REGIONÁLNÍ ČESKA
IDENTITA OBYVATEL A REKREANTŮ V PERIFERNÍCH OBLASTECH
DANA FIALOVÁ, JIŘÍ VÁGNER
Abstrakt Příspěvek je součástí rozsáhlého výzkumu významu rekreační funkce sídel a obcí v procesu formování regionální identity a identity regionů v Česku. Představuje teoretické rámce výzkumů regionální identity ve vztahu k cestovnímu ruchu a rekreaci, metodiku a hlavní výsledky empirické studie – terénního a dotazníkového šetření ve vybraných modelových oblastech Česka.Všímá si rozdílů mezi názory na vytváření a vnímání regionální identity rezidentů a rekreantů – vlastníků a uživatelů objektů druhého bydlení. Dotazování byli především chalupáři z neobydlených domů z důvodu rekreačního využívání (tzv. nevyčleněných chalup), u nichž se dal předpokládat intenzivnější vztah k území než u chatařů. Šetření zkoumalo frekvenci a periodicitu výskytu respondentů v území, jejich dlouhodobý vztah k území, obci a lokalitě, který je velkou měrou dán rodinnými a generačními vztahy. Respondenti měli možnost vyjádřit se k symbolice území a k hlavním problémům v modelových oblastech. Byla zkoumána zátěž území z hlediska rekreace i vztahy mezi trvale bydlícími a přechodnými uživateli území, jejich participace na veřejném životě. Významným zjištěním byla skutečnost, že i značná část rezidentů neodmítá účast dlouhodobých uživatelů druhého bydlení na řízení obcí v rámci zastupitelstev. Populace v modelových regionech vykazuje značnou stabilitu. Téměř dvě třetiny uživatelů druhého bydlení uvažují v budoucnu o trvalém bydlení v regionu. Rekreanti nejen přispívají k formování regionální identity, ale v některých specifických územích s vysokou koncentrací objektů druhého bydlení svou angažovaností ve veřejném životě dokonce tvoří dominantní část image a identity regionu. Klíčová slova: regionální identita, druhé bydlení, cestovní ruch, Česko
1. Úvod Předkládaný příspěvek rozvíjí dosavadní výzkumy druhého bydlení (Bičík a kol. 2001; Vágner, Fialová a kol. 2004; Fialová, Vágner 2009; Vágner, Müller, Fialová 2011), jakož i koncepty nové regionální, nové kulturní a behaviorální geografie (Chromý 2003; Chromý, Kučerová, Kučera 2009; Chromý, Skála 2010; Chromý a kol. 2010). Zaměřuje se na analýzu
procesu formování regionální identity a identity regionů v oblastech s významnou koncentrací sídel a obcí, v nichž převažuje rekreační funkce, a to převážně v oblastech venkovských. Řeší otázky týkající se identifikace vnitřního potenciálu rozvoje specifických lokalit a regionů, a to jak ve smyslu socioekonomickém, tak sociokulturním. Je analyzována jednak identita regionů, jednak míra sounáležitosti rezidentů a rekreantů s územím, které užívají. Skupina rekreantů je v této studii představována majiteli a uživateli objektů druhého bydlení. Území s měnícími se environmentálními, socioekonomickými i sociokulturními podmínkami, resp. území se specifickým historickým vývojem, pak může hrát i rozdílné role v procesu formování a reprodukce nejen identity regionu, ale i regionální identity lidí. Tradičně bývá předmětem výzkumu místní komunita reprezentovaná rezidenty a veřejnými představiteli (např. Chromý, Skála 2010; Chromý a kol. 2010). Existují však území s významnou rekreační funkcí a právě zde jsou nezanedbatelnou složkou komunity a zároveň tedy tvůrci a nositeli identity právě rekreanti. Lze předpokládat rozdílný vztah k danému území, který neovlivňuje pouze délka setrvání/pobytu v území, ale i odlišné hodnotové orientace a způsoby chování/jednání. Je tedy otázkou, do jaké míry opravdu tvoří rezidenti a rekreanti jednu komunitu, jaké jsou mezi nimi vzájemné vztahy a jak se obě skupiny identifikují s územím, ve kterém žijí/se rekreují. Cílem příspěvku je na základě výsledků dotazníkového šetření mezi rezidenty a rekreanty (představovaných uživateli druhého bydlení) a na základě řízených rozhovorů s představiteli obcí reprezentujících různé typy venkovských oblastí s významnou rekreační funkcí, ukázat, jaké jsou rozdíly v názorech rezidentů a rekreantů. Měla by být potvrzena vzájemná sounáležitost těchto dvou skupin uživatelů území, a tím i opodstatněnost zahrnovat skupinu rekreantů do výzkumů regionální identity v územích s významnou rekreační funkcí.
2. Územní identita ve vztahu k druhému bydlení jako specifické formě cestovního ruchu Sídla/obce/regiony s dominantní rekreační funkcí, ať již tvořenou přítomností druhého bydlení či komerčními formami cestovního ruchu, lze považovat za destinace cestovního ruchu (Pásková, Zelenka 2002), které hrají velmi důležitou roli v tom, jak jsou regiony chápány zvenčí, tedy v identitě regionů (Passi 1986; Raagma 2002Jejich potenciální návštěvníci vědí, co mohou očekávat – rekreační infrastrukturu, možnost přelidněnosti v turistické sezóně, turistickou inflaci apod. Výraznou úlohu v tomto pohledu hraje „čas“ (Fialová 2009), a to nejen sezónnost, ale především stádium životního cyklu, ve kterém se daná destinace nachází. Jedná se o tzv. TALC (Tourism area life cycle), který popisuje vývojová stádia destinací: stádium objevení, vtažení, rozvoje, konsolidace, stagnace a post-
stagnace s možností oživení, stabilizace či úpadku (Butler 1980). Z postavení destinace v rámci tohoto cyklu je možné odvodit tzv. Doxeyho iritační index, který dokumentuje jeden z vnitřních vztahů existujících v souboru uživatelů území (Doxey 1975). Jedná se o postoj rezidentů k návštěvníkům (možno zahrnout i vlastníky a uživatele objektů druhého bydlení), v závislosti na typu jejich vzájemné interakce (euforie, apatie, znechucení, antagonismus). Tento postoj se zpravidla plynule mění právě v průběhu životního cyklu destinace (Pásková, Zelenka 2002) a výraznou měrou se podílí jak na intenzitě regionální identity, tak především na identitě regionu (Fialová a kol. 2010). Destinace, ve kterých hraje z hlediska rekreační funkce v současnosti primární roli právě druhé bydlení, se většinou nacházejí ve fázi stagnace a mezi rezidenty a rekreanty lze předpokládat vztah apatie, případně znechucení. Na druhé straně se jedná o destinace využívané rekreanty dlouhodobě a z toho důvodu lze u těchto rekreantů předpokládat identifikaci s danou destinací. Je otázkou, zda je identifikace obdobná jako u rezidentů, či rozdílná. Aspektům sociokulturní povahy („měkkým“ faktorům – identitě, postojům obyvatel, občanské společnosti, kultuře atd.) se na rozdíl např. od anglosaského světa věnuje pozornost v české literatuře doposud spíše okrajově. A to i přesto, že souvislosti vývoje a rozvoje zejména problémových regionů (např. periferních – hospodářsky slabých a strukturálně postižených oblastí, příhraničí) s „lidským“ potenciálem území (vztahem obyvatel k území, sounáležitostí obyvatel s regionem i s regionálními komunitami, procesem tvorby image regionů – z vnějšku i zevnitř, rolí kultury apod.) byly jasně prokázány. V české geografii se identitou obyvatel ve vztahu k regionům zabývali např. Siwek 1996, 1999; Vencálek 1998; Siwek, Kaňok 2000; Chromý 2003; Chromý, Janů 2003; Siwek, Bogdová 2007; Chromý, Kučera, Kučerová 2009; Chromý, Skála 2010. Následující empirická studie se snaží ověřit a potvrdit koncept formování regionální identity prostřednictvím trvale bydlících obyvatel a vlastníků (uživatelů) objektů druhého bydlení – rekreantů. Identita je způsob, jímž se jednotlivec nebo skupina jednotlivců definuje, pociťuje svou existenci (jedinečnost) a o který se opírá, když si uvědomuje (vymezuje) sama sebe ve vztahu k jiným. Identitou rozumíme promítání vlastních pocitů, postojů a jednání, při němž jedinec vykazuje výraznou odpovědnost za důsledky těchto mentálních i fyzických činností. Projevování identity je důležitou součástí modernity (Giddens 1991). Identita je procesem změny stavu, v němž svým výběrem definujeme, kým jsme a kým se stáváme. Vyjádřením identity realitu spíše vytváříme, než objevujeme v sobě (Hall, du Gay 1996). Identita může mít mnoho podob (forem), které se vzájemně překrývají či doplňují (Zich 2003); nezřídka mohou mezi sebou i „soupeřit“ (Huntington 2001). Jedním z aspektů,
který při formování identity bývá zastoupen, je aspekt prostorový (geografický). Vztah lidí k území (jejich regionu) je přirozenou součástí jejich života. Určitý prostor se specifickými sociálními, ekonomickými či vývojovými podmínkami (specifickým historickým vývojem) tak vystupuje jako základ pro formování územní/regionální identity. Klíčovou roli při formování územní identity mohou hrát také přírodní podmínky a krajina jako výsledek soužití člověka s přírodou (Atkins, Simmons, Roberts 1998; Mitchell 2001). Jedním z našich předpokladů je, že rezidenti a především rekreanti, kteří si záměrně vybírají pro svůj rekreační pobyt esteticky hodnotnou krajinu, se budou identifikovat a hlavní symboly svého regionu budou spatřovat v přírodních prvcích. V obecné rovině můžeme konstatovat, že výzkum identity se tak v průběhu posledních desetiletí stal jedním z šesti pilířů nové regionální geografie (Paasi 1986; Mitchell 2004; Heřmanová, Chromý a kol. 2009), resp. předmětem zájmu kulturní (např. Gesler, Kearns 2002; Nash 2002, 2003) a historické geografie (Graham 2000; Graham, Nash 2000; Holdsworth 2002; Baker 2003 apod.). Analyzujeme-li definici regionální identity (Passi 1986), zásadní je správné pochopení klíčového pojmu „soubor obyvatel v určitém území v konkrétním čase“. Je samozřejmé, že tento soubor je vytvářen hlavně rezidenty v různých rolích (zástupci veřejné samosprávy, podnikatelé, členové spolků a občanských sdružení, běžní občané). Existují však i regiony, v nichž je tento soubor doplněn (s různou periodicitou, sezónností) přechodnými obyvateli se silnými regionálními pouty a identifikací (Fialová 2009). Typickou skupinou těchto přechodných obyvatel území jsou v českých podmínkách vlastníci a uživatelé druhého bydlení (Bičík a kol. 2001; Vágner, Fialová a kol. 2004), se silným vztahem a dědičnými vazbami k objektům. Tradice druhého bydlení zasáhla již několik generací a někteří chataři a především chalupáři pociťují pevnější vztahy a více se identifikují s místem trávení volného času než s místem svého bydliště; uplatňuje se tak vícenásobná územní identita (Flognfeldt 2004). Druhé bydlení často představuje významnou a někdy i dominantní součást rekreační funkce sídel či dokonce celých regionů (viz Defertova funkce – vztah mezi návštěvníky a rezidenty – např. Pearce 1987). Regionální identita je tak formována turistickou spotřebou v nejširším smyslu (Urry 1990). Identitu regionů můžeme vnímat ve dvou rovinách: jako subjektivní a objektivní. Subjektivní rovina zahrnuje představy obyvatel a jedinců žijících stranou regionu (hovoříme také o regionálním povědomí). Objektivní rovina ukazuje na klasifikace vytvořené uvnitř rozdílných vědeckých disciplín (na základě dělby práce, dojížďky, fyzickogeografických podmínek apod.). Regiony se v čase mění (vyvíjejí se) stejně jako se vyvíjí společnost, která je vytváří, a krajina, která je společností přetvářena. Je nutné odlišit individuální
a institucionální formování regionů. Podstatou formování územní identity lidí je jednak vazba k území, jednak zakotvenost v čase. Samostatným problémem je pak ohraničení území, které je předmětem identifikace. Je možné rozlišovat hranice fyzické (fyzickogeografické, administrativní, státní, turistických regionů aj.), hranice kulturní (šířeji společenské), symbolické aj. Tyto hranice,zejména hranice historickogeografické, stejně jako deklarování identity, mohou být předmětem sporů (Chromý 2000, Chromý 2004b). Např. prosazování národní identity na úrovni státu se může dostat do konfliktu s identitou menších územních celků, historických zemí, regionů, kulturních oblastí, etnicky homogenních oblastí, oblastí národnostních menšin apod. (Siwek, Bogdová 2007).
3. Metodické postupy v empirické studii Pro detailní terénní výzkum bylo zvoleno osm modelových území v okresech Česka (viz tabulka 1), které byly vybrány na základě nejvyšší intenzity zastoupení druhého bydlení – podílu objektů individuální rekreace, resp. podílu neobydlených domů z důvodu rekreace na úhrnu obytných staveb. Rozhodujícím ukazatelem byl nejvyšší podíl neobydlených bytů z důvodu rekreace na úhrnu obytných staveb (Statistický lexikon obcí 2005), kdy byla vybrána vždy území sousedících 3-4 obcí s nejvyššími intenzitami v okrese a s dominantnějším sídelním jádrem. Výběr modelových oblastí byl prováděn se zřetelem rovnoměrného pokrytí Čech (výběr okresů s nejvyššími intenzitami v každém kraji). Dále bylo přihlíženo k poloze modelového území v rámci exponovanosti (viz obrázek 1) – území 1 představuje tzv. vnitřní periferii v přírodně atraktivním zázemí Prahy s řídkým osídlením, které bylo v období druhé světové války vysídleno a došlo tak k výměně obyvatelstva. Území 2, 4, 5, 8 můžeme z hlediska dopravní dostupnosti i ekonomické výkonnosti charakterizovat jako území periferní s dosud plně nevyužitým rekreačním potenciálem, ovšem environmentálně velmi hodnotné. Území 3,6,7 se naopak nachází v turisticky atraktivních horských a podhorských oblastech. Blíže k metodickým postupům výběru území i terénních a dotazníkových šetření viz Vágner, Fialová 2010.
Tabulka 1: Charakteristika modelových území Číslo modelového území 1
Okres
Benešov
Podíl objektů individuální rekreace (%)
Podíl neobydlených domů z důvodu rekreace (%)
35,7
17,7
Obce
Neveklov, Rabyně, Stranný, Tisem
2
Český Krumlov
36,3
17,1
Kaplice, Benešov n. Č., Malonty, Soběnov
3
Prachatice
27,5
21,7
Vacov, Stachy, Zdíkov
4
Tachov
27,9
5,3
Bor
5
Česká Lípa
30
14,9
Cvikov, Krompach, Mařenice
6
Jablonec n. N.
30,6
13,5
Tanvald, Desná, Velké Hamry, Zlatá Olešnice
7
Semily
28
24
8
Náchod
17,7
11,9
Česko
14,3
9,3
Benecko, Jestřabí, Vítkovice Teplice n. M., Adršpach, Meziměstí, Verneřovice
Poznámka: tučně vytištěné obce zároveň označují pracovní názvy celých modelových území. Zdroj: Statistický lexikon obcí ČR 1992, Statistický lexikon obcí ČR 2005, vlastní výpočty.
Obrázek 1: Poloha modelových území
Poznámka: Charakteristika modelových území podle čísel v tabulce 1
Zdroj: vlastní zpracování V každé vybrané obci byl kontaktován starosta, či obecní zastupitel s žádostí o spolupráci. S většinou starostů ( zástupců) obce bylo provedeno v létě 2010 strukturované interview na bázi připraveného dotazníku (obsah dotazníku viz níže).. Hlavními respondenty dotazníkového šetření byli obyvatelé a uživatelé objektů druhého bydlení v modelových obcích. Výzkum byl prováděn proškolenými tazateli – studenty geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Každý tazatel zodpovědný za jeden modelový region měl za cíl sesbírat 100 dotazníků od trvale bydlících obyvatel či uživatelů rekreačních objektů. Jednalo se o náhodný výběr, kdy počet dotazovaných z řad rezidentů a rekreantů odpovídal podílu domů v jednotlivých obcích modelového regionu, ovšem se zachováním relace neobydlených bytů sloužících rekreaci a trvale obydlených domům v jednotlivých obcích (viz tabulka 1). V každé modelové obci byl náhodně šetřen každý x-tý dům (podle počtu domů v každé obci, aby celkový šetřený počet dosáhl 100) , od centra obce nejprve směrem severním, dále východním atd., se zřetelem k proporčnímu zastoupení základních sídelních jednotek. Pokud majitel či uživatel nebyl zastižen, byl dotázán jeho soused atd. (metodika viz Hendl 2005). Byl zachován poměr šetřených trvale obydlených domů a neobydlených domů sloužících rekreaci. V rámci dotazníkového šetření bylo v jednotlivých regionech (Borsko, Neveklovsko, Benecko, Cvikovsko, Kaplicko, Tanvaldsko, Vacovsko a Teplicko) vybráno celkem 734 dotazníků, z toho 294 od rekreantů, kteří ve sledovaném území vlastní rekreační objekt, a 440 dotazníků bylo vyplněno s obyvateli trvale žijícími v území, kde výzkum probíhal. Skupinu respondentů tvořilo 47 % mužů a 53 % žen, přičemž téměř 60 % dotázaných spadalo do věkové skupiny od 46 let výše. To je dáno především věkovou strukturou v těchto často periferních regionech a také lepší dosažitelností „starších“ lidí.
Dotazník byl koncipován tak, aby byl univerzálně použitelný pro trvale bydlící obyvatele i uživatele druhého bydlení (rekreanty). Úvodní otázky sledovaly typ, dobu a četnost pobytu, dále pak citové a generační vztahy, jedinečnost, symboly, funkci území. Další
část byla věnována problémům v území, vztahům mezi místními obyvateli a rekreanty, jejich angažovanosti. Následovaly dotazy na spokojenost a potenciální budoucí vztah k území, příslušnost k různým hierarchickým územním jednotkám (umožňuje srovnání s dalšími výzkumy, zabývajícími se identitou). Závěr tvořily dva základní identifikační ukazatele – pohlaví a věková skupina. Takto formovaný dotazník i širší interview s představiteli obce rozkrývaly vztah trvale bydlících občanů i rekreantů k území, jejich vnímání regionální identity i spoluúčast na vlastním formování identity regionů. V dalších krocích výzkumu je výsledky možno hodnotit podle jednotlivých skupin obyvatel, především podle věku.
4. Regionální identita obyvatel a rekreantů v modelových územích Regionální identita obyvatel a rekreantů byla zjišťována za účelem porovnání za těchto dvou skupin uživatelů území, neboť skupina uživatelů objektů druhého bydlení nebyla doposud v obdobných výzkumech šetřena, přestože je v rekreačně zatížených územích významným aktérem. Úvodní otázka v našem dotazníkovém šetření zjišťovala, jak by respondenti sami sebe charakterizovali ve vztahu k dotčené obci. Překvapivou reakcí bylo, že třetina rekreantů se považuje za místní. Tedy již zde byl deklarován velmi blízký vztah k lokalitě. 80 % rezidentů žije ve sledovaných regionech přes 20 let. Podobně, po dobu nejméně jedné generace, se zde rekreuje 65 % uživatelů druhého bydlení. Dotazníkové šetření bylo uskutečněno s reprezentanty vcelku stabilní populace, která má v průměru z jedné třetiny v území své kořeny. Z hlediska výskytu uživatelů druhého bydlení v území, dominuje letní sezóna, od května do září. Naopak od listopadu do února 40 % rekreantů ve svých objektech nepobývá. Převažujícím důvodem proč rezidenti přebývají v území je bydlení rodičů a prarodičů a další příbuzenské vazby, rekreanti mají vazby obdobné. Téměř 30 % se zde rekreuje od dětství, 40 % pak představuje vazby přátelské – žijí zde moji známí, rekreují se zde moji známí. Respondenti byli požádáni o deklarování vztahu ve škále silný, spíše silný, spíše slabý, slabý ke třem hierarchickým úrovním prostoru. Jednalo se nám o zachycení hierarchické úrovně identity. U obou typů respondentů posiluje vztah směrem k úžeji vymezenému prostoru, u rekreantů je tento trend silnější než u rezidentů, ovšem celková vazba je pouze nepatrně slabší (viz obrázek 2). Více než 70 % rekreantů i rezidentů je přesvědčeno o svém silném vztahu k lokalitě, tedy k bezprostřednímu místu svého bydliště či rekreace. Silný vztah k obci deklaruje přibližně 60 % rezidentů a 56 % rekreantů, trochu nižší podíl vykazuje jejich vztah k území (širšímu okolí), kde svůj citový vztah považuje za silný 53 % rezidentů a 46 %
rekreantů. Oproti tomu skupina starostů sledovaných obcí deklaruje mnohem silnější vztah především k obci a lokalitě oproti celkové skupině dotazovaných rezidentů. Jako tvrzení o území, se kterým se dotazovaní nejvíce ztotožňují, byla ze strany trvale žijících obyvatel nejčastěji vybíraná tato: „žili zde moji předci“ a „mám zde příbuzné“. Naopak rekreanti se nejčastěji ztotožnili s tvrzeními „jezdím sem od dětství“ a „rekreují se zde moji známí“.
Obrázek 2: Vztahy rezidentů a rekreantů k územím na různé hierarchické úrovni
Poznámka: Území – širší okolí místa, kde respondent žije nebo se rekreuje, celý modelový region. Místo, lokalita – bezprostřední okolí, kde respondent žije/rekreuje se (osada, část obce, soubor ulic)
Zdroj: vlastní šetření, léto 2010, Nrez = 433, Nrek = 294
Vzhledem k výběru území, která jsou environmentálně zachovalá, byla oběma skupinami respondentů považována za jedinečnou zdejší příroda, krajina a klidné prostředí. Rekreanti deklarovali prostor jako místo vhodné pro rekreaci a výrazně byl též zastoupen názor, že se jedná o místo, kde k sobě lidé mají blíže a vzájemně si pomáhají. Rezidenti tuto druhou možnost deklarovali též významně, ale za rozhodující vnímali pohodlné bydlení. Charakteristika „místo, kde lidé mají k sobě mnohem blíže a navzájem si pomáhají“ je typická pro právě pro venkov, jak je patrné z rozsáhlého výzkumu (N=2091) prováděného mezi starosty venkovských obcí v Česku (Chromý a kol. 2011). Je pozitivní, že obě skupiny vnímají daný prostor jako místo, kde lidé k sobě mají blíž a navzájem si pomáhají. Za hlavní problémy území identifikovali rezidenti především nezaměstnanost, nedostatek pracovních příležitostí, nekvalitní dopravní dostupnost a obslužnost, špatný stav a údržbu komunikací, nevyhovující občanskou vybavenost (obchod, služby, lékařská péče, vysoké ceny) a technickou infrastrukturu (kanalizace, elektřina). Z rozhovorů se starosty, kteří zastávali ve většině případů obdobné názory jako ostatní respondenti, vyplynul jako zásadní problém nedostatek financí pro chod a rozvoj obce a nespravedlivý systém přerozdělování daní. Rekreanti navíc zmiňovali důsledky živelných pohrom (povodní), kvalitu zeleně, chátrání domovního fondu, nepořádek v obci.
Obecně panuje názor, že rekreanti jsou velkou zátěží pro obec, což zčásti deklarovali také starostové dotčených obcí. Jednalo se o starosty obcí s nejvyšší koncentrací druhého bydlení, a především s jeho novým typem – apartmánovými byty. Rekreanti, ale též téměř 80 % rezidentů tento názor nezastává. Názory na vztahy mezi jednotlivými skupinami aktérů vyzněly celkově mírně lépe u uživatelů druhého bydlení(viz obrázek 3). Celkově dvě třetiny respondentů deklarovalo (spíše) dobré vztahy.Nicméně část dotazovaných poukazuje na zhoršování vztahů, což může v budoucnu způsobovat problémy v obci. Potvrzuje se, že zkoumané destinace se nacházejí ve stádiu stagnace z životního cyklu destinace (Butler 1980). Pro posílení sociálního klimatu je podstatné, zda funguje veřejný život a jak se na něm skupiny uživatelů území podílejí. Rezidenti i respondenti jsou téměř ve shodě. Největší zájem v obou skupinách je o tradiční akce jako jsou poutě, plesy, sportovní akce. Hlavními organizátory společenského života jsou pak v dotčených územích především tradiční spolky a sdružení, což jsou v českém prostředí dobrovolní hasiči, fotbalisté a myslivci. Významným aktérem též bývá osoba starosty obce. Rekreanti by měli mít možnost stát se členy zastupitelstva – to si myslí téměř polovina všech respondentů (a překvapivě též rezidentů). Též je pozitivní, že respondenti jsou ve zkoumaném území spokojeni. Celkem 95 % rezidentů je (spíše) spokojených a neuvažuje o stěhování a 98 % rekreantů je (spíše) spokojených a téměř třetina uvažuje o trvalém bydlení.
Obrázek 3: Kvalita sociálních vztahů
Zdroj: vlastní šetření, léto 2010, Nrez = 433, Nrek = 294
5. Závěr Z analýzy míry sounáležitosti rezidentů a rekreantů je patrné, že zahrnutí rekreantů (představovaných uživateli druhého bydlení) při sledování regionální identity v územích s významnou rekreační funkcí je relevantní, neboť právě oni prokazují výraznou regionální identitu (někdy i silnější než trvale bydlící) a svými aktivitami a postoji napomáhají formovat celkovou identitu regionů, především v periferněji položených oblastech. Obě skupiny šetřených aktérů vykazují silnou lokální identitu, tím těsnější, čím nižší úrovně je vztažené území. Rekreanti uvažují v budoucnosti o trvalém bydlení a též by se rádi podíleli na řízení a správě obce. Tato potenciální možnost nebyla vyloučena ani samotnými
trvalými obyvateli, i když doposud náš právní řád umožňuje účast v obecních zastupitelstvech pouze občanům s trvalým pobytem v obci. Příznivě působí i angažovanost rekreantů v kulturních, sportovních a společenských akcích – nejen jejich hojná účast, ale i pomoc, příp. vlastní organizování. Další výzkum bude zaměřen na podrobnější hodnocení specifik jednotlivých území, především na rozdíly mezi modelovými regiony v pohraničí a ve vnitřní periferii. Dále na rozdíly mezi regiony, kde je rekreační funkce druhého bydlení doplněna významnou turistickou funkcí díky aktivitám komerčního cestovního ruchu (např. horské regiony). Zjištěné informace umožňují i porovnání postojů respondentů z obou cílových skupin podle věkové struktury, kdy je možno usuzovat o poměrně perspektivní stabilitě regionů s převažující populací (rezidenční i „rekreující se“) středního věku. Naopak území s výrazným podílem uživatelů ve starším důchodovém věku je ohroženo potenciální změnou funkcí, a tím i identity, stejně jako území s dominantnější mladší populací, kde lze očekávat dynamický růst dalších činností, např. směrem k aktivnímu cestovnímu ruchu (horské a podhorské regiony s dobrou dostupností apod.) I přes obtížnou generalizaci získaných parciálních výsledků je zřejmé, že se na českém venkově často vytváří téměř jednolitá komunita spolupracujících trvale bydlících občanů a uživatelů objektů druhého bydlení, v regionech s vysokým podílem chalup, které jsou charakteristické dlouhodobou návštěvností a delšími pobyty.Rekreanti přispívají nejen k formování regionální identity, ale v některých specifických územích s vysokou koncentrací objektů druhého bydlení svou angažovaností ve veřejném životě dokonce tvoří dominantní část image a identity regionu.
Literatura ATKINS, P., SIMMONS, I., ROBERTS, B. (1998): People, Land & Time. A Historical Introduction to the Relations Between Landscape, Culture and Environment. Arnold, London, 286 s. BAKER, A. R. H. (2003): Geography and History. Bridging the Divide. Cambridge Studies in Historical Geography. Cambridge University Press, Cambridge, 279 s. BIČÍK, I., FIALOVÁ, D., VÁGNER, J. (2001): Druhé bydlení v Česku. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 197 s. BUTLER, R., W. (1980): The Concept of Tourism Area Cycle of Evolution: Implication for Management of Resources. Canadian Geographer, 24, s. 5–12.
DOXEY, A. (1975): Causation Theory of Visitor-Resident Irritants; Methodology and Research Inference, Paper Tiber at San Diego, California, The Travel Research Association Conference no. 6, TTRA, s. 195–198. FIALOVÁ, D. (2009): Hledisko času při výzkumu rekreačního prostoru. Acta Geographica Universitatis Comenianae, 52, s. 101–108. FIALOVÁ, D., CHROMÝ, P., KUČERA, Z SPILKOVÁ, J., ŠTYCH., P., VÁGNER, J. (2010): The forming of regional identity and identity of regions in Czechia – introduction to the research on the impact of second housing and tourism. Acta Universitatis Carolinae Geographica, 1, PřF UK v Praze, s. 49–60. FIALOVÁ, D., VÁGNER, J. (2009): Sociogeografické aspekty druhého bydlení a jejich regionální diferenciace (na příkladu Česka). In: Geografický časopis, 61, 2, s. 89-110. FLOGNFELDT, T. (2004): Second Homes as a Part of a New Rural Lifestyle. In: Hall, C. M., Müller, D. K. (2004): Tourism, Mobility and Second Homes. Between Elite Landscape and Common Ground. Aspects of Tourism. Channel View Publications, s. 233–243. GESLER, W. M., KEARNS, R. A. (2002): Culture/Place/Health. Routledge, London and New York, 182 s. GIDDENS, A. (1991): Modernity and Self-identity: Self and Society in the Late Modern Age. Cambridge, Policy, 264 s. GRAHAM, B. (2000): The past in place: historical geographies of identity. In: Graham, B., Nash, C. (Eds.): Modern Historical Geographies. Pearson Education Ltd., Harlow, s. 70–99. GRAHAM, B., NASH, C., eds. (2000): Modern Historical Geographies. Pearson Education Ltd., Harlow, 279 s. HALL, S., du GAY, P. (1996): Questions of cultural identity. London, Sage, 208 s. HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Portál, Praha, 406 s. HEŘMANOVÁ, E., CHROMÝ, P. a kol. (2009): Kulturní regiony a geografie kultury. 1. vyd., ASPI, a.s., Praha, 348 s. HOLDSWORTH, D.W. (2002): Historical geography: the ancients and the moderns – generational vitality. Progress in Human Geography, 26, č. 5, s. 671–678. HUNTINGTON, S.P. (2001): Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu. Rybka Publisher, Praha, 445 s. CHROMÝ, P. (2000): Historickogeografické aspekty vymezování pohraničí jako součást geografické analýzy. Geografie – Sborník ČGS, 105, č. 1, s. 63–76.
CHROMÝ, P. (2003): Formování regionální identity: nezbytná součást geografických výzkumů. In: Jančák, V., Chromý, P., Marada, M. (Eds.): Geografie na cestách poznání. Sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, s. 163–178. CHROMÝ, P. (2004a): Historická a kulturní geografie a nové přístupy v regionálním studiu. Dizertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 60 s. + příl. CHROMÝ, P. (2004b): Kdyby byla Morava… Geografie – Sborník ČGS, 109, č. 1, s. 66–69. CHROMÝ, P., JANŮ, H. (2003): Regional identity, activation of territorial communities and the potential of the development of peripheral regions. Acta Universitatis Carolinae – Geographica, XXXVIII, 1, s. 105–117. CHROMÝ, P., KUČEROVÁ, S., KUČERA, Z. (2009): Regional Identity, Contemporary and Historical Regions and the Issue of Relict Borders. The Case of Czechia. Regions and Regionalism, 9, č. 2, s. 9–19. CHROMÝ, P., SKÁLA, J. (2010): Kulturněgeografické aspekty rozvoje příraničních periferií: analýza vybraných složek územní identity obyvatelstva Sušicka. Geografie, 115, č. 2, s. 223–246. CHROMÝ, P., JANČÁK, V., MARADA, M., HAVLÍČEK, T. (2010): Venkov – žitý prostor: regionální diferenciace percepce venkova představiteli venkovských obcí Česka. Geografie 116, č. 1, s. 23–45. CHROMÝ, P., JANČÁK, V., MARADA, M., HAVLÍČEK, T. (2011): Venkov – žitý prostor: Regionální diferenciace percepce venkova představiteli venkovských obcí v Česku. Geografie, 116, č. 1, s. 23–45. MITCHELL, D. (2001) : The lure of the local: landscape studies at the end of a troubed century. Progress in Human Geography, 25, č. 2, s. 269–281. MITCHELL, K. (2004): Geographies of identity: multiculturalism unplugged. Progress in Human Geography, 28, č. 5, s. 641–651. NASH, C. (2002): Cultural geography: postcolonial cultural geographies. Progress in Human Geography, 26, č. 2, s. 219–230. NASH, C. (2003): Cultural geography: anti-racist geographies. Progress in Human Geography 27, č. 5, s. 637–648.
PAASI, A. (1986): The institutionalization of regions: a theoretical framework for understanding the emergence of regions and the constitution of regional identity. Fennia, 164, č. 1, s. 105–146. PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. (2002): Výkladový slovník cestovního ruchu. MMR ČR, Praha, s. 448. PEARCE, D. (1987): Tourism Today: a Geographical Analysis. Longman Scientific and Technical, New York, 229 s. RAAGMA, G. (2002): Regional Identity in Regional Development and Planning. European Planning Studies, 10, č. 1, s. 3–19. SIWEK, T. (1996): Česko-polská etnická hranice. Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, Ostrava, 96 s., 21 map. SIWEK, T. (1999): Příspěvek ke zkoumání etnické hranice. Geografie – Sborník ČGS, 104, č. 1, s. 1–12. SIWEK, T., KAŇOK, J. (2000): Vědomí slezské identity v mentální mapě. Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, Ostrava, 98 s., 2 mapy. SIWEK, T., BOGDOVÁ, K (2007): České kulturně-historické regiony ve vědomí svých obyvatel. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 43, č. 4, s. 1039–1053. URRY, J. (1990): The Tourist Gaze: Leisure and Travel in Cotemporary Societies. London, Sage, 176 s. VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. eds. (2004): Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku. Edice UK PřF KSGRR Praha, 286 s. VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. (2010): Metody a výzkum regionální identity a identity regionů ve vztahu k cestovnímu ruchu a druhému bydlení. XXII. sjezd ČGS, Ostrava, 31.8. 3.9. 2010. VÁGNER, MÜLLER, FIALOVÁ (2011): Second home tourism in light of the historicalpolitical and socio-geographical development of Czechia and Sweden”. Geografie, 116, 2, pp. 191–210. VENCÁLEK, J. (1998): Protisměry územní identity. 1. vyd. Olza, Český Těšín, 208 s. ZICH, F., ed. (2003): Regionální identita obyvatel pohraničí. Sborník příspěvků z konference „Evropská, národní, či regionální identita?“, Praha 3. 10. 2003. Sociologický ústav AV ČR, Praha, 262 s.
Ostatní zdroje
Statistický lexikon obcí ČR (1992). ČSÚ Praha, 895 s. Statistický lexikon obcí ČR (2005). ČSÚ Praha, 1068 s.
Research on regional identity of residents and second home users in peripheral regions of Czechia This contribution represents a segment of broad research on the significance of recreational function of settlements and municipalities in the process of shaping regional identity and identity of regions in Czechia. Theoretical concepts of research of regional identity related to second home tourism are introduced, followed with methods and results of an empirical study – field and questionnaire surveys in selected model areas of Czechia. The focus is given on differences between opinions at shaping and perceiving regional identity at two focus groups – residents and recreationists – second home owners and users. Informants were mostly cottage owners with presumed more intensive territorial bonds compared to cabin recreationists. Frequency, periodicity of stays, territorial relations were surveyed. Symbols and major problems in the area were outlined as well as recreational load and relationship between residents and temporary dwellers. A major part of residents did not refuse the involvement of second home users in municipality councils. The population in model regions is very stable.. Almost two thirds of second home users thought about future permanent living in the region. Second home users not only contribute to shaping regional identity but also, in some specific areas with high concentration of second homes, create a dominant part of image and identity of regions due to their involvement in public life.
Key words: regional identity, second home, tourism, Czechia
Informace o autorech RNDr. et Mgr. Dana Fialová, Ph.D. (1966), absolventka magisterských a doktorského studia na UK v Praze, Přírodovědecké fakultě, obor sociální geografie a regionální rozvoj; zabývá se geografií cestovního ruchu, rekreace, volného času a osídlení v kontextu trvale udržitelného rozvoje a nové regionální geografie. Přes dvě desetiletí studuje problematiku druhého bydlení v Česku, jeho historii, transformaci a nové trendy.;
RNDr. Jiří Vágner, Ph.D. (1971), absolvent magisterského a doktorského studia na UK v Praze, Přírodovědecké fakultě, obor sociální geografie a regionální rozvoj; zabývá se geografickými aspekty druhého bydlení, jeho vývojem a regionální diferenciací v rámci Česka a Evropy, dále obecnou a regionální geografií cestovního ruchu a, rekreace; zajímá se i o regionální geografii problémových oblastí světa, především v Latinské Americe.
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, Praha 2, 128 43;
[email protected];
[email protected] Autoři děkují za podporu Grantové agentuře České republiky prostřednictvím projektu GAČR č.403/09/1491 „Význam rekreační funkce sídel a obcí na formování regionální identity a identity regionů ČR“, v jehož rámci byl tento příspěvek zpracován ve Výzkumném centru GeoVoČ (Výzkumné centrum geografie volného času), působícím na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze.
