REGIONÁLNÍ DISPARITY V DOSTUPNOSTI BYDLENÍ,

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta Stavební

REGIONÁLNÍ DISPARITY V DOSTUPNOSTI BYDLENÍ, JEJICH SOCIOEKONOMICKÉ DŮSLEDKY A NÁVRHY OPATŘENÍ NA SNÍŽENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT

Projekt MMR WD-05-07-3 Zpráva o výsledcích aktivity A0706 Zmapování vývoje i aktuálních regionálních disparit (na úrovni regionů NUTS 3) ve fyzické dostupnosti bydlení pro jednotlivé právní typy bydlení, druhy bydlení, disparit v oblasti nové bytové výstavby a modernizaci bytového fondu

řešitelský tým: Prof. Ing. Vítězslav Kuta, CSc., Ing. Vladimír Koudela, CSc., Ing. František Kuda, CSc., Ing. Renata Zdařilová, Ph.D., Ing. Jan Česelský, Ing. Vladimír Šmidák, Ing. Martin Ferko, Mgr. Petr Otipka.

OSTRAVA, červen 2008

Úvod ............................................................................................................................... 1 1.

Cíle a východiska aktivity ................................................................................ 1

2.

Údajová základna a použité analytické metody ............................................ 2

3.

Vyhodnocení vývoje, vzájemných vazeb a působení obyvatelstva, domácností a bytového fondu v krajích ČR 1991-2001 ................................ 4

3.1 3.2 3.3 4. 4.1 4.2 5. 5.2 6. 6.1 6.2

Vybavenost obyvatel a domácností byty Neobydlené byty, úbytky bytového fondu Právní typ užívání bytového fondu

........................................................ 4 ........................................................ 19 ........................................................ 25

Kvalitativní změny v bytovém fondu v krajích ČR 1991-2001 .................... 35 Velikost a zalidněnost bytů ............................................................................... 35 Věková skladba a rekonstrukce bytového fondu ............................................ 45 Bytová výstavba

........................................................................................... 53

Modernizace bytového fondu v krajích ČR ........................................................ 61 Vybavenost obyvatel a domácností byty v krajích ČR 2001-2006 a předpoklad do roku 2010 ................................................................................ 64 Vývoj bytového fondu se započtením bytové výstavby, části neobydlených bytů a úbytků bytů ............................................................................................ 64 Souhrnné vyjádření vybavenosti obyvatel a domácností byty 2001-2006 a 2001-2010 podle krajů ................................................................................. 72

7.

Shrnutí analýzy regionálních disparit ve fyzické dostupnosti bydlení .......... 74

8.

Literatura

........................................................................................................ 78

Seznam zkratek: BD – bytový dům CD – cenzová domácnost ČSÚ – Český statistický úřad DC – dílčí cíl projektu FD – fyzická dostupnost HmP – hlavní město Praha SLBD – sčítání lidu, bytů a domů NOB – neobydlený byt NUTS – územní statistická jednotka pro projekty strukturálních fondů EU RD – rodinný dům StČk – Středočeský kraj TOB – trvale obydlený byt

Úvod Tato zpráva prezentuje výsledky aktivity A 0706 Regionální disparity ve fyzické dostupnosti bydlení, vztahující se k dílčímu cíli DC 006 „Zmapování vývoje i aktuálních regionálních disparit (na úrovni regionů NUTS3)“ výzkumného projektu MMR č.WD-05-07-3 „Regionální disparity v dostupnosti bydlení, jejich socioekonomické důsledky a návrhy opatření na snížení regionálních disparit“. V jednotlivých částech zprávy je pojednáno o cílech a východiscích aktivity, údajové základně, stavu vybavení obyvatelstva bytovým fondem jako kvantitativní analýze regionálních disparit, o vývoji vybavení obyvatelstva bytovým fondem v letech 1991 – 2006, o struktuře bytového fondu jako kvalitativní analýze disparit a dále o vývoji bytové výstavby v letech 2001 – 2006. Závěrem zprávy je shrnutí poznatků o regionálních disparitách ve fyzické dostupnosti bydlení.

1. Cíle a východiska aktivity Cíle a východiska aktivity jsou dány projektem a metodikou řešení formulovanou ve výstupu aktivity A0705 „Metodická a faktografická příprava řešení regionálních disparit ve fyzické dostupnosti bydlení v ČR“. Požadavky na výsledky této aktivity z hlediska: druhové skladby, právní formy bydlení, průměrného stáří, modernizace (rekonstrukce) Východiska jsou popsána v metodice, z níž uvádíme pojetí fyzické dostupnosti bydlení jako lokální poměr mezi množstvím a strukturou existujících bytů a potenciální (strukturovanou) potřebou bytů. ( v jistém smyslu lze fyzickou dostupnost bydlení interpretovat jako vybavenost obyvatelstva bytovým fondem v určitém území). Podle projektu má analýza odpovědět na otázky: Jaký byl vývoj ve fyzické dostupnosti bydlení obecně v ČR jako celku a v jednotlivých regionech (na úrovni regionů NUTS 3) v letech 1990 - 2006? Jaké změny v zastoupení různých právních typů bydlení na celkovém bytovém fondu v ČR jako celku i v jednotlivých regionech jsou doložitelné mezi roky 1991 a 2001? Jak se zastoupení právních typů bydlení v jednotlivých regionech změnilo, dle kvalifikovaného odhadu, mezi roky 2001 a 2006? Jaký byl vývoj druhové skladby bytového fondu v ČR jako celku i v jednotlivých regionech mezi roky 1990 - 2006? Jaký byl vývoj a skladba bytové výstavby v ČR jako celku a v jednotlivých regionech mezi roky 1990 - 2006? Jaký byl vývoj v průměrném stáří bytového fondu v jednotlivých regionech v letech 1990 2006? Jaký byl vývoj v modernizaci (rekonstrukci) stávajícího bytového fondu v jednotlivých regionech v letech 1990 - 2006? Jaký byl vývoj v ostatních ukazatelích hodnotících kvalitu bytové fondu (kategorie bydlení, počet pokojů, podlahová plocha) v jednotlivých regionech v letech 1990 - 2006? 1

2. Údajová základna a použité analytické metody Ve smyslu metodiky řešení byla jako výchozí údajová základna pro zjištění a analýzy přijata údajová základna Sčítání lidu, domů a bytů SLBD 2001, resp. 1991. Výsledky sčítání poskytují nejúplnější kvantitativní a kvalitativní údaje o bytech a bydlení, jsou základním souborem o počtu bytů, jejich druzích (velikosti co do počtu místností a podlahové plochy), jejich obsazení obyvateli podle druhu domácností a počtu bydlících. Nevýhodou použití SLBD jako údajové základny pro rozbory regionálních disparit v zadaném projektu je, že SLBD se provádí v desetiletých periodách a poslední proběhlo v ČR v roce 2001. Přes značnou časovou vzdálenost SLBD od doby řešení úkolu není jiné vhodné údajové základny, která by poskytovala data o bytech na jedné straně a data o bydlících na druhé straně v potřebné struktuře. tj. byty podle rozlohy, stáří a dalších charakteristických znaků a bydlící podle typu domácností, počtu členů atp. Údaje o vývoji bytového fondu po roce 2001 byly pro potřeby řešení propočteny ze statistik ČSÚ o bytové výstavbě (především o počtu dokončených bytů,) v letech 2001 až 2006. Dále byl propočteny metodami statistické regrese. Pro toto období však nejsou dostupné údaje o některých kvalitativních znacích bytů a o domácnostech či zabydlenosti bytů. Pro srovnání úrovně mezi kraji bylo nezbytné použít nikoliv nominální číselné hodnoty, ale hodnoty vztažené na srovnatelnou základnu. To může být jednak počet bytů na 1000 obyvatel nebo počet obyvatel na byt. Každé vyjádření má pro srovnávání určité výhody i nevýhody. Např. počtem bytů/10000 obyvatel lze srovnávat celkovou úroveň v počtech bytů celkem, ale také počet bytů v rodinných domech (RD), počet neobydlených bytů a další. Ve vyjádření obyvatel/byt je logičtější srovnávat vybavenost trvale obydlenými byty z nejrůznějších hledisek. Počet obyvatel / neobydlený byt nemá smysl. Dalším způsobem vyjádření vybavenosti krajů bytovým fondem je počet bytů na cenzovní domácnost, resp. počet CD na byt. Toto vyjádření se však hodí jen pro údaje ze SLBD, neboť v průběžných letech mezi sčítáními se počty CD statisticky nezjišťují a nesledují. Aproximativně byly použity údaje o počtu CD na základě demografické projekce. Pozn. Pramenem téměř všech prezentovaných údajů v tabulkách jsou údaje Českého statistického úřadu ze sčítání lidu, domů a bytů 1991 a 2001, resp. údaje z databáze stavebnictví v letech 2001 – 2006. U jednotlivých tabulek přebírajících údaje ČSÚ nejsou proto prameny uváděny. Propočty rozsahu rekonstrukce bytového fondu jsou založeny na reprezentativním průzkumu URS pro MPO a SFRB z roku 2005. Použité statistické metody Při statistické analýze dat byly použity následující statistické metody: výpočet některých základních popisných charakteristik, tj. výpočet aritmetického průměru, směrodatné odchylky a variačního koeficientu. Jako další ukazatelé míry regionálních rozdílů byly zvoleny Giniho koeficient a koeficient β-konvergence/divergence. Směrodatná odchylka je momentová charakteristika popisující rozptýlenost hodnot statistického souboru kolem aritmetického průměru. Je definována jako odmocnina ze sumy kvadrátů odchylek od aritmetického průměru. Směrodatná odchylka je rovna nule pouze v případech, kdy se všechna data rovnají stejné hodnotě, jinak je její hodnota vždy větší než nula. Budeme-li se tedy například zabývat směrodatnou odchylkou u argumentu počet dokončených bytů na 1000 obyvatel v jednotlivých krajích České republiky, zjistíme, že

2

v roce 1995 dosahovala tato charakteristika hodnoty 0,3, od tohoto roku směrodatná odchylka pořád rostla a v roce 2005 byla rovna 1,3. Z toho můžeme usoudit, že od roku 1995 se rozdíly v bytové výstavbě mezi kraji zvětšují. Variační koeficient používáme, jestliže chceme posoudit relativní velikost rozptýlenosti dat vzhledem k průměru. Počítáme ho, když chceme porovnat rozptýlenost dat skupin měření stejné proměnné s různým průměrem, nebo v případech, kdy se mění velikost směrodatné odchylky tak, že je přímo závislá na úrovni měřené proměnné. Tato charakteristika je definována jako podíl směrodatné odchylky a aritmetického průměru. Její hodnota bývá udávána v procentech. U statistického znaku počet dokončených bytů na 1000 obyvatel v rámci krajů České republiky se variační koeficient v letech 1995 – 2002 udržuje na víceméně konstantní hladině mezi 21 – 26 procenty, od roku 2003 výrazně roste a v roce 2005 je jeho hodnota již 40%. Pokud to dáme ještě do souvislosti se směrodatnou odchylkou, tak zjistíme, že v letech 1995 – 2002 rostly rozdíly mezi kraji, ale současně se zvyšovala také výstavba, takže procentuální podíl směrodatné odchylky a průměru byl stále stejný, v dalších letech rostly rozdíly v bytové výstavbě mezi kraji mnohem rychleji než samotná bytová výstavba. Giniho koeficient udává míru nerovnosti distribuce, používá se tedy pro kvantitativní vyjádření nerovnosti v rozdělení u sledovaného argumentu. Je definován jako poměr oblasti mezi skutečnou Lorenzovou křivkou distribuční funkce a křivkou jednotné distribuce, k oblasti pod jednotnou distribucí. Je to číslo mezi 0 a 1, kde 0 odpovídá dokonalé rovnosti ukazatelů a 1 odpovídá dokonalé nerovnosti. Porovnáme-li tedy Giniho koeficient opět u počtu dokončených bytů v jednotlivých krajích například v letech 1991 (je roven 0,14) a v roce 2001 (0,11), vidíme, že hodnoty se v těchto letech příliš neliší a rovnoměrnost výstavby v rámci krajů je v těchto letech velmi podobná. Koeficient β-konvergence/divergence zobrazuje hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu, který měří závislost mezi přírůstkem sledovaného znaku v jednotlivých krajích v daném roce a hodnoty argumentu v předchozím roce. Tento koeficient může nabývat hodnot od -1 do 1. Blíží-li se koeficient korelace hodnotě 1, existuje mezi proměnnými silná přímá lineární závislost, obdobně koeficient korelace blížící se hodnotě -1 vyjadřuje silnou nepřímou lineární závislost. Naopak, pokud se hodnoty koeficientu korelace blíží nule, říkáme, že sledované proměnné jsou lineárně nezávislé. Koeficient β -konvergence/divergence opět u statistického znaku počet dokončených bytů/1000 obyvatel dosahuje v roce 2003 hodnoty 0,13 a v roce 2004 je roven 0,82. Tedy v roce 2003 byla lineární závislost mezi přírůstkem počtu dokončených bytů a počtem dokončených bytů v předchozím roce velmi nízká, navíc byly tyto veličiny nepřímo úměrné a naopak v roce 2004 se jednalo o silnou přímou lineární závislost mezi přírůstkem a počtem dokončených bytů v minulém roce.

3

3. Vyhodnocení vývoje, vzájemných vazeb a působení obyvatelstva, domácností a bytového fondu v krajích ČR 1991-2001 3.1

Vybavenost obyvatel a domácností byty

Jako základní orientační údaje o bydlení v ČR v roce 2001 můžeme použít údaje o způsobu bydlení. Tyto údaje ukazují, že ne všichni obyvatelé bydlí v tradičně chápaných bytech. V krajském pohledu byla situace následující:

Tab. 1 Obyvatelstvo podle způsobu bydlení Okres

Hlavní město Praha Hlavní město Praha Středočeský kraj Středočeský kraj HmP a StČk HmP a StČk Jihočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Pardubický kraj Vysočina Vysočina Jihomoravský kraj Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj Moravskoslezský kraj ČR ČR

Osoby v bytech % 1157802 99,033 1108173 98,726 2265975 98,883 619414 99,064 543000 98,604 298914 98,216 802521 97,842 422100 98,579 543964 98,773 502316 98,826 514265 99,047 1117142 99,062 630161 98,560 588785 98,954 1252745 98,683 10101302 98,741

Osoby mimo byt a zařízení Osoby v Obyvatelstvo rekreační mobilní nouzové celkem úhrnem zařízeních chata, obydlí obydlí chalupa % % % % % % 19 3244 1481 4744 6560 1169106 0,002 0,277 0,127 0,406 0,561 100 31 2741 2568 5340 8960 1122473 0,003 0,244 0,229 0,476 0,798 100 50 5985 4049 10084 15520 2291579 0,002 0,261 0,177 0,440 0,677 100 7 2565 241 2813 3040 625267 0,001 0,410 0,039 0,450 0,486 100 13 2351 1715 4079 3609 550688 0,002 0,427 0,311 0,741 0,655 100 0 1830 916 2746 2683 304343 0,000 0,601 0,301 0,902 0,882 100 16 9436 1308 10760 6938 820219 0,002 1,150 0,159 1,312 0,846 100 3 1983 1252 3238 2846 428184 0,001 0,463 0,292 0,756 0,665 100 40 2764 478 3282 3478 550724 0,007 0,502 0,087 0,596 0,632 100 12 2371 203 2586 3379 508281 0,002 0,466 0,040 0,509 0,665 100 8 1249 202 1459 3487 519211 0,002 0,241 0,039 0,281 0,672 100 7 2757 465 3229 7347 1127718 0,001 0,244 0,041 0,286 0,651 100 32 3374 520 3926 5282 639369 0,005 0,528 0,081 0,614 0,826 100 14 994 364 1372 4853 595010 0,002 0,167 0,061 0,231 0,816 100 20 7177 806 8003 8719 1269467 0,002 0,565 0,063 0,630 0,687 100 222 44836 12519 57577 71181 10230060 0,002 0,438 0,122 0,563 0,696 100

Zdroj: ČSÚ výsledky SLBD 2001, vlastní zpracování 4

Podle metodiky SLBD zahrnuje způsob bydlení Byt je soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, Nouzové obydlí zahrnuje různá přístřeší, nouzové a provizorní stavby, boudy, sruby, nekolaudovaný dům, který podle rozhodnutí stavebního úřadu svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení, nouzové ubytování na pracovišti apod. Mobilní (pohyblivé) obydlí je ubytovací zařízení, které může být přepravováno, např. maringotka, obytná loď, karavan. rekreační chalupy, zahrádkářské chaty, rekreační domky. Rekreační chata, chalupa je stavba, která svými parametry odpovídá požadavkům na rekreaci. Patří sem i vyčleněné rekreační chalupy, zahrádkářské chaty, rekreační domky.

Podle údajů SLBD bydlela převážná většina obyvatel v bytech a podíly ostatního bydlení jsou statisticky téměř zanedbatelné. Přesto nelze zcela pominout, že v ČR bydlí v zařízeních více jak 71 tisících obyvatel, byť to představuje jen 0,7 %. Zcela mimo byty a zařízení bydlí jen 0,56% obyvatel ČR, ale je to 57, 6 tisíce lidí, čili úhrnem jedno středně velké město a téměř 45 tisíc z toho bydlí v nouzových obydlích. Z republikového průměru téměř 0,7% bydlících v ubytovacích zařízeních se vymykají s vyšším podílem kraje Ústecký (0,846), Středočeský (0,798), Zlínský (0,816), naopak s výrazně nižším podílem Jihočeský (0,486) a Praha (0,561). Způsob bydlení dosti zřetelně souvisí se strukturou osídlení, tedy se složením obcí podle počtu obyvatel a se způsobem života. Rozbor meziregionálních disparit ve fyzické dostupnosti bydlení uvádíme nejdříve v souhrnném vyjádření podle různých ukazatelů vybavenosti obyvatel a domácností byty. Tabulka č.2 ukazuje v čem se navzájem odlišují a jaké závěry je možné z těchto rozdílů odvodit. Tab. č. 2 Vybavenost obyvatel a cenzových domácností byty 1991 a 2001 podle krajů krajských měst ČR, kraj, krajské Hl.m.Praha Praha a Středočeský Jihočeský České Plzeňský Plzeň Karlovarský Karlovy Ústecký Ústí nad Liberecký Liberec Královéhrad Hradec Pardubický Pardubice Vysočina Jihlava Jihomoravsk Brno Olomoucký Olomouc Zlínský Zlín Moravskosl Ostrava Česká

Celkem byty na 1 000 obyvatel 1991 pořadí 2001 pořadí 425,22 1 471,51 1 419,71 2 457,99 2 413,7 3 443,9 4 406,14 7 417,64 407,27

6

443,95

3

390,29

8

412,32

9

418,7

2

437,07

7

410,17

4

441,96

5

407,68

5

438,88

6

387,31

9

419,2

8

372,68

13

409,13

10

376,05

11

403,21

11

376,12

10

402,66

12

359,13

14

388,64

14

375,7

12

400,66

13

396,76

-

425,81

-

Trvale obydlené byty na 1 000 1991 pořadí 2001 pořadí 408,35 1 425,06 1 384,52 2 397,11 2 358,52 6 367,49 9 354,48 8 369,89 8 379,5 397,71 363,74 5 379,51 4 392,29 411,74 364,71 4 380,86 3 390,3 415,23 375,51 2 392,49 2 390,48 413,38 365,46 3 377,94 5 386,23 400,29 358,96 7 371,38 6 363,48 388,89 344,87 12 359,92 11 369,44 395,3 331,23 13 346,36 13 354,04 373,2 346,74 10 358,9 12 390,61 403,34 345,81 11 358,12 10 369,52 393,41 328,56 14 346,71 14 360,54 378,67 352,82 9 370,55 7 384,79 405,34 359,7 374,16 -

Trvale obydlené byty na 100 1991 pořadí 2001 pořadí 90,59 10 90,74 1 90,69 1 89,92 4 90,81 9 88,99 11 92,81 3 90,5 2

Změna ukazatele v %

0,1 -1,3 -2 -2,5

91,9

7

89,9

5

-2,2

93,03

2

87,55

14

-5,9

95,1

1

90,4

3

-4,9

92,26

5

89,29

10

-3,2

92,48

4

89,64

8

-3,1

92,2

6

89,42

9

-3

90,72

11

88,95

4

-0,6

89,77

13

89,4

12

-1

90,33

12

89,66

7

-0,7

89,08

14

88,93

13

-0,3

91,82

8

89,44

6

-2,3

91,46

-

89,63

-

-2

5

Graf 1 a Trvale obydlené byty na 100 cenzových domácností 1991 a 2001 podle krajů

91,46

89,63

91,82

89,44

( 91) byt y cel kem ( 01) byt y cel kem

Moravskoslezský

89,08

88,93

90,33

89,66

Olomoucký

89,77

89,4

90,72

88,95

Vysočina

92,2

89,42

89,64

Královéhradecký

92,26

89,29

90,4

Ústecký

87,55

Plzeňský

92,48

95,1 93,03

91,9

89,92

92,81

90,5

90,69

89,92

HMP a ST

90,81

88,99

90,71

90,59

96 94 92 90 88 86 84 82

Hlavní město Praha2

na 100 cd

TOB celkem v TOD (91,01) - na 100 cd

Od roku 1991 do roku 2001 poklesla vybavenost cenzových domácností ve všech krajích kromě Prahy. Pokles byl velmi výrazný u kraje Karlovarského , Ústeckého, Moravskoslezského. Závažný byl však i mírnější pokles v krajích, které už v r.1991 měly nižší úroveň vybavení, jako kraje Jihomoravský, Zlínský, Olomoucký. Příčiny lze hledat jednak v růstu počtu domácností, jednak v intenzitě bytové výstavby.

Graf 1.b Trvale obydlené byty v BD a RD na 100 cenzových domácností - krajské odchylky

Ukazatele charakterizující vybavenost počtem bytů na 1 000 obyvatel se od sebe liší tím, že v prvém případě je vybavenost vyjádřena všemi zaevidovanými byty, tj. i byty, které jsou z trvalého užití z určitého důvodu vyloučeny. Neobydlené byty, které tvoří součást celkového počtu bytů lze považovat za rezervu, ale současně je možné je hodnotit jako zátěž. Působí negativně na dostupnost bydlení, zatěžují bydlení náklady a zčásti se přeměňují nikoliv na 6

funkční byty, ale na úbytek, který není ani evidován. Informativní hodnota ukazatele „byty celkem“ je právě proto slabší. Je ale dostatečná, pokud jsme si těchto věcí vědomi a počet neobydlených bytů si udržuje stabilní rozsah. V ČR se počet neobydlených bytů trvale zvyšoval, v devadesátých letech minulého století velmi výrazně, o více než pětiletý rozsah bytové výstavby. Porovnáme-li vybavenost obyvatel byty včetně bytů neobydlených s vyjádřením vybavenosti obyvatel trvale obsazenými byty zjišťujeme, že kraje s větším počtem a podílem neobydlených bytů vykazují větší růst vybavenosti. Podobné růstové tendence mezi oběma ukazateli zůstávají zachovány, pouze u krajů s menším rozsahem neobydlených bytů. U ukazatele vybavenosti domácností trvale obydlenými byty se k tomu přidává rozdíl ve vývoji počtu obyvatel a cenzových domácností. Počet domácností roste i při poklesu počtu obyvatel. U počtu obyvatel 1991-2001 došlo k poklesu, u domácností k růstu. Štěpení domácností probíhá v krajích s rozdílnou intenzitou. S výjimkou hl. m. Prahy ve všech krajích se vybavenost domácností byty v letech 1991-2001 snížila. Tam, kde snížení bylo výraznější (Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj), projevilo se to v daném kraji v dostupnosti bydlení nepříznivě. Pokud se přitom jednalo o kraje, kde vybavenost v mezikrajském porovnání byla již ve výchozím stádiu nízká, pociťoval se pokles intenzivněji. V krajích Ústeckém, Moravskoslezském i Karlovarském byl dopad mírnější. V kapitole 5. zabývající se vybaveností byty 2001-2006, 2001-2010 se podrobněji k této otázce vracíme. Grafické zobrazení rozdílů ve vybavenosti cenzových domácnosti trvale obydlenými byty v roce 1991 a 2001 názorně ukazuje i na vývojové tendence v jednotlivých krajích a v seskupení hl. m. Prahy se Středočeským krajem. K nevelkému poklesu došlo v krajích Zlínském, Jihomoravském a Olomouckém, které jsou ovšem na úrovni vybavenosti pod průměrem celostátním (Zlínský, Jihomoravský) nebo jen těsně nad průměrem (Olomoucký kraj). Z hlediska zaměření našeho rozboru je potřebné sledovat především ukazatel počtu trvale obydlených bytů na 100 cenzových domácností. Vyjadřuje přesněji bytovou situaci a v lépe odráží rozdíly, které vzhledem k souhrnnému charakteru tohoto ukazatele ukazují již i na možné disparity na úseku bydlení. Tam, kde došlo k většímu zvýšení podílu domácností bez samostatného bytu lze očekávat i celkové větší zaostávání v dostupnosti bydlení. Je pozoruhodné, že odchylky počtu TOB/100CD od průměru ČR mají ve všech krajích stejný vztah: Je-li kraj nad průměrem ČR v počtu TOB v rodinných domech, je současně pod průměrem v počtu TOB v bytových domech a naopak.

7

Důležitou úlohu v rozboru vybavenosti domácností a obyvatel byty sehrává vyhodnocení podle velikostních skupin sídel v krajích a porovnání mezikrajských rozdílů. Tabulka č. 3 ukazuje, že vybavenost byty roste úměrně s velikostí obcí, avšak dynamika je rozdílná. Rozdíly jsou i v úrovni vybavenosti v jednotlivých velikostních kategoriích ve vztahu k průměru za ČR celkem. Tab. č. 3 Počet trvale obydlených bytů na 100 cenzových domácností podle velikostních skupin sídel a krajů 2001 Velikostní skupina sídel ČR, kraj do 2 000 2 001-4 999 5 000-9 999 10 000 a více Česká republika Hl.m.Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

87,9

88,7

90,1

90,7

86,5 88,0 89,5 88,5 84,1 88,0 87,6 88,9 88,4 89,3 87,0 88,3 85,9 87,2

87,9 88,8 90,3 90,9 88,0 88,5 89,8 89,4 89,6 91,3 87,1 87,5 87,7 88,2

85,8 89,7 91,8 90,6 89,0 91,2 88,7 90,8 90,3 90,5 88,7 91,4 89,0 83,4

91,0 90,3 91,1 90,9 88,7 91,4 90,3 89,9 90,2 91,1 90,6 91,1 90,6 90,8

Nad průměrnou úrovní vybavenosti ve všech velikostních kategoriích sídel byly v roce 2001 kraje: Jihočeský, Plzeňský, Ústecký a Vysočina. Pod průměrnou úroveň v kategorii s 5 000-9 999 obyvateli se dostávaly kraje Středočeský, Liberecký, Jihomoravský, Zlínský a Moravskoslezský. Nejvíce na postavení kraje v bytové vybavenosti ovšem působí vybavenost v kategorii měst s 10 000 a více obyvateli. Zde se pod průměrem za ČR ocitají kraje: Karlovarský, Královéhradecký, Pardubický, Středočeský, v menší míře i kraj Jihomoravský a Zlínský. Vstupní, souhrnnou charakteristiku na základě ukazatelů vybavenosti domácností a obyvatel byty tímto uzavíráme. Její význam pro rozbor (podrobnější) jednotlivých faktorů, které na výslednou vybavenost rozdílně působí spočívá v tom, že poslouží jako určitý etalon při jejich hodnocení v období 1991-2001 a následně i pro období 2001-2006 a 2001-2010. Obyvatelstvo a domácnosti podle krajů a skladby osídlení 1991-2001 Demografický vývoj se vyznačuje určitými trvalými tendencemi strukturních změn. Počet obyvatel buďto roste nebo stagnuje, může i klesat. U domácností prozatím sledujeme v ČR i v ostatních zemích pouze vzestup. Z praktického nazírání lze odpozorovat, že s růstem ekonomiky se poptávka rostoucího počtu domácností projevuje i v nabídce bytů.

8

K počtu obyvatel a domácností se vztahuje většina ukazatelů z oblasti bydlení. V relativní podobě byla již uvedena vybavenost obyvatel a domácností byty. K charakteristice krajů je potřebné nyní ještě uvésti přírůstky (úbytky) obyvatel a přírůstky domácností 1991-2001 jakož i vývoj obyvatelstva do roku 2006. Tab. č. 4

Vývoj počtu obyvatel 1991-2006 a 2001-2006 a cenzových domácností 1991-2001 (v tis.) Počet obyvatel

ČR, kraj

Česká republika Hl.m.Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

1991

2001

10 302,2 1 214,2 1 112,9 629,9 558,3 30,2 824,5 425,1 552,8 508,7 521,7 1 136,8 642,8 596,9 1 283,3

10 230,1 1 169,1 1 122,5 625,3 550,7 304,3 820,2 428,2 550,7 508,3 519,2 1 127,7 639,4 595,0 1 269,5

Přírůstek (úbytek) v% výchozího stavu

Počet cenzových domácností

Přírůstek Přírůstek (úbytek) 1991-2001 Počet v% v% obyvatel výchozího výchozího k 1.1.2007 stavu stavu 2001

1991

2001

-0,7

4 051,6

4 270,7

5,4

10 287,2

0,6

-3,7 +0,9 0,4 -1,4 0,8 -0,5 0,7 -0,4 -0,1 -0,5 -0,8 -0,5 -0,3 -1,1

547,3 439,4 237,9 221,0 118,4 325,6 168,4 214,6 190,3 190,2 439,2 246,3 220,2 492,9

547,8 464,2 255,6 232,4 132,4 356,1 181,2 228,2 204,6 199,4 455,5 257,2 232,0 524,1

0,9 5,6 7,4 5,2 11,8 9,4 7,6 6,3 7,5 4,8 3,7 4,4 5,4 6,3

1 188,1 1 175,2 630,0 554,5 304,6 823,3 430,8 549,6 507,8 511,6 1 132,6 639,9 589,8 1 249,3

+1,6 +4,7 0,7 0,7 0,1 0,4 0,6 -0,2 -0,1 -1,5 0,4 0,0 -0,9 -1,6

Údaje nejdříve potvrzují rozdílný vývoj počtu obyvatel a domácností 1991-2001, který je potřebné respektovat při interpretaci závěrů o vazbách bydlení a demografického vývoje. Ve vývoji obyvatelstva údaje za období 2001-2006 ukazují, že oproti desetiletí 1991-2001 v řadě krajů došlo ke zlepšení, jehož dlouhodobější pokračování se však v projekcích nevyskytuje. Očekávané poklesy mohou být pouze zmírněny vzestupem přistěhovalectví. V jednotlivých krajích je třeba vycházet z potřeby bydlení ve vazbě na vývoj počtu a skladbu cenzových domácností, tj. z dynamiky růstu počtu domácností a dynamiky poklesu velikosti domácností. Obě tyto vývojové tendence působí ke zvýšení poptávky po bytech. V desetiletí 1991-2001 se vytvářely příznivější tendence v krajích, kde vzestup počtu domácností převyšoval průměr za ČR, snížení počtu členů domácností bylo výraznější než v průměru za ČR a podíly domácností jednotlivců byly v roce 2001 vyšší než v průměru za ČR.

9

Tab. č. 5 Změny ve vývoji průměrné velikosti domácností a skladbě domácností podle druhu 1991-2001 Průměrný počet členů domácností Skladba domácností podle druhu k 1.3.2001 (počet osob na Rozdíl jednu cenzovou 1991ČR, kraj domácnost) 2001 vícečlenné úplné neúplné domácnosti 1991 2001 nerodinné rodiny rodiny jednotlivců domácnosti Česká republika Hl.m.Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

2,54

2,40

-0,14

54,6

13,5

29,9

2,0

2,22 2,53 2,62 2,53 2,55 2,30 2,52 2,58 2,67 2,74 2,59 2,61 2,71 2,60

2,13 2,42 2,45 2,37 2,30 2,19 2,36 2,41 2,48 2,60 2,48 2,49 2,57 2,42

-0,09 -0,11 -0,17 -0,16 -0,25 -0,11 -0,16 -0,17 -0,19 -0,14 -0,11 -0,12 -0,14 -0,18

43,3 55,9 57,2 55,8 49,6 51,5 52,8 56,9 59,0 62,4 57,0 58,0 60,4 55,8

16,4 13,4 12,6 12,5 15,7 13,7 13,9 12,6 12,0 11,2 13,5 12,8 12,4 13,3

36,8 28,9 28,7 29,9 32,5 32,6 31,2 29,2 27,7 25,1 27,3 27,6 25,8 29,2

3,6 1,8 1,6 1,8 2,2 2,1 2,1 1,3 1,3 1,4 2,2 1,6 1,4 1,6

Podle dynamiky růstu počtu domácností se vytvářely větší požadavky na rozvoj bydlení v krajích Karlovarském, Ústeckém, Pardubickém, Libereckém a Moravskoslezském. Nízké přírůstky domácností byly v hl. m. Praze, Jihomoravském, Olomouckém kraji a kraji Vysočina. Podle dynamiky poklesu velikosti domácností se vytvářely příznivější podmínky pro rozvoj bydlení v kraji Karlovarském, Moravskoslezském, Pardubickém, Jihočeském, Královéhradeckém a méně výrazné bylo snížení velikosti domácností v Praze, Středočeském, Jihomoravském a Olomouckém kraji. Dlužno však podotknout, že vývoj obyvatel (přírůstek) 2001-2006 a tudíž i odraz tohoto procesu v domácnostech znamená oproti období 1991-2001 zvrat v hl. m. Praze a zejména ve Středočeském kraji. V těchto krajích v letech 2001-2006 a 2001-2010 bude platit jiná, růstová tendence (viz tab. č. 5). Svědčí o tom také již v roce 2001vysoký počet domácností jednotlivců v hl. m. Praze. Nadprůměrné podíly domácností jednotlivců byly v roce 2001 také v krajích Karlovarském, Ústeckém a Libereckém. Opět zde však může sehrávat významnou úlohu lokalizace imigračních přírůstků v letech po roce 2001. Rozbor počtu obyvatel a počtu domácností z hlediska vlivu na rozvoj bydlení (tj. možné větší rozdíly v mezikrajském porovnání až potenciální regionální disparity) je třeba ukončit charakteristikou podle velikostních skupin obcí (Tab. č. 6).

10

Tab. č. 6

Podíl obyvatel ve velikostních skupinách obcí podle krajů k 1.3.2001 (%)

ČR, kraj

Podíl obyvatel v obcích s počtem obyvatel k 3.3.1991*) 2000500010000 a do 2000 4999 9999 více

25,54 10,64 Česká republika Hl.m.Praha 0,00 0,00 Středočeský 42,61 13,10 Jihočeský 33,22 14,57 Plzeňský 32,49 15,70 Karlovarský 17,96 12,07 Ústecký 17,66 8,37 Liberecký 22,90 11,13 Královéhradecký 30,19 10,92 Pardubický 37,19 9,17 Vysočina 42,89 9,14 Jihomoravský 28,32 14,72 Olomoucký 33,40 12,97 Zlínský 28,85 14,92 Moravskoslezský 14,24 9,72 *) Ve vymezení k 31. 12. 2001.

Podíl obyvatel v obcích s počtem obyvatel k 1.3.2001*) 20005000- 10000 a do 2000 4999 9999 více

8,73

55,09

26,13

11,01

8,79

54,07

0,00 8,06 14,38 7,66 12,50 7,58 15,84 16,53 12,07 12,00 7,78 3,88 11,87 8,57

0,00 36,24 37,82 44,15 57,48 66,38 50,12 42,36 41,56 35,96 49,18 49,75 44,36 67,47

0,00 43,11 33,02 32,69 19,33 18,69 23,87 30,67 37,41 42,42 28,87 34,19 29,30 14,85

0,00 13,75 14,78 16,49 12,35 8,82 11,46 10,96 9,54 9,29 15,06 13,22 15,10 10,10

0,00 7,89 14,47 7,78 12,85 7,60 15,69 16,48 12,04 12,09 7,95 3,88 11,86 8,64

0,00 35,26 37,73 43,09 55,98 64,89 48,99 41,89 41,01 36,19 48,13 48,70 43,73 66,41

Z tabulky je zřejmé, že v období 1991-2001 se zvýšil podíl obyvatel v obcích do 2 000 obyvatel ve všech krajích s výjimkou kraje Jihočeského a kraje Vysočina. Pouze v kraji Vysočina se zvýšil počet obyvatel ve městech s 10 tisíci a více obyvateli. Vysoké počty a podíly obyvatel a domácností s 10 tis. a více obyvateli zůstávají i v roce 2001 v Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji, pochopitelně i v kraji Praha. V krajích s vysokým podílem obyvatel a domácností v obcích do 2 000 obyvatel je dlouhodobě rozvoj bydlení pomalejší. To neznamená, že v kratším období relativní posun části obyvatelstva a domácností do venkovských území krajů není opodstatněný, například v rámci využití rezervy neobydlených bytů, která jak vyplyne z dalšího rozboru se zde více nacházejí.

11

Významným a v relativně kratší době působícím faktorem na rozvoj bydlení a také na meziregionální rozdíly v oblasti bydlení je migrační faktor. Projevuje se v růstu nebo poklesu počtu obyvatel podle salda stěhování obyvatel. Děje se tak rozpoznatelně i na úrovni krajů. V přirozené měně obyvatel, která má dlouhodobý, jen zvolna se měnící, průběh změn, je ovšem i tak fixována značná územní diferenciace. Území s bilančními úbytky podle přirozené měny obyvatel tvoří větší souvislé oblasti v Čechách, menší na Moravě. Existují v podstatě tři skupiny územních jednotek (k rozboru se využívají nejvíce okresy), které se vyznačují vzájemně působícími faktory směrem k možným migračním posunům. Jedná se o skupiny: − okresy s relativně vysokými přírůstky obyvatel a s relativně vysokou nezaměstnaností; − okresy s relativně vysokými úbytky obyvatel a relativně nízkou nezaměstnaností; − ostatní okresy nevyznačující se těmito vztahy. Logicky by měla migrace probíhat z okresů s vysokými přírůstky obyvatel a vysokou nezaměstnanosti do okresů s vysokými úbytky obyvatel a nízkou nezaměstnaností. Jak ukazují přírůstky (úbytky) počtu obyvatel přirozenou měnou, stěhováním a přírůstek(úbytek) celkem v tabulce č.7 a saldo migrace v posledních létech podílí se migrace na vývoji obyvatel v podstatě v uvedených směrech. Největší migrační přírůstky směřovaly do zázemí velkých měst s mírnější nezaměstnaností a s úbytky obyvatel v důsledku přirozené měny obyvatel. Opačně docházelo k úbytkům počtu obyvatel stěhováním z okresů s přírůstky počtu obyvatel, avšak také s vysokou nezaměstnaností. V období 1991-2001 tomu tak bylo zejména v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Tab. č. 7 Pohyb obyvatelstva podle krajů

ČR, kraj Hl.m.Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Česká republika

Přirozený přírůstek (úbytek) -3,52 -2,52 -0,74 -2,10 0,40 -0,68 -0,41 -1,11 -0,72 -0,32 -1,43 -0,96 -0,89 -0,24 -1,31

Saldo migrace 1,00 3,56 1,17 1,01 0,18 0,94 1,04 0,33 0,27 0,01 0,97 0,37 0,61 -0,62 0,87

Celkový přírůstek (úbytek) -2,51 1,04 0,43 -1,09 0,58 0,26 0,63 -0,77 -0,45 -0,31 -0,46 -0,59 -0,28 -0,86 -0,44

12

Z údajů je patrné, že jen menší počet krajů si dlouhodobě uchovával kladný přírůstek obyvatel, při čemž pouze v Karlovarském kraji na tom spolupůsobil přirozený přírůstek i migrace. V Moravskoslezském kraji naopak se na úbytku přirozená měna a saldo migrace spolupodepsaly. V ostatních krajích kladné saldo migrace bylo nedostatečné k překrytí úbytků z přirozené měny obyvatel. V posledních létech zvláště v roce 2005 a 2006 se působení salda migrace zvýrazňuje v obou směrech.

Tab. č. 8 Saldo migrace v roce 2005 a 2006 podle krajů

ČR, kraj Hl.m.Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Česká republika

2005 abs. 11 769 14 734 2 316 2 311 -345 1 266 1 424 1 375 998 922 1 028 34 31 -1 674 36 229

2006 % 10,01 12,85 3,70 4,20 -1,13 1,54 3,33 2,51 1,97 1,81 0,91 0,05 0,05 -1,3 3,54

abs. 6 260 16 472 2 038 3 124 103 -124 1 420 1 475 1 643 538 2 360 603 11 -1 203 34 720

% 5,29 14,12 3,24 5,65 0,34 -0,15 3,30 2,69 3,24 1,05 2,09 0,94 0,02 -0,96 3,38

Největší kladné saldo migrace se projevuje ve Středočeském kraji a poté v Praze. Kladnou úlohu migrace sehrává v Plzeňském a Libereckém kraji. Změnila se tendence vlivu v kraji Karlovarském a utvrzuje se dřívější slabý pozitivní vliv v kraji Olomouckém a Zlínském. V současnosti na migrační přírůstky obyvatel působí silněji také přistěhovalectví z jiných zemí. V hlavním městě přibylo za první pololetí roku 2007 téměř 10 tis. osob, z toho převažující část z ciziny (v roce 2006 celoroční přírůstek činil 7,5 tisíce osob). Podobně ve Středočeském kraji z celkového přírůstku 12 106 obyvatel za polovinu roku 2007 tvořila migrace 11 304 osob (93,4 %) z jiných okresů a rovněž z ciziny. Rozbor vývoje bytového fondu v období 1991-2001 je potřebné uvésti v podobě ukazatelů bytů celkem a trvale obydlených bytů. Rozdíl mezi nimi představuje neobydlené byty. Tyto sehrávají při zjišťování regionálních rozdílů až disparit významnou úlohu v potenciálně kladném, ale i záporném působení.

13

Tab. č. 9 Počet a přírůstky bytů v období 1991-2001 podle krajů

ČR, kraj Česká republika Hl.m.Praha Středočeský Praha a Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradec ký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezs ký

Přírůste Přírůste Přírůste Podíl Počet Počet trvale Počet bytů celkem k 1991- obydlených bytů k 1991- neobydlenýc k 1991- neobydlených 2001 2001 h bytů (tis.) 2001 bytů 2001 (tis.) (tis.) 1991 2001 v% 1991 2001 v% v% 1991 2001 v % 4 077,20 4 366,30 7,1 3 705,70 3 827,70 3,3 371,5 538,6 45 12,3 516,3 551,2 458,4 498,3 947,7 1 049,50

6,8 8,7 7,7

495,8 397 892,8

496,9 413,1 910

0,2 3,5 1

20,5 54,3 61,4 85,2 83,9 139,5

64,9 38,8 66,3

9,8 17,1 13,3

253 227,4 117,8 345,2 174,7 225,4

279,9 244,5 125,5 358,5 189,2 241,7

11,1 7,5 6,5 3,8 8,3 6,8

220,8 203,1 110,1 309,6 155,4 198,4

231,3 209 115,9 312,9 161,8 204,5

4,7 2,9 5,2 1 4,1 3,1

32,2 24,3 7,7 35,6 19,3 27

48,6 35,5 9,6 45,6 27,4 37,2

42,9 46,1 24,7 28,1 42 37,8

17,4 14,5 7,6 12,7 14,5 16,5

197 194,3 427,4 241,5 214,4 482

213,1 212,7 454,4 257,5 231,2 508,6

8,2 9,5 6,3 6,6 7,8 5,5

175,4 172,6 394,3 222,4 196,1 452,6

182,9 179,8 404,9 230,6 204,8 470,2

4,3 4,2 2,7 3,7 4,4 3,3

21,6 21,7 33,1 19,1 18,3 29,4

30,2 32,9 49,5 26,9 26,4 38,4

39,3 51,6 49,5 37,9 43,6 30,6

14,2 15,5 10,9 11,1 12,3 8

Byty celkem vzrůstaly rychleji než trvale obydlené byty v důsledku obzvláště velkého vzestupu počtu neobydlených bytů. Neobydlenost se výrazně zvýšila ve všech krajích. Více než na 1,5 násobek vzrostla v hl. m. Praze, o téměř polovinu v Jihomoravském kraji a o více než polovinu v kraji Vysočina.Ve středočeské oblasti (Praha a Středočeský kraj činil růst 66,3 %). Nejméně, zhruba o čtvrtinu se zvýšil počet neobydlených bytů v Ústeckém a Libereckém kraji. Rozdílná dynamika vývoje je prvním upozorněním na závažné důsledky jež jsou s neobydleností spojeny. Na jedné straně se hromadí rezervy, na druhé straně velký růst neobydlených bytů ukazuje na nedostatky v bytové ekonomice, na narůstání problémů ve využití bytového fondu. Růst počtu neobydlených bytů charakterizuje pouze tendence. O tom, jak velkou zátěž představují neobydlené byty v jednotlivých krajích lze usoudit na základě velikosti jejich podílu na celkovém počtu bytů v roce 1991 a 2001. Aktuální stav vyjadřují údaje ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001. Z hlediska velikosti podílu neobydlených bytů se obzvláště rychlý nárůst neobydlenosti v hl. m. Praze již nejeví tak velkým problémem, ovšem pouze v případě, že nebude nadále progresovat. Mezikrajsky porovnáno je úkol snížení počtu neobydlených bytů velmi závažným problémem ve všech krajích právě proto, že i relativně nízké podíly v Karlovarském a Moravskoslezském kraji a hl. m. Praze jsou vysoké vzhledem k optimální výši, jež se pohybuje v zemích s vyspělou ekonomikou bydlení kolem 4 – 5 % neobydlených bytů z celkového bytového fondu. Obzvláště vysoké podíly neobydlených bytů jsou ve Středočeském a Jihočeském kraji, značně vysoké pak v kraji Královéhradeckém, Plzeňském a Libereckém. V těchto krajích přitom růst neobydlenosti se spíše přibližoval průměru za ČR, nepatřil k relativně nízkým.

14

Z porovnání vývoje bytů podle ukazatelů byty celkem, neobydlené byty a trvale obydlené byty vyplývá, že je potřebné v rozboru zdůraznit hodnocení trvale obydlených a neobydlených bytů ve vzájemné kontemplaci. Byty celkem bytovou situaci zamlžují. V krajích s vysokým podílem neobydlených bytů se obraz o bytové situaci nezdůvodněně zlepšuje. Podle ukazatele trvale obydlených bytů se přírůstky bytů 1991-2001 koncentrují do kraje Karlovarského (5,2 %), Jihočeského (4,7 %), Zlínského (4,4 %), Pardubického (4,3 %), Libereckého (4,2 %) a do kraje Vysočina (4,2 %). Velmi nízké relativní přírůstky bytů 1991-2001 byly naopak v hl. m. Praze (0,2 %)*), Ústeckém (1,1 %), Jihomoravském (2,7 %) a Plzeňském kraji (2,9 %). Mezi kraji s vyšším relativním přírůstkem obyvatel chybí kraje s nízkou vybaveností obyvatel a domácností byty: Královéhradecký, Pardubický, Jihomoravský. V těchto krajích se diference s ostatními kraji prohloubily. V Plzeňském a Olomouckém kraji byl přírůstek jen o málo vyšší než v celostátním průměru a tudíž i zde patrně nedošlo ke snížení rozdílů v úrovni bydlení (vybavenosti obyvatel a domácností) oproti úspěšnějším krajům. Podíváme-li se na bytovou situaci v krajích na základě ukazatele podílu trvale obydlených bytů podle struktury osídlení v roce 2001, zjišťujeme, že nad celostátním průměrem jsou podíly bytů v obcích do 2 000 obyvatel v krajích Středočeském, Olomouckém, Vysočina, Plzeňském, Pardubickém, Jihočeském, Jihomoravském, Zlínském a Královéhradeckém, zatímco kraje Liberecký, Karlovarský a zejména Ústecký a Moravskoslezský měly v roce 2001 tento podíl nízký, pod průměrem za ČR. Podíly bytů ve městech s 10 tis. a více obyvateli jsou zejména s připočtením menších měst ve všech krajích mnohem vyšší než v kategorii do 2 000 obyvatel. Bydlení je z tohoto hlediska především záležitostí a problematikou měst, zejména měst nad 10 tis. obyvatel. V této kategorii budeme odůvodněně analyzovat a zdůrazňovat rozdíly ve vývoji rozdílů až disparit v krajích s relativně vysokými podíly trvale obydlených bytů, tj. v Praze, Moravskoslezském, Ústeckém a Jihomoravském kraji. Avšak i kraje s nižším podílem bytů v kategoriích obcí s 10 tis. a více obyvateli se stávají předmětem zvýšeného zájmu z hlediska vzniku a vývoje regionálních disparit pokud zde dochází (bude docházet) k větším změnám v alokaci bytového fondu v důsledku rychlejšího nebo naopak výrazněji pomalejšího vývoje v důsledku bytové výstavby a rekonstrukce bytového fondu. Máme zde na mysli například Středočeský kraj, jehož „bytová tvářnost“ se rychle mění.

*)

Dlužno podotknout, že velmi nízký přírůstek bytů v hl. m. Praze se po roce 2001 změnil. Svědčí o tom nepřímo růst bytové výstavby a migrační přírůstky v letech 2001-2006.

15

Tab. č. 10 Trvale obydlené byty podle velikostních skupin obcí a podle krajů 2001 (v %) Velikostní skupina obcí ČR, kraj do 2 000 2 001-4 999 5 000-9 999 10 000 a více Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Česká republika

25,78 21,00 21,27 14,35 12,10 15,95 18,50 21,01 21,63 19,64 21,77 20,84 11,35 16,26

4,29 7,40 3,88 6,13 3,71 7,79 8,31 6,12 6,32 3,86 1,93 5,93 3,91 4,30

9,22 2,21 4,61 9,98 8,72 3,21 7,64 9,72 5,18 1,61 6,70 5,83 2,08 4,76

60,70 69,39 70,24 69,54 75,46 73,05 65,56 63,15 66,88 74,90 69,60 67,40 82,65 74,68

16

procenta %

Česká republika

Moravskoslezský

Zlínský

16,26 4,3 4,76

11,353,91 2,08

20,84 5,93 5,83

21,77 1,93 6,7

Olomoucký

6,32 5,18

21,63

Vysočina

19,64 3,86 1,61

6,129,72

21,01

Pardubický

Jihomoravský

8,317,64

18,5

74,68

82,65

67,4

69,6

74,9

66,88

63,15

65,56

73,05

15,95 7,79 3,21

Liberecký

Královéhradecký

75,46

69,54

14,35 6,139,98

Karlovarský

12,1 3,71 8,72

70,24

21,27 3,88 4,61

Plzeňský

Ústecký

69,39

7,42,21

60,7

21

0% Jihočeský

20% 4,299,22

40%

25,78

60%

Středočeský

Graf 2. Trvale obydlené byty dle velikosti obcí TOB dle velikostí obce 2001- absolutní hodnoty v %

100%

80%

10 000 a ví ce 5 000 - 9 999 2 000 - 4 999 do 2 000

17

Poněkud jiným způsobem, avšak s podobným zaměřením poskytuje informaci skladba trvale obydleného bytového fondu v rozvržení na bytové domy, rodinné domy a ostatní bytové objekty*). Údaje za rok 1991 a 2001 ukazují i změny, které v této době v krajích nastaly, ty jsou ovšem nevelké. V pořadí podle bytů v bytových domech v roce 2001 jsou na předních místech kraje: hl. m. Praha, Karlovarský, Ústecký, Moravskoslezský a Liberecký. Pod celostátní úrovní zůstaly kraje Plzeňský, Jihočeský, Olomoucký, Královéhradecký, Pardubický, Zlínský, Jihomoravský, Středočeský a Vysočina. Tab. č. 11 Skladba trvale obydlených bytů v bytových domech a rodinných domech podle krajů 1991 a 2001 % ČR, kraj Hl.m.Praha Praha a Středočeský Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Česká republika

1991 bytové domy rodinné domy 88,05 67,06 40,87 51,43 55,88 78,32 72,26 60,89 49,52 44,47 40,09 50,08 51,41 42,08 65,42 58,50

11,95 32,94 59,13 48,57 44,12 21,68 27,74 39,11 50,48 55,53 59,91 49,92 48,59 57,92 34,58 41,50

2001 bytové domy rodinné domy 87,11 65,83 40,11 50,73 53,45 74,24 69,71 57,94 48,04 43,81 39,28 49,09 49,84 41,63 63,82 56,97

12,89 34,17 59,89 49,27 46,55 25,76 30,29 42,06 51,96 56,19 60,72 50,91 50,16 58,37 36,18 43,03

Bipolarizace mezi rodinnými domy a bytovými domy bude mít silnou tendenci se dále udržovat. Tlak na vznik či prohloubení regionálních disparit nedozná však alespoň do roku 2010 valných změn. Závažnější vliv na vznik prohloubení či zmírnění regionálních disparit v bydlení mají změny v počtu a podílu neobydlených domů a bytů celkem.

*)

Podíly bytů jsou v tabulce uvedeny pouze za bytové a rodinné domy.

18

3.2

Neobydlené byty, úbytky bytového fondu

Tab. č. 12 Neobydlené domy a byty v % úhrnu domů a úhrnu bytů 1991 a 2001 podle krajů Neobydlené domy ČR, kraj

Česká republika Hl.m.Praha Středočeský Praha a Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

k 3.3.1991

k 1.3.2001

Neobydlené byty k 3.3.1991

k 1.3.2001

Podíl neobydlených bytů k 1.3.2001 (ČR = 100)

14,1 4,5 18,3 -

17,2 6,9 22,0 -

9,1 4,0 13,4 -

12,3 9,9 17,1 13,2

100,0 10,1 15,8 26,0

18,7 15,7 9,5 14,6 18,2 17,8 15,6 15,2 11,3 11,4 12,1 8,8

24,6 20,6 10,6 15,6 21,8 21,1 18,6 19,8 13,6 12,8 14,1 10,7

12,7 10,7 6,5 10,3 11,2 11,9 11,0 11,2 7,7 8,1 8,8 6,1

17,4 14,5 7,6 10,2 14,5 15,4 14,1 15,5 10,9 10,4 11,4 7,5

9,0 6,6 1,8 6,8 5,1 9,0 5,6 6,1 9,2 5,0 4,9 7,1

Z celkového počtu 538,6 tis. neobydlených bytů k 1.3.2001 v ČR se zhruba ¼ nachází v hl. m. Praze a Středočeském kraji (z toho v Praze 10,1 % a ve Středočeském kraji 15,8 %), bezmála 10 % je ještě v krajích Jihomoravském, Jihočeském a Královéhradeckém. V ostatních krajích se podíly pohybují od 1,8 % (Karlovarský kraj) až po 7,1 %t (Moravskoslezský kraj). V krajích s vysokým podílem na celkovém počtu neobydlených bytů v ČR se řešení problému vysokého počtu neobydlených bytů koncentruje nejvíce. Ukazatel podílu neobydlených bytů v kraji z celkového počtu bytů v příslušném kraji ukazuje na velikost postižení bytového fondu. V krajích s vysokým podílem neobydlených bytů z celkového počtu bytů je řešení problému spojeno s možností výsledného vyrovnávání či naopak prohloubení rozdílů v dalších letech*). Nejvyšší podíly neobydlených bytů z úhrnu všech bytů byly k 1.3.2001 ve Jihočeském kraji (17,4%), dále pak v krajích Středočeském (17,1 %), Vysočina (15,5 %), Královéhradeckém (15,4 %), Plzeňském (14,5 %) Libereckém (14,5 %) a Pardubickém kraji (14,1 %). Uvedené údaje naznačují, že se jedná o kraje s nižší úrovní bydlení. Zatížení je proto pociťováno o to silněji. Středočeský kraj má patrně v důsledku rychlého růstu poptávky po bytech šanci zapojovat více neobydlených bytů a domů do funkčního využití. *)

V tabulce jsou uvedeny i podíly neobydlených domů z celkového počtu domů pro srovnání s neobydlenými byty. Tendence v obou podílech se neliší. Ukazatel neobydlených bytů ukazuje relace a zobrazuje situaci přesněji.

19

K tabulce a grafu za kraje uvádíme ještě kartogram, který znázorňuje jak to vypadá s neobydleností uvnitř krajů. Využívají se k tomu údaje podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Obr. č. 1

Středočeský kraj se v roce 2001 pohyboval převážně v pásmech 15,0 – 19,9 % anebo v pásmu 20,0 – 24,9 %. Podobně je tomu v krajích Jihočeském, Plzeňském a Královéhradeckém. O něco nižší neobydlenost vykazuje kraj Vysočina a Pardubický kraj. V Jihomoravském, Olomouckém a Zlínském kraji, v kraji Moravskoslezském a zejména v krajích Karlovarském a Ústeckém silně převažují území s nižším stupněm neobydlenosti. Menší územní celky v moravských krajích mají celkově nevysoké podíly neobydlených bytů. Do budoucích let jsou zde sice menší rezervní zdroje, avšak je zde také nižší ekonomická zátěž a bytová situace je ovlivněna pozitivně. Rozdílná skladba neobydlených bytů podle důvodů neobydlenosti může takto hypoteticky stanovené tendence modifikovat. Některé důvody jsou snadněji, jiné obtížněji překonatelné. Jak ukazuje tabulka č. 14 a připojený graf na důvod „byty obydlené přechodně“ připadá největší podíl neobydlených bytů ve všech krajích. Důvod „byty slouží k rekreaci“ se uplatňuje nejvíce v krajích Jihočeském, Královéhradeckém a Středočeském; nabývá zde zčásti, přitom stále více také charakteru druhého bydlení.

20

Tab. č. 14 Neobydlené byty podle důvodů neobydlenosti a podle krajů k 1.3.2001 ČR, kraj Česká republika Hl.m.Praha Středočeský Praha a Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

Byty obydlené přechodně

Slouží k rekreaci

Přestavba bytu

Nezpůsobilé k bydlení

75,43 82,03 74,38 79,94

3,33 0,44 8,01 1,98

11,70 12,55 10,82 11,94

9,54 4,98 9,31 6,16

72,08 72,22 69,36 59,98 70,28 68,94 72,92 74,23 83,99 73,75 86,63 72,81

7,76 6,03 2,94 2,26 7,00 6,61 4,84 5,10 1,27 2,72 1,98 2,51

10,41 12,11 18,18 17,19 11,38 12,29 11,06 10,60 8,45 12,05 6,40 11,88

9,75 9,94 11,52 20,57 11,34 12,16 11,18 10,08 6,39 11,47 4,99 12,8

21

40% 86,31

Brno

72,81 74,29 75,43

Moravskoslezský Ostrava Česká republika

92,57

86,63

Zlínský Zlín

84,68

Olomouc

73,75

83,89

Jihomoravský

Olomoucký

83,9

74,23

83,62

72,92

85,96

68,94

Jihlava

Vysočina

Pardubice

Pardubický

Hradec Králové

Královéhradecký

80,24

70,28

Liberecký Liberec

74,41

Ústí nad Labem

59,98

68,04

Karlovy Vary

3,3311,7 9,54

0,85 11,06 13,8

2,51 11,88 12,8

1,26 0,52 5,65

4,99 1,98 6,4

0,24 9,495,59

2,72 12,0511,47

0,33 7,95,46

1,27 8,456,39

0,54 9,486,08

5,1 10,610,06

0,28 9,7 6,4

4,8411,0611,18

0,53 8,95 4,56

6,6112,2912,16

1,13 8,819,81

7 11,3811,34

1,14 11,0813,37

20,57

3,04 21,25 7,68

2,9416,18 11,52

0,47 10,897,31

6,0312,119,64

1,08 10,457,22

7,7610,419,75

6,0110,329,31

1,96 11,946,16

2,2617,19

60%

Ústecký

69,36

81,34

Karlovarský

Plzeň

72,22

81,26

72,08

Jihočeský České Budějovice Plzeňský

0% 74,36

20%

Středočeský

79,94

0,44 12,554,98

80%

82,03

100%

Hlavní město Praha HMP a ST

procenta %

Graf 3. Neobydlené byty podle důvodů Neobydlené byty-důvody neobydlenosti 2001- absolutní hodnoty v % struktuře

nezpůsobilé k bydlení

přestavba bytu

slouží k rekreaci

obydlené přechodně

23

3.3 Právní typ užívání bytového fondu Struktura bytového fondu podle právního důvodu užívání ukazuje, že ve vlastnickém typu užívání (rodinné domy a byty ve vlastnictví) se nacházelo 47 % trvale obydlených bytů. V nájemním užívání bylo 29 %, z toho asi 17 % bytů s nájemným na základě smluv před rokem 1993. V družstevním sektoru to bylo 17 % a 7 % zůstávalo v roce 2001 v užívání podle jiných důvodů. Skladba se v dalších letech posunula ve prospěch vlastnického bydlení. K roku 2007 je možné předpokládat již silnější převahu vlastnického bydlení nad ostatními formami právního důvodu užití bytů. Kraje a krajská města se podílejí na bytovém fondu podle právního důvodu užití dosti rozdílně. Města lze rozdělit do dvou skupin. Ke krajům s větším podílem nájemního bydlení patří hl. m. Praha a s větším odstupem Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj. V ostatních krajích jsou podíly nájemního bydlení pod celostátním průměrem. Nejmenší podíly nájemního bydlení lze evidovat ve Zlínském kraji, v kraji Vysočina a Středočeském, Pardubickém, Královéhradeckém, Jihomoravském a Olomouckém kraji. Krajská města mají vyšší podíly nájemního bydlení, avšak existují i případy, kdy se podíly města a kraje téměř shodují (Liberecký, Olomoucký, Zlínský a Pardubický kraj). Naopak některá krajská města mají patrně velký vliv na udržení podílu nájemního bydlení v kraji. (Brno,Plzeň, Ostrava) Skladbu podle čtyř typů bydlení přibližují tabulky č. 15 a 16. Tab. č. 15 Skladba bytů podle právního typu užívání v roce 2001 podle krajů (%)*) ČR, kraj

Ve vlastním domě

V osobním vlastnictví

Nájemní

Bytové družstvo

Česká republika 39,93 12,27 31,82 15,98 Hl.m.Praha 13,63 13,36 57,22 15,79 Praha a Středočeský 33,64 12,35 40,15 13,86 Středočeský 55,80 11,23 21,25 11,73 Jihočeský 45,04 9,72 28,44 16,81 Plzeňský 41,27 17,95 29,08 11,70 Karlovarský 23,16 27,24 40,68 8,93 Ústecký 27,23 13,95 40,33 18,49 Liberecký 36,93 11,67 31,25 20,15 Královéhradecký 47,05 11,58 25,65 15,73 Pardubický 51,27 12,18 21,36 15,18 Vysočina 56,73 11,94 16,92 14,42 Jihomoravský 47,94 8,41 27,08 16,58 Olomoucký 46,22 13,15 24,31 16,32 Zlínský 54,88 16,11 13,34 15,67 Moravskoslezský 31,80 7,86 39,93 20,42 *) Do skladby nezařazen „jiný důvod“. Se započtením se skladba nemění co do relací. (Upřesnění ČR: 36,0, 11,0, 29,0, 17,0, 7,0.)

25

Tab. č. 16 Skladba bytů podle právního typu užívání k 1. 3. 2001 v krajských městech (%) Krajské město

České Budějovice Plzeň Karlovy Vary Ústí nad Labem Liberec Hradec Králové Pardubice Jihlava Brno Olomouc Zlín Ostrava

Ve vlastním domě

V osobním vlastnictví

Nájemní

Bytové družstvo

43,44 14,82 23,35 18,35 31,94 41,94 40,49 46,88 18,75 40,38 48,55 12,94

10,18 34,65 30,15 31,90 15,39 10,76 13,52 16,26 9,13 15,58 21,11 6,10

23,65 32,06 41,32 26,89 31,27 26,34 27,79 20,39 46,47 28,31 15,86 49,44

22,73 18,47 5,18 22,86 21,40 20,96 18,20 16,46 25,64 15,73 14,48 31,52

O tom jaká je struktura právních důvodů užití bytů v bytových domech v krajích svědčí tabulka č. 17 a graf, kde hodnoty jsou přepočteny na 100 cenzových domácností. Ukazuje se, že již v roce 2001 byl ve Zlínském kraji nájemní typ užití bytů nižší než byty v ostatních formách, v kraji Vysočina se typy vyrovnávaly ve zhruba třetinové výši.

26

Tab. č. 17 rok sč. lidu

číslo

2001 2001 2001 2001 2001

26. 26. 26. 26. 26.

Struktura bytů dle právního užití za kraje ČR podle přepočtu bytů na 100 cenzových domácností tabulka ve vlastním domě v osobním vlastnictví nájemní člena bytového družstva člena družstva nájemců

Hlavní Středočes HMP a Karlovars Libereck Královéh Pardubic Jihomora Olomouc Moravsk Česká Ústecký Vysočina Zlínský město Jihočeský Plzeňský ký ST ký ý radecký ký vský ký oslezský republika Praha2 0,76 0,24 0,52 0,36 0,34 0,65 0,65 0,5 0,47 0,23 0,12 0,29 0,45 0,16 0,17 0,39 10 8,95 9,52 7,81 14,79 21,95 11,59 9,5 9,29 9,9 9,73 6,94 10,64 13,09 6,32 9,87 41,93 14,61 29,4 20,01 21,67 30,42 31,53 22,82 17,69 14,78 11,86 21,2 17,76 9,58 30,8 23,72 11,79 9,28 10,64 13,46 9,6 7,18 15,34 16,28 12,41 12,21 11,52 13,66 13,12 12,68 16,46 12,78 11,07 0,97 6,44 2,49 0,04 0,44 1,6 0,93 1,4 0,71 0,82 0,55 1,39 0,11 2,11 2,42

Graf 4. Struktura TOB v BD dle vlastnictví

27

Graf 5. TOB/ 1000obyv. ve vlastnictví odchylky od ČR

28

4.

Kvalitativní změny v bytovém fondu v krajích ČR 1991-2001

4.1 Velikost a zalidněnost bytů Velikost bytů je možné sledovat a vyjadřovat obytnou plochou bytu nebo počtem obytných místností. Počet obytných místností trvale v bytech roste. Dříve se za „velké byty“ považovaly byty se 3 a více obytnými místnostmi. Kritérium tří pokojů bylo již v současnosti zjevně překonáno, roste počet bytů se 4 i více pokoji. Otázkou je zda tento růst nezakládá současně příliš velké rozdíly mezi regiony a to tak, že v jednom nebo několika se počet místností zvětšuje, v jiném klesá. Také je potřebné odpovědět na otázku zda se při růstu počtu místností nezmenšuje jejich obytná plocha, nevytváří se distorze v užití bytů v různých územích a spolu s tím i v sociální oblasti. K 1. 3. 2001 byl zjištěn v počtu místností a v podílech bytů s rozdílným počtem místností následující stav bydlení podle krajů. Tab. č. 22

Trvale obydlené byty podle počtu místností a podle krajů k 1. 3. 2001

ČR, kraj

Trvale obydlené byty celkem

Počet obytných místností

Počet místností na 1 byt

Počet místností (%) 1

2

3

4

5 a více

Hl.m.Praha

496 940

1 162 928

2,3

23,41

31,95

33,98

7,56

3,09

Středočeský

413 060

1 180 979

2,9

9,74

30,20

35,64

14,36

10,06

Jihočeský

231 281

637 093

2,7

12,56

28,73

37,65

13,21

7,86

Plzeňský

208 992

561 755

2,7

13,35

31,23

35,88

12,74

6,81

Karlovarský

115 913

288 331

2,5

15,71

38,98

30,89

9,67

4,75

Ústecký

321 928

823 997

2,6

14,83

34,23

35,04

11,18

4,71

Liberecký

161 830

430 884

2,7

15,74

28,83

36,31

11,73

7,39

Královéhradecký

204 529

556 968

2,7

14,52

28,18

36,17

12,88

8,25

Pardubický

182 943

509 679

2,8

12,43

28,37

37,10

13,32

8,78

Vysočina

179 784

514 980

2,9

10,53

29,28

35,72

14,15

10,33

Jihomoravský

404 876

1 147 244

2,8

12,21

29,35

34,19

14,05

10,20

Olomoucký

230 561

639 691

2,8

10,54

30,74

38,42

12,44

7,85

Zlínský

204 806

596 726

2,9

10,05

27,82

36,68

14,66

10,80

Moravskoslezský

470 235

1 258 554

2,7

12,01

33,24

37,82

10,46

6,48

Česká republika

3 827 678

10 309 815

2,7

13,77

30,89

35,83

12,05

7,46

35

Tab. č. 19 Struktura - trvale obydlené byty 2001 - absolutní hodnoty v % Hlavní město rok sč. lidu číslo nazev Praha HMP a ST Středočeský 2001 34. Osob na byt (ce -0,31 -0,13 0,04 rok sč. lidu číslo 2001 34.

nazev Osob na byt (ce

České Budějovice Jihočeský 0,04 -0,14

Plzeňský -0,04

Královéhrade Hradec cký Králové Pardubický Pardubice Vysočina Jihlava 0,02 -0,1 0,11 0,23 0,22

Graf č. 6a

37

Plzeň Karlovarský Karlovy Vary -0,24 -0,06 -0,26

Jihomoravský 0,02 0,12

Brno Olomoucký -0,19 0,09

Ústecký -0,15

Ústí nad Labem -0,26

Liberecký -0,03

Liberec -0,17

Olomouc -0,13

Zlínský 0,23

Zlín -0,02

Moravskoslez ský 0,02

Ostrava -0,21

0% 15,71

14,83

15,74

Karlovarský

Ústecký

Liberecký

38 30,74

27,82

Olomoucký 10,54

Zlínský 10,05

13,77

30,89

29,35

Jihomoravský 12,21

Česká republika

29,28

Vysočina 10,53

33,24

28,37

Pardubický 12,43

Moravskoslezský 12,01

28,18

28,83

34,23

14,52

Královéhradecký

31,23

13,35

Plzeňský

38,98

28,73

31,16

Jihočeský 12,56

17,21

35,83

37,82

36,68

38,42

34,19

35,72

37,1

36,17

36,31

35,04

13,328,78

12,888,25

11,737,39

11,18 4,71

9,67 4,75

12,746,81

13,217,86

10,65 6,25

12,057,46

10,46 6,48

14,66 10,8

12,447,85

14,05 10,2

14,1510,33

30,89

35,88

37,65

7,56 3,09

14,3610,06

33,98

34,73

35,64

60%

HMP a ST

20% 30,2

40% 31,95

80%

Středočeský 9,74

23,41

100%

Hlavní město Praha2

procenta %

Graf č.6b Struktura obydlených bytů dle počtu místností 2001 - absolutní hodnoty v %

5 4 3 2 1 a ví ce m m m m

Ve skladbě bytů podle obytných místností se v mezikrajském porovnání velké rozdíly nevyskytují a přepočet všech místností na 1 byt se vyznačuje až nápadnou vyrovnaností. Ve skladbě pozorujeme rozdíly, které se v souhrnu ztrácejí. V kategorii bytů o 1 místnosti poněkud vybočuje jen kraj Středočeský, v menší míře se ocitají pod celostátním průměrem ještě kraje Zlínský a Vysočina. V Praze jsou byty co do počtu místností poznamenány velkoměstskou skladbou, při níž vyčnívá větší potřeba malých bytů jak z demograficky formované poptávky, tak i ze zvláštností trhu s byty, jenž se pohybuje v extrémních podmínkách atraktivity i většího vlivu spekulativního prostředí. Středně velké byty se 2 – 3 místnostmi se mezikrajsky vyrovnávají a teprve počínaje byty se 4, 5 a více místnostmi, se objevují větší podílové rozdíly. I tak se týkají jen několika krajů – Praha, Karlovarský, Ústecký, Liberecký a Moravskoslezský – ve kterých jsou menší podíly velkých bytů. Velké byty jsou přece jen více spojeny s rodinnými domy, a ty jsou zastoupeny více v krajích méně urbanizovaných. Skladba podle počtu obytných místností vyjádřená propočtem na 100 cenzových domácností nevnáší do zjištěných závěrů žádné podstatné změny. Tab. č. 23

Struktura trvale obydlených bytů podle počtu místností a podle krajů v přepočtu na 100 domácností 2001 Počet místností

ČR, kraj 1

2

3

4

5 a více

Hl.m.Praha

23,41

31,95

33,98

7,56

3,09

Středočeský

9,74

30,20

35,64

14,36

10,06

Jihočeský

12,56

28,73

37,65

13,21

7,86

Plzeňský

13,35

31,23

35,88

12,74

6,81

Karlovarský

15,71

38,98

30,89

9,67

4,75

Ústecký

14,83

34,23

35,04

11,18

4,71

Liberecký

15,74

28,83

36,31

11,73

7,39

Královéhradecký

14,52

28,18

36,17

12,88

8,25

Pardubický

12,43

28,37

37,10

13,32

8,78

Vysočina

10,53

29,28

35,72

14,15

10,33

Jihomoravský

12,21

29,35

34,19

14,05

10,20

Olomoucký

10,54

30,74

38,42

12,44

7,85

Zlínský

10,05

27,82

36,68

14,66

10,80

Moravskoslezský

12,01

33,24

37,82

10,46

6,48

Česká republika

13,77

30,89

35,83

12,05

7,46

Jak je tomu s plošnou úrovní bydlení? Obytná plocha bytů, jak již bylo uvedeno u bytové výstavby se značně liší v rodinných a bytových domech. V bytových domech je obytná plocha bytu menší a roste pomaleji než v rodinných domech. Spojíme nejdříve obě základní formy bydlení a doplníme údaje o zalidnění bytu (počet osob připadajících na 1 byt a průměrná obytná a užitková plocha připadající na 1 osobu). Co se týká zalidnění bytů, byty v rodinných domech jsou vždy o něco více zalidněny než byty v bytových domech. Také obytná a užitková plocha v přepočtu na 1 osobu v celku roste, v rodinných domech ovšem rychleji.

39

Tab. č. 24 Plošné parametry bydlení podle krajů k 1. 3. 2001 Obytná plocha m2/byt

ČR, kraj

Užitková plocha/osoba m2

Počet osob/byt

Cenzová domácnost/byt

Česká republika

50

29

2,6

1,11

Hl. m. Praha

43

29

2,3

1,10

Středočeský

54

31

2,7

1,12

Jihočeský

51

29

2,7

1,10

Plzeňský

50

30

2,6

1,10

Karlovarský

46

27

2,6

1,13

Ústecký

47

29

2,5

1,08

Liberecký

49

29

2,6

1,11

Královéhradecký

51

29

2,7

1,11

Pardubický

52

29

2,8

1,11

Vysočina

53

29

29

1,10

Jihomoravský

52

29

2,8

1,12

Olomoucký

51

29

2,7

1,11

Zlínský

52

28

2,9

1,13

Moravskoslezský

47

27

2,7

1,10

Mezikrajské rozdíly opět nejsou příliš výrazné. Citlivé jsou ovšem údaje o převisu počtu domácností nad počtem bytů, což je obrácený ukazatel vybavenosti domácností byty. Přesah domácností nebo nedostatek bytů pro domácnosti se vyskytuje nejvíce u Karlovarského a Zlínského kraje, v menší míře v kraji Středočeském a Jihomoravském. U Zlínského kraje zjišťujeme nepříznivé symptomy u všech uvedených ukazatelů, u několika dalších je to převážná většina. Větší rozdíly se objeví při rozboru obytné plochy na osobu v rodinných a bytových domech podle velikostních skupin obcí a podle krajů. Tab. č. 25 Průměrný počet m2 obytné plochy na osobu v bytech v rodinných a bytových domech podle velikostních skupin obcí a krajů k 1. 3. 2001 Rodinné domy Velikostní skupina obcí

ČR, kraj do 2000 obyvatel

2000-4999 obyvatel

5000-9999 obyvatel

Bytové domy a ostatní budovy Velikostní skupina sídel 10000 a více obyvatel

do 2000 obyvatel

2000-4999 obyvatel

5000-9999 obyvatel

10000 a více obyvatel

Česká republika

21,6

21,9

22,1

23,2

15,1

15,0

15,2

Hl.m.Praha

24,4

24,6

22,5

24,7

17,7

16,0

14,7

16,3 17,5

Středočeský

23,0

23,6

23,3

23,2

15,4

15,2

15,7

15,5

Jihočeský

22,5

22,5

23,0

23,1

14,9

15,0

15,5

16,0

Plzeňský

22,7

23,0

22,7

23,8

15,1

14,8

14,9

16,7

Karlovarský

22,8

22,8

22,5

23,8

14,4

15,1

14,5

16,1

Ústecký

23,2

22,6

23,4

24,0

15,7

15,6

15,8

16,6

Liberecký

22,6

22,7

21,4

23,2

15,2

15,4

14,9

16,6

Královéhradecký

21,8

22,4

22,1

22,8

15,5

15,3

15,9

16,3

Pardubický

20,8

21,9

21,6

22,4

14,6

14,8

15,5

16,0

Vysočina

20,6

21,6

21,8

22,0

14,4

14,4

14,6

14,8

Jihomoravský

20,6

21,4

21,7

22,8

15,8/

14,5

14,4

16,1

Olomoucký

21,0

21,3

22,4

23,0

14,7

14,6

15,1

16,0

Zlínský

19,5

20,5

20,7

21,9

14,3

14,5

14,3

15,0

Moravskoslezský

20,9

21,2

21,8

22,8

14,9

14,6

15,2

15,5

Údaje za kraje v propojené tabulce vyjadřují zčásti shodné tendence, zčásti však i tendence s opačným znaménkem. Pak například ve skupině obcí do 2 000 obyvatel jsou údaje za 40

rodinné domy v Jihočeském a Karlovarském kraji s kladnou odchylkou od průměru za ČR, údaje za bytové domy mají mínusovou odchylku. Podobně je tomu i v dalších velikostních skupinách. Ve skupině 2 000-4 999 obyvatel je tomu tak u Plzeňského, Karlovarského a Pardubického kraje, ve skupině 5 000-9 999 u Karlovarského a Olomouckého kraje a ve skupině 10 000 obyvatel a více u Karlovarského kraje. Existují i opačné relace, tj. pozitivní údaj za bytové domy a nepříznivý za domy rodinné (Jihomoravský, Praha, Pardubický a Královéhradecký). Úkolem v těchto krajích je zjistit příčiny protichůdných tendencí. Oddělené vyhodnocení rodinných a bytových domů v mezikrajském porovnání ukazuje, že celkově jsou údaje za obytné plochy za rodinné a bytové domy podle velikostních skupin sídel méně příznivé v moravských krajích a také v kraji Pardubickém a Karlovarském. Vybavenost trvale obydlených bytů technickými náležitostmi podle krajů je dobře patrná z údajů za plyn, vodu, ústřední nebo etážové topení. V určitém směru lze k tomuto vybavení připojit i podíly bydlení v domech z panelové zástavby a vybavení rekreačním objektem. Tab. č. 26 Vybavenost trvale obydlených bytů, podíl bytů z panelové zástavby a domácností rekreačními objekty podle krajů k 1.3.2001 (%) ČR, kraj

Plynová přípojka

Vodovod v bytě

Ústřední nebo etážové topení

Byty v domech z panelů

Rekreační objekt

Česká republika

64

99

82

32

41

Hl. m. Praha

64

99

82

41

22

Středočeský

44

97

79

22

10

Jihočeský

36

98

81

29

13

Plzeňský

61

98

81

30

14

Karlovarský

71

99

85

44

10

Ústecký

67

99

84

47

9

Liberecký

49

99

79

36

8

Královéhradecký

48

98

77

22

10

Pardubický

59

99

81

19

10

Vysočina

51

99

83

19

10

Jihomoravský

82

98

82

25

10

Olomoucký

72

98

83

29

8

Zlínský

70

98

86

26

8

Moravskoslezský

80

99

89

41

8

V připojení na plyn dominují kraje Jihomoravský a Moravskoslezský. Nadprůměrně jsou vybaveny i byty v Olomouckém, Karlovarském a Zlínském kraji. Nízké připojení je v kraji Jihočeském, Středočeském, Královéhradeckém, Libereckém a Vysočina. Co se týká vybavení vodovodem, blíží se 100% ve všech krajích. Ústřední nebo etážové topení se v průměru ČR využívalo v 82% trvale obydlených bytů. Rozdíly mezi kraji nezakládají žádnou větší regionální disparitu. Větší rozdíly a důsledky jsou v podílech bytů z panelové zástavby. Kraje s relativně velkým počtem bytů v panelových domech mají nepochybně složitější bytovou situaci co do rozsahu a hlavně včasnosti potřebné rekonstrukce. Největší podíly jsou v krajích Ústeckém, Moravskoslezském, Karlovarském a v Praze. Sumárně je možné uzavřít hodnocení vybavenosti bytů tím, že nezakládají větší nebezpečí regionálních disparit. Rekonstrukce panelových bytových domů je ovšem spojena s včasností provedení, jinak by takové nebezpečí bylo akutní. Panelová zástavba se v krajích s relativně vysokým podílem projevuje jako problémovější typ bydlení z hlediska přetrvávající potřeby opožděné rekonstrukce a vybavení domácnosti rekreačním objektem umožňuje v určité míře řešit druhé, anebo i normální trvalé bydlení.

41

K zajištění kvalitativních problematičtějších situací v regionálním průřezu s větším přiblížením „ohnisek nebezpečí“ jsou uvedeny tři kartogramy charakterizující podíl bytů v rodinných domech a v bytových domech a ostatních budovách, dále pak je uveden i kartogram zobrazující připojení na kanalizaci rodinných domů. Velmi dobře je patrné, že vysoký podíl připojení plynu se v rodinných domech koncentruje do moravských krajů. Podíl se zde pohybuje mezi 75-96 % z celkového počtu trvale obydlených bytů. Kartogram zobrazuje i mimořádnou četnost podílů od 4,6 % do 96,2 %. Obr. č.2

V bytových domech se plynové přípojky rovněž soustřeďují do moravských krajů a severozápadních Čech. Naproti tomu v jižní části Středočeského kraje, v Jihočeském, Královéhradeckém kraji a kraji Vysočina jsou podíly bytů v bytových domech s plynynem v bytě velmi nízké.

42

Obr. č.3

V kartogramu znázorňujícím rozdíly uvnitř krajů i mezi kraji v připojení rodinných domů na veřejnou kanalizaci lze kromě velkého rozpětí četnosti (9,7 až 87,9 %) odpozorovat, že slabá místa jsou především ve Středočeském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji, na jihu jižní Moravy a v severní části Královéhradeckého a Libereckého kraje. Celostátní průměrná připojenost bytů v rodinných domech v roce 2001 byla 48,2 % zatímco v bytových domech to bylo 94,6 %. V krajích s relativně vysokým podílem bytů v rodinných domech jsou regionální stigmata spojená s nízkou kvalitou kanalizační přípojky vyšší. Na druhé straně je ovšem třeba zdůraznit, že zpracování znečištěné vody je v rodinných domech dobře uchopitelné i bez napojení na veřejnou kanalizaci (dobře ošetřené septiky).

43

Obr. č.4

Skladba bytového fondu podle typu výstavby domu patří ideově rovněž ke kvalitativním znakům bydlení. Ukazuje nejen na životnost staveb, ale také na efektivnost výstavby. U některých stavebních materiálů také na rekonstrukční náročnost a rovněž na rozdílnou energetickou náročnost Trvale obydlené byty se podle základních materiálů použitých při výstavbě stěn rozlišují v regionálním pohledu poněkud jiným způsobem než podle velikosti panelové zástavby. Dále je možné přičinit, že ve všech krajích jiné netradiční materiály prakticky neexistují a nelze je tudíž z hlediska tématu práce hodnotit (dřevostavby).

44

Tab. č. 27 Skladba bytového fondu podle základních materiálů použitých při výstavbě stěn ČR, kraj Česká republika

Trvale obydlené byty v rodinných domech

z toho s materiálem zdí % stěnové panely

cihly, tvárnice, cihlové bloky

Trvale obydlené byty v bytových domech

z toho s materiálem zdí % stěnové panely

cihly, tvárnice, cihlové bloky

1 632 131

0,84

63,56

2 160 730

55,50

Hl. m. Praha

63 642

1,61

68,3

430 234

47,35

37,23 44,02

Středočeský

244 672

1,00

58,20

163 854

54,42

37,93

Jihočeský

112 739

1,03

54,02

116 060

55,97

37,94

Plzeňský

96 377

0,89

56,00

110 666

55,91

33,38

Karlovarský

29 461

1,63

50,93

84 889

59,75

29,03

Ústecký

96 743

1,10

41,63

222 594

67,12

23,36

Liberecký

67 108

1,22

55,21

92 460

61,60

27,97

Královéhradecký

104 740

0,97

69,34

96 852

44,82

44,92

Pardubický

101 468

0,68

63,70

79 100

44,10

47,82

Vysočina

108 861

0,71

55,80

69 190

47,47

46,00

Jihomoravský

203 648

0,64

62,69

198 252

50,24

45,74

Olomoucký

114 537

0,48

62,70

113 799

57,53

36,06

Zlínský

118 925

0,48

76,02

84 285

62,51

33,93

Moravskoslezský

169 210

0,56

78,70

298 495

64,93

32,11

V rodinných domech se materiál stěn z cihel, tvárnic a cihlových bloků uplatňuje nejvíce v Moravskoslezském, Zlínském, Královéhradeckém kraji, v hl. m. Praze. V ostatních krajích, zejména v Ústeckém a Karlovarském kraji jsou podíly dosti výrazně nižší. V bytových domech se stěnové panely uplatňovaly (stav k 1. 3. 2001) v bytovém fondu nejvíce v kraji Ústeckém, Moravskoslezském, Zlínském a Libereckém. Nízké podíly uplatnění se v roce 2001 projevily v kraji Pardubickém, Královéhradeckém, Vysočina, hl. m. Praze. Naopak využití cihel, tvárnic a cihlových bloků bylo vysoké v Pardubickém, Královéhradeckém kraji, hl. m. Praze, v kraji Jihomoravském a kraji Vysočina. Velmi nízký podíl těchto materiálů přepočteno na celkový počet trvale obydlených bytů v bytových domech byl v kraji Ústeckém, Libereckém, Karlovarském a dostatečně nízký i v kraji Moravskoslezském. 4.2

Věková skladba a rekonstrukce bytového fondu

Významným faktorem pro zjištění regionálních rozdílů a disparit v dostupnosti bydlení je stav a vývoj věkové skladby bytového fondu a na tento rozbor navazující rozsah a předpoklady rekonstrukce bytového fondu. Ve sčítání lidu, domů a bytů bylo v ČR zjištěno celkem 195 270 trvale obydlených bytových domů, ve kterých bylo 2 160 730 trvale obydlených bytů. Na tyto domy a byty je potřebné především zaměřit pozornost z hlediska stáří domovního fondu a věkové skladby bytového fondu. Kromě bytových domů stárnou i rodinné domy. Byty v rodinných domech představovaly ke dni sčítání 1 632 131 bytů. V ostatních budovách bylo 34 817 bytů. Rekonstrukce spojená s rodinnými domy z hlediska regionálních disparit je však méně náročná, provádí se dosti pravidelně. Na regionální disparity má menší vliv. Nejenom stárnutí, ale i opoždění v rekonstrukci bytového fondu spojené s možnostmi vzniku havarijních situací se zdůrazňuje v rozboru stárnutí a rekonstrukce bytového fondu především pak v rekonstrukci panelových bytových domů. Podíl bytů v panelových, bytových objektech je v ČR vysoký. Odpovídá 31,7 % z celkového počtu trvale obydlených bytů. V regionálním seskupení se vyskytují kraje s větší či menší naléhavostí a rozsahem rekonstrukce bytového fondu, specielně pak rekonstrukce bytových domů z panelů. V rekonstrukci bytového fondu a z toho bytových domů z panelů sehrává značnou úlohu

45

skladba bytového fondu podle právního důvodu užívání, jak na to již bylo poukázáno v předešlé části práce. Celkově je průměrné stáří domů podle krajů charakterizováno těmito údaji za rodinné a bytové domy ze sčítání v roce 1991: hl. m. Praha – 47 a 44 let, Středočeský – 49 a 54, Jihočeský – 47 a 39, Plzeňský – 49 a 43, Karlovarský – 56 a 48, Ústecký – 57 a 46, Liberecký – 55 a 49, Královéhradecký – 48 a 47, Pardubický – 45 a 43, Vysočina – 43 a 36, Jihomoravský – 44 a 43, Olomoucký – 47 a 44, Zlínský – 41 a 34, Moravskoslezský – 42 a 43, celostátní průměr je 47 a 44 let. Starší jsou rodinné domy s výjimkou Moravskoslezského kraje. Obzvláště vysoké stáří rodinných domů je v Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji. Bytové domy jsou nejvíce staré v Karlovarském a Libereckém kraji. Tab. č. 28 Trvale obydlené byty podle období výstavby a podle krajů 2001 Období výstavby ČR, kraj do roku 1945

1946-1970

1971-1990

1991-2001

nezjištěno

Hl.m.Praha

37,88

19,87

34,01

1,26

6,97

Praha a Středočeský

33,09

21,87

35,65

1,30

8,09

Středočeský

27,32

24,28

37,62

1,34

9,44

Jihočeský

21,44

24,13

43,97

1,02

9,43

Plzeňský

26,22

25,46

38,84

0,94

8,54

Karlovarský

28,74

33,24

30,19

0,9

6,93

Ústecký

26,05

23,93

42,70

1,22

6,10

Liberecký

32,33

14,30

43,87

1,23

8,28

Královéhradecký

29,42

22,38

38,21

1,09

8,90

Pardubický

22,70

24,82

41,75

0,74

9,98

Vysočina

20,28

25,63

43,53

0,80

9,76

Jihomoravský

26,10

25,02

39,41

0,99

8,45

Olomoucký

24,86

26,60

38,75

0,72

9,07

Zlínský

17,20

31,20

41,62

0,53

9,36

Moravskoslezský

14,50

41,85

36,49

0,56

6,61

Česká republika

25,60

26,31

38,91

0,98

8,20

46

Obr. č.5

Podle věkové struktury se kraje navzájem značně odlišují. Nejvíce o síle nebo naopak slabosti kraje vypovídají dvě období výstavby: do roku 1945 a desetiletí 1991-2001. Relativně vysoký podíl velmi starých bytů postavených v domech do roku 1945 má hl. m. Praha. Předstih ve výstavbě v desetiletí 1991-2001 však není velký. Lze pouze odhadnout, že od roku 2001 bytový fond v naprosté většině krajů patrně dále stárnul. Větší přírůstky bytové výstavby v letech 2002-2006 mohou ovšem tuto hypotézu oslabit. Vysoký podíl bytového fondu z období do roku 1945 je v Praze, v regionu Praha + Středočeský kraj, dále v Libereckém, Královéhradeckém, Karlovarském, a Jihomoravském kraji. Spolu s nízkým podílem postavených bytů v letech 1991-2001 je možné odvodit, že v těchto krajích stárnutí bytového fondu může pokračovat a rekonstrukce je nadále nedostatečná. V tab. č. 29 jsou uvedeny údaje o věkové struktuře bytového fondu za krajská města*). V porovnání s příslušným krajem se ukazuje, že města České Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Pardubice, Olomouc a Ostrava mají menší podíl bytů z období výstavby do roku 1945 než kraje a ovlivňují krajské výsledky příznivě. Naopak Karlovy Vary, Liberec, Jihlava a zejména Brno a Zlín se „podepisují“ na krajské věkové skladbě negativně. U některých z těchto měst větší rozsah rekonstrukce bytových domů a růst bytové výstavby po roce 2001 situaci zlepšuje.

*)

Praha je uvedena mezi kraji.

47

Obr. č.6

Tab. č. 29 Trvale obydlené byty podle období výstavby a podle krajských měst k 1. 3. 2001 v % Období výstavby Krajské město do roku 1945

1946-1970

1971-1990

1991-2001

nezjištěno

České Budějovice

17,68

26,28

46,29

0,80

8,96

Plzeň

23,76

29,30

40,43

1,00

5,51

Karlovy Vary

36,13

24,12

33,82

0,66

5,26

Ústí nad Labem

19,52

21,55

54,31

1,06

3,56

Liberec

33,90

12,95

45,39

1,53

6,23

Hradec Králové

21,98

28,28

42,18

1,12

6,45

Pardubice

15,14

35,58

41,58

0,71

6,98

Jihlava

21,19

30,57

40,46

0,73

7,05

Brno

32,21

21,08

39,40

1,33

5,98

Olomouc

24,76

26,22

38,41

0,68

9,92

Zlín

20,12

33,0,8

40,43

0,46

5,92

Ostrava

12,32

47,66

33,99

0,67

5,36

48

49 Ostrava

Zlín

Olomouc

Brno

Jihlava

Pardubice

Hradec Králové

Liberec

6,93

5,51

8,28

8,9

9,76

8,45

0,98

8,2

0,675,36

0,56 6,61

14,5

38,75

39,4

39,41

40,46

43,53

38,91

33,99

54,31

47,66

41,85 36,49

33,08 40,43

41,62

38,41

31,29

26,22

25,6 26,31

20,12

17,2

24,76

24,86 26,6

21,08

32,21

26,13 25,02

21,19

41,75

42,18

35,5841,58

30,57

25,63

22,7 24,82

21,98 28,28

45,39

43,87

42,7

38,21

33,9

32,33

29,42

22,38

20,28

15,14

12,32

9,36

9,92

9,07

0,465,92

0,53

0,68

0,72

1,335,98

0,99

0,73 7,05

0,8

14,3

19,52 21,55

26,05 23,93

36,13 24,12 33,82

40,43

46,29

43,97

38,84

28,74 33,24 30,19

23,76 29,3

25,46

26,22

37,62

33,09 35,65

26,28

24,13

27,32 24,28 21,44 17,68

12,95

9,98

0,71 6,98

0,74

1,126,45

1,09

1,536,23

1,23

1,06 3,56

1,226,1

0,665,26

0,9

1

8,54

8,96

9,43

9,44

21,87

60

Ústí nad Labem

Karlovy Vary

Plzeň

0,94

0,8

1,02

1,34

8,09

37,88 34,01

50

České

0 1,3

30

Středočeský

10 19,87

20

1,266,97

40

Hlavní město

procenta %

Graf č.7

Trvale obydlené byty podle období výstavby 2001- absolutní hodnoty v %

do r oku 1945 v l et ech 1946 - 1970 v l et ech 1971 - 1990 nezj i št ?no v l et ech 1991 - 2001

Rekonstrukce bytového fondu je nejvíce ovlivněna věkovou a rovněž podílovou (panelová zástavba) skladbou bytových domů. Trvale obydlené byty podle období výstavby v bytových domech se od skladby celého bytového fondu liší tím, že jsou poskytnuty vhodnější údaje pro úvahy o rekonstrukci bytového fondu, tj. údaje v urbanizovaných prostorech, kde je umístěna naprostá většina bytů z celkového počtu. Jinak se ovšem potvrzuje, že těžiště rekonstrukce bytového fondu zůstává v podstatě stejné. Kraje s vysokými podíly starého fondu bytových domů a nevelkými přírůstky bytů v letech 1991-2001 jsou nejvíce ohroženy. Regionální disparity v bydlení zde narůstají. Jedná se o tyto kraje: hl. m. Praha (s poznámkou o výraznějším zlepšení po roce 2001 na základě rekonstrukcí bytových domů z panelů), dále pak kraj Středočeský (platí stejná poznámka jako u Prahy), Karlovarský a Liberecký. Výhodnější věková skladba bytů v bytových domech v přepočtu na 100 cenzových domácností je ještě více patrnou v Ústeckém a Plzeňském kraji. Tab. č. 30 Trvale obydlené byty/100CD podle období výstavby v bytových domech a podle krajů 2001 Období výstavby ČR, kraj do roku 1945

1946-1970

1971-1990

1991-2001

nezjištěno

Hl.m.Praha

28,34

16,26

28,13

0,93

4,87

Praha a Středočeský

16,65

14,25

23,38

0,65

3,77

Středočeský

2,85

11,89

17,78

0,30

2,47

Jihočeský

3,80

13,29

24,50

0,23

3,60

Plzeňský

6,54

15,43

22,08

0,32

3,24 3,20

Karlovarský

12,04

26,86

21,67

0,35

Ústecký

7,80

19,07

32,42

0,52

2,69

Liberecký

9,48

8,63

28,78

0,40

3,72

Královéhradecký

8,08

11,72

19,10

0,32

3,23

Pardubický

3,79

11,97

18,98

0,16

3,76

Vysočina

2,63

10,50

18,40

0,14

2,95

Jihomoravský

8,58

11,69

20,32

0,48

2,49

Olomoucký

6,44

14,18

20,68

0,20

3,12

Zlínský

1,84

12,37

19,35

0,10

2,68

Moravskoslezský

4,80

27,93

21,42

0,23

2,39

Česká republika

8,68

15,69

22,69

0,38

3,15

50

51

Česká republika

Moravskoslezský

Zlínský

Olomoucký

Jihomoravský

Vysočina

Pardubický

Královéhradecký

Liberecký

3,15

0,38

2,39

11,97

8,58

8,68

22,69

21,42

19,35

20,68

20,32

18,4

18,98

19,1

15,69

12,37

14,18

11,69

21,67

27,93

28,78

26,86

24,5

23,38

22,08

19,07

15,43

11,72

12,04

10,5

8,08

9,48

8,63

7,8

6,44

4,8

2,68

0,23

0,1

1,84

3,12

2,49

0,48

2,95

0,14

0,2

3,76

3,79

2,63

0,16

3,72

3,23

0,32

0,4

2,69

0,52

3,2

0,35

6,54

13,29

16,65

14,25

17,78

28,34

28,13

32,42

35

Ústecký

Karlovarský

3,6

3,24

0,32

0,23

3,8

3,77

10

Plzeňský

Jihočeský

0,65

2,47

11,89

25

HMP a ST

0,3

0 2,85

15

Středočeský

4,87

5 0,93

20 16,26

30

Hlavní město Praha2

na 100 cd

Graf č.8

Trvale obydlené byty podle období výstavby v BD 2001- na 100 cd

do r oku 1945 v l et ech 1946 - 1970 v l et ech 1971 - 1990 nezj i št ?no v l et ech 1991 - 2001

Porovnáme-li údaje o bytech v panelových bytových domech mezi kraji, zjišťujeme, že nejvíce bytů je v hl. m. Praze, Moravskoslezském a Ústeckém kraji. V přepočtu na 1 000 obyvatel k nim přibude kraj Karlovarský a Liberecký (tab. č. 31). Tab. č. 31 Trvale obydlené byty v bytových domech z panelů k 1. 3. 2001 podle krajů Trvale obydlené byty v bytových domech z panelů ČR, kraj abs.

v % celkového počtu trvale obydlených

Počet bytů v panelových bytových domech/1 000 obyvatel

Podíl ČR=100

Hl.m.Praha

203 705

41,0

17,0

Středočeský

89 167

21,6

7,4

79

Jihočeský

64 953

28,1

5,4

104

Plzeňský

61 537

29,4

5,1

112

Karlovarský

50 722

43,8

4,2

167

149 395

46,4

12,5

182

56 956

35,2

4,7

133

Ústecký Liberecký

174

Královéhradecký

43 413

21,2

3,6

79

Pardubický

34 886

19,1

2,9

69

Vysočina

32 820

18,5

2,7

64

Jihomoravský

99 631

24,5

8,3

88

Olomoucký

66 098

28,5

5,5

103

Zlínský

52 689

25,7

4,4

89

Moravskoslezský

193 196

41,2

16,1

153

Česká republika

1 199 168

31,3

100,0

117

Nejvyšší podíly uvnitř krajů jsou v Ústeckém (46,4 %), Karlovarském (43,8 %), Moravskoslezském kraji a v hl. m. Praze (41 %). Druhou skupinu krajů podle podílu bytů v bytových domech z panelů z celkového počtu trvale obydlených bytů uvádí Liberecký kraj 35,2 % a Plzeňský kraj (29,4 %). Ostatní kraje se vyznačují podílem mezi 19 až 29 %. Nejmenší podíl je v kraji Pardubickém a kraji Vysočina (19 % bytů). V roce 2005 byla ukončena v ÚRS PRAHA, a.s. rozsáhlá průzkumná práce ve městech s více než 1 000 trvale obydlených bytů a více než 35 %-ním podílem bytů v bytových domech z panelů. Rozbor dospěl k závěru, že v bytových domech z panelů bylo komplexněji rekonstruováno v ČR ne více než 235 tis. bytů (kolem 13-15 %). Prognostický odhad podle získaných odpovědí respondentů ze 122 měst by odpovídal do roku 2015 cca 530 tis. bytů v rekonstruovaných panelových bytových domech. Z těchto údajů jasně vyplývá, že rekonstrukce dosud nepostupují v dostatečném počtu a dynamice. Právě v pomalé rekonstrukci panelových bytových domů se může skrývat vážné nebezpečí i v prohloubení, resp. vzniku regionálních disparit v bydlení s důsledky nejen ekonomickými, ale i sociálními. V každém kraji v této spojitosti sehrává důležitou úlohu i skutečnost jak dalece jsou byty v panelových bytových domech rozmístěny ve městech. Například v Jihomoravském kraji velká část panelových domů je soustředěna v Brně. V ostatních městech je bytů v panelových domech v relativním vyjádření mnohem méně. Rozmístění vyjadřuje kartogram.

52

Obr. č.7

Dosavadní rozsah rekonstrukce obytných budov v ČR i prakticky ve všech krajích a u všech typů staveb je až dosud nedostatečný a tzv. vnitřní zadlužení přetrvává. Nejstarší jsou v rámci bytových domů staré činžovní domy v kompaktní městské zástavbě. Objekty z panelové zástavby jsou výrazně mladší, a přesto, že se zde objevily technické závady, jsou rekonstrukčně méně náročné. Právě zde však existuje hrozba vysídlení a vybydlení. To posouvá rekonstrukci panelových objektů a regeneraci sídlišť dopředu.

5. Bytová výstavba Jak bylo uvedeno na počátku zprávy, statistické prameny neposkytují údaje o stavu bytového fondu v potřebné struktuře mezi termíny sčítání lidu, domů a bytů. Pro vyjádření stavu a struktury bytového fondu v aktuálních letech 2002 – 2006 byly použity dva nezávislé způsoby konstrukce údajů. Jedním z nich byla metoda regresní prognózy, kterou byly získány údaje o trendech vývoje rozestavěných a dokončených bytů, o vývoji obytné plochy na byt a o tendencích vývoje počtu bytů na 1000 obyvatel. (výsledky uvádí příloha č. 2) Jiná vycházela z průzkumu provedeného v roce 2005 pro MPO a SFRB ve 122 městech s vysokým podílem bytů v bytových domech z panelů. Zpracoval ÚRS Praha a.s.- zodpov. prac. J.Dupal. Propočet na základě odpovědí odb. pracovníků MÚ k roku 2005 a odhad do roku 2015.Podíly za kraje a ČR, údaje za jednotlivá města. A dále byla provedena projekce (spíše odborný odhad) na základě propočtů za bytovou výstavbu (2007-2010), úbytky bytů (2001-2006 a 2001-2010) a snížení počtu neobydlených bytů (přeměna na obydlené 2001-2006 a2001-2010). Nevycházelo se z projekce domácností to by vyšlo, že je potřebná bytová výstavba v rozsahu kolem 40000 bytů/rok od roku 2001.

53

Tady se šlo jinak, t.j. co se může pravděpodobně dosáhnout. Projekce obyvatel a domácností posloužila k tomu , aby se zjistilo, jak se kraje budou odlišovat z hlediska požadavků na byty pro přírůstky domácností. Tedy dva výpočty, ale odpovědi směřují k jednomu.. 5.1 Charakteristika bytové výstavby 1997-2006 podle krajů V intenzitě bytové výstavby vyjádřené počtem dokončených, zahájených a rozestavěných bytů se dobře odráží probíhající změny mnohem rychleji než v bytovém fondu. Bytová výstavba je ovšem jen malou částí bytového fondu. Roční vliv na změny v počtu a kvalitě trvale obydlených bytů nepřesahuje obyčejně 1-2 %. V České republice se rozsah výstavby v současnosti pohybuje kolem 40 tis. bytů. Rozdíly mezi jednotlivými kraji jsou dostatečně velké a mohou především v dynamice snižovat nebo naopak prohlubovat rozdílný regionální rozvoj i konkrétní disparity. V tabulce je intenzita bytové výstavby vyjádřena ukazateli počtu dokončených a zahájených bytů v souhrnu za období 1997-2006 a za poslední tři roky jednotlivě. Tab. č. 32 ČR, kraj Česká republika Hl.m.Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

Intenzita bytové výstavby podle krajů 1997-2006 Počet dokončených bytů/1 000 obyv.

Počet zahájených bytů/1 000 obyv.

19972006

19972006

2004

2005

2006

2004

2005

2006

2,27

3,16

3,21

2,34

3,82

3,95

4,26

3,04

3,14 3,12 2,32 2,58 1,65 1,03 2,07 2,18 2,37 2,31 2,46 2,09 2,34 1,36

5,08 5,35 3,51 3,70 1,66 1,27 3,08 2,42 3,13 3,06 3,42 2,30 2,53 1,58

5,58 5,29 3,12 3,53 3,77 1,36 2,65 2,60 2,77 3,08 3,38 1,75 2,89 1,54

4,30 5,11 3,04 3,74 2,03 1,03 2,38 2,22 2,33 2,92 3,52 2,04 1,93 1,31

4,07 4,82 3,58 3,26 2,44 1,51 2,61 2,64 2,33 3,14 3,26 2,84 2,68 1,68

5,35 7,01 4,10 3,63 3,36 1,54 3,36 2,24 3,72 3,69 4,79 2,85 2,75 1,60

6,31 8,32 3,76 3,09 2,22 1,68 2,24 3,60 3,38 3,20 4,32 2,75 2,71 1,60

6,68 7,20 4,28 4,07 2,50 2,18 3,71 3,66 4,46 3,37 5,22 2,80 2,92 2,34

V mezikrajském porovnání se v intenzitě bytové výstavby dostávají trvale na přední místa hl. m. Praha a Středočeský kraj. V počtu dokončených bytů se nad celostátním průměrem v letech 1997-2006 pohybují ještě kraje Plzeňský, Jihomoravský, Pardubický, Zlínský, Jihočeský a Vysočina. Slabší postavení, i v posledních třech letech si udržují kraje Moravskoslezský, Ústecký, Karlovarský, Královéhradecký, Pardubický, Olomoucký a Vysočina. V krajských městech Brno, Olomouc, Liberec, České Budějovice, Jihlava a Karlovy Vary je intenzita bytové výstavby vyšší než v průměru kraje, v Ostravě, Ústí nad

54

Labem, Plzni, Hradci Králové, Pardubicích a Zlíně je naopak nižší. Projevuje se zde určitá anomálie, která ovšem může mít i dočasný charakter. V zahajované bytové výstavbě jsou tendence z intenzitního vyjádření v dokončené výstavbě velmi podobné, pouze zobrazené na vyšší úrovni ukazatele. U krajů s nižší intenzitou zahajované bytové výstavby bude rozsah dokončených bytů v nejbližších třech letech méně příznivě ovlivněn než tomu bude v krajích s relativně vyšší úrovní zahajované výstavby. Oslabit tento vliv by mohla poněkud pouze např. větší přeměna neobydlených bytů na obydlené, snížení úbytků bytů, resp. lepší využití obytné plochy a zejména také čerpání ze zdrojů rozestavěných bytů. Dlouhodoběji ovšem nízká bytová výstavba se téměř vždy projeví v nízké fyzické dostupnosti bydlení a může tak přispět i ke vzniku obzvláště silné regionální disparity. Významné je propojení bytové výstavby a bytového fondu prostřednictvím porovnání intenzity bytové výstavby s vybaveností domácností byty. Průměrnou roční intenzitu 19972004 poměřenou vybaveností zjištěnou k 1. 3. 2001 vyjadřuje graf. Graf č. 9

Dobře se ukazuje postavení krajů podle dosažené vybavenosti domácností byty v porovnání s dynamizujícím faktorem výstavby. Dva kraje (Ústecký a Moravskoslezský) měly v letech 1997-2008 nízkou intenzitu bytové výstavby, avšak poměrně vysokou vybavenost domácností byty vytvořenou v předchozích letech. Umístění Prahy podle obou ukazatelů vyjadřuje vyhraněné růstové tendence. Podobně tomu bylo v Plzeňském kraji a kraji Vysočina. Z ostatních krajů umístěných směrem k vyšší intenzitě výstavby se podle vývoje intenzity výstavby i v dalších letech bude posilovat postavení Středočeského kraje, v menší míře i

55

krajů Jihomoravského a Zlínského. Nízká vybavenost byty i nízká intenzita výstavby zůstává v Karlovarském kraji. Upozornit je potřebné na posun bytové výstavby podle intenzitního ukazatele do obcí s nižším počtem obyvatel v sousedství větších měst. Zde je také aktuální základna pro výstavbu rodinných domů a honosnějších vil. Rozmístění bytové výstavby podle skladby bytů za rodinné a bytové domy je obsaženo v tabulce č.34. Úbytky bytů S ekonomicky intenzivní nebo naopak extenzivní výstavbou a s rekonstrukcí bytového fondu jsou spojeny úbytky bytů. V dosavadním, dlouhodobém vývoji převládala tendence extenzivní, úbytky bytů byly vysoké. Poměr úbytků k bytové výstavbě – počtu dokončovaných bytů zůstává až do současnosti nepříznivý. K hrazení úbytků musí být vynakládán příliš velký podíl nově postavených bytů. Charakteristiku vývoje úbytků bytů v letech 1970-2001 podává tabulka č. 33. Tab. č. 33 Úbytky bytů v desetiletých obdobích 1970-2001 v České republice (v tis.) Ukazatel

Počet trvale obydlených počátku období Čistý přírůstek bytů Hrubé přírůstky Hrubé úbytky - v % výchozích stavů - % z hrubých přírůstků

bytů

1970-1980

1980-1991

1991-2001

3 089

3 495

3 828

406 797 391 1,27 49,1

211 514 303 0,87 58,9

122 314 192 0,52 61,1

na

56

Tab. č. 34 Počet a podíl dokončených bytů v rodinných a bytových domech podle krajů v období 1997-2006 ČR, kraj

Celkem dokončených bytů

Podíl bytů*) (%)

v tom rodinné domy

bytové domy

v rodinných domech

Česká republika 262 378 108 365 76 662 Hl.m.Praha 42 209 7 031 26 359 Středočeský 41 067 24 134 7 615 Jihočeský 16 460 7 810 3 737 Plzeňský 16 279 6 703 4 241 Karlovarský 5 675 2 324 1 695 Ústecký 9 579 4 265 2 013 Liberecký 9 902 3 965 3 430 Královéhradecký 13 762 5 522 3 571 Pardubický 13 520 5 346 4 312 Vysočina 13 354 6 035 2 597 Jihomoravský 31 939 13 084 8 841 Olomoucký 14 709 5 891 3 446 Zlínský 15 059 6 939 3 055 Moravskoslezský 18 885 9 316 1 750 *) Dopočet do 100 % ostatní formy bytové výstavby.

41,3 16,7 58,8 47,4 41,1 41,0 44,5 40,0 40,1 39,5 45,2 41,0 40,0 46,1 49,3

bytových domech 29,2 62,4 18,5 22,7 26,1 29,9 21,0 34,6 25,9 31,9 19,4 27,7 23,4 20,3 9,3

Kraje se podle typu hlavních forem bytové výstavby rozeskupují do tří skupin. V hl. m. Praze je naprostá většina dokončených bytů v bytových domech a v ostatních formách bytové výstavby. V rodinných domech je pouze 16,7 % z celkového počtu v letech 1997-2006 dokončených bytů. Na druhém pólu jsou kraje s nízkým podílem dokončených bytů v bytových domech. Patří k nim kraje Moravskoslezský, Středočeský, kraj Vysočina, Ústecký, Pardubický a Jihočeský. Ve třetí skupině se pohybují kraje, které se příliš neodchylují od průměrů celostátních. Kraje s vyššími podíly dokončených bytů v bytových domech mají vytvořeny příznivější podmínky tržního a současně i sociálně stabilního systému bydlení. Rozvržení bytové výstavby podle typu objektů je potvrzeno údaji o podílu bytů v rodinných domech podle sídelní struktury. (Počet dokončených bytů v rodinných domech z celkového počtu bytů ve skupině obcí do 2000 obyvatel..

57

Tab. č. 35 Počet a podíl bytů v rodinných domech ve velikostní skupině obcí do 2 000 obyvatel podle krajů za období 1997-2006

ČR, kraj

Česká republika Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

Počet dokončených bytů ve skupině obcí do 2 000 obyvatel 1997-2006

v tom byty v rodinných domech abs.

49 860 18 780 5 958 5 546 1 439 2 674 2 801 5 070 4 775 5 052 9 181 5 673 3 356 4 646

35 192 14 407 4 172 3 197 1 005 1 638 1 624 2 752 2 892 3 119 6 213 3 084 2 720 2 925

v rodinných domech %

70,6 76,7 70,0 57,8 69,8 61,3 57,3 54,3 60,6 63,3 67,7 53,6 81,0 63,0

Pořadí krajů podle podílu

2 3 10 4 8 11 12 9 6 5 13 1 7

Kvalitativní charakteristiku bytové výstavby je možné rovněž provésti až do roku 2006. Rozdíly mezi kraji mají ve vztahu k regionálním disparitám pouze doplňující význam. Pouze výraznější narůstání rozdílů v obytné ploše, počtu místností, zalidnění bytů či vybavenosti bytů by mohlo varovat před nízkou kvalitou bydlení v bytovém fondu. Údaje ukazují, že takové nebezpečí nehrozí. Porovnání mezi kraji má ovšem svůj význam v tom, že přináší podněty pro zlepšení kvality bydlení v jednotlivých krajích a nižších územně správních celcích. Tabulka fixuje údaje o velikosti bytů podle plochy a počtu pokojů v krajích v roce 2006.

58

Tab. č. 36 Velikost dokončených bytů, obytná a užitková plocha bytu podle rodinných domů a bytových domů a podle krajů v roce 2006

ČR, kraj

Průměrná Průměrná obytná plocha užitková v m2/byt plocha v m2/byt

Byty podle počtu pokojů

bytov bytov rodinn rodinn é é é domy é domy domy domy

rodinné bytové domy domy 5 a garson 4 1 2 více .

Česká republika Hl.m.Praha

97,9

50,2

142,8

68,0

110,0

56,5

162,7

72,3

Středočeský

102,6

48,7

142,7

69,7

Jihočeský

96,6

48,4

141,5

66,1

Plzeňský

94,1

47,3

133,4

63,1

101,4

43,8

150,2

58,4

Ústecký

96,7

38,6

137,1

53,7

Liberecký

95,0

38,3

132,6

56,8

Královéhradecký

90,8

45,3

139,9

57,9

Pardubický

96,3

44,5

144,8

60,9

Vysočina

91,6

49,5

136,9

64,7

Jihomoravský

99,3

48,1

149,4

68,1

Olomoucký

93,6

44,6

136,6

74,6

Zlínský

97,2

50,0

151,1

63,1

Moravskoslezsk ý

91,9

69,6

140,2

91,8

Karlovarský

37, 9 33, 6 36, 1 36, 1 38, 2 34, 4 40, 1 45, 7 33, 0 42, 2 38, 3 40, 9 42, 0 35, 6 38, 8

41, 5 50, 6 45, 3 39, 9 38, 3 47, 3 29, 6 36, 5 39, 5 39, 7 38, 7 40, 5 33, 5 46, 8 41, 3

8,0

8,4 8,0 8,0 11,5 10,0 30,8 6,2 22,6 5,7 0,9 7,2 1,0 2,5 0,0

20, 7 29, 1 24, 5 24, 4 17, 6 7,7

25, 1 28, 3 6,2 18, 2 16, 2 15, 8 19, 6 16, 7 26, 9

36, 5 29, 4 39, 7 41, 6 43, 2 47, 1 19, 2 42, 8 45, 8 51, 6 45, 3 34, 1 49, 1 55, 8 18, 3

3 27, 7 31, 5 25, 7 20, 0 21, 5 28, 5 19, 2 20, 0 23, 2 21, 7 31, 2 34, 4 23, 1 16, 7 27, 9

Republikový průměr velikosti bytů podle obytné a užitkové plochy značně přesahují kraje Moravskoslezský a Praha (V Moravskoslezském kraji to způsobuje zřejmě nulový podíl garsoniér). V obytné ploše rodinných domů pak Středočeský, Karlovarský a Jihomoravský kraj. V užitkové ploše rodinných domů jsou v popředí kraje Karlovarský, Zlínský, Vysočina a Pardubický. 59

Podle počtu pokojů jsou v rodinných domech na prvních místech kraje Praha, Středočeský a Karlovarský kraj, avšak i ostatní kraje se nevymykají z celkem vyrovnaného zastoupení. Větší rozdíly nalézáme u jednotlivých kategorií počtu místností u bytových domů. V krajích Moravskoslezském, Olomouckém a v kraji Vysočina chybí nebo v roce 2006 bezmála chyběla výstavba garsoniér. Třípokojové byty v nově postavených bytových domech jsou naopak v krajích zastoupeny dosti rovnoměrně s výjimkou Zlínského, Ústeckého, Libereckého a Jihočeského kraje, kde je podíl znatelně nižší než v celostátním průměru. Důležité zůstává ještě upozornění, že v posledních letech 2002-2006 oproti období 1997-2001 průměrná obytná plocha dokončených bytů v bytových domech vykazovala v řadě krajů pokles. Bylo tomu tak v hl. m. Praze, Jihočeském, Olomouckém a Jihomoravském kraji. Pokles se projevil i celostátně (1997-2001 průměrná plocha 48,6 m2, 2002-2006 – 48,2 m2). K výraznému poklesu v období 2002-2006 došlo zejména v Jihomoravském kraji o 6,5 m2 a hl. m. Praze o 7,5 m2. K menšímu snížení obytné plochy došlo i u rodinných domů v hl. m. Praze, Středočeském a Jihočeském kraji. Celostátně se velikost bytů zvýšila. K charakteristice vybavení bytů dokončených v roce 2006 jsme využili údaje o kanalizační a plynovodní přípojce. Tab. č. 37 Vybavení bytů dokončených v roce 2006 podle typu domů (rodinné a bytové domy) a podle krajů (%) ČR, kraj Česká republika Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

Kanalizační přípojka rodinné domy

bytové domy

65,6 91,8 t68,0 75,2 59,7 80,5 70,4 45,7 53,5 57,2 65,4 76,7 66,5 63,9 34,4

99,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 89,8 99,1 95,9 95,5 100,0 100,0 100,0

Plynovodní přípojka rodinné domy 68,8 86,0 64,8 59,0 60,8 67,2 62,8 48,7 53,6 80,9 72,2 85,2 79,2 68,9 71,1

bytové domy 58,1 56,6 70,4 33,0 39,7 18,6 15,0 62,0 58,5 83,4 56,7 80,3 38,1 50,0 100,0

Napojení na plynovodní síť bylo v roce 2006 i v předcházejících letech v rodinných domech nejvyšší v hl. m. Praze a v Jihomoravském kraji, v bytových domech v Moravskoslezském, Pardubickém a Jihomoravském kraji. Velmi nízké napojení bylo v bytových domech v Libereckém, Ústeckém, Jihočeském, Olomouckém a Plzeňském kraji. Odkanalizování bytových domů lze považovat za vyřešený problém již po několik let. Kanalizační připojení nových rodinných domů se mezikrajsky znatelně odlišuje. Velmi nízké kanalizační připojení zůstává u Moravskoslezského kraje, nízké u kraje Libereckého, 60

Královéhradeckého, Pardubického a Plzeňského. Znovu je potřebné upozornit, že vybavení bytů dokončovaných charakterizuje pouze malou část bytového fondu. 5.2 Modernizace bytového fondu v krajích ČR

Důležitým ukazatelem, který je sledován v běžné statistice spolu s bytovou výstavbou je modernizace bytů. Počet dokončených a modernizovaných bytů je ovšem sledován samostatně. Modernizace prodlužuje životnost bytů a v tomto směru má stejný charakter jako rekonstrukce a modernizace bytových objektů. Usuzuje se odůvodněně, že rozsah modernizace bytů je stále nízký, odpovídá v ČR zhruba pouze polovině zahajovaných bytů v roce 2006. V tabulce a grafu je uveden vývoj počtu modernizovaných bytů podle krajů a intenzitní ukazatel za desetileté období.

61

Tab. č.38

Modernizace bytového fondu v krajích ČR 1997–2006 Počet dokončených modernizací bytů v roce, období

Kraj 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Hl.m. Praha Středočesk ý

383

680

1 172

367

929

625

1 486 1 086

Jihočeský Plzeňský Karlovarsk ý Ústecký Liberecký Královéhra decký Pardubický Vysočina Jihomoravs ký

65 59

67 61

188 309

297 255

333 386

913 894

247 180 20

310 119 1 662 237 41

273 178

246 259 195

173 73 1 540 193 120

4 985 1 977 1 472 620

411 259 136

559 289 31

514 342 62

369 380 79

389 342 300

280 342 70

317 455 177

363

626

558 116 1 003 4 645

923 442 1 211 6 078

769 1 579 172 1 390 8 755

412 713 237 1 120 1 797 203 1 302 10 725

589 863 280 2 500 1 940 337 1 134 13 435

563 721 388 1 724 2 172 506 1 493 13 599

546 534 383 1 972 1 185 347 1 411 12 761

455 598 413 2 286 2 793 431 1 327 15 469

Olomoucký Zlínský Moravskosl ezský Česká republika

3 013 1 522

3 650 1 006

3 188 1 725

3 879 1 740

4 755 2 632

62

1997 –2006

Počet dok. modernizací bytů 1997-2006 na 1 000 obyvatel středního stavu ročně

27 191

2,31

13 609

1,21

4 091 2 954

0,65 0,54

656 765 261

618 6 822 460 3 364 243 1 188

2,24 0,41 0,28

848 794 609 3 415 2 747 685 1 922 21 896

641 775 419 3 558 2 869 713 1 792 21 142

5 040 6 137 3 276

0,92 1,21 0,63

18 333

1,62

18 563 3 952

2,90 0,66

13 985 128 505

1,10 1,25

Graf č.10 Hlavní město Praha2

Modernizované byty 1990-2005 - absolutní hodnoty

Středočeský HMP a ST

8 000

Jihočeský

absolutní hodnoty

7 000

Plzeňský

6 000

Karlovarský

5 000

Ústecký

4 000

Liberecký Královéhradecký

3 000

Pardubický

2 000

Vysočina

1 000

Jihomoravský Olomoucký

2004

2002

2000

1998

1996

1994

1992

1990

0

Zlínský Moravskoslezský

V průměrné obytné ploše dokončených bytů je v krajích v naprosté většině znatelná růstová tendence. Výjimkou je hl. m. Praha, Jihočeský a Středočeský kraj. Středočeský kraj i Praha zůstávají ovšem v čele krajů s nadprůměrnou úrovní. U bytových domů je mírný pokles plochy v ČR celkem. Větší pokles lze zaznamenat v Praze, Jihočeském, Jihomoravském a Olomouckém kraji. Pokračování v této nepříznivé tendenci by regionální disparity v této oblasti posílilo. Obzvláště to platí o kraji Olomouckém, který již v letech 1997-2001 byl v obytné ploše dokončovaných bytů pod průměrem ČR. Jihomoravský a Olomoucký kraj se v letech 2001-2006 pod průměrnou úroveň dostávají.

63

6. Vybavenost obyvatel a domácností byty v krajích ČR 2001-2006 a předpoklad do roku 2010 6.1 Vývoj bytového fondu se započtením bytové výstavby, části neobydlených bytů a úbytků bytů

V této kapitole se pokoušíme překonat nedostatek údajů o soudobém stavu bytového fondu v ČR a krajích (stav k roku 2006) a zdůvodnit výhled do roku 2010. K tomu je zapotřebí propojit údaje o bytové výstavbě, která je čtvrtletně evidována za roky 2001-2006 s údaji za obyvatelstvo. To je rovněž běžně evidováno v plynulé časové řadě. Poslední údaje o obyvatelstvu s návazností na bytovou výstavbu jsou k dispozici v územním členění k 1. 1. 2007. K těmto statisticky průběžně zjišťovaným údajům je nutné získat z případných dalších zdrojů a na základě metody sestavení projekce a prognózy potřebné údaje: a) k roku 2006 − úbytky bytů 2001-2006; − snížení počtu neobydlených bytů – přesun do trvale obydlených 2001-2006; − údaje o domácnostech v návaznosti na cenzové domácnosti z 1. 3. 2006 – domácnosti k roku 2006;

b) k roku 2010 − úbytky bytů 2007-2010 a 2001-2010; − snížení počtu neobydlených bytů 2007-2010 a 2001-2010; − odhad bytové výstavby 2007-2010 a 2001-2010; − údaje o počtu obyvatel do roku 2010 a 2015 – projekce; − údaje o domácnostech do roku 2010 a 2015 – projekce.

64

Tab. č. 39

Vývoj počtu obyvatel 1991-2015 podle krajů (1991-2006 skutečnost, 2010 a 2015 projekce) Přírůstky (úbytky) – výchozí rok=100

Počet obyvatel ČR, kraj 1991

2001

1991 -2001

2006

2001 -2006

Počet obyvatel

2010

2015

Přírůstky (úbytky) – výchozí rok=100 2001 -2010

2001 -2015

Hl.m.Praha

1 214 174

1 169 106

1 188 126

96,3

101,6

1 190 000

1 200 000

101,8

Středočeský

1 112 882

1 112 473

1 175 473

100,9

104,7

1 192 000

1 215 000

106,2

108,2

Jihočeský

622 889

625 267

630 006

100,4

100,8

631 000

6333 000

100,9

101,3

Plzeňský

558 307

550 688

554 537

98,6

100,7

555 000

558 000

100,8

101,3

Karlovarský

301 985

304 343

304 602

100,8

100,1

306 000

306 000

100,5

100,5

Ústecký

824 461

820 219

823 265

99,5

100,4

827 000

830 000

100,8

101,2

Liberecký

425 120

428 184

430 774

100,7

100,6

431 000

4333 000

100,7

100,9

Královéhradecký

552 809

550 724

549 643

99,6

99,8

550 000

550 000

99,9

99,9

Pardubický

508 718

508 281

507 751

99,9

99,6

506 000

504 000

99,5

99,2

Vysočina

513 740

512 143

511 645

99,7

99,9

509 000

506 000

99,4

98,8

1 114 160

1 134 786

1 132 563

99,2

99,8

1 138 000

1 133 000

99,8

99,8

647 341

643 817

638 894

99,5

99,4

638 000

636 000

99,1

98,8 98,3

Jihomoravský Olomoucký

102,6

596 903

595 010

589 839

99,7

99,1

588 000

585 000

98,8

Moravskoslezský

1 278 726

1 265 019

1 249 292

98,9

98,8

1 235 000

1 220 000

97,6

96,4

Česká republika

10 302 215

10 230 060

10 287 189

99,3

100,6

10 291 000

10 308 000

100,6

100,7

Zlínský

Zdroj: ČSÚ, propočet

K projekci obyvatel do roku 2015*) je třeba přičinit jen obvyklé vysvětlení, že pro ČR jako celek i pro kraje platí dlouhodobá tendence stárnutí obyvatelstva a také pokles počtu obyvatel v dlouhodobém vývoji. Obtížně odhadnutelným faktorem v projekci obyvatelstva je rozsah a saldo migrace vůči zahraničí. Již v současnosti se ukazuje, že imigrace bude větší než se dosud uvažovalo. Kraje se podle údajů v tabulce liší přírůstky (úbytky) obyvatel výrazně. Již v období 19912001 byla většina krajů úbytkových. Pouze 3 kraje končily přírůstkem (Středočeský, Jihočeský, Liberecký). I hlavní město Praha mělo úbytek obyvatel, opačná – příznivá tendence se prosadila až po roce 2000. Údaje za období 2001-2006 (skutečnost) rozdělují kraje do dvou početně shodných skupin. Hlavní město Praha a Středočeský kraj vzrůstají početně nejrychleji a menší růst udržují kraje Jihočeský, Karlovarský, Liberecký a z mínusu (1991-2001) se do plusu přemísťují Plzeňský a Ústecký kraj. Ve srovnání s obdobím 1991-2001 dále klesá počet obyvatel v Pardubickém, Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji. Kraje Královéhradecký a Jihomoravský sice zůstávají v mínusové hodnotě, avšak relativně menší 2001-2006 než 1991-2001. V údajích z projekce (2010 a 2015) se situace celostátně zlepšuje a stejně je tomu ve většině krajů. Kraje s úbytkem obyvatel v předcházejících letech (2001, 2006) zůstávají s mínusovým vývojem. Předpokládá se větší pokles v Moravskoslezském, Zlínském, Pardubickém a Olomouckém kraji. V poklesu zůstávají, ale neprohlubují ho kraje Královéhradecký, Jihomoravský (relativní vzestup) a kraj Vysočina. V krajích s přírůstkem obyvatel a krajích s relativním zlepšením úbytků obyvatel se vytvořila příznivější situace k ovlivnění růstu nabídky bytů a je zde první symptom prohloubení rozdílů s ostatními kraji, které setrvávají v úbytcích obyvatel. *)

Projekce jsou zpracovány na delší období. V tabulce pouze výseč do roku 2015.

65

Více než vývoj počtu obyvatel proces bydlení i v regionálním porovnání ovlivňuje vývoj (dosavadní i v budoucích letech) domácností. Údaje v tabulce navazují na hodnocení podle obyvatel. Tab. č. 40

Vývoj cenzových domácností 1991-2015 podle krajů Počet cenzových domácností

ČR, kraj

1991 skuteč.

2001 skuteč.

2006 absol. prognoz.

2010

index 2001=100

absol. prognoz.

Průměrná velikost cenzové domácnosti

2015

index 2001=100

absol. prognoz.

index 2001=100

2010

2015

Hl. m. Praha

547 290

547 811

568 600

103,8

585 900

106,9

600 000

109,5

2,03

2,00

Středočeský

439 348

464 188

482 200

103,3

513 600

110,6

532 500

114,7

2,32

2,28

Jihočeský

237 895

255 569

264 000

103,3

270 000

105,6

275 000

107,6

2,34

2,30

Plzeňský

220 991

232 424

240 500

103,5

246 200

105,9

252 300

108,6

2,25

2,21

Karlovarský

118 391

132 397

137 500

103,8

141 000

106,5

144 000

108,8

2,17

2,13

Ústecký

325 561

356 126

366 300

102,9

373 300

104,2

387 400

108,8

2,18

2,14

Liberecký

168 405

181 249

188 249

103,9

193 000

106,5

196 000

108,1

2,23

2,20

Královéhradecký

214 581

228 158

235 400

103,2

240 200

105,3

244 600

107,2

2,29

2,25

Pardubický

190 277

204 594

211 200

103,2

215 300

105,2

217 700

106,4

2,35

2,31

Vysočina

187 576

196 730

201 100

102,2

204 000

103,7

206 000

104,7

2,50

2,46

Jihomoravský

441 944

458 233

471 200

102,8

480 000

104,8

488 000

106,5

2,36

2,32

Olomoucký

247 831

258 869

264 900

102,3

269 000

103,9

274 000

105,8

2,37

2,32

Zlínský

220 157

231 969

236 200

101,8

239 000

103,0

241 000

103,9

2,46

2,43

Moravskoslezský

491 336

522 400

532 600

102,0

539 000

103,2

542 000

103,8

2,29

2,25

Česká republika

4 051 583

4 270 717

4 400 000

103,0

4 514 500

105,7

4 599 500

107,7

2,28

2,24

Zdroj: ČSÚ, vlastní propočet

66

Výrazněji než počet obyvatel se v České republice zvyšuje počet domácností. Vzhledem ke štěpení cenzových domácností a snižující se průměrné velikosti by měl počet domácností v ČR k roku 2015 dosáhnout přibližně 4 600 tis. domácností. K růstu domácností přispívají všechny kraje, ovšem s rozdílnou dynamikou růstu. Nejvýraznější vzestup proběhne ve Středočeském kraji a také v hlavním městě Praze. Rostoucí tlak na nabídku bytů se projeví také v Ústeckém, Karlovarském, Plzeňském a Libereckém kraji. Nízký růst počtu domácností se naopak projeví silněji ve Zlínském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji jakož i v kraji Vysočina. Závislost růstu bytové výstavby ovšem není zcela mechanická. Rozhodující je konkrétní nabídka a poptávka a rovněž i bytová politika prováděná v krajích a menších územních celcích. Propočet bytové výstavby 2001-2010 začleněním a návazností na vývoj v letech 2001-2006 umožní provésti první přiblížení ke zkoumání konkrétních relací v bydlení podle krajů a vyjasnění regionálních rozdílů až disparit v období 2001-2006 a 2001-2010. Údaje a propočty obsahuje tabulka „Bytová výstavba a prognózní úvaha“. Tab. č. 41

Bytová výstavba 2001-2006 a prognózní úvaha do roku 2010 Zahájené byty v průměru/rok

Dokončené byty v průměru/rok ČR, kraj

2001-2006 absol.

2005-2006

%

absol.

2004-2006

%

absol.

Dokončené byty v průměru/rok 2007-2010

%

absol.

2001-2010

%

absol.

%

Hl. m. Praha

4 875

16,8

5 875

18,6

7 654

18,9

6 190

17,2

5 400

17,0

Středočeský

4 952

17,0

6 021

19,1

8 684

21,5

6 660

18,5

5 635

17,7

Jihočeský

1 873

6,4

1 932

6,1

2 542

6,3

2 200

6,1

2 005

6,3

Plzeňský

1 889

6,5

2 021

6,4

1 952

4,8

2 230

6,2

2 025

6,4

638

2,2

894

2,8

819

2,0

760

2,1

685

2,1

Ústecký

1 018

3,5

1 080

3,4

1 482

3,7

1 260

3,5

1 115

3,5

Liberecký

1 078

3,7

1 079

3,4

1 364

3,4

1 300

3,6

1 170

3,7

Karlovarský

Královéhradecký

1 387

4,8

1 320

4,2

1 736

4,3

1 650

4,6

1 490

4,7

Pardubický

1 431

4,9

1 458

4,6

1 951

4,8

1 690

4,7

1 540

4,8

Vysočina

1 462

5,0

1 534

4,9

1 722

4,3

1 690

4,7

1 350

4,9

Jihomoravský

3 560

12,2

3 900

12,4

5 388

13,3

4 760

13,2

4 040

12,7

Olomoucký

1 459

5,0

1 213

3,8

1 788

4,4

1 650

4,6

1 535

4,8

Zlínský

1 476

5,1

1 422

4,5

1 615

4,0

1 580

4,4

1 520

4,8

Moravskoslezský

1 985

6,8

1 778

5,6

2 315

5,7

2 380

6,6

2 140

6,7

Česká republika 29 084*) 100,0 31 526*) 100,0 40 388*) *) V roce 2007 dokončeno 41 650 bytů a zahájená výstavba 43 796 bytů.

100,0

36 000

100,0

31 850

100,0

K prognóznímu odhadu počtu dokončených bytů do roku 2010 byly využity údaje charakterizující tendence vývoje v dokončování a zahajování bytové výstavby po roce 2000 (dokončené byty 2001-2006 a 2005-2006, zahajované byty 2004-2006). Rok 2007 – údaje za ČR je potřebné považovat za výjimečné, ovlivněné několika kroky v bytové politice a také očekáváním daňových změn. Z odborného odhadu bytové výstavby v letech 2007-2010 především vyplynulo, že by mohlo být reálně v desetiletích 2001-2010 dokončeno kolem 320 tis. bytů. Z prognostických prací založených na zjištění fyzické potřeby bytů na základě projekcí obyvatelstva a domácností a s přihlédnutím k dalším reprodukčním faktorů vyplývá, že by bylo potřebné v dlouhodobějším výhledu, např. 2001-2015 dosahovat vyššího počtu dokončovaných bytů, zhruba v rozsahu 42-45 tis. bytů. ročně. Do roku 2010 nebude takového počtu dosaženo. Údaje za poslední roky však ukazují, že bytová výstavba po roce 2010 se může požadovanému počtu dokončovaných bytů přiblížit. I když v této práci se nezabýváme zjištěním důvodů dosud nízkého pokrytí potřeby bytů, je potřebné upozornit, že

67

meziregionální rozdíly a disparity jsou hodnoceny na nižší úrovni, než by měla být a jsou touto skutečností nepochybně ovlivněny. Z odborného odhadu vývoje počtu dokončených bytů do roku 2010 uvedeného v tabulce vyplývá, že je třeba počítat s prohloubením stávajících rozdílů mezi kraji. Pomalejší vývoj je patrný v Olomouckém, Zlínském, Karlovarském, Královéhradeckém i Plzeňském kraji. U hl. m. Prahy, Středočeského a Jihomoravského kraje se jeví bytová výstavba 2007-2010 (v návaznosti na léta 2001-2006) jako faktor posilující pozici těchto krajů na úseku bydlení. Rozdíly v bytové výstavbě prozatím nepřerůstají do značných rozměrů. Jsou však již dosti patrné. Na druhou stranu je potřebné uvésti, že bytová výstavba není jediným faktorem úrovně bydlení. Nižší výstavba bytů v některém kraji může být zčásti nahrazena větším snížením úbytků bytů (rychlejší rozvoj rekonstrukce bytového fondu), relativně větší přeměnou části neobydlených bytů na trvale obydlené a dalšími faktory zefektivnění procesu bydlení. Úbytky bytů a neobydlené byty, které jsou z hlediska údajové základny a roční evidence velmi obtížnými leč nutným faktorem a předmětem rozboru meziregionálních disonancí jsou dalším potřebným krokem v prognózní úvaze. Propočet úbytků bytů v období 2001-2006 a 2001-2010 podle krajů opíráme především o zjištěný rozsah a vývoj v období 1991-2001, o posouzení vlivu stáří a věkové skladby bytového fondu a spojené s ní rekonstrukce bytového fondu k roku 2005. Pouze pomocně jsme přihlédli k evidenci zrušených bytů*). Odhad krajských relací je současně propojen s propočtem vyjadřujícím podíl úbytků na počtu dokončených bytů. Úbytky bytů vycházejí z celostátní míry úbytků jako poměru mezi velikostí úbytku a počtu trvale obydlených bytů ve výchozím roce hodnoceného období (2001). Byly zvoleny výchozí hodnoty 0,5 a 0,4 %. Pro ČR představují k roku 2006 115 tis. bytů (0,5 %) resp. 92 tis. bytů (0,4 %), analogicky k roku 2010 191,4 tisíce bytů, resp. 153 tis. bytů. I když v dalším s relací vůči celkovému počtu bytů k 1. 3. 2001 (4 366,3 tis. bytů) v případě úbytků nepracujeme**), uveďme pouze pro srovnání i velikost úbytků v tomto případě. Při 0,5 % by úbytky činily k roku 2006 131 tis. bytů a při 0,4 % - 105 tis. bytů. V období 1991-2001 činily úbytky v ČR 192 tis. bytů (0,52 %) z počtu trvale obydlených bytů (3 706 tis. bytů). Úbytky reagují na politiku bydlení a pochopitelně na vývoj trhu s byty. V podstatě platí úměra, že s vyšší výstavbou lze pozorovat tendenci ke zvýšení úbytků. Dojde-li však k větší rekonstrukci bytového fondu, projeví se tendence ke snížení. Období 1991-2001 se od dřívějšího období lišilo sníženým rozsahem výstavby bytů. Také rekonstrukce bytového fondu, ač se poněkud zvýšila, nedosáhla výrazného přírůstku rekonstruovaných domů a bytů. Podstatné zvýšení rekonstrukce by se mělo projevit v období 2011-2015, resp. 2001-2020. Svědčí o tom i výsledky rozsáhlého průzkumu ve vybraných (reprezentativních) 164 obcích a městech s vysokým podílem bytových domů z panelů, kde je rekonstrukce nejvíce akutním problémem a naléhavou potřebou. Shrneme-li působení faktorů na vývoj úbytků, dojdeme k praktickému závěru, že je možné vycházet z průměrné výše úbytků za léta 2001-2006 v rozsahu 0,4 % (varianta) ze stavu bytového fondu v krajích k 1. 3. 2001 a výsledky upravovat z hlediska: − doby výstavby bytového fondu (věková skladba);

*)

Průměrná evidovaná roční výše zrušených bytů se pohybuje za ČR celkem pouze mezi 1 200- 2 200 byty, v jednotlivých krajích jsou takto podchyceny jen desítky, max. stovky bytů. Úbytky zjištěné ve sčítáních lidu, domů a bytů jsou daleko vyšší.

**)

Úbytky neobydlených bytů rozsah užití bytů neovlivní. Jiná je situace, když se část neobydlených bytů přemění na trvale obydlené.

68

− rozsahu rekonstrukce v dosavadním vývoji do roku 2005 a předpokladů v dalších létech; − rozsahu bytové výstavby (dynamiky) 2001-2006 a v dalších letech podle ukazatele bytové výstavby. Tab. č. 42 ČR, kraj

Úbytky bytů 2001-2006 a 2001-2010 (v tis.) Počet trvale obydlených bytů k 1.3.2001

Úbytky bytů (odhad) 2001-2006

Úbytky bytů (odhad) 2001-2010

var.

var.

var.

% úbytků

var.

var.

var.

Hl. m. Praha

496,9

14,0

11,0

23,5

18,4

0,47

0,37

Středočeský

413,1

14,9

12,4

25,0

20,6

0,6

0,5

Jihočeský

231,3

6,9

5,6

11,6

9,4

0,5

0,4

Plzeňský

209,0

6,3

5,0

10,4

8,4

0,5

0,4

Karlovarský

115,9

2,8

2,1

4,6

3,5

0,4

0,3

Ústecký

321,9

7,7

5,8

12,9

9,7

0,4

0,3

Liberecký

161,8

4,8

3,9

8,1

6,5

0,5

0,4

Královéhradecký

204,5

6,1

4,9

10,2

8,2

0,5

0,4

Pardubický

182,9

6,6

5,5

11,1

9,1

0,6

0,5

Vysočina

179,8

6,5

5,4

10,8

9,0

0,6

0,5

Jihomoravský

404,9

13,4

10,9

22,5

18,2

0,55

0,45

Olomoucký

230,6

6,9

5,5

11,6

9,2

0,5

0,4

Zlínský

204,8

6,1

4,9

10,2

8,1

0,5

0,4

Moravskoslezský

470,2

11,3

8,5

18,8

14,0

0,4

0,3

Česká republika

3 827,7

114,8

91,8

191,4

152,0

0,5

0,4

Propočet úbytků za kraje je nutně zjednodušen, avšak uchovány jsou tendence, které na výši úbytků působí (věková skladba bytového fondu a rozsah rekonstrukce především). Celkově lze předpokládat, že velké rozdíly, které se vyskytovaly v úbytcích 1980-1991 a 1991-2001 se při sčítání v roce 2011 oproti sčítání 2001 neprojeví. Do popředí se budou v roce 2011 dostávat otázky struktury bytů podle právního důvodu užívání (možný nedostatek nájemních bytů sociálnějšího naznačení). Může vznikat problém sociální exkluze. Úbytky by se měly „chovat“ více standardně. Provedeme-li porovnání úbytků s počtem dokončených bytů za období 2001-2010 zjistíme, že v jednotlivých krajích jsou rozdíly dosti podstatné*).

*)

Úbytky podle 0,4 % míry za ČR.

69

Tab. č. 43

Podíly úbytků bytů z počtu dokončených bytů 2001-2006 a 2001-2010 Počet dokončených bytů

Podíl úbytků a počtu dokončených bytů

Úbytky bytů

ČR, kraj 2001-2006

2001-2010

2001-2006

2001-2010

2001-2006

2001-2010

Hl. m. Praha

29,3

54,0

11,0

18,4

37,5

34,1

Středočeský

29,7

56,3

12,4

25,0

41,8

44,4

Jihočeský

11,2

20,0

5,6

9,4

50,0

47,0

Plzeňský

11,3

20,2

5,0

8,4

44,2

41,6 50,7

Karlovarský

3,8

6,9

2,1

3,5

55,3

Ústecký

6,1

11,1

5,8

9,7

95,0

87,4

Liberecký

6,5

11,7

3,9

6,5

60,0

59,6

Královéhradecký

8,3

14,9

4,9

8,2

59,0

55,0

Pardubický

8,6

15,4

5,5

9,1

63,9

59,1

Vysočina

8,8

15,5

5,4

9,0

61,4

58,1

21,4

40,4

10,9

18,2

47,2

60,1

Olomoucký

8,8

15,3

5,5

9,2

62,5

60,1

Zlínský

8,9

15,2

4,9

8,1

55,0

53,3

Jihomoravský

Moravskoslezský

11,9

21,4

8,5

14,0

71,4

65,4

Česká republika

174,5

318,5

91,8

153,0

52,6

48,0

Některé podíly úbytků z dokončených bytů jsou zejména v období 2001-2006 příliš vysoké (Ústecký a Moravskoslezský kraj), což může být důsledkem výkyvu v dokončených bytech v průběhu let 2001-2006. Pokud v těchto krajích dojde k většímu oživení bytové výstavby (bytové potřeby průmyslových zón a další faktory) může v letech 2007-2010 se podíl snížit. Rozdíly však i tak zůstávají mezi kraji dosti velké, k většímu vyrovnání prozatím nedochází. Jak již bylo v předcházejících částech práce uvedeno, počet neobydlených bytů v roce 2001 (Sčítání) byl velmi vysoký – 538,6 tis. bytů. Bylo by nejenom žádoucí, ale patrně po roce 2000 vznikají také i objektivní podmínky působící ke snížení tohoto počtu. Snížení však nebude enormní. Jak vyplynulo z důvodů neobydlenosti, většina z nich působí ve smyslu uchování neobydlenosti i v dalších letech. Zvolili jsme proto odborný odhad snížení počtu neobydlených bytů v období 2001-2006 a 2001-2010 v menším rozsahu pouze zhruba 10 % z celkového počtu neobydlených bytů (54 tis. bytů). V propočtech za jednotlivé kraje byl za základ vzat podíl neobydlených bytů v období 1991-2001 a vycházelo se z předpokladu, že desetiprocentní snížení se uskuteční v souladu s těmito podíly. Vzhledem k tomu, že se nejedná o velké počty bytů – neovlivní vybavenost domácností byty podstatněji, je toto zjednodušení přípustné. Vliv faktoru neobydlenosti na rozdíly mezi kraji poměřované počty trvale obydlených bytů (v relativním vyjádření) je patrný z údajů v následující tabulce.

70

Tab. č. 44

ČR, kraj

Rozmístění úspor získaných ke snížení neobydlených bytů podle krajů v letech 2001-2006 a 2001-2010 (v tis.) Počet trvale obydlených bytů k 1.3.2001

Rozsah úspor neobydlených bytů 2001-2006

Zvýšení počtu trvale obydlených bytů

2001-2010

2001-2006

2001-2010

Hl. m. Praha

496,9

3,3

6,0

500,2

502,9

Středočeský

413,1

5,3

9,5

418,4

422,6

Jihočeský

231,3

2,4

4,2

233,7

235,5

Plzeňský

209,0

2,0

3,6

211,0

212,6

Karlovarský

115,9

0,5

0,8

116,4

116,7

Ústecký

321,9

1,7

3,0

323,6

324,9

Liberecký

161,8

1,5

2,7

163,3

164,7

Královéhradecký

204,5

2,1

3,8

206,6

208,3

Pardubický

182,9

1,6

2,9

184,5

185,8

Vysočina

179,8

1,8

3,2

181,6

183,0

Jihomoravský

404,9

2,8

5,0

407,7

409,9

Olomoucký

230,6

1,5

2,7

232,1

233,3

Zlínský

204,8

1,5

2,7

206,3

207,5

Moravskoslezský

470,2

2,1

3,9

472,3

474,1

Česká republika

3 827,7

30,0

54,0

3 857,7

3 881,7

S připočtením k výchozímu stavu trvale obydlených bytů k 1. 3. 2001 hrubých přírůstků (dokončené byty) a části neobydlených bytů a po odečtení úbytků bytů je možné modelově zjistit počet trvale obydlených bytů k roku 2006 a 2011. Stejnými úkony lze nastínit i výsledné počty bytů včetně neobydlených. Tab. č. 45

Počet trvale obydlených bytů celkem v roce 2006 a 2001-2010 (v tis.)*) Počet trvale obydlených bytů

ČR, kraj k 1.3.2001

2006

Byty celkem

Index 2001=100

2010

k 1.3.2001

2006

Index 2001=100 2010

Hl. m. Praha

496,9

518,5

538,5

130,3

551,2

569,5

586,8

106,5

Středočeský

413,1

435,7

458,3

110,9

498,3

515,6

534,0

107,2

Jihočeský

231,3

239,3

246,1

106,4

279,9

285,5

290,5

103,8

Plzeňský

209,0

217,3

224,4

107,4

244,5

250,8

256,3

114,8

Karlovarský

115,9

118,1

120,1

103,6

125,5

127,2

128,9

102,7

Ústecký

321,9

323,9

326,3

101,4

358,5

358,8

359,9

100,4

Liberecký

161,8

165,9

169,7

104,9

189,2

191,8

194,4

102,7

Královéhradecký

204,5

210,0

215,0

105,1

241,7

245,1

248,4

102,8

Pardubický

182,9

187,6

192,1

105,0

203,1

216,2

219,4

108,0

Vysočina

179,8

185,0

189,5

105,4

212,7

216,1

219,2

103,0

Jihomoravský

404,9

418,2

432,1

106,7

454,4

464,9

476,6

104,9

Olomoucký

230,6

235,4

239,4

103,8

257,5

260,8

263,6

10,4

Zlínský

204,8

210,3

214,6

104,8

231,2

235,2

238,5

103,2

Moravskoslezský

470,2

475,7

481,5

102,4

508,6

512,0

516,0

101,5

Česká republika

3 827,7

3 940,5

4 063,7

106,2

4 366,3

4 449,0

4 548,3

104,2

*)

V propočtu jsou uvedeny úbytky bytů vypočtené na základě míry úbytků 0,4 % za ČR.

71

Podle modelových propočtů a odborného odhadu se trvale obydlené byty i byty celkem ve vývoji 2001-2006 a 2001-2010 budou více mezikrajsky odlišovat než v dřívějším desetiletí. Těžiště dynamiky rozvoje se pevně usadí v hl. m. Praze a Středočeském kraji. Již dříve zaostávající kraje v rozvoji bydlení své zaostávání v bytovém fondu prohloubí. Nevelký růst počtu trvale obydlených bytů, který se např. v Moravskoslezském kraji projevil v letech 2001-2006 zejména velmi nízkou bytovou výstavbou, se může změnit jedině zvýšením poptávky po bytech na základě vzestupu pracovních míst, snížení nezaměstnanosti a také snížením emigrace. V podstatě se tímto podává doporučení, které je ovšem potřebné na základě rozboru konkretizovat. Platí i pro slabší kraje s nízkým potenciálem rozvoje bydlení (Ústecký, Olomoucký a Karlovarský především). 6.2 Souhrnné vyjádření vybavenosti obyvatel a domácností byty 2001-2006 a 2001-2010 podle krajů

Kapitolu je nyní možné uzavřít souhrnnými ukazateli, které mohou nejlépe vypovídat o rozdílech a meziregionálních disparitách v bydlení v podobě jeho fyzické dostupnosti. Tab. č. 46

Vybavenost obyvatel a domácností trvale obydlenými byty v roce 2001, 2006 a 2010 podle krajů Počet trvale obydlených bytů na 1 000 obyvatel

ČR, kraj 2001

2006

2010

Počet trvale obydlených bytů na 100 cenzových domácností 2001

2006

2010

Hl. m. Praha

425,1

436,4

452,5

90,7

91,2

91,9

Středočeský

368,0

370,7

384,5

89,0

90,3

89,3

Jihočeský

369,9

379,8

390,0

90,5

90,6

91,1

Plzeňský

379,5

391,9

404,3

89,9

90,3

91,1

Karlovarský

380,9

387,7

392,5

87,5

85,9

85,2

Ústecký

392,5

393,4

394,6

90,4

88,4

87,4

Liberecký

377,9

385,1

393,7

89,3

88,1

87,9

Královéhradecký

371,4

379,8

390,9

89,6

89,2

89,5

Pardubický

359,9

369,4

379,6

89,4

88,8

89,2

Vysočina

346,3

361,5

372,3

89,0

87,6

92,9

Jihomoravský

359,0

369,2

379,4

89,4

88,8

90,0

Olomoucký

360,6

368,4

375,2

89,7

88,9

89,0

Zlínský

344,1

356,5

365,0

88,9

89,0

89,8

Moravskoslezský

370,4

380,8

389,9

89,4

89,4

93,3

Česká republika

374,2

383,0

395,0

89,6

89,5

90,0

Zdroj: ČSÚ, vlastní propočet

Vzhledem k preciznějším údajům o počtu obyvatel než o počtu domácností se propočet vybavenosti obyvatel trvale obydlenými byty jeví mezikrajsky vyrovnanější než stejný ukazatel vybavenosti domácností. Například silný nárůst počtu domácností ve Středočeském kraji se i při předpokládaném značném růstu bytové výstavby a úměrných úbytcích bytů v roce 2010 ve vybavenosti domácností trvale obydlenými byty sníží oproti roku 2006. Bylo však již uvedeno, že při odborných odhadech nelze očekávat výpočet zcela přesných hodnot. Důležité je postižení tendencí. U Středočeského kraje se několikráte potvrzuje rychlý růst kvantitativní i kvalitativní úrovně bydlení.

72

Údaje o vybavenosti obyvatel a domácností byty se již mohou interpretovat jako souhrnnější vyjádření meziregionálních rozdílů, které v některých krajích přerůstají, resp. se chystají přeměnit na meziregionální disparity neovlivněné objektivními podmínkami, spočívajícími jak v širší ekonomicko-sociální oblasti, tak i v nedostatcích v samotném systému bydlení. Upozornit je potřebné zejména na bytové situace ve Zlínském, Ústeckém a Karlovarském kraji. Vybavenost obyvatel trvale obydlenými byty v Libereckém kraji má např. vzestupnou úroveň, avšak u domácností se projevuje trvalý pokles. Tento nesoulad může skrývat i některé nedostatky, které mohou mít závažnější charakter. Celkově ovšem údaje o vybavenosti neupozorňují na extrémní rozdíly, takže celkově v oblasti fyzické dostupnosti bydlení není situace hrozivá. Svědčí o tom i jiné faktory a vlivy. Běžně se např. dotvrzuje, že přes vysoký počet neobydlených bytů, nebo přes vysoký podíl bytů sídlištního typu se celostátně ani v jednotlivých krajích neprojevuje akutní nedostatek bytů ve fyzickém vyjádření nebo masovější vybydlenost sídlištních celků. Avšak i pouze prohlubování diferenciace mezikrajská i sociální v bydlení již musí vésti k analýze a aktivnímu zapojení tržních i podpůrně orientovaných administrativních nástrojů.

73

7. Shrnutí analýzy regionálních disparit ve fyzické dostupnosti bydlení V závěrečné části práce je postupováno tak, že nejdříve jsou uvedeny obecnější závěry, následuje jejich konkretizace a končí se náměty k řešení regionálních disparit a bytové situace ve vybraných krajích. 1. V definování pojmu disparita jsme vycházeli z toho, že rozdíly mezi kraji jsou natolik závažné, že hrozí nebezpečí narušení systému – živelné vystěhování obyvatel, trvalá sociální nestabilita v bydlení. Fyzická dostupnost bydlení přitom představuje blok údajů a ukazatelů, které umožňují rozpoznat a vymezit regionální disparitu, odlišit ji od rozdílů, zejména těch, které jsou dány rozdílnými objektivními podmínkami. 2. Nekompletní údajová základna v oblasti demografie a bydlení byla v této práci doplňována pomocí několika metodických postupů počítajících s využitím tendencí a trendů dosavadního vývoje, doplňkových zdrojů dat z průzkumů a s využitím podnětů vyplývajících ze vzájemné podmíněnosti a závislosti jednotlivých faktorů. Týkalo se to především údajů o počtu a skladbě domácností v období mezi sčítáním lidu, domů a bytů z roku 2001 a připravovaným v roce 2011 a údajů o počtu a struktuře bytového fondu rovněž v tomto mezidobí Při propočtech relativních ukazatelů k roku 2010 bylo podobně potřebné uskutečnit odborný prognostický odhad bytové výstavby. 3. V práci bylo prokázáno, že regiony, v našem případě kraje je možné vcelku dobře odlišit a z hlediska vzniku či prohloubení regionálních disparit ve fyzické dostupnosti bydlení dostatečně věrohodně vymezit velikost a míru stávajících, či nově vznikajících disparit, méně již příčiny těchto závad. K tomu bude možné přistoupit až na úrovni rozboru vazeb mezi menšími územněsprávními jednotkami. I tam je ovšem nedostatek soustavně sledovaných údajů přítomen a musí být v současnosti nahrazován náhradními zdroji, zpravidla průzkumy a odbornými odhady. 4. Zatím co rozbor kvantitativních regionálních daností ukázal na změny v tendencích i relacích jako na změny závažné, rozbor kvalitativní, týkající se struktur podle velikostí bytů (obytná plocha, počty místností, obydlenost bytu) a podle vybavenosti bytů (zejména připojení plynu, způsob vytápění a kanalizační přípojka) se ukázal z hlediska regionálních disparit jako méně závažný, méně fysickou dostupnost bydlení v krajském i mezikrajském rozměru ovlivňující. Kvalitativní analýza se uplatnila a projevila více při srovnávání krajů na základě velikostní skladby sídel. Avšak i zde se ukazuje, že bydlení ve venkovských prostorech není svou úrovní až tak vzdáleno městskému standardu, v některých ukazatelích ho i předčí (obytná plocha, zapojení do krajiny). Do kvalitativního porovnání bydlení v krajích jsme zařadili i podíl bytů z panelové bytové zástavby. Zde se rozdíly mohou projevit jako významné. Až dosud se však takto neprojevily a projevit nezbytně také nemusí. 5. Problematika kvantity i kvality trvale obydlených bytů souvisí se situací v bytové výstavbě a je i v těsné vazbě na rekonstrukci bytového fondu. Podle výsledků rozboru se

74

již situace v bytové výstavbě všeobecně ustálila. Ke konci desetiletí se s ekonomickým rozvojem zvýší výstavba bytů i v krajích, které byly do roku 1989 v distribuci bytů sice preferovány, ale v průběhu transformace prošly složitými ekonomickými změnami. Na druhé straně se v krajích s nižší výchozí úrovní bydlení, i přes zvýšení intensity bytové výstavby v relativně větším rozsahu počet a kvalita bytového fondu příliš nemění. Bytový fond je významněji ovlivněn až za delší dobu. U rekonstrukce bytového fondu se rozborem na podkladě rozsáhlého průzkumu z roku 2005 zjistilo, že celkově rekonstrukce (stejně jako modernizace bytů) postupuje pomalu. U krajů s vysokým podílem bytů v bytových domech z panelů to představuje rostoucí nebezpečí spočívající ve zkrácení doby životnosti bytových domů, větším narušení sociální stability (sociální i jiná exkluze), a pochopitelně i v nebezpečí zesílení regionálních disparit. 6. V celkovém vyhodnocení bytové situace v krajích k roku 2006 a více modelově i k roku 2010 se ukazuje, že nedochází k masovému výskytu nových a zhoršení stávajících regionálních disparit. To však neznamená, že v některých krajích nejsou tyto podstatné a nevyžadují často i bezodkladného řešení. Závažným jevem je postupné vytlačování nájemního bydlení v důsledku neukončené privatizace a dostatečně tržně a sociálně neprovázaného nájemného. Oba procesy stále ještě pokračují a na úrovni krajů se projevují v souhrnné podobě aktuálních tenzí probíhajících ve městech. Odlišnosti v privatizaci jsou v jednotlivých městech značné, a proto i na krajské úrovni jsou patrné.Dlouhodoběji zakládají disproporce v místním i regionálním rozměru, nepřímo, ale výrazně působí na regionální disparity. 7. K rozboru regionálních disparit ve fyzické dostupnosti bydlení je potřebné ještě dodat, že jsme se snažili vyloučit, nebo alespoň upozornit na nedostatky spojené s vymezením krajů a s dosti rozdílnou velikostí krajských měst ve vztahu ke „zbytku“ kraje. V prvém případě byl proto do některých hodnocení zapojen územní útvar hl. města Prahy a Středočeského kraje, ve druhém byly v komparaci s dotyčným krajem uváděny údaje a ukazatele za krajské město odděleně. 8. Je obtížné ve stručném shrnutí poukázat na všechny případy, jež by bylo možné označit za regionální disparity, resp. k nim se blížící. Tomu slouží textová zpráva. Ve shrnutí uvádíme pouze několik zásadnějších příkladů. Rozbor zachycující období 1991-2001, 2001-2006 a 2001-2010 nás přivádí k závěru, že se postavení některých krajů podstatněji změnilo. Týká se to především vzestupu v rozvoji a úrovni bydlení v hl.městě Praze, ve Středočeském kraji a společném území v naprosté většině ukazatelů využívaných ke zjištění regionálních disparit a značného poklesu v krajích Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském. Taková změna postavení v relativně krátkém období může navodit v krajích tendujících k delšímu poklesu závažnější důsledky, pokud tyto nebudou překonány včas vytvářenými ekonomickými podmínkami směřujícími k obnově růstu v bydlení. Vzhledem ke znalostem, jež se zejména v souvislosti s průmyslovými zónami a dalšími opatřeními dostávají ve známost, je možné očekávat již v nejbližších letech, a rozhodně po roce 2010 silnější oživení. V krajích, kde výchozí úroveň bydlení je nižší,

75

jsou tyto možnosti skromné. Konkrétně je zde možné poukázat na Zlínský, Olomoucký, Karlovarský kraj a kraj Vysočina. 9. Ve vývoji počtu a skladby obyvatel začaly hrát větší úlohu migrační pohyby obyvatel. Přírůstky obyvatel v Praze a Středočeském kraji jsou jedním pólem tohoto vlivu, značná emigrace z Moravskoslezského kraje je pólem druhým. Značný vliv v bydlení má rozdílná věková skladba obyvatel, kde kraje Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský mají důležitou výhodu zmírňující jinak regresní vývoj. Těsnější vazbu na regionální disparity ve fysické dostupnosti bydlení mají krajské rozdíly v přírůstcích domácností. V návazných propočtech se to pak týká přírůstků trvale obydlených bytů a změn ve vybavenosti domácností byty. Ve všech těchto změnách profitují již zmíněné kraje a nic na tom nemění, že v některých faktorech jsou v popředí kraje jiné. Například lepší věková skladba obyvatel a bytového fondu je v Ústeckém, Karlovarském, Moravskoslezském i dalších krajích. Ukazuje to, že v kratší době rozhoduje kupní síla obyvatel, v poněkud delší se prosadí přírůstky domácností a aktivní migrační saldo. Rozdíly se prohlubují ve vybavenosti domácností byty mezi Prahou, Středočeským krajem a ostatními kraji, sbližují se naopak mezi Ústeckým a Moravskoslezským krajem a ostatními kraji s výjimkou Prahy a Středočeského kraje. 10. V opatřeních, která by bylo třeba na základě výzkumu provádět, by neměly chybět práce, jež by tyto a další v textu obsažené závěry a doporučení konkretizovaly a tím i rozšířily praktické využití analýzy a prognózy. V této spojitosti například existuje zadání na široký průzkum potřebnosti bytové výstavby a rekonstrukce bytového fondu na úrovni obcí. Až dosud se podpůrné akce z veřejných zdrojů (MMR a SFRB) provádějí bez větších znalostí o počtu a složení potenciálních žadatelů o různé druhy podpor. Průzkum by alespoň v určité míře pomohl odhalit a konkretizovat problémy v bydlení jak ve fyzické tak i finanční dostupnosti v jednotlivých místech i souvislejších územích. Dalším důležitým opatřením zkvalitňujícím rozbory bytových situací i jejich regionálních souvislostí by se mohlo stát zavedení registru bytů. Kladné zkušenosti s jeho uplatněním byl od roku 2002 získány v Norsku. V Rakousku probíhá v současnosti příprava na zavedení registru. Počítá se s převedením a rozšířením údajů, které byly či jsou až dosud získávány z desetiletých censů a většinou doplňovány z průzkumů a tvorbou jednodušších modelů. Zvýšila by se i využitelnost rezerv, které se v ČR a ve většině krajů nakupily v enormním množství. Souběžně s řešením vysoké neobydlenosti by se vytvořily i příznivější podmínky k ovlivnění úbytků bytů a k citlivě prováděného snížení nadspotřeby obytných ploch v části nájemních bytů. Nejbližším úkolem, který by vedl ke zdůvodněným návrhům v tomto směru je rozbor bytové situace ve vybraných krajích. K řešení tohoto úkolu předkládaná zpráva k aktivitě A 0706 vytvořila vhodné předpoklady.

76

Významné disparity: - Kraje Ústecký, Moravskoslezský a Karlovarský se ocitly v bydlení na sestupné trajektorii a nebezpečí kolapsu v bydlení by se mohlo projevit. - Kraje, které již v roce 1991, i dříve vykazovaly nízkou úroveˇv bydlení ve srovnání s průměrem za ČR a s vyspělými si i v období 2001-2010 ponechají toto postavení přesto, že některé z nich mají slušnou intensitu bytové výstavby. - Vysoká a asi přetrvávající neobydlenost se disparitně projevuje Středočeském,Jihočeském,Plzeňském,Libereckém,Královéhradeckém a Vysočina.

v krajích

- Vysoký podíl úbytků z počtu dokončených bytů ukazuje na nízkou efektivnost a spolu s druhými faktory tlačí kraje Ústecký,Moravskoslezský, Pardubický, Olomoucký a Vysočinu do pozice regionálně disparitní. - Malý podíl rekonstrukce bytových domů z panelů je nebezpečný zejména v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji. - Vybavenost obyvatel byty tlačí do situace, kterou by bylo možné označit jako regionální disparitu hrozící většími důsledky ve fyzické dostupnosti bydlení v krajích Ústeckém a Moravskoslezském, ve vybavenosti domácností ještě silněji v současnosti také v krajích Karlovarském,Libereckém ,Královéhradeckém. - Vyhodnocení rodinných a bytových domů v mezikrajském porovnání ukazuje, že celkově jsou údaje za obytné plochy za rodinné a bytové domy podle velikostních skupin sídel méně příznivé v moravských krajích a také v kraji Pardubickém a Karlovarském. - Neobydlenost bytů rostla s různou dynamikou: Více než na 1,5 násobek vzrostla v hl. m. Praze, o téměř polovinu v Jihomoravském kraji a o více než polovinu v kraji Vysočina.Ve středočeské oblasti (Praha a Středočeský kraj činil růst 66,3 %). Nejméně, zhruba o čtvrtinu se zvýšil počet neobydlených bytů v Ústeckém a Libereckém kraji. Rozdílná dynamika vývoje je prvním upozorněním na závažné důsledky jež jsou s neobydleností spojeny. Na jedné straně se hromadí rezervy, na druhé straně velký růst neobydlených bytů ukazuje na nedostatky v bytové ekonomice, na narůstání problémů ve využití bytového fondu. - nedostatek bytů pro domácnosti se vyskytuje nejvíce u Karlovarského a Zlínského kraje, v menší míře v kraji Středočeském, Moravskoslezském a Jihomoravském. U Zlínského kraje zjišťujeme nepříznivé symptomy u všech uvedených ukazatelů, u několika dalších je to převážná většina. Z odborného odhadu vývoje počtu dokončených bytů do roku 2010 vyplývá, že je třeba počítat s prohloubením stávajících rozdílů mezi kraji. Pomalejší vývoj je patrný v Olomouckém, Zlínském, Karlovarském, Královéhradeckém i Plzeňském kraji.

77

8. Literatura Andrle, A., Nové demografické skutečnosti a jejich důsledky pro bytovou politiku, Rozvoj bydlení II., Sborník ČSRB, Praha, 2003 Andrle, A., Nové demografické skutečnosti a jejich důsledky pro bytovou politiku, Urbanismus a území rozvoj, č. 4, 2003 Andrle, A., Fakta a úvahy o vývoji osídlení v České republice, Rozvoj bydlení III., Sborník ČSRB, Praha, 2004 Coen, H., Severide, P. J., Zavedení registru bydlení v Norsku, Insee/Eurostat, 2001, překlad in Rozvoj bydlení I., Praha, 2002 Dupal, J., Bydlení v územích České republiky, Rozvoj bydlení III., Sborník ČSRB, Praha, 2004 Dupal, j., Rozpracování závěrů o rozsahu rekonstrukce panelových domů a výhledů do roku 2015, ÚRS PRAHA, a.s., Praha, 2006 Dupal, J., Rozsah rekonstrukce bytových domů z panelů v hodnocených městech, krajích a ČR z roku 2001 a výhled do roku 2015, Rozvoj bydlení V., Sborník ČSRB, Praha, 2007 Čápová, D., Dostupnost bydlení, Stavitel, 2006 Entwicklung, Struktur und regionale Differenzierung der Suburbanisierung in Österreich, Sborník ze semináře Akademie pro prostorový rozvoj, Keszthely, 1999 Firbach, D., et al, Analýza bytové výstavby v územích ČR, 1997-2006, ÚRS PRAHA, a.s., Praha, 2007 GaREP, Socioekonomický rozvoj regionů v ČR, katalog mapových listů, Brno 2006 Koudela, Zásobování energiemi, Výzkum proměn bydlení v České republice, Sborník prací v řešení projektu GA ČR 103/05/2775, Ostrava Lux, M., (ed), Bydlení věc veřejná, Sociologický ústav AV ČR, Praha, 2002 Lux, M., et al, Standardy bydlení, Sociologický ústav AV ČR, Praha, 2003/2004 Müller, J., et al, Územně technické podklady na úseku obyvatelstva a osídlení, D. Analýza, F. Atlas, ÚRS PRAHA, a.s., Praha, 2003 Poledník, M., Vývoj struktury a forem bydlení v obcích a regionech ČR (vybrané problémy) Srb, Vl., Dupal, J., Základní definice ze statistiky bydlení v zemích EU, Rozvoj bydlení, Sborník ČSRB, Praha, 2002 Strategie regionálního rozvoje České republiky, MMR, Praha, 2005 Strategien für Grossstadtregion in 21. Jahrhundert, in Nachrichten ARL 1/2004 Sunega, P., Makroekonomie bydlení, VŠE, Praha, 2002

78

Zdařilová, R., Analýza proměn bydlení – typologický rozbor, Výzkum proměn bydlení v České republice, Sborník prací v řešení projektu GA ČR 103/05/2775, Ostrava

79