší než v lesích rekreačních, hygienické požadavky jsou v lázeňských lesích prvořadé, při volbě dřevin mají přednost dřeviny s vysokou produkcí ozónu a fytoncidů (70 % jehličnanů), nutno vyloučit větší skupiny alergicky nepříznivě působících dřevin.

Cílem lesního hospodářství je les biologicky vyvážený, esteticky působící, produkující vysoký objem fytoncidů a ozónu. Způsob hospodaření v těchto lesích má vést k dosažení smíšených, druhově pestrých porostů. Hospodaří se výběrným způsobem nebo podrostní maloplošnou formou, v cílové dřevinné skladbě jsou ve větší míře zastoupeny introdukované dřeviny, často je snížené zakmenění. Časově se omezuje hospodářská činnost a vylučují se racionálnější technologie. Velmi citlivé jsou tyto lesy na rušení hlukem, používání nevhodných chemických prostředků a na znečišťování odpady. Dále je nutno dbát na úpravu lesních cest a budování a údržbu chodníků a rekreačních zařízení. Lesy lázeňské lze zařadit do lesů zvláštního určení na návrh vlastníka nebo z podnětu orgánu státní správy lesů. Lokality: Lázeňský les Klímkovice (k. ú. Vřesina u Bílovce, Klimkovice, Čavisov, 49,49 ha) – lesní porosty navazující na lázeňský komplex Státní léčebné lázně Darkov. Při hodnocení rekreační funkce lesů je nutno zohlednit ekologickou únosnost rekreačních aktivit. Jedním z nejvýznamnějších problémů je odlesňování v zájmu rekreace. Nepatří sem drobná bezlesí, která jsou nedílnou součástí rekreačních lesů a která zůstávají pozemky sloužícími funkcím lesa (parkoviště, komunikace, louky ke slunění, místa pro táboření, trvale udržované výhledy atd.). Problémem zůstává výstavba různých rekreačních zařízení – například sjezdovky v horských lesích, jejichž sounáležitost s okolním lesem není taková jako u příkladů dříve uváděných. Jde o odlesnění, kde je zapotřebí bedlivé úvahy se zřetelem na horský les, ohrožení stability otevíraných a nepřipravených lesních porostů, ale také zřetel rizik pro krajinu. Dalšími aktivitami negativně působícími na lesní ekosystémy jsou rušení a plašení zvěře, sběr lesních plodů, těžebního opadu a ležících souší, zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, znečišťování prostředí odpadem, vjíždění vozidly do lesa, kouření a zakládání ohňů v lese. Zejména v oblastech s nepobytovou rekreací jsou to škody sešlapem, při kterých dochází k narušování bylinného a půdního pokryvu, erozím svahů, prošlapávání pěšin. Zde je vhodné zakládání porostů se silným kořenovým systémem (dubové, bukové, borové porosty). Existují i významné rozdíly v chování městských obyvatel, pro které je les především prostředím k rekreaci a relaxaci, a venkovského obyvatelstva, které považuje les za součást svého prostředí, ve kterém pracuje, bydlí, pohybuje se a žije. Tento rozdíl narůstá s velikostí města.

118

Negativní dopady více trpí nejmladší porosty (kultury, nárosty), ohrožení lesních ekosystémů rekreací tedy narůstá se zastoupením prvního věkového stupně. Rozdíly podle druhů dřevin nejsou zřejmé. Náchylnější k poškození rekreací jsou porosty v jinak exponovaných až extrémních podmínkách – porosty při horní hranici lesa, na strmých svazích, ohrožené erozí apod. Tyto lesní porosty jsou však hůře přístupné, proto mají nižší návštěvnost. Zdroje: Ekotoxa Opava. 2006. Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje. Oblastní plány rozvoje lesů (PLO 27, 28, 29, 32, 39, 40, 41). Vyskot, I. Ochrana a tvorba krajiny, MZLU v Brně, 1995.

119

1.3.4.

Posouzení stavu vysokohorských lesů a rozsah odumírání smrku v MSK

Vysokohorské lesy patří do kategorie lesů ochranných a podle lesního zákona (§ 7) jsou definovány jako lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níže položené lesy, lesy na exponovaných hřebenech a lesy v klečovém lesním vegetačním stupni. V rámci lesnické typologie se vysokohorské lesy zařazují do 6.–9. vegetačního stupně. Charakteristiku těchto vegetačních stupňů obsahuje tabulka č. 1.3.4.1. Tabulka č. 1.3.4.1. Přehled vybraných vegetačních lesních stupňů a jejich charakteristik Průměrná roční teplota

Průměrný roční úhrn srážek

6. smrkobukový (smBK)

4,5–5,5 °C

900–1050 mm

Hercynská směs, tj. smrk, jedle, buk.

700–900 m n. m.

7. bukosmrkový (bkSM)

4,0–4,5 °C

1050–1200 mm

V hercynské směsi buk ustupuje do podúrovně.

900–1050 m n. m.

Vegetační lesní stupeň

8. smrkový (SM)

2,5–4,0 °C

1200–1500 mm

9. klečový

Do 2,5 °C

Nad 1500 mm

Hlavní dřeviny

Smrk zcela dominuje, javor klen, při horní hranici lesa přechod do skupin s borovicí klečí. Borovice kleč, příměs zakrslého jeřábu ptačího, vrby slezské, břízy pýřité, břízy karpatské.

Nadmořská výška

1050–1350 m n. m.

Nad 1350 m n. m.

V rámci MSK horské lesy zaujímají významnou rozlohu v PLO 27 – Hrubý Jeseník a PLO 40 – Moravskoslezské Beskydy, tedy v chráněných krajinných oblastech – Jeseníky a Beskydy. Chráněná krajinná oblast (CHKO) Jeseníky se nachází na severním okraji Moravy a české části Slezska na pomezí Moravskoslezského a Olomouckého kraje na území okresů Bruntál, Jeseník a Šumperk. Oblast zahrnuje Hrubý Jeseník a přilehlé části Hanušovické a Zlatohorské vrchoviny. Reliéf odpovídá členité hornatině s hluboce zaříznutými údolími a táhlými zaoblenými hřbety. Geologicky je území tvořeno převážně kyselými horninami s nízkým obsahem živin (ruly, svory, fylity). Hlavním zástupcem půd jsou kambizemní podzoly, v nejvyšších polohách převládají humuso-železité podzoly místy zamokřené a zrašelinělé. Potenciální vegetaci představují květnaté a kyselé horské bučiny, ve vyšších polohách přirozené smrčiny, alpínská společenstva a vrchoviště. Kleč je zde nepůvodní dřevinou. Nepřítomnost kosodřeviny v původní vegetaci je jedním z důvodů nesmírného druhového bohatství některých lokalit v alpínském pásmu. (Například z Velké kotliny se uvádí na 450 druhů vyšších rostlin, je to nejbohatší botanická lokalita v České republice.) Klimaticky je převážná část území řazena do chladné oblasti, hřebeny pak patří k nejchladnějším oblastem v republice (Praděd má roční úhrn srážek 1 440 mm a průměrnou roční teplotu 0,9 °C). Národní přírodní rezervace Praděd, nadmořská výška: 820–1 491,2 m, rozloha: 2 031,40 ha. NPR Praděd jako jedna z největších rezervací v České republice vznikla v roce 1991 spojením šesti státních přírodních rezervací Petrovy kameny, Velká kotlina, Malá kotlina, vrchol Pradědu, Divoký důl a Bílá Opava. Je zde zachovalá příroda nejvyšších poloh Jeseníků mající charakter severské tundry. Přirozené bezlesí nad horní hranicí lesa, které se vyvinulo ve výšce

120

okolo 1 350 m n.m., má charakter vrcholových skal, alpínských holí a pramenišť, je doplněno o plochy lavinových drah v Malé kotlině, karoidu Mezikotlí a karu Velké kotliny. Lesní porosty pokrývají nižší partie rezervace. Jsou to porosty 7. bukosmrkového a 8. smrkového lesního vegetačního stupně. Jedná se o klimaxové smrčiny s příměsí jeřábu, níže buku a klenu, které mají místy pralesovitý charakter. V údolí Bílé Opavy a v okolí Eustachovy chaty se nachází unikátní zbytky porostů smrku horského, jesenického ekotypu s charakteristickou úzkou kuželovitou korunou a skloněnými větvemi. V rámci CHKO Beskydy se nachází části zachovalého podhorského a horského lesa karpatského typu. Lokality zahrnují širokou škálu biotopů od mezofilních bučin v submontánním vegetačním stupni až po klimaxové smrčiny v nejvyššch supramontánních polohách. Území je cenné svou velkou rozlohou a zároveň spojitostí přirozených biotopů. Rozsáhlejší plochy přirozených porostů horského a vysokohorského lesa ve věku 160–180 let se dochovaly na vrcholech Kněhyně, Čertova Mlýna a Noříčí hory a na úbočí Radhoště a Čertova Mlýna. Stromové patro je v nich věkově diferencované, je zachován přirozený biologický cyklus živin. Ponechány jsou suché a trouchnivé kmeny, které slouží zejména jako biotop houbám a bezobratlým. V území je dochována populace původního horského ekotypu smrku ztepilého. V bučinách je významné přirozené zmlazování jedle bělokoré. Zejména na horský typ lesa jsou vázány některé vzácné a ohrožené druhy rostlin. Na hřebenu od Radhoště po Pustevny byla v posledních letech obnovena tradiční pastva ovcí jako prostředek k údržbě hřebenových pastvin. Na horských smilkových trávnících rostou některé alpínské druhy jako Hieracium aurantiacum, Potentilla aurea a Phleum rhaeticum. Lesní porosty masívu Lysé hory jsou z větší části cenným pozůstatkem původních bučin a smrčin. V některých porostech je dosud zachována přirozená věková struktura lesa, umožňující co nejpřirozenější průběh biologických procesů vázaných na daný biotop. V části klimaxových smrčin je možno pozorovat přirozenou sukcesi lesa po poškození imisemi a po napadení kůrovcem. Relativně zachovalejší porosty původních horských třtinových smrčin Calamagrostio villosae-Piceetum jsou vázány na nejvyšší závětrné polohy V a SV, méně také JV a J mírnějších svahů Lysé hory. V nejvyšších polohách na JZ svazích Lysé hory se hojně vyskytuje v narušených cenózách smrčin jeřáb ptačí. V polohách původních smrčin, často však acidofilních bučin se smrkem, se lze setkat s náhradními porosty smrčin blízkými Dryopterido dilatatae-Piceetum. Tyto porosty lze druhově jen stěží odlišit od původních porostů, a proto byla část z nich přiřazena k přírodním biotopům. Papratkové smrčiny Athyrio alpestris-Piceetum lze nalézt v nejvyšších polohách mlžných chráněných svahů SZ, méně též SV expozic. Tyto porosty jsou mírně narušeny imisemi, avšak smrk zde relativně lépe zmlazuje, než-li v jiných typech smrčin. Dosti velká část těchto smrčin je ovšem vytěžena. Přírodní rezervaci Smrk tvoří vysokohorský smrkový les a smíšené porosty ve vrcholové a podhřebenové oblasti na prudkých jihovýchodních a severozápadních svazích izolovaného masívu Smrku (1 276 m n. m.). Nachází se v nadmořské výšce 890–1 276 m, v Radhošťské hornatině, asi 3,5 km jihozápadně od obce Ostravice. Katastrální území Čeladná, Ostravice I a II, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Rezervace byla vyhlášena v roce 1996. Celková rozloha 337,68 ha. Hlavním motivem ochrany jsou zbytky přirozených smrkových bučin s příměsí jedle bělokoré a javoru klenu se zachovanými dynamickými procesy probíhajícími v přirozených ekosystémech. Střídají se různé typy přírodních stanovišť od pramenišť po kamenité až balvanité sutě. Území je součástí flyšového pásma západních Karpat, spadá do oblasti mohutného vývoje vlastních godulských vrstev. Ploché temeno leží v nejvyšší úrovni beskydského zarovnání. Na prudkých severních a západních svazích probíhá intenzivní fluviální modelace terénu. Severní

121

svahy jsou pokryty balvanitou sutí, místy charakteru kamenného moře, jižní hlinitějším pláštěm zvětralin. Na severní hraně temene vznikl výrazný 6 m vysoký mrazový srub. Na jižním svahu Smrku, mimo území rezervace, se nachází malá pseudokrasová puklinová jeskyně s úzkou chodbou dlouhou 6,5 m. Skeletovité hnědé lesní půdy přecházejí výše v podzoly. Hlavní dřevinou stromového patra je smrk ztepilý (Picea abies), místy s bukem lesním (Fagus sylvatica) a jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia), jedle bělokorá (Abies alba) a javor klen (Acer pseudoplatanus) jsou jen ojedinělé, v okolí pramenišť roste olše lepkavá (Alnus glutinosa). Nejcennějšími složkami přírodní rezervace jsou zbytky přirozených porostů ve věku 200– 230 let blízké původním beskydským lesům jak svým druhovým složením, tak tloušťkově i výškově rozrůzněnou porostní výstavbou. Ponechávají se zde stojící souše, vývraty a zlomy, které jsou nezbytnou podmínkou pro přirozenou obnovu vysokohorského lesa. V přirozených částech porostů se zachoval vzácný horský ekotyp původního beskydského smrku, který vyniká velikostí a úzkou štíhlou korunou. Dalším porostním typem jsou uměle založené stejnověké smrčiny v podhřebenové části a kleč vysazená na hřebenu v místech bývalých pastvin. Severní úbočí Smrku pod hranicí PR bylo v 80. letech 20. stol. odlesněno po odumření velké části porostů oslabených imisemi a teplotním zvratem na sklonku roku 1978. Většina lesních porostů byla v minulosti hospodářsky využívána a především v podhřebenové části došlo k výrazné změně druhové skladby. Vrcholové partie jsou dlouhodobě ovlivňovány exhaláty, mimo jiné z blízkých Třineckých železáren. Péče o území je zaměřena na posílení populací ustupujících druhů dřevin z přirozených skladeb s následnou ochranou proti zvěři. Rezervace je přístupná pouze po značených turistických cestách, hřebenovou partií přes vrchol Smrku prochází červeně značená trasa z Ostravice do Horní Čeladné a dále až na Radhošť. Natura 2000: PR Smrk se nachází na území, které bylo navrženo jako evropsky významná lokalita Beskydy (kód CZ0724089) v kategorii CHKO o celkové rozloze 120 386,5333 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území. Rezervace je také součástí Ptačí oblasti Beskydy. Horské lesy v MSK plní kromě produkční funkce významné funkce ekologické a environmentální, jsou významné z hlediska záchrany biologické rozmanitosti živočišných i rostlinných druhů, jejich společenstev a vazeb. Jako příklad je možno uvést genové základny původních ekotypů dřevin. Zejména v oblasti horských lesů, které zabezpečují funkce půdoochranné a hydrické jsou vyhlášeny Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Jeseníky a Beskydy podle Nařízení vlády č. 40/1978 Sb. a Jablunkovsko (Nařízení vlády č. 10/1979 Sb.). Lesy plní ochranné funkce v pásmech vodních zdrojů ať již jde o údolní nádrže (Šance, Morávka ) nebo o jednotlivé vodní zdroje a povrchová jímání pitné vody (Jablunkovsko). Od roku 1953 jsou zde sledována dvě experimentální povodí (Červíkm a Malá Ráztoka). Všechny horské lesy MSK jsou v již od počátku 20. století poškozovány postupně se zvyšující zátěží ze znečištění ovzduší, které doznalo kulminaci v 70. až 80. letech min. století (nástup imisně ekologické kalamity, podobně jako v Krušných horách, v Jizerských horách i v Krkonoších). K dramatickému zlomu došlo v roce 1979, kdy v noci z 31. 12. 1978 na 1. 1. 1979 poklesla teplota vzduchu o 28,3 oC (měřeno na stanici Lysá hora). V rozmezí od 700 do 900 m nadmořské výšky bylo ke konci roku 1979 imisně ekologickými stresy silně poškozeno 2 700 ha smrkových i bukových porostů, které byly v následujících létech postupně odtěženy. Situace byla komplikována také tím, že v horských polohách, postupně zpřístupňovaných budováním dopravní sítě v období sedmdesátých let, byly lesy ponechávány celo122

plošně samovolnému vývoji (ochranné lesy nejvyšších poloh Hrubého Jeseníku) s důsledkem nižší pěstební péče, obnovy a nárůstem souvislých, převážně smrkových porostů. V průběhu imisně ekologické kalamity bylo v Moravskoslezských Beskydech vytěženo a následně zalesněno cca 3 000 ha lesa. Soustředěná imisní těžba byla nejvyšší v roce 1980, kdy na 764 ha bylo vytěženo 375 tis. m3 dříví. Tyto plochy byly zalesněny převážně smrkem, často ne příliš vhodného původu. Celkově destrukce imisemi poškozených porostů se projevila na velkých plochách, jejichž obnově bránilo působení klimatických extrémů a vysokých stavů zvěře, takže ve vrcholových partiích Beskyd byly poslední imisní plochy zajištěny teprve kolem roku 2000 (boční hřeben Malchor v masivu Lysé hory). 1.3.4.1.

Charakteristika pásem ohrožení

Pásma ohrožení se identifikují na základě Vyhlášky č. 78/1996 Sb. MZe ČR, o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí. Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 10 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon): Charakteristika pásem ohrožení (1) Území s obdobnou dynamikou zhoršování zdravotního stavu lesních porostů charakterizované stupněm poškození těchto porostů imisemi se zařazuje do pásma ohrožení lesních porostů imisemi (dále jen „pásmo ohrožení“). (2) Stupeň poškození lesního porostu je určen podílem středně a silně poškozených stromů z celkového počtu stromů v lesním porostu. Charakteristiky stupňů poškození stromu a porostu smrku jsou uvedeny v příloze této vyhlášky. (3) Podle dynamiky zhoršování zdravotního stavu se lesy zařazují do těchto pásem ohrožení: a) do pásma ohrožení A se zařadí lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během pěti let, b) do pásma ohrožení B se zařadí lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením v příznivějších podmínkách, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během šesti až deseti let, c) do pásma ohrožení C se zařadí lesní pozemky s porosty s imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 11 až 15 let, d) do pásma ohrožení D se zařadí lesní pozemky s porosty s nižším imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 16 až 20 let. Do tohoto pásma se zahrnují i takové lesní pozemky s porosty, kde je vliv imisí patrný, ale dynamiku zhoršování zdravotního stavu lesních porostů zatím nelze přesně definovat. (4) V oblastech, kde se v okruhu 2 km smrkové porosty nevyskytují, se tyto lesy zařazují do pásem ohrožení podle rychlosti rozpadu dospělých borových porostů nebo listnatých porostů, přičemž: a) do pásma ohrožení A se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových nebo listnatých porostech ročně odumře více než 20 % původního počtu stromů, b) do pásma ohrožení B se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových porostech ročně odumře 10 až 20 % původního počtu stromů; v dospělých listnatých porostech ročně odumře 5 až 20 % původního počtu stromů,

123

c) do pásma ohrožení C se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových porostech ročně odumře 2 až 10 % původního počtu stromů; v dospělých listnatých porostech ročně odumře 2 až 5 % stromů, d) do pásma ohrožení D se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových nebo listnatých porostech ročně odumře do 2 % původního počtu stromů. Dospělým porostem je porost po ukončení výchovy. (5) Nejvyššími pásmy ohrožení (§ 10 odst. 2 lesního zákona) jsou pásma A a B. 1.3.4.2.

Vliv imisí na funkce lesa

Působení imisí na les lze v systémovém pojetí charakterizovat takto: •

•

•

Les lze chápat jako otevřený ekosystém, v němž všechny subsystémy a prvky jsou na sobě buď přímo nebo nepřímo závislé. Nejdůležitějším subsystémem lesa je společenství stromů, které vytvářejí nosnou bázi biocenózy. Systém s dominantním subsystémem vykazuje určité chování, u něhož se lze s vysokou pravděpodobností domnívat, že dané chování celku je vlastní i jeho nejdůležitější části – ostatní subsystémy vykazují spíše nepatrný vliv. Dané pravidlo nabývá ještě více na aktuálnosti, když dominantní subsystém je víceméně základnou pro subsystém recesivní. V lesním ekosystému, jak bylo uvedeno, je hlavním subsystémem společenství stromů, které je rozhodující nejen svou biomasou, ale i rozsahem ovlivnění okolí, přesahující rámec ekosystému. Jestliže je stromové patro redukováno, pak nelze dostatečně realizovat funkce lesa, pakliže je jmenované patro odstraněno, potom označení les pozbývá svého smyslu ve všech rovinách.

Působení imisí na ekosystémy je metodicky velmi složitým procesem a z pozice řešení těžce uchopitelným problémem. V lesním ekosystému imise způsobují celou řadu škod s rozličnými následky, včetně ekonomických dopadů na lesní hospodářství, národní hospodářství i dopadů v mezinárodním měřítku. K řešení předmětné problematiky by proto měly přispět množiny blíže nespecifikovaných výzkumných, politických a ekologických aktivit, preventivních a kurativních opatření v různých geografických, časových a společenských sociálněekonomických rámcích. Různé vlivy působení imisí postihuje například systematika MATĚJÍČEK, SKOBLÍK (1993). Autoři popisují škodlivé vlivy imisí a jejich ekonomické projevy na jednotlivé lesní porosty, půdu, lesní hospodářství a národní hospodářství. A. Jednotlivé lesní porosty AA. Dosavadní porosty: - ztráty na přírůstu, - ztráty z mýtní nezralosti, - snížené tržby a zvýšené náklady při těžbách vyvolaných imisemi, - snížení hodnoty zbylých porostů, - snížení nebo ztráta hrubé půdní renty. AB. Následné porosty: - zvýšené náklady na obnovu lesa (zvýšené kulturní náklady), - zvýšené náklady na ochranu a péči o kultury, - snížení výnosové hodnoty. AC. Dosavadní a následné porosty: - okrajové škody na sousedních porostech, - sekundární škody (hmyz apod.), - zvýšení rizika (vítr atd.). AD. Ostatní škody:

124

-

snížené čisté výnosy z vedlejších užitků, ztráta ochranných a rekreačních funkcí, ostatní škodlivé vlivy (např. poškození lesních cest).

B. Půda: - hnojení za účelem snížení škod, - snížení hodnoty půdy. C. Lesní podnik (majetek) jako celek: - zvýšené správní náklady pro dodatečné následné práce a předběžnou péči, - snížení trvalé výkonnosti (redukce těžebního předpisu, resp. těžby), - snížení pěstební a provozní flexibility, - ztráta tržeb ze zhoršené sortimentace a nadměrné nabídky dříví, - snížení hodnoty majetku lesního podniku (dřevní zásoba, komerční hodnota), - poruchy ve finančně-hospodářské oblasti (příjmy, likvidita atd.), - ztráta funkce podniku jako pracovního místa, - ztráta ochranných a rekreačních funkcí pro podnik, tlak k náhradním opatřením, - ztráta užitku pro vlastníka lesa, - zvýšení všeobecného podnikatelského rizika, - ostatní ztráty. D. Národní hospodářství: - ztráta pravidelných dodávek suroviny dřevozpracujícímu průmyslu, - poruchy trhu dřeva kalamitními těžbami, - ohrožení, resp. ztráta pracovních míst v lesním hospodářství, - ohrožení hospodářské existence lesních podniků a smíšených podniků a organizací, - ohrožení celého dosavadního systému obhospodařování lesa a péče o les, - poruchy na trhu s lesními majetky, - snížení daňové výkonnosti lesního podniku, - náklady na výzkum účinků imisí, - všeobecné náklady k odškodnění vlastníků lesa postižených imisemi (dotace), - ohrožení pracovních míst v dodavatelském a navazujícím zpracovatelském průmyslu.

Rozsah poškození lesů ČR v současné době se projevuje na více jak dvou třetinách jejich výměry. I přes výrazné zlepšování stavu ovzduší (především oxidy síry) dosahují imisní škody například na lesních porostech ve správě Lesů České republiky, s. p., řádově až stovek milionů Kč ročně. Jedním z naznačených, avšak kurativních prostředků kompenzace je mechanismus náhrad škod, kdy v rámci LH ČR se škody imisemi na lesích s použitím právních předpisů vyčíslují a vůči znečišťovatelům – emitentům uplatňují. Mechanismus náhrad imisních škod na lesích sestává ze stanovení výše škod a náhrad, a následně jejich uplatňování a vymáhání (podle HARČÁRA 2002). Stanovení výše imisních škod na lesích, s použitím polynomického vyjádření hodnoty lesního porostu, je v současnosti upraveno právním předpisem 1. Uplatňování náhrad imisních škod počíná identifikacemi, kdo a v jaké výši imisní škody způsobil, a zjišťuje se pomocí tzv. rozptylové studie. Tento modelový způsob zjišťování podílů jednotlivých emitentů na celkových škodách pracuje s množstvím vstupních dat, z nichž nejdůležitější jsou emise velkých zdrojů znečišťování ovzduší, klimatologická data a údaje imisního monitoringu. Všechny tyto informace se vztahují k příslušnému kalendářnímu roku, za který se náhrady škod zjišťují a uplatňují. Pod pojmem uplatnění se rozumí písemná výzva emitentovi, aby uhradil škodu, která je specifikována co do výše, druhu, místa a příčiny vzniku. Náhrady je nutno z důvodu promlčení práva na náhradu škody uplatnit (žalovat) nejpozději do dvou let od doby vzniku škody. 1

vyhláškou č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu újmy nebo škody způsobené na lesích.

125

Vymáhání náhrad imisních škod je zpravidla časově a ekonomicky nejnáročnější část celého procesu. Náhrady se v případě nezaplacení vymáhají soudní cestou formou žalob, které se podávají místně a věcně příslušným soudům. Všechny uvedené fáze jsou spojeny s řadou problémů, ať už přímých nebo nepřímých: • • • • • • • • • • •

dopady dřívějšího extrémně vysokého zatížení ovzduší a půdy zejména oxidy síry, snižování emisí oxidů síry a nárůst emisí oxidů dusíku (především z mobilních zdrojů) a těkavých organických látek, vysoké finanční náklady na imisní monitoring, nutnost zpracovávat nákladné a někdy diskutabilní rozptylové studie, problematičnost stanovení míry vlivu jiných škodlivin kromě SO2 a NOx, problematičnost stanovení míry vlivu ostatních zdrojů (lokální, plošné a mobilní), komplikovanost zjištění podílů na škodách způsobených zahraničními zdroji a jejich nevymahatelnost, nedostatečné a obtížně dostupné informace o emisích a zdrojích, nejednotný přístup znalců k dané problematice, složitost dokazování vzniku škod a příčinné souvislosti před soudy, nejednotný přístup soudců při rozhodování a časově zdlouhavý postup soudů.

Ministerstvo zemědělství z výše uvedených důvodů iniciuje jednání s Ministerstvem životního prostředí a ostatními zainteresovanými subjekty o možných alternativních řešeních náhrad imisních škod. Základním požadavkem na nové řešení je zejména zajištění reálné dostupnosti získání náhrad za imisní poškození pro všechny vlastníky lesa (tedy i pro majitele, kteří si nemohou dovolit z ekonomických a odborných důvodů imisní škody uplatňovat), odstranění nákladných postupů na bázi rozptylových studií a znaleckých posudků, odstranění soudních vymáhání škod a zahrnutí širšího okruhu emitentů (střední, malé a mobilní zdroje znečišťování ovzduší).

126

1.3.5. Posouzení možnosti využití ostatních zdrojů nacházejících se na PUPFL v rámci MSK (např. štěrk, písek, kámen) Problematika využívání neobnovitelných přírodních zdrojů a ostatních zdrojů je velmi podrobně zpracována v materiálu Regionální surovinová politika MSK. Obecně lze zmínit vybrané skutečnosti. Z hlediska geomorfologického členění České republiky náleží území Moravskoslezského kraje oběma základním taxonomickým jednotkám (systémům), které se na území ČR vyskytují: hercynskému a alpsko-himalájskému systému. Severozápadní polovina kraje patří k hercynskému systému, jihovýchodní pak k systému alpsko-himalájskému. Plocha kraje, která náleží k hercynskému systému, se dále dělí na oblast náležející k subsystému hercynských pohoří a subsystému epihercynských nížin. Subsystém hercynských pohoří reprezentuje krkonošsko-jesenická subprovincie (dílčí jednotka provincie Česká vysočina), která se na území kraje dělí na další dílčí jednotky. K systému epihercynských nížin pak náleží subprovincie středopolské nížiny (provincie Středoevropská nížina). Geomorfologické členění území České republiky je uvedeno v kapitole 1.3.1.2. K 1. 1. 2003 se na území Moravskoslezského regionu nacházelo 154 výhradních ložisek nerostných surovin. V počtu výhradních ložisek bylo nejvíce zastoupeno černé uhlí (61 ložisek) a zemní plyn (29 ložisek). Dále se na území Moravskoslezského regionu nachází 14 ložisek štěrkopísků a cihlářské suroviny, 12 ložisek stavebního kamene, 7 ložisek polymetalických rud, po pěti ložiscích kamene pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu a sádrovce, čtyři ložiska měděných rud a zlatonosných rud, po dvou ložiscích cementářské korekční sialitické suroviny, slévárenských písků a vápenců a po jednom ložisku karbonátů pro zemědělské účely, křemenných surovin, lehčeného kameniva (expandit) a ropy. V roce 2002 bylo těženo celkem 43 výhradních ložisek. Nejvíce bylo těženo ložisek zemního plynu (12 ložisek) a černého uhlí (11 ložisek). Těžen je také stavební kámen (7 ložisek), štěrkopísek (4 ložiska), kámen pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu a cihlářská surovina (3 ložiska) a po jednom ložisku sádrovce, vysokoprocentního vápence, vápenců ostatních, karbonátů pro zemědělské účely a cementářské korekční sialitické suroviny. Počty ložisek celkem a ložisek těžených jsou shrnuty v následující tabulce.

127

Tabulka č. 1.3.5.1. Celkové počty ložisek na území Moravskoslezského kraje

Výhradní ložiska

Nevýhradní ložiska

Surovinový typ Polymetalické rudy Měděná ruda Zlatonosná ruda Černé uhlí Ropa Zemní plyn Křemenné suroviny Slévárenské písky Vápenec vysokoprocentní Vápence ostatní Karbonáty pro zemědělské účely Cementářské korekční sialitické Sádrovec Kámen pro hrubou a ušlechtilou Stavební kámen Lehčené kamenivo (expandit) Štěrkopísky Cihlářská surovina Výhradní ložiska celkem Kámen pro hrubou a ušlechtilou Stavební kámen Štěrkopísky Cihlářská surovina Nevýhradní ložiska celkem

Značka PL MR ZR UC RP ZP KR PS VV VO VZ CK SA KA SK SK SP CS KA SK SP CS

Celkem 7 4 4 61 1 29 1 2 1 2 1 2 5 5 12 1 14 14 154 8 21 45 13 86

Těžená ložiska 0 0 0 11 0 12 0 0 1 1 1 1 1 3 7 0 4 3 43 1 4 10 1 14

Zdroj: Regionální surovinová politika MSK

V letech 1993–2002 byla na území Moravskoslezského kraje nejvýznamnější těžba černého uhlí, a to jak co do tonáže, tak co do významu. Těžba černého uhlí tvořila v posledních dvou letech zhruba 75 % z celkové těžby v kraji. Podíl těžby černého uhlí na celkové těžbě Moravskoslezského kraje se však snižuje – ještě v roce 1993 se jednalo o plných 87 %, v roce 1995 o 85 % a v roce 1999 o 80 %. Podíl tonáže těžby stavebního kamene ve sledovaném desetiletí narůstal z cca 3 % v roce 1993 až na 18 % v roce 2001, resp. 14 % v roce 2002. Za zmínku stojí ještě podíl těžby vápenců, který se dlouhodobě pohybuje mezi 3 až 4 % z celkové tonáže těžby v kraji. Významná je rovněž těžba sádrovce, přestože se v posledních 10 letech těžba rapidně snížila, a to z 560 kt v roce 1992 na pouhých 24 kt v roce 2001, resp. 108 kt v roce 2002. V Moravskoslezském kraji je totiž jediné těžené ložisko této suroviny v ČR. Na celkové těžbě nerostných surovin v České republice se Moravskoslezský region podílel v posledních dvou letech shodně necelými 14 %. Z hlediska surovinové politiky státu byla samozřejmě nejvýznamnější zdejší těžba černého uhlí. Přestože je v posledních letech těžba v útlumu, tvoří 94 % (2001), resp. 98 % (2002) celkové těžby černého uhlí v republice. Významná je také těžba zemního plynu, která v posledních dvou letech tvořila 29–33 % celostátní těžby. Regionální význam výrazně přesahuje těžba sádrovce v Kobeřicích, neboť se jedná o jediné těžené ložisko této suroviny v ČR. Relativně významné je procento podílu na celorepublikové těžbě kamene pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu (16–20 %). Souhrnný podíl těžby vápenců (vápence vysokoprocentní a vápence ostatní) není nijak vysoký (7 %); při rozdělení na surovinové typy se však Moravskoslezský kraj podílí cca 14 % na celorepublikové těžbě vysokoprocentních vápenců. Ještě vyšší je podíl na těžbě karbonátů pro zemědělské účely (14–22 %), který je však způsoben nízkou celkovou těžbou této suroviny v ČR. Pro surovinovou politiku státu není těžba karbonátů pro zemědělské účely v Moravskoslezském kraji významná. Podíl na celorepublikové těžbě stavebního kamene nepřesahuje regionální význam; kraj je však silně mankovní v těžbě štěrkopísků a cihlářských surovin.

128

Z pohledu lesnictví a ochrany přírody a krajiny je významný fakt, že 85 ložisek nerostných surovin je ve střetu s regionálními biocentry (RBC), 233 jich je ve střetu s nadregionálními biokoridory (NRBK) a celkem 40 ložisek je ve střetu s nadregionálními biocentry (NRBC). Dále se nachází uvnitř CHKO celkem 14 DP (dobývací prostor), 15 CHLÚ (chráněné ložiskové území), 28 výhradních ložisek, 22 ložisek nevyhrazených nerostů a 7 prognózních zdrojů. Zdroje: Regionální surovinová politika Moravskoslezského kraje, 2003. Využití nerudných surovin ve vztahu k ÚP kraje

129

1.3.6.

ÚSES na PUPFL, NATURA 2000

1.3.6.1.

Ekologická stabilita

Ekologickou stabilitou rozumíme schopnost odolávat stresovým vlivům, tlumit jejich činnost na okolí a vyrovnávat a zahlazovat vzniklé poruchy. Ekologicky stabilní porosty jsou v převážné míře stabilní i staticky. Tato stabilita je míněna pouze pro lesní ekosystémy, nikoliv pro stabilní náhradní ekosystémy vzniklé jako následek změněných podmínek. Dále není možné spojovat ekologickou (biocenologickou) stabilitu a statickou stabilitu (odolnost porostu proti mechanickému namáháni způsobeném abiotickými činiteli). V rámci ekologického systému je nutné od sebe izolovat jednotlivé ekologicky labilní části krajiny soustavou stabilních a stabilizujících ekosystémů tak, aby byla trvale zajištěna možnost využívání všech produkčních a mimoprodukčních funkcí a nedocházelo k nevratnému narušení funkčních potenciálů. Obnova ekologické stability využívá prvky systému ekologické stability (SES) a zabývá se dvěma okruhy: •

•

Systémem statické stability – týká se prostorové úpravy lesa. Prostorová úprava se mimo jiné zabývá hospodářsko-úpravnickým rozdělením lesa za účelem zabezpečení vůči škodlivým činitelům. Podle objektů, kterých se týká, ji rozdělujeme na prostorovou úpravu vnější a vnitřní. Prvky systému statické stability jsou např. odluky, rozluky, závory, zpevňující žebra apod. Územním systémem ekologické stability – týká se biocenter a biokoridorů různých úrovní z hlediska přirozených společenstev původních klimaxových porostů. Biocentra propojená biokoridory tvoří kostru ekologické stability.

1.3.6.2.

Územní systém ekologické stability (ÚSES)

Hlavním cílem vytváření územních systémů ekologické stability krajiny je trvalé zajištění biodiverzity, biologické rozmanitosti, která je definována jako variabilita všech žijících organismů a jejich společenstev a zahrnuje rozmanitost v rámci druhů, mezi druhy a rozmanitost ekosystémů. Podstatou územních systémů ekologické stability je vymezení sítě přírodě blízkých ploch v minimálním územním rozsahu, který už nelze dále snižovat bez ohrožení ekologické stability a biologické rozmanitosti území. Je však zřejmé, že vymezení, ochrana a případné doplňování chybějících částí této sítě je pouze jedním z kroků k trvale udržitelnému využívání krajinného prostoru, protože existence takovéto struktury v území nemůže ekologickou stabilitu ani biodiverzitu zajistit sama o sobě, je pouze jednou z nutných podmínek pro její zajištění. Tvorba územních systémů, zahrnujících stávající významné segmenty krajiny, rozhodujícím způsobem přispívá k naplňování celosvětové Úmluvy o biologické rozmanitosti, k níž Česká republika přistoupila v roce 1994. Koncepce tvorby územních systémů ekologické stability (ÚSES) krajiny je srovnatelná s koncepcí tvorby Evropské ekologické sítě a navazujících národních ekologických sítí, postupně vytvářených ve státech Evropské unie a v dalších evropských zemích. Tvorba ÚSES má tedy velký význam pro postupné začleňování České republiky do struktur Evropské unie. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, územní systém ekologické stability definuje jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Vymezení a hodnocení ÚSES patří podle tohoto zákona mezi základní povinnosti při obecné ochraně přírody a provádí ho orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zeměděl130

ského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a nájemců pozemků tvořících jeho základ, jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. V devadesátých letech minulého století probíhalo vymezování tohoto systému do map a postupně byly jednotlivé návrhy zahrnuty do územních plánů jednotlivých obcí, což umožní jeho budoucí ochranu. Při vymezování ÚSES byla základem stávající síť maloplošných a velkoplošných zvláště chráněných území, doplněná o další ekologicky stabilní prvky v krajině (drobné lesíky v polích, břehové porosty toků, přírodě blízká luční společenstva apod.) a následně bylo navrženo propojení těchto území biokoridory a v případě nutnosti i doplněno novými biocentry. Celkový ÚSES je tedy tvořen funkčními částmi s vysokou mírou stability (přírodní rezervace, přírodě blízké části lesů, druhově pestré extenzivní louky, některé rybníky, části vodních toků bez předešlých vodohospodářských úprav atd.) a nově navrhovanými prvky, které funkční části doplňují nebo propojují. Tyto návrhy představují často trasy navržených biokoridorů přes rozsáhlé zorněné celky, rozšíření nebo doplnění břehových porostů, rozšíření ohrožených, částečně již funkčních biocenter atd. Z hlediska územního plánování představují ÚSES jeden z limitů využití území (§ 2 stavebního zákona), který je třeba při řešení územního plánu respektovat jako jeden z „předpokladů zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území“. Koncepce ÚSES byla od počátku vytvářena tak, aby vznikl ucelený soubor ekologických podkladů o prostorových nárocích bioty v krajině, který by byl využitelný v územním plánování při harmonizaci různých požadavků na využití území. Významným vzorem byly některé odvětvové technické koncepce, definující jednoznačně územní nároky na využití krajiny, např. vodohospodářské plány a projekty vodohospodářských soustav, koncepce sítě komunikací a produktovodů, tedy koncepce předurčující vývoj krajiny, v územních plánech obvykle bezvýhradně respektované. Tvorba ÚSES doplňuje územně plánovací dokumentaci o důležitý ekologický aspekt, jehož absence značně omezovala naplnění hlavního cíle územního a krajinného plánování – prostorovou optimalizaci funkčního využití krajiny. Skladebné součásti ÚSES (biocentra, biokoridory, příp. interakční prvky) jsou vymezovány na základě rozmanitosti potenciálních ekosystémů v krajině a jejich prostorových vztahů, aktuálního stavu ekosystémů, prostorových parametrů a společenských limitů a záměrů. Územní plánování má klíčový význam pro naplnění kritéria společenských limitů a záměrů. Teprve po konfrontaci s dalšími zájmy na využití krajiny lze vymezení ÚSES definitivně považovat za jednoznačné. Až po zapracování do územně plánovací dokumentace se z odvětvových generelů mohou stát obecně závazné plány ÚSES, které jsou jednak základem pro účinnou ochranu funkčních prvků ÚSES a současně základem pro uchování územní rezervy pro chybějící části ÚSES. Konkrétní vymezení ploch ÚSES lze v rámci prací na územním plánu upřesňovat a je nutné je uvést, při dodržení metodických principů, do souladu s ostatními funkcemi v území. Na základě ustanovení § 18 vyhlášky č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, jsou ÚSES schvalovány v závazné části územního plánu. Cílem jejich vymezení v územní plánovací dokumentaci (ÚPD) je ochrana ploch funkčních prvků ÚSES (vyloučením změn ve využití území, které jsou v rozporu s funkcí těchto ploch) a územní ochrana ploch potřebných pro založení chybějících prvků. Cílem zabezpečování ÚSES je: •

uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny,

131

• • •

zajištění příznivého působení na okolní ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové oddělení, podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny, uchování významných krajinných fenoménů.

ÚSES je nepravidelná síť ekologicky významných segmentů krajiny (lesa), které jsou účelně rozmístěny na základě funkčních a prostorových kritérií. Těmito kritérii jsou: • • • • •

rozmanitost potenciálních přírodních ekosystémů v území, jejich prostorové vazby, nezbytné prostorové parametry, aktuální stav krajiny, společenské limity a záměry.

Územní systémy ekologické stability tvoří biocentra a biokoridory. Vytváří síť (kostru) ekologické stability. Tato kostra může navazovat na síť statické stability (zpevňovací prvky). Rozlišujeme lokální systém ekologické stability, který musí být tvořen především porosty staticky stabilními, hospodářsky samostatnými, jejich dřevinná skladba je blízká přirozené. Regionální a vyšší SES musí splňovat především podmínku trvalosti, tedy uchování a umožnění rozvoje lesního společenstva ve všech aspektech. Územní systémy ekologické stability na území Moravskoslezského kraje ukazuje obrázek č. 1.3.6.2.1.

132

Obrázek č. 1.3.6.2.1. Územní systémy ekologické stability na území Moravskoslezského kraje

Zdroj: Koncepce strategie ochrany přírody

1.3.6.3.

Legislativa

Myšlenka ekologické stabilizace krajiny sítí kvalitních krajinných prvků se v oborových materiálech objevuje od počátku 70. let. Přijetím zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny České republiky, bylo vymezování ÚSES zakotveno v právním systému. V současné době upravuje zmiňovanou problematiku mimo jiné především následující legislativa: • • • •

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Vyhláška č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech (ÚPP) a územně plánovací dokumentaci (ÚPD)

O ÚSES (SES) nebo ekologické stabilitě krajiny se hovoří i v celé řadě dalších právních norem. Významné jsou především předpisy o ochraně zemědělského půdního fondu, o komplexních pozemkových úpravách, o organizaci a výkonu veřejné správy, ale i jiné. K nejdůležitějším patří: •

Zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí

133

•

• • • • •

•

Zákon č. 360/1992 Sb., zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 83/996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon Vyhláška č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizace, ve znění pozdějších předpisů (vyhláška č. 546/2002 Sb.) Zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby

1.3.6.4.

Metodika zpracování

Existence jednotné, jednoznačné metodiky a její používaní je jedním ze základních předpokladů úspěšného vymezení funkční sítě ÚSES. V době přijetí zákona č. 114/1992 Sb. podklad splňující uvedená kritéria neexistoval. Do dnešního dne pak byly vydány následující materiály: •

•

•

• •

•

Metodický pokyn MŽP ČR č. j. 600/760/94-OOP/2490/94 k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního systému ekologické stability. Metodika pro objednatele zpracování ÚSES při zadávání smlouvy o dílo či při výběrových řízeních. Při samotném zpracovávání ÚPD se využívá jen velmi okrajově. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Metodika pro zpracování dokumentace (Löw, J. a kol. Nakladatelství DOPLNĚK, Brno 1995). V současné době základní metodický materiál MŽP a MZe ČR. Vysvětluje teorii ekologické stability krajiny, podrobně popisuje parametry jednotlivých skladebních prvků ÚSES a metodiku jejich vymezování, zabývá se postavením ÚSES v právním prostředí společnosti. Obsahem je také popis skupin typů geobiocénu (STG) včetně vysvětlení a převodních klíčů stanovištních charakteristik, které jsou základem pro jejich vymezování. Metodika 16/1995, Zásady navrhování územních systémů ekologické stability v rámci procesu komplexních povrchových úprav (Dumbrovský, M., Kolářová, D. a kol. VÚMOP, Praha 1995) Metodický pokyn odboru ochrany lesa a půdy MŽP ČR (č. j.OOLP/1076/96) k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu podle zákona č. 334/1992 Sb. Metodika zapracování ÚSES do územních plánů obcí. Návod na užívání ÚTP regionálních a nadregionálních ÚSES ČR (MMR ČR, Ústav územního rozvoje, Brno 1998). Věcný materiál rozhodující pro vymezení skladebných částí ÚSES v územních plánech obcí. Popisuje etapy pořizování a zpracování ÚPN SÚ, obsahuje základní zásady vymezení regulativů pro plochy ÚSES a také legislativní východiska. V druhé části je obsažen návod na užívání územně technického podkladu Nadregionální a regionální ÚSES ČR s vysvětlením účelu, vzniku a obsahu dokumentu a metodikou řešení některých konkrétních problémů spojených s jeho používáním. Text je zveřejněn na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Koordinace postupu zpracování územně plánovací dokumentace a návrhu komplexních pozemkových úprav (MMR ČR, MZe ČR, ÚUR Brno, VÚMOP Praha, Brno 134

•

1999). Stručný metodický materiál s vysvětlením základních pojmů územního plánování a pozemkových úprav s popisem etap jejich zpracování a nutné koordinace při plánování krajiny. Zadávání a projektování oblastních generelů územních systémů ekologické stability. Metodické doporučení AOPK ČR (Dejmal, I., Petříček, V. a kol., AOPK ČR, Praha 2000). Stručný metodický materiál s definicí základních pojmů, osnovou postupu a výčtem nutného obsahu projektové dokumentace ÚSES. Součástí jsou vzory pro tabulkovou část. Text je k dispozici na webových stránkách AOPK ČR.

1.3.6.5.

Definice prvků ÚSES

Území státu bylo rozčleněno na jednotky (socioregiony, bioregiony, biochora, skupiny typů geobiocenů), které jsou reprezentovány prvky ÚSES (biocentrum, biokoridor, interakční prvek). Sosiekoregion – je účelně modifikovaná jednotka členění reliéfu země slučující geomorfologické celky do souborů podle typu vegetace. Respektuje např. průměrnou lesnatost, stupeň zornění, stupeň urbanizace. Bioregion – jednotka geomorfologického členění ČR, používaná pro ochranářské účely a jako vztažný rámec pro posuzování reprezentativnosti a unikátnosti společenstev. Biochora – typologická ekologicky heterogenní prostorová jednotka, tvořená typickou prostorovou kombinací skupin typů geobiocénů. Je významnou účelovou pomocnou územní jednotkou pro projektování ÚSES. Skupiny typů geobiocénů – sdružují ekologicky podobné přírodní suchozemské ekosystémy. Jsou charakterizovány vegetačním stupněm a hydrickou řadou. Biocentrum – je definováno vyhláškou č. 395/1992 Sb. (§ 1 písm. a) k zákonu č. 114/1992 Sb. Biocentrum je krajinný segment, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje dlouhodobou (trvalou) existenci druhů nebo společenstev původních druhů planě rostoucích rostlin (v lese přirozenou druhovou skladbu) a volně žijících živočichů a jejich genových zdrojů. Jsou tvořena ekologicky významnými částmi lesních geobiocenóz, které svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňují trvalou existenci druhů a společenstev přirozeného genofondu při zachování účelného hospodaření v lese. Biocentra se dále mohou dělit podle rozmanitosti ekotypů a biocenóz, geoekologických vazeb, biogeografické polohy, typu formace, vzniku, vývoje a reprezentativnosti. Biokoridor – je definován rovněž prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. (§ 1 písm. b) k zákonu č. 114/1992 Sb. Je to krajinný segment, který propojuje mezi sebou biocentra způsobem umožňujícím migraci organismů, i když pro jejich rozhodující část nemusí poskytovat trvalé existenční podmínky. Jsou to stabilizační prvky liniového charakteru, které svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňují migraci organismů mezi biocentry (např. zarostlá mez, větrolamy, vodní toky, břehové porosty, údolí, mostní překlenutí dálnic). Interakční prvek – je obvykle liniový krajinný prvek vybíhající z biokoridorů či biocenter do okolní krajiny a zprostředkovávající příznivé působení ÚSES na okolní méně stabilní krajinu. Mimo to interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové národy (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.).

135

1.3.6.6.

Úrovně ÚSES

Územní systémy ekologické stability krajiny členíme podle biogeografického významu na lokální, regionální, nadregionální, provinciální a biosférické. Provinciální a biosférický ÚSES – jsou rozlehlé ekologicky významné krajinné oblasti, které reprezentují bohatství naší bioty v rámci biogeografických provincií a celé planety. Jádrová území s přírodním vývojem by u těchto segmentů měla mít plochu větší než 10 000 ha. Nadregionální ÚSES – jsou rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s minimální plochou alespoň 1 000 ha. Jejich síť by měla zajistit podmínky existence charakteristických společenstev s úplnou druhovou rozmanitostí bioty v rámci určitého biogeografického regionu. Regionální ÚSES – jsou plošně rozlehlejší ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK) s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha. Jejich síť musí reprezentovat rozmanitost typů biochor v rámci určitého biogeografického regionu. Místní (lokální) ÚSES – jsou plošně méně rozlehlé EVSK (obvykle do 5–10 ha). Jejich síť reprezentuje rozmanitost skupin typů geobiocénů v rámci určité biochory. 1.3.6.7.

Principy pro navrhování skladebných částí ÚSES

Pro vymezování skladebných částí ÚSES je třeba důsledně uplatňovat šest základních principů: 1. Princip reprezentativnosti: • •

charakter biocentra a typ ekosystému, který reprezentuje, určuje skupina typů geobiocénů (STG), charakter biokoridorů určují typy biocenter, která spojují, STG vyjadřuje požadavky na pěstební cíl (cílové společenstvo).

2. Princip jednoznačného prostorového uspořádání (prostorové logiky): • • •

každý bioregion je reprezentován nejméně jedním regionálním biocentrem (nemusí být v řešeném území), každá biochora musí mít vlastní prostorovou strukturu místního ÚSES, je třeba respektovat propustnost hranic mezi typy ekosystémů (viz princip 5.) Prostorový problém tohoto kritéria spočívá ve skutečnosti, že skladebné části ÚSES nemohou být v území lokalizovány kdekoliv, ale pouze v jednoznačně vymezených polohách příslušné biochory.

3. Princip vyspělosti ekosystémů v současném stavu (ekologické stability): •

•

pro vymezování skladebných částí ÚSES jsou přednostně využívány prvky kostry ekologické stability, tedy segmenty krajiny s vyšším stupněm vývoje (sukcese), resp. stupněm ekologické stability 3–4–5 (viz kapitola 1.3.11.6.), navržená pěstební opatření preferují přirozenou nebo přírodě blízkou druhovou skladbu, prostorovou strukturu (vertikální – existenci porostních etáží, horizontální – odpovídající stupeň korunového zápoje) i přirozenou obnovu porostů dřevin (před obnovou hospodářskou).

4. Princip prostorových parametrů Při vymezování skladebných částí jsou uplatňovány prostorové parametry skladebných částí ÚSES podle metodiky Ministerstva životního prostředí ČR. Je ale zřejmé, že v těch částech

136

města, kde historický vývoj založil stabilizovanou urbánní strukturu, nemá smysl uplatňovat prostorové parametry sestavené pro přírodě blízké segmenty krajiny. Pro minimální (nejmenší možné) prostorové parametry skladebních částí místního ÚSES platí prostorové limity uvedené v následující tabulce. Tabulka č. 1.3.6.7.1.

Prostorové limity skladebných částí místního ÚSES

Parametr

lesní

Minimální plocha lokálního biocentra (ha) Minimální plocha regionálního biocentra (ha)

luční

stepní

skalní

prameniště

3

1

3

3

0,5

1

20–50

10

30–50

20

10

5

2

2

1–2

2

–

–

0,4–0,7

1

0,7

0,4

–

–

Maximální délka lokálního biokoridoru (km) Maximální délka regionálního biokoridoru (km)

vodní

Minimální šířka lokálního biokoridoru (m)

15

20

20

10

–

–

Minimální šířka regionálního biokoridoru (m)

40

40

50

20

–

–

Minimální šířka interakčního prvku (m)

5–8

5–8

5–8

5–8

0,5–2

–

Regionální a vyšší typy ÚSES používají tzv. biokoridor složený: při nedodržení prostorových parametrů regionálních a vyšších biokoridorů (např. nepřístupně velká vzdálenost biocenter od sebe) vzniká složený biokoridor vkládáním lokálních biocenter do jeho trasy ve vzdálenosti 500–700 m). V případě tzv. složeného regionálního biokoridoru lze maximální možnou délku prodloužit až na 5–8 km. Maximální rozsah funkčního přerušení biokoridoru místního ÚSES: Lesní typ:

až 15 m

Mokřadní typ: 50 zpevněnou plochou 80 m ornou půdou 100 m ostatní kulturou Luční typ:

až 1 500 m

Pro regionální a nadregionální prvky ÚSES uvádí prostorové parametry metodický pokyn MŽP ČR. 6. Princip relativity •

•

přes urbanizovaná území města je přípustná realizace prvků ÚSES pro pozměněné (avšak přírodě blízké) formy biotopů a bioty – § 1 písm. a vyhláška č. 395/1992 Sb.) Z této podmínky vyvozujeme formování územního systému ekologické stability v tzv. „urbánní formě“. v území, kde nejsou dochovány prvky kostry ekologické stability se stupni 4 a 5 jsou využívány k trasování prvků ÚSES i společenstva synantropní, segetální a s podílem introdukovaných taxonů.

7. Princip propustnosti bariér Za nepropustnou (přirozenou) bariéru pro migraci bioty se považují rozdíly větší než dva stupně ve vegetační stupňovitosti nebo jednotlivými trofickými či hydrickými řadami.

137

Za polopropustnou bariéru lze považovat rozdíly větší než jeden stupeň vegetační stupňovitosti nebo v trofických či hydrických řadách. 1.3.6.8.

Vymezování a realizace ÚSES

Základními legislativními a metodickými materiály pro postup při vymezování územního systému ekologické stability jsou: • • •

• • • •

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Aktualizace Metodického pokynu MŽP ČR č. j. NM III/905/92 k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního územního systému ekologické stability (MŽP ČR, 1994) Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability – Metodika pro zpracování dokumentace (ČÚOP, 1995) Metodika zapracování ÚSES do územních plánů obcí (ÚÚR Brno, 1998) Návod na užívání ÚTP regionálních a nadregionálních ÚSES ČR (MMR a MŽP ČR, 1997–8) Metodický návod pro pozemkové úpravy a související informace (VÚMOP Praha, 2000)

Vymezování ÚSES provádějí podle § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. orgány územního plánování a orgány ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Jelikož vlastní vymezování ÚSES je projekční činností, byla ministerstvem životního prostředí zavedena profese autorizovaných projektantů územních systémů ekologické stability. Tito autorizování projektanti, jejichž seznam spravuje Česká komora architektů, jsou oprávněni zpracovávat návrhy vymezení územního systému ekologické stability, které pak na základě zákonem daných kompetencí schvalují příslušné orgány státní správy (zejména orgány ochrany přírody). V současné době je jednotně pro celé území naší republiky zpracován základní návrh nadregionální a regionální úrovně ÚSES, a to formou územně technického podkladu v digitální podobě v podrobnosti mapového měřítka 1:10 000. Tento územně technický podklad schválený ministerstvy životního prostředí a pro místní rozvoj v roce 1996 a platný od 1. 7. 1997 sjednotil do té doby různě pojímanou síť nadregionální a regionální úrovně ÚSES. Na toto prvotní sjednocení však bohužel nenavazovalo zajištění průběžné aktualizace územně technického podkladu, které by odráželo postupně se objevující změny a zpřesnění vymezení nadregionálních a regionálních skladebných částí ÚSES v navazujících dokumentacích (generelech a plánech místních ÚSES, v územních plánech velkých územních celků a obcí, ve schválených návrzích komplexních pozemkových úprav apod.). V případě místní úrovně ÚSES je základními dokumentacemi ÚSES, obvykle nazývanými generely, pokryta velká většina území naší republiky. Nezbytnou součástí těchto dokumentací je přitom vedle vymezování místní úrovně ÚSES i zpřesňování vymezení skladebných částí regionální a nadregionální úrovně ÚSES, neboť místní úroveň ÚSES musí na obě tyto hierarchicky vyšší úrovně navazovat. Na generelovou podobu ÚSES pak postupně navazuje zapracování návrhu ÚSES do dokumentací s vyšší právní silou, zajišťujících zpřesňování vymezení a zároveň i územní ochranu jednotlivých skladebných částí ÚSES – územních plánů velkých územních celků (týká se pouze regionální a nadregionální úrovně ÚSES), územních plánů obcí, regulačních plánů a návrhů komplexních pozemkových úprav.

138

Vymezování ÚSES končí jednoznačným parcelním vymezením jeho jednotlivých skladebných částí odsouhlaseným vlastníky dotčených parcel – nejčastěji v rámci schváleného návrhu komplexních pozemkových úprav, v jednotlivých případech pak též formou územního rozhodnutí. Poněkud nejasná zůstává otázka přesného vymezení skladebných částí ÚSES v lesích, jichž se obvykle návrh komplexních pozemkových úprav netýká. Pokud jsou již jednotlivé skladebné části ÚSES pevně územně vymezeny, lze přistoupit k vytváření jejich funkční podoby. V současné době se pozornost z hlediska realizace ÚSES soustředí především na ty skladebné části, které jsou navržené mimo souvislejší lesní celky, buď zcela bez funkčního základu (na orné půdě, v rámci rekultivací těžebních prostorů či skládek aj.) nebo s omezeně fungujícím základem (na plochách trvalých travních porostů, zatravněných sadů, na ladem ležících plochách, podél vodních toků atd.). Vytváření minimálně či nedostatečně funkčních skladebných částí ÚSES vyžaduje především zpracování realizačního projektu, finanční zabezpečení realizace a zajištění firmy, která realizaci provede. Ke zpracování realizačních projektů jsou oprávněni výhradně autorizovaní projektanti ÚSES ze seznamu vedeného Českou komorou architektů. Při finančním zabezpečení realizace skladebných částí ÚSES lze v řadě případů výhodně využít skutečnosti, že většina skladebných částí ÚSES může plnit v krajině vedle základní ekologické funkce i řadu dalších důležitých funkcí (např. vodohospodářskou, protierozní, estetickou aj.). Díky tomu je možno získávat prostředky z různých zdrojů – např. z prostředků na realizaci společných zařízení schválených v rámci komplexních pozemkových úprav, ze Státního fondu životního prostředí, z dotačních titulů programu péče o krajinu, programu revitalizace říční sítě a programu obnovy venkova, z prostředků v území působících firem se silným finančním zázemím atd. Při vlastní realizaci projektu je nezbytné dbát na dodržení závazných podmínek stanovených projektantem. Nejvhodnějším způsobem, jak dodržení podmínek zajistit, je autorský dohled projektanta nad prováděním realizačních prací. 1.3.6.9.

Územně technický podklad (ÚTP)

Ministerstvo pro místní rozvoj pořídilo podle § 7 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen zákon), ve znění pozdějších předpisů a § 8 až § 15 vyhlášky č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci (dále jen vyhláška) pro účely územního plánování, územně technický podklad regionálních a nadregionálních územních systémů ekologické stability České republiky. ÚTP byl, v souladu s ustanovením odst. 1 § 4 zákona č. 114/1992 Sb., pořízen ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Návod na užívání ÚTP je dostupný z webových stránek Ministerstva pro místní rozvoj. Tento návod upravuje způsoby použití ÚTP regionálních a nadregionálních ÚSES ČR a informací v něm obsažených. Návod je určen pořizovatelům územně plánovací dokumentace, územně plánovacích podkladů a pořizovatelům těchto odborových dokumentací, jejichž obsahem nebo součástí jsou ÚSES. ÚTP je uložen na ústředních správních úřadech (Ministerstvo pro místní rozvoj a jeho regionální pracoviště, Ministerstvo životního prostředí a jeho územní odbory, Ministerstvo zemědělství), na okresních úřadech (zpravidla na referátech regionálního rozvoje a referátech životního prostředí) a na správách chráněných krajinných oblastí a národních parků. Na jednot139

livých správních úřadech je ÚTP uložen v rozsahu odpovídajícím územní působnosti těchto úřadů. Úřady, u nichž je ÚTP uložen, jej poskytují podle potřeby správním úřadům, orgánům územní samosprávy i ostatním subjektům. Přitom smluvně zabezpečí, že ÚTP nebude zneužit pro jiné účely, než pro které je určen platnými právními předpisy a tímto návodem. ÚTP obsahují podstatné informace o stavu, možnostech a limitech využití území a jiných závazných omezeních (§ 7 odst. 1 vyhlášky) a slouží zejména k těmto účelům: •

• •

jako podklad pro zpracování nebo změnu územně plánovací dokumentace nebo územně plánovacích podkladů (§ 3 odst. 1 zákona), ÚSES je povinnou součástí řešení ÚPD (§ 18 odst. 2 a příloha č. 2 vyhlášky). Regulativy, včetně regulativů pro plochy ÚSES, musí být vyjádřeny graficky i textově (příloha č. 2 vyhlášky). Regulativy pro plochy ÚSES mají za cíl ochranu územní rezervy pro chybějící prvky ÚSES a ochranu funkce existujících prvků, či-li vyloučení změn využití území snižujících ekologickou stabilitu těchto ploch, pro průběžné sledování vývoje a vyhodnocování stavu a možností rozvoje území (§ 3 odst. l zákona), pro charakterizování stavu a podmínek území (§ 3 zákona odst. 2 písm. d).

Dále ÚTP slouží jako podklad pro: •

•

tvorbu oborových dokumentací (např. komplexní pozemkové úpravy, oblastní plány rozvoje lesa, lesní hospodářské plány a osnovy, vodohospodářské plány, podklady ochrany přírody včetně generelů, plánů a projektů ÚSES atd.), územní rozhodování, není-li zpracována příslušná ÚPD (§ 3 odst. 1 a § 37 odst.1 a 2 zákona).

Zpracování ÚTP vyšlo z tzv. generelů regionálních ÚSES, které byly pořízeny pro jednotlivé kraje ČR v letech 1991 až 1993, a dalších speciálních podkladů. Na jejich základě byl připraven ÚTP s rámcovou koncepcí regionálních ÚSES pro území ČR v prostředí ARC/INFO. Ten byl poskytnut ústředním správním úřadům a okresním úřadům. V roce 1995 byl zapracován do ÚTP a zpřesněn do jeho měřítka návrh plánu nadregionálního ÚSES, pořízený Ministerstvem životního prostředí. V roce 1996 byl ÚTP projednán s okresními úřady (zpravidla referáty regionálního rozvoje a referáty životního prostředí), regionálními pracovišti Ministerstva hospodářství, územními odbory MŽP a správami CHKO a NP. Na základě výsledků projednání a s ohledem na vymezení ÚSES ve schválené územně plánovací dokumentaci byl ÚTP upraven a dokončen. ÚTP obsahuje grafické vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability se základními popisnými informacemi. Obsahem ÚTP není plán ÚSES ve smyslu § 2 až § 5 vyhlášky č. 395/1992 Sb., ÚTP je naopak nezbytným podkladem pro zpracování tohoto plánu. Vymezení ÚSES obsažené v ÚTP vychází z požadavku reprezentovat celou škálu trvalých ekologických podmínek v rámci každé biogeografické jednotky a logické migrační vazby, a to v minimálních parametrech limitujících funkčnost systému. To znamená, že jsou schematicky zachyceny všechny nutné prostorové nároky systému regionální a nadregionální úrovně. Z tohoto hlediska je třeba považovat prvky ÚSES vymezené v ÚTP za neopominutelné a redukci jejich počtu za nepřípustnou. Nadregionální biocentra reprezentují všechny biogeografické regiony ČR a nadregionální biokoridory respektují existující hlavní migrační trasy bioty. Nadregionální ÚSES je provázán

140

s evropskou ekologickou sítí (EECONET) a je její systémovou součástí. Reprezentativní nadregionální biocentra a biokoridory jsou vymezeny v nezbytném (minimálním) počtu. Regionální ÚSES vymezuje minimální počet regionálních biocenter a jejich propojení, reprezentuje typy biochor vyskytující se v ČR a respektuje maximální délky regionálních i nadregionálních biokoridorů. ÚTP obsahuje tyto části: • • • • •

grafickou část s vymezením regionálních a nadregionálních prvků ÚSES a bioregionů, katalog tematických vrstev grafické části ÚTP, tabulkovou část se základními údaji o skladebných částech regionálních a nadregionálních ÚSES, textovou část, stručně shrnující teoretická východiska a metodiku vymezení regionálních a nadregionálních ÚSES, charakteristiky nadregionálních biocenter a biokoridorů.

Upřesňování nadregionálních prvků ÚSES oproti jejich vymezení v ÚTP Nadregionální biocentra Reprezentativní nadregionální biocentrum reprezentuje typický soubor ekosystémů daného bioregionu a umožňuje přežití organismů k těmto ekosystémům náležejících. Unikátní nadregionální biocentrum zahrnuje významné specifické ekosystémy. Nadregionální biocentra jsou v ÚTP jednoznačně lokalizována a mají vymezeny dva typy hranic – hranici jednoznačnou a hranici k upřesnění. Z důvodů reprezentativnosti mohou být do biocentra zahrnuta také náhradní společenstva, v některých případech i silně antropicky pozměněné plochy (např. orná půda), které trvalými stanovištními podmínkami odpovídají chybějícím ekosystémům. Nadregionální biocentra lze upřesňovat jen při zachování: • • • •

minimální rozlohy reprezentativního biocentra (1 000 ha), plné reprezentativnosti biocentra pro příslušný bioregion, hranic všech jádrových území, jednoznačné hranice biocentra.

Upřesňováním nadregionálních biocenter rozumíme: • • • •

jejich převedení do měřítka zpracovávané dokumentace, vylišení jádrového území nadregionálního biocentra, úpravu hranice typu „k upřesnění“ u reprezentativního biocentra při zachování jeho reprezentativnosti a dodržení minimálního parametru 1 000 ha plochy, úpravu hranice unikátního biocentra s ohledem na aktuální stav ekosystémů a rozsah území s biotickými podmínkami, které k vzniku unikátních ekosystémů vedly.

Rozloha unikátních biocenter se stanoví individuálně, minimální parametr stanoven není. V rámci zpracování ÚPD nebo oborových dokumentací bude docházet k upřesňování převedením do měřítka zpracování. Ostatní způsoby upřesňování jsou vyhrazeny Ministerstvem životního prostředí pověřenému správci nadregionálního ÚSES, který postupuje podle pro tento účel schválené metodiky (Metodika dokumentace nadregionálních biocenter). Pro účel zpracování navazujících dokumentací je vhodné si vyžádat výsledky tohoto upřesňování.

141

Nadregionální biokoridory Nadregionální biokoridory (NRBK) propojují nadregionální biocentra a zajišťují migraci organismů po nadregionálně významných migračních trasách. Jsou složeny z os a ochranných zón těchto os. Typy os NRBK jsou rozlišeny dle migrujících společenstev na vodní, nivní, mezofilní hájové, mezofilní bukové, teplomilné, horské a borové. Osa NRBK má prostorové parametry složeného regionálního biokoridoru příslušného typu a jsou do ní vložena regionální biocentra v maximální vzdálenosti 8 km. Cílové ekosystémy vložených biocenter odpovídají typu osy. Vodní NRBK plní zároveň funkci nadregionálního biocentra. Prostorový parametr jeho osy (šířka) je dán velikostí vodního toku, ochranná zóna se nevylišuje. Trasy os NRBK je možné upřesňovat při zachování: • • • • •

počtu os daného biokoridoru, typu osy (tj. podmínek pro migraci daného typu společenstva), cílových ekosystémů vložených biocenter, prostorových parametrů osy (minimální šířka, maximální délka), souvislosti osy (kontinuity systému).

Vymezení a hodnocení nadregionálního ÚSES provádí Ministerstvo životního prostředí (§ 79 odst. 3 písm. a zákona č. 114/1992 Sb.). Územně technické podklady pro celé území ČR pořizuje ústřední orgán územního plánování. Ochranné zóny os NRBK Maximální šíře ochranné zóny činí 2 km na každou stranu od osy NRBK. Skutečná šíře zóny musí být upravena (tj. obvykle zúžena) v následných dokumentacích podle konkrétních geomorfologických a ekologických podmínek daného území. Účelem ochranných zón je podpora koridorového efektu. To znamená, že všechny prvky regionálních a místních ÚSES, významné krajinné prvky a společenstva s vyšším stupněm ekologické stability (kostra ekologické stability) nacházející se v zóně jsou chápány jako součást nadregionálního biokoridoru. Podpora koridorového efektu v ochranných zónách se realizuje jako zvýšený zájem příslušného orgánu ochrany přírody v tomto území, uplatňovaný v rámci platných právních předpisů. Upřesňováním nadregionálních biokoridorů rozumíme: • • • •

převedení jejich os a ochranných zón do měřítka zpracovávané dokumentace, vychýlení trasy osy NRBK, pokud je respektován typ osy, prostorové parametry a spojitost osy, vložení regionálního biocentra do osy NRBK, pokud úpravou její trasy došlo k překročení maximální vzdálenosti vložených biocenter (8 km), úprava (zúžení) ochranné zóny NRBK podle konkrétních geomorfologických a ekologických podmínek daného území.

Změny prvků nadregionálního ÚSES oproti jeho vymezení v ÚTP Vymezení a hodnocení nadregionálního ÚSES provádí MŽP. Změny ve vymezení nadregionálního ÚSES je možné uskutečňovat pouze ve výjimečných případech, a to na základě souhlasu Ministerstva životního prostředí, který je vyjádřen formou písemného stanoviska k navrženým úpravám. V případě biocenter je toto stanovisko vydáváno na základě vyhodnocení údajů z mapování dle Metodiky dokumentace nadregionálních biocenter. Konstitutivní

142

znaky prvků nadregionálního systému nesmí být narušeny (reprezentativnost, minimální a maximální prostorové parametry, kontinuita systému). Změnami vymezení nadregionálního ÚSES se rozumí všechny úpravy, které nelze označit za upřesnění. Zapracování nadregionálního ÚSES do územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území (§ 1 odst. 2 zákona). Proto je ÚSES v ÚPD a ÚPP upřesňován na základě: • • •

zohlednění ostatních funkcí a společenských záměrů v území, uplatnění podrobnějších nebo nových informací o přírodních hodnotách území, jeho převedení do podrobnějšího měřítka zpracování ÚPD.

Do ÚPD všech stupňů se přebírá vymezení nadregionálního ÚSES, včetně vyznačení obou typů hranic biocenter, cílových typů ekosystémů, typů os biokoridorů a republikových čísel prvků ÚSES. Na územních odborech MŽP, případně správách CHKO a NP, si lze vyžádat výsledky dokumentace biocenter a upřesnění jejich hranic a jádrových území, provedená správcem nadregionálního ÚSES. Ochrana a vytváření územního systému ekologické stability je veřejným zájmem (§ 4 zákona č. 114/1992 Sb.). Regulativy pro plochy ÚSES proto musí být formulovány tak, aby zajistily podmínky pro trvalou funkčnost prvků systému. Hlavní funkcí těchto ploch je uchování biodiverzity (rozmanitosti forem života) a podpora ekologické stability. Vedlejší funkce těchto ploch nesmí narušit funkci hlavní. Upřesňování prvků regionálního ÚSES oproti jeho vymezení v ÚTP Regionální biocentra Reprezentativní regionální biocentrum reprezentuje ekosystémy typické pro daný typ biochory. Kontaktní regionální biocentrum umožňuje kontakt reprezentativních ekosystémů. Unikátní biocentrum zahrnuje významné specifické ekosystémy. Reprezentativní regionální biocentra lze upřesňovat při zachování: • •

reprezentativnosti pro příslušný typ biochory (musí být zachovány cílové ekosystémy), minimální rozlohy biocentra dle typu cílových ekosystémů (vymezené biocentrum nesmí být menší než stanoví Rukověť).

Upřesňováním regionálních biocenter rozumíme tyto úpravy prováděné při zachování obou výše uvedených základních podmínek: • •

•

biocentrum vymezené (typ 10 dle databáze ÚTP) – úprava hranice biocentra, biocentrum k vymezení, či-li prostor pro vymezení biocentra (typ 20), a biocentrum k založení, či-li prostor pro založení biocentra (typ 30) – lokalizace biocentra ve vymezeném prostoru při respektování typů biochor, biocentrum k doplnění (typ 70) – vymezení biocentra v trase osy NRBK nebo RBK při respektování typu ekosystémů biokoridoru nebo osy a maximální vzdálenosti sousedních biocenter.

143

Jde o biocentra v ÚTP schematicky vyjádřená grafickou značkou, která je třeba doplnit z důvodu dodržení maximální vzdálenosti mezi biocentry na biokoridoru. K jejich lokalizaci zpracovatel ÚTP neměl dostatečné informace. Regionální biokoridory Regionální biokoridory (RBK) propojují regionální biocentra a zajišťují migraci organismů po regionálně významných migračních trasách. Při upřesňování regionálních biokoridorů je nutno respektovat: • • • •

cílový typ ekosystémů, jejichž migraci biokoridor zajišťuje (biokoridor musí umožňovat migraci cílových typů ekosystémů biocenter, která propojuje), vhodné podmínky pro migraci (zohlednění přírodních bariér a řešení bariér antropických), minimální parametr dle typu ekosystému (biokoridor nesmí být zúžen pod minimální šíři pro danou formaci podle Rukověti), kontinuitu systému (žádané propojení biocenter a maximální délku možného přerušení).

Upřesňováním regionálních biokoridorů rozumíme úpravy prováděné při zachování čtyř výše uvedených základních podmínek: • • •

biokoridor vymezený (BKP typ 40) – úpravy hranice biokoridoru, biokoridor k vymezení, či-li prostor pro vymezení biokoridoru (BKP typ 50) – lokalizace biokoridoru ve vymezeném prostoru, směr propojení biokoridorem (BKL typ 60) – vymezení biokoridoru v chybějícím úseku.

Upřesňováním regionálních biokoridorů rozumíme také tyto úpravy: • •

vychýlení trasy biokoridoru nebo její alternativní vedení mezi dvěma biocentry při zachování čtyř výše uvedených základních podmínek, vložení nových regionálních biocenter do trasy biokoridoru, došlo-li úpravou trasy k překročení maximální vzdálenosti regionálních biocenter (8 km). Doplněná biocentra musí vytvářet podmínky pro trvalou existenci cílových typů ekosystémů migrujících daným biokoridorem.

Regionální ÚSES v ÚTP vymezuje minimální nezbytný počet regionálních biocenter a jejich propojení na území ČR, který je z hlediska územního plánování limitem využití území. Tím není dotčena pravomoc orgánů příslušných podle jiných předpisů (OkÚ, správy CHKO a NP) vymezovat rozšířený regionální ÚSES. Takto doplněné prvky ÚSES nejsou v ÚTP sledovány. 1.3.6.10.

Přehled dokumentace ÚSES

Od doby schválení zákona č. 114/1992 Sb. byla pro jednotlivá území kraje obdobně jako pro ostatní území v České republice zpracována řada dokumentací vymezujících na různých úrovních a s různým stupněm závaznosti ÚSES. Z pohledu orgánu státní správy je zásadní v současné době platná územně plánovací dokumentace (územní plány, lesní hospodářský plán), resp. provedené komplexní pozemkové úpravy. Vymezení ÚSES zde pak vychází z dříve zpracovaných podkladových materiálů (generely, územně technický podklad). Jen ojediněle je problematika ÚSES zpracována formou plánu nebo je dále řešena samostatným projektem.

144

a) Územně plánovací dokumentace Územní plány velkého územního celku Základní podklad nadřazený ostatním oborovým dokumentům. Obsahuje vymezení ÚSES regionální a nadregionální úrovně. Grafická část je zpracována v měřítku 1:50 000. Při vymezení i popisu prvků je použit jednotný systém standardizovaný pro území celé ČR. Schválená územně plánovací dokumentace obcí Závazné materiály detailně vymezující ÚSES včetně prvků lokální úrovně. Zákresy převážně v měřítku 1:5 000, vzácněji 1:10 000, 1:2 000 a 1:1 000. Vymezení prvků ÚSES chybí na území katastrů, pro které neexistuje platná ÚPD nebo byla zpracována před novelizací stavebního zákona v roce 1992 (vyhláška 377/1992 Sb.). V ostatní dokumentaci je způsob vymezení i popis prvků ÚSES velice různý. Schválené lesní hospodářské plány Na pozemcích lesního půdního fondu je dokumentace LHP závazná. Grafická část je zpracována v měřítku 1:5 000. b) Oborové podklady a generely Nadregionální a regionální ÚSES ČR, územně technický podklad (Společnost pro životní prostředí Brno, s. r. o., Ing. L. Bínová, CSc., 1996). Územně technický podklad MMR pro účely územního plánování. Materiál obsahuje grafické vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability se základními popisnými informacemi. Měřítko zpracování je 1:50 000, data jsou zpracována i v digitální podobě. Nadregionální biocentra reprezentují všechny biogeografické regiony ČR a nadregionální biokoridory respektují existující hlavní migrační trasy bioty. Nadregionální ÚSES je provázán s evropskou ekologickou sítí (EECONET) a je její systémovou součástí. Reprezentativní nadregionální biocentra a biokoridory jsou vymezeny v nezbytném (minimálním) počtu. Regionální ÚSES vymezuje minimální počet regionálních biocenter a jejich propojení, reprezentuje typy biochor vyskytující se v ČR a respektuje maximální délky regionálních i nadregionálních biokoridorů. Prvky ÚSES vymezené v ÚTP je nutné považovat za neopominutelné a redukci jejich počtu za nepřípustnou. V dokumentaci bylo použito jednotného celorepublikového značení, prvky ÚSES jsou zařazeny do skupin typů geobiocénu. Při vymezování je důraz kladen na přírodovědná kritéria, urbanistické stránka zůstává místy neřešena. Aktuální stav vymezení prvků těchto úrovní tak, jak jej znají územní plány VÚC, je zakreslen v materiálu MMR Inventarizace prvků ÚSES a ochrany přírody (IRI, Brno, 2000). Okresní generely územních systémů ekologické stability Podkladový materiál pořizovaný okresními úřady v 90. letech. Jde buď o původní návrhy vzniklé na základě vlastních terénních mapování nebo o materiál vzniklý z již dříve zpracovaných generelů jednotlivých dílčích území jejich revizí a sjednocením. Měřítko zpracování je 1:10 000. Data generelů celého území republiky jsou na Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR zálohovány. Generely lokálních ÚSES Původní podklady zpracované pro dílčí území některých okresů, většinou výchozí podklad pro zpracování okresních generelů. Vzhledem k době jejich zpracování (před vydáním Rukověti projektanta ÚSES) je nutné kritické posouzení a koordinace s dalšími požadavky na úze145

mí. Zcela nedostatečné je pouhé převzetí (překreslení) do územního plánu obce tak, jak se běžně provádí v praxi. Plány systému ekologické stability Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jsou zpracovány, definují základní prostorově funkční rámec ÚSES v daném území. Vymezení a hodnocení nadregionálního systému ekologické stability Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, § 79 odst. 3 „Ministerstvo životního prostředí dále a) provádí vymezení a hodnocení nadregionálního systému ekologické stability …“. V praxi byla k tomuto posouzení na území kraje zpracovaná dokumentace předkládána jen výjimečně. c) Projekty ÚSES, pozemkové úpravy apod. Materiály detailně vymezující plochy ÚSES, a to v přesnosti až na hranice parcel. Pro jednoznačnost vymezení a podrobnost řešení problematiky jde o elementární podklad při územním plánování obcí. Nutno převzít jen s nezbytnými úpravami vyvolanými potřebou koordinace s dalšími požadavky na území, případně z důvodů dodržení délkových parametrů a pokrytí území ÚSES dle Rukověti. Mnohé zpracované projekty je však vzhledem k datu jejich vzniku potřeba aktualizovat. Zdroje: Ekotoxa Opava. 2006. Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje. Oblastní plány rozvoje lesů (PLO 27, 28, 29, 32, 39, 40, 41). Vyhláška 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny www.ochranaprirody.cz www.uur.cz

146

1.3.6.11.

NATURA 2000

NATURA 2000 je soustava území chránících nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodní stanoviště na území Evropské unie. Hlavním cílem soustavy NATURA 2000 je zajistit příznivý stav vybraných druhů rostlin a živočichů a zachování nejhodnotnějších přírodních území v Evropské unii. Ochrana území soustavy NATURA 2000 se nevylučuje s šetrným hospodařením, je potřeba pouze sladit zájmy ochrany přírody s šetrným hospodařením na příslušných územích. Soustava NATURA 2000 je vytvářena po celé Evropě a zahrnuje ta území, která jsou významná z evropského pohledu, je to tedy soustava chráněných území evropského významu, která je prováděna na základě směrnic evropského společenství: Směrnice č. 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) Byla přijata Radou Evropských společenství 2. 4. 1979, platí v zemích EU. Představuje jeden z prvních předpisů ES na ochranu přírody. Vytváří jednotný systém ochrany volně žijících ptáků v celém jejich ontogenetickém vývoji, včetně ochrany jejich stanovišť (hnízdiště, zimoviště, místa zastávek). Členské státy EU mají na svém území vyhlásit zvláště chráněná území (Special Protected Areas – SPA), zajišťující jak svým počtem, tak rozlohou příznivý stav populací 181 mimořádně zranitelných druhů a poddruhů ptáků (jak u suchozemských, tak mořských stanovišť). Konkrétně po členských státech směrnice vyžaduje, aby uskutečňovaly opatření na ochranu, zachování a obnovení dostatečné rozmanitosti a rozlohy stanovišť ptáků, a to především vytvářením nových chráněných území, řízenou péčí o stanoviště, obnovou zničených a tvorbou nových biotopů. Cílem je tedy ochrana populací cílových druhů uvedených v přílohách této směrnice. Směrnice č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“) Přijata Radou Evropských společenství 21. 5. 1992, platí v zemích EU. Cílem této směrnice je podpořit ochranu biologické rozmanitosti, coby přírodního dědictví ES. Členské státy EU mají na svém území vyhlásit tzv. Evropsky významné lokality (Special Areas of Conservation – SAC) pro typy přírodních stanovišť a populace volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Garantem přípravy odborných podkladů pro soustavu NATURA 2000 (jmenovaným Ministerstvem životního prostředí) v ČR je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), která od října 1999 koordinuje veškeré odborné aktivity v této oblasti. Směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích požadují zajistit ochranu nejvýznamnějších míst pro zachování druhů a biotopů na základě vědeckých poznatků, aby mohla být zachována biologická rozmanitost. Protože na základě stávajících znalostí nebylo možné zodpovědně navrhnout takováto území, bylo nezbytné nejprve dobře poznat stav rozšíření a početnost rostlinných a živočišných druhů a rozlohu, reprezentativnost a zachovalost typů přírodních stanovišť. Proto v roce 2000 proběhlo na vybraných lokalitách ČR (v národních kategoriích maloplošně zvláště chráněných územích) tzv. pilotní mapování, při kterém byla sestavena a následně doplněna metodika mapování biotopů. Od roku 2000 do roku 2004 proběhlo soustavné mapování biotopů v rámci jednotlivých krajů na celém území ČR. Mapování prováděly stovky předních přírodovědných odborníků z univerzit, ústavů Akademie věd ČR, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správ národních parků a chráněných krajinných oblastí, resortních organizací Ministerstva zemědělství a Ministerstva obrany.

147

Lokality soustavy NATURA 2000 jsou navrhovány a posléze vyhlašovány dvěma na sobě nezávislými postupy, zvlášť pro oblasti ochrany ptactva a zvlášť pro ostatní území podle směrnice o stanovištích. Forma hospodaření na území ani vlastnictví nehrály při výběru území soustavy žádnou roli. Naturová území jsou tedy území státní i soukromá, některá se vyskytují v již dříve chráněných územích, některá mimo ně. Ochrana území soustavy NATURA 2000 je méně přísná než ochrana ve zvláště chráněných územích. 1.3.6.12.

Vliv NATURY 2000 na hospodaření

Ve všech územích soustavy NATURA 2000 by měly být prováděny jen takové činnosti, které přispějí k zachování stávajících přírodních podmínek a které jsou důležité pro ochranu ohrožených druhů živočichů a rostlin. Z tohoto důvodu nebude bráněno činnostem a aktivitám (např. v lesnickém či zemědělském hospodaření), které budou mít pozitivní či neutrální vliv na stav populací chráněných druhů nebo stav přírodních stanovišť. Pokud bude majitel v hospodaření na území NATURA 2000 omezen, budou mu vypláceny finanční náhrady. Omezení hospodářské činnosti v naturových lokalitách vyplývá ze zpracovaných plánů péče o tato území, kde jsou analyzovány a navrženy vhodné postupy vzhledem k předmětu ochrany a dále potenciální negativní faktory, které mohou ovlivňovat populace chráněných druhů rostlin, živočichů či stanovišť. Soustavu NATURA 2000 tvoří dva typy území: • •

evropsky významné lokality (vyhlášené na základě směrnice o stanovištích) a ptačí oblasti (vyhlášené na základě směrnice o ptácích).

Na území Moravskoslezského kraje pokrývají území NATURY 2000 celkem 94 674 ha, což tvoří 17,4 % rozlohy kraje. Kromě toho je na území kraje vyhlášeno 101 254 ha zvláště chráněných území. Do těchto území spadá 95 % rozlohy soustavy NATURA 2000. V kontextu celého kraje tvoří území NATURY 2000 nad rámec zvláště chráněných území pouze 0,93 %, vliv na hospodaření bude do značné míry zanedbatelný. 1.3.6.13.

Evropsky významné lokality (EVL)

Jsou to území chránící zejména cenné části kulturní krajiny. V České republice byl na základě příloh směrnice č. 92/43/EHS (Příloha I: Typy přírodních stanovišť v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany, Příloha II: Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních území ochrany) vytvořen Národní seznam evropsky významných lokalit. V České republice je navrženo 863 území. Evropsky významné lokality celkem pokrývají přibližně 9,2 % území státu a zhruba 67 % z nich překrývá již existující zvláště chráněná území. Evropsky významné lokality ukazuje obrázek č. 1.3.6.13.1. Rozloha chráněných území v ČR se tak ve skutečnosti zvýší jen o 3,4 % území ČR. Více než polovina těchto území je menší než 20 ha. Většina lokalit má charakter přírodní památky – tedy nejmírnější stupeň ochrany.

148

Obrázek č. 1.3.6.13.1. Evropsky významné lokality na území ČR (znázorněny modrou barvou)

Zdroj: http://stanoviste.natura2000.cz

Na území Moravskoslezského kraje se nachází 44 evropsky významných lokalit (tabulka č. 1.3.6.13.1). Z toho 41 EVL leží přímo v kraji a tři přesahují z jiných krajů (EVL Praděd a EVL Sovinec z Olomouckého, EVL Beskydy ze Zlínského kraje).

149

Tabulka č. 1.3.6.13.1. Přehled Evropsky významných lokalit v Moravskoslezském kraji Název lokality

Rozloha (ha)

Název lokality

Rozloha (ha)

Praděd

6 070,77

Pilíky

11,93

Beskydy

120 386,53

Sokolí potok

49,96

367,36

Staré hliniště

4,68

Štěrbův rybník a Malý Bystrý potok

11,96

Niva Morávky Sovinec

2 561,33

Cihelna Kunín

26,88

Stonávka – nádrž Halama

4,59

Děhylovský potok – Štěpán

80,17

Suchá Rudná – zlatý lom

3,33

Dolný Marklovice

41,22

Údolí Moravice

Heřmanický rybník

478,96

Václavovice – pískovna

Heřmanovice

18,69

Žermanický lom

Hukvaldy

200,28

Olše

Jakartovice

13,75

Černý důl

0,04

Jilešovice – Dehylov

20,77

Důl Ruda I

0,04

Karlova Studánka

24,68

Javorový vrh

83,06

Karviná – rybníky

14,6

Staré Oldřůvky

0,04

Lom u Marburku

1,57

Štola Franz – Franz

0,04

Mokřad u Rondelu

14,8

Štola Jakartovice II

0,04

129,63 6,86 6,1 47,68

Moravice

273,67

Zálužná

0,2

Niva Olše – Věřnovice

553,99

Čermná – důl Potlachový

0,02

Osoblažský výběžek

96,12

Horní Odra

Ostrava – Šilheřovice

101,47

Poodří

9,5 5 235,03

Řeka Ostravice

47,6

Meandy Dolní Odry

115,61

Paskov

16,86

Skalské rašeliniště

45,53

Zdroj: http://stanoviste.natura2000.cz

1.3.6.14.

Ptačí oblasti (PO)

Členské státy EU mají povinnost na svém území vyhlásit oblasti ochrany ptáků, které zajišťují příznivý stav 194 ohrožených druhů ptáků. Seznam ohrožených druhů ptáků je uveden v příloze I směrnice 79/409/EHS o ptácích. Ptačí oblastí jsou i místa, kde se pravidelně vyskytují stěhovavé druhy, kde se stěhovaví ptáci rozmnožují, kde pelichají nebo zimují a místa odpočinku na jejich tahových cestách. Pro výběr ptačích oblastí nejsou EU stanovena žádná kritéria. Členské státy EU mají volnost při výběru nejvhodnějších míst, ale výběr musí být proveden na základě platných ornitologických kritérií. Ptačí oblasti se zřizují nařízením vlády. Ptačí oblasti vyhlašuje vláda svými nařízeními, ve kterých nejsou žádné zákazy, ale mohou zde být stanoveny činnosti, jejichž provádění vyžaduje souhlas orgánu ochrany přírody. V ptačích oblastech je podporován k přírodě šetrný způsob hospodaření. V Česku bylo navrženo k ochraně celkem 41 ptačích oblastí o celkové rozloze 706 000 ha – tj. necelých 9 % rozlohy státu. Zatím bylo vyhlášeno 38 oblastí. Ptačí oblasti jsou vyznačeny na obrázku č. 1.3.6.14.1.

150

Obrázek č. 1.3.6.14.1. Ptačí oblasti na území ČR (znázorněné zelenou barvou)

Zdroj: http://ptaci.natura2000.cz

Na území Moravskoslezského kraje se vyskytuje pět ptačích oblastí. Jsou to PO Poodří, PO Heřmanský stav – Odra – Poolzí, PO Beskydy zasahující do Zlínského kraje a PO Jeseníky a PO Libavá, které zasahují do Olomouckého kraje. Celkově ptačí oblasti zaujímají na území kraje 70 308 ha, tj. 13 %. V tabulce jsou uvedeny rozlohy jednotlivých ptačích oblastí jako celek. Tabulka č. 1.3.6.14.1. Ptačí oblasti na území Moravskoslezského kraje

Jeseníky

Nařízení vlády 599/2004 Sb.

Plocha celkem (ha) 52 228,12

Beskydy

Nařízení vlády 687/2004 Sb.

41 906,91

Libavá

Nařízení vlády 533/2004 Sb.

32 727,52

Poodří

Nařízení vlády 25/2005 Sb.

8 063,04

Heřmanský stav – Odra – Poolzí

Neschváleno

5 041,39

Název ptačí oblasti

Právní vymezení

Zdroj: http://ptaci.natura2000.cz

1.3.6.15.

Charakteristika ptačích oblastí

Ptačí oblast Jeseníky je významná především pro lesní druhy ptáků a druhy horských luk, včetně druhů zasahujících do oblasti údolních niv a pramenišť, luk a pastvin v podhůří. Lesy pokrývají 80 % oblasti. Jedná se převážně o smrkové monokultury, jen místy se dochovaly zbytky původních bučin, jedlobučin a pod horní hranicí lesa jeřábových smrčin. Na SZ svazích pohoří se nacházejí rozlehlé imisní holiny, případně poškozené až odumírající jeřábové smrčiny. Významná jsou rašeliniště a vrchoviště. Pro oblast jsou typické četné kamenné sutě, skalní útvary a hluboká údolí horských bystřin s prudkými svahy. Část podhůří je tvořeno mezofilními loukami a pastvinami. Území představuje významné hnízdiště jeřábka lesního

151

(Bonasa bonasia). Bukové porosty hostí lejska malého (Ficedula parva). Především skalní útvary v kombinaci se starými a přestárlými lesními porosty jsou útočištěm čápa černého (Ciconia nigra), výra velkého (Bubo bubo) a také krkavce velkého (Corvus corax). Horská hole, přírodovědecky velmi cenné přirozené bezlesí, je dokladem zalednění. Toto území je vystaveno extrémním klimatickým vlivům, především v zimním období. Dominantními druhy jsou linduška horská (Anthus spinoletta) a linduška luční (Anthus pratensis). Pastviny, louky pokrývají asi pětinu území. Dominantním druhem je zde chřástal polní (Crex crex), hojně zde hnízdí ťuhýk obecný (Lanius collurio) a bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). Ptačí oblast Beskydy se nachází na severovýchodě České republiky při hranici se Slovenskem, nejvyšším bodem je Lysá hora 1 324 m n. m. Lesy pokrývají asi 90 % území. V minulosti to byly zejména bučiny, pouze ve vyšších nadmořských výškách přibýval smrk. V současnosti tvoří původní pralesovité porosty nepatrný zlomek celkové rozlohy lesů. Zbývající plochu pokrývají hlavně pastviny, zastavěných oblastí, vodních toků apod. je nepatrné procento. Z ornitologického hlediska patří mezi nejvýznamnější druhy strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), puštík bělavý (Strix uralensis) a datlík tříprstý (Picoides tridactylus), početné a stabilní jsou populace lejska malého (Ficedula parva), holuba doupňáka (Columba oenas), žluny šedé (Picus canus), datla černého (Dryocopos martius), jeřábka lesního (Bonasa bonasia) a čápa černého (Ciconia nigra). Ptačí oblast Libavá, využívaný vojenský prostor, leží v Oderských vrších severovýchodně od Olomouce. Z ornitologického hlediska patří k nejméně prozkoumaným oblastem v rámci České republiky. Celkem zde byl prokázán výskyt 165 ptačích druhů, z toho 103 hnízdících. I přes nedostatek údajů je zřejmé, že jde o velmi cenné území. Na vlhkých loukách je zde početný celosvětově ohrožený druh – chřástal polní (Crex crex). Z dalších druhů se zde vyskytují tetřívek obecný (Tetrao tetrix) a čáp černý (Ciconia nigra). Ptačí oblast Poodří je charakteristická zachovalou, každoročně zaplavovanou nivou řeky Odry, soustavami rybníků, systémem ramen a tůní a vlhkými loukami. Poodří je ornitologicky významné území především pro vodní a bažinné ptáky jak v době hnízdění, tak při tahu. Je významným místem odpočinku na jedné z hlavních evropských tahových cest. Rybníky jsou soustředěné do pěti soustav (více než 50 rybníků o celkové ploše 700 ha). Jsou to eutrofní nížinné rybníky s průměrnou hloubkou 1 m a bohatými litorálními porosty orobinců, zblochanu či rákosu. Hnízdí zde potápka černokrká (Podiceps nigricollis), bukač velký (Botaurus stellaris), husa velká (Anser anser), zrzohlávka rudozobá (Netta rufina), hohol severní (Bucephala clangula), čírka modrá (Anas querquedula) a lžičák pestrý (Anas clypeata). Na tahu jsou hojní kromě kachen a racků bahňáci, především čejka chocholatá (Vanellus vanellus). Charakteristickými ptáky vázanými svým hnízdištěm na vodní toky jsou ledňáček říční (Alcedo athis), břehule říční (Riparia riparia) a pisík obecný (Actitis hypoleuca). Na vlhkých loukách je význačným druhem chřástal polní (Crex crex). Ptačí oblast Heřmanský stav – Odra – Poolzí, jejímiž charakteristickými biotopy jsou různé typy mokřadů – vodní toky, rybníky, pískovny a štěrkoviště a další mokřady, na které jsou vázány četné ptačí druhy. Bylo zde zjištěno více než 120 pravidelně hnízdících druhů ptáků, několik z nich tu nalézá jediná optimální hnízdiště v rámci severní Moravy. Oblast je také důležitou tahovou lokalitou a v zimních měsících se zde nachází nejvýznamnější zimoviště vodních ptáků v rámci severní Moravy. Páteř celé oblasti je tvořena dvěma většími vodními toky, řekami Odrou a Olzou, s četnými přítoky, které poskytují prostor pro ledňáčka říčního (Alcedo atthis), pisíka obecného (Actitis hypoleucos) a břehuli říční (Riparia riparia). Obě řeky, Odra i Olza, představují jediné pravidelné hnízdiště morčáka velkého (Mergus merganser) v České republice. Vodní nádrže jsou zastoupeny několika rybničními soustavami, větší vodní plochy zahrnují také štěrkopískovny, 152

které se nacházejí v nivě řeky Odry. V rákosových porostech v okolí vodních ploch ptačí oblasti hnízdí bukáček malý (Ixobrychus minutus), moták pochop (Circus aeruginosus) a slavík modráček (Luscinia svecica), bukač velký (Botaurus stellaris), chřástal malý (Porzana parva), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) a cvrčilka slavíková (Locustella luscinoides). Na ostrůvcích hnízdí racek černohlavý (Larus melanocephalus) a rybák obecný (Sterna hirundo). Jiné mokřady jsou v oblasti zastoupeny přechodně až trvale zamokřenými plochami, které se tu vyskytují v okolí vodních nádrží, vodních toků, v zemědělské krajině, v enklávách lučního charakteru a v poklesech vzniklých poddolováním. Tyto biotopy vyhledává chřástal kropenatý (Porzana porzana). Zdroje: Ekotoxa Opava. 2006. Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje. Oblastní plány rozvoje lesů (PLO 27, 28, 29, 32, 39, 40, 41). Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny http://map.env.cz/website/mzp/   www.natura 2000.cz   http://ptaci.natura2000.cz/   http://stanoviste.natura2000.cz/

153

1.3.7.

Možnosti a zdroje pro zakládání plantáží rychle rostoucích dřevin pro energetické účely

Historie pěstování výmladkových plantáží rychle rostoucích dřevin (RRD) včetně výzkumných ploch má v ČR poměrně krátkou tradici. Od roku 1994 vznikají plochy topolů a vrb různých našich i zahraničních klonů, v současné době se začíná zkoušet pěstování i dalších dřevin. Podle cíle, doby obmýtí a počátečního sponu se rozlišují čtyři formy intenzivního pěstování RRD: a) pěstování v lignikulturách, b) pěstování v intenzivních kulturách, c) pěstování v kulturách určených pro produkci celulózy (short rotation), popř. paliva, d) pěstování dendromasy pro energetické nebo jiné využití (minirotation). Lignikultury Představují velmi intenzivní způsob pěstování RRD. Cílem je vypěstovat výřezy zvláštní jakosti při době obmýtí 15–20 let. Zakládají se na celoplošně připravené půdě v cílovém sponu nejméně 6 x 6 m (= 278 stromů/ha). Pro zakládání se používají dvou až tříleté odrostky. Ve školkách s optimálními podmínkami dosáhneme dostatečně silných sazenic již prvním rokem. V prvních dvou letech je nutné kultivovat půdu i v okolí sazenic okopáváním, a to nejméně dvakrát do roka. V prvních pěti až sedmi letech je běžné polaření, které je např. v Itálii prováděno ve směsi topol – kukuřice. Obecně lze říci, že nejvhodnější jsou okopaniny. S postupným rozvojem korun se mění podplodina na stinnější. Pravidelná kultivace půdy (černý úhor) musí být prováděna nejméně 10 let. Poté, co již nejsou pod topoly pěstovány jiné plodiny nebo v našem případě, kdy není žádoucí jiné plodiny pěstovat vzhledem k nadbytku zemědělské produkce, provádíme kultivaci diskovými branami a na podzim orbou. Na sušších stanovištích musíme provádět kultivaci během celého obmýtí. Celoplošná kultivace se provádí 2–3krát za rok ve dvou na sebe kolmých směrech. Protože v lignikultuře je každý strom cílový, musíme věnovat velkou pozornost ochraně každého jedince, především proti okusu a vytloukání. Postupně se zvyšující se výškou se provádí vyvětvování. Přitom se musí dbát, aby objem koruny nebyl náhle zmenšen o víc jak o jednu třetinu. S vyvětvováním započneme hned v prvním roce, kdy odstraňujeme jen silnější větve, aby příliš neztloustly. Větší řezné rány zvyšují pravděpodobnost infekce houbovými chorobami. Po třetí vegetační době odstraňujeme dolní třetinu koruny. Doporučuje se neřezat větve těsně u kmene, ale ponechat krátký pahýl. Někteří autoři doporučují vyvětvovat nadvakrát. Nejdříve uříznout větev asi ¾ m od kmene a v následujícím roce, poté co si strom vytvoří na bázi větve hojivá pletiva, uřízneme větev u kmene. Vyvětvování se provádí přibližně do výšky 6–8 m. Vzhledem k tomu, že výsadba je provedena ve velmi řídkém sponu, neprovádíme během obmýtí žádné probírky. Pro tento typ kultury jsou používány euroamerické topoly. Intenzivní kultury Produkčním cílem je výroba kulatiny pro různé účely. Doba obmýtí se pohybuje mezi 20– 25 roky. V současné době jsou však tyto kultury běžně předržovány do 30 i více let. Toto není z pěstební hlediska správné, protože zbytečným prodlužováním obmýtí se kvalita sortimentu snižuje, neboť většina klonů je náchylná k houbovým chorobám a tato náchylnost se s rostoucím věkem zvyšuje. Tyto kultury se zakládají obdobně jako lignikultury, ale ve sponu 154

4 x 4 až 5 x 5 m (= 400–625 stromů/ha). Pro zakládání se používají zpravidla jednoleté sazenice, které musíme alespoň v prvních dvou letech okopávat až ke kmeni. Polaření zde připadá v úvahu jen v prvních dvou až třech letech. Celoplošná kultivace je nezbytná v prvních 5–6 letech. Na sušších stanovištích nejméně 10 let. Kultivace se provádí většinou jen v meziřadí. Obvykle se provádí alespoň jedna schematická probírka. Podle potřeby i více. Nejvhodnější je probírat po diagonále, ale v případě potřeby uplatníme kvalitativní hledisko. Zásah provádíme tehdy, když se koruny sousedních stromů začínají dotýkat. Bývá to u uvedeného sponu mezi 5. až 8. rokem. Někdy byl použit spon menší než 4 x 4 m (např. 3 x 3 m). Potom musíme probírat ještě jednou, a to asi v 10–15 letech. Možná je i dřívější schematická probírka ve věku do 10 let, kdy je možné vytěžit z porostu již solidní sortiment. Spon se upraví odstraněním každé druhé řady, a to v obou směrech, na cílových 6 x 6 m. Probírkový materiál je možné použít na vlákninu nebo na výrobu dřevotřískových desek, zbylé stromy se pěstují na dýhárenské výřezy. Tento způsob je možné použít jenom na prvotřídním topolovém stanovišti. Balzámové topoly lze použít i v méně příznivých oblastech, ale spon je vhodnější širší. Ochrana je i v tomto případě důležitá a doporučuje se chránit kmínky nátěrem nebo ochrannými límci. Rovněž provádíme vyvětvování, alespoň u cílových stromů, abychom zlepšili kvalitu sortimentu. Jako ukázka nevhodné výchovy topolových porostů může sloužit převážná většina ploch založených koncem 50. a počátkem 60. let, které doposud stojí, i když jejich věk již přesáhl 30 let. Během této doby byla probírka vykonána jen ve velmi malém počtu případů a zcela pravidelně pozdě. O vyvětvování nelze vůbec hovořit. Výsledkem je skutečnost, že např. dýhárenské výřezy 1. kvalitativní třídy u nás nenajdeme a je nutné ji dovážet ze zahraničí. Hlavním produktem je topolová kulatina. Pro potřeby dýhárenského a sirkárenského průmyslu byly doporučeny výsadby osiky ve sponu 2 x 5 m a doba obmýtí 20–30 let. Zde se předpokládají až dvě probírky, při kterých se redukuje počet stromů na polovinu. Rovněž je nutné vyvětvování s nezbytným ošetřením řezných ploch proti nákaze houbovými chorobami. Při vyvětvování by měla být zachována v prvních pěti letech delší koruna zhruba do ⅔ výšky stromu. Později může být redukována na ½ výšky. Pěstování v kulturách určených pro produkci celulózy Cílem je produkce vlákniny nebo suroviny na výrobu dřevotřískových a dřevovláknitých desek. Doba obmýtí se pohybuje okolo 10 let, ale nepřesahuje 15 let. Je závislá především na úrodnosti půdy a růstových vlastnostech topolů. Pro tento typ výsadeb se používá hustější spon 4 x 2, 3 x 3, 3,5 x 3 m. Z toho důvodu jsou zde vhodnější kultivary s užší korunou jako je např. NL-B-132b. Porost je zakládán jednoletými sazenicemi nebo silnými řízky. Celoplošná kultivace zde probíhá v meziřadích po celou dobu obmýtí a v prvních dvou letech se doporučuje okopávka okolo jednotlivých stromků. Většinou se ale neprovádí. U tohoto typu kultury bývala doporučována jedna schematická probírka, kdy se vždy odebrala každá druhá řada. V posledních letech byly zejména v Kanadě a v USA propracovány postupy, kdy se tato kultura zakládá na celkovou dobu asi 30 let a nejpozději každých 10 let se provede smýcení a obnova porostu proběhne z výmladků, takže se vlastně jedná o známý výmladkový les, který u nás byl dříve uplatňován v listnatých porostech, ale především u dubu. Vyvětvování se zpravidla neprovádí. Po skončení třetího cyklu je kultura likvidována celoplošně a může se opakovat nebo být nahrazena zemědělskou plodinou. U osiky, která je vhodná pro tento typ kultury, je nutné redukovat po smýcení velké množství výmladků prosekáním meziřadí a úpravou sponu v řadách v prvních pěti letech. Pro intenzivní způsoby pěstování osiky je vhodnější klonově množený materiál, který však u nás není zatím běžně dostupný.

155

Pěstování dendromasy pro energetické nebo jiné využití Tento typ kultury je u nás doposud téměř neznámý. Pokusné plochy byly zakládány v omezené míře na Slovensku. V ČR byly založeny první výsadby koncem 90. let. V současné době jsou snahy o seriozní výzkum, ale zatím je jeho rozsah nedostatečný. Ve světě jsou známy především práce švédských, kanadských a amerických autorů, kde jsou snad nejdále s touto problematikou. Cílem je produkce energetické štěpky, popř. biomasy pro chemické zpracování nebo na krmivo. V našich podmínkách se nám jako nejúčelnější jeví pěstování pro energetické využití. Doba obmýtí se zde pohybuje od jednoho do pěti let podle úrodnosti stanoviště. Kultura je zakládána výhradně řízky, a to ve velmi různých sponech od 0,3 x 0,9 až po 3 x 3 m (= 37 000 až 1 100 řízků/ha). S vyšší hustotou vzrůstá objem produkce, který je uváděn v tunách sušiny na ha za rok. Celoplošná kultivace zde probíhá po celou dobu obmýtí v meziřadích. Někdy je však porost natolik bujný, že třetím rokem se s mechanizací do meziřadí nedostaneme a potom poslední kultivaci provedeme až po smýcení porostu. Je to vlastně první kultivace nového cyklu, neboť obnova porostu probíhá pomocí pařezových výmladků. Celková doba kultury zřejmě nepřesáhne 15 let, ale spíše to bude i méně, neboť porost často opakovaným řezem trpí a řada jedinců začne postupně odumírat. Počet cyklů zřejmě nepřesáhne pět, i když se uvádí až sedm. Výška produkce se v současné době pohybuje mezi 15–20 (25) tunami sušiny za rok. V důsledku probíhajícího intenzivního šlechtění se očekává zvýšení výnosů na 25 a možná i na 30 t sušiny za rok. To závisí především na stanovišti. V těchto kulturách se pochopitelně žádné vyvětvování ani probírky neprovádí. Sortiment je zde poněkud zúžen, protože pro velmi husté výsadby jsou nevhodné euroamerické topoly. Jako nejvýnosnější se zatím ukazují hybridy mezi černými a balzámovými topoly. V našich podmínkách je možné doporučit především multiklonální sortu ‘Max‘. Největších výnosů bylo ale dosaženo u interamerických hybridů. Zde bude nutné ještě stanovit nejvhodnější sortiment pro naše podmínky. U těchto velmi intenzivních kultur, které se svým charakterem nejvíce blíží zemědělským plodinám a z praktických důvodů by bylo vhodnější je za zemědělské technické plodiny i prohlásit, bývá nezbytné již v druhém cyklu provádět přihnojování. Na sušších stanovištích je možné uvažovat i o zavlažování, ale to nepříznivě ovlivňuje ekonomiku. Základní parametry různých porostů RRD ukazuje následující tabulka: Tabulka č. 1.3.7.1. Základní parametry různých porostů rychle rostoucích dřevin Matečnice RRD (reprodukční porost)

Výmladková plantáž RRD (produkční porost)

Lignikultura

1 rok

3–6 let

15–25 let

Opakování sklizně

ano 10–15 x

ano 4–7 x ve stejném porostu

není možné

Zakládání na půdě

zemědělské (orná i TTP)

zemědělské (orná i TTP)

lesní

topoly, vrby, a jiné dřeviny dle pokynů Mze, MŽP a předpisů ÚKZÚZ

topoly, vrby, a jiné dřeviny dle pokynů Mze, MŽP a předpisů ÚKZÚZ

topoly dle seznamu uznaných klonů OLH MZe

10 000–20 000 ks/ha

6 000–15 000 ks/ha

800–2 000 ks/ha

řízky pro zakládání výmladkových plantáží

štěpka pro energetické a průmyslové využití

sortimenty pro dřevařský průmysl

100–500 tis. řízků/ha/rok

5–19 t/ha/rok (sušiny)

500–600 m3/ha/20–25 let (9–11 t/ha/rok sušiny)

Obvyklé obmýtí

Sortiment dřevin pro výsadbu Hustota výsadby Cílový produkt Výnos za celou existenci porostu

Zdroj: Weger et al. (2003)

156

Časové schéma plantáže RRD v podmínkách České republiky je znázorněno v následující tabulce: Tabulka č. 1.3.7.2. Časové schéma plantáže RRD v podmínkách České republiky Fáze plantáže (roky)

Pracovní činnost v roce (v pořadí od března do února příštího roku)

Obmýtí

Výběr akreditované projekční kanceláře Volba vhodného stanoviště – volba sortimentu dřevin (klonů) Příprava půdy (jaro, podzim rok před výsadbou) – mechanické odplevelování příp. přípravná vyrovnávací plodina – podzimní hluboká orba a srovnání pozemku

Přípravná fáze 0–1 rok

Rok výsadby Jarní kultivátorování příp. vyrovnání pozemku III–IV: Hnojení (podle výsledků půdních rozborů) III–IV: Výsadba řízků dřevin (manuální, sazečem) V–VII: Omezování plevelů – mechanické 1–4x podle situace XII–III: Výchovný zásah: seříznutí prýtů (V>0.8m)

Realizační fáze 15–25 let (sklizně lze opakovat 4–6 x)

I obmýtí 3(–4)leté

Druhý rok po výsadbě III–IV: Kontrola stavu po zimě – poškození, ztráty, růst IV–VI: Omezování plevelů mechanicky podle potřeby III–IV: Přihnojení (podle výsledků půdních rozborů) Třetí rok po výsadbě – rok sklizně III–IV: Kontrola porostu po zimě a odhad produkce biomasy Rozhodnutí o sklizni (mechanizace, čas, odbyt) V zimě (XII–III): Sklizeň biomasy Rok po sklizni IV–V: Kontrola obrážení dřevin po sklizni – ztráty, růst III–IV: Přihnojení dle výsledků půdních rozborů III–VI: Omezování plevelů mechanicky podle potřeby

II–VI obmýtí

Roky mezi sklizněmi IV–V: Kontrola stavu po zimě – poškození, ztráty, růst Rok sklizně Kontrola porostu po zimě Rozhodnutí o sklizni (mechanizace, čas, odbyt, odhad produkce biomasy) V zimě (XII–III): Sklizeň biomasy Po poslední sklizni odstranit půdními frézami pařízky na úroveň terénu Rotavátorem a hlubokou orbou rozrušit kořenový systém Vysít požadovanou zemědělskou plodinu příp. založit novou plantáž RRD V případě vyčerpání živin dohnojit nebo vysadit přípravnou plodinu (např. jeteloviny)

Likvidační 0–1

Zdroj: Weger et al. (2003)

1.3.7.1.

Potenciál pěstování RRD v ČR

Biomasa, a to především cíleně pěstovaná biomasa, se v současnosti pokládá za jeden z nejperspektivnějších OZE. Při úvaze o roli RRD, o potřebné výši případných dotací na jejich pěstování apod. je především nezbytné stanovit možnosti jejího pěstování, tj. stanovit nejen teoreticky možný potenciál, ale především potenciál ekonomický. Tabulka č. 1.3.7.1.1.

Potenciály pěstování RRD Potenciály pěstování RRD

Technický potenciál

Principiálně vymezen pouze přítomnosti konkrétní OZE (RRD) a fyzikálními zákonitostmi přeměn energii. Nemá praktický význam, slouží pouze pro vyjádření dalších potenciálů.

Využitelný potenciál

Ta část technického potenciálu, kterou lze v současnosti běžně dostupnými technologiemi využívat. Použití je limitováno pouze legislativními, ekologickými a dalšími zásadními omezeními.

Dostupný potenciál

Respektuje další omezení – např. alternativní využití půdy pro potravinářské účely, pro rekreaci apod.

Ekonomický potenciál

Ta část dostupného potenciálu, kterou je za daných podmínek, vymezujících konkurenceschopnost OZE, možno využít. Dané podmínky jsou např. cenové relace konkurenčních zdrojů na příslušném trhu, aktuální míra přímé či nepřímé podpory atd.

Zdroj: Malý et al. (1999)

157

Seznam doporučených klonů RRD RRD vyšlechtěné nebo vyselektované z nepůvodních druhů či jejich kříženců, které u nás nebyly pěstovány na zemědělské půdě, musí být povoleny MŽP. Je to povinnost, která vyplývá z ustanovení § 5 odst. 4 a 5 zákona č. 114/11992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zavádění geograficky nepůvodních druhů rostlin do krajiny je tak podmíněno souhlasem orgánu ochrany přírody. Tento důvod vedl v letech 1996–1999 v rámci MŽP k posuzování vybraného sortimentu RRD podle zákona o ochraně přírody. V roce 2001 byl MŽP vydán seznam doporučených klonů RRD jako součást metodického pokynu ministerstva k nařízení vlády č. 505/2000 Sb. V souladu s Nařízením vlády č. 308/2004 Sb. (částka 102) určujícím podmínky poskytování dotací z HRDP (Horizontální program podpory rozvoje venkova 2004–2007) byl ve věstníku MZe ČR uveřejněn seznam klonů na zakládání porostů dřevin pro energetické využití. Volba vhodného stanoviště k pěstování RRD Volba vhodného stanoviště je jedním ze základních předpokladů pro pěstování RRD. Problematikou se v podmínkách ČR zabývá především VÚKOZ Průhonice. Cílem jeho výzkumu je i provedení rajonizace nejperspektivnějších klonů RRD pro rozmanitou škálu půdních a klimatických podmínek ČR. K dispozici jsou zatím 6–9leté výsledky širokého sortimentu RRD na téměř 30 maloplošných výzkumných plochách nebo produkčních porostech. Z mapového vyjádření realizovatelného potenciálu výmladkových plantáží topolů, příp. vrb (SCHOLES et al. 1997) je možno konstatovat, že záměrně produkovaná biomasa z plantáží RRD může sloužit jako vyhovující realizovatelný zdroj v podhorských oblastech a jako doplňkový zdroj v nížinných oblastech. V podhorských oblastech je poměrně dobrá koncentrovanost potenciálu (300–400 t/km2). V nížinných oblastech plantážím RRD konkuruje konvenční zemědělská výroba. Z tohoto důvodu je zde koncentrovanost potenciálu nízká (50– 100 t/km2). Koncentrovanost potenciálu biomasy na výsypkách v Severočeském uhelném regionu a na Ostravsku je vysoká (800–1100 t/km2). V současnosti však výsadba není uskutečňována z důvodu jak specifických majetkových poměrů (Pozemkový fond ČR, doly) či nezájmu majitelů o tento způsob využití půd. Tabulka č. 1.3.7.1.2. Hodnocení klimatických regionů z hlediska jejich vhodnosti pro pěstování doporučeného sortimentu RRD Klim. region

Váha

0

1

Popis KR a zdůvodnění váhy Méně vhodný – nižší srážky (500–600mm)

1

0

Nevhodný zejména nedostatkem srážek <500 mm

2

1

Méně vhodný – nižší srážky (500–600 mm)

3

2

Průměrný kombinací teplot a srážek

4

0

Nevhodný zejména nedostatkem srážek <550 mm

5

2

Průměrný kombinací teplot a srážek

6

2+

Nadprůměrný kombinací teplot a srážek

7

2

Průměrný kombinací teplot a srážek

8

1

Méně vhodný zejména pro méně příznivé klimatické podmínky

9

–1

Nevhodný pro nepříznivé klimatické podmínky (nízká teplota a krátká vegetace)

Zdroj: Havlíčková et. al (2005)

158

Dočasné vyjímání půdy ze ZPF pro účely pěstování RRD Na základě zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně půdy, platí povinnost vyjímat půdu ze ZPF (zemědělského půdního fondu) pro pěstování RRD k energetickým účelům. Pěstitel tím nejen ztrácí nárok na plošnou dotaci z fondů EU, ale zároveň je nucen podstoupit příslušnou administrativu na příslušném odboru ŽP. Záměr, aby pro pěstování RRD postačilo pouze ohlášení o změně kultury, zatím nebyl legislativně schválen. 1.3.7.2.

Podpory pro využívání RRD

Využívání OZE z RRD vede v současných podmínkách skoro vždy k vyšší finanční náročnosti. Je však nutno mít na paměti, že vyšší využití vede k positivním efektům typu např. snížení CO2. Základním principem podpory je zásah do tržních nabídkově-poptávkových vztahů. Cílem je změnit cenu podporované komodity v její prospěch oproti komoditě nepodporované. Je však nutno konstatovat, že zásahy do tržního mechanismu je nutno pečlivě zvažovat. Rovněž i v rámci EU platí základní princip zabránění zásahů do principů volné soutěže. Přesto však i v rámci EU jsou připouštěny ve „vyšším zájmu“ za předem stanovených podmínek výjimky. Podpora je odůvodněná především v případě, jestliže nejsou internalizovány veškeré náklady výroby nebo pokud podpora působí pobídkovým způsobem pro zlepšení norem v oblasti životního prostředí. V oblasti energetiky a životního prostředí se jedná o tzv. „Obecné zásady Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí (2001/C37/03)“. Obecně mohou podpory působit zvýšením cen alternativních dodávek (např. elektřiny z uhelných elektráren) pomocí ekologických daní nebo mohou naopak působit na snížení požadované ceny elektřiny (tepla) získaných z plantáží RRD. Zejména pro stanovení minimální ceny biomasy (a s tím související zájem investorů) je zásadní otázkou výše podpory. V současnosti je možno čerpat podporu na výsadbu RRD ze strukturálních fondů EU – programu Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP). Strategie HRDP je volena s ohledem na několik strategických cílů, přičemž pro dokument samotný nebyl zvolen jeden zastřešující cíl. Tomu také odpovídá přístup v podobě zvolených jednotlivých operačních cílů a opatření. Při jejich volbě sehrál důležitou roli politický konsensus v rámci prostoru poskytnutého pravidly pro strategii intervence. Volba jednotlivých cílů vychází z důkladného rozboru stávající situace v oblasti rozvoje venkova a resortu zemědělství. V rámci lesnictví jsou navržena dvě podopatření, a to zalesňování zemědělské půdy a založení porostů rychle rostoucích dřevin pro energetické využití. Podopatření založení porostů RRD určených pro energetické využití je navrhováno ve shodě s Nařízením Rady (ES) č. 1257/1999 článek 31, Nařízením Komise (ES) č. 445/2002 a Nařízením Komise (ES) č. 963/2003. Navrhované podopatření se nepřekrývá s jinými opatřeními. Založení porostů RRD určených pro energetické využití je podopatření, které umožňuje zemědělcům hospodařícím na zemědělské půdě, respektive vlastníkům zemědělské půdy, získat podporu na založení porostů rychle rostoucích dřevin na těchto pozemcích. Tímto podopatřením se vytváří prostor pro diverzifikaci výroby, která by měla přispět k posílení ekonomické a sociální dimenze trvalé udržitelnosti zemědělství a venkova. Snižuje podíl zornění půdy, a to bez rizika zvýšení podílu neobhospodařované zemědělské půdy. Základní podmínkou vstupu do podopatření je, že o podporu na založení porostů RRD určených pro energetické využití na zemědělských pozemcích může požádat:

159

• • •

vlastník zemědělské půdy, sdružení vlastníků zemědělské půdy za podmínky písemného souhlasu jednotlivých vlastníků, předkladatel projektu, za podmínky písemného souhlasu všech vlastníků.

Jako nutné hlavní charakteristické znaky jsou uvedeny skutečnosti, že zemědělskou půdou se rozumí: reálně užívaná orná půda, trvalé travní porosty. Vhodnost opatření, která jsou obsažena v projektu, je nutno doložit doklady, které jsou součástí předložené žádosti o podporu: a) Doklad o vlastnictví dotčeného zemědělského pozemku podle katastrálního území, čísla, kódu druhu pozemku a výměry parcel, na kterých budou RRD pěstovány (výpis z katastru nemovitostí). Jsou-li zemědělské pozemky ve spoluvlastnictví více osob, je žadatelem o dotaci vždy osoba, která je k tomu zmocněna dalšími spoluvlastníky písemnou ověřenou plnou mocí. V případě, že je žadatelem o dotaci nájemce pozemku, musí předložit písemný souhlas vlastníka, resp. vlastníků pozemku na dobu 10 let (reprodukční porost) a 15 let (produkční porost). b) Jednoduchý projekt zpracovaný projektantem autorizovaným ministerstvem životního prostředí (Seznam projektantů bude součástí prováděcího předpisu). c) Závazné stanovisko příslušného orgánu ochrany životního prostředí (§ 4 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) k projektu a k provedení vlastní výsadby v souladu s projektem. d) Daňový doklad o nakoupeném výsadbovém materiálu a doklad o původu výsadbového materiálu. Žadatel musí splnit následující požadavky: 1) Žadatel vysadí porost RRD v souladu s projektem na minimální výměře 0,25 ha u reprodukčního porostu, nebo 0,5 ha u produkčního porostu. 2) K výsadbě použije geneticky a stanovištně vhodné druhy a klony. 3) V následujícím roce je povinen provádět odplevelení a u produkčních porostů doplnění chybějících rostlin. 4) Žadatel zajistí sklizeň produkčního porostu v tří až šestiletých intervalech a zajistí využití produkce pro energetické účely. 5) V projektu bude řešen management včetně opatření po skončení životnosti porostu. 6) Žadatel se zaváže pěstovat reprodukční porost RRD po dobu minimálně 10 let a produkční porost RRD po dobu minimálně 15 let a po skončení závazku provést opatření určené v projektu k jeho likvidaci. Výše a doba poskytované podpory: Podpora na založení reprodukčního porostu bude poskytnuta pouze v roce jeho výsadby ve výši 75 tis. Kč (tj. 2358,49 €) na ha. b) Podpora na založení produkčního porostu bude poskytnuta v roce jeho výsadby ve výši 60 tis. Kč (tj. 1886,79 €) na ha. Podpory využití biomasy z RRD pro výrobu elektřiny a tepla Základní rámec pro výkup elektřiny vyráběné na bázi OZE definoval zákon č. 458/2000 Sb. (tzv. energetický zákon). Tento zákon stanovil základní zásady, především právo zdrojů vyrábějících elektřinu na bázi OZE na přednostní připojení k síti, právo na přednostní přenos 160

a distribuci této elektřiny a elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, včetně povinnosti provozovatele distribuční soustavy vykupovat elektřinu vyráběnou z OZE. Zákon nestanovil ani míru ani způsob podpory elektřiny vyráběné na bázi OZE, případně vyráběné v kombinované výrobě elektřiny a tepla. Dne 1. 8. 2005 vstoupil v platnost zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů ze dne 31. 3. 2005. Zákon má za úkol napomoci vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010. Garantem splnění tohoto nejdůležitějšího cíle zákona je Energetický regulační úřad. Zákon mu jednoznačně ukládá stanovit vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny elektřiny a zelené bonusy tak, aby byl indikativní cíl v roce 2010 splněn. Rovněž mu ukládá vždy k 30. 6. zveřejnit vyhodnocení podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny. Ministerstvo průmyslu a obchodu je pak následně povinno vypracovat analýzu pokroku dosaženého plnění cíle, na kterou bude ERÚ reagovat případným upravením výkupních cen a zelených bonusů pro nadcházející kalendářní rok. V případě pomalého zvyšování podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkové hrubé spotřebě elektřiny by měl tedy ERÚ nabídnout vyšší výkupní ceny a vyšší cenu zelených bonusů. Základním pravidlem zákona je dosažení patnáctileté doby návratnosti investic. Tato zaručená doba se vztahuje na ideální běžné zařízení, vycházející z průměrných přírodních podmínek skutečně existujících na území ČR a stávající technické úrovně nových dostupných zařízení, a vztahuje se k prosté (nediskontované) návratnosti. Od nich je také odvislá pevně stanovená výkupní cena. Výkupní ceny jsou diferencovány podle specifických nákladů výroby elektřiny v jednotlivých typech zařízení s ohledem na druh zdroje a velikost zařízení. Zákon je tedy kombinací systému pevných výkupních cen používaného např. v Německu nebo ve Francii se systémem zelených bonusů používaným ve Španělsku. Výrobce si může vybrat ze dvou na sobě nezávislých bezprostředních systémů podpory. Buď má možnost nabídnout elektřinu provozovateli distribuční soustavy systémem minimálních výkupních cen (provozovatel soustavy má v tomto případě povinnost veškerou vyrobenou elektřinu vykoupit) či v systému zelených bonusů (výrobce elektřiny musí nejprve sám na trhu najít odběratele pro svojí elektřinu za tržní cenu). Od provozovatele distribuční soustavy poté navíc obdrží prémii v podobě zeleného bonusu. Předpokládá se, že součet tržní ceny elektřiny a zeleného bonusu by měl výrobci zajistit vyšší výnos než v systému pevných výkupních cen. Výrobce, který vyrábí elektřinu pro vlastní spotřebu, má rovněž právo na úhradu zeleného bonusu. Uhradí mu ho provozovatel té distribuční soustavy, na jejímž vymezeném území se výrobce nachází. Jestliže si výrobce závazně z těchto dvou možností jednu vybral a začal ji využívat, může změnu uskutečnit nejdříve za rok. Pro výrobu elektřiny z biomasy umožňuje zákon podporu z hlediska zdroje paliva pro trojí způsob spalování. S nejvyšším ohodnocením podporuje spalování výlučně biomasy. Druhým typem podpory je spalování biomasy a fosilního paliva v jednom topeništi (spoluspalování). Třetím systémem podpory je spalování biomasy v jednom topeništi a v druhém fosilní palivo. Obě posledně jmenované možnosti sloučené výroby elektřiny z obnovitelného a fosilního paliva lze podporovat pouze formou zeleného bonusu.

161

1.3.8.

Zalesnění zemědělsky nevyužívané půdy a její převod do PUPFL

Lesnatost Moravskoslezského kraje je velmi nerovnoměrná a v některých oblastech velmi nízká. Dokumentují to výrazné rozdíly mezi jednotlivými katastry. Na území kraje se vyskytují území s vysokou lesnatostí, ale i ta, která mají velmi málo lesních porostů nebo dokonce žádné (viz kapitola 1.5.1.). Porovnání lesnatosti podle okresů v České republice zachycuje obrázek č. 1.3.8.1. Obrázek č. 1.3.8.1. Lesnatost podle okresů v ČR

Zdroj: ČSÚ

Výměra zemědělské půdy se mírně snižuje, avšak jen málo ve prospěch lesního půdního fondu. Bilanci půdy v Moravskoslezském kraji ukazuje graf č. 1.3.8.1. Zvyšování výměry lesů by mělo být zaměřeno přednostně na oblasti s nejnižší lesnatostí, a to jak z důvodů funkčních, tak z důvodů ekonomických, protože zakládání nových lesů je nákladné a je spojeno s potřebou finanční, organizační a odborné podpory. Jedním z možných způsobů efektivního využití zemědělské půdy může být jejich zalesňování. Zalesněním se snižuje podíl zornění půdy, a to bez rizika zvýšení podílu „opuštěných“, neobhospodařovaných půd. Cílem je trvalé snížení výměry půd nevhodných pro zemědělství.

162

Graf č. 1.3.8.1. Bilance zemědělské a nezemědělské půdy v Moravskoslezském kraji

Při výběru stanovišť a půd vhodných ke změnám využití musí být uvažovány mimoprodukční funkce půdy. Cíle, které změna kultury sleduje, jsou: • • • • •

obnova a údržba krajiny, zejména pokud jde o její kulturní a estetickou stránku, retence vody v krajině, zlepšování vodního režimu území, ochrana proti erozi jak vodní, tak větrné, využití a asanace antropogenně narušených půd (intoxikovaných, kontaminovaných, výsypek, hald, ploch po těžbě surovin), údržba ploch bez významného hospodářského využití a ploch s půdami z nejrůznějších příčin degradovaných.

Metodikou pro vylišení půd vhodných pro zalesnění může být výstup projektu Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy Praha s názvem Vymezení zemědělsky méně příznivých a ohrožených oblastí České republiky s návrhy na využití půdy včetně ekonomických dopadů. Projekt se zabývá výběrem půd a stanovišť vhodných ke změně využití půdy, a to zalesněním, zatravněním nebo výstavbou rybníků. Tento výběr se prováděl podle půdních a stanovištních charakteristik vyplývajících z kódu BPEJ. Při výběru jednotlivých bonitovaných půdněekologických jednotek pro návrhy změny využití půdy se vycházelo z hierarchie struktury a obsahu kódu BPEJ. Výstupem tohoto projektu je plošný rozsah navrhovaných změn využití půdy pro jednotky územního členění a kvantifikace ekonomických podpor pro změny kultur. V přílohách jsou jednotlivé soubory BPEJ navrhovaných k těmto změnám. Kritéria pro výběr stanovišť doporučovaných ke změně kultury jsou všeobecně tato: klimatické podmínky, charakter půd (systematické a substrátové zařazení, hloubka půdy, obsah skeletu, zrnitostní složení, vodní režim apod.), charakter reliéfu (svažitost, expozice), ohrožení vodní a větrnou erozí, snaha zvýšit retenční schopnost krajiny. Při výběru stanovišť vhodných pro změnu kultur se vyšlo ze struktury a obsahu kódu bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ). O převodech do jiného způsobu využívání půdy rozhoduje dále vždy konkrétní, lokální situace. Územími vhodnými pro převod mohou být i špatně přístupné lokality nebo enklávy vzdálené od provozních center, periodicky zaplavovaná území kolem vodních toků nebo třeba i vysoce kvalitní půdy sousedící s lesními komplexy. 163

1.3.8.1.

Bonitované půdně ekologické jednotky

Bonitovaná půdně ekologická jednotka (BPEJ) je charakterizována klimatickým regionem, hlavní půdní jednotkou, sklonitostí a expozicí, skeletovitostí a hloubkou půdy, jež specifikují hlavní půdní a klimatické podmínky hodnoceného pozemku. Jednotlivé BPEJ jsou značeny pětimístným číselným kódem, z kterého je možno odvodit většinu kritérií požadovaných k výběru příslušné BPEJ pro změnu kultury. Klimatický region – zahrnují území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin, vyjádřen první číslicí kódu: 0 – VT – velmi teplý, suchý region 1 – T1 – teplý, suchý region 2 – T2 – teplý, mírně suchý region 3 – T3 – teplý, mírně vlhký region 4 – MT1 – mírně teplý, suchý region 5 – MT2 – mírně teplý, mírně vlhký region 6 – MT3 – mírně teplý (až teplý), vlhký region 7 – MT4 – mírně teplý, vlhký region 8 – MCH – mírně chladný, vlhký region 9 – CH – chladný, vlhký region V každém klimatickém regionu by jako orná půda měla být zachována nejlepší půda daného regionu. Rozdělení České republiky do klimatických regionů podle Quitta ukazuje obrázek č. 1.3.8.2. Obrázek č. 1.3.8.2. Klimatické regiony České republiky

164

Hlavní půdní jednotka – je účelovým seskupením půdních forem příbuzných vlastností, jež jsou určovány genetickým půdním typem, subtypem, půdotvorným substrátem, zrnitostí, hloubkou půdy, stupněm hydromorfismu, popřípadě výraznou sklonitostí nebo morfologií terénu a zúrodňovacím opatřením, je vyjádřena druhou a třetí číslicí kódu. Zrnitostní složení půd ovlivňuje zásadním způsobem charakter půd, zejména vodní a vzdušný režim půd – infiltraci, propustnost, retenční schopnost, možné periodické převlhčování nebo naopak vysýchavost, transportní a transformační funkci půdy i její zemědělský nebo lesnický produkční potenciál. Obě krajní hranice zrnitostí, tj. půdy velmi těžké a velmi lehké, jsou ze zemědělského hlediska nepříznivé, ale přece jen půdy velmi těžké je možno zemědělsky využívat. Zalesňovány by měly být především půdy velmi lehké, tj. půdy na píscích. Vysýchavost půd je dána jejich lehkým zrnitostním složením a klimatem. Příčiny zamokření půd jsou dosti komplikované a mohou se i navzájem kombinovat. I zamokření samotné může být výrazné či méně výrazné, trvalého nebo periodického charakteru a může se kombinovat s dalšími faktory, ovlivňujícími vhodnost půd pro změnu kultury (štěrkovitost, klima, svažitost). Periodicky převlhčované půdy mohou být ještě vhodné pro zemědělství. Trvalé zamokření však zemědělské využití limituje. Na velké části zamokřených zemědělských půd byla v minulosti provedena úprava vodního režimu. Z části je tato úprava nefunkční nebo jen částečně funkční. Zamokřené lokality jsou zpravidla zemědělsky nevyužívány a opuštěny. Zarůstají méně kvalitním náletem nebo se stávají mokřady. Pro zalesňování by měla být provedena úprava vodního režimu (odvodnění), což představuje vícenáklady, a proto se jim zalesňovací praxe vyhýbá. Sklonitost a expozice ke světovým stranám vystihuje utváření povrchu zemědělského pozemku, je vyjádřena čtvrtou číslicí kódu, která je výsledkem jejich kombinace. Vysoká sklonitost ztěžuje zemědělské využívání půdy, podmiňuje vodní erozi a odnos živin. Za vysokou sklonitost, při které je nutné zalesnění se považuje sklonitost nad 12°, ale i svahy 7–12° mohou být, v kombinaci s jinými nepříznivými faktory, vhodné pro tuto změnu kultury. Expozice vyjadřuje polohu území BPEJ vůči světovým stranám ve čtyřech kategoriích. Z hlediska vhodnosti lokality pro zalesnění je sice faktorem podružným, ale měla by být uvažována. Zvláště v drsnějších klimatických podmínkách by měly být zalesňovány především chladnější severní svahy. V teplých a suchých regionech trpí porosty v jižní expozici vysýcháním. Důsledkem využívání velkých svahů k zemědělství je zrychlená vodní eroze, kdy jsou velmi často celé půdní profily smyty až na půdotvorný substrát, tyto území je nejvhodnější zalesnit. Skeletovitost, jíž se rozumí podíl obsahu štěrku a kamene v ornici k obsahu štěrku a kamene ve spodině do 60 cm, a hloubka půdy je vyjádřena pátou číslicí kódu, která je výsledkem jejich kombinace. Obsah skeletu je vyjádřen celkovým obsahem štěrku (pevné částice hornin od 4 do 30 mm) a kamene (pevné částice hornin nad 30 mm). Hloubka půdy vyjadřuje hloubku části půdního profilu omezené buď pevnou horninou nebo silnou skeletovitostí (obsah skeletu více jak 50 % – štěrk, kamení, balvany). 1.3.8.2.

Metodika zalesňování zemědělských půd

Výběru BPEJ vhodných k zalesnění předchází vymezení kritérií pro tyto půdy. Jsou to: • • •

hloubka půdy a skeletovitost, svažitost, expozice, zrnitostní složení půd, 165

• • •

vodní a vzdušný režim (zamokření, vysýchavost), produkční schopnost, klimatické podmínky.

S ohledem na vymezená kritéria lze předběžně vybrat hlavní půdní jednotky na základě jejich všeobecné charakteristiky. Vysoce produkční půdy je vhodné z výběru vynechat. Následně jsou uváženy klimatické poměry vybraných hlavních půdních jednotek a jsou vymezeny hlavní půdně-klimatické jednotky. Dále se posuzují další agronomicky a ekologicky významné vlastnosti jednotlivých BPEJ: • • •

vodní režim (zamokření), sklonitost, infiltrační a retenční schopnost půdy.

Takto se provede členění až na úroveň jednotlivých BPEJ vhodných k zalesnění. Pro zalesnění zemědělských půd byly zpracovány Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy Praha dva soubory návrhů: • •

varianta užší – se souborem BPEJ, u kterých je nutné až nezbytné provést navrhovanou změnu kultury, varianta rozšířená – se souborem BPEJ, které je vhodné převést do jiné kultury.

Pro obě varianty je zpracován rozsah změn i plošně. Pro užší variantu je v rámci ČR navrženo na zalesnění 189 269 ha, pro variantu rozšířenou 337 202 ha. Podle výše uvedených charakteristik lze podle této metodiky pro území Moravskoslezského kraje navrhnout soubory BPEJ vhodné pro zalesnění. Soubor BPEJ navrhovaných k zalesnění – užší varianta Klimatické regiony 1 – T1 – teplý, suchý region 2 – T2 – teplý, mírně suchý region 3 – T3 – teplý, mírně vlhký region 4 – MT1 – mírně teplý, suchý region 5 – MT2 – mírně teplý, mírně vlhký region 6 – MT3 – mírně teplý (až teplý), vlhký region 7 – MT4 – mírně teplý, vlhký region 8 – MCH – mírně chladný, vlhký region 9 – CH – chladný, vlhký region Hlavní půdní jednotka 37 – mělké hnědé půdy na všech horninách, lehké, v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3 m silně kamenité až pevná hornina, výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí)

166

38 – mělké hnědé půdy na všech horninách, středně těžké až těžší, v ornici většinu středně štěrkovité až kamenité, v hloubce kolem 0,3 m kamenité nebo pevná hornina, méně výsušné než předchozí 39 – nevyvinuté půdy na všech horninách, s velmi mělkou humusovou vrstvou (do 0,1 m) na málo zvětralé skále, většinou (kromě vlhkých oblastí) výsušné 40 – svažité půdy (nad 12 stupňů) na všech horninách, lehké až lehčí středně těžké, s různou štěrkovitostí a kamenitostí nebo bez nich, jejich vláhové poměry jsou závislé na srážkách 41 – svažité půdy (nad12 stupňů) na všech horninách, středně těžké až těžké s různou štěrkovitostí a kamenitostí nebo bez nich, jejich vláhové poměry jsou závislé na srážkách 77 – mělké strže do 3 m hloubky – nevhodné pro zemědělskou půdu 78 – hluboké strže nad 3 m hloubky – nevhodné pro zemědělskou půdu Sklonitost a expozice 0 – stupeň sklonitosti 0–1: úplná rovina (0–1 stupňů), rovina (1–3 stupňů), stupeň expozice 0: expozice všesměrná 1 – stupeň sklonitosti 2: mírný svah (3–7 stupňů), stupeň expozice 0: expozice všesměrná 2 – stupeň sklonitosti 2: mírný svah (3–7 stupňů), stupeň expozice 1: jih (JZ–JV) 3 – stupeň sklonitosti 2: mírný svah (3–7 stupňů), stupeň expozice 3: sever (SZ–SV) 4 – stupeň sklonitosti 3: střední svah (7–12 stupňů), stupeň expozice 1: jih (JZ–JV) 5 – stupeň sklonitosti 3: střední svah (7–12 stupňů), stupeň expozice 3: sever (SZ–SV) 6 – stupeň sklonitosti 4: výrazný svah (12–17 stupňů), stupeň expozice 1: jih (JZ–JV) 7 – stupeň sklonitosti 4: výrazný svah (12–17 stupňů), stupeň expozice 3: sever (SZ–SV) 8 – stupeň sklonitosti 5–6: 5 – příkrý svah (17–25 stupňů), 6 – sráz (17–25 stupňů), stupeň expozice 1: jih (JZ–JV) 9 – stupeň sklonitosti 5–6: 5 – příkrý svah (17–25 stupňů), 6 – sráz (17–25 stupňů), stupeň expozice 3: sever (SZ–SV) Skeletovitost 5 – mělké půdy (do 30 cm), slabě skeletovité, s celkovým obsahem skeletu do 25 % 6 – mělké půdy (do 30 cm), středně skeletovité, s celkovým obsahem skeletu do 50 % 9 – mělké až hluboké půdy (0 až 60 cm), bezskeletovité až silně skeletovité (platí pouze u HPJ 40 a 41) 1.3.8.3.

Charakteristiky BPEJ vhodných k zalesnění

1–9.37.16 Mělké hnědé půdy na všech horninách, lehké, v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3 m silně kamenité až pevná hornina, výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí), mírný svah (3–7 stupňů), expozice všesměrná, středně skeletovité půdy, s celkovým obsahem skeletu do 50 %. 1–9.37.45

167

Mělké hnědé půdy na všech horninách, lehké, v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3 m silně kamenité až pevná hornina, výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí), střední svah (7–12 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), slabě skeletovité půdy, s celkovým obsahem skeletu do 25 %. 1–9.37.46 Mělké hnědé půdy na všech horninách, lehké, v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3 m silně kamenité až pevná hornina, výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí), střední svah (7–12 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), středně skeletovité půdy, s celkovým obsahem skeletu do 50 %. 1–9.37.55 Mělké hnědé půdy na všech horninách, lehké, v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3 m silně kamenité až pevná hornina, výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí), střední svah (7–12 stupňů), expozice severní (SZ–SV), slabě skeletovité půdy, s celkovým obsahem skeletu do 25 %. 1–9.37.56 Mělké hnědé půdy na všech horninách, lehké, v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3 m silně kamenité až pevná hornina, výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí), střední svah (7–12 stupňů), expozice severní (SZ–SV), středně skeletovité půdy, s celkovým obsahem skeletu do 50 %. 1–9.38.16 Mělké hnědé půdy na všech horninách, středně těžké až těžší, v ornici většinu středně štěrkovité až kamenité, v hloubce kolem 0,3 m kamenité nebo pevná hornina, výsušné, mírný svah (3–7 stupňů), expozice všesměrná, středně skeletovité půdy, s celkovým obsahem skeletu do 50 %. 1–9.38.45 Mělké hnědé půdy na všech horninách, středně těžké až těžší, v ornici většinu středně štěrkovité až kamenité, v hloubce kolem 0,3 m kamenité nebo pevná hornina, výsušné, střední svah (7–12 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), slabě skeletovité půdy, s celkovým obsahem skeletu do 25 %. 1–9.38.46 Mělké hnědé půdy na všech horninách, středně těžké až těžší, v ornici většinu středně štěrkovité až kamenité, v hloubce kolem 0,3 m kamenité nebo pevná hornina, výsušné, střední svah (7–12 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), středně skeletovité půdy, s celkovým obsahem skeletu do 50 %. 1–9.38.55 Mělké hnědé půdy na všech horninách, středně těžké až těžší, v ornici většinu středně štěrkovité až kamenité, v hloubce kolem 0,3 m kamenité nebo pevná hornina, výsušné, střední svah (7–12 stupňů), expozice severní (SZ–SV), slabě skeletovité půdy, s celkovým obsahem skeletu do 25 %. 1–9.38.56 Mělké hnědé půdy na všech horninách, středně těžké až těžší, v ornici většinu středně štěrkovité až kamenité, v hloubce kolem 0,3 m kamenité nebo pevná hornina, výsušné než, střední

168

svah (7–12 stupňů), expozice severní (SZ–SV), středně skeletovité půdy, s celkovým obsahem skeletu do 50 %. 1–9.39.09 Nevyvinuté půdy na všech horninách, s velmi mělkou humusovou vrstvou (do 0,1 m) na málo zvětralé skále, většinou (kromě vlhkých oblastí) výsušné, úplná rovina (0–1 stupňů) až rovina (1–3 stupňů), expozice všesměrná, bezskeletovité půdy. 1–9.39.19 Nevyvinuté půdy na všech horninách, s velmi mělkou humusovou vrstvou (do 0,1 m) na málo zvětralé skále, většinou (kromě vlhkých oblastí) výsušné, mírný svah (3–7 stupňů), expozice všesměrná, bezskeletovité půdy. 1–9.39.29 Nevyvinuté půdy na všech horninách, s velmi mělkou humusovou vrstvou (do 0,1 m) na málo zvětralé skále, většinou (kromě vlhkých oblastí) výsušné, mírný svah (3–7 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), bezskeletovité půdy. 1–9.39.39 Nevyvinuté půdy na všech horninách, s velmi mělkou humusovou vrstvou (do 0,1 m) na málo zvětralé skále, většinou (kromě vlhkých oblastí) výsušné, mírný svah (3–7 stupňů), expozice severní (SZ–SV), bezskeletovité půdy. 1–9.39.49 Nevyvinuté půdy na všech horninách, s velmi mělkou humusovou vrstvou (do 0,1 m) na málo zvětralé skále, většinou (kromě vlhkých oblastí) výsušné, střední svah (7–12 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), bezskeletovité půdy. 1–9.39.59 Nevyvinuté půdy na všech horninách, s velmi mělkou humusovou vrstvou (do 0,1 m) na málo zvětralé skále, většinou (kromě vlhkých oblastí) výsušné, střední svah (7–12 stupňů), expozice severní (SZ–SV), bezskeletovité půdy. 1–9.39.69 Nevyvinuté půdy na všech horninách, s velmi mělkou humusovou vrstvou (do 0,1 m) na málo zvětralé skále, většinou (kromě vlhkých oblastí) výsušné, výrazný svah (12–17 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), bezskeletovité půdy. 1–9.40.89 Svažité půdy (nad 12 stupňů) na všech horninách, lehké až lehčí středně těžké, s různou štěrkovitostí a kamenitostí nebo bez nich, jejich vláhové poměry jsou závislé na srážkách, příkrý svah (17–25 stupňů) až sráz (17–25 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), silně skeletovité půdy. 1–9.40.99 Svažité půdy (nad 12 stupňů) na všech horninách, lehké až lehčí středně těžké, s různou štěrkovitostí a kamenitostí nebo bez nich, jejich vláhové poměry jsou závislé na srážkách, příkrý svah (17–25 stupňů) až sráz (17–25 stupňů), expozice severní (SZ–SV), silně skeletovité půdy.

169

1–9.41.89 Svažité půdy (nad 12 stupňů) na všech horninách, středně těžké až těžké s různou štěrkovitostí a kamenitostí nebo bez nich, jejich vláhové poměry jsou závislé na srážkách, příkrý svah (17– 25 stupňů) až sráz (17–25 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), silně skeletovité půdy. 1–9.41.99 Svažité půdy (nad 12 stupňů) na všech horninách, středně těžké až těžké s různou štěrkovitostí a kamenitostí nebo bez nich, jejich vláhové poměry jsou závislé na srážkách, příkrý svah (17– 25 stupňů) až sráz (17–25 stupňů), expozice severní (SZ–SV), silně skeletovité půdy. 1–9.77.69 Mělké strže do 3 m hloubky – nevhodné pro zemědělskou půdu, výrazný svah (12–17 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), bezskeletovité půdy. 1–9.77.89 Mělké strže do 3 m hloubky – nevhodné pro zemědělskou půdu, příkrý svah (17–25 stupňů) až sráz (17–25 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), bezskeletovité půdy. 1–9.78.69 Hluboké strže nad 3 m hloubky – nevhodné pro zemědělskou půdu, výrazný svah (12–17 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), bezskeletovité půdy. 1–9.78.89 Hluboké strže nad 3 m hloubky – nevhodné pro zemědělskou půdu, příkrý svah (17–25 stupňů) až sráz (17–25 stupňů), expozice jižní (JZ–JV), bezskeletovité půdy. 1.3.8.4.

Podpora zalesňování nelesních půd

Podpora zalesňování nelesních půd je v České republice byla do roku 2006 zajišťována prakticky výlučně ze zdrojů spolufinancovaných strukturálními fondy Evropské unie, konkrétně zdroji Evropského zemědělského záručního a orientačního fondu (EAGGF), a to obou sekcí, tj. sekcí orientační a sekcí garanční (záruční). Rámcové podmínky pro poskytování podpory byly upraveny v Nařízení Rady č. 1257/1999 o podpoře rozvoje venkova prostřednictvím Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EAGGF), podrobnější úprava byla pak stanovena na národní úrovni rozdílně pro každou ze sekcí EAGGF), a to i z toho důvodu, že sekce záruční (garanční) byla zaměřena na podporu zalesňování půd zemědělsky využívaných, zatímco z prostředků sekce orientační bylo podporováno zalesňování půd, které zemědělsky využívány nejsou. Čerpání prostředků ze záruční sekce EAGGF, tj. v oblasti zalesňování půd zemědělsky využívaných, bylo pro Českou republiku podrobně a vyčerpávajícím způsobem upraveno v nařízení vlády č. 308/2004 Sb., o stanovení některých podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy a na založení porostů rychle rostoucích dřevin na zemědělské půdě určených pro energetické využití. Nařízení vlády legislativně vychází z § 2c odst. 5 a 6 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, věcně bylo však opřeno o Horizontální plán rozvoje venkova pro období 2004–2006 (HRDP). Zalesňování zemědělské půdy v roce 2005 ukazuje tabulka č. 1.3.8.4.1.

170

Tabulka č. 1.3.8.4.1. ČR, kraje Česká republika

Půda uváděná do klidu s dotacemi podle krajů v roce 2005 Zalesňování (v ha)

Převod na trvalé travní porosty (ha)

zemědělská půda

z toho orná

11 346

235

42

Hl. m. Praha

442

–

–

Středočeský

1 568

24

14

Jihočeský

2 835

14

6

Plzeňský

907

60

14

Karlovarský

46

–

–

Ústecký

334

23

–

Liberecký

159

48

–

Královéhradecký

249

5

0

352

10

–

1 437

16

4

Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

528

6

4

1 056

8

–

275

17

–

1 157

4

–

Zdroj: ČSÚ

Od roku 2007 by mělo poskytování podpor na zalesnění nelesních půd podléhat pravidlům vyplývajícím z Programu rozvoje venkova pro období 2007–2013 (dále „Program rozvoje venkova“). Program rozvoje venkova je jednotný operační program sloužící k čerpání prostředků z nově zřízeného strukturálního fondu EAFRD (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova). Zalesňování zemědělské půdy podle Programu rozvoje venkova má být podporováno v rámci opatření Osy II, podopatření II.2.1.1. První zalesnění zemědělské půdy. Dotace podle tohoto podopatření jsou určeny zemědělcům, respektive vlastníkům zemědělské půdy, na celém území České republiky s výjimkou hl. m. Prahy. Struktura dotací je obdobná jako je tomu v případě nařízení vlády č. 308/2004 Sb., tj. dotace má být poskytována na: a) první založení lesního porostu na zemědělské půdě, b) péči o založený lesní porost po dobu pěti let od jeho založení, počínaje rokem zalesnění, c) náhradu za ukončení zemědělské činnosti na zalesněném zemědělském pozemku po dobu 15 let od založení lesního porostu, počínaje rokem zalesnění za předpokladu, že zalesňovaný zemědělský pozemek byl před rozhodnutím odpovědného orgánu o převedení zemědělské půdy do pozemků určených k plnění funkcí lesa zemědělsky obhospodařován. Podrobněji je poskytování podpor popsáno v kapitole 1.7.2. Zdroje: Nařízení vlády č. 308/2004, o stanovení některých podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy a na založení porostů rychle rostoucích dřevin na zemědělské půdě určených pro energetické využití Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha: Vymezení zemědělsky méně příznivých a ohrožených oblastí České republiky s návrhy na využití půdy včetně ekonomických dopadů Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)

171

Program rozvoje venkova na období 2007–2013 www.czso.cz

172

1.3.9.

Omezení hospodářské činnosti v chráněných územích MSK

V současné době je na území České republiky větší část přírodě hodnotných území chráněna zvláštním ochranným režimem podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb. Chráněná území jsou hlavním pilířem ochrany přírody a přírodních zdrojů a nástrojem pro zachování biologické diverzity a udržení přirozených ekologických procesů. Zákon o ochraně přírody a krajiny rozlišuje obecnou a zvláštní ochranu přírody. Obecná ochrana je ochranou všech druhů rostlin i hub a živočichů před vyhubením (včetně snížení jejich genetické variability, vymizení dílčích populací nebo zničení jejich ekosystémů). Zvláštní ochrana přírody je dále rozlišena na územní a druhovou ochranu. Ke kategoriím územní ochrany patří zvláště chráněná území, obecně chráněná území a přechodně chráněné plochy. Zvláště chráněná území (ZCHÚ) se dělí na velkoplošná (chráněné krajinné oblasti – CHKO a národní parky – NP) a maloplošná (národní přírodní rezervace – NPR, národní přírodní památka – NPP, přírodní rezervace – PR a přírodní památka – PP). Obecně chráněná území to jsou přírodní parky (PřP), významné krajinné prvky (VKP) a územní systémy ekologické stability (ÚSES), zvláštní území stojící na přechodu mezi obecně a zvláště chráněnými územími jsou tzv. přechodně chráněné plochy. Národní parky se vyhlašují většinou v územích jedinečných v národním či mezinárodním měřítku, která jsou málo dotčená lidskou činností (v České republice jsou vyhlášeny čtyři národní parky), chráněné krajinné oblasti (v ČR celkem 24) slouží k ochraně harmonické, avšak kulturní (tj. člověkem v minulosti výrazně ovlivněné) krajiny. Maloplošná zvláště chráněná území mohou být vyhlašována jak ve volné (nechráněné) krajině, tak na území tzv. velkoplošně chráněných území. Péče o tyto přírodovědecky i ekologicky nejvýznamnější objekty se realizuje prostřednictvím plánů péče. Plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo (dále jen „plán péče“) je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu. Plán péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody. Pro fyzické ani právnické osoby není závazný. Zpracování plánu péče zajišťuje orgán ochrany přírody příslušný k vyhlášení zvláště chráněného území. Před schválením plánu péče vydá orgán ochrany přírody oznámení o možnosti seznámit se s návrhem plánu péče. Plán péče schvaluje orgán ochrany přírody zpravidla na období 10 až 15 let. Realizaci péče o zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma zajišťují orgány ochrany přírody příslušné ke schválení plánu péče, přitom postupují podle schváleného plánu péče. Tato realizace zásahů a opatření podle plánů péče je financována především z Programu péče o krajinu, který obsahuje samostatný dotační titul Péče o zvláště chráněná území (chráněné druhy rostlin a živočichů). Z tohoto dotačního titulu jsou financovány například tyto činnosti: • • • • • •

vyhotovení plánů péče a geodetické práce v ZCHÚ a jejich ochranných pásmech, údržba a budování terénních zařízení nebo objektů k zajištění státem chráněných zájmů, zásahy směřující k odstranění negativních vlivů, působících v ZCHÚ a jejich ochranných pásmech, opatření podporující další existenci předmětu ochrany ZCHÚ nebo chráněných druhů, opatření podporující tvorbu a obnovu vyvážených rybničních ekosystémů, opatření k podpoře přírodě blízkého hospodaření v lesích. 173

Právním předpisem upravujícím problematiku plánů péče je vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. Metodickým řízením a koordinací zpracování plánů péče je pověřena Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR). V odboru dokumentace ústředního pracoviště AOPK ČR v Praze jsou také všechny schválené plány péče registrovány a trvale archivovány jako součást Ústředního seznamu ochrany přírody. Zpracování plánů péče o chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a národní přírodní památky zajišťuje tedy Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím AOPK ČR. Plány péče o maloplošná zvláště chráněná území nenárodních kategorií na území CHKO zajišťují Správy CHKO. Z hlediska hospodaření v krajině je významný začátek devadesátých let minulého století. V tomto období dochází k výraznému rozvoji ekologických disciplín. Změnil se přístup k managementu v chráněných územích jak maloplošných, tak velkoplošných. V minulosti bylo přistupováno k ochraně přírody tak, že byl konzervován stávající stav, což vedlo mnohdy k úplnému zániku lokalit a tím také k zániku důvodu ochrany. V současné době vznikají příručky a metodiky managementu ochrany chráněných lokalit. 1.3.9.1.

Hospodaření na lesních pozemcích

Hospodaření na lesních pozemcích upravuje zákon č. 289/1995 Sb., o lesích. Zvláštní režim hospodaření a zvýšenou ochranu vyžadují některé lesy nebo jejich části v zájmu ochrany přírody. Týká se to zejména lesů v národních parcích, chráněných krajinných oblastech a přírodních rezervacích. Hospodářská činnost ani ostatní lidské zásahy nejsou sice na těchto územích vyloučeny, ale jsou směřovány tak, aby všechny hodnoty a funkce byly zachovány a podle možností i zvyšovány. Celková výměra lesů ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ) v České republice je přibližně 700 tisíc ha. Ve velkoplošných ZCHÚ je 622 tisíc ha lesa, což představuje 23,6 % rozlohy všech lesů v ČR. ZCHÚ se nacházejí na lesních pozemcích všech typů vlastníků – státních, obecních, soukromých. Státní pozemky v ZCHÚ jsou na jedné straně spravovány státními podniky hospodářského charakteru (LČR, s. p., VLS, s. p.) a na straně druhé příspěvkovou či organizační složkou státu financovanou ze státního rozpočtu. Způsoby managementu v jednotlivých kategoriích ZCHÚ jsou závazné pro organizace všech vlastnických skupin. Omezení hospodaření na lesním pozemku v důsledku jeho zařazení do zvláště chráněných území se může projevit následujícími způsoby: vynucením prodloužení doby obmýtí, odnětím produkční funkce, vynucenou záměnou dřevinné skladby při obnově a rekonstrukci lesního porostu, snížením zakmenění, předčasným smýcením, vynucenou změnou kvality stanoviště, odsunutím těžeb v rámci daného roku apod. Všechna výše uvedená omezení si mohou vyžádat zvýšené náklady na lesní hospodaření. Hospodaření v lesích ve zvláště chráněných územích se projeví snížením ekonomického efektu hospodaření zejména v důsledku zvýšeného obmýtí, vyššího podílu melioračních a zpevňujících dřevin, omezení používání geograficky nepůvodních dřevin, tvorby bohatě strukturovaných přírodě blízkých lesů, ponechání jednotlivých stromů přirozené druhové skladby na dožití a posléze úplnému rozpadu atd. – vlastník je povinen požádat o změnu závazného ustanovení lesního hospodářského plánu. Dále dojde k vyloučení řady běžných hospodářských technologií, což povede nutně ke zvýšení nákladů vynaložených při hospodaření. V pěstební činnosti dojde převážně k nárůstu rozsahu a odbornosti pěstební péče, která se zákonitě projeví ve zvýšené potřebě finančních prostředků.

174

K omezení vlastníka lesa dochází též při hospodaření v lesích zvláštního určení nebo v lesích ochranných (viz zákon č. 289/1995 Sb., o lesích). Tento způsob hospodaření bývá zpravidla nákladnější než hospodaření v lesích hospodářských. Protože zařazení lesa mezi lesy zvláštního určení vychází z důvodů, které vyjadřují veřejný zájem na zvýšeném plnění některé z mimoprodukčních funkcí lesů, a současně znamená omezení vlastníka lesa, pokud jde o způsob hospodaření, a v důsledcích tedy i omezení jeho vlastnického práva, přiznává lesní zákon vlastníkovi lesa zvláštního určení a ochranného lesa právo na náhradu zvýšených nákladů, pokud mu z omezeného způsobu hospodaření vzniknou. O výši případné náhrady zvýšených nákladů a o tom, kdo ji vlastníkovi lesa uhradí, rozhoduje na návrh vlastníka lesa orgán státní správy lesů. V současné právní úpravě však nenalezneme odpověď na otázku, kdo vlastníkovi uhradí náhradu škody (ušlého zisku), která mu v důsledku omezení hospodaření v lese vznikla. 1.3.9.2.

Chráněné krajinné oblasti (CHKO)

Na území Moravskoslezského kraje se nachází tři velkoplošná zvláště chráněná území, všechny v kategorii chráněné krajinné oblasti, které zaujímají v rámci kraje 93 983 ha – CHKO Beskydy, CHKO Jeseníky, CHKO Poodří. Jejich celková plocha tvoří 16,9 % z celkové rozlohy kraje, což Moravskoslezský kraj řadí na 7. místo v České republice. CHKO je definována v § 25–28 zákona č. 114/1992 Sb. Je to naše národní kategorie, určená k ochraně rozlehlejších území nebo celých geografických oblastí s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristickým reliéfem a převahou přirozených, resp. polopřirozených ekosystémů. Významnými estetickými hodnotami takových krajin bývají i dochované památky historického osídlení. K bližšímu určení způsobu ochrany přírody chráněných krajinných oblastí se vymezují zpravidla čtyři, nejméně však tři zóny odstupňované ochrany, jimiž se určují limity hospodaření a jiného využívání přírodního potenciálu. Hospodářské využití se provádí s ohledem na zachování a podporu jejich ekologické funkce. Součástí první – nejpřísnější – zóny jsou zvláště chráněná území menší rozlohy – tzv. maloplošná. Každá oblast má svou samostatnou správu pro koordinaci činností, které se dotýkají přírodního prostředí. Chráněné krajinné oblasti se vyhlašují vládním nařízením. K usměrňování a ovlivňování lidské činnosti s ohledem na poslání chráněných krajinných oblastí a ke stanovení střednědobých a dlouhodobých úkolů ochrany přírody v těchto oblastech, zejména v péči o rostliny a živočichy, orgány ochrany přírody navrhují a schvalují plány péče v chráněných krajinných oblastech, a to zpravidla na období deseti až patnácti let. Zásady pro hospodaření jsou v chráněných krajinných oblastech rozděleny podle zón. I. zóna: lesní porosty, které tvoří nejvzácnější a biologicky nejcennější ekosystémy. Přírodě blízké nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy s ucelenou mírou samořídících funkcí a ekologickou stabilitou, udržované v žádoucím stavu vhodným managementem nebo ponechané přirozenému vývoji. Jedná se o zvlášť chráněná území a jejich návrhy, nadregionální biocentra či jejich části a nejhodnotnější regionální biocentra. Způsoby využívání: omezení lidských zásahů na minimum, řízený management, použití nejjemnějších forem lesního hospodaření (maloplošné formy podrostního hospodaření s přechody ke skupinově výběrnému způsobu) a v odůvodněných případech ponechání vybraných částí lesa samovolnému vývoji. Účelové obhospodaření luk a pastvin. V bezprostředním okolí I. zóny je nutno vyloučit činnost, která by mohla ohrozit území I. zóny a poškodit chráněná přírodní společenstva. V případě vyhlášení chráněných území činí ochranné pásmo území do 50 m od jeho hranic, pokud není stanoveno jinak.

175

II. zóna: zejména málo pozměněné lesní porosty, ucelené extenzivní polopřirozené louky a pastviny, regionální biocentra, vodní plochy s vysokou druhovou rozmanitostí, území svažitá, členitá, údolní uzávěry, území s výskytem zvláště chráněných druhů organismů. Rozptýlená zástavba s dochovanými prky původní architektury a okolní krajina s malovýrobní strukturou. Cílem je uchovat a vytvořit druhově a prostorově rozmanité lesní a luční ekosystémy sloužící zároveň jako funkční ochranné pásmo I. zóny. Způsoby využívání: v lesích uplatnění jemné formy lesního hospodaření podporující maloplošnou přirozenou obnovu a posilování přirozené druhové rozmanitosti. Tradičně obhospodařované travní porosty s cílem udržení druhového bohatství, uchování vodního režimu se snahou o renaturalizaci toků, zachování vhodné struktury porostů či solitérů dřevin mimo les. Omezení intenzifikačních faktorů hospodaření. Udržet plošné zastoupení kultur a charakter vhodně začleněných staveb jako významného prvku dotvářejícího krajinný ráz, nerozvíjet další urbanizaci, umisťování nových staveb omezit pouze na nezbytné stavby vázané na zemědělské hospodaření, dbát na jejich architektonické ztvárnění. III. zóna: člověkem pozměněné ekosystémy běžně hospodářsky využívané, hospodářské lesní monokultury, rozčleněné zemědělské pozemky, intenzivní louky a pastviny s rozptýlenou zelení a zástavbou, menší obce nebo jejich části bez rozvojových tendencí, rekreační aktivity. Spojuje území v CHKO v ucelený celek s charakteristickým rázem. Způsoby využívání: zajištění běžného, ekologicky citlivého obhospodařování lesů s minimalizací podílu nepůvodních dřevin, běžné obhospodařování luk a pastvin se snahou o zavádění ekologického hospodaření, dbát na zvyšování rozmanitosti ekosystémů. Údržba a obnova zástavby při vhodném objemovém a architektonickém řešení shluků staveb i jednotlivých staveb. Umisťování nových staveb sesouladit s územními plány tak, aby nedocházelo k urbanizaci krajinného prostředí, důsledně chránit a dotvářet ráz krajiny. IV. zóna: člověkem silně pozměněné ekosystémy, souvisle zastavěná území, intenzivně obhospodařované velké celky zemědělských pozemků apod. Způsob využívání: hospodaření v lesích a na zemědělských pozemcích bez zvláštního omezení. V obcích a na pozemcích určených pro jejich rozvoj umisťovat architektonicky kvalitní stavby neohrožující prostředí. Území začlenit do programů obnovy vesnice, realizovat obnovu minimálního lokálního systému ekologické stability. CHKO Beskydy Chráněná krajinná oblast byla vyhlášena 5. 3. 1973 Výnosem Ministerstva kultury ČSR č. j. 5373/1973, její rozloha činí 1 160 km2. Důvodem vyhlášení CHKO Beskydy byly její výjimečné přírodní hodnoty, zejména zbytky původních pralesovitých lesů s výskytem vzácných karpatských živočichů a rostlin. Pozoruhodné jsou také druhově pestré louky a pastviny, unikátní povrchové i podzemní pseudokrasové jevy. Beskydská krajina má dosud mimořádnou estetickou hodnotu a pestrost, které vznikly historickým soužitím člověka s těmito horami. Význam chráněné krajinné oblasti je podtržen vyhlášením 51 maloplošných zvláště chráněných území (7 národních přírodních rezervací, 1 národní přírodní památka, 20 přírodních rezervací, 23 přírodních památek). V rámci budování evropské soustavy chráněných území NATURA 2000 byla celá CHKO navržena jako Evropsky významná lokalita a v roce 2005 zde byly zřízeny dvě ptačí oblasti – Beskydy a Horní Vsacko. Vývoj lesů byl určen klimatickými a půdními poměry, ovlivněn kolonizačními vlivy, rozvojem průmyslu a zemědělství, majetkovými poměry a v pozdější době plánovaným lesním hospodářstvím. Zdejší lesy zůstaly po dlouhá staletí nedotčeny těžbou nebo byly těženy jen při okrajích. 176

Nejrozšířenějším lesním vegetačním stupněm je jedlobukový, který tvoří více než 60 % lesních porostů. Následující smrkobukový LVS nepřesahuje 6 % výměry CHKO a pouze na nejvyšší polohy Moravskoslezských Beskyd je omezen bukosmrkový a smrkový LVS. Smrkový LVS je omezen pouze na několik hektarů vrcholového pásma Lysé hory, Smrku a Kněhyně (nad 1 200 m n. m.). Naopak na nejnižší polohy je vázán dubobukový LVS zaujímající 3 % plochy lesů, který se stoupající nadmořskou výškou přechází v bukový LVS (10 % výměry). Původní druhové složení a strukturu stromového patra v různých fázích vývoje přirozeného lesa lze nalézt v nejvýznamnějších „pralesních“ rezervacích Beskyd – NPR Mionší, NPR Salajka a NPR Razula. Kromě uvedených lokalit se dochovaly malé fragmenty původních porostů pralesovitého charakteru, jejichž věk se pohybuje v rozmezí 160–250 let. Ještě v 60.–70. letech pokrývaly rozsáhlejší plochy v Moravskoslezských Beskydech úbočí Lysé hory, Smrku, Malchoru, Travného i jinde. V souvislosti s exhalačními těžbami a opuštěním jemnějších forem hospodaření byly tyto lesy dopravně zpřístupněny a velkoplošně přeměněny na smrkové monokultury. Zachování posledních zbytků přirozených lesů, které vytvářejí nesmírně cenné ekosystémy, je nutno považovat za přednostní úkol ochrany přírody. Současný podíl jednotlivých dřevin je značně odlišný od přirozeného stavu, ve kterém by převládal buk doprovázený jedlí. Nejrozšířenější dřevinou zůstává smrk ztepilý (72 %), následuje buk lesní se 17 % a jedle bělokorá (3 %). Podíl jedle je nejvyšší v České republice a po jejím odumírání v 70. letech dochází k postupné regeneraci. V oblasti Vsetínských vrchů a Javorníků se prosazuje v přirozeném zmlazení následných porostů, i když pro její odrůstání je stále nutná ochrana proti okusu zvěří. Mezi vtroušené dřeviny patří javor klen, borovice lesní, bříza bělokorá, modřín opadavý, habr obecný, olše lepkavá, dub zimní, lípa malolistá, jasan ztepilý a jeřáb ptačí. Z dendrologického hlediska je zajímavá bříza tmavá, jejíž rozšíření bylo zaznamenáno pouze na severní Moravě, a kdysi hojný tis červený, který se ve volné přírodě zachoval pouze v několika málo exemplářích. Z nepůvodních dřevin se v menší míře, zejména při zalesňování imisních holin, uplatnila borovice kleč a smrk pichlavý. V příznivějších nižších polohách se okrajově vysazovala jedle obrovská a douglaska tisolistá. Modřín opadavý patří rovněž k nepůvodním dřevinám, ale vzhledem k blízkosti navazujících areálů přirozeného rozšíření této dřeviny je povolena jeho výsadba. CHKO Jeseníky Byla vyhlášena Výnosem Ministerstva kultury ČSR č. j. 9886/1969. CHKO se nachází na severním okraji Moravy a české části Slezska na pomezí Moravskoslezského a Olomouckého kraje na území okresů Bruntál, Jeseník a Šumperk. Rozloha CHKO je 740 km2. Oblast zahrnuje Hrubý Jeseník a přilehlé části Hanušovické a Zlatohorské vrchoviny. Nejvyšším bodem je vrchol Pradědu s nadmořskou výškou 1 492 m n. m. Území je z 80 % pokryto lesy, převážně druhotnými smrčinami nebo bučinami s mozaikovitě zachovalými zbytky přírodních lesů. Nejcennější území chráněné krajinné oblasti jsou chráněna ve 28 maloplošných zvláště chráněných územích (4 národní přírodní rezervace, 18 přírodních rezervací, 6 přírodních památek. CHKO Poodří Vyhlášena Vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 155/1991 Sb. Její rozloha činí 82 km2. Jedná se o zachovalou údolní nivu Odry s pestrým mikroreliéfem, vzniklým jejím vývojem ve čtvrtohorách a následně hospodářským využíváním po středověké kolonizaci ve 177

13. a 14. století. Území je typické a ojedinělé zachovalým vodním režimem s každoročním zaplavováním rozsáhlých částí nivy. Dále pak v národním měřítku charakterem meandrujícího toku Odry s navazujícími systémy ramen a tůní v různém stupni zazemnění, značným podílem trvalých travních porostů s hojnou rozptýlenou zelení (unikátní souvislý komplex cca 2 300 ha aluviálních luk), lužními lesy v nivě (zastoupení dubu a jasanu téměř 50 %), dubohabřinami na terasách Odry a konečně rybničními soustavami. Oblast byla v roce 1993 zařazena k mokřadním územím Ramsarské konvence. Nejcennější lokality jsou chráněny v maloplošných chráněných územích (1 národní přírodní rezervace, 6 přírodních rezervací a 2 přírodní památky). Území je místem výskytu řady ohrožených druhů, především vodní a mokřadní květeny a zvířeny. Kotvice plovoucí, nepukalka plovoucí, řečanečka menší, bublinatka obecná, plavín štítnatý, mnoho druhů obojživelníků, více než 300 druhů ptáků a vydra říční. Obrázek č. 1.3.9.2.1. Mapa chráněných krajinných oblastí na území Moravskoslezského kraje

Zdroj: Koncepce strategie ochrany přírody

178

1.3.9.3.

Maloplošná zvláště chráněná území

Na území Moravskoslezského kraje je vyhlášeno 142 maloplošných chráněných území s celkovou rozlohou 6 226 ha (viz tabulka 1.3.9.3.1). Tabulka č. 1.3.9.3.1. Chráněná území

Maloplošná chráněná území na území Moravskoslezského kraje Počet

Rozloha v ha

Národní přírodní památka

7

384

Národní přírodní rezervace

10

1 996

Přírodní památka

55

414

Přírodní rezervace

71

3 432

Zdroj: ČSÚ

Hospodaření v maloplošných chráněných územích se řídí plánem péče o tato území. Plány péče se zpracovávají jako specifické plánovací dokumenty pro řízení vývoje přírodních poměrů (péči, management) v ZCHÚ. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR vypracovala v roce 1999 Metodiku přípravy plánů péče o národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky, která byla schválena Ministerstvem životního prostředí 28. 9. 1999 č. j. 16252/99-OOP/4776/99. Metodika obsahuje textovou část a formulář plánů péče s podrobnými vysvětlivkami k jednotlivým bodům a přílohami. Plán péče obsahuje základní identifikační údaje, charakteristiku území se zvláštním zřetelem na hlavní předmět ochrany, stanovení negativních činitelů a možných nebezpečí dalšího ohrožení, předběžné finanční vyčíslení nákladů na realizaci navržených praktických opatření. Pro území na lesním půdním fondu dále obsahuje rozbor současného stavu porostů, stanovení hlavních směrů řízení vývoje, případně též technologických postupů pro základní jednotky (soubory lesních typů). Plány péče schvaluje orgán ochrany přírody zpravidla na období deseti let. Jsou využívány jako závazný podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů. Pro ZCHÚ zahrnující les se návrh plánu péče zpracovává v návaznosti na harmonogram lesních zařizovacích prací k novému LHP (LHO), případně ke změnám stávajícího LHP (LHO). Ke schválení se předkládá nejpozději do konce roku předcházejícího základnímu šetření k obnově LHP (LHO), tj. jeden rok před počátkem platnosti nového LHP. Dále jsou plány péče podkladem pro územně plánovací dokumentace. Z plánu péče musí být zřejmé, že volba zásahů a opatření je zodpovědně uvážena, odborně i věcně dobře odůvodněna a že finanční prostředky poskytnuté státem na jejich realizaci budou vynaloženy účelně. Jednotlivé body plánu péče mají na sebe logicky navazovat a všechny plánované zásahy mají být řádně odůvodněny. Lokalizace zásahů musí být tak přesná, aby umožnila provádění i výsledky péče v terénu. Podrobnosti o náležitostech plánů péče může stanovit Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Tímto předpisem je vyhláška č. 395/1995 Sb., která v § 10 uvádí náležitosti plánu péče o vybraná zvláště chráněná území. Náležitosti plánu péče o vybraná ZCHÚ jsou návrhy praktických opatření směřující zejména k zamezení nebo minimalizaci nepříznivých vlivů na okolí, omezení či zastavení vývojových procesů tak, aby bylo uchováno vývojové stádium ekosystému potřebné pro zachování druhové rozmanitosti, odstranění nežádoucích objektů, zařízení, skládek, usměrnění hospodářského či jiného využívání území, usměrňování využití území pro vědecko-výzkumné, osvětové a další účely, úpravě přírodních poměrů území ve prospěch předmětu ochrany, zajištění praktické ochrany území. 179

Návrhy plánů péče pro NPR a NPP po projednání předají střediska AOPK ČR a správy CHKO včetně příloh ústřednímu pracovišti AOPK ČR v Praze k odbornému posouzení. Pro PR a PP není posouzení AOPK ČR povinné, zpracovatel nebo schvalující orgán si je však může vyžádat. Teprve schválením orgánu ochrany přírody plán péče nabývá platnosti a může být realizován. Národní přírodní rezervace (NPR) je nejvýznamnější kategorií z tzv.maloplošných zvláště chráněných území a charakterizují ji § 28–32 zákona. Poskytuje ochranu jedinečným přírodním ekosystémům nebo jejich souborům, vázaným na přirozený reliéf a typickou geologickou stavbu, v mezinárodním nebo národním měřítku ojedinělým svou strukturou, zachovalostí a přítomností význačných přírodních fenoménů. Cílem ochrany je uchování nebo zlepšení stavu těchto ekosystémů a dynamických procesů v nich probíhajících. Základní ochranné podmínky jsou stanoveny zákonem a zakazují všechny činnosti, které by mohly negativně ovlivnit přírodní vývoj. Hospodářské využívání je vyloučeno s výjimkou činností, kterými se udržuje nebo podporuje stabilita jednotlivých ekosystémů či jejich dílčích složek. Dále je v nich vyloučena těžba surovin, jakákoliv výstavba, chovy zvěře, pořádání hromadných sportovních či společenských akcí a všechny další zásahy, mající za následek změnu vegetačního krytu, fauny, vodního režimu, půdy nebo jejího chemizmu. Vstup veřejnosti do těchto území je možný jen po vyznačených cestách a na vyhrazená místa. Národní přírodní rezervace zřizuje obecně závazným předpisem (vyhláškou) Ministerstvo životního prostředí. Tabulka č. 1.3.9.3.2.

Národní přírodní rezervace na území Moravskoslezského kraje

Název

Katastrální území

Zřízeno

Výměra (ha)

Výměra PUPFL

1 172,56

1 172,56

NPR Praděd

Malá Morávka, Karlov

Vyhl. MŽP ČR č. 6/1991 Sb.

NPR Čantoryja

Nýdek

Vyhl. ONV Frýdek-Místek, 1983

39,45

39,45

NPR Kaluža

Lesní Albrechtice, Žimrovice

Výnos MK č.j. 10.750/69-II/2

57,03

57,71

NPR Mazák

Staré Hamry

Výnos MŠK č. 18.986/55

61,67

61,67

NPR Mionší

Dolní Lomná, Horní Lomná

Vyhl. MŠO č. 143.547/1933

169,70

169,70

NPR Polenská nive

Polanka nad Odrou

Usnesení rady NV města Ostravy č. 995/65

122,30

36,50

NPR Radhošť

Trojanovice

Výnos MK 3.500/89

144,93

144,93

NPR Rašeliniště Skřítek

Žďárský potok

Výnos MK č.j. 3.500/89

11,79

11,79

NPR Salajka

Bílá

Výnos MK č. 18.276/55-A/6

21,26

21,26

NRP Kněhyně – Čertův mlýn

Čeladná, Prostřední Bečva, Trojanovice

Výnos MK č. 3.500/89

195,02

195,02

Národní přírodní památka (NPP) je zpravidla území menší rozlohy s cílem zachování určitých specifických přírodních objektů vysoké (národní až nadnárodní) hodnoty. Předmětem ochrany v NPP může být geologický nebo geomorfologický útvar (jeskyně, geologický profil), naleziště vzácných nerostů, výskyt ohrožených druhů živočichů či rostlin ve fragmentálně zachovalém – nereprezentativním ekosystému nebo také útvar zformovaný člověkem (historicky cenné parkové úpravy krajinných úseků, arboreta apod.). Národní přírodní památky vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí obecně závazným předpisem (vyhláškou). Jejich 180

ochrana spočívá v zákazu takových činností, které by předmětný objekt mohly poškodit nebo zničit. Definuje ji § 35 zákona. Tabulka č. 1.3.9.3.3.

Národní přírodní památky na území Moravskoslezského kraje

Název

Katastrální území

Zřízeno

Výměra (ha)

Výměra PUPFL

NPP Landek

Petřkovice, Koblov

Vyhl. NV města Ostravy, 1989

85,53

83,00

NPP Odkryv v Kravařích

Kravaře ve Slezsku

Vyhl. Sm KNV, 1979

1,61

1,61

NPP Ptačí hora

Nové Heřminovy

Výnos MK č.j. 140.474/69

17,68

17,65

NPP Rešovické vodopády

Horní město, Rešov

Vyhl. ONV Bruntál, 1989

71,61

70,36

NPP Skalická Morávka

Skalice u FM, Dobrá, Raškovice, Nošovice, Nižní Lhota, Vyšní Lhota

Vyhl. MŽP č. 543/2006

101,98

86,34

NPP Šipka

Štramberk

Výnos MŠK č.j. 35013/59

24,61

24,61

NPP Velký Roudný

Roudno

Vyhl. ONV Bruntál, 1966

81,00

30,10

Přírodní rezervace (PR) je menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. Přírodní rezervace (PR) je určena k ochraně ekosystémů význačných pro určitý region či geografickou oblast. Má stanoveny obdobné základní ochranné podmínky jako národní přírodní rezervace (§ 33– 34 zákona). PR vyhlašuje vyhláškou příslušný krajský úřad, správa chráněné krajinné oblasti nebo statutární město. Přírodní památka (PP) je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický nebo geomorfologický, významné tvary reliéfu, případně naleziště vzácných nerostů, ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s regionálním významem. Přírodní památkou může být i objekt, který vedle přírody formoval svou činností člověk. PP je definována v § 36 zákona a je obdobou národní přírodní památky, avšak pouze s regionálním významem. Podobně jako u přírodních rezervací zřizuje její ochranu příslušný krajský úřad, správa CHKO, popř. statutární město.

181

Tabulka č. 1.3.9.3.4. Přírodní památky a přírodní rezervace ve správě krajského úřadu Moravskoslezského kraje Kateg.

Název MZCHÚ

Okres

Výměra (ha) Vyhlášeno

Důvod vyhlášení

PR

Bukovec

Frýdek-Místek

7,34

1988

Mokřadní podhorské louky v severovýchodním výběžku Jablunkovské vrchoviny.

PP

Černý důl

Opava

3,58

1989

Opuštěný důl se třemi patry štol v prostoru břidlicové haldy, zimoviště netopýrů.

PR

Černý les u Šilheřovic I.

Opava

8,04

1970

PR

Černý les u Šilheřovic II.

Opava

7,69

1970

PR

Dařenec

Opava

34,94

1969

PP

Domorazské louky

Nový Jičín

7,18

1989

Společenstva mokřadních luk s odlišnými svahovými podmínkami pozoruhodné bohatými populacemi zvláště chráněných druhů rostlin.

PR

Džungle

Bruntál

9,95

2002

Zbytky tvrdého luhu s mohutnými exempláři starých dubů a měkkého vrbo-olšového luhu, refugium obojživelníků a ptactva.

PP

Filipka

Frýdek-Místek

1,11

1990

Původní pastvina s různověkým porostem jalovce obecného.

PP

Heraltický potok

Opava

14,39

1991

Meandrující vodní tok s mrtvými rameny a pravidelně zaplavované mokřadní louky. Lokalita s druhově bohatou faunou obratlovců.

PR

Hněvošický háj

Opava

67,71

1969

Přirozená lipová doubrava s prvky karpatské květeny, refugium místní fauny listnatých lesů nižších poloh.

PR

Hořina

Opava

22,3

1948

Meandrující tok s pestrou vodní faunou a zachovalými břehovými porosty, na přilehlých loukách bohatá populace šafránu Heuffelova.

PP

Hradní vrch Hukvaldy

Frýdek-Místek

70

1999

Unikátní komplex bukových porostů s přírodně krajinářskou kompozicí historické obory založené u středověkého hradu Hukvaldy.

PP

Hranečník

Opava

4,93

1990

Rozvolněný porost stárnoucí kmenoviny borovice lesní s několika desítkami hnízd volavky popelavé.

PP

Hůrky

Opava

16,04

1995

PR

Hvozdnice

Opava

56,24

1989

PP

Kamenárka

Nový Jičín

4,46

2001

PP

Kamenec

Frýdek-Místek

9,82

1992

PP

Kamenná

Frýdek-Místek

2,83

1990

Travnaté porosty na kamenitém substrátu jihovýchodního svahu vrchu Kamenná u obce Staříč.

PR

Karlovice – sever

Bruntál

42,35

1970

Zachovalá přirozená jedlobučina s autochtonním jesenickým modřínem, hojnou jedlí, vtroušeným klenem a jilmem horským.

PP

Koryto řeky Ostravice

Frýdek-Místek

0,8

1966

Skalní výchozy ležící v korytě řeky Ostravice.

PR

Koutské a Zábřežské louky

Opava

375,7

1997

Ojedinělý ucelený komplex mokřadních luk a luhů se zbytky mrtvých ramen a periodicky zaplavovaných tůní v nivě řeky Opavy.

PR

Královec

Nový Jičín

4,89

2000

Mokřadní louky a remízy s populacemi ohrožených druhů rostlin a živočichů.

PR

Krasovský kotel

Bruntál

11,46

1989

Druhově bohaté mezofilní a podmáčené louky s výskytem mečíku střechovitého, dochované na náhorní rovině mezi lesy.

PP

Kunčický bludný balvan

Ostrava-město

25 m2

1990

Největší bludný balvan v České republice.

PR

Kunov

Bruntál

4,16

1989

Zbytek lužního lesa na břehu mrtvého ramene řeky Opavy s bohatou populací kapradiny pérovníku pštrosího.

PP

Lávový proud u Meziny

Bruntál

1,22

1997

Odkryv Venušiny sopky s dobře vyvinutou sloupcovitou a kulovitou odlučností plagioklastického čediče s hojnými vyrostlicemi olivínu.

182

Stará, nepravidelně prosvětlená bučina v místě zvaném U Trianglu představující ukázku lesních porostů dříve typických pro Slezskou nížinu. Pozůstatek původních podmáčených dubových bučin v lokalitě zvané Komora, doklad vývoje lesních ekosystémů v Ostravské pánvi a Hlučínské pahorkatině. Dubová bučina tvořící pozůstatek přirozené lesní a bylinné skladby glacifluviálních plošin Hlučínské pahorkatiny.

Unikátní různověký smíšený lesní porost s dominantním podílem původního sudetského modřínu. Meandrující tok místy odkrývající skalní podloží. Druhově pestrá společenstva rybníků, mokřadů a zbytků lužních lesů, refugium mnoha druhů ptáků a obojživelníků. Poslední volně přístupná ukázka bloků tithonských štramberských vápenců zachovaná ve starém lomu. Výskyt některých chráněných druhů rostlin a živočichů. Mokřadní biotop v nivě řeky Morávky se sítí tůněk a slatinným jezírkem, na něž navazuje rašeliniště.

Pokračování tabulky č. 1.3.9.3.4. Přírodní památky a přírodní rezervace ve správě krajského úřadu Moravskoslezského kraje Kateg.

Název MZCHÚ

Okres

Výměra (ha) Vyhlášeno

Důvod vyhlášení

PR

Les Na Rozdílné

Frýdek-Místek

5,55

2000

Smíšený porost v jihozápadní části lesního komplexu Rakovec východně od Frenštátu pod Radhoštěm.

PP

Liptáňský bludný balvan

Bruntál

25 m2

1966

Bludný balvan na levém břehu Liptaňského potoka.

PP

Meandry Lučiny

Karviná

40,65

1991

Přirozeně meandrující tok s navazujícími mokřady a lužními porosty, biotop řady chráněných druhů živočichů.

PR

Mokřiny u Krahulčí

Bruntál

3,24

2001

Bohatá populace kriticky ohroženého druhu starčku bahenního v mokřadech Trusovického potoka.

PP

Na Čermence

Nový Jičín

9,27

1990

Ostrůvky přirozeně se obnovujících květnatých bučin s bohatým bylinným patrem, hnízdiště mnoha vzácných druhů ptáků.

PR

Niva Moravice

Bruntál

41,98

1998

Niva meandrující řeky je hnízdištěm ptáků a jejich útočištěm na hlavní středoevropské tahové cestě.

PR

Nové Těchanovice

Opava

5,76

1969

Zachovalý porost smíšených suťových lesů ponechaný přirozenému vývoji.

PR

Novodvorský močál

Frýdek-Místek

2,7

2001

Mokřadní biotop na jihovýchodním okraji lesního komplexu v nivě řeky Morávky.

PP

Oblík u Dívčího Hradu

Bruntál

858 m2

1966

Paleontologická lokalita karbonu s nálezem tzv. uhelného vápence s fosilizovanými pozůstatky ramenonožců, hlavonožců, mlžů a trilobitů.

PP

Otická sopka

Opava

10,44

1991

Pozůstatek sopky z období spodního miocénu, výchoz čedičové horniny odkryt v lomu pod vrcholem.

PR

Palkovické hůrky

Frýdek-Místek

34,93

1969

Komplex starých smíšených převážně bukových porostů.

PP

Pikritové mandlovce u Kojetína

Nový Jičín

0,23

1997

Bývalý lom s odkryvem tělesa podmořského výlevu těšínských láv mandlovcovitého typu.

PR

Plenisko

Frýdek-Místek

24,32

1956

Přirozený pralesovitý porost na jižním svahu Slezských Beskyd pod vrcholem Kyčera, s četnými podmáčenými místy a prameništěm potoka Bystrý.

PP

Pod hájenkou Kyčera

Frýdek-Místek

6,75

1990

Zarůstající rašeliniště a prameniště na okraji lesního komplexu s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

PP

Pod hukvaldskou oborou

Frýdek-Místek

0,42

1990

Lužní porost na levém břehu řeky Ondřejnice.

PP

Polštářové lávy ve Straníku

Nový Jičín

0,04

1997

Odkryv výchozu vulkanických hornin těšínitové asociace, těšínity ve formě polštářových láv.

PP

Porubský bludný balvan

Ostrava-město

25 m2

1990

Bludný balvan na kamenném podstavci v Ostravě-Porubě na Vřesinské ulici.

PP

Prameny Zrzávky

Nový Jičín

0,47

1993

Pramenné vývěry zcela odlišného chemismu. Jeden obsahuje síran železitý, druhý sirovodík. Třetí, samostatný sirovodíkový pramen, je ve vzdálenosti 300 m.

PP

Profil Morávky

Frýdek-Místek

49,64

1990

Neupravený štěrkonosný tok Morávky s nepravidelným profilem odkrývajícím předkvarterní podloží, vytvořeny skalní prahy a peřeje.

PR

Přemyšov

Ostrava-město

30,71

2001

Lužní lesy a mokřadní olšiny s množstvím drobných pramenišť, které ve spodní části území přecházejí v mokřady s vodními plochami.

PR

Pustá Rudná

Bruntál

1,92

1989

Pestré suchomilné i vlhkomilné louky na úbočí Kamenné hůrky, členěné remízy na kamenitých mezích.

PR

Radim

Bruntál

19,25

1969

Zbytky přirozených starých porostů květnatých bučin s původním jesenickým modřínem.

PP

Razovské tufity

Bruntál

1,06

1997

Opuštěný lom v tělese tzv. razovského pyroklastického komplexu poskytující již od středověku tufový stavební materiál pro historické budovy v širokém okolí.

PR

Rezavka

Ostrava-město

83,68

1998

Komplex lužního lesa kolem trvale zvodnělého slepého ramene Odry a rozsáhlé rákosiny Vrbenského rybníka. Stanoviště řady chráněných rostlin a živočichů.

PP

Rohovec

Frýdek-Místek

29,48

1992

Jehličnatý porost v lesním komplexu na úbočí Slezských Beskyd.

PP

Rovninské balvany

Ostrava-město

25 m2

1964

Bludné balvany instalované v parku na výstavišti na Černé louce v Ostravě.

183

Pokračování tabulky č. 1.3.9.3.4. Vybrané přírodní památky a přírodní rezervace na území Moravskoslezského kraje Kateg.

Název MZCHÚ

Okres

Výměra (ha) Vyhlášeno

Důvod vyhlášení

PR

Rybníky

Frýdek-Místek

7,32

1990

Lesík s mokřadem a zarostlým rybníčkem jihozápadně od Frýdku-Místku.

PR

Rybníky v Trnávce

Nový Jičín

14,28

2002

Území rybníků, mokřadů a přirozeně meandrujícího toku, významný biotop zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

PP

Sedlnické sněženky

Nový Jičín

11

1988

V široké údolní nivě Sedlnice se zachovaly louky a zbytky lužních porostů s bohatou populací sněženky podsněžníku.

PR

Skalka

Frýdek-Místek

35,44

1977

Zbytky přirozené jedlobučiny, místy pralesovitého charakteru, na západním svahu vrchu Skalka.

PR

Skalské rašeliniště

Bruntál

45,5

1970

Přechodové rašeliniště prameništního typu s bohatým výskytem chráněných druhů rostlin.

PR

Skučák

Karviná

30,08

1969

Území, tvořené vodní plochou rybníka, rákosinami a podmáčenými loukami, součást rybniční soustavy ostravsko-karvinské pánve.

PP

Stará řeka

Frýdek-Místek

1,42

2002

Odstavený meandr Lučiny, útočiště mnoha druhů zvláště chráněných druhů živočichů, zejména obojživelníků.

PP

Staré hliniště

Bruntál

4,39

1989

Vodní plochy v terasovitě zahloubené jámě opuštěného hliniště, osídlené chráněnými druhy obojživelníků a plazů. Probíhá zde spontánní sukcesní vývoj vegetace.

PP

Stříbrné jezírko

Nový Jičín

0,22

1990

Refugium vodní a mokřadní fauny i flóry v bezodtokém jezírku, vzniklém v opuštěném galenitovém dole.

PR

Suchá Dora

Nový Jičín

17,6

1969

Přirozené svahové bučiny stáří až 150 let ponechané z větší části přirozenému vývoji.

PR

Svinec

Nový Jičín

38,25

1995

Lesíky, remízky a louky s pestrou semixerotermní květenou. Hojný výskyt chráněných rostlin, především orchidejí.

PR

Štěpán

Opava

45,24

PP

Travertinová kaskáda

Nový Jičín

1,26

1988

Útvar na jihovýchodním úbočí Tichavské hůrky, vzniklý působením pramenného vývěru s vysokým obsahem rozpuštěných minerálních látek.

PP

Turkov

Ostrava-město

20,12

1993

Izolované refugium ekosystému lužního lesa v průmyslově mimořádně exponované části Ostravy.

PR

U Leskoveckého chodníka

Opava

28,97

1969

Porosty acidofilních bučin přirozeného charakteru, v úzkých údolích potoků částečně zachovalá společenstva jasanových olšin

PP

Uhlířský vrch

Bruntál

3,7

1966

Rozsáhlý odkryv na vyhaslé smíšené sopce, pozůstatek lomů na tufy z druhé poloviny 19. století.

PP

Úvalenské louky

Opava

6,5

1957

Zbytky unikátních slatinných luk v nivě řeky Opavy s bohatou populací břízy tmavé.

PR

Valach

Opava

14,6

1969

Zachovalé přirozené bučiny ve věku 90 – 140 let na strmých západních svazích údolí Moravice.

PP

Váňův kámen

Nový Jičín

0,77

1993

Skalisko tvořené krou jurského vápence, jeden z mála přirozených útvarů v okolí Štramberka nenarušených těžbou vápence.

PR

Velké doly

Karviná

36,5

1990

Lesní porost blízký přirozené skladbě smíšených lesů Těšínské pahorkatiny – formace lipových habřin s chráněnými druhy rostlin.

PR

Velký Pavlovický rybník

Bruntál

30,76

1999

Obtokový rybník, napájený vodou Sádeckého potoka, s rozsáhlými porosty rákosu. Cenné refugium avifauny a tahová zastávka ptáků.

PP

Věřňovice

Karviná

4,59

1989

Téměř přirozený porost lužního lesa na výrazné říční terase, výskyt chráněných rostlin a živočichů.

PP

Vrásový soubor u Klokočůvku

Nový Jičín

1,24

1998

Přirozený odkryv skalního defilé provrásněného hradecko-kyjovického souvrství moravskoslezského kulmu.

PR

Vřesová stráň

Frýdek-Místek

7,81

1990

Zarůstající rašelinná louka a svahové smilkové pastviny s přilehlým převážně smrkovým lesem jsou biotopem mokřadních druhů živočichů a vzácných ohrožených druhů rostlin.

PP

Žermanický lom

Frýdek-Místek

1,95

1992

Opuštěný, v současnosti zatopený a částečně zazemněný těšínitový lom v blízkosti vodní nádrže Žermanice na řece Lučině.

Původní rybník a mokřady s tůněmi v nivě řeky Opavy, obklopené fragmenty lužních

1994, 1995 lesů jilmových doubrav a mokřadními olšinami.

184

Zdroje: Metodika přípravy plánů péče o národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky č. j. 16252/99-OOP/4776/99. Praha. 1999 Oblastní plány rozvoje lesů Ústřední seznam ochrany přírody Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích http://www.env.cz/kraje_03/14_morav.htm http://zakony.webzdarma.cz/Zp/ochrpak/prilvb.htm www.ochranaprirody.cz www.env.cz www.czso.cz

185

1.3.10.

Myslivost, škody zvěří, početní stavy zvěře a jejich vliv na odrůstání přirozených a umělých obnov

Chov zvěře a myslivost se v minulosti soustřeďoval především do významných královských a šlechtických honiteb. V průběhu 20. století, a zejména v jeho druhé polovině, se myslivost otevírá pro nejširší společenské vrstvy. V důsledku oddělení vlastnictví a správy lesního majetku od mysliveckého hospodaření se na konci minulého století dostává vztah lesního hospodářství a myslivosti do schizofrenní situace. Na jedné straně vyhrocují spory protichůdné zájmy lesnictví, které se stále více přiklání ke koncepcím trvale udržitelného hospodaření, a myslivosti, na druhé straně je stále převážná část praktických lesníků zároveň myslivci. Proto se jeví vyvážený vztah mezi stavy zvěře a stavem lesa jednou z podmínek obnovení stability lesních ekosystémů. Stavy spárkaté zvěře se zvyšovaly již od poloviny 19. století, první kulminace dosáhly ve 30. letech 20. století, další prudký nárůst nastal v období druhé světové války a zatím poslední v 70. letech 20. století. Po roce 1992 se daří stavy především vysoké redukovat, k čemuž významnou měrou přispělo i snížení výměry honiteb od roku 1993. V současnosti stavy spárkaté zvěře spíše stagnují, někde i mírně stoupají. Žádoucí by bylo především snížení stavů srnčí zvěře. Na škody na lesních porostech má významným vliv nejen prostá početnost stavů zvěře, ale i způsoby mysliveckého hospodaření, věková struktura populací a poměr pohlaví. Myslivost Hospodaření se zvěří v Českých zemích má dlouhodobou tradici a to již od konce 17. století. Po vzniku Československé myslivecké jednoty (ČSMJ) v roce 1923 se začíná měnit legislativní přístup ke zvěři, který zpočátku upravuje jen dobu lovu a hájení některých druhů zvěře. Doba od vzniku ČSMJ byla obdobím rozvoje chovu drobné zvěře, především koroptve polní, její počet byl v té době odhadován na 5–6 mil. ks (a 2 mil. ks odstřelu), zvýšení počtu zaječí zvěře – roční předválečný odstřel činil 1,5 mil. kusů. Bylo to období vrcholu stavu divokých králíků, chov bažantů dosáhl vrcholu až po druhé světové válce. Vysoký byl lov divokých kachen. Hojný byl výskyt holuba hřivnáče, sluk, loveny byly křepelky, bekasíny otavní, kvíčaly a další druhy. Stále hojný byl výskyt tetřeva hlušce, tetřívka a jeřábka. Spárkatá zvěř byla z dnešního pohledu v nízkých stavech, a to hlavně jelení zvěř, která se vyskytovala jen v okrajových pohořích. Srnčí zvěř nedosahovala současných stavů a ve větších lesních komplexech byla neznámou zvěří. Zvěř dančí a mufloní byla jen oborní zvěří, stejně tak i jelen sika. Černá zvěř byla také jen oborní zvěří, kromě ojedinělého výskytu na pomezí se Slovenskem. Velké šelmy byly vyhubeny a liška obecná byla zlomkem současného stavu. Dravci byli intenzivně loveni. Další rozvoj myslivosti ovlivnil po druhé světové válce zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. Je to počátek nárůstu myslivecké základny, mysliveckých sdružení a státních organizací. Ovlivnilo to i hospodaření s většinou druhů zvěře, roste především početní stav zvěře spárkaté. Je přijat zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti. Z drobné zvěře vrcholí v 60. –70. letech stavy zajíce polního a jeho odlov činil v té době přes 1 mil. ks ročně. Intenzivně se rozvíjí chov bažantí zvěře, je založena řada státních bažantnic. Zemědělskou velkovýrobou a ničením biotopů se prudce snižují stavy drobné zvěře jako koroptví, zajíce polního a králíka divokého, ten je ničen několika vlnami myxomatózy. Umělé odchovy bažantů a divokých kachen nepřinášejí žádoucí obnovu divoké populace. Začíná být katastrofický úbytek tetřevů, tetřívků i jeřábka, a dalších druhů. Legislativně se snižuje počet lovených druhů zvěře a jejich výčet. Obnovuje

186

se sokolství a důslednější ochrana dravců vede k jejich zvyšující se početnosti. Zvyšuje se stav lišek a stav kun, zejména kuny skalní. V posledním období probíhají záchranné programy na odchovy tetřevů, tetřívků a koroptví. Znovu je zaznamenán výskyt rysa, vlka a přechodně medvěda. Se změnou vlastnických poměrů vznikly před 10 lety nové honitby a noví vlastnící mají různé přístupy zejména k chovu spárkaté zvěře. Úkoly na úseku myslivosti možno vyjádřit těmito opatřeními: •

•

•

zachovat všechny a podporovat geograficky původní druhy zvěře. Přes odborné zásahy stanovit biologické cíle, zachovat rovnováhu mezi stavy zejména spárkaté zvěře a prostředím, tím snížit škody zvěří na lesních porostech a zemědělských kulturách a udržet kvalitu genofondu zvěře. Pozitivní přínos na strukturu populace má výskyt větších šelem (rys, vlk), které ovlivňují např. zdravotní stav a pohybové aktivity spárkaté zvěře, dodržovat zákaz vypouštění do honiteb zvěř z farmových chovů, zvířata získaná křížením a zvěř chovanou v zajetí (výjimka jen se souhlasem státní správy myslivosti a veterinární správy), vypracovat oblasti výskytu, případně chovu zvěře, s ohledem na ovlivnění ekologické zátěže území, stanovit úlohu pro zvěř a člověka a pravidla obhospodařování jednotlivých druhů zvěře. Řešit i otázku ohrožených a vzácných druhů.

1.3.10.1.

Současná legislativní úprava myslivosti

Podle současné právní úpravy 1 se myslivostí rozumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Právo myslivosti zahrnuje souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Předmět myslivosti podle zákona zahrnuje: a) chov a zachování druhů zvěře volně žijících na území ČR, b) výjimečné držení zvěře v zajetí, c) dovoz a vývoz živé zvěře, d) dovoz a vypouštění živočichů, kteří zatím nežijí na území ČR, e) tvorbu a využití honiteb, f) postavení a právní poměry honebního společenstva, g) ochranu myslivosti, h) užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře, i) regulaci stavů zvěře, provádění lovu zvěře, včetně lovu zvěře na nehonebních pozemcích, j) provádění lovu živočichů, kteří nejsou zvěří, k) náhradu škody způsobené zvěří a při provozování myslivosti, jakož i náhradu škody způsobené na zvěři a na mysliveckých zařízeních, 1

Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. ze dne 13. června 2002 a zákona č. 59/2003 Sb. ze dne 18. února 2003

187

l) kontrolu ulovené zvěře, m) výkon státní správy myslivosti, dozoru a sankce za neplnění nebo porušení povinností, n) státní podporu udržení historické a kulturní úrovně a tradic české myslivosti. Druhy zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem: Savci: daněk skvrnitý (Dama dama), jelen evropský (Cervus elaphus), jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), jezevec lesní (Meles meles), kamzík horský (Rupicapra rupicapra), koza bezoárová (Capra aegagrus), králík divoký (Oryctolagus cuniculus), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Martes foina), liška obecná (Vulpes vulpes), muflon (Ovis musimon), ondatra pižmová (Ondatra zibethica), prase divoké (Sus scrofa), sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii), sika japonský (Cervus nippon nippon), srnec obecný (Capreolus capreolus), tchoř tmavý (Mustela putorius), tchoř stepní (Mustela eversmannii), zajíc polní (Lepus europaeus). Ptáci: bažant královský (Syrmaticus reevesii), bažant obecný (Phasianus colchicus), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), holub hřivnáč (Columba palumbus), husa běločelá (Anser albifrons), husa polní (Anser fabalis), husa velká (Anser anser), kachna divoká (Anas platyrhynchos), krocan divoký (Meleagris gallopavo), lyska černá (Fulica atra), orebice horská (Alectoris graeca), perlička obecná (Numida meleagris), polák chocholačka (Aythya fuligula), polák velký (Aythya ferina), straka obecná (Pica pica), špaček obecný (Sturnus vulgaris), vrána obecná (Corvus corone). Myslivost lze provozovat jen v uznaných honitbách, včetně obor a bažantnic. Honitbou se rozumí soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, v němž lze provádět právo myslivosti. K honitbám patří také intenzivní chovy zvěře v oborách a bažantnicích. Obora je druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat. Bažantnice je část honitby, v níž jsou vhodné podmínky pro intenzivní chov bažantů. Honitby se rozdělují na vlastní či společenstevní; dle způsobu užívání honiteb na honitby ve vlastní režii či honitby pronajaté. K základním, zpravidla úvodním a statisticky sledovaným údajům o honitbě patří honební plocha v ha, v členění: zemědělská půda, lesní půda, vodní plochy a ostatní pozemky. Minimální výměra honitby je zákonem stanovena: pro oboru 50 ha, pro ostatní honitby 500 ha. Návrh na uznání honitby podává vlastník honebních pozemků nebo přípravný výbor honebního společenstva. Honební společenstvo je právnickou osobou, založenou za účelem tvorby a využití společenstevní honitby, jehož členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci souvislých honebních pozemků (jejichž výměra v součtu dosahuje výměry požadované zákonem o myslivosti pro vznik společenstevní honitby), a která zajišťuje sama výkon práva myslivosti (ve vlastní režii) nebo společenstevní honitbu pronajme. Honební společenstvo je neziskovou organizací, z pohledu účetních předpisů účtuje o svých příjmech v podvojném účetnictví. V zákoně o myslivosti jsou definovány příjmy honebního společenstva: • • • •

příjmy z využití společenstevní honitby na vlastní účet, příjmy z pronájmu společenstevní honitby, dary a dědictví, půjčky, úvěry, 188

• •

úroky z vkladů, jiné příjmy.

Držitelem honitby je osoba, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána. Uživatelem honitby je držitel honitby, pokud honitbu využívá sám, nebo osoba, které držitel honitby honitbu pronajal (nájemce honitby) prostřednictvím smlouvy o nájmu honitby. V současně době vykonávají právo myslivosti v roli nájemců ve více než 85 % honiteb myslivecká sdružení. Uživatel či vlastník honitby musí navrhnout mysliveckého hospodáře s odpovídající kvalifikací. Pro každých 500 ha výměry honitby je uživatel honitby povinen, za účelem ochrany myslivosti, ustanovit mysliveckou stráž. Provoz myslivosti a hospodaření v honitbách musí být, vedle zákona o myslivosti, dále v souladu se zákony: o životním prostředí, o ochraně volně žijících živočichů, o veterinární péči a v souladu s chovatelskými zásadami stanovenými státní správou myslivosti 1. Vedle dodržování legislativních předpisů je provozovatel honitby odpovědný za dodržování mysliveckých zvyků a tradic. Platné zákony na úseku myslivosti Zákon č. 449/2001 Sb., platný od 1. 7. 2002 a pozdějších souvisejících předpisů Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a pozdějších souvisejících předpisů Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a pozdějších souvisejících předpisů Zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a příslušných vyhlášek a pozdějších souvisejících předpisů Zákon č. 59/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, v platném znění Vyhlášky: Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 480/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 350/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 7/2004 Sb., o posouzení podmínek pro bažantnice a o postupu, jakým bude vymezena část honitby jako bažantnice 1.3.10.2.

Škody zvěří

Uživatel honitby je povinen uhradit škody způsobené výkonem práva myslivosti a zvěří, u níž je stanovena doba lovu, plán chovu a lovu 1 a jde o škody na honebních pozemcích nebo na polních plodinách, vinné révě, na lesních porostech (pozn. povinnost úhrady se však netýká škod zvěří např. na neoplocených zelinářských a ovocných zahradách, volně rostoucích stro1 1

Řízením státní správy myslivosti je pověřeno Ministerstvo zemědělství ČR. pozn. škody způsobené zvěří, jejíž stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát.

189

mech a stromořadích atd.). Problematika škod zvěří a zejména prevence proti těmto škodám jsou však také předmětem ochrany lesa v rámci lesního hospodářství. Na lesních porostech zvěř způsobuje škody nejčastěji okusem, spásáním, uštipováním (pupenů a výhonků), loupáním a zimním ohryzem, vytloukáním, vytahováním a vyhrabáváním sazenic, sběrem plodů a semen. Největší a nejrozsáhlejší škody na lesních porostech způsobuje zvěř spárkatá, hlavně zvěř jelení a srnčí, na polních kulturách zvěř černá. Z drobné zvěře nejvíc škodí v lese zajíc a králík, na polních kulturách (při intenzivních chovech) bažant. Opatření proti škodám zvěří spočívají v různých způsobech ochrany, včetně jejich kombinací. Například: a) biologická ochrana (výsadba kvalitních sazenic, příprava půdy a ošetřování sazenic, okusové a záštitné dřeviny), b) biologicko-mechanická obrana (omezení či znemožnění vstupu zvěře, odpuzování): celoplošná obrana (oplocení porostu – oplocenky), individuální obrana (obaly, obvazy, chrániče terminálních výhonů, zradidla), c) chemická obrana (zavětřovadla, repelenty), d) biotechnická obrana (péče o řádnou výživu zvěře, úpravy početních stavů a poměru pohlaví, zvyšování přirozené úživnosti honiteb, zařízení pro přezimování zvěře). Škody zvěří a jejich výše souvisí s četností zvěře na jednotku plochy. Současně však souvisí s ekosystémovým pojetím objektivní existence zvěře v kulturní krajině, kdy škody zvěří jsou ovlivňovány řadou faktorů. Podle NOVÁKA (2000) k hlavním činitelům ovlivňujícím výši škod na lesních porostech a zemědělských kulturách patří: • • • • • •

myslivecké plánování (plán chovu a lovu v jednotlivých honitbách, velikost honiteb), péče o zvěř (kvalita a technika přikrmování zvěře, zlepšování prostředí pro zvěř, přezimovací obůrky), lov zvěře (výše lovu, technika lovu, časové rozdělení lovu během roku a během dne, místní rozdělení lovu), turistika a návštěvnost lesa (rušení zvěře s narušením fyziologických cyklů přirozeného přijímání potravy), intenzita zemědělského hospodaření (atraktivnost zemědělských plodin), lesnické hospodaření.

Lesnické hospodaření ovlivňuje: • • •

hospodářský způsob (technika a způsob obnovy, velikost holých sečí, výchova lesních porostů, zpřístupnění lesa), druhy dřevin, ochrana lesa proti škodám zvěří (technika, rozsah ochranných opatření, umístění a časová realizace ochranných opatření, objektivní kontrola a zjišťování škod zvěří).

Vyhláška 1 stanoví povinnosti vlastníka lesa v prevenci proti škodám zvěří. Jde zejména o: • • •

využívání pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby, ochranu lesa proti škodám zvěří na výměře nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě, evidenci a sledování škod zvěří a početních stavů zvěře.

1

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže

190

Škody způsobené výkonem práva myslivosti a zvěří na lesních porostech se vyčíslují podle obecně závazných právních předpisů (v současnosti dle vyhlášky MZe č. 55/1999 Sb.). U škod působených zvěří na lese připadají v úvahu následující druhy: • • • •

škoda ze zničení lesního porostu (S 6), škoda ze snížení přírůstu lesního porostu v důsledku okusu zvěří (S 7.2.9), škoda ze snížení kvality lesního porostu (S 9.1), škoda z mimořádných opatření (S 11.1).

Jednotlivé škody jsou v období (1. 7.–30. 6.) průběžně zjišťovány a evidovány. Zpravidla k 30. 6. běžného roku jsou pak vyčísleny. Uplatnění vyčíslené škody vůči uživateli honitby je většinou písemné, s požadavkem uhrazení vyčíslené částky do určitého data. Uživatel honitby a poškozený by se měli o náhradě škody dohodnout. Nedohodnou-li se, rozhoduje příslušná rozhodčí komise. Škody zvěří v rámci MSK v plošném vyjádření obsahuje tabulka č. 1.3.10.2.1. Tabulka č. 1.3.10.2.1. Škody zvěří v Moravskoslezském kraji v plošném vyjádření Škody zvěří

ha z PUFL

Poškození zvěří (loupání) plošné

3 244,22

Poškození zvěří (loupání) rozptýlené

34 440,02

Pozn.: neaktualizováno – OPRL je schváleno na 20 let Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Ve finančním vyjádření škody se zvěří v MSK pohybují: ve výši 2 672 tis. Kč za rok 2000, 2 571 tis. Kč za rok 2001, 4 847 tis. Kč za rok 2002. Škody zvěří za rok 2006, včetně možnosti srovnání s ostatními kraji, vyjadřuje tabulka č. 1.3.10.2.2. Tabulka č. 1.3.10.2.2. Škody zvěří v roce 2006 v ČR a podle krajů (tis. Kč) ČR celkem

26 105

v tom: Hlavní město Praha

0

Středočeský

2 148

Jihočeský

1 683

Plzeňský

2 061

Karlovarský

1 248

Ústecký

2 670

Liberecký

828

Královéhradecký

732

Pardubický

631

Vysočina

2 038

Jihomoravský

5 710

Olomoucký

1 261

Zlínský

2 987

Moravskoslezský

2 108

Zdroj: VÚLHM

Při hodnocení výše škod způsobených zvěří na lesních porostech za rok 2006 lze konstatovat, že nedošlo k nějakému podstatnějšímu výkyvu ve srovnání s rokem 2005. Ve skutečnosti jsou vykazovány škody o 2 mil. Kč vyšší než v roce předešlém, při podobném nebo téměř stejném počtu jednotlivých druhů zvěře udávaných v JKS k 31. 3. 2007. 191

Co se týče uživatelů lesa, je vykazováno v roce 2006 právě tak jako v roce 2005 nejvíce škod u státních lesů – 16 191 tis. Kč (2005 – 15 854 tis. Kč).

192

1.3.11. 1.3.11.1.

Leso-taxační charakteristika, kategorizace, funční potenciál lesů Obecné charakteristicky jednotlivých přírodních lesních oblastí

PLO 27 – Hrubý Jeseník Přírodní lesní oblast je pahorkatina, přecházející v horský masív oblastí Pradědu, Keprníku a Králického Sněžníku. Hrubý Jeseník má výrazně horský ráz s úzkými rozvodnými částmi terénu a hluboce zaříznutými údolími, jejichž hloubka nezřídka přesahuje 300 m. Horský ráz reliéfu dokreslují široká a přitom značně hluboká sedla a velké sklony řek a potoků. Geologické poměry jsou velmi pestré. Současné tvary Hrubého Jeseníku jsou vytvořeny jeho geologickým a tektonickým vývojem a odolností jednotlivých hornin proti zvětrávání. Na stavbě pohoří se podílejí především přeměněné (metamorfované) horniny starohor a prvohor. K periglaciálním tvarům patří pseudokarové uzávěry údolí a izolované skály. Vyskytují se také balvanová moře. Na většině ploch se půdní podmínky v lesních porostech odvíjejí od půdotvorného substrátu, jen v menší míře se lesní půda nachází na úzkých aluviích podél potoků. Převažujícím půdním typem jsou podzoly (subtyp humusový), kryptopodzoly (subtypy oligotrofní, mezotrofní, rankerový) a kambizemě (subtypy mezotrofní, oligotrofní). Klimaticky je Hrubý Jeseník důležitou hradbou, rozhraním západoevropského oceánského a východoevropského kontinentálního podnebí. Převládají v něm však západní vzdušné proudy, takže zimy jsou méně mrazivé a léta méně horká než v kontinentální oblasti. I tak jsou, vzhledem k poloze masívu ve směru S–J, značné denní rozdíly na západní a východní straně pohoří. Průměrná roční teplota je kolem 4°C (0,9–6,3 °C), ve vegetačním období 9 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 1200 mm (1 048–1 377 mm), v době vegetace 680 mm. Langův dešťový faktor je v rozmezí 178–1 377, což představuje perhumidní srážkovou oblast. Převažují větry západních směrů. Délka vegetační doby se pohybuje mezi 21–141 dny. Převažují lesní vegetační stupně: 6. (39,01 %) – vyšší polohy, v rámci tohoto stupně se vyskytují azonální bory, 5. (25,02 %) – stření polohy, 7. (22,31 %) – horské polohy, 8. (9,43 %) – vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace. Převládajícími soubory lesních typů jsou: 6S – svěží smrková bučina (14,9 %), 5S – svěží jedlová bučina (12,0 %), 6K – kyselá smrková bučina (10,5 %), 7K – kyselá buková smrčina (8,1 %), 7S – kyselá buková smrčina (7,8 %). Přirozená lesní společenstva: bučiny (62,8 %), smrčiny (32,5 %), jedliny (1,0 %). PLO 28 – Předhoří Hrubého Jeseníku Přírodní lesní oblast se člení na dvě části: severní a jižní. Severní část je po stránce geomorfologické vrchovinou až pahorkatinou, na západě podél státní hranice přechází v horský masív Rychlebských hor. Nejvyšší bod severní části je pod vrcholem Smrk v nadmořské výšce 1 100 m, nejnižší u Vidnavy 240 m n. m. Jižní část je geomorfologicky vrchovinou až pahorkatinou, převážnou část tvoří zvlněná krajina s mnohými výhledy. Nejvyšší bod je Ucháč (1 009 m), nejnižší u Troubelic (280 m). Geologicky patří PLO 28 ke krystaliniku Českého masivu, soustavě Lužicko-slezské, jednotce Silezikum. Půdní poměry jsou velmi pestré, na většině ploch se půdní podmínky v lesních porostech odvíjejí od půdotvorného substrátu, jen v menší míře se lesní půda nachází na úzkých aluviích. Převládajícím půdním typem je kambizem, nejrozšířenějšími subtyty jsou kambizem mezotrofní a oligotrofní.

193

Převažující část území přírodní lesní oblasti náleží do klimatických oblastí CH 7 a MT 7. Průměrná roční teplota je kolem 6 °C (4,5–7,5 °C), ve vegetačním období 12 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 850 mm (600–1 100 mm), v době vegetace 560 mm. Langův dešťový faktor je v rozmezí 96–169, což představuje humidní a perhumidní srážkovou oblast. Nejčastější větry jsou západních směru (Z, JZ, SZ) a severní větry, délka vegetační doby se pohybuje mezi 135–157 dny. Převažují lesní vegetační stupně: 5. (40,2 %), 4. (33,6 %), 3. (16,4 %) – zonálně nejnižší polohy, 6. (9,4 %) – v severní části v Rychlebských horách, dále mezi Malou Morávkou a Vrbnem pod Pradědem, v jižní části východně od Šumperka a na Jeřábu mezi Hanušovicemi a Králíky. Převládajícími soubory lesních typů jsou: 5S – svěží jedlová bučina (16,7 %), 4B – bohatá bučina (12,1 %), 4S – svěží bučina (11,0 %), 5B – bohatá jedlová bučina (9,7 %), 3S – svěží dubová bučina (7,2 %). Přirozená lesní společenstva: bučiny (91,5 %), smrčiny (3,0 %), jedliny (1,9 %). PLO 29 – Nízký Jeseník Přírodní lesní oblast je ve svých hranicích téměř shodná s geomorfologickou soustavou Nízký Jeseník. Je to plochá vrchovina s nejvyšším bodem – Slunečná 800 m n. m. Z hlediska klimatického členění náleží území do klimatické oblasti teplé T 2, mírně teplé MT 2, MT 3, MT 7, MT 9, MT 10, MT 11 a chladné CH 7. Průměrná roční teplota se pohybuje od 6,2–8,1 °C, průměrná roční teplota ve vegetačním období se pohybuje od 11,2 do 14,0 °C. Průměrné roční srážky kolísají mezi 689 až 834 mm, délka vegetační doby se pohybuje mezi 120–170 dny. Langův dešťový faktor se pohybuje mezi 83–132, což jsou oblasti semihumidní až perhumidní. Až na malé výjimky je geologické podloží přírodní lesní oblasti tvořeno paleozoickými flyšovými sedimenty, nazývanými kulmem, vesměs jde o sedimenty spodního karbonu, pouze andělohorské vrstvy jsou i svrchnodevonského stáří. Andělohorské vrstvy jsou mocné 500– 1 500 m, skládají se s psamitů a psefitů, jedná se o drobové vrstvy s převahou drob, drobových pískovců a vápnitých drob. Geologické podloží a mikroklimatické poměry měly a mají jednoznačný vliv na tvorbu a výskyt půdních typů a půdních druhů. Nejvíce vyskytující se půdy jsou kambizem typická mezotrofní a kambziem typická oligotrofní. Převažují lesní vegetační stupně: 4. (47,3 %) – svahy mezi 330 až 600 m n. m. a 5. (28,3 %) – převážně v západní části v nadmořské výšce 500–800 m. V PLO 29 převládá živná ekologická řada (77,5 %), z níž jsou nejvíce zastoupeny edafické kategorie S (35,9 %) a B (32,2 %). Druhou nejvíce zastoupenou ekologickou řadou je ekologická řada oglejená (8,8 %), následuje řada obohacená humusem (6,5 %). Převládajícími soubory lesních typů jsou: 4B, 5S, 4S, 3S, 3B. Přirozená lesní společenstva: bučiny (zaujímají největší plochu kolem 90 %), javořiny (6,7 %), jaseniny (1,8 %), doubravy (1,3 %). PLO 32 – Slezská nížina Přírodní lesní oblast zaujímá oblast českého Slezska. Na severu je ohraničena státní hranicí s Polskem. Je složena ze čtyř oddělených částí s výrazně protáhlým tvarem ve směru SZ–JJV. Náleží do provincie Česká vysočina.

194

Podle klimatického členění náleží území do klimatické oblasti mírně teplé MT 7 – Albrechtická kotlina a niva Opavice po Krnov, mírně teplé MT 9 – území Vidnavska a Mikulovic a niva Opavy mezi Krnovem a Brumovicemi a mírně teplé MT 10 – celá oblast Osoblažska a Hlučínska. Průměrná roční teplota se pohybuje od 7,8–8,7 °C, ve vegetačním období od 13,8 do 14,9 °C. Průměrné roční srážky kolísají mezi 580–780 mm. Vyšší hodnoty teplot jsou dosahovány v blízkosti Ostravy, nižší hodnoty srážek jsou v okolí Krnova. Délka vegetační doby se pohybuje mezi 154–170 dny. Langův dešťový faktor se pohybuje mezi 73–100. Geologické podloží je velmi pestré. Vidnavsko má podloží tvořené svory, biotitickými granity a také třetihorními jíly a písky, to vše je překryto vrstvou sprašové hlíny nebo náplavovými kužely zvětralin z Rychlebských hor. Na Mikulovsku jsou to biotitické ruly, migmatity, amfibolity a kvarcity také překryty neogénními či kvartérními sedimenty, převážně sprašovými hlínami. Osoblažsko má v podloží prvohorní kulmské droby a břidlice moravických či benešovských vrstev, výjimečně pískovce, které často vycházejí napovrch a které jsou překryty mocnými vrstvami písku a dále sprašovými hlínami. Na Hlučínsku jsou třetihorní jíly, písky s polohami sádrovce a lignitu kryty mocnými vrstvami fluvioglaciálních usazenin ledovcového jezera. Vše je kryto mocnými vrstvami sprašové hlíny nebo spraší. Nejrozšířenější skupiny půd v PLO 32 je skupina půd ilimerických – luvisoly. Vyskytují se na 54 % rozlohy. Nejvíce se vyskytuje půdní subtyp luvizem pseudoglejová. Převažují lesní vegetační stupně: 3. (96,03 %) – sprašové hlíny od 220 po 370 m n. m., 2. (2,18 %) – Opava, Opavice, Prudník, Osoblaha, Hrozová, Hvozdice, Oldřišovický potok, Vidnávka, 1. (1,79) – široká aluvia velkých řek po Krnov, Hradec nad Moravicí. Ze zastoupených edafických kategorií nejvíce převládá výskyt živné řady (65 %), z níž jsou nejvíce zastoupeny edafické kategorie H a S. Výrazně je zastoupena ekologická řada oglejená (12 %), řada obohacená vodou (8 %), řada obohacená humusem (7 %), řada kyselá (6 %). Převládajícími soubory lesních typů jsou: 3H, 3S, 3O, 3D, 3B. Přirozená lesní společenstva: bučiny (79 %), jedliny (11 %), luhy (3 %), olšiny (3 %). PLO 39 – Podbeskydská pahorkatina Přírodní lesní oblast je samostatná lesní oblast na SV ohraničena státní hranicí s Polskem. Jejím tvarem je trojúhelník. Hranice přírodní lesní oblasti se téměř shoduje s geomorfologickými celky Podbeskydské pahorkatiny a Jablunkovské brázdy, pouze její SZ hranice je u hranice lesní oblasti posunuta blíže k řece Odře. PLO náleží do klimatické oblasti mírně teplé (MT 10, MT 9), pouze při jižním okraji se jedná o oblast MT 2 a v Jablunkovské brázdě MT 7. Průměrná roční teplota se pohybuje od 7 do 8,8 °C, ve vegetačním období 12,7–14,6 °C. Průměrné roční srážky kolísají mezi 650– 1 230 mm za rok. Délka vegetační doby je mezi 140–173 dny, Langův dešťový faktor je mezi 85–171, což je převážně humidní klima, ale v blízkosti PLO 40 je klima perhumidní. Vyšší teploty jsou dosahovány v Moravské bráně, nižší v Jablunkovské bráně a mezi Frenštátem pod Radhoštěm a Frýdlantem. Vyšší srážkové úhrny jsou při jižní hranici Podbeskydské pahorkatiny. V severní části Ostravské pánve jsou na karbonských sedimentech uloženy jílovité sedimenty třetihorní. Postupně k Beskydám jsou v podloží flyšovité písčité a jílovité horniny křídového a paleogenního stáří ždánickopodslezského a slezského příkrovu. Hlavně ve Štramberské vrchovině tvoří podloží flyšovité vrstvy pískovců a jílovců palkovitých a bašských vrstev, často provázeny vyvřelinami pikritů a těšínitů, případně výskytem vápenců, či jen vápnitých pískovců a jílovců. Mnohdy jsou tyto zvětraliny překryty fluvioglaciálními sedimenty (štěrky, 195

písky). Kolem potoků a říček jsou vytvořeny různě široké fluviální, převážně štěrkovité náplavy. Nejrozšířenější skupina půd v PLO 39 je skupina půd ilimerizovaných – luvizoly, z nichž se v oblasti vyskytují pouze luvizemě. Nejvíce zastoupený subtyp je luvizem pseudoglejová. Jsou to půdy velmi hluboké, jílovitohlinité, bez štěrku, ulehlé, vazké, těžko kovatelné, ve spodinách výrazně oglejené. Převažují lesní vegetační stupně: 3. (54,5 %) – sprašové hlíny od přibližně 200 m n. m. po 340–380 m n. m. v celé oblasti, 4. (34,6 %) – vrcholky kopců Štramberské vrchoviny mezi 340 až 690 m n. m. a pruh území sousedící s PLO 40. Na území PLO 39 převládá výskyt živné řady, z níž jsou nejvíce zastoupeny edafické kategorie H a B, kategorie S se vyskytuje velmi málo. Převládajícími soubory lesních typů jsou: 3H, 4B, 3O, 3D, 1L. Přirozená lesní společenstva: bučiny (66 %), jedliny (18 %), luhy (7 %). PLO 40 – Moravskoslezské Beskydy Přírodní lesní oblast na východě hraničí s Polskou republikou na JV se Slovenskou republikou. Tvoří nepříliš pravidelný rovnoběžník s vlnitými hranicemi. Hranice PLO je prakticky totožná s hranicí geomorfologického celku Moravskoslezské Beskydy. Podle klimatického členění náleží území do klimatické oblasti mírně teplé MT 2 a klimatických oblastí chladných CH 4, CH 6, CH 7. Průměrná roční teplota se pohybuje od 2,3 do 7,8 °C, ve vegetačním období 9,6–13,8 °C, průměrné roční srážky jsou mezi 900– 1 377 (1 500) mm, délka vegetační doby se pohybuje mezi 95–157 dny. Langův dešťový faktor je mezi 122 – 599, což je oblast perhumidní. Nižší hodnoty u teplot jsou na vrcholech hor Moravskoslezských Beskyd, vyšší jsou u Valašského Meziříčí a na Ostravici. Vyšší úhrny srážek jsou na vrcholech hor, nižší v údolí mezi Rožnovem pod Radhoštěm a Valašským Meziříčím. Celé Moravskoslezské Beskydy jsou tvořeny flyšovými sedimenty z křídového či mladotřetihorního moře, které bylo rozšířeno od střední Asie až po Maďarsko. Po karpatském vrásnění na počátku třetihor byly všechny tyto usazeniny zvednuty, vrstvy magurského flyše byly posunuty na sever. Geologické podloží flyše předurčuje, že nejrozšířenější skupinou půd v PLO je skupina půd hnědých – kambisoly s půdním typem kambizem. Nejrozšířenějším subtypem je kambizem modální. Převažují lesní vegetační stupně: 5. (73,61 %) – oblast Předních i Zadních hor v nadmořské výšce 500–940 m, 4. (15,5 %) – polohy mezi 360 až 640 m n. m., mimo vlastní jádro Moravskoslezských Beskyd 6. (8,87 %) – vrcholové partie hlavního hřbetu Radhošť – Čertův mlýn, Kněhyně, Smrk, Lysá hora, Travný, Ropice – Javorový, Čantoryje, Stožek mezi 860 až 1 180 m n. m. V PLO převažuje výskyt edafických kategorií ekologické řady živné (84,55 %). Značné je zastoupení ekologické řady obohacené humusem (5,39 %) a obohacené vodou (4,17 %). Převládající soubory lesních typů: 5S, 5B, 5F, 4B, 6S a 4S. Přirozená lesní společenstva: bučiny (86 %), javořiny (3 %). PLO 41 – Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Přírodní lesní oblast na území Moravskoslezského kraje zasahuje pouze okrajově malou výměrou, proto se s ní dále neuvažuje.

196

1.3.11.2.

Typologie, základní hospodářské soubory Moravskoslezského kraje

Tabulka č. 1.3.11.2.1. Převažující cílové hospodářství v Moravskoslezském kraji HS

Plocha (ha)

%

1

1852,70

0,95

2

1473,50

0,75

3

263,19

0,13

19

4936,54

2,53

21

2,12

0,00

23

1,53

0,00

25

311,65

0,16

29

2528,76

1,30

31

933,28

0,48

35

364,69

0,19

41

8595,00

4,40

43

968,91

0,50

45

68940,81

35,31

47

7286,73

3,73

51

20585,69

10,54

53

3612,10

1,85

55

56884,85

29,13

57

6121,30

3,13

59

696,30

0,36

71

668,55

0,34

73

1366,66

0,70

75

2017,01

1,03

77

243,13

0,12

79

34,81

0,02

NE

4569,69

2,34

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

197

Graf č. 1.3.11.2.1 Převažující cílové hospodářství v kraji

77 750,12% 1,03%

2 1 3 19 NE 0,95% 0,75% 0,13% 21 2,53% 79 2,34% 0.001% 23 0,02% 0.001%

25 0,16% 29 1,30%

31 0,48% 35 0,19% 41 4,40%

73 0,70% 71 0,34% 59 0,36% 57 3,13%

43 0,50%

55 29,13%

45 35,31% 53 1,85%

51 10,54%

47 3,73%

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Tabulka č. 1.3.11.2.2. Zastoupení edafických řad v Moravskoslezském kraji Edaficka řada

Plocha (ha)

%

0,45

0,00

extrémní

1569,09

0,80

kyselá

10013,77

5,13

živná

bory

142805,24

73,14

obohacená

24299,3

12,44

oglejená

11256,1

5,76

703,3

0,36

podmáčená rašelinná nezatypované

33,09

0,02

4579,16

2,35

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

198

Graf č. 1.3.11.2.2. Zastoupení edafických řad v kraji živná 73,14%

obohacená 12,44%

kyselá 5,13% extrémní 0,80% rašelinná 0.02%

nezatypovaná 2.35%

podmáčená 0.36%

oglejená 5,76%

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Tabulka č. 1.3.11.2.3. Zastoupení lesních vegetačních stupňů v MSK LVS

Výměra v ha

%

1 – dubový

2079,041

1,05

2 – bukodubový

1424,129

0,72

3 – dubobukový

32172,411

16,18

4 – bukový

63400,761

31,88

5 – jedlobukový

78954,716

39,70

6 – smrkobukový

14432,077

7,26

7 – bukosmrkový

4496,793

2,26

8 – smrkový

1490,768

0,75

9 – klečový

434,124

0,22

198884,819

100,00

Suma

V tabulce není uvažován vojenský prostor Libavá.

199

Graf č. 1.3.11.2.3. Zastoupení lesních vegetačních stupňů v MSK

6

7

89 1 2

3

1 2 3 4 5 6 7

5 4

8 9

V grafu není uvažován vojenský prostor Libavá

Nejvíce zastoupeným lesním vegetačním stupněm na území Moravskoslezského kraje je lesní vegetační stupeň 5. jedlobukový, jehož rozloha činí přes 39 %. Druhým převládajícím lesním vegetačním stupněm je 4. bukový (32 %).

200

Tabulka č. 1.3.11.2.4. Přehled zastoupení souborů lesních typů v kraji podle jednotlivých vegetačních stupňů SLT

Plocha ha

0Z

SLT

Plocha

SLT %

0,45

0,00

Plocha ha

%

ha

SLT %

Plocha ha

SLT %

1971,73

1,01

6A

945,82

0,48

9K

10,6

0,01

4B

32311,76

16,55

6B

521,46

0,27

9R

2,71

0,00

4C

342,37

0,18

6D

18,05

0,01

9Z

252,59

0,13

4D

1834,79

0,94

6F

713,3

0,37

1C

0,88

0,00

4F

2265,02

1,16

6G

298,44

0,15

50,87

0,03

4G

30,04

0,02

6H

9,35

0,00

1L

1706,61

0,87

4H

3585,5

1,84

6K

2187,75

1,12

1T

0,33

0,00

4I

138,65

0,07

6L

1,83

0,00

1U

158,89

0,08

4K

775,93

0,40

6N

779,63

0,40

4M

9,59

0,00

6O

298,25

0,15

Plocha ha

4N

383,47

0,20

6P

114,29

0,06

%

4O

2477,11

1,27

6R

8,42

0,00

2A

0,54

0,00

4P

347,57

0,18

6S

7766,82

3,98

2C

1,58

0,00

4S

12891,99

6,60

6U

0,61

0,00

2L

972,77

0,50

4V

436,53

0,22

6V

523,82

0,27

2O

296,33

0,15

4W

328,22

0,17

6Y

116,72

0,06

2S

9,99

0,01

4Y

72,33

0,04

6Z

138,52

0,07

2V

5,34

0,00

4Z

5,97

0,00

2Z

1,71

0,00

SLT Plocha

SLT SLT

Plocha ha

Plocha ha

%

%

7F

90,52

0,05

5A

3357,75

1,72

7G

3,1

0,00

ha %

%

4A

1G

SLT

Plocha ha

3A

246,35

0,13

5B

20352,21

10,42

7K

1440,15

0,74

3B

5204,6

2,67

5D

743,19

0,38

7N

408,08

0,21

3C

505,62

0,26

5F

8310,44

4,26

7P

32,51

0,02

3D

2820,52

1,44

5G

314,24

0,16

7R

18,79

0,01

3F

394,74

0,20

5H

2123,72

1,09

7S

2115,26

1,08

3G

5,91

0,00

5I

65,35

0,03

7T

0,36

0,00

3H

10884,39

5,57

5J

739,99

0,38

7V

223,88

0,11

3J

206,12

0,11

5K

1469,43

0,75

7Y

33,13

0,02

7Z

135,34

0,07

3K

145,24

0,07

5L

808,03

0,41

3L

1716,87

0,88

5M

5,91

0,00

3N

38,6

0,02

5N

1433,37

0,73

3O

3470,06

1,78

5O

2601,75

1,33

3P

61,65

0,03

5P

1556,15

0,80

8A

0,75

0,00

3Q

0,42

0,00

5S

28961,2

14,83

8K

642,54

0,33

SLT

Plocha ha

%

3R

0,09

0,00

5U

1517,44

0,78

8M

26,8

0,01

3S

2764,52

1,42

5V

810,15

0,41

8N

52,68

0,03

3U

2092,27

1,07

5Y

175,34

0,09

8R

3,07

0,00

3V

387,53

0,20

5Z

5,33

0,00

8S

267,72

0,14

3W

86,52

0,04

8V

51,15

0,03

3Y

143,98

0,07

8Y

6,93

0,00

3Z

49,34

0,03

8Z

431,85

0,22

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

201

SLT

Plocha ha

NE

4574,72

% 2,34

1.3.11.3.

Kategorizace lesů v Moravskoslezském kraji

Celkový přehled o současné kategorizaci lesů v dané oblasti uvádí následující přehledové tabulky. Jsou zde použity údaje ze současných, tedy dosud platných LHP, kde byla kategorizace řešena dle platných zákonných norem, což byl zákon č. 96/1977 Sb. a vyhláška č. 13/1978 Sb. Tyto údaje byly převzaty z podkladů pro NLP ČR (2006). Tabulka č. 1.3.11.3.1. Kategorizace lesů v Moravskoslezském kraji Kategorie lesa hospodářské 158 142

por.půda (ha) % zásoba m3 b.k.

ochranné 2 079

Celkem

zvl. určení 26 218

186 439

84,8

1,1

14,1

100,0

45 898 986

343 056

7 940 322

54 182 364

293,3

166,6

304,5

293,5

m3 / ha* m / ha (vč.holin)

290,2

165,1

302,9

290,6

obmýtí v letech

109,2

148,3

128,7

112,4

obnovní doba

33,9

48,0

39,0

34,7

průměrný věk*

58,9

120,3

65,6

60,5

prům. zakmenění*

9,1

7,5

9,3

9,1

3

* bez holin Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.3.11.3.1. Grafické znázornění vybraných ukazatelů kategorizace lesa v kraji plochy podle kategorie lesa

zásoby podle kate gorie lesa 45 898 986

14% 1%

7 940 322 85%

hospodářské

ochranné

343 056

zvl.určení

hospodářské

průměrný věk dřevin

ochranné

zvl.určení

zásoba na hektar m 3 b.k ./ha

140,0

350,0

120,3

120,0

300,0

304,5

293,3

293,5

100,0 80,0

65,6

58,9

250,0 60,5

60,0

200,0

40,0

166,6

150,0

20,0 0,0

100,0 hospodářské

ochranné

zvl.určení

celkem

hospodářské

202

ochranné

zvl.určení

celkem

Pokračování grafu č. 1.3.11.3.1. Grafické znázornění vybraných ukazatelů kategorizace lesa v kraji průměrné obmýtí a obn.doba

průměrné zakmenění

148,3

160

10,0 128,7

120

112,4

109,2

9,3

9,1

7,5

7,0 6,0

80 48,0 40

9,1

9,0 8,0

39,0

33,9

5,0 4,0

34,7

3,0 2,0 1,0

0 hospodářské

ochranné obmýtí

zvl.určení

Celkem

0,0

obn.doba

hospodářské

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Tabulka č. 1.3.11.3.2. Subkategorie lesů v Moravskoslezském kraji Subkategorie

porostní půda (ha)

% celk.

158 142

84,8

313

0,2

1 503

0,8

262

0,1 0,7

10

lesy hospodářské

21a

mimořádně nepříznivá stanoviště

21b

vysokohorské lesy

21c

lesy v klečovém lesním vegetačním stupni

31a

pásma ochrany vodních zdrojů I. stupně

1 330

31b

ochranná pásma zdrojů léčivých a minerálních vod

2 189

1,2

31c

území nár. parků a nár. přírodních rezervací

747

0,4

32a

1. zóny CHKO, přír. rezervace a památky

1 561

0,8

32b

lázeňské lesy

32c

příměstské a rekreační lesy

32d

lesy sloužící lesnickému výzkumu a výuce

60

0,0

2 174

1,2

386

0,2

32e

lesy se zvýšenou ochrannou funkcí

3 370

1,8

32f

lesy významné pro uchování biodiverzity

8 737

4,7

32g

uznané obory a samostatné bažantnice

1 313

0,7

32h

jiný veřejný zájem

Celkem

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

203

4 352

2,3

186 439

100,0

ochranné

zvl.určení

celkem

Graf č. 1.3.11.3.2. Grafické znázornění subkategorií lesů v Moravskoslezském kraji Porostní plocha za subka te gorie 10 21a 21b 21c 31a 31b 31c 32a 32b 32c 32d 32e 32f 32g 32h

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

204

Tabulka č. 1.3.11.3.3. Plochy kategorií lesů v jednotlivých obcích s rozšířenou působností v kraji Kategorie lesa ORP

hospodářské

ochranné

zvl. určení

ha Bílovec

1 828

0

70

Bohumín

165

0

32

23 360

232

5 201

735

0

0

Frenštát pod Radhoštěm

3 100

10

1 005

Frýdek-Místek

15 892

17

1 831

Frýdlant nad Ostravicí

16 685

10

4 476

Havířov

1 217

1

164

Hlučín

3 542

9

462

Jablunkov

8 057

0

1 981

776

31

551

1 564

0

76

Bruntál Český Těšín

Karviná Kopřivnice Kravaře

773

0

241

Krnov

20 495

79

2 729

Nový Jičín

4 213

0

820

Odry

6 395

0

266

Opava

13 513

9

875

Orlová

800

12

208

Ostrava

3 605

126

1 190

Rýmařov

12 022

1 529

2 733

Třinec

9 656

0

582

Vítkov

9 748

13

726

158 142

2 079

26 218

Moravskoslezský

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

205

Tabulka č. 1.3.11.3.4. Druhová skladba lesů Moravskoslezského kraje – jehličnaté dřeviny Jehličnaté dřeviny

zásoba

plocha porostní půdy (ha)

%

118 394

vážené průměry za dřevinu

m3 b. k.

m3 / ha

věk

abs. bonita

obmýtí

obn. doba

63,5

39 577 883

334,3

60,4

29,9

111,9

34,7

131

0,1

115

0,9

11,8

24,1

109,7

34,4

SM

smrk ztepilý

SMP

smrk pichlavý

SMC

smrk černý

0

0,0

0

0,0

14,0

20,0

110,0

40,0

SMS

smrk sivý

0

0,0

0

0,0

4,4

27,0

94,8

25,8

SMO

smrk omorika

56

0,0

510

9,1

9,6

27,4

105,2

31,5

SMX

smrky ostatní

0

0,0

9

76,3

69,9

15,9

119,5

30,0

JD

jedle bělokorá

2 481

1,3

758 233

305,7

69,4

27,7

110,8

34,9

JDO

jedle obrovská

35

0,0

1 761

50,9

12,0

31,1

105,5

33,8

JDJ

jedle ojíněná

0

0,0

0

0,0

6,2

28,3

111,5

40,0

JDX

jedle ostatní

0

0,0

0

0,0

6,8

29,3

110,0

35,6

DG

douglaska tisolistá

170

0,1

32 435

190,8

32,1

33,8

104,8

33,3

BO

borovice lesní

6 016

3,2

1 485 763

247,0

66,7

26,9

107,6

32,4

BOC

borovice černá

23

0,0

4 807

211,4

70,6

24,7

104,8

36,2

BKS

banksovka

0

0,0

0

0,0

7,0

18,0

140,0

40,0

VJ

vejmutovka

62

0,0

17 578

283,5

62,6

28,3

101,2

32,0

LMB

limba

KOS

kosodřevina

BL

blatka

MD

modřín evropský

TS

0

0,0

0

0,0

13,0

16,0

120,0

40,0

185

0,1

0

0,0

80,8

0,0

185,7

49,6

0

0,0

45

263,2

84,7

24,0

100,5

31,1

7 395

4,0

2 402 579

324,9

61,6

30,5

107,6

34,4

tis červený

0

0,0

0

0,0

15,0

0,0

80,0

30,0

JAL

jalovec obecný

11

0,0

0

0,0

20,2

0,0

109,2

30,0

SOJ

souše jehličnaté

82

0,0

18 433

224,4

165,5

18,4

151,1

49,5

JX

ostatní jehličnaté

0

0,0

235

571,5

95,3

30,0

104,0

36,0

135 040

72,4

44 300 386

328,1

60,9

29,7

111,6

34,6

jehličnaté celkem

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

206

Tabulka č. 1.3.11.3.5. Druhová skladba lesů Moravskoslezského kraje – listnaté dřeviny Listnaté dřeviny

zásoba

plocha porostní půdy (ha)

%

6 157

3,3

vážené průměry za dřevinu

m3 b.k.

m3 / ha

věk

abs. bonita

obmýtí

obn. doba

1 119 851

181,9

59,9

25,1

122,1

32,0

DB

dub letní

DBZ

dub zimní

34

0,0

6 381

185,4

55,3

24,5

106,6

38,0

DBC

dub červený

540

0,3

67 031

124,1

27,6

29,4

93,8

30,8

BK

buk lesní

21 711

11,6

5 318 316

245,0

69,0

27,4

125,6

38,4

HB

habr obecný

1 633

0,9

297 593

182,3

74,8

20,3

109,5

33,6

JV

javor mléč

134

0,1

18 982

141,4

41,7

28,3

104,4

31,7

KL

javor klen

4 082

2,2

689 300

168,9

47,2

28,6

112,9

35,9

BB

javor babyka

8

0,0

811

105,8

59,3

21,3

97,3

34,0

JVJ

javor jasanolistý

2

0,0

23

10,3

10,6

21,0

76,9

29,8

JS

jasan ztepilý

3 034

1,6

527 268

173,8

52,3

28,5

100,3

32,6

JSA

jasan americký

0

0,0

2

58,8

25,0

26,0

80,0

30,0

JL

jilm habrolistý

44

0,0

7 071

160,8

46,1

27,2

110,9

35,8

JLH

jilm horský

1

0,0

116

103,9

30,4

27,6

112,5

35,4

AK

akát

BR

bříza bradavičnatá

JR

jeřáb ptačí

109

0,1

17 291

158,1

60,1

21,4

88,7

30,6

3 078

1,7

331 875

107,8

40,6

23,8

99,7

32,0

346

0,2

5 668

16,4

19,4

20,1

118,0

36,1

MK

muk

0

0,0

2

111,1

45,0

18,0

100,0

30,0

OR

ořešák královský

0

0,0

4

52,9

16,3

24,1

96,0

36,0

TR

třešeň ptačí

72

0,0

11 763

162,3

68,2

22,6

106,1

32,5

STR

střemcha pozdní

4

0,0

269

63,6

31,4

24,8

92,0

29,4

HR

hrušeň

1

0,0

23

30,4

28,3

18,6

129,8

40,7

JB

jabloň

0

0,0

7

69,3

47,2

17,7

62,7

26,3

LTX

ostatní listnaté tvrdé

3

0,0

562

161,7

46,6

25,9

104,9

30,7

LP

lípa srdčitá

4 073

2,2

867 705

213,0

57,0

28,5

99,6

32,2

LPV

lípa velkolistá

3

0,0

1 191

451,6

119,9

30,9

132,0

40,6

OL

olše lepkavá

3 433

1,8

446 660

130,1

48,2

24,9

94,3

30,5

OLS

olše šedá

55

0,0

6 649

120,2

50,8

23,4

102,4

31,9

OLZ

olše zelená

3

0,0

159

54,1

35,1

20,6

113,9

27,3

OS

osika

172

0,1

12 296

71,4

32,6

23,4

95,8

31,5

TP

topol bílý

331

0,2

79 112

239,1

46,9

28,7

63,9

24,1

TPC

topol černý

18

0,0

4 784

268,1

51,6

28,1

82,0

28,8

TPX

ost.topoly nešlechtěné

30

0,0

9 471

314,6

46,7

29,3

64,5

23,1

JIV

jíva

103

0,1

3 024

29,3

25,7

20,8

100,5

32,1

VR

vrba bílá, v. křehká

284

0,2

27 413

96,7

47,0

23,1

82,3

27,7

KS

jírovec maďal

18

0,0

2 788

157,8

94,0

23,9

133,4

42,1

LMX

ostatní listnaté měkké

3

0,0

509

154,2

44,8

25,1

107,3

30,2

KR

keře

80

0,0

8

0,1

17,8

0,0

94,6

32,2

listnaté celkem

49 601

26,6

9 881 978

199,2

59,5

26,6

114,6

35,1

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

207

Tabulka č. 1.3.11.3.6. Druhová skladba lesů Moravskoslezského kraje – seskupení dřevin zásoba

plocha porostní půdy (ha)

%

118 394

63,5

smrkové exoty

187

0,1

jedle bělokorá

2 481

1,3

jedle obrovská

35

0,0

6 101 186 7 395

4,0

Seskupení dřevin

smrk ztepilý

borovice kosodřevina modřín

vážené průměry za dřevinu

m3 b.k.

m3 / ha

věk

abs. bonita

obmýtí

obn. doba

39 577 883

334,3

60,4

29,9

111,9

34,7

634

3,4

11,2

25,1

108,4

33,5

758 233

305,7

69,4

27,7

110,8

34,9

1 761

50,9

12,0

31,1

105,5

33,8

3,3

1 508 148

247,2

66,7

26,9

107,5

32,4

0,1

45

0,2

80,8

0,0

185,7

49,6

2 402 579

324,9

61,6

30,5

107,6

34,4

douglaska

170

0,1

32 435

190,8

32,1

33,8

104,8

33,3

ostatní jehličn.

94

0,1

18 668

198,7

147,5

16,3

145,8

47,1

6 191

3,3

1 126 232

181,9

59,9

25,1

122,0

32,0

dub dub červený

540

0,3

67 031

124,1

27,6

29,4

93,8

30,8

buk

21 711

11,6

5 318 316

245,0

69,0

27,4

125,6

38,4

bříza

3 078

1,7

331 875

107,8

40,6

23,8

99,7

32,0

habr

1 633

0,9

297 593

182,3

74,8

20,3

109,5

33,6

jasan

3 034

1,6

527 270

173,8

52,3

28,5

100,3

32,6

javor

4 226

2,3

709 116

167,8

47,1

28,6

112,6

35,7

jilm

45

0,0

7 187

159,4

45,7

27,3

110,9

35,8

akát

109

0,1

17 291

158,1

60,1

21,4

88,7

30,6

lípa

4 076

2,2

868 896

213,2

57,1

28,5

99,6

32,2

olše

3 491

1,9

453 468

129,9

48,2

24,9

94,4

30,5

osika

172

0,1

12 296

71,4

32,6

23,4

95,8

31,5

topol

379

0,2

93 367

246,5

47,1

28,7

64,8

24,3

vrby

387

0,2

30 437

78,7

41,3

22,5

87,2

28,9

ostatní listn.

528

0,3

21 603

40,9

28,8

17,7

113,0

35,1

jehličnaté

135 040

72,4

44 300 386

328,1

60,9

29,7

111,6

34,6

listnaté

49 601

26,6

9 881 978

199,2

59,5

26,6

114,6

35,1

holina

1 798

1,0

112,8

33,8

186 439

100

112,4

34,7

CELKEM

54 182 364

293,4

60,5

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

208

28,9

Graf č. 1.3.11.3.3. Porostní plocha dřevin v hektarech Jehličnaté dřeviny ha 140 000 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000

JX

SOJ

JAL

TS

MD

BL

KOS

LMB

VJ

BKS

BOC

BO

DG

JDX

JDJ

JDO

JD

SMX

SMO

SMS

SMC

SMP

SM

0

Listnaté dřeviny

ha 25 000

20 000

15 000

10 000

KR

KS

JIV

OS

OLS

LPV

LTX

HR

TR

MK

BR

JLH

JSA

JVJ

KL

HB

DBC

DB

0

TPC

5 000

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.3.11.3.4. Zásoba na hektar a průměrný věk dřevin Je hlična té dře viny

m3 b.k. / roků 700,0 600,0 500,0 400,0 300,0 200,0 100,0

zásoba / ha

průměrný věk

209

JX

SOJ

JAL

TS

MD

BL

KOS

LMB

VJ

BKS

BOC

BO

DG

JDX

JDJ

JDO

JD

SMX

SMO

SMS

SMC

SMP

SM

0,0

Listna té dře viny m3 b.k. / roků 500,0 450,0 400,0 350,0 300,0 250,0 200,0 150,0 100,0

zásoba / ha

KR

KS

JIV

OS

OLS

LPV

LTX

HR

TR

MK

BR

JLH

JSA

JVJ

KL

HB

DBC

DB

0,0

TPC

50,0

průměrný věk

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.3.11.3.5. Druhová skladba lesů Moravskoslezského kraje (souhrn za hlavní dřeviny)

smrk ztepilý

smrkové exoty

jedle bělokorá

jedle obrovská

borovice

kosodřevina

modřín

douglaska

ostatní jehličn.

dub

dub červený

buk

bříza

habr

jasan

javor

jilm

akát

lípa

olše

osika

topol

vrby

ostatní listn.

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

210

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

211 ostatní listn.

vrby

topol

osika

olše

lípa

akát

jilm

javor

jasan

habr

bříza

buk

dub červený

dub

ostatní jehličn.

douglaska

modřín

kosodřevina

borovice

jedle obrovská

jedle bělokorá

smrkové exoty

smrk ztepilý

vrby

osika

lípa

jilm

jasan

bříza

dub červený

ostatní jehličn.

modřín

borovice

jedle bělokorá

smrk ztepilý

Graf č. 1.3.11.3.6. Porostní plocha a zásoba (souhrn za hlavní dřeviny) Porostní plocha

140 000 ha

120 000

100 000

80 000

60 000

40 000

20 000

0

3

Zásoba

45 000 000 m b.k.

40 000 000

35 000 000

30 000 000

25 000 000

20 000 000

15 000 000

10 000 000

5 000 000

0

Tabulka č. 1.3.11.3.7. Porostní plocha a zásoba dřevin v jednotlivých ORP Moravskoslezského kraje Plocha dřevin ORP

jehlič.

podíl

listnaté

podíl

ha

%

ha

%

Střed. věk

Zásoby jehlič.

listnaté

celkem

tis. m3 b. k. 1,000 m3 u. b.

jehlič. listnaté

celkem

m3 b.k./ha m3 u. b. per ha

Bílovec

1 175

61,9

657

34,6

43

200,9

105,3

306,2

171,0

160,1

167,1

Bohumín

30

15,0

164

82,9

62

8,9

28,7

37,5

299,0

175,1

194,1

24 079

83,6

4 480

15,6

59

8 328,9

849,9

9 178,8

345,9

189,7

321,4

284

38,7

437

59,5

68

88,3

98,1

186,3

310,5

224,2

258,2

Frenštát pod Radhoštěm

2 307

56,1

1 789

43,5

66

680,3

443,7

1 124,0

295,0

248,0

274,4

Frýdek-Místek

11 917

67,2

5 694

32,1

62

3 769,5

1 253,3

5 022,9

316,3

220,1

285,2

Frýdlant nad Ostravicí

Bruntál Český Těšín

16 799

79,3

4 239

20,0

67

6 514,6

911,6

7 426,2

387,8

215,0

353,0

Havířov

546

39,5

825

59,7

54

153,6

128,3

282,0

281,6

155,5

205,7

Hlučín

1 855

46,2

2 066

51,5

47

418,6

300,6

719,3

225,6

145,5

183,4

Jablunkov

7 753

77,2

2 213

22,0

63

2 965,6

576,2

3 541,7

382,5

260,4

355,4

Karviná

363

26,7

974

71,7

51

95,5

143,6

239,1

263,0

147,4

178,8

Kopřivnice

699

42,6

921

56,2

59

200,7

195,1

395,8

287,0

211,7

244,2

Kravaře

532

52,5

460

45,4

47

113,4

69,0

182,4

213,1

150,0

183,8

Krnov

18 897

81,1

4 228

18,1

57

6 092,8

592,6

6 685,4

322,4

140,1

289,1

Nový Jičín

2 505

49,8

2 470

49,1

58

740,3

497,5

1 237,8

295,5

201,4

248,8

Odry

4 484

67,3

2 054

30,8

56

1 258,4

363,3

1 621,7

280,7

176,9

248,1

Opava

10 760

74,7

3 403

23,6

54

3 132,1

639,1

3 771,2

291,1

187,8

266,3

Orlová

218

21,3

790

77,5

54

69,5

115,1

184,6

319,2

145,6

183,1

Ostrava

2 160

43,9

2 651

53,9

54

585,7

469,4

1 055,0

271,1

177,1

219,3

Rýmařov

13 381

82,2

2 816

17,3

71

4 122,9

627,9

4 750,8

308,1

223,0

293,3

Třinec

5 796

56,6

4 382

42,8

67

1 956,8

1 124,5

3 081,3

337,6

256,6

302,8

Vítkov

8 500

81,1

1 885

18,0

57

2 803,3

349,2

3 152,5

329,8

185,2

303,6

135 040

72,4

49 601

26,6

61

44 300,4

9 882,0

54 182,4

328,1

199,2

293,4

Moravskoslezský

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

212

Tabulka č. 1.3.11.3.8. Věková struktura porostů Moravskoslezského kraje věk. stupeň

věkové rozpětí

por. plocha (ha)

% z celkové plochy

normalita

zakmenění (*)

zásoba (m3 b.k./ha)

1

1–10

18 307

9,8

9,1

9,7

0,0

2

11–20

17 634

9,5

9,1

9,6

19,0

3

21–30

14 746

7,9

9,1

9,6

118,3

4

31–40

14 582

7,8

9,0

9,4

208,3

5

41–50

17 485

9,4

9,0

9,2

283,8

6

51–60

10 442

5,6

9,0

9,0

325,1

7

61–70

17 137

9,2

9,0

9,0

376,6

8

71–80

16 677

8,9

8,8

8,8

411,6

9

81–90

13 779

7,4

8,2

8,6

435,7

10

91–100

13 146

7,1

7,0

8,7

463,4

11

101–110

11 436

6,1

5,1

8,7

502,0

12

111–120

8 352

4,5

3,2

8,7

513,5

13

121–130

5 071

2,7

1,7

8,7

521,4

14

131–140

2 037

1,1

0,9

8,6

506,6

15

141–150

1 306

0,7

0,5

8,5

456,5

16 17

151–160

713

0,4

0,2

8,5

438,6

161 +

1 792

1,0

0,2

7,9

380,0

9,1

293,5

C

holina (**)

1 798

1,0

0,9

Celkem

186 439

100,0

100,0

(*) u etážových skupin součet zakmenění jednotlivých etáží skupiny (**) u sloupce „normalita“ je vykazována normální paseka Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.3.11.3.6. Porostní plocha a normalita dle věkových stupňů 12,0

%

10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 1

2

3

4

5

6

7

por.plocha

8

9

10

normalita

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

213

11

12

13

14

15

16

17

Graf č. 1.3.11.3.7. Průměrné zakmenění po věkových stupních 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

C

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Tabulka č. 1.3.11.3.9. Podíl věkových tříd za Moravskoslezský kraj Věková třída (rozpětí věku v letech) holina

I

II

III

IV

V

VI

VII

1–20

21–40

41–60

61–80

81–100

101–120

121+

výměra ha

1 798

35 941

29 328

27 927

33 814

26 925

19 788

10 919

% por.půdy

1,0

19,3

15,7

15,0

18,1

14,4

10,6

5,9

Normalita

18,1

18,1

18,0

17,8

15,2

8,3

3,5

zakmenění (*)

9,7

9,5

9,1

8,9

8,7

8,7

8,5

zásoba (m3 b.k./ha)

9,3

163,1

299,2

393,9

449,2

506,9

482,3

(*) u etážových skupin součet zakmenění jednotlivých etáží skupiny Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.3.11.3.8. Podíl věkových tříd v procentech % 25 20 15

% por.půdy normalita

10 5 0 1 -20

21 - 40

41 - 60

61 - 80

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

214

81 - 100

101 - 120

121 +

Graf č. 1.3.11.3.9. Zásoba na hektar a zakmenění po věkových třídách Zásoba na ha

Zakmenění

m3 b.k. /ha 600,0 9,8 500,0

9,6 9,4

400,0

9,2 9,0

300,0

8,8 8,6

200,0

8,4 8,2

100,0

8,0 0,0

7,8 I

II

III

IV

V

VI

V II

I

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

215

II

III

IV

V

VI

V II

1.3.11.4.

Rozbor zásob a přírůstů v Moravskoslezském kraji

Tabulka č. 1.3.11.4.1. Rozbor zásob a přírůstů dřevin v Moravskoslezském kraji objem m3 bez kůry jehličnaté Zásoby (*) Přírůsty

m3/ ha

% celk.

listnaté

m3/ ha

% celk.

m3/ha (**)

44 300 386

328,1

9 881 978

199,2

54 182 364

293,5

CBP

1 390 357

10,3

389 300

7,9

1 779 658

9,6

CPP

1 197 200

8,9

329 623

6,7

1 526 823

8,2

PMP

801 475

5,9

226 815

4,6

1 028 290

5,5

81,8

18,2

jehl. listn.

(*) bez výstavků na holině (**) zásoba/ha dřev. plochy, celkové přírůsty/ha plochy porostní Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.3.11.4.1. Zásoba dřevin v Moravskoslezském kraji Zásoba na hektar

Poměr zá sob dřevin 3

m b.k. 350,0

18,2

300,0 250,0 jehličnaté

200,0

listnaté

150,0

jehličnaté listnaté průměr

100,0 50,0 0,0 81,8

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.3.11.4.2. Přírůsty dřevin v Moravskoslezském kraji Roční přírůs ty na he k tar

Roční obje m přírůs tů

m 3 b.k . / ha

m3 2 000 000

12,0

1 800 000

10,0

1 600 000 1 400 000

8,0

1 200 000 1 000 000

6,0

800 000

4,0

600 000 400 000

2,0

200 000 0

0,0 CBP

CPP

jehličnaté

PMP

CBP

listnaté

jehličnaté

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

216

CPP

listnaté

průměr

PMP

Tabulka č. 1.3.11.4.2. Přírůsty a zakmenění porostů v lesích jednotlivých ORP v kraji Přírůsty ORP

PMP

CPP

CBP

Zakmenění

tis. m3 za 10 let 1,000 m3 per decade Bílovec

95

Bohumín

140

118

0,868 0,812

8

11

14

1 703

2 543

3 156

0,932

Český Těšín

34

48

58

0,826

Frenštát pod Radhoštěm

216

319

409

0,938

Frýdek-Místek

952

1 411

1 703

0,904

1 210

1 822

2 049

0,930

Bruntál

Frýdlant nad Ostravicí Havířov

68

95

125

0,845

Hlučín

202

301

295

0,882

Jablunkov

573

866

1 028

0,894 0,889

Karviná

67

94

111

Kopřivnice

85

122

156

0,894

Kravaře

49

75

72

0,891

1 305

1 943

2 195

0,925

263

383

476

0,869

Krnov Nový Jičín Odry

353

516

548

0,881

Opava

823

1 217

1 285

0,905

Orlová

46

65

79

0,860

Ostrava

246

354

423

0,858

Rýmařov

828

1 229

1 512

0,916

Třinec

510

754

950

0,895

Vítkov

647

960

1 035

0,903

10 283

15 268

17 797

0,910

Moravskoslezský

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

217

1.3.11.5.

Těžba

Tabulka č. 1.3.11.5.1. Zásoby a těžba za Moravskoslezský kraj Evid.stav z údajů LHP plocha zásoba

roční těžba z těž.procent

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006 186 439

m3 b. k.

porostní

188 507

188 423

189 464

189 638

190 016

190 079

186 369

dřevinná

186 785

186 697

187 746

188 003

188 225

188 249

184 581

184 641

celkem

52 251 614

52 278 619

53 808 829

54 915 610

54 573 646

55 132 560

54 198 243

54 182 364

/ 1 ha

roční těžba umístěná

1999

279,7

280,0

286,6

292,1

289,9

292,9

293,6

293,4

obnovní

589 113

588 442

570 404

497 356

464 722

467 608

429 339

433 412

výchovná

222 541

219 088

193 865

137 909

120 625

77 995

47 154

47 558

celkem

811 654

807 530

764 269

635 264

585 347

545 603

476 493

480 970

/ 1 ha (*)

4,3

4,3

4,0

3,3

3,1

2,9

2,6

2,6

obnovní

1 090 837

1 136 825

1 164 745

1 216 740

1 231 404

1 232 411

výchovná

247 486

250 966

248 613

250 191

239 767

239 853

celkem

1 338 322

1 387 791

1 413 358

1 466 931

1 471 171

1 472 264

/ 1 ha (*)

7,1

7,3

7,4

7,7

7,9

7,9

(*) porostní plochy Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.3.11.5.1. Zásoba v Moravskoslezském kraji (m3 b. k.) m3 b.k. 55 500 000

55 132 560

54 915 610

55 000 000

54 573 646

54 500 000

54 198 243

54 182 364

2005

2006

53 808 829

54 000 000 53 500 000 53 000 000 52 500 000

52 251 614

52 278 619

1999

2000

52 000 000 51 500 000 51 000 000 50 500 000 2001

2002

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

218

2003

2004

Graf č. 1.3.11.5.2. Zásoba na hektar dřevní plochy v Moravskoslezském kraji m3 b.k. / ha 295

293,6

293,4

2005

2006

292,9

292,1 289,9

290 286,6 285

280

279,7

280,0

1999

2000

275

270 2001

2002

2003

2004

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.3.11.5.3. Objem těžeb v Moravskoslezském kraji m 3 b.k .

Objem umístě ných tě žeb

Obje m těžby z těž.procent

m 3 b.k .

900 000

1 600 000

800 000

1 400 000

700 000

1 200 000

600 000 500 000

1 000 000

400 000

800 000

300 000

600 000

200 000

400 000

100 000

200 000

0

0 1999

2000

2001

2002

obnovní

2003

2004

2005

2006

výchovná

2001

2002

2003 obnovní

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

219

2004 výchovná

2005

2006

Graf č. 1.3.11.5.4. Porovnání zásoby a těžeb v Moravskoslezském kraji m 3 b.k . 1 000,0

292,1

286,6

292,9

289,9

293,6

293,4

100,0

10,0 4,0

3,3

3,1

7,9

7,7

7,4

7,3

7,1

7,9

2,9

2,6

2,6

2004

2005

2006

1,0 2001

2002

2003 zásoba

umístěná těžba

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

220

težba z procent

Tabulka č. 1.3.11.5.2. Výhledy zásob a těžeb – celkem Moravskoslezský kraj 1. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

184 641,02

18 307,01

17 633,50

14 746,29

14 581,78

17 485,24

10 441,56

17 137,17

16 676,62

13 778,94

13 146,01

11 436,04

8 351,74

5 070,69

2 037,02

1 306,33

713,24

Zásoba

54 182 364

633

334 247

1 745 136

3 037 135

4 961 576

3 394 840

6 453 311

6 864 679

6 003 432

6 091 954

5 740 909

4 288 672

2 643 707

1 031 978

596 362

312 856

680 937

Těž. obn.

12 324 111

0

13

660

23 620

17 901

11 965

70 415

319 726

983 387

2 029 850

2 621 181

2 437 616

1 741 518

762 061

503 908

229 554

570 737

Plocha TO

26 579,70

0,00

0,86

6,82

95,75

66,71

57,23

282,81

997,04

2 435,31

4 522,74

5 288,00

4 803,63

3 399,15

1 544,35

1 066,26

507,49

1 505,55

14,40

0,00

0,00

0,05

0,66

0,38

0,55

1,65

5,98

17,67

34,40

46,24

57,52

67,04

75,81

81,62

71,15

84,02

2 398 462

127

127 646

470 669

437 246

458 085

217 565

320 145

221 190

66 725

42 117

17 497

16 129

997

273

778

1 276

0

4,43

20,00

38,19

26,97

14,40

9,23

6,41

4,96

3,22

1,11

0,69

0,30

0,38

0,04

0,03

0,13

0,41

0,00

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV 2. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

1 791,84

17

Plocha

184 641,02

26 579,70

18 307,01

17 632,64

14 739,47

14 486,03

17 418,53

10 384,34

16 854,36

15 679,58

11 343,63

8 623,27

6 148,04

3 548,11

1 671,54

492,67

240,07

492,04

Zásoba

53 548 023

2 578

205 774

1 929 031

3 796 928

4 598 999

6 576 868

4 226 331

7 627 715

7 551 703

5 643 454

4 486 064

3 395 748

1 992 614

957 945

269 917

92 454

193 900

Těž. obn.

8 231 700

0

14

78

1 150

2 012

12 451

67 038

340 345

925 999

1 607 271

1 936 380

1 750 589

838 008

491 291

174 267

35 889

48 918

Plocha TO

16 267,85

0,00

0,60

2,19

6,90

8,21

46,96

237,06

911,00

2 096,61

3 236,02

3 677,06

3 090,65

1 522,77

878,95

319,99

83,47

149,39 30,36

Proc. TO Těž. vých.

8,81

0,00

0,00

0,01

0,05

0,06

0,27

2,28

5,41

13,37

28,53

42,64

50,27

42,92

52,58

64,95

34,77

2 802 503

244

62 749

531 786

610 449

484 938

467 527

210 304

258 400

103 480

38 769

20 095

10 268

1 606

836

273

778

0

5,23

9,48

30,49

27,57

16,08

10,54

7,11

4,98

3,39

1,37

0,69

0,45

0,30

0,08

0,09

0,10

0,84

0,00

Proc. TV 3. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

184 641,02

16 267,85

26 579,70

18 306,41

17 630,45

14 732,57

14 477,82

17 371,57

10 147,27

15 943,36

13 582,97

8 107,61

4 946,21

3 057,39

2 025,33

792,59

172,67

499,24

Zásoba

56 573 660

1 759

352 934

1 595 313

3 747 162

5 598 032

5 949 925

7 936 420

4 861 683

8 287 890

7 360 862

4 409 492

2 758 998

1 763 531

1 185 807

466 654

95 650

201 548

Těž. obn.

8 077 812

0

1 762

71

312

2 384

17 503

110 732

284 080

981 736

1 835 110

1 736 380

1 364 505

809 723

544 349

260 835

70 434

57 896

Plocha TO

15 120,39

0,00

40,26

1,63

5,20

10,63

55,42

354,39

715,24

2 008,77

3 396,14

3 138,79

2 370,71

1 390,06

936,30

430,73

114,71

151,43 30,33

Proc. TO Těž. vých.

8,19

0,00

0,15

0,01

0,03

0,07

0,38

2,04

7,05

12,60

25,00

38,71

47,93

45,47

46,23

54,34

66,43

3 013 552

171

75 812

379 596

620 379

649 820

460 685

454 211

158 921

127 406

56 556

17 280

7 582

3 066

957

836

273

0

5,33

9,74

21,48

23,79

16,56

11,61

7,74

5,72

3,27

1,54

0,77

0,39

0,27

0,17

0,08

0,18

0,29

0,00

Proc. TV 4. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

184 641,02

15 120,39

16 267,85

26 539,44

18 304,78

17 625,25

14 721,94

14 422,40

17 017,19

9 432,04

13 934,60

10 186,83

4 968,82

2 575,50

1 667,33

1 089,04

361,86

405,77

Zásoba

60 312 198

1 818

249 046

2 307 929

3 374 187

5 405 386

7 231 127

7 140 273

9 013 440

5 155 528

8 073 907

6 002 908

2 870 621

1 491 763

978 121

641 458

205 819

168 867

Těž. obn.

8 522 223

0

21

8 222

404

2 187

12 498

166 323

424 535

697 726

1 942 747

2 179 751

1 389 367

684 730

469 626

345 281

144 348

54 457

Plocha TO

15 048,17

0,00

1,24

92,64

3,32

17,45

37,72

430,00

977,00

1 358,60

3 307,62

3 623,81

2 329,72

1 159,72

804,31

554,47

218,42

132,13 32,56

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV

8,15

0,00

0,01

0,35

0,02

0,10

0,26

2,98

5,74

14,40

23,74

35,57

46,89

45,03

48,24

50,91

60,36

3 133 864

184

61 464

318 766

502 870

646 034

639 177

424 288

330 515

86 239

79 700

25 374

9 528

5 648

2 284

957

836

0

5,20

10,10

24,68

13,81

14,90

11,95

8,84

5,94

3,67

1,67

0,99

0,42

0,33

0,38

0,23

0,15

0,41

0,00

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

221

Graf č. 1.3.11.5.5. Výhledy zásob a těžeb – celkem Moravskoslezský kraj Zásoba

Plocha těžby obnovní

62 000 000

30 000,00

60 000 000

25 000,00

60 312 198

20 000,00

56 000 000 54 000 000

56 573 660

ha

m3

58 000 000

26 579,70

15 000,00

16 267,85

15 120,39

15 048,17

3

4

10 000,00

54 182 364 53 548 023

5 000,00

52 000 000

0,00

50 000 000 1

2

3

1

4

2

Decennium

Decennium

Těžba výchovná

Těžba obnovní 14 000 000 12 000 000

3 500 000 3 000 000

12 324 111

10 000 000

3 013 552

3 133 864

2 802 503

2 500 000 2 398 462

m3

8 231 700

8 077 812

8 522 223

2 000 000

m3

8 000 000 6 000 000

1 500 000

4 000 000

1 000 000

2 000 000

500 000 0

0 1

2

3

1

4

2

3

Decennium

Decennium

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

222

4

Tabulka č. 1.3.11.5.3. Výhledy zásob a těžeb MSK – jehličnaté dřeviny 1. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

135 040,47

11 775,86

14 045,72

11 501,65

10 186,65

12 651,41

6 823,68

12 023,13

12 668,07

10 710,20

10 173,93

8 703,15

6 225,46

3 750,80

1 340,08

787,93

397,60

Zásoba

44 300 386

258

289 390

1 471 937

2 364 332

4 051 021

2 590 555

5 166 191

5 798 402

5 119 182

5 157 017

4 807 616

3 524 452

2 159 690

761 131

398 758

183 171

457 283

Těž. obn.

10 220 500

0

5

33

3

172

1 371

24 218

206 272

800 260

1 778 432

2 340 846

2 124 260

1 476 625

572 118

341 531

152 035

402 320

Plocha TO

20 024,50

0,00

0,12

0,26

0,02

0,60

4,43

65,90

502,34

1 728,24

3 635,99

4 408,91

3 891,05

2 663,99

1 043,21

643,85

313,15

1 122,44

14,83

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,06

0,55

3,97

16,14

35,74

50,66

62,50

71,02

77,85

81,71

78,76

88,02

1 925 825

81

119 569

424 856

341 213

358 659

154 687

247 027

184 235

45 752

20 480

13 163

15 023

353

193

227

305

0

4,35

31,42

41,32

28,86

14,43

8,85

5,97

4,78

3,18

0,89

0,40

0,27

0,43

0,02

0,03

0,06

0,17

0,00

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV 2. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

1 275,15

17

Plocha

135 040,47

20 024,50

11 775,86

14 045,60

11 501,39

10 186,63

12 650,81

6 819,25

11 957,22

12 165,73

8 981,96

6 537,94

4 294,24

2 334,41

1 086,81

296,86

144,09

Zásoba

43 453 729

1 857

169 584

1 738 596

3 183 096

3 581 841

5 357 344

3 205 746

6 089 307

6 413 284

4 824 697

3 696 646

2 654 223

1 487 482

717 299

189 013

57 227

86 485

Těž. obn.

6 913 230

0

0

34

39

85

3 539

22 072

235 334

769 757

1 451 299

1 758 850

1 515 246

632 219

353 003

115 717

27 584

28 452

Plocha TO

12 431,05

0,00

0,00

0,24

0,14

0,27

9,17

52,63

502,90

1 528,25

2 741,36

3 178,41

2 499,06

1 025,76

547,82

181,49

62,99

100,55

9,21

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,07

0,77

4,21

12,56

30,52

48,61

58,20

43,94

50,41

61,13

43,72

42,40

2 261 625

161

56 454

496 761

513 094

360 168

373 860

152 809

191 322

74 698

22 363

9 984

8 440

753

340

193

227

0

5,20

8,64

33,29

28,57

16,12

10,06

6,98

4,77

3,14

1,16

0,46

0,27

0,32

0,05

0,05

0,10

0,40

0,00

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV 3. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

237,16

17

Plocha

135 040,47

12 431,05

20 024,50

11 775,86

14 045,36

11 501,24

10 186,36

12 641,63

6 766,61

11 454,32

10 637,48

6 240,60

3 359,54

1 795,19

1 308,65

538,99

115,38

217,71

Zásoba

45 443 246

1 414

308 929

1 252 205

3 289 232

4 711 837

4 612 757

6 431 011

3 684 620

6 595 159

6 226 640

3 657 364

2 070 731

1 202 491

873 588

364 296

73 296

87 676

Těž. obn.

6 673 264

0

2

1

42

237

2 785

30 401

174 191

818 858

1 651 938

1 567 437

1 165 271

595 790

379 448

200 505

56 695

29 662

Plocha TO

11 284,55

0,00

0,11

0,01

0,21

0,69

6,93

64,95

331,84

1 482,79

2 862,06

2 701,69

1 905,35

911,00

561,51

288,44

82,67

84,30

8,36

0,00

0,00

0,00

0,00

0,01

0,07

0,51

4,90

12,95

26,91

43,29

56,71

50,75

42,91

53,51

71,66

38,72

2 431 438

132

72 005

317 809

541 479

531 417

360 624

373 009

107 737

71 593

38 753

10 918

3 587

1 242

600

340

193

0

5,35

9,37

23,31

25,38

16,46

11,28

7,82

5,80

2,92

1,09

0,62

0,30

0,17

0,10

0,07

0,09

0,26

0,00

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV 4. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

135 040,47

11 284,55

12 431,05

20 024,39

11 775,85

14 045,15

11 500,55

10 179,43

12 576,69

6 434,77

9 971,53

7 775,42

3 538,91

1 454,19

884,18

747,14

250,55

166,12

Zásoba

48 025 716

1 366

224 148

2 034 327

2 422 607

4 720 908

6 086 826

5 514 978

7 322 517

3 915 636

6 322 692

4 931 809

2 223 878

953 189

618 289

494 140

163 791

74 615

Těž. obn.

6 880 161

0

2

35

34

188

2 498

33 707

243 785

547 040

1 718 372

1 945 617

1 193 897

489 473

293 230

259 366

126 772

26 146

Plocha TO

10 895,50

0,00

0,08

0,32

0,20

0,84

5,44

68,64

420,01

910,32

2 738,54

3 078,36

1 897,64

750,88

427,12

361,37

174,00

61,76

8,07

0,00

0,00

0,00

0,00

0,01

0,05

0,67

3,34

14,15

27,46

39,59

53,62

51,64

48,31

48,37

69,45

37,18

2 496 880

137

58 872

292 190

350 333

546 648

529 185

343 132

267 532

41 651

38 454

18 827

6 461

1 420

1 100

600

340

0

5,20

10,02

26,26

14,36

14,46

11,58

8,69

6,22

3,65

1,06

0,61

0,38

0,29

0,15

0,18

0,12

0,21

0,00

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

223

Graf č. 1.3.11.5.6. Výhledy zásob a těžeb MSK – jehličnaté dřeviny Zásoba

Plocha těžby obnovní

49 000 000

25 000,00 48 025 716

48 000 000

20 024,50

20 000,00

47 000 000 46 000 000

15 000,00

45 443 246

12 431,05

45 000 000 44 300 386 44 000 000

11 284,55

10 895,50

3

4

2 431 438

2 496 880

3

4

10 000,00 43 453 729

43 000 000

5 000,00

42 000 000 0,00

41 000 000 1

2

3

1

4

Těžba obnovní

2

Tě žba v ýchov ná

12 000 000

3 000 000 10 220 500

10 000 000

2 500 000

8 000 000 6 913 230

6 673 264

6 880 161

1 925 825

2 000 000

6 000 000

1 500 000

4 000 000

1 000 000

2 000 000

500 000

0

2 261 625

0 1

2

3

4

1

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

224

2

Tabulka č. 1.3.11.5.4. Výhledy zásob a těžeb MSK – listnaté dřeviny 1. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

49 600,55

6 531,15

3 587,78

3 244,64

4 395,13

4 833,83

3 617,88

5 114,04

4 008,55

3 068,74

2 972,08

2 732,89

2 126,28

1 319,89

696,94

518,40

315,64

516,69

Zásoba

9 881 978

375

44 857

273 199

672 803

910 555

804 285

1 287 120

1 066 277

884 250

934 937

933 293

764 220

484 017

270 847

197 604

129 685

223 654

Těž. obn.

2 103 611

0

8

627

23 616

17 729

10 595

46 197

113 455

183 127

251 418

280 335

313 356

264 893

189 944

162 377

77 519

168 416

Plocha TO

6 555,20

0,00

0,74

6,55

95,73

66,11

52,80

216,91

494,70

707,07

886,75

879,09

912,58

735,16

501,14

422,42

194,34

383,11

13,22

0,00

0,02

0,20

2,18

1,37

1,46

4,24

12,34

23,04

29,84

32,17

42,92

55,70

71,91

81,49

61,57

74,15

472 637

46

8 078

45 812

96 033

99 426

62 878

73 118

36 954

20 972

21 637

4 333

1 106

644

80

551

970

0

4,78

12,14

18,01

16,77

14,27

10,92

7,82

5,68

3,47

2,37

2,31

0,46

0,14

0,13

0,03

0,28

0,75

0,00

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV 2. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

49 600,55

6 555,20

6 531,15

3 587,04

3 238,09

4 299,40

4 767,72

3 565,09

4 897,14

3 513,85

2 361,67

2 085,33

1 853,80

1 213,69

584,73

195,80

95,98

254,87

Zásoba

10 094 294

721

36 190

190 435

613 831

1 017 158

1 219 525

1 020 585

1 538 407

1 138 419

818 756

789 418

741 525

505 132

240 646

80 903

35 227

107 415

Těž. obn.

1 318 470

0

14

45

1 111

1 928

8 912

44 966

105 010

156 242

155 972

177 530

235 344

205 789

138 288

58 550

8 304

20 466

Plocha TO

3 836,80

0,00

0,60

1,95

6,76

7,94

37,78

184,43

408,09

568,35

494,67

498,66

591,60

497,01

331,13

138,51

20,49

48,84

7,74

0,00

0,01

0,05

0,21

0,18

0,79

5,17

8,33

16,17

20,95

23,91

31,91

40,95

56,63

70,74

21,34

19,16

540 878

84

6 295

35 026

97 356

124 770

93 667

57 495

67 078

28 783

16 406

10 111

1 828

853

496

80

551

0

5,36

11,64

17,39

18,39

15,86

12,27

7,68

5,63

4,36

2,53

2,00

1,28

0,25

0,17

0,21

0,10

1,56

0,00

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV 3. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

49 600,55

3 836,80

6 555,20

6 530,55

3 585,09

3 231,33

4 291,46

4 729,94

3 380,66

4 489,04

2 945,50

1 867,01

1 586,67

1 262,20

716,68

253,59

57,29

281,52

Zásoba

11 130 413

345

44 005

343 108

457 930

886 195

1 337 168

1 505 409

1 177 063

1 692 731

1 134 222

752 128

688 267

561 040

312 218

102 358

22 354

113 872

Těž. obn.

1 404 549

0

1 760

70

270

2 147

14 718

80 331

109 889

162 877

183 172

168 943

199 234

213 933

164 901

60 330

13 739

28 234

Plocha TO

3 835,84

0,00

40,15

1,62

4,99

9,95

48,49

289,44

383,40

525,98

534,08

437,09

465,36

479,06

374,78

142,28

32,04

67,13

7,73

0,00

0,61

0,02

0,14

0,31

1,13

6,12

11,34

11,72

18,13

23,41

29,33

37,95

52,29

56,11

55,91

23,85

582 114

39

3 808

61 788

78 900

118 403

100 061

81 202

51 185

55 812

17 803

6 362

3 995

1 824

357

496

80

0

5,23

11,27

8,65

18,01

17,23

13,36

7,48

5,39

4,35

3,30

1,57

0,85

0,58

0,33

0,11

0,48

0,36

0,00

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV 4. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

49 600,55

3 835,84

3 836,80

6 515,05

6 528,93

3 580,10

3 221,39

4 242,97

4 440,50

2 997,26

3 963,06

2 411,41

1 429,92

1 121,31

783,15

341,90

111,31

239,65

Zásoba

12 286 481

452

24 898

273 603

951 580

684 478

1 144 301

1 625 295

1 690 923

1 239 891

1 751 215

1 071 099

646 744

538 573

359 832

147 318

42 028

94 252

Těž. obn.

1 642 061

0

19

8 187

370

1 999

10 000

132 616

180 751

150 686

224 375

234 135

195 469

195 257

176 396

85 915

17 577

28 311

Plocha TO

4 152,67

0,00

1,16

92,32

3,12

16,62

32,29

361,37

557,00

448,27

569,08

545,45

432,08

408,84

377,19

193,10

44,42

70,37

8,37

0,00

0,03

1,42

0,05

0,46

1,00

8,52

12,54

14,96

14,36

22,62

30,22

36,46

48,16

56,48

39,91

29,36

636 984

47

2 592

26 577

152 537

99 386

109 993

81 156

62 983

44 588

41 246

6 547

3 068

4 228

1 185

357

496

0

5,18

10,34

10,41

9,71

16,03

14,52

9,61

4,99

3,72

3,60

2,36

0,61

0,47

0,78

0,33

0,24

1,18

0,00

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

225

Graf č. 1.3.11.5.7. Výhledy zásob a těžeb MSK – listnaté dřeviny Zásoba

Plocha těžby obnovní

14 000 000

7 000,00 12 286 481

12 000 000 10 000 000

6 000,00

11 130 413 9 881 978

6 555,20

10 094 294 5 000,00

8 000 000

4 000,00

6 000 000

3 000,00

4 000 000

2 000,00

2 000 000

1 000,00

0

3 836,80

3 835,84

2

3

4 152,67

0,00 1

2

3

4

1

Těžba obnovní

Těžba výchovná

2 500 000

700 000 2 103 611

636 984 582 114

600 000

2 000 000 1 642 061 1 500 000

1 318 470

4

500 000

540 878 472 637

1 404 549 400 000

1 000 000

300 000 200 000

500 000

100 000 0 1

2

3

4

0 1

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

226

2

3

4

Tabulka č. 1.3.11.5.5. Výhledy zásob a těžeb MSK – podle obmýtí a obnovní doby Obmytí Obn. d.

Plocha

Zásoba 1

Decennium

2

Těžba obn. 3

4

1

2

Těžba vých. 3

4

1

2

3

4

30

10

2,65

110

26

21

53

102

23

13

46

0

0

0

0

30

20

167,37

36 680

746

7 188

10 859

36 353

624

1 871

7 246

1

4

1

1

40

10

100,13

24 958

1 659

4 763

8 761

24 013

1 156

140

1 134

2

60

601

45

50

20

5,43

1 378

34

54

247

1 348

34

0

0

0

0

9

37

60

20

16,20

2 169

1 452

706

724

1 068

976

385

173

16

22

20

67

60

30

165,45

8 288

13 334

18 938

21 551

819

1 947

4 561

7 108

390

366

454

46

70

20

64,89

4 655

5 713

7 456

8 416

1 182

942

1 634

1 645

359

416

521

586

70

30

47,08

12 953

11 287

10 418

10 343

5 311

3 554

3 303

4 149

373

447

220

363

80

20

868,55

156 346

127 679

125 504

120 535

57 589

27 829

34 343

42 786

6 197

5 746

4 188

3 890

80

30

6 201,76

1 061 077

1 014 954

1 119 251

1 203 886

347 442

179 836

213 927

308 648

55 378

60 054

39 675

34 561

90

20

454,72

116 610

84 087

75 142

77 922

49 774

24 307

18 206

13 861

3 224

3 456

3 816

4 184

90

30

13 155,15

3 063 249

2 568 001

2 618 595

2 874 555

1 155 446

633 805

549 634

522 550

97 909

125 141

159 558

167 929

90

40

569,01

111 515

100 900

107 744

120 382

38 727

18 612

14 835

18 718

5 465

7 276

7 825

5 244

90

50

10,65

1 474

1 115

1 365

1 623

677

19

44

264

133

184

27

32

100

20

67,47

15 517

13 221

14 861

16 233

5 479

1 186

2 014

2 760

510

641

595

693

100

30

27 379,10

7 653 881

7 099 740

7 373 783

7 987 168

2 300 917

1 466 273

1 295 506

1 197 411

319 162

403 032

483 466

506 448

100

40

15 509,97

4 524 313

4 217 896

4 312 163

4 694 296

1 315 231

905 712

713 089

663 671

191 441

237 812

276 072

266 311

100

50

52,16

10 914

12 386

13 429

13 748

1 324

1 292

1 799

2 574

737

785

434

377

110

20

533,58

113 162

99 603

108 294

121 374

37 593

18 675

17 773

18 102

3 754

5 255

6 802

8 003

110

30

41 589,37 13 194 745 13 226 269 14 209 088 15 196 940

3 013 126

1 896 376

1 974 211

2 301 431

612 928

725 622

748 057

806 149

110

40

15 813,28

5 428 072

5 643 815

5 904 111

6 151 566

998 526

831 618

834 848

820 577

297 499

320 010

325 550

336 342

110

50

365,38

92 923

99 313

102 594

103 405

14 535

15 234

16 804

18 596

3 658

3 844

4 249

4 514

120

30

4 097,79

1 320 317

1 292 327

1 324 184

1 390 841

286 642

222 007

197 015

173 177

49 342

61 253

67 940

68 587

120

40

20 146,36

5 927 862

6 223 218

6 628 357

7 045 183

998 654

822 414

832 427

931 075

289 998

338 891

344 049

346 109

120

50

110,88

31 824

29 277

26 893

25 320

6 949

6 241

6 026

4 643

446

522

677

842

130

20

14,14

2 122

2 423

2 728

3 248

58

128

128

317

59

64

74

102

130

30

3 388,50

787 015

859 177

953 501

1 047 019

109 542

90 082

98 095

104 838

35 149

42 070

49 413

53 686

130

40

17 026,13

4 823 994

4 974 678

5 372 230

5 819 930

850 827

579 848

583 417

611 017

231 720

255 374

273 800

287 766

130

50

240,01

71 620

52 244

54 075

60 574

27 550

6 128

4 415

5 360

1 638

1 666

1 576

1 337

140

30

1 031,28

201 179

241 136

276 584

305 138

3 997

9 013

15 625

21 122

6 647

7 089

8 318

9 319

140

40

5 212,46

1 861 920

2 059 047

2 205 705

2 298 312

171 320

198 995

229 279

249 292

88 878

106 075

107 601

107 962

140

50

136,56

45 608

53 535

58 793

61 482

2 499

3 488

5 106

5 653

2 619

2 779

2 730

2 815

150

20

0,73

245

267

286

219

0

0

71

142

0

0

0

0

150

30

3 055,97

1 802 037

1 890 841

1 825 461

1 613 993

77 092

180 941

313 814

354 750

48 873

35 354

30 070

33 796

150

40

154,37

38 194

43 317

48 310

51 708

1 950

1 727

2 947

4 771

1 538

1 773

1 817

1 962

150

50

2 170,06

519 745

276 746

275 515

297 341

282 039

41 843

34 087

30 948

7 294

7 392

8 275

9 218

150

99

0,79

175

207

235

261

0

0

0

0

0

0

0

0

160

20

1,47

260

327

385

436

0

0

0

0

8

9

9

10

160

30

2 150,66

388 836

477 507

597 783

714 006

3 529

5 814

13 476

28 748

13 316

17 888

29 608

37 721

160

50

13,69

2 644

2 886

3 124

3 251

125

177

217

285

25

30

51

65

180

50

247,94

114 275

87 880

98 570

109 531

40 371

2 052

1 530

430

884

927

967

1 012

200

200

283,38

112 386

120 248

127 794

133 486

4 036

3 815

3 971

5 626

5 115

5 677

5 964

6 196

200

50

2 018,50

495 117

517 503

557 680

586 331

50 347

26 956

37 226

36 577

15 774

17 496

18 472

19 537

184 641,02 54 182 364 53 548 023 56 573 660 60 312 198 12 324 111

8 231 700

8 077 812

8 522 223

2 398 462

2 802 503

3 013 552

3 133 864

Celkem

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

227

1.3.11.6.

Funkce lesů

Funkční potenciál Jde o stanovení funkčního potenciálu daného přírodními podmínkami a stavem porostů, z nichž vyplývají přirozené možnosti plnit požadované funkce. Funkce produkční Hlavním nositelem této stále dosud převládající funkce lesa je kategorie hospodářský les (§ 9 zákona o lesích č. 289/1995 Sb.). Produkční funkcí se rozumí využívání lesa k získávání materiálních hodnot, především dřevní suroviny, při zachování trvalosti produkce, funkční stability a co nejvyšší hospodárnosti. Lze ji hodnotit jednak podle současného zastoupení dřevin a skutečného stavu lesních porostů – produkční kapacity, jednak podle předpokladů, které jsou dány stanovištními podmínkami, případně podmínkami příslušného hospodářského souboru (cílové druhové skladby, očekávané bonity cílových dřevin a celkového průměrného přírůstu pro mýtní věk, optimálního z hlediska hodnoty dřevní produkce – v období kulminace) – produkčního potenciálu: •

•

produkční potenciál stanoviště vyjadřuje růstové možnosti dřevin na daném stanovišti (SLT) z hlediska dřevní produkce (odvozené z cílové druhové skladby, očekávané bonity cílových dřevin a celkového průměrného přírůstu pro mýtní věk, optimálního z hlediska hodnoty dřevní produkce), reálný produkční potenciál (výhled produkčních množství).

Funkce mimoprodukční Funkce mimoprodukční lze rozlišit na: •

•

ekologické funkce – představují užitečné působení lesa na půdu, vodu, vzduch. Patří sem funkce půdoochranná se specifickými dílčími funkcemi (protierozní, protidefilační, protisesuvnou a břehoochrannou, návaznost na vodoochrannou funkci) a funkce klimatická (bariérová, zmírnění klimatických extrémů, návaznost na zdravotní funkci a jiné). společenské funkce – v užším smyslu představují využití lesa jako součást životního prostředí lidskou společností, především ve prospěch lidského zdraví a na uspokojování kulturních a životních potřeb, v širším smyslu z existencionálního pojetí společného ekosystému s ostatními složkami bioty země. Patří sem funkce vodohospodářská, zdravotně-rekreační, ochrany přírody, reprodukční, krajinotvorná, provozování myslivosti atd. (V oborách a bažantnicích může jít o individuální zájem).

Funkce ekologicko-stabilizační Na les se současná společnost dívá jako na biom, který v dnešní krajině má relativně vysokou ekologicko-stabilizační funkci. Les má funkci nejvyšší tehdy, když si uchová původní přírodní charakter. Lesní ekosystémy s vysokou ekologickou stabilitou jsou takové, jejichž dřevinná skladba odpovídá klimaxu dané oblasti. Funkční požadavky na takový les je nutno zaměřit na udržení přirozené skladby, prostorovou výstavbu uspořádat tak, aby se stav stále udržoval, obmýtí prodlužovat a omezit některé výrobní technologie. Hodnocení přirozenosti a tím i stability lesního porostu je rozděleno do pěti tříd:

228

1 – plochy velmi málo ekologicky stabilní – v lesních porostech se nevyskytují, 2 – plochy málo ekologicky stabilní – jsou degradovaná společenstva zničená např. imisemi, 3 – plochy středně ekologicky stabilní – kulturní společenstva smrkových a borových kultur (na neborových stanovištích), 4 – plochy velmi ekologicky stabilní – polopřirozená společenstva smíšených porostů se zastoupením dřevin přirozené dřevinné skladby a různá sukcesní vývojová stádia, 5 – plochy ekologicky nejstabilnější – přírodní, přirozená či přírodě blízká společenstva s výrazným zastoupením dřevin přirozené dřevinné skladby. Funkce vodní Rozumí se usměrňování lesního hospodářství na využívání lesa pro zlepšení vodního režimu. Účinky lesa: • • • •

•

•

retenční infiltrační účinky lesa – zadržování srážek a zvýšení infiltrace do půdy a tím zmenšení povrchového odtoku ve prospěch podzemního odtoku, retardační účinek lesa – zpomalení odtoku (intercepce apod.) a tím zmenšení rozkolísanosti vodních toků, akumulační účinek lesa – zvýšení akumulace zimní vláhy hromaděním sněhu a oddalováním jeho tání, kondenzační účinek lesa – zvýšení množství srážek ve vyšších polohách zadržováním vody prostřednictvím tzv. horizontálních srážek (ve výškách nad 800 m n. m. až 40 % vertikálních srážek), samočisticí filtrační (a protierozní) účinek lesa – vodoochranná funkce zabraňování před unikáním produktů eroze, organického materiálu a znečisťujících látek do toku a nádrže a ochrana zdrojů podzemních vod před znečištěním, desukční účinek – odvádění a odčerpávání vody evapotranspirací na stanovištích ovlivněných vodou, tato stanoviště jsou rozdělena do tzv. hydromelioračních okrsků.

Funkce vodohospodářské Funkce lesů vodohospodářské jsou řízené mimoprodukční funkce se soubory funkčních efektů, dosahovaných cílenou lesnickou činností k podpoře, posílení i k vytváření hydrických a půdoochranných účinků pro vodohospodářsky potřebnou ochranu jakosti vody, účelné ovlivňování vodního režimu a vodní bilance. Vymezení hydromelioračních okrsků „R“ – RAŠELINY Rašelinný horizont je hlubší než 50 cm. Trvale zamokřené plochy se specifickým vodním režimem. Většinou ploché deprese. Rašeliny se často nacházejí v pramenných oblastech. U vrchovišť případně omezit regulaci vodního režimu jen na obvodový příkop. Při obnově dbát na vhodnou volbu dřevin a vyvýšenou sadbu. Převládající typologickou edatickou kategorií je R. „G“ – OKRSKY TRVALE ZAMOKŘENÉ Zamokření stagnující podzemní vodou, jejíž hladina je blízko povrchu. Většinou ploché terénní deprese se špatnými odtokovými poměry. Půdní typy – gleje a glejové subtypy. Potřebná opatření se řídí podle intenzity zamokření a jeho omezujícího vlivu na hospodaření, zejména na obnovu lesa. V případě využití příkopové odvodňovací sítě je nutno řešit komplexně 229

celý hydromeliorační okrsek včetně recipientu. (Účinná hloubka odvodňovacího prvku je 0,8– 1,2 m, rozchod sběrných příkopů podle konfigurace terénu 40–80 m, zpravidla trvalá funkce hydromeliorační sítě). Při obnově je důležitá vhodná volba dřevin k zalesnění a vyvýšená sadba. Převládající typologickou edafickou kategorií je G. „V“ – OKRSKY ZAMOKŘENÉ SVAHOVOU PROUDÍCÍ VODOU Plošné svahové a podsvahové vývěry. Na mírných plochých svazích tvoří často mozaiku zamokřených pramenišť podle výskytu podzemních překážek, které usměrní proudící podzemní vodu k povrchu. Většinou drobné zářezy pramenišť. Systematické odvodnění je v prameništi většinou nevhodné. Při obnově využívat mikroreliéf terénu (sázet na vyvýšená místa) a do pramenišť volit vhodné dřeviny. Vyloučit výsadbu SM v nejvlhčích lokalitách. Převládajícími typologickými edafickými kategoriemi jeV a U. „L“ – LUHY Zamokření proudící podzemní vodou, korespondující s hladinou ve vodním toku. Intenzita zamokření se během roku mění podle kolísání průtoků v recipientu. Inundační území vodních toků s mírným spádem, nivní půdy. Hydromeliorační opatření není třeba provádět. Štěrkové luhy trpí za letního nedostatku srážek suchem. Typologická edafická kategorie L. „P“ – PSEUDOGLEJE Periodické zamokření povrchu vodou vyvolávající pseudoglejový proces. Reliéf terénu tvoří zpravidla plošiny a mírné terénní deprese. Intenzita zamokření kolísá s vývojovým stádiem porostu a jeho desukční funkcí. Hydromeliorační opatření s dočasným trváním jsou zpravidla vázána na obnovu porostu (meliorační detail v rámci přípravy půdy pro zalesnění nebo přirozenou obnovu) a jeho zpřístupnění (odvodňovací prvky) se vážou na technologické zpřístupnění). Typologické edafické kategorie O, P, Q. Obecně je vodní funkce souběžnou funkcí ve všech hospodářských souborech. Její uplatnění vyžaduje úpravy zásad hospodaření pouze v oblastech vodoochranných – pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů a ve vybraných rozsáhlejších hydromelioračních okrscích, kde se případně provádí meliorační průzkum a na základě něho meliorační projekt. Funkce půdoochranná •

•

•

Protierozní – ochrana půdy před destrukcí povrchovým ronem ve formě plošné a rýhové eroze, která je přímo úměrná sklonu terénu a erodovatelnosti horniny. Výsledkem pak je vymezení hledisek pro zařazení do lesů ochranných (§ 7 zákona o lesích 289/1995 Sb. a přílohy č. 4 vyhlášky Mze č. 83/1996 Sb.) nebo do lesů zvláštního určení (§ 8 odst. 2, písm. e, zákona o lesích č. 289/1995 Sb.). Spolu s produkční funkcí má tato funkce velmi podstatný vliv v exponovaných hospodářských souborech. Protisesuvná – mechanické zpevnění sesuvných půd a pohyblivých sutí kořenovým systémem a odčerpávání nežádoucí vody (slíny, jíly, flyše). Lze řešit případným zařazením do lesů zvláštního určení. Břehoochranná – směřuje k využívání lesa k ochraně břehů vodních toků a nádrží především před erozí vodních toků. Břehové porosty v lese i mimo les jsou porosty dřevin včetně keřového a bylinného patra, které plní půdoochrannou funkci tím, že mechanicky zpevňují půdu spletí kořenů, zmenšují erozní účinnost proudící vody, brání vyplavování půdy a tak chrání břehy vodních toků před vymíláním, kmeny omezují škody ledních ker.

230

•

Protideflační – ochrana půdy před větrnou erozí (deflací), uplatňuje se hlavně v rovinatých, případně pahorkatinných, polohách na lokalitách se sprašemi a vátými písky.

Funkce protierozní • •

• •

Introskeletová eroze – eroze humusu a jemných půdních částic na sutích, kdy po těžbě porostů dojde k proplachu do spodin sutí. Větrná eroze – projevuje se především na zemědělských půdách, kdy nestabilizovaný půdní povrh po podzimní orbě je za holomrazů vyfukován. Lesy, ale i trvalé zemědělské kultury uvolněnou zeminu zachycují. Lavinové svahy. Extrémní svahy – území, která za předpokladu spadnutí erozně účinného deště, poškození přízemní vegetace a stržení humusu mohou být poškozena erozí. Mohou to být území od sklonu 10–12 stupňů (tzv. kritický sklon) na různých expozicích, různém půdním druhu a půdním typu. Lokalita může být navržena do lesů zvláštního určení.

Funkce zdravotně-rekreační (viz kapitola 1.3.3.) Funkce krajinotvorná Krajinotvorná funkce je založena na estetickém a hygienickém působení lesa na obyvatelstvo, sleduje vytvoření biologicky vyvážené a esteticky působivé krajiny. Tuto funkci řadíme mezi společensko-ekologické funkce. Funkce krajinotvorná nepodmiňuje zařazení lesa do lesů zvláštního určení s příslušně navrženými hospodářskými opatřeními, měla by být respektována zejména v lesích rekreačních. Lesní hospodářství by mělo v rámci atraktivnosti krajiny zpřístupňovat obyvatelstvu okolní životní prostředí, což by mělo ve svém konečném důsledku vést nejen k odpočinku a relaxaci člověka, ale i k motivaci lidí les a lesní ekosystém jako takový ochraňovat a pečovat o něj. K přírodě šetrné postupy hospodaření v těchto lesích by měly směřovat k utváření pestré horizontální, vertikální a druhové skladby porostu. Podle praktické typizace krajinného rázu (MÍCHAL, 1982), kde se krajina hodnotí podle koeficientu ekologické stability (KES) vypočítaného z výměry půdy podle vzorce, se území člení na následující krajinné typy: a) KES do 0,39 – typ A – krajina plně antropogenizovaná, s jasným porušením přírodních struktur a výskytem sídelních, industriálních či agroindustriálních prvků. b) KES 0,4–0,89 – intenzivně využívaná kulturní krajina s výrazným uplatněním agro (industriálních) prvků, takže přichází postupně s klesající pravděpodobností krajinný typ A a se stoupající pravděpodobností krajinný typ B. c) KES 0,9–2,89 – typ B – krajina harmonická, indikuje běžnou kulturní krajinu, v níž jsou technické objekty v relativním souladu s charakterem přírodních struktur. d) KES 2,9–6,2 – krajina, kde jsou technické objekty roztroušeny na malých plochách při převaze přírodních prvků, začíná převažovat krajinný typ C nad typem B. e) KES nad 6,2 – typ C – krajina relativně přírodní, s nejméně výraznými civilizačními zásahy a s dominantním výskytem různě kulturně ovlivněných přírodních prvků.

231

Vzorec pro výpočet koeficientu ekologické stability schematicky vyjadřuje poměr ploch s trvalejšími ekosystémy k plochám zbavovaným vegetace trvale nebo v radikálních krátkodobých cyklech. Zachycuje tedy míru intenzity ovlivnění krajiny člověkem.

KES =

lesní půda + louky + pastviny + zahrady + ovocné sady + vinice + rybníky + ostatní vodní plochy orná půda + chmelnice + zastavěné plochy

Funkce reprodukční Jedním ze základních předpokladů úspěšné obnovy lesů, zabezpečení stability lesních ekosystému, udržování a zvyšování schopnosti lesa (uchování a další zlepšování dědičné podstaty) je používání provenienčně a stanovištně vhodného reprodukčního materiálu lesních dřevin. Porosty či soubory porostů původních geneticky vhodných lesních dřevin, zajišťující reprodukční materiál těchto dřevin plní funkci lesa, kterou označujeme jako funkci reprodukční. Každý ekotyp má určitou plasticitu, která umožňuje větší či menší přizpůsobivost v daných stanovištních podmínkách. V areálu přirozeného rozšíření na vyhraněných lesních typech je odpovídající ekotyp nejstálejší formou, a proto i nejodolnější. Liší se od ostatních jedním nebo více znaky či vlastnostmi, které jsou dědičné. V rámci oblasti přicházejí i zvláštní původy, tzv. „lokální ekotypy“, které existují v prostorově úzce vyhraněných rajonech. Přírodní rezervace, chráněná území a celé areály přirozeného rozšíření lesních dřevin jsou zdrojem rezerv reprodukčního materiálu. Zdrojem reprodukčního materiálu jsou zpravidla porosty po dosažení příslušného fyzického věku a zařazení, v rámci uznávacího řízení, do uznaných porostů výběrových stromů. Souvislejší plochy těchto porostů tvoří genové základny, které již mohou být zařazeny do lesů zvláštního určení. Jednotlivé uznané porosty, mimo obvod genových základen, zůstávají zpravidla hospodářským lesem, i když se hospodářská opatření přizpůsobují reprodukční funkci, podobně jako v genové základně. Cílem lesního hospodaření v uznaných porostech a genových základnách je zlepšovat hospodářskou hodnotu těchto porostů, zvyšovat jejich odolnost a vytvářet podmínky pro zvýšení produkce semen a přirozenou obnovu porostů. V zásadě to znamená zachování a využívání genofondu. Funkce provozování myslivosti Zvěř je nedílná součást lesních ekosystémů a byla od nepaměti spjata s životem v přirozených lesích. Změny prostředí mají bezprostřední vliv na stavy a chování zvěře, která zpět ovlivňuje les. Ke střetu zájmů provozování myslivosti a lesního hospodářství dochází při zvýšených stavech spárkaté zvěře, kdy dochází k poškozování lesů. Dosažení přijatelného souladu je podmíněno objektivním stanovením reálných stavů zvěře a jejich důsledným dodržováním. Funkce deklarované veřejným zájmem Deklarovaný veřejný zájem, který se vztahuje k lesním pozemkům, je vyjádřen ustanovením zákonů (např. lesní zákon, vodní zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny aj.) a jejich prováděcími vyhláškami, vládními nařízeními, směrnicemi a rozhodnutími příslušných orgánů státní správy, schválenými směrnými územními plány (SÚS) včetně územního systému ekologické stability (ÚSES). Deklarované veřejné zájmy jsou podkladem pro kategorizaci lesů. Veřejné zájmy společnosti svým způsobem ovlivňují nebo mohou ovlivnit základní, tj. produkční funkci lesa tak, že buď některá území téměř vyloučí z normálního hospodaření nebo toto hospodaření usměrňují natolik, že se výrazně odlišuje od běžného standardního hospodaření 232

v lesích hospodářských, tzn., že mimoprodukční funkce lesa jsou nadřazovány funkci produkční nebo ji omezují. V některých případech se veřejné zájmy mohou územně vzájemně překrývat. Veřejné zájmy zde uvedené jsou nebo mohou být podkladem pro eventuální zatřídění lesů do jiné kategorie, než kategorie lesů hospodářských. O tom rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka nebo z vlastního podnětu (u § 7 a § 8 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb.). Do kategorie lesů zvláštního určení podle § 8 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb. jsou lesy zařazeny přímo ze zákona, podle § 8 odst. 2 lze zařadit lesy do lesů zvláštního určení. V lesích ochranných (§ 7) se musí hospodařit tak, aby byly zajištěny především jejich ochranné funkce. V lesích zvláštníhourčení (§ 8, odst. 1 a 2) je jiný oprávněný zájem nebo zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí na plnění mimoprodukčních funkcí lesa nadřazen funkci produkční. V těchto lesích jsou vlastníci povinni strpět omezení při hospodaření v nich, avšak mají právo na náhradu za újmu vzniklou v důsledku omezení hospodaření v lese vůči orgánu státní správy, který o tomto omezení rozhodl. Orgán státní správy může uložit náhradu osobám, v jejichž zájmu o tomto omezení rozhodl (viz § 11, odst. 3 a § 36, odst. 3–6). Ochranné lesy Do lesů ochranných se zařazují lokality na SLT mimořádně nepříznivých stanovišť, vyjmenovaných v příloze č. 3 vyhlášky Mze č. 83/1996 Sb: • • •

lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích, vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace, lesy v klečovém lesním vegetačním stupni.

Lesy zvláštního určení Jsou lesy se zvláštním posláním, vyplývajícím ze specifických potřeb, kterými se řídí způsob hospodaření v těchto lesích. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, se do této kategorie zařazují lesy, které nejsou lesy ochrannými a nacházejí se: a) v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů, b) v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod, c) na území národních parků a národních přírodních rezervací. Lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů Pásma hygienické ochrany vodních zdrojů jsou vylišována jako pásma stanovená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů povrchových nebo podzemních vod, určených pro zásobování pitnou vodou. Vymezení pásem hygienické ochrany vodních zdrojů I. – III. stupně stanovuje „Směrnice o základních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a využívání ochranných pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro zřizování vodárenských nádrží“ (na základě § 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu – vydalo Ministerstvo zemědělství ČSR – hlavní hygienik ČSR – přípisem č. j. HEM – 324.2. – 1. 9. 1978). Dne 7. ledna 1998 byl vydán zákon č. 14/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem bylo upraveno vymezení pásem hygienické ochrany pouze na I. a II. stupeň.

233

Pásmo hygienické ochrany I. stupně – slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení. Pásmo hygienické ochrany II. stupně – slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodohospodářským orgánem tak, aby nemohlo dojít k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. Lesy v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod Na základě vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 26/1972 Sb., o ochraně a rozvoji přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů, a na základě § 70 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a pozdějších předpisů, zřizuje přírodní léčebné lázně Ministerstvo zdravotnictví ČR na návrh Českého inspektorátu lázní a zřídel, jsou-li v místě přírodní zdroje, které byly prohlášeny za léčivé a jichž se má přímo v místě využívat k účelům lázeňské péče. Podnět k prohlášení přírodního zdroje za léčivý nebo k prohlášení přírodních minerálních vod stolních může dát obecní úřad, v jehož obvodu je zdroj, nebo organizace, která hodlá zdroj využívat, a podává jej Českému inspektorátu lázní a zřídel (dále jen ČILZ). Vlastní prohlášení vydává na návrh ČILZ Ministerstvo zdravotnictví. Ochrana přírodních léčivých lázní se zabezpečuje lázeňskými statuty, stanovením ochranných pásem lázeňského místa a vyhlášením ochranných pásem zdrojů přírodních léčivých vod. Ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů se zpravidla stanoví ve třech stupních: I. stupeň – území bezprostředně obklopující přírodní léčivý zdroj, II. stupeň – stanovuje se, je-li nebezpečí poškození přírodního léčivého zdroje ze vzdálenějších míst, III. stupeň – se stanovuje pro zabezpečení ochrany přírodního léčivého zdroje i v oblasti, která má svými hydrologickými, geologickými a vegetačními poměry přímý vliv na udržení stálé vydatnosti nebo jakosti zdroje. Lesy, které se nachází v ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů, jsou dle zákona č. 289/1995 Sb. § 8 odst. 1 písm. b) zařazeny do lesů zvláštního určení. V ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů by se mělo hospodařit tak, aby nedocházelo ke zhoršení kvality vody a ke snížení její vydatnosti. Za tímto účelem je pak v těchto lesích třeba: •

• •

zlepšovat infiltrační poměry srážkových vod: upřednostňovat maloplošný podrostní způsob hospodaření, nepoužívat holosečného způsobu, realizovat obnovu v co nejkratší době, provádět ochranu proti erozní činnosti, soustavně řešit zpomalování odtoku povrchových vod: hrazením bystřin a stavbou malých vodních nádrží, protierozní ochranu a ochranu vegetačního krytu řešit: zákazem místní těžby kameniva a sypkých materiálů, trhací práce provádět jen v nezbytně nutné míře jako trhací práce malého rozsahu, lesní cesty budovat s odvodňovacími příkopy bez použití trhavin.

Lesy na území národních parků a národních přírodních rezervací (viz kapitola 1.3.9. a části B a C)

234

Lesy, které lze zařadit do lesů zvláštního určení Do kategorie lesů zvláštního určení lze dále zařadit dle § 8 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb. lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním. Jde o lesy – § 8, odst. 2, písmeno: a) v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách, b) lázeňské, c) příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí, d) sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce, e) se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou, f) potřebné pro zachování biologické různorodosti, g) v uznaných oborách a samostatných bažantnicích, h) v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření. Překryv funkcí lesů Prioritní funkce lesa byly stanoveny ve smyslu Směrnice MZe č. 18/1997, č. j. 361/97-5010 ze dne 10. 3. 1997 k vyhlašování kategorií lesů v OPRL: a) les ochranný je nadřazen lesům zvláštního určení, b) les zvláštního určení dle § 8, odst. 1 (zákona) je nadřazen lesům zvláštního určení dle § 8, odst. 2, c) překryvy lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 1 mezi sebou navzájem budou řešeny: při vzájemném překryvu písmena a), b) i c) budou navrženy k vyhlášení lesy dle písmene c), při vzájemném překryvu lesů dle písmene a), b) budou navrženy k vyhlášení lesy dle písmene b), d) při vyhlašování lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 2 bude následující pořadí priorit subkategorií: 1) písmeno a – lesy v 1. zónách CHKO, PR, PP, 2) písmeno b – lesy lázeňské, 3) písmeno f – zachování biologické různorodosti – genové základny, prvky ÚSES, 4) písmeno e – zvýšená funkce půdoochranná, vodoochranná, klimatická a krajinotvorná, 5) písmeno h – jiný důležitý veřejný zájem (např. střelnice), 6) písmeno c – příměstské, 7) písmeno d – lesnický výzkum a výuka, 8) písmeno g – uznané obory a bažantnice.

235

Zdroje: Oblastní plány rozvoje lesů (PLO 27, 28, 29, 32, 39, 40, 41). Podklady pro Národní lesnický program ČR, 2006. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) Vyhláška MZe č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů

236

1.4.

Srovnání stavů lesů v MSK se stavem lesů v ČR

Na evropském kontinentě se nachází téměř 215 mil. ha lesa a dalších porostů, zaujímajících bezmála 30 % celkové plochy kontinentu. Rovněž lesnatost České republiky odpovídá těmto poměrům – les se nachází na ploše přibližně 2,6 mil. ha (přibližně 33 % území ČR). Ani Moravskoslezský kraj nepatří mezi území, která výrazně překračují tento průměr. Lesy na území kraje zaujímají přibližně 0,2 mil. ha, což tvoří 35 % rozlohy kraje. Tato kapitola se zabývá srovnáním různých charakteristik lesů a lesního hospodářství na území České republiky a Moravskoslezského kraje (popřípadě ostatních krajů v ČR). Tyto charakteristiky jsou sledovány ve Zprávách o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky. Vybrané ukazatele stavu lesů a lesního hospodářství jsou zahrnuty v následujících tabulkách. Tabulka č. 1.4.1. Vybrané ukazatele lesnictví podle krajů v roce 2005 Území

Česká republika

Zalesňování celkem (ha) 18 318

Těžba dřeva (m3 b. k.) jehličnaté

listnaté

13 883 297

1 627 249

Zpracovaná nahodilá těžba (m3 b. k.)

Prořezávky celkem (ha)

Probírky celkem (ha)

4 538 748

40 683

92 265

kraj Hl. m. Praha

18

8 133

6 792

7 886

41

308

Středočeský

2 431

1 476 466

183 536

423 164

4 503

10 491

Jihočeský

2 082

2 257 206

86 714

670 965

5 431

12 311

Plzeňský

1 777

1 619 485

54 881

481 826

3 846

8 870

Karlovarský

1 050

839 443

25 872

437 036

2 342

3 940

Ústecký

1 429

265 795

80 027

118 724

2 199

2 819

Liberecký

825

471 145

48 756

56 944

2 568

3 519

Královéhradecký

803

649 551

63 883

128 224

2 992

4 720

846

750 727

70 170

135 515

2 650

6 784

1 513

1 562 478

45 539

341 800

2 609

9 577

Pardubický Vysočina Jihomoravský

1 608

695 106

350 116

289 394

2 570

6 184

Olomoucký

1 306

1 029 671

186 861

415 563

3 167

7 078

Zlínský

1 069

831 211

326 494

235 503

2 526

8 236

Moravskoslezský

1 561

1 426 880

97 608

796 204

3 239

7 428

Zdroj: ČSÚ

237

1.4.1.

Kategorizace lesů

Tabulka č. 1.4.1.1. Kategorizace lesů ČR lesy hospodářské Kraje

porostní plocha (ha)

% celk.

Hlavní město Praha

lesy ochranné

zásoba (m3/ha)*

porostní plocha (ha)

% celk.

lesy zvl. určení

zásoba (m3/ha)*

porostní plocha (ha)

% celk.

všechny kategorie

zásoba (m3/ha)*

porostní plocha (ha)

zásoba (m3/ha)*

91

1,9

180,4

402

8,5

128,9

4 218

89,5

186,0

4 711

181,0

Středočeský

217 120

72,5

233,4

8 965

3,0

186,9

73 415

24,5

245,2

299 500

234,9

Jihočeský

291 906

78,9

273,8

6 025

1,6

297,9

72 070

19,5

321,2

370 001

283,5

Plzeňský

240 340

81,7

252,7

4 536

1,5

222,5

49 324

16,8

261,8

294 201

253,8

Karlovarský

73 384

52,6

247,8

4 224

3,0

145,7

62 013

44,4

241,2

139 622

241,8

Ústecký

91 172

58,3

187,0

7 748

5,0

132,7

57 341

36,7

123,6

156 261

161,1

Liberecký

85 841

63,5

233,8

11 748

8,7

123,7

37 588

27,8

229,5

135 177

223,0

Královehradecký

97 022

67,4

264,0

12 726

8,8

137,5

34 186

23,8

249,7

143 934

249,4

Pardubický

115 146

88,4

272,8

2 136

1,6

258,0

13 040

10,0

290,1

130 322

274,3

Vysočina

187 964

92,8

309,9

1 301

0,6

222,6

13 357

6,6

336,6

202 622

311,1

Jihomoravský

135 298

68,8

243,3

3 946

2,0

190,3

57 354

29,2

235,5

196 597

240,0

Olomoucký

136 367

76,2

281,4

5 814

3,2

179,3

36 835

20,6

309,1

179 017

283,8

Zlínský

136 312

88,2

306,2

120

0,1

288,6

18 120

11,7

305,3

154 552

306,1

Moravskoslezský

158 142

84,8

293,3

2 079

1,1

166,6

26 218

14,1

304,5

186 439

293,5

Česká republika

1 966 106

75,8

265,2

71 770

2,8

172,7

555 079

21,4

253,8

2 592 955

260,2

* z dřevinné plochy Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

238

Graf č. 1.4.1.1. Kategorizace lesů ČR ha 400 000 350 000 300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0

H

ím vn a l

ě

sto

P

h ra St

a ře

do

s če

ký h Ji

e oč

ý sk P

eň lz

ý sk Ka

rl

ar ov

ý sk Ú

e st

ý ck Li

b

e er

á Kr

hospodářké

ý ck lo

h ve

ra

ý ck de

Pa

rd

ý ick b u

V

oč ys

a in ho Ji

m

av or

ý sk O

m lo

ou

ý ck

ín Zl M

ochranné

ý sk

a or

k vs

le os

ký zs

zvlášního určení

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Tabulka č. 1.4.1.2. Srovnání zastoupení kategorií lesa v jednotlivých krajích a ČR Kraje

lesy hospodářské lesy ochranné lesy zvl. určení všechny kategorie abs. abs. abs. abs. ob- obn. ob- obn. prům. obobn. prům. obobn. prům. prům. bonibonibonibonimýtí doba mýtí doba věk mýtí doba věk mýtí doba věk věk ta ta ta ta

Hlavní město Praha

72,1

22,5

114,4

25,3

82,1

17,2

141,8

40,0

70,8

22,1

128,4

32,5

71,8

21,7

129,3

33,0

Středočeský

63,6

24,7

111,4

28,3

91,9

19,6

156,3

54,4

70,5

25,0

122,7

31,4

66,1

24,6

115,5

29,9

Jihočeský

65,3

26,3

112,8

31,8

88,2

24,1

141,8

46,5

74,5

27,4

140,1

39,0

67,5

26,5

118,6

33,4

Plzeňský

62,9

25,3

113,0

30,0

99,6

20,4

151,3

48,9

76,3

24,1

151,8

39,9

65,7

25,0

120,1

31,9

Karlovarský

62,5

25,1

114,1

33,4

78,6

18,2

149,6

47,0

62,1

25,3

117,6

34,4

62,8

25,0

116,7

34,2

Ústecký

58,8

23,4

108,9

28,2

70,9

18,7

144,6

48,2

49,0

21,4

96,1

28,6

55,8

22,4

106,0

29,3

Liberecký

62,4

25,2

111,8

28,7

63,8

19,0

141,3

49,9

63,9

24,7

117,7

36,2

62,9

24,5

116,0

32,6

Královehradecký

61,3

26,8

109,2

31,4

83,4

17,2

147,7

55,2

62,4

25,4

117,2

37,8

63,5

25,6

114,5

35,0

Pardubický

60,8

27,0

108,3

33,0

82,5

24,1

146,6

48,3

68,7

26,7

125,9

35,7

62,0

27,0

110,7

33,5

Vysočina

62,3

27,7

109,4

32,9

102,5

20,8

145,8

50,3

67,2

28,3

130,3

40,4

62,9

27,7

111,0

33,5

Jihomoravský

61,8

25,5

109,5

28,7

94,9

20,0

149,7

51,0

66,5

25,2

119,2

31,9

63,8

25,3

113,1

30,1

Olomoucký

59,9

27,9

110,4

32,1

101,1

19,0

154,4

59,3

65,4

28,9

120,6

37,8

62,4

27,8

113,9

34,1

Zlínský

63,8

28,6

109,7

29,9

82,9

25,8

149,9

61,6

67,8

28,8

129,0

37,0

64,3

28,6

112,0

30,7

Moravskoslezský

58,9

29,1

109,2

33,8

120,2

18,2

148,3

48,0

65,6

28,5

128,7

39,0

60,5

28,9

112,4

34,7

Česká republika

62,3

26,4

110,8

30,9

84,5

19,4

147,8

51,4

66,3

25,6

123,8

35,3

63,8

26,0

114,6

32,4

Pozn.: průměrný věk a bonita jsou z dřevinné plochy, obmýtí a obnovní doba z plochy porostní Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

239

Graf č. 1.4.1.2. Porovnání jednotlivých ukazatelů kategorizace v jednotlivých krajích a ČR prům ě rný vě k po k ate goriích

prům ě rné obm ýtí po k ate goriích

rok y

rok y 180,0

140,0

160,0

120,0

140,0 100,0

120,0

80,0

100,0

60,0

80,0 60,0

40,0

lesy zvl.určení

ik a bl

re

sl e es

ká

sk o av

Č

or M

Kr

pu

zs ký

ký

ck ý

ns

ou

Z lí

m lo

in a

sk ý

or av m

Vy

Ji ho

O

ick ý

so č

ck ý

ub

de

rd

ra

ál

ov eh

Li

Pa

ck ý

ck ý re

st e

Ú

be

sk ý

sk ý

všechny kategorie

ik a bl

re

sl e Č

es

ká

sk o

pu

ns av or

H

M

Kr

zs ký

ký

ck ý ou

Z lí

lo

O

or av

m

sk ý

in a Ji ho

m

Vy

so č

ick ý

ck ý

ub

de

rd

ra

ál

ov eh

Pa

re

ck ý

ck ý st e

Ú

be Li

va r

sk ý

sk ý

sk ý

Ka

Pl

ze ň

če

če

St

ře

do

P ěs to m

Č

la vn í

es

sk ý

a ra h

ik a bl

zs ký sl e

ká

sk o av

H

M

pu

sk ý

O

re

ou

lo m

Zl ín

in a so č

or av om

Kr

or

ál

J ih

Vy

ub rd

ra

Pa

de

ck ý

ck ý re be

Li

ov eh

sk ý

st e

Ú

va r

ze ň

Pl

rl o

Ka

J ih

oč

sk ý

do

če

ra h P ěs to

ck ý

0,0 sk ý

10,0

0,0 ick ý

20,0

5,0

ck ý

30,0

10,0

sk ý

40,0

15,0

es ký

50,0

20,0

a

60,0

25,0

m

lesy zvl.určení

70,0

30,0

Ji ho

35,0

St ře

lesy ochranné

prům ě rná obn. doba po k ate goriích rok y

vn í

va r

Ka

prům ě rná abs . bonita po k ate goriích

la

rl o

če

ze ň

Pl

a

sk ý

Ji ho

P

do

ěs to m

St

la vn í H

lesy hospodářské

všechny kategorie

r lo

lesy ochranné

ře

pu

Č

M

H

lesy hospodářské

če

bl

ra h

ik a

ký

zs ký

sl e sk o

ká es

av or

re

ck ý

O

J ih

Kr

ál

ns

ou

Z lí

or av

om

Vy

lo m

in a

sk ý

ick ý

so č

ck ý

ub

de

rd

ra

ov eh

Pa

ck ý

ck ý re

st e

Ka

Li

Ú

be

sk ý

sk ý va r

rl o

če

Pl

ze ň

sk ý

Ji ho

ra h P

če

do

ěs to

ře

la vn í

St

m

sk ý

0,0 a

20,0

0,0

sk ý

40,0

20,0

lesy hospodářské

lesy ochranné

lesy zvl.určení

všechny kategorie

lesy hospodářské

lesy ochranné

lesy zvl.určení

všechny kategorie

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

1.4.2.

Druhová skladba lesů

Tabulka č. 1.4.2.1. Druhová skladba lesů jehličnaté dřeviny kraj

smrk

borovice

jedle

listnaté dřeviny

modřín ostatní

celkem

dub

buk

bříza

ha Hl. město Praha

olše

ostatní

celkem

plocha dřev. (ha)

ha

409

944

3

246

10

1 612

1 584

57

173

58

1 198

3 070

4 681

Středočeský

114 318

80 686

1 613

16 747

740

214 105

36 310

11 688

8 680

3 858

21 674

82 211

296 315

Jihočeský

207 178

100 100

4 996

5 928

1 469

319 670

10 721

15 973

8 559

5 324

6 171

46 747

366 418

Plzeňský

167 963

73 961

3 171

7 837

1 465

254 397

9 861

10 661

5 725

4 292

7 230

37 769

292 167

Karlovarský

97 585

14 276

159

4 155

156

116 330

2 184

4 418

6 273

3 111

6 176

22 162

138 492

Ústecký

58 306

19 311

115

11 922

80

89 734

14 945

12 535

16 405

3 109

16 882

63 875

153 609

Liberecký

69 037

33 415

230

3 751

86

106 519

4 084

10 408

6 101

1 962

4 999

27 554

134 073

Královehradecký

87 159

17 326

600

5 626

150

110 860

12 676

5 165

4 391

2 516

7 153

31 901

142 761

Pardubický

74 726

23 739

1 132

5 678

133

105 409

6 143

6 448

3 170

2 519

4 844

23 123

128 532

Vysočina

149 435

22 908

1 426

6 200

368

180 337

4 191

5 558

2 681

3 429

4 178

20 037

200 374

Jihomoravský

52 682

33 281

1 609

9 902

492

97 965

41 069

16 078

2 637

1 848

35 172

96 804

194 769

Olomoucký

107 714

7 724

2 123

9 024

192

126 777

7 077

22 339

3 551

2 876

14 655

50 497

177 274

Zlínský

68 535

9 633

4 271

5 476

161

88 076

14 145

31 819

2 503

1 278

15 119

64 864

152 940

Moravskoslezský

118 580

6 286

2 515

7 395

264

135 040

6 731

21 711

3 078

3 491

14 589

49 601

184 641

Česká republika

1 373 628

443 589

23 962

99 887

5 764

1 946 831

171 720

174 858 73 927 39 671 160 039

620 215

2 567 045

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

240

l. m ěs to

100 000

smrk

a

borovice

ah

150 000

50 000

0

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

241

J i s ký ho če sk ý Pl ze ňs Ka rlo k ý va rs ký Ú st ec ký Li Kr b ál o v er e ck eh ý ra de Pa ck ý rd ub i Vy ck ý so Ji či ho na m or av sk O ý lo m ou ck M or Zl ý ín av sk sk ý os le zs ký

jedle

Pr

200 000

če

modřín

do

250 000

ěs to

ostatní jehličnaté

ře

ha

St

300 000

l. m

ře

350 000

H

St

Pr a do ha če J i s ký ho če s Pl k ý z Ka e ň s rl o ký va rs ký Ú st e Li ck ý Kr b ál ov e r e ck eh ý ra d Pa e ck rd ý ub i Vy ck ý s Ji ho oč in m or a a O v sk lo m ý ou ck M ý or av Z lín s sk os ký le zs ký

H

Graf č. 1.4.2.1. Druhová skladba lesů ČR Jehličnaté dřeviny ha

Listnaté dře viny

120 000

100 000

ostatní listnaté

80 000

olše

60 000

bříza

40 000

buk

20 000

dub

0

Tabulka č. 1.4.2.2. Podrobná druhová skladba lesů ČR (plocha v ha) Jehličnaté dřeviny SM

smrk ztepilý

kraje České republiky hl. m. Praha Středočeský

Jihočeský

Plzeňský

Karlovarský

Ústecký

Liberecký

Královéhradecký Pardubický

Vysočina

Jihomoravský

Olomoucký

Zlínský

Moravskoslezský

součet za ČR

408

114 288

207 131

167 845

96 984

49 223

66 957

87 039

74 707

149 423

52 655

107 542

68 520

118 394

1 361 117

SMP smrk pichlavý

1

24

14

33

567

8 791

2 044

104

15

10

24

73

15

131

11 847

SMC smrk černý

0

1

0

1

1

9

4

0

0

0

1

0

0

0

16

SMS smrk sivý

0

0

0

1

14

92

0

1

4

1

1

0

0

0

112

SMO smrk omorika

0

1

2

2

17

108

32

13

0

0

1

4

0

56

235

SME smrk Engelmannův

0

0

0

0

0

0

1

0

0

0

0

0

0

0

1

SMX smrky ostatní

0

4

31

83

3

83

0

1

0

1

1

95

0

0

300

JD

jedle bělokorá

3

1 520

4 702

3 004

137

110

208

545

1 102

1 281

1 563

2 102

4 250

2 481

23 009

JDO jedle obrovská

0

93

293

167

21

5

21

55

30

145

46

20

21

35

953

JDJ

jedle ojíněná

0

0

0

1

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

1

JDK

jedle kavkazská

0

0

1

1

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

2

JDV

jedle vznešená

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

JDX

jedle ostatní

0

0

1

1

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

2

DG

douglaska tisolistá

9

728

1 306

892

152

72

86

149

133

367

489

192

156

170

4 901

BO

borovice lesní

744

78 566

98 718

73 040

13 162

16 119

32 088

14 962

23 177

22 732

32 858

7 528

9 551

6 016

429 259

190

1 739

60

309

111

649

23

47

97

16

397

21

71

23

3 752

BKS banksovka

1

36

24

52

12

3

19

19

8

5

3

0

0

0

182

VJ

9

343

131

119

416

534

331

417

453

117

22

38

10

62

3 003

LMB limba

0

0

0

0

1

1

0

0

0

0

0

0

0

0

2

BOP borovice pokroucená

0

0

0

1

0

9

7

4

0

0

0

0

0

0

21

BOX borovice ostatní

0

2

12

5

10

279

53

5

0

0

0

0

0

0

366

KOS kosodřevina

0

0

273

381

468

1 603

895

1 871

4

0

0

93

2

185

5 775

BOC borovice černá vejmutovka

BL

blatka

MD

modřín evropský

0

1

881

55

96

114

0

0

0

38

1

43

0

0

1 230

246

16 747

5 928

7 837

4 155

11 922

3 751

5 625

5 678

6 200

9 902

9 024

5 476

7 395

99 885

MDX modříny ostatní

0

0

0

0

0

0

0

1

0

0

0

0

0

0

1

TS

tis červený

0

6

0

1

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

8

JAL

jalovec obecný

0

1

1

0

0

0

0

0

0

1

0

0

5

11

18

0

2

155

570

0

7

0

0

0

0

0

0

0

82

817

SOJ souše jehličnaté JX

ostatní jehličnaté

0

3

3

0

4

0

0

0

0

0

2

0

0

0

14

jehličnaté celkem

1 612

214 105

319 670

254 397

116 330

89 734

106 519

110 860

105 409

180 337

97 965

126 777

88 076

135 040

1 946 831

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

242

Pokračování tabulky č. 1.4.2.2. Podrobná druhová skladba lesů ČR (plocha v ha) Listnaté dřeviny DB DBS DBZ DBC DBP DBB DBX CER BK HB JV KL BB JVJ JVX JS JSA JSU JL JLH JLV AK BR BRP JR BRK MK OR ORC PL TR STR HR JB LTX LP LPV OL OLS OLZ OS TP TPC TPX TPS JIV VR KS KJ PJ SOL LMX KR

dub letní dub letní slavonský dub zimní dub červený dub pýřitý dub bahenní duby ostatní dub cer buk lesní habr obecný javor mléč javor klen javor babyka javor jasanolistý javory ostatní jasan ztepilý jasan americký jasan úzkolistý jilm habrolistý jilm horský vaz akát bříza bradavičnatá bříza pýřitá jeřáb ptačí břek muk ořešák královský ořešák černý platan javorolistý třešeň ptačí střemcha pozdní hrušeň jabloň ostatní listnaté tvrdé lípa srdčitá lípa velkolistá olše lepkavá olše šedá olše zelená osika topol bílý topol černý ostatní topoly nešlechtěné topoly šlechtěné jíva vrba bílá, v. křehká jírovec maďal kaštanovník jedlý pajasan žláznatý souše listnaté ostatní listnaté měkké keře listnaté celkem

kraje České republiky hl. m. Praha Středočeský 914 31 456 0 84 532 2 954 138 1 795 0 18 0 1 0 0 0 2 57 11 688 200 6 685 72 495 55 1 581 10 78 0 9 0 0 175 3 353 1 0 0 0 6 69 0 1 0 4 339 3 154 173 8 680 0 0 1 73 0 23 0 5 0 4 0 5 0 0 103 27 1 3 3 2 5 7 4 14 251 3 627 0 1 57 3 779 1 80 0 0 7 667 9 534 6 302 5 88 0 141 1 60 7 167 4 144 0 3 0 0 0 0 1 4 10 272 3 070 82 211

Jihočeský 10 172 0 288 259 0 1 0 0 15 973 142 225 1 301 0 0 0 771 0 0 31 2 0 131 8 550 9 271 0 0 0 0 1 24 1 0 0 1 1 943 0 5 220 102 2 878 145 22 2 17 35 88 32 0 0 0 1 107 46 747

Plzeňský Karlovarský 8 779 1 831 0 0 577 249 504 104 0 0 0 0 0 0 1 0 10 661 4 418 664 71 93 79 1 683 2 636 3 7 0 3 0 0 1 101 1 489 0 0 0 0 18 6 0 8 0 0 524 26 5 721 6 268 4 5 503 557 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 55 25 0 0 0 0 1 1 1 0 878 341 0 1 4 160 3 003 132 97 0 10 1 055 527 287 89 30 60 1 3 8 7 33 117 77 39 3 6 0 0 0 0 0 0 1 1 210 78 37 769 22 162

Ústecký 13 650 0 979 312 0 0 0 3 12 535 1 031 408 3 016 61 24 10 4 487 0 0 42 2 1 1 240 16 401 4 3 160 8 0 1 0 0 49 4 2 1 0 1 477 0 3 063 23 23 403 271 42 97 764 70 89 16 4 0 0 2 99 63 875

Liberecký Královéhradecký Pardubický 3 892 11 735 5 439 0 0 0 78 523 211 115 416 491 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 10 408 5 165 6 448 393 1 348 905 67 58 119 1 372 1 447 800 0 7 7 0 0 3 0 0 0 1 178 1 700 1 268 0 0 0 0 0 0 9 13 12 3 0 0 0 2 0 32 42 70 6 100 4 389 3 168 2 2 2 809 755 146 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 15 12 14 0 1 1 0 0 0 0 1 6 25 27 1 490 936 726 0 0 0 1 919 2 428 2 498 38 77 21 5 11 0 369 345 163 59 213 304 18 22 24 1 13 36 67 19 11 36 60 37 22 54 50 5 6 62 0 0 17 0 0 0 0 0 0 10 16 0 16 52 59 27 554 31 901 23 123

Vysočina Jihomoravský 3 010 21 800 0 251 1 099 14 645 81 177 0 59 0 0 0 3 370 1 766 5 558 16 078 886 9 728 89 278 861 1 144 5 393 0 273 0 0 660 3 996 0 53 0 2 183 7 205 0 6 0 30 130 7 757 2 665 2 637 16 0 68 43 0 19 0 0 0 61 0 531 0 2 12 59 0 0 0 8 0 28 1 38 994 5 050 1 5 3 390 1 830 36 18 4 1 187 275 71 359 12 859 5 130 14 602 16 30 32 499 53 229 0 1 0 9 0 0 1 10 73 276 20 037 96 804

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

243

Olomoucký 6 731 117 87 140 0 1 0 0 22 339 1 763 561 3 099 7 1 0 3 985 0 0 29 4 0 228 3 546 5 252 0 0 3 7 0 34 1 0 0 0 3 653 1 2 861 13 2 273 428 1 5 3 71 203 3 0 1 0 3 38 50 497

Zlínský Moravskoslezský 11 603 6 157 12 0 2 471 34 59 540 0 0 0 0 0 0 0 0 31 819 21 711 6 454 1 633 118 134 1 726 4 082 46 8 16 2 1 0 2 443 3 034 4 0 531 0 36 44 2 1 1 0 241 109 2 503 3 078 0 0 36 346 0 0 0 0 1 0 176 0 0 0 51 72 1 4 0 1 2 0 10 3 2 357 4 073 0 3 1 263 3 433 15 55 0 3 258 172 197 331 29 18 1 30 130 0 45 103 127 284 6 18 0 0 2 0 0 0 0 3 69 80 64 864 49 601

součet za ČR 137 168 463 24 730 5 131 78 2 3 372 774 174 858 31 902 2 796 24 802 633 331 11 29 638 58 2 715 526 29 39 14 023 73 879 48 7 022 53 5 70 720 4 554 18 17 52 124 26 797 12 38 903 708 61 5 579 3 299 1 444 415 1 783 713 1 738 586 25 11 0 54 1 438 620 215

Graf č. 1.4.2.2. Plochy vybraných dřevin v ČR Jehličnaté dřeviny

ha

Listnaté dřeviny ha

350 000

60 000

300 000 50 000

250 000 40 000

200 000

30 000

150 000

20 000 100 000

10 000 50 000

borovice lesní

modřín evropský

jedle bělokorá

dub letní

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

244

buk lesní

sk ý

sl e

sk o av or M

bříza bradavičnatá

olše lepkavá

zs ký

ck ý

Zl ín

sk ý

ou

O

lo m

in a

or av

so č

Vy

m Ji ho

ck ý

bi ck ý

du

Pa r

Kr

ál

ov éh

ra

de

re

ck ý

ck ý

be Li

sk ý

st e

Ú

sk ý

va r

Ka

rlo

ze ň

Pl

sk ý

Ji ho

če

ha ra

če

.P

do

.m hl

St ře

.m .P ra St ha ře do če sk ý Ji ho če sk ý Pl ze ňs Ka k ý rlo va rs ký Ú st ec ký Li Kr be ál re ov c ký éh ra de c ký Pa rd ub ick ý Vy so Ji či ho na m or av sk O ý lo m ou ck ý M Zl or ín av s sk ký os le zs ký

hl

smrk ztepilý

sk ý

0

0

Graf č. 1.4.2.3. Procentuální zastoupení věkových stupňů v krajích ČR 100% 80% 60% 40% 20%

věk.s t. 2

věk.s t. 3

věk.s t. 4

věk.s t. 5

věk.s t. 6

věk.s t. 7

věk.s t.11

věk.s t.12

věk.s t.13

věk.s t.14

věk.s t.15

věk.s t.16

věk.s t.17

věk.s t. 8

ik a bl pu

Č

es

ká

sk o av or M

Kr

věk.s t. 1

re

sl e

Zl ín

zs ký

sk ý

ck ý lo m

ou

sk ý O

or av Ji ho

Vy

rd

m

so č

in a

ick ý ub

ck ý Pa

ál

ov eh

Li

ra

be

de

re

ck ý

ck ý st e

Ka

Pl

rl o

Ú

va r

sk ý

sk ý ze ň

sk ý če Ji ho

ře St

H

l. m

ěs to

do

če

Pr

ah

sk ý

a

0%

věk.s t. 9

věk.s t.10

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Tabulka č. 1.4.2.3. Procentuální zastoupení věkových tříd v krajích ČR Kraj

holina

bez uvedení věku

Věkové třídy 2 14,6

3 14,9

4 17,7

5 23,2

6 13,7

7 7,2

Celkem

Hl. město Praha

0,6

0,0

1 8,2

Středočeský

1,1

0,0

14,9

14,9

13,1

20,1

17,1

11,6

7,3

100

Jihočeský

1,0

0,0

15,4

15,1

14,2

15,4

16,3

13,7

9,0

100

Plzeňský

0,7

0,0

16,3

14,5

14,0

17,8

16,3

13,2

7,3

100

Karlovarský

0,8

0,0

17,5

16,0

15,8

15,3

17,0

11,2

6,4

100

Ústecký

1,7

0,0

24,7

19,0

10,9

17,2

12,4

8,1

5,9

100

Liberecký

0,8

0,0

19,8

15,8

12,1

17,9

15,6

10,2

7,8

100

Královehradecký

0,8

0,0

18,3

13,3

13,5

22,6

14,9

9,5

7,1

100

Pardubický

1,4

0,0

18,1

14,3

13,3

20,3

17,0

11,0

4,7

100

Vysočina

1,1

0,0

16,2

14,1

15,3

20,2

17,6

11,5

4,0

100

Jihomoravský

0,9

0,1

15,8

14,0

14,7

21,1

17,1

10,3

6,0

100

Olomoucký

1,0

0,0

17,4

15,5

16,5

15,8

16,7

11,2

6,0

100

100

Zlínský

1,0

0,0

14,4

12,6

14,9

22,8

20,5

10,2

3,6

100

Moravskoslezský

1,0

0,0

19,3

15,7

15,0

18,1

14,4

10,6

5,9

100

Česká republika

1,0

0,0

17,1

15,0

14,1

18,6

16,4

11,3

6,5

100

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

245

Graf č. 1.4.2.4. Procentuální zastoupení věkových tříd v krajích ČR 100%

80%

60%

40%

20%

2.věk.tř.

3.věk.tř.

4.věk.tř.

Zdroj: Podklady pro NLP (2006)

246

5.věk.tř.

6.věk.tř.

7.věk.tř.

ik a pu re

sl e

bl

zs ký

sk ý

Č

es

ká

sk o av or M

H

1.věk.tř.

Zl ín

ck ý lo m

ou

sk ý O

or av

in a m

so č

Ji ho

Vy

ck ý

bi ck ý du Pa r

Kr

ál

ov eh

Li

ra

be

de

re

ck ý

ck ý st e Ú

rl o

va r

sk ý

sk ý Ka

sk ý

ze ň Pl

do

če

sk ý če

ra h P St ře

ěs to m la vn í

Ji ho

a

0%

1.4.3.

Rozbor zásob, přírůsty

Tabulka č. 1.4.3.1. Rozbor zásob dřevin v krajích ČR zásoba Kraj

jehličnatá

listnatá

jehličnatá + listnatá

m3 b. k.

m3 / ha

m3 b. k.

m3 / ha

m3 b. k.

m3 / ha

354 273

219,8

493 157

160,7

847 430

181,0

Středočeský

55 960 717

261,4

13 643 104

166,0

69 603 821

234,9

Jihočeský

95 752 140

299,5

8 131 166

173,9

103 883 306

283,5

Plzeňský

68 244 014

268,3

5 893 635

156,0

74 137 649

253,8

Karlovarský

30 614 364

263,2

2 868 867

129,5

33 483 231

241,8

Ústecký

16 498 517

183,9

8 253 118

129,2

24 751 635

161,1

Liberecký

24 927 560

234,0

4 967 311

180,3

29 894 871

223,0

Královehradecký

29 843 522

269,2

5 758 161

180,5

35 601 683

249,4

Pardubický

30 838 006

292,6

4 414 974

190,9

35 252 980

274,3

Vysočina

59 087 435

327,7

3 254 027

162,4

62 341 462

311,1

Jihomoravský

27 899 681

284,8

18 837 093

194,6

46 736 774

240,0

Olomoucký

39 425 488

311,0

10 884 733

215,6

50 310 221

283,8

Zlínský

30 562 676

347,0

16 245 743

250,5

46 808 419

306,1

Moravskoslezský

44 300 386

328,1

9 881 978

199,2

54 182 364

293,5

Česká republika

554 308 779

284,7

113 527 067

183,0

667 835 846

260,2

Hl. město Praha

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Tabulka č. 1.4.3.2. Rozbor přírůstů dřevin v krajích ČR přírůsty Kraj

CBP

CPP

PMP

m3 b. k.

m3 / ha (*)

m3 b. k.

m3 / ha (*)

m3 b. k.

m3 / ha (*)

29 148

6,2

20 676

4,4

14 339

3,0

Středočeský

2 180 700

7,3

1 809 581

6,0

1 244 286

4,2

Jihočeský

2 990 563

8,1

2 541 385

6,9

1 719 512

4,7

Plzeňský

2 172 662

7,4

1 853 263

6,3

1 269 654

4,3

Karlovarský

965 886

6,9

864 364

6,2

595 094

4,3

Ústecký

828 793

5,3

713 596

4,6

512 483

3,3

Liberecký

868 963

6,4

775 279

5,7

533 172

3,9

Královehradecký

1 032 480

7,2

954 189

6,6

660 230

4,6

Pardubický

1 091 209

8,4

946 920

7,3

645 498

5,0

Vysočina

1 864 423

9,2

1 594 000

7,9

1 085 808

5,4

Jihomoravský

1 600 155

8,1

1 253 690

6,4

862 587

4,4

Olomoucký

1 678 799

9,4

1 370 190

7,7

929 172

5,2

Zlínský

1 492 654

9,7

1 224 831

7,9

833 183

5,4

Moravskoslezský

1 779 658

9,6

1 526 823

8,2

1 028 290

5,5

Česká republika

20 576 092

7,9

17 448 786

6,7

11 933 308

4,6

Hl. město Praha

(*) porostní plochy Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

247

Graf č. 1.4.3.1. Zásoba dřevin m3 b. k. v krajích ČR

100 000 000 90 000 000 80 000 000 70 000 000 60 000 000 50 000 000 40 000 000 30 000 000 20 000 000 10 000 000 0

H

m l.

to ěs

Pr

ah

St

ř

a

ed

e oč

ý sk h Ji

e oč

ý sk P

eň lz

ý sk Ka

rl

ar ov

ý sk

te Ús

ý ck Li

r be

ký ec

á Kr

lo

ve

hr

e ad

ý ck P

ar

b du

ý ick V

oč ys

a in

ho Ji

m

av or

ý sk O

m lo

ou

ý ck

ín Zl M

listnatá

or

ý sk

av

sk

le os

ký zs

jehličnatá

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.4.3.2. Přírůsty dřevin v krajích ČR tis. m3 b.k. 3 500 000 3 000 000 2 500 000 2 000 000 1 500 000 1 000 000 500 000

CPP

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

248

zs ký

sk ý sk o

sl e

Zl ín

ck ý

or

av

O

lo m

ou

sk ý m

or av

in a Ji ho

so č

M

Kr

CBP

Vy

ick ý ub rd Pa

ra ov eh ál

Li

be

de

re

ck ý

ck ý

ck ý st e Ú

rlo

va r

sk ý

sk ý Ka

ze ň Pl

sk ý če Ji ho

če do ře St

H

l. m

ěs to

Pr

ah

sk ý

a

0

PMP

Graf č. 1.4.3.3. Zásoby dřevin na ha porostní půdy v krajích ČR m 3 b.k ./ha 400,0 350,0 300,0 250,0 200,0 150,0 100,0 50,0

jehličnatá

ik a bl pu ká

es

av

Č

or M

listnatá

re

sl e sk o

lo m

Zl ín

zs ký

sk ý

ck ý ou

sk ý

Ji ho

O

m

Vy

or av

so č

in a

ick ý ub rd Pa

Kr

H

ál

ov eh

Li

ra

be

de

re

ck ý

ck ý

ck ý st e

Ka

Pl

rlo

Ú

va r

sk ý

sk ý ze ň

sk ý če

St

l. m

ře

ěs to

do

Ji ho

če

Pr

ah

sk ý

a

0,0

jehličnatá + listnatá

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.4.3.4. Přírůsty dřevin na ha porostní plochy v krajích ČR m 3 b.k . / ha 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0

.m Hl

to ěs

Pr

ah

a St

ř

o ed

če

ý sk

ho Ji

če

ý sk Pl

ň ze

ý sk Ka

rlo

r va

ý sk Ú

e st

ý ck b Li

er

ký ec Kr

ál

CBP

e ov

a hr

de

ý ck P

d ar

ub

ý ick

č so Vy

a in J ih

om

av or

ý sk O

lom

ou

ý ck

ín Zl

ý sk

M

CPP

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

249

PMP

or

av

sk

le os

ký zs Če

á sk

p re

ub

l ik

a

1.4.4.

Těžba

Tabulka č. 1.4.4.1. Těžba v krajích ČR Roční umístěná těžba obnovní

Kraj

Z těžebních procent

výchovná

celkem

obnovní

výchovná m3 m3 / ha

m3

m3 / ha

m3

m3 / ha

m3

m3 / ha

m3

m3 / ha

6 704

1,4

1 157

0,2

7 860

1,7

13 407

2,8

3 486

851 881

2,8

132 639

0,4

984 520

3,3

1 701 057

5,7

Jihočeský

1 436 921

3,9

163 084

0,4

1 600 004

4,3

2 397 530

Plzeňský

910 717

3,1

142 015

0,5

1 052 732

3,6

Karlovarský

371 732

2,7

34 985

0,3

406 717

Ústecký

217 295

1,4

27 097

0,2

Liberecký

343 770

2,5

35 156

Královehradecký

424 011

2,9

Pardubický

446 551

Vysočina

celkem m3

m3 / ha

0,7

16 894

3,6

239 568

0,8

1 940 625

6,5

6,5

382 285

1,0

2 779 815

7,5

1 581 528

5,4

257 881

0,9

1 839 408

6,3

2,9

651 090

4,7

92 763

0,7

743 853

5,3

244 392

1,6

539 052

3,5

65 166

0,4

604 218

3,9

0,3

378 926

2,8

620 647

4,6

78 591

0,6

699 238

5,2

95 882

0,7

519 894

3,6

650 809

4,5

100 626

0,7

751 434

5,2

3,4

74 796

0,6

521 347

4,0

777 919

6,0

141 080

1,1

919 000

7,1

812 806

4,0

187 197

0,9

1 000 002

4,9

1 293 957

6,4

278 733

1,4

1 572 689

7,8

Jihomoravský

485 120

2,5

133 786

0,7

618 906

3,1

1 067 866

5,4

220 219

1,1

1 288 084

6,6

Olomoucký

500 782

2,8

100 612

0,6

601 395

3,4

1 097 027

6,1

221 689

1,2

1 318 715

7,4

Zlínský

652 943

4,2

159 608

1,0

812 551

5,3

965 997

6,3

207 677

1,3

1 173 673

7,6

Moravskoslezský

433 412

2,3

47 558

0,3

480 970

2,6

1 232 411

6,6

239 853

1,3

1 472 264

7,9

Česká republika

7 894 646

3,0

1 335 570

0,5

9 230 216

3,6

14 590 295

5,6

2 529 615

1,0

17 119 911

6,6

Hl. město Praha Středočeský

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.4.4.1. Objemy těžeb v krajích ČR 3 000 000 2 500 000

m 3 b.k.

2 000 000 1 500 000 1 000 000 500 000

obnovní umístěná

výchovná umístěná

250

sk o

sl e

zs ký

sk ý Zl ín

ck ý ou

sk ý

lo m

av M

or

or av m

obnovní z těž.proc.

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

O

in a so č

ick ý

Vy

rd

ub

ck ý de

Pa

Kr

Ji ho

ál

ov eh

ra

be

re

ck ý

ck ý Li

st e Ú

va r

sk ý

sk ý Ka

rl o

ze ň

sk ý

Pl

če

Ji ho

če do ře

St

H

l. m

ěs to

Pr

ah

sk ý

a

0

výchovná z těž.proc.

Graf č. 1.4.4.2. Celkové objemy těžeb v krajích ČR 3 000 000

m 3 b.k.

2 500 000 2 000 000 1 500 000 1 000 000 500 000

zs ký

sk o

O

or

av

Ji ho

sl e

Zl ín

sk ý

ck ý

lo m

or av

ou

sk ý

in a m

Vy

so č

ick ý ub rd

Pa

M

Kr

H

ál

ov eh

Li

ra

be

de

re

ck ý

ck ý

ck ý st e Ú

Ka

Pl

rlo

va r

sk ý

sk ý ze ň

sk ý če

Ji ho

do St

ře

ěs to l. m

če

Pr

ah

sk ý

a

0

umístěná celkem

celkem z těž.procent

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.4.4.3. Těžby na ha porostní plochy v krajích ČR 7,0 6,0 m 3 b.k. / ha

5,0 4,0 3,0 2,0 1,0

obnovní umístěná

výchovná umístěná

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

251

ik a bl pu

es

ká

re

sl e sk o Č

av or M

obnovní z těž.procent

zs ký

sk ý Zl ín

ck ý ou

O

lo m

sk ý

Ji ho

m

or av

in a so č

rd Pa

Kr

Vy

ick ý ub

ck ý de ra

ov eh ál

Li

be

re

ck ý

ck ý st e Ú

va r

sk ý

sk ý rlo

Ka

ze ň

sk ý

Pl

če

Ji ho

če do ře

St

H

l. m

ěs to

Pr

ah

sk ý

a

0,0

výchovná z těž.procent

Graf č. 1.4.4.4. Celkové objemy těžeb na ha porostní plochy v krajích ČR

celkem z těž.procent

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

252

Č

es

ká

ik a bl pu

re

sl e sk o

av or M

celkem umístěná

zs ký

sk ý Zl ín

ck ý ou

sk ý

lo m O

in a

or av

Kr

Ji ho

m

so č

ick ý

Vy

ub

ck ý Pa

rd

de ra

ál

ov eh

Li

be

re

ck ý

ck ý st e

sk ý va r

Ú

sk ý rlo

ze ň

Ka

sk ý

Pl

če

Ji ho

če do ře

St

H

l. m

ěs to

Pr

ah

sk ý

a

m 3 b.k. / ha

9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0

Tabulka č. 1.4.4.2. Výhled zásob a těžeb celkem za ČR 1. decennium

Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

2 566 900,55

214 498,06

228 411,95

178 091,50

209 732,98

189 207,27

177 021,06

240 155,42

241 270,46

208 075,53

217 610,35

178 576,08

115 610,72

73 657,72

40 428,06

22 283,75

12 663,01

19 606,62

Zásoba

667 786 070

18 439

2 790 118

16 167 841

36 110 468

43 881 321

49 337 116

77 559 953

85 346 849

80 003 250

89 118 174

74 811 856

47 577 360

29 717 481

15 903 060

8 316 420

4 581 755

6 544 609

Těž. obn.

148 446 445

0

4 387

64 079

362 600

426 564

638 863

1 247 199

2 900 438

9 298 705

24 186 657

32 663 206

28 371 953

21 087 299

11 945 507

6 239 003

3 483 694

5 526 291

Plocha TO

373 831,55

12,66

95,02

1 640,28

2 117,31

2 401,67

3 868,50

6 474,34

10 598,46

24 262,74

56 750,37

75 735,42

67 531,24

51 527,45

29 875,01

16 113,95

9 374,04

15 453,07

Proc. TO Těž. vých.

14,56

0,01

0,04

0,92

1,01

1,27

2,19

2,70

4,39

11,66

26,08

42,41

58,41

69,96

73,90

72,31

74,03

78,82

25 603 583

3 438

862 517

3 727 360

5 015 127

4 033 950

3 276 405

4 004 005

2 812 466

995 805

467 463

236 444

105 833

32 182

10 454

8 076

5 332

6 728

3,83

18,64

30,91

23,05

13,89

9,19

6,64

5,16

3,30

1,24

0,52

0,32

0,22

0,11

0,07

0,10

0,12

0,10

Proc. TV 2. decennium

Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

2 566 900,55

373 831,55

214 485,40

228 316,92

176 451,22

207 615,67

186 805,60

173 152,56

233 681,08

230 672,00

183 812,79

160 859,98

102 840,66

48 079,48

22 130,27

10 553,05

6 169,80

7 442,52

Zásoba

652 908 165

35 999

1 502 971

17 430 925

37 039 158

55 906 015

58 636 143

60 908 009

91 025 305

95 143 377

79 546 760

71 680 940

45 907 908

20 737 500

9 205 456

3 957 978

2 080 831

2 162 891

Těž. obn.

107 054 499

0

1 544

128 113

212 577

117 705

444 469

1 114 970

2 947 609

10 028 767

19 680 008

29 170 536

24 460 250

10 731 178

4 322 848

1 844 438

911 076

938 412

Plocha TO

252 134,04

854,85

37,71

3 873,76

3 001,64

880,78

2 406,16

5 376,23

9 447,06

23 626,95

42 806,85

62 574,46

52 855,42

24 199,19

9 828,13

4 611,03

2 600,84

3 152,97

Proc. TO Těž. vých.

9,82

0,23

0,02

1,70

1,70

0,42

1,29

3,10

4,04

10,24

23,29

38,90

51,40

50,33

44,41

43,69

42,15

42,36

28 953 240

4 391

440 119

4 056 521

5 540 756

5 948 453

4 291 026

3 375 885

3 166 644

1 222 681

460 841

246 744

118 376

43 567

11 220

9 199

7 360

9 456

4,43

12,20

29,28

23,27

14,96

10,64

7,32

5,54

3,48

1,29

0,58

0,34

0,26

0,21

0,12

0,23

0,35

0,44

Proc. TV 3. decennium

Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

2 566 900,55

252 134,04

372 976,70

214 447,69

224 443,16

173 449,58

206 734,88

184 399,44

167 776,33

224 234,01

207 045,05

141 005,94

98 285,53

49 985,24

23 880,29

12 302,14

5 942,02

7 858,51

Zásoba

671 199 633

24 495

3 573 547

13 938 621

37 033 725

55 019 780

72 848 071

70 839 549

69 806 577

99 824 291

94 430 093

65 359 492

45 857 278

22 963 398

10 290 335

4 882 608

2 113 540

2 394 234

Těž. obn.

108 624 397

0

12 962

27 543

475 594

184 499

295 699

1 311 603

2 447 906

10 935 856

23 045 097

25 450 555

23 933 721

11 990 648

4 464 545

2 202 004

956 607

889 559

Plocha TO

244 539,39

854,85

269,01

1 162,29

7 600,59

1 725,57

1 483,27

5 318,63

7 737,00

24 029,60

47 875,09

52 153,12

48 982,19

25 059,76

9 718,68

5 147,69

2 485,81

2 936,25

Proc. TO Těž. vých.

9,53

0,34

0,07

0,54

3,39

0,99

0,72

2,88

4,61

10,72

23,12

36,99

49,84

50,13

40,70

41,84

41,83

37,36

31 053 940

3 214

769 055

2 972 198

5 467 979

6 258 591

6 209 141

4 321 376

2 704 791

1 345 559

547 177

242 242

112 037

55 995

13 631

9 328

7 863

13 763

4,63

13,12

21,52

21,32

14,76

11,38

8,52

6,10

3,87

1,35

0,58

0,37

0,24

0,24

0,13

0,19

0,37

0,57

Proc. TV 4. decennium

Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

2 566 900,55

244 539,39

251 279,19

372 707,69

213 285,40

216 842,57

171 724,01

205 251,62

179 080,81

160 039,33

200 204,41

159 169,96

88 852,82

49 303,33

24 925,47

14 161,61

7 154,45

8 378,47

Zásoba

694 275 632

25 827

2 708 613

26 086 664

32 736 647

54 375 848

71 115 528

87 532 185

80 326 867

75 642 652

97 813 399

77 374 604

42 788 420

23 332 209

11 248 166

5 825 790

2 680 604

2 661 608

Těž. obn.

110 006 523

0

1 921

167 506

90 835

442 643

220 140

920 864

2 814 190

7 601 587

23 934 226

29 777 459

21 974 920

12 297 494

5 030 809

2 571 850

1 253 971

906 106

Plocha TO

232 826,02

854,85

42,42

2 468,93

1 976,01

4 282,90

1 176,74

3 449,37

7 961,61

16 052,58

46 305,54

58 337,51

43 114,54

24 707,52

10 429,51

5 767,66

3 054,59

2 843,74

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV

9,07

0,35

0,02

0,66

0,93

1,98

0,69

1,68

4,45

10,03

23,13

36,65

48,52

50,11

41,84

40,73

42,69

33,94

33 306 268

3 483

659 392

3 484 575

4 539 711

6 117 543

6 487 942

6 208 172

3 409 055

1 202 910

655 838

312 483

106 606

66 295

15 499

10 451

8 523

17 791

4,80

13,48

24,34

13,36

13,87

11,25

9,12

7,09

4,24

1,59

0,67

0,40

0,25

0,28

0,14

0,18

0,32

0,67

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

253

Grafy č. 1.4.4.5. Výhled zásob těžeb za ČR Zásoba

Plocha těžby obnovní

700 000 000

400 000,00 694 275 632

690 000 000

350 000,00 300 000,00

680 000 000

250 000,00

670 000 000

671 199 633

667 786 070

ha

m3

373 831,55

660 000 000

252 134,04

244 539,39

2

3

200 000,00

232 826,02

150 000,00 650 000 000

652 908 165

100 000,00

640 000 000

50 000,00 0,00

630 000 000 1

2

3

1

4

Těžba výchovná

Těžba obnovní 160 000 000 140 000 000

35 000 000 148 446 445

33 306 268

30 000 000

31 053 940 28 953 240

120 000 000

25 000 000

100 000 000

107 054 499

108 624 397

110 006 523

25 603 583

20 000 000

m3

m3

4

Decennium

Decennium

80 000 000

15 000 000 60 000 000 10 000 000 40 000 000 5 000 000

20 000 000

0

0 1

2

3

1

4

2

3

Decennium

Decennium

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

254

4

Tabulka č. 1.4.4.3. Výhled zásob a těžeb v ČR – jehličnaté dřeviny 1. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

1 946 709,34

156 098,98

182 117,33

136 796,74

155 215,45

130 060,72

120 266,61

174 021,69

187 550,61

168 095,86

181 493,55

147 285,88

90 429,23

55 390,57

28 699,15

15 156,88

7 636,36

10 393,74

Zásoba

554 266 982

8 061

2 358 429

13 580 048

29 279 899

34 283 209

38 533 522

63 064 777

72 547 938

69 642 084

78 805 454

65 180 195

39 247 708

23 721 327

11 975 937

5 941 103

2 899 957

3 197 334

Těž. obn.

124 727 896

0

289

11 356

29 768

39 891

78 612

216 949

1 586 376

7 917 826

22 333 851

30 100 939

25 432 816

18 063 473

9 553 799

4 572 166

2 243 320

2 546 465

Plocha TO

289 647,31

10,04

51,55

666,41

338,14

239,45

331,76

727,11

4 102,61

18 240,42

49 829,91

67 211,98

58 448,79

42 386,84

22 814,70

11 186,45

5 746,08

7 315,06

14,88

0,01

0,03

0,49

0,22

0,18

0,28

0,42

2,19

10,85

27,46

45,63

64,63

76,52

79,50

73,80

75,25

70,38

20 511 983

1 563

790 923

3 282 102

4 003 731

3 022 501

2 497 257

3 235 750

2 364 088

738 086

313 403

154 182

68 299

17 918

5 659

6 245

4 218

6 058

3,70

19,38

33,54

24,17

13,67

8,82

6,48

5,13

3,26

1,06

0,40

0,24

0,17

0,08

0,05

0,11

0,15

0,19

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV 2. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

1 946 709,34

289 647,31

156 088,94

182 065,79

136 130,33

154 877,31

129 821,27

119 934,85

173 294,58

183 448,00

149 855,45

131 663,63

80 073,90

31 980,44

13 003,72

5 884,45

3 970,43

4 968,96

Zásoba

538 737 220

19 248

1 214 814

15 414 832

31 252 322

45 252 123

46 119 312

48 027 166

74 719 191

81 647 397

69 171 396

62 045 003

37 958 656

14 765 272

5 988 477

2 422 181

1 371 918

1 347 911

Těž. obn.

92 080 454

0

40

40 344

85 840

25 080

98 537

239 546

1 702 029

8 789 165

18 302 148

27 084 314

22 178 136

8 546 578

2 882 468

1 070 724

557 124

478 381

Plocha TO

199 269,52

802,16

4,08

2 042,27

1 257,00

160,62

326,20

695,44

3 840,06

18 954,12

38 282,33

56 348,61

46 510,79

18 525,35

5 955,74

2 367,72

1 524,33

1 672,69

Proc. TO Těž. vých.

10,24

0,28

0,00

1,12

0,92

0,10

0,25

0,58

2,22

10,33

25,55

42,80

58,08

57,93

45,80

40,24

38,39

33,66

23 189 287

2 036

390 056

3 717 546

4 591 597

4 608 937

3 273 300

2 641 180

2 521 723

880 174

291 088

145 626

76 630

22 630

6 615

5 304

6 181

8 663

4,30

10,58

32,11

24,12

14,69

10,19

7,10

5,50

3,37

1,08

0,42

0,23

0,20

0,15

0,11

0,22

0,45

0,64

Proc. TV 3. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

1 946 709,34

199 269,52

288 845,15

156 084,85

180 023,52

134 873,32

154 716,69

129 495,07

119 239,41

169 454,51

164 493,88

111 573,12

75 315,03

33 563,10

13 455,09

7 047,99

3 516,73

5 742,37

Zásoba

548 737 872

14 822

2 982 251

11 646 065

32 205 197

46 710 768

58 848 027

55 839 534

55 583 982

82 406 328

80 525 794

55 266 637

37 471 740

16 733 954

6 360 982

3 106 009

1 351 457

1 684 324

Těž. obn.

92 681 485

0

76

9 091

279 630

89 765

58 565

442 039

1 280 887

9 334 851

21 123 250

23 318 350

21 597 123

9 812 320

2 867 548

1 344 248

587 417

536 324

Plocha TO

190 826,16

802,16

7,49

753,14

4 246,66

705,17

189,91

1 065,08

2 650,70

18 398,60

41 870,06

46 115,65

42 772,80

19 635,06

5 715,89

2 751,38

1 329,23

1 817,19

Proc. TO Těž. vých.

9,80

0,40

0,00

0,48

2,36

0,52

0,12

0,82

2,22

10,86

25,45

41,33

56,79

58,50

42,48

39,04

37,80

31,65

24 814 930

1 813

705 822

2 543 911

4 669 249

5 139 365

4 855 536

3 361 998

2 097 637

851 720

337 267

129 595

61 937

27 063

8 071

6 025

5 195

12 727

4,52

12,23

23,67

21,84

14,50

11,00

8,25

6,02

3,77

1,03

0,42

0,23

0,17

0,16

0,13

0,19

0,38

0,76

Proc. TV 4. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

1 946 709,34

190 826,16

198 467,36

288 837,66

155 331,72

175 776,85

134 168,15

154 526,78

128 429,99

116 588,72

151 055,91

122 623,82

65 457,46

32 542,22

13 928,04

7 739,20

4 296,60

6 112,68

Zásoba

562 715 902

15 084

2 313 486

22 701 631

25 686 779

47 244 748

60 507 737

70 621 890

63 696 754

60 732 260

80 054 545

64 113 232

34 051 947

16 746 558

7 062 013

3 493 435

1 761 761

1 912 041

Těž. obn.

92 644 073

0

65

8 493

69 240

275 164

65 871

240 201

1 590 715

6 202 972

21 540 467

26 865 713

19 530 924

9 994 966

3 387 389

1 510 724

800 995

560 174

Plocha TO

178 710,29

802,16

2,90

329,47

1 486,36

2 441,16

234,54

573,92

3 045,86

11 223,08

39 373,16

50 402,97

36 872,38

19 142,19

6 393,37

2 983,06

1 685,16

1 718,55

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV

9,18

0,42

0,00

0,11

0,96

1,39

0,17

0,37

2,37

9,63

26,07

41,10

56,33

58,82

45,90

38,54

39,22

28,11

26 453 529

1 947

607 482

3 096 726

3 357 994

5 121 888

5 365 408

4 904 192

2 646 267

731 846

341 455

161 981

52 979

25 801

7 745

7 346

5 951

16 523

4,70

12,91

26,26

13,64

13,07

10,84

8,87

6,94

4,15

1,21

0,43

0,25

0,16

0,15

0,11

0,21

0,34

0,86

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

255

Graf č. 1.4.4.6. Výhled zásob a těžeb v ČR – jehličnaté dřeviny Zásoba

Plocha těžby obnovní

565 000 000

562 715 902

560 000 000 555 000 000

350 000,00 300 000,00

289 647,31

554 266 982 250 000,00 548 737 872

550 000 000

200 000,00

199 269,52

190 826,16

178 710,29

2

3

4

545 000 000 150 000,00

538 737 220

540 000 000

100 000,00

535 000 000

50 000,00

530 000 000

0,00

525 000 000 1

2

3

1

4

Těžba výchovná

Těžba obnovní 140 000 000

30 000 000 124 727 896

26 453 529

120 000 000

25 000 000

100 000 000

92 080 454

92 681 485

92 644 073

23 189 287

24 814 930

20 511 983 20 000 000

80 000 000 15 000 000 60 000 000 10 000 000

40 000 000

5 000 000

20 000 000 0

0 1

2

3

4

1

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

256

2

3

4

Tabulka č. 1.4.4.4. Výhled zásob a těžeb v ČR – listnaté dřeviny 1. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

620 191,21

58 399,09

46 294,61

41 294,76

54 517,53

59 146,55

56 754,45

66 133,73

53 719,85

39 979,67

36 116,81

31 290,21

25 181,49

18 267,15

11 728,91

7 126,87

5 026,65

9 212,88

Zásoba

113 519 088

10 378

431 689

2 587 793

6 830 569

9 598 112

10 803 594

14 495 176

12 798 911

10 361 166

10 312 720

9 631 661

8 329 652

5 996 154

3 927 123

2 375 317

1 681 798

3 347 275

Těž. obn.

23 718 549

0

4 098

52 723

332 832

386 673

560 251

1 030 250

1 314 061

1 380 879

1 852 806

2 562 267

2 939 137

3 023 826

2 391 708

1 666 837

1 240 374

2 979 825

Plocha TO

84 184,24

2,62

43,48

973,87

1 779,17

2 162,22

3 536,74

5 747,23

6 495,85

6 022,32

6 920,46

8 523,44

9 082,45

9 140,60

7 060,32

4 927,50

3 627,96

8 138,01

13,57

0,00

0,09

2,36

3,26

3,66

6,23

8,69

12,09

15,06

19,16

27,24

36,07

50,04

60,20

69,14

72,17

88,33

5 091 600

1 875

71 594

445 257

1 011 397

1 011 449

779 148

768 255

448 378

257 718

154 060

82 262

37 534

14 264

4 794

1 832

1 114

670

4,49

18,07

16,58

17,21

14,81

10,54

7,21

5,30

3,50

2,49

1,49

0,85

0,45

0,24

0,12

0,08

0,07

0,02

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV 2. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Plocha

620 191,21

84 184,24

58 396,47

46 251,14

40 320,89

52 738,36

56 984,33

53 217,71

60 386,50

47 224,00

33 957,34

29 196,35

22 766,76

16 099,04

9 126,55

4 668,60

2 199,37

Zásoba

114 170 945

16 750

288 157

2 016 093

5 786 835

10 653 892

12 516 831

12 880 843

16 306 113

13 495 979

10 375 364

9 635 937

7 949 253

5 972 228

3 216 979

1 535 796

708 913

814 980

Těž. obn.

14 974 045

0

1 503

87 769

126 737

92 625

345 932

875 424

1 245 580

1 239 602

1 377 861

2 086 221

2 282 115

2 184 599

1 440 379

773 714

353 953

460 031

Plocha TO

52 864,52

52,69

33,63

1 831,49

1 744,64

720,16

2 079,96

4 680,79

5 607,00

4 672,83

4 524,52

6 225,85

6 344,63

5 673,84

3 872,39

2 243,31

1 076,51

1 480,28

8,52

0,06

0,06

3,96

4,33

1,37

3,65

8,80

9,29

9,90

13,32

21,32

27,87

35,24

42,43

48,05

48,95

59,84

5 763 953

2 355

50 063

338 975

949 160

1 339 516

1 017 726

734 705

644 921

342 507

169 753

101 118

41 746

20 937

4 605

3 895

1 180

792

5,05

14,06

17,37

16,81

16,40

12,57

8,13

5,70

3,96

2,54

1,64

1,05

0,53

0,35

0,14

0,25

0,17

0,10

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV 3. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

2 473,56

17

Plocha

620 191,21

52 864,52

84 131,55

58 362,84

44 419,64

38 576,26

52 018,20

54 904,37

48 536,92

54 779,50

42 551,17

29 432,82

22 970,50

16 422,13

10 425,20

5 254,15

2 425,29

Zásoba

122 461 761

9 673

591 295

2 292 555

4 828 527

8 309 012

14 000 044

15 000 015

14 222 596

17 417 963

13 904 299

10 092 854

8 385 538

6 229 443

3 929 353

1 776 600

762 083

709 910

Těž. obn.

15 942 912

0

12 885

18 452

195 964

94 734

237 134

869 563

1 167 020

1 601 005

1 921 847

2 132 205

2 336 597

2 178 328

1 596 997

857 756

369 190

353 235

Plocha TO

53 713,23

52,69

261,52

409,15

3 353,92

1 020,40

1 293,36

4 253,55

5 086,30

5 631,00

6 005,04

6 037,47

6 209,39

5 424,70

4 002,79

2 396,30

1 156,58

1 119,07

8,66

0,10

0,31

0,70

7,55

2,65

2,49

7,75

10,48

10,28

14,11

20,51

27,03

33,03

38,40

45,61

47,69

52,88

6 239 010

1 401

63 233

428 287

798 730

1 119 226

1 353 606

959 378

607 154

493 839

209 911

112 647

50 100

28 931

5 560

3 302

2 668

1 036

5,09

14,48

10,69

18,68

16,54

13,47

9,67

6,40

4,27

2,84

1,51

1,12

0,60

0,46

0,14

0,19

0,35

0,15

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV 4. decennium Celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

2 116,14

17

Plocha

620 191,21

53 713,23

52 811,83

83 870,03

57 953,68

41 065,72

37 555,86

50 724,83

50 650,83

43 450,62

49 148,50

36 546,14

23 395,36

16 761,11

10 997,43

6 422,41

2 857,85

2 265,78

Zásoba

131 559 730

10 743

395 127

3 385 033

7 049 868

7 131 099

10 607 791

16 910 295

16 630 112

14 910 392

17 758 855

13 261 372

8 736 473

6 585 651

4 186 152

2 332 356

918 843

749 567

Těž. obn.

17 362 450

0

1 856

159 013

21 596

167 479

154 269

680 663

1 223 475

1 398 615

2 393 759

2 911 746

2 443 996

2 302 528

1 643 420

1 061 126

452 977

345 932

Plocha TO

54 115,74

52,69

39,52

2 139,46

489,65

1 841,74

942,20

2 875,45

4 915,76

4 829,50

6 932,37

7 934,54

6 242,17

5 565,33

4 036,14

2 784,60

1 369,43

1 125,19

Proc. TO Těž. vých. Proc. TV

8,73

0,10

0,07

2,55

0,84

4,48

2,51

5,67

9,71

11,11

14,10

21,71

26,68

33,20

36,70

43,36

47,92

49,66

6 852 739

1 536

51 910

387 849

1 181 718

995 655

1 122 534

1 303 980

762 788

471 064

314 383

150 503

53 628

40 493

7 754

3 105

2 571

1 268

5,21

14,30

13,14

11,46

16,76

13,96

10,58

7,71

4,59

3,16

1,77

1,13

0,61

0,61

0,19

0,13

0,28

0,17

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

257

Graf č. 1.4.4.7. Výhledy zásob a těžeb v ČR – listnaté dřeviny Zásoba

Plocha těžby obnovní

135 000 000

131 559 730

90 000,00

84 184,24

80 000,00

130 000 000

70 000,00 125 000 000

122 461 761

60 000,00

120 000 000 115 000 000

52 864,52

53 713,23

54 115,74

2

3

4

50 000,00 113 519 088

114 170 945

40 000,00 30 000,00

110 000 000

20 000,00 105 000 000

10 000,00

100 000 000

0,00 1

2

3

4

1

Těžba výchovná

Těžba obnovní 25 000 000

8 000 000

23 718 549

6 852 739

7 000 000 20 000 000 17 362 450 14 974 045

15 000 000

15 942 912

5 763 953

6 000 000 5 000 000

6 239 010

5 091 600

4 000 000 10 000 000 3 000 000 2 000 000

5 000 000

1 000 000 0 1

2

3

4

0 1

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

258

2

3

4

Tabulka č. 1.4.4.5. Výhledy zásob a těžeb – podle obmýtí a obnovní doby Obmytí Obn. d.

Zásoba

Plocha

Decennium

1

2

Těžba obn. 3

4

1

2

Těžba vých. 3

4

1

2

3

4

0

0

854,85

262 692

0

0

0

262 692

0

0

0

0

0

0

30 30

0

10

2 187,98

462 801

81 585

103 676

156 705

423 257

59 447

37 184

123 692

867

572

138

194

20

349,13

78 315

3 106

18 406

25 565

76 873

2 043

5 005

16 822

5

50

6

14

40

10

1 376,09

319 501

72 398

78 763

122 692

270 300

51 339

19 401

19 664

936

704

6 741

1 768

40

20

26 031,56

438 704

602 627

828 745

564 078

295 313

293 639

571 771

451 852

3 660

410

2 384

1 545

50

10

4,07

786

121

108

340

676

121

0

0

0

0

17

54

50

20

1 296,22

133 562

62 864

55 101

61 252

94 814

35 440

25 652

21 971

663

1 250

1 355

4 346

50

30

1 435,06

56 923

34 416

55 862

76 388

41 605

14 776

20 020

33 714

126

10

100

65

50

40

1 085,94

909

2 537

23 260

47 681

879

404

6 603

18 519

0

0

0

0

60

10

5,93

1 520

43

212

633

1 520

0

0

0

0

12

50

108

60

20

6 875,72

730 855

468 336

360 054

364 081

399 401

233 536

150 327

128 832

12 154

10 912

11 747

19 361

60

30

246,68

16 377

20 966

24 396

25 644

3 880

5 631

7 288

9 131

474

398

461

101

70

10

30,91

5 382

6 125

7 447

7 632

946

260

1 235

2 335

645

621

483

46

70

20

31 591,43

4 561 887

3 270 969

2 747 154

2 430 654

2 090 864

1 177 136

1 125 377

906 366

135 571

106 838

84 399

108 933

70

30

528,05

88 165

65 641

50 681

46 359

38 668

27 209

21 074

16 661

1 167

938

668

1 618

80

20

27 623,36

4 449 390

3 842 006

3 344 365

2 799 792

1 452 208

1 141 169

1 194 984

1 046 056

168 847

141 353

111 212

107 320

80

30

13 823,78

2 628 132

2 490 280

2 578 502

2 461 406

796 166

471 003

656 659

815 165

109 081

85 243

59 051

52 312

80

40

683,75

12 711

23 903

38 140

56 624

1 218

1 660

2 426

5 319

573

1 509

2 581

90

10

2,80

1 105

69

0

162

1 044

69

0

0

0

0

0

13

90

20

28 994,17

6 317 637

5 576 027

5 555 557

5 494 175

2 030 160

1 179 066

1 324 328

1 263 012

286 595

296 754

301 383

314 520

90

30

32 869,51

8 474 332

6 809 353

6 626 304

6 995 572

3 310 504

1 752 275

1 492 559

1 464 936

261 968

299 680

347 101

367 938

90

40

1 329,97

268 571

287 335

305 808

313 329

55 453

43 416

51 691

65 694

13 501

15 000

15 109

9 567

90

50

10,65

1 474

1 115

1 365

1 623

677

19

44

264

133

184

27

100

10

90,34

13 848

11 649

13 661

16 682

6 352

2 146

1 319

582

592

952

1 262

1 470

100

20

45 731,96

11 920 604

9 928 149

9 593 719

9 467 804

4 152 286

2 235 152

2 250 270

2 126 759

427 257

455 579

459 624

503 882

100

30

309 742,33

86 680 626

78 391 815

77 809 005

80 408 871

25 854 155

17 555 819

16 269 512

15 179 187

3 200 159

3 667 309

4 251 798

4 690 018

100

40

84 287,08

24 822 624

23 448 331

23 225 057

23 872 461

6 556 779

5 152 297

4 680 938

4 398 845

945 991

1 078 511

1 204 257

1 275 401

100

50

110

10

313,15

76 248

52 912

58 269

66 412

36 101

7 580

10 046

6 640

2 295

2 851

3 567

4 307

110

20

81 305,00

17 713 866

16 201 851

16 862 307

17 758 438

5 057 937

2 758 221

2 798 912

2 927 396

704 726

826 778

911 377

1 008 386

110

30

626 120,25

176 595 147

173 625 570

177 907 839

183 332 245

39 253 198

29 668 290

30 147 059

31 213 133

6 872 777

7 821 985

8 246 353

8 829 644

110

40

241 246,82

72 428 608

73 490 189

75 103 332

76 301 039

14 173 637

12 309 703

12 893 120

12 882 645

3 095 670

3 461 306

3 529 424

3 698 846

110

50

6 550,99

2 205 833

2 184 508

2 105 466

1 995 015

410 159

415 516

450 788

419 568

49 635

54 208

59 329

66 406

120

10

3 635,68

561 351

614 642

713 847

785 671

99 551

65 250

85 709

75 572

21 702

26 335

31 278

120

20

87 865,60

18 127 771

17 862 503

19 014 081

20 362 654

4 291 243

2 669 421

2 613 808

2 507 053

736 096

905 783

1 055 399

1 178 535

120

30

254 577,09

65 128 087

64 296 302

65 990 809

67 730 684

13 133 799

9 686 077

10 192 987

10 685 889

2 262 375

2 536 711

2 684 389

2 875 719

120

35

16,66

7 584

4 458

5 433

6 471

3 934

0

147

819

138

173

168

69

120

40

145 829,44

42 077 904

42 561 295

44 283 930

46 042 418

7 840 676

6 073 853

6 345 732

6 774 820

1 740 507

1 957 122

2 036 244

2 117 814

120

50

11 873,21

3 586 896

3 474 891

3 443 300

3 421 371

725 395

590 321

591 569

579 737

84 505

90 786

97 391

108 678

120

60

8,69

2 778

2 293

1 647

857

695

757

823

754

0

0

0

0

120

99

11,74

751

1 351

1 837

2 342

0

0

0

0

86

112

123

142

130

0

130

20

3 348,65

648 292

702 633

775 053

817 364

92 425

72 080

99 073

104 146

27 166

32 502

37 411

42 268

130

30

56 258,53

12 624 040

13 414 481

14 383 520

15 238 919

1 810 216

1 484 885

1 685 965

1 841 444

505 325

572 160

612 005

663 741

130

40

95 319,22

25 938 704

26 758 900

28 381 235

30 088 777

4 403 356

3 355 715

3 465 095

3 566 459

1 096 377

1 241 102

1 334 336

1 420 268

130

50

3 953,36

1 197 777

1 110 062

1 084 571

1 088 519

268 481

191 105

169 577

158 743

30 402

37 113

38 729

41 582

130

99

66,84

17 500

11 118

11 507

13 788

8 771

1 706

517

263

733

792

808

532

140

10

0,52

94

124

151

175

0

0

0

0

5

6

5

140

20

10 633,28

2 045 285

2 311 543

2 635 788

2 903 625

243 986

194 894

238 382

274 366

108 259

139 688

168 007

187 238

140

30

51 182,80

10 937 102

12 233 342

13 613 050

14 808 120

1 015 710

911 932

1 103 991

1 356 387

444 660

523 586

600 386

655 566

140

40

47 677,15

13 750 047

14 911 467

16 182 138

17 199 010

1 625 863

1 352 158

1 559 521

1 713 483

668 456

772 236

824 187

862 325

140

50

17 856,35

3 214 363

3 065 047

3 428 100

3 902 342

756 990

336 594

325 612

315 724

77 289

99 450

123 937

145 143

140

60

504,85

164 182

156 917

147 069

135 182

27 010

27 379

29 268

27 048

2 575

2 889

3 309

4 015

150

0

92,59

16 137

15 856

17 022

15 423

2 002

192

2 659

0

251

276

287

289

150

10

6,90

1 098

1 272

1 423

1 552

0

0

0

0

34

40

45

46

150

20

1 315,22

259 568

306 237

351 874

396 312

5 755

3 699

6 500

16 607

14 769

18 302

21 370

23 573

150

25

85,92

17 160

19 004

19 990

20 480

1 014

1 479

1 587

1 417

422

470

522

531

150

30

14 026,22

150

40

32 740,66

7 569 343

7 893 672

8 408 781

8 814 758

998 238

685 677

766 581

869 708

248 552

278 721

288 935

299 484

150

50

58 620,21

12 467 818

12 143 123

12 637 761

13 222 613

2 191 491

1 258 761

1 237 617

1 265 422

322 429

353 644

373 893

392 158

150

60

2 820,31

898 728

999 691

1 110 546

1 211 966

81 968

60 723

65 424

89 970

54 477

65 103

61 752

58 177

150

70

36,53

7 854

7 754

7 269

7 074

1 169

1 248

899

826

151

177

190

195

150

80

0,69

286

248

187

138

51

62

61

62

0

0

0

150

90

9,79

1 997

2 046

2 034

2 049

313

318

295

178

46

72

75

83

150

99

3 007,80

608 660

607 974

610 864

621 560

89 632

75 290

66 850

55 681

16 314

19 014

19 825

20 843

160

20

118,75

21 499

26 141

30 693

34 386

102

56

254

881

718

882

1 075

1 159

160

30

31 596,12

6 292 194

7 422 239

8 541 848

9 517 437

219 870

203 940

320 748

470 928

288 049

344 887

396 022

428 109

160

40

13 628,40

3 535 161

3 851 652

4 182 067

4 466 757

264 480

205 708

243 287

299 967

151 880

169 029

180 716

185 893

160

50

7 225,03

3 096 643

2 847 315

2 683 546

2 525 993

495 602

368 674

394 940

408 172

65 778

62 339

58 637

66 815

160

60

176,69

32 360

36 421

37 853

39 532

4 466

4 667

3 762

3 195

667

898

971

1 111

160

80

51,82

24 171

22 348

19 302

15 796

2 862

3 816

4 518

4 498

264

203

242

366

160

99

4,05

445

711

936

1 145

0

0

0

0

45

61

60

170

20

0,21

16

20

24

27

0

0

0

0

1

1

1

1

170

30

810,32

133 639

159 595

181 819

201 466

627

1 432

1 851

2 923

8 247

9 279

10 049

10 611

170

40

2 262,37

479 439

510 688

550 889

590 415

49 356

31 433

31 217

34 216

19 649

23 156

25 085

25 955

170

50

4 050,64

978 876

990 520

995 579

1 001 726

96 486

123 533

180

30

232,19

45 251

37 194

35 377

36 456

11 676

5 681

3 301

1 678

870

976

1 226

1 488

180

40

2 572,13

603 584

570 614

561 770

574 266

100 492

76 766

60 208

53 786

14 556

17 633

19 769

22 530

180

50

2 778,27

612 833

628 648

694 580

763 426

71 914

17 305

16 398

21 358

18 758

20 554

22 946

25 394

180

60

18,02

7

52

180

99

5,99

1 257

1 372

1 465

1 537

0

0

0

0

97

94

92

96

200

20

89,17

25 022

27 884

31 338

34 166

745

0

0

0

606

678

855

981

200

200

283,38

112 386

120 248

127 794

133 486

4 036

3 815

3 971

5 626

5 115

5 677

5 964

6 196

200

40

89,40

10 517

5 330

6 415

7 558

6 396

0

0

0

13

17

18

22

200

50

9 649,52

1 784 385

1 968 524

2 179 876

2 404 327

77 118

53 652

72 967

85 891

49 970

56 849

62 651

66 463

200

60

2,12

188

231

265

287

0

0

0

0

4

5

5

200

70

29,57

6 167

7 595

9 267

10 728

0

0

0

0

306

397

548

616

200

90

3 524,25

99 757

151 606

140 809

130 599

6 586

17 184

17 500

19 464

894

1 060

927

834

200

99

545,57

126 225

136 739

144 423

146 148

1 529

2 617

8 014

13 591

3 552

3 370

3 175

3 459

230

60

397,05

88 982

105 070

119 096

131 839

0

0

0

0

6 258

7 362

8 175

8 800

250

50

116,77

44 766

49 221

52 257

54 313

0

0

0

0

490

466

394

250

99

909,35

112 896

127 199

139 106

148 161

0

0

0

0

3 730

4 071

4 332

4 563

300

30

1 047,03

256 369

285 853

310 217

329 785

0

0

0

0

7 146

8 245

8 866

9 311

300

50 Celkem

278,33

26,56

41 074

6 589

4 027 260

2 196

46 563

5 001

4 536 166

2 668

50 168

5 642

4 860 371

3 192

51 002

6 551

4 956 886

4 181

5 247

4 440

2 319

0

168 616

272 304

81 870

85 049

0

1

6 004

0

467 117

7 742

92

601 590

2 117

158

143 074

15 792

74

2 016

177

152 732

15 631

79

1 496

198

159 341

13 226

91

3 108

32

841

36 348

224

4

171 548

2

50

14 730

172

3

338

6 373,45

1 535 631

1 679 746

1 754 270

1 821 686

1 083

0

0

0

34 531

38 138

39 776

40 897

2 566 900,55

667 786 070

652 908 165

671 199 633

694 275 632

148 446 445

107 054 499

108 624 397

110 006 523

25 603 583

28 953 240

31 053 940

33 306 268

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

259

1.4.5.

Zdravotní stav lesů

Z obecného hlediska byly podmínky ovlivňující zdravotní stav a ochranu lesa v České republice v roce 2006 méně příznivé než v roce 2005. Počasí v roce 2006 vykazovalo řadu extremů (teplotní a srážkový zlom na přelomu července a srpna, suchý a teplý podzim, protikladný charakter zimních období), a celkově přispělo ke zhoršení stavu, především prostřednictvím poškození porostů mokrým sněhem na počátku roku a přísuškem v jeho závěru. Teplé a relativně suché pozdně letní a podzimní počasí bylo příznivé pro vícegenerační druhy podkorního hmyzu, u nichž způsobilo posílení populačních hustot a synchronizaci vývoje. V případě abiotických škodlivých vlivů došlo v roce 2006 ve srovnání s rokem 2005, k významnému nárůstu poškození, především v důsledku vyššího objemu polomů (lednové poškození mokrým sněhem). U biotických škodlivých činitelů přetrvával převážně nízký stav výskytu (s výjimkou podkorního hmyzu na jehličnanech, pokračující aktivizace václavky, chronických problémů s nadměrnými stavy spárkaté zvěře a několika dalších méně významných specifických případů), podobně jako v roce 2005. Lesní porosty na území Moravskoslezského kraje jsou poškozovány řadou biotických a zejména abiotických činitelů, často i v součinnosti s antropogenními vlivy. Mezi nejdůležitější patří ve starších porostech škody větrem, sněhem a námrazami, hniloby, hynutí lesů (imisní), potenciální škody některými druhy kůrovců a ploskohřbetek. Kultury a mladé porosty trpí zejména drsným klimatem, zvěří a v některých případech i hmyzem. V posledních letech se také objevily problémy se sypavkovitými chorobami smrku. Specifickým projevem těchto činitelů jsou ztráty na zalesnění (kulturách), na nichž se výrazně podílí i kvalita práce a sadebního materiálu. Příčiny nezdaru zalesnění Klimatické vlivy – mají nejvýznamnější podíl (v posledních 10 letech nadpoloviční) na ztrátách ze zalesnění. Z nich hlavní příčinou jsou ztráty suchem, ale ani ztráty vlivem zamokření a pozdních mrazů nejsou zanedbatelné. Ztráty suchem – nejvíce se projevily v suchých letech 1993–1996. Choulostivé jsou především prostokořenné sazenice buku, javoru klenu, ale i smrku z pozdní jarní výsadby. Zamokření – ztráty vlivem zamokření se typicky projevují na náhorních plošinách při obnově holou sečí. Nejedná se jen o typologicky vylišená vodou ovlivněná stanoviště (O, P, G), ale také o stanoviště živné, případně svěží, řady (B, S, H). Na těchto lokalitách dochází často ke střídání škod zamokřením a škod suchem. Mráz – působí škody zvláště ve vyšších polohách (nad 600 m n. m.). V mrazových lokalitách může docházet ke kombinaci vlivu mrazu a zamokření. Výsadba – kvalita sadebního materiálu, včasnost a rychlost výsadby s důslednou ochranou kořenů při každé manipulaci je základním předpokladem ke snížení ztrát na zalesnění. Lze zvyšovat podíl obalované sadby, zkvalitňovat sadební materiál a snižovat ztráty při přenosu a manipulaci se sazenicemi mezi školkou a místem výsadby. Zvěř – v posledních letech se projevil nárůst škod v souvislosti s přemnožením drobných hlodavců (norník, hryzec) na listnatých kulturách. Okus srnčí zvěří je dlouhodobě na stejné úrovni. Ochrana oplocováním kultur je na pasekách samozřejmostí při výsadbě buku, javoru klenu

260

a jedle. Individuální ochrana je praktikována u modřínu proti vytloukání, u listnatých dřevin platovými chrániči. Buřeň – podíl na ztrátách se daří dlouhodobě snižovat. Vlivy ostatních činitelů na ztráty zalesnění jsou nízké, podíl škodlivých činitelů a nezdar zalesnění je podrobněji popsán pro jednotlivé přírodní lesní oblasti v OPRL. Důsledky vysokého nezdaru zalesňování: • • • •

vznik mezernatých kultur vyžadujících opakované vylepšování, zpravidla do silně zabuřenělých ploch, vypěstování nekvalitních odrostlých kultur při nedůsledném vylepšování, kterým chybí zápoj pro zajištění tvárnosti hlavních druhů listnatých dřevin, vysoký podíl nebo naprosté převládnutí břízy a jeřábu z náletu nebo nouzové řešení pro zakrytí holin po neúspěších obnovy na cílové druhy, při vysokých nezdarech je proces vypěstování zajištěných kultur značně zpomalen, takže dochází k zvětšování plochy nezajištěných kultur.

Poškození porostů imisemi Vliv imisí na lesní porosty můžeme rozdělit na škody přímé a nepřímé. Škody přímé jsou způsobeny v důsledku poškození funkce stomat a poleptání kutikuly s následným průnikem látek do substomatárních tekutin a mezofilu. Působení jednotlivých imisních sloučenin je podle chemické reakce a rozpustnosti ve vodě (SO2 – brzdí na stěnách buněk látkovou výměnu, O3 – destrukce buněčných membrán, NOx – při snížení pH v chloroplastech dochází k synergickému účinku s SO2). Příznaky působení NOx a SO2 jsou nespecifické (např. bělavé nekrózy zbarvující se do červenohněda na špičkách nejmladších ročníků jehličí). Reakcí stromů je pufrování na sulfidy a sulfáty, postupně dochází k úbytku sloučenin bohatých na kyslík, úbytku vodíkových iontů a organické síry. Přímé působení imisí dělíme z časového hlediska na chronické a akutní. Chronické působení imisí způsobuje úbytek chlorofylu. Výsledkem akutního působení imisí na lesní dřeviny je destrukce chlorofylu, rozrušení buněčné plazmy, zhroucení buněčné struktury, vyschnutí pletiv. Nepřímý vliv imisí spočívá v okyselení půdy (zvyšování obsahu vodivých iontů H+), v poklesu obsahu Ca a Mg v půdě a ve změně pufrační schopnosti půdy. Od druhé poloviny 80. let dochází k postupnému snižování znečištění ovzduší „klasickými“ škodlivinami. Zvláště v 90. letech byl patrný výrazný pokles zejména koncentrací oxidu siřičitého v dříve extrémně zatížených oblastech. Přesto se v polovině 90. let objevila významná poškození. Na rozdíl od oxidu siřičitého neklesají koncentrace některých dalších škodlivin, které byly dosud považovány za méně významné. Narůstající význam bude mít v budoucnu pravděpodobně ozón, který je již dnes považován za nejrizikovější sloučeninu z hlediska poškozování lesů v Evropě. Projevuje se stříbřitými skvrnami a nažloutlým zbarvením s drobnými tečkami na jehlicích. Stabilní až mírně narůstající tendenci lze také předpokládat u oxidů dusíku. Kromě posunu ve složení imisního spektra lze předpokládat nárůst meteorologických excesů ve spojitosti s globálními změnami klimatu a dalších aspektů vyplývajících ze zesílení skleníkového efektu, zvýšené UV radiace atd.

261

Dynamika poškozování lesních porostů imisemi je vyjadřována pomocí tzv. pásem ohrožení imisemi. Pásmo ohrožení lesů imisemi je chápáno jako území, na kterém synergické působení imisí, klimatu, orografických a stanovištních podmínek (a také genetických vlastností porostů) má za následek zkrácení životnosti dospělých porostů. Stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí Ministerstvo zemědělství stanovilo s platností od 1. 1. 1997 pásma ohrožení lesů pod vlivem imisí (dále jen pásma ohrožení) na podkladě družicových snímků předchozího vývoje a terénního šetření. Hranice pásem ohrožení jsou zakresleny v základní mapě ČR 1:50 000 a jsou přístupné na okresních úřadech, lesních správách LČR, pobočce ÚHÚL Frýdek-Místek. Charakteristika je uvedena ve vyhlášce č. 78 Ministerstva zemědělství ze dne 18. března 1996, o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí, kde § 1 uvádí: (1) Území s obdobnou dynamikou zhoršování zdravotního stavu lesních porostů, charakterizované stupněm poškození těchto porostů imisemi, se zařazuje do pásma ohrožení lesních porostů imisemi (dále jen „pásmo ohrožení“). (2) Stupeň poškození lesního porostu je určen podílem středně a silně poškozených stromů v lesním porostu. Charakteristiky stupňů poškození stromů a porostů jsou uvedeny v příloze této vyhlášky. (3) Podle dynamiky zhoršování zdravotního stavu se lesy zařazují do těchto pásem ohrožení (viz tabulka č. 1.4.5.1.). Tabulka č. 1.4.5.1. Kategorie pásem ohrožení imisemi Pásmo ohrožení imisemi

Posun poškození o 1 stupeň za

A

5 let

B

6–10 let

C

11–15 let

D

16–20 let

Ekologická charakteristika a vylišení pásem ohrožení Tato charakteristika není součástí zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, a slouží pro rámcové vylišení pásem ohrožení či ověření jejich průběhu v terénu. Tabulka č. 1.4.5.2 Ekologická charakteristika a vylišení pásem ohrožení Pásmo ohrožení

Denní koncentrace SO2 (roční průměr)

A B C D

> 60 μ/m3 30–60 μ/m3 20–30 μ/m3 do 20 μ/m3

Životnost porostů (SM cca od 60 let) do 20 let 20–40 let 40–60 let 60–80 let

Poškození lesních porostů v důsledku působení imisí a ostatních negativních civilizačních faktorů Pro synergické poškozování lesů imisemi a dalšími vlivy se v současnosti používá termínu chřadnutí lesů mírného pásma. Chřadnutí lze rozdělit na akutní a chronické.

262

Akutní chřadnutí se projevuje depigmentací, chlorózou, nekrózou – podle výskytu buď okrajové, špičkové nebo interkostální. Chronické chřadnutí se projevuje u smrku žloutnutím, prosvětlením koruny s předčasným opadem starších ročníků jehlic a tvorbou náhradních výhonů. Sekundárně dochází k napadení houbami a jinými biotickými činiteli. U modřínu dochází k prosychání jehličí, usychání vrcholů a konců větví, u listů buku k žlutavému zabarvení okrajů a částečně zkroucení v podélném směru, zmenšení velikosti, zmenšení množství dlouhých prýtů, prořeďování koruny, výskytu nekróz a skvrnitého zabarvení kůry, vybělování kůry, vzniku červeného nepravého jádra. Stav poškození lesů se hodnotí podle dvojstupňového klasifikačního systému. Skládá se ze stupnice pro klasifikaci poškození jednoho stromu a stupnice pro klasifikaci poškození porostu. Při klasifikaci poškození porostů se vychází z procentického zastoupení jedinců silně poškozených a odumírajících nebo souší, u borovice se vychází z procentického zastoupení jedinců odumírajících a odumřelých. Způsob hodnocení poškození jednoto stromu (smrk) a porostu je uveden ve vyhlášce Mze č. 78/1996 Sb. Přehled o imisních zatíženích Veškeré emise škodlivých látek jsou evidovány v Registru emisních zdrojů znečištění ovzduší (REZZO), který se člení na REZZO 1–4 dle velikosti a druhů zdrojů znečištění. Tyto zdroje mohou mít buď bezprostřední vliv na imisní situaci v oblasti nebo se mohou významně podílet na dálkovém přenosu do tohoto území. Abiotičtí činitelé Do škod abiotickými činiteli zahrnujeme škody větrem, sněhem, námrazou a ledovatkou, povodněmi, suchem, záplavami apod. Škody větrem Můžeme je rozdělit na přímé škody (ztráta a znehodnocení dřevní hmoty, snížení podílu cennějších sortimentů) a nepřímé škody (zraňování sousedních stromů a nárostů, zvyšování nákladů na zpracování polomů, přemnožení kůrovců, nebezpečí buřeně). V lesním hospodářství jsou nebezpečné hlavně větry s výkyvy v rychlosti a směru. Škody vznikají při rychlostech nad 60 km/hod, což je 14–17 m/s. Při rychlostech nad 18 m/s vznikají polomy, které mohou být jednotlivé, skupinovité (do 10 stromů) nebo plošné. Škodlivé větry, pokud jsou silné a stálé, vytvářejí praporcovité koruny, suché východní vysušují půdu a zvyšují transpiraci. Vichřice jsou charakteristické svou sílou a vířivostí. Větrné bouře ulamují větve i celé stromy, způsobují vývraty, rozštěpy, vytváří vylámané pruhy v porostech. Větrné smrště postihují menší plochy, kotlíky. Přepadové větry se tvoří v horských oblastech za velkých teplotních a tlakových rozdílů. Tyto je třeba odlišovat od přepadavých větrů, které vznikají v důsledku konfigurace terénu na základě aerodynamických zákonů, kdy v určité vzdálenosti (dle rychlosti větru) za hřebeny dopadají vzduchové masy s velkou ničivou silou. Směr bořivého větru je závislý na ročním období, meteorologické situaci a konfiguraci terénu. Na jaře a na podzim působí škody obvykle vítr. Z frontálního proudění, v létě často přichází bořivý vítr z J směrů (JV–JZ). Rozsah škod je závislý na mnoha činitelích – roční doba (v létě jsou více ohroženy listnáče, jehličnany v zimě a předjaří, při zamrzlé půdě je více zlomů apod.), počasí (v rozmoklé půdě jsou 263

ohroženy více dřeviny se srdčitým kořenovým systémem – listnáče, DG i MD často více než SM), stanoviště (SLT), členitost terénu (nejvíce ohrožená jsou sedla), dřevina a její věk (zpravidla s přibývajícím věkem roste), hospodářský tvar a způsob hospodaření (nejohroženější jsou stejnorodé a stejnověké porosty). Vítr ohrožuje stabilitu (statická stabilita) prakticky v celém kraji. Obecně lze říci, že nejvíce jsou ohroženy stejnověké smrkové monokultury na plošinách a parovinách a na podmáčených stanovištích,. První historické záznamy o větrných kalamitách pochází z poloviny 18. století (1740 Velkostatek Bruntál, 1757–1765 Panství Karlovec), přesnější záznamy o rozsahu škod se dochovaly již z první poloviny 19. století. Zprávy o větrných kalamitách se pak víceméně pravidelně opakují po celé 19. a 20. století. Škody sněhem a námrazou Sníh způsobuje poškození mechanického rázu vlivem zatížení korun hmotností sněhové pokrývky, lámou se vršky, prolamují koruny, v rozmoklých půdách vznikají sněhové vývraty (ojedinělé, skupinovité nebo celoplošné). Rozsah škod ovlivňuje stanoviště, druh a věk dřeviny, hospodářský tvar a výchova porostů. Nejohroženější jsou pěstebně zanedbané smrkové monokultury – například porosty na bývalých zemědělských půdách. Poškozování sněhem je poměrně častým jevem. Záznamy o sněhových polomech máme z let 1900–01, 1933, 1963. K rozsáhlému sněhovému polomu s rozvrácením celých porostních skupin a porostů došlo v roce 1967 (více než 650 000 m3). K další sněhové kalamitě došlo v letech 1973–74, v menším rozsahu v roce 1979 (LHC Opava, polesí Hrabyně 30 000 m3), 1992–93, 1995–96, 2001–02 (Moravskoslezské Beskydy). Největší škody působí mokrý sníh na plošinách v nadmořské výšce 400–600 m. Kromě rozsáhlých kalamit, které rozlamují porostní skupiny 3. až 6. věkového stupně, dochází k častému poškozování porostů vrškovými zlomy, a to i ve starších porostech. Většina sněhových kalamit vznikala přívalem mokrého sněhu koncem zimy (únor, březen), případně v prosinci. Nejvíce je ohrožena BO, SM, DB. Mladé bukové porosty se vlivem těžkého mokrého sněhu ohýbají a bývají tak pro další pěstování znehodnoceny. Intenzivněji jsou poškozeny porosty se zanedbanou, opožděnou nebo mírnou výchovou. Nejohroženější jsou pěstebně zanedbané smrkové monokultury – například porosty na bývalých zemědělských půdách. Námraza vzniká z mlhy při nízkých teplotách a škody jsou nejvíce ovlivněny nadmořskou výškou a dřevinou. Ohroženy jsou zejména polohy nad 600 m n. m. Ledovatka je druhem námrazy vznikající namrzáním deště nebo přeměnou námrazy či sněhu při kolísání teploty kolem 0 °C. Sucho Sucho, zvláště neočekávané jarní přísušky, jaký nastal např. v roce 2000, mají velký podíl na nezdaru zalesnění. Ve starších porostech od 2. věkového stupně přispívají přísušky k celkovému oslabení zdravotního stavu lesních porostů. Symptomy oslabení suchem jsou pak velmi podobné poškození lesních porostů imisemi. Faktor sucha je významný především u smrkových porostů, které pak snadno podléhají tlaku podkorního hmyzu a václavky. (A naopak: stromy, jejichž kořenový systém je oslaben kořenovou hnilobou, reagují na přísušek podstatně citlivěji.) Nejvíce je suchem ohrožen smrk v oblasti 3. a 4. LVS, kde jsou přísušky velmi časté. Největší problémy jsou v PLO 32 – Slezská nížina a PLO 29 – Nízký Jeseník, které jsou ve srážkovém 264

stínu Hrubého Jeseníku. Kromě pravidelných letních přísušků, které se mohou protáhnout dlouho do podzimu, jsou zde nepravidelné výkyvy v jarních srážkách, které ovlivňují především úspěch jarní výsadby. Naopak horské masivy Hrubého Jeseníku (PLO 27) a Moravskoslezských Beskyd (PLO 40) jsou srážkově velmi bohaté a škody suchem se zde objevují především na kamenitých suťovitých svazích J a JV expozice. Výrazně suchými byly roky 1983, 1987, 1993–95. V letech 1993–95 byla na sucho vykázána nahodilá těžba v rozsahu cca 750 tis. m3. Do tohoto objemu byl ovšem pravděpodobně zahrnut i nemalý podíl kůrovcových souší v počátcích kalamity a tzv. nekalamitní podkorní škůdci. Mráz Vážné škody mrazem způsobují prudké poklesy teplot. Mrazy jsou časné, zimní a pozdní. Časné mrazy poškozují výhony, zimní škodí jen při dlouhodobém trvání u tenkokorých dřevin a pozdní způsobují citelné škody na pupenech, výhonech i květech. Výše škod je závislá na stanovišti a dřevině. Časné a pozdní mrazy působí největší škody na kulturách, kde jsou příčinou nezdaru zalesnění s podílem do 5 %. Nejvíce jsou ohroženy kultury v mrazových polohách, tzv. mrazových kotlících, terénních depresích, kde zároveň obvykle nepříznivě působí zamokření. Největší škody zimními mrazy byly zaznamenány při prudkém teplotním zvratu v noci z 31. 12. 1978 na 1. 1. 1979, kdy teplota poklesla během 24 h o 29 ºC. Zároveň se ve vytvořené inverzní vrstvě koncentrovaly imise a kalamitními těžbami bylo v následujících letech v Moravskoslezských Beskydech vytěženo cca 2 500 ha poškozených porostů. Zamokření Lokality ovlivněné vodou se vyskytují rozptýleně po celém území kraje. Nejčastěji se jedná o terén rozsáhlých plošin s mírnými sklony a případnými terénními depresemi. Dočasná zamokření, která se mohou objevovat i na půdách svěží (S) a živné (B, H) řady jsou podmíněna podložím jílovitých břidlic, které zpomaluje vsak a podpovrchový odtok srážek. Podíl zamokření na nezdaru zalesnění je do 5 %. Dlouhodobý trend je vyrovnaný a výkyvy nastávají ve srážkově bohatších letech (1964, 1969, 1976, 1996–98). Na nahodilých těžbách se zamokření podílí přímo jen málo. Nelze ale opomenout, že porosty na zamokřených lokalitách hůře odolávají vlivu dalších abiotických činitelů, zejména bořivého větru. Biotičtí škodliví činitelé Z biotických škůdců působí nahodilé těžby především podkorní hmyz, hniloby, zvěř, dále pak listožravý a ostatní hmyz. Na nezdaru zalesnění se nejvýznamněji podílí buřeň a zvěř, méně hmyzí škůdci a houbové choroby. Podkorní hmyz Přemnožení podkorního hmyzu doprovází období přísušků a období po nezpracovaných sněhových kalamitách. Zvýšený výskyt byl dokladován v letech 1967–68, 1974–75, 1982–84. Historickou se stala kalamita poloviny 90. let.

265

Na kalamitě se z 80–90 % podílel lýkožrout smrkový (Ips typographus), v SV oblasti doplňován lýkožroutem severským (Ips duplicatus). Další podíl v objemu kalamity měl druh rozvíjející se především na slabším dříví, a to lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus). Rozvíjel se v poškozených porostech II. a III. věkové třídy. V nemalé míře působil jindy druhotný škůdce lýkožrout matný (Polygraphus polygraphus) a lýkožrout menší (Ips amitinus). Maximální nástup rozvoje souvisí kromě přísušků v roce 1992 také s transformačním postupem. Organizační změny v lesním hospodářství, zásadní změny kompetencí ve vztahu k restituovaným lesům i změny v působnosti státní správy byly v dané situaci brzdícím momentem, který bránil realizovat účinná a razantní opatření k zamezení rozvoje podkorního hmyzu. V dalších letech i přes maximální nasazení ochranných prostředků již probíhala pouhá sklizeň následků. V roce 2002 došlo na LHC Opava (v menším rozsahu už cca od roku 1999 postupně také na LHC Vítkov, LHC Šenov) k další aktivizaci podkorního hmyzu v porostech primárně oslabených suchem a václavkou. Lýkožrout smrkový (Ips typographus) je nejvýznamnější kůrovec na smrku v České republice. Vyhovují mu oslabené smrky ve stáří 60 let a více. Škodí larvy i dospělci vyžíráním chodeb v lýku. Rojení probíhá podle počasí v dubnu až květnu, samečci napadají kmeny stromů a vyhlubují snubní komůrku. Mnoho jich zahyne ronící pryskyřicí, čímž je přirozený poměr pohlaví 1:1 změněn na 1:2–3 ve prospěch samiček. Matečná chodba je rovnoběžná s podélnou osou kmene, vylíhlí brouci vyhlodávají nepravidelně okolí kuklící kolébky, celý vývoj trvá 10 týdnů (vajíčko – 12, larva – 24, kukla – 12, dospívání – 24 dní), má 1–2, někdy i tři pokolení ročně. Lýkožrout severský (Ips duplicatus) je druhem přirozeně rozšířeným od severní Evropy přes Polsko až na území severní Moravy. Vyskytuje se v nižších polohách, nejčastěji do 500 m n. m. na 40–70letých smrcích (je znám také na jiných druzích jehličnanů, např. borovici). Má 1–3 pokolení do roka, první rojení asi dva týdny po lýkožroutu smrkovém – má však rychlejší vývoj. Zvlášť pozitivně reaguje na predispozici smrků suchem. Stromy napadené lýkožroutem severským bývají často ve spodní části napadené lýkožroutem smrkovým. Lýkožrout menší (Ips amitinus) doprovází lýkožrouta smrkového, ale vystupuje výše do hor. Binomie a ekologické nároky jsou obdobné jako u lýkožrouta smrkového. Požerek má zprohýbané matečné chodby. Lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus) je v celé oblasti běžný. Rojí se krátce před lýkožroutem smrkovým a má i podobný sled pokolení, nalétává na mladší stromy a na zbytky po těžbě. Je schopen masivního přemnožení v horních partiích lesa na větvích starých stromů. V nižších polohách je považován spíše za škůdce tyčovin. Lýkohub matný (Polygraphus polygraphus) má požerek přímý nebo šikmý. Matečné a larvální chodby probíhají v různé hloubce, působí tedy velmi neuspořádaně. Má stejný sled pokolení jako lýkožrout smrkový. Vyžaduje tenčí lýko. Ochrana spočívá v likvidaci těžebních zbytků a zdravotním výběru. Je běžný. Listožravý a ostatní hmyz Bekyně mniška (Lymantria monacha) je polyfágní škůdce, který může způsobovat holožíry. Kalamitně se však přemnožuje v monokulturách smrku a borovice. Na borovici ožírá vše, bez ohledu na ročník jehličí, na smrku nejprve narašený poslední ročník, později vše. Při přemnožení se stává polyfágní a je schopna se vyvíjet na všech jehličnanech a na většině listnáčů. V našich 266

podmínkách se přemnožuje většinou ve stejnověkých, stejnorodých a přehoustlých smrčinách v nadmořských výškách 400–700 m n. m. Největší mnišková kalamita zasáhla ve 20. letech minulého století především Čechy. Rovněž poslední významná gradace mnišky v letech 1993–95 proběhla v oblasti Brd (PLO 7) na VLS Hořovice a lesy Moravskoslezského kraje nijak nezasáhla. I v současnosti je zde bekyně mniška jen v základním stavu. Ploskohřbetka smrková (Cephalcia abietis) a ploskohřbetka severská (Cephalcia arvensis) se vyskytují ve starších smrkových porostech, ožírají starší ročníky jehličí, čímž významně defoliují. Při silnějším žíru vytvářejí vaky. Výskyt ploskohřbetky smrkové je zaznamenán od roku 1958. V letech 1972 a 1973 byl v masivu Vysoké letecky aplikován aerosol 10% roztoku DDT a 20% roztoku Metationu. Souběžně byl učiněn pokus ČSAV o umělou infikaci housenic houbami Poecilomyces farinosus a Beauveria bassiana. Výsledky byly pozitivní. Chronický žír byl zastaven, prakticky do mrazového zlomu na přelomu let 1978 a 1979 smrky zvyšovaly zachvojení a plně zregenerovaly. Vrcholové porosty Vysoké byly posléze dotčeny „imisně-mrazovou kalamitou“ a vytěženy do roku 1984 (cca 45 ha). V 80. letech došlo k přemnožení ploskohřbetky severské na LHC Opava, od roku 1985 bylo prováděno opakovaně chemické ošetření. V současnosti je výskyt ploskohřbetek zaznamenán v PLO 29 a PLO 40. Pilatka smrková (Pristophora abietina) není statutárním škůdcem, protože je dosud pojímána jako parazit neohrožující životaschopnost hostitele. Nejvíce jsou zasaženy mladé smrkové porosty ve stadiu mlazin až tyčkovin ve 3. (méně též 4.) LVS. Žíry jehličí postihují především vrcholové části stromů a obvod koruny zpravidla do 30 % její hloubky (maximálně 50 %). Postižení jedinci jsou schopni v normálních klimatických podmínkách nahrazovat ztrátu asimilačních orgánů bohatějším větvením a ojehličením v dolních částech korun. Na úkor snížení výškového přírůstu (ztráta 25–32 % šetřená na LZ Šenov v roce 1961 – Ing. G. Kořínek) je tloušťkový přírůst vyšší. Snížení celkové hmotové produkce v porostech starších 4. věkového stupně nebylo dosud prokázáno. K vylučování a odumírání dochází u dlouhodobě silně žírem poškozovaných a zpravidla v porostu potlačovaných jedinců. Děje se tak ve starších porostech a pouze v období přísušků. Chronická poškození mlazin až tyčovin zpomalují až zastavují odrůstání SM a oslabené porosty pak snadněji podléhají působení dalších biotických činitelů (kůrovci, václavka). Zmínky o zvýšeném výskytu pilatky jsou dokladovány na Ostravsku od konce 40. a počátku 50. let minulého století. Jako rok přemnožení a silného žíru byl popisován rok 1961. Její kalamitní rozšíření bylo zpočátku omezeno na SV oblast PLO 39 a 32. Koncem minulého století se rozšiřuje i do přilehlých svahů Nízkého Jeseníku (PLO 29) a Moravskoslezských Beskyd (PLO 40). Od 80. let minulého století byly proti pilatce terestricky i letecky aplikovány obranné zásahy insekticidy DDT, Cymbush, Dimilin a Evisekt se střídavými úspěchy i neúspěchy. Od druhé poloviny 90. let se ve spolupráci lesní ochranné služby, státní správy lesů a s. p. Lesy ČR daří důslednou opakovanou leteckou aplikací prostředku Trebon 10F s přídavkem hnojiva Titavinu populaci pilatky úspěšně tlumit. Na dubu se projevuje žír obaleče dubového (Tortrix viridana L.). Holožíry je oslabován především dub letní, a to periodicky 2–3krát za decennium. Duby dokáží rychle regenerovat. Ztráty na úkor obaleče nejsou vykazovány. Holožíry obalečem jsou popisovány v průběhu celého století a dá se říci, že jsou časté, bez následků. Klikoroh borový (Hylobius abietis) je zmiňován od poloviny 19. století. V nedávné minulosti to byl jeden z nejvýznamnějších škůdců kultur zejména na pokalamitních holinách. Spolu se smoláky a lalokonoscem černým (Otiriorhynchus niger L.) se podílí dlouhodobě na nezdaru zalesnění

267

do 5 % (30letý průměr). V současnosti je tento škůdce na ústupu vzhledem k odklonu od pasečného způsobu hospodaření a užívání máčeného sadebního materiálu. Václavka Václavka smrková (Armillaria ostoye, Armillaria mellea) je dřevokazná parazitická houba, která působí primární kořenovou hnilobu. Je rozšířena prakticky v celé ČR a působí problémy především na smrku. Ve smrkových kulturách je při intenzivním napadení schopna způsobit úhyn sazenic a podílí se v malé míře na nezdaru zalesnění. I zde je její narůstající podíl varující. Ve starších porostech způsobuje významné znehodnocení bazální části kmene a tím ztráty na kvalitě zásoby. Její hlavní nebezpečí však je v celkovém oslabení stability porostu, který snadno podléhá působení abiotických činitelů. Koncem 90. let minulého století se na některých lokalitách ve východní a centrální části Moravskoslezského kraje začalo projevovat agresivní působení václavky v mladých smrkových porostech 3. až 5. věkového stupně, které se projevuje zpočátku sníženou tvorbou asimilačního aparátu (krátké, slabé jehlice) a barevnými změnami, v následujícím roce pak často odumřením některých jedinců v tyčkovině, tyčovině nebo mladé kmenovině nastojato. Sekundárně bývají oslabení jedinci napadáni podkorním hmyzem, především drobnými kůrovci (lýkožrout vrcholkový, lýkožrout obecný, lýkohub matný apod.), napadené stromy mají v důsledku odumřelých kořenů a hniloby nízkou statickou stabilitu a snadno se vyvracejí. V bazální části kmene a na kořenech lze pod kůrou najít jasně bílé pláty syrroncia, které jsou jednoznačným dokladem napadení václavkou. Ostatní primární a sekundární hniloby Po václavce je nejvýznamnějším patogenem způsobujícím primární hnilobu kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosus). Působí tzv. červenou hnilobu, často spolu s václavkou nebo jinými patogeny. Vyskytuje se nejčastěji ve smrčinách na bývalých zemědělských půdách, např. v okolí Kružberské nádrže. Sekundární hniloby vznikají v místech mechanického poškození kořenových náběhů nebo kmene, nejčastěji způsobených lidskou hospodářskou činností (škody těžbou a přibližováním dříví) nebo zvěří (ohryz a loupání). Nejčastějším patogenem v takto poškozených smrkových porostech je pevník krvavějící (Stereum sanguinolentum), dále troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola) a popraška smrková (Coniophora piceae), na modřínu popraška modřínová (Coniophora laricis), na buku dřevomor kořenový (Hypoxylon deustum) a troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius). Zvěř Škody zvěří se na negativním stavu lesa projevují: • • • •

snižováním druhové a genetické diverzity (okus a vytloukání listnáčů, jedle a modřínu), zvýšenou dispozicí k sekundárním chorobám a škůdcům, znehodnocování dřeva (snížení tvárnosti, hniloby), ztrátami na přírůstu (v důsledku prodloužení zajištění kultur, snížení zakmenění, snížení vitality, předčasného smýcení),

268

• •

provozními vícenáklady (vyšší vylepšování, snížení podílu přirozené obnovy, prodloužení ošetření), snížení stability, oslabení některých mimoprodukčních funkcí lesa, zvýšení nebezpečí zániku lesa na některých lokalitách.

Zásadní podmínkou obnovení stability lesních ekosystémů se jeví vyvážený vztah mezi stavy zvěře a stavem lesa. Přitom však na škody na lesních porostech má významným vliv nejen prostá početnost stavů zvěře, ale i způsoby mysliveckého hospodaření, věková struktura populací a poměr pohlaví. Větší škody působí zvěř v oblastech smrkového (borového) hospodářství, než v bohatě strukturovaných ekosystémech s významným podílem plodonosných dřevin a bohatým keřovým a bylinným patrem. Jednoznačně největší problém ale představují škody zvěří v oblastech, kde dochází k postupnému převodu smrkového hospodářství na přírodě bližší lesy s vysokým zastoupením dřevin potenciální přirozené dřevinné skladby, tedy v lesích velké části Moravskoslezského kraje. Vysoká (a mufloní, příp. dančí) zvěř působí největší škody ohryzem a loupáním tyčkovin, tyčovin a nastávajících kmenovin. Takto poškozené stromy jsou následně napadány sekundárními hnilobami, především pevníkem krvavějícím. Poškození způsobuje nejen znehodnocení dřeva, ale především snížení stability porostů, které pak snadno podléhají větru a sněhu. Na kulturách a mlazinách působí spárkatá zvěř škody okusem (srnčí rovněž vytloukáním). Zatímco boční okus většina dřevin snáší s menšími problémy, okus terminálů a horního přeslenu působí problémy s odrůstáním kultur a podílí se na nezdaru zalesnění. Významné je i spásání semenáčků vtroušených listnatých dřevin a jedle z přirozené obnovy. Zatímco rozsah nových škod ohryzem a loupáním se podařilo redukcí stavů zvěře snížit, rozsah škod okusem a vytloukáním se v posledních letech opět spíše zvyšuje. Jediným regulátorem populací velkých býložravců je v Moravskoslezském kraji člověk, který zároveň stojí u kořene všech problémů se zvěří. Predátoři, kteří by mohli strukturu, zdravotní stav a pohybové aktivity populací velkých sudokopytníků ovlivnit (především vlk, příp. medvěd nebo rys), se vyskytují pouze na území CHKO Beskydy (v případě rysa i CHKO Jeseníky). Menší šelmy, i přes početnou populaci lišky, nemají na populace velkých sudokopytníků prokazatelný vliv. Buřeň Buřeň je jedním z dominantních činitelů, který způsobuje ztráty na zalesnění. Dlouhodobě zapříčiňuje 10–25 % ztrát. Největší problémy působí druhy spojené svou ekologií se světlostními a pasečnými stádii smrkového lesa. Jedná se hlavně o třtiny (Calamagrostis epigeios, Calamagrostis arundinacea, ve vyšších polohách Calamagrostis villosa), ostružiník Rubus hirtus, starček (Senecio fuchsii). Na kyselých půdách se hojně vyskytuje metlička křivolaká (Deschampsia flexuosa). V případě, kdy vytváří souvislé koberce (v příliš prosvětlených porostech), komplikuje přirozenou obnovu porostů. Na vlhčích lokalitách často vytváří souvislé koberce ostřice třeslicovitá (Carex brizoides). Potíže při zalesňování, přirozené obnově a následné péči působí rovněž maliník (Rubus idaeus) a ostružiník (Rubus fruticosus). Netýkavka nedůtklivá (Impatiens nolitangere) negativně ovlivňuje kultury a možnost přirozené obnovy na vlhkých a zastíněných lokalitách. K bylinám se velmi agresivně přidružují pionýrské „plevelné“ měkké listnaté dřeviny – bříza, osika, jíva, krušina, líska, bezy. Zvýšenou pozornost je nutné věnovat „novým“ invazním druhům buřeně, např. bolševníku velkolepému (Heracleum sphondylium), křídlatkám (Reynoutria) nebo netýkavce Royleově (Imaptiens glandulifera Royle).

269

Zdroje: Oblastní plány rozvoje lesů (PLO 27, 28, 29, 32, 39, 40, 41). Podklady pro Národní lesnický program ČR, 2006.

270

1.5. 1.5.1. 1.5.1.1.

Vlastnická struktura lesů na území MSK Lesnatost, struktura vlastnictví Lesnatost

Rozloha lesních pozemků v Moravskoslezském kraji činila k 31. 12. 2005 192 678 ha, což při celkové katastrální výměře Moravskoslezského kraje 542 704 ha znamená lesnatost 35,5 %, která odpovídá průměrné lesnatosti České republiky (cca 33,4 %). Na jednoho obyvatele tak připadá 0,15 ha lesa (průměr za Českou republiku je 0,25 ha). Obrázek č. 1.5.1.1.1. Lesnatost Moravskoslezského kraje

Zdroj: Koncepce ochrany přírody a krajiny

Lesnatost je na území kraje velmi nerovnoměrně rozložena (viz obrázek 1.5.1.1.1.). Nejvyšší lesnatost je v horských oblastech Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd a v některých katastrech v oblasti Nízkého Jeseníku (okolí Kružberské přehradní nádrže, povodí Moravice, některé katastry na Opavsku). Ve 26 katastrech s nejvyšší lesnatostí (více jak 75 %, průměrná lesnatost 85,7 %), které zaujímají přibližně 13 % rozlohy Moravskoslezského kraje, je soustředěna bezmála třetina lesů (31,9 %, tj. 62 729,52 ha lesů) a v 74 katastrech s vysokou lesnatostí (50– 271

75 %, průměrná lesnatost 61,8 %), které zaujímají přibližně 14 % rozlohy Moravskoslezského kraje, čtvrtina lesů (49 257,38 ha). Katastry Žďárský potok (lesnatost 97,7 %) a Železná pod Pradědem (97,3 %) se řadí lesnatostí nad 97 % mezi nejlesnatější katastry v České republice. Naopak 21 katastrů hlavně v oblasti Slezské nížiny a Ostravské pánve nemá ani 1 ha lesa, z toho je 9 katastrů ve městech nebo zemědělské krajině bez jediného lesního pozemku. Zvýšení lesnatosti by bylo v maximální míře žádoucí především v průmyslové oblasti Ostravska a Karvinska, kde je prostor pro případné zvýšení výměry lesů především na pozemcích po rekultivacích hornické činnosti. Naopak největší prostor pro rozšiřování výměry lesů je v důsledku extenzifikace zemědělské výroby v podhorských oblastech (Bruntálsko, Rýmařovsko), kde však vzhledem k nadprůměrné lesnatosti není zvyšování lesnatosti prioritou pro zlepšení stavu životního prostředí. Tabulka č. 1.5.1.1.1.

Lesnatost jednotlivých obcí s rozšířenou působností Plochy

ORP

ORP

por. půda

Lesnatost %

Počet parcel

1 898

11,7

2 007

ha Bílovec

16 236

Bohumín

4 806

198

4,1

302

Bruntál

62 951

28 793

45,7

6 207

Český Těšín

4 442

735

16,6

927

Frenštát pod Radhoštěm

9 863

4 114

41,7

1 883

Frýdek-Místek

48 030

17 740

36,9

8 601

Frýdlant nad Ostravicí

31 733

21 171

66,7

6 806

Havířov

8 820

1 382

15,7

1 339

Hlučín

16 533

4 014

24,3

1 774

Jablunkov

17 616

10 038

57,0

3 723

Karviná

10 559

1 358

12,9

1 276

Kopřivnice

12 126

1 641

13,5

2 089

Kravaře

10 058

1 014

10,1

135

Krnov

57 426

23 302

40,6

6 826

Nový Jičín

27 536

5 033

18,3

5 780

Odry

22 400

6 661

29,7

4 405

Opava

56 706

14 397

25,4

8 407

Orlová

6 996

1 020

14,6

1 528

Ostrava

33 153

4 920

14,8

4 623

Rýmařov

33 229

16 284

49,0

3 533

Třinec

23 468

10 239

43,6

4 409

Vítkov

28 014

10 487

37,4

4 113

Moravskoslezský

542 701

186 439

34,4

80 693

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Nejvyšší lesnatost v rámci obcí s rozšířenou působností má Frýdlant nad Ostravicí, kde se lesy nacházejí na více než polovině rozlohy obce, následují obce Jablunkov, Rýmařov, Bruntál, Třinec, Frenštát pod Radhoštěm a Krnov, kde je lesnatost vyšší než 40 %. Naopak obcemi s rozšířenou působností, kde je lesnatost nejnižší, jsou Bohumín (4,1 %), Kravaře (10,1 %) a Bílovec (11,7 %). 272

1.5.1.2.

Struktura vlastnictví

Tabulka č. 1.5.1.2.1.

Porovnání druhů vlastnictví v České republice a v Moravskoslezském kraji

Vlastnické kategorie

Česká republika por. půda (ha)

% por. půdy ČR

Moravskoslezský kraj por. půda (ha)

% por. půdy MSK

Státní lesy

1 630 643

62,89

145 856,82

78,23

z toho

1 233 041

47,55

141 324,53

75,80

Vojenské lesy a statky, s. p.

124 904

4,82

3 866,49

2,07

lesy MŽP (NP)

95 739

3,69

0

0

LČR, s. p.

krajské lesy (střední školy aj.)

3 836

0,15

0,06

0

ostatní

22 168

0,86

17,93

0,01

lesy MŽP (AOPK)

360

0,01

0

0

původní státní (**)

150 596

5,81

647,81

0,35

Právnické osoby

56 835

2,19

979,73

0,53

Obecní a městské lesy

396 946

15,31

18 781,61

10,07

Lesy církevní a náboženské spol.

2 096

0,08

76,47

0,04

Lesní družstva a společnosti

32 898

1,27

741,06

0,4

Lesy ve vlastnictví fyzických osob

473 538

18,26

20 003,09

10,73

2 592 955

100

186 438,78

100

Ostatní (nezařazené) lesy CELKEM

(**) Původní velké LHP ve státním vlastnictví – platnost od 1981do 1996, částečně platnost od 1997, soukromníci a obce zde hospodaří dle výpisu z LHP a nové vlastní LHP budou mít až při obnově LHP Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Graf č. 1.5.1.2.1. Vlastnické vztahy v lesích České republiky a Moravskoslezského kraje dle plochy Česká republika

LČR s.p.

Moravskoslezský kraj

vojenské lesy a statky lesy MŽP (NP) krajské lesy (střední školy aj.) ostatní lesy MŽP (A OPK) původní státní (**) Právnické osoby Obecní a městské lesy Lesy církevní a nábož.spol. Lesní družstva a společnosti Lesy ve vlastnictví fyzických osob Ostatní (nezařazené) lesy

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

273

Většina lesů v Moravskoslezském kraji je v majetku státu: státní podnik Lesy České republiky obhospodařuje přibližně 141 tis. ha lesů, tj. 75,8 % výměry lesů v Moravskoslezském kraji. Dalších 2,07 % výměry lesů (bezmála 4 tis. ha) spravuje organizace zřízená Ministerstvem obrany ČR, Vojenské lesy a statky, s. p., a několik set ha (0,35 % výměry lesů) patří dalším státním organizacím, nejčastěji někdejším státním podnikům nyní v likvidaci, kde ještě nebylo provedeno (zaneseno do katastru nemovitostí) majetkové vypořádání. Více než 10 % výměry lesů v Moravskoslezském kraji (18,8 tis. ha) je v majetku měst a obcí. Skoro 11 % lesů v Moravskoslezském kraji (20 tis. ha) patří soukromým vlastníkům. Tabulka č. 1.5.1.2.2.

Počty vlastníků lesů podle velikosti majetku Moravskoslezského kraje Počet vlastníků

Lesní majetek do 1 ha

18 974

od 1 ha do 2 ha

1 915

od 2 ha do 5 ha

1 109

od 5 ha do 10 ha

318

od 10 ha do 20 ha

104

od 20 ha do 50 ha

118

od 50 ha do 100 ha

62

od 100 ha do 500 ha

47

od 500 ha do 1000 ha

2

nad 1000 ha

10

Zdroj: VÚLHM (2000)

Tabulka č. 1.5.1.2.3.

Rozloha lesů v krajích ČR podle druhu vlastnictví v ha porostní plochy státní lesy

Kraj Hlavní město Praha

LČR

vojenské

lesy

lesy

NP

soukromé lesy

krajské

ostatní

lesy

bývalé

lesy

státní

AOPK

státní

celkem

práv.

obecní,

církevní

družstva

fyzické

osoby

městské

lesy

a spol.

osoby

ostatní

por. plocha celkem

1 582

0

0

0

83

0

122

1 788

26

2 104

1

0

793

0

4 711

121 231

32 518

0

4

11 323

279

11 133

176 489

9 980

36 304

203

1 155

75 369

0

299 500

Jihočeský

165 662

17 304

25 446

1 406

73

24

3 110

213 025

8 141

64 038

467

880

83 450

0

370 001

Plzeňský

124 608

1 730

23 871

0

13

0

17 914

168 137

2 244

76 880

31

354

46 555

0

294 201

Karlovarský

Středočeský

103 866

13 257

0

469

0

0

422

118 014

831

19 944

0

0

834

0

139 622

Ústecký

92 052

1 809

7 482

1

204

0

20 642

122 191

4 915

21 865

98

0

7 192

0

156 261

Liberecký

72 718

19 128

10 090

0

41

0

1 079

103 057

229

13 806

70

722

17 293

0

135 177

Královehradecký

33 800

295

24 097

976

3

8

17 855

77 034

843

23 656

162

1 625

40 615

0

143 934

Pardubický

56 657

132

0

0

516

0

20 445

77 750

1 872

19 201

84

4 306

27 110

0

130 322

Vysočina

66 181

0

0

0

2

0

13 114

79 297

5 544

31 675

17

14 977

71 112

0

202 622

94 149

16 673

4 753

0

9 884

0

14 239

139 698

5 553

25 856

570

2 127

22 793

0

196 597

101 605

17 955

0

980

0

0

19 885

140 426

2 773

19 187

272

2 610

13 749

0

179 017

Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Česká republika

57 605

235

0

0

7

49

9 987

67 882

12 905

23 649

44

3 401

46 671

0

154 552

141 325

3 866

0

0

18

0

648

145 857

980

18 782

76

741

20 003

0

186 439

1 233 041

124 904

95 739

3 836

22 168

360

150 596

1 630 643

56 835

396 946

2 096

32 898

473 538

0

2 592 955

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

274

Tabulka č. 1.5.1.2.4. porostní plochy

Rozloha lesů v krajích ČR podle druhu vlastnictví v procentech z celkové

státní lesy Kraj

LČR

vojenské

lesy

lesy

NP

krajské ostatní lesy

lesy

bývalé

státní

AOPK

státní

celkem

práv. osoby

soukromé lesy církevdružobecní, ní stva městské lesy a spol.

fyzické

ostatní

osoby

Hlavní město Praha

33,59

0,00

0,00

0,00

1,77

0,00

2,59

37,95

0,55

44,66

0,02

0,00

16,83

0,00

Středočeský

40,48

10,86

0,00

0,00

3,78

0,09

3,72

58,93

3,33

12,12

0,07

0,39

25,17

0,00

Jihočeský

44,77

4,68

6,88

0,38

0,02

0,01

0,84

57,57

2,20

17,31

0,13

0,24

22,55

0,00

Plzeňský

42,35

0,59

8,11

0,00

0,00

0,00

6,09

57,15

0,76

26,13

0,01

0,12

15,82

0,00

Karlovarský

74,39

9,50

0,00

0,34

0,00

0,00

0,30

84,52

0,60

14,28

0,00

0,00

0,60

0,00

Ústecký

58,91

1,16

4,79

0,00

0,13

0,00

13,21

78,20

3,15

13,99

0,06

0,00

4,60

0,00

Liberecký

53,80

14,15

7,46

0,00

0,03

0,00

0,80

76,24

0,17

10,21

0,05

0,53

12,79

0,00

Královehradecký

23,48

0,20 16,74

0,68

0,00

0,01

12,40

53,52

0,59

16,44

0,11

1,13

28,22

0,00

Pardubický

43,47

0,10

0,00

0,00

0,40

0,00

15,69

59,66

1,44

14,73

0,06

3,30

20,80

0,00

Vysočina

32,66

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

6,47

39,14

2,74

15,63

0,01

7,39

35,10

0,00

Jihomoravský

47,89

8,48

2,42

0,00

5,03

0,00

7,24

71,06

2,82

13,15

0,29

1,08

11,59

0,00

Olomoucký

56,76

10,03

0,00

0,55

0,00

0,00

11,11

78,44

1,55

10,72

0,15

1,46

7,68

0,00

Zlínský

37,27

0,15

0,00

0,00

0,00

0,03

6,46

43,92

8,35

15,30

0,03

2,20

30,20

0,00

Moravskoslezský

75,80

2,07

0,00

0,00

0,01

0,00

0,35

78,23

0,53

10,07

0,04

0,40

10,73

0,00

Česká republika

47,55

4,82

3,69

0,15

0,85

0,01

5,81

62,89

2,19

15,31

0,08

1,27

18,26

0,00

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

275

Graf č. 1.5.1.2.2. Rozloha podle druhu vlastnictví v ČR Plocha v he k tare ch

% podíl plochy

ha 100%

400 000

350 000 80% 300 000

250 000

ostatní LHPO atp. f yzické osoby

200 000

les.družstva církevní lesy obecní lesy právn.osoby

150 000

státní - bývalé ostatní státní krajské lesy lesy NP

60%

40%

vojenské lesy LČR 100 000 20% 50 000

0

P ra h če a J i s ký ho če s Pl k ý z Ka e ň r l o sk ý va rs ký Ú st ec ký Li Kr b ál ov er e ck eh ý ra d Pa e ck rd ý ub Vy ick ý s Ji ho oč in m or a av O lo sk ý m ou ck M or ý av Z lín sk sk o Č es sl e ý zs ká r e ký pu bl ik a do

ěs to H

St

m la vn í

ře

P ra do h a če J i s ký ho če s Pl k ý z Ka e ň r l o sk ý va rs ký Ú st ec ký Li Kr b ál ov er e ck eh ý ra d Pa e ck rd ý ub Vy ick ý s Ji ho oč in m or a a O v sk lo m ý ou ck M ý or av Z lín s sk os ký le zs ký

ěs to

ře

m

St

H

la vn í

0%

Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Zdroje: Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje, 2004. Oblastní plány rozvoje lesů Podklady pro Národní lesnický program ČR, 2006. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2006

276

1.5.2.

Lesní majetky – transformace, změny vlastnických poměrů, restituce církevních lesů, převod státních lesů na kraje

1.5.2.1.

Základní rysy a kroky transformace a ekonomické reformy lesního hospodářství

Principy ekonomické transformace, zakotvené ve vládních usneseních, byly aplikovány v konkrétních krocích a podmínkách jednotlivých odvětví. Zákonem České národní rady ze dne 10. 7. 1990 došlo k zániku dosavadního Ministerstva lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu ČSR (MLVHDP) a vytvoření Ministerstva zemědělství (MZe), s odvětvím lesního hospodářství. Působnost zrušeného MLVHDP, vyplývající ze zákonů a dalších obecně závazných předpisů, přešla s platností od 1. 8. 1990: • • •

ve věcech průmyslu papíru a celulózy a dřevozpracujícího průmyslu na Ministerstvo průmyslu, ve věcech ochrany lesního půdního fondu a lesního hospodářského plánu na Ministerstvo životního prostředí, v ostatních věcech na Ministerstvo zemědělství, do jehož působnosti příslušela odvětví zemědělství, lesního a vodního hospodářství, potravinářského průmyslu, dále myslivost a rybářství.

Základním dokumentem, zachycujícím podmínky a realizační kroky ekonomické reformy v LH byl v úvodní fázi „Program odvětví lesního hospodářství“ z roku 1991. Rozhodující výchozí platformou transformace LH v roce 1990 bylo 7 podniků státních lesů (podniky SL), odvětvově zařazených pod MLVHDP, teritoriálně uspořádaných podle tehdejších krajů. Tyto podniky byly organizačními a výkonnými subjekty, zajišťujícími uživatelsky ze zákona hospodaření v lesích státu (podle tehdejšího zákona o státním podniku). Vedle toho vykonávaly odbornou správu lesů jiných (nestátních) vlastníků. Rozhodnutí k ekonomické reformě v LH vycházelo z programového prohlášení vlády ČSFR z roku 1990, následně pak ze Scénáře ekonomické reformy národního hospodářství ČSFR, a z iniciativ tehdejšího vedení odvětví LH na MZe. Deetatizace podniků SL v rámci transformačního zákona bylo jedním z prvních bodů reformy. Přímé řízení podniků SL ministerstvem bylo odstraněno v roce 1990, úkolem roku 1991 byla dekompozice podnikových struktur s úplným hospodářským a právním osamostatněním tehdejších lesních závodů. Podle PŘÍVĚTIVÉHO (1991) se lesní závody měly stát podnikatelskými subjekty, které měly mít lesy pronajaty od právnické osoby. K této činnosti měla sloužit forma akciové společnosti, kde každý pracovník – dělník nebo technik (tak byly úvodní projekty postaveny) – bude mít možnost v rámci skupinového vlastnictví do věcí hovořit, ale také bude nést svůj díl odpovědnosti. Zaměstnanci měli mít možnost pořídit si zaměstnanecké akcie bez hotového vkladu, tj. bez ohledu na jejich momentální majetkové poměry. Oproti stavu, kdy motivace vyplývá „pouze“ z lesnické cti, tak přibude motivace nová, neméně důležitá, a to motivace všech zaměstnanců na výnosu a na jeho trvalosti. Odvětvová koncepce podle zmíněného Programu odvětví LH MZe z roku 1991 (ze dne 28. 2. 1991), byla i v realizačních krocích průběžně konkretizována, zpřesňována i korigována. Proběhla o ní řada jednání, včetně jednání na parlamentní úrovni, jež byla ukončena v únoru 1992 dohodou, podepsanou zástupci MZe, zástupci výboru České národní rady pro ochranu životního 277

prostředí a poslanci. Tato dohoda byla určitým konsensem o privatizaci podniků SL a vzniku nástupnických subjektů a znamenala řadu kompromisních ústupků ze strany navrhovatelů. Nově předpokládala, že transformace státních podniků LH proběhne ve dvou krocích. Prvním krokem bude převod pozemků státního lesního fondu na právnickou osobu oprávněnou tento majetek spravovat, nikoliv však na něm hospodařit (Lesy České republiky). Druhým krokem bude pronájem uživatelských práv na tomto státním lesním fondu, a to formou nájemních smluv. Pronajímatelem budou Lesy České republiky, nájemcem odstátněné a privatizované státní podniky SL (a lesní závody), transformované do právní formy akciových společností – tzv. lesních akciových společností (LAS). Podniky SL a lesní závody začaly zpracovávat, podle tehdejších pokynů MZe, privatizační projekty s tím, že na vzniklé LAS bude převeden veškerý movitý a nemovitý majetek lesních závodů a les jim bude včetně celé infrastruktury (lesní cesty, provozní budovy) dlouhodobě, nejméně na 30 let, pronajat. Základní kapitál LAS mělo tvořit dosavadní kmenové jmění podniků SL (zahrnující původně lesní půdu a lesní porosty). Princip pronajímání státního nebo privátního lesního fondu však později upravil vytvoření těchto LAS bez vložení lesů jako majetkového vkladu a doba nájmu již neměla být delší než 10 let. Tato pozměněná koncepce staví tak LAS ne do role nájemců lesa, ale podnikatelského subjektu, vybaveného a způsobilého odborně zajišťovat lesnické činnosti, jež vykonávají na základě obchodní smlouvy (s Lesy České republiky). Koncepce transformace a ekonomická reformy LH zahrnovala v poslední verzi tři základní systémové kroky: • • •

obnovu vlastnických vztahů k lesům (restituce), založení právnické osoby Lesy České republiky, s. p., transformaci podniků státních lesů.

1.5.2.2.

Obnova vlastnických vztahů k lesům – restituce

Majetkové poměry a hospodaření v lesích českých zemí počátkem 20. století byly zásadně ovlivněny vydáním zákona č. 215/1919 Sb., o pozemkové reformě (tzv. záborový zákon), kterým byly zestátněny pozemkové majetky přesahující 150 ha orné nebo 250 ha veškeré půdy (tedy i lesní). V roce 1924 byl vládním nařízením č. 206 ustanoven podnik Státní lesy a statky, jež byl pověřen správou státních lesů na ploše 948 tis. ha lesní půdy. Po druhé světové válce byl Dekrety presidenta ČSR Beneše č. 12/1945 a 108/1945 Sb. státem konfiskován majetek Němců, Maďarů a nepřátel republiky (1 295 tis. ha lesní půdy), záborovým dekretem č. 1421/1947 Sb. byly zestátněny lesy církve a velkostatků (673 tis. ha). Zákonem č. 46/1948 Sb. byly znárodněny lesy většině individuálních vlastníků (zejména o výměře nad 50 ha) o celkové ploše 39 tis. ha a zákonem č. 279/1949 Sb. byly státem převzaty lesy tehdejších národních výborů a podniků (asi 600 tis. ha). Vládním nařízením č. 81/1958 Sb. byly převzaty do majetku státu také družstevní lesy. Restituční proces, jako úvodní část transformace a ekonomická reformy LH, byl v podstatě zahájen přijetím zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd. Zákon se vztahoval také na řešení situací, způsobených fyzickým a soukromým právnickým osobám vládním nařízením č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, dále realizací zákona č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého domovního majetku, a uskutečněním znárodnění zestátněním na základě výměrů některých od-

278

větvových ministerstev, vydaných po roce 1955, odvolávajících se na znárodňovací předpisy z roku 1948 2. K dalším restitučním předpisům lze přiřadit zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ke zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, v rozporu se zásadami demokratické společnosti. Přijetím zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, zákona č. 229/91 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a Usnesení Vlády ČR č. 1678 z 15. 3. 1995, o postupu při převodech nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí, byla základní legislativa k restitucím původního vlastnictví fyzických a právnických osob k lesům dovršena 3. Restitučním procesem byly navráceny převážně malé lesní majetky (průměr 2 ha), zpravidla neumožňující dosahování dlouhodobých vyrovnaných výnosů k zajištění principu trvale udržitelného hospodaření. 1.5.2.3.

Vznik a postavení právnické osoby Lesy České republiky, s. p.

Lesy České republiky, státní podnik (LČR), byl zřízen zakládací listinou MZe ČR ke dni 1. 1. 1992, se sídlem v Hradci Králové. V této listině byl také stanoven základní předmět činnosti, vycházející ze státního pověření k zabezpečení hospodaření na lesním půdním fondu a lesních porostech na něm rostoucích, podle tehdejšího zákona č. 61/1977 Sb., o lesích, a podle navazujících právních předpisů. Organizační strukturu LČR k datu vzniku tvořilo: ředitelství, 26 oblastních inspektorátů, 105 lesních správ a 13 přímo řízených závodů 4. Jedním z prvních kroků transformace byla delimitace majetku podniků státních lesů mezi LČR a LAS – na LČR byly převedeny lesní pozemky a porosty ve vlastnictví státu a k tomu náležející infrastruktura (zejména lesní cesty, některé provozní budovy, objekty hrazení bystřin apod.), dále veškerý majetek podléhající restituci. Zbývající majetek byl postoupen k privatizaci v podobě samostatných tzv. privatizovatelných jednotek. 1.5.2.4.

Transformace podniků státních lesů

Transformace podniků SL v působnosti MZe byla započata podle zákona č. 92/19991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Tyto podniky byly postupně rušeny bez likvidace, s nástupnictvím rozhodujících subjektů: LČR a LAS. Souběžně však vedle toho vznikala řada dalších privátních subjektů, jejichž zaměřením byla podnikatelská činnost v LH a návazných oborech 5.

2

Restituce lesů původním vlastníkům, se stavem k 24. 2. 1948, předpokládala řádově statisíce restitučních případů o celkové výměře téměř 500 tis. ha. Města a obce požádaly o fyzické předání 248 tis. ha lesů, část obcí, zejména s malými výměrami lesů, o fyzické předání nepožádala. 3

Pro vrácení lesů církvím, lesním družstvům a ostatním právnickým osobám v rozsahu 265–290 tis. ha, tj. 8–9 % z celkové výměry lesů, dosud chybí legislativní předpoklady. 4 V roce 2002 organizační strukturu LČR tvořilo ředitelství a 17 oblastních inspektorátů, 85 lesních správ, 5 přímo řízených lesních závodů (Boubín, Dobříš, Kladská, Konopiště, Židlochovice), semenářský závod v Týništi nad Orlicí a 6 oblastních správ toků. 5 Podle údajů Agroregistru 1993/94 se jednalo o více než 8 tisíc subjektů.

279

Vlastní realizační fáze transformace podniků SL – odstátnění části majetku – probíhala v průběhu roku 1992 na základě schválených privatizačních projektů. Projekty byly vypracovány ve smyslu vyhlášky č. 324/1991 Sb., o závazné osnově pro vypracování privatizačního projektu, a schvalovány tehdejším Ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci, Hospodářskou radou Vlády ČR i Vládou ČR. Rozhodující částí privatizačních projektů bylo schválení vzniku akciových společností (LAS). Zanikajícími podniky SL lesů byly vytvořeny legislativněsprávní předpoklady k tomu, aby LAS byly samostatně zaregistrovány do obchodního rejstříku u příslušného rejstříkového soudu (technický postup zápisu do obchodního rejstříku pro transformované státní podniky upravovala vyhláška č. 526/1991 Sb.), mohly být provedeny delimitace majetku a následná privatizace LAS. Zásadní věcné a administrativní kroky k transformaci organizačních struktur, koordinované ještě vedením podniků SL, probíhaly především na úrovni tehdejších lesních závodů (LZ). Privatizace probíhala podle jednotlivých privatizačních projektů (jež zpracovalo zpravidla vedení LZ), jež prošly připomínkovým a posléze schvalovacím řízením a byly součástí projektu na privatizaci celého podniku SL. Majetek LZ byl, na základě účetních stavů a provedených inventarizací, delimitován na LČR – příslušnou lesní správu, LAS a případně obce 6. Vzhledem k relativně vysoké úrovni informačních soustav (podle tehdejší jednotné tzv. „soustavy sociálně ekonomických informací“ – SEI) a evidence majetku na LZ byly tyto úkony provedeny bez větších problémů. Na lesní správy LČR byly protokolárně převedeny vyčleněné provozní budovy související s hospodařením v příslušném lesním hospodářském celku (dále LHC) včetně zařízení, všechny lesní cesty, veškerý nemovitý majetek podléhající restituci a některý movitý majetek (osobní vozidla, počítače, inventář apod.). Souběžnou aktivitou byly personální otázky transformace, kdy převážnou část pracovníků LČR tvořili zaměstnanci LZ, na základě organizovaných výběrových řízení. LAS v delimitaci převzaly zbylý majetek, vedle toho všechny zbylé zaměstnance, uzavřené smlouvy a také závazky a pohledávky. Z celkové hodnoty převzatého majetku (s účetní hodnotou ve výši 7,7 mld. Kč) tvořily budovy a stavby včetně bytového fondu 49 %, technologické stavby 15,4 %, stroje 35,4 %, zásoby a ostatní majetek 0,2 %. Strojní zařízení tvořily velké technologické celky – vybavení manipulačních skladů, opravny, dílny (86,0 %), nákladní auta (7,0 %), traktory (4,0 %), drobná mechanizace (1,5 %), prostředky osobní a technologické přepravy (1,5 %). Ve věci přípravy privatizace bylo vlastní jmění LAS administrativně rozděleno na akcie o jmenovité hodnotě 1 000 Kčs/akcie. Z celkového podílu připadalo minimálně 92 % akcií na kupóny, maximálně 5 % akcií pro prodej zaměstnancům a 3 % akcií na krytí restitučních nároků. Do privatizace vlastnil zmíněných 92 % akcií Fond národního majetku, který jako zakladatel LAS plnil dočasně funkci valné hromady. Privatizace LAS byla původně zařazena do první vlny kupónové privatizace. Vedle toho byla Vládou ČR schválena privatizace majetku podniků státních lesů prostřednictvím přímých prodejů a ostatních forem velké privatizace, v celkové výši téměř 480 mil. Kčs. Z úhrnného objemu státního majetku v LH ve výši 15,5 mld. Kč (bez hodnoty lesní půdy a lesních porostů) tak bylo připraveno k privatizaci 53,5 %. V důsledku časové tísně, vyvolané procedurálními postupy, ke kterým svým způsobem přispěly také kroky odpůrců koncepce ekonomické reformy v LH, však nebyl žádný ze schválených privatizačních projektů v termínu pro první vlnu kupónové privatizace realizován. 6

Část delimitovaného majetku mohla být také v této fázi bezúplatně převedena na obce a města (bytový fond apod.).

280

Mezi LČR a jednotlivými LAS byla v průběhu roku 1992 uzavřena krátkodobá obchodní smlouva na provádění lesnické činnosti v lesních porostech a na lesním půdním fondu, v rámci příslušné lesní správy LČR a prostoru LHC, na kterém vykonával činnost předchozí LZ. Pěstební činnost a jiné práce prováděné na objednávku hradily LČR v cenách dohodnutých ve smlouvě, vytěžená dřevní surovina byla vykupována LAS, rovněž v dohodnutých cenách. Souběžně byly uzavřeny nájemní smlouvy na případné vzájemné pronájmy prostor v některých provozních budovách. V roce 1994 došlo, na základě dohod podniku LČR s Ministerstvem pro hospodářskou soutěž ČR, v rámci lesních správ LČR k vyčleňování revírů a k zajištění lesnických činností bylo vyhlášeno výběrové řízení. Práce na těchto revírech (tzv. územních jednotkách) tak mohly být smluvně zadávány i jiným subjektům mimo LAS, s cílem vzniku prostoru pro konkurenci. To se projevilo v obtížnějších cenových jednáních i ve zvyšujících se požadavcích na kvalitu prováděných prací ze strany LČR. Vedle toho většinou měly konkurenční subjekty, oproti LAS, výhodu ve výrazně nižší úrovni režijních nákladů. Do nových obchodních smluv byly promítnuty zkušenosti uplynulých období – smlouvy byly uzavírány na dobu 1–5 let, smluvní vztahy byly upraveny a zpřesněny, včetně stanovení požadované technologie pro jednotlivé činnosti. Nedílnou součástí smlouvy se stávají projekty na pěstební činnosti a těžební práce. Vzhledem k délce smluv se však problémem stává jistota LAS, umožňující dlouhodobé investování do nových strojů a technologií. Lesní výroba, tj. výroba sazenic v lesních školkách, pěstební a těžební práce včetně nákupu a prodeje dřeva, je hlavní oblastí podnikání a tvoří rozhodující část objemu tržeb většiny LAS. Další významnou oblastí, k diverzifikaci trhu a zajištění zaměstnanosti, bylo využití kapacit dřevařské výroby bývalých LZ (tzv. středisek přidružené dřevařské výroby – PDV), sledující zpracování a zhodnocení části vykoupené dřevní hmoty (hlavně méně kvalitních sortimentů) 7. Vlastní transformace podniků SL proběhla z rozhodnutí ministra zemědělství v průběhu roku 1992, k níže uvedenému datu: • • • • • • •

k 1. 7. 1992 – Severomoravské státní lesy, s. p., k 1. 9. 1992 – Západočeské státní lesy, Plzeň, s. p., k 1. 10. 1992 – Východočeské státní lesy, Hradec Králové, s. p., k 1. 10. 1992 – Jihočeské státní lesy, České Budějovice, s. p., k 1. 10. 1992 – Jihomoravské státní lesy, Brno, s. p., k 1. 11. 1992 – Středočeské státní lesy, Benešov, s. p., k 1. 11. 1992 – Severočeské státní lesy, Teplice, s. p.

Nástupnický podnik Lesy České republiky byl původně založen rozhodnutím zakladatele k 1. 1. 1992 – zakládací listinou Ministerstva zemědělství České republiky, č. j. 6677/91-100 ze dne 11. 12. 1991. Na základě rozhodnutí zakladatele ze dne 12. 8. 1997 č. j. 3217/97-1000 byla zapsána změna zakládací listiny podle § 20 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku. Zakladatelem LAS byl, ve smyslu § 172 zákona č. 513/1991 Sb., Fond národního majetku České republiky. Společnosti byly zařazeny do druhé vlny kupónové privatizace, ačkoliv privatizační

7

Jednalo se o zpracování méně hodnotného dříví, o něž neměly dřevozpracující podniky zájem (v roce 1989 o objemu cca 100–200 tis. m3 suroviny/podnik SL); vyrobenými sortimenty bylo řezivo, proklady, bednění a další výrobky (v ročním množství cca 50–100 tis. m3 za podnik SL).

281

projekty byly připravovány a schvalovány do první vlny. Z tohoto důvodu LAS existovaly od roku 1992 jako akciové společnosti se 100 % vlastnictvím akcií Fondem národního majetku. Transformace podniku Severomoravské státní lesy, s. p. Podnik Severomoravské státní lesy, s. p. se sídlem v Krnově, IČ 00020559 byl založen Rozhodnutím ministra lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu ČSR č. j. 217/OKOŘ/88 ze dne 23. prosince 1988. Kmenové jmění podniku v roce 1989 činilo 2 638 307 tis. Kčs. Organizačně podnik tvořilo 20 LZ, Účelový lesní závod Šenov u Ostravy, Závod lesní techniky Krnov a čtyři stavební závody (Frýdek-Místek, Valašské Meziříčí, Šumperk, Olomouc). Transformací k 1. 7. 1992 vzniklo 17 LAS, Lesostavby Šumperk, a. s., Závod lesní techniky Krnov, a. s., Lesostavby Frýdek-Místek, a. s., Valašské lesotechnické meliorace Valašské Meziříčí, a. s., Lesta Olomouc, a. s. Souběžně byl také transformován podnik Státní lesy, podnik technického rozvoje Olomouc, s. p., na společnost PTR výroba lesních strojů, a. s. Olomouc. Sestavení přehledu předmětných organizačních subjektů před a po transformaci viz tab. č. 1.5.2.4.2. Další vývoj LAS, včetně odkazů na strukturu fúzí a nástupnických společností podává tab. č. 1.5.2.4.1. Tabulka č. 1.5.2.4.1. č.

Přehled vývoje LAS a nástupnických subjektů za období 1992–2004

SČZ Název LAS

rok 1992

62 701

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Lesní závod Karlovice ve Slezsku

63 702

Lesy Dřevo Bruntál

64 703

Lesy Krnov

65 704

Silva Servis Janovice u Rýmařova

66 705

TILIA

67 707

Beskydské lesy Jablunkov

68 709

Lesy Frýdek - Místek

69 710

Frenštátská lesní

70 713

Šternberské lesy

71 714

Opavská lesní

72 715

Vítkovské lesy

73 716

Desná

74 717

Hanušovická lesní

75 719

Lesy Ruda

76 720

Zábřežská lesní

77 721

Foresta

78 723

Vsetínská lesní

sloučení s CE WOOD, a.s. sloučení s CE WOOD, a.s. sloučení s LAS 709 sloučení s CE WOOD, a.s. sloučení s CE WOOD, a.s. sloučení s CE WOOD, a.s.

sloučení s CE WOOD, a.s. sloučení s LAS 721

V současnosti více než 75 % porostní půdy MSK obhospodařují Lesy České republiky, s. p. Z hlediska organizačního v rámci MSK působí Krajský inspektorát LČR se sídlem ve FrýdkuMístku, jež hospodaří prostřednictvím 11 lesních správ. Jedná se o: LS Město Albrechtice LS Karlovice LS Bruntál LS Janovice LS Vítkov LS Opava LS Ostrava 282

LS Frýdek-Místek LS Jablunkov LS Ostravice LS Frenštát pod Radhoštěm Obrázek č. 1.5.2.4.1. Lesní správy LČR v rámci Moravskoslezského kraje

Zdroj: www.lesycr.cz

Správu toků u LČR vykonává Správa toků, oblast povodí Odry, rovněž se sídlem ve FrýdkuMístku.

283

Tabulka č. 1.5.2.4.2.

Transformace podniku Severomoravské státní lesy, s. p., Krnov na akciové společnosti

Tab 1.5.2.1 Transformace podniku Severomoravské státní lesy, s.p., Krnov na akciové společnosti Závody:

Sídlo:

Okres:

Akciová společnost (SČZ):

LZ Město Albrechtice

Město Albrechtice

Bruntál

701 Lesní závod Karlovice

IČO 47151218

Vrbno pod Pradědem

Sídlo:

LZ Frenštát pod Radhoštěm

Frenštát pod Radhoštěm

Nový Jičín

702 Lesy Dřevo Bruntál

45193134

Bruntál

LZ Hanušovice

Hanušovice

Šumperk

703 Lesy Krnov

45193029

Krnov

Účelový lesní závod Šenov

Šenov u Ostravy

Frýdek-Místek

704 Silva Servis Janovice

47151200

Janovice u Rýmařova

705 TILIA - LDS Albrechtice

45192995

Město Albrechtice

LZ Opava

Opava

Opava

LZ Jablunkov

Jablunkov

Frýdek-Místek

LZ Janovice

Janovice u Rýmařova

Bruntál

LZ Javorník

Javorník

Jeseník (Bruntál)

LZ Jeseník

Jeseník

Jeseník (Bruntál)

LZ Karlovice

Karlovice ve Slezsku

Bruntál

LZ Litovel

Litovel

Olomouc

Lesta Olomouc

LZ Loučná

Loučná nad Desnou

Šumperk

PTR výroba lesních strojů

LZ Ostravice

Ostravice

Frýdek-Místek

713 Šternberské lesy

45193151

Šternberk

LZ Frýdek - Místek

Frýdek-Místek

Frýdek-Místek

714 Opavská lesní

45193177

Opava

LZ Rožnov

Rožnov pod Radhoštěm

Vsetín

715 Vítkovské lesy

47151226

Vítkov

LZ Ruda nad Moravou

Ruda nad Moravou

Šumperk

716 Desná

45193002

Loučná nad Desnou

LZ Šternberk

Šternberk

Olomouc

717 Hanušovická lesní

45193169

LZ Velké Karlovice

Velké Karlovice

Vsetín

LZ Vítkov

Vítkov

Opava

719 Lesy Ruda

LZ Vsetín

Vsetín

Vsetín

720 Zábřežská lesní

45193185

Zábřeh na Moravě

LZ Zábřeh

Zábřeh na Moravě

Šumperk

721 Foresta Velké Karlovice

45193011

Velké Karlovice

Závod lesní techniky Krnov

Krnov

Bruntál

Stavební závod Frýdek-Místek

Frýdek-Místek

Frýdek-Místek

45193061

Vsetín

Závod lesní techniky Krnov 707 Beskydské lesy

Krnov 45193045

Jablunkov

709 Lesy Frýdek-Místek

45193126

Frýdek-Místek

710 Frenštátská lesní

45193142

Frenštát pod Radhoštěm

Lesostavby Frýdek-Místek

Frýdek-Místek

Olomouc Olomouc

Lesostavby Šumperk 47151234

Valašské lesotechnické meliorace 723 Vsetínská lesní

284

Hanušovice Šumperk Ruda nad Moravou

Valašské Meziříčí

1.5.2.5.

LH ČR a lesy církví

V současné době zůstávají ve vlastnictví státu nadále lesy dříve církevní (cca 170 tis. ha, tj. 6,5 %) a lesy, které byly zestátněny po roce 1948, avšak z nejrůznějších důvodů restituovány dosud nebyly nebo restituovány být nemohou. Je všeobecně známo, že v ČR dosud přetrvávají rozdílné názory na nevyřešený problém restitucí církevního majetku. Částečná restituce byla provedena dvěma zákony. Byl to zákon č. 298/1990 Sb. a zákon č. 338/1991 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého. Těmito dvěma zákony byly řeholním společenstvím vráceny nejdůležitější budovy, které jim umožnily obnovit násilně přerušené působení. Celkem bylo vráceno v České republice 170 objektů. Diecézím však dosud žádný majetek vrácen nebyl, až na 5 budov, které byly uvedenými zákony vráceny olomouckému arcibiskupství. Také řeholníkům nebylo vráceno hospodářské zázemí klášterů, ze kterého je dříve financovali. Církevní představitelé jsou obviňováni, že usilují o restituci z touhy po majetku a po moci. Ve skutečnosti nepovažují za únosné, aby zůstal nevyřešen problém vysoké ekonomické závislosti církve na státu, který zavedli komunisté v roce 1949, kdy odňali církvi veškerý majetek kromě kostelů a farních budov, a za to se zavázali zákonem č. 218/1949 Sb. hospodářsky zabezpečovat církev. Tímto zákonem stát na sebe rovněž převedl všechny patronáty s jejich povinností udržovat církevní památky. Z osobní zkušenosti víme, jak byl tento ekonomický nástroj státu zneužíván k útlaku a vnitřnímu rozkladu církve v zájmu dosažení plánované ateizace české společnosti. Restituce nemají být jediným způsobem ekonomického zabezpečení církve. Nejpřijatelnějším řešením se jeví kombinace daňové asignace s restitucí zejména lesů, které lze snadno vydat, protože jsou celé ve státním vlastnictví. Nelze ovšem odmítat ani jiné formy řešení, jako např. státní rentu, kterou by stát mohl postupně splácet tržní cenu nevrácených nemovitostí. Ta je odhadována na 50–60 mld. Kč. Církev tedy neusiluje o restituci, jak je jí často podsouváno, ze zištných důvodů. Nechce nic, co by jí právem nepatřilo před rokem 1948. Nabídla značný kompromis. Usiluje pouze o spravedlivé řešení toho, aby měla zdroje k financování svých potřeb a rozvojových programů, které nejsou samoúčelné, ale slouží stejně z velké části dobru celé společnosti. Zároveň si je vědoma své zodpovědnosti za ochranu kulturního dědictví národa, které představují hlavně umělecké památky v jejím vlastnictví. Hledá také řešení, které jí dovolí co největší nezávislost na státu a na daních nevěřící části národa. Nemůže ovšem přijmout návrhy, které přenášejí celé břemeno financování církve jen na bedra věřících – vždyť památky patří do kulturního pokladu národa. Počáteční ochota vyjít církvi vstříc se měnila víc a více v neochotu. Otázka nového způsobu ekonomického zabezpečení církve se stala předmětem zdlouhavých přípravných prací na Ministerstvu kultury, které muselo nejdříve zjistit, jak je tato otázka vyřešena jinde v Evropě a jakou cestou by se tedy asi mohlo jít u nás. Vrácení církevního majetku se mezitím stalo sporným politickým problémem. Už se nemluvilo o restituci, ale jen o možnosti nápravy některých křivd, a už vůbec se nemluvilo o tom, co církev velmi zajímalo, jak totiž zapadne takto okleštěná restituce do systému celkového ekonomického zabezpečení církve v nových podmínkách. Bylo třeba, aby si církev udělala sama jasno v tom, do jaké míry vlastně potřebuje vrácení svého majetku. Zpočátku se nevědělo, kolik nemovitostí a v jaké rozloze a struktuře vlastně církvi po druhé světové válce zůstalo, a bylo tedy třeba především zjistit, co církvi patřilo 285

a jak obstojí právní argumenty pro návrat majetku. Bylo tedy třeba především provést soupis nevráceného církevního majetku a zjistit způsob jeho ztráty. Tento soupis nevráceného církevního majetku byl prováděn v letech 1990–1994 a je nyní dokončen. Zejména pracné bylo zjišťování drobného rozptýleného vlastnictví farního, o kterém nikdy předtím neexistovaly přehledy a který byl ztracen zákonem č. 46/1948 Sb., jenž církvi ponechal jen kostely, farní budovy a farní zahrady do rozlohy 1 ha. Řeholníci po vrácení budov velmi rychle ze své životní praxe zjistili, že nejsou schopni bez zahraniční pomoci obnovit a udržovat své vrácené klášterní objekty, které se nacházely převážně ve velmi špatném stavu. Stalo se jim zřejmým, že budou zápasit s těžkými existenčními problémy, jestliže se jim nevrátí jejich původní ekonomická základna. Proto se téměř všechny řády postavily jednoznačně za stanovisko, že jim má stát vrátit celý jejich nezákonně odebraný majetek včetně polí a lesů, pokud je měly. Toto stanovisko bylo jen zesíleno postojem státu k financování oprav památkových objektů, protože státní příspěvky představují jen zanedbatelnou část potřeb. Biskupové stáli před problémem spočítat, jaký vliv by měla restituce na ekonomické zabezpečení církve. Bylo jasné, že ekonomická vazba církve na stát není zdravá, bylo ale možno reálně počítat s ekonomickou soběstačností církve? A to za podmínek, kdy církev byla po 40 letech soustavného útlaku silně oslabena nedostatkem kněží, jejich vysokým průměrným věkem a nedostatečným zapojením laiků do života církve. Bylo třeba obnovit současně všechny církevní aktivity, které jsou u církve působící ve svobodných zemích běžné a samozřejmé, jako je např. církevní školství nebo zdravotnictví, podpora misií, církevní charitativní činnost, zapojení do mezinárodních církevních struktur, do ekumenického úsilí, budování církevní infrastruktury a informačního systému, nezbytná modernizace technického vybavení církevních institucí, zapojení církve do činnosti veřejných sdělovacích prostředků, rozvoj pastorace, péče o rodiny, mládež, vězně a další specifické skupiny obyvatelstva, starost o sociální péči atd. Doufalo se, že dojde k projednávání systému ekonomického zabezpečení církví a náboženských společností přímým jednáním mezi vládou na jedné straně a katolickou církví a Ekumenickou radou církví na straně druhé. K tomu účelu byla ustavena komise, která měla tato jednání vést. V ní byl za diecéze pražský arcibiskup Vlk, za řeholníky a řeholnice provinciál dominikánů Duka a za Ekumenickou radu církví synodní senior Smetana. K jednání však nedošlo. Současný stav je takový, že Ministerstvo kultury připravilo pro vládu návrh budoucího systému ekonomického zabezpečení církví, který byl církvemi a náboženskými společnostmi akceptován. Předpokládá se, že teprve po jeho projednání a přijetí bude řešena i otázka restituce církevního majetku, protože ta je dílčím problémem systému ekonomického zabezpečení. Seznam registrovaných církví a náboženských společností v ČR V současnosti je v ČR registrováno 21 církví a náboženských společností (viz Příloha k zákonu č. 3/2002 Sb.): 1. Apoštolská církev 2. Bratrská jednota baptistů 3. Církev adventistů sedmého dne 4. Církev bratrská 5. Církev československá husitská 6. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů 7. Církev řeckokatolická

286

8. Církev římskokatolická 9. Českobratrská církev evangelická 10. Evangelická církev augsburského vyznání v České republice 11. Evangelická církev metodistická 12. Federace židovských obcí v České republice 13. Jednota bratrská 14. Křesťanské sbory 15. Luterská evangelická církev a. v. v České republice 16. Náboženská společnost českých unitářů 17. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi 18. Novoapoštolská církev v České republice 19. Pravoslavná církev v českých zemích 20. Slezská církev evangelická augsburského vyznání 21. Starokatolická církev v České republice Současné předpoklady řešení majetku církví Otázku navracení majetku a půdy církvím by měl řešit nový zákon. Uvedli to účastníci veřejného slyšení na téma restituce církevního majetku, které se konalo v Senátu Parlamentu ČR (říjen 2007). Podle ministra pro místní rozvoj by řešení mohlo být nalezeno v horizontu jednoho roku až tří let. Lhůta na vydání církevního majetku musí být přitom krátká, a to v řádu několika měsíců. Problémem je, že dosud platí blokační paragraf, který obsahuje zákon z roku 1991. Podle něj majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám, dokud o něm nerozhodne zákon. Majetkoprávní vyrovnání státu a církví ale zatím nebylo provedeno. Náměstek ministra zemědělství doplnil, že ještě před tím, než bude předložen návrh tohoto zákona, měl vyjasnit vzájemný vztah státu a církví. Připomněl, že v případě působnosti Ministerstva zemědělství by připadalo v úvahu navrátit církvím 170 až 200 tis. ha lesů, které nyní spravují Lesy ČR. V případě Pozemkového fondu by se jednalo o 48,9 tis. ha zemědělských pozemků. Navíc by se jednalo také o 336 zemědělských, 101 bytových a 56 ostatních objektů a 340 staveb nepodléhajících zápisu do katastru nemovitostí. Návrh zákona je v současné době v připomínkovém řízení, kdy se k němu mohou vyjadřovat resorty, církve a náboženské společnosti. Řízení mělo být ukončeno do konce října a v prosinci (2007) by záměr měla dostat vláda. Podle návrhu zákona majetek nebudou vracet ani obce, ani kraje, ale stát. Církevním řádům by se vrátila třetina majetku a dvě třetiny bude tvořit finanční náhrada 83 mld. Kč, která by se vyplácela po dobu 60 až 70 let. Řeholním řádům a kongregacím by měla být umožněna naturální restituce majetku, u církví a náboženských společností bude stát postupovat cestou paušální finanční náhrady, jež bude zahrnovat odškodnění za majetek, který nelze vydat. 1.5.2.6.

Převod státních lesů na kraje

Za stávajícího právního stavu by mohl být do vlastnictví krajů převeden pouze státní les, se kterým hospodaří (podle zákona č. 77/1997 Sb.) Lesy České republiky, s. p. Hradec Králové (dále též „převoditelný státní les“). Převod by mohl být uskutečněn buď mimo privatizaci podle pravidel platných pro běžné nakládání s nemovitým majetkem státu nebo jako převod privatizační podle pravidel zakotvených v předpisech o tzv. velké privatizaci.

287

Převod převoditelného státního lesa do vlastnictví krajů mimo privatizaci lze provést pouze z důvodu naléhavých hospodářských nebo bezpečnostních zájmů státu (§ 17, odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb.). Převod převoditelného státního lesa do vlastnictví krajů mimo privatizaci nelze provést bez toho, že by Lesy České republiky, s. p., samy převod iniciovaly tím, že by zdůvodněně a doloženě požádaly o udělení výjimky z nepotřebnosti majetku vládu podle § 21, odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. a o schválení příslušné smlouvy Ministerstvo financí podle § 22, odst. 3 téhož zákona. Převod převoditelného státního lesa do vlastnictví krajů mimo privatizaci lze provést pouze za předpokladu, že vláda udělí výjimku z nepotřebnosti majetku podle § 21, odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., se smlouvou o převodu vysloví předchozí souhlas Ministerstvo zemědělství podle § 4, odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb. a totéž ministerstvo vysloví souhlas podle § 17, odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., smlouva bude schválena Ministerstvem financí podle § 22, odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. nebo, půjde-li o les nacházející se v některém ze zvláště chráněných území, Ministerstvem životního prostředí (§ 22, odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb.), nevyhradí-li si schválení vláda podle § 23 zákona č. 219/2000 Sb. Pokud by byl převod převoditelného státního lesa do vlastnictví krajů mimo privatizaci bezúplatný, bylo by zapotřebí zdůvodnit, proč je převod ve veřejném zájmu nebo v čem jde o hospodárnější způsob naložení s majetkem státu (§ 22, odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb.). Veškeré převody převoditelného státního lesa na kraj jsou právně extrémně komplikované a za veškerá rozhodnutí při nich učiněná nesou zúčastněné osoby plnou právní odpovědnost včetně odpovědnosti trestněprávní (§ 46 a následující zákona č. 219/2000 Sb.). To je významné zejména s ohledem na skutečnost, že převod převoditelného státního lesa mimo privatizaci by vyžadoval přijetí celého řetězce velmi nestandardních rozhodnutí a řady výjimek. Převod převoditelného státního lesa do vlastnictví krajů privatizací je možno uskutečnit na základě smlouvy za předpokladu, že vláda převoditelný státní les označí jako vhodný k privatizaci (§ 5, odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb.) a schválí příslušný privatizační projekt, k převodu je zapotřebí předchozího souhlasu Ministerstva zemědělství podle § 4, odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb. Převod převoditelného státního lesa do vlastnictví krajů privatizací se za stávajícího právního stavu nemůže týkat lesa, který přešel na stát po 25. 2. 1948 z vlastnictví církví, řádů, kongregací a náboženských společností, nebo majetku, který má být vrácen právnickým osobám podle zvláštních předpisů (např. zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého). Jakýkoliv smluvní převod převoditelného státního lesa do vlastnictví krajů podléhá souhlasu zastupitelstva kraje (§ 36, písm. a) zákona č. 129/2000 Sb.). Při převodu (přechodu) státního lesa na kraje dojde k liberalizaci pravidel hospodaření v těchto lesích, neboť jejich právní režim v systému lesního práva bude shodný s režimem lesa ve vlastnictví soukromých vlastníků (na rozdíl od lesa ve vlastnictví státu a obcí). Při převodu (přechodu) státního lesa na kraje dojde ke vzniku situace, kdy budou kraje v přenesené působnosti rozhodovat o vlastních právech a povinnostech, vyplývajících z některých právních předpisů – dojde ke vzniku „organizační podjatosti“. Lze jen velmi obtížně (pokud vůbec) zamezit dalším převodům vlastnického práva k lesu z krajů na další subjekty – veškerá dosud existující administrativní i legislativní omezení týkající se převodů a nakládáním s lesem ve vlastnictví státu (§ 4 a 5 zákona č. 289/1995 Sb.) zaniknou. Je zapotřebí zdůraznit, že veškeré zmíněné aspekty a překážky převodu (přechodu) státního lesa na kraje mohou být odstraněny přijetím nové zákonné úpravy se současnou změnou nebo vyloučením zákonné úpravy stávající, kterými by k přechodu došlo ex lege, tedy ze zákona 288

(buď přijetím jakéhosi ,,zákona o přechodu lesa ve vlastnictví státu na kraje a o změně některých zákonů“ nebo novelizací stávajícího zákona č. 157/2000 Sb. nebo zákona č. 290/2002 Sb).

Zdroje: KALNÝ: Církevní majetek a restituce http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=510939

289

1.6. 1.6.1.

Analýza podnikatelského sektoru, lidských zdrojů, lesnického školství Struktura podnikatelských a dřevozpracujícím průmyslu

subjektů

a zaměstnanců

v lesnickém

Lesy ve vlastnictví státu na území Moravskoslezského kraje jsou obhospodařovány státním podnikem Lesy České republiky, s. p. Ten na základě smlouvy o provádění pěstební činnosti, smlouvy o provádění těžební činnosti či komplexní smlouvy o dodávce lesnických činností zadává dodavatelským způsobem práce v lesích podnikatelským subjektům. V rámci příslušného Krajského inspektorátu LČR, s. p., Frýdek-Místek, do jehož působnosti spadá následujících 11 lesních správ (viz kapitola 1.5.2.4.). Na jednotlivých lesních správách jsou dodavateli lesnických prací následující subjekty: Tabulka č. 1.6.1.1. Dodavatelské subjekty na lesních správách OJ číslo 101 102 103 104 105 106 109 110 111 112 115

Název lesní správy LS Město Albrechtice LS Karlovice LS Bruntál LS Janovice LS Vítkov LS Opava LS Ostrava LS Frýdek-Místek LS Jablunkov LS Ostravice LS Frenštát pod Radhoštěm

Smluvní partneři CE Wood, a. s., Opavská lesní, Rudolf Blahuš, Štefan Kubaník CE Wood, a. s., Ludvíkovská lesní, a. s., Pradědský lesní závod, a. s. Agroforest, a. s., Jiří Pavelka, Lesy Dřevo Bruntál, a. s. Jiří Pavelka, Pradědský lesní závod, a. s., Katr, a. s. CE Wood, a. s., Lesooptima, s.r.o, LESS, a. s. Ludvíkovská lesní, a. s., Opavská lesní, a. s., Rigoleto, s. r. o. Dvořák Lesy, Zahrady, s. r. o., LDF Rožnov, a. s., Lesostavby Frýdek-Místek, a. s., LESS, a. s. Lesostavby Frýdek-Místek, a. s., Lesy Beskydy, a. s. CE Wood, a. s., Lesostavby Frýdek-Místek, a. s., CE Wood, a. s., Frenštátská lesní, a. s., Vladimír Mareček Frenštátská lesní, a. s., LESS, a. s., Lesy Rožnov, a. s., Miroslav Patrák

Mezi další významné organizace v kraji v oblasti lesního hospodářství náleží: Oblastní správa toků LČR, s. p., Frýdek-Místek, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů – pobočka FrýdekMístek, Městské lesy Opava, Ostravské městské lesy, s. r. o., Lesní správa města Krnova, s. r. o., Krnovská lesní obchodní společnost, a. s. Dřevozpracující průmysl má v MSK významnou pozici a nezastupitelnou úlohu. V regionu díky investicím do nových či existujících kapacit působí několik významných zpracovatelů dříví, navzdory faktorům zmiňovaným dále. V regionu se vyskytuje jeden subjekt s pořezovou kapacitou vyšší jak 1 000 000 m3 ročně (Mayr-Melnhof Holz Paskov, s. r. o.), středních kapacit s pořezem 10–100 000 m3 ročně je přibližně 10–15. Malých a velmi malých pil je v kraji 20–25. Pokud vezmeme v úvahu celkové množství vytěženého dříví v kraji, cca 1,5 mil. m3, a pouze kapacitu v Paskově (spolu s Biocelem Paskov, a. s., jež spotřebuje ročně 1 mil. m3), můžeme konstatovat, že prostor pro vzrůst kapacit v průmyslu zpracování dříví je vzhledem k omezeným zdojům dodávek suroviny vyčerpán. Významnými subjekty v oblasti průmyslu zpracovávajícího dříví v regionu MSK jsou: MayrMelnhof Holz Paskov, s. r. o., Beskydské pily, a. s., Katr, a. s., Pila MSK, a. s., RD Rýmařov, s. r. o., Pila Krnov, s. r. o., Pila Dětřichov, s. r. o., Carme – dřevařské závody, s. r. o., Gala – Dřevo, s. r. o., Jewa, s. r. o., Strong Wood, s. r. o., HON – okna, dveře, s. r. o., Gatro, s. r. o., Ingenia dřevostavby, Cedro, s. r. o., Hranex, s. r. o., Karde, s. r. o., Kasard, s. r. o., Dřevovýroba Praděd, s. r. o., Hanibal – dřevo, s. r. o., Mader lesnická firma, s. r. o., Pila Hrabství, s. r. o., Rieger – Kloss Varhany, s. r. o., Biocel Paskov, a. s., Biomas, s. r. o.

290

Dřevozpracující průmysl by měl mít oproti ostatním odvětvím jednu nespornou výhodu, tou je obnovitelná surovinová základna. V posledních letech však obecně docházelo k útlumu výroby a ke snižování rentability a konkurenceschopnosti dřevařských podniků navzdory jejich dlouholeté tradici a dostupnosti suroviny z domácích zdrojů. Zpracovatelský průmysl byl znevýhodněn zejména strukturou a četností provozů a jejich technickou a technologickou úrovní, včetně chybějícího kapitálu pro jejich konkurenceschopnou reprodukci. Dalším problémem je nízká poptávka a nízké užívání dřeva v ČR obecně, spotřeba dříví na obyvatele je 0,23 m3 ročně, (v Rakousku je to 0,64 m3, ve Finsku 1,00 m3). Ve spotřebě dříví na osobu se Česká republika řadí na jedno z posledních míst v EU. Předpokladem je, že z kraje se 60 % dřeva s přidanou hodnotou zpracováním ocitne na zahraničních trzích, přibližně 20 % je spotřebováno v kraji ve stavebnictví a 20 % je určeno pro tuzemský trh mimo kraj. Z průzkumu MPO vyplývá, že v tomto odvětví domácí spotřebitel nevyhledává ve větším rozsahu zahraniční výrobky, neboť úroveň českých produktů, realizovaných v tuzemsku, je vysoká (dokazují to mnohé výrobky odvětví, hlavně okna, dveře a další). V rámci kraje působí občanské sdružení Moravskoslezský dřevařský klastr (MSDK), které vzniklo jako výsledek projektu, jehož garantem a nositelem je Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje (www.msunion.cz). V projektu se angažují společnosti podnikající v lesnickém a dřevozpracujícím průmyslu. Cílem MSDK je do pěti let vybudovat v regionu MSK růstový dřevozpracující sektor, který bude významným dodavatelem a exportérem dřevostaveb a inovačních komponentů pro dřevěné konstrukce a domy. Úspěšnost klastrů je závislá na jasné strategii, kterou musí definovat místní/regionální podnikatelé zahrnutí do klastru společně s dalšími partnery, představitele regionu nevyjímaje. Klastr nejsou jen firmy, ale jsou to i další spolupracující instituce. Tato strategie musí být komplexní a zahrnovat rozmanitou škálu iniciativ, které budou přinášet rychlé výsledky. Důležité je zahrnout správné lidi, významné lídry z regionu a správné instituce, jako jsou univerzity a zprostředkovatelské organizace. Proces často iniciuje veřejný sektor, avšak úspěch zaručí jen plné převzetí iniciativ soukromým sektorem. Kritickými faktory úspěchu jsou lidé ve vedení, dlouhodobá vize, krátkodobé důkazy úspěšnosti a podnikatelská kultura založená na vztazích a důvěře. Zájmem kraje je co nejvyšší zpracování vytěžené dřevní suroviny, založení MSDK lze považovat za aktivitu, jež je pro zpracování dříví v kraji velmi pozitivní. Seznam členů klastru lze nalézt na www.msdk.cz. 1.6.1.1.

Struktura odvětví podle počtu zaměstnanců v organizacích

V Moravskoslezském kraji se nachází podle Odvětvové klasifikace ekonomické činnosti (OKEČ) 02 – Lesnictví a související činnosti celkem 4 531 subjektů. V OKEČ 20 – Zpracování dřeva, výroba dřevařských, korkových, proutěných a slaměných výrobků, kromě nábytku, se v kraji vyskytuje celkem 6 530 subjektů. Počty náleží subjektům s OKEČ – kompletní. Celkem se v České republice vyskytuje 44 482 subjektů v OKEČ 02 a 73 826 subjektů v OKEČ 20. V OKEČ 01 – Zemědělství, myslivost a související činnosti se v kraji vyskytuje 9 591 subjektů z celkových 124 065 v ČR. Celkový počet ekonomických subjektů v kraji ve všech odvětvích je 227 990. Pokud vezmeme v úvahu počty subjektů podle počtu zaměstnanců v MSK, vypadá situace následovně: OKEČ kompletní: Lesnictví a související činnosti

291

Počet ekonomických subjektů: 4 531 Kategorie počtu pracovníků: 250–499 a výše

Počet subjektů: 3

Kategorie počtu pracovníků: 50–250

Počet subjektů: 16

Kategorie počtu pracovníků: 25–49

Počet subjektů: 16

Kategorie počtu pracovníků: 10–24

Počet subjektů: 50

Kategorie počtu pracovníků: 1–9

Počet subjektů: 231

Kategorie počtu pracovníků: 0 a neuvedeno

Počet subjektů: 4 215

OKEČ převažující: Lesnictví a související činnosti Počet ekonomických subjektů: 3 122 Kategorie počtu pracovníků: 250–499 a výše

Počet subjektů: 0

Kategorie počtu pracovníků: 50–250

Počet subjektů: 5

Kategorie počtu pracovníků: 25–49

Počet subjektů: 5

Kategorie počtu pracovníků: 10–24

Počet subjektů: 9

Kategorie počtu pracovníků: 1–9

Počet subjektů: 65

Kategorie počtu pracovníků: 0 a neuvedeno

Počet subjektů: 3 038

OKEČ kompletní: Zpracování dřeva, výroba dřevařských, korkových, proutěných a slaměných výrobků kromě nábytku Počet ekonomických subjektů: 6 530 Kategorie počtu pracovníků: 250–499 a výše

Počet subjektů: 12

Kategorie počtu pracovníků: 50–250

Počet subjektů: 57

Kategorie počtu pracovníků: 25–49

Počet subjektů: 47

Kategorie počtu pracovníků: 10–24

Počet subjektů: 179

Kategorie počtu pracovníků: 1–9

Počet subjektů: 796

Kategorie počtu pracovníků: 0 a neuvedeno

Počet subjektů: 5 439

OKEČ převažující: Zpracování dřeva, výroba dřevařských, korkových, proutěných a slaměných výrobků kromě nábytku Počet ekonomických subjektů: 4 791 Kategorie počtu pracovníků: 250–499 a výše

Počet subjektů: 1

Kategorie počtu pracovníků: 50–250

Počet subjektů: 10

Kategorie počtu pracovníků: 25–49

Počet subjektů: 13

Kategorie počtu pracovníků: 10–24

Počet subjektů: 76

Kategorie počtu pracovníků: 1–9

Počet subjektů: 407

Kategorie počtu pracovníků: 0 a neuvedeno

Počet subjektů: 4 284 292

Následující tabulka ukazuje rozdělení ekonomických subjektů podle jednotlivých okresů, a to v OKEČ 02 – Lesnictví a související činnosti a OKEČ 20 – Zpracování dřeva, výroba dřevařských, korkových, proutěných a slaměných výrobků kromě nábytku. Z tabulky lze také identifikovat podíl jednotlivých OKEČ na celkovém počtu ekonomických subjektů v okresech. Tabulka č. 1.6.1.2. Počet ekonomických subjektů v regionu podle OKEČ Okres Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město

OKEČ převažující kompletní převažující kompletní převažující kompletní převažující kompletní převažující kompletní převažující kompletní

Lesnictví 1 153 1557 617 1004 124 181 483 721 697 932 108 204

Dřevařství 585 853 949 1256 587 779 837 1130 1092 1412 757 1104

Okres celkem 19 418 40 398 38 455 29 323 34 638 65 758

Odvětví dřevařského průmyslu zahrnuje pět oborů, které se dělí na obor prvovýrobního zpracování dřeva, tři obory vlastní dřevařské výroby a obor jiných než dřevařských výrob. Konkrétně jde o následující obory: 20.1 – Výroba pilařská a impregnace dřeva, 20.2 – Výroba dýh, překližek a aglomerovaných dřevařských výrobků, 20.3 – Výroba stavebně truhlářská a tesařská, 20.4 – Výroba dřevěných obalů, 20.5 – Výroba jiných dřevařských, korkových, proutěných a slaměných výrobků kromě nábytku. V regionu jsou převážně zastoupeny obory výroba pilařská a impregnace dřeva, výroba stavebně truhlářská a tesařská a výroba dřevěných obalů. V současnosti je odhad budoucích trendů vývoje lesnictví a dřevařství v kraji rozhodně nelehkým úkolem. Jak vidíme, v regionu panuje silné konkurenční prostředí mezi subjekty, jejichž OKEČ spadá do kategorie lesnictví. V tomto prostředí přežijí jen pružné společnosti, které jsou v kraji známé jako zavedené firmy a mají již dokonale vytvořenou síť stálých dodavatelů dřevní hmoty nebo disponují vlastními surovinovými zdroji. Stejně jako v lesnictví panuje velmi silné konkurenční prostředí i mezi zpracovateli dříví, vzhledem ke zvyšování produktivity práce a slabší vyjednávací pozici malých zpracovatelů dříví s dodavateli dříví, tyto malé subjekty zanikají. Vzhledem ke kapacitě v Paskově, která je schopna pokrýt de facto celou regionální těžbu, není v kraji dostatek regionálních zdrojů pro takové množství subjektů, které se teď v kraji nachází. 1.6.2.

Lidské zdroje v lesnictví a dřevozpracujícím průmyslu, vliv na zaměstnanost v kraji, průměrná mzda

Trh práce v ČR má výrazně regionální charakter. Odlišné geografické, historické, demografické, sociální a zejména ekonomické podmínky v jednotlivých krajích zřetelně ovlivňují ši-

293

rokou oblast zaměstnanosti. Výrazným způsobem determinují také profesní a odvětvovou strukturu a v konečném důsledku rovněž míru nezaměstnanosti na regionálním trhu práce. Z obecného pohledu se počet pracovníků v lesnictví neustále snižuje již od roku 1989. Meziročně dochází k poklesu zaměstnanců v lesnických činnostech v průměru o 3,8 %, přičemž nejvíce došlo k poklesu ve státním sektoru v průměru o 5,7 % a nejméně v obecním sektoru průměrně o 1,5 %. V roce 2005 došlo k meziročnímu poklesu o 9 %. Racionalizační opatření se tedy projevují při realizaci lesnických činností ve všech sektorech. Tabulka č. 1.6.2.1. Počet zaměstnanců v lesnických činnostech v ČR 1992

2002

2003

2004

2005

46 500

25 702

24 893

23 996

21 835

státní

37 175

6 290

6 412

6 053

5 830

soukromé

8 888

16 984

16 010

15 503

13 614

437

2 428

2 471

2 440

2 391

Lesní hospodářství celkem z toho

obecní

Zdroj: MZe

Relativní vyjádření počtu zaměstnanců v kraji je znázorněno v následující tabulce. Tabulka č. 1.6.2.2. Zaměstnanost ve vybraných odvětvích v Moravskoslezském kraji v % Česká republika 4 26,9 9,3 12,8 4 7,3 2 5,8 6,7 5,9

Zemědělství, lesnictví a rybolov Zpracovatelský průmysl Stavebnictví Obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží Pohostinství a ubytování Doprava, skladování, pošty a telekomunikace Peněžnictví a pojišťovnictví Činnosti v oblasti nemov., pronajímání movitostí, služby pro podniky Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení Vzdělávání

Moravskoslezský kraj 3 26,6 8,4 12,3 3,9 6,4 1,4 4,6 6,4 6,2

Zdroj: ČSÚ

Z tabulky vyplývá, že v MSK je zaměstnanost v lesnictví mírně nižší a ve zpracovatelském průmyslu velmi podobná průměru v ČR. Zajímavý je nízký podíl v zemědělství, lesnictví a rybolovu, kde republikově dosahuje nejvyšších hodnot kraj Vysočina (10,3 %), nejnižších hodnot kraj Liberecký (2,1 %). Následující údaje z roku 2000 ukazují počet pracovníků (zaměstnanců a živnostníků) v lesním hospodářství, v dřevařském průmyslu, v průmyslu papíru a celulózy a v nábytkářství. Tabulka č. 1.6.2.3. Počty pracovníků v Moravskoslezském kraji Počet pracovníků v lesním hospodářství

6 296

v dřevařském průmyslu

3 908

v průmyslu papíru a celulózy

1 907

v nábytkářství

1 898

Zdroj: VÚLHM

V MSK je také poměrně vysoký počet ukončených rekvalifikací na hlavu (jedná se o nejvyšší absolutní hodnoty v ČR). V roce 2005 činil počet ukončených rekvalifikací v jednotlivých okresech: • • •

Okres Bruntál Okres Frýdek-Místek Okres Karviná

827 1 504 1 566 294

• • •

Okres Nový Jičín Okres Opava Okres Ostrava-město

654 1 282 1 963

Průměrná mzda zaměstnanců ve fyzických osobách v lesnictví a souvisejících činnostech vzrostla v roce 2005 oproti předchozímu roku o 8,1 %. Tempo růstu průměrných mezd v lesnictví tak přesáhlo růst mezd v průmyslu (4,8 %) i v národním hospodářství (5,5 %). Průměrná mzda fyzických osob v lesnictví a souvisejících činnostech za podnikatelskou i nepodnikatelskou sféru však zaostává absolutně o 2 575 Kč ve srovnání s průmyslem a o 2 956 Kč ve srovnání s průměrnou mzdou v národním hospodářství. V rámci odvětví je průměrná mzda ve státním sektoru, která přesahuje o 3 362 Kč průměrnou mzdu v soukromém sektoru. Průměrné mzdy v odvětví podle věku doznaly za popisovanou dobu značných změn, které souvisely jednak s demografickými faktory, jednak s přizpůsobováním se poměrům běžným v západních ekonomikách. To ve vztahu k průměrným mzdám v jednotlivých věkových kategoriích znamenalo, že se dramaticky změnil vývoj kariérního růstu mzdy. Nejvýznamnější změnou je, že pokud dříve rostly mzdy s přibývajícím věkem (pozůstatek z dob centrálně plánovaného hospodářství, kde byla mzda zaměstnanců určena jednoznačnou tabulkou), s transformací na tržní hospodářství byl tento model postupně opouštěn a lokální maximum se objevovalo u střední generace. Dalšími změnami jsou relativně nižší mzdy u dvou nejmladších kategorií a naopak relativně nižší mzdy u dvou nejstarších kategorií, které souvisejí s pozdějším zahájením a také ukončením pracovní kariéry zaměstnanců – mladší lidé se dnes připravují na vstup do zaměstnání delší dobu, přinášejí si také obecně vyšší kvalifikaci, což jde na vrub rozvoje vyššího pomaturitního vzdělání. Vzhledem ke stále rostoucí vzdělanosti pracovníků, zvyšují se i požadavky na obsazení jednotlivých pracovních pozic, což lze dokladovat například vzděláváním pracovníků LČR, s. p.

295

Tabulka č. 1.6.2.4. Zaměstnanci a mzdy lesnické činnosti v roce 2004 Průměrný evidenční počet zaměstnanců Typ organizace

ČR celkem

ve fyzických osobách 21 240

přepočtený celkem

z toho dělníků

Vyplacené mzdy v tis. Kč celkem

z toho dělníků 1 781 309

20 356

13 291

3 535 884

Průměrná měsíční mzda Kč zaměstnance 14 475

v

dělníka 11 169

v tom: Státní lesy

6 053

5 746

2 611

1 127 605

372 885

16 353

11 901

Lesní společnosti

11 726

11 357

8 489

1 847 127

1 108 344

13 554

10 880

Lesy měst a obcí

1 417

1 342

826

248 175

120 112

15 411

12 118

590

564

370

91 185

50 045

13 473

11 271

1 454

1 347

995

221 792

129 923

13 721

10 881

Lesy soukromých fyz. osob Lesy ostatních majitelů

Vyplacené mzdy v tis. Kč

Průměrný evidenční počet zaměstnanců Území, kraj

ČR celkem

ve fyzických osobách

přepočtený celkem

z toho dělníků

celkem

z toho

Průměrná měsíční mzda

dělníků zaměstnance

v Kč

dělníka

21 240

20 356

13 291

3 535 884

1 781 309

14 475

11 169

235

232

186

48 210

32 923

17 317

14 750

v tom: Hlavní město Praha Středočeský

1 989

1 863

1 235

331 571

171 282

14 831

11 557

Jihočeský

3 466

3 358

2 282

563 049

305 367

13 973

11 151

Plzeňský

2 557

2 489

1 697

438 674

241 406

14 687

11 855

Karlovarský

11 633

1 042

994

675

176 597

94 229

14 805

Ústecký

985

961

577

167 075

70 611

14 488

10 198

Liberecký

673

656

415

113 865

54 915

14 465

11 027

1 520

1 388

728

270 484

97 294

16 239

11 137

Královéhradecký Pardubický Vysočina

890

860

554

145 658

74 436

14 114

11 197

1 548

1 474

966

253 168

124 866

14 313

10 772

Jihomoravský

1 457

1 371

901

244 291

132 718

14 849

12 275

Olomoucký

2 078

2 019

1 380

322 274

170 469

13 302

10 294

Zlínský Moravskoslezský

888

844

481

152 031

61 852

15 011

10 716

1 912

1 847

1 214

308 937

148 941

13 939

10 224

Zdroj: ČSÚ

Vývoj průměrných mezd podle vzdělání je dalším aspektem odměňování, který je v lesním hospodářství výrazně patrný. Do roku 1996 faktor vzdělání posílil, jeho vliv na výši průměrné mzdy se významně zvýšil a stal se dominantním pro diferenciaci mezd vůbec. Tento vývoj byl dočasně v roce 1996 přerušen a nastala opačná tendence – v roce 1997 vliv vzdělání poklesl. Důvodem byly úspory ve státním rozpočtu, které přinesly omezení nárůstu až pokles reálné mzdy vzdělanějších zaměstnanců. Zaměstnanců s nižším vzděláním se toto opatření nijak výrazně nedotklo. 1.6.3.

Rozbor lesnického a dřevařského školství

Lesnické vzdělávání je tradičně zajišťováno sítí lesnických škol, tj. středních odborných učilišť, středních lesnických škol a lesnických fakult. Další vzdělávání v lesnickém oboru, poradenství a osvětu zprostředkovávají: Ministerstvo zemědělství, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, státní podnik Lesy České republiky, lesnické školy na všech stupních a další, především soukromé subjekty. Je velice důležité, aby regionální vzdělávání reflektovalo regionální specifika a aby přizpůsobovalo studijní nabídku takovým způsobem, který by byl v souladu s koncepcí regionálního rozvoje příslušného kraje a který by přispíval ke slaďování nabídky a poptávky po pracovní síle.

296

Region MSK je vybaven kvalitním systémem školního vzdělávání. Na 417 základních školách plní povinnou školní docházku 114 065 žáků. Širokou škálu 41 gymnázií, 88 středních odborných škol a 57 středních odborných učilišť doplňuje 12 vyšších odborných škol a čtyři vysoké školy (Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Ostravská univerzita, Slezská univerzita v Opavě a Vysoká škola podnikání Ostrava), které svými 13 fakultami zabezpečují výuku asi 35 000 studentů. Moravskoslezský kraj není v porovnání s celkovým průměrem ČR charakteristický žádnými výraznějšími rozdíly. Podíl nově nastupujících do učebních oborů (35,0 %) je mírně nadprůměrný. V případě gymnázií (18,4 %) a maturitních SOŠ (37,9 %) jsou pouze o něco málo nižší než průměr za celou ČR, naopak podíl přijímaných do studijních SOU (8,4 %) je výrazněji nadprůměrný. Tabulka č. 1.6.3.1. Vývoj lesnického vzdělávání v ČR po roce 2000 Absolventi lesnických škol druh studia Doktorské studium VŠ – Ing. VŠ – Bc. VOŠ – DiS. SLŠ nástavba SLŠ SOU Celkem

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

128 21 40

115 18 38

113 21 34

106 22 41

121 30 45

120 30 50

160 30 44

242 452 883

247 394 812

226

229

252

298

265

394

398

448

498

499

Zdroj: ČSÚ

Obecně lze říci, že po roce 1989 se v souvislosti s politickými a ekonomickými změnami v naší společnosti projevil pokles zájmu o studium lesnictví na všech úrovních vzdělání. Snižuje se úroveň studentů v souvislostí s prudce se zvyšujícím celkovým počtem studentů na vyšších úrovních vzdělávání. Střední odborná učiliště s dvouletými i tříletými obory lesní mechanizátor a mechanik opravář mají dlouhodobě sestupnou tendenci v počtu svých absolventů. Souvisí to s klesajícím zájmem o tento obor vzdělání. Od roku 1997 je patrný slabý vzestup způsobený větším zájmem o maturitní nástavby. V současné době tito zájemci studují raději přímo střední lesnické školy, proto absolventů odborných lesnických učilišť stále ubývá. Výuka lesnictví a dřevařství u zájemců z regionu tradičně probíhá na Střední lesnické škole v Hranicích na Moravě, která se nachází na území Olomouckého kraje. Na Střední škole zemědělské a lesnické Frýdek-Místek jsou akreditovány následující čtyři obory: • • • •

Mechanizace zemědělství a lesního hospodářství, Mechanizátor lesní výroby, Podnikání v oborech zemědělství a lesního hospodářství, Zpracovatel dřeva.

Za zmínku stojí Střední škola přírodovědná a zemědělská v Novém Jičíně, která má akreditovaný obor Ochrana a obnova životního prostředí. Přehled středních škol a SOU s dřevozpracujícími obory: Střední škola, Třinec – Kanada

Truhlář

Střední škola techniky a služeb, Karviná

Truhlář

Střední škola řemesel, Bruntál

Truhlář

Střední škola Bohumín (dříve SŠ a SOUL) Truhlář

297

SOU Baron School, spol. s r. o., Havířov

Truhlář

SOU Horní Benešov

Operátor dřevařské a nábytkářské výroby Truhlář pro výrobu nábytku a zařízení Dřevařská a nábytkářská výroba

SOU Krnov

Truhlář

SŠTO Havířov

Truhlář Tesař

SŠTaS Karviná

Truhlář

V oblasti vzdělávání jsou určující především dlouhodobé záměry, vytvářené jednotlivými kraji na základě dlouhodobých záměrů ČR, které každé dva roky zpracovává MŠMT. Při jejich realizaci připadá významná role krajům v jejich přenesené působnosti a dalším regionálním institucím zaměřeným na oblast školství a vzdělávání. 1.6.4.

Organizace státních lesů v rámci Evropské unie

Celková plocha lesů v Evropě dnes činí 998 mil. ha, přičemž 89,8 % představují lesy ve formě veřejného vlastnictví (FAO, Global Forest Resources Assessment 2005). Evropské organizace státních lesů se tak řadí mezi nejvýznamnější podniky a společnosti jak ve státním, tak mezinárodním měřítku, tím spíše i díky dalším faktorům: spravují a obhospodařují jeden z nejcennějších přírodních zdrojů, poskytují společnosti nezbytné dřevní a nedřevní produkty a služby, jsou partnery často nadnárodním organizacím dřevozpracujícího a celulózopapírenského průmyslu atd. Ačkoli se podniky a společnosti evropských státních lesů v mnoha ohledech liší, jejich poslání je spojuje. Ekologické cíle, zájmy společnosti a ekonomická uvědomělost musí být neustále zvažovány a vzájemně hodnoceny – to je podnikatelskou výzvou všech lesnických organizací. Co podnik, to strategie. Tím spíše však vzniká potřeba vzájemného porovnávání úrovně efektivity jejich hospodaření. Za tímto účelem 14 evropských organizací státních lesů vytvořilo tzv. benchmarking skupinu. Benchmarkingem rozumíme jak srovnávání klíčových výkonnostních ukazatelů jednotlivých organizací, tak zvláště proces učení se pomocí pochopení a dotazování se na způsob provádění určité aktivity u partnera, který je do benchmarkingu zapojen. Společným zájmem skupiny je pak podpořit rozvoj vlastních podniků a zlepšit efektivitu jejich hospodaření. Skupina organizací státních lesů se zaměřila jednak na analýzu klíčových účetních a provozních výstupů v časovém období 2002–2004, jednak na analýzu procesu společného pro všechny zúčastněné podniky – managementu toku dříví. Výsledky druhé z analýz však prozatím opublikovány nebyly. Zájmovou skupinu představují státní podniky z Rakouska (Österreichische Bundesforste AG – ÖBf), Bavorska (Bayerische Staatsforsten AöR – BaySF), Polska (Lasy Panstwowe – LP), Slovenska (Lesy Slovenskej republiky, š. p. – LSR), Finska (Metsähallitus), Estonska (Riigimetsa Majandamise Keskus – RMK), Irska (Coillte) a České republiky (Lesy České republiky, s. p. – LČR), u kterých lze nalézt alespoň jednu z následujících paralel: historickou příbuznost, vysokou úroveň lesnictví v zemi, pozici nové členské země v EU nebo dynamicky se rozvíjející ekonomiku v prostředí společného evropského trhu.

298

Tabulka č. 1.6.4.1. Základní údaje o vybraných organizacích státních lesů v EU Název podniku

Datum založení

Právní forma podniku

Zvláštní zákon o podniku

BaySF

1. 7. 2005

ano

RMK

1. 1. 1999

Metsähallitus Coillte LP ÖBf LSR LČR

1994 8. 12. 1989 1924 1. 1. 1997 1. 7. 1999 1. 1. 1992

veřejná instituce ostatní státní instituce státní podnik s. r. o. státní podnik a. s. státní podnik státní podnik

Plocha lesů státu tis. ha 2500

Lesnatost státu % 25

Podíl lesa ve správě podniku na celkové ploše lesů ve státě % 31

ano

2366

52

37

ano ano ne ano ne ne

23302 710 9192 3980 1930 2648

69 10 29 47 39 34

25 58 78 15 50 52

Zdroj: Lesnická práce (Údaje za rok 2004, v případě Bavorska za rok 2005/2006 (podnik založen 1. 7. 2005).)

Z hlediska hospodářských charakteristik jsou u jednotlivých organizací státních lesů porovnávány: plochy pozemků (vztaženo k ploše vlastního lesa), procentní zastoupení dřevin, celková obnova lesa, zásoba, přírůst, těžba. Tyto charakteristiky jsou klíčem k uchopení následujících charakteristik. Tabulka č. 1.6.4.2. Hospodářské charakteristiky vybraných organizací státních lesů v EU Roční těžba

Název podniku

Plocha obhospodařovaného majetku

Plocha lesů podniku

celkem

BaySF RMK Metsähallitus Coillte LP ÖBf LSR LČR

tis. ha 805 1063 12400 445 7589 850 1010 1367

tis. ha 720 815 3500 354 7236 517 973 1333

tis. m3 5400 2504 4730 2660 28699 1855 3632 7653

na 1 ha m3/ha 7,50 3,07 1,35 7,51 3,97 3,59 3,73 5,74

Celková obnova lesa ha 2300 6792 10530 9130 45910 2498 7708 12225

Zásoba dříví m3/ha 282 153 87 190 222 230 223 256

Roční přírůst

Zastoupení jehličnatých dřevin*

Zastoupení listnatých dřevin

m3/ha 8,6 5,0 2,7 – 7,7 4,4 6,0 8,3

% 76 66 90 75 77 80 59 82

% 24 34 10 4 23 20 41 18

Zdroj: Lesnická práce (Údaje za rok 2004, v případě Bavorska za rok 2005/2006 (podnik založen 1. 7. 2005).). * v případě Irska tvoří zbylých 21 % plochy označované jako „open space”, tzn. bez porostu, ale vedené jako lesní půda

V ekonomické oblasti byly zvoleny tyto parametry: počet zaměstnanců, obrat a zisk. Je tak zřejmé, že všechny podniky vykonávají část svých aktivit ve vlastní režii. Celkový roční obrat je doplněn o podíl obratu z prodeje dříví. Zisk je uváděn před zdaněním – celkem, na 1 ha lesa a na 1 m3 těžby. Předmětem hodnocení byla i lokalita prodeje dříví – u LČR je podíl prodeje na lokalitě odvozní místo ve výši 4 % výrazem postupné změny obchodní politiky realizované během let 2004–2006. V roce 2005 vzrostl tento podíl na 26 %. Tabulka č. 1.6.4.3. Ekonomické parametry vybraných organizací státních lesů v EU Název podniku

Celkový roční obrat

Z toho obrat za dříví

celkem

BaySF RMK Metsähallitus Coillte LP ÖBf LSR LČR

mil. € 270,5 62,5 241,0 185,0 1094,2 174,9 151,9 193,4

mil. € 247,0 58,7 216,9 – 976,5 135,1 117,3 135,3

€ 28,0 8,7 67,0 35,1 16,7 22,9 4,6 22,8

Zisk na 1 ha lesa na 1 ha na 1 m3 lesa těžby € € 38,89 5,19 10,67 3,47 19,14 14,16 99,07 13,18 2,31 0,58 44,29 12,35 4,73 1,27 17,10 2,98

Počet zaměstnanců celkem

Z toho počet dělníků

Prodej dříví na odvozním místě

osob 2840 1226 2158 1188 26505 1164 6635 3436

osob 1930 747 813 564 4787 712 3560 1057

% 100 85 100 50 100 90 99 4

Zdroj: Lesnická práce (Údaje za rok 2004, v případě Bavorska za rok 2005/2006 (podnik založen 1. 7. 2005).) Při přepočtu částek z místních měn na eura bylo použito aktuálních kurzů České národní banky).

Ačkoli jsou činnosti v oblasti veřejného zájmu rovněž nepostradatelnou součástí aktivit všech vybraných podniků státních lesů, nebyly předmětem hodnocení, neboť je zde poměrně obtížné

299

nalézt společného jmenovatele, byť se již řadě společností podařilo kvantifikovat služby, které společnosti poskytují a uvádějí je tak na trh. Za zmínku jistě stojí, že sledujíce další růst, moderní podniky a společnosti evropských státních lesů často rozšiřují svoje portfolio prostřednictvím účastí v dalších společnostech – zejména v oblasti dřevozpracujícího průmyslu, vodohospodářství, turismu, produkce obnovitelné energie či lesnických služeb a poradenství. 1.6.4.1.

Vybrané evropské organizace státních lesů

Lesy České republiky, s. p. Státní podnik Lesy České republiky hospodaří v lesích, které jsou ve vlastnictví státu, a vykonává správu určených drobných vodních toků. Předmět činnosti je široký – od základního výkonu práva hospodaření k lesům, jež jsou ve vlastnictví státu, k nimž mají LČR právo hospodaření, přes činnost odborného lesního hospodáře až po provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů prostřednictvím vybraných podnikatelských subjektů, případně ve vlastní režii, či práce spojené se zajištěním uchování genových zdrojů lesních dřevin. Organizační struktura podniku je třístupňová: ředitelství – krajské inspektoráty, lesní závody, semenářský závod, správy toků – lesní správy. Každoročně je ve státních lesích vytěženo téměř 8 mil. m3 dříví. Na přelomu května a června 2007 představený Obchodní model LČR na období 2008–2010 vychází z předpokladu, že státní podnik bude prodávat přibližně polovinu jím vyprodukovaného dříví (cca 4 mil. m3), a to na veřejných (komoditní burza, elektronická aukce) a neveřejných trzích, dražbou na odvozním místě a expedičním skladu, a nastojato „Francouzským modelem dražby“. Zbylou polovinu dříví pak podnik podle modelu bude prodávat v podobě „polotovaru“, tj. surového kmene, svým smluvním partnerům. Způsob obchodov ání dřív í u LČR, s. p., dle obchodního modelu na období 2008-2010

LČR adresně na v ý znamné a regionální odběratele; 17% LČR na v eřejné Priv átní v lastníci;

trhy ; 8%

50% Smluv ní partneři LČR; 25%

Zdroj: Obchodní model LČR na období 2008–2010

Z analýz státního podniku LČR tak vyplývá, že zavedením představovaného obchodního modelu se LČR, s. p., svým způsobem obchodování přiblíží jiným státním prodejcům dříví ve

300

střední Evropě – např. Rakouským státním lesům (ÖBf) obchodujícím cca 17 % svého dříví nebo Bavorským státním lesům (BaySF) obchodujícím cca 19 % svého dříví. Bayerische Staatsforsten AöR (BaySF) – Bavorské státní lesy Bayerische Staatsforsten AöR jsou veřejnou institucí obhospodařující 806 tis. ha státní půdy Bavorska (11,4 % rozlohy Bavorska). BaySF každoročně zpracovávají a prodávají přibližně 5,4 mil. m3 dřeva více než 1 000 komerčních zákazníků. Obrat z prodeje dřeva čítá více než 90 %. Dřevní hmota je distribuována dvěma cestami: prostřednictvím šesti zákaznických poradců zabývajících se centrálním marketingem a prostřednictvím vlastních lesních podniků, které si zajišťují vlastní marketing. Lesy Slovenskej republiky, š. p. Lesy Slovenskej republiky, š. p., jsou státním podnikem, jehož hlavní úlohou je správa lesního a jiného majetku ve vlastnictví Slovenské republiky. Je hospodářskou organizací s právem trvalé podnikatelské činnosti, trvalé provozní výroby a obchodu. Podnik má oprávnění k poskytování služeb, prací a další činnosti s cílem získání trvalého zdroje finančních příjmů. Posláním podniku je taktéž uspokojování veřejnoprospěšných zájmů. Organizační struktura odpovídá trojstupňovému řízení: generální ředitelství – odštěpné závody – lesní správy. V roce 2005 LSR, š. p., vytěžily více než 4,3 mil. m3 dříví. Dle programového prohlášení Vlády Slovenské republiky z prosince 2002 měl být státní podnik Lesy Slovenské republiky transformován k 1. 1. 2004 na akciovou společnost se 100 % účastí státu, kde jediným akcionářem bude Ministerstvo zemědělství SR. Tento záměr nebyl do dnešní doby realizován. Jako limitujícími faktory vzniku a. s. byly vyjmenovány jednak schopnost právně relevantního doložení majetku a dále volba strategie. Metsähallitus – Finské státní lesy Veškerých 26 % lesní půdy včetně vodních ploch – celkem 12,4 mil. ha – ve vlastnictví finského státu obhospodařuje státní podnik Metsähallitus. Metsähallitus vykonává jak obchodní aktivity, tak primárně rozpočtově financované veřejné správní služby. Pro výkon různých aktivit byly založeny tři obchodní jednotky: Forestry, produkující přibližně 85 % výnosů státního podniku, Wild North, zajišťující ekoturistické služby a pronájem ubytování, a Laatumaa, specializující se na obchod s nemovitostmi. Metsähallitus prodává téměř 5 mil. m3 dřeva ročně, což odpovídá asi 6 % požadovaného množství pro finský zpracovatelský průmysl, a dodává dřevo asi na 100 různých míst v rámci Finska. Podnik nemá vlastní dřevozpracující kapacity. Prodej dřeva vytváří přibližně 90 % obratu podniku. Metsähallitus má taktéž dvě dceřinné společnosti: Forelia Oy, produkující semenný a sadební materiál, a Morenia Oy, specializující se na obchod s půdními zdroji. Výkon veřejných právních služeb zahrnuje, mezi jinými, obhospodařování chráněných a turistických oblastí, kontrolu loveckých a rybářských práv a podporu ochranného a rekreačního užívání státní půdy a vodních zdrojů. Další z obchodních jednotek, The Natural Heritage Services, je tak v prvé řadě zodpovědná právě za veřejné služby. Metsähallitus spoluvlastní společně s rakouskými státními lesy (ÖBf) společnost FORIA GmbH, nabízející lesnické služby nezávisle na průmyslu na trzích zemí východní Evropy. Projekty společnosti však byly pro neziskovost ukončeny na konci roku 2006. Österreichische Bundesforste AG (ÖBf) – Rakouské státní lesy, a. s. Akciová společnost Österreichische Bundesforste AG obhospodařuje asi 860 tis. ha rakouské státní půdy, tedy přibližně 10 % území Rakouska. Společnost ÖBf je tvořena třemi úseky: 301

Forstwirtschaft (Lesnictví), Immobilien (Nemovitosti) a Dienstleistungen (Služby). Jádrovým úsekem je úsek Forstwirtschaft vytvářející přibližně 77 % celkové produkce společnosti. Tento úsek zahrnuje obchodní jednotku dodávky dříví, stejně jako jednotku lesnické technologie a obchodní jednotku pro myslivost a rybářství. Klíčovými podnikatelskými aktivitami rakouských státních lesů však zůstávají produkce a prodej kulatiny, které tvoří přibližně tři čtvrtiny obratu akciové společnosti. ÖBf těží téměř 2 mil. m3 dříví ročně. ÖBf se různými podíly účastní v několika dalších společnostech, které reprezentují široké spektrum podnikatelských činností v rámci celého zpracovatelského řetězce i navazujících odvětví (dřevozpracující průmysl, energetický průmysl, vodohospodářství, turismus atd.) a tvoří tzv. ÖBf-Gruppe. Ke zjištění informací vztahujících se ke způsobům obhospodařování jednotlivých státních lesů je velmi obtížné získat seriózní data, obecně vzhledem k mnoha souvisejícím aspektům typu – modely prodeje dříví a efektivnost prodeje nastojato atd., tato problematika přesahuje rámec Regionálního lesnického programu Moravskoslezského kraje. Zdroje: Obrdlík, V. Organizace státních lesů v rámci Evropské unie. Lesnická práce, 86, 2007, č. 4. s. 30–31. www.czso.cz www.msdk.cz www.msmt.cz www.lesycr.cz www.vulhm.cz Databáze ekonomických subjektů Albertina

302

1.7.

Analýza finančních toků a zdrojů v lesním hospodářství a dřevozpracujícím průmyslu

1.7.1.

Analýza finančních toků – porostní zásoby, výnosy z prodeje dříví, sortimenty, přidružená lesní výroba, finanční toky výnosů z hospodaření v lesích, lesní stavitelství, hrazení bystřin

1.7.1.1.

Porostní zásoby a sortimenty

Podkapitola se zabývá sortimentací těžebního fondu v Moravskoslezském kraji. Vzhledem k omezeným zdrojům dat vztahujících se k MSK (především velmi rozdílných cen dříví) jsou uvedeny dosažené výsledky pro analýzu finančních toků v následující podobě. Podkapitola přináší významný podklad, kterým je rozdělení sortimentů podle hmotnatosti. Porostním zásobám a těžbám za Moravskoslezský kraj se věnuje kapitola 1.3.11.5. Tabulka č. 1.7.1.1.1. Evid. stav z údajů LHP plocha zásoba

roční těžba umístěná

roční těžba z těž.procent

porostní

Zásoby a těžba za Moravskoslezský kraj 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

190 016

190 079

186 369

186 439

m3 b. k. 188 507

188 423

189 464

189 638

dřevinná

186 785

186 697

187 746

188 003

188 225

188 249

184 581

184 641

celkem

52 251 614

52 278 619

53 808 829

54 915 610

54 573 646

55 132 560

54 198 243

54 182 364

279,7

280,0

286,6

292,1

289,9

292,9

293,6

293,4

obnovní

/ 1 ha

589 113

588 442

570 404

497 356

464 722

467 608

429 339

433 412

výchovná

222 541

219 088

193 865

137 909

120 625

77 995

47 154

47 558

celkem

811 654

807 530

764 269

635 264

585 347

545 603

476 493

480 970

/ 1 ha (*)

4,3

4,3

4,0

3,3

3,1

2,9

2,6

2,6

obnovní

1 090 837

1 136 825

1 164 745

1 216 740

1 231 404

1 232 411

výchovná

247 486

250 966

248 613

250 191

239 767

239 853

celkem

1 338 322

1 387 791

1 413 358

1 466 931

1 471 171

1 472 264

/ 1 ha (*)

7,1

7,3

7,4

7,7

7,9

7,9

(*) porostní plochy Zdroj: Podklady pro NLP ČR (2006)

Z tabulky vyplývá, že celková těžba v kraji je 1 472 264 m3, což činí 7,9 m3 na ha porostní plochy. V následujících tabulkách jsou znázorněny ceny jehličnatých a listnatých sortimentů za první kvartál roku 2007. Z tabulek je patrný nedostatek dat především pro listnaté sortimenty. Dále je k dispozici tabulka sortimentace těžebního fondu. Sortimentace Sortimenty surového dříví je souhrnné pojmenování pro průmyslově využitelné části kmene stromů. Moderní lesnictví a dřevozpracující průmysl dnes mohou zpracovat pro potřeby zákazníků všechny části dříví tak, aby tato unikátní surovina poskytla co největší užitek a byla co nejefektivněji využita na konci své existence jako přírodní fenomén a prodloužila svoji existenci mnohdy o další desítky i stovky let například jako součást rodinného domu nebo nábytku. Jehličnaté i listnaté sortimenty dříví se dělí na šest tříd jakosti:

303

I. jakost: Rezonanční výřezy, výřezy pro výrobu krájené dýhy – výřezy vhodné pro výrobu hudebních nástrojů, krájených dýh a speciálních technických potřeb; II. jakost: Výřezy pro výrobu loupané dýhy, jiné speciální výřezy – výřezy rovněž nejvyšší technologické jakosti (ale s menší minimální čepovou tloušťkou): výroba dýh loupáním, výroba zápalek, sportovních a zdravotnických a jiných potřeb; III. jakost: Výřezy pro pilařské zpracování – pilařské výřezy, sloupové výřezy, sloupovina, speciální důlní výřezy a výřezy pro stavební účely (tato třída se dělí na čtyři jakostní stupně A, B, C a D); IV. jakost: Dříví pro výrobu dřevoviny, dolovina a důlní výřezy, tyčovina; V. jakost: Dříví pro výrobu buničiny, desek na bázi dřeva – sortimenty určené k výrobě buničiny (vlákninové dříví), k výrobě dřevotřískových a dřevovláknitých desek, pro zpracování suchou destilací a na výrobu různých předmětů pro domácnost; VI. jakost: Palivové dříví – nejnižší technologická jakost dříví využitelného jen jako paliva. Sortimentace surového dříví podle těžebních hmotnatostí a sortimentů (metodicky podle programu KALK) je znázorněna v tabulce č. 1.7.1.1.2., vyčíslení objemu sortimentů a cen roku 2007 je možné provést v kontextu s následujícími tabulkami průměrných cen podle ČSÚ. Vzhledem k fluktuaci cen dříví v současném turbulentním tržním prostředí se jedná o velmi hrubý odhad. Tabulka č. 1.7.1.1.2. Hmotnatost

I

Sortimentace těžebního fondu v Moravskoslezském kraji v m3 II

III A B

III C D

IV

V

VI

-0,19

0

0

7 268

1 715

10 695

51 790

620

-0,29

0

0

16 653

3 919

7 380

37 796

576

-0,49

0

186

42 539

9 981

9 385

37 965

1 161

-0,69

0

1 715

69 294

16 236

7 522

38 885

1 550

-0,99

231

7 733

117 657

28 067

2 158

57 459

2 474

+1,00

8 337

36 204

535 603

123 339

9 339

210 345

10 708

304

Tabulka č. 1.7.1.1.3.

Průměrné ceny surového jehličnatého dříví podle krajů v roce 2007 (Kč/m3)

Výřezy II. třídy jakosti

borovice

2507

2738

---

---

2662

modřín

3365

---

---

---

3883

Jehličnaté sortimenty

Výřezy III. A/B třídy jakosti

Výřezy III. C třídy jakosti

Výřezy III. D třídy jakosti

ČR celkem

4242

---

3353 ---

1766

1711

1762

---

1726

borovice

1411

1345

1425

---

1652

---

---

---

---

3404

---

3400

---

---

---

2814

3171 2680

---

3612

1778

1995

1906

1875

1916

1829

1889

1835

1463

1776

1587

1598

1643

---

1339

1515

modřín

1891

1941

---

---

2043

---

---

1772

2120

2041

---

1863

1952

smrk

1436

1384

1448

---

1373

---

1474

1622

1481

1520

1584

1500

1572

1491

borovice

1184

1132

1239

---

1250

---

1280

1252

1208

1307

1325

---

1127

1233

modřín

1324

---

---

---

1238

---

---

1443

1474

1500

---

1531

1437

smrk

1042

980

1153

---

971

---

1137

1103

1101

1032

1058

1015

1067

1062

borovice

982

893

1080

---

1017

---

992

---

modřín

1221

---

1100

---

---

---

1042

1017

853

---

1023

---

790

691

767

---

743

719

smrk borovice

Dříví VI. třídy jakosti - palivové dříví

4425

smrk

Dříví IV. třídy jakosti - dříví pro výrobu dřevoviny Dříví V. třídy jakosti - dříví pro výrobu buničiny

Moravskoslezsko

---

Zlínský

3338

Olomoucký

smrk

2899

Jihomoravský

---

Vysočina

---

---

Pardubický

---

modřín

Liberecký

borovice

Ústecký

---

Karlovarský

Jihočeský

---

Plzeňský

Středočeský smrk

Název

Výřezy I. třídy jakosti

Královéhradecký

Kraje

---

1031

1025

1026

---

990

1010

1050

1264

1146

---

1397

1177

---

983

---

867

984

755

756

770

694

766

744

---

394

422

723

803

753

750

---

710

---

695

---

767

770

---

492

458

417

---

442

---

500

---

400

463

345

--- vykázány ceny od méně než tří respondentů

Zdroj: ČSÚ

305

758

Tabulka č. 1.7.1.1.4.

Průměrné ceny surového listnatého dříví podle krajů v roce 2007 (Kč/m3)

Moravskoslezsko

Zlínský

Jihomoravský

Olomoucký

Vysočina

Pardubický

Liberecký

Ústecký

5000

Karlovarský

buk

Plzeňský

---

Jihočeský

12000

Středočeský dub

Název

Výřezy I. třídy jakosti

Královéhradecký

Kraje

ČR celkem

12340 ---

4850

bříza Výřezy II. třídy jakosti

dub

---

---

---

buk

---

6000

---

Listnaté sortimenty

Výřezy III. C třídy jakosti

Výřezy III. D třídy jakosti

dub

2877

1881

---

---

buk

1867

1767

---

2213

3000

---

2800

2893

---

---

1694

---

1933

1350

---

1775

2125

2267 1424

---

---

---

---

1993

---

---

2071

---

---

1300

---

1427

---

---

---

---

-----

-----

buk

1490

bříza

---

dub

1385

---

---

1247

buk

---

1050

---

1088

---

bříza

---

---

---

---

---

---

763

---

1054

880

850

---

658

706

670

---

646

--- vykázány ceny od méně než tří respondentů

Zdroj: ČSÚ

306

---

583

3101 2500

---

bříza

buk Dříví VI. třídy jakosti - palivové dříví

---

dub

Dříví V. třídy jakosti - dříví pro výrobu buničiny dub

6003

2500

bříza Výřezy III. A/B třídy jakosti

---

---

---

2873

---

1851

---

2035

1218

1300

1351

1150

---

1400

1517

1473 1106

---

---

1386 1094

1000

1141

1000

---

---

800

935

---

---

775

1079

897

603

584

592

---

---

1374

---

1073 861

---

---

830

996

942

656

634

1.7.1.2.

Přidružená lesní výroba

V české terminologii rozumíme přidruženou lesní výrobou získávání takových materiálů organické i neorganické povahy (mimo dříví) z lesního prostředí, které může lidská společnost využívat ke svému prospěchu v té formě, v jaké byly získány (vytěženy), tj. bez jejich podstatnějšího opracování či přepracování. V terminologii EU se pojem přidružená lesní těžba nevyskytuje (jeho obdobu znají jen slovanské jazyky) a obsahově je mu nejblíže „non-wood forest products“ nebo „minor forest products“. Pod těmito termíny jsou však někdy rozuměny i veřejné služby lesního hospodářství a dokonce i některé z funkcí lesů. Jednotný výklad toho, co je to přidružená lesní těžba, je proto v dohledné době v EU nereálný. Ve studii byl realizován pokus o kvantifikaci a posouzení trendů v těchto oblastech: • • • • • •

jedlé produkty rostlinného původu (lesní ovoce + ořechy, houby, rostliny, míza); živočišné produkty (med, zvěřina, kožešiny, kůže), léčivé rostliny, kůra a asimilační orgány (včetně korku), vánoční stromky, ostatní produkty (pryskyřice, gumy, oleje).

Co se týká veřejných služeb lesního hospodářství a funkcí lesů a přestože je nepochybné, že význam přidružené lesní těžby a veřejných funkcí lesů vzrůstá, statistické údaje týkající se těchto oblastí pro území MSK jsou velmi málo propracované. Pokud jde o oblast lesního stavitelství, jsou např. známy podíly kategorií lesních cest (1L – 15,2 %, 2L1 – 12,7 %, 2L2 – 4,6 %, 3L – 41 %, 4L – 26,6 %), podíly jednotlivých povrchů vozovky (nezpevněn – 61,2 %, zpevněn původním materiálem – 8,0 %, zpevněn nepůvodním materiálem – 21,4 %, asfalt, beton, panely – 9,4 %) a např. stav poškození na náspech a zářezech lesních cest. V případě hrazení bystřin jsou např. známy podíly zastoupení potoků a odvodňovacích zařízení podle jejich šířky vodní hladiny, spád vodních toků nebo výskyt technických opatření pro hrazení bystřin. Zdroje: Simanov, V. Těžba a doprava dříví, skriptum MZLU Brno, 2004 Statistická ročenka ČR www.czso.cz www. lesycr.cz program KALK

307

1.7.2.

Dotační politika, zdroje a možnosti čerpání finančních podpor na úrovni EU, národní a krajské

Informace týkající se dotační politiky, zdrojů a čerpání finančních podpor byly z důvodu větší přehlednosti seskupeny v rámci jednotlivých geografických úrovní. Z toho vyplývá, že v této podkapitole jsou uvedeny i informace vztahující se k podkapitolám 1.7.2. a 1.7.3., uvedeným v metodice RLP MSK. 1.7.2.1.

Úroveň EU

Dotační politika EU

Strukturální politika

Komunitární politika Společná zemědělská politika

Politika zahraniční pomoci

Strukturální politika Jedním z nedůležitějších nástrojů pro realizaci regionální politiky v členských zemích jsou tzv. Strukturální fondy. Mnohdy je regionální politika označována jako politika strukturální v návaznosti na snižování meziregionálních rozdílů v regionech zlepšováním struktur a jejich změn. Má regionální dimenzi a je financována prostřednictvím Strukturálních fondů. Fungování strukturální politiky EU je postaveno na několika základních principech, které se odrážejí v programové a právní úpravě celého procesu poskytování pomoci. Tyto principy jsou dále posilovány a rozpracovávány tak, aby byl vytvořen pevný rámec pro co nejsystematičtější a nejefektivnější využívání Strukturálních fondů. Základní principy fungování strukturálních fondů: • • • • •

princip programování, princip koncentrace (zásada koncentrace úsilí), princip partnerství (komplementarity), princip adicionality (doplňkovosti), princip monitorování a vyhodnocování.

Hlavní programové dokumenty pro období 2007–2013: • • • • •

Národní rozvojový plán, Národní strategický referenční rámec, operační programy (sektorové a regionální), prováděcí dokumenty, operační manuály,

308

•

příručky.

Společná zemědělská politika Společná zemědělská politika, anglická zkratka CAP (Common Agriculture Policy), je jednou ze tří společných politik v hospodářské oblasti Evropské unie. Tyto tři společné politiky jsou: dopravní, obchodní a zemědělská. Hlavní zásady rozvoje a podpory zemědělství v evropských zemích jsou formulovány ve Společné zemědělské politice (SZP). Původním cílem podpory zemědělství bylo vytvořit prostřednictvím systému dotací pro zemědělce takové podmínky, které by jim na venkově umožnily kvalitní život, srovnatelný s životem lidí ve velkých městech, a zabránily by dalšímu vyklidňování venkova. V programovacím období let 2007–2013 budou působit v oblasti zemědělství a venkova dva fondy EU: • •

Evropský zemědělský garanční fond (EAGF), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD).

Komunitární politika Komunitární programy jsou nástrojem Evropské unie, který má sloužit k prohlubování spolupráce a řešení společných problémů členských zemí EU v oblasti konkrétních politik EU. Tyto programy jsou vždy víceleté a jsou financovány přímo z rozpočtu EU. Odpovědnost za provádění komunitárních programů nese ve většině případů Evropská komise. Pouze u vybraných programů (programy s nepřímým centralizovaným řízením nebo programy se sdíleným řízením) je část odpovědnosti přenesena i na vnitrostátní orgány. Více informací o jednotlivých komunitárních programech, včetně jejich gestorů, naleznete na Portálu veřejné správy. Politika zahraniční pomoci Prostředky na realizaci této politiky pochází ze všeobecného rozpočtu Evropských společenství. V rámci rozvojové politiky je poskytována rozvojová pomoc nejchudším státům Afriky, Karibské oblasti a Pacifiku. V rámci politiky rozšíření jsou potom podporovány finančními nástroji cíle na podporu kandidátských států, jejichž úkolem je provedení reforem potřebných pro vstup do EU. Největší část zahraniční rozvojové spolupráce je realizována prostřednictvím geograficky vymezených programů (CARDS, TACIS, MEDA, ALA, ERF). Programy zahraniční rozvojové spolupráce EU neslouží jako nástroj k prosazení evropských firem na trzích třetích zemí. Jejich cílem je dosažení rozvoje daného regionu nebo státu. Programy jsou upřesňovány do podoby projektů, v rámci kterých je nakupován materiál a vybavení, poradenské služby, prováděny práce a stavby nebo podporována spolupráce mezi firmami a jinými institucemi ze členských a třetích států. Evropská komise tyto programy realizuje prostřednictvím výběrových řízení a výzev k předkládání projektů. Fondy Evropské unie Fondy Evropské unie zahrnují širokou škálu nástrojů a technické pomoci. Slouží především k podpoře hospodářského růstu členských států, zlepšování vzdělanosti jejich obyvatel a snižování sociálních nerovností. Některé nástroje také pomáhají kandidátským zemím při přípravě na jejich vstup do EU. Jednoduché přiblížení nejvýznamnějších fondů přináší tabulka 309

č. 1.7.2.1.1. Evropské fondy spravují v rámci ČR jednotlivá ministerstva, která pak vydávají buď samostatně nebo prostřednictvím svých příspěvkových organizací (např. Czechinvest – MPO, SZIF – MZe, SFŽP – MŽP atd.) jednotlivé výzvy k danému programu. Tabulka č. 1.7.2.1.1.

Fondy EU v jednotlivých programových obdobích

Fondy EU rodina fondů Programovací období 2004- Programovací období 20072006 2013 Evropský fond regionálního rozvoje Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF) (ERDF) Evropský sociální fond (ESF) Evropský sociální fond (ESF) Evropský zemědělský podpůrný a Strukturální fondy ne záruční fond (EAGGF) ne Finanční nástroj pro řízení rybolovu (FIFG) ano ano Fond soudržnosti ne ano Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) ne ano Evropský rybářský fond (EFF) ano ano Komunitární programy IPA Phare Fondy předvstupní pomoci SAPARD ISPA ano ano Fond solidarity (EUSF) JASPERS Finanční nástroje regionální politiky

ne

JEREMIE JESSICA

Zdroj: MPO ČR

Na základě výše uvedených informací můžeme konstatovat, že největší podíl finančních prostředků směřujících do lesního hospodářství bude ze zdrojů strukturální a společné zemědělské politiky. 1.7.2.2.

Úroveň národní

Národní strategický referenční rámec ČR 2007–2013 Národní strategický referenční rámec (NSRR) představuje základní programový dokument České republiky pro využívání fondů Evropské unie v období 2007–2013. Zpracování Národního strategického referenčního rámce ČR 2007–2013 vychází z povinností členského státu definovaných v Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999. Východiskem pro zpracování návrhu Národního strategického referenčního rámce byl Národní rozvojový plán České republiky, jenž byl vzat na vědomí usnesením Vlády České republiky č. 175/2006. Analytická část Národního strategického referenčního rámce se zaměřuje na identifikaci klíčových silných stránek České republiky pro posilování její konkurenceschopnosti, stejně tak jako problematických míst a slabých stránek, které mohou stát v cestě udržitelnému růstu ekonomiky i společnosti.

310

Strategie se opírá o klíčové evropské (Strategické obecné zásady Společenství) i domácí (Strategie udržitelného rozvoje, Strategie hospodářského růstu, Strategie regionálního rozvoje pro léta 2007–2013 a další platné resortní a regionální strategie) strategické dokumenty. Národní strategický referenční rámec udává systém operačních programů politiky hospodářské a sociální soudržnosti 2007–2013, jejichž prostřednictvím budou jednotlivé prioritní osy realizovány. Schematicky je tento systém znázorněn na obrázku č. 1.7.1. (stav k 31. 7. 2007). Evropská komise koncem července 2007 NSRR schválila s tím, že Česká republika může v příštích letech ze strukturálních fondů EU čerpat celkem 26,7 mld. €, tedy asi 750 mld. Kč. Peníze k čerpání však zatím k dispozici nejsou. Před čerpáním peněz je nutné, aby komise schválila i jednotlivé operační programy. První z nich však budou pravděpodobně schváleny na přelomu září a října roku 2007, poslední možná až v následujícím roce, přestože komise chce veškerá jednání s ČR ukončit do konce letošního roku. Nejdříve se finančních prostředků dočkají zřejmě zájemci o peníze z Evropského sociálního fondu. Jako jeden z posledních bude zřejmě schválen operační program Technická pomoc. Před MMR i všemi řídícími orgány stojí řada úkolů. Zejména připravit veškerou realizační dokumentaci a vytvořit podmínky pro stabilizaci pracovníků podílejících se na administraci. Operační programy a cíle regionální politiky V období 2007–2013 bude v České republice využíváno 26 operačních programů, které jsou rozděleny mezi tři cíle politiky hospodářské a sociální soudržnosti (HSS): Cíl Konvergence Podpora hospodářského a sociálního rozvoje méně vyspělých regionů a členských států. V České republice pod něj spadají všechny regiony s výjimkou Hlavního města Prahy a je realizovaný prostřednictvím osmi tematických operačních programů a sedmi regionálních operačních programů. Na cíl Konvergence připadá v České republice 25,89 mld. € (cca 730 mld. Kč). Sedm regionálních operačních programů (ROP) na úrovni regionů soudržnosti NUTS II (4,66 mld. €, cca 131,38 mld. Kč): • • • • • • •

ROP NUTS II Severozápad, ROP NUTS II Moravskoslezsko, ROP NUTS II Jihovýchod, ROP NUTS II Severovýchod, ROP NUTS II Střední Morava, ROP NUTS II Jihozápad, ROP NUTS II Střední Čechy.

Osm tematických operačních programů (21,23 mld. €, cca 598,62 mld. Kč): • • • • • • • •

OP Doprava, OP Životní prostředí, OP Podnikání a inovace, OP Výzkum a vývoj pro inovace, OP Lidské zdroje a zaměstnanost, OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, Integrovaný operační program, OP Technická pomoc.

311

Obrázek č. č. 1.7.2.2.1. Systém dotačních v ČR v období 20072007 – 2013 Obrázek 1.7.1: Systém dotačníchprogramů programů v ČR v období – 2013 Částky v mil. € Částky v mil. EUR

EVROPSKÁ UNIE

ČESKÁ REPUBLIKA STRUKTURÁLNÍ FONDY

SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA 8 819,0

3 787,2

14 846,0

Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF)

Evropský sociální fond (ESF)

36,1

Fond soudržnosti (CF)

Evropský rybářský fond (EFF)

258,8

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD)

36,1

13 442,1

138,0

3 649,2

294,9

1 109,0

OP Rybářství

258,8

Program rozvoje venkova ČR

8 819,0

CÍL 1: KONVERGENCE 8 819,0 4 660,4

8 781,7

Regionální operační programy ROP Jihovýchod ROP Jihozápad ROP Moravskoslezsko ROP Severovýchod ROP Severozápad ROP Střední Čechy ROP Střední Morava

CÍL 2: REGIONÁLNÍ KONKURENCESCHOPNOST A ZAMĚSTNANOST

CÍL 3: EVROPSKÁ ÚZEMNÍ SPOLUPRACE 321,3

3 649,2 45,2

Tematické operační programy 704,4 619,7

1 553,0

742,5 294,9

Integrovaný OP

4 603,6

OP Praha – Konkurenceschopnost

OP Doprava 1 155,4

716,1 1 837,4 656,5

745,9 559,1 657,4

3 041,3 258,8 2 070,7 1 811,8

OP Nadregionální spolupráce OP Přeshraniční spolupráce 115,5

219,5

OP Lidské zdroje a zaměstnanost 121,1

OP Podnikání a inovace

107,4

92,7

OP Výzkum a vývoj pro inovace OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost

OP Praha – Adaptabilita

207,4

OP Technická pomoc

4 215,4 702,5

OP Mezinárodní spolupráce

16,9

OP Životní prostředí

312

OP ČR – Bavorsko OP ČR – Polsko OP ČR – Rakousko OP ČR – Sasko OP ČR – Slovensko

Zdroj: jednotlivé programové dokumenty

Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost Podpora regionů, které nespadají pod Konvergence. V České republice pod něj spadá Hlavní město Praha se dvěma operačními programy. Na cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost připadá v České republice 0,42 mld. € (cca 11,73 mld. Kč): • •

OP Praha Konkurenceschopnost, OP Praha Adaptabilita.

Cíl Evropská územní spolupráce Podpora přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spolupráce regionů. V České republice pod něj spadají všechny regiony a podporu lze čerpat z devíti operačních programů. Na cíl Evropská územní spolupráce připadá v České republice 0,39 mld. € (cca 10,92 mld. Kč): • • • • • • • • •

OP Přeshraniční spolupráce ČR – Bavorsko, OP Přeshraniční spolupráce ČR – Polsko, OP Přeshraniční spolupráce ČR – Rakousko, OP Přeshraniční spolupráce ČR – Sasko, OP Přeshraniční spolupráce ČR – Slovensko, OP Meziregionální spolupráce, OP Nadnárodní spolupráce, Síťový operační program ESPON 2013, Síťový operační program INTERACT II.

Možnosti čerpání finančních příspěvků do LH ČR v roce 2007 Finanční příspěvky poskytované ze státního rozpočtu Jedním ze základních zdrojů čerpání finančních prostředků jsou příspěvky upravené na základě Závazných pravidel pro poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích v roce 2007 a způsobu kontroly jejich využití (podle § 46 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů) – příloha č. 10 k zákonu č. 622/2006 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2007 (dále jen „Pravidla“). Konkrétní tituly jsou uvedeny v tabulce č. 1.7.2.2.1. Tabulka č. 1.7.2.2.1.

Název a předmět finančních příspěvků vyplývajících z Pravidel

Název příspěvku

Předmět příspěvku (stručně)

A. Příspěvek na obnovu lesů poškozených imisemi

přirozená obnova, umělá obnova sadbou, síjí, ochrana lesních porostů do stadia jejich zajištění, zřizování oplocenek, hnojení a vápnění porostů

B. Příspěvek na obnovu, zajištění a výchovu porostů

přirozená obnova, umělá obnova sadbou, síjí, zajištění porostů, odstraňování porostů v rámci rekonstrukce, výchova porostů do 40 let věku

C. Příspěvek na sdružování vlastníků lesů malých výměr

náklady na správu sdruženého lesního majetku

D. Příspěvek na ekologické a k přírodě šetrné technologie

vyklizování nebo přibližování dříví lanovkou, koněm, přibližování dříví bez vlečení dřeva po zemském povrchu, likvidace klestu

313

Poskytuje

– MŽP, jde-li o pozemky v národních parcích a jejich ochranných pásmech, – MO, jde-li o pozemky důležité pro obranu státu

G. Příspěvek na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření

zakládání zvěřních políček, zřizování napajedel pro zvěř, pořízení a instalace betonové nory, lapacích zařízení, přenosných přístřešků pro koroptve, hnízdních budek pro vodní ptáky, vypouštění jedinců ohrožených druhů zvěře, komorování koroptví, oborní chovy zvěře, použití dravců v ochraně rostlin, medikované premixy pro léčbu a prevenci parazitóz

H. Příspěvek na vyhotovení LHP v digitální formě

zpracování lesního hospodářského plánu v digitální formě

– MŽP jde-li o pozemky v národních parcích a jejich ochranných pásmech, – MO, jde-li o pozemky důležité pro obranu státu, – MZe, nejedná-li se o výše uvedené pozemky

I. Příspěvek na ostatní hospodaření v lesích

zachování a reprodukce genových zdrojů, zakládání a provoz semenných sadů, mimořádná opatření při kalamitách

– MŽP, jde-li o pozemky v národních parcích a jejich ochranných pásmech, – MO, jde-li o pozemky důležité pro obranu státu

K. Chov a výcvik národních plemen loveckých psů a loveckých dravců

vykonaná zkouška psa z výkonu, odchov dravce

MZe

Obrázek č. 1.7.2.2.2. Vývoj čerpání finanční prostředků v ČR na základě Pravidel chov a výcvik národních plemen loveckých psů a loveckých dravců ostatní hospodaření v lesích

600

500

vyhotovení lesních hospodářských plánů podpora ohrožených druhů zvěře

mil. Kč

400

hrazení bystřin 300 zajištění mimoprodukčních funkcí lesa 200

ekologické a k přírodě šetrné technologie Sdružování vlastníků lesů malých výměr

100

obnova, zajištění a výchova porostů

0 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

obnova lesů poškozených imisemi

Zdroj: MZe ČR

Náhrady ze zákona Jde o náhrady vyplývající z jednotlivých ustanovení zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „lesní zákon“). Konkrétní tituly jsou uvedeny v tabulce 1.7.2.2.2.

314

Tabulka č. 1.7.2.2.2. Název náhrady (dosud uplatňované) § 24: Meliorační a zpevňující dřeviny § 26: Zpracování lesních hospodářských osnov § 35: Meliorace a hrazení bystřin § 37: Odborný lesní hospodář

Náhrady vyplývající z lesního zákona Stručný popis

Sazba (Kč)

Částečná úhrada nákladů na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin

Dle vyhlášky č. 80/1996 Sb. (v současnosti 5000 Kč/ha)

Zpracování lesních hospodářských osnov

Hrazeno v plné výši dle smlouvy

Náklady na opatření prováděná z rozhodnutí orgánu státní správy lesů ve veřejném zájmu

Hrazeno v plné výši dle smlouvy

Náklady na činnost odborného lesního hospodáře v lesích, pro které jsou zpracovány lesní hospodářské osnovy

70–90 Kč/ha - čtvrtletní náklady dle vyhl. č. 219/1998 Sb. a Věstníku MZe pod č.j. 39861/2006 – 16220

Služby vlastníkům lesa Na základě § 46 zákona č. 289/1995 Sb. (lesní zákon) poskytuje MZe služby k podpoře hospodaření v lesích. Jedná se např. o leteckou protipožární službu, lesní ochrannou službu, velkoplošné zásahy, vápnění porostů, poradenství atd. Tyto služby jsou hrazeny v plné výši podle uzavřené smlouvy. EAFRD – Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova Tento program je součástí titulů, ze kterých je možné čerpat finanční prostředky v období 2007–2013. V tomto případě jde o Program rozvoje venkova ČR na období 2007–2013. Nyní probíhá tvorba prováděcích pravidel, která budou upravena formou nařízení vlády. Program tvoří čtyři osy: • • • •

Osa I: Zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, Osa II: Zlepšování životního prostředí a krajiny, Osa III: Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova, Osa IV: Leader.

Míra podrobnosti popisu jednotlivých podopatření vyplývá z úrovně a rozsahu souvisejících informací, které byly v době zpracování této problematiky již k dispozici. Do oblasti LH je možné čerpat prostředky především z následujících opatření: Osa I I.1 – Opatření zaměřená na restrukturalizaci a rozvoj fyzického kapitálu a podpora inovací I.1.2 – Investice do lesů Investiční záměry a výše podpory: f) Zvyšování hospodářské hodnoty lesa (úprava chemizmu lesních půd, obnova, výchova porostu atd.). Podpora ve výši 50 % (60% sazby v rámci oblastí Natura 2000) přijatelných výdajů na schválený projekt. g) Lesnická technika (pořízení nových strojů atd.). Podpora ve výši 50 % přijatelných výdajů na schválený projekt. h) Technické vybavení provozoven (pořízení a modernizace technologií atd.). Podpora ve výši 50 % přijatelných výdajů na schválený projekt. i) Lesnická infrastruktura (lesní cesty, zařízení k úpravě vodního režimu atd.). Podpora ve výši 100 % přijatelných výdajů.

315

Žadatel: fyzická nebo právnická osoba, obec nebo jejich sdružení hospodařící v lesích, které jsou ve vlastnictví soukromých osob nebo jejich sdružení nebo jsou ve vlastnictví obcí nebo jejich sdružení. U podpory technického vybavení provozoven jsou příjemci podpory fyzické nebo právnické osoby podnikající v lesnictví nebo souvisejícím odvětví, které mají méně než 10 zaměstnanců a jejichž roční obrat je nižší než 2 mil. €. Toto omezení se nevztahuje na pořízení investic spojených s vývojem nových technologií. Forma podpory: Přímá nenávratná, financování podílové. Termín podání žádosti: vyhlašuje ministr zemědělství. Podací místo pro podání žádosti: regionální pracoviště SZIF. Pozn. Příspěvek z EU činí 75 % a příspěvek ze státního rozpočtu činí 25 % veřejných výdajů. I.1.2.1 Lesnická technika Výdaje, které jsou způsobilé ke spolufinancování: Záměr a) pořízení strojů • stroje a zařízení pro budování a údržbu lesních cest, stezek a chodníků, meliorací, hrazení bystřin, retenčních nádrží, • stroje a zařízení pro obnovu a výchovu lesních porostů, na výrobu materiálu pro obnovu a výchovu lesních porostů a prvotní zpracování dříví ekologickými technologiemi. • náklady na projekt a technickou dokumentaci: o projektová dokumentace (tj. zpracování projektu dle závazné osnovy, podnikatelský záměr, studie proveditelnosti, marketingová studie, zadávací řízení) – maximálně do výše 20 000 Kč, • DPH za podmínky, že jde o neplátce DPH. I.1.2.2 Technické vybavení provozoven Výdaje, které jsou způsobilé ke spolufinancování: Záměr a) technické vybavení provozoven • pořízení a modernizace technologií (včetně software a nákupu licence), které umožní zpracování a využití zůstatkové biomasy pro energetické a jiné účely, • výstavba či modernizace provozu na zpracování lesnických produktů (stavební objekty a technologické vybavení včetně software a nákupu licence), • náklady na projekt a technickou dokumentaci: o projektová dokumentace (tj. zpracování projektu dle závazné osnovy, podnikatelský záměr, studie proveditelnosti, marketingová studie, zadávací řízení) – maximálně do výše 20 000 Kč, o technická dokumentace (dokumentace ke stavebnímu řízení, odborné posudky ve vztahu k životnímu prostředí, položkový rozpočet) – maximálně do výše 80 000 Kč. • nákup stavby za podmínky, že: o se jedná o nákup již postavené budovy včetně pozemku, na němž budova stojí, o existuje přímá vazba mezi nákupem nemovitosti a předmětem projektu, o dotaci nelze využít na nákup spoluvlastnických podílů, vyjma případů, kdy se takto nakoupená nemovitost stane po uskutečnění tohoto nákupu výlučným vlastnictvím žadatele, o dotace na nákup nemovitosti může být poskytnuta maximálně do 10 % celkové výše způsobilých výdajů na daný projekt,

316

•

•

o částka způsobilých výdajů vyplývá ze znaleckého posudku, který žadatel dokládá jako povinnou přílohu, nákup pozemku za podmínky, že: o jedná se o nezastavěný pozemek, o existuje přímá vazba mezi nákupem pozemku a předmětem projektu, o dotaci nelze využít na nákup spoluvlastnických podílů, vyjma případů, kdy se tento nakoupený pozemek stane po uskutečnění tohoto nákupu výlučným vlastnictvím žadatele, o dotace na nákup pozemku může být poskytnuta maximálně do 10 % celkové výše způsobilých výdajů na daný projekt, o částka způsobilých výdajů vyplývá ze znaleckého posudku, který žadatel dokládá jako povinnou přílohu, DPH za podmínky, že jde o neplátce DPH.

Způsobilé výdaje pro formu financování věcným plněním: Věcným plněním lze uplatňovat jako způsobilé výdaje pouze stavební práce. Stavební materiál nelze uplatnit formou věcného plnění. I.1.2.3 Lesnická infrastruktura Výdaje, které jsou způsobilé ke spolufinancování: Záměr a): výstavba, modernizace, rekonstrukce a celkové opravy lesních cest nad 2 m šíře, včetně souvisejících objektů: • výstavba a opravy (nevztahuje se na běžnou nebo pomístnou údržbu) lesních cest včetně výstavby a opravy mostků, propustků a svodnic na nich. Záměr b): výstavba, modernizace, rekonstrukce a celkové opravy zařízení upravujících vodní režim v lesích, včetně souvisejících objektů: • výstavba a opravy objektů lesotechnických meliorací v lesích, • opatření zaměřená na ochranu půdy, vody a úpravu vodního režimu v lesích v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů nebo v chráněných oblastech přirozené akumulace vod, • výstavba a opravy (včetně odbahnění) retenčních vodních nádrží se týkají pouze objektů, které souvisí s hospodařením v lesích. Záměr c): výstavba, modernizace, rekonstrukce a celkové opravy ostatních infrastrukturních objektů a zařízení sloužících lesnímu hospodářství: • výstavba, modernizace, rekonstrukce a celkové opravy ostatních infrastrukturních objektů a zařízení sloužících lesnímu hospodářství (např. rozvody energie, vody a kanalizace). Osa II II.2. – Opatření zaměřená na udržitelné využívání lesní půdy II.2.1 – Zalesňování zemědělské půdy II.2.1.1 – První zalesnění zemědělské půdy j) První založení lesního porostu na zemědělské půdě, k) péče o založený lesní porost po dobu pěti let od jeho založení počínaje rokem zalesnění,

317

l) náhrada za ukončení zemědělské činnosti na zalesněném zemědělském pozemku po dobu 15 let od založení lesního porostu (pouze u pozemků zemědělsky obhospodařovaných). Cíle podopatření: Posílení biodiverzity krajiny rozšířením zalesněných ploch a zlepšení ekologické rovnováhy krajiny. Stabilizace hydrologických a klimatických podmínek v krajině, ochrana půdy a ochrana vod. Zvýšení schopnosti absorpce atmosférického CO2 a tím přispět ke zmírnění klimatických změn. Jedná se o dlouhodobé opatření, které naplňuje cíle v průběhu životaschopnosti lesního porostu, tzn. cca 60 let. V případě kratší doby závazku by hrozilo nedodržení stanovených environmentálních cílů opatření. Žadatel: vlastník nebo nájemce zemědělské půdy, sdružení s právní subjektivitou vlastníků nebo nájemců zemědělské půdy. Forma a výše podpory: příspěvek na založení činí max. 70 % (80 % v LFA, v oblastech Natura 2000 a oblastech souvisejících s prováděním směrnice 2000/60/ES) přijatelných výdajů. Termín podání žádosti: podle nařízení vlády – probíhá schvalování (zalesnění: do 30. 11. v roce zalesnění; péče: do 15. 5. příslušného roku). Podací místo pro podání žádosti: odbory zemědělských agentur a pozemkových úřadů MZe. Pozn. Příspěvek z EU činí 80 % a příspěvek ze státního rozpočtu činí 20 % veřejných výdajů. II.2.1.2 – Založení porostů rychlerostoucích dřevin pro energetické využití m) Založení produkčního porostu, n) založení reprodukčního porostu. Žadatel: vlastník nebo nájemce zemědělské půdy, sdružení s právní subjektivitou vlastníků nebo nájemců zemědělské půdy. Forma a výše podpory: příspěvek na založení činí max. 70 % (80 % v LFA, v oblastech Natura 2000 a oblastech souvisejících s prováděním směrnice 2000/60/ES) přijatelných výdajů. Termín podání žádosti: podle nařízení vlády. Podací místo pro podání žádosti: odbory zemědělských agentur a pozemkových úřadů MZe. Pozn. Příspěvek z EU činí 80 % a příspěvek ze státního rozpočtu činí 20 % veřejných výdajů. II.2.2 – Platby v rámci Natura 2000 v lesích II.2.2.1 – Zachování hospodářského souboru z předchozího produkčního cyklu Cíle podopatření: Zachování stávajícího lesního hospodářského souboru s bohatou biodiverzitou při vypracování nového lesního hospodářského plánu (na místo jeho přeměny na lesní hospodářský soubor s nižší ekologickou hodnotou). Opatření lze realizovat na celém území České republiky dle vymezení oblastí Natura 2000. S příjmem žádostí se počítá od roku 2008. Žadatel: soukromý vlastník lesního pozemku, sdružení soukromých vlastníků lesních pozemků s právní subjektivitou. Forma a výše podpory: sazba dotace činí 1 800 Kč/ha za 1 rok. Podací místo pro podání žádosti: regionální pracoviště SZIF. Pozn. Příspěvek z EU činí 80 % a příspěvek ze státního rozpočtu činí 20 % veřejných výdajů. 318

Způsob stanovení podpory: Podpora má charakter sazby na technickou jednotku. Podpora se poskytne každoročně po sjednanou dobu 20 let, ve formě kompenzace újmy vzniklé ze snížení hospodářského využití lesů. II.2.3 – Lesnicko-environmentální platby II.2.3.1 – Zlepšování druhové skladby lesních porostů Cíle podopatření: Posílením zastoupení dřevin, které se vyznačují vyšší tolerancí ke škodlivým činitelům a melioračními účinky na půdu, optimálním využíváním produkčního potenciálu stanoviště. Pěstováním porostů odpovídající druhové a prostorové skladby zajistit udržení a rozvoj biodiverzity lesních porostů (důraz je kladen na zachování a zlepšování podílu melioračních a zpevňujících dřevin při výchově lesních porostů). Opatření lze realizovat na celém území České republiky s výjimkou Hlavního města Prahy. S příjmem žádostí se počítá od roku 2008. Žadatel: subjekty (fyzické a právnické osoby včetně obcí), hospodařící v lesích soukromých osob nebo jejich sdružení nebo obcí a jejich sdružení. Podací místo pro podání žádosti: regionální pracoviště SZIF. Pozn. Příspěvek z EU činí 80 % a příspěvek ze státního rozpočtu činí 20 % veřejných výdajů. II.2.4 – Obnova lesnického potenciálu a podpora společenských funkcí lesů II.2.4.1 – Obnova lesnického potenciálu po kalamitách a zavádění preventivních opatření Cíle podopatření: Obnova lesního potenciálu po kalamitách a/nebo zavedení preventivních opatření v lesích. Trvale udržitelné využití lesní půdy a zlepšení životního prostředí a krajiny. Opatření lze realizovat na celém území České republiky s výjimkou Hlavního města Prahy. Žadatel: vlastník nebo nájemce pozemku určeného k plnění funkcí lesa, sdružení s právní subjektivitou vlastníků nebo nájemců pozemků určených k plnění funkcí lesa. Forma a výše podpory: forma dotace je úhrada způsobilých výdajů do výše 100 %. Podací místo pro podání žádosti: regionální pracoviště SZIF. Pozn. Příspěvek z EU činí 80 % a příspěvek ze státního rozpočtu činí 20 % veřejných výdajů. II.2.4.2 – Neproduktivní investice v lesích Cíle podopatření: Usměrňování návštěvnosti lesa tak, aby byly sníženy negativní dopady na lesní prostředí (ochrana biologické rozmanitosti, ochrana kulturních a přírodních památek). Eliminace negativního dopadu návštěvnosti na lesní prostředí výstavbou vhodných objektů a zařízení. Budování objektů k zajištění bezpečnosti návštěvníků. Podpora činnosti vedoucí ke zvyšování společenské hodnoty lesa.Opatření lze realizovat na celém území České republiky s výjimkou Hlavního města Prahy. Žadatel: vlastník nebo nájemce pozemku určeného k plnění funkcí lesa, sdružení s právní subjektivitou vlastníků nebo nájemců pozemků určených k plnění funkcí lesa. Forma a výše podpory: forma dotace je úhrada způsobilých výdajů ve výši 100 %. Termín podání žádosti: vyhlašuje ministr zemědělství. 319

Podací místo pro podání žádosti: regionální pracoviště SZIF. Pozn. Příspěvek z EU činí 80 % a příspěvek ze státního rozpočtu činí 20 % veřejných výdajů. Výdaje, které jsou způsobilé ke spolufinancování: • • • • •

činnosti k posílení rekreační funkce lesa (výstavba stezek pro turisty do šíře 2 metrů, značení cyklostezek, apod.), činnosti k usměrňování návštěvnosti území, (zřizování parkovacích míst, odpočinkových stanovišť, přístřešků, lesních studánek, informačních tabulí, apod.), činnosti k zajištění bezpečnosti návštěvníků lesa (objekty pro zajištění bezpečnosti návštěvníků, např. mostky, zábradlí, stupně, apod.), činnosti k údržbě lesního prostředí, ostatní práce a činnosti přispívající ke zvyšování společenské hodnoty lesů.

Program rozvoje venkova ČR umožňuje získání ještě dalších finančních prostředků do LH (MZe k nim však k datu zpracování tohoto projektu zatím nezveřejnilo konkrétnější informace související s pravidly čerpání prostředků): I.2 Opatření přechodná pro Českou republiku a ostatní nové členské státy EU I.2.1 Seskupení producentů Opatření řeší zejména problém slabého postavení zemědělců a subjektů hospodařících v lesích na trhu, slabou vyjednávací pozici vůči zpracovatelům a odběratelům. Podpora se poskytuje na zakládání a činnost organizací výrobců, zejména na následující činnosti: • • •

přizpůsobení produkce členů seskupení požadavkům trhu, společné uvádění zboží na trh, včetně jeho přípravy k prodeji, centralizace prodeje a dodávky odběratelům, stanovení společných pravidel pro informace o produkci.

I.3 Opatření zaměřená na podporu vědomostí a zdokonalování lidského potenciálu I.3.1 Odborné vzdělávání a informační činnost Podpora je cílena na vzdělávací projekty zaměřené na získávání, prohlubování a inovaci znalostí a dovedností a šíření informací k jednotlivým opatřením EAFRD a k cílům Společné zemědělské politiky, a to především v oblasti: • • • •

•

zákonných požadavků na hospodaření vztahující se k nárokům na přímé platby (crosscompliance), zavádění nových výrob, výrobních metod a technologií, které jsou slučitelné s trvale udržitelným rozvojem, zvyšování efektivnosti hospodaření subjektů působících v resortu, diverzifikace činnosti zemědělských podniků zachování a údržby krajiny a ochrany životního prostředí, řešení problémů souvisejících s erozí půdy, znečišťováním vod, snižování energetické zátěže, zvyšování biodiverzity a rozmanitosti krajiny, lesnického hospodaření.

I.3.4 Využívání poradenských služeb 320

Předmětem podpory je: •

•

Finanční podpora pro zemědělce ke krytí nákladů při využívání služeb zemědělského poradenského systému, který bude zemědělcům poskytovat poradenské služby ke zvyšování manažerských schopností pro zvyšování výkonnosti jejich hospodaření a dodržování zásad SZP nejméně v rozsahu povinných norem Společenství v oblasti životního prostředí, ochrany přírody a údržby krajiny, zdraví lidí, zvířat a rostlin a potravinové bezpečnosti a norem bezpečnosti práce. Finanční podpora bude dále sloužit k podpoře šetrného způsobu hospodaření v souvislosti např. s agroenvironmentálními opatřeními. Finanční podpora vlastníkům lesa, nájemcům lesa a podnikatelským subjektům v lesním hospodářství pro poradenství v okruzích platné legislativy, včetně příslušnosti orgánů státní správy a procesních lhůt (ochrana životního prostředí, pracovně právní vztahy, bezpečnost práce aj.), norem příslušného certifikačního systému, managementu a marketingu, logistiky, nových technologií.

PGRLF – Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond Hlavním předmětem činnosti PGRLF je subvencování části úroků z úvěrů a poskytování záruk na úvěry podnikatelských subjektů v oblasti zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství a průmyslu, zabývajícího se zpracováním produkce ze zemědělské výroby. Základní sazba podpory ve formě subvence části úroků z úvěru je ve výši 4 %. V případě žádosti o poskytnutí podpory žadatel zpracuje podnikatelský záměr a požádá banku o poskytnutí úvěru. V případě kladného stanoviska banky předloží žadatel svoji žádost o podporu na předepsaném formuláři „Žádost o podporu poskytovanou PGRLF, a. s.“, jejíž vzor stanoví fond. Všechny požadované údaje je nutno vyplnit a k žádosti připojit stanovisko banky (úvěrová smlouva nebo úvěrový příslib obsahující zejména předpokládanou výši úvěru, účel užití úvěrových prostředků, procento úročení, splátkový kalendář a termín úhrady úroků). Žádost se podává prostřednictvím příslušného regionálního pracoviště ministerstva zemědělství podle místa nebo sídla podnikání žadatele k zaregistrování a případnému vyjádření spolu s čestným prohlášením, souhlasem se zpracováním údajů a přílohami stanovenými výkladovým listem fondu. Příslušné regionální pracoviště Ministerstva zemědělství zajistí předání kompletní žádosti fondu. Podáním žádosti se rozumí datum registrace žádosti příslušným regionálním pracovištěm Ministerstva zemědělství. Podpora se poskytuje dle podmínek platných ke dni této registrace. Systém zálohových plateb dotací úroků z úvěrů a jejich pololetní vyúčtování platný do konce roku 2006 vystřídá poskytování dotací zpětně, a to dvakrát ročně za příslušné kalendářní pololetí. SFŽP – Státní fond životního prostředí Tento fond umožňuje čerpání finančních prostředků z ERDF (Evropský fond regionálního rozvoje) a FS (Fond soudržnosti) prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí 2007–2013. Z tohoto operačního programu je možné čerpat prostředky v rámci: Prioritní osa 1 – Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní Globálním cílem prioritní osy 1 pro období 2007–2013 je zlepšení stavu povrchových a podzemních vod, zlepšení jakosti a dodávek pitné vody pro obyvatelstvo a snižování rizika povodní.

321

Oblast podpory 1.3 – Omezování rizika povodní 1.3.2. Eliminace povodňových průtoků: • úprava koryt v současně zastavěných územích obcí prováděná přírodě blízkým způsobem (jedná se např. o zvětšení či zachování průtočného profilu architektonicky hodnotnějším provedením sklonů břehů a břehových zdí; nahrazení nedostatečně členitého koryta kamenným dnem; vložení členité kynety pro běžné průtoky; sklápění zemních břehů koryta do mírnějších a proměnlivých sklonů; výstavba prvků přibližující vodní tok lidem (přístupy k vodě, plošiny nízko nad hladinou, rekonstrukce starých brodů); otvírání nivních ploch pro povodňové rozlivy a jejich vhodné parkové úpravy – povodňové parky; využití povodňových berem v korytech složených průřezů – jejich prohlubování na některých místech tvorba mokřin a tůní a doplnění městkou zelení; obnova meandrů; tvorba umělých postranních ramen, zátok; plošné snížení terénu nivy pro zlepšení odtékání velkých vod z města; v kombinaci s některým z uvedených opatření dále celkové úpravy příměstských potoků, příležitostně vystavěných průtokům z městských dešťových kanalizací – odstraňování jejich opevnění rehabilitace nivy odstraněním nevhodných stavebních objektů, navážek, skládek), 3 • výstavba poldrů nebo soustavy poldrů o celkovém objemu nad 50 000 m . Minimální způsobilé výdaje na projekt jsou stanoveny ve výši 1 mil. Kč. Maximální způsobilé výdaje na projekt jsou stanoveny ve výši 50 mil. Kč. Podoblast bude realizována prostřednictvím individuálních projektů. Způsobilými výdaji jsou: • • •

stavební práce, zemědělské, lesnické a související služby, zajišťující splnění parametrů dané oblasti podpory, výdaje související s přípravou staveniště, v případě budování provizorních komunikací v rámci staveniště ze silničních panelů se za způsobilé výdaje považují náklady ve výši 1/3 pořizovací ceny nových silničních panelů.

Prioritní osa 6 – Zlepšování stavu přírody a krajiny Globálním cílem je zastavení poklesu biodiverzity a zvýšení ekologické stability krajiny. Podpora bude poskytována formou dotace. Podpora v rámci prioritní osy 6 bude poskytována z prostředků ERDF s maximální hranicí do 85 % celkových způsobilých veřejných výdajů u projektů předkládaných veřejnými subjekty. V rámci prioritní osy 6 budou realizovány následující oblasti podpory: •

Oblast podpory 6.1 – Implementace a péče o území soustavy Natura 2000

Specifickým cílem je zajištění podkladů pro vyhlášení schválených evropsky významných lokalit a zajištění podkladů pro naplnění povinnosti monitoringu podle Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. V rámci oblasti podpory bude možno podporovat projekty, zaměřené na opatření spojená s implementací soustavy Natura 2000 včetně monitoringu zvláště chráněných území, vybraných území soustavy Natura 2000 a stavu populací rostlinných a živočišných druhů. Oblast bude realizována prostřednictvím individuálních projektů. Za způsobilé výdaje jsou považovány tyto náklady:

322

• •

•

•

vícepráce do výše rozpočtové rezervy, která činí max. 5 % z přímých realizačních výdajů, skutečně vzniklé výdaje vynaložené v souladu s cíli oblasti podpory: o zpracování podkladů pro plány péče a plánů péče o lokality soustavy Natura 2000, zpracované podle platné metodiky, zpracování náležitostí smlouvy o ochraně EVL podle §1e a §1f vyhlášky (v návrhu) o náležitostech obsahu smlouvy o chráněném území nebo památném stromu, o geodetické práce nezbytné k vyhlášení PP a PR, o označení hranic ZCHÚ na území EVL a PO v terénu; nákup nehmotného majetku za účelem zajištění podkladů pro naplnění povinnosti monitoringu podle Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a § 45f zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, nákup osobního automobilu a nákup notebooku pro projekty nad 2 mil. Kč bez DPH po individuálním posouzení v rámci projektu, v případě nákupu automobilu se za způsobilé výdaje považují náklady do 750 000 Kč včetně DPH.

Oblast podpory 6.2 – Podpora biodiverzity Specifickým cílem je posílení populací ohrožených druhů rostlin a živočichů a jejich biotopů, posílení biologické rozmanitosti na úrovni stanovišť a snížení antropogenních vlivů na přírodu a krajinu. V rámci oblasti podpory bude možno podporovat projekty, zaměřené na: •

•

•

•

• • •

opatření k uchování a zvyšování početnosti druhů, realizovaná především prostřednictvím záchrany druhů a ekosystémů a vytváření vhodných podmínek pro jejich další existenci, zajišťování péče o chráněná území včetně evropsky významných lokalit a ptačích oblastí a vyhodnocování výsledků péče s využitím zásad ekosystémového přístupu při ochraně biodiverzity in situ, opatření k minimalizaci a předcházení škodám způsobeným silně a kriticky ohroženými zvláště chráněnými druhy živočichů na komunikacích, vodohospodářských objektech, zemědělských a lesních kulturách, chovech ryb a včel, investiční opatření směřující ke zvyšování adaptivních schopností ekosystémů a druhů na rostoucí fragmentaci krajiny, další antropogenní vlivy a na zátěžové faktory životního prostředí včetně opatření v souvislosti s péčí o handicapované živočichy, předcházení zavlékání, regulace a likvidace populací invazních druhů rostlin a živočichů, realizace trvalých opatření na ochranu jeskyní a krasových jevů, investiční opatření pro obnovu a výstavbu návštěvnické infrastruktury ve zvláště chráněných územích, ptačích oblastech, evropsky významných lokalitách, přírodních parcích a geoparcích (včetně návštěvnických středisek).

Oblast bude realizována prostřednictvím individuálních projektů. Za způsobilé výdaje jsou považovány tyto náklady: • • •

nákup pozemku s výjimkou případů, kdy je příjemcem podpory fyzická osoba, stavební práce, zemědělské, lesnické a související služby zajišťující splnění parametrů dané oblasti podpory, náklady na pořízení vybavení vynaložené v souladu s cíli oblasti podpory,

323

• •

vícepráce do výše rozpočtové rezervy, která činí max. 5 % z přímých realizačních výdajů, výdaje související s přípravou staveniště.

Oblast podpory 6.3 – Obnova krajinných struktur Specifickým cílem je zvýšení počtu a plochy založených a obnovených krajinných prvků a prvků územních systémů ekologické stability, zlepšení přírodních poměrů v lesích a zlepšení stavu lesních půd. V rámci oblasti podpory bude možno podporovat projekty, zaměřené na: • • •

•

•

realizace opatření navržených v rámci schválených komplexních pozemkových úprav zaměřených na výsadby zeleně v krajině a ochranu půdy, příprava a realizace prvků územních systémů ekologické stability, zakládání a obnova krajinných prvků (výsadba a obnova remízů, alejí, soliterních stromů, větrolamů atd.), břehových porostů a historických krajinných struktur (vč. polních cest a ošetření stromů ve významných alejích), péče o památné stromy, opatření k zachování a celkovému zlepšení přírodních poměrů v lesích ve zvláště chráněných územích, územích soustavy Natura 2000, vymezených regionálních a nadregionálních biocentrech územních systémů ekologické stability, a to dosažením druhové a prostorové skladby porostů, odpovídající místním přírodním podmínkám, realizace lesopěstebních opatření biologického charakteru pro vytvoření základních podmínek a nastartování procesu regenerace současného stavu lesů v prioritních oblastech pásem ohrožení emisemi (podle stávající legislativy pásma ohrožení A až C) ve zvláště chráněných územích a územích soustavy Natura 2000.

Oblast bude realizována prostřednictvím individuálních projektů. Za způsobilé výdaje jsou považovány tyto náklady: • • • •

nákup pozemku: v případě realizace prvků ÚSES, nákup pozemku se za způsobilý výdaj nepovažuje v případě, kdy je příjemcem podpory fyzická osoba, stavební práce, zemědělské, lesnické a související služby zajišťující splnění parametrů dané oblasti podpory, vícepráce do výše rozpočtové rezervy, která činí max. 5 % z přímých realizačních výdajů, výdaje související s přípravou staveniště.

Oblast podpory 6.4 – Optimalizace vodního režimu krajiny Specifickým cílem je náprava v minulosti nevhodně upravených toků, nevhodných odvodnění a jiných zásahů negativně ovlivňujících vodní režim v krajině, zvyšování retenční schopnosti krajiny a snížení výskytu negativních vlivů vodní eroze a sucha. V rámci oblasti podpory bude možno podporovat projekty, zaměřené na: •

realizace opatření příznivých z hlediska krajinné a ekosystémové diverzity vedoucí ke zvyšování retenční schopnosti krajiny, ochraně a obnově přirozených odtokových poměrů a k omezování vzniku rizikových situací, zejména povodní (podpora přirozených rozlivů v nivních plochách, opatření ke zlepšení morfologie vodních složek krajiny podle Rámcové směrnice o vodách, budování a obnova retenčních prostor, které neslouží k chovu ryb nebo slouží jen k takovému chovu ryb který neoslabí ekologické

324

•

funkce nádrží, výstavba poldrů nebo soustavy poldrů o celkovém objemu do 50 000 m3 atd.), opatření k ochraně proti vodní a větrné erozi a k omezování negativních důsledků povrchového odtoku vody (založení nebo obnova mezí, zasakovacích pásů a průlehů, větrolamů apod.).

Oblast bude realizována prostřednictvím individuálních projektů. Za způsobilé výdaje jsou považovány tyto náklady: • • •

• • •

•

•

nákup pozemku, s výjimkou budování a obnovy retenčních nádrží a realizace protierozních opatření, stavební práce, zemědělské, lesnické a související služby zajišťující splnění parametrů dané oblasti podpory, poplatky za pronájem lokalit určených k uložení odtěženého materiálu do výše 5 % způsobilých přímých realizačních výdajů, pouze pro příjemce organizační složky státu, příspěvkové organizace zřízené státem a ZVHS, vícepráce do výše rozpočtové rezervy, která činí max. 5 % z přímých realizačních výdajů, výdaje související s přípravou staveniště. V případě opatření k obnově retenčních prostor se za způsobilé výdaje považují náklady na odtěžení sedimentu včetně jeho vyvezení a uložení ve výši dlouhodobě průměrných nákladů na tento druh opatření. Vyšší měrné náklady na m3 odtěžovaného sedimentu lze uznat za způsobilé výdaje pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech, kdy není možné sediment odtěžit nebo uložit obvyklým způsobem. V takových případech je nutno doložit podpůrné stanovisko zpracovatele odborného posudku a orgánu ochrany životního prostředí, popř. výsledek rozboru chemických vlastností sedimentu provedeného akreditovanou laboratoří. V případě budování provizorních komunikací v rámci staveniště ze silničních panelů se za způsobilé výdaje považují náklady ve výši 1/3 pořizovací ceny nových silničních panelů. V případě výstavby, obnovy a rekonstrukce nádrží jsou výdaje způsobilé pouze pokud tyto nádrže nebudou sloužit k chovu ryb nebo budou sloužit jen k takovému chovu ryb, který neoslabí ekologické funkce nádrže (způsob rybářského hospodaření, který neoslabí ekologické funkce nádrže, bude stanoven na dobu 10ti let Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR jako závazná podmínka udělení dotace).

Oblast podpory 6.5 – Podpora regenerace urbanizované krajiny Specifickým cílem je zvýšení počtu, rozlohy a přírodní kvality segmentů přírodního charakteru v zastavěných územích a odstranění nevyužívaných staveb a dalších zátěží z chráněných území. V rámci oblasti podpory bude možno podporovat projekty, zaměřené na: •

opatření pro zakládání a revitalizaci významné sídelní zeleně s preferencí druhové skladby posilující diverzitu sídelních biotopů a vztah obyvatel sídel (zejména dětí a mládeže) k přírodě: podpora je zaměřena na obnovu přírodě blízké zeleně v sídelním prostředí, individuální zakládání a obnovu parků a další trvalé nelesní zeleně na plochách vymezených v územně plánovací dokumentaci, stromořadí a významných skupin stromů uvnitř sídel, hřbitovů, městských a obecních lesoparků, školních zahrad a komponovaných krajinných areálů, současně bude podpora zaměřena k obnově

325

• •

•

a rozvoji funkčních ploch sídelní zeleně zlepšujících kvalitu života člověka v urbanizované krajině, zakládání a regenerace zeleně v rámci tvorby zeleného prstence kolem sídla, vymezené v územně plánovací dokumentaci, výsadba vegetace s přírodě blízkým charakterem na místě dříve odstraněných malých (na pozemcích menších než 10ha) a ekonomicky těžko využitelných brownfields, bývalých vojenských výcvikových prostorů (v případě, že se nejedná o velkoplošné zalesňování), jiných staveb a zařízení, zátěže či následků geologického průzkumu, odstranění nebo zajištění nevyužívaných staveb a dalších objektů ve zvláště chráněných územích a územích zařazených do soustavy Natura 2000.

Oblast bude realizována prostřednictvím individuálních projektů. Za způsobilé výdaje jsou považovány tyto náklady: •

• • •

stavební práce, zemědělské, lesnické a související služby zajišťující splnění parametrů dané oblasti podpory (včetně odstranění staveb), do způsobilých výdajů nelze zahrnout náklady na realizace cestní sítě, infrastrukturu, mobiliář apod., vícepráce do výše rozpočtové rezervy, která činí max. 5 % z přímých realizačních výdajů, výdaje související s přípravou staveniště. V případě zakládání trávníků se za způsobilé výdaje považují náklady na založení trávníku ve výši dlouhodobě průměrných nákladů na tento druh opatření. V řádně odůvodněných případech, kdy je nutno založit trávník pomocí trávníkových koberců, je nutno doložit podpůrné stanovisko zpracovatele odborného posudku.

Oblast podpory 6.6 – Prevence sesuvů a skalních řícení, monitorování geofaktorů a následků hornické činnosti a hodnocení neobnovitelných přírodních zdrojů včetně zdrojů podzemních vod Specifickým cílem je provedení sanace a stabilizace nejnebezpečnějších sesuvů a skalních masivů a zajištění jejich monitorování, zpracování a přehodnocení zásoby podzemních vod, revize ochranných pásem a vybudování nových zdrojů podzemních vod pro zásobování obyvatelstva, zajištění dalších neobnovitelných zdrojů, odstranění negativních následků hornické činnosti realizované v minulosti. V rámci oblasti podpory bude možno podporovat projekty, zaměřené na: •

• • • • •

stabilizace nebo sanace sesuvů a skalních masivů, které bezprostředně nebo v krátkém časovém horizontu svými negativními projevy a následky ohrožují především životy, zdraví a majetek občanů a infrastrukturu sídel a dále monitoring zaměřený na kontrolu účinnosti nápravných opatření, přehodnocení celkové kapacity zásob podzemních vod využívaných i nevyužívaných, vyhledání a realizace nových zdrojů pro zásobování obyvatelstva, provádění geologických a hydrogeologických prací včetně projektů za účelem přehodnocení zásob podzemních vod využitelných k zásobování obyvatel pitnou vodou, vyhledávání průzkum a posouzení možností řízené dotace podzemních vod povrchovými vodami(umělé infiltrace) z vodních toků nebo nádrží, realizace technických prací sloužících k zajištění dalších neobnovitelných přírodních zdrojů, zjištění možných negativních důsledků pozůstatků po hornické činnosti, navržení a realizace technického řešení, které zabrání dalšímu ohrožování životního prostředí v návaznosti na „Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES“ ze dne 326

•

15. 3. 2006, o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice Rady 2004/35/ES, provedení inženýrsko geologických a hydrogeologických prací v sídlech postižených v minulosti hornickou či obdobnou činností a provedení následných sanačních prací.

Oblast bude realizována prostřednictvím individuálních projektů. Za způsobilé výdaje jsou považovány tyto náklady: •

• • •

stavební práce a související služby: o způsobilé jsou zejména stavební práce na výstavbu nových nebo na rekonstrukci stávajících zařízení zajišťující splnění parametrů dané oblasti podpory, o realizace neinvestičních a investičních opatření spojených s inventarizací a kategorizací lokalit s výskytem nebezpečných skalních masívů, a to takových, která jsou přímo výhradně spojená s účelem projektu a jsou součástí rozpočtu, o realizace neinvestičních a investičních opatření spojených se zpracováním podkladů pro tvorbu územního plánu z hlediska vymezení oblastí s vyšším geologickým ohrožením, jak pro výstavbu sídel, tak i pro liniové stavby, ochranu nerostných zdrojů, podzemních, povrchových a minerálních vod a neobnovitelných přírodních zdrojů, o realizace neinvestičních a investičních opatření spojených s monitorováním geofaktorů a následků hornické činnosti realizované v minulosti, o realizace neinvestičních a investičních opatření spojených s následným monitorováním zajištěných nebo sanovaných skalních masívů, o realizace investičních opatření spojených s průzkumem a analýzou lokalit s možným výskytem kvalitní podzemní pitné vody pro zásobování obyvatelstva; vícepráce do výše rozpočtové rezervy, která činí max. 5 % z přímých realizačních výdajů, výdaje související s přípravou staveniště. výdaje na pronájem pozemku do 5 % z celkových způsobilých přímých realizačních výdajů v případě opatření stabilizace nebo sanace sesuvů a skalních masivů, které bezprostředně nebo v krátkém časovém horizontu svými negativními projevy a následky ohrožují především životy, zdraví a majetek občanů a infrastrukturu sídel.

Prioritní osa 7 – Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu Globálním cílem je vybudování plošné a dostupné sítě center environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, informačních center a environmentálních poraden. Podpora v rámci prioritní osy 7 bude poskytována formou dotace, přičemž konkrétní výše podpory bude stanovena na základě finanční analýzy u projektů generujících příjmy. Podpora v rámci prioritní osy 7 bude poskytována z prostředků ERDF s maximální hranicí do 85 % celkových způsobilých veřejných výdajů u projektů předkládaných veřejnými subjekty. Minimální způsobilé výdaje na projekt jsou stanoveny na úrovni 0,5 mil. Kč. V rámci prioritní osy 7 bude realizována následující oblast podpory: •

Oblast podpory 7.1 – Rozvoj infrastruktury pro realizaci environmentálních vzdělávacích programů, poskytování environmentálního poradenství a environmentálních informací.

327

Specifickým cílem jsou: •

•

•

•

zabezpečení kvalitní infrastruktury (materiálního a provozního zázemí) pro realizaci programů environmentálního vzdělávání a pro environmentální poradenství proporcionálně ve všech krajích, zabezpečení kvalitní infrastruktury (materiálního a provozního zázemí) pro poskytování informací o životním prostředí prostřednictvím sítí environmentálních informačních center, zabezpečení kvalitní infrastruktury pro realizace programů vzdělávání o interdisciplinárních a ekonomických souvislostech problematiky životního prostředí a udržitelného rozvoje (obnovitelné zdroje a úspory energie, inovační efekty, dopady na zaměstnanost, nákladově efektivní řešení apod.), zabezpečení nabídky kvalitních odborných materiálů a pomůcek investičního charakteru pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu, např. tvorba filmů a videopořadů, investice do vybudování elektronického portálu nebo internetových řešení (vyjma správních režií a provozních nákladů), tvorba multimediálních výukových pomůcek investičního charakteru, dalších didaktických pomůcek investičního charakteru, zřízení naučných stezek apod.

V rámci oblasti podpory bude možno podporovat projekty, zaměřené na: •

•

•

•

rekonstrukce stávajících objektů center a poraden, v případě, že je po dobu 5 let od podání žádosti každoročně předložen na MŽP a SFŽP a jimi schválen celoroční vzdělávací nebo poradenský plán činnosti včetně zhodnocení činnosti za uplynulý rok, objekt po realizaci projektu musí splňovat nízkoenergetický nebo vyšší standard pro energetickou náročnost budovy, nákup, rekonstrukce a výstavba objektů za účelem vzniku nových center a poraden, v případě, že je po dobu 5 let od podání žádosti každoročně předložen na MŽP a SFŽP a jimi schválen celoroční vzdělávací nebo poradenský plán činnosti včetně zhodnocení činnosti za uplynulý rok, objekt po realizaci projektu musí splňovat nízkoenergetický nebo vyšší standard pro energetickou náročnost budovy, technické vybavení center a poraden investičního charakteru, v případě, že je po dobu 5 let od podání žádosti každoročně předložen na MŽP a SFŽP a jimi schválen celoroční vzdělávací nebo poradenský plán činnosti včetně zhodnocení činnosti za uplynulý rok, tvorbu materiálů a pomůcek investičního charakteru.

Oblast bude realizována prostřednictvím individuálních projektů. Nutnou podmínkou pro projekty uvedené v prvních dvou bodech je doložení deklarovaných hodnot energetickým průkazem budovy dle příslušné legislativy (vyhláška č. 291/2001 Sb.), stanovení měrné potřeby tepla na vytápění musí být zpracováno dle ČSN EN 832. Za způsobilé výdaje jsou považovány tyto náklady: • •

•

výdaje na projektovou přípravu v rámci obecných pravidel pro způsobilost nákup stavby: o způsobilé jsou náklady po doložení znaleckého posudku dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, který nesmí být starší 6 měsíců před datem registrace projektu, o příjemce doloží čestné prohlášení že současný či některý z předcházejících vlastníků stavby neobdržel v posledních pěti letech před registrací žádosti dotaci z veřejných zdrojů na nákup dané stavby; stavební práce a související služby:

328

•

o způsobilé jsou zejména stavební práce na výstavbu nových nebo na rekonstrukci stávajících zařízení zajišťující splnění parametrů dané oblasti podpory, včetně výdajů na přípravu staveniště, o vícepráce do výše rozpočtové rezervy, která činí max. 5 % z celkových způsobilých přímých realizačních výdajů projektu; nákup hmotného majetku (zařízení) a nehmotného majetku: o způsobilá je vstupní cena majetku (účetní hodnota) bez úroků z úvěrů, o způsobilý je zejména následující hmotný/nehmotný majetek investičního charakteru:

•

•

ƒ

nové zařízení nezabudované do stavby, je-li součástí komplexního řešení a je přímo a výhradně spojené s účelem projektu,

ƒ

účelové počítačové vybavení včetně periferií a programy pro zajištění provozu environmentálního centra,

ƒ

nové technické vybavení stávajících a nově budovaných nebo

ƒ funkce centra/poradny; zpracování odborných materiálů, vzdělávacích a metodických pomůcek, elektronických portálů a internetových řešení apod. environmentálního zaměření.Věcné příspěvky: poskytnutí nemovitého majetku max. do výše 10 % celkových způsobilých přímých realizačních výdajů, nákup pozemku: v odůvodněných případech lze do způsobilých výdajů zahrnout i nákup pozemku, max. však do výše 10 % celkových způsobilých přímých realizačních výdajů na projekt.

MŽP – Směrnice MŽP č. 2/2007 Směrnice se týká poskytování finančních prostředků v rámci Programu péče o krajinu v roce 2007. Přestože se nejedná o klasický dotační titul pro sektor LH, ale spíše o titul podporující krajinotvorné programy v oblasti ochrany přírody a krajiny, je zde uveden, protože je zde věcná a logická souvislost. Program předpokládá postupné naplňování a realizaci opatření, která povedou k udržení a systematickému zvyšování biologické rozmanitosti a takovému uspořádání funkčního využití území, které zajišťuje ochranu přírodních i kulturních hodnot krajiny. Program je nástrojem sloužícím k zabezpečení cílů v ochraně přírody a krajiny, které nejsou schopny zabezpečit plošněji nastavené evropské programy, zejména Program rozvoje venkova. Tato směrnice stanovuje postup při předkládání žádostí v roce 2007, postup při projednávání žádostí, přidělování finančních prostředků, jejich čerpání a jejich kontrolu. Program se člení na dva samostatné podprogramy: •

Podprogram péče o krajinu – finanční prostředky se přiznávají na realizaci těchto opatření: o A. Ochrana krajiny proti erozi: - asanace a stabilizace projevů plošné a rýhové eroze mimo koryta vodních toků (jedná-li se pouze o preventivní opatření, nikoliv o odstranění následků nevhodného hospodaření nebo užívání),

329

-

tvorba biologických protierozních opatření a realizace vymezených a schválených prvků územních systémů ekologické stability z geneticky a stanovištně odpovídajícího osiva a sadbového materiálu. o B. Udržení kulturního stavu krajiny: - vytváření podmínek pro zachování nebo obnovu významných biotopů s přirozeným výskytem alespoň jednoho stanovištně odpovídajícího druhu uvedeného v černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky nebo druhu uvedeného v červeném seznamu ohrožených druhů ČR (šetrné kosení travních porostů a rákosin včetně zpracování, svozu a odvezení posečené rostlinné hmoty v termínu stanoveném místně příslušným sběrným místem, extenzivní pastva, obnova skladby lučních společenstev, likvidace náletových dřevin a jiná biotechnická opatření), - ošetření památných stromů a památných alejí a dalších významných stromů a alejí, - výsadba nelesní zeleně. o C. Podpora druhové rozmanitosti: - opatření k podpoře druhové rozmanitosti, - opatření k podpoře biologické rozmanitosti lesů ve vymezených a schválených prvcích územních systémů ekologické stability nebo v evropsky významných lokalitách. •

Podprogram péče o zvláště chráněné části přírody a ptačí oblasti – finanční prostředky se přiznávají na realizaci těchto opatření: o D. Péče o zvláště chráněná území a ptačí oblasti a zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů v předmětných územích: - vyhotovení plánu péče a zeměměřické práce v předmětných územích, - údržba a budování technických zařízení nebo objektů sloužících k zajištění státem chráněných zájmů v předmětných územích, - opatření směřující k odstranění dřívějších negativních zásahů nebo negativních vlivů, působících v předmětných územích, - opatření zajišťující existenci částí přírody, pro jejichž ochranu byla předmětná území zřízena nebo existenci zvláště chráněného druhu.

Finanční prostředky lze přiznat až do výše 100 % uznaných nákladů. Lze je použít pouze do 31. 12. 2007, resp. do data, které stanoví Ministerstvo financí, Česká národní banka a peněžní ústavy příjemců finančních prostředků pro realizaci plateb z rozpočtu roku 2007. Dobíhající platby (představují zdroj finančních prostředků, avšak není možné již předkládat nové projekty na čerpání prostředků z těchto zdrojů): EAGGF – Horizontální plán rozvoje venkova a multifunkční zemědělství (2004–2006) Vyplácení dotace vyplývá z nařízení vlády č. 308/2004 Sb. a zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství. Jedná se o dotace na péči o lesní porost po dobu pěti let od jeho založení, počínaje rokem zalesnění, dotace ve formě náhrady za ukončení zemědělské výroby na zalesněném zemědělském pozemku po dobu 20 let od jeho založení, počínaje rokem zalesnění. Příjemce: vlastník pozemku, sdružení vlastníků s právní subjektivitou, spoluvlastník pozemku, který obdržel dotaci na zalesnění. Termín podání žádosti: do 30. 4. kalendářního roku následujícího po zařazení do programu.

330

Podací místo pro podání žádosti: ZA-PÚ. Nařízení vlády č. 505/2000 Sb. (2000–2004) Vyplácení dotace vyplývá z nařízení vlády č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování, ve znění nařízení vlády č. 500/2001, zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství. Jedná se o dotace na ochranu lesních porostů do jejich zajištění, max. 12 let od zalesnění. Sazba: 1 500–4 000 Kč/ha dle charakteru zajištění a druhu pozemku. Příjemce: příjemce dotace na zalesnění. Termín podání žádosti: do 30. 4. kalendářního roku. Podací místo pro podání žádosti: ZA-PÚ. 1.7.2.3.

Úroveň krajská

Při čerpání prostředků z této úrovně je nutné nastavit pravidla pro čerpání finančních prostředků tak, aby nebylo možné čerpat dotace na stejnou položku z jiného dotačního zdroje, např. národního. Finanční příspěvky na hospodaření v lesích v roce 2007 z rozpočtu Moravskoslezského kraje Poskytování finančních příspěvků na podporu hospodaření v lesích se v roce 2007 řídí „Zásadami pro poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích v roce 2007 z rozpočtu Moravskoslezského kraje a způsobu kontroly jejich využití“ (dále jen „Zásady“), schválenými usnesením zastupitelstva kraje č. 16/1383 ze dne 1. března 2007. Z rozpočtu Moravskoslezského kraje jsou podporovány následující dotační tituly: • • • •

A. obnova lesů poškozených imisemi, B. obnova, zajištění a výchova lesních porostů, D. ekologické a k přírodě šetrné technologie, I. opatření k omezení škod způsobených kalamitními škůdci.

Podacím místem pro příjem žádostí je Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství. Termín podání žádosti o finanční příspěvky na hospodaření v lesích je u většiny žádostí do tří měsíců po splnění předmětu příspěvku, tj. po dokončení konkrétního výkonu v porostu (např. zalesňování, prořezávka). Výjimky jsou uvedeny v Zásadách. Nově jsou poskytovány finanční prostředky na úhradu nákladů spojených s pořízením a instalací lapačů a feromonových odparníků, asanací lapáků (mechanické odkorňování i odvoz) a na ostatní preventivní mimořádná opatření. Vývoj podaných žádostí o poskytnutí finančního příspěvku na hospodaření v lesích podle Zásad platných v jednotlivých letech je uveden v následujících grafech. Dotační titul „H“ poskytovaný v roce 2005 souvisel s možností získat příspěvek na vyhotovení lesních hospodářských plánů v digitální formě. Popis kódů jednotlivých žadatelů je následující: 1 2 3 4

Fyzická osoba (nepodnikající). Fyzická osoba (podnikatel). Právnická osoba. Sdružení bez právní subjektivity.

331

5 6 7 13

Sdružení s právní subjektivitou. Státní podnik. Obec (i příspěvková organizace). Církev, církevní řády a kongregace.

Data uváděná za rok 2007 se vztahují k období 1. 1.–10. 7. 2007. Graf č. 1.7.2.3.1. Čerpání příspěvků na hospodaření v lesích podle kódu žadatele v roce 2005 (v Kč) 14 000 000

12 000 000

10 000 000

8 000 000

6 000 000

4 000 000

2 000 000

1

2

3

4

5

6

7

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

0

13

dt_hlavni A.

B.

D.

H.

I.

x.A.

x.B.

x.D.

y.A.

y.B.

y.D.

kodvl Data

Graf č. 1.7.2.3.2. Počet podaných žádostí o poskytnutí příspěvku na hospodaření v lesích podle kódu žadatele v roce 2005

332

1

A.

2

B. D.

3

H. I. x.A.

333

4

kodvl Data x.B. x.D.

5

y.A. y.B.

dt_hlavni 6

y.D. 7

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

400

350

300

250

200

150

100

50

0

13

Graf č. 1.7.2.3.3. Čerpání příspěvků na hospodaření v lesích podle kódu žadatele v roce 2006 (v Kč) 12 000 000

10 000 000

8 000 000

6 000 000

4 000 000

2 000 000

1

2

3

6

7

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

0

13

dt_hlavni A.

B.

D.

H.

I.

y.B.

y.D.

y.H.

y.I.

kodvl Data

Graf 1.7.2.3.4. Počet podaných žádostí o poskytnutí příspěvku na hospodaření v lesích podle kódu žadatele v roce 2006 350

300

250

200

150

100

50

1

2

3

6

7

dt_hlavni A.

B.

D.

H.

I. kodvl Data

334

y.B.

y.D.

y.H.

y.I.

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

0

13

Graf č. 1.7.2.3.5. Čerpání příspěvků na hospodaření v lesích podle kódu žadatele v období 1. 1.–10. 7. 2007 (v Kč) 12 000 000

10 000 000

8 000 000

6 000 000

4 000 000

2 000 000

1

2

3

6

7

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

Součet z přiznáno

Součet z požadováno

0

13

dt_hlavni A.

B.

D.

I.

y.A.

y.B.

y.D.

y.H.

y.I.

kodvl Data

Graf 1.7.2.3.6. Počet podaných žádostí o poskytnutí příspěvku na hospodaření v lesích podle kódu žadatele v období 1. 1.–10. 7. 2007 300

250

200

150

100

50

1

2

3

6

7

dt_hlavni A.

B.

D.

I.

y.A. kodvl Data

335

y.B.

y.D.

y.H.

y.I.

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

Počet z přiznáno

Počet z požadováno

0

13

Graf č. 1.7.2.3.7. Vývoj čerpání příspěvků podle Zásad v letech 2005–2007* 12 000 000 10 000 000

Kč

8 000 000 6 000 000 4 000 000 2 000 000 0 1

2

3

4

5

6

7

13

Kód žadatele 2005

2006

2007*

2007*: jde o období 1. 1.–10. 7. 2007

Výše uvedené grafy poukazují na skutečnost, že ve sledovaném období se začíná projevovat trend rostoucího počtu žádostí o poskytnutí příspěvku i požadovaná výše příspěvků, přestože byl v roce 2006 zaznamenán pokles sledovaných ukazatelů ve srovnání s rokem 2005. Toto tvrzení se opírá o skutečnost, že již k 10. 7. 2007 byl přiznán větší objem příspěvků než za celý rok 2006 a téměř stejný objem jako v roce 2005. Z podporovaných dotačních titulů bylo přiznáno nejvíce příspěvků na titul B – obnova, výchova a zajištění lesních porostů. V roce 2005 to bylo 16 898,9 tis. Kč (tzn. 83,4 % všech přiznaných příspěvků), v roce 2006 šlo o částku 14 124,3 tis. Kč (tzn. 83,8 % všech přiznaných příspěvků) a k 10. 7. 2007 bylo přiznáno na titul B celkem 17 143,5 tis. Kč (tzn. 86,9 % všech přiznaných příspěvků). Ostatní Dále jsou vyjmenovány dotační tituly, do kterých bylo možné podat v roce 2007 žádosti o poskytnutí dotačních prostředků, a které se alespoň okrajově dotýkají oblasti LH v kraji. Podrobnější informace a datum uzávěrek podání žádostí do jednotlivých titulů je uveřejněn na WWW stránkách MSK, většinou byl termín v rámci 1. kvartálu roku 2007. Pro školní rok 2007/2008 je vyhlášen dotační program na Podporu školních projektů v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve školách a školských zařízeních. • • • •

Dotační program na Podporu aktivit v oblasti životního prostředí. Dotační program Podpora přípravy projektů v oblasti životního a zemědělství. Dotační program Drobné vodohospodářské akce. Podpora obnovy a rozvoje venkova Moravskoslezského kraje 2007.

336

prostředí

1.7.3.

Možnosti čerpání dotačních prostředků do oblasti dřevozpracujícího průmyslu

Vzhledem k obsahové šíři tohoto tématu je pozornost zaměřena na nejdůležitější zdroj finančních prostředků v této oblasti, a to na Operační program Podnikání a inovace. Operační program Podnikání a inovace Operační program Podnikání a inovace (OPPI) je hlavním programovým dokumentem realizace politiky hospodářské a sociální soudržnosti v sektoru průmyslu a významným nástrojem realizace Koncepce rozvoje malého a středního podnikání na období 2007–2013, schválené usnesením vlády České republiky č. 392/2006 Sb. Operační program Podnikání a inovace je proto zaměřen na zvyšování konkurenceschopnosti sektoru průmyslu a služeb, rozvoj podnikání a podporu podnikatelského prostředí, na podporu inovací, stimulaci poptávky po výsledcích VaV, komercializaci výsledků VaV, na podporu podnikatelského ducha a růstu hospodářství, založeného na znalostech pomocí kapacit pro zavádění nových technologií a inovovaných výrobků, včetně nových informačních a komunikačních technologií. OPPI je realizován v rámci cíle „Konvergence“. Podpora poskytovaná v jeho rámci se tedy vztahuje na celé území České republiky s výjimkou Hlavního města Prahy a v rámci principu monofondovosti bude čerpána z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF). OPPI obsahuje následujících sedm prioritních os, z nichž šest je věcně zaměřených a jedna prioritní osa je zaměřená na technickou pomoc při realizaci tohoto operačního programu: • • • • • • •

Prioritní osa 1 – Vznik firem (celkově 2,60 % prostředků OPPI), Prioritní osa 2 – Rozvoj firem (celkově 21,80 % prostředků OPPI), Prioritní osa 3 – Efektivní energie (celkově 4,00 % prostředků OPPI), Prioritní osa 4 – Inovace (celkově 22,36 % prostředků OPPI), Prioritní osa 5 – Prostředí pro podnikání a inovace (celkově 38,40 % prostředků OPPI), Prioritní osa 6 – Služby pro rozvoj podnikání (celkově 7,89 % prostředků OPPI), Prioritní osa 7 – Technická pomoc (celkově 2,95 % prostředků OPPI).

OPPI obsahuje 15 programů podpory zaměřených jak na přímou podporu podniků, tak na zlepšování podnikatelského prostředí a infrastruktury. U většiny programů se jedná o nevratné dotace. U programů START, PROGRES a ZÁRUKA lze získat zvýhodněné úvěry nebo záruky za úvěry. Iniciativa FINANČNÍ NÁSTROJE bude umožňovat podporu firem formou rizikového kapitálu. Jednotlivé programy podpory OPPI: • • • •

PROGRES – cílem programu je umožnit realizaci rozvojových podnikatelských projektů malých podniků s kratší historií. START – program podpoří realizaci podnikatelských záměrů fyzických i právnických osob vstupujících do podnikání poprvé nebo s delším časovým odstupem. ZÁRUKA – program používá zvýhodněných záruk k usnadnění realizace podnikatelských projektů malých a středních podniků zaměřených na investice. ROZVOJ – cílem programu je zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků prostřednictvím podpory zavádění progresivních technologií. Dnem 1. března 2007 byla MPO vyhlášena časově omezená výzva pro podání žádostí o podporu do programu ROZVOJ.

337

•

•

•

• • •

•

•

• •

•

ICT A STRATEGICKÉ SLUŽBY – cílem programu je pomocí dotací podpořit konkurenceschopnost a růst ICT sektoru v České republice a podpora vybraných strategických služeb. ICT V PODNICÍCH – program usiluje o zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků prostřednictvím kvalitativně vyššího využití jejich potenciálu v oblasti pořizování a rozšiřování informačních systémů. EKOENERGIE – cílem programu je stimulovat aktivitu podnikatelů v oblasti snižování energetické náročnosti výroby a vyššího využití obnovitelných a druhotných zdrojů. INOVACE – cílem programu je stimulovat a zvýšit inovační aktivitu MSP i velkých podniků v oblasti výroby i služeb. POTENCIÁL – cílem programu je posílit vývojové kapacity podniků (zejména MSP) a posílit spolupráci podniků s výzkumnými a vývojovými institucemi. SPOLUPRÁCE – program je zaměřen na podporu vzniku a rozvoje kooperačních odvětvových seskupení – klastrů, technologických platforem a dalších kooperačních projektů. PROSPERITA – program podporuje zakládání a další rozvoj subjektů infrastruktury pro průmyslový výzkum, technologický vývoj a inovace, zaměřených zejména na realizaci nových technologií a konkurenceschopných výrobků a služeb. ŠKOLÍCÍ STŘEDISKA – cílem programu je zaměřit investice do infrastruktury pro rozvoj lidských zdrojů v podnicích a také v institucích, které poskytují služby pro podnikatelské subjekty v oblasti dalšího profesního vzdělávání. NEMOVITOSTI – program poskytuje podporu na projekty zaměřené na zkvalitnění infrastruktury pro podnikání. PORADENSTVÍ – cílem programu je zlepšení kvality a dostupnosti poradenských, informačních a vzdělávacích služeb pro malé a střední podniky a tím i zvýšení jejich konkurenceschopnosti. MARKETING – program je zaměřen na podporu vzdělávacích, asistenčních a informačních služeb a poradenství v oblasti mezinárodního obchodu. Dnem 1. března 2007 byla MPO vyhlášena časově omezená výzva pro podání žádostí o podporu do programu MARKETING.

Zdroje: MSK. 2007. Finanční příspěvky na hospodaření v lesích v roce 2007 z rozpočtu Moravskoslezského kraje. http://www.kr-moravskoslezsky.cz/zip/dot_85.pdf. MPO. 2007. Operační program Podnikání a inovace. http://www.mpo.cz/cz/podporapodnikani/oppi/. MZE. 2007. Informace o možnostech čerpání dotací v oblasti lesního hospodářství (informace o stavu k 20.3.2007). http://www.kr-moravskoslezsky.cz/zip/zp_02.pdf. MZE. 2007b. Závazná pravidla poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích v roce 2007 a způsobu kontroly jejich využití. http://www.mze.cz/UserFiles/File/MYSLIVOST/2007%20%20Zvazn%20pravidla%20poskyt ovn%20finannch%20pspvk%20na%20hospodaen%20v%20lesch%20v%20roce%202007%20 a%20zpsobu%20kontroly%20jejich%20vyuit.pdf. MŽP. 2007. Směrnice MŽP č. 2/2007. http://www.ochranaprirody.cz/res/data/096/013409.rtf RAVEN EU Advisory. 2007. Dotační http://www.edotace.cz/1/0/100/sekce/dotacni-politika-eu/. 338

politika

EU.

SFŽP. 2007. Státní fond životního prstředí. http://www.sfzp.cz/cs/. SFŽP. 2007b. Operační program Životní prostředí. http://www.opzp.cz/.

339

1.8. 1.8.1.

Analýza zdrojů odpadů z lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu Odpady z lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu

Obecně můžeme rozdělit odpad z lesního hospodářství podle SIMANOVA (2004) následovně: Těžební odpad Pod tento souhrnný název se obvykle s určitou nepřesností zahrnuje: klest, tj. nestandardní dříví z vrcholové části stromu a větve do tloušťky 7 cm, získané odvětvováním (pokácených stromů), oklestem a ořezem (stojících stromů), (v lesnické praxi se množství tohoto materiálu vztahuje k vytěženému objemu dříví hroubí, kterým rozumíme dříví tlustší než 7 cm), (vlastní) těžební odpad, tj. klest po odvětvení pokácených stromů, včetně omezeného množství krátkých, nestejně dlouhých odřezků kmenové části stromů, vznikajících při příčných řezech v průběhu výroby surového dříví (pokud se odkorňuje na těžební ploše, zahrnuje se do těžebního odpadu i kůra vytěžených stromů), celé stromky z prořezávek a prvních probírek, tj. stromky včetně větví, kůry a stromové zeleně, odstraněné z lesních porostů z pěstebních důvodů, nedosahující dimenzí užitkových sortimentů. Z celé souhrnné skupiny těžebního odpadu je jen část materiálu sezónně využívána jako ozdobná klest, případně jako technická klest v zahradnictví (pro zimní zakrývání rostlin citlivých na mráz). Zbývající těžební odpad je v menší míře využíván energeticky – buď klasickou ruční výrobou otýpek, nebo štěpkováním. Nejobvyklejší je však zatím ponechání materiálu přirozenému rozpadu na místě jeho vzniku. Místy se též ještě těžební odpad bez užitku pálí na těžebních plochách. Manipulační odřezky Tímto termínem rozumíme krátké odřezky dříví (do 1 m délky), vznikající příčným přeřezáváním kmenů při jejich druhování a adjustaci. Jedná se o materiál značně nesourodý jak z hlediska rozměrů, tak kvality. Obsahuje jak dříví tlusté až přesílené, tak nehroubí (dříví tenčí než 7 cm), zdravé i napadené hnilobou či hmyzem, sukaté i bezsuké, v kůře i odkorněné, proschlé i čerstvé. Přímé energetické využití manipulačních odřezků je možné jen v některých větších topeništích. Obvykle se toto dříví vydává zaměstnancům manipulačních skladů jako naturální požitek (tzv. deputátní palivo) nebo se prodává jiným zájemcům. Pařezy a kořeny Pařezy a kořeny jsou získávány klučením podzemních částí stromů. To je však obvyklé jen při některých formách lesnického obhospodařování lesů v borových oblastech a v lužních lesích. V menší míře se ještě klučení pařezů užívá při odlesňování ploch pro vodní nádrže, komunikace a stavby, případně při celoplošné přípravě půdy před zalesněním. Odhaduje se, že se v ČR ročně klučí pařezy na ploše do 1 000 ha, což při zásobě pařezového dříví cca 50 m3 na 1 ha představuje roční zdroj cca 50 tis. m3 pařezového dříví. Obchodní zájem o tento materiál prakticky neexistuje. Proto jsou pařezy po vyklučení shrnovány buldozery do valů, ve kterých jsou ponechávány přirozenému rozpadu. To však má za následek dlouholetou ztrátu produkční plochy a dopravní znepřístupnění následného porostu. Proto se lokálně provádí tzv. „pohřbívání“ pařezů, při kterém se bagrem vyhloubí příkop, do kterého se pařezy nahrnou a překryjí zeminou. Nevýhodou tohoto způsobu je vysoká nákladnost, ohrožení spodních vod a poškozování kořenů následného porostu, ke kterému dochází 340

nerovnoměrným sesedáním zeminy. Z hlediska biologického je nevhodné i pálení pařezů na ploše, protože při něm dochází ke spálení veškeré organické hmoty v blízkosti ohniště, následkem čehož se stává půda velmi chudou. Z toho vyplývá, že z více důvodů by byla likvidace pařezů vhodná, a skutečnost, že pařezové i kořenové dříví jsou relativně dobré kvality, hovoří pro jejich využití. Materiál je však velmi nestandardních rozměrů, a proto se obtížně transportuje. Navíc obsahuje velký podíl mechanických příměsí – zeminy a kamenů. Proto není možné použít k desintegraci pařezů klasické sekačky, ale použitelné jsou pouze drtiče, nebo rozvlákňovače. Výsledným produktem pak nejsou štěpky, ale drť či rozmělněný materiál, které se při spalování chovají jinak než štěpky, protože jimi hůře prochází vzduch. Lesní štěpky Lesní štěpky se vyrábějí z klestu, neodvětvených vrcholových částí stromů, celých stromů, prořezávkového materiálu, tlustších listnatých větví a z nestandardních odřezků kmenového dříví. Mimo lesních štěpek (někdy též nazývaných zelené štěpky) – obsahujících dřevo, kůru i stromovou zeleň, známe ještě hnědé štěpky – obsahující pouze dřevo a kůru, a štěpky bílé – obsahující jen dřevo. Štěpky bílé mohou být použity pro výrobu celulózy a dřevotřískových a dřevovláknitých desek, štěpky hnědé mohou být použity pro výrobu dřevotřískových a dřevovláknitých desek. Protože použití uvedených dvou skupin štěpek může být nejen energetické, ale technologické, označují se někdy jako technologické štěpky. Štěpky se mohou dodávat v m3, prm, tunách a atrotunách (tunách přepočítaných na absolutní sušinu). Protože je v ČR zvykem vyčíslovat dodávky dříví v m3 bez kůry (pro evidenci skutečné produkce dříví podle porostů), vypočítává se objem v m3 b. k. z prostorového objemu vynásobením převodním číslem (redukčním faktorem). V ČR se používá převodní číslo 0,4, které je ale použitelné jen pro volně nasypanou, nesetřesenou štěpku. Během transportu dochází k setřesení o 1,8 až 5,6 % původního prostorového objemu, což bývá příčinou nesrovnalostí při dodávkách štěpek na delší vzdálenosti. Aby se předešlo zbytečným sporům, lze doporučit dodávku štěpek na váhu (se současným zjišťováním vlhkosti štěpek) a podle hmotnostních jednotek zpětně vypočítat případné ostatní potřebné evidenční jednotky. Laicky se maximální přijatelná velikost ideálních štěpek přirovnává ke krabičce zápalek, a dřívější oborovou normou ON 48 0095 je rozpětí rozměrů lesní štěpky stanoveno následovně: délka ve směru vláken 5 až 50 mm, šířka 5 až 30 mm, tloušťka 5 až 15 mm. Odpady z dřevozpracujícího průmyslu Jedná se především o odpady dříví vznikající při jeho primárním zpracování, např. krajiny, odřezky řeziva vzniklé při kapování, odřezky dýh při loupání a krájení, středové válečky zbylé po loupání dýh atd. Kvalita dřeva bývá velmi dobrá, ale při jeho nestandardních rozměrech. Paradoxní je, že na skládkách odpadů končí nejčastěji zbytky po zpracování nejkvalitnějšího dříví, kterými jsou odřezky dýh. Obvyklé sekačky totiž nejsou pro dezintegraci tak tenkého a pružného materiálu vhodné. Nejjednodušší je proto spalování takových odpadů v topeništích, umožňujících vhazování kusového odpadu. Dalším odpadem jsou také manipulační odřezky popsané v odpadech z lesního hospodářství. Piliny Piliny jsou specifickým druhem dřevního odpadu, vznikajícího při podélném i příčném řezání dříví. Typický je jejich malý rozměr – zpravidla od 3 do 7 mm, a vysoký podíl dřevního prachu. Piliny jsou přímo ideálním materiálem pro výrobu bio-briket a peletek, zejména pokud 341

napadají při zpracovávání na vzduchu nebo uměle vysušeného řeziva, protože je pak jejich dosoušení energeticky nenáročné. Při kalkulacích předpokládaného množství pilin, vznikajících při pořezu dříví, je možno vycházet z úvahy, že při běžných pořezových schématech pořezu kulatiny na rámových pilách napadá z celkového objemu dříví určeného k pořezu cca 10 % pilin. Vzhledem k obvyklým ztrátám není celé toto množství bezezbytku využitelné, a proto se obvykle počítá s koeficientem využitelnosti pilin 0,8. Specifickým odpadem jsou Dřevěné výrobky po ukončení životnosti. Všechny výrobky, se kterými se denně setkáváme, podléhají opotřebení a mají tak omezenou životnost. Jednou z výhod přírodního dřeva je jeho téměř bezproblémová likvidace po ukončení fyzické životnosti výrobku z něj. Pokud se týká dřevěných výrobků užívaných v domácnostech, jsou na venkově většinou likvidovány spálením přímo v domácnostech, ve městech pak obvykle končí na skládkách odpadů nebo ve spalovnách. S rozvojem transportu a skladování různých výrobků na dřevěných paletách narůstá objem nevratných a poškozených vratných palet, jejichž likvidace spálením však rovněž není (po případné předchozí desintegraci drtiči) žádným problémem. Obtížnější je likvidace výrobků z aglomerovaných materiálů, ze dřeva povrchově upravovaného či impregnovaného a nábytku (zejména čalouněného a kombinovaného s plasty), protože chemické složení těchto materiálů bývá i dost zásadně odlišné od přírodního dřeva, což může takové výrobky posunout až do kategorie obtížně likvidovatelných odpadů. Mezi obtížně likvidovatelné výrobky ze dřeva zařazujeme i pražce. Z hlediska ryze energetického se přitom jedná o velice zajímavý zdroj energie, protože pražce obsahují 100 až 150 kg komponentů dehtového impregnačního oleje na 1 m3 dřeva, což zvyšuje jejich výhřevnost. Na druhé straně právě obsah komponentů dehtového oleje přináší problémy při dodržení čistoty kouřových plynů. Obdobné obtíže jsou i při spalování ostatních dřevěných výrobků impregnovaných proti hmyzu, hnilobě i ohni. Při úvahách o možnostech energetického využívání dříví z odpadů lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu je důležitá informace, jak vypadá rozložení dendromasy, vyprodukované stromem do doby jeho pokácení v mýtním věku.

342

Obrázek č. 1.8.1.1. Rozdělení vyprodukované dendromasy (JOHANSSON & WERNIUS, 1974)

Ze schematického obrázku je zřejmé, že 15–25 % stromového objemu představuje vršek stromu a větve, včetně kůry a stromové zeleně, tj. listí a jehličí. Dalších 10–15 % objemu představuje pařez a kořeny, včetně kůry. Pro kvantifikaci množství odpadů v Moravskoslezském kraji při celkové těžbě dříví 1 472 264 m3 při předpokladu ponechání pařezů v porostech existuje potenciál dendromasy z nadzemních částí 220 840 m3 až 368 070 m3. Jedná se o velmi hrubý odhad, který nekoresponduje s orografickými poměry. Problematikou dostupnosti obnovitelných zdrojů se mimo jiné zabývá Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje. Potenciál dostupnosti dřevní hmoty jakožto obnovitelného zdroje energie je 310 tis. tun ročně, energetický potenciál je 4 030 TJ. Pro srovnání – sláma z obilovin 226 tis. tun ročně, energetický potenciál je 3 140 TJ. Množství odpadů z lesního hospodářství lze odhadnout podílem těžby takto: • • • •

mýtní těžba jehličnatá 8 %, mýtní těžba listnatá 12 %, předmýtní těžba jehličnatá i listnatá 20 %, prořezávky 3 m3 na 1 ha.

Při zpracování jehličnaté kulatiny na řezivo (výtěžnost 60 %) vznikají další produkty. Štěpka (výtěžnost 30 %) vhodná pro výrobu celulózy a dřevotřískových desek, piliny (výtěžnost 10 %) použitelné k výrobě dřevotřískových desek nebo k energetickým účelům jako palivo, případně k výrobě stavebních prvků, drcená kůra použitelná ke kompostování nebo mulčování. Využívání odpadů a výroba těchto produktů může významně přispět k rentabilitě dřevozpracovatelských podniků. Množství odpadů z dřevozpracujícího průmyslu lze odhadnout podle pořezané dřevní hmoty následovně – z 1 m3 pořezané dřevní hmoty je: • • •

pilin 13–18 %, odřezků 12–15 %, prachu 2–4 %.

343

Tabulka č. 1.8.1.1. Přehled potenciálu dendromasy Okres

Dřevní odpad a palivové dřevo tun / rok 116 937

Bruntál

99 306

Frýdek-Místek

7 625

Karviná Nový Jičín

32 819

Opava

50 441 3 690

Ostrava-město

310 818

Celkem

Zdroj: ÚEK

1.8.2.

Využití pro energetické účely – obnovitelný zdroj energie

Za obnovitelné zdroje je obecně považována energie biomasy, sluneční, větrná, půdy, geotermální, vody a bioplynu. Biomasa je organická hmota rostlinného nebo živočišného původu. Je získávána jako odpad ze zemědělské, průmyslové činnosti a jako komunální odpad. Biomasa může být i výsledkem záměrné výrobní činnosti v zemědělství a lesnictví. Je nejstarším lidmi využívaným zdrojem energie a má obnovitelný charakter. Efektivní a ekologické využití biomasy má minimální negativní vliv na životní prostředí. Mezi hlavní produkty z lesa využitelné jako zdroj energie patří polenové dříví a energetická štěpka z lesní dendromasy. Tabulka č. 1.8.2.1. Přehled energetického potenciálu dendromasy Okres

Dřevní odpad a palivové dřevo

Energetický potenciál

Reálný energetický potenciál

tun / rok

GJ / rok

GJ / rok

116 937

1 517 525

758 763

99 306

1 288 718

644 359

7 625

98 949

49 474

Nový Jičín

32 819

425 905

212 953

Opava

50 441

54 590

327 295

3 690

47 884

23 942

310 818

4 033 572

2 016 786

Bruntál Frýdek-Místek Karviná

Ostrava-město Celkem

Zdroj: ÚEK

Množství reálného potenciálu však vzhledem k orografickým poměrům a odvozním vzdálenostem a koncentraci dřevního odpadu bylo stanoveno na 50 % celkového potenciálu. Výhřevnost biomasy je závislá na obsahu vody. Obsah vody v biomase se v praxi pohybuje v širokém rozmezí 10–70 %. Výhřevnost s obsahem vody samozřejmě klesá, stejně ovlivňuje obsah vody i měrnou hmotnost. V tabulce č. 1.8.2.2. je vidět vliv vlhkosti na výhřevnost biomasy a příklad výhřevností různých paliv dnes používaných. Z této tabulky je zřejmé, že výhřevnost biomasy v současnosti nejčastěji využívané formě štěpky je přibližně stejná, jako je výhřevnost hnědého uhlí.

344

Tabulka č. 1.8.2.2. Výhřevnost jednotlivých paliv Biopaliva a fosilní paliva

MJ/kg

Lesní štěpka o vlhkosti 60%

9,2

Lesní štěpka o vlhkosti 40%

10,1

Lesní štěpka o vlhkosti 30%

12,2

Lesní štěpka o vlhkosti 20%

14,3

Hnědé uhlí

16,5

Brikety

22

Černé uhlí

28

Koks

26

Zemní plyn

33,5

Zdroj: Biom.cz

Tabulka č. 1.8.2.3. Charakteristika vybraných druhů paliv Stav paliva Hobliny Piliny, prach Štěpka

kg / m3

kg / ks

Manipulace

40-60

0,01

120-180

0

Mechanicky

Ručně i mechanicky Mechanicky

180-260 (300)

0,02-0,1

Polínka, délka 30 - 50 cm

250-500

1-3

Polena, délka 100 cm

300-550

10-20

Ručně i mechanicky

Polena, délka 100 cm

420-630

15-30

Ručně i mechanicky

Ručně

Brikety

400-650

1-2

Ručně i mechanicky

Peletky, granule

450-650

0,02

Mechanicky

Zdroj: Akční plán OZE

Současným využitím a energetickými vlastnostmi biomasy v kontextu s ostatními OZE se zabývá Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje pro návrhové období 2007– 2013, která mimo jiné konstatuje, že energii biomasy lze využívat na území celého kraje bez omezení. Vzhledem k energetické nesoběstačnosti kraje, kdy je potřeba elektrickou energii importovat, se jedná o zásadní informaci. Jako zdroje elektrické energie slouží v současné době bioplynové stanice, které jsou provozovány zejména při čistírnách odpadních vod. Biomasu jako surovinu k výrobě elektrické energie využívá Dalkia, a. s. v Krnově (od roku 2003). Dalkia, a. s., provozuje zdroj o celkovém výkonu 100 MW s možností spalování až 25 % biomasy v palivu. Z pohledu energie biomasy, ta je v současné době využívána pro individuální vytápění (nejčastěji se spalují polena v rodinných domech). Kotelny na biomasu využívají převážně dřevařské závody, sušárny dřeva, bytové jednotky a kancelářské budovy. Mezi velké provozy využívající biomasu náleží Teplárna Krnov (100 MW), Teplárnu Karviná (248 MW), které spalují směs uhlí s biomasou (maximální podíl 20 % biomasy). Vzhledem ke krátké době provozu spoluspalování biomasy zatím nejsou dostatečné údaje o jejím skutečném ročním využití. Příkladem podniku, který vyrábí elektrickou energii pro vlastní spotřebu je Biocel Paskov, který se svou technologií na spalování kůry kryje 60 % potřeby elektrické energie a navíc plně kryje vlastní spotřebu tepla. Vzhledem k legislativním krokům podporující spalování biomasy bude podobných zařízení přibývat – Energocentrála Bolatice (výkon 20 MW), Mikroregion Moravice (Město Budišov nad Budišovkou – projekt s výrobou štěpky, peletovací linkou a bioplynovou stanicí). Pro obsáhlé informace k využití OZE pro energetické účely v kraji je třeba odkázat na dokument Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje. Ta v návrhové části C – energetický management – realizační strategie navrhuje optimální variantu zásobování území energiemi. Do roku 2022 se očekává pokles spotřeby černého uhlí (o 21 %), hnědého uhlí 345

(55 %), koksu (26 %), topných olejů (33 %), zemního plynu (10 %), tekutého propanu (30 %) a nárůstu spotřeby biomasy o 61 %. Akční plán pro využití OZE v Moravskoslezském kraji v opatřeních vyvozuje následující závěr: Využití lesních dřevin ke spalování ve větším množství není, vzhledem ke stavu lesních porostů a nutnosti jejich revitalizace, vhodné. Pro individuální účely je spalování dřevní hmoty akceptovatelné přibližně ve stávajícím rozsahu. V rámci celkového snižování energetické náročnosti a v souladu se záměrem EU využít optimálně obnovitelných zdrojů energie k posílení nezávislosti na vnějších zdrojích, ke zvýšení spolehlivosti energetických systémů, ke snížení nepříznivého vlivu energetiky na životní prostředí, k řešení problémů ochrany krajiny a k řešení problémů sociálních a zaměstnanosti počítá s navýšením spotřeby energie z obnovitelných zdrojů i Státní energetická koncepce ČR, schválená dne 10. 3. 2004. V rámci podpory OZE a v souladu se směrnicí 2001/77/EC stanovuje Státní energetická koncepce následující okruhy legislativní podpory: • • • •

podpora výroby elektrické energie z OZE, podpora výroby tepla z OZE, ekologizace daňové soustavy, obchodování s emisními kredity.

Tabulka č. 1.8.2.4. Podíly předpokládaného využití OZE na celkové spotřebě energií v letech 2005 a 2030 Stav v roce

Podíly na spotřebě energetických zdrojů Tuhá paliv a:

2000

2005

2030

52,4%

42,5%

30,5%

-

HU

36,6%

29,3%

20,8%

-

ČU

15,8%

13,2%

9,7%

Ply nná paliv a

18,9%

21,6%

20,6%

Kapalná paliv a

18,6%

15,7%

11,9%

Jaderné paliv o

8,9%

16,5%

20,9%

Obnov itelné zdroje

2,6%

5,4%

15,7%

Stav v roce Podíly na v ý robě elektřiny

2000

2005

2030

Tuhá paliv a:

70,5%

55,5%

36,8%

-

HU

58,4%

48,9%

31,9%

-

ČU

12,1%

6,6%

4,9%

Ply nná paliv a

6,4%

4,7%

7,2%

Kapalná paliv a

2,2%

1,1%

0,4%

Jaderné paliv o

18,4%

33,3%

38,6%

Obnov itelné zdroje

2,3%

5,3%

16,9%

Zdroj: Akční plán OZE

Množství využitelného potenciálu OZE v Moravskoslezském kraji v roce 2022 podle Akčního plánu činí celkem 11 651 015 GJ/rok.

346

Tabulka č. 1.8.2.5. Procentuální složení OZE v roce 2022 v kraji Druh OZE

GJ/rok

podíl v %

Solární energie

1 000 000

9

Vodní energie

300 000

2

Biomasa

8 127 820

70

Bioplyn

1 593 195

14

6 300

5

Energie prostředí

Zdroj: Akční plán OZE

Systematickým pohledem z hlediska lokalizace a velikosti OZE, druhu spotřebitelského systému, způsobu využití OZE, bilancí roční spotřeby, doby využití, nutnosti bivalentního zdroje energie, způsobu spalování, rozvodu energie, nákladů na realizaci a konečné ceny energie se zabývají dokumenty Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje a Akční plán na využití obnovitelných zdrojů energie v Moravskoslezském kraji. Strategickým dokumentem, který také zabývá podporou využití OZE v Moravskoslezském kraji, je Program rozvoje kraje. 1.8.3.

Využití v dalších odvětvích

V minulých letech postihl dřevařský průmysl, zejména obor výroby aglomerovaných materiálů, zmiňovaný fenomén, a to podpora zvýšeného spalování dřevní biomasy v elektrárnách, realizovaná na doporučení EU. Česká republika se zavázala ke zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2010 ze 3 % na 8 % pro elektrickou energii (z toho 40 % vyrobenou z biomasy) a 6,8 % z celkového množství primárních zdrojů energie (z toho 47 % biomasa). Cílem EU je do roku 2010 dosáhnout 12% podílu obnovitelných zdrojů na celkové domácí spotřebě primárních energetických zdrojů a v tom 22% podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny. Tento fakt odčerpává a do budoucna bude odčerpávat a cenově znevýhodňovat dodávky biomasy, především pilin a dřevěných štěpek, výrobcům aglomerovaných materiálů a výrobcům dřevěných briket, pelet a dalších, čímž oslabuje jejich konkurenceschopnost. Na druhou stranu je příležitostí pro výrobu energetického dříví, jehož podíl se bude zvyšovat. Z pohledu kraje je žádoucí plánovat energetickou politiku kraje ve vztahu k obnovitelným zdrojům. O technologickou štěpku, jako o svou strategickou surovinu má zájem firma Jesenická biopaliva (výrobce pelet) se závodem ve Zlatých horách (Olomoucký kraj) a Biomac (výrobce briket a pelet). Velcí výrobci typu Mayr-Melnhof Holz Paskov, s. r. o., při své kapacitě 1 mil. m3 podnikají kroky k bezodpadové výrobě, kdy kůru použijí pro energetické účely a piliny do pelet. Přibližně 1,4 mil. m3 suroviny (1 mil. m3 vlákniny, 400 tis. m3 štěpky) zpracovává sousedící výrobce sulfitové buničiny Biocel Paskov. Eliminováním přepravních nákladů při přímém zásobování celulózky štěpkami a díky společnému nákupu kulatiny je posílena konkurenceschopnost obou závodů. Cílem skupiny a jako důležitý záměr kromě vytváření vlastní tvorby hodnot je v Paskově vybudování skupiny dřevozpracujících podniků podle štýrského vzoru. Kůru jako surovinu pro substráty na trhu poptává firma Abex substráty, a. s. Obecně lze konstatovat, že se v kraji nevyskytuje významný zpracovatel technologické štěpky pro výrobu dřevovláknitých a dřevotřískových materiálů. V kraji existuje několik menších výrobců obalové techniky (dřevěné obaly, bedny, palety, apod.) Jedná se např. o Domky

347

BNP, s. r. o., Mader lesnická firma, s. r. o., Danpal, s. r. o., Tilia dřevovýroba, Karel Vlček – Sartrin. Zdroje: Simanov, 1994: Pěstování dřevin pro energetické využití a energetické využití dřeva Územní energetická koncepce MSK Akční plán OZE MSK Databáze ekonomických subjektů Albertina www.silvarium.cz www.biom.cz

348

1.9.

SWOT analýza

Obsah této kapitoly je upraven takovým způsobem, aby poskytoval stručný a věcný podklad pro navazující syntézu zjištěných poznatků. Formulace SWOT analýzy respektuje základní požadavky na formalizaci analytických zjištění pro tento typ studie. Identifikuje pouze významná zjištění a následně stanovuje prioritní zjištění v rámci jednotlivých prvků SWOT analýzy. Podkladem pro zpracování SWOT analýzy byly především analýzy krajských politik, strategií a rozvojových dokumentů, vázaných k lesnictví nebo majících dopad na lesnictví pro území MSK. Dále byla použita data Národního lesnického programu II, příslušných oblastních plánů rozvoje lesů, vyhodnocení dat Inventarizace lesů v České republice 2001–2004 (Moravskoslezský kraj) a především zpracované výsledky vlastních terénních šetření realizovaných v průběhu řešení projektu. Konkretizace analytických zjištění, vyplývajících z vyhodnocení uvedených datových zdrojů, byla v rámci komunikační strategie projektu projednána na samostatném workshopu ke SWOT analýze a dále upravována v průběhu zpracování celé analytické části projektu. Ačkoli je SWOT analýza obecně založena na objektivních údajích a zjištěních, je výběr jejich počtu, resp. umístění do příslušného prvku, do jisté míry subjektivní. Volba umístění navíc může být výrazně ovlivňována již známými, nebo alespoň předpokládanými, strategickými vizemi. Při zpracování analýzy byl za cíle krajské politiky v oblasti LH vzat v úvahu, vedle požadavku na ekonomickou soběstačnost LH v kraji, také požadavek na upřednostňování stabilních lesů, které budou moci být využívány pro rekreační účely. V řešené oblasti lesního hospodářství (nebo dopadu na LH) MSK byla zaměřena pozornost na tři základní pilíře trvale udržitelného rozvoje (ekonomický, environmentální a sociální) ve vazbě na čtyři známé prvky SWOT analýzy: Silné stránky – představují pozitivní faktory přispívající k úspěšné činnosti a funkci kraje a výrazně ovlivňující jeho prosperitu (v tomto případě můžeme také říci „zelenou kvalitu života“). Jsou to odlišné způsobilosti (schopnosti, dovednosti, zdroje) zvýhodňující kraj vzhledem k okolí a jiným krajům. Lze je těžko okopírovat a lze také předpokládat, že budou po dlouhou dobu přinášet pozitivní efekty pro kraj či, chcete-li, zvyšovat zelenou kvalitu života (ZKŽ). Slabé stránky – znamenají určitá omezení nebo nedostatky a brání rozvoji kraje v oblasti LH (brání zvyšování nebo dokonce mohou snižovat ZKŽ). Příležitosti – představují takové další možnosti kraje, s jejichž realizací stoupají vyhlídky na lepší využití disponibilních zdrojů a účinnější splnění vytyčených cílů; příležitosti znamenají možnost „něco udělat“ pro dosažení vytyčených cílů. Ohrožení – představuje také externí prostředí a jeho vývoj ve vazbě na především nevýhodné trendy ve vnějším prostředí. Je to výrazně nepříznivá situace v okolí kraje, znamenající překážky pro jeho činnost a dobré postavení. Silné stránky •

vysoká lesnatost v horských oblastech Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd a v některých katastrech v oblasti Nízkého Jeseníku (ve 26 katastrech s lesnatostí více jak 75 %, přičemž průměrná lesnatost v tomto území je 85,7 %, které zaujímají cca 13 % rozlohy MSK, je soustředěno 31,9 % lesů v kraji),

349

•

• • • • • • • • • • • • • • • • • • •

druhý nejvyšší celkový běžný přírůst (9,6 m3/ha ve srovnání s republikovým průměrem 7,9 m3/ha) a třetí nejvyšší hektarová zásoba dříví v porostech mezi kraji v ČR (293,5 m3/ha ve srovnání s republikovým průměrem 260,2 m3/ha), součástí MSK jsou území s významnými a cennými přírodními zvláštnostmi chráněnými v rámci chráněných území, zdroje minerálních vod nadregionálního významu, bohaté zdroje povrchových a podzemních vod, v porovnání s ČR má kraj nadprůměrné zastoupení (v porostní ploše) lázeňských lesů, příměstských a rekreačních lesů a lesů pro uchování biodiverzity, nadprůměrné zastoupení kategorie lesů hospodářských (84,8 % ve srovnání s republikovým průměrem 75,8 % porostní plochy), dlouhodobá čelní pozice MSK z pohledu tvorby HDP v ČR, mezi významná odvětví zpracovatelského průmyslu patří dřevařský průmysl, výroba vlákniny a papíru, vedle strojírenského klastru je založen i klastr dřevařský, hustá síť značených pěších cest a cyklotras, celoročně dobré přírodní podmínky pro trávení volného času, pravidelné konání kulturních a sportovních akcí národního a mezinárodního významu, fungující systém sledování úrovně znečištění ovzduší, monitoring imisního zatížení obyvatelstva znečišťujícími látkami v ovzduší, snadná dostupnost rekreačních oblastí (Jeseníky, Beskydy) z městských aglomerací, existence lokalit s vysokou kvalitou životního prostředí a druhově pestrou faunou a flórou (rozsáhlá zvláště chráněná území), trend zvyšujícího se počtu přírodních a přírodě blízkých prvků v zastavěných územích, pro další rozvoj inovačního podnikání v regionu existuje potenciál podnikatelů, probíhají záchranné programy na odchovy tetřevů, tetřívků a koroptví, znovu je zaznamenán výskyt rysa, vlka a přechodně medvěda, dobře rozvinuté environmentální poradenství.

Slabé stránky • •

• • • • • • • •

na jednoho obyvatele připadá 0,15 ha lesa (průměr za ČR je 0,25 ha), lesnatost je velmi nerovnoměrně rozložena (mezi nejméně lesnatá území patří 21 katastrů zejména v oblasti Slezské nížiny a Ostravské pánve, které nemají ani 1 ha lesa, z toho je 9 katastrů ve městech nebo zemědělské krajině bez jediného lesního pozemku), současná dřevinná skladba v Moravskoslezském kraji je výsledkem dlouhodobého ovlivňování lesů člověkem, vysoké zastoupení smrku ztepilého (63,5 %), nerovnoměrné zastoupení rozlohy věkových stupňů (nadnormální rozloha 1., 5., 11. a následujících věkových stupňů), podnikání v oblasti zemědělství, myslivosti, lesnictví, rybolovu a chovu ryb tvoří v kraji celkem 5 % subjektů, špatná úroveň místních komunikací a silnic II. třídy a zanedbaná péče o krajinu a sídla, nízká koupěschopnost v regionu – negativní projev především v oblasti obchodu a služeb, vylidňování venkova (Bruntál, Frýdek-Místek, Jablunkovsko), výzkum a vývoj je zaměřen jen na některá, i když klíčová odvětví (materiálové inženýrství, geonika, strojírenství a informační technologie),

350

•

• • • • •

potenciál inovačních schopností podnikatelských subjektů je zatím v MSK využíván spíše živelně, opírá se většinou o podnikatelskou intuici, než aby byl založen na systematickém a dlouhodobě orientovaném komplexním inovačním úsilí, nedostatečné využívání OZE a recyklace surovin, klesají trend podílu zemědělství, myslivosti a lesnictví na hrubé přidané hodnotě MSK (v roce 2005 pouze 1,9 %), přetrvávající negativní image části regionu (zejména ostravsko-karvinské části), nízká image povolání v LH a sektoru jako takového, nízká úroveň environmentálního vědomí veřejnosti.

Příležitosti • • • • •

• • • •

• • • • • • • • • • • • •

zvýšení lesnatosti především v průmyslové oblasti Ostravska a Karvinska (na pozemcích po rekultivacích hornické činnosti), pokračovat ve změně druhové skladby ve prospěch jedle a listnatých dřevin, usměrňovat rekreační využívání lesa do vybraných míst, i přes celorepublikově průměrnou úroveň škod zvěří na ha PUPFL se snažit o jejich další snižování, vypracovat oblasti výskytu, případně chovu zvěře, s ohledem na ovlivnění ekologické zátěže území, stanovit úlohu pro zvěř a člověka a pravidla obhospodařování jednotlivých druhů zvěře, pokračovat v převodu zemědělských pozemků do PUPFL, pokračovat ve snižování emisí znečišťujících látek (využít potenciálu úspor energií v kraji), za obnovitelné zdroje energie (OZE) je obecně na prvním místě považována energie z biomasy, dostupný potenciál všech OZE je dostatečný pro zajištění substituce ekologicky méně vhodných primárních energetických zdrojů (mj. potřeba 310 tis. t/rok dřevní hmoty, resp. 4 030 TJ), současný podíl biomasy na primárních zdrojích energie je 0,4 %, dominantním palivem užívaným na otop je na venkově v MSK stále dřevo, vedle uhlí a zemního plynu, lesů obhospodařovaných státem je v kraji 78,23 % porostní půdy (průměr v ČR je 62,89 %), dostatečný potenciál turistů v samotném regionu, potenciál růstu cestovního ruchu a služeb, koncentrace finančních zdrojů ze strukturálních fondu EU, finanční zdroje EU v programovém období 2007–2013, perspektiva rozvoje spolupráce mezi lesnickým vysokým školstvím, výzkumnými ústavy a podnikatelskými subjekty, rostoucí význam a používání e-technologií, zakládání a provozování zařízení zaměřených na lesní pedagogiku, narůstající počet škol, které ve spolupráci s obcemi, NNO a dalšími, realizují praktické kroky v rámci EVVO, zalesňování zemědělsky nevyužívaných pozemků, podpora produkce energetických rostlin na zemědělské půdě (snížení tlaku na dodávky dendromasy pro energetické účely z PUPFL), podpora rozvoje diverzity a ekologické stability krajiny zvětšováním výměry lesa v oblastech s nízkou lesnatostí,

351

•

není dostatečně dopracována kvantifikace kompenzací za újmy vzniklé z titulu omezení hospodaření v lesích.

Ohrožení • •

• • •

• • •

• • • • • • • • • • • • • •

•

negativní vliv rekreačních aktivit na lesní ekosystémy v oblastech s vysokou koncentrací obyvatelstva, možné problémy vznikající při řešení situací, kdy ochrana přírody dává přednost ochraně procesu, byť degradačního, před ochranou systému, nebo naopak kdy ochrana přírody upřednostňuje ochranu stavu, který je z hlediska lesního hospodaření (plnění funkcí lesa) nežádoucí (příkladem může být „přirozený“ rozpad horských smrčin gradací podkorního hmyzu, obnova lavinových svahů v Hrubém Jeseníku nebo využití modřínu opadavého jako meliorační a zpevňující dřeviny), konflikt mezi ochranou přírody a jejím využíváním pro rekreaci ve zvláště chráněných územích, ohrožení přírody a krajiny extenzivním rozvojem turistických aktivit, problémy při porovnání dokumentace ÚSES různých úrovní (generely, ÚPD, plány a projekty) a současného stavu lesních ekosystémů do ÚSES zařazených (navržených); do nadregionálního ÚSES byly provedeny různé neodůvodněné zásahy, ÚSES chybí jednotná koordinace, v důsledku toho je podoba ÚSES zapracovaná do územních plánů jednotlivých obcí nekonzistentní, kraj je významně zatížen emisemi znečišťujících látek z velkých stacionárních zdrojů, jejichž koncentrace významně přesahuje průměr v ČR, koncentrace velkých stacionárních zdrojů znečišťujících látek v okresech Ostrava město, Frýdek-Místek a Karviná (produkováno cca 90 % emisí oxidů siřičitého a oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů kraje, podíl Ostravy v současnosti činí cca ½ emisí citovaných znečišťujících látek v rámci kraje), zvyšující se intenzita automobilové dopravy podtrhuje vliv dopravy nejen na kvalitu ovzduší, při využití biomasy je nezbytné vytvořit přirozené konkurenční prostředí v oblasti dodavatelů biomasy (riziko cenového diktátu), využití lesních dřevin ke spalování ve větším množství (pro individuální účely je spalování dřevní hmoty akceptovatelné přibližně ve stejném rozsahu), nedostatek kapitálu v lesnictví, ve venkovské ekonomice a u obcí, nedostatečná atraktivita lesnictví pro mladé a kvalifikované lidi, zatím špatná dopravní přístupnost regionu, složitá administrativa a legislativa bránící dynamickému rozvoji podnikání, zvýšené výskyty extrémních klimatických jevů (záplavy, vodní eroze, vítr, sníh), změny na světových trzích nebo v politice ČR nebo EU, nezískání finanční podpory na realizaci připravených projektů z fondů ČR a EU, malý zájem občanů o podnikání ve službách na venkově, nezájem nebo neschopnost rekvalifikace nezaměstnaných občanů pro práci v LH, nebezpečí devastace původní vegetace v důsledku rozšiřování invazních druhů rostlin a živočichů, 85 ložisek nerostných surovin je ve střetu s regionálními biocentry (RBC), 233 jich je ve střetu s nadregionálními biokoridory (NRBK) a konečně 40 ložisek je ve střetu s nadregionálními biocentry (NRBC), omezení hospodaření na územích v rámci systému Natura 2000,

352

•

• • • • • • • • •

uvnitř CHKO se nachází celkem 14 DP (dobývací prostor), 15 CHLÚ (chráněné ložiskové území), 28 výhradních ložisek, 22 ložisek nevyhrazených nerostů a 7 prognózních zdrojů, území MSK zajišťuje více jak 98 % veškeré produkce černého uhlí České republiky, potenciální výstavba energetického zdroje Blahutovice, investiční záměry na výstavbu větrných elektráren, stoupající emisní zatížení z lokálních topenišť, zvyšování povrchového odtoku v krajině, narušení krajinného rázu necitlivou výstavbou, nárůst střetu cykloturistů a pěších na společných trasách, nedostatek kvalifikované pracovní síly v dělnických profesích, absence nového lesního zákona řešícího aktuální problémy v LH.

Zdroje: ARR. 2006. Program rozvoje Moravskoslezského kraje. Bardoňová, Z. 2003. Regionální inovační strategie MSK. Bezuško, P. 2003. Regionální surovinová politika Moravskoslezského kraje. Březina, P. a kol. 2003. Koncepční rozvojový dokument pro plánování v oblasti vod na území Moravskoslezského kraje v přechodném období do roku 2010. DHV CR. 2003. Koncepce environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty. DHV CR. 2003. Program snižování emisí a imisí znečišťujících látek do ovzduší MSK. Ekotoxa Opava. 2006. Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje. Ekotoxa Opava. 2005. Koncepce zemědělské politiky a rozvoje venkova v Moravskoslezském kraji. Gabzdil, J. 2004. Studie „Využití přírodních složek krajiny Ostravsko-karvinského průmyslového regionu“. Gabzdil, J. 2005. Studie „Využití přírodních složek krajiny Třinecka a Jablunkovska“. G-Consult. 2006. Využití nerudných surovin ve vztahu k UP kraje. http://www.msdk.cz/ Koneko. 2004. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací. Mareš, M. 2003. Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje. MSK. 2006. Posílení kapacity při plánování a realizaci programů v MSK. NVF, MPSV. 2003. Strategie rozvoje lidských zdrojů pro ČR. Oblastní plány rozvoje lesů (PLO 27, 28, 29, 32, 39, 40, 41). Plán odpadového hospodářství, 2003. Podklady pro Národní lesnický program ČR, 2006. RP & Enterprise plc & ARR. 2002. Marketingová strategie rozvoje cestovního ruchu v regionu severní Moravy a Slezska. Seznam maloplošných zvláště chráněných území na území MSK, 2007.

353

Tedeas: Akční plán na využití obnovitelných zdrojů energie v MSK. ÚHÚL. 2004. Vyhodnocení dat Inventarizace lesů v České republice 2001–2004. Zákon o krajích, Správní řád, Zákon o lesích, Zákon o ochraně přírody a krajiny. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství v ČR 2005, 2006

354

2. Současná pozice kraje v lesnictví 2.1.

Vliv lesního hospodářství na kraj

Lesy a lesní hospodářství jsou pro Moravskoslezský kraj významným lesopolitickým faktorem vzhledem k vysokému podílu lesů v komparaci s ostatními kraji. Lesy mimo jiné poskytují mimoprodukční funkce a jsou zásadní krajinotvornou složkou. 2.1.1.

Mimoprodukční funkce lesa

Současná pozice kraje v lesnictví musí být založena na zásadě trvale udržitelného hospodaření v lesích, chápané jako využívání a správa lesních majetků tak, aby byla zachována biologická rozmanitost, produkční a regenerační schopnost, schopnost plnit v současnosti i v budoucnu ekologické, ekonomické a sociální funkce. Tato strategie předpokládá využití lesů nejen jako trvalého zdroje dřeva a dalších hmotných statků, ale i jako zdroje dalších společensky užitečných, mimoprodukčních funkcí. Lesní zákon charakterizuje v § 2 funkcemi lesa přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční. Je zřejmé, že prioritním zájmem orgánů státní ochrany přírody je zamezit újmě na mimoprodukčních funkcích lesa a naopak tyto funkce posílit. V současné době se rovněž často používá místo pojmu mimoprodukční funkce pojmu celospolečenské funkce. Dle § 6 lesního zákona se lesy člení podle převažujících funkcí do tří kategorií, a to na lesy ochranné, lesy zvláštního určení a lesy hospodářské. Rozvoj veřejně prospěšných mimoprodukčních funkci na lesních majetcích je nezbytné zajistit tak, aby vlastník byl pozitivně motivován hospodařit způsobem, respektujícím zvýšený zájem společnosti na ochranu lesních ekosystémů. Rozhodně by pak omezování vlastnických práv vlastníků (nájemců) lesních majetků nemělo vést k jejich finanční ztrátě a proces uplatnění případných náhrad pak musí vycházet z jednoznačných zákonných ustanovení, objektivních hospodářsko-úpravnických podkladů a jasně stanovených pravidel poskytování finančních náhrad. Hospodaření v lesích by mělo mít základ v rovnoměrném posuzování třídimenzionálního rozměru udržitelného lesního hospodářství, kde spektrum funkcí lesa je členěno (Lisabon 1998) na 1) funkce ekologické (ochrana globálního a lokálního životního prostředí – celosvětový oběh uhlíku a vody, protierozní ochrana půdy, ochrana vodních zdrojů, ochrana krajiny před živelnými katastrofami, ochrana přírody aj.), 2) funkce ekonomické (obnovitelný přírodní zdroj dřevní suroviny a dalších lesních produktů, zdroj zaměstnání a příjmů ve venkovských oblastech), 3) funkce sociální a kulturní (uchování krajiny a kulturního dědictví, rekreační funkce). V mezinárodních i národních dokumentech dochází k ustálení základních funkcí lesa na funkci produkční, funkci ekologickou a funkci sociální. V rezoluci L1 (Lidé, lesy a lesnictví) z Lisabonu je v bodu I signatářskými zeměmi zdůrazněna obnovitelnost a ekologická povaha dřeva a dalších lesních produktů při trvale udržitelném hospodaření a potřeba vyvinout řádné metody hodnocení netržního lesního zboží a služeb. V tomto duchu je koncipován i současný Národní lesnický program (NLP II) na období 2007– 2013. Stěžejním principem, z něhož NLP vychází, je obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem, při omezování administrativních zásahů státu na nevyhnutelné minimum, při motivačním působení státní lesnické politiky na podporu veřejných zájmů a při zvyšování odpovědnosti vlastníků lesů za svůj majetek.

355

Ve vymezení věcných cílů NLP II zdůrazňuje, že základním metodickým přístupem k formulování současné lesnické politiky našeho státu je hledání vyváženého průsečíku trvale udržitelných ekonomických, ekologických a sociálních funkcí lesů jako pilířů trvale udržitelného rozvoje (života). Pro hledání východisek v jednotlivých oblastech lesního hospodářství byly vymezeny věcné cíle, mezi které patří i cíl zvýšit ekonomickou životaschopnost trvale udržitelného obhospodařování lesů a cíl podílet se na zlepšení společenských přístupů ke všem funkcím lesů, včetně péče o jejich funkční potenciál. Pro řadu účelů (a to i na úrovni kraje) je zapotřebí vyjádřit význam funkcí lesa, které neprocházejí bezprostředně trhem a mají tedy povahu externalit. Hodnocení přínosů mimoprodukčních funkcí lesa by tak bylo vhodné sledovat pomocí jejich oceňování. Problematika oceňování mimoprodukčních funkcí lesa je však velmi složitá a nejednoznačná, neboť les je složitou geobiocenózou, plnící řadu funkcí, které jsou různé v čase i v místě, souvisejí s ekonomikou a sociální úrovní společnosti, s její kulturou, tradicemi a zvyklostmi. Nezbytné je rozlišovat rovněž mezi pojmy „funkce lesa“ a „funkce lesního hospodářství“. Funkce lesního hospodářství jsou funkce reprodukčního procesu, které jsou v mnoha směrech jiné a mají širší rozměr než funkce lesa. Metod, vedoucích k ocenění mimoprodukčních funkcí, existuje ve světě celá řada. Jejich slabinou je především značná míra subjektivity. V České republice se v posledním období dostaly do popředí tři metody, jejichž nositeli jsou: Lesnická a environmentální fakulta České zemědělské univerzity v Praze, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a Český ekologický ústav. Metoda pražské lesnické a environmentální fakulty je založena na hodnocení environmentálních funkcí lesa prostřednictvím reálného trhu, nákladů prevence, kompenzace, simulaci hypotetického trhu nebo expertními metodami v případě netržních funkcí. Metoda brněnské Lesnické a dřevařské fakulty hodnotí funkce lesa na bázi vyjádření potenciálů funkcí lesů a jejich reálných porostních typů v ekosystémovém pojetí. Metoda Českého ekologického ústavu, založená na bázi nákladů a užitků, vychází z konkrétních biotopů hodnocených na základě jejich ekologických charakteristik. Metoda se tedy oceňováním jednotlivých funkcí lesa nezabývá. Kraj by měl usilovat o jednotný pohled na oceňování funkcí lesa. Nutno zdůraznit, že služby lesa nemají pro uživatele cenu, dokud jsou definovány výlučně jako funkce a ne jako produkty. 2.1.2.

Lesy a krajinný ráz

Krajina je vymezena specifickým souborem ekotopů, specifickým souborem ekosystémů na tyto ekosystémy vázaných a jejich vzájemným uspořádáním. Ochrana krajinného rázu, definovaného jako „přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“ byla začleněna do zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Na základě tohoto zákona je krajinný ráz chráněn před činnostmi snižujícími jeho estetickou a přírodní hodnotu. V roce 2000 byla členskými státy Rady Evropy včetně ČR přijata Evropská úmluva o krajině. V harmonické kulturní krajině musí být přiměřeně zastoupeny a vhodně rozloženy prvky stabilizační, které podmiňují možnost polyfunkčního využití prostoru. Na stabilizačních prvcích jsou závislé veškeré celospolečenské funkce krajiny. Z hlediska podmínek pro zachování či tvorbu harmonické kulturní krajiny lze rozlišit základní typy současné kulturní krajiny, podmíněné různým druhem a intenzitou vlivů lidské činnosti: krajina urbanizovaná, zemědělská, zemědělsko-lesní a lesní. 356

Jako harmonickou krajinu označujeme krajinu, v níž jsou v souladu přírodní krajinotvorné prvky s prvky do určité míry změněnými, resp. vytvořenými člověkem. Pro harmonickou krajinu je typické, že plochy destabilizovaných ekosystémů (zastavěná území, komunikace, pole, intenzivní louky a pastviny, hospodářské lesy) jsou vyváženy plochami ekologicky stabilnějších přirozených a přírodě blízkých ekosystémů. Účinky antropogenních vlivů by tak v harmonické kulturní krajině neměly překročit únosnou mez. V rámci lesních ekosystémů se vliv lesního hospodářství na kraj může projevovat, v souladu s § 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, především: ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability území, vytvářením sítě zvláště chráněných území a péčí o ně, spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny, obnovou a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny, ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace. Zdůraznit lze zejména vytváření územních systémů ekologické stability krajiny jako jednoho z prostředků k dosažení dlouhodobého cíle harmonické krajiny. 2.1.3.

Daně, sociální vliv

Ze zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v § 3 odst. 4 písm. a) vyplývá, že předmětem daně z příjmů nejsou příjmy získané darováním nemovitostí. Z toho je zřejmé, že při případném hypotetickém bezúplatném převodu lesa z majetku státu do majetku kraje by kraj nemusel daň platit. V případě úplatného převodu lze z definice daně usuzovat, přestože zákon o daních z příjmů tuto záležitost přímo neřeší, že cena nabytého lesního majetku by tvořila v příslušném zdaňovacím období součást základu daně. Ovšem i v tomto potenciálním případě by odvedená daň zůstala v rozpočtu kraje. V souvislosti s daní z nemovitosti platí, že dle § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti jsou pozemky hospodářských lesů od daně osvobozeny, ale jen za předpokladu, že nejsou využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány. V zákoně je taxativně vyjmenováno, kdy se nejedná o předmět daně či nemovitosti jsou od daně osvobozeny. Základním principem fungování lesního hospodářství je jeho samofinancování tržbami za dříví, ostatní produkty a služby. Podíl tržeb za dříví na tomto procesu je v současnosti zcela dominantní. V této souvislosti lze zdůraznit příspěvek lesního hospodářství k zaměstnanosti venkovského prostoru. Právě ve venkovské oblasti, typické tradiční zvýšenou nezaměstnaností, může lesní hospodářství významným způsobem plnit úlohu významného zdroje pracovních příležitostí. Navazující pracovní místa pak souvisí se zpracováním dřeva, často v menších místních provozovnách. Koncepční rozhodnutí kraje by tedy mělo souviset s finančním vyjádřením hodnoty pracovního místa ve venkovském prostoru. V této souvislosti je důležité provést především analýzu významu lesního hospodářství a navazujícího dřevozpracujícího průmyslu pro zaměstnanost venkovského prostoru, nepřipustit neodůvodněné omezování hospodaření v lesích a zohlednit potřeby venkova včetně podpory rozšíření nabídky služeb vlastníků lesů.

357

2.2. 2.2.1.

Vliv kraje na lesní hospodářství Vliv rozhodování kraje na životní prostředí

Poslání a pozice kraje vyplývá ze zákona o krajích a souvisejících předpisů. Kraje spravují své záležitosti samostatně, v rámci tzv. „samostatné působnosti“ a vykonávají též prostřednictvím svých orgánů státní správu, tedy tzv. „přenesenou působnost“, kterou stanoví zákon. Blíže je této problematice věnována pozornost v kapitole 2.3. a 2.4. Jedním z důležitých nástrojů kraje je dotační politika. Dotační politika v LH je výsledkem aplikace ekonomických nástrojů lesnické politiky, a jako taková by měla ostatní nástroje lesnické politiky brát v úvahu. Cílené aplikování stanovené krajské lesnické politiky je rozhodující pro prosazování zájmů kraje v oblasti LH. Mezi nástroje lesnické politiky tedy patří: • • •

ekonomické (zvelebovací, podpůrné), regulační (donucovací), informační (přesvědčovací).

Ekonomické nástroje • • •

Daně a odvody (státní příjmy za produkci statků, jejichž výroba způsobuje negativní externality, poplatky za vynětí, druhy cen). Dotace, úlevy na daních (ingerence státu pro cílově konformní jednání, motivační působení). Náhrady újm (kompenzace omezení).

Regulační nástroje • • •

Nařízení (příkazy a zákazy). Limity a limitovaná povolení. Normy a standardy.

Informační nástroje • • • • •

2.2.2.

Profesní vzdělávání pracovníků v LH. Poradenství. Školení, informační akce. Práce s veřejností. Lesní pedagogika. Dotační politika

Zákon č. 1/2005 Sb., který změnil schéma přerozdělování daňových výnosů, navíc na kraje přenesl i pravomoc rozhodovat o poskytování finančních příspěvků a služeb, i když nezajistil jejich systémové vybavení potřebnými finančními prostředky. I zákonodárná iniciativa, která je svěřena zastupitelstvu kraje v čl. 41, odst. 2 Ústavy ČR, může být nástrojem pro ovlivňování celostátní a tím i krajské lesnické politiky. Možnosti krajského úřadu programově ovlivňovat hospodaření v lesích kraje jsou dány především jeho správními kompetencemi, které ve velké většině dobře korespondují s rozhodujícími požadavky trvale udržitelného hospodaření v lesích. Zatímco plnění dřevoprodukční funkce plně odpovídají právní a ekonomické atributy lesa jako majetku a výrobního prostředku, mimoprodukčním funkcím odpovídají atributy veřejné-

358

ho statku. To je zdrojem trvalého konfliktu, v němž na jedné straně stojí objektivní ekonomické zájmy a možnosti vlastníků lesa a navazující výrobní sféry a na druhé straně tzv. veřejný zájem. Můžeme tedy říci, že nalezení a udržování pro obě strany únosného rovnovážného stavu je zásadní podmínkou reálného a dlouhodobého rozvoje lesního hospodářství. Historicky dlouhodobé zkušenosti ukazují, že naplnění základních požadavků trvale udržitelného lesního hospodářství, tj. • • • • •

zachování a přiměřené zvětšování plochy lesů, udržování zdraví a vitality lesních ekosystémů, ochrana a zvyšování biologické diverzity lesních ekosystémů, zachování a zvyšování produkčních funkcí lesa, zachování a zvyšování schopnosti plnit mimoprodukční funkce lesa,

lze dosáhnout jen plánovitým a kvalifikovaným využíváním komplexu legislativně, politicky a ekonomicky dostupných represivních, podpůrných a osvětových nástrojů státní a regionální lesnické politiky. Prakticky se realizace krajské dotační politiky v oblasti LH může pohybovat v intencích pravidel národní dotační politiky, která zase musí zohlednit závazky ČR vůči EU v této oblasti. Pravidla pro čerpání finančních prostředků na úrovni kraje, a také dotační programy vyhlašované z iniciativy kraje, musí být nastaveny tak, aby nebylo možné čerpat dotace na stejnou položku z jiného dotačního zdroje, např. národního. Bližší informace související s vyhlašovanými dotačními tituly v oblasti LH na úrovni kraje jsou popsány v kapitole 1.7.2. Mezinárodní východiska v oblasti podpor Dotační politika většiny evropských států má svůj základ právě v příslušné lesnické legislativě. Obecně lze konstatovat, že hlavní objem podpor se soustředí do oblastí, kde je podpora formou náhrady za umožnění určitých funkcí. Jedná se zejména o: • • •

•

•

umožnění a zvyšování využívání lesa pro rekreační účely zvláštním způsobem, zajišťování zvláštního zohlednění vzhledu krajiny s výjimkou úředních nařízení, která chtějí zabránit devastaci jedinečnosti a krajinné hodnoty lokality, ochranu lidí a předmětů pomocí lesa a jeho účinků před zátěžemi životního prostředí nebo zajištění dalších zvláštních výhod z ochranných účinků lesa nebo z určitého nakládání s lesem, zvyšování krajinotvorných ochranných účinků lesa, které působí na jímání vody, na ochranu proti lavinám nebo na vyrovnávání klimatu v porovnání s existujícím dosavadním dlouhodobým stavem, zvyšování produkce dříví ve zvýšené míře a ve veřejném zájmu, a tím vznikající mimořádné výdaje.

V menší míře je podpora věnována způsobům hospodaření, technologiím apod. Pro získání představy o oblastech podpor v zahraničí lze použít studie příslušné legislativy v sousedních zemích, se kterými má ČR podobné podmínky jak klimatické, tak lesnické i historické, vyplývající i z jejich příslušnosti ke středoevropskému regionu. Můžeme tak srovnat, jakým oblastem věnuje pozornost legislativa Slovenska, Polska, Saska, Bavorska, Rakouska a Švýcarska.

359

Slovensko Na Slovensku je podpora realizována Fondem zvelebování lesa, který byl ustaven zákonem č. 131/1991 Sb. a navazující vyhláškou č. 57/1991. Z fondu je možno získat podporu: o) na pěstební činnost a ochranu lesů do výše rozdílu mezi možnými výnosy a potřebnými náklady, p) na ostatní účelové dotace se mohou poskytnout výjimečně až do výše 100 % celkových nákladů, přičemž náklady na vypracování projektu nese žadatel, q) na úhradu prací celospolečenského významu do výše celkových nákladů, r) na výkony hospodářské úpravy lesů, které mohou být hrazeny až do výše 100 %, s) na provádění výzkumných prací, zpravidla víceletých, s rozvrhem na jednotlivá léta, přičemž se tyto prostředky poskytují a zúčtovávají na jednotlivá léta, t) na krytí důsledků vlivů lesních kalamit do výše určené správcem fondu na 1 ha porostní plochy; nepříznivý vliv důsledků kalamit představuje škodu vyjádřenou náklady na jejich odstraňování po odečtení možného výnosu za dřevo z postižených lesních porostů. Bližší informace jsou k nalezení na těchto webových stránkách: Zákon č. 131/1991 Sb., o Státním fondu zvelebování lesa Slovenské republiky: http://www.zbierka.sk/zz/predpisy/default.aspx?PredpisID=11046&FileName=91z131&Rocnik=1991 Dotace na stránkách Ministerstva zemědělství SR: http://archiv.mpsr.sk/ Záměr financování lesního hospodářství do roku 2005 http://archiv.mpsr.sk/slovak/dok/finlh.htm?start

Polsko Polský lesní zákon se v několika ustanoveních dotýká podpor a náhrad ze státního rozpočtu. Těmito prostředky je možno financovat: a) škody vzniklé průmyslovými exhalacemi, b) škody způsobené přírodními kalamitami, pokud trvale ohrožují existenci lesa, c) zalesňování nelesních pozemků. Mimo toho jsou některými věcmi pověřovány polské státní lesy (Lasy panstwove) z titulu dominantního vlastníka lesů. Jedná se např. o prevenci proti požárům, monitoring škůdců, myslivost apod. Bližší informace jsou k nalezení na těchto webových stránkách: Polský lesní zákon: http://www.mos.gov.pl/sip/srodowisko/lasy_i_drewna_surowe/ustawa_o_lasach/ustawa/lasy. pdf Statut státního podniku Lasy Panstwowe: http://www.lp.gov.pl/media/biblioteka/podstawy/StatutPGLLP.pdf/

360

Zalesňování zemědělských a ladem ležících půd: http://www.lp.gov.pl/media/biblioteka/hodowla/zalesianie.pdf/

Sasko Saský lesní zákon obsahuje obecné ustanovení o podpoře lesního hospodářství v rámci disponibilních prostředků státního rozpočtu. Podrobnosti jsou uvedeny ve směrnici zemského ministerstva zemědělství. Podpory lze čerpat na: a) živelné a přírodní kalamity, b) melioraci pozemků, c) stavbu cest, d) rekreační funkce, e) ochranné lesy. Bližší informace jsou k nalezení na těchto webových stránkách: Saský lesní zákon: http://www.umwelt.sachsen.de/de/wu/organisation/obere_behoerden/landesforstpraesidium/gr aupa/veroeffentlichungen/broschueren/download/waldgesetz_sachsen.pdf Podpory pro lesnická opatření: http://www.sachsen-anhalt.de/LPSA/index.php?id=16416

Bavorsko Bavorský lesní zákon se zabývá podporou lesního hospodářství ve své třetí části v §§ 20 až 22 a § 25. Podle jejich znění je soukromé lesní hospodářství a lesní hospodářství jednotlivých sdružení podporováno zvláště podle tohoto zákona a podle zákona o podpoře bavorského zemědělství. Oblasti podpor jsou stanoveny v zemském lesnickém programu: a) boj proti škůdcům, b) odstranění škod vzniklých v důsledku pohrom, c) nevýnosová pěstební opatření ve zvláštních případech, d) meliorace lesních porostů na vhodných stanovištích, e) přeměna čistě jehličnatých stanovištně nevhodných porostů na stanovištně vhodná, f) porosty smíšené, g) sdružení na provádění hospodaření v případě zaměstnání hospodářského správce, h) odborného personálu, i) hospodaření v ochranných lesích, j) hospodaření v rekreačních lesích. Bližší informace jsou k nalezení na těchto webových stránkách: Bavorská lesnická legislativa:

361

http://www.forst.bayern.de/forstpolitik/26874/index.php Podpory pro vlastníky lesů: http://www.forst.bayern.de/fuer-den-waldbesitzer/finanzielle-foerderung/index.php Přehled podpor v lesnictví: http://www.alf-wm.bayern.de/flyer_foerderung.pdf

Rakousko Rakouský lesní zákon řeší podporu v § 141–147. Oblasti podpor a výši finančních prostředků stanoví ministr zemědělství. Jedná se o: a) hospodaření v rekreačních lesích, b) hospodaření v ochranných lesích, c) vysokohorské zalesňování, d) zlepšování produkční schopnosti lesů, e) sanace poškozených lesů, f) investice do dopravních zařízení v lesích, g) podporu prodeje dříví, h) osvětu a poradenství. Bližší informace jsou k nalezení na těchto webových stránkách: Rakouská lesnická legislativa: http://www.lebensministerium.at/article/archive/5563 Lesnické podpory v Horním Rakousku: http://www.land-oberoesterreich.gv.at/cps/rde/xbcr/ooe/Forst_FoerderungNEU.pdf Lesnické podpory na stránkách rakouské Agrární komory: http://www.agrarnet.at/netautor/napro4/appl/na_professional/parse.php?id=2500%2C%2C1298053%2C

Švýcarsko Švýcarský lesní zákon věnuje podporám pravděpodobně největší pozornost ze sledovaných zákonů. Řeší je jednak v rámci celé konfederace a také v rámci kantonů, které přispívají na část podpor. Podporu lze čerpat na: a) výzkum lesa, b) výzkum a vývoj opatření na ochranu lesa před škodlivými činiteli, c) výzkum a vývoj opatření na ochranu člověka a značných věcných hodnot před přírodními vlivy, d) výzkum a vývoj opatření k zlepšování odbytu dřeva a zhodnocení dřeva,

362

e) zřizování a údržbu výzkumných stanic, f) ochranné stavby, g) založení lesa s ochrannou funkcí, h) prevenci před mimořádnými škodami, i) vypracování lesnických plánovacích podkladů, j) výchovu, těžbu a přibližování v případech, kdy nejsou kryty výnosem, k) reprodukční materiál, l) zařízení na zpřístupnění porostů, m) reklamu a podporu odbytu dřeva v případech přebytku na trhu, n) podporu vzdělávání lesních dělníků, o) praktické vzdělávání lesních inženýrů. Podpory se vyplácejí ve výši 50–70%. Některé činnosti zajišťuje konfederace ve své režii. Bližší informace jsou k nalezení na těchto webových stránkách: Švýcarský lesní zákon: http://www.admin.ch/ch/d/sr/9/921.0.de.pdf Švýcarská lesnická legislativa (včetně zákona o dotacích): http://www.bafu.admin.ch/wald/01170/01173/index.html?lang=de Státní prostředky na hospodaření v lesích: http://www.bafu.admin.ch/wald/01152/01163/index.html?lang=de#sprungmarke0_7

Česká republika Zákon č. 289/1995 Sb. řeší podpory zejména v § 46. Podle něj lze podpory čerpat na: a) ekologické a k přírodě šetrné technologie při hospodaření v lese, b) výchovu porostů do 40 let věku porostu, c) zvyšování podílu melioračních a zpevňujících dřevin, d) opatření k obnově lesů poškozených imisemi a lesů chřadnoucích vlivem antropogenních činitelů, e) opatření k obnově porostů s nevhodnou nebo náhradní dřevinnou skladbou (rekonstrukce nebo přeměna porostu), f) opatření k zalesnění v horských polohách, g) ochranu lesa, h) opatření k zajištění mimoprodukčních funkcí lesa, i) opatření k zajištění proti lesním hmyzím škůdcům a opatření při jiných mimořádných okolnostech a nepředvídatelných škodách ohrožujících stav lesů, přesahujících možnosti vlastníka lesa,

363

j) podporu sdružování vlastníků lesů a podporu hospodaření ve sdružených lesích vlastníků malých výměr, k) k vyhotovení plánů. Dále zákon ukládá státu povinnost financovat dle § 35 hrazení bystřin ve veřejném zájmu, dle § 37 úhradu nákladů na odborného lesního hospodáře v případě, že jej určí stát, dle § 24 náhradu zvýšených nákladů za výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu, a dle § 25 úhradu nákladů na vypracování lesních hospodářských osnov. Stát dále vykonává některé služby pro vlastníky, např. letecké vápnění a hnojení porostů nebo leteckou protipožární a hasičskou službu. 2.2.3.

Podpora přípravy projektů

Významným činitelem v přípravě projektů je na území MSK Agentura pro regionální rozvoj (ARR). ARR realizuje strategické cíle Moravskoslezského kraje. Rozvojové cíle kraje jsou formulované v dokumentu Cesta vpřed, a jsou tyto: • • • • • •

Rozšířit ekonomickou základnu kraje a získat nové investice. Zvýšit množství, škálu a kvalitu pracovních míst. Podpořit vznik, růst a stabilizaci nových i stávajících podniků. Zaměřit úsilí kraje na podporu konkurenceschopných oborů. Poskytovat vhodné metody ekonomického rozvoje v městských a venkovských centrech. Zlepšit image a vnímání kraje v rámci České republiky i zahraničí.

Záměry a východiska, o které se Cesta vpřed opírá, jsou: • • • • •

Podpora lidského, ekonomického, kulturního a přírodního potenciálu kraje. Zrychlení obnovy měst a vesnic. Vědomí globální odpovědnosti. Pozvednutí úsilí a snah a celkového vnímání kraje zvenčí. Zpopularizování systému vedení, správy a ekonomické odpovědnosti kraje.

ARR napomáhá ekonomickému rozvoji a realizaci strategických cílů kraje rovněž zakládáním a koordinací řady iniciativ založených na principu dobrovolného partnerství. Regionální Iniciativy slouží společnému řešení aktuálních témat. Iniciativa, která se nejvíce dotýká oblasti LH a především navazujícího sektoru dřevozpracujícího průmyslu se jmenuje „ClusterNet“. ClusterNet – základna pro rozvoj klastrů v MS kraji Iniciativa ClusterNet sdružuje všechny osoby angažující se v klastrových iniciativách: facilitátory, manažery a další zaměstnance klastrových organizací, členy výkonných rad a dalších orgánů klastrů, osoby odborně se zabývající problematikou klastrů, zástupce VŠ a institucí, které mohou být rozvoji klastrů nápomocny. ARR se touto cestou stává informační, propagační, vzdělávací, poradenskou a monitorovací základnou v Moravskoslezském kraji pro podporu a rozvoj klastrových organizací. V Moravskoslezském kraji jsou nejvýznamnější průmyslové sektory organizovány v klastrech, což dává kraji nový profil a výrazně zjednodušuje přístup investorů k jednotlivým subdodavatelům. Region je v tomto ohledu lídrem mezi kraji v České republice. Klastr

WWW

Moravskoslezský dřevařský klastr

www.msdk.cz

Moravskoslezský strojírenský klastr

www.msskova.cz

364

IT Cluster

www.itcluster.cz

Moravskoslezský automobilový klastr

www.autoklastr.cz

Klastr HYDROGEN

projekt v přípravné fázi

Partnerstvím k prosperitě Partnerstvím k prosperitě je projekt posílení kapacity při plánování a realizaci programů v MSK. Projekt byl MSK podán ve 2. kole výzvy Společného regionálního operačního programu (opatření 3.3 Posílení kapacity místních a regionálních orgánů při plánování a realizaci programů) a je financován z Evropského sociálního fondu, státního rozpočtu a rozpočtu kraje. Hlavním cílem projektu je příprava regionu MSK na programovací období let 2007–2013. Projekt je zaměřen na oblasti, které jsou potřebné pro úspěšné čerpání finančních prostředků z Evropské unie. Mezi aktivity, které budou v rámci projektu realizovány, patří pomoc při zpracování strategií na jednotlivých úrovních – obecní, mikroregionální či regionální, dále vzdělávání budoucích zpracovatelů projektů či informování široké veřejnosti o možnostech získání peněz z Evropské unie. V neposlední řadě dojde k vytvoření databáze projektů za účelem zmapování poptávky po finančních prostředcích Evropské unie. Jednou z dílčích částí projektu je i oblast zavádění nových moderních metod řízení do veřejné správy, jako je např. metoda Balanced Scorecard, CAF či Benchmarking apod. Projekt je realizován prostřednictvím čtyř vzájemně provázaných komponent, jež odpovídají tématickým oblastem, na které je projekt zaměřen. Předpokládaný termín ukončení projektu je v prosinci 2007. Komponenty projektu: • • • •

Vytvoření a podpora partnerských sítí na krajské i místní úrovni a podpora nových metod řízení a zvyšování kvality veřejné správy. Podpora zpracování rozvojových strategií na krajské i místní úrovni, využitelných pro programování pomoci EU v příštím plánovacím období. Vzdělávání aktérů potenciálně zapojených do přípravy a realizace strategií i projektů spolufinancovaných z prostředků EU. Vytvoření sítě speciálně vyškolených odborníků na vyhledávání, přípravu a realizaci projektů spolufinancovaných ze zdrojů EU.

Zdroje: ARR. 2007. Agentura regionálního rozvoje – Moravskoslezský kraj. http://www.arr.cz Matějíček. J. 2007. Lesnická politika (studijní http://www.vulhm.cz/docs/Lesnicka_politika_2006_studijni_podkladyOLH.ppt. MSK. 2007. Partnerstvím k prosperitě. http://www.partnerstvi-msk.cz/opr_00.html.

365

podklady).

2.3.

Výkon přenesené působnosti

2.3.1.

Přenesená působnost

Pravomoc a působnost krajského úřadu je upravena zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích, v platném znění, ve vztahu k obcím zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění. Přenesená působnost je oprávnění orgánů kraje vykonávat státní správu ve správním obvodu kraje v rozsahu stanoveném zákonem. Při výkonu státní správy v přenesené působnosti kraj rozhoduje o právech a povinnostech právnických a fyzických osob a v dalších věcech upravených zákony a jinými právními předpisy, příp. usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů vydanými nebo přijatými na základě zákona. Přenesenou působnost vykonává krajský úřad, pokud její výkon není zákonem svěřen zastupitelstvu, radě nebo zvláštnímu orgánu. Úřad kraje: •

• • • • •

přezkoumává rozhodnutí vydaná orgány obce v řízení podle zvláštních zákonů, pokud není zákonem tato působnost svěřena zvláštnímu orgánu nebo zákon nestanoví jinak, ukládá sankce podle zákona, poskytuje odbornou a metodickou pomoc obcím, zabezpečuje koordinaci výstavby a provozu informačního systému kompatibilního s informačními systémy veřejné správy, organizuje kontroly výkonu přenesené působnosti obcí, vyhodnocuje jejich výsledky a předkládá příslušnému ministerstvu, popřípadě vládě návrhy na potřebná opatření, zřizuje funkci koordinátora pro romské záležitosti, vykonává další působnosti svěřené mu zákonem.

Přenesená působnost krajského úřadu v oblasti lesního hospodářství a myslivosti: • •

• • • • •

zajišťuje výkon státní správy podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zajišťuje výkon státní správy podle zákona č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesnění, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin), ve znění pozdějších předpisů, zajišťuje výkon státní správy podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, přezkoumává rozhodnutí orgánů I. stupně vydaná na úsecích státní správy lesů, myslivosti a v oblasti uvádění reprodukčního materiálu do oběhu, kontroluje výkon přenesené působnosti obcí na úseku státní správy lesů, myslivosti a v oblasti uvádění reprodukčního materiálu do oběhu, poskytuje odbornou a metodickou pomoc obcím na úseku státní správy lesů, myslivosti a v oblasti uvádění reprodukčního materiálu do oběhu, v rozsahu svěřené působnosti plní povinnosti vyplývající ze zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o právu na informace o ŽP“).

Krajské úřady v souladu se zákonem o krajích pořádají porady se zaměstnanci obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Na uvedené porady krajské úřady zvou zástupce ministerstva zemědělství, touto formou je zajišťován jednotný výkon státní správy lesů.

366

2.3.2.

Struktura a popis státní správy lesů

Společnost, stát a konkrétně vláda a její orgány se nemohou distancovat od úrovně obhospodařování lesa jako soukromého, tak veřejného statku (Oliva, 2004). Je úkolem státních orgánů všech stupňů, aby svou činností zabezpečovaly efektivní zacházení s lesem jako přírodním zdrojem a současně veřejným statkem, a to prostřednictvím přímých (legislativních) a nepřímých (informativních a ekonomických) nástrojů. Stát vystupuje vůči vlastníkům lesů jako: • • • •

nositel státní moci (státní dohled nad hospodařením v lesích), zákonodárce, poskytovatel subvencí, dotací, ale také výběrčí daní, jako konkurent svými lesy.

Stát zajišťuje svůj vliv na lesní majetky prostřednictvím institutu státní správy. Obecná náplň činnosti, je následující: • • • • • • • •

řídící (zejména ve vztahu k podřízeným správním orgánům), rozhodovací (zejména jde o rozhodování o právech a povinnostech jiných subjektů), normotvorné (vydávání obecně závazných právních předpisů prováděcí povahy), evidenční (např. evidence nájmů a výpůjček lesních pozemků podle § 48, odst. 2, písm. a) lesního zákona), zajišťovací (např. zajišťování zpracování LHO podle § 48, odst. 2, písm. b) lesního zákona), informační (zejména ve vztahu k veřejnosti), poradní (odborné i procesní poradenství), dohlížecí a kontrolní (dozor a kontrola nad hospodařením v lese).

V České republice je výkon státní správy v lesích veden ve dvou liniích. Jednak je to obecná státní správa, jejímž vrcholným orgánem je Ministerstvo zemědělství ČR, a státní správa plnící zvláštní úkoly, kde je vrcholným orgánem Ministerstvo životního prostředí ČR. Zvláštním orgánem státní správy je lesní stráž (§ 38 a § 39 lesního zákona), která vykonává činnost dohlížecí. Zvláštní řízení správy lesních majetků probíhá ve vojenských lesích a národních parcích. Specifickou státní správu lesů ve vojenských lesích, které jsou v působnosti Ministerstva obrany ČR, vykonávají v rozsahu působnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností a krajského úřadu Vojenský lesní úřad. V lesích národních parků pak státní správu lesů vykonávají orgány stanovené zvláštním předpisem.

367

Schéma č. 1.12.2.1. Schéma organizace státní správy lesů

Státní správa lesního hospodářství

Obecná státní správa

Státní správa plnící zvláštní úkoly

Ministerstvo zemědělství ČR

Ministerstvo životního prostředí ČR

Krajské úřady

Vrchní státní dozor nad lesy

Obce s rozšířenou působností

Česká inspekce životního prostředí

Ústřední inspektorát

Oblastní inspektorát

Obecná státní správa lesů Státní správa lesů v ČR je třístupňovým systémem tvořeným obecními úřady obcí s rozšířenou působností, kraji a ministerstvem. Státní správa na úseku lesního hospodářství zajišťuje veškeré úkoly, k nimž je příslušná dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích. K analýze jednotlivých stupňů systému státní správy lesů poslouží lesní zákon č. 289/1995 Sb., který v § 48 (Obecní úřady obcí s rozšířenou působností), § 48a (Kraj), § 50 (Ministerstvo) uvádí pravomoci a povinnosti orgánů státní správy lesů. Tato analýza pak poslouží nejen k dokonalému poznání náplně činností české státní správy v oblasti lesního hospodářství, ale také k porovnání této správy v okolních státech a v neposlední řadě pak jako podklad pro plánování strategií rozvoje lesnictví v případě regionálního lesnického plánu pro Moravskoslezský kraj.

368

Působnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností uvádí § 48 zákona o lesích č. 289/1995 Sb. Tyto pověřené obecní úřady v přenesené působnosti zejména rozhodují o prohlášení pozemku za pozemek určený k plnění funkcí lesa. Také dávají souhlas k návrhu územního rozhodnutí, jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa do 5 ha lesa hospodářského, a o souhlasu k vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo využití území do 50 m od okraje lesa. K pravomocím pověřených obecních úřadů patří i rozhodování o odnětí lesních pozemků plnící funkci lesa do výměry 1 ha nebo o omezení jejich využívání pro plnění funkcí lesa a o výši poplatků za odnětí. V případě vzniku zejména přírodních katastrof ukládají pověřené obce opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku před škodami, které by mohly být způsobeny padáním kamenů, sesouváním půdy, pádem stromů, a rozhodují o tom, kdo ponese náklady s tím spojené. V případě naléhavých okolností pověřené obce dočasně omezují nebo vylučují vstup do lesa a rozhodují o výjimkách ze zákazu provádět mýtní těžbu v lesních porostech mladších než 80 let. V rámci plnění úkolů státní správy pověřené obce soustřeďují údaje lesní hospodářské evidence o lesích a postupují je pověřené organizační složce státu, rozhodují o uklání pokut včetně jejich vybírání a vymáhání. Na spravovaných úsecích lesního hospodářství pověřené obecní úřady povolují výjimky ze zákonných lhůt pro zalesnění a zajištění kultur, povolují výjimky ze stanovené velikosti nebo šířky holé seče, vykonávají dozor nad dodržováním tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě. Z hlediska zákona o lesích č. 289/1995 Sb. nemají obce I. a II. stupně (obce, obce s přenesenou působností) na rozdíl od pověřených obcí (obce III. stupně) žádné kompetence. Obce jako vlastníci lesů spolupracují se státní správou dle zákona o lesích pouze jako vlastník, pokud se jedná o odborné lesní hospodáře, lesní hospodářské plány a osnovy. Zasílají orgánu státní správy lesní hospodářskou evidenci. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností (III. stupeň) rozhodují ve správním řízení v I. stupni a nejsou odvolacím orgánem. Dalšími stupni státní správy lesů jsou dle zákona o lesích č. 289/1995 Sb. krajské úřady. Tyto dle § 48a zákona o lesích č. 289/1995 Sb. rozhodují o zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení s výjimkou vojenských lesů, rovněž dávají souhlas k návrhům územně plánovací dokumentace všech stupňů s výjimkou velkého územního celku. V případech umisťování rekreačních a sportovních staveb na pozemky určené k plnění funkcí lesa se krajské úřady vyjadřují k návrhům územně plánovací dokumentace obcí s rozšířenou působností, jimiž mají být dotčeny lesní pozemky. Pokud není příslušné ministerstvo, rozhodují krajské úřady i o souhlasu k vydání územního rozhodnutí, jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa těžbou nevyhrazených nerostů nebo jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa o výměře 1 ha a více. V situacích, kdy výměra lesů přesahuje 1ha a je potřeba řešit funkce těchto lesních majetků, rozhodují kraje o odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa nebo o omezení jejich využívání pro plnění funkcí lesa a o výši poplatků za odnětí. Pokud dojde k přesažení správního obvodu obcí s rozšířenou působností, mohou krajské úřady dočasně omezit nebo vyloučit vstup do lesa, stanovit podmínky ke konání organizovaných nebo hromadných sportovních akcí v lese, jednat při schvalování plánů o výjimkách ze zákazu provádět mýtní těžbu v lesních porostech mladších než 80 let či nařídit uložení nebo provedení opatření meliorací a hrazení bystřin v lesích. V zájmu účelového hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení mohou krajské úřady uložit opatření odchylná od ustanovení zákona o lesích č. 289/1995 Sb. a stanovit výši náhrady a subjekty povinné k poskytnutí této náhrady vlastníkovi lesa z důvodu omezení při hospodaření v lesích ochranných nebo v lesích zvláštního určení. V případech zjištěných nedostatků kraje ukládají opatření ke zlepšení stavu lesů a plnění jejich funkcí, zastavují nebo omezují výrobu nebo jiné činnosti v lese v případech hrozících škod. Pro odvrácení hrozícího nebezpečí, pokud dojde k přesažení správního obvodu obce

369

s rozšířenou působností, stanovují kraje nezbytná opatření, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou. V případech přesažení správního obvodu obcí s rozšířenou působností kraje udělují nebo odnímají licence ke zpracování plánů a osnov, rozhodují o povolení, aby k umělé obnově lesa a zalesňování byl použit i reprodukční materiál vybraných lesních dřevin pocházející ze zdroje identifikovaného reprodukčního materiálu. Kraje rozhodují o uložení opatření v případě mimořádných okolností, pokud tyto přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností a nepřesahují obvod územní působnosti kraje. Do agendy krajů také patří ukládání pokut tomu, kdo nesplní povinnosti uložené rozhodnutím orgánu kraje. Dále se pak kraje vyjadřují k návrhům tras celostátních a tranzitních liniových staveb a jejich součástí v územní působnosti krajů. Také schvalují zpracované plány a povolují jejich změny a v rámci schvalování plánů povolují výjimky ze stanovené velikosti nebo šíře holé seče a výjimky ze zákonných lhůt pro zalesnění a zajištění lesního porostu. Krajské úřady ustanovují lesní stráž s působností na území kraje a naopak ruší její ustanovení. Rovněž výkon dozoru, jak orgány státní správy, fyzické a právnické osoby dodržují ustanovení zákona o lesích, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě, s výjimkou vojenských lesů, patří do činností krajských úřadů. Do působnosti krajských úřadů patří i rozhodování ve sporech o místní příslušnost orgánů státní správy lesů prvního stupně, pokud jedním z orgánů prvního stupně není Vojenský lesní úřad, a rozhodování o poskytnutí služeb nebo finančního příspěvku, pokud nejde o lesy v působnosti ministerstva obrany. Ministerstvo zemědělství ČR představuje dle zákona o lesích č. 289/1995 Sb. ústřední orgán státní správy lesů. Dle zmíněné právní normy ministerstvo rozhoduje o souhlasu k návrhům územně plánovací dokumentace pro velké územní celky, jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa, o uložení opatření v případě mimořádných okolností, pokud přesahují obvod územní působnosti kraje, o ukládání pokut tomu, kdo nesplní povinnosti uložené rozhodnutím ústředního orgánu státní správy lesů. Ministerstvu náleží rozhodování o zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení ve vojenských lesích a rozhodování o námitkách proti oznámení o neschválení plánu. Ministerstvo dále řídí výkon státní správy lesů, včetně vojenských lesů, vydává souhlas k nakládání se státními lesy, vydává souhlas k návrhům na stanovení dobývacích prostorů, jimiž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa, a určuje způsob jejich rekultivace. V případech stavební činnosti se ministerstvo vyjadřuje k návrhům tras celostátních a tranzitních liniových staveb a jejich součástí. V rámci lesnicko-dřevařského sektoru ministerstvo vyhlašuje každoročně průměrné ceny dřeva na odvozním místě pro určení výše poplatku podle přílohy k zákonu. Pro zajištění trvalé udržitelnosti krajiny ministerstvo zadává a schvaluje oblastní plány rozvoje lesů, ustanovuje lesní stráž a ruší ustanovení lesní stráže, vykonává dozor, jak orgány státní správy, fyzické a právnické osoby dodržují ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě. V případech přesahu obvodu působnosti kraje ministerstvo vykonává dozor, jak orgány státní správy, fyzické a právnické osoby ve vojenských lesích v působnosti ministerstva obrany dodržují ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě a také rozhoduje ve sporech o místní příslušnost orgánů státní správy lesů. Pokud je jedním z účastníků řízení Vojenský lesní úřad, vykonává ministerstvo funkci odvolacího orgánu proti rozhodnutím vydaným Vojenským lesním úřadem. V lesích národních parků a jejich ochranných pásmech se vykonává státní správa dle působnosti krajského úřadu a ministerstva životního prostředí. Státní správa plnící zvláštní úkoly Ministerstvo životního prostředí ČR vykonává státní správu podle lesního zákona a zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy prostřednictvím vrchního státního dozoru nad lesy. Vrchní státní dozor spočívá v činnosti dohlížecí a kontrolní 370

a v činnosti rozhodovací, neboť v jeho rámci MŽP dozírá, jak orgány státní správy, právnické a fyzické osoby dodržují ustanovení lesního zákona, prováděcích předpisů a rozhodnutí vydaných na jeho základě, a ukládá opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Pracovníci MŽP jsou při výkonu vrchního státního dozoru oprávněni vstupovat do lesa, jezdit po lesních cestách a vyžadovat potřebné informace a vysvětlení, nahlížet do dokladů a dokumentace, při tom zachovávají služební tajemství. Jelikož tato oprávnění jsou výslovně přiznána pouze uvedeným pracovníkům, není zcela jasné, zda podobnými oprávněními disponují též pracovníci obecné státní správy lesního hospodářství. Dalším orgánem státní správy plnícím zvláštní úkoly je Česká inspekce životního prostředí, zřízená zákonem č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. Inspekce vykonává především činnost dohlížecí a kontrolní a činnost rozhodovací, neboť dozírá na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí, týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí, právnickými a fyzickými osobami, zjišťuje nedostatky a škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí, jejich příčiny a osoby zodpovědné za jejich vznik nebo trvání a vyžaduje odstranění a nápravu zjištěných nedostatků, jejich příčin a škodlivých následků a ukládá opatření k jejich odstranění a nápravě. Česká inspekce životního prostředí je orgánem státní správy a zároveň rozpočtovou organizací, řídící se vlastním statutem. Organizačně se člení na oblastní inspektoráty a ústřední inspektorát a je podřízena ministerstvu životního prostředí. Také pracovníci ČIŽP jsou při výkonu své činnosti oprávněni vstupovat do lesa, jezdit po lesních cestách a vyžadovat potřebné informace a vysvětlení, nahlížet do dokladů a dokumentace a požadovat vysvětlení. O zjištěných skutečnostech jsou povinni zachovávat mlčenlivost. Z popisu činnosti vyplývá, že jednotlivé složky státní správy často vykonávají a kontrolují stejné činnosti. Praxe tuto skutečnost potvrzuje. Může například nastat extrémní situace, kdy se v jednom porostu sejde šest zástupců orgánů státní správy lesního hospodářství při dohlížecí činnosti: • • • • • •

2.3.3.

zaměstnanec obecního úřadu s rozšířenou působností při výkonu dozoru dle § 48 lesního zákona, pracovník krajského úřadu při výkonu kompetencí v přenesené působnosti, inspektor České inspekce ŽP podle § 2 a § 3 zákona o ČIŽP, pracovník ministerstva ŽP při výkonu vrchního státního dozoru nad lesy, pracovník ministerstva zemědělství při výkonu dozoru dle § 49 lesního zákona, lesní stráž dle § 38 a § 39 lesního zákona. Porovnání státní správy lesů se zahraničím

Porovnání státní správy lesů se zahraničím, kdy byly vybrány sousední státy České republiky a některé členské státy Evropské unie, se věnují autoři Flora a Oliva. Tyto státy mají srovnatelné přírodní podmínky a také podobnou politickou a ekonomickou strukturu jako ČR. Podle Olivy (2005) probíhají reformy ve státních lesích v bývalých postkomunistických zemích jen velmi pozvolna, což je dáno jednak nedokončením restitučních procesů, a pak i hlubokou konzervativností tohoto odvětví. Na pomalém tempu se dále podílí i sociální závislost na pracovních příležitostech v lesním hospodářství a neexistence alternativní zaměstnanecké politiky, podnikatelské zájmy a v neposlední řadě i nezkušenost s možnostmi využití správy těchto významných přírodních zdrojů. Proto některé země, jako např. Bulharsko, Maďarsko a Slovensko, angažovaly státní zahraniční poradenské firmy, které jim měly při změnách pomoci. Velkým nedostatkem těchto aktivit je však často oboustranné nedocenění významu úzce souvisejícího historicko-profesně-sociologického komplexu. Nejprogresivnější vývoj reformy státních lesů proběhl ve Slovinsku, kde stát vytvořil efektivní moderní struktu371

ru přímo řízeného lesního hospodářství. Státní správa je ve všech evropských zemích klíčovým faktorem pro rozvoj lesnictví. Svojí činností nese dvojnásobnou odpovědnost za les. Jednak kontroluje celou lesní plochu státu, a pak obhospodařuje lesy ve vlastnictví státu. Jak uvádí Oliva (2005), v postkomunistickém vývoji stály bývalé východoevropské země i v lesnickém sektoru před jedinečným a historicky významným úkolem: vytvořením nového aparátu lesní správy, který je založen na demokracii, tržním hospodářství a novém pojetí západních systémů práce. To se týká i reformní politiky státu. Tak sensibilní hospodářské odvětví jako lesnictví nemůže být přenecháno vývoji tržního hospodářství. Stát zde má jedinečnou šanci ovlivnit svým působením funkčnost lesnického dění. Zajímavé porovnání se státní správou přímo související lesnické legislativy uvádí Oliva, který grafickým vyjádřením celkové míry omezení vlastníka podle jednotlivých lesních zákonů poskytuje dobrý přehled o tvrdosti legislativy příslušných zemí vůči vlastníkům lesů.

Polsko

Slovensko

Rakousko

SRN

Bavorsko

Sasko

Švýcarsko

Švédsko

Finsko

Česká republika

Tabulka č. 1.12.2.1. Přehled hodnocení kritérií podle právních norem

Součet

Ochrana lesních pozemků před odnětím

2

3

2

1

2

2

3

1

0

4

20

Povinnost zalesnění

3

3

1

1

2

2

1

1

2

3

19

Povinnost výchovy lesních porostů

1

1

0

0

0

1

2

0

0

4

9

Stanovení maximální výše těžby

3

2

0

0

0

0

1

0

0

4

10

Omezení holých sečí

1

1

3

0

0

2

1

0

0

3

11

Povinnost zachování biodiverzity porostů

1

0

0

0

0

1

0

1

2

4

9

Kritérium

Stanovení povinnosti použití geneticky vhodného reprodukčního materiálu

0

3

3

0

0

1

2

1

1

4

15

Stanovení povinnosti OSL

4

3

2

0

1

1

1

0

0

3

15

Povinnost hospodařit dle LHP

3

3

2

1

1

2

2

0

1

4

19

Podpora jednotlivých druhů vlastnictví

3

3

2

3

3

1

3

1

1

3

23

Řešení státního dozoru nad hospodařením v lesích

2

4

2

0

3

3

2

2

2

4

24

Legislativní řešení mimoprodukčních funkcí

2

3

4

2

3

2

3

1

1

3

24

Součet

25

29

21

8

15

18

21

8

10

43

Zdroj: Oliva (2005)

Z tabulky podávající přehled hodnocení kritérií dle studovaných právních norem vyplývá souhrnné hodnocení, kdy vodorovný součet představuje úhrnnou míru intenzity dané studované právní normy na dané kritérium, a také svislý součet, který představuje úhrnnou míru omezení, kterou každá studovaná právní norma klade na vlastníka lesa či jeho správce (Oliva, 2005). Jako nejzávažnější kritéria jsou prezentována legislativní řešení mimoprodukčních funkcí, řešení státního dozoru nad lesy, podpora jednotlivých druhů vlastnictví, ochrana lesních pozemků před odnětím. Naopak nejnižších součtů dle tabulky dosahují kritéria povinnosti výchovy lesních porostů a zachování biodiverzity porostů a dále stanovení maximální výše těžby. Oliva (2005) uvádí jako výsledek vyhodnocení míry omezení vlastníka dle jednotlivých zákonů zcela jednoznačně – Česká republika má nejpřísnější lesní zákon ze všech sledovaných právních norem. Podle šetření legislativy dle Olivy (2005) všechna sledovaná kritéria stanoví zákon č. 289/1995 Sb. závazně, mnohá z nich kvantifikuje a na všechna se vztahuje možnost sankcí ze strany státní správy lesů. To nakonec podporuje i kapitola zabývající se strukturou státní správy lesů v ČR. Oliva (2005) po sestupném seřazení vybraných států podle dosaženého bodového hodnocení uvádí následující pořadí: 1. Česká republika (43 bodů), 2. Slovensko (29 bodů), 3. Polsko (25 bodů), 4. –5. Rakousko a Švýcarsko (21 bodů), 6. Sasko

372

(18 bodů), 7. Bavorsko (15 bodů), 8. SRN (8 bodů), 10. Švédsko. Z hodnocení podle Olivy (2005) jednoznačně vyplývá vyšší míra přísnosti lesnické legislativy ve státech bývalého východního bloku. Jedním z důvodů tohoto faktu může být potřeba omezení soukromého vlastnictví v dřívějších dobách, která zřejmě přetrvává doposud. Naopak v zemích s rozvinutými tržními ekonomikami, velmi tvrdými přístupy k racionalitě a snižování nákladů a maximalizace zisku bude tlak na hospodářské využití lesů daleko intenzivnější a potřeba regulace naléhavější. V českém lesním právu oproti evropským zvyklostem zcela chybí ustanovení o tom, že by orgány státní správy lesů měly vykonávat činnost poradní, zejména pokud jde o odborné poradenství (procesní poradenství je obecným úkolem státní správy podle § 3, odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, v případě, že se postupuje podle tohoto zákona). Je třeba konstatovat, že podobný stav nenajdeme v žádné evropské zemi a určitě je raritním i ve světovém měřítku. Zkušenosti z evropských zemí jsou takové, že je potřeba zlepšit pochopitelnost a transparentnost státní správy a zajistit výkon stávajících norem. Více využívat dobrovolných nástrojů, metodické a poradenské činnosti a dotací. Pro zlepšení funkce státní správy může kraj sehrát důležitou roli, protože má významné kompetence v přenesené působnosti a hlavně, může svojí legislativní iniciativou přispět ke vzniku jednoduchého a účinného modelu státní správy. 2.3.4.

Vazby lesnictví na výkon státní správy ochrany přírody

K hodnocení vazeb výkonu státní správy ochrany přírody poslouží především legislativa životního prostředí, reprezentovaná pro potřeby regionálního lesnického programu především zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Jak je patrno z předchozího textu, stát zabezpečuje státní správu ochrany přírody prostřednictvím soustavy objektů státní správy. K problematice státní správy je vhodné uvést i pojetí plynoucí z ústavy, kdy stát přímo zabezpečuje výkon veřejné správy (státní správa). Tato je pak tedy nepřímo vykonávána jinými subjekty na základě zákonné delegace. V tomto smyslu státní správu v ochraně přírody zabezpečuje Ministerstvo životního prostředí ČR a jiné správní úřady zřízené zákony v souladu s působností zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Z důvodu účelnosti a hospodárnosti byl v souladu s čl. 105 Ústavy ČR zákonem přenesen zčásti výkon státní správy v ochraně přírody na obce jako na orgán samosprávy. Účast obcí v ochraně přírody má své významné místo, neboť jsou s vlastní přírodou bezprostředně spojeny. Proto zákon obcím a jejím orgánům svěřuje celou řadu působností. V zásadě je každé obci zákonem svěřen výkon státní správy na úseku obecné ochrany přírody. Tuto působnost vykonávají obecní úřady v územním obvodu obce, pokud tento není součástí území národních parků, nebo si tuto působnost nevyhradil příslušný okresní úřad. Rozsáhlejší přenesená působnost v ochraně přírody je svěřena pověřeným obecním úřadům, které působí v obcích určených nařízením Vlády ČR. Zákonem vymezenou působnost pak vykonávají i pro ostatní obce, nacházející se v jejich územním obvodu. Pověřené obecní úřady jsou také zapojeny do procesu vymezování systému ekologické stability místního charakteru. Specifická situace je u statutárních měst, u nichž zákon kumuluje výkon státní správy ochrany přírody v rozsahu působnosti obce, pověřeného obecního úřadu a okresního úřadu pro území statutárního města. Výjimku tvoří města Brno, Plzeň a Ostrava, která mají působnost obce, působnost pověřeného obecního úřadu a okresního úřadu pro území celého okresu, neboť zde jsou území města a okresu totožná. K působnosti okresních úřadů patří dle zákona č. 114/1992 Sb. zpracovávání koncepcí ochrany přírody a krajiny v okrese a výkon státní správy v ochraně přírody ve svém územním obvodu, není-li příslušný jiný orgán ochrany přírody a nejde-li o území

373

národního parku, nebo chráněné krajinné oblasti. Působnost okresních úřadů je značně rozsáhlá, z výčtu kompetencí je vymezování a hodnocení systému ekologické stability regionální úrovně. Ve vztahu k obcím a obecním úřadům působí okresní úřady při výkonu přenesené působnosti jako kontrolní a odvolací orgán, poskytující jim odbornou pomoc. Krajské úřady mají v oblasti přírody působnost koordinační a koncepční spolu s působností kontrolní a odvolací. Působnost Ministerstva životního prostředí ČR lze rozdělit do dvou velkých skupin. První zahrnuje strategické, koncepční a koordinační kompetence. Druhá naopak konkrétní věcnou působnost k výkonu některých ustanovení zákona. Úloha MŽP spočívá v působení coby ústředního orgánu pro ekologickou politiku, jejíž návrh předkládá Vládě ČR. V koncepčních materiálech MŽP vymezuje dlouhodobé cíle, mezi které patří např. omezování zásahů vyvolávajících nezvratné změny přírodního prostředí, prosazování a uplatňování principu trvale udržitelného rozvoje, šetrného hospodaření s přírodními zdroji a postupná integrace hledisek péče o životní prostředí. Problematika územních systémů ekologické stability se významně dotýká i jiných resortů, a to především MMR a MZe. Ministerstvo pro místní rozvoj je garantem územního plánování, jehož nedílnou součástí je i územní systém ekologické stability. To vyplývá z legislativy o územním plánování a stavebním řádu (zákon č. 83/1998 Sb.) a jejích prováděcích vyhlášek. Akceptování problematiky ÚSES dokumentuje MMR zadáním zpracování ÚTP NR a R ÚSES ČR v roce 1996 a Návodu na jeho užívání, dále Metodikou zapracování ÚSES do územních plánů obcí a v neposlední řadě zadáním vypracování studie „Analýza zdrojů dat a návrh zásad pro vytvoření informačního systému o územním vymezení prvků ÚSES“. V případě MZe se jeho činnost vztahuje k územním systémům ekologické stability v oblasti KPÚ. Další resorty, které mají přímou vazbu, jsou Ministerstvo vnitra ČR, a to v oblasti obecného zajištění funkce státní správy, a dále pak resort obrany, který řeší problematiku ÚSES ve své nadregionální úrovni ve vojenských újezdech, a to v rámci územně plánovací činnosti v těchto oblastech. Kromě orgánů státní správy a samosprávy existují speciální resortní organizace, které se již v současnosti problematikou ÚSES zabývají. Jednou z organizací, která má ÚSES na seznamu svých hlavních činností, je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, konkrétně detašované pracoviště v Brně. Zde je vyčleněno specializované oddělení ÚSES, jehož hlavní náplní je upřesňování ÚTP NR a R ÚSES ČR se zaměřením na nadregionální biocentra ve volné krajině (tj. mimo CHKO a NP). Souběžně s upřesňováním hranic se zpracovávají podrobné dokumentace k jednotlivým NRBC. Součástí těchto zpráv je mimo popisu aktuálního stavu stanovení základních požadavků na management v ploše NRBC (na lesní půdě formou návrhu rámcových směrnic hospodaření nebo odchylek od stávajících směrnic). Mimo tuto činnost se toto speciální pracoviště zabývá poradenskou činností pro zpracovatele všech stupňů ÚPD, nebo pro zpracovatele různých studií, které promítají zájmy krajiny a ÚSES. Další organizací, která přichází do kontaktu s problematikou ÚSES je Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem. Především jde o zpracování vymezených a schválených skladebných částí ÚSES do oblastních plánů rozvoje lesa.

374

2.3.5.

EIA

Současné lesní hospodářství se může při svých, především investičních, činnostech (stavba nové lesní cesty, výrobního střediska apod.) dostat do problematiky posuzování vlivů těchto činností na přírodní prostředí. Tuto problematiku kompletně řeší zákon o posuzování vlivů na životní prostředí č. 100/2001 Sb., který platí od 1. ledna 2002. Podle organizace Arnika je zapojení veřejnosti do procesu hodnocení vlivů na životní prostředí (tzv. EIA, z anglického Environmental Impact Assessment) dnes již nedílnou a mezinárodně uznávanou praxí. Proces EIA slouží ke zjištění, nakolik bude zamýšlená stavba nebo činnost ovlivňovat přírodu, životní prostředí a život lidí. Pod režim zákona spadají velké stavby a rozsáhlé činnosti, jejichž dopad na okolí je značný (spalovny, chemičky, lomy, dálnice, přehrady apod.). Výsledkem procesu EIA může být doporučení záměr nerealizovat vůbec, častěji se však stanoví soubor omezujících podmínek, které by měly zajistit přiměřenost dané průmyslové aktivity. Sdružení Arnika uvádí, že cílem zapojení veřejnosti je nalezení celospolečensky (tj. ekologicky, sociálně a ekonomicky) nejpřijatelnější varianty navrhovaného záměru, čímž se předchází možným pozdějším konfliktům. Zapojení veřejnosti je proto v zájmu jak investora, tak i orgánů státní správy. Umožňuje, aby byly za účasti všech dotčených stran vyřešeny všechny podstatné potenciální problémy spojené s navrhovaným záměrem ještě před jeho veřejným projednáváním. Sdružení Arnika zmiňuje i pragmatický pohled investora, který umožňuje zapojení veřejnosti v raných fázích přípravy navrhnout záměr tak, aby maximálně vyhovoval specifickým podmínkám dané lokality. Tím se snižuje nebezpečí neočekávaných problémů při realizaci záměru kvůli nespokojenosti veřejnosti a následné časové prodlevě. Účast veřejnosti, která mnohdy zahrnuje i zainteresované odborníky, může svými doporučeními podstatně přispět k nalezení ekologicky a ekonomicky výhodných úprav projektu. Proces EIA nepodléhá správnímu řádu, proti jeho výsledku se proto nelze odvolat ani jej nechat přezkoumat soudem. Stanovisko má navíc pouze doporučující charakter (není závazné). Ačkoliv ve většině případů správní úřady stanovisko při následných povolovacích řízeních (územní, stavební atd.) respektují, nemusí tomu tak být vždy. Tato situace je stejná jako v Evropské unii. Zdroje: časopis Lesnická práce www.env.cz www.cenia.cz/eia www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/06/konz.html skriptum Lesnická politika

375

2.4. 2.4.1.

Výkon samostatné působnosti Zákon o krajích

Postavení krajů a jejich orgánů, pravomoci a povinnosti mj. upravuje zákon č. 129/2000 Sb., o krajích. Kraj je územní společenství občanů, které má právo na samosprávu. Kraj spravuje své záležitosti samostatně. Je veřejnoprávní korporací, vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při výkonu samostatné a přenesené působnosti chrání veřejný zájem. Kraj spravuje své záležitosti samostatně, v tzv. „samostatné působnosti“, a vykonává též prostřednictvím svých orgánů státní správu, tedy tzv. „přenesenou působnost“, kterou stanoví zákon. Kraj je spravován samostatně zastupitelstvem kraje. Dalšími orgány kraje jsou rada kraje, hejtman kraje a krajský úřad. Při výkonu samostatné působnosti se kraj řídí: • •

při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem, v ostatních záležitostech též jinými právními předpisy vydanými na základě zákona.

Samostatná působnost je oprávnění kraje spravovat vlastními rozhodnutími věci týkající se dispozic s jeho majetkem a jeho správy, rozpočtu kraje, rozvoje kraje, spolupráce kraje s obcemi, ostatními kraji, jinými právnickými a fyzickými osobami a územními samosprávními celky jiných států a úpravy práv a povinností právnických a fyzických osob na území kraje obecně závaznými vyhláškami. Při výkonu samostatné působnosti je kraj vázán zákony a jinými právními předpisy vydanými na základě zákona. Samostatnou působnost kraje vykonává zastupitelstvo kraje, příp. rada. Krajský úřad plní úkoly v samostatné působnosti uložené mu zastupitelstvem, radou a hejtmanem a napomáhá činnosti výborů zřízených zastupitelstvem a komisí zřízených radou. Do samostatné působnosti kraje patří záležitosti, které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, pokud nejde o přenesenou působnost kraje. Úřad provádí řízení o právech a povinnostech fyzických a právnických osob ve věcech svěřených v samostatné působnosti k rozhodování orgánům kraje. 2.4.2.

Regionální rozvoj venkova a podpora podnikání

Jedním z prvních koncepčních materiálů na úseku regionální politiky byla Strategie regionálního rozvoje ČR přijatá vládou v roce 2000 usnesením č. 682 ze dne 12. července 2000 o Strategii regionálního rozvoje České republiky. Tato Strategie regionálního rozvoje (SRR) vytvořila základní rámec pro formování regionální politiky České republiky komplementární s regionální politikou Evropské unie. Musela pak následovat aktualizace SRR, jejímž cílem je implikace nových nařízení EU v oblasti politiky hospodářské a sociální soudržnosti do strategie, priorit a opatření české regionální politiky. Dokument určuje orientaci politiky regionálního rozvoje České republiky v období let 2007–2013. Cílem strategie je formulování témat a aspektů významných pro podporu regionálního rozvoje a zahrnutí regionální dimenze do těchto politik tam, kde je to účelné a potřebné. Strategie regionálního rozvoje tak představuje strategickou orientaci pro budoucí programy regionálního rozvoje na centrální i regionální úrovni. Souběžně také probíhal dle schváleného harmonogramu proces posuzování vlivů Stra-

376

tegie regionálního rozvoje České republiky na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 93/2004 Sb. Pokud jde o problematiku cestovního ruchu na území MSK, ta je řešena v Marketingové strategii rozvoje cestovního ruchu v turistickém regionu Severní Moravy a Slezska 2005–2008. ROP NUTS II Moravskoslezsko Regionální operační program NUTS II Moravskoslezsko (ROP MS) je určen pro region soudržnosti Moravskoslezsko, který je totožný s Moravskoslezským krajem. Spadá mezi regionální operační programy v cíli Konvergence a je pro něj vyčleněno 716,09 mil. € (cca 20,19 mld. Kč), což činí přibližně 2,68 % veškerých prostředků určených z fondů EU pro Českou republiku. Z českých veřejných zdrojů má být navíc financování programu navýšeno o dalších 126,37 mil. €. ROP MS byl zpracován v návaznosti na Program rozvoje Moravskoslezského kraje 2005– 2008 a přispívá k naplňování vize tohoto programu, jejíž znění je: „Moravskoslezský kraj je atraktivním místem pro život, práci i volný čas, živý, soběstačný actižádostivý, s dynamickou ekonomikou, zdravým životním prostředím a svou svébytnou kulturou.“ Veškeré navržené prioritní osy ROP MS jsou zaměřeny na podporu dosažení této vize. Specifické cíle ROP v jednotlivých prioritních osách čerpání prostředků: •

• • •

•

Regionální infrastruktura a dostupnost – zkvalitnit dopravní infrastrukturu, infrastrukturu krizového řízení a dopravní obslužnost v regionu při současném respektování ochrany životního prostředí. Podpora prosperity regionu – zvýšit prosperitu ekonomiky a kvalitu života v regionu a snížit míru nezaměstnanosti. Rozvoj měst – všestranně zkvalitnit prostředí měst a jejich občanskou infrastrukturu v souladu s potřebami jejich udržitelného rozvoje. Rozvoj venkova – podpořit komplexní rozvoj venkova a zachovat základní funkce venkovského prostoru regionu Moravskoslezsko pro obyvatele, návštěvníky i investory. Technická pomoc – vytvořit institucionální, technické a administrativní podmínky pro realizaci Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Moravskoslezsko a absorpční kapacitu regionu.

Národní programy podpory malého a středního podnikání Národní programy podpory malého a středního podnikání na rok 2007 schválila Vláda České republiky usnesením č. 1425 dne 12. 12. 2006. Úplná znění Národních programů podpory malého a středního podnikání platná od 1. 1. 2007 jsou uvedena na internetové stránce www.mpo.cz. Realizaci programů zajišťují Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s. (ČMZRB), Česká agentura na podporu obchodu (CzechTrade) a Design centrum České republiky (DC ČR). Cílem programů je podpora realizace podnikatelských záměrů malých a středních podniků. Podnikatelský projekt musí mít charakter průmyslové, stavební nebo řemeslné výroby, služeb a obchodu, vymezený seznamem odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ). Z tohoto pohledu jsou tedy národní programy určeny spíše podnikům v oblasti dřevozpracují-

377

cího průmyslu (bereme-li v úvahu zájmové sektory ve vazbě na tematické zaměření řešené studie). Příjemce podpory musí splňovat definici malého a středního podnikatele podle Nařízení Komise č. 70/2001 v platném znění. Všechny projekty musí být realizovány na území České republiky. Pokud jde o problematiku podpory podnikání, tato je zmíněna také v kapitole 2.2. a 1.7. Stejně tak dotační podpory jsou zmíněny i v kapitole 1.7.2. 2.4.3.

Management chráněných území

Management zvláště chráněných území znamená péči o tato území, usměrňování a ovlivňování lidské činnosti s ohledem na poslání těchto území, stanovení střednědobých a dlouhodobých úkolů ochrany přírody v těchto oblastech. Vznik či vyhlášení jednotlivých chráněných území je možno chápat jako výsledek konsensu mezi (relativně novým) ochranářským imperativem a (dlouhodobě vytvářenými) způsoby využívání území. To vše v historickém kontextu jak přírodovědného, tak společenskovědního poznání. Ochrana přírody probíhá na dvou úrovních vzhledem k rozloze chráněných území – jedná se o velkoplošná chráněná území (NP a CHKO) a o maloplošná chráněná území (NPR, NPP, PR, PP). Jednotlivé kategorie jsou podrobněji rozvedeny v kapitole 1.3.9. Posláním těchto území je uchování přírodních hodnot nebo zlepšování současného stavu jejich antropogenně ovlivněného prostředí pomocí diferencované přírodě blízké péče či přírodě blízkého managementu lesních ekosystémů. Způsoby managementu v jednotlivých kategoriích ZCHÚ jsou závazné pro organizace všech vlastnických skupin. Základem pro management chráněných území jsou plány péče. Na ty v oblasti péče o les navazují plány vypracovávané v rámci lesního hospodářství – lesní hospodářské plány (případně lesní osnovy pro malé vlastníky lesa; jako vlastní nástroj hospodaření v lese) a oblastní plány rozvoje lesů (jako podkladová studie přírodních a lesních podmínek území a stavu lesa). Souběžně jsou vypracovávány územní plány rozvoje příslušných obcí. Národní parky Národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky se vyhlašují zákonem. Metody a způsoby ochrany národních parků jsou odstupňovány na základě členění území národních parků zpravidla do tří zón ochrany přírody vymezených s ohledem na přírodní hodnoty. Nejpřísnější režim ochrany se stanoví pro první zónu. Bližší charakteristiku a režim zón upravuje obecně závazný právní předpis, kterým se národní park vyhlašuje. Vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody stanoví ministerstvo životního prostředí vyhláškou po projednání s dotčenými obcemi. Hranice první zóny vyznačí správa národního parku v terénu vhodným způsobem. Základní ochranné podmínky národních parků Na celém území národních parků je zakázáno: •

hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch,

378

• • •

• •

•

• • • • • • • •

zneškodňovat odpady, které mají původ mimo území národního parku a zneškodňovat ostatní odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vjezdu a setrvávání vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu a vozidel vodohospodářských organizací, pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce a provozovat vodní sporty mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, sbírat rostliny kromě lesních plodů či odchytávat živočichy, není-li stanoveno jinak v tomto zákoně, bližších ochranných podmínkách či návštěvním řádu národního parku, povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů, zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy a bažantnice, kromě záchranných chovů, a používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti, měnit stávající vodní režim pozemků, stavět nové dálnice, silnice, železnice, průmyslové stavby, sídelní útvary, plavební kanály, elektrická vedení velmi vysokého napětí a dálkové produktovody, provádět chemický posyp cest, těžit nerosty, horniny a humolity kromě stavebního kamene a písku pro stavby na území národního parku, pořádat vyhlídkové lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky, měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národního parku.

Na území první zóny národního parku (§ 17 odst. 1) je dále zakázáno: • • • •

povolovat a umisťovat nové stavby, vstupovat mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků, měnit současnou skladbu a plochu kultur, nevyplývá-li změna z plánu péče o národní park, hnojit, používat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady.

Chráněné krajinné oblasti Chráněné krajinné oblasti, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašuje vláda republiky nařízením. K bližšímu určení způsobu ochrany přírody chráněných krajinných oblastí se vymezují zpravidla 4, nejméně však 3 zóny odstupňované ochrany přírody; první zóna má nejpřísnější režim ochrany. Podrobnější režim zón ochrany přírody chráněných krajinných oblastí upravuje právní předpis, kterým se chráněná krajinná oblast vyhlašuje. Vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody stanoví ministerstvo životního prostředí vyhláškou.

379

Základní ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí Na celém území chráněných krajinných oblastí je zakázáno: • • •

• • • • • •

zneškodňovat odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vjezdu a setrvávání vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu a zdravotní a veterinární službu, povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů, používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti, stavět nové dálnice, sídelní útvary a plavební kanály, pořádat automobilové a motocyklové soutěže, provádět chemický posyp cest, měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany chráněné krajinné oblasti.

Na území první zóny chráněné krajinné oblasti je dále zakázáno: • • • • •

umisťovat a povolovat nové stavby, povolovat a měnit využití území, měnit současnou skladbu a plochy kultur, nevyplývá-li změna z plánu péče o chráněnou krajinnou oblast, hnojit pozemky, používat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady, těžit nerosty a humolity.

Na území první a druhé zóny chráněné krajinné oblasti je dále zakázáno: •

• •

hospodařit na pozemcích mimo zastavěná území obcí způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch, používat biocidy, měnit vodní režim či provádět terénní úpravy značného rozsahu, zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy, bažantnice, pořádat soutěže na jízdních kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody.

Národní přírodní rezervace Vyhlašuje orgán ochrany přírody, stanoví přitom také jejich bližší ochranné podmínky. Využívání národní přírodní rezervace je možné jen v případě, že se jím uchová či zlepší dosavadní stav přírodního prostředí. Základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací Na celém území národních přírodních rezervací je zakázáno: •

• •

hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů nebo nevratně poškozovat půdní povrch, provádět chemizaci, změnu vodního režimu a terénní úpravy, povolovat a umisťovat stavby, těžit nerosty a humolity, 380

• • • • •

• • •

vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků, povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů, provozovat horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy a bažantnice a používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti, vjíždět motorovými vozidly, kromě vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu, sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, nejde-li o případy podle § 30. tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národní přírodní rezervace.

Přírodní rezervace Vyhlašuje orgán ochrany přírody, stanoví bližší ochranné podmínky. Na celém území přírodních rezervací je zakázáno: •

• • • • •

hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystému anebo nevratně poškozovat půdní povrch, používat biocidy, povolovat a umisťovat nové stavby, povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů, sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, kromě výkonu práva myslivosti a rybářství či sběru lesních plodů, měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany přírodní rezervace.

Výkon práva myslivosti a rybářství může příslušný orgán omezit, pokud tento výkon je v rozporu s podmínkami ochrany území přírodní rezervace. Národní přírodní památka a přírodní památka Vyhlašuje orgán ochrany přírody, stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky. Plán péče Plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo (dále jen „plán péče“) je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu. Plán péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody. Pro fyzické ani právnické osoby není závazný.

381

Zpracování plánu péče zajišťuje orgán ochrany přírody příslušný k vyhlášení zvláště chráněného území. Zpracování plánů péče o národní parky a chráněné krajinné oblasti zajišťuje ministerstvo životního prostředí. Před schválením plánu péče vydá orgán ochrany přírody oznámení o možnosti seznámit se s návrhem plánu péče. Oznámení zveřejní na portálu veřejné správy a zašle dotčeným obcím, které je zveřejní na své úřední desce. Návrh plánu péče projedná orgán ochrany přírody rovněž s dotčenými obcemi a kraji. O způsobu vypořádání připomínek vlastníků, obcí a krajů sepíše orgán ochrany přírody protokol, kterým zároveň plán péče schválí. Plán péče schvaluje orgán ochrany přírody zpravidla na období 10 až 15 let. Schválený plán péče uloží orgán ochrany přírody v ústředním seznamu ochrany přírody (§ 42) a předá v elektronické podobě na technickém nosiči dat dotčeným obcím a krajům. Realizaci péče o zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma zajišťují orgány ochrany přírody příslušné ke schválení plánu péče, přitom postupují podle schváleného plánu péče. Ministerstvo životního prostředí stanoví prováděcím právním předpisem obsah plánů péče o jednotlivé kategorie zvláště chráněných území a postup jejich zpracování. Orgány ochrany přírody a) obecní úřady, b) pověřené obecní úřady, c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, d) krajské úřady, e) správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, f) Česká inspekce životního prostředí, g) ministerstvo životního prostředí, h) újezdní úřady, Ministerstvo obrany ČR. Kraje zpracovávají ve spolupráci s ministerstvem prognózy, koncepce a strategie ochrany přírody ve své územní působnosti, nejde-li o národní park nebo chráněnou krajinnou oblast, národní přírodní rezervaci, národní přírodní památku nebo jejich ochranné pásmo. Kraje mohou vydávat pro svůj správní obvod, nejde-li o národní park, chráněnou krajinnou oblast nebo jejich ochranné pásmo, nařízení o zřízení přírodního parku včetně omezení využití jeho území (§ 12 odst. 3) a nařízení o zřízení přírodní rezervace (§ 33) a o zřízení přírodní památky (§ 36) včetně stanovení jejich bližších ochranných podmínek a zajišťují péči o tato území. Dále mohou na uvedeném území vydat nařízení podle § 64, není-li k tomu příslušné ministerstvo životního prostředí. Krajské úřady ve svém správním obvodu, nejde-li o území národního parku nebo chráněné krajinné oblasti nebo jejich ochranného pásma, • • •

vymezují a hodnotí regionální systém ekologické stability (§ 4 odst. 1), vydávají závazné stanovisko ke schválení lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov (§ 4 odst. 3), udělují výjimky ze zákazů stanovených pro jeskyně (§ 10 odst. 2) a vydávají povolení k činnostem v jeskyních (§ 10 odst. 3),

382

• • • • • • • • • •

• • • •

• • • • • • •

rozhodují o omezení výkonu práva myslivosti a rybářství v přírodních rezervacích (§ 34 odst. 2), udělují výjimky (§ 43) ze zákazů v přírodních rezervacích (§ 34 odst. 1), vydávají souhlasy k činnostem stanoveným v bližších ochranných podmínkách přírodních rezervací a přírodních památek (§ 44 odst. 2), vydávají předchozí souhlasy k činnostem podle § 37 odst. 2 na území ochranných pásem přírodních rezervací a přírodních památek, schvalují plány péče o přírodní rezervace a přírodní památky (§ 38 odst. 2), sjednávají smlouvy o zřízení přírodních rezervací a přírodních památek včetně jejich ochranných pásem (§ 39), vydávají předchozí stanovisko a mohou uložit náhradní ochranné opatření podle § 50 odst. 3, zajišťují záchranné programy ohrožených zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (§ 52), povolují výjimky z ochranných podmínek ohrožených zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (§ 56), mohou vyzvat k prokázání povoleného způsobu nabytí zvláště chráněné rostliny, zvláště chráněného živočicha, ptáka nebo rostliny a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv včetně druhů rostlin a živočichů chráněných zvláštním právním předpisem (§ 54 odst. 1) a vyzvat k prokázání totožnosti (§ 54 odst. 2), vedou výpisy z ústředního seznamu ochrany přírody pro svůj správní obvod (§ 42 a 47), podávají návrhy na vyvlastnění (§ 60 odst. 2), ukládají opatření podle § 66, ukládají pokuty podle § 87 odst. 1 písm. g), § 87 odst. 3 písm. i), § 88 odst. 1 písm. n) a § 88 odst. 2 písm. k), pokud se jedná o jedince druhů chráněných podle zvláštního právního předpisu, odebírají podle § 89 nedovoleně držené jedince druhů chráněných podle zvláštního právního předpisu, vykonávají státní dozor v ochraně přírody a krajiny (§ 85), spolupracují s ostatními správními úřady a orgány na zajišťování ekologické výchovy a vzdělání, jsou odvolacími orgány proti rozhodnutím vydaným obecním úřadem, pověřeným obecním úřadem nebo obecním úřadem obce s rozšířenou působností, vydávají souhlas podle § 45e odst. 2 v ptačích oblastech a zajišťují péči o ně, pokud k tomu není příslušná správa národního parku nebo správa chráněné krajinné oblasti, vydávají stanoviska podle § 45i odst. 1 a ukládají kompenzační opatření podle § 45i odst. 11, vydávají osvědčení podle § 54 odst. 4 a souhlas podle § 54 odst. 3 pro zvláště chráněné ohrožené živočichy.

Zahájí-li řízení v téže věci (§ 66) tentýž den obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajský úřad, provede řízení obecní úřad obce s rozšířenou působností. Krajský úřad v takovémto případě řízení zastaví. (Zákon 114/1992 Sb.) Zdroje: Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny http://www.zakonycr.cz/seznamy/1292000Sb.html http://www.kr-jihomoravsky.cz/PrintPreview.aspx?PubID=7819&TypeID=2 383

http://cz.liberec-region.cz/view.php?cisloclanku=2006071001 http://www.kr-stredocesky.cz/krajsky-urad http://www.krvysocina.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=450008&id_org=450008&id=1240469&p1=0&p2=&p3= http://www.rr-moravskoslezsko.cz/

384

2.5. 2.5.1.

Vliv MSK na regionální lesnickou politiku z pohledu vlastnictví Postavení kraje při ovlivňování lesnické politiky

Za termín lesnická politika zpravidla označujeme soubory aktivit, jimiž společnost zabezpečuje realizaci svých, tj. společenských zájmů na plnění funkcí lesů. Kraj jako územně samosprávní celek je určitý výsek ze státního celku, alokovaný do konkrétních přírodních, občansko – sociálních, kulturních a historických poměrů a lze proto oprávněně předpokládat, že do těchto poměrů by měla být alokována i státní lesnická politika. Optimální krajská lesnická politika se ovšem nemůže omezit na pouhý transfer jmenovitých položek politiky státní, ale musí obsahovat i složky zaměřené na specifické lokální možnosti a potřeby. Pohled z pohledu vlastnictví je částečně rozpracován v kapitole 1.5.1. a 1.5.2. Legislativní předpoklady pro účast kraje na tvorbě a ovlivňování lesnické politiky jsou součástí této kapitoly. Postavení krajů při tvorbě a ovlivňování lesnické politiky je v českém právním řádu zakotveno jako postavení relativně slabé, což je dáno zejména skutečností, že zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon, jako klíčový předpis lesního práva, byl tvořen, formulován a schvalován ještě za situace, kdy kraje jako vyšší územní samosprávné celky nebyly ustaveny a ačkoliv byl jejich vznik předpokládán Ústavou ČR od samého vzniku ČR, nebyly v roce 1995 (rok schválení lesního zákona) zdaleka ukončeny diskuse o podobě krajů. Přesto kraje ihned po svém vzniku získaly v režimu lesního zákona postavení orgánu státní správy lesů, byť takový krok nebyl vynucován pravidly legislativní techniky. Kraje jako nový orgán státní správy lesů totiž nepřebíraly úkoly orgánu státní správy, který by byl rušen – pouze doplnily do té doby existující „tandem“ obecné státní správy lesů tvořený ministerstvem zemědělství a okresními úřady, aby z něj učinily „triumvirát.“ Zákonem č. 132/2000 Sb. tak byla krajům svěřena pravomoc v přenesené působnosti: a) rozhodovat o zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení s výjimkou vojenských lesů, b) rozhodovat o souhlasu k návrhům územně plánovací dokumentace všech stupňů s výjimkou velkého územního celku, pokud umisťuje rekreační a sportovní stavby na pozemky určené k plnění funkcí lesa, c) rozhodovat o udělení nebo odnětí licence ke zpracování plánů a osnov, d) rozhodovat o námitkách proti oznámení o neschválení plánu, kromě plánů schválených Vojenským lesním úřadem, e) rozhodovat o povolení sběru šišek z jehličnatých stromů i z poražených stromů neuznaných, ale kvalitních porostů, f) rozhodovat o uložení opatření v případě mimořádných okolností, pokud přesahují obvod územní působnosti okresního úřadu a nepřesahují obvod územní působnosti kraje, g) rozhodovat o ukládání pokut tomu, kdo nesplní povinnosti uložené rozhodnutím orgánu kraje, h) vyjadřovat se k návrhům tras celostátních a tranzitních liniových staveb a jejich součástí v územní působnosti krajů, i) schvalovat zpracované plány pro lesy o výměře nad 1 000 ha a povolovat jejich změny,

385

j) ustanovovat lesní stráž s působností na území kraje a zrušovat ustanovení lesní stráže s působností na území kraje, k) vykonávat dozor, jak orgány státní správy, fyzické a právnické osoby dodržují ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě, s výjimkou vojenských lesů, l) rozhodovat ve sporech o místní příslušnost orgánů státní správy lesů prvního stupně, pokud jedním z orgánů prvního stupně není Vojenský lesní úřad, m) a rozhodovat o poskytnutí služeb nebo finančního příspěvku, pokud nejde o lesy v působnosti Ministerstva obrany. V souvislosti s reformou veřejné správy, v přímé návaznosti na zrušení okresních úřadů, přibyly mezi pravomoci krajů, přesněji krajských úřadů, pravomoci rozhodovat: u) o souhlasu k návrhům územně plánovací dokumentace obcí s rozšířenou působností, jimiž mají být dotčeny lesní pozemky, pokud není příslušné ministerstvo, v) o souhlasu k vydání územního rozhodnutí, jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa těžbou nevyhrazených nerostů nebo jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa o výměře 1 ha a více, w) o odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa nebo o omezení jejich využívání pro plnění funkcí lesa o výměře 1 ha a více a o výši poplatků za odnětí, x) o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, y) o stanovení podmínek ke konání organizovaných nebo hromadných sportovních akcí v lese, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, z) o schválení plánů a jejich změnách, v tomto rámci povolovat mýtní těžbu v lesních porostech mladších 80 let, výjimky ze stanovené velikosti nebo šíře holé seče a výjimky ze zákonných lhůt pro zalesnění a zajištění lesního porostu, aa) o uložení nebo provedení opatření meliorací a hrazení bystřin v lesích, bb) o uložení opatření odchylných od ustanovení lesního zákona v zájmu účelového hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení, cc) o výši náhrady a subjektu povinném k poskytnutí této náhrady vlastníkovi lesa z důvodu omezení při hospodaření v lesích ochranných nebo v lesích zvláštního určení, dd) o udělení nebo odnětí licence pro výkon funkce odborného lesního hospodáře, ee) o uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků, opatření ke zlepšení stavu lesů a plnění jejich funkcí, o zastavení nebo omezení výroby nebo jiné činnosti v lese v případech hrozících škod, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, ff) o nezbytných opatřeních k odvrácení hrozícího nebezpečí, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností. Dalšího posílení pravomocí se kraje dočkaly v souvislosti s přijetím zákona č. 1/2005 Sb., kterým došlo ke změně schématu přerozdělování daňových výnosů a na kraje přešla i pravomoc rozhodovat o poskytování finančních příspěvků a služeb. V současné době patří podle platného znění zákona č. 289/21995 Sb. (účinnosti nabyla tato právní úprava 1. 1. 2007) mezi pravomoci kraje (krajského úřadu):

386

a) oprávnění rozhodovat o zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení s výjimkou vojenských lesů, b) oprávnění rozhodovat o odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa nebo o omezení jejich využívání pro plnění funkcí lesa o výměře 1 ha a více a o výši poplatků za odnětí, c) oprávnění rozhodovat o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, d) oprávnění rozhodovat o stanovení podmínek ke konání organizovaných nebo hromadných sportovních akcí v lese, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, e) oprávnění rozhodovat při schvalování plánů o výjimkách ze zákazu provádět mýtní těžbu v lesních porostech mladších než 80 let, f) oprávnění rozhodovat o uložení nebo provedení opatření meliorací a hrazení bystřin v lesích, g) oprávnění rozhodovat o uložení opatření odchylných od ustanovení tohoto zákona v zájmu účelového hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení, h) oprávnění rozhodovat o výši náhrady a subjektu povinném k poskytnutí této náhrady vlastníkovi lesa z důvodu omezení při hospodaření v lesích ochranných nebo v lesích zvláštního určení, i) oprávnění rozhodovat o uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků, opatření ke zlepšení stavu lesů a plnění jejich funkcí, o zastavení nebo omezení výroby nebo jiné činnosti v lese v případech hrozících škod, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, j) oprávnění rozhodovat o nezbytných opatřeních k odvrácení hrozícího nebezpečí (§ 57), pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností, k) oprávnění rozhodovat o udělení nebo odnětí licence ke zpracování plánů a osnov, l) oprávnění rozhodovat o povolení, aby k umělé obnově lesa a zalesňování byl použit i reprodukční materiál vybraných lesních dřevin pocházející ze zdroje identifikovaného reprodukčního materiálu, m) oprávnění rozhodovat o uložení opatření v případě mimořádných okolností, pokud přesahují správní obvod obce s rozšířenou působností a nepřesahují obvod územní působnosti kraje, n) oprávnění rozhodovat o ukládání pokut tomu, kdo nesplní povinnosti uložené rozhodnutím orgánu kraje, o) oprávnění uplatňovat stanovisko k územně plánovací dokumentaci, pokud tato dokumentace umisťuje rekreační a sportovní stavby na pozemky určené k plnění funkcí lesa, není-li příslušné ministerstvo, p) oprávnění uplatňovat stanovisko k územním plánům obcí s rozšířenou působností, q) oprávnění vydávat souhlas k vydání územního rozhodnutí, jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa těžbou nevyhrazených nerostů nebo jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa o výměře 1 ha a více, r) oprávnění vyjadřovat se k návrhům tras celostátních a tranzitních liniových staveb a jejich součástí v územní působnosti krajů,

387

s) oprávnění schvalovat zpracované plány a povolovat jejich změny; v rámci schvalování plánů povolovat výjimky ze stanovené velikosti nebo šíře holé seče a výjimky ze zákonných lhůt pro zalesnění a zajištění lesního porostu, t) oprávnění ustanovovat lesní stráž s působností na území kraje a rušit ustanovení lesní stráže s působností na území kraje, u) oprávnění vykonávat dozor, jak orgány státní správy, fyzické a právnické osoby dodržují ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě (§ 51 odst. 1), s výjimkou vojenských lesů, v) oprávnění rozhodovat ve sporech o místní příslušnost orgánů státní správy lesů prvního stupně, pokud jedním z orgánů prvního stupně není Vojenský lesní úřad, w) oprávnění rozhodovat o poskytnutí služeb nebo finančního příspěvku. Svůj vliv mohou kraje při tvorbě a ovlivňování lesnické politiky realizovat rovněž využitím práva zákonodárné iniciativy, která je svěřena zastupitelstvu kraje v čl. 41, odst. 2 Ústavy ČR. 2.5.2.

Public relations

Lesnictví je všeobecně velmi konzervativním oborem a stále uplatňuje spíše pasivní komunikaci s veřejností. V posledních letech můžeme pozorovat jistá zlepšení například v propagaci lesů prováděné státním podnikem Lesy české republiky. Podstatou public relations jsou vztahy s veřejností, které je potřebné dokonale popsat a poznat. Analýzou stavu komunikace lesnického sektoru s veřejností se zabývá prof. Šišák a tento uvádí následující nedostatky: •

•

•

•

•

Chybí ucelená informační strategie lesnického sektoru a systematická spolupráce mezi subjekty. Efektivnost odvětví podstatně souvisí s kvalitou lesnického sektoru v jednotlivých částech a ve vztazích subjektů odvětví LH k subjektům zpracovatelského průmyslu a dalších částí společnosti využívajících služeb lesa a LH. Strategií pro posílení našeho LH by měla být podpora vícevrstevné a paralelní spolupráce různých subjektů našeho lesnického sektoru s domácími a zahraničními subjekty a jejich aktivní začlenění do různých výkonných lesnických struktur. Rozdílná situace v jednotlivých regionech a místech nutně vyžaduje tomu uzpůsobené lesnické strategie, politiku a nástroje jejich prosazování. Katastrofální nedostatek informací o skutečném dění v lese a jeho smyslu, o úkolech, cílech a účelech obhospodařování lesa majiteli lesů a lesníky. Minimální povědomí veřejnosti o přístupech k obhospodařování lesa, o technice a technologiích v lese a jejich skutečných ekologických dopadech, o skutečném stavu lesa a jeho vývoji, o škodách na lese a jeho skutečných příčinách. Chybné informace, dezinformace, mýty ze strany zcela jiných subjektů než lesnických. Malá vážnost odvětví a lesníků ve společnosti. I když lesní hospodářství zaujímá samo o sobě málo významné místo v národní ekonomice svým podílem na HDP, je přesto významnější ve spojitosti s komplexem lesy-dřevo a zejména s třetinovým podílem území a ještě podstatnějším vlivem na utváření krajiny. Užívání pozitivních externalit lesa a lesního hospodářství veřejností je na relativně vysoké úrovni. Produkční, ekonomický, tržní aspekt lesa a LH mají velký význam v souvislosti s žádoucím rozvojem venkova, s celou ekonomikou. Informovanost a propagace výrobků ze dřeva ve srovnání s ostatními komoditami je na nízké úrovní. Uzavření se s informacemi do publikací, které jsou svým nákladem

388

•

•

malé, a které čte především lesnická veřejnost. Nízká informovanost veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků. Neexistence spolupráce lesnického sektoru s výchovou veřejnosti zejména na nižších stupních ve školách. Nekonání v zahraničí běžně využívaných kampaní k seznamování veřejnosti s lesem, lesním personálem a majiteli lesa, s cíli a přístupy lesního hospodářství. Nekoordinovanost informování veřejnosti lesnickými subjekty. Neprobíhá dostatečně rychlé, důrazné a pružné reagování na zprávy různého druhu o lesním hospodářství.

Možné směry působení a úkoly pro jednotlivé subjekty lesnického sektoru vidí prof. Šišák v následujících bodech: •

•

•

• • • •

2.5.3.

Veřejně známý systém stálé informační služby o lesním hospodářství, tzn. celostátní + regionální + místní koordinovaní poskytovatelé informací z lesnictví, odpovědí na otázky, reagování na dezinformace. Možnost zřízení tzv. „horké linky“ pro majitele lesů, SSL, veřejnost, subjekty hospodařící a spravující les. Zvýšení objemu a kvality informací ve sdělovacích prostředcích o lesním hospodářství a o využití dřeva ve společnosti – program spolupráci s médii na všech úrovních, využití potenciálů lesa. Systematická organizace mobilních či časově omezených místních výstav o lese a LH včetně využití dřeva – informace veřejnosti a institucí na různých místech o zásadních atributech lesa a LH, lesnickém sektoru, lesnících, kvalitě a smyslu jejich činnosti na příkladě konkrétního stavu lesů v minulosti a zejména již probíhajících činností, nebo činností v blízké budoucnosti v konkrétních lesích zamýšlených s ukázkou jejich dopadů a přínosů pro obyvatele v příslušném místě. Iniciování a podpora tradice dnů „otevřeného lesa“ v místech správy lesních majetků, Aktivní spoluúčast lesníků na výuce na školách všech stupňů – spolupráce se školami, doplnění či oživení výuky realitou, diskuse, exkurze. Aktivní přístup k návštěvníkům lesa – naučné stezky, turistické trasy, vybavení lesních majetků pro návštěvníky, informační tabule. Vybudování stálé expozice lesnického muzea v ČR – delší horizont, sdružení prostředků subjektů LH, vhodné umístění, vhodný objekt, vhodný materiál, obsahová náplň, exponáty atd. Laická a odborná veřejnost

Laická veřejnost je činitelem, který je často velmi výrazným hodnotícím prvkem pro práci lesníků, a také činitelem, který může prostřednictvím zastupitelské demokracie vyvinout značnou politickou sílu. Bez ohledu na vlastnictví má každý občan zajištěno uživatelské právo všech lesů prostřednictvím § 19 zákona 289/1995 Sb. Zákon vyjmenovává činnosti, které může občan v lesích provádět. § 20 potom podává přehled činností v lese zakázaných. Je skutečností, že o zakázaných činnostech je veřejnost velmi málo informovaná a vnímá hlavně jen zákazy, související s nebezpečím požárů. Občané vnímají existenci lesa především v těchto souvislostech: • • •

•

produkce kyslíku, přínos pro životní prostředí, možnost využití lesa k nejrůznějším aktivitám ve volném čase, jako např. procházky po lese, pěší turistika, běh, jízda na koni a jízda na kole po lesních cestách, sběr lesních plodů a hub, vázání kysličníku uhličitého.

389

V případě atraktivních, většinou horských partií, dochází ke koncentraci velkého množství osob, využívajících rekreační funkci lesa. V tomto případě však obyvatelé regionu vnímají tuto okolnost spíše záporně. To může být i případ Moravskoslezského kraje, který disponuje turisticky velmi atraktivními regiony Beskyd a Jeseníků. Ještě více rezervovaný přístup k rekreační funkci nalezneme u vlastníků lesů. Pro vlastníky a správce lesů znamená pohyb občanů v lese zvýšení nákladů. Jedná se hlavně o náklady na tyto činnosti: • • • • • •

stavba rekreačních zařízení (odpočinky, altány, směrovky apod.), odstraňování odpadků, škody na porostech, náklady na opravy poškozených oplocenek, krmných a dalších zařízení v lese, náklady na ochranu lesa proti zvěři (stres, porušení etologických a ekologických vazeb), zatížení cestní sítě a z toho vyplývající náklady na údržbu a komplikace provozu.

Odborná veřejnost je tvořena zejména těmito skupinami lesníků: • • •

zaměstnanci vlastníků lesů včetně státu, lesníci ve státní správě, zaměstnanci lesnických institucí a škol (ÚHÚL, VÚLHM atd.).

Vedle vlastníků lesů je odborná lesnická veřejnost rovněž velmi důležitým lesopolitickým činitelem. Lesopolitické aktivity kraje by měly být směřovány hlavně na zaměstnance vlastníků – odborné lesní hospodáře. Na jejich schopnostech, pracovitosti a odborné erudici a zkušenosti závisí stav lesa a také hospodářský výsledek vlastníka. Problémem dnešní odborné veřejnosti je určitá jednostrannost v zaměření na problematiku lesnickou a mysliveckou, při minimálním zájmu o problematiku ekonomickou nebo ekologickou. Dalším problémem je jistá odborná rivalita mezi pracovníky státní správy a zbytkem odborné veřejnosti. Je to, mimo jiné, i důsledek neexistence systému dalšího vzdělávání, které by obě strany mohly absolvovat, a tím sblížit názory na odborné problémy. Vyjma zmiňovaného podniku Lesy České republiky, s. p., který prosazováním Programu 2000 buduje public relations lesnictví v regionu, se aktivně v kraji podílí na práci s veřejností Lesní škola Městských lesů Ostrava. Lesní škola je výukové středisko založené při obchodní společnosti Ostravské městské lesy, s. r. o., a jeho úkolem je naplňování cílů lesní pedagogiky. Smyslem lesní pedagogiky je přiblížit a seznámit veřejnost s lesním prostředím a s úkoly lesního hospodářství. Cílem je pomocí smyslů prohloubení zájmu veřejnosti o les, zlepšení vztahu člověka k lesu, podpora rozvoje pozitivního vztahu k lesnímu hospodářství a podpora smysluplného zacházení s přírodou. Základním mottem lesní pedagogiky je: „O lese se učit v lese“. V současné době lesní době vzniká další obdobné zařízení v Šilheřovicích. Zdroje: www.lf.czu.cz http://www.ostravskelesy.cz/lesni-skola.html Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích Zákon č. 132/2000 Sb., o změně zákonů souvisejících se zákonem o krajích a obcích

390